Doslovný záznam ze zasedání

Pondělí, 14. února 2011 - Štrasburk

15. Radioaktivní kontaminace potravin a krmiv (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je zpráva pana poslance Beleta předložená jménem Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku o návrhu nařízení Rady (Euratom), kterým se stanoví nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace potravin a krmiv po jaderné havárii nebo jiném případu radiační mimořádné situace (KOM(2010)0184 – C7-0137/2010 – 2010/0098(CNS)).

  Ivo Belet, zpravodaj. – (NL) Pane předsedající, hovoříme zde o bezpečnosti potravin, které jsou určeny k lidské spotřebě, a bezpečnosti krmiv, která jsou určena pro zvířata. To jsou samozřejmě nejvyšší priority Evropské unie. Není třeba říkat, že je to významný právní předpis, a doufejme, že nikdy nebude muset být použit, resp. že již nikdy více nebude muset být použit, protože se týká radioaktivní kontaminace. Vyzývá se tedy k využívání nejvyšších bezpečnostních standardů.

Stávající standardy a nařízení se používají přinejmenším již 20 let. Ústavní a sociální situace se mezitím zásadně změnila. Proto potřebujeme řadu úprav. Jedná se o tato zlepšení, která snad tato sněmovna zítra přijme, a která, doufejme, zohlední také ostatní orgány.

Nejprve je zásadní – a doufám, že si pan komisař brzy všimne, co říkám –, aby klíčovou roli při takových mimořádných situacích hrála Komise, a nikoli Rada. Je v zájmu všech občanů, pane komisaři, aby situaci po jaderné havárii řídila Komise, protože tato otázka jasně přesahuje zájmy jednotlivých vnitrostátních vlád.

Stávající nařízení, o kterém jsem se právě zmínil, tedy bylo zavedeno bezprostředně po černobylské krizi. Stalo se tak v roce 1986. Musí tedy být aktualizováno a přizpůsobeno novému institucionálnímu prostředí v Evropské unii.

Zadruhé, dámy a pánové, rozumí se samo sebou, že Komise by měla aktualizovat zavedené standardy, aby byl zohledněn technologický pokrok, a měla by tak učinit na základě konzultace s odborníky, odborníky v oblasti veřejného zdraví a odborníky v oblasti bezpečnosti potravin. Je to samozřejmé, ale ve stávajícím nařízení to není jasně uvedeno. Navrhujeme tedy, aby to bylo výslovně stanoveno.

V této souvislosti výslovně žádáme Komisi, aby v příštím roce zveřejnila zprávu o přiměřenosti stávajících standardů, o tom, zda je případně žádoucí dále pracovat na tzv. seznamu méně významných potravin a zda je vhodné nadále takový seznam vést.

Můj třetí bod, pane komisaři, pane předsedající, se týká vymezení dětské výživy, což je samozřejmě velmi choulostivá záležitost a oblast, kterou je nutné zlepšit. Stávající znění ve skutečnosti není přizpůsobeno nejnovějším evropským nařízením o potravinách a je zásadní, abychom do tohoto znění zasáhli. To je návrh, který hodláme předložit na zítřejším plenárním zasedání.

Začtvrté, Parlament navrhuje, aby všem zemědělcům, kteří mohou být takovou událostí zasaženi, bylo poskytnuto odškodnění. Za tímto účelem doposud nebylo představeno žádné jasné ustanovení. Žádáme Komisi a zítra tak učiníme prostřednictvím ústního pozměňovacího návrhu, aby to uvážila, a pokud si to přeje, aby předložila odpovídající návrh.

V neposlední řadě je zde otázka právního základu. Pane komisaři, Výbor pro právní záležitosti tohoto Parlamentu jednomyslně dospěl k závěru, že by tato otázka měla spadat do čl. 168 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie. Konec konců, jedná se o – a zde cituji Smlouvu – „opatření… která mají za svůj přímý cíl ochranu veřejného zdraví“, konec citátu. To je samozřejmě zásadní změna, protože to znamená, že budeme muset upravit postup spolurozhodování, spíše než abychom se uchylovali ke konzultaci na základě Smlouvy o Euratomu.

Předpokládáme, že se tím Rada a Komise budou vážně zabývat, neboť je to v zájmu všech Evropanů, a že se společně s námi vydají tímto směrem.

  Michel Barnier, člen Komise. – (FR) Pane předsedající, nejprve přijměte omluvy pana Šefoviče a pana Oettingera, kteří jsou zaneprázdněni jinými záležitostmi a kteří mě požádali, abych je zastoupil. Jejich jménem bych rád poděkoval panu Beletovi, vašemu zpravodaji, za to, že zdůraznil významná hlediska plynoucí z nutnosti posílit opatření na ochranu zdraví v případě radioaktivní kontaminace potravin a krmiv.

Rád bych rovněž poukázal na to, že návrh Komise na přepracování nařízení Rady č. 3954/87 obsahuje pouze jedno ustanovení, které podléhá revizi. Je to bod odůvodnění v preambuli, který byl přidán pro odůvodnění stávajícího ustanovení v nařízení, konkrétně jde o výhradu ohledně prováděcích pravomocí Rady. Všechna ostatní ustanovení, dámy a pánové, byla předložena ke kodifikaci, a proto v návrhu zůstávají nezměněná.

Komise proto nemůže přijmout, a říkám to velmi upřímně, pozměňovací návrhy předložené ve zprávě poslance Beleta. Má to dva důvody: první je institucionální povahy a druhý se vztahuje na obsah. První důvod se týká potřeby přísného dodržování dohody o používání postupu přepracování uzavřené mezi Parlamentem, Komisí a Radou.

Vzhledem k této interinstitucionální dohodě a samotné logice přepracování nemohou být kodifikované části přepracovaného návrhu změněny, s výjimkou skutečně výjimečných okolností.

Cílem toho je disponovat nástrojem, který mimo jiné zajistí soudržnost, je-li nutné provést změny. Přísné dodržování tohoto dohodnutého pravidla je důležitou podmínkou pro zajištění interinstitucionální rovnováhy a práva Komise na iniciativu.

Nedodržování interinstitucionální dohody ze strany určitého orgánu by ve skutečnosti znemožnilo používání této legislativní techniky a připravilo by orgány o významný nástroj pro dosažení cíle „zlepšování právní úpravy“, který byl stanoven jako součást cíle zvyšování transparentnosti ve prospěch občanů.

Druhý důvod se vztahuje na obsah. První pozměňovací návrh, který Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku přijal, se týká právního základu. Článek 31 Smlouvy o Euratomu by byl nahrazen článkem 168 Smlouvy o fungování Evropské unie. Většina ostatních pozměňovacích návrhů souvisí s touto změnou právního základu.

Komise se domnívá, že tento pozměňovací návrh týkající se právního základu je neopodstatněný. Byl by dokonce v rozporu se zásadou obsaženou v článku 106a Smlouvy o Euratomu, který říká, že pokud tato smlouva obsahuje zvláštní ustanovení upravující konkrétní otázku, pak má přednost před Smlouvou o Evropské unii a Smlouvou o fungování Evropské unie.

Jak víte, platnost článku 31 Smlouvy o Euratomu potvrdil Soudní dvůr ve svém rozsudku C-70/88. Kapitola 3 Smlouvy o Euratomu a konkrétněji její články 31 a 32 upravují rovněž otázky, které se týkají ochrany zdraví obyvatelstva a pracovníků před nebezpečím ionizujícího záření.

Na závěr musím v tomto bodě zmínit ustálenou judikaturu Soudního dvora, která uvádí, a to cituji: „Pravidla tvorby vůle orgánů Společenství jsou stanovena Smlouvou a členské státy ani samotné orgány jimi nemohou disponovat.“ Článek 31 Smlouvy o Euratomu je jediným objektivně odůvodnitelným právním základem tohoto návrhu.

To jsou právní překážky, pane předsedající, dámy a pánové, a právě na základě těchto právních překážek Komise dospěla k závěru, že zamítne pozměňovací návrhy předložené ve zprávě pana poslance Beleta.

To jsem chtěl říci jménem pana Šefoviče a pana Oettingera.

  Romana Jordan Cizelj, jménem skupiny PPE. – (SL) Pane předsedající, radioaktivita jistým způsobem představuje tajemné téma, k němuž všichni obecně vyjadřují výhrady. Obávají se zejména skutečnosti, že ačkoli radiaci nelze vidět či cítit, může živým tvorům velmi ublížit.

Má však také mnoho pozitivních charakteristik, a proto je využívána jak v lékařství, tak ve výzkumu, pro výzkum materiálů, sterilizaci a výrobu elektřiny.

Máme-li takových výhod využívat, samozřejmě musíme náležitě reagovat na obavy občanů a musíme zajistit jejich bezpečí. Náš zpravodaj, pan Belet, odvedl vynikající práci, když navrhl pozměňovací návrhy k nařízení, které se zabývá kontaminací potravin a krmiv v případě jaderných havárií.

Blahopřeji mu k těmto pozměňovacím návrhům a upřímně doufám, že Komise změní své stanovisko a že bude věnovat větší pozornost tomu, co uvedl náš zpravodaj. Doufám rovněž, že Rada bude s větší vážností přistupovat k úsilí Parlamentu vyvíjenému v tomto ohledu, ačkoli jsem velmi zarmoucena a znepokojena skutečností, že zástupce Rady zde již není přítomen. Zajímalo by mě, zda je to znamením neznalosti stanoviska Evropského parlamentu k situaci v oblasti jaderné energie.

Domnívám se, že Rada a Komise budou muset zohlednit demokratický vývoj, který je zřejmý od přijetí Smlouvy o Euratomu, tedy přibližně od roku 1958, a budou věnovat více pozornosti tomu, jaké akty Parlament přijímá v oblasti jaderné energie. Jinak bychom museli otevřít Pandořinu skříňku, tedy Smlouvu o Euratomu.

  Adam Gierek, jménem skupiny S&D. – (PL) Pane předsedající, jaderná energie, stejně jako celá oblast technologie pro výrobu izotopů v experimentálních reaktorech pro lékařské a jiné účely, včetně výroby měřicích senzorů a sterilizace, vyžaduje vypracování náležitých bezpečnostních standardů. To se týká mimo jiné používání bezpečných potravin, krmiv pro zvířata a léků poté, co byly ozářeny.

V dnešním světě dosahuje riziko nebo pravděpodobnost radiační mimořádné situace ve skutečnosti velmi nízké úrovně, ale stále by se mělo usilovat o jejich snížení na minimum. Havárie v reaktorech, včetně černobylské havárie, vedly k mnohem přísnějším kritériím ochrany před účinky ionizujícího záření, ale – jak se později zjistilo – tyto účinky se ukázaly jako mnohem méně závažné, než se předpovídalo. Došlo také k minimální kontaminaci půdy v důsledku radioaktivního spadu, což přispělo k malému zvýšení radioaktivity lesních plodin a zemědělských produktů v postižených regionech. Zdá se však, že reakce byla přehnaná a že oblast, z níž bylo obyvatelstvo přesídleno, byla příliš velká. Vesnice z kontaminované zóny v Bělorusku, které byly opuštěny, jsou nyní znovu obydleny. Někteří odborníci tvrdí, že dokonce existují určité důkazy o hormesi, příznivém účinku, který způsobuje léčebný vliv vysokoenergetického záření, které samozřejmě musí být nižší než určitá prahová dávka. Je to však lineární přístup k vlivu radioaktivity, nikoli prahový přístup, co vedlo ke kvazi-administrativnímu řešení těchto záležitostí, místo aby byly řešeny vědecky. Logickým důsledkem toho je omezení dávek ozáření tak, že jsou dokonce ještě nižší než přirozeně se vyskytující úrovně, což znamená úrovně záření, jimž jsme trvale vystaveni. Z ekonomického hlediska je to absurdní. V každém případě totiž každoročně v průměru absorbujeme dávku přibližně 2,4 milisievertů, což přibližně po 70 letech života dohromady činí asi 200 milisievertů. Je tedy nutné provádět lékařský výzkum, který bude studovat paralelní vliv dávky z kontaminace, která je výsledkem radiační mimořádné situace, a mnohem vyšší dávky, která je výsledkem přirozeného záření, včetně záření vulkanického původu. V prvním případě se to týká hlavně potravin a účinku na štítnou žlázu (jód), kosti (stroncium) a svaly (cesium), zatímco v druhém případě se to týká účinku na kůži a plíce (radon).

  Fiona Hall, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, tato rozprava o přípustné úrovni radioaktivity v potravinách je dobře načasovaná, protože letos v dubnu si připomeneme 25. výročí černobylské katastrofy. Mnoho z nás si vzpomene, jak byla veřejnost v té době znepokojená a jak dlouho na některých místech radioaktivní kontaminace přetrvávala, např. v anglické oblasti Lake District, kde byla země kvůli půdním podmínkám a prudkým dešťům kontaminována po mnoho let.

Je tedy velmi důležité, abychom měli k dispozici systém, který veřejnost v případě jaderné havárie co nejvíce uklidní. Proto potřebujeme jiný právní základ a skupinu odborníků, jejímiž členy by byli i nezávislí vědečtí odborníci z oblasti veřejného zdraví a bezpečnosti potravin. Nejedná se pouze o technické téma, které může být ponecháno na jaderných výzkumnících. Mnohem více se týká širší veřejnosti.

Stejně tak je zásadní, aby byly přípustné úrovně záření stanoveny takovým způsobem, který by znamenal, že konzumace potravin je bezpečná pro lidi všech věkových kategorií. Dokážete si představit stres, který by vznikl, kdyby byla vydána rada, jež by říkala, že např. mrkev mohou bezpečně jíst dospělí, ale děti ještě ne? Potřebujeme jasné pokyny, na které se každý může spolehnout. Proto se domnívám, že bychom se měli řídit modelem USA a stanovit maximální efektivní dávky ve výši jednoho mikrosievertu za rok pro každého jednotlivce. V každém případě nastal nejvyšší čas, aby byly přezkoumány úrovně uvedené v přílohách, protože nezohledňují změny ve stravovacích návycích a kultivačních preferencích. Např. maniok představuje pro mnoho lidí základní potravinu, nikoli vedlejší plodinu. Komise tedy musí předložit úplnou zprávu o maximálních přípustných úrovních.

Na závěr chci poděkovat zpravodaji, panu Beletovi, za velmi konsensuální přístup, který zaujal vůči této zprávě. Doufám, že Komise vezme na vědomí, že postoj Parlamentu k této záležitosti je značně jednotný.

  Rebecca Harms, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Pane předsedající, důvodem, proč diskutujeme o tomto návrhu Komise, je to, že platnost předchozího nařízení vypršela v roce 2010.

Když jsem pracovala na tomto návrhu, připomněla jsem si, jak jsem v polovině 80. let pracovala se svou předchůdkyní ze strany Zelených zde v Parlamentu, paní von Blottnitzovou, na otázce dopadu černobylské katastrofy. Jedním z největších problémů po černobylské havárii byla nedostatečná transparentnost a selhání komplexních demokratických kontrol. Abych byla upřímná, považuji za překvapivé, že se nyní nacházíme v situaci, kdy musíme používat téměř defenzivní argumenty, protože tuto otázku nemůžeme zvažovat pouze na základě nařízení podle Smlouvy o Euratomu, ale musíme vzít v potaz rovněž ochranu spotřebitelů, ochranu obyvatelstva v případě velkých havárií v jaderných elektrárnách, a to na základě pravidel evropské Smlouvy tak, abychom zajistili úplnou kontrolu a podíleli se na konečném výsledku. Ještě jednou bych ráda vyzvala pana Barniera, který je z Francie, aby zajistil, že zde dojde ke změně. Francie tehdy jednala, jako kdyby neexistoval žádný problém a radioaktivní mraky se jejímu území nějakým způsobem vyhnuly. Bylo to ostudné, protože francouzští občané byli informováni až zpětně.

Jinak souhlasím s paní Hallovou, že bychom se měli řídit příkladem USA a měli bychom zaujímat velmi konzervativní přístup k otázce regulace: mezní hodnoty se nestanovují pro mladé lidi a starší lidi, pro silné a slabé, ale výhradně na základě toho, co je přípustné pro děti, aby bylo možné v případě havárie použít co nejnižší mezní hodnoty. Doporučení používaná ve Spojených státech jsou desetkrát nižší než ta, která dnes zveřejňuje Evropská komise na základě pokynů Smlouvy o Euratomu. Domnívám se, že byste se měli opravdu vydat cestou, jakou jsem zde naznačila já a paní Hallová.

  Marisa Matias, jménem skupiny GUE/NGL. – (PT) Pane předsedající, na začátek bych také ráda podpořila ty kolegy, kteří souhlasí s tím, že když hovoříme o radioaktivní kontaminaci potravin či půdy, hovoříme o problému veřejného zdraví. Toto je v podstatě ústřední otázka. Zaprvé, dopad těchto problémů nadměrné radioaktivní kontaminace je pociťován v oblasti zdraví, zejména zvýšením počtu případů rakoviny a dalších zdravotních potíží. Není tedy nic platné mít právní základ, který neumisťuje do středu této záležitosti veřejné zdraví.

Všichni si dobře uvědomujeme význam této rozpravy. Víme to od doby černobylské havárie, ale nejen kvůli černobylské havárii. Význam Černobylu ve skutečnosti spočívá v tom, že nám ukazuje závažnost tohoto problému a rozsah, v jakém může mít dopad na lidské životy. Je zásadní, abychom se poučili z historie. Proto musíme zavádět preventivní opatření a regulace.

S ohledem na návrh, který je zde předložen, se domnívám, že dnešní diskuse je jasná. Zaprvé je zde pozitivní hledisko, pokud jde o pokus přenést toto nařízení do oblasti veřejného zdraví, jak jsem již zmínila. Zadruhé se snažíme odstranit některá rozporuplná a někdy velmi svévolná opatření. Zatřetí, cílem je zajistit transparentnost a demokratický charakter procesu aktualizace a rozhodovacího procesu.

Zůstává zde však problém maximálních úrovní. Nejvíce znevýhodněné a nejvážněji postižené skupiny nemůžeme nadále vystavovat tak vysokým úrovním. Maximální úrovně musí zajistit bezpečnost všech občanů a všichni si uvědomujeme skutečnost, že takové případy, kdy jsou ohroženy životy, se vyskytují v každé zemi. V Portugalsku se např. jedná o případ obce Urgeiriça.

Je důležité, abychom toto všechno zohlednili.

  Anna Rosbach, jménem skupiny EFD. – (DA) Pane předsedající, chystáme se učinit určité významné a nezbytné revize mezních hodnot radioaktivní kontaminace potravin. Samozřejmě podporuji návrhy, které zajistí co nejvyšší ochranu občanů, včetně návrhů, které se týkají lékařského vybavení. Zjevně tedy musíme využít všechny dostupné nové vědecké informace a odpovídajícím způsobem aktualizovat mezní hodnoty, protože je samozřejmé, že v EU musíme mít vysokou úroveň ochrany zdraví. Lisabonská smlouva umožňuje přijímání společných opatření ve veterinárním odvětví, aby bylo možné monitorovat bezpečnostní standardy stanovené pro potraviny a krmiva s přímým cílem chránit veřejné zdraví. Je to správná věc, protože je mimořádně znepokojující, že EU v současnosti používá vyšší mezní hodnoty než Spojené státy. Radioaktivní záření není o nic méně nebezpečné pro lidi, zvířata a plodiny v Evropě než v USA. Z obecného hlediska tento návrh ukazuje, jak významné pro nás je zavést jasné postupy a aktualizovat staré standardy. Ráda bych proto poděkovala zpravodaji za tyto vynikající a významné pozměňovací návrhy.

  Csanád Szegedi (NI). – (HU) Pane předsedající, dámy a pánové, maďarský národ měl bohužel přímou zkušenost se závažnou kontaminací potravin v důsledku jaderné havárie během černobylské katastrofy. Musíme se vynasnažit, abychom zabránili opakování takové strašné události, jako byla černobylská katastrofa. Jedním z preventivních prvků je to, že stávající a funkční jaderné elektrárny musí podléhat mimořádně přísným kontrolám. S ohledem na budoucnost se však domnívám, že přijatelným řešením by bylo klást důraz na obnovitelné zdroje energie a v žádném případě nezvyšovat, ale spíše co nejvíce omezovat úlohu jaderné energie v zabezpečování dodávek energie. V každém případě je to pro Evropskou unii nezbytné z hlediska bezpečnosti dodávek energie. Je to jediný způsob, jak můžeme posílit naši vlastní bezpečnost.

Nesmíme podporovat a zohledňovat odvětví jaderné energetiky, ale pouze zdraví evropských občanů, našich voličů, a to, co je pro ně dobré a co špatné. Domnívám se, že naplánování krizového scénáře pro případ katastrofy je významné, ale za náš primární úkol jasně považuji snížení a skutečnou minimalizaci rizik. Toho lze dosáhnout: vyžaduje to jen politickou vůli a náležité odhodlání také na straně mých kolegů. Musíme se vypořádat se zdrojem problému, nikoli pasivně čekat na katastrofu.

  Andreas Mölzer (NI). – (DE) Pane předsedající, je dobře známo, že černobylská katastrofa a následná radioaktivní kontaminace potravin zasáhly v roce 1986 sousední země nepřipravené. Evropská unie se z toho naštěstí ponaučila a stanovila pro případ obdobné katastrofy mezní hodnoty. Je známo, že radioaktivní kontaminace může u některých potravin dosahovat významné úrovně po několik let, ačkoli ji nemůžeme vidět, poznat podle chuti nebo cítit. Právě to je problém, když nejsou kontaminované potraviny, jako je lesní ovoce, z oblastí, které byly po celá desetiletí vystaveny radioaktivitě, konzumovány pouze na místní úrovni, ale když jsou také volně prodávány jako bezpečné potraviny v jinak nekontaminovaných oblastech.

Důsledky konzumace radioaktivních potravin, které jsou obzvláště nebezpečné pro těhotné ženy, nemocné, malé děti a starší lidi, se často projeví až po letech nebo dokonce po desetiletích. Naše současná úroveň znalostí naznačuje, že neexistují žádné úrovně záření, které by mohly být s absolutní jistotou klasifikovány jako neškodné. Výzkum zaměřený na příčiny široké škály nových onemocnění, jako jsou alergie, je stále na svém počátku; navzdory této skutečnosti jsou potraviny stále ozařovány. Nikdo navíc nebere v úvahu otázku možné interakce s genetickým inženýrstvím.

Jestliže lidé, kteří patří do citlivých kategorií, stále nemohou bezpečně jíst velká množství tuzemských hub celých 25 let po černobylské havárii, bezpochyby nastal čas nejen na to, aby se zavíraly jaderné elektrárny, ale také, aby se zastavily veškeré jaderné zkoušky. To vše je nakonec bezcenné, pokud kontroly potravin v kontaminovaných oblastech a v jejich okolí ve skutečnosti nefungují.

  Vasilica Viorica Dăncilă (S&D). – (RO) Pane předsedající, myslím, že pro dosažení vhodné úrovně ochrany zdraví evropských občanů v případě radioaktivní kontaminace a zajištění demokratické legitimity pro přijetí tohoto nařízení je nutné zavést bezpečnostní standardy na ochranu zdraví pracovníků a obyvatelstva, aby se tak zajistilo jejich uplatňování ve všech členských státech v souladu s rozhodnutími Unie. Členské státy rovněž nesou odpovědnost za sledování toho, jak jsou dodržovány úrovně stanovené tímto nařízením na ochranu před radioaktivní kontaminací, a to zejména formou dohledu nad bezpečnostními standardy u potravin a krmiv a stejně tak formou sledování environmentálních parametrů. Tím bude zajištěno dodržování nejvyšších přípustných úrovní, bude zajištěna bezpečnost a řízení rizik spojených s radioaktivní kontaminací.

  João Ferreira (GUE/NGL). – (PT) Pane předsedající, vzhledem ke své závažnosti a přeshraniční povaze vyžaduje jaderná katastrofa či jiná radiační mimořádná situace koordinaci a společné úsilí a zavedení souboru společných postupů s ohledem na zvládnutí a minimalizaci účinků na lidi a životní prostředí.

Tato potřeba koordinace se vztahuje také na stanovení nejvyšších přípustných úrovní kontaminace potravin. Nemůžeme však akceptovat argument, že s cílem lépe sloužit zájmům občanů prostřednictvím lepšího řízení situací po katastrofě musíme omezit zapojení a manévrovací prostor členských států. Naopak jsou to samotné členské státy, které jsou odpovědné za zabezpečení a ochranu zdraví svých občanů.

To také platí zejména v mimořádných situacích, a proto musí mít členské státy možnost přijmout přísnější úrovně ochrany, pokud si to přejí. Musí to ve všech ohledech záviset na jejich schopnosti přijímat mimořádná opatření s cílem zajistit zdraví občanů a dobrý stav životního prostředí.

  Michel Barnier, člen Komise. – (FR) Pane předsedající, jsou zde věci, které mohou říct jako politik a jako občan, a věci, které musím říct z právního hlediska jménem Komise. Paní Harmsová, zmínila jste skutečnost, že jsem Francouz, ale já zajdu ještě dále. Těmito otázkami se zabývám již velmi dlouhou dobu.

Těmito otázkami spojenými s kontaminovanou půdou jsem se musel zabývat, když jsem byl francouzským ministrem životního prostředí. Myslím, že jsem byl dokonce jedním z mála ministrů, kteří v roce 1993 a 1994 jeli do Černobylu a strávili 17 vteřin uvnitř sarkofágu. Nezapomněl jsem na svou návštěvu Pripjati, města duchů, kde jsou stále v oknech závěsy a poházené dětské hračky. Nezapomněl jsem na to.

Jako francouzský politik jsem pracoval na iniciativě environmentální bezpečnosti v Evropě. Dokonce jsem napsal knihu, atlas hlavních rizik ve světě, který popisuje všechna rizika kontaminace, zejména pak jaderné kontaminace, a to na místech, kde je osvěta o rizicích nepřiměřená. To jsou tedy otázky, o které se zajímám, paní Harmsová. Před nedávnem jsem také byl francouzským ministrem zemědělství. Bezpečnost a zdraví lidí, ochrana široké veřejnosti a spotřebitelů a zdraví zvířat, které je rovněž důležité, to všechno jsou témata, která mě zajímají, a chápu, proč jsou vůči nim poslanci Evropského parlamentu i v tuto pozdní hodinu pozorní a bdělí.

Jak jsem řekl panu Beletovi, osobně jsem tedy pečlivě naslouchal obavám, které jste jednomyslně vyjádřili, a sdělím je předsedovi Komise a svým kolegům.

To je tedy to, co vám mohu říct; právě jsem vám to řekl a jsem tomu oddán. Dále je zde to, co vám musím říct z právního hlediska, a dva body, na nichž je založen postoj Komise vycházející z právního posouzení provedeného naší službou a mými kolegy panem Šefovičem a panem Oettingerem.

Uvedené dva body jsou, mohu-li vám to připomenout, tyto: zaprvé, Smlouva o Euratomu obsahuje náležitý právní základ pro pravidla na ochranu zdraví, pokud jde o radioaktivní kontaminaci – a tato pravidla mají přednost – a zadruhé, interinstitucionální dohodu o přepracování musí dodržovat všechny tři orgány – a to říkám samozřejmě jménem Komise. Právě na těchto bodech Komise jakožto sbor založila své posouzení a svůj postoj, v němž požaduje zamítnutí těchto pozměňovacích návrhů.

Chtěl jsem vám, paní Harmsová, a všem vašim kolegům poslancům také říct, že jsem pečlivě naslouchal a vaše obavy sdělím svým kolegům.

PŘEDSEDAJÍCÍ: LIBOR ROUČEK
Místopředseda

  Ivo Belet, zpravodaj. – (NL) Pane předsedající, pane komisaři, chovám k vám velkou úctu, zejména kvůli vašim zkušenostem z návštěvy Černobylu v dané době a samozřejmě také kvůli vašim odborným znalostem v oblasti zemědělství, ale dovolte nám jakožto Evropskému parlamentu, abychom zásadně oponovali vizi, již všeobecně sdílí Komise.

Odkazoval jste na rozsudky Evropského soudního dvora v jiných případech. Nyní se jedná o odlišnou záležitost a prostřednictvím jednomyslné a na konsensu založené vize Výboru pro právní záležitosti Parlamentu bychom chtěli vybídnout k tomu, aby byl změněn právní základ a aby byl uveden do souladu s novými institucionálními souvislostmi, které vyplývají z Lisabonské smlouvy. Nejde o boj o moc mezi orgány; jde o zdraví našich občanů, což je jedním z pilířů Lisabonské smlouvy.

Proto litujeme skutečnosti, že Komise trvá na svém stanovisku. Ještě jednou opakuji, není to obvinění vyřčené proti vám, spíše naopak, ale skutečně se domníváme, že se tak promarnila obrovská příležitost. Proto si Parlament vyhrazuje právo uvážit tento konsolidovaný dokument v širších souvislostech. Pane předsedající, pane komisaři, stávající opatření v případě havárie, jejíž součástí je radioaktivní kontaminace, vůbec nerespektují stávající institucionální situaci. Návrhy, které jako Evropský parlament zítra předložíme a které budou, doufejme, přijaty velkou většinou hlasů, přinášejí zásadní zlepšení stávajících právních předpisů, které skutečně již nejsou vhodné.

Dám vám konkrétní příklad, pane komisaři, jestliže mi můžete věnovat ještě chvíli pozornosti: výslovně požadujeme, aby Komise zhodnotila standardy uvedené v příloze; požadujeme, aby hodnocení prováděli odborníci z oblasti veřejného zdraví a bezpečnosti potravin. Pane komisaři, tato pravidla pochází z pozdních 80. let, tedy z doby, kdy jste navštívil Černobyl. Je načase zabývat se ustanovením o přezkumu, které zde budeme zítra jako Parlament vyžadovat. Děkuji vám za pozornost a za vaši angažovanost.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra v poledne (úterý, 15. února 2011).