Doslovný záznam ze zasedání

Úterý, 15. února 2011 - Štrasburk

9. Vysvětlení hlasování

Ústní vysvětlení hlasování

Zpráva: Evelyne Gebhardt (A7-0012/2011)

  Clemente Mastella (PPE). – (IT) Paní předsedající, cílem směrnice o službách, jež vstoupila v platnost v prosinci 2006, je otevřít v Evropské unii trh pro poskytovatele služeb a odstranit veškerá protekcionistická omezení, svévolné překážky a všechny diskriminační předpisy.

Evropský parlament rozhodně vždy trval na tom, že tato směrnice se nesmí stát záminkou pro riskantní deregulaci a liberalizaci tohoto odvětví, a tím poškodit práva pracujících. Zásada země původu, která byla kritizována za šíření sociálního dumpingu, byla zrušena a nahrazena zásadou země poskytování služeb.

Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože se zaměřuje zvláště na neopodstatněné prodlevy a nedostatky při provádění této směrnice ve vnitrostátním právu a na řadu otázek spjatých s jejím výkladem a uplatňováním. Zde skončím, paní předsedající, protože hovořit za těchto okolností je dosti náročné.

  Adam Bielan (ECR). – (PL) Paní předsedající, při oživení hospodářského růstu v Evropské unii hraje naprosto nezastupitelnou úlohu rozvoj evropského trhu se službami. Proto je velmi dobře, že Evropský parlament důkladně zkoumá, jakým způsobem je směrnice o službách prováděna. Nezbytná jsou rovněž další opatření na podporu rozvoje evropského trhu se službami. Naším hlavním cílem bylo v celé Evropě usnadnit poskytování služeb. Proto jsme znepokojeni zjištěním, že u některých členských států je patrná snaha uzákoňovat a uplatňovat právní předpisy, které nemají žádnou oporu v ustanoveních směrnice. Činnostem poskytovatelů služeb se tím kladou umělé překážky.

V současné době až 90 % nových pracovních míst vzniká v odvětví služeb. Proto se domnívám, že účinné uplatňování směrnice je nutným předpokladem pro rozvoj jednotného trhu a rozhodujícím úkolem pro evropské hospodářství. Mám proto radost, že začínají být vidět jednotlivé měřitelné výsledky této směrnice, například velké množství oznámení o změnách právních předpisů, které dostáváme z členských států.

  Claudio Morganti (EFD). – (IT) Paní předsedající, na základě pevného přesvědčení jsem hlasoval proti přijetí a uplatňování směrnice o službách, známé též jako Bolkensteinova směrnice. Cílem této směrnice mělo být vytvořit v Evropě větší konkurenci a pomoci rozvoji malých a středních podniků.

Naneštěstí se však zdá, že skutečným cílem bylo zaútočit na malé a střední podniky a srazit je na kolena. V Itálii máme odvětví, která jsou naší skutečnou chloubou, jako například koncese pro pláže, do nichž jejich majitelé investovali veškerý majetek a přinesli obrovské oběti. Teď však kvůli této směrnici o všechno přišli.

Není možné zavádět systém, jímž byrokratická Evropa a hlavní korporace a nadnárodní firmy chtějí proniknout do Itálie a vyřídit naše podniky. To nemůžeme připustit. Budu stát v jedné řadě s těmito podniky a bránit je, a tak pečovat o naše tradice a silné stránky Itálie.

  Sergej Kozlík (ALDE). – (SK) Paní předsedající, platná směrnice o službách požaduje ode všech zemí EU, aby odstranily byrokratické překážky a usnadnily život podnikatelům. Provádění této směrnice však vázne. Hlavními problematickými oblastmi jsou nedodržování oblasti působnosti směrnice, zpoždění při zřizování jednotných kontaktních míst, nedostatky v administrativní spolupráci a rozdíly ve vzájemném hodnocení. Zpráva, kterou jsem podpořil, považuje za velmi důležité rychle zavést jednotná kontaktní místa. Na nich bude možné vyřizovat všechny nezbytnosti pro poskytování přeshraničních služeb včetně možnosti srozumitelného poučení o formalitách a administrativních postupech dané země. Služby představují až 40 % hrubého domácího produktu Unie. Odstranění zbytečných překážek a zpoždění by mohlo významně pomoci při zvýšení konkurenceschopnosti a vytváření nových pracovních míst.

  Zigmantas Balčytis (S&D). – (LT) Paní předsedající, domnívám se, že hodnocení směrnice o službách je vhodnou příležitostí k tomu, abychom prověřili, zda tato směrnice opravdu napomáhá lepšímu rozvoji odvětví služeb a zda ustanovení této směrnice jsou ve vnitrostátním právu správně prováděna. Je nezbytné, aby ve všech fázích provádění směrnice panovala shoda na tom, že se tato směrnice nevztahuje na veřejné služby, nýbrž že by měla zajistit sociální práva a soulad s pracovním právem.

Je jasné, že Komise a členské státy musí vyvinout větší úsilí, aby byla v členských státech zřízena kvalitní jednotná kontaktní místa. Je zapotřebí vyhradit odpovídající finanční prostředky s cílem zajistit, aby tato místa poskytovala kvalitní informace, jež budou zájemcům přístupná.

  Daniel Hannan (ECR). – Paní předsedající, od nejranějších dob Evropské unie docházelo k nedorozuměním ohledně toho, co myslíme volným trhem zboží a služeb.

Když moji voliči v roce 1975 hlasovali pro členství v EHS, domnívali se, že společný trh znamená vzájemné uznávání výrobků. Můžete-li určitou minerální vodu prodávat ve Spojeném království, měli byste mít možnost prodávat stejnou vodu ve Francii, Německu nebo Itálii a naopak. Zjistili, že ve skutečnosti to znamená normalizaci – že „minerální voda musí obsahovat tyto a tyto minerální látky, ale nesmí obsahovat tamty látky“, že „obsah nesmí přesahovat hodnotu x a nesmí být nižší než y“ atd. Pak se vám může stát, že výrobek, jenž nikdy nebyl určen na vývoz, se může ve vlastní zemi dostat do rozporu se zákonem.

S tímto jsme se opakovaně setkávali u zboží i služeb. Místo rozšiřování nabídky pro spotřebitele dochází k jejímu zužování, často na jednoho konkrétního výrobce odkudsi z Evropské unie, jemuž se nějak podařilo splnit dlouhou řadu podmínek a jenž spatřuje v právních předpisech EU způsob, jak přenést své náklady na konkurenci. Proto náš podíl na světovém HDP nadále klesá a má země se takto připoutala k úzkoprsému a omezenému seskupení.

  Syed Kamall (ECR). – Paní předsedající, směrnice o službách tímto parlamentem poprvé prošla v minulém funkčním období, a to i přes problematičnost mnoha jejích bodů. Jakožto zpravodaj zprávy o obchodu a službách si také osobně vzpomínám na to, jak velkou polemiku jsem vyvolal, když jsem hovořil o nutnosti liberalizovat mnohé služby – finanční služby, zdravotnické služby, služby v oblasti vzdělávání, vodohospodářské služby –, aby měli spotřebitelé k dispozici spíše větší výběr kvalitnějších služeb, místo aby byli odkázáni na nepružné státní monopoly, které daňovými poplatníky často nebyly dostatečně financovány.

Zde narážíme na definici služeb obecného hospodářského zájmu, jako by se pravidla, díky kterým máme v supermarketech a dalších druzích služeb opravdu z čeho vybírat, nevztahovala na vodohospodářství, vzdělávání a zdravotnictví. Je na čase, abychom přestali dělat politiku z doby před třiceti lety, kdy určité služby mohl zajišťovat pouze stát. Důsledkem toho bylo, že tyto služby byly nedostatečně financovány a nebyly kvalitní. Vydejme se v celé EU a v celém světě směrem k větší liberalizaci služeb.

Zpráva: Antonio Cancian (A7-0020/2011)

  Gesine Meissner (ALDE). – (DE) Paní předsedající, chtěla bych vysvětlit, proč se většina poslanců skupiny Aliance liberálů a demokratů pro Evropu zdržela hlasování o této směrnici. Je dobře, že jsme učinili rozhodnutí a že jsou chráněna práva osob se zdravotním postižením. To se však týká pouze dlouhých vzdáleností. Mnohé další body nejsou hodny evropské směrnice. Jelikož se například směrnice vztahuje jen na cesty, které jsou delší než 250 kilometrů, v mnoha zemích neplatí. Na Kypru, Maltě a Lucembursku neexistují příslušná práva, stejně jako v některých dalších členských státech, v nichž autobusové spoje nejezdí vzdálenosti přes 250 kilometrů. Volný pohyb osob, zboží a služeb je jednou z hlavních evropských zásad. Nyní však chudší cestující nejsou chráněni, protože v některých členských státech neexistuje soustava práv cestujících. Proto jsme se zdrželi hlasování. Směrnice má určité pozitivní stránky, ale také mnoho negativ, a to je důvodem, proč jsme se zdrželi hlasování.

  Clemente Mastella (PPE). – (IT) Paní předsedající, cílem návrhu nařízení předloženého Komisí v roce 2008 bylo zavést nová práva na ochranu cestujících v autobusové a autokarové dopravě, jež budou platná v celé Evropě a budou podobná jako práva, která platí pro jiné druhy dopravy, a tak zajistit rovnocenné podmínky pro dopravce z různých členských států a pro různé druhy dopravy. Bylo zapotřebí absolvovat dlouhá a náročná jednání s Radou a dokonce využít dohodovací postup, než bylo dosaženo znění návrhu, o němž dnes hlasujeme.

Konečné znění návrhu lze považovat za velmi uspokojivý a vyvážený kompromis, neboť zajišťuje práva cestujících, aniž by přitom představoval příliš velkou zátěž pro dopravce, z nichž většinu tvoří – na to nezapomínejme – malé a střední podniky.

Výsledek dohodovacího postupu lze docela oprávněně považovat za úspěch Evropského parlamentu, neboť do něj byly začleněny některé z našich hlavních požadavků, zejména co se týče oblasti působnosti nařízení, platnosti základních práv cestujících bez ohledu na vzdálenost, odchylek a konečně nároku cestujících na přiměřenou formu proplacení ceny jízdenky, pomoci a odškodnění v případě nehody, zrušení cesty nebo zpoždění.

  Guido Milana (S&D). – (IT) Paní předsedající, v oblasti práv jsme dospěli do nové etapy, ale tato práva mohla být vymezena šíře. Musíme si uvědomit, že u vzdáleností kratších než 250 kilometrů toto nařízení nijak nechrání práva nejzranitelnějších skupin, osob se zdravotním postižením, starobních důchodců a osob se sníženou pohyblivostí.

Je-li pravdou, že nařízení zavádí jednotné normy kvality, je také pravdou, že vyloučením místní dopravy se podstatně omezí počet cestujících, na které se vztahuje. Čtyři roky na jeho provádění umožní příslušnému odvětví se co nejlépe připravit, ale budeme muset rovněž sledovat ustanovování subjektů příslušných pro prosazování práva.

Výsledek tohoto procesu je pro Parlament vítězstvím a je jasným znamením toho, že věnujeme pozornost potřebám občanů. Nicméně kompromis je vždy věcí dohody, a v tomto případě ústupků ze strany této sněmovny. V zásadě jsme dokázali, že jsme dobrými tlumočníky potřeb na rozdíl od Rady, která předvedla, že pouze zastupuje zájmy.

  Giommaria Uggias (ALDE). – (IT) Paní předsedající, rád bych blahopřál panu poslanci Cancianovi k jeho vynikající práci, která přispěla k dokončení tohoto opatření.

Dovolím si nesouhlasit s panem poslancem Mastellou v tom, že toto opatření znamená pro naše občany velké vítězství. Nelze si nevšimnout, že občané jsou chráněni pouze tehdy, cestují-li autobusem nebo autokarem do vzdálenosti větší než 250 kilometrů. Co je to však za ochranu práv evropských občanů, nevztahuje-li se tato ochrana, jak již upozornila paní poslankyně Meissnerová, na celé státy jako například Kypr, Lucembursko a Maltu?

Z těchto důvodů se naše skupina zdržela hlasování. Proti této zprávě jsme nehlasovali kvůli tomu, že zajišťuje ochranu některých práv, například osob se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí. Proto jsme se zdrželi hlasování. Co se týče ostatních práv, žádáme, abychom se k této záležitosti co nejdříve vrátili, aby byli naši občané skutečně chráněni.

  Hannu Takkula (ALDE). – (FI) Paní předsedající, v první řadě bych chtěl říci, že je výborné a důležité, že se zajímáme o práva našich občanů. Vždy, když hovoříme o právech, nesmíme zapomínat na to, že jsou s nimi spojeny povinnosti, a že tedy není práv bez povinností.

Zpráva o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě obsahuje mnoho dobrých a pozitivních prvků. Nesmíme také zapomínat na to, že autobusové a autokarové společnosti s působností po celé Evropě se velmi liší. Ve Finsku například existuje mnoho malých rodinných firem a asi bychom si měli položit otázku, zda bychom měli zatěžovat tyto malé společnosti stále novými výdaji a povinnostmi, když svádějí boj o to, aby jim jejich podnikání přinášelo zisk.

Mohu konstatovat, že jsme v této otázce projevili nemalou pružnost a že práva jednotlivých skupin cestujících byla zohledněna. Uznání potřeb osob se zdravotním postižením přináší jasnou přidanou hodnotu. Je velice důležité zajistit, aby osoby se zdravotním postižením a osoby se sníženou pohyblivostí mohly lépe cestovat a obecně se pohybovat a aby se bral větší ohled na jejich potřeby. To je dobré, ale jak jsem prve řekl, je tu určitý problém, protože hovoříme-li o právech a povinnostech, je také důležité zajistit, aby se příliš nezvýšily náklady malých společností v odvětví autobusové a autokarové dopravy.

  Marian Harkin (ALDE). – Paní předsedající, hlasovala jsem pro toto nařízení i přesto, že jsem toho názoru, že rozhodně nezachází dostatečně daleko. Je to nicméně jen začátek a zde v Parlamentu a v EU občas činíme jen dětské krůčky. K tomu došlo i dnes.

Je politováníhodné, že na některé členské státy se toto nařízení nevztahuje, a samozřejmě také to, že platí jen pro cesty na delší vzdálenosti než 250 kilometrů. Samozřejmě bych upřednostnila návrh ALDE, aby se práva cestujících vztahovala na mnohem kratší cesty. Jsem však ráda, že některá základní práva v tomto nařízení platí pro cestující, kteří cestují na kratší vzdálenost. Tato práva se vztahují zejména na osoby se zdravotním postižením nebo samozřejmě na osoby se sníženou pohyblivostí. K těmto právům patří nediskriminační přístup k dopravě a školení obsluhy autobusů a autokarů v oblasti dopravy osob se zdravotním postižením.

Členské státy bohužel mají až desetileté období odchylky, a i když malé podniky potřebují přiměřenou dobu na to, aby se přizpůsobily jeho požadavkům, chtěla bych požádat a vybídnout členské státy, aby se snažily zajistit, že toto nařízení bude co nejrychleji dodržováno.

  Pat the Cope Gallagher (ALDE). – Paní předsedající, velmi podporuji práva cestujících a zvláště větší práva osob se zdravotním postižením.

Dosaženým kompromisem nejsem nijak zvlášť nadšen. Na rozdíl od kolegy bych býval upřednostňoval hranici 200 kilometrů, protože ta by Irsku umožňovala vyjmout z platnosti tohoto nařízení venkovské oblasti s mými voliči. Mám na mysli části severního a jižního Donegalu, hrabství Mayo a samozřejmě hrabství Galway. Požadovaná úroveň práv na odškodnění je nepřiměřená pro linkovou dopravu obsluhující venkovské oblasti.

Chci se také vyjádřit k nákladům, a to k nákladům na pojištění, které by mohly způsobit odchod některých provozovatelů z trhu. V mnoha případech není k dispozici náhrada v podobě linky veřejné dopravy.

Rozhodnutí, které dnes bylo učiněno, samozřejmě musíme přijmout a doufejme, že období odchylky by mohlo těm, kteří nesplňují hranici 250 kilometrů, umožnit přizpůsobit se tomuto nařízení.

Takže, ač v zásadě souhlasím, musím se z uvedených důvodů zdržet hlasování.

  Sergej Kozlík (ALDE). – (SK) Paní předsedající, v Evropě každým rokem cestuje autobusem nebo autokarem více než 70 milionů cestujících. Je nejvyšší čas, aby začalo platit nařízení, které bude podobně jako v letecké, lodní a vlakové dopravě chránit práva cestujících. Cestující budou mít 12 základních práv platících pro cesty jakékoliv délky. Kromě toho při cestách delších než 250 kilometrů budou mít nárok na náhradu za zpoždění, na pomoc v případě nehody nebo úmrtí, na odškodnění v případě ztráty nebo poškození zavazadla a na lepší informace. Zejména pro malé země je však hranice 250 kilometrů dosti vysoká. Oceňuji, že cestující se sníženou pohyblivostí budou mít nárok na zvláštní asistenci, jako je tomu již v letecké dopravě. V budoucnosti určitě podpořím zavedení společného nařízení, jež sjednotí již existující nařízení o právech cestujících v jednotlivých dopravních systémech, čímž se výrazně zpřehlední systém práv cestujících.

  Miroslav Mikolášik (PPE). – (SK) Paní předsedající, práva cestujících v autobusové a autokarové dopravě, jež je v Evropské unii hojně využívána, vyžadují jasnou právní úpravu podobně jako u letecké, vlakové a lodní dopravy. Konečné znění předkládaného nařízení považuji za uspokojivý kompromis. Zvláště mám radost z přijetí 12 základních práv cestujících, která náleží všem cestujícím v tomto druhu dopravy bez ohledu na vzdálenost. Vítám zvláště uznání a zohlednění zvláštních potřeb osob se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí. Zaručení nároku na odškodnění v případě ztráty nebo poškození invalidního vozíku nebo jiného zařízení zajišťujícího pohyblivost a školení obsluhy autobusů a autokarů v oblasti dopravy osob se zdravotním postižením se stávají významnými nástroji v boji proti diskriminaci a sociálnímu vyloučení těchto osob.

  Peter Jahr (PPE). – (DE) Paní předsedající, hlasoval jsem pro zprávu, protože představuje podstatné zlepšení současné situace. Podařilo se nám dosáhnout vyváženého řešení, které chrání práva cestujících v autobusech a zaručuje další existenci malých a středních dopravců. Nařízení se vztahuje na cesty přesahující vzdálenost 250 kilometrů a osobám cestujícím autobusy a autokary dává právo požadovat odškodnění, pokud je spojení zrušeno, došlo-li k nadměrnému přijetí rezervací nebo jestliže je zpožděno o více než dvě hodiny. Autobusoví dopravci jsou často malé a středně velké společnosti, které by příliš velké nároky na odškodnění přivedly na pokraj krachu. V tom spočívá jeden z vydařených rysů tohoto nařízení, že finanční odškodnění nemohou přesáhnout jisté meze. Pokud jde o vzdálenost 250 kilometrů, nevidím žádný důvod, proč bychom tento nový předpis neměli nechat vstoupit v platnost a pak se zabývat tím, jak by jej bylo možné zdokonalit.

  Zigmantas Balčytis (S&D). – (LT) Paní předsedající, nejprve bych chtěl poblahopřát zpravodaji, panu poslanci Cancianovi, neboť dokument, jejž jsme dnes přijali, je skutečně velice uspokojivým a vyváženým kompromisem. Zajišťuje práva cestujících, aniž by přitom představoval příliš velkou zátěž pro dopravce, z nichž většinu tvoří malé a střední podniky. Občané Evropské unie se budou moci cítit lépe chráněni. Tato dohoda také zlepšuje podmínky pro osoby se zdravotním postižením a osoby se sníženou pohyblivostí. Stanovuje také jasná pravidla pro náhrady škod a poskytování pomoci.

Jsem přesvědčen, že podstatně přispěje ke zlepšení podmínek pro naše cestující občany a poskytne jim větší právní jasnost v případě nehody nebo dalších nepředvídaných událostí.

  Alfredo Antoniozzi (PPE). – (IT) Paní předsedající, chtěl bych poblahopřát panu poslanci Cancianovi k jeho vynikající práci a zejména k dobrému výsledku, jehož bylo dosaženo v dohodovacím postupu s Radou. Dosažený kompromis představuje důležitý krok v oblasti ochrany cestujících, a to jak z hlediska oblasti působnosti směrnice, tak proto, že do návrhu bylo začleněno zhruba 12 základních práv.

Návrh náležitě zohledňuje práva a potřeby osob se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí, jako jsou zejména nediskriminační přístup k dopravě, právo na náhradu v případě ztráty nebo poškození zařízení pro usnadnění pohybu, předkládání a vyřizování stížností, školení obsluhy autobusů a autokarů v oblasti dopravy osob s postižením a poskytování informací v průběhu cesty.

Výsledný návrh zajišťuje práva cestujících, aniž by přitom příliš zatěžoval dopravce, z nichž většinu tvoří malé a střední podniky a nemohly by nést velkou zátěž.

  Diane Dodds (NI). – Paní předsedající, i když uznávám, že tato zpráva obsahuje mnoho kladných prvků – velmi podporuji právo osob se zdravotním postižením na přístup k dopravě a na náhradu –, jsem přesvědčena, že tyto systémy by měly zavádět vnitrostátní vlády.

Domnívám se rovněž, že finanční zátěž spjatá s tímto návrhem by mnoha dopravcům zabránila vykonávat činnost. Tento Parlament nesmí zapomínat, že mnohé autokarové společnosti jsou v soukromém vlastnictví, jsou poměrně malé a v důsledku obrovského nárůstu cen paliva, k němuž došlo za posledních 12 až 18 měsíců, čelí sílícímu finančnímu tlaku. Dodatečné náklady u mnohých soukromých společností a samozřejmě také u systémů veřejné dopravy povedou jen ke dvěma věcem: ke zvýšení cen jízdného pro zákazníky a k omezení linek. A ovšem mnoha organizacím věnujícím se dobrovolnické práci – které realizují mnoho projektů pro osoby se zdravotním postižením – tím bude úplně znemožněna činnost.

  Carlo Fidanza (PPE). – (IT) Paní předsedající, k dnešnímu hlasování o zprávě vedla dlouhá cesta, proto bych se chtěl přidat k blahopřáním kolegů poslanců na adresu pana poslance Canciana, jenž tak houževnatě bojoval za to, abychom se dostali až do tohoto bodu. Všechny druhy dopravy konečně mají vlastní nařízení o právech cestujících. Myslím si, že dále by mělo následovat předložení příslušného jednotícího aktu, jenž sloučí všechna tato jednotlivá nařízení.

Oblast působnosti je přiměřená, i když jsme při jejím vyjednávání vycházeli z jiných předpokladů. Nicméně skutečnost, že jsme do ní dokázali zahrnout všechny členské státy kromě dvou, je nepochybně pozitivní stejně jako fakt, že mnohá ustanovení se stala závaznými také u vzdáleností nižších než 250 kilometrů, a to i přesto, že jsme se vzdali některých dalších forem odškodnění.

Během dnešní ranní rozpravy někteří poslanci tvrdili, že nařízení neobsahuje žádné ustanovení přiměřeně chránící cestující se sníženou pohyblivostí, ale poslední projevy prokázaly, že to není pravda. Naopak, tato ochrana znamená velký posun, jímž se tento kompromis stává ohleduplným, a na to bychom měli být hrdí.

  Siiri Oviir (ALDE). – (ET) Paní předsedající, hlasuji proti tomuto návrhu, protože tento akt cestujícím nezaručuje rovné zacházení. Neobstojí při srovnání s jinými druhy dopravy ani při srovnání podmínek pro cestující v jednotlivých státech. V důsledku toho několik malých států Evropské unie vypadlo z oblasti působnosti tohoto nařízení. Tento akt je jen částečně uplatnitelný v několika dalších členských státech.

Problém v souvislosti s přeshraniční autokarovou dopravou zůstal také nevyřešen. Autokary využívají lidé s nízkými příjmy a mladí lidé včetně studentů a školáků. Není proto přijatelné, aby provádění nařízení bylo odloženo na pozdější dobu.

Zpráva: Martin Callanan (A7-0287/2010)

  Andrzej Grzyb (PPE). – (PL) Paní předsedající, byl nalezen kompromis mezi návrhem Komise a návrhy Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin o užitkových vozidlech a emisních normách, přičemž tyto normy budou u užitkových vozidel sníženy do deseti let z 203 g na 147 g na kilometr. Nová emisní norma, která byla zavedena, je přijatelná pro výrobce i uživatele a důležité je také hledisko výdajů, které vzniknou uživatelům v důsledku vyšších cen těchto vozidel. Tuto skupinu uživatelů tvoří hlavně malé a střední podniky, obchodníci a rodinné firmy a na tomto dílčím zasedání jsme právě diskutovali o nástrojích EU na poskytování finanční pomoci malým a středním podnikům. Jedním z cílů v této oblasti je zmírnit překážky bránící růstu malých a středních podniků. Doufáme, že vyšší náklady na lehká užitková vozidla, které vzniknou v důsledku emisních limitů a vyšších výrobních nákladů, se nestanou závažnou překážkou. V roce 2014 budeme moci přezkoumat, zda se zásady, na kterých stojí toto nařízení, prakticky osvědčily.

  Peter Jahr (PPE). – (DE) Paní předsedající, Evropskému parlamentu se podařilo navzdory opozici ze strany Rady a Komise prosadit ambiciózní dlouhodobý cíl, jenž do roku 2020 omezí emise CO2 malých užitkových vozidel na maximálně 147 gramů na kilometr. Této ambiciózní, avšak realistické mezní hodnoty je možno dosáhnout prostřednictvím inovativní environmentální technologie. Provoz vozidel bude podstatně čistší, ale přesto zůstanou cenově dostupná pro malé a střední podniky. Toto hledisko pro nás bylo zvláště důležité, protože změně klimatu nijak nepomůže, pokud cena nových vozidel bude natolik nedosažitelná, že na silnicích budou dále jezdit stará vozidla a především bude dále zatěžováno životní prostředí. Mám radost z toho, že jsme dnes hlasovali o tomto návrhu a že byl přijat obrovskou většinou hlasů.

  Vicky Ford (ECR). – Paní předsedající, právě jsme hlasovali o zprávě nazvané „výkonnostní emisní normy pro lehká užitková vozidla“. Jako u většiny právních předpisů EU se jedná o rozvláčný název skutečného problému. Dovolte mi jej přeložit: lehká užitková vozidla jsou pochopitelně dodávky a výkonnostní normy znamenají palivové emise spálených pohonných hmot.

Všichni zaznamenáváme růst cen pohonných hmot na čerpacích stanicích, ale pro živnostníky, jako jsou například zedníci, instalatéři a tesaři, je provoz vozidla citlivou nákladovou položkou. Chtějí mít palivově účinná vozidla a účinnost paliva tvořila vždy důležitou součást jejich nákupního rozhodování.

Na výrobní lince v továrně General Motors v Lutonu, ve svém volebním obvodu, jsem také viděla, že inovace potřebné pro zlepšení výkonu vznikají na půdě továrny.

Najdou se poslanci, kteří si myslí, že v této sněmovně na kontinentě stačí stanovit cíle, aby jich bylo dosaženo. Ale pravdou je, že dosažení těchto cílů vyžaduje změnu, ať již na dodávkách nebo jinde, a ta vzejde z poptávky spotřebitelů a inovací výrobců, nikoliv ze samotných evropských právních předpisů.

  Seán Kelly (PPE). – (GA) Paní předsedající, bylo mi líto, že jsem se nemohl zúčastnit této rozpravy, ale měl jsem v té době jiné schůzky. Děkuji vám tedy za to, že mi dáváte možnost říci pár slov nyní.

Ve strategii Evropa 2020 jsme položili velký důraz na energie z obnovitelných zdrojů, a to je jen správně. Jenže stejně důležitou pro splnění našich cílů bude energetická účinnost, zejména u motorových vozidel – soukromých i užitkových.

Užitková vozidla jezdí po silnicích každý den a najezdí obrovské vzdálenosti. Prostřednictvím směrnic, jako je tato, můžeme pomoci splnit strategii Evropa 2020 v oblasti účinnosti paliva, protože tím přinutíme konstruktéry, aby navrhovali palivově účinnější motory. Přestože se tato investice z krátkodobého hlediska může zdát vysoká, pokud jde o dlouhodobou úsporu v litrech na počet ujetých kilometrů a také o šetrnost k životnímu prostředí, bude její přínos obrovský.

Zpráva: Klaus-Heiner Lehne (A7-0021/2011)

  Clemente Mastella (PPE). – (IT) Paní předsedající, Rada nám poslala návrh rozhodnutí, kterým se povoluje posílená spolupráce v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany. Důvodem tohoto kroku bylo, že některé členské státy – včetně Itálie a Španělska – mnohokrát protestovaly proti přijetí plánovaného systému překladu do tří jazyků, jenž by se stal skutečně diskriminačním, protože nehorázně porušuje zásadu rovného postavení všech úředních jazyků Unie.

I přes četná jednání, která dosud proběhla, a přes dnešní ranní hlasování se zdá, že jednomyslné přijetí tohoto nařízení nebude možné. Nicméně právní a institucionální důvody by hovořily pro to, nebo zdá se, že hovoří pro to, abychom počkali na posudek Soudního dvora, který se má objevit v příštích dnech, jenž by vyjasnil mnohé technické aspekty jednotného patentového systému, ale také by upozornil na kompetenční důsledky, které z toho plynou. Nezvolili jsme tuto cestu, a proto jsem hlasoval proti.

  Jens Rohde (ALDE). – (DA) Paní předsedající, poslouchám-li zde ve sněmovně rozpravu o posílené evropské spolupráci v oblasti jednotného evropského patentu, stojí mne mnoho úsilí, aby se mi na tváři neobjevil shovívavý úsměv. Politikové z jistých zemí, kteří se domnívají, že jejich jazyk je nejdůležitější na světě, tvrdili, že pokud zavedeme posílenou spolupráci, zničíme tím vnitřní trh v této oblasti. Vzhledem k tomu, že v oblasti jednotného patentu nemáme vnitřní trh, jde samozřejmě o absurdní tvrzení. Získat patent stojí v EU desetkrát více než ve Spojených státech, což se pro naše podniky rovná ročnímu obratu 250 milionů EUR. Je proto dobře, že jsme dnes konečně hlasovali pro posílenou spolupráci, aby určité země nemohly dále dělat obstrukce. Už toho bylo dost! Ještě nejsme u cíle, ale dnes jsme za jediný den dosáhli většího pokroku než za uplynulých deset let.

  Adam Bielan (ECR). – (PL) Paní předsedající, o vytvoření systému jednotné patentové ochrany na evropské úrovni vedeme diskuse již více než dvacet let. Současný velmi složitý systém registrace patentů, jenž je ve srovnání s americkým systém časově náročný a nákladný, evropským podnikatelům vůbec v ničem nepomáhá. Role patentů je důležitá pro rozvoj a růst moderního hospodářství a pro podporu vědeckého výzkumu. Vzhledem k tomu, že na globálních trzích je stále větší konkurence, nemůžeme si dovolit dále odkládat rozhodnutí v této věci. Proto musíme urychlit práci na vytvoření jednotného patentového trhu. Ačkoliv bychom tento záměr měli podporovat, nesmíme přehlížet, že mnohé otázky jsou sporné, například otázka jazyka. Naším cílem by proto samozřejmě mělo být bojovat proti diskriminaci malých členských států s menším počtem obyvatel, které často bývají chudší.

  Alfredo Pallone (PPE). – (IT) Paní předsedající, žijeme na trhu, na němž se fungování našich podniků řídí globální konkurencí. Základním záměrem změny jazykového režimu u patentů, jak oznámila Komise, je snížit náklady spojené s překladem s cílem dosáhnout konkurenceschopnosti na trzích, na nichž si konkurujeme se Spojenými státy, především na asijském trhu.

Proto se ptám, zda by nebylo efektivnější vydávat patenty pouze v jednom jazyce? Tím bychom skutečně pomohli našim podnikům ke konkurenceschopnosti na světovém trhu. Navíc všichni dobře víme, že v současné době v Evropě existují dva právní systémy s odlišnými vlastnostmi a předpisy. Myslím, že by bylo lepší je začít harmonizovat.

Poslední bod, zahájení posílené spolupráce jde nejen proti duchu Evropské unie, ale také poškozuje vnitřní trh, který je tím vystavován vnitřnímu štěpení a narušování hospodářské soutěže mezi členskými státy, což znamená, že některé členské státy budou mít nepochybně horší podmínky než jiné.

  Mario Pirillo (S&D). – (IT) Paní předsedající, ačkoliv na jednu stranu souhlasím s tím, aby Evropa dosáhla cíle vybavit se – po mnoha letech – tak důležitým nástrojem jako patent, jenž konečně umožní Evropské unii soutěžit s ostatními územními celky za rovných podmínek, musím na druhou stranu vyjádřit hlubokou lítost nad tím, že tohoto výsledku bylo dosaženo na úkor jiných oblastí, například Itálie, která vždy hájila posilování role Unie.

Rozhodnutí vydávat patent pouze v jednom ze tří pracovních jazyků patentového úřadu ve skutečnosti vytvoří nerovné podmínky mezi italskými podniky a zeměmi, které jsou součástí navrhovaného jazykového režimu. Připomněl bych, že před několika měsíci jsem Komisi položil otázku s cílem hájit používání italštiny. Mezitím 25 ze 27 zemí souhlasilo, což bylo důvodem, abych se zdržel hlasování.

  Andrzej Grzyb (PPE). – (PL) Paní předsedající, s nynějšími řešeními problému patentové ochrany v EU a členských státech není nikdo spokojen. Zavést systém jednotné patentové ochrany je proto nezbytné jak pro hospodářství našich členských států, tak pro hospodářství EU jako celku. Nový systém by měl zvláště pomoci podnítit vědecký výzkum a inovace. Důležitý krok představuje zavedení poměrně jednoduchého systému založeného na standardizovaném formuláři – ačkoliv o to se vede spor – provedeném ve třech jazycích, byť se hovořilo o používání jednoho jazyka nebo mnoha jazyků, s překladem do mateřského jazyka žadatele.

Toto řešení bude důležité především pro malé a střední podniky, z nichž mnohé nemají dostatečné finanční zdroje na to, aby žádaly o udělení patentu. Doufám, že se ukáže, že toto bude významný krok, jenž rozhýbe skupinu malých a středních podniků, o kterých se často hovoří jako o „spících inovátorech“. Často diskutujeme o tom, zvláště na Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, jak podnítit právě tuto skupinu podniků k tomu, aby zaváděly inovace a patentovaly své vlastní vynálezy. Chceme, aby toto nové nařízení stimulovalo činnost těchto malých a středních podniků a aby také v Evropské unii poskytlo lepší ochranu patentovaným vynálezům.

  Constance Le Grip (PPE). – (FR) Paní předsedající, hlasovala jsem pro zprávu poslance Lehneho, jež uděluje souhlas Evropského parlamentu posílené spolupraci mající za cíl vytvořit v Evropské unii jednotný patent. Již je také na čase! Po dvacetiletém úsilí o dosažení výsledku, o postoupení do bodu, v němž začneme činit konkrétní kroky pro evropské podniky, a to jak malé a střední podniky, tak velké společnosti, které tak dlouho čekají na tento důležitý nástroj své konkurenceschopnosti a růstu.

Souhlasem s posílenou spoluprací Evropský parlament dává najevo, jak velký zájem má na tomto postupu posílené spolupráce – chtěla bych podotknout, že se jedná o druhý případ jeho uplatnění –, ale vysílá také velmi jasný a konkrétní signál mající podpořit inovace a konkurenceschopnost našich podniků. Jak zde již zaznělo, 25 ze 27 členských států se rozhodlo jít touto cestou postupu posílené spolupráce, aby byl vytvořen jednotný patent Evropské unie. Nepodceňuji problémy, se kterými se některé z členských států mohou dosud potýkat, ale postupme vpřed a jděme příkladem. Toto od nás podniky očekávají.

  Izaskun Bilbao Barandica (ALDE). – (ES) Paní předsedající, zdržela jsem se hlasování, protože si myslím, že rozhodnutí vytvořit jednotný patent prostřednictvím posílené spolupráce je dalším selháním Rady. Dohodu uzavřelo pouze devět členských států a dokument samotný připouští, že cíle nejsou dosažitelné v přiměřené lhůtě. Konkurenceschopnost? Efektivita?

Navíc se připravuje rozsudek Soudního dvora o příslušnosti ve věci jazykových předpisů. Rada se měla snažit dosáhnout společného postoje a s přihlédnutím k počtu registrací a k tomu, jaký jazyk je v nich užit, možná měla více usilovat o to, aby se používal jediný jazyk, abychom se stali v celosvětovém kontextu konkurenceschopnějšími.

Opakuji, že vnitrostátní hledisko členských států vedlo k nekoncepčnímu rozhodnutí postrádajícímu jasná kritéria pro užití tří jazyků. Budeme-li provádět podobná opatření, nikdy nedosáhneme pokroku v posilování evropského projektu.

  Miroslav Mikolášik (PPE). – (SK) Paní předsedající, má-li Evropská unie posílit svoji konkurenceschopnost a získat světové prvenství v oblasti inovací, musí být její tvůrčí potenciál přiměřeně zabezpečený.

Patentový systém EU však má mnoho nedostatků, jež brání vytvoření jednotné patentové ochrany, ale také rozvoji vnitřního trhu, čímž se snižuje právní jistota vynálezců a inovativních firem. Poskytování jednotné ochrany vynálezům ve všech členských státech prostřednictvím jednotného evropského postupu pro udělování patentů na základě jednotného systému patentového práva by jednoznačně zpřehlednilo komplikovaný systém a zároveň by přineslo snížení nákladů pro malé a střední podniky, jež musí platit až třikrát vyšší náklady než například ve Spojených státech. Poněvadž snahy vytvořit jednotnou patentovou ochranu v celé EU nesplnily očekávání a vzhledem k tomu, že všechny právní podmínky stanovené pro posílenou spolupráci v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany jsou splněny, souhlasím s tím, aby Evropský parlament udělil svůj souhlas.

  Giommaria Uggias (ALDE). – (IT) Paní předsedající, když před stoletím americký telefonní průmysl neuznal patent Antonia Meucciho, nebylo to dáno absencí angličtiny nebo užitím italštiny, nýbrž tím, že nesplnil podmínku: neměl peníze na to, aby mohl registrovat svůj patent na další rok.

Dnes se nacházíme v podobně paradoxní situaci a bez ohledu na to, jak jsem hlasoval, si myslím, že to, že má být přijat patentový systém, jenž vylučuje italštinu, je v zásadě známkou slabosti naší vlády, její neschopnosti dát váhu svému hlasu v evropské politice, a slabosti našeho politického systému, která se nepříznivě odráží především na výzkumu a inovacích.

V tomto bodě si stačí vzpomenout na studii o konkurenceschopnosti zveřejněnou loni v prosinci, která ukazuje, že v posledních letech Itálie ochotně přenechala 4 miliardy EUR jiným zemím, které přijaly naše vědce. Tito vědci již samozřejmě nepotřebují italštinu, protože se naučili anglicky, francouzsky a německy a mají nezbytné nástroje pro podání těchto patentů, ovšem ke škodě italských výrobků.

  Antonello Antinoro (PPE). – (IT) Paní předsedající, vzal jsem si slovo, abych vysvětlil, proč jsem dnes hlasoval proti této zprávě. Vytvoření patentu určitě přinese patentovému systému v Evropě výhody, ale výsledek by byl daleko lepší, kdybychom bývali zvolili jiný postup. Použití posílené spolupráce je podle mého názoru naprosto slepou uličkou.

Současný postup je samozřejmě pouze poslední fází v dlouhé historii přijímání patentu v Evropské unii, která sahá až do roku 1990 a požaduje jej pouze 12 členských států.

Hlasoval jsem proti usnesení, protože je v rozporu s požadavkem posledního prostředku podle čl. 20 odst. 2 Smlouvy. Návrh Komise nezavádí jednotný patent na celém území Unie, jak požaduje článek 118, a posílená spolupráce má negativní dopad na zřizování podniků a volný pohyb kapitálu.

Kromě toho z politického hlediska by bylo mnohem elegantnější a právě tak výhodné počkat na rozhodnutí Soudního dvora, jež je naplánováno na 8. března. S ohledem na toto rozhodnutí budeme pravděpodobně muset změnit svůj postoj.

  David-Maria Sassoli (S&D). – (IT) Paní předsedající, ještě jednou opakuji, že jsme byli svědky toho, že italská vláda není schopna ochránit proevropskou pověst Itálie a zájmy svých podniků v tak zásadní věci, jakou je přijetí evropského patentu. 25 zemí ze 27 a naprostá většina Parlamentu podporuje návrh, který upravuje oblast patentů a bude skutečně užitečný jak pro podniky, které nejvíce inovují, tak pro ty, které se nejvíce zaměřují na mezinárodní trhy.

Tím, že se nepřidáme k tomuto rozhodnutí, vystavíme naše italské podniky nebezpečí, že nebudou v Evropě a v celém světě dostatečně chráněny. Je naprosto neuvěřitelné, že vláda, která nedělá nic pro to, aby ve světě šířila italskou kulturu, která bere finanční prostředky kulturním institucím a neváží si jazyka země, na jejímž území se nachází nejvíce míst světového kulturního dědictví, může k otázce jazyka přistupovat šovinisticky, zatímco naše podniky vždy vlastně požadovaly, aby se patenty vystavovaly jen v angličtině, která je v současné době lingua franca globálního hospodářství. Dosáhli jsme nicméně výsledku, jenž každému, kdo podává žádost o patent, umožňuje učinit tuto žádost ve svém vlastním jazyce.

Paní předsedající, neexistoval žádný důvod, jenž by pana komisaře Barniera nutil prosazovat tuto věc spěšným hlasováním ještě předtím, než Soudní dvůr vyjádří své stanovisko, což se stane, jak všichni víme, v prvním březnovém týdnu. Bude se v něm zabývat zejména dvěma klíčovými body: užitím vnitrostátního jazyka při obhajobě před patentovým soudem Evropské unie a samotnou legitimností vytvoření patentového soudu. Jak dobře víme, to jsou důležité otázky, které je zapotřebí vyřešit předtím, než přijmeme jakékoliv rozhodnutí. Proto se italští zástupci Demokratické strany (PD) rozhodli zdržet hlasování.

  Seán Kelly (PPE). – Paní předsedající, tento návrh určitě není ideální a dokonce možná bude muset být následkem rozsudku Soudního dvora za několik týdnů revidován. Myslím si nicméně, že se jedná o krok správným směrem, a proto jsem ho podpořil.

Zúčastnil jsem se zde v Evropském parlamentu řady seminářů o inovacích. Společnost General Electric provedla v celé Evropské unii několik průzkumů, které ukazují, že většina lidí se domnívá, že dostat se z hospodářského poklesu lze jen prostřednictvím inovací. Inovace zahrnují výzkum vývoj a nové produkty. Nové produkty je nutné patentovat, a čím je to snazší, tím lépe. Musíme se snažit směřovat k celoevropskému systému, jenž bude stejně jednoduchý a nákladově efektivní jako v USA.

K tomu máme ještě daleko, ale alespoň se snažíme jít tímto směrem. Proto jsem podpořil dnešní návrhy.

  Philip Claeys (NI). – (NL) Paní předsedající, zdržel jsem se hlasování o zprávě poslance Lehneho, a to ne kvůli tomu, že bych měl výhrady vůči vytvoření systému jednotné patentové ochrany. Naopak. Vlámské podniky volají po takovém systému již dlouhou dobu. Samotný záměr lze jen přivítat, zvláště s přihlédnutím k tomu, jak nákladný a těžkopádný je současný postup, kdy se může žádat o samostatný patent v každém členském státu.

Zdržel jsem se hlasování kvůli tomu, že jazyková ujednání dosud nejsou zcela jasná. Ještě je třeba zjistit, do jaké míry návrh nařízení Komise umožní používat jiné úřední jazyky než angličtinu, francouzštinu a němčinu. V každém případě jsem a nadále zůstanu toho názoru, že by mělo být možné předkládat dokumenty také v nizozemštině.

Zpráva: Ivo Belet (A7-001/2011)

  Miroslav Mikolášik (PPE). – (SK) Paní předsedající, kodifikace uvedených ustanovení platných textů společně s uvedenými změnami nepochybně přinese potřebné zpřehlednění právní úpravy o radioaktivitě v potravinách.

Domnívám se však, že v kontextu přijetí Lisabonské smlouvy by bylo žádoucí přehodnotit právní základ návrhu nařízení, jenž musí zohlednit nové pravomoci Evropského parlamentu v oblasti ochrany veřejného zdraví. A zde souhlasím s názorem, že čl. 168 odst. 4 písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie poskytuje tento právní základ návrhu, neboť přímým cílem opatření přijatých na tomto základě je chránit veřejné zdraví, což platí v případě (cituji) „stanovení nejvyšší přípustné úrovně kontaminace potravin a krmiv“.

  Giommaria Uggias (ALDE). – (IT) Paní předsedající, ve většině případů podporuji pozměňovací návrhy předložené v tomto textu, kterými jsou v zásadě jen kodifikovány předchozí právní předpisy o nejvyšší přípustné úrovni radioaktivní kontaminace potravin a krmiv pro zvířata.

Na co však zapomínáme a co poněkud uniklo naší pozornosti, je, že hovoříme o odpadu po jaderných haváriích. Znamená to, že musíme nadále věnovat velkou pozornost hrozbám ze strany jaderných elektráren a skutečnosti, že se jedná o rizika, jež jsou důsledkem zkažených a jedovatých plodů oblasti, na jejímž rozvoji v některých státech trváme. Jedná se tudíž o opatření, které nás všechny musí vést k maximální obezřetnosti.

Co se týče samotného návrhu, domnívám se nicméně, že bychom mohli udělat více pro zavedení povinného včasného oznamování, což by umožnilo společně se vypořádat se všemi rizikovými faktory. Kromě toho by vůbec nemělo být možné obejít oznamovací povinnost vůči vládním orgánům v případě havárie.

  Andrzej Grzyb (PPE). – (PL) Paní předsedající, nařízení mající chránit potraviny před kontaminací radioaktivními látkami vznikla po havárii černobylské jaderné elektrárny. Především z hlediska veřejného zdraví se jedná o velmi důležitou otázku, ale zároveň také o složité téma. Provádění Lisabonské smlouvy vyžaduje, aby některá nařízení, a to včetně těchto, byla aktualizována, i když Evropská komise a návrhy Parlamentu se neshodují, pokud jde o právní základ. Parlament se odvolává na čl. 168 odst. 4 Lisabonské smlouvy, zatímco Komise cituje článek 31 Smlouvy o Euratomu. Je důležité opět vyzdvihnout, že je třeba chránit spotřebitele, ale také zdůraznit, že je zapotřebí chránit zemědělce, kteří by měli obdržet odškodnění za ztráty, jež utrpí v důsledku havárie. Rozprava, která se dnes konala, také ukázala, že jsou mezi námi velké rozdíly v hodnocení potenciálních hrozeb včetně úrovně radioaktivního záření způsobeného havárií nebo pocházejícího z přírodních zdrojů. Je také zapotřebí poukázat na to, že na trhu Evropské unie roste podíl dovážených zemědělských produktů a potravin z celého světa, neboť je nutné, aby splňovaly normy ochrany veřejného zdraví včetně norem na ochranu potravin před kontaminací radioaktivními látkami.

  Alfredo Antoniozzi (PPE). – (IT) Paní předsedající, nový bod odůvodnění začleněný do návrhu kodifikace tří nařízení přijatých v letech 1987 až 1990, která stanovují úroveň přípustné radioaktivní kontaminace při radiační mimořádné situaci, nabízí nezbytné odůvodnění ex post stávajícího článku a zdůvodňuje právo Rady vykonávat přímou pravomoc přijímat nařízení k včasnému vykonání mimořádných opatření navržených Komisí.

Souhlasím se zpravodajem, panem poslancem Beletem, že tento bod není možné oddělit od článku, na nějž odkazuje. V každém případě s ohledem na nová pravidla zavedená Lisabonskou smlouvou je zapotřebí vyjasnit, zda-li toto odůvodnění nabízí dostatečný důvod ke stanovení výhrad ohledně prováděcích pravomocí Rady a zda-li tyto prováděcí pravomoci vyhrazené Radě jsou řádně definovány a vymezeny.

Občanům je zapotřebí zaručit účinnější řízení během situací, které nastanou po nehodě. Mezi opatření navržená za tímto účelem patří sjednotit postupy v případě mimořádné radiační situace, jasně stanovit, že úlohu dohledu plní Komise, čímž se zároveň objasní mechanismus jejích aktů.

Písemná vysvětlení hlasování

Doporučení: Eva Joly (A7-0018/2011)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Souhlasím s doporučením zpravodajky, aby Parlament vyslovil souhlas potřebný k uzavření dohody, která je nyní doplněna o nová ustanovení ve shodě s cíli EU v oblasti rozvojové spolupráce, jak stanovuje článek 208 Smlouvy o fungování Evropské unie. Na druhou stranu se domnívám, že tento přístup byl na úkor širšího pojetí rozvoje příliš zaměřen na obchodní a hospodářská témata a na volný obchod, a vítám nová ustanovení, která by měla být do této dohody začleněna, zejména ta, která se týkají boje proti chudobě, účinnosti pomoci, rozvojových cílů tisíciletí a vztahu migrace a rozvoje. Hlasuji nicméně pro tento návrh, protože jsem přesvědčen, že vztahy a obchod s Jižní Afrikou jsou pro obě strany nezbytné.

  Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. – (LT) Hlasovala jsem pro tento dokument, protože obsahuje důležité změny. Je třeba přivítat, že odzbrojení se stává základním prvkem dohody či přesněji stejně důležitým prvkem jako demokratické zásady, lidská práva a právní stát. Jedná se o velmi důležitá ustanovení, jež přispívají k udržení míru a bezpečnosti v tomto regionu, dodržování lidských práv a rozvoji demokracie. Do dohody se zavádí zásada účinnosti pomoci jako cíle rozvojové spolupráce, priorita je dávána operacím přispívajícím zejména v boji proti chudobě a k dosažení rozvojových cílů tisíciletí.

Je třeba podotknout, že rozšíření naší spolupráce na tyto četné nové oblasti hovoří z hlediska rozvoje Jižní Afriky ve prospěch revidované dohody, přičemž toto rozšíření, o němž se uvažovalo v původní dohodě z roku 1999 jako o pouhé možnosti, si vyžádaly obě strany. Kromě toho je také důležité, že se věnuje velká pozornost obchodním a hospodářským tématům a otázkám volného obchodu, což by mělo přispět k hospodářskému rozvoji tohoto regionu.

  Elena Oana Antonescu (PPE), písemně. – (RO) Revidovaná dohoda zavádí řadu změn, které se týkají zejména rozvoje demokratických zásad a spolupráce v oblasti odzbrojení a nešíření zbraní hromadného ničení. Vítám, že se dává priorita operacím, jež pomohou dosáhnout rozvojových cílů tisíciletí, především strategiím zaměřeným na snížení chudoby, zlepšení životních a pracovních podmínek a vytvoření nových pracovních míst. Jsem toho názoru, že je zapotřebí navázat hluboký politický dialog o boji proti terorismu a praní špinavých peněz, o financování terorismu a organizovaného zločinu a o boji proti výrobě lehkých zbraní, obchodování s těmito zbraněmi a jejich hromadění. Kromě toho se přimlouvám za to, že je třeba, abychom se zaměřili také na rozvojovou spolupráci s cílem zlepšit oblasti vzdělávání a zdravotní péče. Z těchto důvodů jsem hlasovala pro tuto zprávu.

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Jižní Afrika je zemí, která se ve všech oblastech velmi rychle rozvíjí, a Evropská unie si přeje pěstovat s ní zvláštní vztah. V návaznosti na kladné doporučení Výboru pro rozvoj a souhlas Výboru pro mezinárodní obchod jsem podpořila podpis dohody, jež posílí naši spolupráci s touto zemí.

  Alain Cadec (PPE), písmeně. – (FR) Hlasoval jsem pro obnovení dohody o spolupráci mezi EU a Jižní Afrikou v pozměněném znění z roku 2009, protože tato dohoda zavádí do spolupráce mezi Evropskou unií a Jižní Afrikou nový rozměr. Původní dohoda z roku 1999 obsahovala ustanovení o obchodní spolupráci, podpoře Jižní Afriky v procesu ekonomického a sociálního přechodu a rozvojové spolupráci. Nyní byla dohoda rozšířena o následující oblasti: boj proti chudobě, účinnost rozvojové pomoci, uskutečňování rozvojových cílů tisíciletí, boj za bezpečnost, boj proti zbraním hromadného ničení a boj proti terorismu. Jedná se o oblasti strategické spolupráce, které považuji za důležité z hlediska aktivní spolupráce Evropské unie s Jižní Afrikou a jejího vlivu v oblasti jižní Afriky.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Vítám tuto novou dohodu, jejímž cílem je posílit vzájemnou spolupráci v řadě oblastí. Důležitými oblastmi jsou podle mě práva dětí, rovnost žen a mužů, boj proti násilí páchanému na ženách, spolupráce v oblasti životního prostředí, zejména v boji proti změně klimatu, spolupráce na poli kultury, spolupráce v boji proti drogám a praní špinavých peněz; spolupráce v oblasti zdraví a zejména boje proti AIDS. Vztah mezi spoluprací a rozvojem by měl zahrnovat strategie na omezení chudoby, zlepšení životních a pracovních podmínek a vytváření pracovních příležitostí, účast přistěhovalců na rozvoji jejich země původu a spolupráci při posilování kapacit, zejména v oblasti zdraví a vzdělání, s cílem kompenzovat negativní dopady úniku mozků z oblasti Jižní Afriky na její udržitelný rozvoj. Vítám naši posílenou spolupráci v těchto četných oblastech a mám radost z nových ustanovení o rozvoji začleněných do revidované dohody, zejména ustanovení o boji proti chudobě, účinnosti pomoci, rozvojových cílích tisíciletí nebo vztahu mezi migrací a rozvojem.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro doporučení, protože podporuji provádění nových ustanovení v dohodě, jež se týkají rozvoje. Je důležité zajistit, aby orgány EU účinně sledovaly její provádění, jak předpokládá Lisabonská smlouva, aby bylo možné dosáhnout cílů snížení a odstranění chudoby v Jižní Africe.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Jižní Afrika je zemí, jež přitahuje mezinárodní zájem, pomoc a uznání díky tomu, jak navzdory problémům a nezdarům dokázala po skončení apartheidu uskutečnit poměrně pokojný přechod z rasistického režimu k demokracii, v níž vládně všeobecné volební právo. Hovoříme-li o tomto přechodu, nelze přitom nevzpomenout na inspirativní postavu Nelsona Mandely a jeho svědectví o důstojnosti, laskavosti a smíření, které má na tuto zemi dosud pozitivní vliv.

V současnosti můžeme říci, že Jižní Afrika je důležitým geopolitickým a geostrategickým hráčem a příkladem pro ostatní země, které se zatím nedokázaly zbavit diktatury, jež je utlačuje a brání jejich rozvoji. Je v bezvýhradném zájmu EU posílit svazky, které ji spojují s Jižní Afrikou, a vytvořit oboustranně prospěšná partnerství. Proto podporuji změnu dohody o obchodu, rozvoji a spolupráci mezi EU a Jižní Afrikou.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Dohoda o obchodu, rozvoji a spolupráci mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Jihoafrickou republikou na straně druhé vstoupila v platnost dne 1. května 2004. Ačkoliv tato dohoda, která byla podepsána v Pretorii dne 11. října 1999, měla platit na dobu neurčitou, obsahovala ustanovení o tom, že by do pěti let po vstupu v platnost měla být přezkoumána.

Vítám tedy toto doporučení, které ukončí dlouhá jednání, protože revidovaná dohoda byla uzavřena již dne 11. září 2009 v Kleinmondu. Tím bude umožněno, aby vstoupilo v platnost nařízení, které do původní dohody zavádí podstatné změny, zejména v oblasti odzbrojení a nešíření zbraní hromadného ničení, v oblasti boje proti chudobě prostřednictvím plnění rozvojových cílů tisíciletí, a četná další důležitá ustanovení.

Ačkoliv souhlasím se zpravodajkou v tom, že obchodním zájmům byla dána přednost na úkor rozvojového přístupu, hlasuji pro toto doporučení, protože to pro EU z hlediska rozvojové spolupráce představuje další krok vpřed a pomůže to splnit cíl konečně odstranit chudobu.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Při posuzování navrhované změny dohody o obchodu, rozvoji a spolupráci (TDCA), kterou má být tato dohoda rozšířena o „rozsáhlou část týkající se rozvojové pomoci“, je třeba zohlednit úsilí, které Evropská unie vyvíjí s cílem uzavřít s Jižní Afrikou Dohodu o hospodářském partnerství, a snažit se překonat kritiku a legitimní odpor ke stávající TDCA i k plánovaným dohodám o hospodářském partnerství. TDCA ještě vychýlila hospodářskou nerovnováhu obou stran ve prospěch EU, protože zvýšila její dovozy do Jižní Afriky. Politiky EU v oblasti „liberalizace obchodu se zbožím, službami a kapitálem“ jednoznačně selhaly.

Zhoršení hospodářské a finanční krize kapitalismu to potvrzuje. Konkurenceschopnost byla povýšena nad vzájemnou pomoc a vzájemnost, což si vynutilo dělbu práce, která znamenala, že z Jižní Afriky se vyvážely zemědělské produkty a z EU průmyslové výrobky. Prospěch z toho mají zase ti stejní: hlavní evropské velmoci a hospodářské zájmové skupiny. Důsledky jsou nepřehlédnutelné nejen v rozvojových zemích, ale také v členských státech EU, jako je Portugalsko: oslabení výrobních odvětví, růst vnější závislosti, nezaměstnanost, chudoba atd.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro toto doporučení, protože revidovaná dohoda do původní dohody vnáší řadu zajímavých změn, zejména – co se týče rozvoje – tyto: odzbrojení se stává základním prvkem dohody, či přesněji stejně důležitým jako demokratické zásady, lidská práva a právní stát; zavádí se zásada účinnosti pomoci jako cíle rozvojové spolupráce, priorita je dávána operacím přispívajícím zejména v boji proti chudobě a k dosažení rozvojových cílů tisíciletí. Souhlasím s cílem posílit podporu Mezinárodnímu trestnímu soudu a jeho činnosti, aby byla ukončena beztrestnost pachatelů a respektováno mezinárodní právo; spolupráce v oblasti migrace se má stát tématem pravidelného politického dialogu stejně jako vztah mezi spoluprací a rozvojem, jenž zahrnuje mimo jiné: strategie na omezení chudoby, zlepšení životních a pracovních podmínek a vytváření pracovních příležitostí; účast přistěhovalců na rozvoji jejich země původu; spolupráci při posilování kapacit, zejména v oblasti zdraví a vzdělání, s cílem kompenzovat negativní dopady úniku mozků z oblasti Jižní Afriky na její udržitelný rozvoj; legální, rychlé a levné prostředky na zasílání peněz, které vystěhovalci zasílají do své rodné země. Nejdůležitějšími aspekty jsou: udržování míru a bezpečnosti v regionu, dodržování lidských práv a rozvoj demokracie.

  Elisabeth Köstinger (PPE), písemně. – (DE) Podporuji, aby se uzavřela dohoda mezi EU a Jižní Afrikou s cílem rozšířit bilaterální spolupráci. Kromě toho, že se posílí právní stát, budou přijata také důležitá opatření v oblasti boje proti terorismu a financování terorismu a opatření k zamezení šíření zbraní hromadného ničení. Drtivou podporou dohody Evropský parlament přispěje ke zlepšení pracovních podmínek a systému zdravotní péče a omezení chudoby v Jižní Africe.

  Giovanni La Via (PPE), písemně. – (IT) Dohoda o volném obchodu mezi Evropskou unií a Jihoafrickou republikou podepsaná v říjnu 1999 v Pretorii vstoupila v platnost v roce 2004 s doložkou o tom, že do pěti let od data, kdy vstoupila v platnost, bude provedena její revize. Nyní, po uplynutí sedmi let od ratifikace této dohody, Evropský parlament vyjádřil své stanovisko k jednáním, která vedla Komise na základě směrnic Rady. Návrh nám byl předložen ke schválení a rozhodl jsem, že pro něj budu hlasovat, protože se zaměřuje především na rozvoj v Jižní Africe. Jeho základním cílem je zavázat obě strany dohodou k tomu, aby se snažily bojovat s problémem chudoby a definitivně ji odstranit tím, že podstatně přispějí k dosažení rozvojových cílů tisíciletí. Toho je však možné dosáhnout jen tehdy, pokud Jižní Afrika sama učiní opravdové kroky spočívající v tom, že vytvoří náležitou politiku odzbrojení, která je považována za skutečný základ, na němž lze v této zemi budovat rozvojový projekt.

  David Martin (S&D), písemně. – Vítám tuto dohodu mezi EU a Jižní Afrikou, která předkládá nová ustanovení o rozvoji, zejména v oblasti boje proti chudobě, účinnosti pomoci a rozvojových cílů tisíciletí. Jižní Afrika je důležitým partnerem v oblasti obchodu i rozvojových vztahů.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) K této dohodě patří určitý kontext, kterému zpravodajka podle všeho nevěnuje pozornost. Evropská komise vyvíjí na jihoafrické země, zejména Jižní Afriku, nevídaný nátlak, aby uzavřely škodlivé dohody o hospodářském partnerství. Odkaz na jednání o dohodě o hospodářském partnerství a pozastavení veškerých obchodních jednání kvůli přípravě této dohody jsou výmluvnou ukázkou tohoto vydírání. Hlasuji proti této zprávě, která návrh dohody předložený Barrosovou Komisí místo odsouzení schvaluje.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) První dohoda o obchodu, rozvoji a spolupráci mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Jihoafrickou republikou na straně druhé byla podepsána v Pretorii dne 11. října 1999 a vstoupila v platnost dne 1. května 2004 na dobu neurčitou. Součástí této dohody je revizní doložka, podle níž by dohoda měla být do pěti let po svém vstupu v platnost přezkoumána. Také vstup Lisabonské smlouvy v platnost si vyžádal přijetí nové dohody, aby EU mohla vykonávat veškerá práva a povinnosti, které dříve vykonávalo Evropské společenství.

Revidovaná dohoda, jež byla uzavřena v roce 2009 v Kleinmondu, zavedla do původní dohody řadu důležitých změn, zejména následující změny v oblasti rozvoje: odzbrojení, demokratické zásady, lidská práva a právní stát, spolupráce v otázkách odzbrojení a nešíření zbraní hromadného ničení.

Proto jsem hlasoval právě takto.

  Alexander Mirsky (S&D), písemně. – Zdržel jsem se hlasování v této záležitosti, protože: (1) Jihoafrická republika vlastní obrovské přírodní zdroje a je schopna řešit své problémy sama; (2) míra korupce v Jižní Africe dosahuje takové výše, že stínová ekonomika tvoří 60 % jejího trhu; (3) jsou tu jiné země, které nemohou své problémy vyřešit samy, podstatně více potřebují finanční pomoc ze strany EU a jejich situace je zoufalejší; (4) EU může Jižní Africe pomáhat tím, že jí bude radit.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro doporučení o dohodě mezi Evropskou unií a Jižní Afrikou, které předložila paní poslankyně Jolyová, protože s ohledem na novou mezinárodní situaci, která se vytvořila v posledních letech, je zapotřebí revidovat dohody s Jižní Afrikou o obchodě, rozvoji a spolupráci. V oblasti hospodářských vztahů přináší dohoda prospěch průmyslovým odvětvím obou stran. Jižní Afrika je například důležitým obchodním partnerem Itálie, a to jak v oblasti spolufinancování projektů, tak v oblasti obchodu. Dalším cílem revize těchto dohod je koordinovat boj proti terorismu, částečně s ohledem na nabytí účinnosti Mezinárodního trestního soudu, a také otevřít rozhovory o společných hodnotách a zájmech v oblastech jako například migrace, energie, životní prostředí, doprava a bezpečnost.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro uzavření dohody mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Jihoafrickou republikou na straně druhé, která mění dohodu o obchodu, rozvoji a spolupráci (TDCA). Od vstupu TDCA v platnost obchod se zbožím mezi EU a Jižní Afrikou neustále rostl. EU je hlavním obchodním partnerem Jižní Afriky; v roce 2009 do EU směřovalo 34 % veškerého jihoafrického vývozu a 35 % veškerého dovozu do Jižní Afriky pocházelo z EU. Rovnováha mezi dovozem a vývozem je zřejmá. Jediná věc, která mě však znepokojuje, jsou jihoafrické výrobní postupy u výrobků dovážených do EU: tyto postupy by měly splňovat stejné normy, jež jsou požadovány na evropských výrobcích ve stejném odvětví. Tyto ukazatele naznačují, že výsledky první dohody uzavřené v roce 1999 jsou již vidět. Přála bych si, aby byly respektovány cíle EU v oblasti rozvojové spolupráce, mezi něž v první řadě patří omezit a nakonec úplně odstranit chudobu.

  Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro doporučení o revizi dohody o obchodu, rozvoji a spolupráci mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy a Jižní Afrikou. Ve srovnání s původní dohodou uzavřenou v Pretorii dne. 11. října 1999 bylo cílem této revidované dohody, jež byla uzavřena v Kleinmondu dne 11. září 2009, rozšířit politický dialog mezi stranami dohody v důležitých oblastech, jako je například boj proti zbraním hromadného ničení a proti terorismu, a zároveň posílit rozvojovou spolupráci a zde v rámci úsilí o dosažení rozvojových cílů tisíciletí položit důraz zejména na operace přispívající k boji proti chudobě. Proto jsem toho názoru, že změny, které byly učiněny, je zapotřebí uvítat.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Parlament souhlasí s uzavřením dohody a požaduje, aby nová ustanovení týkající se rozvoje a nová ujednání o spolupráci, která jsou v ní uvedena, byla plně uplatňována a ve fázi provádění dohody úzce sledována s ohledem na článek 208 Smlouvy o fungování Evropské unie, tj. s ohledem na dodržování cílů Unie v oblasti rozvojové spolupráce jakožto cílů, které musí Unie zohledňovat při provádění všech svých politik, jež mohou ovlivnit rozvojové země, přičemž základem těchto cílů je snížení a v konečné perspektivě odstranění chudoby.

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) Hlasovala jsem pro doporučení, protože se plně ztotožňuji s jeho obsahem, zejména s cílem posílit vzájemnou spolupráci mezi Evropskou unií a Jihoafrickou republikou. Jelikož se jedná především o hospodářskou a obchodní dohodu, provedené změny posilují regionální spolupráci a přispívají k hospodářské integraci této země do světového hospodářství, čímž podporují Jihoafrickou republiku v jejím procesu ekonomického a sociálního přechodu.

Také vzhledem ke svým parlamentním funkcím považuji za prioritu posílit politický dialog s touto zemí, zejména o otázkách, které mají zvláštní význam pro africké, karibské a tichomořské státy (AKT). Podporuji zejména rozhodnutí nasměrovat velkou část prostředků z 980 milionů EUR, jež má EU k dispozici na období let 2007–2013, na vytváření nových pracovních příležitostí a na financování vytváření nezbytné infrastruktury v Jižní Africe pro poskytování základních služeb v oblasti zdraví a bezpečnosti. Postupovat odhodlaně k dosažení rozvojových cílů tisícletí a položit hlavní důraz na odstranění hladu a všech forem chudoby, nebude možné, nebude-li do úsilí o dosažení těchto cílů skutečně zapojena občanská společnost.

  Catherine Stihler (S&D), písemně. – Hlasovala jsem pro dohodu, protože zlepší evropské obchodní a rozvojové vztahy s Jižní Afrikou, jež jsou pro jihoafrický region i pro nás velmi důležité.

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Rok 1999 přinesl uzavření první dohody o obchodu, rozvoji a spolupráci mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Jihoafrickou republikou na straně druhé, která vstoupila v platnost dne 1. května 2004. Tato první dohoda měla zřetelně hospodářský charakter, neboť byla založena na liberalizaci obchodu, a neponechávala velký prostor rozvojové spolupráci. Revize této dohody, na níž bylo v textu dohody pamatováno, byla uzavřena v roce 2009 a zavedla důležité změny v oblasti rozvojové politiky, zejména spolupráci v otázkách spojených s odzbrojením a nešířením zbraní hromadného ničení, zahrnutí zásad právního státu a lidských práv, zásadu účinnosti pomoci, zvláště v otázkách spjatých s bojem proti chudobě a dosažením rozvojových cílů tisíciletí.

S cílem posílit spolupráci byly doplněny nové oblasti: boj proti terorismu a organizovanému zločinu, prevence žoldnéřských aktivit, boj proti výrobě, hromadění lehkých zbraní malé ráže a obchodování s těmito zbraněmi, spolupráce v oblasti migrace. Vítám přijetí dohody se strategickým partnerem EU a skutečnost, že nestátní aktéři byli ustanoveni jako partneři ke spolupráci, a jsou tedy způsobilí získat finanční pomoc.

  Angelika Werthmann (NI), písemně. – (DE) Podpořila jsem doporučení Evropského parlamentu, aby byla změněna ustanovení dohody o obchodu, rozvoji a spolupráci v oblasti práv, svobod a bezpečnosti. Domnívám se, že chceme-li v dosahování rozvojových cílů tisíciletí udělat pokrok, je důležité zavést do rozvojové spolupráce přístup orientovaný na výsledky. Hlavní cíl, vytvořit pracovní příležitosti, se dotýká ústředního problému hospodářského rozvoje Jižní Afriky. Již léta se požaduje, aby v této zemi existovala koncepce vytváření malých a středních podniků. EU, jež je nejdůležitějším obchodním partnerem Jižní Afriky, jí může v procesu ekonomické a sociální transformace poskytnout cennou pomoc.

  Iva Zanicchi (PPE), písemně. – (IT) Hlasovala jsem pro zprávu paní poslankyně Jolyové o revizi dohody mezi Evropskou unií a Jihoafrickou republikou, která platila od roku 2004.

Cílem zmíněné revize je vlastně vypracovat nové možnosti pro liberalizaci obchodu v konkrétních odvětvích a zároveň dohodu přizpůsobit změněnému mezinárodnímu kontextu. Podle mého názoru je nezbytné zdůraznit, že tato revize klade základy pro to, aby se mezi Evropskou unií a Jižní Afrikou zlepšil a prohloubil dialog o důležitých otázkách jako například migrace, využívání zdrojů energie a bezpečnost.

Doporučení: Maria Eleni Koppa (A7-0372/2010)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Vzhledem k tomu, že čtyři dohody, kterou jsou součástí návrhu Komise, skýtají možnost posílit příspěvek států Evropského sdružení volného obchodu / Evropského hospodářského prostoru (EHP) ke snižování hospodářských a sociálních rozdílů v EHP, hlasuji pro zprávu.

Za vyzdvihnutí stojí dohoda mezi EU, Islandem, Lichtenštejnskem a Norskem a dohoda mezi EU a Norskem, dva finanční mechanismy na období 2009–2014, které stanovují celkový finanční balíček ve výši 1,8 miliardy EUR, jenž zahrnuje ve srovnání s předchozím obdobím navýšení finančního mechanismu EHP o 31 % a navýšení norského finančního mechanismu o 22 %. Tyto zdroje budou k dispozici Islandu, 12 členským státům, které přistoupily jako poslední, a Portugalsku, Španělsku a Řecku, aby pomohly oživit některé evropské ekonomiky, které byly krizí nejvíce oslabeny.

  Diane Dodds (NI), písemně. – Hlasovala jsem proti zprávě, protože nejsem přesvědčena o tom, že bylo vhodné udělovat Islandu koncese pro dovoz produktů rybolovu do EU, když tato země nadále setrvává u svého přístupu ke správě populací makrel, což může mít negativní dopad na mořský rybolov EU. Tato dohoda z roku 1994 dovoluje Islandu, Lichtenštejnsku a Norsku účastnit se jednotného trhu EU bez standardního členství v EU. Výměnou za to musí tyto země přijmout veškeré právní předpisy EU týkající se jednotného trhu kromě předpisů vztahujících se na oblast zemědělství a rybolovu. Island může do EU vyvážet produkty rybolovu bez cla.

Je těžké souhlasit s tím, aby bylo Islandu povoleno vyvážet do EU veškerý úlovek makrel, ignoruje-li tak nehorázně mezinárodní správu populace makrel a v roce 2010 oznámil úlovek ve výši 100 000 tun. Ačkoliv koncese pro Island v oblasti rybolovu zůstaly v nové dohodě patrně nezměněny, chování Islandu v řízení rybolovu se změnilo určitě a s ohledem na to bych ratifikaci této dohody považovala za spornou.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Cílem tohoto usnesení je udělit podporu čtyřem dohodám mezi Evropskou unií a Islandem, Lichtenštejnskem a Norskem, jež mají stanovit příspěvky těchto zemí ke zmírňování hospodářských a sociálních rozdílů v rámci Evropského hospodářského prostoru a posílit je s ohledem na předchozí období. Tento návrh zvyšuje příspěvek příslušných států a nemění podstatně koncese v oblasti rybolovu. V tomto ohledu se v období 2009 až 2014 v zásadě obnovuje to, co bylo dohodnuto pro předchozí období od roku 2004 do roku 2009. Jednomyslné hlasování Výboru pro mezinárodní obchod a Výboru pro rybolov svědčí o nekontroverzní povaze této otázky.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Komise Parlamentu předložila návrh čtyř dohod. Dvě z těchto dohod, dohody o finančních mechanismech na období 2009–2014, stanovují celkový finanční balíček ve výši 1,8 miliardy EUR. Týká se to dohody mezi EU, Islandem, Lichtenštejnskem a Norskem, což představuje navýšení finančního mechanismu Evropského hospodářského prostoru (EHP) o 31 %, a dále se to týká dohody mezi EU a Norskem, což představuje navýšení norského finančního mechanismu o 22 %. Zbývající dvě dohody se týkají koncesí pro Island a Norsko v oblasti rybolovu na léta 2009 až 2014 a obnovují je.

Pro Island se koncese nezměnily. V případě Norska byly mírně zvýšeny, aby Norsko obnovilo ujednání o tranzitu ryb, jehož platnost skončila dne 30. dubna 2009.

Hlasoval jsem pro návrh, protože finanční prostředky EHP budou zpřístupněny 12 členským státům, které přistoupily jako poslední, a Portugalsku, Řecku a Španělsku, a oblasti, které z nich budou financovány, zahrnují ochranu životního prostředí, zejména boj proti změně klimatu a zavádění obnovitelných zdrojů energie, posilování občanské společnosti a ochranu kulturního dědictví.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Dohoda, jejíž uzavření zde dnes bylo schváleno, vychází z Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP), jež platí od roku 1994 a zahrnuje státy EHP/ Evropského sdružení volného obchodu. Příslušné státy se tehdy dohodly na pětiletých obdobích finančních příspěvků ke zmírňování hospodářských a sociálních rozdílů v rámci EHP a tento cíl samozřejmě podporujeme. Finanční prostředky na toto pětileté období (2009–2014) se oproti předchozímu období více než zdvojnásobily.

Finanční prostředky EHP budou zpřístupněny 12 členským státům, které přistoupily jako poslední, a Řecku, Portugalsku a Španělsku, a mohou být použity v řadě důležitých oblastí včetně ochrany životního prostředí, lidského a sociálního rozvoje a ochrany kulturního dědictví. Vzhledem k rozšíření EU a zhoršování sociální a hospodářské situace v mnoha jejích členských státech se domníváme, že je důležité tyto finanční prostředky navýšit.

  Pat the Cope Gallagher (ALDE), písemně. – (GA) Jako předseda delegace Evropského parlamentu pro vztahy se Švýcarskem, Islandem a Norskem a předseda Smíšeného parlamentního výboru Evropského hospodářského prostoru tuto zprávu vítám. Stanovisko Výboru pro rybolov k této zprávě jsem sám připravil.

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. – Hlasoval jsem pro zprávu poslankyně Koppové o finančním mechanismu v oblasti rybolovu. To však neznamená, že v otázkách rybolovu mezi EU a EHP je vše v pořádku. Je velmi politováníhodné, že se Island odmítl dohodnout s EU a Norskem o makrelách, a naléhavě vyzývám všechny strany, aby se vrátily k jednacímu stolu.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Vyslovil jsem souhlas s tímto dokumentem, protože od roku 1994, kdy Dohoda o Evropském hospodářském prostoru (EHP) vstoupila v platnost, přispěly státy EHP/ESVO ke zmírnění hospodářských a sociálních rozdílů v EHP. Poslední pětileté období finančních příspěvků skončilo v roce 2009 (1,467 miliard EUR). Současný návrh Komise zahrnuje čtyři dohody. Tyto dohody stanovují finanční balíček ve výši 1,8 miliardy EUR, který zahrnuje ve srovnání s obdobím 2004–2009 navýšení finančního mechanismu EHP o 31 % a navýšení norského finančního mechanismu o 22 %. Tento výsledek odpovídá směrnicím pro jednání schváleným Radou, v nichž se požaduje „podstatné zvýšení“ finančních prostředků. Finanční prostředky EHP budou zpřístupněny 12 členským státům, které přistoupily jako poslední, a Řecku, Portugalsku a Španělsku. Prioritní oblasti zahrnují ochranu životního prostředí, boj proti změně klimatu a zavádění obnovitelných zdrojů energie, posilování občanské společnosti, lidský a sociální rozvoj a ochranu kulturního dědictví. Norské finanční prostředky budou zpřístupněny 12 členským státům, které přistoupily jako poslední. Mezi prioritní oblasti patří zachycování a ukládání CO2, inovace v rámci zeleného průmyslu, výzkum a stipendia, lidský a sociální rozvoj, spravedlnost a vnitřní věci a podporu důstojné práce a třístranného dialogu. Dva protokoly o některých koncesích v oblasti rybolovu pro Island a Norsko na období 2009–2014 obnovují předchozí protokoly na období 2004–2009 s nezměněnými koncesemi pro Island a poměrně mírným zvýšením koncesí pro Norsko, na jehož základě Norsko obnoví ujednání o tranzitu ryb.

  Elisabeth Köstinger (PPE), písemně. – (DE) Podporuji dohodu mezi EU, Islandem, Lichtenštejnskem a Norskem o pokračování finančního mechanismu Evropského hospodářského prostoru (EHS), protože bychom všichni měli usilovat o zmírňování sociálních a hospodářských rozdílů v rámci EHS. Celkový finanční balíček 1,8 miliardy EUR představuje ve srovnání s předchozím obdobím navýšení o 31 % a 22 %. Prodloužené protokoly o koncesích v oblasti rybolovu a přístupu na trh jsou důležitá a dlouhodobá nařízení v oblasti akvakultury.

  Giovanni La Via (PPE), písemně. – (IT) Dnes Parlament hlasoval pro návrh dohody předložený Komisí, jenž se na jedné straně týká finančních mechanismů na období 2009–2014 mezi Evropskou unií, Islandem, Lichtenštejnským knížectvím a Norskem a na druhé straně dohody mezi Evropskou unií a Norskem. Tyto dohody stanovují navýšení prostředků finančního mechanismu Evropského hospodářského prostoru na boj proti změně klimatu, zavádění obnovitelných zdrojů energie, posilování občanské společnosti, lidský a sociální rozvoj a ochranu kulturního dědictví. Konkrétně se jedná o celkový finanční balíček 1,8 miliardy EUR. Tyto finanční prostředky bude moci využít 12 členských států, které přistoupily k Unii jako poslední, a Španělsko, Řecko a Portugalsko. Hlasoval jsem tudíž pro tuto zprávu, poněvadž si myslím, že bychom měli podporovat hospodářskou spolupráci, a protože nesmíme nikdy zapomínat, že blahobyt každého členského státu přispívá k posílení hospodářství celé Evropy, a tedy ke zlepšení kvality života jejích 500 milionů občanů.

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro návrh, jenž skýtá příležitost posílit příspěvek států EHP a ESVO ke zmírňování hospodářských a sociálních rozdílů v Evropském hospodářském prostoru. Koncese v oblasti rybolovu zůstávají zatím pro Island nezměněny a pro Norsko se mírně zvýšily.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Tyto dohody stanovují celkový finanční balíček ve výši 1,8 miliardy EUR, který zahrnuje navýšení finančního mechanismu Evropského hospodářského prostoru (EHP) o 31 % a navýšení norského finančního mechanismu o 22 %. Za zmínku stojí, že finanční prostředky EHP by měly být prioritně určeny na financování ochrany životního prostředí, boje proti změně klimatu, zavádění obnovitelných zdrojů energie, posilování občanské společnosti, lidský a sociální rozvoj a ochranu kulturního dědictví. Norské finanční prostředky budou směrovány do prioritních oblastí zahrnujících zachycování a ukládání CO2, inovace v rámci zeleného průmyslu, výzkum a stipendia, lidský a sociální rozvoj, spravedlnost a vnitřní věci a podporu důstojné práce a třístranného dialogu.

Dva protokoly o některých koncesích v oblasti rybolovu pro Island a Norsko na období 2009–2014 obnovují předchozí protokoly na období 2004–2009 s nezměněnými koncesemi pro Island a poměrně mírným zvýšením koncesí pro Norsko, na jehož základě Norsko obnoví ujednání o tranzitu ryb.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Tato zpráva dává zelenou obnově dohod o Evropském hospodářském prostoru (EHP). Od roku 1994, kdy dohoda o EHP vstoupila v platnost, státy EHP/ Evropského sdružení volného obchodu – v současnosti Island, Lichtenštejnsko a Norsko – přispívají ke zmírňování hospodářských a sociálních rozdílů v EHP. Tyto příspěvky byly pokaždé dohodnuty na období pěti let a nyní je cílem obnovit tyto dohody na období 2009–2014. Souběžně s těmito jednáními, ale nezávisle na nich, byla zahájena také jednání s Islandem a Norskem na základě dvoustranných protokolů o rybách a tato jednání byla uzavřena dne 18. prosince 2009. Pokud jde o výsledky uvedených jednání, stojí za to vyzdvihnout zejména podstatné navýšení finančního mechanismu, i když situace Islandu se v důsledku vážné krize, kterou prochází, nezměnila. Pokud jde o dohody o některých koncesích v oblasti rybolovu pro Island a Norsko na období 2009–2014, souhlasím s kladným stanoviskem Výboru pro rybolov, které poukazuje na mírné zvýšení koncesí pro Norsko, na jehož základě Norsko obnoví ujednání o tranzitu ryb, jehož platnost rovněž skončila dne 30. dubna 2009. Z těchto důvodů jsem hlasovala pro zprávu.

  Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Od roku 1994, kdy dohoda o Evropském hospodářském prostoru (EHP) vstoupila v platnost, státy EHP/ Evropského sdružení volného obchodu – v současnosti Island, Lichtenštejnsko a Norsko – přispívají ke zmírňování hospodářských a sociálních rozdílů v EHP. Tyto příspěvky byly pokaždé dohodnuty na období pěti let a nyní projednáváme dohody o finančních mechanismech na období 2009–2014, které byly sjednány spolu s obnovením dvou dvoustranných protokolů o koncesích v oblasti rybolovu s Islandem a Norskem. Tyto protokoly ve srovnání s předchozím obdobím nedoznaly žádných podstatných změn, koncese pro island zůstaly nezměněny a koncese pro Norsko byly jen mírně zvýšeny. Výsledkem dohod o finančních mechanismech bylo podstatné zvýšení příspěvků států EHP/ESVO z období 2004–2009, předpokládá se celkový finanční balíček 1,8 miliardy EUR, jenž bude zpřístupněn 12 členským státům, které přistoupily jako poslední, a Řecku, Portugalsku a Španělsku na financování prioritních oblastí zahrnujících ochranu životního prostředí, boj proti změně klimatu, zavádění obnovitelných zdrojů energie, lidský a sociální rozvoj a ochranu kulturního dědictví. Proto jsem hlasoval kladně.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Tento návrh skýtá příležitost posílit příspěvek států EHP a ESVO ke snižování hospodářských a sociálních rozdílů v Evropském hospodářském prostoru, podstatně zvyšuje finanční mechanismy při zachování nezměněných koncesí v oblasti rybolovu pro Island a jejich mírném zvýšení pro Norsko. Proto jsem navrhl, aby Výbor pro rybolov vyjádřil pozitivní stanovisko k návrhu Komise KOM(2010)234.

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) Podpořila jsem toto doporučení, protože představuje příležitost posílit příspěvek států Evropského sdružení volného obchodu (ESVO) ke snižování hospodářských a sociálních rozdílů v Evropském hospodářském prostoru (EHP). Koncese v oblasti rybolovu pro Island zůstaly nezměněny, zatímco koncese pro Norsko byly mírně zvýšeny.

Dvě dohody mezi EU, Islandem, Lichtenštejnskem a Norskem a mezi EU a Norskem o finančních mechanismech na období 2009–2014 stanovují celkový finanční balíček 1,8 miliardy EUR, jenž je ve srovnání s obdobím 2004–2009 podstatně navýšen. Nyní se musíme snažit překonat neshody mezi EU, Islandem a Norskem o otázkách týkajících se správy mořského života, především lovu velryb.

  Catherine Stihler (S&D), písemně. – Hlasovala jsem pro tuto dohodu, jež posílí příspěvek států EHP/ESVO k odstraňování sociálních a hospodářských rozdílů v Evropském hospodářském prostoru.

  Thomas Ulmer (PPE), písemně. – (DE) Hlasoval jsem pro dohodu, protože představuje další logický krok směrem k harmonizaci spolupráce mezi členy Evropského sdružení volného obchodu. Jakožto místopředseda delegace mám velkou radost z toho, že se dále ubíráme směrem k privilegovanému partnerství.

Doporučení: Silvia-Adriana Ţicău (A7-0004/2011)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasuji pro doporučení, protože tato horizontální dohoda umožňuje zrušit vnitrostátní omezení současných dvoustranných dohod mezi členskými státy a Brazílií, z čehož bude mít prospěch celé evropské odvětví letecké dopravy. Dohoda navíc umožňuje obnovit řádný právní základ vztahů mezi EU a Brazílií v oblasti letecké dopravy, což bude důležitým prvním krokem k posilování vztahů mezi EU a Brazílií v této oblasti. Předpokládám, že tato dohoda přinese spotřebitelům užitek ve formě zvýhodněného jízdného až ve výši 460 milionů EUR, podpoří zaměstnanost a leteckým společnostem v EU vytvoří nové obchodní příležitosti.

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Poněvadž některé aspekty vnější politiky v oblasti letectví spadají do výlučné pravomoci Evropské unie, bylo z právního hlediska nutné nahradit 12 dvoustranných dohod, které uzavřely členské státy s Brazilskou federativní republikou, dohodami vyjednanými a uzavřenými Evropskou unií. Na základě souhlasu Rady Evropské unie z roku 2003 Evropská komise vyjednala dohodu, kterou jsem se rozhodla dnes podpořit. Tato dohoda připravuje cestu „komplexní dohodě s Brazílií o leteckých službách založené na kombinaci postupného otevírání trhů, regulační spolupráce a konvergence“. Tato budoucí dohoda povede ke zlepšení služeb pro cestující a k posílení postavení evropských leteckých společností.

  Vasilica Viorica Dăncilă (S&D), písemně. – (RO) Jsem toho názoru, že dohoda o leteckých službách mezi Evropskou unií a Brazílií vytváří řádný právní základ a představuje důležitý první krok k posílení vztahů mezi EU a Brazílií v oblasti letecké dopravy. Jsem přesvědčena, že tato dohoda umožní dále posílit spolupráci v oblasti letecké dopravy a iniciuje jednání o komplexní dvoustranné dohodě o leteckých službách.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro doporučení, protože představuje důležitý krok k posílení vztahů mezi EU a Brazílií v oblasti letecké dopravy a umožní pokračovat dále jednáními o komplexní dohodě o leteckých službách.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Dohoda, kterou jsme dnes přijali, je důležitým krokem k posílení vztahů mezi EU a Brazílií v oblasti letecké dopravy. Předpokládá se, že tato dohoda by mohla přinést spotřebitelům užitek ve formě zvýhodněného jízdného až ve výši 460 milionů EUR, podpořit zaměstnanost, vytvořit nové obchodní příležitosti pro letecké společnosti EU a přinést výhody těm, kdo cestují mezi EU a Brazílií. Vzhledem ke zvláštním poutům, jež spojují Portugalsko s Brazílií, vítám uzavření této dohody, která nově sblíží Evropu a Brazílii, včetně všech hospodářských, sociálních a kulturních výhod, které to může přinést.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Lisabonská smlouva, jež vstoupila v platnost dne 1. prosince 2009, podstatně změnila pravomoci jednotlivých orgánů EU, zejména Parlamentu, jenž je v tomto novém uspořádání povolán rozhodovat o věcech, které dříve nespadaly do jeho pravomoci, jako v tomto případě mezinárodní dohoda mezi EU a Brazilskou federativní republikou o leteckých službách.

Cílem této dohody, jež byla uzavřena dne 14. července 2010, je nahradit dvoustranné dohody o leteckých službách mezi 12 členskými státy a Brazilskou federativní republikou dvoustrannou dohodou mezi EU a zmíněnou republikou. Podporuji tuto dohodu, protože představuje důležitý krok k posílení vztahů mezi EU a Brazílií v oblasti letecké dopravy.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Tak jako u předchozích dohod týkajících se téže oblasti, jež Parlament nedávno přijal, a vzhledem ke specifickému kontextu fungování civilní letecké dopravy tento návrh vyvolává vážné obavy, pokud jde o jeho oblast působnosti a možné důsledky. Jedná se zde o otázku, jež má jasný dopad na letecké přepravce působící v odvětví, jež má z různých důvodů strategický význam pro hájení národních zájmů. V případě Brazílie je důvod k obavám ještě naléhavější. Záměr, jímž je vedena tato dohoda, je jasný a zpravodajka se ho ani nesnaží zakrývat: cílem je otevřít trh, aby byly vytvořeny „nové obchodní příležitosti pro letecké společnosti EU“.

Víme, že vytvoření rovných podmínek pro jednotlivé evropské společnosti svým dílem napomáhá monopolizaci tohoto odvětví, k níž již dochází, a následně vede k tomu, že členské státy mají v řadě ohledů omezenou možnost bránit své národní letecké společnosti, a tedy své legitimní zájmy. „Volná hospodářská soutěž“, která je skloňována ve všech pádech a považuje se za nedotknutelnou, je hájena, ať to stojí, co to stojí, a opět je pilířem, na němž stojí tato iniciativa. Výsledek v tomto odvětví se ničím podstatně neliší od výsledku v jiných odvětvích: je jím vnucení monopolizace, ke kterému nakonec vždy v těchto případech dojde.

  Carlo Fidanza (PPE), písemně. – (IT) Společně s kolegy ze skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) jsem se dnes rozhodl zdržet hlasování o dohodě mezi Evropskou unií a Brazílií o některých aspektech leteckých služeb. Činím tak s ohledem na obsah rozhodnutí v případě Cesara Battisti. Byl bych raději, kdyby hlasování bylo odloženo do doby, než brazilský federální soud vynese nové rozhodnutí o vydání zločince Cesara Battisti.

Vzhledem k tomu, že se nejedná o dokument vyžadující bezodkladné schválení, určitě by nebylo problémem odložit jej na další dílčí zasedání nebo až na duben, zvláště uvědomíme-li si bolest, kterou rodinám obětí způsobil tento masový vrah. Zmíněné rodiny čekají již 31 let na to, aby bylo učiněno spravedlnosti za dost a Cesare Battista si odpykal v našich věznicích trest, který mu byl uložen italskou justicí.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Vyslovila jsem souhlas s touto zprávou, protože EU má výlučné pravomoci nad různými aspekty vnější politiky v oblasti letectví, které byly tradičně upravovány dvoustrannými dohodami o leteckých službách mezi členskými státy a třetími zeměmi. Rada proto 5. června 2003 pověřila Komisi, aby zahájila jednání s třetími zeměmi s cílem nahradit některá ustanovení stávajících dvoustranných dohod dohodami Evropské unie. Dohoda byla podepsána dne 14. července 2010. Tato dohoda upravuje oblasti jako bezpečnost, zdanění leteckých pohonných hmot, pravidla hospodářské soutěže atd. Uzavření této dohody bylo důležitým prvním krokem k posilování vztahů mezi Evropskou unií a Brazílií v oblasti letecké dopravy, umožňuje Brazílii a EU dále zlepšovat vzájemnou spolupráci v oblasti letecké dopravy a přistoupit k jednáním týkajícím se komplexní dohody o leteckých službách. Tato dohoda je založena na kombinaci postupného otevírání trhů, regulační spolupráce a konvergence. Taková dohoda by mohla podle předpokladů přinést spotřebitelský přebytek (přínos ve formě zvýhodněného jízdného) až ve výši 460 milionů EUR. Tato skutečnost bude mít pozitivní dopad na zaměstnanost a očekává se, že leteckým společnostem v EU vytvoří významné nové obchodní příležitosti a bude mít výhody pro cestující.

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro tuto horizontální dohodu, která sama o sobě není důležitá, ale je důležitým krokem k posílení vztahů mezi EU a Brazílií v oblasti letecké dopravy, který umožňuje Brazílii a EU dále zlepšovat vzájemnou spolupráci v oblasti letecké dopravy a přistoupit k jednáním týkajícím se komplexní dohody o leteckých službách mezi těmito zeměmi. Komplexní dohoda o leteckých službách by měla být založena na kombinaci postupného otevírání trhů, regulační spolupráce a konvergence. Přínosem pro EU bude zvýšení počtu leteckých linek a zvýhodněné jízdné pro cestující.

  Erminia Mazzoni (PPE), písemně. – (IT) Zdržením se hlasování o zprávě o uzavření dohody mezi Evropskou unií a Brazilskou federativní republikou o leteckých službách vyjadřuji postoj, jenž nesouvisí s oblastí působnosti této dohody.

Neschvaluji postoj brazilské vlády v případě Cesara Battisti. Cesare Battisti měl být vydán – vydávací řízení je definováno dvojstrannou dohodou. Výklad předložený soudními orgány je v rozporu s přijatými závazky. Trest, jejž by si měl pan Battisti odpykat v Itálii, vynesl řádný soudce na základě uplatnění platných právních předpisů na všeobecně přijímaný trestný čin: masovou vraždu. Jen ztěžka lze podpořit mezinárodní vztahy toho druhu, jež vymezují zprávy, o nichž Parlament hlasuje, se zemí, která nedodržuje dohody a především se staví vyhýbavě vůči základnímu právu na ochranu života.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) EU vždy hájila volnou hospodářskou soutěž. Je tedy zcela logické, že Komise dostala dne 15. října 2010 pověření, aby s Brazílií vyjednala komplexní dohodu o leteckých službách založenou na kombinaci postupného otevírání trhů, regulační spolupráce a konvergence. Tato dohoda dává všem leteckým přepravcům EU nediskriminační přístup k leteckým spojům do Brazílie a nahrazuje nebo doplňuje stávajících 14 dvoustranných dohod mezi členskými státy a Brazílií o leteckých službách.

Jedná se o důležitý první krok k posílení vztahů mezi EU a Brazílií v oblasti letecké dopravy, který oběma stranám umožňuje dále posilovat spolupráci na této úrovni a přistoupit k jednáním týkajícím se komplexní dohody o leteckých službách mezi Brazílií a EU. Tato nová dohody přináší prospěch všem cestujícím, jimž nabízí možnost zvýhodněného jízdného v letecké dopravě do Brazílie.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) S ohledem na postoj brazilských úřadů v případě Cesara Battisti jsem se zdržel hlasování o doporučení, které předložila paní poslankyně Macovei, a hlasování o dalších dvou zprávách. Je zapotřebí zohlednit, že nedošlo k vydání teroristy, jehož Brazílie navíc neuznává jako teroristu. Proto jsem se rozhodl spolu se zbytkem italských poslanců ze skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) zdržet hlasování o návrhu rozhodnutí o uzavření dohody mezi Evropskou unií a Brazílií o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty za turistickými či obchodními účely a také o zprávě o úpravě dohod mezi EU a Brazílií o leteckých službách. Naše kroky pochopitelně nevyjadřují nesouhlas s obsahem zpráv, nýbrž jsou politickým signálem, kterým jsme znovu chtěli zopakovat své zklamání z postoje brazilských úřadů k případu Cesara Battisti.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Hlasováním pro tuto zprávu vyslovujeme potřebné kladné stanovisko Evropského parlamentu k mezinárodní dohodě, kterou uzavřely EU a Brazílie. Jedná se o horizontální dohodu s Brazílií, která položí řádný právní základ pro vztahy mezi EU a Brazílií v oblasti letecké dopravy. Jde o důležitý první krok k posilování vztahů mezi Evropskou unií a Brazílií v oblasti letecké dopravy, který umožňuje oběma stranám dále zlepšovat vzájemnou spolupráci na této úrovni a přistoupit k jednáním týkajícím se komplexní dohody o leteckých službách. Předpokládá se, že tato dohoda by mohla přinést spotřebitelům užitek ve formě zvýhodněného jízdného až ve výši 460 milionů EUR. Tato skutečnost bude mít pozitivní dopad na zaměstnanost a je tu naděje, že leteckým společnostem v EU se otevřou nové obchodní příležitosti, z čehož budou mít výhodu cestující mezi EU a Brazílií. S ohledem na to souhlasím s návrhem zpravodaje, aby Parlament přijal tuto zprávu, a s žádostí na Radu, aby neprodleně dokončila tento postup.

  Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Vzhledem k důležitým poutům, jež spojují Portugalsko s Brazílií, pochopitelně vítám přijetí této zprávy. Příslušná dohoda nahradí některá ustanovení 12 dvoustranných dohod mezi členskými státy a Brazilskou federativní republikou o leteckých službách. Dohoda vytváří základy pro posilování vztahů mezi Evropskou unií a Brazílií v oblasti letecké dopravy a předpokládá se, že přinese značný užitek spotřebitelům ve formě zvýhodněného jízdného až ve výši 460 milionů EUR a nové obchodní příležitosti leteckým společnostem EU.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Horizontální dohoda s Brazílií obnoví řádný právní základ vztahů EU s Brazílií v oblasti letecké dopravy. Tato dohoda představuje důležitý první krok k posilování vztahů mezi EU a Brazílií v oblasti letecké dopravy, který umožňuje Brazílii a EU dále zlepšovat vzájemnou spolupráci v oblasti letecké dopravy a přistoupit k jednáním týkajícím se komplexní dohody o leteckých službách mezi Brazílií a EU. Na žádost Evropské komise pověřila Rada EU pro dopravu dne 15. října 2010 Evropskou komisi, aby vyjednala s Brazílií komplexní dohodu o leteckých službách založenou na kombinaci postupného otevírání trhů, regulační spolupráce a konvergence.

Uzavření takové dohody by mohlo podle předpokladů přinést spotřebitelský přebytek (přínos ve formě zvýhodněného jízdného) až ve výši 460 milionů EUR. Tato skutečnost bude mít pozitivní dopad na zaměstnanost a rovněž se očekává, že leteckým společnostem v EU vytvoří významné nové obchodní příležitosti a bude mít výhody pro cestující.

  Catherine Stihler (S&D), písemně. – Vyslovila jsem souhlas s touto dohodou, která podpoří další spolupráci mezi EU a Brazílií v oblasti civilní letecké dopravy. Odvětví letecké dopravy EU přinese prospěch odstranění vnitrostátních omezení mezi členskými státy a Brazílií.

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) V kontextu současných evropských vnějších vztahů mají vztahy mezi EU a Brazílií značný význam. Tato dohoda, kterou považuji za první krok v dlouhé řadě kroků na cestě k nové politice EU v oblasti civilního letectví s Brazílií, má vytvořit obecný rámec pro rozvoj vztahů v této oblasti. Je nazývána horizontální dohodou, protože ustanovení v ní uvedená, která se budou všeobecně a jednotně provádět na celém území EU, nahrazují tradiční dvoustranné dohody, čímž stanovuje řádný právní základ pro řadu aspektů civilního letectví mezi oběma stranami.

Návrh doporučení, jehož jsem byl stínovým zpravodajem, vítá podmínky dohody, jež se týkají takových důležitých témat, jako je bezpečnost, všeobecné uplatnění zdanění leteckých pohonných hmot na celém území EU a slučitelnost s pravidly EU v oblasti hospodářské soutěže.

Jsem přesvědčen, že dohoda připraví cestu novým hospodářským výhodám, ať pro spotřebitele či letecké společnosti, a posílí vztahy obou zaoceánských stran v oblasti spolupráce, čímž bude pro EU přínosem. Z těchto důvodů jsem hlasoval pro doporučení.

Doporučení: Wim van de Camp (A7-0007/2011)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) S ohledem na návrh rozhodnutí Rady (07853/2010), s ohledem na návrh Dohody mezi Evropským společenstvím a Islandskou republikou, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o doplňkových pravidlech v souvislosti s Fondem pro vnější hranice na období 2007 až 2013 a s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu se Smlouvou o fungování Evropské unie, a v souladu s doporučením Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci podporuji uzavření této dohody v daném právním rámci.

  Carlos Coelho (PPE), písemně. – (PT) Podporuji dohodu mezi Evropským společenstvím a Islandem, Norskem, Švýcarskem a Lichtenštejnskem o doplňkových pravidlech v souvislosti s Fondem pro vnější hranice na období 2007 až 2013. Země přidružené k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis by se měly v souladu s rozhodnutím o zřízení fondu účastnit činnosti Fondu pro vnější hranice. Tato dohoda by tedy měla stanovit uplatňování norem na území příslušných zemí s cílem umožnit Komisi přijmout konečnou odpovědnost za provádění rozpočtu fondu v těchto státech. Zohledňuje aspekty v oblasti finančního řízení a kontroly fondu a zavádí ustanovení o finančních příspěvcích těchto zemí do rozpočtu fondu.

Poukázal bych rovněž na to, že Lichtenštejnsko formou společného prohlášení oznámilo své rozhodnutí neúčastnit se činnosti fondu, čímž ovšem nebyly dotčeny jeho povinnosti finančně do něj přispívat, neboť fond byl vytvořen za účelem společného sdílení zátěže a finanční podpory provádění schengenského acquis v oblasti vnějších hranic a vízové politiky.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Návrh se týká uzavření dohody jménem EU mezi Evropským společenstvím a Islandskou republikou, Norským královstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím. Tato dohoda se hrubě řečeno týká účasti zmíněných zemí na činnosti Fondu pro vnější hranice plynoucí z jejich přidružení k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis. Předpokládá se, že budou uzavřeny další dohody, jež stanoví nezbytná ustanovení pro uplatňování této účasti, zejména ustanovení k zajištění ochrany finančních zájmů EU a ustanovení, jež Účetnímu dvoru umožní vykonávat dohled nad celým procesem. Konečné přijetí dohody Radou bude následovat až poté, kdy ji Parlament schválí hlasováním.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Toto doporučení se týká návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody mezi EU a Islandskou republikou, Norským královstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o doplňkových pravidlech v souvislosti s Fondem pro vnější hranice na období 2007 až 2013.

Vzhledem k tomu, že tato dohoda spadá do oblasti cílů, které vedly k podepsání Schengenské dohody o volném pohybu osob a zboží, vzhledem k dohodám, které byly již dříve uzavřeny mezi EU a uvedenými zeměmi v souvislosti s cíli stanovenými v Schengenské dohodě, a vzhledem k tomu, že EU zřídila Fond pro vnější hranice na období 2007–2013 jako součást obecného programu nazvaného Solidarita a řízení migračních toků, vítám uzavření této dohody, která pomůže v rámci Evropy posílit soudržnost.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Tato zpráva se věnuje dohodě mezi Evropským společenstvím a Islandskou republikou, Norským královstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o doplňkových pravidlech v souvislosti s Fondem pro vnější hranice na období 2007 až 2013.

Navazuje na existující dohody nebo dohody, které jsou dosud prováděny, o svobodném pohybu osob mezi těmito státy a zeměmi EU.

S cílem podpořit sledování vnějších hranic, zejména v oblasti přistěhovalectví, tedy EU chce za určitých podmínek přidělovat unijní podporu z Fondu pro vnější hranice na období 2007–2013. Cíle opatření, která EU a Komise v tomto ohledu přijaly, si zasluhují naši kritiku, protože nemůžeme přejít mlčením nepřijatelnou směrnici o navracení.

  Pat the Cope Gallagher (ALDE), písemně. – (GA) Jako předseda delegace Evropského parlamentu pro vztahy se Švýcarskem, Islandem a Norskem a předseda Smíšeného parlamentního výboru Evropského hospodářského prostoru vítám tuto zprávu.

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro tuto dohodu, jež umožňuje státům přidruženým k provádění, uplatňování a rozvoji Schengenské dohody účastnit se činnosti Fondu pro vnější hranice na období 2007–2013.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Z hlediska Evropské unie, která bude skutečně evropská – v politickém, hospodářském a především geografickém smyslu – považuji za nezbytné hlasovat pro tento návrh, poněvadž země jako Island, Norsko, Lichtenštejnsko a Švýcarsko se geograficky nacházejí v Evropě. Proto jsem toho názoru, že by měla být zavedena jednotná politika správy hranic s cílem usnadnit integraci a pohyb mezi jednotlivými zeměmi. Zřízení evropského fondu pro správu hranic by bylo správným a významným opatřením k tomu, aby byla vytvořena centralizovaná spolupráce jak v oblasti zdrojů, tak v oblasti prováděcích politik. Usnadnilo by to také a podpořilo cestovní ruch a volný pohyb dopravy a osob.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Na základě nových pravomocí, které Parlamentu udělila Lisabonská smlouva, je nezbytné, aby Parlament schválil návrh rozhodnutí Rady o uzavření Dohody mezi Evropským společenstvím a Islandskou republikou, Norským královstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o doplňkových pravidlech v souvislosti s Fondem pro vnější hranice na období 2007 až 2013 jménem Evropské unie. Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci doporučil přijetí této dohody. Dohoda předpokládá, že třetí země přidružené k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis se budou účastnit činnosti Fondu pro vnější hranice. Tato účast se může realizovat prostřednictvím dalších dohod, které by měly být uzavřeny s cílem upřesnit nezbytná ustanovení pro tuto účast včetně ustanovení k zajištění ochrany finančních zájmů EU a pravomoci Účetního dvora provádět audit. Zúčastněné strany dospěly k této dohodě a vzhledem k tomu, že žádné ze stanovisek se k této dohodě nevyjadřovalo kriticky, hlasovala jsem pro usnesení.

  Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) V souladu s rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 574/2007/ES ze dne 23. května 2007 o zřízení Fondu pro vnější hranice na období 2007 až 2013 by se třetí země přidružené k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis měly účastnit činnosti tohoto fondu. Za tímto účelem se předpokládá, že budou uzavřeny dohody stanovující doplňková pravidla nezbytná pro takovou účast včetně ustanovení k zajištění ochrany finančních zájmů EU a pravomoci Účetního dvora vykonávat audit. Tento návrh se týká uzavření dohody mezi Evropským společenstvím a Islandskou republikou, Norským královstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím, jejímž cílem je právě stanovit doplňková pravidla pro účast těchto zemí na činnosti zmíněného fondu. Jsem v souladu s doporučením Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci přesvědčen, že tato věc zasluhuje moji podporu.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – V souladu s naším postojem během hlasování ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (příslušný výbor) jsme se ve skupině Verts/ALE rozhodli hlasovat proti tomuto návrhu.

  Thomas Ulmer (PPE), písemně. – (DE) Hlasoval jsem pro dohodu, protože tyto státy z hlediska kvality a spolehlivosti nejsou problematické, a nepředstavují tedy pro EU bezpečnostní riziko.

  Angelika Werthmann (NI), písemně. – (DE) Doporučení se týká uzavření dohody se třetími zeměmi přidruženými k Schengenu, v tomto případě Islandu, Norska, Švýcarska a Lichtenštejnska. Mají se účastnit provádění, uplatňování a rozvoje schengenského acquis. V tomto ohledu jsou zapotřebí doplňková pravidla, která ochrání finanční zájmy EU a udělí Účetnímu dvoru pravomoc k provádění auditu. Tyto dodatky jsou účelné, a proto jsem hlasovala pro uzavření dohody.

Doporučení: Carlos Coelho (A7-0008/2011)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasuji pro tuto zprávu vzhledem k tomu, že schengenský prostor nyní umožňuje volný pohyb na území, jehož vnější námořní hranice měří 42 673 km a pozemní hranice 7 721 km a zahrnuje 25 zemí se 400 miliony obyvatel. Postupné rozšiřování tohoto prostoru vedlo třetí země, které mají s EU nadstandardní vztahy, k tomu, aby se zapojily do schengenské spolupráce. Švýcarská konfederace se k schengenskému acquis přidružila ke dni 1. března 2008. Vzhledem k politice otevřených hranic mezi Švýcarskem a Lichtenštejnským knížectvím – miniaturním státem, který se od svého přistoupení Evropskému hospodářskému prostoru roku 1995 postupně začleňuje do evropské obchodní zóny –, a vzhledem k tomu, že Lichtenštejnsko již provedlo 98,4 % směrnic EU ve vnitrostátním právu a že je součástí jednotného trhu, nemám důvod nesouhlasit s jeho přistoupením k schengenskému prostoru.

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Lichtenštejnsko je miniaturní stát, který se nachází mezi Švýcarskem a Rakouskem, má rozlohu 160 km² a 35 000 obyvatel. I když země není členem Evropské unie, je s ní spojena v rámci Evropského hospodářského prostoru (EHP). Uplatňuje téměř všechny evropské právní předpisy a požádala o připojení k schengenskému prostoru za účelem volného pohybu osob. Vzhledem k tradiční spolupráci mezi Evropskou unií a Lichtenštejnskem a vzhledem k tomu, že přistoupení této země k schengenskému prostoru nepředstavuje žádnou hrozbu, hlasovala jsem pro její připojení k schengenskému prostoru.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. – (LT) Hlasovala jsem ve prospěch tohoto doporučení, na základě něhož došlo dne 28. února 2008 k podpisu protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis.

Dne 12. prosince 2008 se k schengenskému prostoru připojilo pouze Švýcarsko a zároveň s tím došlo ke zrušení hraničních kontrol na pozemních hranicích a dne 29. března 2009 pak následovalo zrušení hraničních kontrol na letištích při letech uvnitř schengenského prostoru. Poprvé bylo nutno zavést kontroly v místech, kde 100 let ve skutečnosti žádná hranice neexistovala. Hranice o délce 41 kilometrů, která tyto dvě země odděluje, se stala vnější schengenskou hranicí.

Evropský parlament byl poprvé požádán o vyjádření stanoviska k uzavření tohoto protokolu v roce 2007. Na žádost tehdejší zpravodajky Ewy Klamtové vydal Výbor pro právní záležitosti dne 11. června 2007 jednomyslné stanovisko, v němž doporučil změnit právní základ tak, aby odkazoval na čl. 300 odst. 3 druhý pododstavec Smlouvy o Evropském společenství, který požaduje souhlas Evropského parlamentu a nikoli pouhou konzultaci s ním.

Vítám nová pravidla zavedená Lisabonskou smlouvou, která Evropskému parlamentu umožňují získat podrobnější informace o mezinárodních dohodách.

  Carlos Coelho (PPE), písemně. – (PT) Před dvaceti pěti lety se pět členských států rozhodlo zrušit mezi sebou vnitřní hranice a vytvořit jednotnou vnější hranici. V současné době jsou všechny členské státy plnoprávnými členy schengenského prostoru, s výjimkou Spojeného království, Irska, Kypru, Bulharska a Rumunska. Jsou zde také tři přidružené státy, a sice Norsko, Island a Švýcarsko, čtvrtým by se mělo stát Lichtenštejnsko. Očekávalo se, že se Lichtenštejnsko přidruží k schengenskému prostoru současně se Švýcarskem, tedy v roce 2008. K tomu však oproti předpokladům nedošlo, a to zejména kvůli výhradám, které vznesly dva členské státy, Německo a Švédsko, v souvislosti s daňovými úniky. Po přistoupení samotného Švýcarska bylo nutno zavést kontroly v oblastech, kde více než sto let žádná skutečná hranice neexistovala, a hranice mezi Švýcarskem a Lichtenštejnskem o délce 41 km se stala vnější hranicí.

Vzhledem k novým pravidlům Lisabonské smlouvy, která Parlamentu umožňují hrát větší úlohu při uzavírání mezinárodních dohod, a také vzhledem k tomu, že výhrady v Radě byly odstraněny, navrhuji, aby Parlament udělil souhlas s uzavření tohoto protokolu, a doufám, že Lichtenštejnsko se k Schengenské dohodě připojí co nejdříve.

  Ioan Enciu (S&D), písemně. – (RO) Hlasoval jsem pro tuto zprávu, neboť jsem přesvědčen, že odstranění hraničních kontrol s Lichtenštejnskem je nutné a přirozené vzhledem k velikosti tohoto státu i k jeho vztahům se sousedy, Rakouskem a Švýcarskem, s nimiž má tradičně volný pohyb. Kromě toho přirozeně dojde k účinnému přidružení Lichtenštejnska k schengenskému a dublinskému acquis, neboť tato země již provedla velkou část právních předpisů EU a používá stejnou infrastrukturu pro přístup k SIS a VIS jako Švýcarsko, země, která je již součástí schengenského prostoru.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Vzhledem k politice otevřených hranic mezi Lichtenštejnským knížectvím a Švýcarskou konfederací se předpokládalo, že tyto země přistoupí k Schengenské dohodě současně. To se však nestalo. Švýcarsko se k Schengenské dohodě připojilo samo dne 12. prosince 2008. Dohoda o přistoupení Švýcarska již nicméně obsahovala ustanovení o možném přistoupení Lichtenštejnska na základě protokolu, který nyní schvaluje Parlament. Kvůli tomuto přistoupení bylo nutno poprvé zavést hraniční kontroly mezi Lichtenštejnskem a Švýcarskem v místech, kde sto let vlastně žádná hranice neexistovala.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Na základě tohoto doporučení by Parlament měl schválit vytvoření protokolu mezi Evropskou unií, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarska k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis, která byla uzavřena dne 28. února 2008.

Cílem Schengenské dohody je vytvořit území s volným pohybem osob a zboží, kde mezi státy neexistují vnitřní hranice, ale je pouze jednotná vnější hranice. Na základě Amsterodamské smlouvy z roku 1999 začlenila Evropská unie schengenskou spolupráci do rámce svých zákonných pravomocí. Desítky let uplatňovalo Lichtenštejnské knížectví a Švýcarská konfederace politiku otevřených hranic s volným pohybem osob. Vstupem Švýcarska do schengenského prostoru v roce 2008 nastal problém s pohybem mezi oběma státy a hranice mezi nimi se změnila na vnější hranici. Cílem je nyní tento problém vyřešit.

A tak vzhledem k výhodám, které ze vstupu tohoto protokolu v platnost vyplývají, jeho přijetí nic nebrání.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Schengenská dohoda pochází z roku 1985, kdy byla uzavřena mezi Německem, Belgií, Francií, Lucemburskem a Nizozemskem. Cílem této dohody a následné úmluvy přijaté v roce 1990 je zrušení pravidelných kontrol na společných hranicích a zavedení režimu volného pohybu osob.

Schengenská úmluva zrušila kontroly na vnitřních hranicích signatářských států a vytvořila jednotnou vnější hranici se společnými pravidly pro kontroly na vnější hranici, společnou vízovou politikou, policejní a soudní spoluprací a zavedením Schengenského informačního systému (SIS).

Schengenský prostor v současné době zahrnuje 25 členských států Schengenské dohody, a sice členské státy EU Rakousko, Belgii, Dánsko, Francii, Finsko, Německo, Řecko, Itálii, Lucembursko, Nizozemsko, Portugalsko, Španělsko, Švédsko, Českou republiku, Estonsko, Maďarsko, Lotyšsko, Litvu, Maltu, Polsko, Slovensko a Slovinsko a rovněž tři přidružené země, které nejsou členy EU – Norsko, Island a Švýcarsko. Bulharsko, Rumunsko a Kypr v současnosti uplatňují schengenské acquis pouze částečně, a proto jsou na jejich hranicích stále prováděny kontroly.

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. – Hlasoval jsem pro zprávu pana Coelha. I když Skotsko není součástí schengenského prostoru, některé části schengenského acquis přebíráme. Skotská vláda se aktivně zapojila do této oblasti na úrovni Rady a tuto činnost rád podporuji.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro doporučení, na základě něhož došlo dne 28. února 2008 k podpisu protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k dohodě EU o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis. Dne 12. prosince 2008 se k schengenskému prostoru připojilo pouze Švýcarsko a zároveň s tím došlo ke zrušení hraničních kontrol na pozemních hranicích a dne 29. března 2009 pak následovalo zrušení hraničních kontrol na letištích při letech uvnitř schengenského prostoru. Poprvé bylo nutno zavést kontroly v místech, kde 100 let ve skutečnosti žádná hranice neexistovala. Hranice o délce 41 kilometrů, která tyto dvě země odděluje, se stala vnější schengenskou hranicí. Vítám nová pravidla zavedená Lisabonskou smlouvou, která Evropskému parlamentu umožňují získat podrobnější informace o mezinárodních dohodách. Postupné rozšiřování schengenského prostoru vedlo třetí země, které mají s EU nadstandardní vztahy, k tomu, aby se zapojily do schengenské spolupráce. Podmínkou pro přidružení zemí, které nejsou členy EU, k schengenskému acquis je uzavření dohody o volném pohybu osob mezi těmito státy a Evropskou unií. Tyto země jsou v rámci této spolupráce začleněny do prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích, uplatňují ustanovení schengenského acquis a všech textů týkajících se Schengenské dohody, které byly přijaty na jeho základě, a jsou zapojeny do rozhodování o textech souvisejících se Schengenskou dohodou.

  Giovanni La Via (PPE), písemně. – (IT) Protokol o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskem byl podepsán v roce 2008. To vyústilo v požadavek, aby zmíněné knížectví provedlo, uplatňovalo a rozvíjelo schengenské acquis. Nicméně i přes to, že se Lichtenštejnské knížectví již roku 1995 stalo členem Evropského hospodářského prostoru a postupně provedlo řadu směrnic ve vnitrostátním právu a uvedlo jej tak do souladu s evropským právem, doposud nezahájilo jednání o přistoupení k schengenským dohodám. Prostřednictvím této dohody – kterou jsem podpořil – byla stanovena práva a povinnosti obou stran a povolen volný pohyb osob. Kromě toho byla zavedena řada prováděcích pravidel pro ustanovení Lisabonské smlouvy v oblasti mezinárodních dohod s cílem zajistit výraznější úlohu Evropského parlamentu, pokud jde o získávání informací o těchto smlouvách a jejich přijímání.

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro tuto zprávu. Lichtenštejnsko je miniaturní alpský stát v západní Evropě, obklopený vnitrozemskými zeměmi; na západě a jihu sousedí se Švýcarskem a na východě s Rakouskem. Jeho rozloha činí 160 km2, počet obyvatel se odhaduje na 35 000 a má nejvyšší hrubý domácí produkt na obyvatele ve světě. Lichtenštejnsko se od svého přistoupení k Evropskému hospodářskému prostoru (EHP) v roce 1995 postupně začleňuje do evropské obchodní zóny. Jeho jurisdikce již provedla 98,4 % směrnic EU ve vnitrostátním právu. Lichtenštejnsko je také součástí jednotného trhu, kde pro všechny zúčastněné státy platí stejná základní pravidla.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Přistoupení nových zemí k Schengenskému informačnímu systému (SIS) je nezbytným předpokladem pro dosažení Evropy bez hranic. Lichtenštejnsko je od roku 1995 součástí Evropského hospodářského prostoru (EHP) a postupně se začleňuje do evropské obchodní zóny. Bylo podrobeno různým hodnocením, zejména v oblasti ochrany údajů, SIS, vzdušných, pozemních a námořních hranic, policejní spolupráce a vízové politiky. Přistoupením k této dohodě se Lichtenštejnsko stane součástí schengenského acquis.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Schengenská dohoda byla uzavřena dne 14. června 1985 mezi Německem, Belgií, Francií, Lucemburskem a Nizozemskem. Schengenská spolupráce je nyní začleněna do právního a institucionálního rámce Evropské unie a zahrnuje 25 členských států schengenského prostoru spolu se třemi zeměmi, které jsou přidružené k EHP, a to Norskem, Islandem a Švýcarskem. Dne 12. prosince 2008 se k schengenskému prostoru připojilo pouze Švýcarsko a zároveň s tím došlo ke zrušení hraničních kontrol na pozemních hranicích a dne 29. března 2009 pak následovalo zrušení hraničních kontrol na letištích při letech uvnitř schengenského prostoru. Vzhledem k tomu, že Lichtenštejnsko k dohodě nepřistoupilo a mezi oběma zeměmi existuje velmi aktivní politika volného pohybu, poprvé bylo nutno zavést kontroly v místech, kde 100 let ve skutečnosti žádná hranice nebyla. Hranice o délce 41 kilometrů, která tyto dvě země odděluje, se stala vnější schengenskou hranicí. Touto dohodou, přistoupením Lichtenštejnského knížectví k schengenskému prostoru, se tato překážka ruší. Vítám nová pravidla zavedená Lisabonskou smlouvou, která Parlamentu umožňují hrát při přijímání těchto dohod aktivní úlohu. Ze všech výše uvedených důvodů jsem hlasovala pro tuto zprávu.

  Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Dohoda o přidružení Švýcarské konfederace k schengenskému acquis, která je v platnosti od 1. března 2008, výslovně předpokládá možné přidružení Lichtenštejnska formou protokolu. Vzhledem k politice otevřených hranic, která mezi Lichtenštejnským knížectvím a Švýcarskou konfederací existovala již desítky let, se předpokládalo, že obě země vstoupí do schengenského prostoru současně. K tomu ve skutečnosti nedošlo a dne 12. prosince 2008 se k schengenskému acquis připojilo pouze Švýcarsko. To nakonec vyvolalo nutnost zavést kontroly v místech, kde 100 let žádná skutečná hranice nebyla. Ve snaze tuto překážku překonat a vzhledem k tomu, že Lichtenštejnsko je součástí Evropského hospodářského prostoru a jednotného trhu, jsem podpořil uzavření tohoto protokolu a očekávám, že přistoupení Lichtenštejnska k schengenskému acquis může být nyní konečně dosaženo.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – V roce 2007 byl Evropský parlament poprvé požádán o vyjádření stanoviska k uzavření tohoto protokolu. Na žádost tehdejší zpravodajky paní Klamtové vydal Výbor pro právní záležitosti dne 11. června 2007 jednomyslné stanovisko, v němž doporučil změnit právní základ tak, aby odkazoval na čl. 300 odst. 3 druhý pododstavec Smlouvy o Evropském společenství (návrhy rozhodnutí Rady, jimiž se mění „zvláštní institucionální rámec“ stanovený v hlavní dohodě, jejíž nedílnou součástí je navržený protokol), který požaduje souhlas Evropského parlamentu a nikoli pouhou konzultaci s ním. Z tohoto důvodu a vzhledem k blížícímu se vstupu Lisabonské smlouvy v platnost byla tato zpráva vrácena Výboru LIBE.

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) Hlasovala jsem pro toto doporučení, protože se domnívám, že může přispět k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis v zemích, jako je Island, Norské království, Švýcarská konfederace a Lichtenštejnské knížectví.

Je samozřejmě důležité, aby se tyto země podílely na Fondu pro vnější hranice pro období 2007–2013, a to v souladu s platnými ustanoveními a dohodami. V zájmu stále většího sjednocování Evropy, která však neztrácí ze zřetele praktickou stránku, bude jejich účast upravena doplňujícími pravidly, která zároveň zajistí ochranu finančních zájmů Evropské unie a pravomoc Účetního dvora provádět audit.

  Thomas Ulmer (PPE), písemně. – (DE) Hlasoval jsem pro dohodu týkající se přistoupení Lichtenštejnska k dohodě o schengenském acquis, protože je to logický krok kupředu, který pro nás nebude představovat žádné problémy. Předpokládá se hladké fungování dohody.

Doporučení: Monika Hohlmeier (A7-0013/2011)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasuji pro toto doporučení s ohledem na skutečnost, že dohoda uzavřená dne 26. října 2004 se Švýcarskou federací o kritériích a mechanismech určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států nebo ve Švýcarsku obsahuje ustanovení o možném přidružení Lichtenštejnska k dublinskému acquis formou protokolu. Vzhledem k uplatňování politiky otevřených hranic mezi oběma zeměmi a vzhledem k tomu, že v roce 2001 vyjádřilo Lichtenštejnsko zájem o přistoupení k této dohodě, k čemuž však nedošlo kvůli neshodám mezi Radou a Parlamentem, které byly vyřešeny v Lisabonské smlouvě, není důvod, abych s uzavřením této dohody nesouhlasil.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. – (LT) Hlasovala jsem pro tento dokument, který uvádí, že dohoda uzavřená dne 26. října 2004 se Švýcarskou konfederací o kritériích a mechanismech určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států nebo ve Švýcarsku („Dublinská dohoda se Švýcarskem“) obsahuje ustanovení o možném přidružení Lichtenštejnska k dublinskému acquis formou protokolu.

Dne 27. února 2006 udělila Rada Komisi příslušné zmocnění k zahájení jednání s Lichtenštejnskem a Švýcarskem. Po jednání byl předložen návrh protokolu o přistoupení Lichtenštejnska k Dublinské dohodě se Švýcarskem. Právním základem návrhu protokolu o přidružení Lichtenštejnska předloženého Komisí dne 4. prosince 2006 byl čl. 300 odst. 3 první pododstavec Smlouvy o založení Evropského společenství, kterým je stanovena konzultace s Parlamentem.

Vítám opětovné postoupení návrhu rozhodnutí Rady Parlamentu a tedy pokračování v jednáních o přidružení Lichtenštejnska k Dublinské dohodě se Švýcarskem. K uzavření tohoto protokolu s Lichtenštejnskem je nutno získat souhlas Parlamentu, jak zněl požadavek v prvním čtení. Vzhledem k úspěšně uzavřeným jednáním s Lichtenštejnskem a k pozměněnému právnímu základu by souhlas s uzavřením protokolu měl být udělen.

  Carlos Coelho (PPE), písemně. – (PT) Dohoda o kritériích a mechanismech určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států nebo ve Švýcarsku – dohoda Dublin/Eurodac – byla uzavřena v roce 2004. Vzhledem k tomu, že politika otevřených hranic umožňující volný pohyb osob mezi Švýcarskem a Lichtenštejnskem existovala desítky let, bylo by logické, kdyby se těchto jednání zúčastnilo i Lichtenštejnsko. Přestože vyjádřilo zájem, bylo vynecháno, neboť ještě nemělo uzavřenu dohodu s Evropským společenstvím o zdanění příjmů z úspor.

Vzhledem k novým pravidlům Lisabonské smlouvy, která poskytují Parlamentu větší úlohu při uzavírání mezinárodních dohod, a také vzhledem k tomu, že Lichtenštejnsko uzavřelo příslušnou dohodu, která vstoupila v platnost 1. července 2005, podporuji rozhodnutí Parlamentu udělit svůj souhlas s uzavřením tohoto protokolu.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Dohoda o kritériích a mechanismech určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států byla se Švýcarskem uzavřena v roce 2004. Tato dohoda umožňuje případné přidružení Lichtenštejnska formou protokolu. Dne 27. února 2006 udělila Rada Komisi příslušné zmocnění k zahájení jednání s Lichtenštejnskem a Švýcarskem. Dne 21. června 2006 byla jednání ukončena a byl parafován návrh protokolu o přistoupení Lichtenštejnska k Dublinské dohodě se Švýcarskem. Nyní je na Parlamentu, aby s uzavřením tohoto protokolu vyslovil souhlas. Domnívám se, že by to měl učinit, a pro toto doporučení tedy hlasuji.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Rada předložila návrh protokolu mezi Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k dohodě mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o kritériích a mechanismech určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států nebo ve Švýcarsku.

Vítám přijetí tohoto protokolu, který se vztahuje na Evropskou unii a dva státy s historicky dobrými sousedskými vztahy a volným pohybem osob. Souhlasím se závěry, které předložila zpravodajka, a vítám zejména pokračování v jednáních o přidružení Lichtenštejnského knížectví k Dublinské dohodě se Švýcarskem. Doufám, že bude urychleně uzavřena.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Tato problematika souvisí s právem na azyl a s kritérii a mechanismy určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států nebo ve Švýcarsku.

Dohoda uzavřená dne 26. října 2004 se Švýcarskou konfederací o kritériích a mechanismech určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států nebo ve Švýcarsku – Dublinská dohoda se Švýcarskem – obsahuje ustanovení o možném přidružení Lichtenštejnska k tomuto acquis.

Vzhledem k tomu, že mezi Lichtenštejnskem a Švýcarskem desítky let existovala politika otevřených hranic umožňující volný pohyb osob, vyjádřilo Lichtenštejnsko v roce 2001 zájem o připojení k Dublinské dohodě se Švýcarskem. Jednání se Švýcarskem se však nezúčastnilo, neboť nemělo uzavřenu dohodu s EU o zdanění příjmů z úspor.

Po následném uzavření této dohody mezi EU a Lichtenštejnskem a jejím vstupu v platnost Lichtenštejnsko potvrdilo své přání připojit se k dublinskému acquis v roce 2005.

V roce 2006 Rada udělila Komisi příslušné zmocnění k zahájení jednání s Lichtenštejnskem a Švýcarskem. Jednání byla uzavřena a byl parafován návrh protokolu.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro tento dokument, který uvádí, že dohoda z roku 2004 uzavřená se Švýcarskou konfederací o kritériích a mechanismech určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států nebo ve Švýcarsku („Dublinská dohoda se Švýcarskem“) obsahuje ustanovení o možném přidružení Lichtenštejnska k dublinskému acquis formou protokolu. Vítám skutečnost, že Evropský parlament se opět zabývá návrhem rozhodnutí Rady, i pokračování v jednáních o přidružení Lichtenštejnska k Dublinské dohodě se Švýcarskem. Vzhledem k úspěšně uzavřeným jednáním s Lichtenštejnskem a pozměněnému právnímu základu by měl být vysloven souhlas s uzavřením protokolu.

  Giovanni La Via (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro doporučení Komisi týkající se kritérií a mechanismů určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států nebo ve Švýcarsku a – pokud bude protokol ratifikován, jak doufá většina Evropského parlamentu – také v Lichtenštejnském knížectví. Cílem Dublinské dohody je poskytnout zúčastněným státům kritéria pro určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl, zajistit tak lepší zacházení s žadateli a zároveň poskytnout státům nástroje pro boj s organizovaným zločinem. Tyto důležité otázky – zejména ochrana uprchlíků a mezinárodní bezpečnost – vyžadují důsledné a vytrvalé úsilí ze strany všech evropských orgánů, aby se uprchlíci a žadatelé o azyl mohli opřít o jasná právní a regulační kritéria a odkazy.

  David Martin (S&D), písemně. – Vítám skutečnost, že Evropský parlament se opět zabývá návrhem rozhodnutí Rady, i pokračování v jednáních o přidružení Lichtenštejnska k Dublinské dohodě se Švýcarskem. Je nutno získat souhlas Parlamentu – jak zněl požadavek v prvním čtení –, aby bylo možno tento protokol s Lichtenštejnskem uzavřít. Uzavření protokolu podporuji. Vzhledem k úspěšně dokončeným jednáním s Lichtenštejnskem a pozměněnému právnímu základu jsem hlasoval pro udělení souhlasu.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Vítám, že byl s Parlamentem opět konzultován návrh rozhodnutí Rady a že jednání o přidružení Lichtenštejnska k Dublinské dohodě se Švýcarskem budou tedy pokračovat. Jak Parlament požadoval v prvním čtení, je pro uzavření tohoto protokolu s Lichtenštejnskem jeho souhlas nezbytný. Vzhledem k vazbě, která mezi Lichtenštejnskem a EU již existuje, se domnívám, že uzavření protokolu s příslušnými změnami právního základu je důležité. Proto jsem hlasoval takto.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Dohoda uzavřená dne 26. října 2004 se Švýcarskou konfederací o kritériích a mechanismech určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států nebo ve Švýcarsku, známá jako tzv. Dublinská dohoda, obsahuje ustanovení o možném přidružení Lichtenštejnska k dublinskému acquis formou protokolu. Ve skutečnosti desítky let uplatňovaná politika otevřených hranic umožňující volný pohyb osob mezi Lichtenštejnskem a Švýcarskem vedla Lichtenštejnsko k tomu, aby v roce 2005 znovu vyjádřilo zájem připojit se k Dublinské dohodě se Švýcarskem. Ke konečnému uzavření dohody nedošlo dříve z různých důvodů. Za prvé proto, že v rámci jednání s Lichtenštejnskem nebyly uzavřeny jiné dohody, za druhé proto, že se vedl spor o právní základ, a později proto, že vstoupila v platnost Lisabonská smlouva. Konečně je tedy cílů Parlamentu dosaženo, Parlamentu je nasloucháno a místo pouhých konzultací je nutné jeho kladné vyjádření. Vítám tuto skutečnost a hlasuji pro tuto zprávu.

  Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Dohoda uzavřená dne 26. října 2004 se Švýcarskou konfederací o kritériích a mechanismech určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států nebo ve Švýcarsku, tzv. Dublinská dohoda, obsahuje ustanovení o možném přidružení Lichtenštejnska k dublinskému acquis formou protokolu. Vzhledem k tomu, že mezi Švýcarskem a Lichtenštejnskem desítky let existovala politika umožňující volný pohyb osob, vyjádřilo Lichtenštejnsko v roce 2001 zájem o přistoupení k Dublinské dohodě se Švýcarskem, ale do jednání zapojeno nebylo, protože nemělo s Evropským společenstvím uzavřenu dohodu o zdanění příjmů z úspor. Po následném jednání a po vstupu této dohody mezi Evropským společenstvím a Lichtenštejnskem v platnost dne 10. června 2005 potvrdilo Lichtenštejnsko své přání připojit se k dublinskému acquis. Cílů Rady, pokud jde o právní základ, bylo dosaženo a souhlas Parlamentu se stal nutností, a proto jsem přesvědčen, že všechny podmínky pro souhlas s uzavřením tohoto protokolu s Lichtenštejnskem byly splněny.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – I když zpravodajka vítá skutečnost, že Evropský parlament se opět zabývá návrhem rozhodnutí Rady, i pokračování v jednáních o přidružení Lichtenštejnska k Dublinské dohodě se Švýcarskem a žádá o souhlas Parlamentu, skupina Verts/ALE se rozhodla tímto doporučením se neřídit. Proto jsme hlasovali proti návrhu, stejně jako ve Výboru LIBE.

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože podporuji uzavření protokolu o přistoupení Lichtenštejnska k Dublinské dohodě se Švýcarskem. Tato dohoda Švýcarsku již umožnila využít důležitých nástrojů v boji proti mezinárodnímu zločinu a nelegálnímu přistěhovalectví.

A to není všechno. Zavedením této koordinace je možno zabránit vícenásobným a neoprávněným žádostem o azyl. Nyní je cílem, aby Lichtenštejnsko mohlo využívat stejných výhod a stále více se přibližovalo ke konečnému cíli, tedy k dosažení plnohodnotného členství v Evropské unii.

  Thomas Ulmer (PPE), písemně. – (DE) S radostí jsem hlasoval pro přistoupení Lichtenštejnska k dohodě o azylovém systému Evropské unie. Zabrání to podávání vícenásobných žádostí o azyl v Evropské unii a v Lichtenštejnsku. Pokud bude žádost o azyl v Lichtenštejnsku odmítnuta, bude odmítnuta také v Unii, a naopak. Zjednodušením postupu jsme zároveň dosáhli další harmonizace.

Doporučení: Monica Luisa Macovei (A7-0011/011)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasuji pro toto doporučení, neboť stávající dohoda mezi Evropskou unií a Brazílií umožňuje vzájemné zrušení vízové povinnosti pro cesty za účelem turistiky a podnikání pro všechny občany Brazílie a EU včetně státních příslušníků čtyř členských států, které v současné době bezvízový styk s Brazílií nemají. Vzhledem k tomu, že dohoda nenahrazuje, nýbrž doplňuje stávající dohody mezi některými členskými státy a Brazílií, které pokrývají cesty za jiným účelem, než je turistika, podnikání nebo výdělečná činnost, není důvod, proč by neměla být uzavřena. Délka pobytu v schengenském prostoru byla omezena na tři měsíce v průběhu šestiměsíčního období, a proto nevyvolává žádné obavy z nelegálního pobytu brazilských občanů.

  Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. – (LT) Hlasovala jsem pro toto usnesení o uzavření dohody mezi Evropskou unií a Brazilskou federativní republikou o zrušení víz pro krátkodobé pobyty pro držitele běžných cestovních pasů. Tato dohoda mezi Evropskou unií a Brazílií umožňuje vzájemné zrušení vízové povinnosti pro cesty za účelem turistiky a podnikání, jak stanoví tato dohoda, pro všechny občany Brazílie a Evropské unie včetně státních příslušníků čtyř členských států – Estonska, Lotyšska, Kypru a Malty –, které v současné době bezvízový styk s Brazílií nemají. Je třeba konstatovat, že vzhledem ke společné vízové politice a výlučné pravomoci Evropské unie v této oblasti může vyjednat a uzavřít dohodu o zrušení vízové povinnosti pouze Unie, nikoli jednotlivé členské státy.

Důležité je, že v zájmu zajištění rovného zacházení pro všechny občany Unie bylo do dohody zařazeno ustanovení, podle kterého může Brazílie pozastavit nebo vypovědět dohodu pouze ve vztahu ke všem členským státům Unie. Stejně tak Evropská unie může pozastavit nebo ukončit uplatňování dohody pouze ve vztahu ke všem svým členským státům. Souhlasím s názorem zpravodajky, že musíme zajistit, aby do vízové politiky Unie byla zavedena zásada vzájemnosti.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. – (LT) V souladu s nařízením Rady (ES) č. 539/2001 mohou brazilští státní příslušníci cestovat na krátkodobé pobyty do všech členských států Evropské unie. Brazílie však stále požaduje pro vstup na své území vízum od státních příslušníků čtyř členských států (Estonska, Kypru, Malty a Lotyšska). Ostatní členské státy mají s Brazílií dvoustranné dohody o vízech, které jejich státním příslušníkům umožňují vstoupit na území do Brazílie za účelem krátkodobého pobytu bez víza.

Pouze Evropská unie může vzhledem ke své výlučné vnější pravomoci v této oblasti vyjednat a uzavřít dohodu o zrušení vízové povinnosti, nemohou to učinit jednotlivé členské státy. Dne 18. dubna 2008 proto přijala Rada rozhodnutí pověřující Komisi, aby zahájila jednání o uzavření dohody mezi Evropskou unií a Brazílií o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty. Po ukončení jednání byla dohoda parafována a dne 8. listopadu 2010 byla jménem Evropské unie a Brazílie v Bruselu oficiálně podepsána.

Schválení této dohody o zrušení vízové povinnosti považuji za zásadní pro to, aby všichni občané Unie včetně občanů Estonska, Lotyšska, Malty a Kypru mohli cestovat do Brazílie za účelem turistiky a podnikání bez víz, tedy za stejných podmínek, za nichž mohou již nyní cestovat občané Brazílie do všech členských států EU, tzn. aniž by k tomu potřebovali vízum. Musíme bezodkladně posílit společnou vízovou politiku Unie.

  Carlos Coelho (PPE), písemně. – (PT) Přestože občané Brazílie mohou cestovat za účelem krátkodobého pobytu do všech členských států Unie, aniž by museli mít vízum, občané čtyř členských států EU – Estonska, Kypru, Malty a Lotyšska – vízum pro vstup na území Brazílie potřebují. Všechny ostatní členské státy si totiž s Brazílií vyjednaly dvoustranné dohody a zajistily si tak zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty, avšak v současnosti už členské státy nemohou tyto dohody uzavírat individuálně.

Evropská unie má tak v oblasti společné vízové politiky výlučnou vnější pravomoc. Dne 8. listopadu 2010 byla proto uzavřena dohoda mezi Evropskou unií a Brazílií, která umožňuje zrušit vzájemnou vízovou povinnost pro cesty za účelem turistiky a podnikání pro všechny občany Brazílie a Evropské unie. Podporuji skutečnost, že tato dohoda tímto způsobem zajišťuje rovné zacházení pro všechny občany EU, a zároveň umožňuje pozastavit nebo ukončit uplatňování dohody, jak ze strany Brazílie, tak Evropské unie, pouze pokud to platí pro všechny členské státy EU.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro toto doporučení, neboť zaručuje rovné zacházení pro všechny evropské občany v rámci společné vízové politiky mezi Evropskou unií a Brazílií. Dohoda nenahrazuje, nýbrž doplňuje stávající dvoustranné dohody, které se týkají cest za jiným účelem, než je turistika a podnikání.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Za posledního portugalského předsednictví navázala Evropská unie nadstandardní strategické partnerství s Brazílií. V duchu, který by měl v dohodě tohoto typu převládat, je třeba samozřejmě přivítat všechna opatření vedoucí k odstranění překážek bránících kontaktu mezi evropskými občany a občany této další portugalsky hovořící země. Jelikož čtyři evropské země toto zrušení vízové povinnosti stále ještě nemohou využívat, jsem přesvědčen, že rozšíření stejného režimu i na tyto země má všechny výhody a příznivě se to odrazí i na hodnocení dohody, která je nám nyní předkládána. Pokud jde o vztahy mezi Evropskou unií a Brazílií, je třeba si uvědomit, že strategický význam této země již dlouho opravňuje k ustavení zvláštní delegace, jak se to již děje v případě ostatních zemí, které tvoří kvarteto Brazílie, Ruska, Indie a Číny, stejně jako v případě zemí, které jsou na mezinárodní scéně objektivně méně významné.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Podle podmínek nařízení (ES) č. 539/2001 mohou občané Brazílie cestovat do všech členských států Evropské unie bez víza, za předpokladu, že jde pouze o krátkodobé pobyty.

Ne každý občan Evropské unie však má stejné výsady. V této situaci se nacházejí státní příslušníci Estonska, Kypru, Malty a Lotyšska. To znamená, že „zásada vzájemnosti“ není dodržována.

Aby tito občané měli stejné podmínky jako ostatní občané Unie a Brazílie, je nutno uzavřít dohodu mezi Evropskou unií a Brazílií. Nemůžeme mít dvourychlostní Unii, a tak vítáme přijetí této dohody, a to nejen proto, že se zdá ze své podstaty spravedlivá, ale také proto, že ukončuje jeden z několika případů negativní diskriminace, která mezi občany Unie stále existuje.

  Carlo Fidanza (PPE), písemně. – (IT) Společně se svými italskými kolegy ve skupině Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) jsem se rozhodl zdržet se dnešního hlasování, které se týká vztahů mezi Evropskou unií a Brazílií, a sice zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty pro držitele běžných cestovních pasů. Je tomu tak proto, že s ohledem na obsah usnesení o případu Cesareho Battistiho bych byl raději, kdyby hlasování bylo nyní odloženo, dokud nebude vydáno nové rozhodnutí brazilského federálního soudu o vydání zločince Cesara Battistiho.

Vzhledem k tomu, že tato záležitost není naléhavá, její odklad na příští dílčí zasedání nebo na zasedání v dubnu by určitě nebyl problém, zejména když si uvědomíme bolest rodin obětí tohoto masového vraha. Tyto rodiny čekají už 31 let, až bude spravedlnosti učiněno zadost a Cesare Battisti si v našich vězeních odpyká trest vynesený italskými soudy.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Tato záležitost se týká rozšíření bezvízového styku pro držitele běžných pasů pro krátkodobé pobyty na země Unie, pro které stále ještě platí u těchto typů pobytu vízová povinnost.

Zpráva se staví za co nejrychlejší uzavření dohody o zrušení vízové povinnosti, aby všichni občané EU včetně občanů Estonska, Lotyšska, Malty a Kypru mohli cestovat do Brazílie za účelem turistiky nebo podnikání, stejně jako již mohou občané Brazílie cestovat bez víza do všech členských států EU. Jedná se o zavedení vzájemnosti v oblasti vízové politiky.

Parlament má za to, že je třeba i nadále prosazovat vzájemnost ve věci bezvízového styku, dokud všichni občané ze všech členských států nebudou moci vstoupit bez víza na území všech zemí, jejichž občané mohou již nyní cestovat do Unie bez víz, včetně USA a Kanady. To považujeme za spravedlivé.

  Jacqueline Foster (ECR), písemně. – Evropský letecký průmysl a jeho zákazníci to neměli v posledních několika měsících snadné! K neslavné krizi se sopečným prachem došlo právě v době, kdy se letecké společnosti potýkaly s velmi závažnou recesí, stejně jako samozřejmě i jejich cestující.

Nicméně uprostřed těchto problémů přichází určitá dobrá zpráva pro podniky i cestující! Dnešní hlasování o dohodě o leteckých službách mezi Evropskou unií a Brazílií přináší značné vzájemné výhody.

Za prvé, Brazílie je pro Unii strategicky velmi významným partnerem s obrovským potenciálem trhu do budoucna. V současné době se mezi Brazílií a Evropskou unií letecky přepraví více než čtyři miliony cestujících ročně. Vzhledem k tomu, že je to země s rychle se rozvíjejícím odvětvím cestovního ruchu, toto číslo může pouze narůstat.

Z obchodního hlediska je finančním hlavním městem Jižní Ameriky Sao Paulo. Rozvoj vysoce specializovaného ropného a finančního průmyslu povede k větší poptávce po letecké dopravě.

Hlavním úspěchem v tomto směru je odstranění omezení v souvislosti se státní příslušností ve stávajících dvoustranných dohodách mezi členskými státy a Brazílií. Jedná se o mimořádně důležitý první krok v posilování vazeb v oblasti letecké dopravy mezi Evropskou unií a Brazílií, který Brazílii a Unii umožnil přikročit k jednání o komplexní dohodě o letecké dopravě.

(Vysvětlení hlasování bylo zkráceno v souladu s článkem 170)

  Salvatore Iacolino (PPE), písemně. – (IT) Zdržel jsem se závěrečného hlasování o zprávě paní Macoveiové, stejně jako o zprávách paní Ţicăuové a pana Enciua, abych tak vyjádřil své zklamání z postupu brazilské vlády ve věci vydání teroristy Cesareho Battistiho.

Dohody o zrušení vízové povinnosti a leteckých službách potvrzují dobré vztahy mezi Brazílií a Evropskou unií. Na zasedání Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE) jsem navrhl, abychom pozvali ke slyšení brazilského velvyslance při Evropské unii a diskutovali s ním o některých základních otázkách, jako je dodržování lidských práv, boj proti terorismu a názory na svobodu a bezpečnost v Evropě a Brazílii. Jsem přesvědčen, že můžeme dosáhnout konkrétních výsledků v zájmu občanů Evropy i obyvatel Brazílie.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro toto usnesení o uzavření dohody mezi Evropskou unií a Brazilskou federativní republikou o zrušení víz pro krátkodobé pobyty pro držitele běžných cestovních pasů. V souladu s nařízením Rady (ES) č. 539/2001 mohou brazilští státní příslušníci cestovat do všech členských států Evropské unie za účelem krátkodobého pobytu bez víza. Brazílie však při vstupu na své území stále požaduje víza od státních příslušníků čtyř členských států (Estonsko, Kypr, Malta a Lotyšsko). Ostatní členské státy mají s Brazílií uzavřeny dvoustranné dohody o vízech, které jejich státním příslušníkům umožňují při krátkodobém pobytu vstup na území Brazílie bez víza. Vzhledem ke společné vízové politice a výlučné pravomoci Evropské unie v této oblasti může dohodu o bezvízovém styku sjednat a uzavřít pouze Unie, nikoli jednotlivé členské státy. Je nutno schválit uzavření této dohody o zrušení vízové povinnosti, aby všichni občané Evropské unie, tedy i občané Estonska, Lotyšska, Malty a Kypru, mohli za účelem turistiky a podnikání cestovat do Brazílie bez víz, tak jako již cestují bez víz občané Brazílie do všech členských států Unie. V této oblasti musíme bezodkladně podniknout potřebné kroky.

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro to, aby Parlament co nejdříve udělil souhlas s uzavřením této dohody o zrušení vízové povinnosti, aby všichni občané EU včetně občanů Estonska, Lotyšska, Malty a Kypru mohli cestovat do Brazílie za účelem turistiky a podnikání bez víza, stejně jako mohou občané Brazílie již nyní cestovat bez víz do všech členských států Unie. Musíme bezodkladně posílit vzájemnost v oblasti vízové politiky Unie.

  Erminia Mazzoni (PPE), písemně. – (IT) Tím, že jsem se zdržela hlasování o zprávě týkající se dohody mezi Evropskou unií a Brazilskou federativní republikou o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty pro držitele běžných cestovních pasů, vyjadřuji postoj, který jde nad rámec této záležitosti.

Neschvaluji počínání brazilské vlády v případu Cesareho Battistiho. Vydání – jehož postupy jsou stanoveny ve dvoustranné dohodě – mělo být povoleno. Výklad, který poskytly soudní orgány, porušuje přijaté závazky. Trest – který by si měl pan Battisti odpykat v Itálii – byl vynesen běžným soudcem na základě obecného práva pro obecnou trestnou činnost – za masovou vraždu. Je těžké podporovat mezinárodní vztahy, například ty, které jsou uvedeny ve zprávách, o nichž Parlament hlasoval, se zemí, která nerespektuje dohody a která se především odvolává na základní právo na ochranu života.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Všichni občané Evropské unie, kteří chtějí cestovat do Brazílie za účelem turistiky nebo podnikání, nebudou pro pobyt do tří měsíců potřebovat vízum, stejně jako občané Brazílie mohou již nyní cestovat bez víza do všech zemí Unie, a to na základě dohody, kterou právě přijal Evropský parlament. Z této dohody budou mít prospěch především občané Estonska, Lotyšska, Malty a Kypru, kteří pro vstup na území Brazílie stále potřebují vízum. Tato dohoda se vztahuje na držitele běžných cestovních pasů. Po přijetí této dohody budou moci všichni občané Unie, včetně občanů Estonska, Lotyšska, Malty a Kypru, od nichž Brazílie stále požaduje víza, vstoupit na území této země za účelem turistiky a podnikání bez víza, stejně jako brazilští občané mohou již nyní cestovat bez víza do všech členských států Unie. Délka pobytu v schengenském prostoru je omezena na tři měsíce v průběhu šestiměsíčního období. Tato dohoda se bude týkat asi 90-95 % všech cestujících.

  Alexander Mirsky (S&D), písemně. – Hlasoval jsem kladně, neboť považuji za velmi důležité pomoci obyvatelům Brazílie vypořádat se s problémy obrovských území. Technologická a finanční pomoc zajistí potravinovou konkurenceschopnost a nízké ceny. Brazílie se může změnit ze zemědělského producenta na významného spotřebitele evropského zboží, může otevřít nový prodejní trh a rozšířit turistické služby, pokud bude poskytnuta podpora v těch správných oblastech.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Občané Brazílie mohou cestovat do všech členských států Evropské unie bez víza, pokud jde o krátkodobé pobyty v souladu s podmínkami nařízení Rady (ES) č. 539/2001. Od občanů čtyř členských států EU, a sice Estonska, Kypru, Malty a Lotyšska, však Brazílie stále vyžaduje při vstupu na své území vízum. Ostatní členské státy uzavřely dvoustranné dohody přímo s Brazílií. Ve snaze tuto situaci vyřešit a vzhledem k výlučné vnější pravomoci Unie v této oblasti přijala Rada rozhodnutí pověřit Komisi, aby zahájila jednání o uzavření dohody mezi Evropskou unií a Brazílií o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty. Tato dohoda mezi Unií a Brazílií, pro kterou jsem hlasovala, umožňuje vzájemný bezvízový styk pro cesty za účelem turistiky a podnikání pro všechny občany Brazílie a Evropské unie, včetně státních příslušníků čtyř členských států, které v současné době nemají bezvízový styk pro cesty do Brazílie. Dohoda nenahrazuje, nýbrž doplňuje stávající dvoustranné dohody mezi některými členskými státy a Brazílií, které se týkají cest za jiným účelem, než je turistika a podnikání, jako jsou cesty studentů a výzkumných pracovníků.

  Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro uzavření dohody mezi Evropskou unií a Brazílií o zrušení víz pro krátkodobé pobyty pro držitele běžných cestovních pasů, která má zajistit, aby v souladu s požadavky zásady vzájemnosti a zásady rovného zacházení mohli všichni občané Unie – včetně občanů Estonska, Lotyšska, Malty a Kypru, kteří až doposud potřebovali pro vstup na území Brazílie vízum – cestovat do Brazílie za účelem turistiky a podnikání bez víza, stejně jako občané Brazílie mohou již nyní cestovat bez víza do členských států Evropské unie.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Současná dohoda mezi Evropskou unií a Brazílií umožňuje vzájemný bezvízový styk pro cesty za účelem turistiky a podnikání, jak je stanoveno v dohodě, pro všechny občany Brazílie a Evropské unie včetně státních příslušníků čtyř členských států, které v současnosti nemají pro cesty do Brazílie bezvízový styk. Dohoda nenahrazuje, nýbrž doplňuje stávající dvoustranné dohody mezi některými členskými státy Unie a Brazílií, které se týkají cest za jiným účelem, než je turistika a podnikání, (např. cesty studentů a výzkumných pracovníků).

Kategorie osob cestujících v rámci výdělečné činnosti je rovněž z oblasti působnosti této dohody vyloučena. V zájmu zajištění rovného zacházení pro všechny občany Unie bylo do dohody zařazeno ustanovení uvádějící, že Brazílie může pozastavit nebo ukončit uplatňování dohody pouze ve vztahu ke všem členským státům EU. Stejně tak Unie může pozastavit nebo ukončit uplatňování dohody pouze ve vztahu ke všem svým členským státům.

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Lisabonská smlouva stanovila, že uzavírání dohod s třetími zeměmi o společné vízové politice je ve výlučné pravomoci Evropské unie. Nařízení Rady (ES) č. 539/2001 již umožňuje občanům Brazílie cestovat do všech členských států Evropské unie bez víza. Brazílie však ještě stále vyžaduje při vstupu na své území vízum od občanů Estonska, Kypru, Malty a Lotyšska, členských států Unie. Tato dohoda o vzájemném zrušení vízové povinnosti se vztahuje na cesty za účelem turistiky a podnikání, což přinese ekonomické výhody oběma stranám. Délka pobytu v schengenském prostoru je omezena na tři měsíce v průběhu šestiměsíčního období.

Považuji za důležité zdůraznit, že tato dohoda zohledňuje situaci členských států, které dosud v plném rozsahu neuplatňují schengenské acquis – jde o Kypr, Bulharsko a Rumunsko –, a dává brazilským státním příslušníkům právo na bezvízový vstup na území každého z členských států, a to na dobu tří měsíců, bez ohledu na délku pobytu stanovenou pro celý schengenský prostor. Hlasuji pro tuto dohodu, neboť se domnívám, že je nezbytné zabránit diskriminaci občanů různých členských států a řádně uplatňovat zásadu vzájemnosti, která je jedním z vůdčích principů Evropské unie.

  Artur Zasada (PPE), písemně. – (PL) Výsledky hlasování vítám. Jsem pevně přesvědčen, že každé opatření, které občanům všech členských států Unie zaručuje rovná práva, si zaslouží naši podporu. Tím více mě těší, že tato rovná práva se týkají klíčových otázek, jako je svoboda překračovat hranice. Jako Polák si vzpomínám na mnohé problémy spojené s překračováním hranice před tím, než se Polsko stalo členem Evropské unie, a proto považuji každý krok směřující k úplnému a vzájemnému zrušení víz za mimořádně významný. Doporučení zpravodajky Macoveiové je významné rovněž z jiného důvodu. Ve vysvětlujícím prohlášení zpravodajka konstatuje, že dvě třetí země, Kanada a Spojené státy, stále ukládají vízovou povinnost některým členským státům, Kanada třem a Spojené státy čtyřem. Jsem přesvědčen, že opatření nedávno přijatá Parlamentem, jako je písemné prohlášení 89/2010, budou mít zamýšlený účinek a způsobí změnu ve vízové politice Spojených států a Kanady.

Doporučení: Ioan Enciu (A7-0010/2011)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasuji pro toto doporučení, protože podle nařízení (ES) č. 539/2001 je Brazílie zařazena do seznamu zemí, jejichž občané mohou překračovat vnější hranice Evropské unie bez víza. Čtyři členské státy však v praxi tuto vzájemnost stále ještě nemohou využívat. Vzhledem k tomu, že změny zavedené Lisabonskou smlouvou znamenají, že společná vízová politika vůči třetím zemím je nyní již ve výlučné pravomoci EU, prospěch ze zrušení vízové povinnosti s Brazílií budou mít všechny členské státy. Kromě toho stávající dvoustranné dohody mezi členskými státy a Brazílií zůstávají nadále v platnosti, neboť se vztahují na některé kategorie cestujících, na něž se dohoda mezi Evropskou unií a Brazílií nevztahuje. Souhlasím také s názorem zpravodajky, že tato dohoda by měla sloužit jako příklad pro zavedení vzájemnosti s dalšími zeměmi, totiž s USA a Kanadou.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. – (LT) Tato dohoda umožňuje vzájemný bezvízový pobyt pro krátkodobé cesty pro všechny občany Unie a Brazílie, kteří vlastní diplomatický, služební nebo úřední cestovní pas. V zájmu zajištění rovného zacházení pro všechny občany EU ve věci bezvízového cestování článek 8 této dohody stanoví, že Brazílie může pozastavit nebo ukončit uplatňování dohody pouze ve vztahu ke všem členským státům Unie, a stejně tak Evropská unie může pozastavit či ukončit uplatňování dohody pouze ve vztahu ke všem svým členským státům.

Dohoda obsahuje ustanovení o zřízení výboru odborníků pro urovnávání sporů vznikajících případně při výkladu či provádění ustanovení dohody. Dohoda obsahuje rovněž ustanovení o výměně vzorů cestovních pasů mezi Brazílií a členskými státy. Domnívám se, že ochrana stávajících dvoustranných dohod by měla zůstat pro Evropskou unii nejvyšší prioritou, neboť tyto smlouvy umožňují zrušit vízovou povinnost pro krátkodobé pobyty pro kategorie cestujících, na které se dohoda mezi Evropskou unií a Brazílií nevztahuje.

V tomto ohledu je třeba připomenout, že pokud by Brazílie vypověděla dvoustranné dohody, Evropská unie by mohla uplatnit doložku o pozastavení obsaženou v dohodě mezi EU a Brazílií o zrušení vízové povinnosti. Tato dohoda o zrušení vízové povinnosti pro držitele diplomatických, služebních nebo úředních cestovních pasů představuje krok vpřed k zavedení úplného vzájemného osvobození od vízové povinnosti v souladu s nařízením (ES) č. 539/2001.

  Carlos Coelho (PPE), písemně. – (PT) Ačkoliv se Brazílie nachází na tzv. „pozitivním seznamu“ zemí, jejichž příslušníci jsou při překračování vnějších hranic Evropské unie od vízové povinnosti osvobozeni, státní příslušníci čtyř zemí Unie – Estonska, Lotyšska, Malty a Kypru – stále ještě nemohou při svých cestách do Brazílie podobné právo využívat. Na základě Lisabonské smlouvy je společná vízová politika vůči třetím zemím ve výlučné pravomoci Evropské unie, a je proto na Evropské unii, aby vyjednala takovou dohodu, která zajistí rovné zacházení pro všechny občany Unie.

Bylo dohodnuto, že budou podepsány dvě samostatné dohody, a sice jedna pro držitele běžných cestovních pasů a druhá pro držitele diplomatických, služebních a úředních cestovních pasů. Toto rozhodnutí podporuji, neboť umožňuje, aby dohoda týkající se diplomatických, služebních a úředních cestovních pasů přinejmenším vstoupila v platnost rychleji vzhledem k tomu, že na rozdíl od dohody o běžných cestovních pasech nevyžaduje ratifikaci brazilským kongresem.

Stávající dvoustranné dohody zůstanou v platnosti, neboť umožňují zrušit vízovou povinnost pro některé kategorie cestujících, na které se dohoda mezi Evropskou unií a Brazílií vůbec nevztahuje.

  Ioan Enciu (S&D), písemně. – (RO) Jako zpravodaj Evropského parlamentu jsem hlasoval pro schválení této dohody. Tato dohoda zruší vízovou povinnost pro Brazílii pro držitele diplomatických, služebních a úředních cestovních pasů a pro občany čtyř členských států, Estonska, Lotyšska, Malty a Kypru. Jsem přesvědčen, že dohoda představuje významný posun směrem k zavedení úplné vzájemnosti v oblasti víz ve vztahu k třetím zemím, pro všechny občany Unie. V úsilí zaměřeném na zajištění úplné vzájemnosti je třeba pokračovat a zrušit vízovou povinnost, kterou ukládá Kanada a USA občanům z pěti členských států, z Rumunska, Bulharska, České republiky, Kypru a Polska.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro toto doporučení, neboť představuje pokrok ve vztahu mezi Evropskou unií a Brazílií na cestě k úplnému a vzájemnému osvobození držitelů diplomatických, služebních a úředních cestovních pasů od vízové povinnosti při krátkodobých pobytech. Podepsání této dohody by mělo sloužit jako příklad pro další země, konkrétně pro USA a Kanadu, které v případě některých členských států Unie stále požadují víza.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Hlasovali jsme dnes o usnesení, které se týká podepsání dohody mezi Evropskou unií a Brazilskou federativní republikou o zrušení vízové povinnosti pro držitele běžných cestovních pasů při krátkodobých pobytech. Ještě více důvodů je pro to, aby tuto úpravu mohli využívat i držitelé diplomatických, služebních nebo úředních cestovních pasů. Vzájemnost v případě tohoto typu smlouvy je zásadní a důležitá, neboť zajišťuje, aby tomuto osvobození nebránily administrativní či byrokratické požadavky, které by mohly ohrozit oprávněná očekávání občanů. Brazílie se stává stále významnějším partnerem Evropské unie, s níž sdílí společnou historii a jazyk. Všechno, co usnadňuje vztahy mezi touto hlavní jihoamerickou zemí a Evropou, je třeba velmi vítat.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) V souladu s nařízením (ES) č. 539/2001 mohou brazilští občané cestovat do všech členských států Evropské unie bez víza, pokud se jedná o krátkodobé pobyty.

Nicméně ne každý v Evropské unii má stejné výsady. V této situaci se nacházejí státní příslušníci z Estonska, Kypru, Malty a Lotyšska; zásada vzájemnosti tedy není respektována.

V roce 2008 přijala Rada rozhodnutí, jímž pověřila Komisi, aby vyjednávala o podepsání dohody mezi Evropskou unií a Brazílií, která by ukončila porušování zásady vzájemnosti. Ve snaze urychlit proces a nebrzdit vstup dohody v platnost se smluvní strany rozhodly vypracovat dvě dohody, a sice jednu pro držitele běžných cestovních pasů a druhou pro držitele diplomatických cestovních pasů (v druhém případě není nutná ratifikace brazilským kongresem).

Vítám proto tuto iniciativu, která zaručí rovné zacházení pro všechny občany Evropské unie a plně respektuje zásadu vzájemnosti.

  Carlo Fidanza (PPE), písemně. – (IT) Společně se svými italskými kolegy ve skupině Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) jsem se rozhodl zdržet se dnešního hlasování, které se týká vztahů mezi Evropskou unií a Brazílií, a sice zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty pro držitele diplomatických, služebních nebo úředních cestovních pasů. A to proto, že s ohledem na obsah usnesení o případu Cesareho Battistiho bych byl raději, kdyby hlasování bylo nyní odloženo, dokud nebude vydáno nové rozhodnutí brazilského federálního soudu o vydání zločince Cesareho Battistiho.

Vzhledem k tomu, že tato záležitost není naléhavá, její odklad na příští dílčí zasedání nebo na zasedání v dubnu by určitě nebyl problém, zejména pokud si uvědomíme bolest rodin obětí tohoto masového vraha. Tyto rodiny čekají už 31 let, až bude spravedlnosti učiněno zadost a Cesare Battisti si v našich vězeních odpyká trest vynesený italskými soudy.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Brazílie se nachází na tzv. pozitivním seznamu zemí, jejichž občané jsou při překračování vnějších hranic Evropské unie osvobozeni od vízové povinnosti. V souladu se zásadou vzájemnosti, která toto nařízení podporuje, by všichni občané Unie měli mít při cestách do Brazílie stejné právo.

Až doposud byla zásada vzájemnosti uplatňována prostřednictvím dvoustranných dohod o bezvízovém styku uzavřených mezi Brazílií a jednotlivými členskými státy. Nicméně čtyři země Unie – Estonsko, Lotyšsko, Malta a Kypr – takové dohody nepodepsaly. V důsledku toho je od jejich občanů při cestách do Brazílie stále požadováno vízum, což porušuje zásadu vzájemnosti.

Dohoda o zrušení vízové povinnosti mezi Evropskou unií a Brazílií, která nenahrazuje ostatní dvoustranné dohody podepsané s různými členskými státy, se nyní vztahuje na držitele diplomatických, služebních nebo úředních cestovních pasů cestujících za účelem turistiky nebo podnikání.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Souhlasil jsem s tímto dokumentem, protože dohoda vzájemně umožňuje bezvízové krátkodobé cesty pro všechny občany Unie a Brazílie, kteří vlastní diplomatický, služební nebo úřední cestovní pas. S cílem zaručit rovné zacházení pro všechny občany Unie stanoví článek 8 této dohody, že Brazílie může pozastavit nebo ukončit uplatňování dohody pouze ve vztahu ke všem členským státům Unie, a stejně tak Unie může pozastavit nebo ukončit uplatňování dohody pouze ve vztahu ke všem svým členským státům. Tato dohoda o zrušení vízové povinnosti pro držitele diplomatických, služebních nebo úředních cestovních pasů představuje krok vpřed na cestě k úplnému vzájemnému zrušení vízové povinnosti v souladu s nařízením č. 539/2001.

  Monica Luisa Macovei (PPE), písemně. – Hlasovala jsem pro to, aby Evropský parlament udělil souhlas s uzavřením dvou dohod s Brazílií o zrušení vízové povinnosti. V současné době občané Brazílie nepotřebují pro vstup na území Unie vízum, zatímco občané Estonska, Lotyšska, Malty a Kypru při vstupu na území Brazílie vízum mít musí. Tyto dohody zajistí uplatňování zásady vzájemnosti v oblasti bezvízového styku mezi Evropskou unií a Brazílií.

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro tuto zprávu. Zrušení vízové povinnosti se týká držitelů diplomatických, služebních nebo úředních cestovních pasů, kteří cestují za účelem turistiky nebo podnikání. Občané smluvních stran mohou pobývat na území druhých stran po dobu nejvýše tří měsíců v průběhu šestiměsíčního období následujícího po datu prvního vstupu. Osvobození od vízové povinnosti pro cesty za jiným účelem, než jak je uvedeno v dohodě, je přesto možné na základě ustanovení dvoustranných dohod, které s Brazílií podepsalo 23 z 27 členských států. Dohoda zohledňuje situaci členských států, které dosud v plném rozsahu neuplatňují schengenské acquis. Dokud tyto členské státy (Kypr, Bulharsko a Rumunsko) nebudou součástí schengenského prostoru, zrušení vízové povinnosti dává brazilským občanům právo pobývat po dobu tří měsíců na území každého z nich, bez ohledu na to, jak dlouhé období bylo stanoveno pro celý schengenský prostor.

  Erminia Mazzoni (PPE), písemně. – (IT) Tím, že jsem se zdržela hlasování o zprávě týkající se dohody mezi Evropskou unií a Brazilskou federativní republikou o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty pro držitele diplomatických, služebních a úředních cestovních pasů, vyjadřuji postoj, který jde nad rámec této záležitosti.

Neschvaluji počínání brazilské vlády v případu Cesareho Battistiho. Vydání – jehož postupy jsou stanoveny ve dvoustranné dohodě – mělo být povoleno. Výklad, který poskytly soudní orgány, porušuje přijaté závazky. Trest, který by si měl pan Battisti odpykat v Itálii, byl vynesen běžným soudcem na základě obecného práva pro obecnou trestnou činnost – za masovou vraždu. Je těžké podporovat mezinárodní vztahy, například ty, které jsou uvedeny ve zprávách, o nichž Parlament hlasoval, se zemí, která nerespektuje dohody a která se především odvolává na základní právo na ochranu života.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Všichni občané Evropské unie, kteří chtějí cestovat do Brazílie za účelem turistiky nebo podnikání, nebudou pro pobyty do tří měsíců potřebovat vízum, stejně jako občané Brazílie mohou již nyní cestovat bez víza do všech zemí Unie, a to na základě dohody, kterou právě přijal Evropský parlament. Z této dohody budou mít prospěch především občané Estonska, Lotyšska, Malty a Kypru, kteří pro vstup na území Brazílie stále potřebují vízum. Tato dohoda se vztahuje na držitele diplomatických, služebních a úředních cestovních pasů. Po schválení této dohody budou moci všichni občané Unie – včetně občanů Estonska, Lotyšska, Malty a Kypru, od nichž Brazílie stále požaduje vízum – při cestách za účelem turistiky nebo podnikání vstoupit na území této země bez víza, stejně jako brazilští občané mohou již nyní cestovat bez víza do všech členských států Unie. Délka pobytu v schengenském prostoru je omezena na tři měsíce v průběhu šestiměsíčního období.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Podle Lisabonské smlouvy je společná vízová politika ve vztahu k třetím zemím ve výlučné pravomoci Evropské unie. Nikoli jednotlivé členské státy, nýbrž pouze Unie může vyjednávat o dohodě o zrušení vízové povinnosti s Brazílií a uzavřít ji. Nebylo tomu tak, dokud nebyla podepsána Lisabonská smlouva. Tato zpráva analyzuje dohodu o zrušení vízové povinnosti mezi Evropskou unií a Brazílií pro držitele diplomatických, služebních a úředních cestovních pasů. K formálnímu podepsání dohody došlo jménem Evropské unie a Brazílie v Bruselu dne 8. listopadu 2010. Tato dohoda o zrušení vízové povinnosti nenahrazuje, nýbrž doplňuje ostatní dvoustranné dohody podepsané s různými členskými státy. Dohoda uzavřená na úrovni Unie však bude mít přednost před dvoustrannými dohodami v oblastech, na něž se tyto dohody vztahují, konkrétně v případě cest za účelem turistiky a podnikání. Vítám doložky o vzájemnosti mezi brazilskými občany a občany Unie a záruku rovného zacházení pro všechny občany Unie. Bylo zařazeno také ustanovení, aby Brazílie a Unie mohly pozastavit nebo ukončit provádění dohody pouze ve vztahu ke všem členským státům. Z těchto důvodů jsem hlasovala kladně.

  Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro podepsání dohody mezi Evropskou unií a Brazílií o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty pro držitele diplomatických, služebních nebo úředních cestovních pasů, jejímž cílem je v souladu s požadavky zásady vzájemnosti a zásady rovného zacházení zaručit všem občanům Unie, kteří vlastní diplomatický, služební nebo úřední cestovní pas – včetně občanů Estonska, Lotyšska, Malty a Kypru, kteří až dosud stále potřebují vízum pro vstup na území Brazílie – možnost cestovat do Brazílie za účelem turistiky nebo podnikání bez víza, stejně jako občané Brazílie mohou již nyní cestovat bez víza do členských států Unie.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Zrušení vízové povinnosti se týká držitelů diplomatických, služebních nebo úředních cestovních pasů, kteří cestují za účelem turistiky nebo podnikání. Občané států smluvních stran mohou pobývat na území státu druhé strany po dobu nejvýše tří měsíců v průběhu šestiměsíčního období následujícího po datu prvního vstupu na území státu druhé smluvní strany. Osvobození od vízové povinnosti pro cesty za jiným účelem, než je uvedeno v dohodě, lze přesto provést na základě ustanovení obsažených v dvoustranných dohodách, které s Brazílií podepsalo 23 z 27 členských států.

Dohoda zohledňuje situaci členských států, které dosud v plném rozsahu neuplatňují schengenské acquis. Dokud tyto členské státy (Kypr, Bulharsko a Rumunsko) nebudou součástí schengenského prostoru, zrušení vízové povinnosti dává občanům Brazílie právo pobývat po dobu tří měsíců na území každého z těchto členských států bez ohledu na dobu stanovenou pro celý schengenský prostor.

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Brazílie se nachází na tzv. „pozitivním seznamu“ zemí, jejichž občané jsou při překračování vnějších hranic Evropské unie osvobozeni od vízové povinnosti. Až dosud byla tato politika vzájemnosti uplatňována prostřednictvím dvoustranných dohod mezi Brazílií a členskými státy. Nicméně Estonsko, Lotyšsko, Malta a Kypr takovou dohodu nepodepsaly a jejich občané nejsou vízové povinnosti zproštěni. Účelem této dohody je osvobodit od vízové povinnosti držitele diplomatických, služebních nebo úředních cestovních pasů a má stejný cíl a oblast působnosti jako dohoda týkající se držitelů běžných cestovních pasů.

Podle brazilského práva však dohoda týkající se držitelů diplomatických cestovních pasů nevyžaduje ratifikaci brazilským kongresem, a proto vstoupí v platnost dříve. Obě tyto dohody nenahrazují dvoustranné dohody mezi členskými státy a Brazílií; pouze je doplňují. Domnívám se, že je důležité uplatnit tuto praxi vzájemnosti v dohodách o zrušení vízové povinnosti na jiné třetí země a odstranit tak existující diskriminaci, zejména ze strany USA a Kanady.

Doporučení: Silvia-Adriana Ţicău (A7-0004/2011), Monica Luisa Macovei (A7-001/2011) a Ioan Enciu (A7-0010/2011)

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) Ačkoliv podporuji obsah této dohody, rozhodla jsem se zdržet hlasování na protest proti politickým rozhodnutím, která brazilská vláda již nějakou dobu přijímá o Cesarovi Battistovi.

Skutečností je, že tento vrah, jenž byl již vícekrát uznán vinným, si neodpykává trest, který mu uložily italské soudy.

Zpráva: Evelyne Gebhardt (A7-0012/2011)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Souhlasím s touto zprávou a uznávám možnosti, které směrnice o službách skýtá pro zlepšení hospodářské integrace, a zároveň se domnívám, že uplatňování směrnice může upevnit vztah mezi vnitřním trhem a politikou soudržnosti, které se vzájemně posilují. K dosažení tohoto cíle je třeba, aby informace poskytované občanům a podnikům byly transparentnější. Je důležité vzít na vědomí podmínky, za nichž se v některých otázkách a činnostech neuplatňuje princip země původu, zejména s ohledem na různé právní předpisy obsažené v rámci jiných nástrojů Unie a na soubor záruk, které by měl za vyslané pracovníky poskytnout stát. Tato otázka vyvolala dlouhou diskusi a zabránila dřívějšímu uplatnění směrnice. Obávám se, že uplatňování této směrnice na regionální a místní úrovni by mohlo působit proti deregulačním opatřením a brzdit snahy o zjednodušení správních postupů, a to zejména vzhledem k tomu, že její uplatnění může vyžadovat další prostředky, příspěvky ze strukturálních fondů a jiné nástroje, které jsou nezbytné pro kompenzaci v přechodném období. V této souvislosti vyzývám k větší soudržnosti a koordinaci všech politik.

  Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. – (LT) Hlasovala jsem pro toto usnesení Evropského parlamentu o provádění směrnice o službách, která vstoupila v platnost v roce 2006. Cílem této směrnice je otevřít trh poskytovatelům služeb v Evropské unii, postupně odstranit protekcionistická omezení bránící v poskytování služeb a naplnit zásadu svobody pohybu, který je základem společného trhu. Stručně řečeno, evropští poskytovatelé služeb musí mít možnost pracovat bez byrokratických překážek kdekoli v Unii. Směrnice se týká různých služeb, jejichž hrubý domácí produkt (HDP) představuje 40 % HDP Evropské unie. Předpokládáme, že provedení této směrnice může přinést zisk až 140 miliard EUR a zvýšit HDP Unie o 1,5 %. K tomu, aby však směrnice předpokládané přínosy přinesla, musí být řádně provedena. Bohužel bylo zjištěno, že ne všem členským státům EU se podařilo ji do konce roku 2009 v plné míře zapracovat do vnitrostátních právních předpisů. Souhlasím s tím, že nezbytnou součástí účinného provedení této směrnice je zřízení jednotných kontaktních míst.

Tato jednotná kontaktní místa (JKM) mají poskytovat potřebné informace a umožnit provádění všech postupů elektronickou cestou a nejen v jazyce daného členského státu. Podle údajů Evropské komise tato JKM zřídilo 22 členských států EU, ale pouze 17 z nich mají informační portály eGovernment a i ty se v různých členských státech značně liší. Je nutno zdůraznit, že bez řádně fungujících jednotných kontaktních míst nezískají spotřebitelé všechny informace, což nám zabrání dosáhnout cílů stanovených směrnicí.

  Alfredo Antoniozzi (PPE), písemně. – (IT) Možný přínos plynoucí z provedení směrnice o službách je nesporný. Činnosti spadající do oblasti působnosti směrnice představují 40 % hrubého domácího produktu (HDP) a pracovních míst v Evropské unii. Řádným provedením bychom mohli uvolnit obrovský hospodářský potenciál, vytvořit pracovní místa a napomoci hospodářskému oživení. Kvalita provedení směrnice členskými státy je klíčová, stejně jako dodržení lhůt stanovených pro tento účel.

Již v průběhu vyjednávání, která předcházela přijetí této směrnice, Evropský parlament prokázal, že může hrát klíčovou úlohu. Proto se domnívám, že Parlament by měl zajistit sledování procesu provádění směrnice členskými státy. Evropští poskytovatelé služeb musí mít možnost nabízet své služby bez byrokratických překážek na celém území Evropské unie. Nicméně ve fázi provádění si musíme být vědomi také dalších aspektů, zejména administrativních nákladů, které členské státy aktuálně zatěžují.

Souhlasím se zpravodajkou, že postup vzájemného hodnocení, který zavedla Rada, představuje zbytečnou byrokratickou zátěž správních orgánů členských států na vnitrostátní, regionální a místní úrovni. Doufám, že možné výhody těchto postupů budou co nejdříve posouzeny, jinak budou vysoké administrativní náklady přetrvávat.

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem ve prospěch tohoto textu. Nešlo o to posoudit provedení směrnice o službách, kterou Parlament přijal v roce 2006, neboť na to je stále ještě příliš brzy. Šlo o to zdůraznit význam, hospodářský i sociální, tohoto otevření sektoru služeb v Evropě (oblasti, kterých se to týká, představují 40 % HDP a pracovních míst Evropské unie a možný potenciál růstu by se pohyboval mezi 0,6 a 1,5 % HDP), ale zdůraznit rovněž základní prvky provedení směrnice do vnitrostátního práva. Za prvé jednotná kontaktní místa. Jejich účelem je usnadnit poskytování služeb napříč Evropou. V praxi to znamená, že podnikatelé, kteří chtějí založit firmu v cizině nebo poskytovat přeshraniční služby, by měli mít možnost využívat jednotná kontaktní místa, kde jim vysvětlí všechny formální záležitosti a postupy potřebné pro založení firmy. Tato jednotná kontaktní místa jsou pro úspěch směrnice o službách klíčová. Za druhé oblast působnosti směrnice. Domnívám se, že musíme vést skutečnou politickou diskusi na úrovni Evropy o tom, co rozumíme pod pojmem služby obecného zájmu a o pravidlech, která na ně chceme uplatňovat.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro tento dokument. Cílem směrnice o službách je výrazným způsobem usnadnit osobám samostatně výdělečně činným a zejména malým a středním podnikům výkon činnosti, rozvíjet nové oblasti podnikání a také přijímat nové zaměstnance v jiných členských státech. Odvětví služeb, které vytváří 40 % HDP Unie, je zvlášť důležité pro hospodářský růst a pro boj s nezaměstnaností. Tato směrnice je zásadním krokem k vytvoření jednotného trhu služeb, který by měl podnikům, především malým a středním, umožnit poskytovat lepší služby za konkurenční cenu v rámci celého vnitřního trhu a uvolnit obrovský potenciál hospodářského růstu a vytváření pracovních příležitostí na evropském vnitřním trhu se službami. K tomu, aby poskytovatelé služeb mohli náležitě využívat výhod plynoucích ze směrnice o službách, je třeba zajistit úplné a včasné provedení jednotlivých ustanovení této směrnice ve všech členských státech. Domnívám se, že Komise musí důsledně sledovat uplatňování směrnice v členských státech a vydávat pravidelné zprávy o jejím provádění s cílem odstranit zbývající překážky v odvětví služeb a uvolnit jeho hospodářský potenciál.

  Regina Bastos (PPE), písemně. – (PT) Směrnice o službách přijatá v prosinci 2006 uvádí do praxe zásadu volného pohybu s cílem vytvořit v rámci Evropské unie společný trh se službami. Ačkoliv byla přijata v roce 2006, nynější hodnocení jejího provádění a uplatňování odhalilo v několika případech v některých členských státech zpoždění v jejím provádění do vnitrostátního práva způsobené legislativními i technickými problémy, neboť k jejímu řádnému provedení bylo nutno použít jiné legislativní nástroje.

Plně fungující jednotný trh se službami má klíčový význam pro hospodářské oživení Evropy a v rámci jednotného trhu představuje více než 70 % pracovních míst a zcela nových pracovních míst na jednotném trhu. Zisky na úrovni Evropské unie by mohly dosáhnout celkové výše od 60 do 140 miliard EUR, což představuje možný nárůst v rozmezí 0,6 až 1,4 % HDP.

Z výše uvedených důvodů jsem tuto zprávu o provádění směrnice o službách podpořila, neboť považuji za důležité hodnotit provádění směrnic, s tím, že tato hodnocení mohou odhalit stávající nedostatky v jejich provádění, což zároveň umožňuje jejich případnou nápravu.

  Jean-Luc Bennahmias (ALDE), písemně. – (FR) Uplatňování směrnice o službách podle mého názoru poskytuje možnost upozornit na její nedostatky, zejména s ohledem na oblast její působnosti. Dle mého názoru a jménem Výboru pro zaměstnanost jsem se zmínil o právní nejistotě, která je v současnosti se službami obecného zájmu spojena, a o tom, že je naprosto nutné vzít v úvahu jejich zvláštní charakter. I když panuje jednomyslná shoda v tom, že je nutno vyjasnit pojmy (služby obecného zájmu hospodářské a nehospodářské povahy, sociální služby), Parlament je stále velmi rozdělen v tom, jakým způsobem toho dosáhnout. Prosazoval jsem názor, že v případě potřeby je nutno mít jasný legislativní rámec prostřednictvím rámcové směrnice. Ačkoliv mě mrzí, že v konečném znění textu se toto neobjevilo, blahopřeji paní Gebhardtové, které se podařilo jménem Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele zařadit tyto otázky do své zprávy zaměřené zejména na vzájemné hodnocení a jednotná kontaktní místa. Odstavec 45 zdůrazňuje potřebu legislativního rámce na úrovni jednotlivých odvětví a připomíná, že ve svém nedávném sdělení se pan Barnier zavázal k tomu, že v roce 2011 předloží návrhy týkající se služeb obecného zájmu. Čekám proto na předložení těchto návrhů a na přijatá opatření, která konečně dají odpověď poskytovatelům služeb a místním a regionálním orgánům, ale také uznají zásadní přínos těchto služeb pro sociální a územní soudržnost.

  Sergio Berlato (PPE), písemně. – (IT) Evropská směrnice o službách vstoupila v platnost v prosinci 2006 s ambiciózním cílem otevřít poskytovatelům služeb trh v Evropské unii, postupně odstranit protekcionistická omezení členských států bránící v poskytování služeb a naplnit zásadu svobody pohybu zboží a služeb na území Unie. Podle ustanovení směrnice musí mít evropští poskytovatelé služeb možnost působit všude v Evropské unii bez administrativních překážek.

Zpráva z vlastního podnětu, o níž vedeme diskusi a kterou předložil Parlament s cílem pozorně sledovat proces provádění směrnice ve vnitrostátních právních řádech, hodnotí dosavadní činnost členských států. Především byla odhalena zpoždění v procesu provádění směrnice a také značné problémy s výkladem oblasti její působnosti.

Proto v zájmu ochrany subjektů působících na trhu vyzývám k okamžitému a jasnému vymezení služeb spadajících do oblasti působnosti této směrnice. A konečně, jsem přesvědčen, že účinné zavedení informačního systému vnitřního trhu, rozšíření jeho funkcí a větší digitalizace jednotných kontaktních míst v Evropě by nepochybně znamenala velký přínos poskytovatelům služeb a malým a středním podnikům by usnadnila přístup k informacím.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. – (LT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože cílem směrnice o službách je otevření trhu poskytovatelům služeb v Evropské unii, postupné odstranění protekcionistických omezení bránících v poskytování služeb a dále naplnění zásady volného pohybu, který je základem společného trhu. Oblast působnosti směrnice o službách v zásadě zahrnuje všechny komerční služby nabízené poskytovatelem služeb usazeným v některém z členských států. Služby, na které se směrnice nevztahuje, zahrnují služby obecného zájmu nehospodářské povahy, finanční služby, dopravní služby, služby pracovních agentur, zdravotnické služby a tzv. služby sociální péče, péče o děti a sociální bydlení. Služby obecného zájmu touto směrnicí nejsou ohroženy, směrnice nemůže oslabovat zajišťování veřejných sociálních služeb. Je nutno nejen jasně odlišovat služby, které spadají do oblasti působnosti této směrnice, od služeb obecného zájmu, ale také chránit služby obecného zájmu hospodářské povahy formou rámcových právních úprav.

  Sebastian Valentin Bodu (PPE), písemně. – (RO) Směrnice o službách v žádném případě nepovede k deregulaci či liberalizaci odvětví služeb, jak naznačovaly některé spekulace. Jejím cílem je zajistit přístup na vnitrostátní trhy, a to tím způsobem, že postupně budou odstraněna svévolná omezení a bude zajištěno, aby veškerá pravidla platná v členských státech byla přiměřená a nediskriminační. Směrnice výslovně uvádí, že ani pracovní právo, ani práva zaměstnanců nebudou těmito legislativními úpravami dotčena. Na tom Parlament výslovně trval, když předkládal své stanovisko Radě.

Článek 16 uvádí, že žádnému členskému státu nelze bránit v tom, aby na poskytování služeb kladl požadavky, pokud je to oprávněné z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti, veřejného zdraví nebo ochrany životního prostředí.

Provádění této směrnice se v některých členských státech opožďuje, ale to je důsledek především různých způsobů jejího výkladu. Proto je důležité, aby rozsah jejího působení byl jasně a transparentně vymezen. Je nutno nejen jasně rozlišovat mezi službami, které spadají do oblasti působnosti této směrnice, a službami veřejného zájmu, ale s ohledem na tuto skutečnost zároveň chránit služby obecného zájmu hospodářské povahy prostřednictvím legislativního rámce.

  Vito Bonsignore (PPE), písemně. – (IT) Cílem směrnice o službách, která vstoupila v platnost v prosinci 2006 je otevřít trh poskytovatelům služeb v Evropské unii odstraněním všech protekcionistických opatření, svévolných překážek a veškerých diskriminačních pravidel. Kromě toho Parlament vždy trval na tom, že tato směrnice nesmí tvořit záminku pro nebezpečnou deregulaci a liberalizaci tohoto odvětví.

Hlasoval jsem pro tuto zprávu, která správně poukazuje na (často neoprávněná) zpoždění a spory o provádění směrnice o službách, a to v odvětví, které představuje přibližně 40 % hrubého domácího produktu (HDP) a pracovních příležitostí Unie. Kromě toho má tato směrnice výhodu také v tom, že umožňuje evropským podnikům – zejména malým a středním – poskytovat lepší služby za konkurenční ceny. Správné a transparentní provedení směrnice o službách do vnitrostátního práva by se příznivě projevilo uvolněním obrovského potenciálu vnitřního trhu v oblasti hospodářství a vytváření pracovních míst, který se odhaduje na 0,6–1,5 % evropského HDP – právě to Evropská unie zoufale potřebuje. Úplné provedení směrnice do vnitrostátního práva v celé Unii tedy zavede na vnitřní trh prvky konkurence, což přinese výhody občanům i podnikům.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Směrnice o službách představuje základní nástroj pro růst Evropské unie, který osobám samostatně výdělečně činným a zejména malým a středním podnikům usnadňuje působení v jiných členských státech, umožňuje jim rozvíjet tam nové oblasti podnikání a přijímat zaměstnance. Tyto činnosti představují 40 % HDP a pracovních příležitostí v rámci Evropské unie a jsou klíčovým odvětvím z hlediska hospodářského růstu a boje s nezaměstnaností. Je důležité posílit obrovský potenciál hospodářského rozvoje a vytváření pracovních míst, jímž je evropský vnitřní trh služeb, neboť to je rozhodujícím krokem k vytvoření skutečného vnitřního trhu služeb, který by měl umožnit podnikům, a to zejména malým a středním, poskytovat občanům kvalitnější služby za konkurenční ceny v rámci celého vnitřního trhu. Věřím, že cíle této směrnice se v blízké budoucnosti začnou uskutečňovat a že celá Evropská unie a její regiony z toho mohou mít prospěch, což přispěje ke skutečné hospodářské, sociální a územní soudržnosti prostřednictvím vytváření důstojných udržitelných a kvalitních pracovních míst a zlepšováním kvality a bezpečnosti poskytovaných služeb.

  Philippe de Villiers (EFD), písemně. – (FR) Parlament hlasuje o provedení směrnice o službách, jejíž stažení bylo slíbeno v době, kdy se ještě nazývala Bolkesteinova. Evropský parlament nyní rozhoduje, zda byla směrnice v členských státech provedena řádně, či nikoli.

Služby představují 40 % HDP a pracovních příležitostí Evropské unie s výraznými rozdíly mezi jednotlivými členskými státy. Směrnice o službách navrhuje právní „pokrok“ a právní jednotnost na úkor francouzských občanů a povede k vyrovnání sociální úrovně směrem dolů.

Ochrana trhů a pracovníků jako spolutvůrců bohatství naší země a našeho kontinentu je nezbytně nutná, ale Evropská unie tuto myšlenku jako vždy odmítá.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, neboť se domnívám, že uplatňování směrnice o službách v jednotlivých členských státech dosud bylo dílčí a omezené. I přesto, že tato směrnice je jednou z nejdůležitějších evropských právních úprav, která má otevřít odvětví služeb volnému pohybu v rámci Evropské unie, před sebou máme dlouhou cestu. Je nutno zaručit, aby tyto právní předpisy schválené před více než třemi lety byly prováděny řádně, zejména pokud jde o účelné zřízení „kontaktních míst“, jichž mohou všichni občané, kteří chtějí prodávat služby v jiné zemi, využít k získání potřebných informací.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Směrnice 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu má za cíl otevřít trh poskytovatelům služeb v Evropské unii, postupně odstranit protekcionistická opatření ze strany členských států, která brání v poskytování služeb, naplnit zásadu volného pohybu a dosáhnout tak skutečného vnitřního trhu v daném odvětví. Odvětví služeb představuje 40 % HDP a zaměstnanosti v rámci Evropské unie a má obrovské možnosti růstu a vytváření pracovních míst, a to zejména v malých a středních podnicích. Lhůta pro provedení směrnice uplynula na konci roku 2009, ale některé členské státy ji stále ještě neprovádějí řádně a účinně.

Pouze ve 22 státech funguje portál online se všemi potřebnými administrativními údaji a jen ve 14 státech z těchto 22 je možno provádět potřebné postupy elektronickou cestou. Je nutno zajistit a kontrolovat řádné uplatňování této směrnice ze strany členských států s cílem odstranit svévolná omezení a/nebo upravit dosavadní pravidla platná v členských státech tak, aby byla přiměřená a nediskriminační.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Tento návrh usnesení odkazuje na provádění směrnice 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu.

Zásada volného pohybu osob a zboží po celém území Evropské unie je obsažena ve všech jejích smlouvách a má podpořit vytvoření společného trhu. Směrnice 2006/123/ES byla schválena s cílem odstranit byrokracii omezující poskytování služeb v členských státech.

Nicméně je patrné, že ne všechny členské státy tuto směrnici provádějí kvůli k některým aspektům, které považují za dosud ne zcela vyjasněné. Toto usnesení je proto důležité.

Vítám vytvoření rychlého a účinného způsobu, jak reagovat na žádosti podnikatelů a zástupců zaměstnanců, a to v podobě jednotných kontaktních míst, a doufám, že se neomezují pouze na elektronickou komunikaci, ale že zahrnují také osobní kontakt, neboť víme, jak je to důležité, jsme-li v cizí zemi.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Hlasovali jsme proti této zprávě v souladu se svými dřívějšími postoji k nechvalně známé Bolkesteinově směrnici a jejím nepřijatelným cílům usnadnit liberalizaci služeb, včetně veřejných služeb, ve prospěch hospodářských a finančních seskupení v rámci Evropské unie, za cenu zvýšené nezaměstnanosti a nižní kvality služeb poskytovaných jednotlivým uživatelům, jak je to již jasně vidět v odvětvích, která se touto cestou vydala.

Tato zpráva se snaží vyvíjet tlak na členské státy, které v provádění směrnice 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu do vnitrostátního práva dosud nepostupovaly tak rychle, jak by si většina poslanců Evropského parlamentu přála – kvůli ochraně zájmů evropských hospodářských seskupení. Tato směrnice vstoupila v platnost dne 28. prosince 2006 a jejím cílem, jak je uvedeno v této zprávě, je otevření trhu poskytovatelům služeb v Evropské unii, postupné odstranění protekcionistických omezení bránících ve výkonu činnosti a naplnění zásady volného pohybu, která je základem společného trhu.

Co však bylo zapotřebí, bylo objektivní posouzení důsledků provádění liberalizace a následné privatizace služeb, v některých případech základních veřejných služeb, s cílem i nadále nekompromisně bránit práva občanů a pracovníků.

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Bolkesteinova směrnice se oproti harmonogramu opožďovala, protože členským státům údajně trvalo její provádění do vnitrostátního práva příliš dlouho a nesprávně ji uplatňovaly. Je pravda, že ve Francii byla zapracována do vnitrostátního práva pouze částečně. A to z dobrého důvodu! Ve snaze vyhnout se veřejné diskusi a následně další bouři hněvu se vláda pana Sarkozyho záměrně rozhodla, že nepoužije rámcový právní předpis, nýbrž že zásady směrnice začlení do příslušných textů. Ve skutečnosti existuje pouze jediná zásada, a sice úplná a naprostá svoboda usazování a svoboda poskytování služeb! Rozdělení legislativních změn vyústilo v proces, který postrádá transparentnost. Oblast působnosti textu je stále nejasná, směrnice ve skutečnosti pokrývá některé sociální služby, které byly údajně vyloučeny. Ty, které jsou dnes skutečně vyloučeny, byly jednoduše odsunuty stranou a každé tři roky může Komise navrhnout zrušení těchto výjimek. Navíc co se týče nejkontroverznějšího ustanovení textu, tj. principu země původu, i přes to, že bylo formálně zrušeno, vplížilo se zpátky díky možnostem, které otevřela směrnice o vysílání pracovníků a nařízení o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy.

  Louis Grech (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro tuto zprávu na základě toho, že na služby připadá 70 % všech pracovních míst a všech nově vytvořených pracovních míst na jednotném evropském trhu a představují nejdůležitější zdroj přímých zahraničních investic. Směrnice o službách tvoří základní rámec pro vyšší stupeň volného pohybu poskytovatelů služeb, posiluje práva spotřebitelů jako příjemců služeb a zvyšuje dostupnost informací, pomoci a transparentnosti ve vztahu k poskytovatelům služeb a jejich službám.

Z těchto důvodů by řádné provedení směrnice o službách mělo pro Komisi zůstat nejvyšší prioritou. Komise proto musí s členskými státy spolupracovat, v zájmu dalšího zlepšování administrativní součinnosti mechanismů, které spadají do oblasti působnosti směrnice, a to především zřízením plně funkčních jednotných kontaktních míst ze strany členských států.

Dále vyzývám Komisi, aby společně s členskými státy i nadále rozvíjela jednotný trh služeb na základě procesu vzájemného hodnocení stanoveného ve směrnici o službách, s cílem získat aktualizovanou zpětnou vazbu od spotřebitelů, občanů a firem s ohledem na vnitrostátní opatření pro provádění směrnice o službách v jejich členských státech, a dosáhnout toho, aby členské státy skutečně vzaly jednotný trh za svou věc.

  Estelle Grelier (S&D), písemně. – (FR) Směrnice o službách, která byla přijata v roce 2006 a měla být provedena do vnitrostátních právních předpisů do 28. prosince 2009, i nadále vyvolává otázky v členských státech a v orgánech místních samospráv, kterých se přímo dotýká. Zpráva paní Gebhardtové z vlastního podnětu Parlamentu, která navrhuje hodnotit provádění směrnice hned v počáteční fázi, se tak dotýká některých z těchto problémů, a to hlavně nejistoty v souvislosti se sociálními službami a službami obecného zájmu (Jak jsou definovány? Kterých oblastí se to týká?), a rovněž nedostatečné transparentnosti procesu provádění v některých členských státech. Rovněž je nutno říci, že při provádění této směrnice vyčnívá Francie vzhledem ke své problematické nepružnosti a nedostatku transparentnosti. Směrnice obsahuje mnoho nařízení a prováděcích předpisů a omezující výklad výjimek uvedených ve směrnici vzbuzuje pochybnosti ve vztahu k některým službám, jako je péče o děti a osoby se zdravotním postižením. Tato zpráva z vlastního podnětu, která byla přijata velkou většinou, nyní více než kdy jindy představuje příležitost poukázat na to, že poslanci EP, a to hlavně socialisté, budou i nadále ostražitě sledovat provádění této směrnice a její dopad na veřejné služby.

  Nathalie Griesbeck (ALDE), písemně. – (FR) Čtyři roky po přijetí směrnice o službách Evropský parlament v tomto týdnu vydal rozhodnutí o provádění dané směrnice v členských státech. Ve zprávě, kterou jsme přijali a pro niž jsem hlasovala, Evropský parlament kritizuje nedostatek informací, úplné zastavení přeshraničních služeb, zbytečnou administrativní zátěž atd. Samozřejmě že členské státy musí pokročit v provádění této směrnice, aby se poskytování přeshraničních služeb zlepšilo a usnadnilo. Kromě toho bych chtěla upozornit na složitou otázku týkající se rozsahu působnosti směrnice, která vylučuje řadu oblastí, jako jsou např. služby obecného zájmu nehospodářské povahy a některé služby (sociální služby, péče o děti, asistenční služba apod.), které zajišťují poskytovatelé pověření státem. Nejsou jasně definovány dva pojmy, a to„služba obecného zájmu nehospodářské povahy“ a „pověřování“, případně se jejich výklad v jednotlivých členských státech liší. To vedlo k nedostatečné právní jednoznačnosti, což je mi hluboce líto.

  Mathieu Grosch (PPE), písemně. – (DE) Pro společný evropský vnitřní trh je velmi důležité, aby členské státy prováděly směrnici o službách rychle a účinně. Zvlášť pro malé a střední podniky, které chtějí mít možnost poskytovat své služby přes hranice jednotlivých států, je důležité, aby měly k dispozici jednotné kontaktní místo, které jim může poskytnout základní informace a vyjasnit potřebné postupy.

Uplynul už více než rok od vypršení lhůty, kterou měly členské státy na provedení směrnice o službách. Nemá příliš smysl, abychom pořád diskutovali o řadě změn. Bylo by užitečnější, kdybychom důkladněji prověřili proces provádění. Některé členské státy sice již přijaly potřebná opatření, ale jiné, jak se zdá, na dokument, který podepsaly, již zapomněly. Musíme proto zajistit, aby směrnice byla bezodkladně a správně provedena ve všech 27 členských státech, s cílem co nejrychleji zjednodušit proces poskytování služeb v jiných zemích.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Hlasoval jsem ve prospěch usnesení Evropského parlamentu o provádění směrnice o službách, která vstoupila v platnost v roce 2006. Cílem této směrnice je otevřít trh poskytovatelům služeb v Evropské unii, postupně odstranit protekcionistická opatření členských států bránící výkonu činnosti a naplnit zásadu volného pohybu, který je základem volného trhu. Směrnice má ovlivnit přístup na trhy, a to tím způsobem, že postupně budou zrušena svévolná omezení a bude zajištěno, aby veškerá pravidla platná v členských státech byla přiměřená a nediskriminační. Bylo výslovně potvrzeno, že tato právní úprava se nedotkne ani pracovního práva, ani práva zaměstnanců, čemuž Parlament přikládá zvláštní význam. Evropští poskytovatelé služeb musí mít možnost působit bez byrokratických překážek kdekoli v Unii. Do oblasti působnosti směrnice spadají různé služby, jejichž hrubý domácí produkt (HDP) tvoří 40 % HDP Evropské unie. Souhlasím s tím, že zásadní význam pro účinné uplatňování této směrnice má zřízení jednotných kontaktních míst.

  Petru Constantin Luhan (PPE), písemně. – (RO) Směrnice o službách je významným krokem k vytvoření skutečného jednotného trhu služeb, který umožní podnikům, a to zejména malým a středním, poskytovat občanům lepší služby za konkurenční ceny. Podpořil jsem postoj zpravodajky, která se domnívá, že zřízení jednotných kontaktních míst (JKM) je klíčovým prvkem pro účinné uplatňování této směrnice. Tento nástroj může být velmi důležitý pro malé a střední podniky. JKM musí poskytovat dostupné, přesné, úplné a komplexní informace o formálních náležitostech, administrativních postupech, pracovním právu, daňových systémech fungujících v členských státech, a to zejména co se týče DPH, atd. Kromě toho by se podnikatelům mělo dostat pomoci při provádění nezbytných administrativních postupů. Domnívám se, že po úplném provedení směrnice do vnitrostátního práva je klíčové provést komplexní posouzení dopadu směrnice o službách na hospodářskou činnost, kvalitativní a kvantitativní úroveň zaměstnanosti, sociální ochranu, plnění cílů ochrany životního prostředí a kvalitu služeb poskytovaných spotřebitelům.

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro toto usnesení. Cílem směrnice o službách přijaté v roce 2006 bylo sladit některé aspekty jednotného trhu v oblasti poskytování služeb. Členské státy měly provést směrnici o službách v plném rozsahu do konce roku 2009. Vyzývám členské státy, které své závazky dosud nesplnily, aby tak neprodleně učinily.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Jediným přínosem tohoto textu je výzva k některým členským státům, aby při provádění této směrnice o službách do vnitrostátního práva „zajistily větší transparentnost“. Francouzská vláda na to ovšem nedbá! Kromě toho tato zpráva sociálně demokratické poslankyně EP potvrzuje neoliberální diktát této škodlivé směrnice a zachází dokonce až tak daleko, že volá k pořádku členské státy, které „neprojevují dostatečnou snahu“ o její provádění. A co je ještě horší, tato sněmovna připouští, že není schopna posoudit důsledky tohoto provádění! Pravděpodobně z toho důvodu nehlasujeme jmenovitě. Jména odpovědných osob tak zůstanou neznámá. Budu hlasovat proti.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Směrnice 2006/123/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu se snaží odstranit doposud existující překážky, které brání přeshraničnímu poskytování služeb. Po určitých potížích s prováděním směrnice do vnitrostátního práva v důsledku pochybností ze strany některých členských států budou ve všech členských státech konečně vydány pokyny pro tento postup, který má zjednodušit koordinaci mezi členskými státy v oblasti ochrany spotřebitele, ochrany životního prostředí a veřejného zdraví a bezpečnosti, a tato zpráva přispěje k ještě účinnějšímu provádění a lepšímu fungování předložených opatření. To je vysvětlení mého hlasování.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Evropská unie poskytuje širokou škálu příležitostí, a to zejména poskytovatelům služeb. Jednotné předpisy Unie značně usnadnily přeshraniční práci a zaměstnancům se nabízí stále větší množství pobídek, aby několik let pracovali v zahraničí. Často se však musí potýkat s vnitrostátními předpisy v oblasti služeb, jimž nerozumějí a které často způsobují problémy a nedorozumění. Nehlasoval jsem pro zprávu, protože neposkytuje dostatek informací o nákladech na jednotná kontaktní místa.

  Radvilė Morkūnaitė-Mikulėnienė (PPE), písemně. – (LT) Přijetí směrnice o službách má usnadnit působení firem za hranicemi jejich vlastního státu. Vytvořený systém podstatně snížil administrativní zatížení. Zkušenosti však ukazují, že malé podniky v některých členských státech Evropské unie musí stále ještě překonávat mnoho byrokratických úskalí. Uvažovaný princip jednotného kontaktního místa v mnoha zemích nefunguje nebo funguje nedostatečně a podnikatelé jsou někdy stále ještě nuceni obstarávat si nesčetné licence, které musí být zkoumány celou řadou kontrolních orgánů. S těmito nepříjemnostmi se potýkají nejen místní podnikatelé, ale také poskytovatelé služeb, kteří chtějí poskytovat služby v jiných členských státech Unie. Se zněním zprávy proto souhlasím a zároveň vyzývám členské státy EU, aby se i nadále snažily usnadňovat podnikání a zajistit volný pohyb služeb.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Proces provádění směrnice o službách do vnitrostátního práva vychází z jedinečného postupu, jehož cílem je vytvoření transparentních a soudržných systémů členských států s odkazem na výsledky vlastního provedení směrnice, stejně jako zhodnocení výsledků na vnitřním trhu po provedení směrnice do vnitrostátního práva. To je cílem této zprávy, pro kterou jsem hlasoval kvůli nutnosti prověřit konání členských států. Podpora sbližování právních předpisů prostřednictvím vzájemného hodnocení jejich účinného provádění by nejen usnadnila práci členským státům (které jsou tak pozadu, že Parlament v této zprávě považuje za nutné jejich práci sledovat), ale zároveň by nastavila pevný rámec pro systém jednotných kontaktních míst, která zajistí poskytování informací malým a středním podnikům. Chtěl bych pouze konstatovat, že naše hospodářství je ze 75 % založeno na službách a že na globálním trhu musí být rozhodně naší silnou stránkou. Domnívám se, že větší liberalizace, což neznamená nedostatek pravidel, ale pouze větší konkurenci, je pro budoucnost žádoucí.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Směrnice o službách se snaží přispět k dotvoření vnitřního trhu pro služby a současně zajistit vysokou úroveň kvality a sociální soudržnost. Tento nástroj má sloužit k  růstu v rámci Unie, a jeho uplatňování je zahrnuto do strategie Evropa 2020 a do Aktu o jednotném trhu. Provedení směrnice o službách do vnitrostátního práva představuje velkou výzvu pro členské státy, veřejnou správu a orgány místních samospráv, a to jak proto, co stanoví s ohledem na právo na usazování a právo poskytování služeb, tak proto, že zřizuje jednotná kontaktní místa, která mají pomáhat poskytovatelům služeb, a to zejména malým a středním podnikům. Tato směrnice značně usnadňuje osobám samostatně výdělečně činným a hlavně malým a středním podnikům působit v jiných členských státech, rozvíjet zde nové oblasti podnikání a přijímat zaměstnance. Hlasovala jsem pro, neboť jsem přesvědčena, že velké úsilí ze strany všech zúčastněných orgánů v oblasti administrativní spolupráce, jehož nasazení vyžaduje informační systém vnitřního trhu a jednotná kontaktní místa, povede nakonec k větší součinnosti a k vytvoření sítí na vnitrostátní, regionální a místní úrovni v celé Unii a zároveň přiblíží nejodlehlejší regiony ke skutečnému vnitřnímu trhu.

  Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Cílem směrnice 2006/123/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (Směrnice o službách) je otevřít trh poskytovatelům služeb v rámci Evropské unie, postupně odstranit protekcionistická omezení členských států bránící výkonu činnosti a naplnit zásadu volného pohybu, který je základem společného trhu. Jedná se o důležitý nástroj na cestě k vytvoření skutečného vnitřního trhu služeb, který má umožnit podnikům, především malým a středním, poskytovat kvalitnější služby za konkurenční ceny na celém území Unie a přispívat tak ke zvyšování prosperity a rovněž ke vzniku pracovních příležitostí. Je proto velmi důležité, jak zpravodajka správně poznamenává, zajistit uspokojivé provedení a uplatňování směrnice členskými státy, které musí odstranit byrokratické překážky a zajistit přístup k důležitým informacím pro podnikatele, konkrétně skrze podporu zřízení jednotných kontaktních míst.

  Evelyn Regner (S&D), písemně. – (DE) Hlasovala jsem pro zprávu o provádění směrnice o službách, protože ji považuji za velmi vyváženou. Zaměřuje se na vyhodnocení praktických problémů a předkládá konkrétní návrhy na jejich řešení. Pocházím ze země, kde směrnice o službách nebyla dosud do vnitrostátního práva provedena. Domnívám se, že je nutno směrnici provést a zároveň přijmout opatření na obranu před levnou pracovní silou a sociálním dumpingem. Podle mě je také důležité, že zpráva o provádění směrnice o službách upozorňuje na oblasti, které byly záměrně vynechány, např. sociální a zdravotní služby. Toto musí být při procesu provádění přesně dodrženo.

  Frédérique Ries (ALDE), písemně. – (FR) Téměř čtyři a půl roku po přijetí pověstné směrnice o službách, tzv. Bolkesteinovy směrnice, je toto zásadní téma zahrnující škálu činností, na které připadá přibližně 40 % HDP a pracovních míst Unie, opět na pořadu jednání Evropského parlamentu. Naštěstí se situace již uklidnila a zdá se, že levicově zaměřené strany opustily svůj dogmatický postoj ke směrnici o službách, jejímž cílem je, a to je důležité zdůraznit, odstranění zbytečných a omezujících opatření, které ztěžují poskytování služeb v rámci Evropské unie. Je třeba říci, že zpráva paní Gebhardtové, o níž se dnes hlasovalo, se více než na obsah textu zaměřuje na hodnocení úsilí členských států o provedení směrnice.

Toto provedení do vnitrostátního práva je v souladu se směrnicí, neboť do konce roku 2009 měly členské státy zjednodušit své administrativní postupy a zřídit jednotná kontaktní místa, která firmám umožní snadněji splnit formální náležitosti elektronickou cestou. Přinejmenším můžeme říci, že v mnoha členských státech stále ještě zbývá pokročit kupředu v zájmu posílení jednotného trhu a usnadnění každodenní činnosti malých a středních podniků, z nichž pouze 8 % působí mimo své vnitrostátní hranice.

  Crescenzio Rivellini (PPE), písemně. – (IT) Dnes jsme v této sněmovně hlasovali o zprávě o provádění směrnice o službách. Cílem směrnice je otevřít v Evropské unii trh poskytovatelům služeb, postupně odstranit protekcionistická opatření členských států bránící výkonu činnosti při zajišťování služeb a naplnit zásadu volného pohybu zboží a služeb v Unii, který je pro jednotný trh to hlavní. Stručně řečeno, evropští poskytovatelé služeb musí mít možnost působit bez byrokratických překážek kdekoli v rámci Evropské unie.

Zpráva paní Gebhardtové z vlastního podnětu nám umožňuje hodnotit provádění směrnice o službách. Tato mimořádně důležitá směrnice vstoupila v platnost v prosinci 2006 a tříletá lhůta pro její provedení vypršela ke dni 28. prosince 2009. Hodnocení zpravodajky skutečně ukazuje, že některé členské státy dosud nepřijaly všechny horizontální právní předpisy, které jsou pro řádné provedení této směrnice zapotřebí, a proto je třeba na tom stále pracovat a snažit se zavést všechny mechanismy, které směrnice o službách stanoví.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Nakonec jsme hlasovali proti tomuto textu, protože co se týče služeb obecného zájmu, zpráva uvádí, že většina členských států nenarazila na žádné podstatné problémy. Toto znění je sice určitým usměrněním původního návrhu stínové zpravodajky z Evropské lidové strany/Křesťanských demokratů (Handzliková, Polsko), podle níž zde nedošlo k vůbec žádným problémům, avšak stále ještě ve značné míře ignoruje nejistoty, které směrnice vytváří zejména v oblasti sociálních služeb zahrnutých do rozsahu její působnosti nebo z něj vyloučených.

Kromě toho zpráva podporuje nadšené očekávání ohledně účinku na zaměstnanost, i když Komise žádné posouzení dopadu vůbec neprovedla a některá posouzení dopadu na vnitrostátní úrovni naznačují, že počet vytvořených pracovních míst je velmi nízký. Co se týče dopadu na zánik pracovních míst, nejsou k dispozici žádné údaje, neexistují ani údaje o vlivu na kvalitu pracovních míst, nemluvě o tlaku na úrovni pracovních standardů v důsledku některých rozsudků ESD po přijetí této směrnice.

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) Hlasovala jsem pro toto usnesení, protože se domnívám, že vytvoření zcela dynamického trhu se službami je jednou ze základních priorit Evropské unie. V současné době i přes významný pokrok, kterého bylo dosaženo na jednotném trhu, připadá na služby pouze jedna pětina celkového obchodu v Evropě a pouhých 8 % malých a středních podniků působí v jiném než ve svém vlastním členském státu. Statistické údaje uvedené ve sdělení o jednotném trhu přijatém Komisí loni v říjnu hovoří zcela jasně: liberalizací služeb bychom v příštích 10 letech dosáhli 4% nárůstu hrubého domácího produktu (HDP). Tohoto cíle lze dosáhnout pouze vytvořením a uplatňováním společných pravidel.

V současné krizi musíme využít stávajícího potenciálu růstu a pomoci firmám rozvíjet se, inovovat a vytvářet více pracovních míst. Jedině tak budeme schopni nabízet spotřebitelům i podnikům lepší a konkurenceschopnější služby. Jednotný trh se službami musí být nástrojem pro oživení hospodářského růstu, opětovné získání důvěry zákazníků a zajištění spolehlivých produktů pro všechny.

  Czesław Adam Siekierski (PPE), písemně. – (PL) Na jednotném trhu existuje řada omezení v oblasti služeb, a tudíž význam této zprávy spočívá v tom, že analyzuje uplatňování přijatých řešení. Cílem směrnice o službách je dosáhnout úplného vytvoření jednotného vnitřního trhu se službami. Má také významným způsobem usnadnit malým a středním podnikům zahájení a rozšíření jejich činnosti. To podpoří vznik nových pracovních míst a pomůže v boji s nezaměstnaností. Občanům budou poskytovány kvalitnější služby za konkurenční ceny a zlepší se úroveň bezpečnosti v daném odvětví.

Bude však velmi důležité posoudit dopad směrnice poté, co bude v plné míře provedena členskými státy. Při sledování tohoto procesu by měl Evropský parlament sehrát důležitou úlohu jako jeden z klíčových účastníků projektu. Rychlé a správné provedení směrnice je základní podmínkou k dosažení cílů politiky soudržnosti a regionální politiky a může nám pomoci dosáhnout cílů strategie Evropa 2020, pomůže-li odstranit vyčerpání jednotného trhu, které je v současné době v odvětví služeb patrné.

  Bart Staes (Verts/ALE), písemně. – (NL) V roce 2006 byla zavedena liberalizace trhu se službami. V té době hlasovala skupina Zelených/Evropské svobodné aliance proti směrnici o službách, protože ta měla řadu nedostatků a nezaručovala právní jistotu. Zpráva, o níž se má dnes hlasovat, shrnuje potíže, na které jsme při provádění této směrnice o službách narazili. Ačkoliv směrnice obsahuje některé dobré prvky, jako je požadavek na pravidelný přezkum a posouzení dlouhodobých účinků, obsahuje rovněž prvky, s nimiž nesouhlasím, např. tvrzení, že členské státy se v procesu provádění setkaly jen s málo problémy, případně ne s žádnými podstatnými. To ovšem není pravda, protože zůstává nejasné, zda se na některé sociální služby tato směrnice vztahuje, či nikoli. Zpráva se také příliš optimisticky vyjadřuje o možnosti vytváření pracovních míst.

Nikdy neproběhl žádný výzkum zjišťující, kolik pracovních míst bylo vytvořeno, ani kolik pracovních míst zaniklo, nezkoumala se kvalita volných pracovních míst, natož zvýšený tlak na pracovní podmínky po rozhodnutích Soudního dvora. Kromě toho ve zprávě není ani zmínka o právní nejistotě, která je důsledkem toho, že nebyla zformulována žádná jasná alternativa k principu země původu. Zelení však požádali o přezkum zákazu klást na poskytovatele služeb ze strany členských států další požadavky, ale tato žádost byla zamítnuta. Hlasoval jsem proti.

  Catherine Stihler (S&D), písemně. – Tuto zprávu o provádění směrnice o službách 2006/123/ES jsem podpořila. Je důležité, aby pracovní právo i sociální práva byla dodržována, neboť se tím zlepší vnitřní trh pro služby, z čehož budou mít prospěch obchodníci i spotřebitelé.

  Róża Gräfin von Thun und Hohenstein (PPE), písemně. – Zpráva paní Gebhardtové má moji velkou podporu. Lhůta pro provedení směrnice o službách před rokem vypršela a já vítám skutečnost, že Parlament zaostřuje pozornost na to, jakého pokroku členské státy dosáhly. Odvětví služeb se velkou měrou podílí na HDP Unie, přesto přeshraniční obchod se službami stále výrazně zaostává za úrovní obchodu se zbožím. Tato zpráva ukazuje, že provedení směrnice není úplné a její výhody občané zatím plně nepocítili. Důležité ustanovení směrnice se týká jednotných kontaktních míst (JKM) ve všech členských státech, která informují poskytovatele služeb o právech a možnostech v jiných členských státech Unie. Podle mého názoru zásadním problémem, který tato zpráva nadnesla, je naprosto nedostatečné využití těchto JKM. Důrazně podporuji návrh zorganizovat účinnou informační kampaň na zviditelnění JKM. Na propagační kampaň by Komise měla vyčlenit prostředky. Také však zdůrazňuji úlohu orgánů v daném místě v členských státech, které mají kontakty a odborné znalosti potřebné pro správné zacílení této kampaně. Pokud k tomu nedojde, úsilí Unie o posílení přeshraničního obchodu se službami bude marné.

  Georgios Toussas (GUE/NGL), písemně. – (EL) Provedení neúspěšného antipracovního právního předpisu o „liberalizaci“ služeb, známého jako Bolkesteinova směrnice, podporuje rozsáhlé zpátečnické změny na úkor pracující třídy a nejnižších vrstev obyvatelstva. Otevření trhů se službami, které představují 40 % HDP a pracovních míst v Unii, zahrnuje zrušení kolektivních smluv, omezení práva na mzdy a již nabytých pracovních, sociálních a jiných práv a rozprodej strategických veřejných sektorů hospodářství, která jsou majetkem lidu. Evropský parlament ve svém návrhu usnesení o službách vyzval Evropskou unii a buržoazní vlády v členských státech k urychlení kapitalistické restrukturalizace, aby směrnice o „liberalizaci služeb“ mohla být provedena v plném rozsahu, na základě nedávného sdělení Komise nazvaného „K Aktu o jednotném trhu“ v roce 2011, s cílem dále drasticky snižovat počet pracovních sil a umožnit monopolům proniknout za kapitálem do nových, ziskových odvětví. Vytvoření jednotných kontaktních míst (JKM) pro společnosti zajišťující služby ve všech členských státech je záminkou pro urychlené provedení antipracovní směrnice, jejíž ratifikace vyvolala bouři protestů pracujících ve všech členských státech. Řecká komunistická strana hlasovala proti tomuto návrhu usnesení o provádění směrnice o službách.

  Derek Vaughan (S&D), písemně. – V plné míře podporuji zprávu Evelyne Gebhardtové o provádění směrnice o službách. Činnosti, na něž se směrnice z roku 2006 vztahuje, představují 40 % HDP a pracovních míst Unie. Nicméně vzhledem k rozdílným způsobům provádění směrnice v jednotlivých členských státech je těžké, aby v odvětví služeb byla směrnice plně využita. Směrnice umožňuje poskytovatelům služeb působit mimo svou zemi, což je nedílnou součástí jednotného trhu Unie, a omezením byrokracie na vnitrostátní úrovni může přispět k hospodářskému růstu Unie a k dosažení jejích cílů v oblasti zaměstnanosti. Podle zprávy musí každý členský stát zajistit, aby se firmám, které chtějí poskytovat služby přes hranice, dostávalo více informací. Poskytování informací prostřednictvím jednotných kontaktních míst (JKM) umožní, aby odvětví služeb mělo z přeshraničního obchodu prospěch. Velmi důležité také je zřídit fyzické i elektronické kontaktní místo, aby uživatelé mohli získat všechny důležité informace a odpovědi na své dotazy. Zpráva rovněž navrhuje zařazení služeb, které byly z původní směrnice v roce 2006 vyjmuty, tedy zdravotních služeb, dopravy a sociálních služeb. To by dále rozšířilo oblast působnosti směrnice a přineslo prospěch většímu počtu pracovníků v odvětví služeb.

  Angelika Werthmann (NI), písemně. – (DE) V Evropské unii připadá na odvětví služeb přibližně 70 % HDP. V některých zemích, jako je Rakousko, odkud pocházím, je toto odvětví motorem hospodářského růstu. Směrnice má odstranit bezdůvodné překážky ztěžující poskytování přeshraničních služeb. Zejména malé a střední podniky se často potýkají s byrokratickými omezeními a diskriminací, která jim brání v plném rozsahu využívat společný vnitřní trh. Směrnice zohledňuje konkrétní sociální situaci jednotlivých členských států. Rozšíření možností kontroly v cílové zemi představuje významný krok kupředu. Je však třeba urychleně zavést mechanismus ukládání účinných sankcí pro zahraniční poskytovatele služeb, kteří porušují zákon. Hlasovala jsem pro zprávu paní Gebhardtové, protože doufám, že provedení směrnice o službách poskytne trhu práce nový impuls.

Zpráva: Antonio Cancian (A7-0020/2011)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Souhlasím s touto zprávou, protože se domnívám, že jde o uspokojivý a vyvážený kompromis zajišťující práva cestujících, aniž by přitom představoval přehnanou administrativní zátěž pro dopravce, z nichž většinu tvoří malé a střední podniky.

Jedná se o úspěch Parlamentu, kterému se podařilo změnit rozsah z 500 km, což prosazovala Rada, na 250 km; také byl úspěšný v otázce práv cestujících, zejména osob se sníženou pohyblivostí. Zdůraznit by se měly rovněž tyto body: záruka ubytování v případě zrušení cesty, právo na okamžitou pomoc v případě nehody, právo na náhradu škody v případě zrušení cesty a elektronické poskytování aktualizovaných informací cestujícím.

  Marta Andreasen (EFD), písemně. – Jsme proti této právní úpravě, neboť je jisté, že:

1. dodatečné náklady na dodatečná práva povedou k trvale vyšším cenám jízdenek plošně pro všechny cestující;

2. autobusové a autokarové trasy, které přinášejí okrajový nebo nulový zisk a neposkytují žádný prostor pro zvýšení cen jízdenek, budou zcela zrušeny a v těchto místech nebude fungovat žádná dopravní obslužnost.

EU by neměla mít právo přijímat zákony za Spojené království. Trváme na tom, že Spojené království má jako národní stát právo sám sebe spravovat a vytvářet si vlastní zákony, přičemž zákony z oblasti dopravy a životního prostředí nejsou výjimkou.

  Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. – (LT) Hlasovala jsem ve prospěch tohoto usnesení, v němž Evropský parlament vyjadřuje svůj postoj k ochraně práv cestujících. Nařízení se vztahuje na pravidelnou linkovou dopravu v rámci členských států EU i mezi nimi, v případě, kdy není plánovaná vzdálenost větší než 250 km. Hovoříme o právech cestujících, jejichž autobusové nebo autokarové spojení bylo zrušeno nebo opožděno o více než 120 minut. Cestujícím by v tomto případě měla být okamžitě nabídnuta možnost volby mezi pokračováním v cestě, přesměrováním do cílového místa určení bez jakýchkoli dalších nákladů nebo vrácením ceny jízdenky. Pokud dopravce není schopen tuto možnost nabídnout, mají cestující kromě nároku na navrácení ceny jízdenky navíc nárok na náhradu škody. V případě zrušení nebo zpoždění cesty je rovněž důležité, aby cestující dostali všechny potřebné informace. Kromě toho je rovněž nutné nabídnout asistenční službu v případě, kdy je zrušena nebo zpožděna o více než 90 minut cesta, která trvá déle než tři hodiny.

V takových případech musí být cestujícím nabídnuto jídlo nebo občerstvení, stejně jako ubytování na maximálně dvě noci. Povinnost zajistit ubytování však neplatí, pokud jsou důvodem zrušení nebo zpoždění cesty nepříznivé povětrnostní podmínky nebo velké přírodní katastrofy. S ohledem na obtíže, kterým čelili cestující letos v zimě, kdy se nemohli dostat do cíle kvůli povětrnostním podmínkám, a dokonce museli strávit několik nocí na nádražích, by mělo být jejich právo na ubytování zajištěno.

  Elena Oana Antonescu (PPE), písemně. – (RO) V Evropské unii cestuje každoročně více než 70 milionů Evropanů autobusy a autokary. Díky přísnému postoji, který zaujal Evropský parlament v otázce práv osob cestujících autobusem či autokarem, budou dopravci v celé EU od nynějška v souladu s právy cestujících poskytovat informace, pomoc a náhradu škod. Evropané nyní bez ohledu na použité dopravní prostředky požívají ochrany na úrovni EU. Podporuji tuto zprávu, která se věnuje nadměrnému příjmu rezervací na autobusové či autokarové spojení, zpoždění o více než dvě hodiny u cest delších než 250 km, stejně jako zrušení cest. Kromě toho jsem přesvědčena, že se politika nediskriminace osob s omezenou schopností pohybu a orientace odráží v souboru základních práv týkajících se poskytování pomoci na autobusových nádražích, včetně bezplatné přepravy speciálního vybavení, jako jsou invalidní vozíky. Hlasovala jsem pro tuto zprávu, která podporuje práva osob se zdravotním postižením a sníženou schopností pohybu a orientace, jako je nediskriminační přístup k dopravě a právo na náhradu za ztrátu nebo poškození invalidních vozíků nebo jiného vybavení pro mobilitu.

  Liam Aylward (ALDE), písemně. – (GA) Osoby se zdravotním postižením musí mít přístup k dopravním systémům a je nutné chránit práva osob s omezenou schopností pohybu a orientace, pokud jde o získání pomoci na zastávkách a nádražích. I když souhlasím, že cestující mají právo na lepší informace a pomoc od provozovatelů a na nádražích po celé EU, je důležité, aby to nepředstavovalo neúměrnou zátěž pro malé, tuzemské nebo dobrovolné provozovatele, kteří působí ve venkovských oblastech, což by je nutilo omezit poskytované služby.

Autobusové linky, které provozují vnitrostátní nebo dobrovolní poskytovatelé, jsou často pro místní a venkovské komunity nezbytné. V důsledku dodatečných nákladů, které tato zpráva doporučuje, by se zvýšily ceny a omezil by se počet dostupných tras a někteří dopravci by pravděpodobně museli provoz ukončit. Nadměrná regulace by přinesla značnou zátěž těmto provozovatelům, kteří jsou často již pod tlakem, a výsledkem by byly omezené služby pro obyvatele venkova. Dopravní systém, který dobře funguje na místní úrovni, je lepší než služba, která je ukončena kvůli nadměrné regulaci.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro tento důležitý dokument. S ohledem na růst v odvětví dopravy a zvyšující se mobilitu občanů EU je nezbytné nastolit celoevropská práva na ochranu cestujících a zajistit rovné podmínky mezi dopravci z různých členských států. Cestující v letecké dopravě mají již dlouho řadu práv a před dvěma lety se sjednotila práva cestujících v železniční a letecké dopravě a byla zajištěna vysoká úroveň ochrany. Podobná práva musí být zajištěna také cestujícím v autobusové dopravě a musí se zlepšit možnosti cestování osob s omezenou schopností pohybu a orientace. Domnívám se, že po dlouhých a složitých jednáních se podařilo dosáhnout opravdu dobré a vyvážené dohody s Radou, která plně chrání práva cestujících, aniž by zatěžovala dopravce, z nichž ve většině jde o malé a střední podniky. Od nynějška budou mít cestující autobusem právo na náhradu škody v případě, že je jejich cesta zrušena, opožděna nebo odložena. Dále se řeší otázka poškozených nebo ztracených zavazadel a byla stanovena jasná pravidla týkající se práva na náhradu škody v případě nehody.

  Gerard Batten and Nigel Farage (EFD), písemně. – Jsme proti této právní úpravě, neboť je jisté, že:

1. dodatečné náklady na dodatečná práva povedou k trvale vyšším cenám jízdenek plošně pro všechny cestující;

2. autobusové a autokarové trasy, které přinášejí okrajový nebo nulový zisk a neposkytují žádný prostor pro zvýšení cen jízdenek, budou zcela zrušeny a v těchto místech nebude fungovat žádná dopravní obslužnost.

EU by neměla mít právo přijímat zákony za Spojené království. Trváme na tom, že Spojené království má jako národní stát právo sám sebe spravovat a vytvářet si vlastní zákony, přičemž zákony z oblasti dopravy a životního prostředí nejsou výjimkou.

  Jean-Luc Bennahmias (ALDE), písemně. – (FR) Úmysl sladit práva cestujících v autobusy a autokary s právy cestujících v železniční a letecké dopravě je samozřejmě vynikající. Přesto jsem se zdržel hlasování, protože podle mého názoru nejde text dostatečně daleko.

Limitování práva na odškodnění v případě velkého problému 250 kilometry v podstatě vylučuje tři země Evropské unie. Přitom by šlo snadno pro tyto země zavést jednoduchý mechanismus výjimek. Obecněji řečeno jsou cestující v autobusové a autokarové dopravě celkově sociálně slabší. Vzhledem k tomu, že o otázce mobility se často hovoří, bylo by dobré jim vyslat signál týkající se kratších cest, než je 250 kilometrů.

  Mara Bizzotto (EFD), písemně. – (IT) Pokud jde o tento text, nemohu jinak než podpořit zprávu pana Canciana, na základě které zde v rámci institucionální debaty nejen že usilujeme o vytvoření společného základu pro zajištění ochrany práv cestujících v autobusové a autokarové dopravě, ale snažíme se také řádně zohlednit požadavky mobility znevýhodněných a zdravotně postižených osob. Z tohoto důvodu jsou autobusové a autokarové společnosti vyzývány, aby se vybavily a vyškolily tak, aby mohly zajistit minimální úroveň pomoci osobám se zdravotním postižením nebo osobám s omezenou schopností pohybu a orientace, pokud cestující informuje přepravce o svých potřebách do 36 hodin před odjezdem. Zdá se proto, že dosažený kompromis vytváří společné minimální standardy výrazně ve prospěch cestujících, aniž by nadměrně zatěžoval dopravce, což jsou většinou malé a střední podniky.

  Sebastian Valentin Bodu (PPE), písemně. – (RO) Díky výsledku úterního hlasování Evropský parlament úspěšně přidal do právních předpisů týkajících se práv evropských cestujících, které se mají plošně provádět od jara 2013, chybějící kousek.

Jednání byla obtížná. Pravidla se nicméně budou vztahovat na všechny vnitrostátní nebo přeshraniční cesty po silnicích delší než 250 km. Silniční dopravu bylo nutné standardizovat, neboť evropští občané tento druh dopravy stále více využívají; představuje totiž levnější a pohodlnější variantu cestování na krátké vzdálenosti, které nepokrývá letecká doprava. V kontextu evropské dopravy je jen přirozené, že pravidla pro odškodnění, která již dlouho platí v letecké dopravě, budou mít ekvivalent i v silniční dopravě.

V příliš mnoha případech používají silniční dopravci pravidla dle vlastního uvážení, a to zejména v zemích, které vstoupily do Unie v poslední době. Když jim přibude odpovědnost, může to jen pomoci zlepšit nabízené služby. Každý cestující, ať už cestuje letadlem nebo po silnici, si musí být vědom svých práv, a to zejména v situacích, kdy platí za určitou službu a někdy dostane něco úplně jiného. Doufám, že dočasnou výjimku z těchto pravidel nebude požadovat příliš mnoho států a že budou uplatňována na všech úrovních od roku 2013.

  Vito Bonsignore (PPE), písemně. – (IT) Chtěl bych poblahopřát panu Cancianovi k vynikající práci, díky které jsme dosáhli uspokojivého a dobře vyváženého kompromisu. Díky této zprávě budou totiž od tohoto dne zaručena práva cestujících v autobusové a autokarové dopravě, kteří jako jediní dosud nejsou na evropské úrovni výslovně chráněni. Proto jsem hlasoval pro tento dokument, na němž oceňuji také to, jakou pozornost věnuje automobilovým společnostem působícím v tomto odvětví.

Díky dosažené dohodě se podařilo předejít nadměrnému zatížení dopravců, jejichž podniky jsou často rodinného typu a skromných rozměrů. Současně si myslím, že je důležité, aby Evropská unie přijala zvláštní předpis, na jehož základě brzy vznikne listina práv cestujících, zaměřená zejména na potřeby zdravotně postižených osob nebo osob s omezenou schopností pohybu a orientace.

  Jan Březina (PPE), písemně. – (CS) Schválený text nařízení považuji za vyvážený kompromis zajišťující práva cestujících, aniž by přitom představoval přehnanou administrativní zátěž pro dopravce, z nichž většinu tvoří malé a střední podniky. Považuji za úspěch, že se EP podařilo prosadit proti vůli Rady působnost nařízení na veškerou linkovou, vnitrostátní a přeshraniční dopravu, kde je vzdálenost 250 km a více, zatímco Rada prosazovala minimální vzdálenost 500 km. Vítám, že v případě zrušení, zpoždění delšího než 120 minut nebo nadměrného příjmu rezervací budou mít cestující kromě nároku na pokračování v cestě nebo přesměrování do cílového místa určení či proplacení ceny jízdenky nárok na náhradu v hodnotě 50 % ceny jízdenky. Vzhledem k tomu, že nařízení o právech cestujících autobusy navazuje na nařízení o právech cestujících vlaky, netěší mě, že na rozdíl od cestujících autobusy si cestující vlaky musí v mnoha státech EU na uplatnění svých práv počkat, zejména pokud jde o nárok na vrácení čtvrtiny až poloviny jízdného při zpoždění nad jednu hodinu.

I české ministerstvo dopravy využilo možnosti odložit platnost příslušné evropské legislativy o pět let. Jako důvod uvedlo poměrně rozsáhlou stavební činnost na tuzemské železniční síti, kvůli které se vlaky zpožďují. To v konečném důsledku znamená zavedení systému dvojích standardů znevýhodňujícího jednu skupinu cestujících oproti jiné.

  David Campbell Bannerman (ECR), písemně. – Jsme proti této právní úpravě, neboť je jisté, že:

1. dodatečné náklady na dodatečná práva povedou k trvale vyšším cenám jízdenek plošně pro všechny cestující;

2. autobusové a autokarové trasy, které přinášejí okrajový nebo nulový zisk a neposkytují žádný prostor pro zvýšení cen jízdenek, budou zcela zrušeny a v těchto místech nebude fungovat žádná dopravní obslužnost.

EU by neměla mít právo přijímat zákony za Spojené království. Trváme na tom, že Spojené království má jako národní stát právo sám sebe spravovat a vytvářet si vlastní zákony, přičemž zákony z oblasti dopravy a životního prostředí nejsou výjimkou.

  Carlos Coelho (PPE), písemně. – (PT) Vzhledem k tomu, že se odvětví dopravy neustále rozšiřuje, je nezbytné, aby práva na ochranu cestujících, srovnatelné s podmínkami u ostatních druhů dopravy, platila v celé EU rovněž i pro autobusovou a autokarovou dopravu, která zaznamenala nárůst o více než 5 % a dosáhla ročního objemu 72,8 milionu cestujících. Je také důležité zajistit rovné podmínky, pokud jde o hospodářskou soutěž mezi dopravci z různých členských států a mezi různými druhy dopravy. Domnívám se proto, že je důležité, že se téměř po dvou letech jednání podařilo dosáhnout dohody, která těmto cestujícím umožní využívat všech práv, zejména pokud jde o pomoc v případě nehody, zpoždění, zrušení cesty, náhrady atd. Současně je zvláštní pozornost věnována právům osob se zdravotním postižením a sníženou schopností pohybu a orientace. Podporuji tento kompromis, neboť jsem přesvědčen, že je zcela uspokojivý a vyvážený, protože zajišťuje práva cestujících, aniž by přitom představoval přehnanou administrativní zátěž pro dopravce, z nichž většinu tvoří malé a střední podniky.

  Vasilica Viorica Dăncilă (S&D), písemně. – (RO) Považuji za dobré znamení, že lze konečný text považovat za velmi uspokojivý a dobře vyvážený kompromis zajišťující práva cestujících, aniž by přitom představoval přehnanou administrativní zátěž pro dopravce, z nichž většinu tvoří malé a střední podniky.

  Anne Delvaux (PPE), písemně. – (FR) Komise předložila v prosinci 2008 návrh nařízení o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě. Hlavním cílem tohoto návrhu bylo zavést společná ustanovení týkající se těchto práv. To se nyní stalo a jsem potěšena, že cestující autobusem na trasách v délce nejméně 250 km budou nyní mít po celé EU stejná práva na informace, pomoc a náhradu v případě zrušení cesty, nadměrného příjmu rezervací nebo zpoždění o dvě hodiny či více.

Cestující budou mít možnost volby mezi proplacením ceny jízdenky a pokračováním v cestě za stejných podmínek a bez dodatečných nákladů. Pokud je jedinou dostupnou možností proplacení jízdenky, musí mít nárok na náhradu v hodnotě 50 % ceny jízdenky. Kromě toho budou mít cestující také nárok na odškodnění v případě ztráty nebo poškození zavazadel.

  Lena Ek, Marit Paulsen, Olle Schmidt and Cecilia Wikström (ALDE), písemně. – (SV) Evropský parlament tento týden hlasoval o zprávě, která má na evropské úrovni zajistit práva pro cestující autobusy a autokary. Dosažený kompromis s Radou je krokem správným směrem, ale oblast působnosti tohoto nařízení je bohužel omezená, a proto jsme se rozhodli zdržet se hlasování.

Jsme přesvědčeni, že je problematické, že byly z dohody vyloučeny tři členské státy – Lucembursko, Malta a Kypr –, neboť to značně oslabuje celkovou ochranu cestujících v Evropě. Domníváme se také, že vzdálenost 250 km je jako základ pro právní předpisy EU příliš dlouhá, protože to v praxi znamená, že cestující autobusy a autokary nebudou při cestě z Lucemburku do Štrasburku nebo z Malmö do Växjö právními předpisy chráněni. To je politováníhodné.

Jsme také proti doložce vyšší moci, která omezuje odpovědnost dopravce v případě zrušení nebo zpoždění cesty způsobeného nepříznivými klimatickými podmínkami nebo velkými přírodními katastrofami. Považujeme to za znepokojující precedent pro nadcházející revizi nařízení o právech cestujících v letecké dopravě.

Vítáme nicméně zlepšení práv osob se zdravotním postižením, které tato dohoda přináší, i další pomoc, na kterou budou mít tito lidé nyní nárok.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem ve prospěch této zprávy o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě, protože těmto cestujícím přiznává práva srovnatelná s právy cestujících jinými druhy dopravy. Toto nové nařízení obsahuje důležitá ustanovení, která se týkají zejména práv osob se zdravotním postižením nebo osob s omezenou schopností pohybu a orientace, jakož i práv cestujících v případě zrušení nebo zpoždění cesty.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Cestující mají bez ohledu na dopravní prostředky, které použijí, právo na poskytnutí kvalitních a bezpečných služeb, a proto považuji záměr zavést harmonizované předpisy týkající se práv cestujících v autobusové a autokarové dopravě na celém území EU jako pozitivní. Kromě toho jsem přesvědčen, že práva cestujících by měla být zásadně stejná bez ohledu na druh použité dopravy, s výjimkou případů, kdy by to bylo neslučitelné s vlastnostmi použitých dopravních prostředků. Na závěr bych rád poblahopřál paní Kratsaové-Tsagaropoulouové, panu Simpsonovi, zpravodaji a všem ostatním účastníkům jednání v dohodovacím výboru za odvedenou práci a za dohodu, které dosáhli, pokud jde o konečnou verzi tohoto nařízení.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Tato zpráva se týká společného textu, který přijal dohodovací výbor a který se týká nařízení Evropského parlamentu a Rady o základních právech cestujících využívajících autobusovou a autokarovou dopravu.

Za prvé bych rád poblahopřál dohodovacímu výboru k odvedené práci a dosaženému konsensu. Ze tří práv, které Rada původně navrhla, se podařilo dostat na 12, mezi nimiž bych rád upozornil na pravidla týkající se odpovědnosti, náhrady, pomoci, náhradní dopravy a na zvláštní pozornost vůči cestujícím se zdravotním postižením nebo sníženou schopností pohybu a orientace.

Vítám proto tento další krok Evropské unie, který, jak jsem si jist, zvýší počet cestujících autobusy a autokary díky pocitu bezpečí a pohodlí, který přinese, což významně přispěje ke snížení emisí CO2.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Dohoda o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě, které dosáhl Parlament a Rada v rámci dohodovacího výboru, nově definuje oblast působnosti nařízení; ve druhém čtení byla omezena na cestující dálkových spojů, které jsou definovány jako cesty v délce 250 km nebo více. Současně dohoda stanovuje 12 základních práv cestujících na krátké vzdálenosti, se zaměřením na potřeby osob se zdravotním postižením a sníženou schopností pohybu a orientace, například odškodnění v případě ztráty nebo poškození invalidních vozíků a jiného vybavení pro mobilitu, nediskriminační jízdenky a podmínky přepravy a právo na informace.

Jedná se o návrhy, které samozřejmě podporujeme. Musíme však vyjádřit určité pochybnosti, pokud jde o pozměňovací návrhy vložené v rámci dohodovacího výboru a o kritéria pro provádění tohoto nařízení. Vzhledem k rozdílům ve velikosti a charakteristikách zemí EU může být obtížné v některých z nich směrnici uplatňovat, zejména v nejmenších zemích, v nichž není možné realizovat mnoho cest odpovídajících konceptu „dálkové“ cesty. V důsledku toho mohou cestující neopodstatněně přijít o zmíněná práva.

  Nathalie Griesbeck (ALDE), písemně. – (FR) Po několikaletém procesu představuje přijetí tohoto textu významný pokrok ve prospěch práv cestujících v Evropě, a to zejména práv osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace. Po přijetí tohoto nařízení (které se týká cesty autobusem a autokarem) se nyní na všechny druhy dopravy v Evropské unii vztahují právní předpisy, zajišťující práva a záruky pro cestující, jejichž cesta je například zrušena nebo odložena, nebo jejichž zavazadla jsou ztracena atd. Lituji však toho, že se toto nařízení vztahuje pouze na cesty delší než 250 km, protože to v podstatě vylučuje tři členské státy Evropské unie (Lucembursko, Maltu a Kypr), ale také mnoho tras, například trasu Brusel-Amsterdam nebo Budapešť-Vídeň. Nakonec vyjadřuji také nesouhlas s nedostatečnou flexibilitou u „cest“ v přeshraničních oblastech, což ztěžuje mobilitu evropských občanů. Jinými slovy je tento text mnohem méně ambiciózní než to, co jsme obhajovali v dohodovacím výboru před několika měsíci, a mnohem méně ambiciózní než to, co bych bývala chtěla zajistit pro cestující v Evropě.

  Sylvie Guillaume (S&D), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro tento text nejen proto, že usiluje o posílení práv cestujících v autobusové a autokarové dopravě, pokud jde o odškodnění a pomoc v případě nehody, ale také proto, že klade důraz na zásadu zákazu diskriminace osob s omezenou schopností pohybu a orientace, kteří musí mít také náležitý přístup k těmto způsobům dopravy, jež nyní představují 10 % veškeré silniční osobní dopravy v Evropě. Dále vítám skutečnost, že díky tomuto textu jsou nyní práva cestujících chráněna u všech druhů dopravy.

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. – Hlasoval jsem pro, aby cestující autobusy a autokary získali důležitá nová práva. Myslím, že jsme dosáhli spravedlivé rovnováhy mezi právy spotřebitelů a potřebami dopravců. Dnešní hlasování bude důležité zejména pro cestující se zdravotním postižením, kteří budou mít z výsledku dnešního hlasování užitek.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Hlasoval jsem ve prospěch tohoto usnesení, v němž Evropský parlament vyjadřuje svůj postoj k ochraně práv cestujících. Věřím, že to přispěje ke zlepšení podmínek pro cestující a poskytne jim to větší právní jistotu v případě nehody nebo jiné nepředvídané události. Současně budou posílena práva cestujících, aniž by to znamenalo přehnanou administrativní zátěž pro dopravce, z nichž většinu tvoří malé a střední podniky. A nejdůležitější je, že budou práva cestujících autobusy srovnatelná s právy cestujících v ostatních druzích dopravy.

  Giovanni La Via (PPE), písemně. – (IT) Po napjatých jednáních mezi Radou a Parlamentem můžeme dnes konečně předložit zprávu, kterou vypracoval pan Cancian. Nemohu hlasovat jinak než ve prospěch této zprávy, jež Evropské unii umožňuje požadovat po jednotlivých členských státech, aby uvedly právní předpisy v této věci v soulad s pokyny v této zprávě, která se zaměřuje na větší ohled na cestující v autobusové a autokarové dopravě. Vzhledem k tomu, že autobusy jsou po autech nejčastěji používané dopravní prostředky – a tento trend stále stoupá –, má Evropa povinnost postavit se za své občany, kteří využívají těchto služeb. Zpráva představuje dobrý kompromis a myslím, že za sebe musím opravdu zdůraznit skutečnost, že byla patřičná pozornost věnována právům zdravotně postižených osob: zpráva vyžaduje větší pomoc autobusových a autokarových přepravců všem osobám se zdravotním postižením nebo osobám s omezenou schopností pohybu a orientace. Po vstupu tohoto právního předpisu v platnost budou mít občané právo na jasná a společná pravidla týkající se náhrady škod nebo náhrady v případě zpoždění oproti plánovanému jízdního řádu.

  Bogusław Liberadzki (S&D), písemně. – (PL) Evropský parlament přijal v úterý 15. února 2011 zprávu, která přinese dlouho očekávaný výsledek, a sice stejná práva pro cestující ve všech odvětvích dopravy. Práva cestujících v linkové autobusové dopravě byla posílena, pokud jde o ztrátu zavazadel, ztrátu osobních věcí, úmrtí nebo ztrátu zdraví nebo problémy, které vznikly chybou dopravce, atd. Pozitivním rysem je, že nařízení upravuje práva cestujících v celé Evropské unii. Je třeba zdůraznit, že tato základní práva zahrnují potřeby osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace. Nařízení má zajistit přístup k dopravě bez diskriminace. Upravuje také povinnosti cestujících a důsledky zanedbávání těchto povinností, které mohou zahrnovat ztrátu možnosti žádat o náhradu. S ohledem na výše uvedené jsem hlasoval ve prospěch tohoto nařízení, které je dobře připravené a doplňuje soubor práv cestujících v Evropské unii.

  Petru Constantin Luhan (PPE), písemně. – (RO) Dnes, po dvou letech složitých jednání s členskými státy, hlasoval Evropský parlament o přijetí dohody o nařízení, které bude pokrývat všechna práva cestujících na dlouhých vnitrostátních nebo přeshraničních cestách. Hlasoval jsem pro tuto dohodu, protože obsahuje 12 základních práv, která mají zásadní význam pro zlepšení kvality dopravních služeb. Týkají se zejména práva cestujících na informace před cestou a během cesty a potřeb lidí se zdravotním postižením a sníženou schopností pohybu a orientace. Zavedení těchto práv nám umožní zajistit nediskriminační přístup k přepravě.

Kromě toho zahrnuje tato zpráva práva cestujících, která považuji za velmi důležitá, a to povinnou náhradu za ztracené zavazadlo, úhradu určité částky v případě smrti nebo zranění cestujícího či náhradu až do výše 50 % hodnoty jízdenky vedle plné úhrady ceny jízdenky, pokud provozovatel zruší cestu a není tedy schopen dodržet svou přepravní smlouvu.

  David Martin (S&D), písemně. – Vítám tuto zprávu, která stanoví nový soubor práv cestujících autobusy a autokary a která by měla zvýšit kvalitu nabízených služeb, neboť vyvíjí tlak na poskytovatele dopravních služeb, aby nesli odpovědnost za zpoždění či zrušení spojů a za ztracená nebo poškozená zavazadla. Zpráva také obsahuje důležitá ustanovení týkající se zlepšení dostupnosti místní autobusové dopravy pro osoby se zdravotním postižením a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace.

  Gesine Meissner (ALDE), písemně. – Toto nařízení je krokem správným směrem, neboť vytváří evropský soubor práv cestujících v autobusové dopravě. Kromě některých základních práv se však vztahuje na linkovou dopravu při vzdálenosti 250 km nebo více. Takový omezený rozsah může být jen stěží základem pro skutečně evropskou legislativu v zájmu všech cestujících v autobusové dopravě a skupina ALDE takové řešení nemůže podpořit.

Jsme rovněž proti doložce vyšší moci, která dopravce osvobozuje od povinnosti poskytnout cestujícím ubytování v případě zrušení nebo zpoždění cesty, jsou-li způsobeny nepříznivými povětrnostními podmínkami nebo velkými přírodními katastrofami, neboť to může vytvořit precedens pro jiné právní předpisy EU o právech cestujících. I když to není vítězství, je to zlepšení, zejména pro cestující se zdravotním postižením a sníženou schopností pohybu a orientace. Podařilo se nám zajistit nediskriminační podmínky přístupu, vyškolení zaměstnanců dopravců a pracovníků na nádražích, kteří jednají přímo s cestujícími, aby dokázali pomoci zdravotně postiženým osobám, a dále náhrady za poškození nebo ztrátu vybavení pro mobilitu na všech trasách, bez ohledu na vzdálenost. S ohledem na výše uvedené a s cílem vytvořit harmonizovaný soubor práv EU pro všechny cestující jsme se nepostavili proti dohodě a v závěrečném hlasování jsme se zdrželi hlasování.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Doposud se zvláštní právní předpisy vztahovaly jen na cestující v letadlech, vlacích a lodích. Od nynějška budou chráněna i práva cestujících v autobusové a autokarové dopravě. Cestující, kteří cestují autobusy a autokary, tedy budou mít práva srovnatelná s právy cestujících, kteří používají jiné druhy dopravy. Nařízení, které jsme dnes schválili, poskytuje cestujícím pomoc a odškodnění v případě nehody, zrušení nebo zpoždění cesty, a zajišťuje nediskriminační přístup pro cestující se zdravotním postižením. Nová pravidla budou platit pro všechny pravidelné vnitrostátní a přeshraniční trasy v délce nejméně 250 kilometrů. To představuje důležitý pokrok v otázce ochrany práv občanů.

  Alexander Mirsky (S&D), písemně. – Hlasoval jsem kladně, ale rád bych dodal, že provozovatelé autobusových a autokarových služeb by měli také splňovat požadavek na vytvoření bezpečnostních systémů a systémů pomoci při mimořádných událostech na mezinárodních a dálkových trasách, protože při nehodách může dojít ke zranění cestujících. Je rovněž nutné zavést další předpisy týkající se odpovědnosti autobusových dopravců za život a zdraví cestujících, včetně povinných lékařských prohlídek zaměřených na zdravotní stav a duševní vyrovnanost řidičů autobusů a autokarů, kteří odpovídají za bezpečnost a zdraví cestujících.

  Radvilė Morkūnaitė-Mikulėnienė (PPE), písemně. – (LT) Dnes jsme hlasovali pro dokument, který sice není ideální, ale představuje stále dobrý kompromis a Radě a Evropskému parlamentu pomohl dosáhnout dohody. Toto nařízení týkající se práv cestujících stanoví pravidla, pokud jde o náhradu škody v případě nehody nebo zpoždění cesty, vyřizování stížností cestujících a práva osob se zdravotním postižením. Bezpochyby je neuspokojivé, že se nařízení bude uplatňovat na vzdálenost 250 km a více. V případě malých zemí by to skutečně nebylo oprávněné, ale nehovoříme zde jenom o místních cestách, ale i o cestách mezinárodních, a proto věřím, že pro občany EU, kteří cestují, se tento dokument stane zárukou jejich práv, přičemž zvláštní pozornost se věnuje právům osob se zdravotním postižením.

  Rolandas Paksas (EFD), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro tento návrh usnesení rozšiřující práva cestujících v autobusové a autokarové dopravě. Tento dokument je výsledkem kompromisu, kterého bylo dosaženo po dlouhých jednáních. Zlepšuje uplatňování práv cestujících a přitom nepřináší další zátěž pro dopravce.

Myslím, že je důležité zajistit, aby byla práva, která mají cestující autobusem, srovnatelná s právy u ostatních druhů dopravy a aby měli dopravci zaručeny rovné podmínky.

I když požaduji uzákonění odpovídající náhrady za škodu, souhlasím s návrhem, aby se stanovily limity pro náhradu škody, které budou muset členské státy dodržovat. Zvláště důležité je zajistit spravedlivé a dostatečné odškodnění v případě úmrtí, a jsem proto přesvědčen, že stropy pro takovou náhradu podle vnitrostátního práva nesmí být nižší než minimální částky stanovené v nařízení. Kromě toho musí být zajištěna řádná operativní pomoc v případě nehody, kdy budou cestujícím nabídnuty služby a věci, které budou nejvíce potřebovat.

Souhlasím s ustanoveními nařízení, které poskytují cestujícím odpovídající záruky pro případ zrušení nebo odložení cesty a zajišťují jim nárok i na další náhrady. Vítám skutečnost, že se nařízení zaměřuje především na zdravotně postižené cestující a cestující s omezenou schopností pohybu a orientace a na poskytování pomoci, kterou na cestách potřebují.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Práce, kterou pan Cancian odvedl v dohodovacím řízení ohledně nařízení o právech cestujících, vedla k přijetí evropského právního rámce pro ochranu cestujících autobusy a autokary, k němuž dojde současně s vytvořením jednotného trhu v dopravě. Až doposud působil dopad vnitrostátních předpisů kvůli právnímu vakuu v neprospěch konkurence (vzhledem k různým rozdílům) a v neprospěch občanů se zdravotním postižením a / nebo občanů s omezenou pohyblivostí, jejichž práva nyní zaručuje Evropská unie. Zprávu jsem podpořil, protože si myslím, že představuje velký kus práce. Výsledný kvalitní kompromis vyvíjí tlak na evropskou dopravní politiku, aby učinila výrazný krok vpřed, nejen tím, že zaručí práva cestujících, ale také tím, že nebude přítěží pro dopravce, kteří tyto služby poskytují.

  Georgios Papanikolaou (PPE), písemně. – (EL) Návrh usnesení o návrhu nařízení o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě výrazně zlepšuje práva cestujících. Konečný kompromisní text obsahuje i přes to, že jednání mezi Evropským parlamentem a Radou trvala několik měsíců, ustanovení o řadě práv pro cestující autobusy a autokary na linkách v délce 250 km nebo více, a ne 500 km, jak původně navrhovala Rada.

Během čtyř let, což je konečný termín pro uplatnění tohoto zvláštního ustanovení, budou moci řečtí cestující autobusy a autokary a jejich partneři žádat náhradu za zpoždění a zrušení linek nebo za neopodstatněné změny jízdního řádu. Je jen správné, že by tato práva měla být zachována, a proto jsem hlasoval ve prospěch této zprávy.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Hlasovala jsem ve prospěch této zprávy o právech cestujících autobusy a autokary. Vítám skutečnost, že v konečném znění představuje uspokojivý a vyvážený kompromis zajišťující práva cestujících, aniž by přitom představoval přehnanou administrativní zátěž pro dopravce, z nichž většinu tvoří malé a střední podniky. Návrh Komise zavést v celé Evropské unii práva chránící cestující srovnatelná s právy, vztahující se na ostatní druhy dopravy, stejně jako zajištění rovných podmínek pro hospodářskou soutěž mezi přepravními společnostmi z různých členských států a mezi různými druhy dopravy je opatření, ze kterého mohou mít užitek všichni. Jednání byla dlouhá a skončila dohodovacím řízením. Největšími spornými body byla otázka vnitrostátních orgánů odpovědných za prosazování nařízení a otázka rozsahu regulace. Nařízení se nakonec vztahuje na všechny pravidelné vnitrostátní nebo přeshraniční linky, za předpokladu, že je plánovaná ujetá vzdálenost 250 km a více („dálkové spoje“). Nařízení rovněž stanoví odškodnění a pomoc v případě nehody, řeší práva cestujících v případě zrušení nebo zpoždění linky a práva osob se zdravotním postižením a / nebo s omezenou schopností pohybu a orientace.

  Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Hlasoval jsem ve prospěch této zprávy, neboť jsem přesvědčen, že konečné znění nařízení schválené dohodovacím výborem představuje vyvážený kompromis, který zajistí dostatečnou ochranu pro cestující autobusy a autokary a přizná jim důležitá práva, obzvláště v případě nehody, zrušení nebo zpoždění linky, dále právo na přístup k informacím a podávání a vyřizování stížností, a práva pro osoby se zdravotním postižením a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace.

  Frédérique Ries (ALDE), písemně. – (FR) Zdržela jsem se hlasování o tomto nařízení o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě, které bylo přijato velkou většinou socialistů a konzervativců. Lituji, že byl učiněn značný krok zpět od stanoviska, který Parlament původně přijal, a to ve třech hlavních bodech. 1.) Nařízení se vztahuje pouze na vzdálenosti delší než 250 km. V praxi nebudou lidé, kteří cestují autobusem z Bruselu do Amsterdamu chráněni, zatímco cestující letadlem ano! To je nespravedlivé, zvláště když víme, že tento druh dopravy využívají nejčastěji nejméně zámožní lidé. 2.) Doložku o vyšší moci (nepříznivé povětrnostní podmínky nebo přírodní katastrofy) budou moci dopravci uplatnit až příliš snadno, aby se vyhnuli placení náhrady cestujícím v případě zpoždění nebo zrušení linky. 3.) Odchylky umožní zemím odložit vstup tohoto nařízení v platnost až do roku 2021! Vítám nicméně posun v textu, který se týká povinné pomoci zdravotně postiženým lidem a lidem s omezenou schopností pohybu a orientace a práva na odškodnění v případě nehody, zpoždění nebo zrušení. Parlament se nicméně spokojil s lacinou, špatně vypracovanou smlouvou. Mnoho výjimek a odchylek bude znamenat, že rozsah těchto práv bude značně omezený a na úkor cestujících autobusy.

  Crescenzio Rivellini (PPE), písemně. – (IT) Tato sněmovna dnes hlasovala o zprávě o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě. V prosinci roku 2008 předložila Komise návrh nařízení o právech cestujících autobusy a autokary. Komise si v tomto návrhu sama stanovila za cíl zavést na úrovni Evropské unie práva, která by chránila cestující a byla by srovnatelná s právy cestujících v jiných dopravních prostředcích, jakož i zajistit rovné podmínky hospodářské soutěže mezi dopravci v různých členských státech a mezi různými dopravními prostředky.

K hlavním bodům, které vedly v průběhu dohodovacího řízení k dohodě, patří: rozsah, doba platnosti odchylek, odškodnění a pomoc v případě nehod, práva cestujících v případě zrušení nebo zpoždění linek a práva zdravotně postižených osob a osob s omezenou schopností pohybu a orientace. Konečný text lze považovat za velmi uspokojující a vyrovnaný, neboť se mu daří zajistit práva cestujících, aniž by přitom představoval přehnanou administrativní zátěž pro dopravce, z nichž většinu tvoří malé a střední podniky.

Na výsledek dohodovacího řízení je nutné hledět jako na vítězství Parlamentu.

  Robert Rochefort (ALDE), písemně. – (FR) Jsem rád, že jednání mezi Parlamentem a členskými státy nakonec vyústila v přijetí nařízení, které zaručí širší práva pro cestující autobusem nebo autokarem. Toto nařízení zaplňuje mezeru v právních předpisech týkajících se práv cestujících: v této věci doposud na rozdíl od letecké a železniční dopravy neexistovaly evropské právní předpisy.

Tento text zavádí mimo jiné několik typů odškodnění: občerstvení v případě zpoždění delšího než 90 minut, náklady na ubytování na jednu noc v případě přerušení cesty, nehody nebo zpoždění vyžadujícího přenocování, dále horní hranici ve výši nejméně 1 200 EUR, pokud jde o náhrady v případě ztráty nebo poškození zavazadel ponechaných v péči dopravce.

Kromě toho se přisuzují specifická práva zdravotně postiženým cestujícím, zejména pokud jde o povinnost dopravce poskytnout jim pomoc – pokud ho tyto osoby informují o svých potřebách 36 hodin předem – a povinnost vyplatit odškodnění nebo náhradu za poškození či ztrátu jejich speciálních pomůcek. Toto nařízení se bude vztahovat na všechny pravidelné dálkové (250 km a více) vnitrostátní a přeshraniční linky od jara roku 2013.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Za belgického předsednictví Rada výrazně oslabila stanovisko Parlamentu přijaté v prvním a druhém čtení. Působnost nařízení je stanovena na linky o minimální délce 250 km, což znamená, že většina autobusové dopravy do něj nebude zahrnuta. Byla rovněž stanovena úhrada v případě zpoždění spoje (nejméně 2 hodiny, přičemž se vrací polovina z ceny jízdenky – oproti železniční dopravě, kde se jízdné vrací již od 1 hodiny zpoždění). A konečně jsou omezena a oslabena práva pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace a není zajištěn bezbariérový přístup k autobusové dopravě. Proto jsme hlasovali proti usnesení.

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) Hlasovala jsem ve prospěch tohoto usnesení, které konečně uznává a chrání práva cestujících u všech dopravních prostředků, v důsledku čehož se uživatelé dostali do centra pozornosti dopravní politiky. Větší ochrana práv cestujících podporuje používání veřejné dopravy a zdravou konkurenci mezi dopravci, což je nutí rozvíjet více konkurenční služby. Je důležité zdůraznit, že nové nařízení bude uplatňováno v plném souladu se zásadou subsidiarity.

Dvěma důležitými novinkami jsou ustanovení o peněžité náhradě v případě zranění nebo poškození či ztráty zavazadel a o záruce pomoci v případě zpoždění nebo přerušení cesty, která bude vycházet z modelu používaného pro vlaky a letadla. Konečný text uznává a chrání cestující, se zvláštním zřetelem na cestující s omezenou schopností pohybu a orientace a na osoby se zdravotním postižením, kterým zajišťuje náležité informace a služby. Je také důležité zdůraznit, že to nebude znamenat žádné dodatečné náklady pro podniky, jelikož jsou chráněny před rizikem neúnosných nákladů na přizpůsobení, čímž se zajistí spravedlivá rovnováha mezi právy cestujících a zárukami pro malé a střední podniky.

  Oreste Rossi (EFD), písemně. – (IT) Prostřednictvím tohoto nařízení se konečně do právních předpisů zavádí práva cestujících v autobusové a autokarové dopravě. I když Komise navrhla toto nařízení již v roce 2008, teprve nyní bylo dosaženo slušného kompromisu a jediný druh dopravy, který ještě neměl pravidla na ochranu cestujících, je teď má.

Zvláštní pozornost byla věnována osobám se zdravotním postižením a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace. Jediný sporný bod textu se týkal oblasti působnosti pravidel, která platí pouze pro cesty nad 250 km. Pomoc v případě zpoždění bude zahrnovat povinnost poskytnout jídlo, pití a náhradní dopravu. Pokud dojde k přerušení jízdy, dostane cestující nejen vrácené jízdné, ale v případě potřeby mu bude rovněž poskytnuto přenocování až na dvě noci. Ztrátu nebo poškození zavazadel bude možné kompenzovat až do výše 1 200 EUR.

  Vilja Savisaar-Toomast (ALDE), písemně. – (ET) Hlasovala jsem proti zprávě, o níž dnes diskutujeme a která se týká práv cestujících autokary, protože jsem přesvědčena, že nebere v úvahu všechny členské státy Evropské unie a ponechává velké množství linek mimo působnost směrnice. 250 km je zjevně příliš velká vzdálenost, protože zcela vylučuje Maltu, Kypr a Lucembursko. Vyloučena je rovněž většina estonských, lotyšských, litevských, dánských, holandských a belgických linek. Bohužel musím přiznat, že estonská vláda v průběhu dohodovacího řízení podporovala dokonce delší vzdálenost 500 km, což by úplně vyloučilo Estonsko. Doufám, že den, kdy se estonská vláda postaví za práva cestujících autokary, namísto zisku pro dopravce, není daleko, a to jakmile směrnice projde legislativním procesem.

  Bart Staes (Verts/ALE), písemně. – (NL) Toto je čtvrtý balík na ochranu práv cestujících. Poté, co byla přijata ochrana práv cestujících v letecké, železniční a vodní dopravě, jsme nyní obrátili pozornost na práva cestujících autobusy. Ti od nynějška obdrží odškodnění v případě zpoždění cest o délce více než 250 km, pomoc v případě zrušení cesty, ochranu v případě nehod a úmrtí, jakož i náhradu za ztracená nebo poškozená zavazadla. Cestující s omezenou schopností pohybu a orientace budou mít rovněž právo na zvláštní pomoc, jak je tomu již v případě leteckých společností. Stanovisko Evropského parlamentu z prvního a druhého čtení bylo v konečném výsledku značně oslabeno. Parlament chtěl tato pravidla uplatnit na cesty o délce více než 50 km. Rada je chtěla uplatnit pouze na cesty o délce více než 500 km. Kompromisem je 250 km.

To znamená, že se pravidla nevztahují na mnoho nynějších tras, jako je trasa Brusel-Amsterdam, Lucemburk-Štrasburk nebo Vídeň-Budapešť. Pozitivní nicméně je, že tento právní předpis stanoví seznam 12 základních pravidel, která platí pro jakoukoli vzdálenost a jsou zaměřena na potřeby zdravotně postižených osob a dalších osob s omezenou schopností pohybu a orientace. Skupina Zelených/Evropské svobodné aliance je nicméně nesmírně zklamána velmi chabým výsledkem. Proto jsem společně s ostatními členy skupiny zelených hlasoval proti této dohodě.

  Catherine Stihler (S&D), písemně. – Hlasovala jsem ve prospěch této zprávy, jejímž cílem je poskytnout cestujícím autobusem nebo autokarem více práv, včetně práva na pomoc pro cestující se zdravotním postižením a pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace. Ochrana spotřebitele v Evropě je pro labouristickou stranu klíčovou prioritou.

  Marc Tarabella (S&D), písemně. – (FR) Vítám přijetí této zprávy, zejména kvůli novinkám, které zavádí z hlediska pomoci zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace, podpory podávání a vyřizování stížností a podpory odškodnění a pomoci v případě nehody. Chtěl bych nicméně zdůraznit, že je naléhavě nutné zajistit, aby členské státy striktně dodržovaly ustanovení týkající se práv cestujících v případě zrušení nebo zpoždění spojů, aby se předešlo nesprávnému použití pravidel, které často pozorujeme při uplatňování nařízení o právech cestujících v letecké dopravě.

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Hlavním cílem návrhu Evropské komise je zajistit, aby měli cestující autobusy a autokary stejná práva jako cestující využívající ostatní druhy dopravy, a dále zajistit rovné podmínky pro hospodářskou soutěž mezi dopravci v různých členských státech a mezi různými druhy dopravy. I přes neshody v průběhu procesu vítám skutečnost, že toto nařízení bylo přijato, neboť umožní ochranu práv cestujících autobusy a autokary, aniž by přitom představovalo přehnanou zátěž pro malé a střední dopravce, které v rámci tohoto odvětví fungují. Toto nařízení stanoví soubor základních práv a zdůraznil bych, že zvláštní pozornost je věnována osobám s omezenou schopností pohybu a orientace a osobám se zdravotním postižením, a právo na odškodnění a pomoc v případě nehody, zrušení nebo zpoždění linky.

Tato práva se vztahují na všechny vnitrostátní i přeshraniční linky, za předpokladu, že se ujetá vzdálenost rovná nebo přesahuje 250 km. Týká se to i cestujících, kteří absolvují jen část těchto dálkových cest. Byla také stanovena práva pro cestující na krátkých pravidelných linkách, zejména nediskriminační přístup k přepravě a právo na informace při cestování.

  Róża Gräfin von Thun und Hohenstein (PPE), písemně. – (PL) Nařízení o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě je výborným příkladem toho, jak Evropský parlament demonstruje své obavy o práva spotřebitelů. Po obtížných jednáních s Evropskou radou jsme přijali text, který se zabývá posledním dopravním prostředkem, u nějž právní předpisy EU dosud neřešily práva cestujících. Na začátku jednání Parlament požadoval, aby nová pravidla platila u cest o délce více než 50 km, zatímco Rada chtěla určit vzdálenost nad 500 km. Cestou kompromisu byla stanovena vzdálenost přesahující 250 km. Cestující na těchto linkách získají řadu úlev a práv, které se podobají úlevám a právům v letecké dopravě. Právní předpisy EU jednoznačně upravují práva pro případ ztráty zavazadel na letišti nebo pro případ opoždění letu o dlouhou dobu. Cestující autobusy a autokary byli doposud v mnohem horší situaci. Dnes budou mimo jiné moci požadovat odškodnění za zpoždění nebo poškození zavazadel a osoby s omezenou pohyblivostí obdrží speciální doprovod.

Vytvoření Charty práv cestujících znamená, že si občané budou více vědomi toho, co mohou očekávat od dopravců. Charta bude zahrnovat soubor základních práv, na něž má každý cestující nárok bez ohledu na vzdálenost, kterou procestuje. Toto je příklad dobrých právních předpisů, zaměřených na občany. Toto nařízení nám umožní posílit práva spotřebitelů a společný trh, a proto jsem hlasovala pro jeho přijetí.

  Silvia-Adriana Ţicău (S&D), písemně. – (RO) Hlasovala jsem pro nařízení o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě. Toto nařízení stanoví práva cestujících využívajících služeb autobusové a autokarové dopravy, která jsou srovnatelná s právy, jež platí pro všechny ostatní druhy dopravy. Nařízení se vztahuje na všechny pravidelné linky, a to vnitrostátní i přeshraniční, o minimální plánované délce 250 km.

Tato práva se týkají nediskriminačního přístupu k dopravě pro osoby se zdravotním postižením, dále přiznání odškodnění v případě smrti nebo zranění cestujícího nebo ztráty či poškození zavazadel. Je-li cesta zrušena nebo opožděna o více než 120 minut, bude cestujícím okamžitě nabídnuta možnost buď přesměrování do cílového místa určení či proplacení ceny jízdenky. Pokud dopravce tuto možnost nenabízí, má cestující kromě proplacení ceny přepravního dokladu nárok na náhradu v hodnotě 50 % ceny jízdenky. Pokud je cesta v délce více než tři hodiny zrušena nebo zpožděna o více než 90 minut, je dopravce povinen nabídnout pomoc a ubytování v hotelu až do výše 80 EUR na noc na jednoho cestujícího, a to na dobu nejvýše dvou nocí.

Žádám, aby cestující byli dostatečně informováni o svých právech, aby je mohli nárokovat v případě jejich nedodržování.

  Viktor Uspaskich (ALDE), písemně. – (LT) Je naší povinností zajistit, aby se dopravci chovali k cestujícím správně a aby se osoby se zdravotním postižením při používání přepravních služeb nesetkávali s překážkami. Je důležité zajistit rovné podmínky mezi dopravci z různých členských států, jakož i mezi různými druhy dopravy. Potřebujeme dobře vyvážený kompromis zajišťující práva cestujících ve všech členských státech EU, které se někdy velmi liší co do velikosti, aniž by přitom představoval přehnanou administrativní zátěž pro dopravce, z nichž většinu tvoří malé a střední podniky. A co je nejdůležitější, nová pravidla by měla zlepšit kvalitu dopravy v Evropské unii a zvýšit konkurenceschopnost. Nesmíme nicméně zapomínat na otázku bezpečnosti silničního provozu. V Litvě jsme na silniční dopravě obzvláště závislí – více než 90 % občanů používá pro své cesty automobil. Přibližně 8 % osob cestuje autobusy a autokary. Bezpečnost silničního provozu je velmi důležitou otázkou, které jsme se podle mého názoru dostatečně nevěnovali. Podle statistik Evropské unie dochází v Litvě ke 110 úmrtím při dopravních nehodách na milion obyvatel. Pro srovnání ve Švédsku je 39 mrtvých na milion obyvatel. Ve Spojeném království 41. Tato míra úmrtnosti v Litvě je nepřípustná a mnohem vyšší než průměr EU, který činí 70 úmrtí. To se musí změnit.

  Derek Vaughan (S&D), písemně. – Vítám zprávu o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě, neboť jde o důležitý krok v poskytování lepší ochrany cestujícím, vyššího komfortu a většího pohodlí pro zdravotně postižené cestující. Zpráva zajistí, aby měli cestující na dálkových linkách po celé Evropě přístup k lepším informacím a dostalo se jim pomoci a odškodnění v případě zpoždění nebo zrušení linky. V případě krátkého zpoždění budou mít cestující nárok na občerstvení, při zpoždění delším než 2 hodiny budou míst nárok na náhradu a v případě ztráty nebo poškození zavazadel jim bude uhrazeno až 1 200 EUR.

Podporuji významný pokrok, který tato zpráva znamená z hlediska práv zdravotně postižených cestujících. Poprvé je zaručen nediskriminační přístup k přepravě, jelikož nařízení stanoví, že všichni zaměstnanci autobusových a autokarových dopravců musí být vyškoleni v pomoci lidem se zdravotním postižením a, pokud není možné nabídnout náležitou pomoc, má zdravotně postižený cestující nárok na bezplatnou jízdenku pro doprovod, který mu potřebný komfort dokáže zajistit. Jde o důležitý krok pro sjednocování Evropy proti diskriminaci. Můj hlas ve prospěch této zprávy odráží nutnost dosáhnout evropského standardu práv pro cestující autobusy a autokary, která jim při cestách po Evropě zajistí pohodlí, bezpečí a spravedlivé zacházení.

  Dominique Vlasto (PPE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem ve prospěch tohoto usnesení, které navrhuje soudržné právní předpisy týkající se práv cestujících ve veřejné silniční dopravě. Zavádí se tak konkrétní opatření pro zvýšení právní jistoty, práv a informovanosti cestujících autobusy a autokary. Cestující budou mít od nynějška stejné záruky na náhradu jako cestující v železniční a letecké dopravě, zejména v případě zpoždění nebo zrušení linky. Toto hlasování je součástí politické vůle Evropské unie zavést jednotné právní předpisy pro uživatele všech druhů dopravy. Vítám rovněž zavedení opatření ve prospěch zdravotně postižených osob a osob s omezenou schopností pohybu a orientace: tato opatření usnadní jejich přístup k silniční dopravě. Toto rozhodnutí napomáhá k odstranění překážek volného pohybu pro cestující v rámci evropského prostoru. A konečně bylo dosaženo rovnováhy, neboť navržená pružná legislativa zajistí, aby nebyly penalizovány přepravní společnosti, které jsou často malé velikosti. Podle mého názoru umožní tato nová opatření podporu způsobu dopravy, který je přístupný co největšímu počtu lidí, zejména v oblasti cestovního ruchu.

  Iva Zanicchi (PPE), písemně. – (IT) Hlasovala jsem ve prospěch zprávy pana Canciana, protože konečně stanoví základní záruky pro 70 milionů evropských občanů, kteří každoročně cestují po celé Evropě autobusy nebo autokary a kteří už dlouho čekali na to, až budou jejich práva právně zakotvena.

Evropští občané budou bez ohledu na zvolený dopravní prostředek ochráněni, a to díky závazku Evropské komise důkladně revidovat stávající předpisy a sjednotit je do jednoho zákona, který stanoví společné normy pro všechny typy cest a zvláštní ustanovení pro konkrétní zvolený způsob dopravy.

Zpráva: Martin Callanan (A7-0287/2010)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Emise CO2 se u lehkých užitkových vozidel v období 2002–2007 průměrně snížily jen o 0,4–0,5 % ročně a je nutné stanovit cíle Evropské unie pro nová lehká užitková vozidla, aby se zabránilo roztříštěnosti v rámci vnitřního trhu, a tudíž jsem hlasoval ve prospěch tohoto návrhu. Je však důležité poznamenat, že lehká užitková vozidla nelze srovnávat s osobní automobily a uvést, že návrh 150 g CO2/km, je ambiciózní, ale reálný.

Souhlasím také s tím, aby výrobci mohli seskupovat osobní automobily a lehká užitková vozidla, protože bylo prokázáno, že se tím výrobcům snižují náklady na dodržování předpisů a zvyšuje se zaměstnanost v rámci ekologičtějšího hospodářství, což je v souladu se strategií Evropa 2020. Souhlasím také s tím, že by tato otázka měla být řešena v několika etapách do roku 2011, tedy nejen v roce 2014, jak navrhuje Komise .

  Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. – Hlasovala jsem ve prospěch tohoto usnesení, v němž Evropský parlament podporuje nové nařízení EU o zavedení limitů CO2 pro lehká užitková vozidla od roku 2014. Domnívám se, že nové požadavky a omezení emisí CO2 napomohou v boji proti globálnímu oteplování, sníží provozní náklady díky úsporám z pohonných hmot a podpoří inovace a konkurenceschopnost evropských výrobců automobilů. S těmito pravidly se u vozů musí využívat zelené technologie a vozy musí zůstat cenově dostupné. Od roku 2014 musí 70 % nových užitkových vozidel do 3,5 tuny splňovat průměrný limit emisí 175g CO2/km. V roce 2020 limit klesne na 147 gramů. Tento plán je ambiciózní, ale proveditelný.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Hlasoval jsem ve prospěch této zprávy. Evropská rada na svém zasedání, které se konalo ve dnech 8–9. března 2007, přijala pevný závazek snížit do roku 2020 celkové emise skleníkových plynů v Evropské unii oproti úrovni z roku 1990 o nejméně 20 % a o 30 % za předpokladu, že se ostatní rozvinuté země zaváží ke srovnatelnému snížení emisí a hospodářsky vyspělejší rozvojové země přispějí dle svých možností. Chceme-li dosáhnout nezbytného snížení emisí, je třeba provádět politiky a opatření na úrovni členských států i na úrovni EU ve všech odvětvích hospodářství Evropské unie, a ne pouze v odvětvích průmyslu a energetiky. Silniční doprava je druhým největším znečišťovatelem z hlediska emisí skleníkových plynů v EU. Tyto emise, včetně emisí z lehkých užitkových vozidel, nadále rostou. Pokud se budou emise ze silniční dopravy nadále zvyšovat, značně to oslabí úsilí ostatních odvětví v boji se změnou klimatu. V Evropské unii doposud právní předpisy upravující emise CO2 z lehkých užitkových vozidel neexistovaly, ačkoliv poptávka po těchto vozidel v Evropské unii vzrůstá. Domnívám se, že se nám s Radou podařilo dosáhnout dohody o vyváženém dokumentu, který pomůže snížit emise CO2 a podpoří automobilový průmysl k investicím do nových a méně znečišťujících technologií.

  Jean-Luc Bennahmias (ALDE), písemně. – (FR) Myšlenka je ušlechtilá: snížit emise CO2 z lehkých vozidel. To, co je nám prezentováno jako realistický kompromis s Radou, je však ve skutečnosti velmi nekvalitní dohoda. Přijatá zpráva omezuje průměrné emise CO2 z nových lehkých užitkových vozidel na  175 g/km, přičemž dlouhodobý cíl je 147 g/km, čehož nebude dosaženo přinejmenším do roku 2020. To není dost. Evropská komise navrhovala limit 135 g/km, což je ambicióznější a přitom zároveň realistický návrh. Hlasoval jsem proti této zprávě, protože lituji, že jsme nedosáhli kompromisu, který by nás přivedl blíž k návrhu Evropské komise. Zlepšení v oblasti energetické účinnosti a řízení inovací jsou dnes priority, což všichni uznávají, ale teď je ještě nutné podle toho žít a předkládat ambiciózní návrhy.

  Sergio Berlato (PPE), písemně. – (IT) Návrh nařízení na snížení emisí oxidu uhličitého u lehkých užitkových vozidel spadá do strategického rámce Komise na snížení emisí CO2 v atmosféře. Z několika grafů v poslední zprávě Evropské agentury pro životní prostředí je však jasně zřejmé, že emise CO2 způsobené silniční dopravou v EU–15 a EU–27 jsou od roku 2003 buď stabilní nebo klesají. Kromě toho vezměme v úvahu, že lehká užitková vozidla představují v odvětví dopravy jen přibližně 1,5 % emisí oxidu uhličitého.

Zdlouhavá a obtížná jednání ve Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin se zaměřila především na dlouhodobý emisní limit, který byl přijat ve výši 147 g CO2/km. Toto číslo, i když je lepší než se původně navrhovalo, v plné míře nesplňuje má očekávání. V zájmu ochrany průmyslu v tomto odvětví totiž Itálie žádala, aby tato úroveň neklesla pod 160 g CO2/km, a zdálo se, že mnoho členských států v Radě směřuje k dohodě o minimálním limitu 155 g CO2/km.

Na závěr si myslím, že výsledek dosažený v rámci trialogu mezi Komisí, Radou a Parlamentem o snížení dlouhodobých emisí CO2 je stále ještě v nepoměru ke specifickým vlastnostem automobilového průmyslu a rád bych vyjádřil své znepokojení nad rizikem znevýhodnění průmyslu a úrovně zaměstnanosti v odvětví.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. – (LT) Lehká užitková vozidla používají především podniky, včetně malých a středních. Lehká užitková vozidla tvoří v současné době asi 12 % vozového parku. Musíme také říct, že tato vozidla často kupují nákupčí vozových flotil ve velkém množství, a soustřeďují se proto na jejich výkonnost a provozní náklady. V průběhu let 2002–2007 se emise CO2 u lehkých užitkových vozidel průměrně snížily o 0,4 až 0,5 % ročně a tato zlepšení účinnosti paliva byla vykompenzována zvýšenou poptávkou po dopravě a větší velikostí vozidel. Proto je nezbytné přijmout celoevropské cíle u nových lehkých užitkových vozidel, aby se zabránilo roztříštěnosti vnitřního trhu v důsledku přijetí různých opatření na úrovni členských států. Kromě toho je nastavení emisních norem CO2 pro nová lehká užitková vozidla nutné, aby se zabránilo riziku vzniku mezery v právních předpisech vyplývající z překrývání registrací osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel.

  Vito Bonsignore (PPE), písemně. – (IT) Rád bych poblahopřál zpravodaji za jeho dosavadní práci. Oceňuji podstatu tohoto textu, který se snaží přispět k cíli Evropské unie snížit emisí CO2 také pomocí výroby lépe fungujících lehkých užitkových vozidel. Nicméně je dobře známo, že tyto způsoby přepravy jsou používány téměř výhradně z komerčních důvodů, a proto je zde ve srovnání s osobními automobily menší možnost měnit jejich tvar nebo hmotnost.

Je jasné, že nejlepším způsobem k dosažení tohoto cíle – jak zpravodaj uvádí – jsou úpravy motorů a mechaniky, a proto podporuji dohodu o časovém rámci pro provádění těchto změn. Myslím, že původní krátkodobý cíl dosažení 175 g CO2/km v letech 2014 až 2017 je docela rozumný, přičemž dalšího snížení emisí na 147 g CO2/km může logicky být dosaženo do roku 2020.

  Jan Březina (PPE), písemně. – (CS) Na jednu stranu je pochopitelné, že se návrh do značné míry zakládá na právních předpisech o emisích CO2 z osobních automobilů, na druhé straně je však třeba vzít v úvahu, že tato odvětví nefungují stejným způsobem. Lehká užitková vozidla mají delší vývojový a výrobní cyklus a používají se převážně pro obchodní účely a na rozdíl od osobních automobilů je u nich méně možností na úpravu jejich tvaru a hmotnosti, což by snížilo emise. Hlavní cestou, jak toho u lehkých užitkových vozidel dosáhnout, je úprava motoru a mechaniky vozidel, což je mnohem delší a nákladnější postup než jednoduchá změna karosérie vozidla. Důležitou roli také hraje to, že u lehkých užitkových vozidel se jako palivo používá o mnohem častěji nafta.

Výhrady mám k návrhu, aby postihy pro výrobce, kteří nesníží emise CO2 lehkých užitkových vozidel, byly vyšší než postihy za nesnížení emisí v odvětví osobních automobilů. Domnívám se, že postihy by měly být v obou odvětvích rovnocenné. Chápu důvody pro zavedení povinných omezovačů rychlosti pro lehká užitková vozidla, ale obávám se, že by se z toho mohl stát precedens pro zavedení omezovačů rychlosti pro jiné druhy vozidel. Je třeba pečlivě zvážit, zda se nejedná o nadměrně omezující regulaci nad rámec principu proporcionality.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Strategie udržitelného rozvoje se zaměřuje na nejpalčivější problémy udržitelného rozvoje jako je doprava, změna klimatu, veřejné zdraví a úspora energie. Odvětví silniční dopravy je druhým největším producentem skleníkových plynů v rámci Evropské unie a jeho emise včetně emisí z lehkých užitkových vozidel stále rostou. Pokud se budou emise v rámci tohoto odvětví i nadále zvyšovat, významně to ohrozí úsilí ostatních odvětví v boji se změnou klimatu. Je důležité dosáhnout technologického vývoje, podporovat ekologické inovace a brát v úvahu budoucí technologický vývoj, a zvyšovat tak konkurenceschopnost evropského automobilového průmyslu a vytvářet více kvalitních pracovních míst. S ohledem na vysoké náklady na výzkum a vývoj a za účelem zvýšení konkurenceschopnosti evropského automobilového průmyslu by se měly využívat pobídkové režimy jako náhrada za ekologické inovace a poskytování superkreditů.

  Vasilica Viorica Dăncilă (S&D), písemně. – (RO) Tento návrh nařízení dle mého názoru vychází z předpokladu, že snížení spotřeby paliva lehkých užitkových vozidel sníží celkovou úroveň emisí CO2 ze silniční dopravy, a tím přispěje ke zmírnění změny klimatu a stanovení emisních limitů CO2 pro nová lehká užitková vozidla v Evropské unii.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro zprávu o výkonnostních emisních normách pro nová lehká užitková vozidla, která přichází v návaznosti na strategii EU pro snižování emisí z lehkých vozidel. Tato zpráva obsahuje opatření – jako jsou superkredity pro neznečišťující nebo nízkoemisní vozidla, pokuty v případě překročení limitů a pobídky pro ekologické inovace, které mají výrobcům pomoci vyvinout nové technologie šetrné k životnímu prostředí – což bude přínosem pro konkurenceschopnost EU a pro vytvoření nových pracovních příležitostí.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Nyní, se debata o emisích CO2 stala nevyhnutelnou, protože je stěžejní pro diskusi o změně klimatu, a tudíž je důležité najít řešení pro nutné snížení emisí z lehkých užitkových vozidel. Účelem schvalování cílů EU pro nová lehká užitková vozidla je, aby se zabránilo fragmentaci vnitřního trhu v důsledku toho, že by členské státy přijaly různá opatření. Jak zpravodaj uvádí, toto nové nařízení bude také sloužit jako podnět pro automobilové odvětví, aby investovalo do nových technologií.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Odvětví silniční dopravy je druhým největším producentem skleníkových plynů v Evropské unii a jeho emise stále rostou. V důsledku toho se musí na všechny typy vozidel včetně lehkých užitkových vozidel vztahovat právní předpisy zaměřené na snížení těchto emisí.

Cíle snížení emisí skleníkových plynů bude dosaženo snadněji, pokud budou existovat právní předpisy EU namísto vnitrostátních právních předpisů s různými cíli. Kromě toho budeme mít větší právní zabezpečení a odvětví výroby motorových vozidel bude jistější.

Musíme nicméně spojit ambice s realismem a zdravým rozumem. Proto s vědomím toho, že lehká užitková vozidla používají převážně malé a střední podniky, které představují více než 99,8 % firem v EU a vytvářejí 67,4 % pracovních míst, nemůžeme stanovit cíle, které by je znevýhodňovaly.

Souhlasím proto s cílem emisních limitů 147 g CO2/km u nových lehkých užitkových vozidel registrovaných v EU, za předpokladu, že se potvrdí schůdnost této možnosti. Vítám rovněž skutečnost, že pro tento typ vozidel nebyl zaveden jednotný evropský rychlostní limit.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Podporujeme rozvoj a využívání technologií, které snižují spotřebu fosilních paliv, a tedy množství atmosférických plynů vzniklých jejich spalováním. Je to z důvodů kvality životního prostředí a zdraví a duševní pohody lidí a z důvodů spojených se zhoršujícím se a nezadržitelným celosvětovým nedostatkem zásob fosilních paliv, který je nutné řešit velmi uvážlivě a obezřetně. I u tohoto přístupu se nesmíme zapomenout zaměřit na druhy dopravy, které na tuto formu energie nespoléhají, jako je železnice, což vyžaduje investice do jejího rozvoje. V tomto konkrétním případě se domníváme, že výkonnostní emisní normy pro nová lehká užitková vozidla nesmí ignorovat ani rozmanitost automobilových výrobců, ani oprávněné zájmy a potřeby malých a středních podniků v různých členských státech.

Diskuse o této otázce ukázala, že existují různé možnosti pro omezení emisí z vozidel, s různými investičními náklady a také různými časovými horizonty uplatnění, které je nutné důkladně posoudit. Tyto různé možnosti zahrnují i zavedení omezovačů rychlosti ve vozidlech, které mohou mít kromě snižování emisí také pozitivní dopad na bezpečnost silničního provozu.

  Karl-Heinz Florenz (PPE), písemně. – (DE) Zdržel jsem se dnes hlasování, protože jsem nemohl podpořit vyjednaný kompromis. Nesplňuje to, co je potřeba, a 147g není dostatečně ambiciózní dlouhodobý cíl. Nehlasoval jsem však proti zprávě, protože kompromis bude proveden okamžitě a umožní rychlé zavedení potřebných inovací. Přísné ekologické normy nepoškodí výrobní odvětví. Naopak, pouze náročné cíle vytvoří potřebný tlak na inovace a jen tak se náš průmysl udrží na špici. Snížení dlouhodobého cíle především ukazuje, že se automobilový průmysl nepoučil z právních předpisů o limitech CO2 pro osobní auta, které byly zavedeny před dvěma lety a na jejich základě se budou moci v budoucnu prodávat jen čisté automobily. Automobilový průmysl nevypadá, že by svým zákazníkům připisoval mnoho zdravého rozumu. Namísto toho, aby se věnoval výzkumu nových technologií, vložil veškeré úsilí do boje proti navrhovaným nařízením.

Využil veškerou obrannou linii a neukázal žádnou vůli ke konstruktivní spolupráci. To je zklamáním. Navíc se nám opět nepodařilo jasně dokázat, že chráníme-li průmysl tímto způsobem, nijak mu nepomáháme. Budoucnost volá, my jí však nenasloucháme. Zrovna včera představila společnost VW na autosalonu v Detroitu svůj vůz s litrovým motorem, který ukazuje, co je možné.

  Estelle Grelier (S&D), písemně. – (FR) Přijetí návrhu Komise na nařízení, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nová lehká užitková vozidla, je podle mne více než cokoli jiného sázkou na budoucnost. Dosažený kompromis v otázce omezení průměrných emisí CO2 na 147 g/km do roku 2020 nesplňuje původní ambice mých kolegů poslanců z výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin ze skupiny progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropského parlamentu, kteří předtím obhajovali rozhodně ambicióznější cíl (135 g/km). Podpořili je kolegové ze skupiny Zelených/Evropské svobodné aliance a ze skupiny konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice. Za touto „bitvou čísel“ se nicméně ukrývá rovnováha, kterou je nutné nalézt mezi problémy životního prostředí, jež všichni uznávají, a sociálními a průmyslovými požadavky, na něž se nesmí zapomínat. Z toho důvodu se mi jeví jako vhodné, že kompromis bude přijat až po revizi nařízení v lednu 2013 a pouze v návaznosti na studii proveditelnosti cílů a jejich přehodnocení. Nejenom že nám tato revize umožní rychle se vrátit k tomuto tématu a jít ještě dále v boji proti znečišťování, které auta způsobují, ale bude to také příležitost k otevření otázky výzkumu a inovaci v EU v oblasti silniční nákladní dopravy. Termín je stanoven na rok 2012.

  Nathalie Griesbeck (ALDE), písemně. – (FR) Aby bylo možné reagovat na ambiciózní cíle Evropské unie v oblasti udržitelného rozvoje a boje proti změně klimatu, je důležité, aby Evropská unie podnikala kroky týkající se automobilového odvětví. V tomto ohledu je přijetí této zprávy dalším krokem směrem vpřed k výrobě vozidel, která méně znečišťují životní prostředí. Nicméně velmi lituji, že toto nařízení není ambicióznější, pokud jde o snížení emisí CO2 u nových lehkých užitkových vozidel. I když jsem samozřejmě hlasovala ve prospěch tohoto usnesení, hlasovala jsem pro původní návrh Evropské komise: tedy pro cíl 135 g CO2/km do roku 2014 a 120 g CO2/km do roku 2020 (místo toho, co bylo nakonec přijato: 175 g CO2/km do roku 2014 a 147 g CO2/km do roku 2020). Dnes už existují technologie, které by umožnily dosáhnout mnohem nižších prahových hodnot, a to mnohem rychleji, než je zamýšleno v této zprávě.

  Mathieu Grosch (PPE), písemně. – (DE) Snížení emisí CO2 u všech druhů dopravy včetně malých užitkových vozidel je velmi kýžený cíl. Je důležité stanovit limity, a povzbudit tak výrobce vozidel, aby zaujali ambiciózní postoj. Dohody o limitech bylo dosaženo mimo jiné díky vyjednávacím schopnostem belgického předsednictví.

Tento kompromis zahrnuje krátkodobý cíl snížit do roku 2014 emise na 175 gramů na kilometr. Dalším dlouhodobým cílem do roku 2020 je postupně snížit emise na 147 gramů na kilometr. Tyto cíle doprovází opatření, která stimulují průmysl, aby vyráběl energeticky účinná užitková vozidla. Dosažení těchto cílů bude přínosem nejen pro malé a střední firmy, které jsou hlavními uživateli dodávkových a nákladních automobilů, ale také pro soukromé osoby a, co je nejdůležitější, i pro životní prostředí.

V budoucnu budeme moci hrát svou roli nejen na úrovni EU, ale i na světovém trhu, pokud budeme schopni vyrábět bezpečná a čistá auta. Kromě toho nesmíme dovolit, aby naše odborné znalosti byly v důsledku opoždění tvorby politiky Evropské unie vyvezeny do jiných zemí, jako je Čína. Místo toho musíme využít příležitosti a zavést udržitelnou evropskou politiku životního prostředí, což bude mít pozitivní dopad nejen na Evropu jako průmyslovou lokalitu, ale také na zaměstnanost.

Vítám tento kompromis, který jsem proto podpořil.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Souhlasil jsem s tím, že odvětví lehkých užitkových vozidel by stejně jako odvětví osobních automobilů mělo činit kroky ke snížení emisí. Výrobci by tak měli na trh uvádět nová vozidla s nižšími emisemi CO2. Díky tomu by uživatelé mohli modernizovat své vozové parky a snížit jejich přínos k uhlíkové stopě dopravy. Cílem této navrhované právní úpravy je omezit emise CO2 z lehkých užitkových vozidel. Je to obtížnější než u osobních aut, protože karoserie lehkých užitkových vozidel nelze tak snadno a levně upravovat, aby byly efektivnější. Místo toho je nutné všechny změny provádět na motorech nebo mechanice. To znamená poměrně velké investice. Je však otázkou, zda tento návrh kýženého cíle dosáhne. Existují značné obavy, zda opatření splní původní cíl zabránit změně klimatu a zda jsou navržené cíle a časový plán reálné a ekonomicky proveditelné. Existuje také obava, že se tím může snížit konkurenceschopnost v tomto odvětví. Mám přesto pocit, že bychom měli větší pozornost věnovat třem oblastem: hospodářskému poklesu a jeho závažnému dopadu na výrobce automobilů a uživatele, potřebě podporovat průmysl (výrobce) spíše než ho znevýhodňovat svazujícími opatřeními (nebo dokonce pokutami) a potřebě podporovat podnikání (uživatele) spíše než je nutit k dalším nákladům prostřednictvím diskutabilních politických opatření.

  Bogusław Liberadzki (S&D), písemně. – (PL) Během legislativního procesu jsem k návrhu nařízení týkajícího se emisí z nových lehkých užitkových vozidel předložil řadu pozměňovacích návrhů zaměřených na zmírnění původně navrženého limitu emisí CO2 a na zajištění delšího období na dosažení vytyčených cílů. Jsem rád, že mé pozměňovací návrhy byly vzaty v úvahu. Domnívám se, že nařízení, tak, jak bylo přijato, pomůže snížit emise CO2. Průmyslu byla dána možnost přizpůsobit se a zavést odpovídající předpisy ve stanovené lhůtě. Vozidla kategorie N1 využívají malé podniky, které jsou citlivé na zvyšování cen a jež jsou současně na trhu stále běžnější. Nařízení je nebude zatěžovat nadměrnými náklady. Nejlepší výrobci, kteří splní cíle pro emise normy v předstihu, budou odměněni v podobě kreditů. Společnosti, kterým se nepodaří se včas přizpůsobit, hrozí pokuty, jež nebude možné přenést na spotřebitele. Hlasoval jsem ve prospěch přijetí usnesení.

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro tento návrh stanovující vyšší výkonnostní emisní normy pro nová lehká užitková vozidla. Mělo by to významně přispět ke zlepšení kvality ovzduší zejména v centrech měst.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Před dvěma lety byl schválen právní předpis o emisích z osobních automobilů. Nyní je na čase, aby Evropský parlament schválil zavedení limitů CO2 pro nová lehká užitková vozidla. Tato vozidla využívají převážně firmy včetně malých a středně velkých podniků a v současné době představují přibližně 12 % vozidel na silnicích. Tato vozidla by kromě přispění ke zlepšení kvality ovzduší a dosažení cílů EU v oblasti klimatu měla zajistit větší úsporu paliva pro malé společnosti, jež jsou na nich závislé. Stanovené cíle chtějí podpořit inovace v průmyslu. Nařízení stanoví cíl 175 g CO2/km do roku 2014, jenž by měl postupně klesnout na 147 g CO2/km do roku 2020. Je nutné přísně uplatňovat sankce proti výrobcům, kteří tyto hodnoty nebudou splňovat.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Má-li být možné dosáhnout významného snížení emisí CO2, musí výrobci přebudovat vozidla tak, aby v budoucnu nepřekračovala určité limity. Opatření, která se zdají technicky proveditelná v případě osobních automobilů, nemusí být nutně dosažitelná pro lehká užitková vozidla. Vzhledem k tomu, že lze jen obtížně měnit tvar vozidel, musí se konstruktéři zaměřit na motor a mechanické komponenty, což je podle odborníků velmi dlouhý proces. Z tohoto důvodu musíme najít alternativní řešení, která povedou ke snížení emisí CO2 z lehkých užitkových vozidel. V současné době existují dvě možnosti. Jednou z nich je další snížení emisí u osobních automobilů s cílem kompenzovat emise z užitkových vozidel. Další možností je vestavět do vozů omezovač rychlosti, což by také vedlo k významnému snížení emisí. Nemohl jsem ve prospěch zprávy hlasovat, protože podle mého názoru nabízí příliš málo alternativních možností.

  Rolandas Paksas (EFD), písemně. – (LT) Musíme se zaměřit na co největší snížení hladiny emisí CO2, a proto je velmi důležité stanovit cíle pro emise vozidel, vzhledem k jejich negativnímu dopadu na životní prostředí a lidské zdraví. Návrh předložený v usnesení o zvýšení cíle emisí u nových lehkých užitkových vozidel, kterým se stanoví stejný cíl jako u osobních automobilů, je však projednáván především kvůli opatřením k dosažení tohoto cíle a jejich dopadu na výrobce lehkých užitkových vozidel. Návrh na instalaci omezovačů rychlosti do auta by měl negativní dopad na podniky a snížil by jejich konkurenceschopnost na mezinárodním trhu. Kromě toho by výrobci lehkých užitkových vozidel museli kvůli nárůstu nákladů zvýšit ceny.

Proto bychom měli před přijetím takto důležitých rozhodnutí provést rozsáhlý vědecký výzkum prokazující, že zavedení omezovače rychlosti výrazně sníží úroveň emisí CO2. Musíme také vytvořit jasný a přiměřený mechanismus udělování kreditů a nastínit propagační iniciativy. Domnívám se, že v zájmu zvýšení konkurenceschopnosti evropských výrobců automobilů by měla být věnována větší pozornost stimulačním opatřením.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Cíl na snížení emisí CO2 z vozidel je důležitým aspektem evropské strategie boje proti znečišťování a změně klimatu. Znečištění z lehkých užitkových vozidel je v porovnání s celou oblastí dopravy minimální, ale jednotlivá konkrétní odvětví potřebují limity, které jim umožní dosáhnout předem stanovených cílů, proto jsem hlasoval pro zprávu. Cílem Evropy je snížit emise CO2 na 120 g CO2/km, aby se postupně omezily průměrné emise, takže souhlasím se strukturou nařízení, které od ledna 2014 vyžaduje, aby nově registrovaná a vyrobená lehká užitková vozidla produkovala méně než 175 g CO2/km a v dlouhodobém horizontu (do roku 2020) méně než 147 g CO 2/km a aby se tak částečně dosáhlo kompromisu s ohledem na konstrukční požadavky u těchto vozidel.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Hlasovala jsem ve prospěch této zprávy o nových právních předpisech stanovujících výkonnostní emisní normy pro nová lehká užitková vozidla v rámci integrovaného přístupu Společenství ke snižování emisí CO2 z lehkých užitkových vozidel. Mé rozhodnutí se opírá o různé argumenty a údaje uvedené v jednotlivých podpůrných dokumentech, a to zejména o skutečnost, že tato vozidla tvoří v současné době přibližně 12 % vozidel na pozemních komunikacích. Je třeba nastavit emisní normy CO2 pro nová lehká užitková vozidla, aby se zacelila mezera v právních předpisech, a je také důležité povzbudit automobilový průmysl k investicím do nových technologií. Souhlasím se zpravodajem, když zdůrazňuje, že odvětví lehkých užitkových vozidel musí následovat příkladu automobilového odvětví, které se snaží emise CO2 snížit. Na rozdíl od osobního automobilu se však změny u těchto vozidel netýkají jejich tvaru nebo hmotnosti, ale motory a mechaniky, kvůli čemuž je tento proces mnohem pomalejší a dražší. Přesto je důležité tento technologický pokrok podporovat ku prospěchu všech.

  Rovana Plumb (S&D), písemně. – Tento návrh navazuje na strategii Společenství na snížení emisí CO2 z lehkých užitkových vozidel (LCV) takto:

– dlouhodobý cíl od roku 2020: 147 g CO2/km u průměrných emisí nových lehkých užitkových vozů registrovaných v Evropské unii, pokud se potvrdí jeho proveditelnost. Do 1. ledna 2013 bude v případě potřeby provedena kompletní revize návrhu a bude předložen návrh na změnu;

– krátkodobý cíl 175 g CO2/km; období postupného zavádění od 1. ledna 2014, přičemž všechny vozy musí vyhovovat od roku 2017;

– budou začleněny specifické cíle v oblasti emisí vozidel poháněných alternativním palivem zacílené na další využívání určitých vozidel na alternativní paliva na trhu Unie;

– pro vozidla vyráběná ve více stupních budou specifické emise CO2 dokončených vozidel připsány výrobci základního vozidla. Superkredity pro výrobce lehkých užitkových vozů s emisemi CO2 nižšími než 50 g CO2/km budou omezeny limitem 25 000 lehkých užitkových vozů na výrobce;

– sankce: od roku 2019 budou činit 95 €, s postupným zaváděním od 1. ledna 2014 až 2018.

Pomoc výrobcům s vývojem zelených technologií pro automobily bude přínosem jak pro podniky, tak pro vytváření nových pracovních míst.

  Frédérique Ries (ALDE), písemně. – (FR) Užitková vozidla nemají mít žádné výjimky, i ona musí přejít na zelený provoz. Hlasovala jsem ve prospěch tohoto návrhu směrnice, která ukládá výrobcům povinnost snížit v průběhu příštího desetiletí emise CO2 u dodávek a dalších užitkových vozidel. Tento návrh se z velké části inspiruje evropským nařízením o emisích CO2 z automobilů, které je v platnosti od roku 2008.

Bylo to rozumné hlasování na základě dohody s Radou, jež v podstatě přebírá hlavní návrhy Evropské komise: povinnost snížit emise znečišťujících látek u užitkových vozidel do roku 2014 na 175 g CO2/km u 100 % vozového parku a postupně je do roku 2020 snižovat na 147 g CO2/km. Dohoda je nicméně určitým zklamáním, protože v září 2010 jsme ve výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin hlasovali pro ambicióznější cíle.

Pokud jde o dodatečné náklady výrobců u dodávek a minibusů, budou dostatečně nahrazeny tím, že tato vozidla budou méně znečišťovat životní prostředí a budou mít nižší spotřebu, což je nakonec to, co motoristy zajímá.

  Crescenzio Rivellini (PPE), písemně. – (IT) Chtěl bych poblahopřát panu Callananovi k vynikající práci, kterou odvedl. Schválili jsem dnes dohodu dosaženou s vládami členských států o nových limitech pro emise CO2 u evropských užitkových vozidel, která zahrnuje také pobídky pro průmysl, aby vyráběl energeticky účinnější automobily, a sankce pro ty, kdo nová pravidla nedodrží. Přijaté právní předpisy představují obtížně dosaženou rovnováhu a stanoví řadu ambiciózních, ale proveditelných cílů ochrany životního prostředí pro výrobce.

Nová právní úprava doplňuje evropský regulační rámec týkající se emisí z osobních vozidel, který byl přijat před dvěma lety. Pokud výrobci vyrobí lehký užitkový vůz s emisemi nižšími než 50 g CO2/km, získají superkredit, který bude platit po omezenou dobu. Takový vůz se bude v letech 2014 – 2015 počítat jako 3,5 vozidel, v roce 2016 jako 2,5 lehkých užitkových vozidel a v roce 2017, což je poslední rok, kdy bude systém superkreditů fungovat, jako 1,5 lehkých užitkových vozidel. Na druhou stranu budou od roku 2019 nově vyrobená vozidla s emisemi vyššími než je stanovený limit podléhat sankci až do výše 95 EUR za gram.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Skupina Zelených/Evropské svobodné aliance hlasovala ve výboru proti zprávě (32/25/0), přesto však souhlasila s ostatními skupinami, že by se mělo v prvním čtení dosáhnout dohody s Radou, a to především na základě svého úsudku, že politická většina na plenárním zasedání pravděpodobně nedosáhne zlepšení a že jednání s nadcházejícím maďarským a polským předsednictvím těžko přinese lepší výsledek.

Hlavním obsahem dohody v prvním čtení bylo odložení závazného průměrného limitu 175 g CO2/km o jeden rok (2017), snížení cíle pro rok 2020 na 147 g/km, což musí být potvrzeno legislativním postupem; snížení pokut za překročení emisí na 95 EUR/g a mírné navýšení a prodloužení superkreditů až do roku 2017. Konečný výsledek na plenárním zasedání byl však velmi neuspokojivý, a proto jsme se rozhodli hlasovat proti.

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) Hlasovala jsem ve prospěch této zprávy, protože si myslím, že stojí za to dlouhodobě usilovat o zlepšení ochrany životního prostředí. Jde o důležitý dokument, který pomůže automobilovém průmyslu efektivněji plánovat výrobu a tím zajistit snížení emisí CO2. Toto rozhodnutí bude stimulovat inovace a výzkum, což bude ve prospěch jak spotřebitelů, tak především malých a středních podniků, které se snaží dosáhnout úspor.

Na konci dlouhých jednání mezi Parlamentem a Radou bylo dosaženo důležitého výsledku, který je výsledkem vyváženého kompromisu mezi rozdílnými postoji ve 27 členských státech. Přijetí těchto nových cílů a standardů jistě přinese hmatatelné výsledky a zároveň lépe ochrání zdraví všech evropských občanů. Boj proti změně klimatu se nesmí odkládat, a totéž platí i pro snížení emisí z vozidel.

  Vilja Savisaar-Toomast (ALDE), písemně. – (ET) Hlasovala jsem dnes pro zprávu, o níž diskutujeme a která se týká emisních norem pro nová lehká užitková vozidla. Domnívám se, že zpráva je s ohledem na cíle Evropské unie týkající se globálního oteplování a snižování emisí nezbytná. Stejně tak je třeba poznamenat, že lehká užitková vozidla jsou využívána hlavně v malých a středně velkých podnicích a že je tudíž důležité, aby se při provádění všech nezbytných změn braly v úvahu jejich kapacity. Upřímně jsem přesvědčena, že v zájmu dosažení úrovně stanovené v této zprávě potřebujeme vhodný kompromis s ohledem na malé a střední podniky v ​​Evropě a na globální cíle Evropské unie.

  Bart Staes (Verts/ALE), písemně. – (NL) Zcela jsem podpořil původní návrh na zřízení emisních norem CO2 pro nová lehká užitková vozidla, aby se vyplnila mezera v zákoně vyplývající z určitého překrytí, které v současné době existuje mezi registrací osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel. V současné době se mnoho vozidel, které jsou homologovány jako osobní automobily například typu SUV, registrují jako lehká užitková vozidla, často proto, že na tuto kategorii se vztahuje snížené zdanění nebo z důvodu jiných daňových stimulů. Ačkoli právní předpisy upravující osobní automobily (stejně jako tento návrh) vycházejí ze schvalování typu vozidel (spíše než z registrace), absence předpisů pro lehká užitková vozidla s sebou nese riziko, že výrobci relativně velkých osobních automobilů je budou přihlašovat ke schválení typu jako lehká užitková vozidla.

To by znamenalo, že tato vozidla s vysokými emisemi by zůstala mimo působnost emisní normy CO2. Dohoda v prvním čtení se nakonec změnila na velmi slabou dohodu, podle níž se závazný cíl dosáhnout 175 g CO2/km odložil o jeden rok. Pro rok 2020 byl cíl ponechán na 147 g/km a sankce pro neplnění byly sníženy ze 120 EUR/g na 95 EUR/g. Jde o neadekvátní gesto, kvůli kterému se tomuto zákonu nepodaří nikterak významně přispět k diskusi o klimatu. Je jasné, že naléhavost z něj zmizela. Proto hlasuji proti.

  Catherine Stihler (S&D), písemně. – Podpořila jsem tuto zprávu, která je součástí strategie Společenství pro snižování emisí CO2 z lehkých užitkových vozidel. Tím, že napomůžeme výrobcům vyvíjet zelené technologie, můžeme být prospěšní firmám, vytvářet pracovní místa a zároveň pomoci řešit problémy životního prostředí, kterým čelíme.

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Závěr strategie trvale udržitelného rozvoje, kterou Komise zahájila, zdůrazňuje nejnaléhavější problémy udržitelného rozvoje, a to jsou opatření na zvýšení energetické účinnosti v odvětví dopravy. Toto nařízení má s ohledem na boj proti změně klimatu z hlediska emisí CO2 a na vyšší konkurenceschopnost evropského automobilového průmyslu za cíl vytvořit motivační programy, zejména pokud jde o poskytování superkreditů, o platby za ekologické inovace a o nižší sankce. Dohoda, které Parlament v tomto ohledu dosáhl, je ambiciózní, ale současně také proveditelná. Postupný krátkodobý cíl Evropské unie je 175 g CO2/km, kterého má být dosaženo do roku 2017, a dlouhodobý cíl je 147 g CO2/km, jehož má být dosaženo do roku 2020.

Současně zavádí superkredity pro vozidla, která splňují kritéria účinnosti, a rozumné sankce v případě překročení maximálních limitů CO2. Domnívám se, že schválení tohoto nařízení je v souladu s politikami environmentální udržitelnosti Evropské unie a zároveň chrání výrobce, z nichž většina jsou malé a střední podniky, i uživatele a také podporuje inovace v odvětví.

  Silvia-Adriana Ţicău (S&D), písemně. – (RO) Hlasovala jsem pro návrh nařízení, které stanoví výkonnostní emisní normy pro nová lehká užitková vozidla v rámci integrovaného přístupu Evropské komise na snížení emisí CO2 z lehkých užitkových vozidel. Umožní nám podporovat výrobce vozidel k využívání ekologických inovací, aby se zajistila konkurenceschopnost evropského automobilového průmyslu.

Nařízení ukládá výrobcům lehkých užitkových vozidel zaplacení pokut za překročení stanovených průměrných specifických emisí.

Chtěla bych zdůraznit, že k otázce omezení znečišťujících emisí nelze přistupovat jen z hlediska nabídky, tedy například, jak se musí lehká užitková vozidla modernizovat, aby byla čistší, ale také z hlediska poptávky. Je důležité, aby nová vozidla, která splňují podmínky tohoto nařízení, byla pro spotřebitele dostupná. Nařízení tak umožní jak poskytovat pobídky pro výrobu vozidel s nízkou spotřebou paliva, tak ukládat sankce výrobcům, kteří dohodnuté cíle nesplní. Od 1. ledna 2012 bude povinností každého členského státu každý rok zaznamenávat detaily u každého nového lehkého užitkového vozidla registrovaného v jejich zemi a zajišťovat dodržování tohoto nařízení.

  Derek Vaughan (S&D), písemně. – Dnes jsem hlasoval pro tuto zprávu, neboť předznamenává další krok správným směrem v boji proti změně klimatu. Limity CO2 pro nové vozy povedou k čistším a úspornějším vozidlům v EU. Byl stanoveny cíle a pobídky pro účinnější automobily, doufejme, nastartují inovace v celém odvětví. To by mělo poskytnout společnostem včetně mnoha malých podniků ve Walesu, které jsou na tyto dodávky odkázány, možnost používat úspornější vozy a v době rostoucích cen ropy lépe řídit náklady.

  Angelika Werthmann (NI), písemně. – (DE) Nehlasovala jsem ve prospěch zprávy pana Callanana, navzdory skutečnosti, že je dobře připravená a představuje krok správným směrem. Jsem však toho názoru, že limity emisí CO2 na kilometr by měly být mnohem ambicióznější. Proto podporuji návrh Komise na 135 gramů CO2 na kilometr. Díky kombinaci emisních sdružení, která mohou výrobci vytvářet v celém svém výrobním sortimentu, a rychlostního limitu 120 km/hod by měl být tento cíl dosažitelný, i když to bude vyžadovat značné úsilí. Současně bychom neměli v zájmu životního prostředí dovolit odklad žádné z těchto lhůt. Měli bychom se držet roku 2014.

Doporučení: Klaus-Heiner Lehne (A7-0021/2011)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Vzhledem ke zdlouhavému vývoji této problematiky, počínaje návrhem Komise na nařízení v roce 2000, přes jeho následné schválení Parlamentem v roce 2002, počáteční závažné problémy s jeho přijetím ze strany členských států, závěry Rady z roku 2009, neprovedení jejího stanoviska, nepřekonatelné problémy při kolech jednání v prosinci 2010, po následný závazek minimálního počtu členských států posílit v této oblasti spolupráci, i když to není ve výlučné pravomoci EU, s tímto doporučení souhlasím. Schvaluji tento návrh nařízení, neboť absence jednotné patentové ochrany v Evropské unii může vést k roztříštěnému, složitému a nákladnému patentovému systému. Jakmile budou všechny požadavky splněny, může to přinést vnitřnímu trhu jen výhody.

  Roberta Angelilli (PPE), písemně. – (IT) V posledních měsících jsem opakovaně vyjádřila svůj nesouhlas s trojjazyčným jazykovým režimu patentů. Navíc si myslím, že pokud evropské instituce využijí posílenou spolupráci, aby obešly veto Itálie a Španělska, a tím zabránily pokračování debaty o nalezení společného méně nákladného řešení, jde o nebývalý politicky závažný problém. Tento návrh rozhodnutí je rovněž neslučitelný s požadavkem posledního prostředku podle čl. 20 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii, který stanoví, že posílené spolupráce lze využít pouze tehdy, kdy byly zváženy všechny ostatní alternativy a není možné cíle dosáhnout v přiměřené lhůtě.

Více než rok po přijetí Lisabonské smlouvy byla navíc zásada rovného postavení evropských jazyků již zamítnuta, což ohrožuje konkurenceschopnost a inovační schopnosti milionů evropských malých a středních podniků a práva evropských občanů. Tento patentový režim ohrožuje vnitřní trh, který se zeměpisně rozděluje, což by mohlo být překážkou obchodu mezi členskými státy a mít negativní dopad na stabilitu podniků a volný pohyb kapitálu. Opakuji svou námitku a myslím si, že by bylo dobré počkat na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie, které má být zveřejněno dne 8. března, než budeme tuto otázku projednávat ve sněmovně.

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Evropa dělá pokroky. Díky Lisabonské smlouvě je nyní možné, aby skupina zemí, které se chtějí společně věnovat určitému tématu, tak učinila, i když některé země nemají zájem. Byl to případ pravidel pro dvounárodnostní páry, kteří se chtějí rozvést. Říkáme tomu „posílená spolupráce“. Chtěla jsem, aby se to samé využilo pro ochranu evropských inovací a aby se posílená spolupráce použila k vytvoření evropského patentu. Důvodem je to, že v Evropě stojí ochrana vynálezů pomocí patentu desetkrát víc než ve Spojených státech, a to zejména z důvodu nákladů na překlad, a 25 z 27 členských států chce vytvořit evropský patent společně; takový patent by pak stál méně, protože by byl jednotný. Jednotný patent se bude podávat ve francouzštině, angličtině nebo němčině a bude chránit naše vynálezy v těchto 25 zemích. A cena této ochrany bude konečně dostupná. I když Španělsko a Itálie s tímto systémem z jazykových důvodů nesouhlasí, je nezbytné, aby 25 členských států, které o to mají zájem, v této věci společně pokročilo. Hlasovala jsem ve prospěch tohoto postupu, protože představuje velký krok vpřed pro konkurenceschopnost evropského průmyslu.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Vytvoření jednotné patentové ochrany v Evropské unii je nezbytnou součástí rozvoje inovací a zvyšování konkurenceschopnosti. Podpořil jsem toto usnesení, které umožní posílenou spolupráci mezi členskými státy v oblasti vytváření jednotné patentové ochrany. V Evropské unii doposud fungoval roztříštěný patentový systém s vysokými náklady a složitým systémem potvrzování patentů v jednotlivých členských státech. I když více než devět členských států vyjádřilo svůj záměr navázat posílenou spolupráci v oblasti vytváření jednotné patentové ochrany, měla by Komise a zapojené členské státy podporovat účast co největšího počtu členských států. Užší spolupráce by usnadnila řádné fungování vnitřního trhu a odstranila by překážky volného pohybu zboží, což by zvýšilo počet vynálezců a poskytlo by přístup k jednotné patentové ochraně v celé Evropské unii.

  Regina Bastos (PPE), písemně. – (PT) Evropský patentový systém je naprosto nezbytný. Existence různých výkladů a rozhodnutí v každém členském státě vytváří právní nejistotu. Povinný překlad každého patentového spisu do 23 úředních jazyků je drahý, zdlouhavý a způsobuje ztrátu konkurenceschopnosti. Proto obecně drtivá většina zúčastněných stran včetně profesních sdružení souhlasí s možností patentů pouze v angličtině.

Projednávaný návrh si vybírá tři jazyky (angličtina, francouzština a němčina), všechny ostatní jazyky nechává stranou. Pokud však jde o celosvětový význam, je portugalština mnohem důležitější než jazyky jako je francouzština nebo němčina. Mám také mnoho výhrad ohledně možnosti využití posílené spolupráce v tomto případě. Nástroj, který má skupině zemí umožnit zahájit proces širší integrace, jež by mohla postupně zahrnout všechny ostatní, nesmí být přeměněn v soukromý klub a mechanismus vyloučení, nebo v systém, který stanoví převahu některých nad jinými. Proto jsem proti zprávě pana Lehneho.

  Vito Bonsignore (PPE), písemně. – (IT) Oceňuji ducha této reformy, jejímž cílem je zajistit Evropě jednotný patent, a tím snížit náklady na překlady, ale přesto jsem hlasoval proti ní. Návrh rozhodnutí, který předložila Evropská rada, povoluje postup posílené spolupráce v oblasti vytváření jednotné patentové ochrany, protože některé členské státy včetně mé vlastní země byly proti přijetí plánovaného systému překladů. Byl by nastolen trojjazyčný systém, který by byl diskriminační, neboť je v rozporu se zásadou rovného postavení všech jazyků Evropské unie.

Navíc by podle mého názoru systém posílené spolupráce poškodil vnitřní trh, neboť by ho rozdělil, čímž by docházelo k narušení hospodářské soutěže. Proto by bylo vhodné počkat na rozhodnutí Soudního dvora, které se očekává v nejbližších dnech a jež především objasní řadu technických aspektů týkajících se jednotného patentového systému.

  Jan Březina (PPE), písemně. – (CS) Roztříštěný systém patentové ochrany představuje podle mého názoru překážku ve vnitřním trhu, která škodí zejména inovativním podnikům z řad malých a středních podniků. Proto podporuji vznik zjednodušeného nenákladného jednotného patentu pro celou EU. Mrzí mě, že se nepodařilo dosáhnout shody na společném řešení kvůli nepřekonatelným rozdílům v otázce názoru na úpravu překladů patentů. Sveřepé trvání na nutnosti překládat patenty do většího počtu úředních jazyků EU pokládám za projev národního sobectví, neboť náklady, administrativní náročnost a časová náročnost z toho plynoucí by do značné míry smazaly výhody jednotného patentu.

Velmi vítám, že se k posílené spolupráci, kterou jsme dnes podpořili, rozhodla připojit i má vlastní země, Česká republika, a doplnila tak řady velké většiny členských států, které se připojily již dříve. I když jednotný patent nebude pokrývat celé území EU, nepochybuji o tom, že bude prospěšným nástrojem pro rozvoj a zvyšování konkurenceschopnosti malých a středních podniků.

  Zuzana Brzobohatá (S&D), písemně. – (CS) Patentová ochrana patří k základním nástrojům konkurenceschopnosti a růstu ekonomiky. Podporuje vědecko-výzkumné aktivity, a tím zvyšuje zaměstnanost v sektoru s vysokou přidanou hodnotou. Doporučení Parlamentu k návrhu rozhodnutí Rady, kterým se povoluje posílená spolupráce v oblasti jednotné patentové ochrany, jsem podpořila, protože vychází ze závěrů Rady ze dne 4.prosince 2009, které definují budoucí podobu jednotného patentového systému. Tento evropský patentový systém má být založen na dvou pilířích, a to na jednotném systému pro řešení sporů týkajících se patentů (Soud pro evropské patenty a patenty EU) a na vytvoření patentu EU (nástroj pro platnost patentu v celé EU).

Posílená patentová spolupráce povede k jednodušší validaci evropských patentů na území členských států, které se posílené spolupráce účastní, což sníží náklady a zjednoduší postup při získání patentů, a současně tento mechanismus přispěje k vědecko-technickému pokroku a posílí fungování na vnitřním trhu. K posílené spolupráci se na začátku února tohoto roku připojila i Česká republika, a proto věřím, že i zapojení mé země do systému jednotné patentové ochrany povede k podpoře vědeckých kapacit a k lepším vědeckým výsledkům nejen v České republice.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Vytvoření evropského patentu bude stimulovat inovace a vědecký a technologický vývoj v Evropské unii. Domnívám se, že otázku evropského patentu je nutné řešit. Mám však výhrady k jazykovému režimu, který máme posvětit. Podle mého názoru by nejlepším řešením bylo využití pouze angličtiny, ale v případě, že se jazykový režim rozšíří na ostatní jazyky, je třeba zvolit portugalštinu. Konkurence je celosvětová a portugalština je po angličtině a španělštině třetím nejrozšířenějším západním.

  Carlos Coelho (PPE), písemně. – (PT) Evropský patentový systém je naprosto nezbytný. Existence různých výkladů a rozhodnutí v každém členském státě vytváří právní nejistotu. Povinný překlad každého patentového spisu do 23 úředních jazyků je drahý, zdlouhavý a způsobuje ztrátu konkurenceschopnosti. Proto obecně drtivá většina zúčastněných stran včetně profesních sdružení souhlasí s možností patentů pouze v angličtině. Projednávaný návrh si vybírá tři jazyky (angličtina, francouzština a němčina) a všechny ostatní jazyky nechává za sebou. Pokud však jde o celosvětový význam, je portugalština mnohem důležitější než jazyk, jako je francouzština nebo němčina. Mám také mnoho výhrad ohledně možnosti využití posílené spolupráce v tomto případě. Nástroj, který má skupině zemí umožnit zahájit proces větší integrace, jež by mohla postupně zahrnout všechny ostatní, nesmí být přeměněn v soukromý klub a mechanismus vyloučení, nebo v systém, který stanoví převahu některých nad jinými. Proto jsem proti zprávě pana Lehneho.

  Mário David (PPE), písemně. – (PT) Hlasoval jsem ve prospěch tohoto legislativního usnesení Evropského parlamentu, protože s jejím obsahem souhlasím. Nicméně mě mrzí, že v dohodě o evropském patentu chybí portugalština.

  Luigi Ciriaco De Mita (PPE), písemně. – (IT) Vnitřní trh a politika hospodářské soutěže jsou dva pilíře procesu evropského sjednocování, jejichž cílem je nejen posílit hospodářství Evropské unie a podniků v ní působících, ale především uplatnit základní svobody Evropské unie. O tento cíl musíme usilovat v zájmu všech evropských občanů a podniků, aby všichni měli stejné příležitosti a fungovala jednoznačná rovnost a aby se zabránilo problémům, nevznikaly dodatečné náklady a nadstavby, které by mohly rozlišovat, diskriminovat nebo omezovat možnosti využívat nebo chránit něčí práva. Dát všem občanům Evropské unie právo vyjádřit se při jednání s institucemi EU ve svém vlastním jazyce je základním právem, pokud jde o rovnost, rovné příležitosti a nediskriminaci. Používání jen některých z úředních jazyků může být technicky oprávněné pouze v rámci činnosti orgánů Evropské unie, a nikoli v rámci jejích vztahů s občany, podniky a institucemi v členských státech. Postup posílené spolupráce je užitečný, zvyšuje-li příležitosti těm, kteří se na ní podílejí, aniž by ostatní poškodil. Hlasoval jsem tedy proti doporučení, protože si myslím, že posílená spolupráce je v tak choulostivém kontextu, jíž je politická rovnost jazyků, nepřijatelná, neboť by vedla k diskriminaci, pokud jde o právo rovných příležitostí při přístupu k základním svobodám EU.

  Anne Delvaux (PPE), písemně. – (FR) Jsem velmi spokojena s tím, že tato otázka, která se řeší od roku 1990, je u konce. V prosinci 2009 přijala Rada zásadu vytvoření patentu EU. O rok později však Rada potvrdila, že existují nepřekonatelné potíže týkající se překladů, které vyžadují jednomyslný souhlas. K otázce se vrátilo belgické předsednictví EU, ale překážky zůstaly, 12 členských států požadovalo návrh nařízení o povolení posílené spolupráce při vytváření jednotného patentu. Rada pro konkurenceschopnost připravila povolení posílené spolupráce na březen 2011. Ráda bych vám připomněla, že vytvoření jednotného patentu přinese uživatelům patentového systému v Evropě výhody a zejména umožní malým a středním podnikům, které jsou často opomíjeny, zlepšit svou konkurenceschopnost díky lepšímu přístupu k ochraně prostřednictvím patentu a díky snížení nákladů.

  Ioan Enciu (S&D), písemně. – (RO) Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože si myslím, že posílená spolupráce v oblasti vytváření jednotného patentu je v současné době nejlepším řešením a doufám, že mezitím se na ní budou ve prospěch občanů Evropy podílet všechny členské státy. S jednotným patentem se výrazně sníží administrativní náklady pro malé a střední podniky, podpoří se inovace a přispěje se k vytvoření nových pracovních míst v době, kdy to Evropská unie stále více potřebuje.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Existence celoevropských právních předpisů chránících patenty je velmi důležitá z hlediska obrany práv duševního vlastnictví. Dosáhneme tak jednotné ochrany na území zúčastněných členských států, jakož i snížení nákladů a zjednodušení správních postupů. Chtěl bych poukázat na to, že v současnosti jsou náklady na registraci patentu v Evropě přibližně desetkrát vyšší než v případě japonského či severoamerického patentu. Podpoříme tak inovace a vědecký výzkum a současně se zlepší i vnitřní trh. Podle komisaře Barniera pouze Španělsko a Itálie ukázaly, že nemají zájem o posílenou spolupráci. Má však určité právní výhrady ohledně použitelnosti postupu posílené spolupráce v tomto konkrétním případě.

Ve skutečnosti, podle čl. 328 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, „je posílená spolupráce při navázání otevřena všem členským státům, s výhradou dodržení případných podmínek účasti stanovených povolujícím rozhodnutím“. Je jim rovněž otevřena kdykoli, s výhradou dodržení, kromě uvedených podmínek, aktů již přijatých v jejím rámci. Chtěl bych zdůraznit, že jazykový režim této posílené spolupráce se bude opírat pouze o tři jazyky: angličtinu, francouzštinu a němčinu.

  Carlo Fidanza (PPE), písemně. – (IT) Jsem proti tomu, aby Parlament povolil použití postupu posílené spolupráce za účelem vytvoření jednotného patentového systému, protože si myslím, že otázka jazykového režimu má zásadní význam pro italské zájmy, vzhledem k tomu, že Itálie je na čtvrtém místě v Evropě v počtu podaných patentů. Myslím si, že postup posílené spolupráce byl použit účelově. Byl vytvořen s cílem poskytnout procesu integrace Evropské unie větší impuls skrze možnost věnovat se určitému problému v rámci menšího počtu členských států v případě, že nelze dosáhnout jednomyslné dohody.

Toto vynucení by mohlo vytvořit nebezpečný precedens, protože poškozuje jeden členský stát a obchází princip jednomyslnosti, který Lisabonská smlouva vyžaduje pro otázky týkající se vnitřního trhu a zásady nenarušení hospodářské soutěže na tomto trhu. Kromě toho bychom měli raději počkat na rozhodnutí Soudního dvora, které by mělo být oznámeno 8. března.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Hlasovali jsme proti této zprávě ze tří základních důvodů.

Je nepřípustné, aby Parlament podpořil návrh posílené spolupráce u těchto takzvaných jednotných patentů, protože jde o pokus ohrozit práva členských států hájit své zájmy, a to pouze ve prospěch nejsilnějších zemí.

Je to podruhé, co byl použit tento princip posílené spolupráce stanovený v Lisabonské smlouvě. Účel jeho zařazení začíná být zřejmý.

Je nepřijatelné činit nátlak na státy, které patří do Evropské unie, ale nepřijímají podmínky, jež jim chce většina vnutit, a to zejména v tak citlivých oblastech jako je jazyk, neboť navrhovaná dohoda ohrožuje jazyky většiny zemí.

Konečně, musím ještě připojit poslední poznámku a potvrdit stanovisko, které zástupci Portugalské komunistické strany v Evropském parlamentu vždy zastávali při neochvějné obraně portugalského jazyka.

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg (S&D), písemně. – (PL) Nestává se každý den, abychom měli příležitost diskutovat o tak důležité věci, jako je patent EU, který je předmětem doporučení pana Lehneho. Jsem proto velmi potěšena, že mohu do této rozpravy přispět. Za prvé je třeba poznamenat, že jsme v současné době ve velmi rané fázi postupu posílené spolupráce. Doporučení Evropského parlamentu slouží jen k tomu, aby Parlament Radě umožnil oficiálně schválit opatření, která se mají přijmout. Vše je tedy stále možné nebo, přesněji řečeno, je možné provádět změny návrhů nařízení Evropské komise. Aniž bych zabíhala do podrobností, pokud jde o návrhy nařízení o samotném patentu nebo o jazykovém režimu, chtěla bych říci, že při provádění tohoto velkého evropského projektu musíme mít na paměti zájmy všech evropských podnikatelů, nebo jinými slovy zájmy jak těch, kdo vynálezy patentují, tak těch, kterým záleží na snadném přístupu k technickým informacím o těchto vynálezech. Mám zde na mysli například výrobce generických léčiv.

Vzhledem k tomu, že jsem přesvědčenou zastánkyní evropského patentu, a zároveň jsem poslankyní z Polska, země, která je dnes bohužel více příjemcem než dárcem patentů, budu se snažit zajistit, aby byl rozsah diskuse o patentu co nejširší a aby se věnovala pozornost všem názorům, zejména názorům malých a středních podniků, které jsou nezbytné pro inovativní evropské hospodářství.

  Adam Gierek (S&D), písemně. – (PL) Evropský patent nám má pomoci podpořit inovace, ale proč nemůžeme být inovativní sami při jeho projednávání? Měli bychom se stydět. Mluvíme jen o patentovém právu, mluvme však také o vytvoření optimální formy patentu. V současné době máme krátké a dlouhé patenty, ale to nutně neznamená, že delší jsou lépe napsané. Popis je často složitější schválně, aby se zakryla a zkomplikovala forma patentu.

Myslím si, že musíme vytvořit transparentní podobu patentů a postup pro jejich popis, aby bylo možné dobře využít internet a elektronické metody záznamu. Souvisí s tím i jazyk a nastavení algoritmu, který by se mohl použít k řešení tohoto problému. Domnívám se, že nejlevnější metodou, která by nevyžadovala překlady do různých jazyků, by byl evropský e-patent. Možná, že Komise začne přemýšlet inovativně. Hlasoval jsem pro, i když jsem přesvědčen, že Komise vykazuje v této záležitosti příliš málo iniciativy.

  Louis Grech (S&D), písemně. – S ohledem na podnět ze strany Komise a Parlamentu na oživení jednotného trhu nebyla potřeba harmonizovaného systému vydávání a regulace patentů nikdy větší. Proto jsem hlasoval ve prospěch tohoto legislativního usnesení.

Podle současného roztříštěného patentového systému se musí patenty překládat do jazyka každého z členských států, pro které byly uděleny, z čehož plynou přemrštěné náklady na překlady pro podnikatele, začínající firmy a další inovativní malé a střední podniky: získání patentu je v EU třináctkrát dražší než v USA a jedenáctkrát dražší než v Japonsku. Podle nového systému, který mají přijmout členské státy účastnící se posílené spolupráce v této oblasti, bude jednotný patent spadat pod mnohem dostupnější režim překladů, který využívá pouze francouzštinu, angličtinu a němčinu, což má za následek snížení nákladů. Zavedení jednotného a finančně dostupného systému patentů, i když pouze v některých členských státech EU, bude hrát důležitou roli v podpoře jednotného trhu, zejména tím, že Unie získá podporu v oblasti inovace a kreativity, pokud jde o vytváření zboží a služeb, které tak zoufale potřebuje.

  Nathalie Griesbeck (ALDE), písemně. – (FR) Již několik let jsme svědky toho, že ve srovnání s ostatními velkými světovými mocnostmi evropské hospodářství stále brzdí absence konkurenceschopného EU patentu. Evropská komise po zhruba 15 letech navrhla vytvoření jednotného evropského patentu. A konečně díky postupu „posílené spolupráce“, který umožňuje, aby členské státy v případě, že dojde k zablokování legislativní iniciativy, v určité oblasti spolupracovaly, se nám podařilo učinit krok v tomto směru. Proto jsem nadšeně hlasovala ve prospěch této zprávy, která nám umožňuje zahájit tento postup posílené spolupráce za účelem vytvoření patentového systému EU. Jde o důležitý krok vpřed pro všechny evropské podniky a pro všechny malé a střední podniky, které na tento nástroj již dlouho čekaly. Na nástroj, který je nezbytný pro inovace, výzkum a rozvoj a konkurenceschopnost v Evropě.

  Françoise Grossetête (PPE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem ve prospěch tohoto doporučení, které se týká povolení posílené spolupráce pro vytvoření evropského patentu. Celkem 12 členských států včetně Francie se v prosinci 2010 rozhodlo využít postupu posílené spolupráce, poté, co se 27 států vzhledem k jazykovým rozdílům neshodlo na zavedení patentového systému EU. Nakonec se rozhodly zúčastnit všechny členské státy s výjimkou Itálie a Španělska. Chtěla bych, aby se tyto dvě země mohly kdykoliv do iniciativy zapojit. V dnešní době je jedenáctkrát dražší podat patent v Evropské unii než ve Spojených státech. V budoucnu budou naši výzkumní pracovníci a naše podniky moci konečně začít účinně konkurovat v oblasti inovací Spojeným státům a Asii.

  Jarosław Kalinowski (PPE), písemně. – (PL) Práce na jednotném evropském patentu se konečně po více než 10 letech chýlí ke konci. Navzdory tomu, že jsme dosáhli jen částečného úspěchu, protože jednotný systém patentové ochrany nepokrývá celé území Evropské unie, by se to mělo nepochybně považovat za významný krok vpřed. Zjednodušení registračních postupů a významné snížení jejich nákladů budou podporovat rozvoj vnitřního trhu a vědecký a technický pokrok v celé Evropské unii jako celku, i když se vztahují pouze na 12 členských států. I když budou právní předpisy harmonizovány pouze v omezeném rozsahu, bude se tato harmonizace ve skutečnosti dotýkat všech podnikatelů v EU, protože investoři v členských státech, které se neúčastní, budou také moci využít jednotné patentové ochrany. Bude na nich, aby individuálně rozhodli, zda si zvolí ochranu podle právního řádu jednoho či několika členských států, nebo zda použijí jednotný evropský patent.

Domnívám se, že bychom měli pokračovat v opatřeních zaměřených na rozšíření působnosti jednotné patentové ochrany, aby nakonec pokryla celé území Evropské unie. Bude to přínosem nejen pro jednotlivé podnikatele, protože evropský trh bude konkurenceschopnějším ve srovnání s ostatními velkými ekonomikami, jako jsou Spojené státy, Čína nebo Japonsko.

  Arturs Krišjānis Kariņš (PPE), písemně. – (LV) Podpořil jsem tento návrh usnesení o návrhu rozhodnutí Rady o povolení posílené spolupráce v oblasti vytváření jednotné patentové ochrany, protože jsem přesvědčen, že jednotný systém registrace patentů sníží administrativní překážky pro evropské podniky. Evropská unie si nemůže dovolit roztříštěnost systému registrace patentů. Dnes jsme učinili obrovský krok směrem k jednotnému registračnímu systému. Status quo, v jehož rámci musí podnikatel zaregistrovat svůj patent v každém členském státě zvlášť, je významnou překážkou rozvoje podnikání. Dosavadní pomalý a komplikovaný proces registrace patentů v Evropské unii omezil možnosti pro naše podniky, aby se dynamicky rozvíjely. Jasný a účinný postup, kdy kdokoliv může zaregistrovat patent platný v celé Evropské unii, zajistí, aby se nové produkty dostávaly na trh rychleji, čímž se zvýší rychlost rozvoje podniků. Vytěží z toho země, které se tohoto systému registrace patentů účastní, a podnikatelé v těchto zemích, kteří budou schopni poskytovat nové produkty všem evropským spotřebitelům rychleji.

  Petru Constantin Luhan (PPE), písemně. – (RO) Vnitřní trh je v současné době velmi roztříštěný kvůli vysokým nákladům na patentovou ochranu v Evropské unii a evropští vynálezci nemohou využívat všech výhod jednotného trhu. Problém vzniká, když se pokusí získat optimální úroveň ochrany v celé Unii. Tato situace má negativní dopad na konkurenceschopnost Evropské unie, jelikož inovační činnosti vytváří lidský kapitál, který více než v jiných oblastech vyžaduje mobilitu.

Kvůli aktuálním méně příznivým podmínkám pro inovace není Evropská unie tolik přitažlivým místem pro tvořivost a inovace jak pro evropské, tak pro neevropské vynálezce. Hlasoval jsem pro toto doporučení, neboť zlepšení spolupráce v rámci jedné skupiny členských států v oblasti jednotné patentové ochrany ochrání zájmy Evropské unie, neboť zvýší konkurenceschopnost EU, která bude pro zbytek světa atraktivnější. Kromě toho by se zavedením jednotné patentové ochrany pro skupinu členských států zlepšila úroveň ochrany patentů a odstranily by se náklady spojené se souvisejícími územími a z toho vyplývající komplikace, což by usnadnilo vědecký a technický pokrok a fungování vnitřního trhu.

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro tuto zprávu. Domnívám se, že je třeba navýšit povolenou úroveň radiace v potravinách a dále zlepšit sledování a kontroly souladu. V závislosti na výsledku závěrečného čtení má toto nařízení potenciál k tomuto procesu přispět. Vítám skutečnost, že se toto nařízení bude vztahovat také na potraviny a krmiva dovezená ze třetích zemí v režimu tranzitu nebo určená pro vývoz.

  Jiří Maštálka (GUE/NGL), písemně. – (CS) Je mimo pochybnost, že sféra práv k duševnímu vlastnictví, zejména pak práva k vlastnictví průmyslovému, zasluhuje mimořádnou pozornost a péči. Ne vždy se to však ze strany orgánů a institucí EU daří. Komplexní systémové řešení bývá mnohdy potlačováno partikulárními či dokonce lobbistickými zájmy. Problém patentu EU – dříve komunitárního – je toho příkladem. Nyní vyvstává možnost alespoň částečného řešení formou posílené spolupráce některých členských států v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany. Česká republika má zájem o účast v této posílené spolupráci a chce se tak podílet i na dalším vyjednávání konkrétních návrhů nařízení o jednotném patentu a jeho jazykovém režimu. Neúčast v posílené spolupráci by znamenala nemožnost ovlivňovat podobu budoucího patentového systému EU. Významným aspektem je také ekonomický přínos, resp. výhody pro podniky přicházející s novými technickým řešeními, a to s ohledem na velikost společného trhu účastníků posílené spolupráce. Chci také připomenout, že Česká republika si ponechává možnost z posílené spolupráce vystoupit, pokud by se tato spolupráce ubírala směrem, který by byl v rozporu s pozicemi České republiky zejména v otázce jazykového režimu a oblasti patentového soudnictví.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Zdržel jsem se hlasování o této zprávě. To neznamená, že jsem proti svrchovanému právu členských států uzavírat dohody o posílené spolupráci, a to i v souvislosti s patenty. Nemáme však žádnou záruku, pokud jde o ekologické a hygienické normy, které budou v průběhu schvalovacího procesu u těchto patentů použity, zejména z hlediska geneticky modifikovaných organismů. Dokud nebudou vyřešeny nezbytné požadavky pro zachování veřejného zdraví, nebudu tento typ dohody podporovat.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) V případě schválení této zprávy, která se snaží vytvořit posílenou spolupráci v souvislosti s registrací a ochranou patentů, existuje riziko, že bude zaveden jazykový režim, omezený jen na tři jazyky – angličtinu, němčinu a francouzštinu – a nebude již požadován překlad patentů do národních jazyků jednotlivých členských států. I když je účel vytvoření patentu EU pozitivní v tom smyslu, že by měl pomoci oživit a podpořit inovace v Evropě, chtěl bych říct, že se při tom nesmí porušovat samotné základní principy evropského občanství, nesmí se narušit soudržnost Společenství a nesmí dojít k fragmentaci vnitřního trhu nebo k zavádění nových faktorů diskriminace, nerovnosti a nerovnováhy.

Portugalština, která je třetím nejvýznamnějším evropským jazykem z hlediska celosvětové komunikace, bude zavedením této „posílené spolupráce“ nevysvětlitelně diskriminována. Proto jsem hlasoval tak, jak jsem hlasoval.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Spor o jazycích používaných v oblasti patentů v Evropské unii probíhá již více než 30 let. V průběhu těchto 30 let se evropské společnosti musely vypořádat s vysokými náklady na překlady a v některých případech se dostaly na světovém trhu do konkurenční nevýhody. Nehmotná aktiva jako jsou ochranné známky a patenty je obtížné kvantifikovat. Nicméně se používají jako záruky pro půjčky a jsou rovněž brány v úvahu při výpočtu ratingů.

V této situaci vyžaduje nový patentový zákon, který byl připraven v rámci procesu posílené spolupráce a jež je platný alespoň v některých částech EU, překlad patentů pouze do němčiny, angličtiny a francouzštiny. To jistě sníží byrokracii. Nové nařízení také posiluje postavení německého jazyka, který je podle průzkumu z roku 2006 stále nejrozšířenějším mluveným rodným jazykem v rámci EU. Nápad je v zásadě dobrý, ale pravidla o jazycích nejsou zcela jasná, a z toho důvodu jsem se zdržel hlasování.

  Radvilė Morkūnaitė-Mikulėnienė (PPE), písemně. – (LT) Vytvoření jednotné patentové ochrany ve Společenství (nyní v Evropské unii) a zajištění účinné patentové ochrany v celé EU představuje krok směrem k větší konkurenceschopnosti EU. Vynálezci, kteří v současné době působí v Evropské unii, jsou v nevýhodě ve srovnání se svými kolegy v ostatních zemích po celém světě: ochrana vynálezů v celé EU je zdlouhavý a nákladný proces. Kvůli procedurálním problémům jsme nebyli schopni vytvořit jednotný systém po celé Evropské unii. Blahopřeji nicméně těm členským státům, které se rozhodly zahájit spolupráci v oblasti patentové ochrany (jsem obzvláště potěšena, že k těmto členským státům patří Litva), a sama jsem schválení této spolupráce podpořila.

  Tiziano Motti (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem proti zavedení trojjazyčného systému patentových předpisů. Překládání patentů výhradně do angličtiny, francouzštiny a němčiny by vážné poškodilo italské podniky, které by hradily extrémně vysoké náklady na technické překlady patentů, jež podávají. Moje parlamentní skupina nás přesvědčovala, abychom hlasovali pro, ale já nemám pocit, že mohu schválit právní předpisy, které považuji za škodlivé pro zájmy své země a jejích občanů, a to zejména pro všechny malé a střední italské podniky a naše spotřebitele. Je zřejmé, že zvýšené náklady pro podniky by pak měly za následek vyšší náklady na výrobek na úkor spotřebitelů. Posílená spolupráce by měla zůstat mechanismem, jež bude využíván ve výjimečných případech, a ne k vyloučení členských států, které jsou připraveny jednat, jako je Itálie a Španělsko. Podporuji italský návrh na zápis patentů v jazyce země vynálezce společně se zajištěním anglického překladu. Tímto způsobem si můžeme zachovat jazykovou nezávislost a zájmy naší země. Posílená spolupráce mezi 10 nebo 12 zeměmi v této otázce opravdu znamená riziko narušení podmínek spravedlivé hospodářské soutěže ve prospěch těchto zúčastněných zemí.

  Rolandas Paksas (EFD), písemně. – (LT) Souhlasil jsem s tímto usnesením o návrhu rozhodnutí Rady o povolení posílené spolupráce v oblasti vytváření jednotné patentové ochrany. Vzhledem k současné situaci, kdy je velmi obtížné a nákladné získat evropský patent, souhlasím s návrhem používat postup spolupráce a umožnit všem členským státům, které o to mají zájem, aby vytvořily jednotný patentový systém.

Musíme vynaložit veškeré úsilí k vyřešení otázky jazykového režimu, což by snížilo náklady na získání evropského patentu pro společnosti působící v rámci EU. Patentová ochrana, která funguje účinně, by navíc zjednodušila postupy řešení sporů a snížila by administrativní zátěž.

Jsem potěšen, že řada členských států Evropské unie přispívá k iniciativě směřující k vytvoření jednotného patentu, a doufám, že zbývající země rovněž brzy přispějí k dosažení cíle vytvořit jednotný patent na zlepšení ekonomické liberalizace podmínek v rámci Evropské unie. Pouze užší spolupráce usnadní řádné fungování vnitřního trhu odstraněním překážek volného pohybu zboží.

  Georgios Papanikolaou (PPE), písemně. – (EL) Hlasoval jsem ve prospěch doporučení rozhodnutí o povolení posílené spolupráce v oblasti vytváření jednotné patentové ochrany. Budoucnost Evropy závisí na inovacích a členské státy, jako je Řecko, které byly těžce zasaženy krizí, k nim upínají své naděje na obnovu svých národních ekonomik a výrobní strukturu. Je proto ekonomicky zásadní a sociálně spravedlivé poskytnout právní ochranu patentům, které zahrnují vynálezy a uskutečňování inovativních myšlenek a produktů.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Jsem zastánkyní evropského patentového systému, ale po zralém uvážení a z jazykových důvodů jsem se zdržela hlasování o této zprávě. Hlasovala bych pro, pokud by se měla využívat jen angličtina, protože ta dnes funguje jako lingua franca. Zdržela jsem se ze tří hlavních důvodů: za prvé, protože vytvoření patentového systému s povinným překladem každého materiálu do 23 úředních jazyků by bylo nákladné, pomalé a znamenalo by vážnou konkurenční nevýhodu, za druhé protože v praxi se dnes jako lingua franca běžně používá angličtina, a zatřetí proto, že 90 % patentových přihlášek je stejně v angličtině. Nemohu souhlasit s tím, aby se do tohoto procesu zařadila francouzština a němčina na úkor rozšířenějších jazyků jako je portugalština nebo španělština (jako kdyby v EU existovaly jazyky různého významu, což je představa, kterou odmítám). Proto jsem se zdržela, ve víře, že je nutné evropský patentový systém změnit, ale že nejlepší řešení by bylo pouze jedno: angličtina.

  Miguel Portas (GUE/NGL), písemně. – (PT) Zdržel jsem se hlasování, jelikož, přestože se domnívám, že je nezbytné patentový systém v Evropě zlepšit, zejména vytvořením jednotného evropského patentového soudu a patentového soudu EU, který by umožnil překonat problémy malých a středních podniků způsobené současnou roztříštěností stávajícího systému, jež se vyznačuje vysokými náklady a přílišnou složitostí, rozumím také výhradám, které některé země vyjádřily s ohledem na ujednání týkající se překladu patentů EU. Proto se nestavím proti zahájení posílené spolupráce v této oblasti, i když jsem přesvědčen, že to není nejvíc žádoucí a konečné řešení problému.

  Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Absence jednotné patentové ochrany v celé Evropské unii staví evropské společnosti do jasné konkurenční nevýhody v porovnání se společnostmi z USA a Japonska. Náklady na patentování v Evropě jsou téměř desetkrát vyšší než náklady na patentování ve Spojených státech a Japonsku, což je především z důvodu výdajů na překlady patentů do jazyků různých zemí EU. Aby byl portugalský a evropský průmysl v této souvislosti konkurenceschopnější, považuji za rozhodující rychle učinit krok směrem k vytvoření jednotného systému patentové ochrany, který bude méně obtížný a složitý a který bude fungovat jako stimul pro inovace a pro vědecký a technický rozvoj v Portugalsku a v EU. Proto jsem hlasoval pro toto usnesení. Přesto nemohu nevyjádřit své politování nad rozhodnutím týkajícím se jazykového režimu. Po pravdě řečeno jsem přesvědčen, že existují pádné argumenty proti současnému trojjazyčnému řešení, tedy použití angličtiny, němčiny a francouzštiny. Věřím proto, že by bylo v každém směru vhodnější, kdyby byl zvolen režim pouze v angličtině.

  Evelyn Regner (S&D), písemně. – (DE) Hlasovala jsem dnes ve prospěch zavedení posílené spolupráce, pokud jde o jednotnou patentovou ochranu, protože jsem přesvědčena, že zablokování v Radě kvůli jazykovému režimu je neoprávněné. Podle mého názoru je samozřejmě nutné o věci diskutovat. Pro mě hlasování ve prospěch zprávy neznamená, že souhlasím v plném rozsahu s obsahem původních návrhů Komise. Ve Výboru pro právní záležitosti se budeme této otázce přednostně věnovat a určitě předložíme pozměňovací návrhy s velkým množstvím vylepšení. Chtěla bych vysvětlit, že kolegové, kteří si myslí, že dnešním hlasováním Parlament ztrácí svá práva, se mýlí. Legislativní proces je teprve na začátku. Dnešním hlasováním Parlament pouze dává oprávnění skupině členských států k zahájení postupu posílené spolupráce, který je možný jen díky Lisabonské smlouvě. V dalším postupu a) Parlament bude konzultován ohledně jazykového režimu (rozhodnutí v tomto případě musí přijmout Rada), b) Parlament se účastní rozhodování o obsahu nařízení o patentu v rámci řádného legislativního řízení, c) pro soudní pravomoc pro patenty bude nutný souhlas Parlamentu. Na možnostech Parlamentu účastnit se procesu se nic nemění. Dokonce i ti poslanci Evropského parlamentu z členských států, které nejsou zapojeny do posílené spolupráce, neztratí v průběhu zbývající části postupu své hlasovací právo, protože jsou evropskými a nikoli národními zástupci.

  Frédérique Ries (ALDE), písemně. – (FR) Belgické předsednictví Evropské unie zaznamenalo naprostý úspěch. Mezi mnoha věcmi, jichž dosáhlo, je i dohoda o evropském patentu, tedy nařízení, které je nezbytné pro podporu inovací a konkurenceschopnosti v Evropě. Liberální Evropané si tento druh harmonizace právní ochrany přáli již téměř 15 let. Díky ní se skoncuje s plýtváním finančních prostředků kvůli koexistenci vnitrostátních a evropských patentů, které se odhaduje na téměř 400 000 EUR ročně. A tím lépe, když 12 členských států (Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Litva, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Polsko, Slovinsko, Spojené království a Švédsko) využije postupu posílené spolupráce, pokud je to jediný způsob, jak ukončit patovou situaci v této záležitosti. Je to případ správného využití Lisabonské smlouvy, která povoluje „evropský předvoj“ minimálně devíti členských států, jež navážou spolupráci, pokud je určitá legislativní iniciativa zablokovaná.

Ze všech těchto důvodů je dnešní polední hlasování Evropského parlamentu o zprávě pana Lehneho zcela zásadní. Je to pozitivní signál, jak pro evropské podniky, které se potřebují vyvíjet ve stabilním právním rámci, jež je postaví na stejnou úroveň s mezinárodní konkurencí, tak pro vynálezce, jejichž tvůrčí činnost musí Evropská unie lépe chránit.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Naše skupina nemůže souhlasit s tím, že by měla vyslovit souhlas se zahájením postupu, protože, podle slov generálního advokáta Soudního dvora: „Zamýšlená dohoda o vytvoření jednotného systému pro řešení sporů týkajících se patentů je v dnešní formě neslučitelná se smlouvami“. Naše skupina požádala o odklad hlasování, neboť soud má o výše uvedeném stanovisku generálního advokáta rozhodovat již 8. března a Parlament by si měl být plně vědom právních důsledků „posílené spolupráce“ předtím, než se pustí do takto výjimečného projektu.

Ostatní politické skupiny naši žádost o odklad nepodpořily. Souhlas se netýká konkrétních opatření k provedení posílené spolupráce. Tyto návrhy budou předloženy později, pokud bude posílená spolupráce schválena (tj. nařízení Rady o vytvoření jednotné patentové ochrany a o překladovém režimu pro jednotný patent).

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) Hlasovala jsem proti tomuto usnesení, protože si myslím, že po tak dlouhém legislativním procesu, který začal v roce 2000, je nyní nepřijatelné, aby nebylo navrženo společné řešení jazykové stránky evropských patentů. Itálie a Španělsko se po mnoho let výrazně zasazují o to, aby byla jako jediný úřední jazyk v oblasti technologie a vědy uznána angličtina. Toto jazykové řešení by snížilo náklady, a poskytlo tak podporu především malým a středně velkým podnikům, aby mohly využívat evropský patent, protože kvůli své velikosti často nemohou hradit vysoké náklady na překlad.

S cílem vyhnout se jednomyslnosti, kterou takto ožehavé téma vyžaduje, je požadováno použití posílené spolupráce (jak stanovuje Lisabonská smlouva), což by umožnilo, aby rozhodnutí přijala jen jedna třetina členských států. Italská a španělská vláda již několik měsíců poukazují na neobvyklý charakter tohoto postupu, který, pokud ho Evropský parlament a Rada kvalifikovanou většinou schválí, bude znamenat, že evropský patent bude platit nejen ve státech, které se posílené spolupráce účastní, ale také pro podniky z jiných členských států.

  Oreste Rossi (EFD), písemně. – (IT) Pokud bude rozhodnuto o využití posílené spolupráce k vytvoření jednotné patentové ochrany, vyjde z toho Itálie i Evropa špatně. Provádění postupu posílené spolupráce v této otázce je naprosto chybné, protože anuluje snahy o vytvoření evropského patentu, který by platil ve všech členských státech.

Protestujeme také proti rozhodnutí pokusit se prosadit toto hlasování v Parlamentu, aniž by se braly v úvahu důsledky rozsudku Soudního dvora o slučitelnosti jednotného patentového soudu se Smlouvou. Itálie se spolu se Španělskem správně postavila proti uznání jen tří jazyků (angličtina, francouzština a němčina) pro podání evropských patentů namísto respektování zásady rovného postavení jazyků, která je zakotvena ve Smlouvě. Je zřejmé, že to není jen otázka diskriminace, ale jde také o velmi ekonomicky škodlivou záležitost pro podniky v zemích, kde se mluví jinými jazyky.

  Olga Sehnalová (S&D), písemně. – (CS) Jsem přesvědčena, že posílená spolupráce v oblasti patentové ochrany přispěje k odstranění roztříštěnosti v této oblasti, zajistí lepší rámcové podmínky pro inovativní podniky v celé Unii, povede k větší konkurenceschopnosti EU v globálním měřítku a lepšímu fungování vnitřního trhu EU. Nezanedbatelné je také očekávané snížení nákladů souvisejících s procesem patentové ochrany. Proto jsem zprávu podpořila.

  Csanád Szegedi (NI), písemně. – (HU) Hlasoval jsem pro doporučení, protože považuji za ostudné, že jsme dosud nebyli schopni dosáhnout společného postoje k této otázce. Musíme si uvědomit, že Evropa v globální inovační soutěži zaostává. Inovace není možná bez komplexní patentové ochrany, ale vysoké školy či menší výzkumné instituty a vynálezci nemohou nést náklady na tyto patenty. Získají patent jen ve své vlastní zemi a pak v podstatě dávají své vynálezy na globální trh zdarma. Evropské patenty mají zásadní význam. Je nesmírně důležité, aby bylo možné získat evropský patent na základě jediné žádosti. Velký význam má i to, aby to šlo provést ve všech evropských zemích včetně mé vlasti, Maďarsku.

  Marc Tarabella (S&D), písemně. – (FR) Evropská komise již před více než 20 lety navrhovala co nejrychleji vytvořit jednotný evropský patent a zdůrazňovala naléhavou potřebu takového patentu. V současné době musí patenty v Evropě schvalovat jednotlivé země a musí být pokaždé přeloženy do ​​příslušného národního jazyka.

Pro potvrzení patentu jen v polovině členských států EU je nutné zaplatit až 20 000 EUR, z toho 14 000 EUR za překlad. Ve Spojených státech stačí přibližně 1 850 EUR. Absence evropského patentu brzdí naši konkurenceschopnost, stejně jako evropské inovace, výzkum a vývoj. Posílená spolupráce je proto v této věci plně odůvodněná, neboť jde o zásadní otázku pro budoucnost EU.

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Vytvoření jednotného evropského patentu v rámci Evropské unie s sebou přinese výhody pro všechny zúčastněné a zejména pro malé a střední podniky, jelikož to díky snížení nákladů přispěje k jejich konkurenceschopnosti. Tato otázka, která se řeší již dvě desetiletí, vyžaduje jednomyslnou dohodu v rámci Rady v otázce stanovení jazykového režimu, jenž má platit pro práva duševního vlastnictví v Evropské unii. V této souvislosti a vzhledem k tomu, že vytvoření jednotné patentové ochrany není uvedeno na seznamu oblastí výlučné pravomoci Evropské unie, se toto doporučení týká možnosti posílené spolupráce v této oblasti. I když se v této fázi procesu zabýváme pouze souhlasem Parlamentu v otázce rozhodovací metody v této oblasti, což podporuji, bude tento Parlament brzy rovněž vyzván, aby vydal verdikt ke kontroverznímu jazykovému režimu a ke dvěma nařízením, která se mají v souvislosti s pravidly evropského patentového systému vypracovat.

  Silvia-Adriana Ţicău (S&D), písemně. – (RO) Hlasovala jsem pro rozhodnutí o povolení posílené spolupráce v oblasti vytváření jednotné patentové ochrany, neboť považuji za nezbytné přijmout opatření k vytvoření jednotného patentu EU.

Podle zprávy, kterou v roce 2011 vypracoval Thomson Reuters s názvem „Patentováno v Číně“, se Čína chystá v množství patentů předběhnout Japonsko a USA. Čína má v úmyslu stát se dle programu zahájeného v roce 2006 zemí zaměřenou na inovace a hodlá navýšit počet patentů o 14,1 % ve srovnání s USA, o 33,55 % ve srovnání s Evropskou unií a o 15,9 % oproti Japonsku.

Současný patentový systém v EU je roztříštěný a má přehnané požadavky na překlad. Náklady na patent v Evropské unii potvrzený ve 13 zemích dosahují 20 000 EUR, z toho přibližně 14 000 EUR činí náklady jen na překlad. Evropský patent je pak desetkrát dražší než v USA. Myslím, že pokud se v oblasti vytváření jednotného patentu povolí posílená spolupráce, může to pomoci vyvinout jednotný patent, který bude atraktivní pro uživatele evropského patentového systému, zajistí ochranu duševního vlastnictví v rámci celé EU a odstraní tak náklady a komplikace s cílem podpořit výzkum, vývoj a inovační malé a střední podniky.

Zpráva: Ivo Belet (A7-0001/2011)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Vzhledem k tomu, že poradní skupina složená z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise došla ve svém stanovisku k závěru, že návrh neobsahuje žádné věcné změny kromě těch, které jsou jako takové označeny, a že pokud jde o kodifikaci nezměněných ustanovení dřívějšího aktu s těmito věcnými změnami, je návrh prostou kodifikací stávajících znění bez jakékoli změny jejich věcného obsahu, souhlasím s touto zprávou. Souhlasím se zaručením vysoké úrovně ochrany zdraví evropských občanů v případě radioaktivní kontaminace a s demokratickou legitimitou postupu přijímání této směrnice, neboť právní základ se musí přizpůsobit nové Lisabonské smlouvě.

  Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. – (LT) Hlasovala jsem ve prospěch tohoto významného usnesení o nejvyšších přípustných úrovnich radioaktivní kontaminace potravin a krmiv po jaderné havárii nebo jiném případu radiační mimořádné situace. Všichni si pamatujeme černobylskou tragédii ze dne 26. dubna 1986, kdy se do ovzduší dostalo značné množství radioaktivních materiálů a došlo ke kontaminaci potravin (obilí, zeleniny, lesních plodů a hub) a krmiv v několika evropských zemích a došlo k obrovskému ohrožení lidského zdraví. Došlo také ke kontaminaci polí radioaktivním spadem, což zvýšilo radioaktivitu lesních plodin a zemědělských potravinářských výrobků v postižených regionech. Vysoká úroveň ochrany lidského zdraví je jedním z cílů Evropské unie.

Proto naléhavě potřebujeme vytvořit systém, který Evropské unii po jaderné havárii nebo jiném případu radiační mimořádné situace, jež vede nebo může vést k významné radioaktivní kontaminaci potravin a krmiv, umožní stanovit nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace s cílem zajistit vysokou úroveň ochrany veřejného zdraví. Všichni občané Evropské unie musí být v případě jaderné nebo radiační havárie co nejlépe ochráněni a Evropská komise musí být připravena rychle reagovat. Pro potraviny a krmiva se musí použít předem stanovené nejvyšší přípustné úrovně kontaminace.

  Elena Oana Antonescu (PPE), písemně. – (RO) Tato zpráva stanoví nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace potravin a krmiv po jaderné havárii nebo jiné radiační mimořádné situaci. Souhlasím s tím, že Evropský parlament musí hrát klíčovou roli v situacích, které mají přímý dopad na zdraví široké veřejnosti. Domnívám se také, že po jaderné nehodě nebo radiační mimořádné situaci musí Evropská komise okamžitě plnit dohlížecí úlohu, vyhlásit stav nouze a sestavit seznam základních potravin a krmiv. Členské státy musí udržovat úřední systém kontroly těchto produktů a musí informovat širokou veřejnost o všech rizicích. Hlasovala jsem pro tuto zprávu, která evropským občanům zaručuje bezpečnost potravin v případě jaderné havárie nebo radiační mimořádné situace.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Vysoká úroveň ochrany lidského zdraví je jedním z cílů, kterých Evropská unie musí dosáhnout, neboť to definuje její politiku. Předpisy EU, kterými se stanoví úrovně radioaktivní kontaminace v případě radiační mimořádné situace, se nezměnily od roku 1990, a proto je nezbytné je přezkoumat a aktualizovat. Musíme vytvořit ucelený systém, který Evropské unii po jaderné havárii nebo jiném případu radiační mimořádné situace, která by mohla vést k významné radioaktivní kontaminaci potravin a krmiv, umožní stanovit nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace za účelem zajištění vysoké úrovně ochrany veřejného zdraví. Souhlasím s tím, že přípustné úrovně radioaktivní kontaminace se musí být v pravidelných intervalech přezkoumávat s přihlédnutím k nejnovějším mezinárodním vědeckým zjištěním a doporučením, a aby nedocházelo k rozdílům v uplatňování předpisů.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. – (LT) Hlasovala jsem ve prospěch této zprávy, která navrhuje stanovení postupu pro určení nejvyšších přípustných úrovní radioaktivní kontaminace potravin a krmiv, které lze uvést na trh po jaderné havárii nebo jiném případu radiační mimořádné situace, jež by mohla vést nebo jež vedla k výrazné radioaktivní kontaminaci potravin a krmiv. Přílohy I a III zároveň stanoví nejvyšší přípustné úrovně kontaminace potravin a krmiv. Přestože je tento návrh zpracováván pomocí metody přepracování právních aktů, domnívám se, že je nutné návrh výrazně přepracovat, nikoli pouze část vyznačenou šedě, aby se zajistila právní jistota a celistvost textu. Je třeba sjednotit postupy v případě radiační mimořádné situace tím, že se jasně stanoví, že úlohu dohledu plní Komise, a objasní se mechanismus jejích aktů (přijetí, revize). Kromě toho se musíme pokusit sloužit zájmu občanů pomocí lepšího řízení během situací, které nastanou po nehodě. Musíme zajistit právní jistotu celého návrhu pomocí úpravy zastaralých postupů (postupů „komitologie“ v rámci Euratomu přijímaných analogicky), které se tento návrh snaží kodifikovat, podle ustanovení Lisabonské smlouvy.

  Nikolaos Chountis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Vzhledem k tomu, že všechna tři nařízení o radiaci, která tato zpráva upravuje, byla přijata v důsledku Černobylu před 20 lety, se domnívám, že zpráva poslance Beleta, o které jsme nyní hlasovali, je prvním pokusem o zlepšení přístupu k  problému radioaktivní kontaminace potravin a půdy a o jeho aktualizaci. I když podporuji změnu právního základu a posílení role Evropského parlamentu s cílem dosáhnout větší transparentnosti právní úpravy a širší ochrany občanů, domnívám se, že zpráva není dostatečná a o několik kroků zaostává za tím, co by mělo být zásadním přístupem k problému. Mění to, co již bylo dohodnuto, a jednoduše upravuje pouze důsledky, a ne příčiny problému. Kromě toho ponechává extrémně vysoké maximální limity radioaktivní kontaminace, a proto je velmi vzdálená cílům ochrany veřejného zdraví. Z výše uvedených důvodů jsem se při konečném hlasování zdržel.

  Vasilica Viorica Dăncilă (S&D), písemně. – (RO) Domnívám se, že členské státy Evropské unie odpovídají za sledování toho, jak jsou doodržovány limity stanovené tímto nařízením pro ochranu proti radioaktivní kontaminaci, a to zejména formou dohledu nad bezpečnostními standardy u potravin a krmiv, jakož i sledováním parametrů životního prostředí. Podporuji myšlenku na vytvoření systému, který Evropské unii umožní stanovit nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace, aby se zajistila vysoká úroveň ochrany zdraví veřejnosti po jaderné nebo jiné mimořádné radiační situaci.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem ve prospěch zprávy týkající se radioaktivní kontaminace potravin, jejímž cílem je stanovit nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace potravin a krmiv po jaderné nebo nebo jiné radiační mimořádné situaci. Proto je hlavním cílem tohoto nařízení ochrana veřejného zdraví, a právním základem tudíž musí být článek 168 Smlouvy o fungování Evropské unie.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Tento návrh si klade za cíl zajistit vysokou úroveň ochrany zdraví evropských občanů v případě radioaktivní kontaminace a také poskytnout demokratickou legitimitu postupu přijímání tohoto nařízení. Není pochyb o tom, že jeho právní základ se musí přizpůsobit nové Lisabonské smlouvě, aby Parlament získal patřičnou roli v rozhodovacím procesu o nařízení, které může mít dopad na veřejné zdraví. Tento návrh v zásadě spočívá v kodifikaci nezměněných ustanovení tři nařízení přijatých v letech 1987 a 1990, které stanovují přípustné úrovně radioaktivní kontaminace v případě radiační mimořádné situace.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Všichni lidé mají právo na zdravou stravu. To je nezpochybnitelné právo a podmínka sine qua non k dosažení kvality života, o niž všichni usilujeme a jež se odráží i v Lisabonské smlouvě.

Po katastrofě v Černobylu (1986) získala otázka radioaktivní kontaminace životního prostředí na významu, a v letech 1987 a 1990 byla proto přijata tří nařízení, která stanoví nejvyšší přípustné úrovně kontaminace v případě radiační mimořádné situace nebo jaderné havárie vzhledem k tomu, že jejich účinky jsou dlouhotrvající a velmi často mohou být i nepřímé (kontaminace lesů).

Ačkoli návrh v podstatě znamená kodifikaci nezměněných ustanovení výše uvedených nařízení, hlasoval jsem ve prospěch této zprávy o návrhu nařízení Rady (Euratom), protože je ohroženo zajištění vysoké úrovně ochrany zdraví evropských občanů.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Tento návrh v podstatě tkví v kodifikaci nezměněných ustanovení tří nařízení přijatých v letech 1987 a 1990, které stanoví přípustné úrovně radioaktivní kontaminace v případě radiační mimořádné situace. Vložení nového bodu odůvodnění, který vysvětluje, že je třeba zachovat stávající článek a Radě vyhrazuje výkon prováděcích pravomocí, nicméně znamená výraznou změnu, která odůvodňuje použití metody přepracování právních předpisů.

Obsahem nařízení je dvouúrovňový mechanismus v případě radiační mimořádné situace a po jaderné havárii, jak navrhuje Komise:

– bezprostřední přijetí nařízení ad hoc ze strany Komise pro použití nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace stanovené v přílohách I a III návrhu v konkrétním případě v definované oblasti a s omezenou dobou platnosti;

- stanovení lhůty jednoho měsíce od přijetí tohoto ad hoc nařízení, ve které Komise předloží Radě návrh na jeho přizpůsobení nebo potvrzení.

Jak se ukázalo v samotné diskusi v odborném výboru i v alternativních návrzích, které předkládá, jde zde o boj o moc mezi Komisí a Radou. Prvotním cílem by však mělo být sloužit zájmu občanů pomocí lepšího řízení během situací, keré mohou nastat po nehodě, s ohledem na pravomocí postižených členských států. Proto jsme se při závěrečném hlasování zdrželi.

  Vicky Ford (ECR), písemně. – Skupina ECR tuto zprávu podpořila, neboť se domníváme, že by se měl změnit právní základ tohoto právního předpisu z „článku 31 ESAE“ na „článek 168 SFEU“. Podle původní právní úpravy byl článek 31 ESAE (který se zaměřuje na skupinu osob, jež by mohly být zasaženy radioaktivní kontaminací) považován za nejvhodnější právní základ, protože článek 168 Smlouvy o fungování EU (který se týká veřejného zdraví) neexistoval. Pokud by byl právním základem tohoto nařízení článek 168 Smlouvy o fungování EU, pak by to znamenalo změnu z procesu konzultace na řádný legislativní postup a návrh by pak zevrubně posuzoval Evropský parlament, a co je nejdůležitější, provedl by plné posouzení jeho dopadů, včetně konzultací s výrobci potravin a spotřebiteli. I když některé aspekty ve zprávě, kterou Evropský parlament přijal, poslanci ECR nepodporují, pevně věříme, že by se právní základ tohoto nařízení měl změnit a Evropský parlament by se měl plně zapojit do legislativního procesu a že by dále mělo být prováděno důkladného posouzení dopadů. Skupina ECR proto hlasovala pro tuto zprávu.

  Adam Gierek (S&D), písemně. – (PL) Předpisy, které jsme dnes připravili, mají obrovský ekonomický význam pro Evropskou unii a její jednotný trh. Černobylská katastrofa nám ukázala, že lineární extrapolace rizika souvisejícího s radiací vede ke zbytečným ekonomickým ztrátám. V Bělorusku a na Ukrajině byly evakuovány oblasti, jejichž velikost se rovná nejedné celé zemi. Bělorusové se teď vracejí do těchto oblastí, kde je radioaktivita stejná jako v centru Varšavy, jakkoli se to zdá neuvěřitelné. Oproti tomu přibližně 8 milionů Ukrajinců, tzv. „obětí Černobylu“, kteří pobírají dávky, jež jsou v každém případě příliš nízké, aby se z nich dalo žít, o návratu neuvažuje ze strachu ze ztráty tohoto skromného odškodnění. Evropská unie by měla z této zkušenosti, která má zásadní význam, vyvodit závěry.

V rámci bývalého Sovětského svazu bylo snadné lidi přesídlit a po katastrofě to bylo provedeno efektivně. Je těžké si představit, jak by se to udělalo v hustě obydlených oblastech Evropy. Kdo by za takový úkol nesl odpovědnost? Finanční náhrada by se měla přidělovat zejména zemědělcům, kteří mohou přijít nejen o úrodu, ale také o možnost pěstovat veškeré plodiny po mnoho dalších let. Totéž platí pro lesy, i když v menší míře. Je dobře známo, že znečišťovatel platí, ale jak budeme rozhodovat o tom, kdo je odpovědný a kdo by měl platit, pokud nás zasáhne jaderný spad ze třetích zemí? Kdo se tím bude zabývat? Samozřejmě že Evropská unie. Proto jsem hlasoval pro přijetí zprávy.

  Catherine Grèze (Verts/ALE), písemně. – (FR) Pokud jde o zprávu poslance Beleta, která zejména žádá, aby se Parlament stal spolutvůrcem právních předpisů pro ochranu zdraví v případě radioaktivní kontaminace potravin, nemohla jsem podpořit zprávu, která jasně neodmítá současné dávky navržené Komisí. Nejvyšší úrovně kontaminace, které navrhuje Komise a které platí od roku 1987, jsou příliš vysoké. Studie ukazují, že i při nízkých dávkách trpí děti závažnými kardiovaskulárními a endokrinními problémy. Navrhované nejvyšší dávky by způsobily nepřijatelné zvýšení počtu případů rakoviny. Navíc vzhledem k tomu, že neexistuje žádný mechanismus k odškodnění zemědělců v případě znečištění, které překračuje povolené limity, musí Komise rozhodně navrhnout kompenzační mechanismus, který bude v souladu se zásadou „znečišťovatel platí“.

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. – Parlament dnes hlasoval pro změnu právního základu právních předpisů o radioaktivní kontaminaci potravin. Jde o nesmírně důležitou otázkou a je jen správné, aby měl Parlament spolurozhodovací pravomoci.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Hlasoval jsem ve prospěch tohoto důležitého dokumentu o nejvyšších přípustných úrovních radioaktivní kontaminace potravin a krmiv po jaderné havárii nebo jiném případu radiační mimořádné situace. Je velmi důležité stanovit nejvyšší přípustné limity pro potraviny a krmiva v zájmu zajištění vysoké úrovně ochrany veřejného zdraví a zabránění opakování katastrofy z Černobylu, kdy byly potraviny (obilí, zelenina, lesní plody, houby atd.), krmiva a pole kontaminovány radioaktivním spadem, což zvýšilo radioaktivitu lesních plodin a zemědělských potravinářských výrobků v postižených regionech. Musíme vytvořit mechanismus, který řádně a efektivně zajistí bezpečnost v případě jaderné nebo radiační havárie. Vysoká úroveň ochrany lidského zdraví je jedním z hlavních cílů Evropské unie.

  Jarosław Kalinowski (PPE), písemně. – (PL) Radioaktivní kontaminace je nebezpečná pro lidské zdraví a naše role jako poslanců Evropského parlamentu je udělat vše, co je v našich silách, abychom zajistili, že potraviny dodávané spotřebitelům budou bezpečné a zdravé. Musíme se proto připravit, abychom mohli v případě nebezpečí rychle a dostatečně efektivně reagovat, a musíme neustále aktualizovat předpisy a přizpůsobovat je současnému stavu a pokroku techniky. Postupy je nutné zjednodušit a pravomoci převést na členské státy, které budou schopny řešit tyto situace efektivně. V tomto případě se zdá být pro bezpečnost společnosti a životního prostředí klíčové stanovit limity pro koncentrace radioaktivních látek.

  Elisabeth Köstinger (PPE), písemně. – (DE) V případě jaderné havárie nebo jiného druhu radiační mimořádné situace je zásadní přijmout správné kroky. Důležitá jsou preventivní opatření a pomoc zasaženým. Životně důležité jsou kompenzační platby pro zemědělce na pomoc pěstitelům zemědělských produktů, kteří utrpěli škodu, za kterou nenesou žádnou odpovědnost. Náhrada musí být poskytnuta i zemědělcům v členském státě, které postihne kontaminace z havárie tohoto druhu v jiném členském státě. Účinky jaderné havárie nesmí živobytí zemědělců ohrozit. Podporuji zprávu pana Beleta, protože pro zemědělce musíme zajistit ochranu před škodami způsobenými vnějšími třetími stranami.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Tato zpráva a ekologické katastrofy, o nichž hovoří, jsou pro nás připomínkou toho, jak naléhavé je vzdát se jaderné energie. A přesto není v této zprávě o upuštění od jaderné energetiky ani zmínka. To je první věc, která v této zprávě chybí. Bylo by vhodné přijmout v této věci pozměňovací návrh. Kromě toho hodlá tato zpráva poskytnout Komisi veškeré pravomoci k tomu, aby zavedla nutná bezpečnostní opatření potřebná v případě jaderné katastrofy. Vedoucím představitelům členských států by pouze mohla být udělena pravomoc v této věci jednat, přestože je občané volí. Je nemyslitelné, aby byla pravomoc přenesena tímto způsobem na tak nezodpovědný orgán, jakým je Komise, zejména pokud se jedná o veřejné zdraví. Hlasuji proti zprávě.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Navrhované nařízení stanoví postup pro stanovení nejvyšších přípustných limitů radioaktivní kontaminace potravin a krmiv, jež mohou být uvedeny na trh po jaderné havárii nebo jiném případu radiační mimořádné situace, která může způsobit nebo která způsobila významnou radioaktivní kontaminaci potravin a krmiv. Jsem toho názoru, že musíme zůstat ostražití a být připraveni na veškeré mimořádné situace, které mohou v Evropě nastat. Jakýkoli pokus o to, aby mohly být platné předpisy použity s větší rychlostí a hbitostí, bude znamenat přidanou hodnotu pro celé území Evropské unie.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Radioaktivní kontaminace může u některých potravin představovat mnohaletý problém. Potíže nastanou, když jsou kontaminované potraviny, například divoce rostoucí produkty z lesů v oblastech, které byly po staletí vystaveny radioaktivitě, konzumovány nejen v daném místě, ale jsou také prodávány v jinak nekontaminovaných oblastech, kde jsou považovány za neškodné. Z naší současné úrovně znalostí vyplývá, že neexistuje žádná míra záření, která může být s naprostou jistotou klasifikována jako neškodná. Výzkum příčin celé řady nových forem onemocnění, jako jsou alergie, je stále ještě v plenkách. I přes tento fakt jsou potraviny vystavovány ozáření a nikdo se nezabývá otázkou možné interakce s genetickým inženýrstvím. Všechny limity jsou v konečném důsledku zbytečné, pokud se řádně neprovádí kontroly potravin v kontaminovaných oblastech a jejich okolí. Vzal jsem tyto důvody v potaz při hlasování.

  Claudio Morganti (EFD), písemně. – (IT) Hlasoval jsem ve prospěch tohoto usnesení, neboť zjednodušuje postup zásahu v případě mimořádné siituace a posiluje roli Komise, když stanoví, že Komise – a nikoliv Rada – je přímo odpovědná za rozhodování v případě jaderné havárie a přijímá opatření, která vstoupí v platnost okamžitě. Komisi musí být nápomocna skupina nezávislých odborníků se znalostmi v oblasti zdravotnictví a bezpečnosti potravin.

Komise musí dále dostat k dispozici nejnovější vědecké údaje, aby mohla posoudit jejich význam. Členské státy musí přijmout opatření k minimalizaci rizika kontaminace, včetně informování veřejnosti. Tato zpráva ve své podstatě chrání občany a dává Komisi a Parlamentu prvořadou úlohu.

  Radvilė Morkūnaitė-Mikulėnienė (PPE), písemně. – (LT) Dnes jsme hlasovali o nařízení stanovujícím „nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace potravin a krmiv po jaderné havárii nebo jiném případu radiační mimořádné situace“, které určuje základní pokyny pro reakci na jaderné nebo radiační havárie. Tento dokument má čistě technický charakter, týká se především dosahu pravomocí Komise, Rady a členských států a stanoví úrovně kontaminace.

Chtěla bych upozornit na jednu změnu, kterou navrhuje Parlament a která se týká zahrnutí ustanovení o odškodnění zemědělců, jejichž půda je při jaderné nebo radiační havárii kontaminována jedovatými látkami. Jelikož žijeme v poněkud nestálé době a jsme svědky případů, kdy z důvodu lidské nedbalosti při hospodářské činnosti často dochází k závažným haváriím, musíme přijmout předpisy, které jasně určí, jak reagovat v kritických situacích.

  Rolandas Paksas (EFD), písemně. – (LT) Souhlasím s návrhem v nařízení Rady, kterým se stanoví nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace potravin a krmiv po jaderné havárii nebo jiném případu radiační mimořádné situace. Ochrana lidského zdraví je jedním z prioritních cílů Evropské unie, a musíme tedy vytvořit mechanismus, který řádně a efektivně zajistí bezpečnost v případě jaderné nebo radiační havárie.

Úrovně radioaktivní kontaminace potravin a krmiv po jaderné havárii musí být regulovány obzvlášť přísně vzhledem k tomu, jak závažné negativní důsledky to může mít pro veřejnost. Musíme přijmout všechna možná opatření, aby se zajistilo, že v případě nehody kontaminují radioaktivní částice uvolněné do ovzduší potraviny co nejméně a dopad radioaktivních látek se sníží na minimum.

Souhlasím s návrhem, aby se uplatnila základní environmentální zásada EU „znečišťovatel platí“, a tím se zajistil účinný mechanismus odškodnění v případě nehody se zvláštním důrazem na zemědělce, kteří by v tomto případě utrpěli největší škody.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Tato zpráva se týká legislativního návrhu, který v podstatě sestává z kodifikace nezměněných ustanovení tři nařízení přijatých v letech 1987 a 1990 po katastrofě v Černobylu (1986), kdy otázka radioaktivní kontaminace životního prostředí nabyla na významu. Tyto předpisy stanoví přípustné úrovně radioaktivní kontaminace v případě radiační mimořádné situace. Obsahem nařízení je dvouúrovňový mechanismus v případě radiační mimořádné situace a po jaderné havárii, jak navrhuje Komise: a) bezprostřední přijetí nařízení ad hoc ze strany Komise pro použití nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace stanovené v přílohách I a III návrhu v konkrétním případě v definované oblasti a s omezenou dobou platnosti; a b) stanovení lhůty jednoho měsíce po přijetí tohoto ad hoc nařízení, ve které Komise předloží Radě návrh na jeho přizpůsobení nebo potvrzení. Hlasovala jsem ve prospěch této zprávy, protože si myslím, že změny navržené Evropským parlamentem jsou pozitivní a textu dodávají aktuální logiku. Jelikož hlavním cílem tohoto nařízení je ochrana veřejného zdraví, domnívám se, že právním základem by měl být článek 168 Smlouvy o fungování Evropské unie.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Radioaktivní kontaminace potravin se jasně dotýká evropského veřejného zdraví, a je proto nezbytné, aby se o této právní úpravě rozhodovalo na tomto základě a se spoluúčastí Evropského parlamentu. Návrhu v současné podobě nicméně jasně chybí to, co je nutné k ochraně evropských občanů, zejména dětí, před potravinami zasaženými radioaktivní kontaminací. Navrhované nejvyšší úrovně radioaktivní kontaminace jsou podle odborných analýz příliš vysoké – některé z nich jsou dokonce vyšší než limity platné v době černobylské katastrofy.

Navrhované úrovně by znamenaly, že veřejnost bude vystavena radiaci na úrovni vyšší, než jsou nejvyšší limity stanovené v platných právních předpisech EU týkajících se bezpečnostních norem pro ionizující záření. Evropská veřejnost, zejména zranitelné skupiny a děti, by tak byla vystavena zbytečnému riziku kontaminace a onemocnění rakovinou. Je zcela nepřijatelné, že by tato legislativní revize nedokázala zajistit občanům Evropy úplnou ochranu před radioaktivně kontaminovanými potravinami.

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) Hlasovala jsem ve prospěch tohoto usnesení, protože ukazuje na základní problém, který by nikdy neměl být podceňován. Stále více zemí se obrací k jaderné energii, a to jak pro civilní, tak bohužel i vojenské účely. Toto je nyní realitou celosvětového významu, která se bohužel týká také extrémně politicky nestabilních oblastí. V případě krize nebo havárie si Evropská unie nemůže dovolit být nepřipravena na zvládnutí mimořádné situace. Reakce musí být okamžitá, účinná a dokonale koordinovaná mezi jednotlivými členskými státy. Radioaktivní spad po takové nehodě vede ke kontaminaci potravin a krmiv, které, pokud se dostanou do potravinového řetězce, mohou způsobit nedozírné škody a kontaminovat obrovské oblasti na celá desetiletí. Evropští občané musí mít klidný spánek s vědomím, že v případě mimořádné události, do které se doufejme nikdy nedostaneme, nebudou ponecháni na milost a nemilost nastalé situaci. Chceme-li skutečně sloužit zájmům občanů, potřebujeme zjednodušené postupy s jasnými pravidly a povinnostmi pro všechny zúčastněné.

  Oreste Rossi (EFD), písemně. – (IT) Podporujeme zprávu, kterou se stanoví nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace potravin, protože se tak zjednoduší postupy pro zásah v případě mimořádné události a posílí se role Komise, která získá pravomoc přijímat rozhodnutí v případě jaderné havárie.

Ve zprávě jsou také uvedeny nejvyšší úrovně záření v potravinách a krmivech. Během hlasování byl také přijat ústní pozměňovací návrh, který stanoví odškodnění zemědělců postižených ztrátou možnosti prodávat kontaminované produkty, a to opět s naší podporou.

  Artur Zasada (PPE), písemně. – (PL) K jaderné havárii může dojít kdekoliv, kde se používají, skladují nebo přepravují radioaktivní materiály, tedy nejen v jaderných elektrárnách, ale také v nemocnicích, vysokých školách, výzkumných laboratořích a průmyslových zařízeních, na silnicích a železničních tratích, v přístavech a loděnicích.

Zpravodaj správně poznamenává, že radioaktivní látky mohou mít vliv po mnoho let a prvořadým cílem by mělo vždy být chránit lidský život a zdraví. V současné době se stále více potravin ozařuje, aby vydržely déle. Je dobré mít na paměti, že ozařování ničí vitamíny – až 90 % vitamínu A u kuřat, 86 % vitaminu B v ovsu a 70 % vitamínu C v ovocných šťávách. Potraviny jsou tedy déle trvanlivé na úkor jejich výživové hodnoty. Výzkum prokázal, že záření zabíjí bakterie, ale neničí viry ani neodstraňuje nečistoty nebo toxiny, které se mohly dostat do masa v nesterilních a nehygienických jatkách a zpracovatelských masných závodech.

Ozařování také přispívá k masové, drahé a nehospodárné přepravě potravin, kterou provádějí zejména velké korporace. Lokálně vyrobené a spotřebované potraviny se ozařovat nemusí. Jsem přesvědčený, že by členské státy měly udržovat systémy kontroly svých potravin a krmiv brát přitom ohled na nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace a neustále by je měly zlepšovat a revidovat, jak navrhuje zpravodaj.