Doslovný záznam ze zasedání

Úterý, 15. února 2011 - Štrasburk

18. Situace v Albánii (rozprava)

  Předsedající. - Dalším bodem je prohlášení Komise o situaci v Albánii.

  Štefan Füle, člen Komise. – Pane předsedající, děkuji, že jste mne pozvali, abych dnes večer hovořil o situaci v Albánii. I když se Albánie nachází na evropské pevnině, byla po velkou část 20. století izolována. Nyní je však otevřená a přístupná. Stala se zemí s evropskou perspektivou.

Albánie je dnes v politické krizi. Události, které se staly v pátek 21. ledna 2011 v Tiraně, byly tragické. Politický pat provázený rostoucí nenávistí vyústil ve čtyři zbytečná úmrtí. Atmosféra v Tiraně se musí změnit. Musí se zastavit nebezpečná spirála, která se otáčí směrem dolů. Musí být vyřešena politická krize. Je to společná odpovědnost politických vůdců v Albánii.

Právě to očekávají občané Albánie, a oprávněně. Demokraticky zvolení zástupci musí jako takoví také jednat: zastupovat lid a najít demokratický kompromis.

Spočívá-li řešení krize v domácích rukou, my jako lidé zvenčí musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom takové řešení usnadnili. Generální ředitel Evropské služby pro vnější činnost Miroslav Lajčák navštívil dvakrát Tiranu, aby se setkal s prezidentem, premiérem a vůdcem opozice. Jsem rád, že je tady dnes se mnou.

Jeho poselství jménem vysoké představitelky a místopředsedkyně Evropské komise, Cathy Ashtonové, a jménem mým bylo jasné: zaprvé zastavit násilí a řádně vyšetřit události z 21. ledna. Tato vyšetřování by měla být vedena soudními orgány bez politických zásahů.

Zadruhé zastavit slovní napadání a implicitní i explicitní oslabení státních orgánů.

Zatřetí znovu nastolit politický dialog: uznat, že máte společnou odpovědnost za zajištění příznivější budoucnosti Albánie. V blízké budoucnosti to znamená společně zajistit uskutečnění svobodných, spravedlivých a transparentních místních voleb.

Začtvrté začít pracovat na důležitém úkolu, kterým bude uplatňování 12 priorit uvedených ve stanovisku Komise z roku 2010. Vláda a opozice na tom musí spolupracovat.

Reakce politických vůdců na návštěvu Miroslava Lajčáka byla povzbudivá a reakce široké veřejnosti kladná. Existuje určitá hybná síla, která může a měla by být využita k přeměně krize na příležitost.

Dva albánští vůdci vítají pozornost, která jim je věnována, nicméně uvízli ve vlastní vnitřní slepé uličce a dialog mezi vůdci nemůže nahradit vůle ani pomoc Evropské unie.

Aktivní účastí můžeme pomoci propast překlenout. Nemůžeme to však udělat dříve, než dají obě strany najevo skutečnou ochotu upřednostnit evropskou budoucnost Albánie před stranickou politikou a osobní nedůvěrou.

Nad některými fakty nelze zavírat oči. Albánie musí splňovat všechna kodaňská kritéria, včetně interaktivního politického dialogu a fungujícího parlamentu – jinak to nepůjde.

Albánii čeká následující: perspektiva EU v souladu se závěry Rady a na základě kodaňských kritérií; jasné určení 12 priorit stanoviska Komise z roku 2010, jejichž realizace by umožnila Albánii zahájit přístupová jednání s Evropskou unií. Mezi těchto 12 priorit mimo jiné patří: zlepšit fungování demokratických institucí a politického dialogu, právní řád a reforma soudnictví, boj proti organizovanému zločinu a ochrana lidských práv.

Těchto 12 priorit a kodaňská kritéria nejsou jen cvičení pro politiky. Naopak, přinesou občanům jasný a měřitelný prospěch. Je nezbytně potřeba, aby albánští politici považovali za nejdůležitější zájmy občanů Albánie.

Pojďme tyto priority přeměnit v evropský rámec pro řešení současných politických výzev v Albánii. Proto jsem poslal předsedovi vlády Berishovi týden před lednovými demonstracemi dopis, v němž jsem stanovil na základě těchto 12 priorit plán, který by měl Albánii pomoci vymanit se z nynější bezvýchodné situace. Všichni jsme byli svědky tragických událostí, které následovaly.

Ještě není moc pozdě. Dostaneme-li nezvratné signály, že existuje vzájemná ochota použít tento evropský rámec k postupnému překonání politického patu a nynější krize, pak budeme reagovat pozitivně.

Zásadní roli má také Evropský parlament. Vy jako politici můžete vyslat politikům jasný signál. Jasný a jednotný signál této sněmovny a celé Evropské unie o připravenosti se do této záležitosti zapojit by přiměl všechny v Albánii zamyslet se nad tím, jak nejlépe postupovat.

Dovolte mi, abych využil této příležitosti a vyzval předsedu vlády Albánie pana Berishu, aby v Albánii vytvořil skutečně politické prostředí přístupné pro všechny. Evropská integrace by byla přínosem i pro ostatní politické síly a organizace občanské společnosti.

Dovolte mi také vyzvat vůdce socialistické strany pana Ramu, aby zajistil, že jeho strana bude opravdu konstruktivní opozicí – tedy stranou, která má v tomto komplexním politickém prostředí, které bychom v Albánii chtěli mít, výhody, ale i odpovědnost.

  Michael Gahler, jménem skupiny PPE. – (DE) Pane předsedající, pane Füle, dámy a pánové, nejprve bych vám chtěl velmi poděkovat za vaše jasné vyjádření. Domnívám se, že bylo přijato dobře. Myslím, že změny v oblasti demokracie a právního řádu jsou základními požadavky pro zahájení procesu přistoupení Albánie k EU. Zahrnuje to fungování demokratických institucí, které jsou správně využívány. Parlament je místo, kde by měly probíhat demokratické diskuse. Za tímto účelem občané volí poslance parlamentu. Toto fórum nelze nahradit pouličními událostmi, zvláště ne takovým způsobem, o který se pokusil 21. ledna pan Rama.

Vyzývám socialistickou stranu, aby se plně účastnila parlamentního procesu a nabídla v parlamentu politické alternativy. Je čas ukončit pochybnosti o výsledku voleb. Socialistická strana by měla převzít odpovědnost za svou roli parlamentní opozice. Je třeba využít příležitost a předložit konkrétní návrhy pro budoucnost, mimo jiné také v parlamentní vyšetřovací komisi. Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a Úřad OBSE pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR) vydaly doporučení, jak zlepšit základní podmínky voleb. Je důležité, aby se do této oblasti zapojili také socialisté. Slyšel jsem, že když byl pan Rama tady ve Štrasburku, souhlasil s účastí v místních volbách dne 8. května. Jeho rozhodnutí vítám. Doufám, že ve svém ujištění nemá nějaké podmínky nebo zadní vrátka. Pan Rama evidentně naslouchá dobrým radám, jichž se mu dostane od jeho socialistických kolegů nebo při jednání s jinými skupinami.

Mohu ho ujistit, že mnoho lidí v naší skupině za nás hraje v Albánii aktivní roli a podporuje komplexní přístup zmíněný panem Fülem. To nám umožňuje společně se podílet na tom, abychom Albánii zajistili příznivou budoucnost.

  Adrian Severin, jménem skupiny S&D. – Pane předsedající, dnes bychom situaci v Albánii určitě mohli nazvat politickým patem. Tato krize, někdy klidnější, jindy násilná, nemá konce.

V loňském roce přijal tento Parlament usnesení vyzývající všechny domácí politické činitele k tomu, aby se dohodli na politickém řešení krize a vybudovali minimální celonárodní konsenzus. Politické síly a zejména vláda toto usnesení ignorovaly. V tuto chvíli jsou přehlížena také doporučení Komise a Rady.

Je nepřípustné, aby uplatnění práva na shromažďování a na protest v zemi s bující korupcí bylo nazýváno pučem.

Je nepřípustné, aby prohlášení předsedy vlády podkopávala důvěryhodnost státních institucí – úřadu prezidenta, státního zastupitelství a dalších.

Je nepřípustné, aby byli ti, kdo stříleli na civilní demonstranty, nazýváni hrdiny národa a aby jim byla slibována amnestie.

Brzy se budou konat nové místní volby. Za současných okolností budou pro všechny politické subjekty politickou zkouškou. Žádáme komisaře Füleho a generálního ředitele Lajčáka, aby učinili maximum pro zajištění mezinárodní pomoci a mezinárodního monitorování těchto voleb takovým způsobem, aby bylo zajištěno, že budou svobodné a spravedlivé nebo že budeme moci jejich svobodu a spravedlivost alespoň posoudit.

Podporujeme přístup Komise, zejména přístup zmiňovaný panem komisařem Fülem. Podporujeme kroky pana Lajčáka. Musíme žádat všechny politické síly, aby tuto krizi ukončily, protože jedinou jinou možností je izolace Albánie a ohrožení její evropské perspektivy.

  Marietje Schaake, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, co se týče Albánie, měla jsem dnes velmi zajímavý den. Mluvila jsem se zástupci obou tamních hlavních politických stran. Požádala jsem je, aby mi sdělili své myšlenky, jak zemi posunout kupředu, jak ji vymanit z politicky patové situace a zaměřit se na problémy, které se dotýkají všech občanů: boj proti organizovanému zločinu, zastavení korupce, vytvoření pracovních míst a příležitostí pro mladou generaci.

Žádný z nich nebyl schopen na nic přijít. Mnohem důležitější bylo očividně vzájemné obviňování. Zdá se mi, že politický establishment v Albánii se zabývá nikoli svými občany, ale spíše sám sebou. Nemusím vám říkat, jak je těžké přesvědčit voliče, aby se k nám přidali, když argumentujeme pro rozšíření EU. I přes odpor by si Aliance liberálů a demokratů pro Evropu přála, aby se země západního Balkánu staly součástí území Evropské unie.

Domnívám se, že EU je společenstvím hodnot, které opustilo rozdělenou minulost a zvolilo jednotnou budoucnost. Musíme vyzvat albánské úřady, aby učinily totéž, aby se nedusily stíny minulosti, ale vstoupily do světla budoucnosti. A nedovolme jim zapomenout, že jejich prvořadou povinností je zajistit blaho občanů a neodpírat jim evropskou budoucnost, protože je naprosto jasné, že politická krize brzdí veškerý pokrok.

V květnu se budou konat nové volby a přípravy na ně jsou už v plném proudu. Měly by je podporovat všechny politické strany. Vítám návrh, aby se EU aktivně podílela na zajištění, že to budou volby svobodné a spravedlivé. Demokracie je však dlouhodobý proces a znamená jistě více než jen známé heslo „jeden člověk – jeden hlas“. Demokracie vyžaduje demokratické instituce, právní řád a její sílu určuje respektování menšin. Demokracie neznamená, že „vítěz bere vše“.

Vstup do EU je dlouhá cesta, která vyžaduje tvrdou dřinu a společný závazek. Reformám, které Albánie provedla, nejvíce pomůže spolupráce a přetrvávající závazek k postupu směrem k EU.

  Marije Cornelissen, jménem skupiny Verts/ALE. – (NL) Pane předsedající, krize v Albánii není nic nového. Nezačala v lednu násilím proti demonstrantům, ani v roce 2009, kdy socialistická strana bojkotovala po volbách parlament a zahájila hladovku.

Tato krize je krizí politické kultury. Bojkoty, hladovky, demonstrace, to jsou v albánské politice běžné metody. Stejně jako korupce, manipulace médii a politickými posty. To vše je na hony vzdálené politice, jakou bychom rádi viděli v zemi, která směřuje k přistoupení k EU.

Skutečně hluboce doufám, že občané Albánie nakonec dostanou zodpovědnou vládu a zodpovědný parlament s politiky, kteří blaho svých občanů budou klást nad svoji vlastní prestiž a zájmy. Obě strany musí začít konat, aby se na tuto úroveň dostaly. Zvláštní odpovědnost má vláda. Vlády mají monopol na násilí a mají další odpovědnost být nad stranickou politikou, aby dělaly to, co je správné pro občany.

Mohli bychom očekávat, že tato vláda udělá vše pro to, aby zabránila opakování lednových událostí. Mohli bychom také očekávat, že bude plně spolupracovat na zahájení nezávislého vyšetřování lednových událostí, že zakročí proti korupci ve vlastních řadách a poskytne prostor pro parlamentní diskusi. Svou odpovědnost má i opozice. Také musí udělat vše pro to, aby zabránila opakování lednového násilí, a to plnou spoluprací na řádných a spravedlivých volbách v květnu a účastí v parlamentní diskusi, která by protentokrát raději měla mít nějaký obsah, jako je extrémně vysoká nezaměstnanost v Albánii.

Jak ale obě strany tak daleko dostat? Plně jsem v to doufala v listopadu, kdy komisař Füle ukázal na Albánii a řekl: teď je řada na vás, nedojde k dalšímu pokroku, dokud to nevyřešíte. Když se tak stane, budeme moci udělit Albánii status kandidátské země. Bohužel však k žádné změně nedošlo. Nyní doufám, že se panu Lajčákovi podaří to, co se ostatním nepodařilo: tedy přivést obě strany ke stolu a dosáhnout průlomu. Doufám, ale nejsem si moc jistá, že to bude možné, aniž bychom přitom v ruce třímali velký klacek.

Myslím, že bychom měli mít možnost použít vůči nim sankce. Musí být jasné, že neúspěch v tomto jednacím úsilí nebude bez následků. Avšak sankce musí být namířeny proti politickým vůdcům, a ne proti občanům. To znamená, že v žádném případě si nesmíme zahrávat se zrušením vízové ​​povinnosti pro Albánii, což je návrh, který jsem zaslechla v kuloárech. Tím bychom opravdu poškodili občany. Byla bych opravdu ráda, kdyby nás komisař ujistil, že v tomto politickém procesu nebude zneužita liberalizace víz.

Mohli bychom však začít uvažovat o jedné myšlence, a to odebrat Albánii kontrolu nad prostředky z nástroje předvstupní pomoci a předat ji zpět do rukou EU. Tím bychom umožnili, že budou realizovány všechny velké investice, ale vláda přitom bude víceméně pod dozorem. Podle mého názoru je to sankce, která by zasáhla politiky, ale ne občany. Upřímně doufám, že to vše nebude nutné, protože obě strany budou ochotny ke kompromisu, a že kroky pana Lajčáka budou v zájmu albánského lidu úspěšné.

  Charles Tannock, jménem skupiny ECR. – Pane předsedající, má-li Albánie učinit pokrok směrem ke svému konečnému cíli, kterým je přistoupení k EU, musí její političtí představitelé postupovat způsobem, který bude konstruktivnější, demokratičtější a dospělejší. Násilí z minulého měsíce bylo připomínkou nestability, která je albánské politice vlastní.

Přemýšlím také nad tím, zda vzhledem k tomuto krveprolití Rada a Komise přehodnotily loňské rozhodnutí poskytnout Albáncům možnost bezvízového cestování do EU, které může samozřejmě způsobit větší hospodářskou emigraci do schengenského prostoru, když budou vyčerpány přímé zahraniční investice.

Takový krok by jistě podtrhl fakt, že Albánie nadále nedosahuje očekávání EU. Organizovaný zločin a korupce stále vzkvétají a politici příliš často manipulují soudnictvím. Premiér Berisha dokonce zasáhl do případu, kdy hlavní prokurátor nařídil zatknout gardisty, kteří stříleli na demonstranty. Jako důvod svého zásahu uvedl, že hrozil puč. Demokratické instituce jsou slabé a není zde dostatečná svoboda tisku.

Rozhodnutí socialistické strany Ediho Ramy bojkotovat parlament kvůli údajnému volebnímu podvodu nestabilitu Albánie jen zhoršilo. Neexistuje způsob, jak by Albánie mohla vůbec začít provádět reformy nezbytné pro to, aby v současném politickém prostředí nestability získala důvěru EU. Tato nestabilita může nyní také přivést NATO k tomu, aby přehodnotilo svou vlastní politiku rozšiřování, jelikož Albánie do aliance vstoupila před necelými dvěma lety. Vedoucí představitelé NATO si nyní musí položit otázku, jestli členství v alianci nebylo Albánii uděleno příliš brzy.

Kromě obav, které mám z politické nestability Albánie a jejích dopadů na přání této země vstoupit do EU, jsem skeptický ohledně strategických priorit v Albánii. Albánie je řádným členem Organizace islámské konference (OIC), což je stále silnější a vlivnější lobby v OSN prosazující zájmy svých členů a hlasující o lidských právech a zahraniční politice jako jeden politický blok. K členům OIC patří i Albánie a Turecko, obě tyto země jsou signatáři Káhirské deklarace o lidských právech, která jako základ pro lidská práva v muslimských zemích zmiňuje právo šaría.

Albánie, stejně jako Turecko, se nyní musí rozhodnout, zda přijmout západní hodnoty, nebo zda dát přednost hodnotám práva šaría, které Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku považuje za neslučitelné s evropskými hodnotami, i když si myslím, že je třeba přiznat, že členství Albánie v OIC je zatím zřejmě pouze formální. Albánie je konec konců v praxi sekulární zemí. Zdá se, že cílem členství v OIC bylo podle albánského vedení přilákat peníze Blízkého východu a tento krok nebyl založen na silném náboženském přesvědčení, ale to vše by se samozřejmě mohlo v budoucnu změnit.

  Nikolaos Chountis, jménem skupiny GUE/NGL. – (EL) Pane předsedající, pane komisaři, doufal jsem, že osmnáct měsíců po posledních parlamentních volbách v Albánii bude tamní patová politická situace vyřešena. V návaznosti na doporučení a usnesení Evropského parlamentu jsem doufal, že bude přihlíženo k tomu, co jsme říkali. Byl jsem přesvědčen, že naděje Albánie na evropskou integraci bude silnou motivací – protože právě toto albánský lid chce – že bude motivací řešit nejen problémy politické, ale i ekonomické, sociální a demokratické. Bezvýchodná situace bohužel přetrvává. Co se týče toho, kdo na tom nese lví podíl zodpovědnosti, není tady podle mého názoru naším úkolem soudit albánský lid.

Situace se bohužel zhoršila. Ještě jednou bych rád vyjádřil svůj zármutek nad oběťmi demonstrace ze dne 21. ledna. Jsme proti eskalaci násilí, vyzýváme k zastavení represí, k dodržování lidských a demokratických práv a k potrestání odpovědných osob.

Nebudu se však tajit tím, že mám obavy z blížících se květnových místních voleb. Musíme udělat prostě vše, co je v našich silách, abychom zajistili všechny nezbytné záruky pro hladký průběh voleb. Musíme přesvědčit všechny politické síly, aby se tohoto volebního procesu účastnily, a tyto volby se musí konat na základě mezinárodních pravidel pro správné a demokratické volby.

Domnívám se, že naše pomoc, pomoc ze strany Evropského parlamentu a Evropské unie obecně – a v tom se shoduji s panem Fülem – musí být doplňková, přídavná a samozřejmě nesmí být ovlivněna stranickou orientací a (promiňte mi tento výraz) politickým přátelstvím. Naším úkolem nebude poskytnout albánské společnosti řešení albánského problému. To musí udělat albánský lid, politické síly v Albánii. Nesouhlasím s myšlenkami týkajícími se hrozeb přijetí opatření, když většina opatření, o kterých jsme slyšeli, jsou namířena proti albánskému lidu. Nemyslím si, že tím něčeho zvláštního dosáhneme.

Domnívám se, že můžeme vyvíjet co největší tlak prostřednictvím institucí EU v rámci vztahů se zemí, která klepe na dveře Evropské unie, tím, že zdůrazníme, že všechny tyto postupy bohužel oddalují perspektivu jejího přistoupení. Musíme upozornit na to, že patovou situaci vyřeší jedině odpovědný postoj na straně politických vůdců a připravenost k politickému dialogu, a nikoli, jak jsme slyšeli, přístup „vítěz bere vše“ a podobné praktiky a chování.

Domnívám se, že pokud političtí představitelé v Albánii na tomto druhu praktik a tomto přístupu trvají, patová situace a krize se zhorší, a tato země pak nebude moci řešit kromě politického problému další závažné problémy: problémy, které – pokud ještě nevznikly – vzniknou v důsledku hospodářské krize, která zasáhla sousední Itálii a Řecko, protože peníze z těchto zemí do určité míry pomáhají zlepšit ekonomickou situaci v Albánii. Proto tím, co pomůže politickým vůdcům najít rychlé řešení problémů, kterým čelí Albánie, je řešení patové politické situace, politická odpovědnost a politický dialog.

  Bastiaan Belder, jménem skupiny EFD. – (NL) Pane předsedající, navštívil jsem Albánii při několika příležitostech v roce 1990 jako novinář. Pokaždé ve mně zanechali silný dojem talentovaní mladí lidé, které jsem tam potkal. Země s takovými mladými lidmi má určitě budoucnost. Loni v létě, během letní školy v jižním kraji Vlorë, jsem znovu začal věřit v evropské vyhlídky Albánie.

Dnes ráno jsem komunikoval e-mailem s několika albánskými akademiky o této večerní rozpravě. Oběma jim je okolo třiceti a oba se rozhodli zůstat v Albánii: v zahraničí by si mohli vydělat mnohem více, ale zůstávají ve své zemi. Chtějí sloužit vlastnímu lidu a své církvi. Co však můžou udělat s bezvýchodnou politickou situací ve své domovině? V obou případech je jejich poselství jasné, je to volání o pomoc: „Evropo, nenechávej naše politické představitele, ať si poradí, jak umí. Protože pokud to uděláš, zničíš budoucnost našeho národa. Evropo, přiměj obě strany, socialisty i demokraty, aby jednaly, dokud nedosáhnou řešení.“

Pane komisaři, budu první, kdo připustí, že se to snadno řekne, ale hůř udělá, ale oni skutečně volali o pomoc. Jsem však přesvědčen, že budete chtít udělat vše pro splnění nadějí, které v Evropu a ve vás jako odpovědného komisaře má mnoho poctivých albánských občanů. Přeji vám v tom hodně sil a úspěchů.

Závěrem chci říct, že existuje ještě jedna, stejně důležitá albánská záležitost, kterou bych chtěl zmínit. Informátor v Tiraně mě upozornil na nebezpečí, že letos na jaře se velký počet albánských žen a dívek chystá na cestu do západní Evropy a skončí v rukou prostitučních gangů. Sdílíte tyto obavy, pane komisaři? Jaké má Evropská unie k dispozici prostředky, aby přijala preventivní opatření proti obchodu se ženami a vedení dívek k prostituci v Albánii?

  Béla Kovács (NI). – (HU) Pane předsedající, politický život Albánie je od parlamentních voleb v roce 2009 ve slepé uličce. Parlament nemůže vykonávat svou funkci dohledu nad vládou a parlamentní instituce bohužel nefungují efektivně. Skutečnost, že socialisté obviňují vládu z volebních podvodů a korupce a požadují její rezignaci a předčasné volby, dříve než řádné volby v roce 2013, a také skutečnost, že premiér Berisha není ochoten odstoupit a obviňuje opozici z pokusu ujmout se moci silou, naznačují, že jednání s Evropskou unií jsou odsouzena k velmi rychlému nezdaru.

Evropská unie považuje za nezbytné, aby kandidátské země zvýšily své úsilí v boji proti korupci a organizovanému zločinu. To je důležité nejen pro EU, ale je to také přínosem pro společnost dotčených zemí, nemluvě o tom, že to může přispět ke zlepšení obrazu kandidátských zemí. Proto bude pro řešení současné situace rozhodně potřeba obnovit demokratické instituce.

  Eduard Kukan (PPE). – Pane předsedající, politická krize v Albánii trvá příliš dlouho. Ano, není na mrtvém bodě, není to patová situace, je to vleklá politická krize. Škodí pověsti země, jejím občanům a jejich ambicím týkajícím se evropské budoucnosti.

Neměli bychom připustit, aby tato politická krize a napětí přetrvávaly. Nyní je potřeba vyslat společný signál, že chceme mít Albánii jako kandidátskou zemi, ale političtí představitelé na obou stranách musí projevit vůli k řešení politických problémů při plném respektování právního řádu, ústavy a na základě demokratických institucí.

Příliš dlouho se snažíme pomoci najít řešení situace, avšak bez hmatatelných výsledků. Důrazně odsuzujeme násilí, k němuž došlo v ulicích Tirany během demonstrací dne 21. ledna. Události, které stály život čtyři lidi, musí být řádně prošetřeny.

Albánii čekají v květnu tohoto roku místní volby. Bude to další zkouška demokracie v zemi. Nyní je znovu čas, aby političtí vůdci soustředili své úsilí na to, aby našli záruky, že volby nepřinesou další napětí a neprodlouží krizi.

Na závěr bych chtěl zdůraznit význam politických signálů a návrhů v projevu komisaře Füleho na začátku této rozpravy. Nejlepší způsob, jakým se Parlament může na této situaci podílet, je plně tyto návrhy podpořit, a vyslat tak albánským politickým stranám jasný společný signál.

  Hannes Swoboda (S&D). – (DE) Pane předsedající, nejprve bych chtěl poděkovat panu Fülemu za jeho dnešní jasné prohlášení a za jeho dlouhodobou oddanost této záležitosti. Chtěl bych také poděkovat panu Lajčákovi za obětavost, kterou prokázal v posledních měsících. Je zvyklý řešit a zvládat náročné problémy. Oběma přeji hodně štěstí. Výsledkem této rozpravy je jednotná fronta a společná podpora úsilí obou mužů najít pro Albánii řešení.

Musím přiznat, že na začátku této rozpravy jsem byl skeptický. Pro rozvoj Albánie by nemohlo být nic horšího, než kdyby jedna strana v této sněmovně obviňovala druhou, podobně jako je tomu v Albánii u dvou hlavních politických skupin, vlády a opozice. Jsem velmi rád, že – alespoň dosud – jsme byli schopni se dohodnout na společném přístupu. Doufám, že tomu tak bude i nadále. Obě strany, obě politické skupiny – vláda a opozice – musí přijmout závazek nalézt z této krize východisko.

Souhlasím s panem Belderem. Jel jsem do Albánie krátce po pádu Hoxhova režimu. Byl jsem velmi překvapen náladou, která tam vládla, a nadšením mladých lidí. Jsem však velmi zklamán, když vidím, co z toho vzešlo. Musím říct, že politická třída v Albánii není schopna splnit přání a představy lidí.

Stále máme samozřejmě své politické preference a osobní přátele. Nyní je však naprosto zásadní, abychom oběma stranám řekli, že musí společně zasednout k jednacímu stolu a pokusit se zajistit, aby místní volby byly alespoň transparentní a otevřené. Musíme také obě strany vyzvat, aby byly připraveny plnit požadavky Úřadu OBSE pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR) týkající se těchto voleb, buď prostřednictvím právních předpisů, nebo praktickými kroky, tak aby v budoucnu byly skutečně spravedlivé a transparentní volby.

Domnívám se také, že Parlament by měl vyslat co nejvíce volebních pozorovatelů, i přesto, že se jedná o místní volby, protože tyto volby by mohly být začátkem nového politického klimatu v Albánii. A právě to Albánie naléhavě potřebuje.

Souhlasím se všemi, kdo řekli, že pokud se v Albánii nic nezmění, dostane se tato země do izolace. My však nechceme, aby byla Albánie izolovaná. Chceme, aby se vydala na cestu směrem do Evropy.

  Stanimir Ilchev (ALDE). – (BG) Pane předsedající, na úvod bych rád řekl, že albánská společnost a albánský lid jsou specifický případ, ale nechápejte to prosím špatně. Mají jinou historii, jiné kulturní tradice, a některé z těchto rozdílů zůstaly v charakteru národa, ve způsobu, jak se do nynějška tento charakter rozvinul, což má vliv na to, jak Albánci vnímají a rozvíjejí politické procesy.

Pokud tedy máme vyřešit probíraný problém, budeme muset projevit kreativitu, flexibilitu a fantazii. Například si myslím, že bychom měli kontaktovat nejen lídry obou hlavních znesvářených politických stran, ale i neoficiální vůdce albánské společnosti.

Zazněly tady některé správné názory na šaríu a Organizaci islámské konference, musíme však mít na paměti, že Albánci jsou tolerantní vůči všem třem hlavním náboženstvím ve své zemi, včetně východní ortodoxní a katolické církve. Tyto tři komunity mají vlivné vůdce a mají je také nevládní organizace a mládež. V naší snaze usmířit dané dvě politické strany bychom měli oslovit také tyto vůdce.

  Ulrike Lunacek (Verts/ALE). – (DE) Pane předsedající, pane Füle, pane Lajčáku, dámy a pánové, chtěla bych se připojit k ostatním a poděkovat panu Fülemu a panu Lajčákovi za jejich usilovnou práci a snahu najít východisko z tohoto problému. Jsem také potěšena, že dnešní rozprava nesklouzla k hádkám mezi politickými skupinami, které jsou v Albánii ve sporu. Bylo by velmi smutné, kdyby se tak v Parlamentu stalo, a doufám, že k tomu nedojde.

Institucionální krize v Albánii je opravdu také krizí politické kultury. Všechno je to o slovním násilí, které se změnilo v násilí v ulicích a vedlo ke čtyřem úmrtím. Souhlasím s těmi, kdo říkají, že je třeba to prošetřit. Je důležité zjistit, kdo je skutečným viníkem. Nicméně tento proces, kdy slovní násilí přechází ve skutečné násilí v ulicích, by mohl ohrozit vstup Albánie do Evropské unie.

Jak již pan Füle vysvětlil, celé to je o tom, že je potřeba dát politickým oponentům v Albánii jasně najevo, že jejich úkolem je jednat v zájmu albánského lidu. Cesta směrem k Evropské unii znamená nalézt řešení této politické krize, usednout k jednomu stolu a ukončit neustálé obviňování, při němž jedna skupina vždy obviňuje druhou a nedokáže si uvědomit, že sama může také přispět ke změně situace. Právě to je potřeba udělat. Pro neustálá obviňování, kdo situaci způsobil a kdo je viníkem, není v evropském státě místo. Doufám, že znepřátelené strany se z toho poučí a uvědomí si, že tato situace nemůže pokračovat.

Pokud se pan Rama a jeho strana skutečně zúčastní místních voleb, jak dnes některým z nás sám naznačil, a jmenuje členy volební komise, vítám to a doufám, že je to první krok k tomu, aby byly tyto místní volby otevřené a transparentní a aby byly následně přijaty jejich výsledky.

Parlament plně podpořil proces liberalizace, který již byl zmíněn. Mám na pana Füleho následující požadavek: doufám, že Komise neuvažuje o zrušení liberalizace víz pro občany Albánie jako o případné sankci vůči těmto dvěma znepřáteleným stranám. Doufám, že to tak není. Moje další otázka se týká možnosti vyvinout větší tlak, pokud tyto dvě strany nedojdou k dohodě. Jednou z možností, jak uvedla paní Cornelissenová, je odebrat vládě odpovědnost za správu finančních prostředků z nástroje předvstupní pomoci (NPP) a vrátit ji Komisi. Další možností by mohlo být zmrazení finančních prostředků NPP. Tím by však utrpělo obyvatelstvo, což nemůže být náš cíl. Jaké jsou vaše plány v případě, že nebude možné dojít k nějakému řešení?

A poslední bod: ve zprávě poslance Martyho Radě Evropy bylo vzneseno obvinění, že albánské tajné služby se účastnily obchodování s orgány nebo jej podporovaly. Víte, zda jsou albánské tajné služby a albánské soudnictví připraveny spolupracovat?

  Jaroslav Paška (EFD). – (SK) Od všeobecných voleb v roce 2009 přetrvává v Albánii politické napětí vyplývající z těsného volebního výsledku, který poražené politické sily označily za volební manipulaci.

Albánští socialisté vedení Edim Ramou obviňují předsedu vlády Saliho Berishu nejen z volebního podvodu, ale i ze zodpovědnosti za rozsáhlou korupci a zhoršující se životní podmínky obyvatelstva. Na protestní shromáždění zorganizované opozicí v albánském hlavním městě Tiraně přišlo 21. ledna více než 20 tisíc demonstrantů, kteří žádali odstoupení vlády Saliho Berishi. Policejní zásah s použitím vodních děl, slzotvorného plynu a střelby gumovými projektily si však vyžádal čtyři lidské životy a více než 150 zraněných. Brutalita policejního zásahu i skutečnost, že Sali Berisha udělil všem členům bezpečnostních složek, kteří se zúčastnili potlačení demonstrace, mimořádné odměny ve výši jednoho měsíčního platu, je jasným důkazem toho, že si albánský premiér kupuje přízeň silových složek a snaží se získat jejich podporu a postavit je proti albánskému lidu.

Ve slušných, civilizovaných zemích o vládě obvykle rozhodují občané, voliči, a ne podplacené silové či policejní složky. Pokud na tuto elementární zásadu demokratického způsobu vládnutí pan Sali Berisha zapomněl, tak podle mého názoru nemá v čele demokratického státu co dělat. Myslím si, vážení, že nikdo z nás nechce, aby se nám v Evropě začaly prosazovat vlády, které svou moc budují na volebních podvodech, zkorumpovaných policistech a jež reprezentují malí diktátoři, kteří nevědí, že mají řádně odevzdat moc ve státě jiným. Proto musíme být i v Albánii při obhajobě demokracie důraznější.

  Doris Pack (PPE). – (DE) Pane předsedající, pane Füle, pane Lajčáku, dámy a pánové, problém, o němž dnes jednáme, nevznikl 21. ledna. Proto se musíme ptát sami sebe a já se také ptám vás: proč Komise a jiné mezinárodní organizace neuhasily oheň v době, kdy se v polovině roku 2009 objevily první plameny? Volby v roce 2009 byly ze všech, které se dosud v Albánii konaly, nejlepší a byly založeny na volebních právních předpisech, které byly překvapivě přijaty na základě konsenzu mezi socialisty a demokraty. Dosažení konsenzu je v Albánii něco zcela nového. Domnívám se, že je to důležité. Všechny socialistické volební rady, Úřad OBSE pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR), pozorovatelé i my sami jsme věřili, že volby byly vedeny správně.

Vláda, která byla následně vytvořena, byla pro Albánii také něco nového. Dvě strany, které se nemohou vystát, spolu zasedly ke stolu a spolupracovaly. Demokratická strana na jedné straně a menší sociálnědemokratická strana na straně druhé. Dvě znepřátelené skupiny se sešly, aby Albánii pomohly dosáhnout pokroku. Albánie se připojila k NATO a má vízový režim, ale bohužel jí zatím nebyl udělen status kandidátské země.

Nicméně právě ve chvíli, kdy vznikla vláda, opozice rozhodla, že volby nebyly vedeny řádně, a vyzvala k otevření volebních schránek. Co je to za vládu, která otevře volební schránky? Není to vláda, která je v mé zemi nebo ve vašich zemích. Musíme s tím jít nejprve před ústavní soud nebo volební komisi. Podobné protesty, jaké jsme viděli, hladovky a odmítání spolupracovat v parlamentu na schvalování důležitých právních předpisů jsou naprosto nepřijatelné. Je důležité, abychom to řekli jasně a abychom pracovali s fakty. Není vždy možné dostat vše na stejnou úroveň.

Chtěla bych vědět, které problémy jsou nejdůležitější a nejobtížnější. Obvinění, která byla vznesena nedávno i hned na začátku, se týkala problému otevření volebních schránek. To není možné, protože ústava to neumožňuje. Jak je možné, že se o tom jedná, když to není dovoleno? Situace nyní eskalovala a čtyři lidé byli zabiti.

Je dobře, že jste se dnes pokusili předložit plán. Možná však trochu přeháníme, nazýváme-li to takto. Byla bych velmi ráda, kdybyste vy, pane Füle, a pan Lajčák pomocí tohoto plánu vypracovali cestu k lepší budoucnosti pro tamní občany.

  Victor Boştinaru (S&D). – Pane předsedající, vítám prohlášení pana komisaře. Rád bych také zdůraznil přínos pana Lajčáka ve snaze nalézt řešení umožňující překonat tuto tíživou situaci.

Nedávné demonstrace v Tunisku a Egyptě byly jistě namířeny proti místním diktátorům, kteří nakonec museli opustit svou zemi – ale bez většího násilí a poprav jako v Tiraně, jak dosvědčila média. Pokud jde o tvrzení premiéra Berishi, že demonstrace nebyly nic víc než státní převrat ​​vedený opozicí, prezidentem Albánie, generálním prokurátorem a šéfem tajné služby – všichni byli do svých funkcí jmenováni pod vedením pana Berishi –, jsou všichni tito lidé nyní socialisté, nebo je něco v nepořádku s panem Berishou?

Rád bych zde citoval Thomase Countrymana, zástupce tajemníka ministra na americkém Ministerstvu zahraničí, který veřejně odmítl hypotézu, že to, co se stalo 24. ledna, byl státní převrat. Musíme být teď odhodlaní a efektivní podobně jako Spojené státy a NATO ve snaze vyvíjet tlak a pomoci dvěma albánským stranám dohodnout se na řešení, ale vyzývám také všechny své kolegy, kteří dávají panu Berishovi svou bezpodmínečnou podporu, aby tento jednostranný přístup nepoužívali. Je důležité vyvinout tlak na obě strany tak, aby tyto dva bloky nakonec dospěly k řešení.

Až dosud projevila jistou připravenost provést obě usnesení Evropského parlamentu a 12 návrhů, o kterých jste se zmínil, pane komisaři, pouze jedna strana. Apeluji na Komisi, aby byla silná a odhodlaná k dohodě založené na usnesení Evropského parlamentu a 12 podmínkách, o kterých jste se zmínil, s ohledem na to, že bez plné dohody obou stran může být proces evropské integrace Albánie zcela zmrazen.

  Antonio Cancian (PPE). – (IT) Pane předsedající, chtěl bych poděkovat panu komisaři za plán pro Albánii, který dnes představil a který z celého srdce podporuji. Jsem zcela přesvědčen, že tato země má evropskou budoucnost, a měla by proto být kandidátem na přistoupení.

Krveprolití z 21. ledna uvrhlo Tiranu o několik let zpět do minulosti. Bylo to, jako bychom se dívali na záběry protestů a násilí z roku 1990. Nedávné události a budoucnost země v blízké době mne proto velmi znepokojují.

Během naší poslední návštěvy v listopadu 2010 ve funkci delegace pro jihovýchodní Evropu a ve dnech 3. a 4. května 2010 ve funkci členů parlamentního Výboru pro stabilizaci a přidružení jsem byl spolu s dalšími kolegy očitým svědkem problémů Albánie. Nepodařilo se nám dovést tato jednání do zdárného konce v podobě konečného usnesení o dohodě. Je možné, že se nám nepodařilo vyřešit skutečné problémy země? Byla kromě pouhé politické alchymie vůbec zmíněna skutečná rakovina společnosti v podobě nezaměstnanosti? Musíme obnovit svůj smysl pro odpovědnost a právě po tom voláme.

V souvislosti s tímto problémem je při hledání alespoň nějakého sblížení většiny a opozice v oblasti základních pravidel nutné všemi možnými způsoby zajistit, aby se další kolo voleb vyznačovalo nejvyšší možnou mírou transparentnosti a demokracie. Starosta Edi Rama půjde do voleb za okres Tirana, takže brzy budeme mít možnost kontrolovat a posoudit politickou situaci a úroveň demokracie, protože tam přirozeně budeme přítomni.

Bez ohledu na pokrok, kterého Albánie v tomto období dosáhla, nesmí Evropa nikdy ustat ve snaze o dialog a spolupráci. Chtěl bych poděkovat panu komisaři za práci, kterou vykonal a bude i nadále vykonávat, protože naše přítomnost v Albánii je důležitá.

  Maria Eleni Koppa (S&D). – (EL) Pane předsedající, události v Albánii jsem sledovala s velkými obavami. Tragické události během demonstrace proti korupci, kdy byli při střetech s bezpečnostními silami zabiti lidé, je třeba jasně odsoudit.

Pokračující politická krize představuje velmi vážné nebezpečí pro stabilitu země. Každý nese svůj díl odpovědnosti. Avšak zvolená vláda by měla naslouchat signálům lidu, že země potřebuje řádnou správu. Jednou z priorit albánské vlády by mělo být vytvoření právního řádu likvidací korupce. Pokud mají lidé pocit, že vláda jedná proti jejich zájmům, mají právo v mezích zákona demonstrovat.

Evropská unie musí udělat maximum pro to, aby pomohla zajistit, že převládne klid a opatrnost. Do tohoto procesu se musíme zapojit všichni.

Apeluji na své kolegy poslance ve skupině Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů), aby nepřehlíželi závažnou odpovědnost vlády a nevinili z politické krize pouze opozici. V této fázi by podle mého názoru měl být obnoven politický dialog a mělo by být nalezeno řešení na základě postupů stanovených v ústavě a v souladu se zákonem.

  Simon Busuttil (PPE). – (MT) Pane předsedající, při pohledu na to, co se děje v Albánii, je mi velmi smutno, protože si přitom vzpomenu na historii své vlastní země na začátku osmdesátých let, tedy před třiceti lety, kdy Malta čelila podobné situaci: hluboké rozpory, napětí, politické soupeření, hrozby, a dokonce násilí. Vládla tam dusivá atmosféra, kvůli které jsem nebyl na svou zemi hrdý. Domnívám se, že stejně tak jsou albánští občané smutní z nynější neutěšené situace ve své zemi a vůbec nejsou hrdí na to, co se tam děje.

Dnes jsem na svou zemi velmi hrdý, protože jsme vytvořili stabilní, demokratický systém a především proto, že jsme nyní součástí evropské rodiny. Politické prostředí se radikálně změnilo. Přeji Albánii, aby dosáhla svého cíle stát se stabilní zemí, která je součástí evropské rodiny. Je však jasné, že pokud dvě hlavní strany v zemi budou nadále tvrdohlavé, pak tohoto cíle nebude nikdy dosaženo. Je to škoda, ale je to realita.

Evropská unie dělá, co může. Nyní byl odstraněn požadavek na víza pro Albánce. Je nicméně třeba, aby svou roli hrála i Albánie, a má-li se tak stát, pak všechny zúčastněné strany, včetně vlády a opozice, musí přijmout jinou politiku, tedy takovou, která je založena na dialogu, na zralosti a na odpovědnost vůči albánskému lidu, politiku, která se nesnaží rozdělovat, ale sjednocovat.

Není naším úkolem říkat Albáncům a Albánii, co mají dělat. Jsme tady proto, abychom jim řekli, že rozhodnutí, zda Albánie najde v evropské rodině své místo, mají ve svých rukou.

  Anna Ibrisagic (PPE). – (SV) Pane předsedající, ačkoli krize v Albánii trvá již dlouho, až teď začala skutečně eskalovat, přičemž tentokrát jednala EU okamžitě a správně. Prostřednictvím závazku komisaře Füleho a dalších dala EU najevo, že Albánie nemusí čelit svým problémům sama. To je hlavní problém, který poškozuje důvěryhodnost země, která to myslí s připojením k EU vážně.

Nejde o to, kdo má pravdu a kdo ne, ale o to, že je třeba, aby byl do politických institucí navrácen politický dialog. Neměli bychom podporovat žádnou ze stran jakožto správnou nebo špatnou a je třeba vyjádřit velmi jasně, že květnové volby musí být signálem o tom, jakým směrem se Albánie chce vydat – směrem k EU, nebo k další izolaci.

  Zigmantas Balčytis (S&D). – (LT) Vážený pane předsedající, sdílím obavy kolegů poslanců, že situace v Albánii je znepokojující a může mít negativní dopad nejen na samotnou Albánii, ale i na budoucí vyhlídky zemí v celé oblasti Balkánu. Na konci loňského roku Evropská unie vyjádřila přesvědčení, že Albánie a Bosna a Hercegovina činí a mohou učinit pokrok zahájením důležitých reforem, a liberalizovala vízový režim jejich občanů. Avšak politické nepokoje, které začaly o sotva pár měsíců později a vyústily ve smrt několika lidí, naznačují, že Albánie v této zkoušce selhala.

Tento výbuch násilí v Albánii volá po přehodnocení dlouhodobých vyhlídek na integraci této oblasti, protože politika Evropské unie je zaměřena na regionální stabilitu a tento přístup je správný. Mezi zeměmi balkánského regionu by měla panovat větší solidarita a mělo by být v jejich společném zájmu udržet a podpořit větší regionální integraci a politickou stabilitu.

  Elena Băsescu (PPE). – (RO) Pane předsedající, napjatá situace, která vznikla na konci ledna v Albánii, podtrhuje, jak důležité je držet se v politické debatě určitých hranic. Extrémní vyhrocení sporů mezi vládou a opozicí mělo za následek ztráty na lidských životech. Musím zdůraznit, že v demokratickém státě by tyto konflikty neměly překročit zdi parlamentu. Na ulici nemají co dělat. Útok na vládní budovu organizovaný opoziční skupinou ve snaze chopit se moci násilím je vážná věc a triky některých orgánů skrýt viníky jsou nepřijatelné. Proto vyzývám vedoucí představitele albánské opozice, aby se vrátili k parlamentní diskusi. Volby v roce 2009 byly spravedlivé a povinností politických stran je respektovat vůli lidu. Ohrožování státních institucí není odpověď na to, když někdo vyjádří své přesvědčení či nespokojenost.

  Georgios Papanikolaou (PPE). – (EL) Pane předsedající, chtěl bych poznamenat toto: je nanejvýš překvapivé, že zatímco ukazatele růstu Albánie se neustále zvyšují a v roce 2010, uprostřed globální ekonomické nestability, překročil růst úroveň 2 % a podle očekávání by měl v roce 2011 dosáhnout 3 %, sociální napětí se přesto nezlepšuje, naopak se spíše zhoršuje.

Růst, pane komisaři, samozřejmě nevyvolal v albánském lidu pocit prosperity. Naopak je také zřejmé, že roste zklamání a s ním i strach z nové vlny imigrace do sousedních zemí. Zažili jsme to velmi intenzivně v roce 1990 v Řecku.

V tomto důležitém okamžiku má proto Evropa povinnost nejen dávat Albánii politické rady, ale také poskytnout jí postupy a příklady, aby byl růst ku prospěchu všem skupinám společnosti.

  György Schöpflin (PPE). – Situaci, ve které se ocitla Albánie, asi nejlépe vystihuje pojem studená občanská válka. Politické strany hrají roli válčících stran a strhávají zemi do klesající spirály. Lze to vysvětlit tím, že levice i pravice si myslí, že politické strany by měly mít výhradní moc jako kdysi komunistická strana.

Když už polarizace tohoto druhu vznikla, je velmi obtížné situaci změnit tak, aby měla podobu demokratického standardu, protože v tomto kontextu je exkluzivní moc zcela racionální, což je tragické. Existuje z toho cesta ven? Ano: katarze. Tu však může přinést jedině větší krize nebo velký historický kompromis.

  Štefan Füle, člen Komise. – Pane předsedající, chtěl bych vám poděkovat za tuto příjemnou rozpravu, a ještě než přejdu ke svým závěrečným připomínkám, dovolte mi reagovat na dvě otázky, které byly vzneseny během rozpravy.

Na první z nich, kterou předložil pan Belder, odpovím vzhledem k hlavnímu tématu dnešní rozpravy písemně. Zazněla ale i další otázka: zda uvažujeme o sankcích. Ne, neuvažujeme. Proč? Protože v otázkách rozšíření funguje velmi spravedlivě podmíněnost, což zjevně platí i v tomto případě. Pokud splňujete podmínky, můžete pokračovat v procesu přistoupení a případně vstoupit do Evropské unie. Pokud podmínky a požadavky nesplňujete, celý proces se zpomalí a případně i zastaví. To je bohužel konečná cena, kterou platí nejen politici, ale i občané příslušné země.

Spolu s vysokou představitelkou se budu nadále snažit usnadnit dialog mezi většinou a opozicí v Albánii. Máme jasnou představu, jak na to. Potřebujeme také vaši podporu, abychom zajistili, že vedoucí představitelé hlavní opoziční strany a premiér Albánie porozumí našemu poselství.

To by mohlo zemi vyvést z politické krize a umožnit pozitivní kroky směrem k její integraci do Evropy. Evropská unie přislíbila všem zemím západního Balkánu, že vstoupí do Evropské unie. Za tímto slibem stojíme a zvýšíme naše úsilí, pokud tyto země splní příslušná kritéria. Albánie musí nezbytně provést 12 hlavních priorit uvedených ve stanovisku.

K těmto prioritám patří řešení základních principů demokracie, jako je řádné fungování parlamentu, rozdělení moci, vedení voleb a dodržování zásad právního řádu. To vše bude možné pouze tehdy, pokud v současné politické situaci dojde k zásadnímu pozitivnímu obratu s obnovením plného a konstruktivního politického dialogu v parlamentu, respektováním všech státních institucí a uvědomením, že občané Albánie mají svá přání, kterým je potřeba věnovat pozornost. Vedoucí představitelé Albánie musí nyní jednat ve prospěch svého lidu.

Evropská unie je připravena Albánii pomoci.

  Předsedající. - Rozprava je ukončena.

Písemná prohlášení (článek 149 jednacího řádu)

  Niki Tzavela (EFD), písemně. – (EL) Krize v Albánii, která ohrožuje geopolitickou stabilitu na Balkáně, vyvolává vážné obavy a znepokojení. Patová politická situace mezi vládou a opozicí zpochybňuje evropské vyhlídky Albánie a prezident Sali Berisha nemá v úmyslu odstoupit. Ačkoli mezi Albánií a nedávnými událostmi v severní Africe lze vysledovat některé paralely, společnými rysy jsou rozhodně chudoba, nezaměstnanost, korupce, klientelistický režim a nedostatek demokracie. I když krize v Albánii byla dočasně odvrácena, musíme s Albánií úzce spolupracovat na tom, aby se politická situace vyřešila. Komise by měla vysvětlit, jak chce chránit práva Řeků a dalších menšin v Albánii prostřednictvím hladkého a demokratického fungování systému a posílit fungování agentury Frontex na řecko-albánských hranicích vzhledem k nebezpečí přílivu imigrantů do Řecka v důsledku politických nepokojů. Komise by také měla brát vážně v úvahu skutečnost, že albánští státní příslušníci už nepotřebují k cestě do Turecka víza, takže je usnadněno narušování jižních hranic Evropy z této oblasti počínaje Řeckem jako první zastávkou, po které následuje zbytek Evropy.