Seznam 
Rozpravy
PDF 5250k
Úterý, 15. února 2011 - Štrasburk Vydání Úř. věst.
1. Zahájení zasedání
 2. Rozpravy o případech porušování lidských práv, demokracie a právního státu (oznámení předložených návrhů usnesení): viz zápis
 3. Výkonnostní emisní normy pro nová lehká užitková vozidla (rozprava)
 4. Práva cestujících v autobusové a autokarové dopravě (rozprava)
 5. Právní stát v Rusku (rozprava)
 6. Oprava k přijatému textu: viz zápis
 7. Výklad jednacího řádu: viz zápis
 8. Hlasování
  8.1. Dohoda mezi ES a Jihoafrickou republikou o obchodu, rozvoji a spolupráci (A7-0018/2011, Eva Joly) (hlasování)
  8.2. Dohody mezi EU, Islandem, Lichtenštejnskem a Norskem (finanční mechanismy na období 2009–2014 a dovoz některých ryb a produktů rybolovu do EU na období 2009–2014) (A7-0372/2010, Maria Eleni Koppa) (hlasování)
  8.3. Dohoda mezi Evropským společenstvím a Brazílií o některých aspektech leteckých služeb (A7-0004/2011, Silvia-Adriana Ţicău) (hlasování)
  8.4. Dohoda mezi Evropským společenstvím a Islandskou republikou, Norským královstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o doplňkových pravidlech v souvislosti s Fondem pro vnější hranice na období 2007 až 2013 (A7-0007/2011, Wim van de Camp) (hlasování)
  8.5. Přistoupení Lichtenštejnského knížectví k dohodě mezi EU, ES a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (A7-0008/2011, Carlos Coelho) (hlasování)
  8.6. Přistoupení Lichtenštejnského knížectví k dohodě mezi ES a Švýcarskou konfederací o určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států nebo ve Švýcarsku (A7-0013/2011, Monika Hohlmeier) (hlasování)
  8.7. Dohoda mezi EU a Brazílií o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty pro držitele běžných cestovních pasů (A7-0011/2011, Monica Luisa Macovei) (hlasování)
  8.8. Dohoda mezi EU a Brazílií o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty pro držitele diplomatických, služebních či úředních cestovních pasů (A7-0010/2011, Ioan Enciu) (hlasování)
  8.9. Provádění směrnice o službách (A7-0012/2011, Evelyne Gebhardt) (hlasování)
  8.10. Práva cestujících v autobusové a autokarové dopravě (A7-0020/2011, Antonio Cancian) (hlasování)
  8.11. Výkonnostní emisní normy pro nová lehká užitková vozidla (A7-0287/2010, Martin Callanan) (hlasování)
  8.12. Posílená spolupráce v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany (A7-0021/2011, Klaus-Heiner Lehne) (hlasování)
  8.13. Radioaktivní kontaminace potravin a krmiv (A7-0001/2011, Ivo Belet) (hlasování)
 9. Vysvětlení hlasování
 10. Opravy hlasování a sdělení o úmyslu hlasovat: viz zápis
 11. Schválení zápisu z předchozího zasedání: viz zápis
 12. Přijetí změn Smlouvy (rozprava)
 13. Stav evropského azylového systému po nedávném rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (rozprava)
 14. Okamžitá opatření EU na pomoc Itálii a dalším členským státům, které čelí výjimečnému přílivu uprchlíků (rozprava)
 15. Přiměřené, udržitelné a spolehlivé důchodové systémy v Evropě (rozprava)
 16. Padělání léčivých přípravků (rozprava)
 17. Doba vyhrazená pro otázky (otázky Komisi)
 18. Situace v Albánii (rozprava)
 19. Skandál s odposlechy v Bulharsku (rozprava)
 20. Energetická strategie Světové banky (rozprava)
 21. Pořad jednání příštího denního zasedání: viz zápis
 22. Ukončení zasedání


  

PŘEDSEDAJÍCÍ: LIBOR ROUČEK
Místopředseda

(Zasedání bylo zahájeno v 9:00)

 
1. Zahájení zasedání
Videozáznamy vystoupení

2. Rozpravy o případech porušování lidských práv, demokracie a právního státu (oznámení předložených návrhů usnesení): viz zápis

3. Výkonnostní emisní normy pro nová lehká užitková vozidla (rozprava)
Videozáznamy vystoupení
MPphoto
 

  Předsedající. - Dalším bodem je zpráva Martina Callanana jménem Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nová lehká užitková vozidla v rámci integrovaného přístupu Společenství ke snižování emisí CO2 z lehkých užitkových vozidel (KOM(2009)0593 – C7-0271/2009 – 2009/0173(COD)) (A7-0287/2010).

 
  
MPphoto
 

  Martin Callanan, zpravodaj. Pane předsedající, jsem potěšen, že dnes mohu zahájit rozpravu o své zprávě o emisích z lehkých užitkových vozidel.

Než se dostanu k podrobnostem textu, chtěl bych vyjádřit poděkování: především poděkování stínovým zpravodajům ze všech politických skupin. Zadruhé zpravodajům a členům Výboru pro dopravu a cestovní ruch a Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku za jejich stanoviska. A zatřetí paní komisařce a jejímu týmu – k této problematice jsme absolvovali řadu velmi konstruktivních setkání. Začtvrté bych chtěl poděkovat belgickému předsednictví za velmi důkladnou práci v průběhu třístranných vyjednávání. A moje poslední poděkování patří Josu Vervloetovi a Isobel Findlayové ze sekretariátu výboru ENVI, kteří mi po celou dobu poskytovali neuvěřitelnou podporu. Velmi oceňuji zejména to, že mi Isobel pomohla se složitým postupem projednávání ve výborech.

Navrhovaný právní předpis byl očekáván od té doby, co byl schválen podobný právní předpis týkající se osobních automobilů. Já osobně jsem nebyl zcela přesvědčen o potřebě tohoto právního předpisu, neboť většinu dodávkových vozů si kupují velcí i malí podnikatelé, kteří si již velmi dobře uvědomují potřebu šetřit a hospodárně využívat palivo. Proto jsem po celou dobu trvání tohoto procesu věřil, že nejdůležitější je mít ambiciózní, ale realistický dlouhodobý cíl a vhodný krátkodobý cíl, který bude zohledňovat jak potřeby průmyslových výrobních cyklů, tak potřeby zlepšení stavu životního prostředí. Po celou dobu jednání jsme se zaměřovali hlavně na dlouhodobý cíl.

Původní návrh Komise byl 135 g CO2/km, což bylo z mnoha stran považováno za nedosažitelné. Odvětví lehkých užitkových vozidel má delší vývojový a výrobní cyklus než odvětví osobních automobilů. Lehké užitkové vozy se také, jak napovídá jejich název, používají převážně pro obchodní účely a na rozdíl od osobních automobilů je u těchto vozidel méně možností na úpravu jejich tvaru a hmotnosti, což by snížilo emise. Hlavní cestou, jak toho u lehkých užitkových vozidel dosáhnout, je úprava motoru a mechaniky vozidel, což je mnohem delší a nákladnější postup než jednoduchá změna karosérie vozidla nebo hmotnosti vozidla.

Je třeba také poznamenat, že v odvětví lehkých užitkových vozidel se mnohem častěji než v odvětví osobních automobilů používá jako palivo nafta. Když Komise zveřejnila svůj původní návrh, mnoho výrobců jasně uvedlo, že si nepřejí nastavení nižšího limitu než 160 g CO2/km, což je číslo, které nám všem tady v Parlamentu vyrazilo dech, neboť je příliš mírné a blahovolné. Nakonec je v balíčku, který jsme odsouhlasili a který máte dnes před sebou, slušný a rozumný kompromis 147 g CO2/km.

Vzhledem k vyšším nákladům spojeným se snížením emisí CO2 lehkých užitkových vozidel v porovnání s osobními automobily a potřebě delšího vývojového a výrobního cyklu se osobně domnívám, že jsme na jedné straně dosáhli slušné rovnováhy mezi zajištěním vyšších ekologických norem a na druhé straně jsme pro odvětví výroby lehkých užitkových vozidel stanovili realistický a dosažitelný cíl. Skutečnost, že když jsme dospěli k této kompromisní výši, jsme z jedné strany obviňováni, že příliš přejeme průmyslu, a z druhé strany, že jsme příliš ohleduplní k životnímu prostředí, je pro mne známkou, že jsme možná dospěli ke správné rovnováze.

Jedna z oblastí v návrhu Komise, s níž se podle názoru všech skupin nedalo pracovat, se týkala velmi složité problematiky výroby vozidel v několika fázích. Je samozřejmě nespravedlivé postihovat výrobce základního vozidla, protože nejsou odpovědní za to, co se s vozidlem stane v dalších fázích výroby. Balíček, který máte dnes před sebou, obsahuje velmi rozumný návrh, že Komise do konce roku celou záležitost prověří a stanoví základ, podle něhož bude provedena revize.

Jsem přesvědčen, že balíček, který jsme dojednali a který bude dnes předložen Parlamentu jako pozměňovací návrh 58, je nejlepší možný výsledek. Jsem rád, že mám, alespoň jak doufám, podporu většiny hlavních politických skupin. Návrh vyvažuje potřebu lepších ekologických norem s realistickými a dosažitelnými cíli, které nepoškodí výrobní odvětví a nebudou představovat riziko pro pracovní místa v Unii.

Obecně nejsem příznivcem dohody v prvním čtení a myslím si, že pokud je to vůbec možné, měli bychom se jí vyhýbat. V tomto případě však dohoda v prvním čtení vnáší jasno a jistotu do odvětví, které stále trpí v důsledku celosvětové hospodářské krize, a určuje úroveň přísných, ale spravedlivých ekologických norem, o něž nám všem jde. Doufám, že kolegové dnes stejně jako já balíček podpoří.

 
  
MPphoto
 

  Connie Hedegaard, členka Komise. Pane předsedající, úvodem bych chtěla poblahopřát zpravodaji, panu Callananovi, a stínovým zpravodajům k úsilí, které vynaložili na dosažení dohody o návrhu Komise o lehkých užitkových vozidlech. Jak uvedl pan Callanan, vzhledem k dozvukům hospodářského poklesu byly tyto diskuse skutečně obtížné.

Abych to vysvětlila: kompromisní balíček, který je výsledkem těchto meziinstitucionálních diskusí, není v mnoha bodech tak ambiciózní jako návrh Komise. O jeden rok je především odložena úplná shoda s krátkodobým cílem, byla snížena pokuta za nesplnění, tzv. „poplatek za překročení emisí“, a ambice dlouhodobého cíle byly sníženy. Proto nebude pro nikoho žádným překvapením, když řeknu, že bych byla uvítala ambicióznější výsledek, a mnozí z vás pravděpodobně sdílí tento názor.

Tento kompromis však stále představuje krok kupředu. Do roku 2020 se tak díky němu sníží průměrné emise CO2 dodávkových vozidel ze základní úrovně 203 g CO2 na kilometr v roce 2007 na 147 gramů na kilometr. To bude znamenat průměrné snížení emisí u dodávkových vozidel o 28 % za 13 let. Vzhledem k očekávané rostoucí poptávce po lehkých užitkových vozidlech bude zvýšená účinnost znamenat významný příspěvek k omezení emisí v dopravě.

Kompromis také přinese spotřebitelům, zejména malým a středním podnikům, čisté úspory za celou dobu životnosti vozidla, a to více než 2 200 EUR na vozidlo. Tyto cíle navíc podnítí inovace v odvětví, umožní výrobcům využít přechod k nízkouhlíkovému hospodářství a podpoří jejich dlouhodobou konkurenceschopnost. Nezapomínejme, že tento předpis by měl poskytnout výrobcům výhodu v tom, že budou průkopníky na světových trzích, kde se tyto standardy pravděpodobně objeví následně a kde se očekává nárůst poptávky po účinných vozidlech.

Toto nařízení navíc zaplní velkou mezeru mezi předpisy pro osobní a dodávkové vozy a minimalizuje tak možné nepříznivé účinky na regulaci CO2 u osobních automobilů. Velké automobily se nebudou moci vyhnout normám pro emise CO2 pouhou změnou kategorie vozidla na „dodávkové“ při schvalování typu.

Konečně, jak víte, emise z dopravy jsou dnes vyšší než v roce 1990 a do velké míry vyrovnávají snížení emisí v ostatních odvětvích. To je samozřejmě neudržitelné. Doprava musí zásadním způsobem přispět k celkovým cílům EU v oblasti CO2.

Toto nařízení je dalším nástrojem, který pomůže členským státům splnit závazky v oblasti snížení emisí CO2 v odvětvích mimo systém pro obchodování s emisemi do roku 2020.

Jsem přesvědčena, že tyto dohoda je dalším důkazem, že Evropská unie se zavazuje dosáhnout svých cílů v oblasti klimatu, a doufám, že dnes při hlasování tento kompromisní balíček podpoříte.

 
  
MPphoto
 

  Werner Langen, navrhovatel Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku.(DE) Pane předsedající, první čtení by mělo být výjimkou. V tomto případě to bylo možné, neboť jsme došli v tom nejkontroverznějším tématu ke kompromisu mezi návrhy Komise, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku. Skutečnost, že jsme šli do jednání se společným vyjednávacím mandátem od všech skupin, je jedinou věcí, která nám umožnila dojít k tomuto výsledku. Chtěl bych poděkovat zejména panu Callananovi za projevené odhodlání. Můžeme být hrdí na to, co jsme dokázali. Výsledek je v mnoha oblastech shodný s návrhem Výboru pro průmysl. Jsem přesvědčen, že jsme zahájili ambiciózní projekt, který je pro toto odvětví schůdný a který především umožní spotřebitelům kupovat si dostupné moderní automobily s nižšími emisemi CO2. To platí zejména pro malé a střední podniky, obchodníky, maloobchodníky a mikropodniky, které používají tento typ vozidel.

(Předsedající řečníka přerušil.)

V mé agendě za Výbor pro průmysl je jeden bod, který nebyl do návrhu zapracován, nicméně byl přijat těsnou většinou. Týká se návrhu na omezovače rychlosti. Nyní je to věcí členských států, které budou muset zavést své vlastní předpisy. Celkově jsme nicméně s kompromisem spokojeni. Výbor pro průmysl je připraven podpořit balíček jako celek.

 
  
MPphoto
 

  Oldřich Vlasák, navrhovatel Výboru pro dopravu a cestovní ruch. − (CS) Pane předsedající, je pravdou, že doprava patří mezi sektory, kde je žádoucí emise snižovat. Naše honba za snižováním emisí by však neměla ohrožovat konkurenceschopnost evropských výrobců automobilů. Tento požadavek je obzvláště naléhavý vzhledem k proběhlé finanční krizi, která dosud má na evropský automobilový průmysl vážné dopady.

V tomto ohledu hodnotím dosaženou hodnotu 147 g CO2/km pro průměrné emise nových lehkých užitkových vozidel jako poměrně ambiciózní a jsem velice zvědav na studii proveditelnosti, kterou má Komise na základě aktualizovaných výsledků zpracovat.

S velkou ostražitostí současně sleduji snahy Komise a některých dalších aktérů, kterým se navržený cíl zdá naopak málo ambiciózní, opětovně debatu na toto téma otevírat a pokoušet se o změnu tohoto nařízení, která by stanovovala přísnější cíle. Jsem přesvědčen, že ekonomičtí aktéři potřebují jistotu, že se legislativa nebude neustále měnit. Nyní nastal čas dát výrobcům automobilů prostor na práci a vývoj nových motorů, aby se s regulací a novými cíli mohli vypořádat.

Současně se domnívám, že by naší pozornosti neměl uniknout ani bod odůvodnění 24, který se zamýšlí nad rozšířením omezovačů rychlosti také pro lehká užitková vozidla. Jsem rád, že tuto otázku budeme řešit zvlášť a že tato debata bude věcná a méně ideologická.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. - Dámy a pánové, musíme se držet předem stanoveného času, protože máme nabitý program a ve 12:00 je hlasování.

 
  
MPphoto
 

  Richard Seeber, jménem skupiny PPE.(DE) Pane předsedající, dnes zastupuji paní Weisgerberovou, naši stínovou zpravodajku za Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, která je na mateřské dovolené. Všichni jí přejeme všechno nejlepší. Odvedla na této problematice vynikající práci.

Celkově jsme všichni s kompromisem spokojeni. Dosáhnout jej nebylo tak obtížné jako v případě osobních automobilů, neboť toto není tak emocionálně vypjaté téma. Museli jsme se ale vypořádat s velkými ekologickými a hospodářskými problémy. Z hlediska politiky klimatu je důležité, že zátěž je rozložena rovnoměrně na všechny články řetězu a každý z těchto článků musí přispět. Museli jsme však zajistit, že tento článek neobrousíme natolik, aby se zlomil. Co tím myslím? Samozřejmě náklady spojené s takovým opatřením představují pro malé a střední podniky závažný problém. Malé podniky budou velmi pečlivě zvažovat, zda se vyplatí nahradit staré vozidlo a investovat do nového. Proto jsme se museli méně soustředit na technické aspekty a více na ekonomické aspekty. Z technického hlediska jsme mohli dosáhnout mnohem více, ale náklady by určitě přešly na malé a střední podniky a to by nepřineslo požadované výsledky.

Budeme muset několik let počkat, abychom zjistili, zda je nařízení dobré, neboť dobré bude jen v případě, že skutečně dosáhneme požadovaných úrovní emisí. Bude-li výsledkem udělování pokut, pak jsme svého cíle nedosáhli. Musíme velmi pečlivě sledovat, jak se situace vyvíjí.

 
  
MPphoto
 

  Matthias Groote, jménem skupiny S&D.(DE) Pane předsedající, dámy a pánové, úvodem bych chtěl vyjádřit vděčnost za to, jakým způsobem jsme byli schopni tak konstruktivně spolupracovat. Dnes jsme došli k dobrému kompromisu z hlediska životního prostředí i hospodářství. Přestože jsme podle mého názoru mohli dosáhnout více, pokud jde o limit, je právní předpis pro lehká užitková vozidla, který dnes schvalujeme, tím nejpřísnějším na světě. Na to nesmíme zapomínat. Paní Hedegaardová již řekla, že tyto právní předpisy platné pro konkrétní odvětví, které zavádíme vedle systému obchodování s emisemi, jsou velmi důležité, protože nám umožňují dosáhnout cílů, které jsme si stanovili. Budou-li vozidla spotřebovávat méně paliva, přinese to přidanou hodnotu nejen klimatu, ale i kvalitě ovzduší. Při limitu 147 gramů, což odpovídá 5,6 litrů nafty, budou vozidla produkovat méně znečištění. To znamená, že se kvalita ovzduší v našich městech zlepší. Dnes uděláme velký krok kupředu.

Moje skupina hlasuje pro tento kompromisní balíček, neboť obsahuje důležitý bod, v němž se uvádí, že nejpozději v roce 2014 musíme zhodnotit, zda byly splněny nebo překročeny cíle, které dnes schvalujeme, a zda máme v této oblasti provést nějaké úpravy. To byl pro naši skupinu hlavní požadavek. O povaze tohoto kompromisu jsem vedl dlouhé diskuse se svým kolegou, panem Pirillem, a to byl jeden z předpokladů kompromisního balíčku.

Již tu zazněly komentáře k prvnímu čtení. V budoucnosti bychom měli zajistit, že k dohodě v prvním čtení nebude docházet tak často. V tomto případě je to přijatelné, neboť v diskusích šlo nakonec jen o pouhé dva gramy. Nemuseli jsme to předkládat ke druhému čtení. Jestliže však všechno budeme schvalovat v prvním čtení, Parlament se bude sám připravovat o svá práva.

Chtěl bych se zmínit ještě o jedné věci, a tou je zkušební cyklus. Bude velmi důležité, abychom v budoucnu měli standardizovaný zkušební cyklus, který snad jednou vstoupí v platnost na celém světě a který bude odpovídat skutečnosti. Naše stávající zkušební cykly jsou nerealistické a v této oblasti máme co napravovat. Probíhají mezinárodní jednání a já doufám, že skončí úspěchem, protože to bude znamenat, že právní předpis bude odrážet stávající jízdní cykly. Ještě jednou bych chtěl poděkovat všem, kdo se zapojili. Dnešní den je úspěšným dnem pro klimatickou a ekologickou politiku Evropské unie.

 
  
MPphoto
 

  Holger Krahmer, jménem skupiny ALDE.(DE) Pane předsedající, v diskusi o tom, zda je či není rozumné dojít k dohodě v prvním čtení, bychom neměli tak důsledně lpět na svých zásadách, jak doporučovali někteří poslanci. Mělo by to záviset na tématu. Jak probíhají diskuse? Jak rozporuplné jsou? V případě regulace emisí CO2 u lehkých užitkových vozidel je jasné, že stanoviska jednotlivých orgánů se příliš neliší. Proto by nemělo cenu zahajovat druhé čtení, nejde-li o věc, která je předmětem vzrušených diskusí, jinými slovy, pokud jde o dlouhodobý cíl.

Evropská komise nikdy řádně nevysvětlila, jak může být snížení emisí z dnešních 203 gramů na 135 gramů do deseti let – to jsou údaje, které právě uvedla paní Hedegaardová – provedeno ekonomicky schůdným způsobem. Nevyplývá to ani z posouzení dopadu. Představuje to snížení o 34 % a daleko to překračuje naše další cíle v oblasti klimatu. Nejdůležitějším úkolem Parlamentu bylo přiblížit tento cíl zpět realitě a zajistit jeho ekonomickou proveditelnost. To jsme také udělali. Jsem rád, že pan Groote zohlednil můj argument, neboť průměr vozového parku, 147 gramů, je daleko od toho, co Komise původně navrhovala, ale je to také zdaleka nejambicióznější cíl, jaký je kde ve světě stanoven. Neměli bychom se snažit přesvědčit sami sebe, že limit CO2 pro lehká užitková vozidla spasí světové klima.

Chtěl bych poděkovat všem, včetně zpravodajů, za jejich důkladnou práci. Jsem rád, že jsme pro tento kompromis získali velkou většinu.

 
  
MPphoto
 

  Carl Schlyter, jménem skupiny Verts/ALE.(SV) Pane předsedající, chtěl bych poděkovat zpravodaji, panu Callananovi, za mimořádnou profesionalitu a inkluzivní vystupování při vedení jednání.

Nebudu však vyjadřovat své díky za dohodu. My ve skupině Zelených/Evropské svobodné aliance jsme přesvědčeni, že původní návrh Komise byl dobrý a realistický, ale dohoda, které bylo dosaženo, je bohužel příliš slabá. Nijak neprospěje konkurenceschopnosti automobilového průmyslu. Otázkou je, kam budeme v roce 2020 prodávat automobily. Budeme je prodávat do Asie a tam budou žádat vozidla s mimořádně nízkou energetickou spotřebou. Chceme-li tedy využít konkurenceschopnosti tohoto odvětví, měli bychom si stanovit mnohem vyšší cíle. Dohoda neprospěje ani životnímu prostředí, a to ani v případě, že každé užitkové vozidlo vypustí o 28 % emisí méně. Cíle snížení emisí o 30 %, který pravděpodobně dojednáme v Durbanu v Jižní Africe, tak také nedosáhneme. Ani hospodářství z toho nebude mít žádný prospěch, neboť nikdo neočekává, že cena benzinu bude v roce 2020 přibližně 13 SEK, tedy 1,30 EUR za litr. Bude samozřejmě mnohem vyšší. Výpočty, které byly základem původního návrhu Komise, byly tedy mnohem realističtější, přestože byly údaje téměř příliš vysoké, než aby bylo možno provést efektivní ekonomické výpočty. Tato dohoda tak bohužel nijak neprospěje konkurenceschopnosti, hospodářství ani životnímu prostředí.

Naopak jsem přesvědčen, že přirozený technický pokrok půjde ještě dále, než uvádí tato dohoda. Horizont plánování v tomto odvětví se zhorší, protože spotřebitelé budou v roce 2020 téměř jistě žádat automobily, které nevypouští více než 120 g CO2/km.

Nešťastné je také to, že jsme snížili pokuty pro ty, kdo nesplní cíle. To znamená, že nesplníme ani cíl v legislativní oblasti, nedojde-li k tomu, v co doufám. Jinými slovy, dosáhneme toho přirozeným pokrokem. Stejně je to se superkredity: díky nim bláhově věříme, že emise jsou nižší, než skutečně jsou, počítáme-li každý elektromobil třikrát. Proto bohužel nemůžeme podpořit tuto dohodu, ale přesto bych chtěl poděkovat všem, kdo na ní pracovali.

 
  
MPphoto
 

  Miroslav Ouzký, za skupinu ECR. Pane předsedající, děkuji vám, že část této debaty moderujete v češtině. Chtěl bych ale hlavně poděkovat zpravodajům a hlavnímu zpravodaji Martinu Callananovi za odvedenou práci. Tato norma, kterou projednáváme, navazuje na politiku klimatických změn, tak jak ji známe z Evropského parlamentu, a není zde prostor s touto politikou a s celou koncepcí příliš polemizovat. Je nutno si uvědomit, že se jedná většinou o jednostranné kroky Evropského parlamentu, které nemají odpovídající zrcadlení mimo Evropskou unii ve zbytku světa. Je potřeba zvážit, co je citlivou motivací a co je nepřiměřenou zátěží pro evropské podniky, a já jsem přesvědčen, že v této zprávě se podařilo přiblížit se k citlivé motivaci. V tomto případě nesouhlasím výrazně s tím, co řekl můj předřečník Carl Schlyter. Konkurenceschopnosti Evropy nepomůžeme a nepomáháme tím, když na nohy evropského průmyslu přivážeme ocelovou kouli. Zatím všechny důkazy svědčí o tom, že průmyslu v Evropě skutečně ubývá a odstěhovává se za hranice. Kroky v oblasti lehkých užitkových vozidel jsou daleko komplikovanější ve srovnání s osobními automobily a více zatěžují malé podnikatele tak, jak zde již bylo zmíněno. Chtěl bych na závěr ocenit práci skutečně všech zpravodajů a dosažený kompromis považuji za vynikající práci.

 
  
MPphoto
 

  Sabine Wils, jménem skupiny GUE/NGL.(DE) Pane předsedající, dámy a pánové, než začnu diskutovat o lehkých užitkových vozidlech, chtěla bych vám připomenout, že evropští výrobci automobilů dosáhli cílů EU pro produkci CO2 již několik let před lhůtou stanovenou na rok 2015 tím, že zavedli vhodná technická opatření. Nyní je zřejmé, že výrobci při jednáních o lhůtě a o cílech v oblasti opatření na snížení CO2 pro automobily značně přeháněli, neboť lhůty a cíle byly následně zmírněny. Výrobci zaujali stejný přístup při lobbování týkajícím se cílů snížení CO2 u lehkých užitkových vozidel. Ráda bych věděla, jak většina v tomto Parlamentu může vědomě opakovat tuto chybu a znovu ustoupit požadavkům automobilového průmyslu.

Jsem přesvědčena, že v tomto období, kdy dochází ke změně klimatu, je důležité chránit životní prostředí a zabezpečit budoucnost lidského pokolení. Kdyby Parlament alespoň podpořil návrh Komise, evropský automobilový průmysl by se dostal na špici technického vývoje a to by mu umožnilo udržet si konkurenceschopnost. Komise navrhla jako cíl snížení na 135 gramů CO2 na kilometr. Po přechodném období by výrobci měli tohoto cíle dosáhnout až do roku 2020. Podle mého názoru by to bylo proveditelné. Místo toho se pod tlakem ze strany Rady za zavřenými dveřmi dospělo ke kompromisu, podle něhož nyní musí výrobci automobilů snížit emise CO2 u lehkých užitkových vozidel jen na 197 gramů CO2 na kilometr do roku 2020. Tento chabý kompromis je dárkem automobilovému průmyslu. Superkredity, zaváděcí období a sdružování emisí ještě více oslabí již nyní nízké limity. Lobbování výrobců mezi poslanci tohoto Parlamentu a tlak ze strany zemí vyrábějících automobily, zejména Německa, Francie a Itálie, v Radě vedly k tomuto ubohému výsledku, v němž je celá řada mezer.

Tato zpráva je nepřijatelná. Je v rozporu s klimatickými cíli EU a zpomalí tempo technických inovací. Skupina konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice bude hlasovat proti této zprávě.

 
  
MPphoto
 

  Paul Nuttall, jménem skupiny EFD. – Pane předsedající, můj otec je drobný podnikatel. Vlastní elektrotechnickou společnost a tuto společnost si mohl zřídit jen díky daňovým úlevám a možnostem, které dostal od konzervativní premiérky a skutečné euroskeptičky Margaret Thatcherové v osmdesátých letech minulého století.

Stejně jako všichni drobní podnikatelé je zavalen administrativou a předpisy, z nichž mnohé pochází z tohoto místa, z Evropského parlamentu. Malý podnik mého otce zůstává malým podnikem. Tento typ podniků je ovšem základem britského hospodářství a jejich počet kolísá okolo 73 % veškerých podniků ve Spojeném království.

Můj otec má dodávku a stejně jako mnoho drobných podnikatelů bojuje v důsledku recese. Mám vážné obavy, že tento právní předpis vyřadí takové malé podniky, jako je podnik mého otce, navždy z podnikání, neboť jsme se dozvěděli, že tento předpis zvýší cenu dodávek na 5 000 EUR. V době hospodářského soupeření si drobní podnikatelé stěží mohou dovolit takové náklady.

Kolega ze skupiny socialistů uvedl, že dnes je šťastný den pro politiku EU v oblasti změny klimatu. Jestliže však tento předpis projde, mohu vám zaručit, že to bude černý den pro všechny drobné podnikatele na celém kontinentě.

(Řečník souhlasil s položením otázky postupem modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu.)

 
  
MPphoto
 

  Chris Davies (ALDE). – Pane předsedající, proč tento vážený muž nechápe, že toto opatření má zlepšit účinnost paliv u lehkých užitkových vozidel? To znamená snížit cenu jejich provozu na každé míli v době, kdy jsou ceny paliva rekordně vysoké. To nebrání podnikání, ale napomáhá mu.

 
  
MPphoto
 

  Paul Nuttall (EFD). – Pane předsedající, na tomto místě se znovu ukazuje naprostá neznalost toho, co se děje ve skutečném světě. Lidé tam venku bojují o přežití a tento právní předpis, a to nám bylo jasně řečeno, má zvednout ceny malých dodávek, které používá mnoho drobných podnikatelů na celém kontinentu. Zvedne je nejméně o 5 000 EUR. To je naprosto špatně a je to něco, co si v době recese nemůžeme dovolit.

 
  
MPphoto
 

  Nick Griffin (NI). – Pane předsedající, jak tak poslouchám diskuse o způsobech, jak vyždímat z obyčejných lidí více peněz ve jménu změny klimatu, všiml jsem si dvou věcí. První je, že již nikdo nehovoří o globálním oteplování. I ti poslanci EP, kteří jsou nejvíce odtržení od reality, si jasně uvědomují, že odhalení lživých pseudovědeckých výkladů a rekordně studené zimy na celé planetě způsobily, že veřejnost je oprávněně skeptická k zavádějící propagandě o topících se ledních medvědech.

Druhou věcí je vozový park za našimi zády – Porche, Mercedesy, BMW, SUV, přehlídka benzín hltajícího luxusu lidí, kteří se pohoršují nad mnoha obyčejnými dodávkami a spikli se, aby pomocí omezovačů rychlosti a pomocí pokut ještě ztížili život pracujícím lidem, a to všechno v zájmu dogmatu, jehož základem jsou zdiskreditované statistiky zmanipulované klikou uplacených vědců, financované a medializované superbohatými zajištěnými zájmy v zeleném průmyslovém komplexu – Al Gore, princ Charles, Shell a Goldman Sachs. Ti všichni si regulérně nakradou z daní vybraných na podporu větrných elektráren a obchodování s uhlíkem.

I když oceňuji úsilí některých poslanců EP otupit největší výstřelky této hysterie okolo CO2, je pravda, že kdokoli, kdo popřeje sluchu této otřepané mystifikaci o člověkem způsobeném globálním oteplování, se podílí na nejhorším podvodu v dějinách lidstva. Ano, nejhorším, protože tento podvod neokrádá jen obyčejné lidi a neničí západní průmysl, ale vede k tomu, že stovky tisíců nejchudších dětí na světě trpí hladomorem, neboť potravinářské plodiny se nahrazují biopalivy dotovanými z peněz daňových poplatníků. Ale to zvyšuje zisky společnosti Monsanto a platí se z toho všechny náklady na zájezdy poslanců EP na palmové plantáže v Malajsii, takže je všechno v pořádku, že?

Ne, není, zvláště proto, že to odvádí pozornost od skutečné krize – ne že uvolňujeme oxid uhličitý z fosilních paliv, ale že nám pomalu dochází ropa, která je základem síly naší civilizace. Každý den, který ztratíme hovory o omezování emisí nejdůležitějšího přírodního hnojiva, je ztraceným dnem v boji o udržení stále více lidí se stále menším božstvím energie. Kdyby to nebyla taková tragédie, byla by to fraška.

(Řečník souhlasil s položením otázky postupem modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu.)

 
  
MPphoto
 

  Carl Schlyter (Verts/ALE). – Pane předsedající, pan Griffin se mýlil, když říkal, že zima byla na celé planetě studená. Doopravdy tomu tak bylo jen v některých částech severní Evropy a v některých centrálních oblastech USA. Celkově byl rok 2010 jedním z nejteplejších roků zaznamenaných v historii. Skutečnost, že nyní je tu chladněji, je také docela předvídatelná, neboť jestliže je Golfský proud stlačován dolů odtávající vodou z Arktidy, je to vysvětlitelný jev. Takže ne, rok 2010 byl velmi horký, změna klimatu je skutečná a opatření, která přijímáme, jsou pro hospodářství prospěšná.

 
  
MPphoto
 

  Nick Griffin (NI). – Pane předsedající, nevím, zda si toho sněmovna povšimla, ale včera došlo k rekordně silnému sněžení v Koreji za posledních sto let, takže to není jen na několika málo místech. Právě tak, jako tomu bylo před dvěma lety v Kodani, když se tam konala konference o změně klimatu, tak v Cancúnu na konferenci o změně klimatu bylo nejchladněji za posledních několik desetiletí.

Zadruhé, neexistuje žádný důkaz o tom, že odtávající voda z Arktidy by stála v cestě Golfskému proudu. K žádné změně nedošlo. Zatřetí, vaše argumenty by byly účinnější, kdyby to počítačové modely změny klimatu předpověděly před několika lety. To se ale nestalo. Před několika lety nám říkali, že naše děti nebudou vědět, co je to sníh. Jak je vidět, byl to absolutní nesmysl.

Nakonec, pokud jde o statistiky vykazující trend globálního oteplování, klíčovým faktorem, kterému zde nikdo nevěnuje pozornost, je, že 65 % meteorologických stanic na světě je umístěno do deseti metrů od umělého zdroje tepla. Prakticky všechny jsou ve městech. Zhroucení Sovětského svazu znamenalo, že většina meteorologických stanice v přirozeně chladných oblastech byla uzavřena. V důsledku toho jsou statistiky asymetrické a v zásadě nepravdivé, neboť lidé, podněcovaní OSN, začínají zjišťovat globální oteplování způsobené člověkem, aby mohli zavést kýžená řešení.

 
  
MPphoto
 

  Françoise Grossetête (PPE).(FR) Pane předsedající, pane komisaři, nejprve bych chtěla poblahopřát zpravodaji za zajištění této dohody. Jak naše rozpravy jasně ukazují, nebylo jednoduché této dohody dosáhnout. Myslím si, že s tím, co bylo řečeno, bude každý souhlasit.

Samozřejmě, změna klimatu existuje, ale užitková vozidla nejsou vozidla, která si lidé kupují pro čisté potěšení z jízdy nebo proto, že by z nich byli nadšeni. Jsou to vozidla, která lidé užívají jako pracovní nástroje, což znamená, že cíl 147 gramů CO2 do roku 2020 vytváří správnou rovnováhu. Já bych dokonce dala přednost o něco vyššímu limitu, ale toto je alespoň návrh, který se mi zdá vyváženější, než ten, který původně předložila Komise. Návrh Komise by skončil tím, že by výrobcům byly nařízeny technologické cíle a s nimi spojené náklady na inovace by měly velký finanční dopad na koncové spotřebitele, které nechceme penalizovat, neboť procházejí mimořádně obtížným obdobím krize.

Vítám nicméně zavedení pobídek pro výrobu vysoce účinných vozidel a pokut pro výrobce vozidel, kteří nesplní cíle. Toto všechno je proto krokem správným směrem.

Jsem také ráda, že existují sankce. Jsem ráda, že jsme byli schopni najít společnou půdu, pokud jde o sankce, které jsou stejné jako sankce uplatňované v oblasti osobních automobilů. Z těchto důvodů budu velmi ráda hlasovat pro tuto zprávu.

 
  
MPphoto
 

  Mario Pirillo (S&D).(IT) Pane předsedající, dámy a pánové, přechod k nízkouhlíkovému hospodářství a dosažení cílů stanovených v balíčku týkajícím se změny klimatu znamená, že musíme zavést pravidla regulující emise CO2 v různých odvětvích, včetně automobilového odvětví.

Velmi mne potěšila jednání, která vedla k dohodě s Radou o omezení emisí na 147g CO2/km do roku 2020. To je realistická hranice, která zároveň představuje dokonalou rovnováhu mezi ekologickými, sociálními a průmyslovými předpisy. Doufám, že i já jsem sehrál svou úlohu jako stínový zpravodaj za Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku.

Dosažená dohoda zohledňuje hospodářskou krizi, jíž toto odvětví prochází, a rozumně počítá s rozdíly mezi odvětvím osobních automobilů a odvětvím lehkých užitkových vozidel. Stejně, jako jsme to zažili u nařízení týkajícího se osobních automobilů, se evropskému automobilovému průmyslu podaří vyvinout zelenou, konkurenceschopnou a ekologicky příznivou technologii pro lehká užitková vozidla. Doufám, že se mu podaří využít i ekologickou výzvu a do inovací a výzkumu investovat ještě více.

 
  
MPphoto
 

  Chris Davies (ALDE). – Pane předsedající, možná bychom se měli ptát, zda jsme mohli dosáhnout více, kdyby bylo toto opatření zavedeno na zlepšení účinnosti paliv u užitkových vozidel, nikoli na snížení emisí CO2. V praxi je to samozřejmě totéž, ale jednou to vypadá jako náklady pro podnikatele a podruhé jako úspory.

Pan Nuttall říká, že toto opatření zvýší cenu vozidel o 5 000 EUR. Já se domnívám, že to nezvýší cenu ani o jediné euro. Pohovořme si o tom za tři roky a uvidíme, kdo měl pravdu. Skutečností je, že ceny ropy jsou nyní na 100 USD za barel. To je víc, než Komise odhadovala, když prováděla posouzení. Možné úspory pro podnikatele jsou vyšší a já si přeji, aby to PPE uznala. PPE hovoří za velké podniky, za výrobce, nikoli za všechny podnikatele, kteří používají lehká užitková vozidla a kteří potřebují účinnější palivové technologie, aby snížili náklady.

Výrobci učinili za posledních několik let velký technologický pokrok. Tyto ambice bychom měli dále podporovat. Doufám, že Komise za několik let provede revizi a zajistí těmto ambicím šanci na skutečnou realizaci.

(Řečník souhlasil s položením otázky postupem modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu.)

 
  
MPphoto
 

  Paul Nuttall (EFD). – Pane předsedající, skutečně si tento vážený muž myslí, že je správné hlasovat pro právní předpis, který prakticky zvýší ceny vozidel? On ví, že dojde ke zvýšení, a já taká vím, že se tak stane. Ve skutečnosti dojde k tomu, že malé firmy z Liverpoolu a z Manchesteru – z jeho vlastního volebního obvodu – budou vyřazeny z podnikání. Myslí si, že je to spravedlivé? Myslí si, že je to morálně správné? Je připraven stát na této platformě ve volbách, které se budou konat za tři roky?

 
  
MPphoto
 

  Chris Davies (ALDE). – Pane předsedající, vláda Spojeného království, konkrétně ministerstvo dopravy, provedla posouzení dopadů tohoto opatření. Shledala, že budou pravděpodobně pro podnikání dokonce prospěšnější, než Komise odhadovala.

Čisté úspory za provoz vozidla jsou v době, kdy jsou ceny paliva rekordně vysoké, větší než jakékoli případné zvýšení cen vozidel – čisté úspory pro podnikatele a nižší ceny pro spotřebitele. To je to, proti čemu tak odhodlaně bojuje Strana za nezávislost Spojeného království. Chce tak, aby podnikatelé platili více, než musí.

 
  
MPphoto
 

  Oreste Rossi (EFD).(IT) Pane předsedající, dámy a pánové, návrh původně stanovil dosažení dlouhodobého omezení emisí na 135g CO2/km u lehkých užitkových vozidel do roku 2020. Podle jednomyslného názoru výrobců však bylo technicky nemožné tuto hranici dodržet.

Kdyby byla zpráva schválena tak, jak byla navržena, byla by úroveň emisí CO2 snížena na celosvětové úrovni o 0,00014 %. Ve srovnání s tím by došlo k mimořádně velkému hospodářskému dopadu – jen v Evropě více než 45 miliard EUR, což by nevyhnutelně vedlo k průměrnému nárůstu ceny každého vozidla přibližně o 3 800 EUR.

Navzdory těmto problematickým záležitostem bylo dosaženo dohody s Radou v prvním čtení a hranice emisí, kterou je třeba dosáhnout do roku 2020, je 147g CO2/km za předpokladu proveditelnosti snížení, kterou musí Komise zhodnotit do ledna 2013. Toto rozhodnutí je v každém případě čistě politické a nemá naprosto nic společného se skutečnými podmínkami v průmyslu nebo na trhu nebo se zájmy spotřebitelů.

Budeme hlasovat proti zprávě, neboť se domníváme, že hospodářský dopad je příliš velký ve srovnání s bezvýznamným omezením emisí CO2 na celosvětové úrovni.

 
  
MPphoto
 

  Pilar Ayuso (PPE)(ES) Pane předsedající, nejdříve bych chtěla poblahopřát zpravodaji, panu Callananovi, který odvedl velký kus práce a, což je nejdůležitější, dosáhl optimálních výsledků. V žádném případě nebylo jednoduché dojít k dohodě v prvním čtení, pokud jde o tak složité nařízení, jako je toto.

Automobilový průmysl má v Evropské unii obrovský význam. Jde navíc o průmyslové odvětví, na které se vztahuje cíl Evropské unie v omezování emisí a v technologických inovacích.

Tato dohoda je stabilním rámcem, který poskytuje našim výrobcům automobilů právní jistotu. Jsem přesvědčena, že cíle pro snižování emisí jsou zároveň ambiciózní i realistické. Výrobci budou muset dosáhnout 147 gramů CO2 na kilometr do roku 2020. Jsem si jista, že budou úspěšní, a přispějí tak k cíli Evropské unie, jímž je snížení emisí o 20 % do roku 2020.

V tomto nařízení jsou však ještě další zajímavé prvky, jako jsou superkredity a podpora alternativních paliv. Biopaliva jsou jednoznačně podporována v souladu s cíli EU týkajícími se obnovitelných paliv do roku 2020. Zdůrazňuji tuto zřejmou skutečnost, neboť pokud bude Komise nadále váhat s návrhy v oblasti biopaliv, svého cíle pro rok 2020 nedosáhneme.

Své vystoupení bych chtěla zakončit blahopřáním stínové zpravodajce za skupinu Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů), která se právě stala matkou, odvedla velký kus práce a pomohla k úspěchu této dohody.

 
  
MPphoto
 

  Marita Ulvskog (S&D).(SV) Pane předsedající, úvodem bych chtěla poděkovat zpravodaji, panu Callananovi, stínovým zpravodajům a každému, kdo se zapojil do práce na této směrnici. Nyní budeme mít konečně regulační nástroj pro emise u lehkých užitkových vozidel, a to je důležité. Nyní je důležité tuto směrnici co nejdříve zavést.

Zároveň jsme ale nešli tak daleko, jak by mnozí z nás chtěli, a já si myslím, že bychom o tom měli otevřeně a upřímně hovořit. To, co máme, je rozhodnutí v oblasti ekologické a průmyslové politiky, které bylo jasně ovlivněno hospodářskou krizí a skutečností, že tolik evropských vlád, konzervativních, pravicově orientovaných vlád, si jako odpověď na krizi zvolilo jednoduše škrty a zastavení investic. Výsledkem je vysoká nezaměstnanost a nízká poptávka, a to se týká jak odvětví osobních automobilů, tak odvětví lehkých užitkových vozidel. Můžeme tomu samozřejmě říkat realismus, ale ve skutečnosti je to vynucená adaptace na hospodářskou krizi a politika škrtů.

Komise byla proto dokonce ambicióznější než parlamentní Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, což je neobvyklé. Mě těší skutečnost, že toto rozhodnutí přesto zahrnuje revizi cílů v oblasti emisí do roku 2014. Proto doufám, že dostaneme další příležitost ukázat, že to myslíme vážně, když přijde na to, že by se konkurenceschopnost a vysoké ambice v politice klimatu dostaly do vzájemného rozporu, a že místo toho umožníme, aby se tyto dva faktory vzájemně poháněly kupředu.

 
  
MPphoto
 

  Corinne Lepage (ALDE).(FR) Pane předsedající, paní komisařko, pro konečný kompromis budu hlasovat neochotně. Jednání byla děsivá a podle mého názoru je toto hlasování rozhodnutím vnuceným jako výsledek přesilovky v Parlamentu a v Radě.

Hlavním zemím vyrábějícím vozidla, podporovaným většinou poslanců EP, kteří slyší na argumenty automobilového průmyslu, se podařilo zabránit nám ve stanovení ambiciózního cíle v omezování emisí. Chtěla bych poukázat na to, že Komise navrhovala cíl 135 gramů na kilometr do roku 2020. Parlament je tedy méně ambiciózní než Komise, a to je politováníhodné.

Automobilový průmysl, který bojoval proti tomuto textu – a toho jsme tady byli svědky již vícekrát -, si zcela zřejmě neuvědomil, že může jedině získat, jestliže se stane průkopníkem omezování emisí, zejména proto, že studie Evropské federace pro dopravu a životní prostředí, která byla provedena v listopadu loňského roku, ukázala, že technická řešení existují. Ve studii se uvádí, že výrobci automobilů v Evropě omezili v roce 2009 emise CO2 u neužitkových vozidel o 2–10 % a že jeden japonský výrobce dosáhl svého cíle téměř o šest let dříve.

Budu hlasovat pro tento kompromis, neboť jinak riskujeme, že ve druhém čtení zničíme to, čeho jsme dosáhli, byť by to byl sebemenší úspěch. Chtěla bych však zdůraznit, že tím, že hájíme status quo, neprokazujeme výrobcům žádnou laskavost, a že pokud jde o veřejné orgány, tím, že nepodporují inovace, neplní svou úlohu.

 
  
MPphoto
 

  Elisabetta Gardini (PPE).(IT) Pane předsedající, dámy a pánové, výsledek, ke kterému jsme dospěli, je mimořádně ambiciózní. Chtěla bych poznamenat, že emise CO2 z těchto vozidel jsou v současné době na úrovni zhruba 200 g na čtvereční kilometr. Snížení na 147 g proto snižuje tuto hranici o více než 25 %. Dále bych chtěla zdůraznit, že okrajová omezení jsou nejnákladnější, takže bychom měli být opatrní.

Domnívám se také, že tuto konkrétní kategorii vozidel nelze srovnávat s osobními automobily, jak se často v této sněmovně děje. Výrobní cykly jsou mnohem delší a dopad na emise CO2 v celém odvětví dopravy by byl pouze 1,5 %.

Pokud si nestanovíme svůj hlavní cíl, budeme nakonec penalizovat odvětví, které již utrpělo více než třicetiprocentní náhlé snížení, a ublížíme především malým a středním podnikům, u nichž jsme si my všichni v této sněmovně před pouhými dvanácti hodinami potvrdili, že je chceme podporovat vzhledem k významné společenské a hospodářské roli, kterou hrají jako jediný skutečný hnací motor zaměstnanosti v Evropě. Proto musíme být velmi opatrní.

Tleskám práci, která byla vykonána, ale musíme provádět pečlivý dohled.

 
  
MPphoto
 

  Saïd El Khadraoui (S&D).(NL) Pane předsedající, text, který máme před sebou, je skutečně kompromisem a měli jsme raději být tu a tam ambicióznější, zejména pokud jde o harmonogram a o výši sankcí.

Na druhé straně je důležité, aby byly pro tuto kategorii vozidel stanoveny normy pro emise. Zdá se, že je to něco, co stále nějak unikalo ze sítě, když již existuje řada předpisů pro osobní a nákladní vozidla. Trend se ubírá správným směrem, ale, jak jste sami uváděli, počet lehkých užitkových vozidel se za poslední roky mimořádně zvýšil a vypadá to, že v dalších letech se bude tento počet ještě dále růst.

Jako člen Výboru pro dopravu a cestovní ruch bych se chtěl krátce vrátit k omezení rychlosti. My jsme ve výboru navrhovali, aby od roku 2018 byla rychlostní hranice stanovena na 120 kilometrů za hodinu, což skutečně není nerozumné. Jak víte, pro nákladní vozidla již omezení platí, a já se domnívám, že z důvodů ekologických i z důvodů bezpečnosti silničního provozu by bylo vhodné stanovit jej v právním předpisu. Zdá se mi, že je třeba to udělat na celoevropské úrovni, neboť nedává smysl ponechávat to na členských státech.

V souvislosti s tím bych vás chtěl, paní komisařko, vyzvat, abyste se nad touto problematikou znovu zamyslela společně se svým kolegou, panem Kallasem – on je zde v této sněmovně s námi –, prostudovala ji a předložila návrh. Myslím si, že to bude pozitivní pro oblasti ve vaší kompetenci – pro životní prostředí a pro bezpečnost silničního provozu.

 
  
MPphoto
 

  Christa Klaß (PPE).(DE) Pane předsedající, paní Hedegaardová, dámy a pánové, dnes tu nejsme proto, abychom vedli diskusi o klimatu. Místo toho musíme prostě udělat, co je možné. Vítám kompromis, kterého bylo dosaženo. Omezením emisí na 147 gramů na kilometr od roku 2020 stanovíme velmi jasné normy. Podnítí to rozvoj nových technologií na zvýšení energetické účinnosti a na boj se změnou klimatu. Uživatelé vozidel budou mít prospěch z těchto inovací, které jim ušetří palivo, a tím i peníze.

Malé dodávkové vozy používají hlavně obchodníci, malé a střední podniky, zemědělci a vinaři. Vozidla obvykle jezdí jen na krátké vzdálenosti a často se používají mnoho let, dokud společnost nepřejde na dalšího majitele. Ceny těchto vozidel proto musí zůstat dostupné. Vyšší investiční náklady se musí zaplatit energetickou účinností a úsporou energie. Dlouhodobý cíl do roku 2020 nabízí dostatek času na přechodná období, takže výzkumné organizace a průmysl mohou vyvinout a vyrobit nové motory. Cíl, který jsme si stanovili, je realistický, dosažitelný, a přesto účinný. Doufám, že se mu dostane široké podpory.

 
  
MPphoto
 

  Bogusław Sonik (PPE).(PL) Pane předsedající, každý, kdo se podílí na silniční dopravě, jak výrobci osobních automobilů, tak výrobci lehkých užitkových vozidel, by měl přispět k omezení celkových emisí CO2. Proto vítám kompromis, k němuž dospěl Evropský parlament, Rada a Evropská komise a který stanoví limity emisí a sankce za jejich nedodržování.

Stanovení povinných a ambiciózních limitů, které jsou zároveň realistické, bude výzvou pro inovativní potenciál evropského automobilového průmyslu. Bude pobídkou pro urychlení úsilí ve výzkumu a vývoji zaměřeného na nalezení nových designových řešení, která lze použít při výrobě ekologičtějších vozidel. Musíme mít vlastní zelené technologie, abychom se mohli vyhnout dovozu vozidel, tak jako to bylo v případě hybridní technologie. Jsem přesvědčen, že legislativní rozhodnutí, která jsme přijali, budou skutečným impulsem a zmobilizují evropské výrobce, kteří si uvědomí, že zelené technologie představují příležitost pro rozvoj.

 
  
MPphoto
 

  Dominique Riquet (PPE).(FR) Pane předsedající, nejprve bych chtěl poblahopřát zpravodaji k jeho postoji. Povšiml jsem si, že Parlament byl zatlačen do kouta mezi Komisi, která je velmi ambiciózní, a Radu, která je jako obvykle opatrná, mezi klimatické skeptiky a klimatické kritiky a mezi zastánce průmyslového odvětví a mezi environmentalisty. Je to tedy vyvážený postoj, který je stále ještě ambiciózní, neboť cíl 147 gramů v roce 2020 dá průmyslu dostatek času k technologickému posunu a zároveň i podnět k vyšší účinnosti. Prodloužení období pro pozměňovací návrhy až do roku 2018 je pozitivní a zatraktivní výzkum a výrobu neznečišťujících vozidel.

Na závěr bych chtěl uvést dvě poznámky. Pochopitelně vítám skutečnost, že návrh prošel v prvním čtení, a úplně jsem nepochopil poznámky našeho právě vystoupivšího kolegy, který hovořil o tom, že dává přednost druhým čtením. Zadruhé, stejně jako pan El Khadraoui lituji, že nedošlo na omezovače rychlosti, protože to znamená, že na silnicích nás nadále budou předjíždět jediná vozidla, která stále nedodržují omezení rychlosti, tedy lehká užitková vozidla.

 
  
MPphoto
 

  Marian-Jean Marinescu (PPE).(RO) Pane předsedající, toto nařízení je krokem kupředu při postupném plnění cílů omezování emisí CO2 u lehkých užitkových vozidel v Evropě. Těchto cílů bude možno dosáhnout, budou-li vytvořeny pobídkové programy pro zefektivnění vozidel a budou-li udělovány sankce výrobcům, kteří neplní cíle.

Nemyslím si však, že by tento nový předpis o omezení emisí CO2 měl ohrožovat postavení výrobců vozidel nebo zákazníků. Nová nařízení musí věnovat pozornost zájmům malých a středních podniků a výrobců vozidel, kteří požadují postupné zavádění limitů znečištění od roku 2015, neboť vozidla, která se budou prodávat v roce 2014, jsou již ve stádiu vývoje a výroby. Údaj 147 gramů je přijatelným kompromisem ve srovnání s údaji, které byly zmiňovány. Komise však musí pečlivě sledovat vztahy mezi automobilovým průmyslem a uživateli a posuzovat dopad opatření na ceny, a tedy i na činnost malých podniků.

 
  
MPphoto
 

  Bogdan Kazimierz Marcinkiewicz (PPE).(PL) Pane předsedající, výroba lehkých užitkových vozidel a s tím související technologické problémy vyžadují mnohem větší investice a dlouhodobější strategické plány a výrobní cyklus, než je tomu u osobních automobilů. Schválení takového dlouhodobého cíle bylo v tomto ohledu zásadní, aby měl průmysl v oblasti výroby zaručenou určitou jistotu. Na druhé straně bychom neměli přehlížet cílový limit 147 g, jehož má být dosaženo do roku 2020. Původní krátkodobý cíl, kdy byl stanoven limit 175 g s výhledem na dosažení cíle 147 g do roku 2020, výrazně zvýší náklady na výrobu lehkých užitkových vozidel a zvýší jejich cenu pro mnoho malých podniků, které je užívají jako nástroje pro každodenní práci. Doufám, že výsledkem nebude výrazný propad prodeje nových vozidel, který by znamenal, že by technologicky starší vozidla, zodpovědná za mnohem vyšší množství emisí, zůstala na silnicích déle.

 
  
MPphoto
 

  Carlo Fidanza (PPE).(IT) Pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, kompromis, kterého bylo dosaženo spolu s Radou, se jistě zdá být vyváženější a realističtější ve srovnání s původním návrhem Komise, který byl tak ambiciózní, že se místy zdál být utopií, neboť vůbec nebral v úvahu podmínky v průmyslu a dopad na trh. Vždycky existuje riziko, že příliš ideologický environmentalismus pravděpodobně znemožní dosáhnout hmatatelných výsledků a napáchá škodu na životním prostředí.

Přestože podle mého názoru není dlouhodobý cíl 147g CO2/km do roku 2020 zdaleka optimální, může se ukázat, že je rozumnější a realističtější než ten, který byl původně navrhován.

Vítám i plánované pobídky pro ekoinovace, ale podle mého názoru zde zůstává jedna kritická záležitost: rozhodnutí o emisích u dokončených vozidel, tedy u těch, která jsou vyráběna v několika fázích. Doufám, že Komise dodrží svůj závazek předložit k této otázce do konce tohoto roku konkrétní legislativní návrh.

 
  
MPphoto
 

  Ioan Enciu (S&D).(RO) Pane předsedající, vítám skvělou práci, kterou odvedl zpravodaj pan Callanan a můj kolega pan Groote při přípravě této zprávy. Toto nařízení přinutí výrobce automobilů, aby vyvinuli nové zelené technologie, a přestože se může zdát, že je tím na ně uvaleno další břemeno, může to podpořit konkurenceschopnost automobilového průmyslu na celosvětovém trhu. Zároveň to napomůže splnění závazků v oblasti omezení emisí CO2 v souladu se strategií Evropské unie. Kompromisní pozměňovací návrhy, které byly schváleny, poskytují výrobcům dostatek času, aby se připravili na zavedení nových technologií, a Komisi dávají čas na to, aby připravila účinné mechanismy na sledování případného nedodržování předpisů v této oblasti.

 
  
MPphoto
 

  João Ferreira (GUE/NGL).(PT) Pane předsedající, řízení inovací, jinými slovy výzkum a vývoj nových technologií a výrobních postupů, jejich zavádění ve velkém a volba správného okamžiku pro jejich zavedení, by mělo mít jako hlavní kritéria především ochranu veřejného zájmu, zlepšení kvality života veřejnosti a ochranu životního prostředí. Inovační úsilí a zavádění těchto technologií by se mělo řídit především těmito zásadami, nikoli úzkými obchodními zájmy průmyslu a podniků.

To platí i pro automobilové emise. Vzhledem k tomu, že odvětví dopravy je zodpovědné za podstatnou část emisí CO2, musí se odpovídající část snahy o snížení emisí soustředit do této oblasti. Proto je důležité zaměřit se na zvýšení energetické účinnosti vozidel, na snížení spotřeby paliva a obecně na vývoj nízkouhlíkových technologií. To je nyní možné díky vědeckému a technickému rozvoji, který od samého počátku bere na vědomí postupně přicházející a nevyhnutelný nedostatek fosilních paliv, tedy něco, čemu je již nyní třeba věnovat pozornost.

 
  
MPphoto
 

  Gilles Pargneaux (S&D).(FR) Pane předsedající, paní komisařko, budu stručný. Budu hlasovat pro tento text, protože jsem přesvědčen, že tento kompromis je krokem správným směrem. Zároveň ovšem lituji, že znění nezachází tak daleko jako návrh paní Hedegaardové.

Proto bych si nyní přál, abyste nám v těch několika hodinách, které budou po rozpravě předcházet hlasování, sdělila, co je podstatou postupu, který budete používat následující dva roky, neboť revize má proběhnout v roce 2013, což nám umožní, jak chtěl zpravodaj naší skupiny pan Groote, bez prodlení pokračovat v boji za omezení znečišťování těmito lehkými užitkovými vozidly.

Na to se vás ptám, paní komisařko, a vím, že budete neústupná, takže budeme moci pokračovat navzdory průmyslovému lobbingu, který já stejně jako řada mých kolegů, kteří o této věci hovořili, považuji za nemístný.

 
  
MPphoto
 

  Karin Kadenbach (S&D).(DE) Pane předsedající, paní Hedegaardová, nemohu zastírat skutečnost, že jsem jednou z těch, kdo by dnes byli raději přijali cíl 135 gramů. Myslím si však, že tento kompromis odráží realitu a ukazuje, že jsme připraveni vyvinout skutečné společné úsilí a limitovat a omezit emise CO2.

Evropské unii se nedávno povedlo snížit celkové emise CO2 o 9 %. Emise v odvětví dopravy však vzrostly téměř o 30 %. Čistě z tohoto hlediska se domnívám, že to, co dnes děláme, je další krok správným směrem.

Neměli bychom si však dovolit nechat se odvádět od faktu, že skutečné problémy v odvětví dopravy vzhledem k celkovému nárůstu o 29 % spočívají v něčem jiném. Jinými slovy, musíme se intenzivně soustředit na rozvoj veřejné dopravy. Nesmíme zvyšovat zátěž spočívající na malých a středních podnicích. Musíme naopak zjednodušovat situaci dojíždějícím pracovníkům a musíme urychlit výstavbu železnic. Mnohem větších úspěchů dosáhneme tím, že přejdeme od individuální dopravy k veřejné dopravě.

Myslím si, že děláme první krok správným směrem, neboť se koneckonců bavíme o snížení o 25 %.

 
  
MPphoto
 

  Judith A. Merkies (S&D).(NL) Pane předsedající, chci všem poblahopřát, ale ráda bych viděla ambicióznější výsledek. Mnohem ambicióznější. A proč? Uvedu vám pět důvodů: více inovací, větší konkurenceschopnost Evropy, životní prostředí, to samozřejmě, protože to nám mohlo ušetřit suroviny a bylo by to pro spotřebitele i levnější.

V Evropě jsme velmi závislí na dovozu surovin na výrobu energie. Čistějšími technologiemi bychom mohli ušetřit mnohem víc a také bychom našemu automobilovému průmyslu dali obrovský podnět k tomu, aby přišel s čistými, inteligentními technologiemi, které by se daly prodávat kdekoli ve zbytku světa a díky nimž bychom získali před ostatními náskok.

Bylo by to levnější a účinnější, a to právě proto, že jsme tak závislí na dovozech. Znamenalo by to i úspory pro spotřebitele. Nákupní cena by byla možná vyšší, ale provoz na kilometr by nakonec vyšel levněji. To by bylo velmi zajímavé hlavně pro malé a střední podniky. Pro Nizozemce je úsloví „starej se o centy a eura se o sebe postarají sama“ stále velmi zajímavé!

 
  
MPphoto
 

  Inés Ayala Sender (S&D).(ES) Pane předsedající, chtěla bych také poděkovat zpravodajům, zejména našemu stínovému zpravodaji, panu Grootemu, za návrh, který povzbudí náš průmysl k ekologičtějšímu jednání. Velmi však lituji, že jsme ztratili obrovskou příležitost zavést omezovače rychlosti, které jsou základními nástroji pomáhajícími zlepšit kvalitu ovzduší.

Musím poukázat na to, že směrnice je již více než měsíc a půl povinná, jak je vidět v takových městech, jako je Barcelona, kde socialistická radnice stanovila rychlostní limit na 80 km za hodinu, a je cítit rozdíl oproti jiným městům, například Madridu nebo Valencii, která mají konzervativní radnice a v nichž jsou obyvatelé vystaveni vysokému riziku onemocnění alergiemi a respiračními chorobami.

Omezovače rychlosti by pomohly omezit tyto problémy, zlepšit bezpečnost na silnicích a snížit počet ztracených životů. Proto je to politováníhodné a my věříme, že v příštích právních předpisech se nám to podaří.

 
  
MPphoto
 

  Connie Hedegaard, členka Komise. Pane předsedající, nejdříve stručná poznámka pro pana Pargneauxe, který se ptal, jaký je plán na příštích několik let.

Jak jsme se dohodli, Komise musí nejdříve samozřejmě posoudit dosažený pokrok a zjistit, zda jsou tyto věci schůdné. Na tom jsme se všichni shodli, ale máme samozřejmě důvod se domnívat, že to schůdné je, neboť naše posouzení dopadu to již prokázalo. Jsme si vědomi nákladů a důsledků všeho, co děláme, a úrovně, na které se rozhodneme to prosazovat. Věříme tedy, že to bude schůdné, ale prověříme to.

Chtěla bych jen říci, že opětovné otevření rozpravy o cíli do roku 2020 by mohlo vést k nejistotě v plánování, takže bychom nyní měli samozřejmě zdůraznit, že byl stanoven dlouhodobý cíl. Mnoho výrobců to oceňuje, neboť jim to umožňuje tolik potřebné dlouhodobé plánování a tolik potřebnou předvídatelnost. Nakonec to oceňují. To byla odpověď i na obavy pana Vlasáka.

Jen krátká poznámka k panu Nuttallovi – nevím, zda je stále přítomen –, nebo spíše k otci pana Nuttalla, neboť ten se nemusí obávat absolutně ničeho, snad jen toho, že jeho syn používá údaje ze zdroje, který já neznám. Skutečností je, že náklady na provedení jsou mnohem nižší, než pan Nuttall tvrdil, a peníze ušetřené na spotřebě paliva jsou větší než náklady.

Nakonec tedy otec pana Nuttalla nejen ušetří peníze, ale bude mít i čistý zisk. Může také vysvětlit, že jeho děti a vnoučata budou dýchat čistější vzduch. Zároveň se tady snažíme podporovat inovace v průmyslovém odvětví, které je pro Evropu velmi důležité. O to se právě pokoušíme.

Na závěr této rozpravy bych jen chtěla říci, že my máme výhodu velmi rozsáhlých zkušeností, které jsme získali v oblasti tvorby právních předpisů pro automobily. V každém případě se ukázalo, že výrobci mohli legislativním požadavkům vyhovět rychleji a s menšími náklady, než uváděli. Nepřekvapilo by mne, kdyby se totéž stalo i u dodávek.

Nařízení pro automobily je tedy hotové. Nyní jsou na řadě dodávky. Oceňuji velmi širokou podporu tohoto právního předpisu. Další věcí, kterou musíme v této oblasti prověřit, budou těžká nákladní vozidla a tam se samozřejmě velmi těším na spolupráci s Evropským parlamentem.

 
  
MPphoto
 

  Martin Callanan, zpravodaj. Pane předsedající, rád bych stručně odpověděl na řadu vznesených připomínek.

Pan Schlyter řekl, že si myslí, že je to pro evropský průmysl špatné a že ve výsledku se bude více lehkých užitkových vozidel montovat v Asii. Musím říci, že této poznámce prostě nerozumím. Stanovili jsme nejnáročnější cíle na světě, mnohem přísnější, než jsou předpisy ve Spojených státech, nebo cokoli, co existuje v Číně nebo na Dálném východě.

Paní Wilsová přirovnala toto nařízení k nařízení pro osobní automobily. Podle mého názoru to není dobré srovnání. Možnosti, jak omezit emise z osobních automobilů, jsou mnohem větší, například snížením hmotnosti nebo změnou palivové směsi. Na trh s dodávkami již v mnohem větší míře pronikly dieselové motory. Dodávky jsou svou podstatou samozřejmě užitkovějšími vozidly a kupuje si je obchodní klientela.

Je mi líto, že pan Nuttall zde nezůstal do konce rozpravy, ale uvedl nesprávné údaje. Pro mnoho podnikatelů to bude znamenat celkovou úsporu nákladů. Musím říct, že kdyby se skupina EFD obtěžovala vyslat alespoň jediného zástupce na kteroukoli naši trojstrannou schůzi nebo na kteroukoli naši stínovou schůzi, aby ukázala, že jedná jménem malých podnikatelů, což její členové tak rádi zmiňují, měl bych pro jejich poznámky trochu větší uznání.

(Potlesk.)

Na závěr bych chtěl říci, že se myslím, že je to dobrý výsledek. Přináší především nejlepší možnou rovnováhu ve prospěch podnikatelů a jejich nákladů, ale i z hlediska zlepšení životního prostředí. Bez ohledu na to, jaký máte názor na změnu klimatu, musí být účinnost paliva, tedy efektivnější využívání vzácných zdrojů, dobrou věcí.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. - Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat dnes v poledne (15. února 2011).

Písemná prohlášení (článek 149)

 
  
MPphoto
 
 

  Daciana Octavia Sârbu (S&D), písemně. – Dohoda, které bylo dosaženo spolu s Radou, je výsledkem tvrdých jednání tváří v tvář lobbingu ze strany průmyslu. V průběhu celého procesu jsme odolávali tvrdému tlaku ze strany výrobců, abychom nařízení zmírnili a zejména abychom snížili ambiciózní dlouhodobé cíle omezení emisí CO2.

Bylo to dilema, protože v zemích řady z nás již automobilový průmysl ve stávajících hospodářských souvislostech bojuje o přežití. Ze zkušenosti s nařízením pro osobní automobily jsme ale věděli, že automobilový průmysl učinil velký pokrok, pokud jde o inovace a o vývoj čistější technologie, neboť právní rámec jej podpořil v cestě správným směrem. Tento úspěch jsme chtěli zopakovat s právním předpisem pro dodávky, a to nikoli z ekologických důvodů, ale z důvodu, že větší účinnost paliva nakonec mnoha podnikatelům sníží náklady.

Máme kompromisní znění, které sice není tak ambiciózní, jak bychom si byli přáli, ale přesto povede k výraznému snížení emisí CO2 z dodávek a přispěje k ambicím EU v oblasti omezování emisí do roku 2020 a dá. Chtěla bych poblahopřát zpravodaji a stínovým zpravodajům za jejich úspěšné jednání s Radou.

 
  
MPphoto
 
 

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně.(PT) Silniční doprava je druhým největším zdrojem emisí skleníkových plynů v EU a tyto emise stále narůstají. Nařízení, jejichž cílem je omezení těchto emisí, by se tedy měla vztahovat na všechna vozidla, včetně lehkých užitkových vozidel. Pokud budou existovat právní předpisy pro celou EU, podaří se cíle omezení emisí skleníkových plynů dosáhnout lépe než pomocí vnitrostátních právních předpisů s rozdílnými cíli. Proto musíme kombinovat ambice s realismem a se zdravým rozumem. Proto, a vzhledem k tomu, že lehká užitková vozidla nejčastěji používají malé a střední podniky, které tvoří 99,8 % podniků a 67,4 % pracovních míst v EU, bychom neměli sledovat cíle, které by je mohly ohrozit. Z tohoto důvodu souhlasím s cílem 147 g emisí CO2 na kilometr pro nová lehká užitková vozidla v EU, pokud se potvrdí, že toto řešení je proveditelné. Vítám rovněž skutečnost, že na úrovni EU nebyl pro tento typ vozidel zaveden jednotný rychlostní limit.

 
  
MPphoto
 
 

  Jim Higgins (PPE), písemně.(GA) Vítám toto opatření, neboť je velmi důležité udržet rovnováhu mezi ochranou životního prostředí a ochranou pracovních míst a konkurenceschopnosti malých a středních podniků v EU.

 

4. Práva cestujících v autobusové a autokarové dopravě (rozprava)
Videozáznamy vystoupení
MPphoto
 

  Předsedající. - Dalším bodem je zpráva Antonia Canciana jménem parlamentní delegace do dohodovacího výboru o společném znění nařízení Evropského parlamentu a Rady o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004, které schválil dohodovací výbor (00063/2010 – C7-0015/2011 – 2008/0237(COD)) (A7-0020/2011).

 
  
MPphoto
 

  Antonio Cancian, zpravodaj.(IT) Pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, jednání, která jsem já sám vedl během prvního roku a poté po dobu trvání dohodování – prvního dohodování po Lisabonské smlouvě – pod vedením paní Kratsa-Tsagaropoulou a s podporou předsedy Výboru pro dopravu a cestovní ruch, pana Simpsona, byla obtížnější a složitější, než jsem očekával.

Díky tomuto nařízení bude mít 70 milionů evropských cestujících v autobusové a autokarové dopravě širší škálu práv, která byla až doposud omezena nebo ve srovnání s jinými druhy dopravy téměř neexistovala.

Během jednání o této důležité problematice se třemi rotujícími předsednictvími byly cíle, které jsme chtěli splnit, následující:

– nařízení, které by chránilo nediskriminační přístup k autobusové a autokarové dopravě;

– nařízení, které by zohledňovalo zvláštní charakteristické rysy odvětví, do nějž patří malé a střední podniky, na které nelze klást další přehnaná ekonomická břemena;

– nařízení, které by vyplnilo mezeru v předpisech, kvůli níž se autobusová a autokarová doprava nachází v nenormálním postavení ve srovnání s jinými dopravními prostředky, a které by proto všem cestujícím zajistilo minimální záruky;

– nařízení, které by vzhledem k nekompromisnímu postoji v Radě co nejvíce chránilo práva osob se zdravotním postižením;

– nařízení, které by zohledňovalo potřeby stárnoucí populace, pro kterou bude v příštích desetiletích veřejná doprava hlavním zdrojem.

Text, o kterém budeme dnes hlasovat, je plodem velmi tvrdě vybojovaného kompromisu, ale je to text, který se nám líbí vzhledem ke směru, kterým se ubírala rozprava i samotná jednání.

S hlavními problémy jsme se setkali především při stanovení rozsahu uplatnění. Nařízení se vlastně týká všech regionálních, vnitrostátních nebo mezinárodních linkových služeb na vzdálenost větší než 250 km. Pro každý případ jsme připravili seznam základních práv, která nelze přehlížet, a to bez ohledu na vzdálenost. Tato práva se soustředí především na právo na přepravu, na školení, informace a odpovědnost.

Na vzdálenosti nad 250 km nařízení stanoví zejména odškodnění a pomoc v případě nehod, práva cestujících v případě zrušení cesty nebo zpoždění, práva osob se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí. Dále, pokud jde o stížnosti, dopravce musí vytvořit a aktivovat systém vyřizování stížností týkajících se práv a povinností uvedených v tomto nařízení. Lhůta na podání konečné odpovědi nemůže být delší než tři měsíce od přijetí stížnosti.

A nakonec, každý členský stát musí určit nový, nebo lépe již existující orgán zodpovědný za vymáhání tohoto nařízení. Členské státy se budou moci vyhnout zavedení tohoto nařízení na dobu čtyř let, kterou je možné jednou prodloužit, pokud Komisi předem oznámí důvody.

Od členských států se rovněž naléhavě požaduje, aby do budoucna vytvořily systém jediné jízdenky pro všechny druhy dopravy a jediný vnitrostátní orgán s odpovědností za práva cestujících ve všech dopravních prostředcích. Konečné znění lze považovat za příjemný a vyvážený kompromis. Výsledek dohodovacího řízení je třeba považovat za vítězství pro Parlament.

 
  
MPphoto
 

  Enikő Győri, úřadující předsedkyně Rady. Pane předsedající, je pro mne potěšením účastnit se této rozpravy o návrhu nařízení o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě. Je to velmi důležitý moment, neboť naše diskuse o tomto legislativním aktu spějí po dvou letech k závěru.

Předem bych jménem Rady chtěla vyjádřit své díky a uznání Evropskému parlamentu za tuto spolupráci a za kompromisní atmosféru, která nám umožnila dosáhnout v dohodovacím výboru dohody ve prospěch cestujících v autobusové a autokarové dopravě, zejména pokud jde o osoby se zdravotním postižením a osoby se sníženou pohyblivostí.

Diskuse mezi těmito třemi orgány nebyly jednoduché, ale byly vždy konstruktivní a byly vedeny duchem kompromisu. Společný text, na němž jsme se na schůzi Dohodovacího výboru shodli a který snad bude dnes schválen, je kompromisem napříč politickými skupinami. Proto bych chtěla vyslovit uznání všem, kdo se podíleli na práci na tomto legislativním návrhu, zejména místopředsedkyni Kratsa-Tsagaropoulou, Brianu Simpsonovi – předsedovi Výboru pro dopravu a cestovní ruch, panu Cancianovi – zpravodaji, a stínovým zpravodajům. Společně museli dospět s tímto legislativním procesem k úspěšnému výsledku.

Mnohokrát děkuji také komisaři Kallasovi a jeho týmu a jejich kolegům ze sekretariátů v Parlamentu a v Radě. Společně neúnavně pracovali a pomáhali věcem postupovat kupředu. V neposlední řadě bych chtěla vyslovit uznání skvělé práci belgického předsednictví, které zajistilo v Radě nezbytnou podporu kompromisu, kterého bylo dosaženo v dohodovacím výboru.

Jsem přesvědčena, že společné znění, které vzešlo ze schůze dohodovacího výboru, představuje spravedlivou rovnováhu mezi právy cestujících v autobusové a v autokarové dopravě a zájmy dopravců, z nichž většina jsou malé a střední podniky.

Podle názoru Rady je hlavním cílem nařízení poskytovat práva cestujícím v linkové dopravě, kde se plánovaná vzdálenost rovná 250 km nebo je delší. Kromě toho se bez ohledu na ujetou vzdálenost bude uplatňovat řada zaručených práv. Cílem nových pravidel je především pomáhat osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí.

V diskusích mezi všemi třemi orgány jsme byli schopni nalézt vzájemně přijatelná řešení řady složitých problémů, zejména oblasti působnosti, práv cestujících v případě zrušení cesty nebo zpoždění, odškodnění a pomoci v případě nehod, opatření usnadňujících přechod k novým pravidlům a konečně i práv osob se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí.

Jak již víte, Rada schválila společné znění na svém zasedání dne 31. ledna 2011. Zítra bude tedy tento legislativní akt podepsán. Jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie lze očekávat v březnu.

(IT) Pane předsedající, nakonec bych chtěla poblahopřát panu Cancianovi k jeho vynikající práci.

Blahopřeji vám k dobře vykonané práci

 
  
MPphoto
 

  Siim Kallas, místopředseda Komise. Pane předsedající, legislativní návrh týkající se práv cestujících v autobusové a autokarové dopravě, o němž dnes diskutujeme, je výsledkem velmi složitého procesu zahrnujícího i dohodování. Dlouhá jednání v dohodovacím výboru večer 30. listopadu 2010 vedla k průlomu a ke kompromisu po více než dvou letech jednání.

Rád bych vám vyjádřil upřímné díky za to, že k tomu došlo. Zaprvé místopředsedkyni, paní Kratsa-Tsagaropoulou za dovedné vedení, panu Brianu Simpsonovi, předsedovi Výboru pro dopravu a cestovní ruch, panu Cancianovi, zpravodaji, a nesmíme samozřejmě zapomenout ani na belgické předsednictví.

Parlamentu jsem vděčný, že vždy prosazoval vysokou úroveň ochrany cestujících. Poté, co bylo nařízení schváleno Radou dne 31. ledna, vás vyzývám, abyste je také schválili a formálně tento proces uzavřeli.

Návrh práv cestujících v autobusové a autokarové dopravě nyní doplňuje opatření na ochranu cestujících a zajistí, aby se cestujícím dostalo stejného standardu kvality služeb, kdykoli cestují na území Unie.

Kompromisní text obsahuje důležité úspěchy: přináší soubor základních práv pro všechny cestující v autobusové a autokarové dopravě. Jak již uvedl pan Cancian, až do posledních okamžiků jednání zůstávaly některé složité problémy nevyřešené. Někdo by mohl říci, že oblast působnosti nařízení o autobusových a autokarových službách na vzdálenost 250 a více kilometrů je příliš omezená, a mohl by požadovat i ochranu cestujících v místní dopravě. Jiní by mohli namítat, že text obsahuje ustanovení, jejichž uplatňování by bylo nákladné, zejména pro malé dopravce. Já jsem toho názoru, že text představuje velmi dobře vyvážený kompromis.

Neměli bychom zapomínat, že řada základních práv se týká služeb všeho druhu a poskytuje zvláštní ochranu nejzranitelnějším cestujícím. Případné dopady na náklady v tomto odvětví byly naopak udrženy na minimální úrovni. Kompromisní text je celkově skutečným krokem vpřed pro cestující i pro obraz tohoto odvětví.

 
  
MPphoto
 

  Mathieu Grosch, jménem skupiny PPE.(DE) Pane předsedající, paní Győriová, pane Kallasi, dámy a pánové, chtěl bych poděkovat zejména panu Cancainovi za důkladnou práci, neboť to nebyla přímočará problematika, ale dospěli jsme k dobrému výsledku.

Kompromisy mají samozřejmě vždy své výhody a nevýhody. Někdo si bude myslet, že jsme zašli příliš daleko, a jiní si budou myslet, že jsme nezašli dostatečně daleko. Proces v Radě nebyl jednoduchý, a proto bych rád vyjádřil své upřímné poděkování Radě, že nám umožnila dospět v poslední chvíli ke kompromisu. Myslím si, že rozsah zprávy je správný. Řekli jsme, že třech zemí se to přímo netýká. Jelikož je ale Lucembursko zahrnuto do přeshraničního kontextu, existují vlastně jen dvě země, kterých se nařízení přímo netýká. V případě místní veřejné dopravy bude snadné začlenit do specifikace požadavků na výběrová řízení ustanovení, v nichž se uvádí, že práva cestujících musí být dodržována a posilována. Proto není realistické kritizovat nás za vyloučení místní dopravy. To lze řešit na regionální úrovni.

Skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) tento kompromis celkově podpoří. Na práva cestujících pohlížíme jako na úplný balíček a doufáme, že v blízké budoucnosti bude možné vypracovat konsolidovanou verzi vztahující se na celou oblast, takže budeme brzy moci zavést práva, která budou výhodná pro občany, nikoli pro právníky. Podle mého názoru stále existuje řada problémů, zejména pokud jde o provádění, kde předpisy nejsou pro občany výhodné a nejsou dostatečně jasné, aby zakládaly práva cestujících. Z tohoto hlediska bych chtěl poděkovat všem, kdo se do této nesnadné práce zapojili. Doufám, že v plénu dosáhneme velké většiny na podporu tohoto zdravého kompromisu.

 
  
MPphoto
 

  Brian Simpson, jménem skupiny S&D. – Pane předsedající, úvodem bych chtěl vyjádřit své poděkování a poděkování skupiny S&D pani Cancianovi za jeho obtížnou práci na tak nesnadném a složitém tématu.

Podíváte-li se na tuto konkrétní dohodu, vytanou vám na mysli dvě otázky. „Je ideální?“ a „Posune nás to kupředu?“ Z hlediska Parlamentu musíme na první otázku odpovědět, že není ideální. Jednoduše proto, že jde o kompromis, jsou v něm věci, kterých se Parlament musel vzdát, a to zejména, pokud jde o oblast působnosti, kde bychom byli rádi viděli kratší vzdálenost, než nařízení začne platit.

Ale posune nás to kupředu? Ano, to jistě, neboť nyní budeme mít podobný soubor práv pro autobusy a autokary, jako máme v současné době pro jiné druhy dopravy. Posunuje nás to kupředu, i pokud jde o závazek, že v celé Evropské unii zlepšíme přístup k cestování autobusy a autokary pro osoby se sníženou pohyblivostí, a dále navíc pro osoby se zdravotním postižením.

Zdůraznil bych jen jednu věc, která se týká požadavku, aby byla obsluha autobusů a autokarů vyškolena pro pomoc lidem se sníženou pohyblivostí a se zdravotním postižením tak, aby tito lidé mohli mít stejný přístup k veřejné dopravě, jako lidé tělesně schopní. Vím, že pro členské státy existuje v této oblasti výjimka, tedy odklad o pět let, ale já doufám, že ji nevyužijí.

A konečně se domnívám, že je důležité, abychom podpořili tuto konečnou dohodu proto, aby existovala práva pro všechny druhy dopravy. Vím, že v budoucnosti půjdeme dále, znovu je prověříme a zrevidujeme, ale myslím si, že jsme v této oblasti učinili krok kupředu a že by Parlament měl podpořit dohodu, které v dohodovacím řízení dosáhl pan Cancian s Radou.

 
  
MPphoto
 

  Gesine Meissner, za skupinu ALDE.(DE) Pane předsedající, dlouhý proces je u konce, což je dobrá zpráva. Na tom všem je několik pozitivních aspektů. Jedním z nich je to, že základní práva osob se zdravotním postižením zahrnují právo na informace a právo na přístup. Dalším pozitivním rysem je, že škody, které budou vyplácet malé a střední podniky, byly udrženy v rozumných mezích. Původně tomu tak nebylo. Je také dobré, že jsme dospěli k dohodě, protože jinak bychom byli ustrnuli v dohodovacím řízení a nevznikla by žádná nařízení týkající se konkrétní oblasti dopravy.

Chtěla bych však upozornit také na některé negativní body, neboť jsme nebyli schopni vytvořit skutečně evropské řešení. Přestože říkáme, že evropskou zásadou je volný pohyb lidí, zboží a služeb, nedosáhli jsme v této oblasti evropského řešení, jestliže tři země nejsou zahrnuty a další země nemají tak dlouhé autobusové trasy. Právo osob se zdravotním postižením na doprovod, což je něco, co často potřebují, aby mohly cestovat, je zaručeno jen na velké vzdálenosti. Navíc na autobusy a autokary bylo použito ustanovení o rozsáhlých přírodních pohromách, které se nevztahuje na leteckou dopravu, protože v případě mraku sopečného popele by musela být vyplacena náhrada. To znamená, že zvláště méně majetní cestující, kteří cestují na krátkou vzdálenost, nedostanou náhradu a nemají žádná práva. To samozřejmě není dobré.

Vzhledem k této směsici pozitivních a negativních rysů jsme se na půlnočním zasedání v dohodovacím řízení zdrželi hlasování a totéž uděláme i dnes.

 
  
MPphoto
 

  Eva Lichtenberger, jménem skupiny Verts/ALE. (DE) Pane předsedající, navzdory tomu, že EU je signatářem příslušné úmluvy, nejsou v tomto dokumentu brána v úvahu práva osob se sníženou pohyblivostí.

Zmiňuji se o tom v úvodu svých připomínek k této zprávě, neboť si myslím, že jejím nejzávažnějším nedostatkem je skutečnost, že jsme všude vložili omezení „v případě, že je to možné“. Já bohužel dostatečně dobře znám tyto situace, abych mohla říci, že toto „v případě, že je to možné“ obvykle skončí tak, že není možné nalézt účinné řešení pro osoby se sníženou pohyblivostí.

Zvláště zklamaná jsem byla, když byl omezen způsob poskytování informací o cestování autobusem a autokarem. I to bylo omezeno tak, že osoby se sníženou pohyblivostí nemohou ani zjistit, kde mohou získat pomoc atd.

Existují ještě další problémy vyplývající z posledního kola jednání, do něhož pan Cancian skutečně vložil své srdce, a já bych mu za to chtěla poděkovat. Vynaložil veškeré úsilí, aby předložil dobrý výsledek, ale toto úsilí bylo zablokováno necitlivým přístupem Rady. Dalším aspektem je již zmíněná vzdálenost 250 kilometrů. Obávám se, že delší trasy budou rozdělovány a že trasy o délce 500 kilometrů budou děleny na dvě části, takže nebude hrozit, že by bylo třeba cestujícím zaručit jejich práva. To je třeba během provádění uvážit.

Dobrou věcí bylo zavedení arbitrážního orgánu, který bude nápomocný spotřebitelům. Mezi další pozitivní aspekty patří uplatnění zásady neustálého zlepšování a to, že obsluha autobusů a autokarů bude školena. V ostatních ohledech to však, dámy a pánové, není žádné mistrovské dílo evropské legislativy.

 
  
MPphoto
 

  Roberts Zīle, jménem skupiny ECR.(LV) Pane předsedající, i já bych rád poděkoval všem, kdo byli zapojeni do hledání tohoto kompromisu, ale chtěl bych poděkovat zejména panu Cancianovi, který, jak jsem přesvědčen, nalezl za Parlament ty nejlepší možnosti kompromisu. Začleněním práv cestujících v autobusové a autokarové dopravě jsme nyní v zásadě zavedli práva cestujících ve všech druzích dopravy. Lze samozřejmě říci, že pokud jde o výši odškodnění v závislosti na délce zpoždění nebo o zrušení trasy obsluhované daným druhem dopravy, jsou mezi jednotlivými druhy dopravy velké rozdíly. I když v prvních letech mohou být naši cestující v Evropské unii zmateni, stále je to krok kupředu v zajišťování práv cestujících, a skutečnost, že tato práva cestujících v autobusové a autokarové přepravě jsou zaváděna jako poslední, svědčí o tom, že se jednalo o pravděpodobně nejobtížnější krok ze všech.

Těší mne zejména základní práva osob se zdravotním postižením a osob se zvláštními potřebami a také to, že tato práva jim náleží i při cestě autobusem kratší než 250 km, s jedinou výjimkou, o níž hovořil pan Simpson, tedy že dopravci poskytující tyto služby mohou odložit školení obsluhy autobusů a autokarů. Skutečně doufám, že to nebudou dělat ve zlém úmyslu, stejně tak, jako snad členské státy neoddálí provedení této směrnice dvakrát o čtyři roky až do posledního možného termínu. Děkuji.

 
  
MPphoto
 

  Jaromír Kohlíček, jménem skupiny GUE/NGL.(CS) Pane předsedající, práva cestujících ve všech druzích dopravy jsou v posledních letech stále důležitějším bodem jednání Evropského parlamentu. Musím přiznat, že v řadě případů vidím problémy, které s uplatněním práv cestujících mohou nastat a jejichž pokrytí pojištěním bude jistě velmi zajímavým segmentem pro řadu finančních institucí.

Na druhé straně logicky na základě těchto nových nákladů vzroste i cena přepravy. To, že v případě práv cestujících v autobusové a autokarové dopravě Rada zásadním způsobem zkusila změnit základní prvky návrhu nařízení, není nic nového. Známe tento postoj Rady i z minulých dohodovacích řízení. V této souvislosti bych chtěl poděkovat za dobře odvedenou práci místopředsedkyni delegace Rodi Kratsa-Tsagaropoulou, předsedovi Výboru pro dopravu a cestovní ruch Brianovi Simpsonovi i panu zpravodaji Antoniu Cancianovi. Dosáhli skutečně velmi rozumného kompromisu.

Za pozitivní prvky považuji zejména tyto:

1. vymezení dálkové přepravy jako přepravy nad 250 km délky celé linky s tím, že nařízení se bude vztahovat i na osoby, které dálkovým spojem cestují pouze část cesty;

2. zlepšení pozice – i když není ideální – osob s postižením a se sníženou pohyblivostí u tohoto typu přepravy;

3. odškodnění a pomoc v případě nehody. Zde bych rád poznamenal, že u poškození pomocného vybavení, jako jsou invalidní vozíky, se předpokládá náhrada škody v plné výši, což s sebou přináší určitou nejistotu a bude jistě třeba tuto formulaci pro účely pojištění upřesnit, např. horním limitem;

4. práva cestujících v případě zrušení spoje či jeho zpoždění jsou poměrně jasně stanovena. Za pozitivní považuji také zlepšení informovanosti cestujících;

5. podobně jako u většiny mých kolegů vítám, že přechodné období k provádění tohoto nařízení bylo zkrácena na maximálně 4 roky. Naopak nemám vůbec radost z možnosti prodloužení tohoto období o další 4 roky.

Věřím, že nenastane zásadní problém ani se stanovením uplatnění práv cestujících na linkách souběžných s částí dálkové přepravy v blízké budoucnosti. Otázkou u stanovených finančních limitů samozřejmě zůstává chybějící inflační doložka, která by finanční limity upravovala ve shodě s vývojem kurzu eura tak, aby stanové limity zůstaly reálně ve stejné výši.

Domnívám se, že dohoda je dobrým kompromisem. Konečným cílem je další rozšíření práv cestujících ve všech druzích dopravy a tento další krok v autobusové a autokarové dopravě je rozhodně zdařilým výsledkem dohodovacího řízení. Skupina GUE/NGL tento výsledek podporuje.

 
  
MPphoto
 

  Juozas Imbrasas, jménem skupiny EFD. (LT) Pane předsedající, je dobře, že po rozpravě a na základě koordinace stanovisek lze konečné znění považovat za velmi uspokojivý a dobře vyvážený kompromis. Daří se mu zajišťovat práva cestujících, aniž by zároveň uvaloval těžké břímě na dopravce, z nichž většina jsou malé a střední podniky. Zejména výsledek dohodovacího řízení lze považovat za úspěch Evropského parlamentu a já mu k tomu blahopřeji.

Tento návrh bere v úvahu stálý nárůst odvětví dopravy a jeho cílem je stanovit pro celou EU práva na ochranu cestujících srovnatelná s právy v jiných druzích dopravy a zajistit stejné podmínky u dopravců z různých členských států a v různých druzích dopravy.

Nařízení posiluje nárok cestujících na odškodnění v případě smrti, včetně vyplacení přiměřených nákladů na pohřeb, nebo v případě zranění i ztráty nebo poškození zavazadla v důsledku nehody. Kromě toho mají cestující v případě nehody nárok na pomoc s ohledem na jejich okamžité praktické potřeby, která zahrnuje, je-li to nezbytné, zajištění stravy a oblečení, dopravy, poskytnutí první pomoci a ubytování. Je-li cesta zrušena nebo zpožděna více než 120 minut, cestující mají kromě navrácení ceny jízdenky nárok na náhradu ve výši 50 % jízdného.

Nařízení posiluje i poskytování pomoci osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí, což je velmi důležité. Cestující musí dostat aktualizované informace v reálném čase elektronickou formou.

Je to dobré rozhodnutí, blahopřeji!

 
  
  

PŘEDSEDAJÍCÍ: DIANA WALLIS
místopředsedkyně

 
  
MPphoto
 

  Franz Obermayr (NI).(DE) Paní předsedající, zlepšení práv cestujících v linkové autobusové a autokarové dopravě je žádoucí. Některé body návrhu však zacházejí příliš daleko. Cestující mají například nárok až na dvě noci v hotelu, je-li zpoždění linkového autobusového spoje při odjezdu delší než 90 minut. Silniční doprava je však často ovlivněna faktory, které jednotliví autobusoví dopravci nemohou ovlivnit, jako jsou dopravní zácpy způsobené nehodami, špatné počasí a nedostatečné odstraňování sněhu. Důsledkem těchto faktorů budou nákladné spory o odpovědnost, v nichž nebude možné uplatnit zásadu, že za škodu odpovídá odpovědná strana.

Podobná situace platí pro nedávno schválené nařízení EU o cestujících v železniční dopravě. Společnosti musí nyní platit za zpoždění, která nezpůsobily. Například rakouská spolková železniční společnost je odpovědná za spoustu hodin zpoždění vlaků, za minulý rok celkem za 2 800 hodin, kdy vlaky přijely pozdě z Německa. Do budoucna musíme vyloučit taková nepřiměřená opatření.

 
  
MPphoto
 

  Dieter-Lebrecht Koch (PPE).(DE) Paní předsedající, pane Kallasi, dámy a pánové, velmi vítám výsledek dohodovacího řízení. Až bude nařízení provedeno, budou se cestující v autobusové a autokarové dopravě, včetně cestujících se sníženou pohyblivostí, těšit stejné úrovni ochrany jako v jiných druzích dopravy. Nařízení navíc zaručuje celkovou vysokou úroveň ochrany spotřebitelů a zohledňuje skutečnost, že v tomto odvětví dopravy působí zejména malé a střední podniky. Extrémní požadavky, které by téměř znemožnily autobusovou dopravu, byly odstraněny a s nimi i ty, které by z oblasti působnosti vyloučily většinu členských států.

Autobusová a autokarová doprava, kterou využívá většina občanů, musí poskytovat také kvalitní služby osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí. Ty by měly mít nárok na poskytnutí pomoci a ta musí být zajišťována bezplatně v zájmu sociální integrace.

 
  
MPphoto
 

  Debora Serracchiani (S&D).(IT) Paní předsedající, dámy a pánové, i já bych chtěla poděkovat panu Cancianovi za jeho úsilí o dosažení nelehkého kompromisu. Díky tomuto nařízení se mohou cestující v autobusové a v autokarové dopravě těšit podobným právům jako cestující v jiných druzích dopravy, například v železniční a lodní dopravě.

Nařízení, které platí pro všechny vnitrostátní i mezinárodní spoje o vzdálenosti 250 km a více, chrání také cestující, kteří cestují na pravidelných linkách na kratší vzdálenosti. Mám na mysli především osoby se zdravotním postižením a osoby se sníženou pohyblivostí, kterým je zaručen nediskriminační přístup k dopravě, právo na náhradu v případě ztráty či poškození invalidního vozíku a školení zaměstnanců autobusových a autokarových dopravců týkající se zdravotního poškození.

Jsem také ráda, že bylo dosaženo dohody o odškodnění v případě smrti, včetně vyplacení přiměřených nákladů na pohřeb, nebo v případě zranění i ztráty nebo poškození zavazadla v důsledku nehody. Za pozitivní krok také považuji, že si cestující mohou vybrat mezi pokračováním v cestě bez jakýchkoli dalších nákladů a navrácením ceny jízdenky v případě zrušení spojení, zpoždění o více než dvě hodiny nebo nadměrného příjmu rezervací.

Pokud jde o informovanost cestujících, myslím si, že by bylo užitečné poskytovat jim informace o spojení jinými dopravními prostředky, a zajistit tak komunikaci mezi dopravními službami v autobusové a železniční dopravě. Závěrem jsem velmi potěšena, že jsme byli schopni v průběhu jednání vyzkoumat a zaručit pomoc osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí na maximální úrovni tím, že jsme jim dali možnost doprovodu bez dalších nákladů.

 
  
MPphoto
 

  Izaskun Bilbao Barandica (ALDE).(ES) Paní předsedající, chtěla bych poděkovat panu Cancianovi, který na dosažení této dohody odvedl velký kus práce, a po složitých jednáních jsme se na tomto dokumentu shodli.

Bylo dosaženo pokroku v oblasti práv cestujících, pokud jde o odškodnění a pomoc v případě nehody, zrušení nebo zpoždění, a pokud jde o uznání základních práv cestujících bez ohledu na vzdálenost. Dohoda obsahuje i práva osob se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí.

Definice oblasti působnosti, což jsou spoje o vzdálenosti 250 km a více, ovšem znamená, že tři země zůstávají mimo působnost evropského právního předpisu. Podle našeho názoru to není dostatečné, přestože uznáváme dosažený pokrok ve srovnání s původním stavem. Proto se naše skupina zdrží hlasování.

 
  
MPphoto
 

  Ryszard Czarnecki (ECR).(PL) Paní předsedající, Evropský parlament dnes vysílá velmi pozitivní zprávu cestujícím, daňovým poplatníkům a evropským voličům, kteří používají autobusy a autokary, a to včetně osob se zdravotním postižením. Lidé, kteří nás volí a platí naše mzdy, od nás očekávají konkrétní rozhodnutí přesně tohoto druhu. V této sněmovně padly samozřejmě i poznámky v tom smyslu, že to není to nejdůležitější ze širokého spektra záležitostí, a není pochyby o tom, že to skutečně není to nejdůležitější. Jsem však přesvědčen, že je to velmi významný krok kupředu, který dodá Evropě a Evropské unii lidštější tvář a otevřenosti potřebám nikoli politiků, ale spotřebitelů neboli jinými slovy těch, kteří používají různé dopravní prostředky. Chtěl bych srdečně poděkovat svému kolegovi, panu Cancianovi, za jeho pilnou práci ve funkci zpravodaje.

 
  
MPphoto
 

  Anna Rosbach (EFD).(DA) Paní předsedající, cestující v autobusové dopravě na dlouhých vzdálenostech mají víceméně stejná práva jako cestující v letecké, železniční a lodní dopravě, pokud jde o zpoždění, zrušení, ztrátu zavazadel a v řadě dalších oblastí. To je v zásadě pěkné. Chtěla bych nicméně učinit několik kritických poznámek. Osoby se sníženou pohyblivostí mají v tomto ohledu zaručeno více práv. Ne všechny autobusy však mohou zároveň přijímat jak cestující se zdravotním postižením, tak cestující tělesně zdatné, a ne všechny autobusy mohou být upraveny tak, aby mohly převážet osoby se zdravotním postižením. Chceme-li tedy dosáhnout nejvyššího stupně rovnosti, máme v této oblasti ještě mnoho co řešit. Ceny jízdenek na dlouhé vzdálenosti jsou často tak nízké, jak jen to je možné, aby mohly konkurovat letecké dopravě. Proto jsem přesvědčena, že pro malé společnosti provozující autobusovou dopravu je nemožné platit všechny žádosti o náhrady a práva, po nichž se zde volá. Jejich konkurenceschopnost bude velmi omezena a brzy budou ohroženy zastavením činnosti. To však sotva může být zájmem Unie, neboť EU chce rozhodně podporovat malé a střední podniky.

 
  
MPphoto
 

  Georges Bach (PPE).(DE) Paní předsedající, chtěl bych poblahopřát všem, kdo se zapojili, ale zejména panu Cancianovi, za veškeré úsilí během nesnadného a zdlouhavého jednání o dosažení kompromisu v této složité problematice.

Některé z úspěchů již byly zmíněny, ale přišla také zklamání, zejména pokud jde o oblast působnosti a o další drobné záležitosti, o nichž byla řeč. Tím, že jsme dospěli k tomuto kompromisu týkajícímu se autobusové a autokarové dopravy, jsme zavedli práva cestujících ve všech druzích dopravy. Dalším krokem, který musíme udělat, je vytvoření společného, soudržného a efektivního rámcového programu zahrnujícího všechna práva cestujících.

Pro důvěryhodnost EU mezi evropskými občany je zvláště důležité, abychom zavedli spravedlivá a jasně definovaná práva. Abychom byli důvěryhodní, musíme zajistit, že práva týkající se všech dopravních prostředků jsou soudržná. Kritéria, která platí pro práva cestujících v letecké dopravě, nesmí být zásadně odlišná od kritérií pro cestující například v železniční dopravě.

Proto je mimořádně důležité, aby základem našeho rámcového programu nebyly ty nejnižší a nejslabší normy. Musíme si naopak jménem evropských občanů stanovit ambiciózní cíle.

 
  
MPphoto
 

  Saïd El Khadraoui (S&D).(NL) Paní předsedající, na začátku bych chtěl samozřejmě poděkovat zpravodaji za jeho úsilí i stínovým zpravodajům, panu Simpsonovi a všem, kdo přispěli k výsledku. Stranou by nemělo zůstat ani belgické předsednictví.

Začnu však kritikou, zejména na adresu Rady. Lituji, že oblast působnosti se vztahuje pouze na cesty na vzdálenosti 250 km a více. Z evropského hlediska by dávalo smysl, kdyby do působnosti ustanovení této směrnice spadala všechna příhraniční spojení. Dokonce i když jsme se omezili na tyto 250 km dlouhé cesty, směrnice stěží měla dostatečnou podporu ze strany členských států, aby prošla.

Soudě nejen z tohoto dokumentu, ale z mnoha jiných dokumentů, zdá se, že je stále těžší získat většinu členských států pro to, aby jednaly v zájmu spotřebitele nebo z evropského hlediska, a to je podle mne velmi znepokojující.

Na základě toho toto nařízení doplňuje seznam. Nyní máme evropské předpisy o právech cestujících pro všechny druhy dopravy. Dalším krokem – a pan komisař oznámil, že v tom směru něco podnikne – musí být poučení se ze zkušeností získaných v různých odvětvích a dosažení integrovanějšího přístupu k právům cestujících. To by mělo být prosazováno zejména na příslušných místech.

Toto nařízení bude znamenat krok kupředu zejména pro osoby se sníženou pohyblivostí. Již jim nebude odmítán přístup a v případě potřeby budou moci počítat s pomocí. To je podle mého názoru důležité. Stejně jako u jiných druhů dopravy se v řadě případů poskytuje odškodnění a existují i ujednání o ubytování pro cestující, kteří někde uvízli v případě dlouhých zpoždění.

Z těchto důvodů chceme podpořit tento kompromis. Neděláme to s velkým nadšením, neboť nařízení vstoupí v platnost až za dva roky. Je to však krok správným směrem a představuje kompromis mezi extrémním stanoviskem Rady na jedné straně a našimi ambicióznějšími cíli na straně druhé.

 
  
MPphoto
 

  Vilja Savisaar-Toomast (ALDE). (ET) Paní předsedající, Estonci mají přísloví: „Cvičení dělá mistra“. To bohužel nelze říci o směrnici o právech cestujících v autokarové dopravě, která se po dlouhém dohodovacím procesu nakonec odchýlila od zásad, které požadoval Evropský parlament. Je skutečně dobré, že nyní máme minimální práva, ale je nepřijatelné, že dojednaná vzdálenost 250 km upírá tato práva ve třech zemích. Ve třech nebo čtyřech dalších státech jsou navíc tato práva minimální, neboť tam existuje jen jedna nebo dvě tak dlouhé autokarové trasy.

Dále je nepřijatelné, že byly vyloučeny přeshraniční autokarové služby bez ohledu na vzdálenost, a nemůžeme podpořit ani osmileté období, jež mohou členské státy využít a po které provedení směrnice není povinné. Estonská vláda bohužel podpořila právě tyto podmínky a požadovala dále i delší vzdálenost. Nyní se musíme ptát sami sebe, zda skutečně podporujeme práva cestujících, nebo práva autokarových společností a jejich zisky. Podporuji občany Evropské unie a v žádném případě nerozumím tomu, proč je část Evropy z této směrnice vyloučena. Proto jsem přesvědčena, že nemohu hlasovat pro tuto směrnici nebo pro tuto zprávu.

 
  
MPphoto
 

  Philip Bradbourn (ECR). – Paní předsedající, rozhodně podporuji zásadu práv cestujících a je pravda, že zákazníci by měli očekávat služby na vysoké úrovni.

Musíme však mít smysl pro proporcionalitu a zabývat se tím, jaký dopad to bude skutečně mít. Musíme srovnávat skutečný prospěch pro uživatele a skutečné náklady pro podnikatele v tomto odvětví.

Tato sněmovna a Komise zaujímají často přístup „jedna věc se hodí na všechno“, ale musíme akceptovat, že práva cestujících se v různých druzích dopravy liší. Letecká doprava není totéž jako autobusová doprava. Nejdůležitější rozdíl zde spočívá v počtu malých a středních podniků v tomto odvětví. Myslím, že každý v této sněmovně zná význam spolehlivé a rentabilní autokarové dopravy pro naše místní hospodářství, a proto rozhodně podporuji zavedení pravidla 250 km. Není prostě správné, aby malé společnosti provozující skutečně místní nebo regionální služby měly nad sebou toto břemeno.

Vzhledem k zavedení této ochrany a k hodnotě základní zásady tohoto právního předpisu kompromis rozhodně podporuji.

 
  
MPphoto
 

  Jim Higgins (PPE). – Paní předsedající, tato iniciativa čekala téměř tři roky a pro jednou se cítím spíše na straně Rady než Parlamentu.

Samozřejmě musíme chránit práva cestujících, zejména těch se zdravotním postižením, ale pokud by byl přijat původní návrh – jak řekl Philip Bradbourn, mělo by to vážné důsledky pro malé provozovatele dopravních služeb. Řadu z nich by to skutečně vyřadilo z podnikání. Z tohoto důvodu byl dohodovací proces velmi důležitý a dosažený kompromis zajišťuje spravedlivou rovnováhu mezi právy cestujících na jedné straně a právy poskytovatelů služeb na straně druhé. Plně souhlasím s panem Bradbournem, že není možné položit rovnítko mezi práva cestujících v lodní dopravě, letecké dopravě, železniční dopravě a autobusové dopravě a dát je do jednoho balíku. Z toho důvodu je prostě neproveditelné a nerealizovatelné hovořit o konsolidovaném balíku.

Chtěl bych pochválit Briana Simpsona, předsedu Výboru pro dopravu a cestovní ruch, který odvedl skvělou práci, zpravodaje pana Canciana a našeho vlastního koordinátora Mathieua Grosche. Nakonec máme spravedlivý a vyvážený balík ke vzájemnému prospěchu všech zúčastněných.

 
  
MPphoto
 

  Oldřich Vlasák (ECR). (CS) Paní předsedající, v minulých letech Evropský parlament společně s Radou přijal právní předpisy týkající se práv cestujících v letecké a železniční dopravě. Je proto logické, že nyní přijímáme analogickou normu i pro autobusovou dopravu, a to přesto, že cestující v Evropě dávají stále více přednost individuální dopravě a že se úroveň autobusové a autokarové dopravy sama rapidně zlepšuje.

Naše snaha a nadšení pro regulaci by však měly mít své jasné hranice. Logické je definovat v Evropské unii základní standardy cestování přes hranice, ochránit zranitelné skupiny cestujících a zajistit jejich práva. Naopak nevhodným zasahování do vnitřního trhu je snaha rozšiřovat práva i na místní spoje, pokusy o co nejvyšší náhrady a regulace všeho do posledního detailu. Je totiž jasné, že veškeré nadbytečné povinnosti znamenají pro dopravce další náklady, které se nakonec promítnou do ceny jízdenek.

Jako bývalý starosta jsem proto například s obavami sledoval návrh zahrnout do působnosti směrnice také městskou a příměstskou dopravu. Jsem rád, že v tomto případě zvítězil zdravý rozum a městská a příměstská doprava byla nadměrné regulace uchráněna.

 
  
MPphoto
 

  Ville Itälä (PPE).(FI) Paní předsedající, chtěl bych poděkovat všem, kdo byli zapojeni do přípravy kompromisu, zejména zpravodaji a panu Simpsonovi, předsedovi výboru. Přestože jde o kompromis, je to z hlediska veřejnosti zároveň důležitý krok kupředu. Vezmeme-li v úvahu otázku zpoždění a ztráty zavazadel, je pro veřejnost mimořádně významné vědět, že jsme zavedli právní předpis, který chrání její práva.

Omezená vzdálenost 250 kilometrů není nejlepším možným řešením a ani neuspěla tak, jak zde mnozí uváděli, že uspěla. Myslím si, že je to asi nejslabší bod dokumentu a my se k němu budeme muset v budoucnu jistě vrátit, ale na druhou stranu je to velký krok k výraznému zlepšení práv osob se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí. Z hlediska veřejnosti to je právě ten typ právního předpisu, jaké bychom měli zavádět.

 
  
MPphoto
 

  Seán Kelly (PPE). – Paní předsedající, tento předpis je něco spíše špatného, o čem ze zdvořilosti tvrdíme, že je to dobré. Dobré jsou jen jeho části. Já osobně vítám ustanovení pro osoby se zdravotním postižením nebo se sníženou pohyblivostí, ale mám stejné obavy, o nichž zde již hovořili jiní řečníci, pokud jde o hranici 250 kilometrů. Jedna věc se nehodí na všechno. V Evropské unii, skládající se z 27 států různé velikosti, by měly země mít určitou flexibilitu, aby se ustanovení mohla vztahovat na všechny.

Já osobně žiji 300 kilometrů od našeho hlavního města. Mezi venkovskými oblastmi mého volebního obvodu a hlavním městem Dublinem tu kvete autobusová doprava provozovaná malými podniky. Ty budou nyní pod velkým tlakem kvůli ustanovením tohoto návrhu a také, a to především, kvůli vyšším nákladům na pojištění, což je může vyřadit z trhu. Pokud budou vyřazeni z trhu, znamená to ztrátu pracovních míst a ztrátu služeb pro cestující. To musíme s postupem času sledovat.

 
  
MPphoto
 

  Ádám Kósa (PPE).(HU) Paní předsedající, vítám zprávu o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě. Pro občany EU, včetně osob se zdravotním postižením, bude jednodušší využívat tuto formu služby. Kompromisu předcházely dlouhé konzultace. Během nich stál Evropský parlament a pan Cancian za lidmi se zdravotním postižením až do úplného konce. Ukázalo se bohužel, že Evropská rada je v této věci krátkozraká a nepružná. Hluboce lituji, že Evropská rada není schopna uznat, že žijeme v rychle stárnoucí společnosti. Počet osob se zdravotním postižením přes noc raketově vzroste. Měli bychom si uvědomit, že všichni občané EU budou dříve nebo později tímto problémem trpět, každý bude vyžadovat pomoc. Nakonec bych chtěl zdůraznit, že naše práce ještě není hotova. Kompromisu již bylo dosaženo u čtyř druhů dopravy a nyní nastal čas vytvořit jednotnou listinu práv cestujících, která může později usnadnit prosazování práv cestujících.

 
  
MPphoto
 

  Olga Sehnalová (S&D). (CS) Paní předsedající, Evropský parlament přistupuje k hlasování o důležitém kompromisu, který výrazně posílí práva cestujících v autobusové a autokarové dopravě. Za významné považuji, že kromě odškodnění pasažérů při ztrátě nebo poškození zavazadla či náhrad za zpoždění autobusů a dalších opatření se do tohoto kompromisu dostala také posílená práva cestujících se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí. Zejména podporuji nárok zdravotně postižených na informace a asistenční služby alespoň tak, jak byly nakonec dojednány v dohodovacím řízení. Veřejná doprava je pro osoby se sníženou pohyblivostí zásadní a důležitou součástí jejich každodenního života. Dosažení kompromisu nebylo jednoduché, proto bych se i já chtěla připojit k blahopřání zpravodaji a všem členům vyjednávacího týmu za odvedenou práci. Schválením tohoto nařízení bude existovat na evropské úrovni společný rámec ochrany pro všechny druhy dopravy, a to je v oblasti práv pro cestující jistěže ne ideální, ale přesto velmi významný posun kupředu.

 
  
MPphoto
 

  Frédérique Ries (ALDE).(FR) Paní předsedající, spolu s liberály se zdržím dnešního hlasování o nařízení o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě. Je to poslední článek řetězu v balíku na ochranu cestujících po letecké, železniční a lodní dopravě, ale jak již bylo řečeno, bohužel je mnohem méně ambiciózní. Hovořili o tom mimo jiné pan Simpson a pan El Khadraoui za skupinu socialistů. Přesně tak to řekli. Výsledkem je, že aby byli lidé chráněni tímto nařízením, musí cestovat na větší vzdálenost než 250 km. Cestujete-li z Bruselu do Amsterodamu letecky, vztahuje se na vás ochrana. Cestujete-li autokarem, chráněni nejste. A dodala bych, že je to tím spíše nespravedlivé, že ti, kdo užívají tento druh dopravy, jsou obvykle ti nejméně dobře situovaní.

Ani vstup v platnost nedává žádný smysl, neboť různé odchylky by jej mohly posunout až na rok 2011. V tu dobu již budou nová práva a odškodnění v případě nehody, zpoždění nebo zrušení. Pro osoby se zdravotním postižením je nejdůležitější pomoc, ale ta nebude ve skutečnosti zavedena rovnou, a navíc ne každý na ni bude mít nárok.

 
  
MPphoto
 

  Michael Cramer (Verts/ALE).(DE) Paní předsedající, je skvělé, že nyní máme práva cestujících ve všech dopravních prostředcích, ale tato práva nemohou zakrýt skutečnost, že železniční doprava, která je ohleduplná k životnímu prostředí, byla zase jednou vážně znevýhodněna. Železniční společnosti platí poplatky za přístup na infrastrukturu za každý ujetý kilometr, ale nic takového se neuplatňuje u autobusů a autokarů, což tyto společnosti zvýhodňuje. Železnice jsou zařazeny do systému pro obchodování s emisemi, ale autobusy nikoli, což opět zvýhodňuje autobusy a znevýhodňuje vlaky. Pokud má vlak zpoždění delší než jedna hodina, platí se jako odškodnění 25 % jízdného. V případě autobusů je tomu tak při dvouhodinovém zpoždění.

Všechny tyto výhody jsou nepřijatelné. Proto potřebujeme integrovaný přístup. Musíme mít práva cestujících pro všechny dopravní prostředky, ale musíme mít i spravedlivé základní podmínky. Nesmí tomu být tak, že cestující dostane odškodnění až po třech nebo pěti hodinách, ale na jiného cestujícího se vztahuje lhůta jedna hodina. Tady je třeba udělat ještě hodně práce a v tomto smyslu to není dobrý kompromis. Nechápu, proč je ekologicky šetrná železniční doprava neustále znevýhodňována.

 
  
MPphoto
 

  Jaroslav Paška (EFD). (SK) Po komplikovaných jednáních v dohodovacím řízení se podařilo dosáhnout složité dohody o znění nařízení o právech cestujících autobusové a autokarové dopravě. I když se připravené nařízení vztahuje jen na pravidelnou dopravu na linkách delších než 250 km, přináší nová pravidla lepší ochranu cestujících i v autobusové dopravě.

Nejvýznamnějším přínosem pro cestující asi bude vymezení jejich práv v případech zrušení nebo zpoždění spoje, neboť předpis sankcionuje přepravce za selhání v organizaci přepravy až do povinnosti náhrady celého jízdného a náhrady další škody až do výšky 50 % ceny jízdného. Jediný problém, který by, myslím, mohl být řešen lépe, jsou odchylky týkající se časového plánu, které umožňují členským státům odložit uplatňování této směrnice o 4 roky s následným prodloužením této lhůty o další 4 roky. Celková lhůta 8 let na provedení této směrnice se mi zdá příliš dlouhá.

 
  
MPphoto
 

  Siim Kallas, člen Komise. Paní předsedající, chtěl bych poděkovat váženým poslancům za jejich většinou pozitivní komentáře.

Nyní stojíme před problémem uplatňování. Před tímto problémem stojíme se všemi právními předpisy týkajícími se práv cestujících. Doladění právních předpisů pro nás bude samozřejmě dlouhým procesem, ale i tak si myslím, že kompromis, jehož jsme dosáhli, bude pravděpodobně v budoucím dokumentu schválen a je dobrým začátkem. Zásadní je i to, že jsme zavedli některé zásady práv cestujících do autobusové a autokarové dopravy, což je velmi široká oblast. Budou patrně zapotřebí menší kompromisy. Všechno musí být doladěno a uskutečněno v praxi, ale toto je velmi důležitý začátek a já doufám, že budete hlasovat pro toto nařízení.

 
  
MPphoto
 

  Enikő Győri, úřadující předsedkyně Rady. (HU) Paní předsedající, pane komisaři, pane Canciane, dámy a pánové, chtěla bych dodat jen dvě poznámky k velmi hodnotné rozpravě, která zde proběhla. Tato rozprava velmi dobře ilustrovala obtíže, které musel pan Cancian, ale i my v Radě, komisař a odborníci překonat. Nemyslím si, že je to nejlepší ze všech možných řešení pro cestující v autobusové a autokarové dopravě, ale jsem přesvědčena, že snad nejdůležitější otázkou, kterou si musíme položit, je, zda se situace zlepší, jakmile nový právní předpis vstoupí v platnost. Věřím, že na tuto otázku můžeme odpovědět rozhodným ano, tedy že cestující v autobusové a autokarové dopravě budou mít v budoucnu skutečně více práv, přestože to není dokonalý kompromis.

Kompromis znamená dojít ve složitých věcech k vzájemnému porozumění. To bylo znát téměř ve všech vystoupeních, tedy otázka, kde je hranice, za níž bychom zaručili práva v takovém rozsahu, že bychom ochromili důležité hospodářské subjekty a malé a střední podniky, na jejichž situaci se snažíme dohlížet. Zároveň jsme ovšem měli pevně v úmyslu poskytnout cestujícím další práva. Velmi dobře chápu ty, kdo na celou věc pohlíží z pozice osob se zdravotním postižením. Věřím, že jsme i v tomto ohledu učinili významný krok kupředu. Jsem přesvědčena, že je to dobře propracovaná část návrhu a věřím, že právní předpis přinese těmto lidem pokrok, právě těmto lidem.

Chtěla bych jen připomenout váženým poslancům, že maďarské předsednictví přemýšlí v zájmu silné Evropské unie, Evropské unie, která svým občanům poskytuje další práva a pro niž jsou její občané ústředním bodem těchto silných politik. Navíc jsem přesvědčena, že stávající rozprava o tomto legislativním návrhu poslouží k tomu, aby se občanům Evropské unie dostalo dalších práv. Ještě jednou bych vám všem chtěla poděkovat za odvedenou práci a věřím, že dnes projdeme hlasováním bez jakýchkoli problémů.

 
  
MPphoto
 

  Antonio Cancian, zpravodaj.(IT) Paní předsedající, dámy a pánové, děkuji všem kolegům, kteří vystoupili, a i já bych chtěl vyjádřit své přesvědčení, že toto nařízení není nejlepší, ale je jediné, k jakému jsme mohli kvůli postoji Rady dospět.

Je to skutečně důležitá věc, neboť si myslím, že jak pro odvětví dopravy, tak pro cestovní ruch – tedy dvě oblasti, za něž zodpovídá Výbor pro dopravu a cestovní ruch – je důležité nalézt rovnováhu i pro tento druh dopravy.

Tento dokument vyjadřuje rovnováhu mezi potřebou chránit na jedné straně malé a střední podniky působící v odvětví autobusové a autokarové dopravy, což je téma, o němž jsme v několika uplynulých hodinách dlouze diskutovali, a potřebou chránit na druhé straně práva osob se sníženou pohyblivostí, zdravotním postižením, starších důchodců, osob s dočasně sníženou pohyblivostí a vůbec zranitelných uživatelů, a to i v zájmu toho, aby ubylo sporů. To je rovnováha, kterou jsme hledali, a doufám, že se nám to s pomocí všech podařilo.

Věřím, že přepracování, o němž hovořil pan Kallas, se zakládá na myšlence vytvořit jediné nařízení pro všechny dopravní prostředky. Vytvoření jednotného trhu v oblasti dopravy skutečně není ještě doprovázeno odpovídajícími opatřeními určenými na ochranu práv cestujících. Pane komisaři, skutečně doufám, že kromě jednotného nařízení můžeme vytvořit jednotný referenční orgán, jednotný prodej jízdenek a jednotnou jízdenku na různé druhy dopravy.

Ještě jednou bych chtěl poděkovat všem poslancům, kteří vystoupili, všem, kdo se podíleli na tomto dokumentu – zejména stínovým zpravodajům a těm, kdo se s nadšením účastnili konečných jednání. Mé díky patří Výboru pro dopravu a cestovní ruch a zaměstnancům sekretariátu, Rady a zejména zaměstnancům belgického předsednictví a v neposlední řadě paní Győriové, která je zde s námi.

Pokud mohu, chtěl bych nakonec poděkovat Evropské komisi, panu Kallasovi a jeho asistentům za konstruktivní přínos, který vždycky poskytovali, zaměstnancům sekretariátu dohodovacího výboru Evropského parlamentu, kteří projevili velkou pohotovost a profesionalitu, tedy vlastnosti nezbytné při přijímání důležitých rozhodnutí ve prospěch našich občanů.

Celkově to byl dobrý test, který přinesl Parlamentu vynikající výsledky.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. - Rozprava je skončena.

Hlasování se bude konat v poledne.

 
  
  

PŘEDSEDAJÍCÍ: JERZY BUZEK
předseda

Písemná prohlášení (článek 149)

 
  
MPphoto
 
 

  Robert Dušek (S&D), písemně.(CS) Zpráva o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě má za cíl stanovit práva na ochranu cestujících platná po celé Unii, pro všechny dopravce a pro různé druhy dopravy. Rada nesouhlasila s pozměňovacími návrhy EP, proto bylo nezbytné zahájit tzv. dohodovací řízení. Hlavní body dosažené dohody jsou většinou shodné s původními návrhy Parlamentu. Podstatné je zejména, že se nařízení bude vztahovat na veškerou linkovou, vnitrostátní a přeshraniční dopravu, přičemž členské státy budou moci uplatnit vyjmutí pro linkové spoje a některé konkrétní služby max. po dobu 8 let. Cestující budou mít nárok na odškodnění v případě nehody až do výše 220 tisíc EUR na osobu a 1 200 EUR na zavazadlo. Dopravce musí navíc v případě nehody zajistit základní pomoc (stravu, oblečení, lékařskou pomoc) a ubytování až na dvě noci. V případě zpoždění o více než 120 minut či zrušení spoje musí dopravce cestujícím nabídnout možnost volby mezi pokračováním v cestě, přesměrování cesty bez dalších nákladů pro cestujícího nebo vrácením ceny jízdného. Pokud toto není v jeho silách, musí vrátit cenu jízdného a uhradit navíc 50 % z ceny daného jízdného. Dohoda rovněž ochraňuje práva osob se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí. Z uvedených důvodů přijetí zprávy plně podporuji.

 
  
MPphoto
 
 

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. – Podporuji tento kompromis o právech cestujících v autobusové dopravě, který zaručuje právo na dopravu, právo na dostupné informace o cestě, povinnost autobusových dopravců zajistit povinné školení řidičů týkající se zdravotních postižení, právo na odškodnění za zničené invalidní vozíky, mechanismus vyřizování stížností pro všechny cestující a nezávislé vnitrostátní orgány vymáhající nařízení a udělující sankce.

Pro každou cestu autobusem nebo autokarem na vzdálenost 250 km a více bude pro osoby se zdravotním postižením a osoby se sníženou pohyblivostí existovat zvláštní bezplatná pomoc na terminálech i na palubě a v případě potřeby bude pro doprovázející osoby doprava zdarma.

Zejména nevidomým a částečně zrakově postiženým velmi pomůže poskytování dostupných dopravních informací a školení řidičů o zdravotních postiženích.

Rovný přístup k dopravě je zásadní z důvodu nezávislost. Bez rovného přístupu k dopravě nemohou lidé se zdravotním postižením jet do práce, na nákupy nebo se účastnit kulturních a jiných volnočasových aktivit.

Přestože ve znění nařízení není vše, co bych chtěl, věřím, že díky posílení práv všech cestujících se zdravotním postižením bude učiněn i významný krok umožňující majitelům vodicích psů v Evropě pohybovat se po Evropské unii stejně jako jiní občané.

 
  
MPphoto
 
 

  Jarosław Leszek Wałęsa (PPE), písemně.(PL) Podporuji legislativní usnesení o společném znění nařízení Evropského parlamentu a Rady o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004, které schválil dohodovací výbor. Vzhledem k neustálému nárůstu tohoto odvětví dopravy jsem přesvědčen, že je důležité stanovit práva na ochranu cestujících platná po celé EU a podobná právům, jimž se těší cestující v jiných druzích dopravy, a zajistit stejné podmínky pro dopravce bez ohledu na to, z kterého členského státu pochází nebo jaký dopravní prostředek provozují. Vzhledem ke skutečnosti, že tato práva se soustředí zejména na potřeby osob se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí, zaslouží si tato iniciativa naši podporu. Velmi důležité je to, že usnesení zavádí právo na odškodnění pro cestující, kteří byli zraněni při autokarových nehodách. V ustanoveních se uvádí, že cestující mají nárok na odškodnění v případě smrti nebo zranění a ztráty nebo poškození zavazadla.

 
  
MPphoto
 
 

  Artur Zasada (PPE), písemně.(PL) Chtěl bych poblahopřát panu Cancianovi k jeho práci. Jsem rád, že jsme nakonec byli schopni dosáhnout v dohodovacím výboru shody. Naším hlavním úspěchem je samozřejmě otázka práv cestujících na odškodnění a pomoc v případě nehod, záruk pro cestující v případě zrušení nebo zpoždění a záruka práv pro osoby se zdravotním postižením a pro cestující se sníženou pohyblivostí. Velmi mne potěšila zejména skutečnost, že do dokumentu byli zahrnuti i cestující se sníženou pohyblivostí, jak jsem již uvedl, ale v tomto směru mám zároveň oprávněné obavy. V případě cestujících leteckou dopravou neví přesně ani letecké společnosti, ani letiště, kteří cestující mají být považováni za cestující se sníženou pohyblivostí. V důsledku této neznalosti na straně dopravců a letišť je obvyklé, že je odmítnuta pomoc matkám a otcům, kteří cestují sami s malými dětmi. Proto bych rád vyslovil následující výzvu: naše práce nebude hotova ani poté, co dokument projde hlasováním na plenárním zasedání. Máme také povinnost sledovat, zda se nařízení řádně uplatňuje.

 
  
MPphoto
 
 

  Bogdan Kazimierz Marcinkiewicz (PPE), písemně.(PL) Chtěl bych vyjádřit své upřímné díky zpravodaji za jeho obtížnou práci, která byla mimořádně efektivní. Až doposud neexistovala žádná záruka odpovídající ochrany cestujících v autobusové a autokarové dopravě, neboť to byl jediný způsob dopravy, který v tomto ohledu nepodléhal žádnému předpisu EU. Jedním z důsledků provedených změn bude to, že cestující budou moci požadovat odškodnění v případě nehody. Skutečnost, že pomoc pro osoby se zdravotním postižením bude zajišťovat dopravce a že doprovázející osoba může v rámci této záruky cestovat na náklady dopravce, je dalším mimořádně významným bodem.

Nebudu zakrývat, že pro mne osobně bylo mimořádnou výzvou, že mohu hrát aktivní úlohu v dohodovacím řízení, které poprvé v historii probíhalo podle Lisabonské smlouvy. V průběhu jednání, která trvala dlouho do noci, se nám společně s panem Cancianem podařilo odhlasovat kompromis, podle něhož jsou ustanovení povinná pro vzdálenosti 250 km a více. Je třeba poznamenat, a je to velmi důležité, že v nařízení je zaručeno dvanáct základních práv, a to zejména pro osoby se zdravotním postižením. Nyní bychom měli důrazně prosadit vhodnou informační kampaň, abychom zajistili, že občané Evropské unie budou informováni o právech, na něž mají od nynějška nárok.

 
  
MPphoto
 
 

  Anneli Jäätteenmäki (ALDE), písemně.(FI) Právní předpis o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě, o němž budeme dnes hlasovat, lze považovat za málo ambiciózní. Kompromis, jehož bylo dosaženo po dlouhých tahanicích, je však lepší než nic. Je politováníhodné, že návrh nařízení se týká jen vnitrostátních a přeshraničních autobusových tras se vzdáleností 250 km a více. Proto se předpis nebude vůbec týkat například Lucemburska, Malty a Kypru. Nešťastné je také to, že právní předpis nabude platnosti až za mnoho let. Je to příliš dlouho čekat na autobusových zastávkách na nový předpis čtyři roky, nebo možná také osm let.

Na dosaženém kompromisu lze nalézt samozřejmě i něco dobrého. Podle původního postoje Rady měli cestující jen tři práva bez ohledu na vzdálenost. Jsem ráda, že v konečném kompromisu je jich dvanáct a že se zvláštní pozornost věnuje potřebám osob se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí. Vstup nařízení v platnost usnadní osobám se zdravotním postižením cestování autobusy a autokary. Zároveň tak budou postaveni na roveň s ostatními cestujícími.

Až vstoupí nový právní předpis v platnost, musí členské státy zajistit, že nařízení bude prováděno účinně a řádně. Není to jen v zájmu osob se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí, ale i v zájmu našich občanů, kteří cestují autobusem nebo autokarem.

 
  
MPphoto
 
 

  Marian-Jean Marinescu (PPE), písemně.(RO) Nařízení, o němž dnes hlasujeme, představuje velmi významný úspěch, neboť je to poprvé, co budou práva cestujících v autobusové a autokarové dopravě chráněna zákonem. Po dvou letech obtížných jednání se Evropský parlament a členské státy dohodly na klíčových bodech, které upevní práva cestujících používajících tyto dopravní prostředky. Patří mezi ně odškodnění v případě zpoždění nebo zrušení, odškodnění za ztrátu nebo poškození zavazadel a převzetí odpovědnosti společnostmi a poskytnutí pomoci v případě nehody. Nediskriminace osob se zdravotním postižením a se sníženou pohyblivostí a poskytování pomoci těmto osobám, stejně jako nárok cestujících na informace před cestou a po cestě byly do tohoto nařízení začleněny jako základní práva, která se budou uplatňovat bez ohledu na délku cesty. Nařízení nestanoví žádné nové technické požadavky, ale od dopravců vyžaduje převzetí odpovědnosti za cestující.

Zohlednili jsme i stávající hospodářskou situaci a její dopad na společnosti, na něž se vztahuje toto nařízení, a nabídli jsme možnost odsunutí na dobu čtyř let s jedním možným prodloužením.

Jsem přesvědčen, že jakmile toto nařízení vstoupí v roce 2013 v platnost, pomůže dosáhnout cíle harmonizace a konsolidace práv cestujících na úrovni EU bez ohledu na to, který dopravní prostředek si zvolí.

 

5. Právní stát v Rusku (rozprava)
Videozáznamy vystoupení
MPphoto
 

  Předseda. – Dalším bodem je prohlášení místopředsedkyně Komise a vysoké představitelky Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku k právnímu státu v Rusku.

Chtěl bych požádat paní Győriovou, aby vystoupila jménem místopředsedkyně Komise a vysoké představitelky.

 
  
MPphoto
 

  Enikő Győri, úřadující předsedkyně Rady. Pane předsedo, na žádost baronky Ashtonové zastupuje maďarské předsednictví Rady v této rozpravě vysokou představitelku a místopředsedkyni Komise. Baronka Ashtonová je tento týden, jak možná víte, na cestě po severní Africe a Středním východě.

Děkuji vám, že se zabýváte situací v oblasti lidských práv a právního státu v Rusku. Navzdory některým velmi pozitivním loňským signálům prezidenta Medveděva je momentální situace v oblasti lidských práv v Rusku, zejména v oblasti severního Kavkazu, nadále hluboce znepokojivá. Násilí, obtěžování a zastrašování aktivistů, právníků a nezávislých novinářů nás velmi znepokojuje.

Počet případů ilustrujících toto prohlášení je nepřijatelně vysoký. Brutální útoky na ruské novináře Olega Kašina a Anatolije Adamčuka a na ekologického aktivistu Konstantina Fetisova jsou jen nejnovějšími připomínkami ovzduší nejistoty a zastrašování, které novináři, aktivisté a ochránci lidských práv v Rusku zažívají ve své každodenní práci.

Navzdory ujišťování z nejvyšších míst jsou pachatelé jen vzácně postaveni před soud a odsouzeni. Zodpovědnost za násilí a zastrašování ochránců lidských práv – uveďme z mnoha příkladů případy Estěmirová, Politkovská, Barburová a Markelov – je nadále důležitým testem nezávislosti a účinnosti ruského soudnictví. Dokud nebudou zločiny vyřešeny, nadále bude vládnout ovzduší beztrestnosti.

Vývoj je však i pozitivní. Chtěla bych se zde zmínit o rozhodnutí moskevské městské rady povolit běžné mírové demonstrace, které byly až do minulého roku zakázány, například demonstrace na podporu článku 31 nebo den tiskových shromáždění. Toto rozhodnutí vítáme. Zároveň nadále dostáváme zprávy o svévolném zatýkání mírumilovných demonstrantů, včetně vůdců opozice, právě na těchto povolených demonstracích a o dalším zatýkání po celé zemi. To nás velmi znepokojuje.

Svoboda slova a svoboda shromažďování a sdružování jsou podmínkou rozvoje moderních společností. Všechny tyto svobody jsou zakotveny v ústavě Ruské federace. Jsou i součástí závazků, do nichž Rusko vstoupilo jako člen OSN, OBSE a Rady Evropy. EU naléhavě žádá Rusko, aby dodržovalo své závazky a zaručovalo svým občanům tato práva.

Prezident Medveděv požádal svou prezidentskou radu pro lidská práva, aby prověřila případy Chodorkovskij, Lebeděv a Magnitskij. Toto rozhodnutí vítáme. EU se netají svými vážnými obavami o to, jak byly tyto případy vedeny.

Prezident Medveděv často vystupoval proti tomu, co nazývá právním nihilismem převažujícím v Rusku. EU je připravena podpořit Rusko v úsilí o jeho překonání počínaje reformou jeho soudního systému. S přesvědčením, že skutečná modernizace vyžaduje zavedené dodržování právního státu a jeho rovné a spravedlivé uplatňování, jsme učinili právní stát ústředním bodem našeho partnerství zaměřeného na modernizaci.

V této souvislosti již byly v úzké spolupráci s prezidentovým úřadem a s Radou Evropy připraveny konkrétní kroky, například zavedení odvolacího systému u občanskoprávních a trestněprávních případů v Rusku. Jsme připraveni spolupracovat s Ruskem na tom i na nových projektech týkajících se korupce a haagských úmluv.

Situace v oblasti severního Kavkazu je zvláště znepokojivá a naléhavě vyžaduje zásah. Vítáme novou strategii zaměřenou na hospodářský a společenský rozvoj a úsilí náměstka premiéra Chlopotina, ale jako stálou reakci na barbarské akty terorismu proti civilnímu obyvatelstvu je třeba udělat mnohem více. Nadále trvající imunita a beztrestnost bezpečnostních sil působících v Čečensku jen podporuje rozhořčení a teror v oblasti a je pro nás zdrojem hlubokého znepokojení.

Vzdáváme hold všem těm, kdo ztratili své životy, a těm, kdo se stali obětí agrese kvůli svému povolání nebo přesvědčení, i těm odvážným, kteří se nenechali odradit od své občanské činnosti v tak nejistém prostředí.

Aktuální zpráva není celkově příliš pozitivní. V situaci v oblasti lidských práv v Rusku se však objevují pozitivní znamení. Často jsou vyvážena krokem zpět a celkově nejsou dostatečná k dosažení skutečného zlepšení, ale nesmíme propadat beznaději.

Judikatura významného orgánu Evropského soudu pro lidská práva je důležitou pobídkou pro rozvoj ruského práva, pokud jde o dodržování lidských práv. Jsme zapojeni do důležitého dialogu s Ruskem o lidských právech. Rusko to akceptuje a samozřejmě to využívá i ke kritice nedostatků, které vidí v EU. V tomto dialogu budeme pokračovat. Není jiná možnost.

 
  
MPphoto
 

  György Schöpflin, jménem skupiny PPE. – Pane předsedo, ti, kdo znají Rusko, budou vědět, že to, co platí pro tamní právní systém, nelze poměřovat s běžnými kritérii právního státu.

To ovlivňuje vztahy Ruska s ostatním světem i s jeho vlastními občany. Z toho vyplývá, že když Evropská unie jedná s Ruskem, musí brát ohled na řadu mimoprávních faktorů, zejména na politické zasahování, korupci a příležitostné násilí.

Vztahy mezi Ruskem a Západem jsou pak nejisté, a to nehovořím o naprosté absenci transparentnosti a odpovědnosti. Pokud jde o občany Ruska, vedou život ovlivňovaný zvůlí a násilím do větší míry, než na jakou může přistoupit Evropská unie se svým závazkem v oblasti všeobecných lidských práv.

Pokusy o transformaci Ruska zkrachovaly, takže Evropská unie nemá jinou možnost než žít na trapném rozhraní mezi svou vlastní zákonností a nezákonností vládnoucí v Rusku.

 
  
MPphoto
 

  Adrian Severin, jménem skupiny S&D. – Pane předsedo, model sdílení moci mezi státem a příslušníky společnosti určuje obsah politických rozhodnutí, přičemž předvídatelnost rozhodovacího procesu a řádné vymáhání rozhodnutí jsou zaručeny poctivostí, profesionalitou a nezávislostí soudnictví.

Evropská unie a Rusko mohou spolupracovat jedině v případě, že jejich modely sdílení moci, jejich rozhodovací mechanismy a jejich soudní systémy budou slučitelné. Dosažení takové slučitelnosti je dobrým cvičením z partnerství a spolupráce, z konsensu, důvěry a budování interoperability, nikoli z obhajování, poučování a ukazování prstem.

Rusko je plnoprávným členem Rady Evropy a signatářem Evropské úmluvy o lidských právech. A právě Rada Evropy má oprávnění dohlížet na fungování demokracie a právního státu v Rusku. Evropská unie proto musí spoléhat na Radu Evropy, aby společně s Ruskem vybudovala prostor svobody, demokratické bezpečnosti a spravedlnosti.

Navíc vzhledem k tomu, že Evropská unie je sama na cestě k přistoupení k Evropské úmluvě o lidských právech, měla by využít svého budoucího postavení účastníka této úmluvy a urychlit sbližování a interoperabilitu s Ruskem v oblasti demokracie a právního státu.

Před lety, kdy měl Evropský parlament jen o málo větší pravomoc než militantní nevládní organizace, byla jeho jediným nástrojem rétorika s cílem jmenovat viníky a zostudit je. Dnes, po Lisabonu, jsme silným politickým orgánem. To nás předurčuje k větší odpovědnosti, pragmatismu a sebekázni. Neměli bychom se nechávat vést emocemi. Naše hodnoty by neměly být jen povrchní. Nemůžeme být zároveň žalobcem i soudcem. Neměli bychom jednat na základě pouhých tvrzení, dohadů nebo zájmových lobbistických skupin. Naše důvěryhodnost, vybudovaná na základě upřímnosti a vyzrálosti našeho přístupu, naše spolehlivost a otevřenost jsou nejlepší zbraní, kterou máme ve svém dialogu s Ruskem v době, kdy nám naši občané dali pokyn k rozvoji strategického partnerství s Ruskem, nikoli ke znovuzahájení studené války.

 
  
MPphoto
 

  Kristiina Ojuland, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, Rusko považujeme za důležitého partnera Evropské unie. Proto očekáváme, že Rusko bude plnit své mezinárodní závazky a bude dodržovat ústavní práva svých vlastních občanů.

Skutečností je, že porušování lidských práv, občanských svobod a právního státu se v Rusku stalo samozřejmostí. Nezákonnost a široce rozšířená korupce vedly jen za minulý rok k emigraci 300 000 občanů z Ruska. V takovém ovzduší je těžké plánovat zahraniční i domácí obchodní investice.

Ruské orgány uplatňují zjevně neústavní právo a pořádek. Situace na severním Kavkaze je jedním z nejhroznějších příkladů toho všeho. Ruská ústava poskytuje základnu pro systém více politických stran, ale de facto zde vznikl systém jedné strany s parlamentem vytlačeným na okraj.

Chtěla bych se zeptat představitelky Rady, jaké kárné kroky a sankce budou uplatněny proti ruským veřejným činitelům, kteří jsou přímo zodpovědní za porušování lidských práv a překrucování zásad právního státu.

Evropská unie musí být ve své politice vůči třetím zemím konzistentní. Kdybychom ignorovali některé vážné prohřešky v jedněch zemích a na jiné země bychom za stejné prohřešky uvalovali sankce, Evropskou unii by to diskreditovalo. Nedojde-li v Rusku ke konkrétním zlepšením, nemůžeme dále pokračovat v normálních vztazích. Musíme se podívat pravdě do očí.

 
  
MPphoto
 

  Werner Schulz, jménem skupiny Verts/ALE. (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, navzdory své skvělé ústavě Ruská federace stále není státem, kde by platily zásady právního státu, neboť existuje obrovský rozdíl mezi mezi ústavním právem a ústavní realitou. Základní požadavky státu fungujícího jako právní stát, tedy nezávislé soudnictví a svobodný tisk, zde bohužel chybí. Jak řekl jeden sarkastický komentátor: „Nejlepší ruský soud je ve Štrasburku“. Pravdou je, že přibližně jedna třetina případů předkládaných Evropskému soudu pro lidská práva pochází z Ruska. Ruští občané nemají důvěru ve své vlastní soudy, které jen zřídka konají spravedlnost. To je zřejmé i ze snižujícího se počtu odvolání.

V čele země stojí dva právníci, prezident Medveděv a premiér Putin, kteří opakovaně vyjádřili svůj úmysl bojovat proti právnímu nihilismu. Ukázalo se však, že jejich slova, po nichž obvykle následují zcela opačné činy, jsou čistým právním cynismem. Žádný soud v Rusku se neodváží vydat rozsudek bez konzultace s vyššími místy. Tento systém telefonního soudnictví vytvořil soudce, kteří již nejsou nezávislí a více je zajímá vlastní bezpečnost a prospěch než spravedlnost. Případ Chodorkovskij to jasně ukazuje. Zaměstnanec v oblasti soudnictví nedávno uvedl, že rozsudek soudce Danilkina mu byl nadiktován shora. Opětovné odsouzení Chodorkovského a Lebeděva je znamením, že právní stát v Rusku ještě dlí v éře gulagů. Stejně jako v sovětských dobách byl rozsudek připraven politickým vedením dopředu.

Řízená demokracie jde ruku v ruce s řízenou spravedlností. I když je ruský systém soudnictví ztělesněním represivního státu, naprosto selhává, když přijde na řešení, stíhání a vydání rozsudku u politicky motivovaných trestných činů. Útoky na novináře a jejich vraždy vytvořily ovzduší strachu a úzkosti.

Podmínky v ruských věznicích jsou rovněž děsivé. Jedním z příkladů je případ Sergeje Magnitského, právníka, který odkryl případ korupce, a výsledkem bylo jeho svévolné uvěznění bez obvinění. Ve vězení zemřel strašnou smrtí v důsledku neposkytnutí lékařské péče.

Dohoda o modernizaci mezi EU a Ruskem bude úspěšná jen v případě, že jejím základem bude dohoda o modernizaci mezi ruským vedením a jeho vlastním obyvatelstvem. Do ní patří zajištění, aby práva občanů, která jsou zaručena ústavou, byla konečně dodržována a aby byly plněny závazky, do nichž Rusko vstoupilo v rámci Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a Rady Evropy.

Rusko musí přejít od řízené demokracie k rozvíjející se demokracii. Základními předpoklady k tomu jsou mimo jiné svobodné a spravedlivé volby do Dumy a volby prezidenta, snadnější postup při registraci politických stran, který bude splňovat evropské normy, a řádná volební kampaň, která dá všem kandidátům stejné možnosti a přístup k veřejným sdělovacím prostředkům.

 
  
MPphoto
 

  Charles Tannock, jménem skupiny ECR. – Pane předsedo, Rusko je významným partnerem EU v mnoha oblastech, ale nemůžeme předstírat, že Rusko je skutečná demokracie s právním státem. Nevyřešené vraždy novinářů a ochránců lidských práv a politicky motivovaná ukázková soudní přelíčení s povolnými soudci hovoří podle mého názoru za vše. Proč je potom Rusko tolerováno jako člen Rady Evropy? To je velmi dobrá otázka.

Kreml si jistě cení této mezinárodní legitimizace vlády popisované v diplomatické poště USA, která nedávno unikla na WikiLeaks, jako skutečný mafiánský stát.

Radu Evropy naopak diskredituje její neustálý tichý souhlas s ruskou autoritářskou vládou. Evropský soud pro lidská práva má v zásobě 27 000 nedořešených případů jen z Ruska, a přesto je ruský soudce u soudu schopen nařídit britské vládě, aby dala britským vězňům volební právo. To ukazuje nejen absurditu ruského členství v Radě Evropy, ale vyjadřuje to i to, proč je Radě Evropy podle mého názoru věnována na mezinárodním poli stále menší pozornost. Výsledkem toho je, že si nyní bohužel mnoho Britů včetně politiků myslí, že nadešel čas, aby Spojené království prověřilo své členství v této organizaci a jejím velmi neodbytném soudu.

 
  
MPphoto
 

  Bruno Gollnisch (NI).(FR) Pane předsedo, tato sněmovna si myslí, že může poučovat Rusko o lidských právech. Udělala by lépe, kdyby si zametla před vlastním prahem, před prahem Evropské unie. Pan Tannock zmínil například Juliana Assange, disidentského publicistu a zakladatele internetové stránky WikiLeaks, jejíž činnost přesto nepodporuji. Po několik týdnů byl zadržován ve Spojeném království kvůli ostudné a směšné žádosti Švédska o vydání a je jasné, že by to mohl být krok k jeho předání do USA.

Pan Assange byl totiž obviněn ze znásilnění dvěma mladými ženami, z nichž jedna jej obviňuje, že během pohlavního styku, s nímž souhlasila, došlo k poškození prezervativu. Druhá jej obvinila z toho, že ji překvapil ve spánku po předchozím dobrovolném pohlavním styku. S kým se pokoušejí žertovat? Je zřejmé, že pokud tyto dvě mladé ženy nechtěly být panem Assangem „znásilněny“, neměly mu vlézt do postele nahé! Nebyly pobouřeny, byly poctěny. Tento příklad ilustruje, do jaké míry přílišná svoboda …

(Předseda přerušil řečníka, ale řečník pokračoval mimo mikrofon.)

 
  
MPphoto
 

  Předseda. - Vážený pane kolego, toto je diskuse o Rusku. Na pořadu jednání je situace v Rusku. Je mi líto, ale uprostřed diskuse nemůžeme měnit téma.

 
  
MPphoto
 

  Ria Oomen-Ruijten (PPE).(NL) Pane předsedající, dnes vedeme rozpravu kvůli tomu, že vedoucí představitelé Ruska, zejména prezident Medveděv, sami velmi často zdůrazňují význam právního státu pro modernizaci Ruska.

Zároveň však nacházíme mnoho konkrétních příkladů věcí, které brzdí skutečnou modernizaci. Podívám-li se například na korupci, která je údajně stále na vzestupu navzdory dobrému novému protikorupčnímu zákonu, nebo podívám-li se na případ Jukos. Nebo opakované zadržování příslušníků opozice a aktivistů za lidská práva, kterým byla udělena Sacharovova cena.

Modernizace, o níž se v Rusku hovoří, se ještě neuskutečnila. Vzhledem k tomu, že se předpokládá, že budeme spolupracovat s Ruskem v rámci partnerství pro modernizaci, a předpokládá se jednání o dohodě mezi EU a Ruskem, připadá mi neuvěřitelné, že ve zprávě o pokroku o partnerství pro modernizaci bylo věnováno modernizaci právního státu jen pět vět. Myslím si rovněž, že musíme i doma více rozvíjet svou odbornost.

Chtěla bych vyzvat k podpoře právního státu, což uděláme i společně ve zprávě o Rusku, kterou má Parlament připravit.

 
  
MPphoto
 

  Knut Fleckenstein (S&D).(DE) Pane předsedající, dámy a pánové, lituji, že tato rozprava byla přidána na pořad jednání tak narychlo, že zde nemůže být vysoká představitelka pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. V posledních měsících pracovala baronka Ashtonová s Radou na zlepšení vnitřní koordinace EU v oblasti spolupráce s našimi strategickými partnery, včetně Ruska. S ohledem na její snahu dospět ke koordinovanému postoji si myslím, že by bylo rozumné zapojit ji do této rozpravy.

Žádný z dalších strategických partnerů EU nám není tak blízko jako Rusko, a to ze zeměpisného hlediska i z hlediska historické zkušenosti. Proto nás tolik zajímá vnitřní politický vývoj v Rusku. K tomu bych se chtěl konkrétně zmínit o pracovním programu připraveném společně koordinátory partnerství pro modernizaci v Rusku i v EU. Tento společný pracovní program pro modernizaci obsahuje důležitá opatření, která aktivně podpoří rozvoj právního státu v Rusku. To je správný způsob, jak zajistit, aby naše partnerství přineslo skutečný prospěch zejména občanům. Iniciativa na modernizaci Ruska zahájená ruským prezidentem dává zahraničním partnerům Ruska možnost zahájit s Ruskem plodnou spolupráci. Tuto příležitost musíme využít.

Jak již moji kolegové uvedli, má-li být proces modernizace udržitelný, nesmí být založen pouze na technologickém rozvoji. Moderní ruské hospodářství se musí opírat o spolehlivé zásady právního státu. Pouze pokud se občané a podnikatelé budou moci spolehnout na právní stát, budou mít odvahu zavádět inovace a investovat. Uchopme ruku, kterou nám Rusko podává, a pomožme této zemi se modernizovat.

 
  
MPphoto
 

  Jacek Protasiewicz (PPE).(PL) Pane předsedo, stejně jako řada mých kolegů, kteří již hovořili, souhlasím s pochopitelným stanoviskem, že Rusko je strategickým partnerem pro Evropskou unii v oblasti geopolitiky a mezinárodní bezpečnosti a v hospodářských záležitostech. Není také nic divného, že se tak zajímáme o situaci u nejdůležitějšího z našich sousedů. Nyní se ukazuje, že v této zemi se objevují některé velmi znepokojivé trendy. Chtěl bych citovat z nedávno provedeného sociálního výzkumu, podle něhož jen 3 % Rusů věří, že má vliv na politický život ve své zemi, 61 % je přesvědčeno, že nemůže účinně chránit svá práva, a 82 % je přesvědčeno, že státní představitelé nedodržují zákony, které byly v Rusku přijaty a jsou platné. To je nešťastný stav v zemi, jejíž rozvoj je pro nás tak důležitý, ale vztahy mezi Evropou a Ruskem by se za žádných okolností neměly zastavit u čistě hospodářského rozvoje a u hospodářské modernizace. Dalšími aspekty, které jsou také důležité a měli bychom se na ně soustředit, jsou lidská práva a právní stát, jako to děláme v případě našich dalších sousedů, například Běloruska.

 
  
MPphoto
 

  Michael Gahler (PPE). (DE) Pane předsedo, dámy a pánové, myslím si, že je důležité, abychom vedle široké spolupráce v oblasti obchodu a tváří v tvář globálním problémům, jak již bylo řečeno, měli neustále na pořadu jednání ve všech svých jednáních s Ruskem právní stát.

V posledních týdnech jsme při mnoha příležitostech diskutovali o stabilitě Středozemí a definovali jsme to, co pojem stability neznamená, tedy zejména autoritářské struktury. Pro Rusko to zároveň znamená, že stabilita se nemůže opírat o politický vliv na soudy nebo o perzekuci novinářů a lidí, kteří se postavili na obranu lidských práv. Z mého hlediska je tedy vždy správná chvíle k diskusi o této záležitosti.

Doufám, že Rusku můžeme dát v rámci praktických vztahů, do nichž v blízké budoucnosti vstoupíme, jasně najevo, že když nenastolí právní stát, ohrožuje svou vlastní budoucnost.

 
  
  

PŘEDSEDAJÍCÍ: DIANA WALLIS
místopředsedkyně

 
  
MPphoto
 

  Tunne Kelam (PPE). – Paní předsedající, v Rusku jsme zažili sérii desítek vražd nezávislých novinářů a občanských aktivistů, například případy Politkovská, Estěmirová a Magnitskij, ale ani jeden případ nebyl objasněn a ani jedna vražda nebyla řešena před soudem. Režim v Kremlu může být považován za spolupachatele těchto zločinů, neboť nechce uplatňovat spravedlnost a transparentnost.

Mladá soudní asistentka Natalia Vasiljevová rozbila síť podvodů kolem případu Chodorkovskij a prohlásila, že k rozsudku nedospěli soudci, ale byl jin nadiktován shora.

Zákaz udělování víz oficiálním činitelům zodpovědným za případ Magnitskij a za další případy je konkrétním opatřením, které svědčí o tom, že EU má vážný zájem zlepšit právní stát a transparentnost v Rusku. Skutečnost, že ruské orgány tak znervózněly při samotné myšlence na zákaz vydávání víz, svědčí o tom, jak velký pozitivní potenciál EU ve skutečnosti má pro změnu situace.

 
  
MPphoto
 

  Graham Watson (ALDE). – Paní předsedající, mnozí z nás zde ve sněmovně vnímají Rusko jako součást rodiny evropských národů a doufali, že po pádu berlínské zdi uvidí, jak se Rusko přibližuje Evropské unii. To se bohužel nestalo. Nynější ruské vedení si vybralo vlastní cestu a je to cesta, která je pro nás, kdo bychom si přáli pro ruský lid svobodu, demokracii a právní stát, velmi zarmucující.

Dnes přítomný komisař má s jednáními s Ruskem více zkušeností než většina z nás a bezpochyby bude mít svou vlastní zkušenost, ale já doufám, že Komise vyvine tlak na vysokou představitelku, aby přijala za svou novou politiku vůči všem zemím, jejichž vedoucí představitelé neustále opovrhují hodnotami, jež jsou nám drahé. Hovořme s nimi a obchodujme s nimi, neboť to potřebujeme. Snažme se diskutovat s nimi o lidských právech, protože to bychom měli dělat, ale nedovolme jejich vedoucím představitelům, aby prostřednictvím evropských bankovních systémů prali peníze, dávali své děti do našich škol a univerzit nebo trávili dovolenou v našich rekreačních střediscích. Pokud bychom to uplatňovali stejně na všechny autoritářské vůdce na celém světě, začali bychom se blížit k tomu, co bychom mohli nazývat etickou zahraniční politikou.

 
  
MPphoto
 

  Heidi Hautala (Verts/ALE). – Paní předsedající, připojuji se ke kolegům, kteří říkají, že k jednání s autoritářskými režimy porušujícími lidská práva potřebujeme přísná opatření.

Chtěla bych se zde zeptat představitelů Rady a Komise, zda jsou připraveni uplatňovat opatření proti těm, kdo porušují lidská práva, a to způsobem uvedeným v usnesení Parlamentu ze dne 16. prosince 2010, které obsahuje výzvu ke zmrazení majetku a k zákazu vydávání víz 60 oficiálním představitelům zapleteným do případu Magnitskij, který bohužel zemřel v ruském vězení.

Pokud by se našel jeden nebo dva odvážní ministři zahraničí, nebo zástupci paní Ashtonové, kteří by se chopili této iniciativy, a kdyby se ukázalo, že je pravda, že soudce Viktor Danilkin vypracoval rozhodnutí ve věci Chodorkovského a Lebeděva na základě přímých příkazů z městského soudu v Moskvě, byl by takový soudce na jejich seznamu?

 
  
MPphoto
 

  Jaroslav Paška (EFD). (SK) Rusko je jedním z nejvýznamnějších a nejbližších partnerů Evropské unie. Je to země, kde demokracie nemá příliš dlouhou tradici, a lze říci, že Rusko si na demokratickou správu teprve zvyká. Musíme si také uvědomit, že je to země, která stále bojuje s přetrvávajícím islámským terorismem, a proto je postavení silových bezpečnostních složek ve společnosti významnější než u nás. Z tohoto pohledu je třeba posuzovat i občasné odchylky od našich běžných standardů demokratického fungování státu principiálně a citlivě. S ruskými přáteli je třeba korektně hovořit o všem, co nás na správě země ruskými úřady trápí. Tento dialog však musí být věcný, partnerský, motivovaný úsilím o zlepšení fungování demokratického systému v Rusku, nikoli poučováním jakéhosi samozvaného dozorce nad demokracií ve světě. Hovořme s Ruskem jako s přítelem, korektně, otevřeně a slušně. Měli bychom mít totiž společný zájem na klidu, míru a prosperitě Evropy.

 
  
MPphoto
 

  Indrek Tarand (Verts/ALE). – Paní předsedající, pan Werner Schulz navrhl podle mého názoru usnesení, které je dobře odůvodněno argumenty, a jeho výsledkem jsou správné závěry. Nejsem si však jist, že chápu poznámku pana Fleckensteina. I když mi jednací řád již nedovoluje položit mu otázku, přesto bych mu ji rád položil. Navrhoval, abychom nepodpořili toto usnesení, nebo vyjadřoval opačný názor, tedy upřímně míněnou podporu socialistů okamžitému přijetí?

 
  
MPphoto
 

  Knut Fleckenstein (S&D). – Paní předsedající, je mi líto, ale neposlouchal jsem.

(Řečník souhlasil s položením otázky postupem modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu.)

 
  
MPphoto
 

  Indrek Tarand (Verts/ALE). – Paní předsedající, nebyl jsem si jist, zda pan Fleckenstein navrhoval, abychom podpořili toto usnesení vypracované Wernerem Schulzem a dalšími, nebo vyzýval, abychom je na tomto částečném zasedání nepřijímali?

 
  
MPphoto
 

  Knut Fleckenstein (S&D). – Paní předsedající, budu hlasovat pro usnesení.

 
  
MPphoto
 

  Enikő Győri, úřadující předsedkyně Rady. Paní předsedající, především bych chtěla poděkovat všem poslancům za příhodné otázky, které v průběhu rozpravy položili.

Rozhodně sdílím obavy, které zde mnozí z vás vyjádřili. Jsem přesvědčena, že Evropská unie jako celek musí nadále vyjadřovat tyto obavy u ruských partnerů na všech úrovních. Neměli bychom se stydět hovořit přímo, máme-li se zmínit o skutečných a konkrétních záležitostech. Máme-li jednat jako strategičtí partneři, a já věřím, že pro Rusko jsme strategickými partnery, musíme být také připraveni zabývat se nepříjemnými záležitostmi.

V této diskusi mne potěšily zejména dvě věci. Tou první je, že nikdo nezpochybňoval skutečnost, že Rusko je pro Evropskou unii důležitým strategickým partnerem. Tou druhou je, že zde panovala obecná shoda na tom, že modernizace a nastolení plnohodnotné demokracie a právního státu nebylo v Rusku ještě dokončeno a že s fungováním demokracie je v Rusku mnoho problémů.

Na všechny zmíněné body samozřejmě upozorním vysokou představitelku, abychom mohli projít všechny prostředky, které máme k dispozici. Jsem si jista, že nadcházející návštěva ruské vlády v Bruselu dne 24. února nám poskytne skvělou příležitost, abychom se znovu zabývali svými obavami.

Rusko je stálým tématem na pořadu jednání Rady pro zahraniční věci. Asi víte, že od minulého roku je pravidelná schůze Evropské rady věnována projednávání různých věcí s našimi strategickými partnery. Tak tomu bylo poprvé nedávno v září 2010 a myslím si, že pan Van Rompuy v tom bude v průběhu letošního roku pokračovat.

Nyní odpovím na některé konkrétní otázky, které mi poslanci položili. Nejdříve k otázce paní Hautalaové o lidských právech. Chtěla bych zdůraznit, že vysoká představitelka bere usnesení Parlamentu z prosince 2010 velmi vážně. Okolnosti, které zahalují smrt Sergeje Magnitského a Věry Trifonové ve vazbě, musí být řádně vyšetřeny a Rada pro zahraniční věci tomu bude samozřejmě věnovat zvláštní pozornost. Tyto i jiné naše obavy dále připomínáme na všech úrovních, a to nejen na dvouletých konzultacích k lidským právům, ale všude, až na úroveň summitu, a naléháme na Rusko, aby dodržovalo mezinárodní závazky. Jakékoli rozhodnutí o restriktivních opatřeních by měla přijmout Rada. S takovými nástroji by se mělo zacházet prozíravě na základě jasných důkazů. Především stále naléháme na Rusko, aby zajistilo řádné vyšetřování.

Paní Oomen-Ruijtenové bych řekla, že lidská práva jsou ústředním bodem jednání o nové dohodě a budeme o nich hovořit na mnoha frontách. Můžeme vás ujistit, že závazky EU a Ruska dodržovat lidská práva, včetně práv osob náležejících k menšinám, budou v této dohodě figurovat na předním místě a budou skutečně základním prvkem budoucí dohody.

Závěrem krátce shrnu některé své předchozí body. Právní stát a nezávislost soudnictví musí být nadále nedílnou součástí snahy o modernizaci, která v Ruské federaci právě probíhá. Evropská unie musí být připravena Rusko v těchto snahách podpořit. Svoboda slova, shromažďování a sdružování jsou stavebními kameny, na nichž spočívají západní demokracie. Rusko by mělo dodržovat právní závazky, k nimž se připojilo jako člen Rady Evropy, OSN a OBSE.

Oblast severního Kavkazu je pro nás nadále zdrojem hlubokého znepokojení. Musíme podněcovat Rusko, aby hledalo udržitelné řešení tohoto místního problému. Důležité je, abychom měli na mysli, že navzdory mnoha našim obavám a mnoha problémům, kterým Rusko v současné době čelí, zde také v mnoha ohledech dochází k pozitivnímu vývoji. Musíme vzít za slovo prezidenta Medveděva a nadále se zapojovat do vážného dialogu o lidských právech s Ruskem. Existují-li nějaké případy, musíme být varováni a velmi pečlivě musíme sledovat, co se v Rusku děje.

Děkuji vám za hodnotné komentáře. Vysoká představitelka bude o vašem názoru řádně informována.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. - Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat v poledne ve čtvrtek 17. února 2011.

(Zasedání bylo přerušeno v 11:45 a pokračovalo ve 12:00)

Písemná prohlášení (článek 149)

 
  
MPphoto
 
 

  Cristian Dan Preda (PPE), písemně.(RO) Mezinárodní tisk obšírně diskutoval o případu Michaila Chodorkovského a zdá se, že skutečně existují náznaky, že tento případ byl zneužit k politickým účelům. Nedávné prohlášení tiskového tajemníka soudce Danilkina jasně ukazuje, že ruskému soudnímu systému chybí nezávislost. Na druhou stranu je důležité zdůraznit, že to není ojedinělý případ. Naopak, nevládní organizace působící v Rusku pravidelně informují o tom, že normy pro spravedlivý soudní proces nejsou v této zemi plněny. V září 2010 navíc požádalo parlamentní shromáždění Rady Evropy úřady v Moskvě, aby přijaly reformy zaručující nezávislost soudního systému a ukončily obtěžování právníků. V neposlední řadě je důležité, abychom zdůraznili kritickou situaci v oblasti severního Kavkazu, tedy oblasti, v níž vládne ovzduší beztrestnosti a v níž, což je ještě horší, se oběti obávají bránit se, aby se nevystavily ještě většímu nebezpečí. Chtějí-li ruské orgány ukázat svou důvěryhodnost tím, že vyhlašují svůj úmysl respektovat právní stát, musí nepochybně vyvinout větší úsilí než doposud.

 
  
MPphoto
 
 

  Traian Ungureanu (PPE), písemně. – Vláda prezidenta Medveděva a premiéra Putina je neslučitelná s právním státem. Po více než deset let Putin a Medveděv tolerovali strašlivý soupis nešvarů a zločinů včetně inscenovaných procesů, kontroly tisku a politických vražd a možná nad ním i drželi ochrannou ruku.

Příšerný stav bezpráví v Rusku není otázkou soukromé kriminality. Skutečným problémem je státem sponzorované bezpráví. Ruský soudní systém i ruský stát se nikdy nezabývaly zločiny proti novinářům, aktivistům za lidská práva a informátorům o nešvarech v armádě nebo u soudů. Bezpráví v Rusku bylo po příliš dlouhou dobu považováno za nehodu nebo za problém vymykající se státní kontrole.

Politika EU by měla činit ruské orgány zodpovědnými za jejich tajnou úmluvu se zločineckými živly. Nedávný vývoj naznačuje, že druhý proces s Chodorkovským byl veden na příkaz vyšších politických míst. Mimosoudní skutky ruského státu jsou již tradicí. Politika EU by měla tuto politováníhodnou praxi zohlednit.

Obvyklá mírná rétorika EU není na místě. Měla by být nahrazena rozhodnou politikou, včetně důvěryhodných varování, že budoucí spolupráce s Ruskem vyžaduje okamžité zlepšení ve vymáhání práva v Rusku.

 
  
MPphoto
 
 

  Krzysztof Lisek (PPE), písemně.(PL) Při nástupu do funkce slíbil pan Medveděv Rusům „diktaturu práva“ a plnou demokracii. Myslím si, že ruský prezident si je vědom skutečnosti, že jeho země bojuje za vybudování demokratického státu na základě zásad právního státu a za vytvoření moderního hospodářství, které může reagovat na celosvětové problémy. Nedávné události v Rusku, zejména četné útoky proti novinářům a zástupcům nezávislých nevládních organizací, a rozsudek vynesený v případu Chodorkovskij, znamenají, že lze pochybovat o tom, zda se za vznešenými požadavky vůbec skrývá skutečné pochopení lidských práv a základních svobod. Dodržování mezinárodních závazků ze strany Ruska lze také v mnoha ohledech považovat za sporné. Nevyřešené konflikty v oblastech, jako je Náhorní Karabach, Podněstří, Abcházie a Jižní Osetie, by měly být podle mezinárodního práva a závazků, které na sebe Rusko vzalo, co nejdříve ukončeny. Rusko by mělo bezpodmínečně plnit všechny podmínky dohody uzavřené v roce 2008mezi Ruskem, Evropskou unií a Gruzií. Zejména by měl být zástupcům Pozorovatelské mise Evropské unie v Gruzii (EUMM Gruzie) zaručen neomezený přístup do gruzínských oblastí Abcházie a Jižní Osetie s cílem zabezpečit v těchto oblastech mír a stabilitu.

 
  
MPphoto
 
 

  Indrek Tarand (Verts/ALE), písemně. – Zdá se, že široká veřejnost chápe problém nezávislých soudů a předstírání demokracie, svobody slova právního státu. EU by ostatně měla vědět, jak tento problém rozeznat. Zdá se být ovšem zvláštní, že některé členské státy chtějí zároveň přehlížet obecná ujednání, a dokonce i dohody, jako je společný postoj EU 2008/944/SZBP. Ceterum censeo – Francie se rozhodla prodat Rusku válečnou loď Mistral. Doufáme, že bude tohoto činu upřímně litovat.

 
  
  

PŘEDSEDAJÍCÍ: ROBERTA ANGELILLI
místopředsedkyně

 

6. Oprava k přijatému textu: viz zápis
Videozáznamy vystoupení
 

***

 
  
MPphoto
 

  Philip Bradbourn (ECR). – Paní předsedající, doufám, že budu i přes ten hluk slyšet. Nevím, zda mi můžete říci, kdy bude v této sněmovně něco podniknuto, aby poslanci nemuseli neustále zažívat útrpnou cestu mezi výtahy ze svých kanceláří a touto sněmovnou a nebyli neustále obtěžováni lidmi – lobbisty, asistenty nebo někým jiným, kteří se jim při cestě na hlasování do této sněmovny snaží strčit do ruky haldy papírů. Paní předsedající, toto místo vypadá stále více jako spolek univerzitních studentů, ne jako Parlament, a já doufám, že něco podniknete, aby to přestalo.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Děkuji vám za návrh, pane Bradbourne. Váš postřeh předáme kvestorům a ti mohou přijmout nezbytná opatření.

 

7. Výklad jednacího řádu: viz zápis
Videozáznamy vystoupení

8. Hlasování
Videozáznamy vystoupení
MPphoto
 
 

  Předsedající. – Dalším bodem je hlasování.

(Výsledky a další podrobnosti hlasování: viz zápis)

 

8.1. Dohoda mezi ES a Jihoafrickou republikou o obchodu, rozvoji a spolupráci (A7-0018/2011, Eva Joly) (hlasování)

8.2. Dohody mezi EU, Islandem, Lichtenštejnskem a Norskem (finanční mechanismy na období 2009–2014 a dovoz některých ryb a produktů rybolovu do EU na období 2009–2014) (A7-0372/2010, Maria Eleni Koppa) (hlasování)

8.3. Dohoda mezi Evropským společenstvím a Brazílií o některých aspektech leteckých služeb (A7-0004/2011, Silvia-Adriana Ţicău) (hlasování)

8.4. Dohoda mezi Evropským společenstvím a Islandskou republikou, Norským královstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o doplňkových pravidlech v souvislosti s Fondem pro vnější hranice na období 2007 až 2013 (A7-0007/2011, Wim van de Camp) (hlasování)

8.5. Přistoupení Lichtenštejnského knížectví k dohodě mezi EU, ES a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (A7-0008/2011, Carlos Coelho) (hlasování)

8.6. Přistoupení Lichtenštejnského knížectví k dohodě mezi ES a Švýcarskou konfederací o určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států nebo ve Švýcarsku (A7-0013/2011, Monika Hohlmeier) (hlasování)

8.7. Dohoda mezi EU a Brazílií o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty pro držitele běžných cestovních pasů (A7-0011/2011, Monica Luisa Macovei) (hlasování)

8.8. Dohoda mezi EU a Brazílií o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty pro držitele diplomatických, služebních či úředních cestovních pasů (A7-0010/2011, Ioan Enciu) (hlasování)

8.9. Provádění směrnice o službách (A7-0012/2011, Evelyne Gebhardt) (hlasování)

8.10. Práva cestujících v autobusové a autokarové dopravě (A7-0020/2011, Antonio Cancian) (hlasování)

8.11. Výkonnostní emisní normy pro nová lehká užitková vozidla (A7-0287/2010, Martin Callanan) (hlasování)

8.12. Posílená spolupráce v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany (A7-0021/2011, Klaus-Heiner Lehne) (hlasování)

8.13. Radioaktivní kontaminace potravin a krmiv (A7-0001/2011, Ivo Belet) (hlasování)
 

- Po hlasování o zprávě Klause-Heinera Lehneho (A7-0021/2011) a před hlasováním o zprávě Ivo Beleta (A7-0001/2011):

 
  
MPphoto
 

  Juan Fernando López Aguilar (S&D).(ES) Paní předsedající, chtěl bych do zápisu prohlásit, že hlasování proběhlo bezprostředně po předchozím hlasování, a já bych proto chtěl do zápisu prohlásit, že hlasuji proti. Přestože jsem nemohl hlasovat, dávám hlas proti.

Navíc jsem chtěl upozornit Parlament, že tento návrh rozhodnutí o evropském patentu ještě čeká na rozhodnutí Soudního dvora, které se očekává 8. března. Proto jsem chtěl navrhnout, aby Parlament odložil hlasování o evropském patentu do té doby, než Soudní dvůr rozhodne ve věci soudní příslušnosti, pokud jde o jazyková pravidla.

Byl bych rád, kdyby to bylo uvedeno v zápisu.

 
  
 

- Před hlasováním o pozměňovacím návrhu 33:

 
  
MPphoto
 

  Ivo Belet (PPE). – Paní předsedající, toto je ústní pozměňovací návrh týkající se odškodnění pro zemědělce. Děkuji paní Rivasiové za iniciativu. Zní takto: „Do března 2012 Komise předloží zprávu Evropskému parlamentu a Radě o vhodnosti mechanismu na odškodnění zemědělců, jejichž potraviny byly kontaminovány v míře, která překračuje stanovené nejvyšší přípustné úrovně a nemohou být uvedeny na trh. Tento mechanismus by měl vycházet ze zásady „znečišťovatel platí“. Je-li to vhodné, bude ke zprávě připojen legislativní návrh na zřízení takového mechanismu“. Je to společný návrh pěti politických skupin.

 
  
 

(Ústní pozměňovací návrh byl přijat.)

 
  
MPphoto
 
 

  Předsedající. – Tímto je hlasování ukončeno.

 

9. Vysvětlení hlasování
Videozáznamy vystoupení
  

Ústní vysvětlení hlasování

 
  
  

Zpráva: Evelyne Gebhardt (A7-0012/2011)

 
  
MPphoto
 

  Clemente Mastella (PPE).(IT) Paní předsedající, cílem směrnice o službách, jež vstoupila v platnost v prosinci 2006, je otevřít v Evropské unii trh pro poskytovatele služeb a odstranit veškerá protekcionistická omezení, svévolné překážky a všechny diskriminační předpisy.

Evropský parlament rozhodně vždy trval na tom, že tato směrnice se nesmí stát záminkou pro riskantní deregulaci a liberalizaci tohoto odvětví, a tím poškodit práva pracujících. Zásada země původu, která byla kritizována za šíření sociálního dumpingu, byla zrušena a nahrazena zásadou země poskytování služeb.

Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože se zaměřuje zvláště na neopodstatněné prodlevy a nedostatky při provádění této směrnice ve vnitrostátním právu a na řadu otázek spjatých s jejím výkladem a uplatňováním. Zde skončím, paní předsedající, protože hovořit za těchto okolností je dosti náročné.

 
  
MPphoto
 

  Adam Bielan (ECR).(PL) Paní předsedající, při oživení hospodářského růstu v Evropské unii hraje naprosto nezastupitelnou úlohu rozvoj evropského trhu se službami. Proto je velmi dobře, že Evropský parlament důkladně zkoumá, jakým způsobem je směrnice o službách prováděna. Nezbytná jsou rovněž další opatření na podporu rozvoje evropského trhu se službami. Naším hlavním cílem bylo v celé Evropě usnadnit poskytování služeb. Proto jsme znepokojeni zjištěním, že u některých členských států je patrná snaha uzákoňovat a uplatňovat právní předpisy, které nemají žádnou oporu v ustanoveních směrnice. Činnostem poskytovatelů služeb se tím kladou umělé překážky.

V současné době až 90 % nových pracovních míst vzniká v odvětví služeb. Proto se domnívám, že účinné uplatňování směrnice je nutným předpokladem pro rozvoj jednotného trhu a rozhodujícím úkolem pro evropské hospodářství. Mám proto radost, že začínají být vidět jednotlivé měřitelné výsledky této směrnice, například velké množství oznámení o změnách právních předpisů, které dostáváme z členských států.

 
  
MPphoto
 

  Claudio Morganti (EFD).(IT) Paní předsedající, na základě pevného přesvědčení jsem hlasoval proti přijetí a uplatňování směrnice o službách, známé též jako Bolkensteinova směrnice. Cílem této směrnice mělo být vytvořit v Evropě větší konkurenci a pomoci rozvoji malých a středních podniků.

Naneštěstí se však zdá, že skutečným cílem bylo zaútočit na malé a střední podniky a srazit je na kolena. V Itálii máme odvětví, která jsou naší skutečnou chloubou, jako například koncese pro pláže, do nichž jejich majitelé investovali veškerý majetek a přinesli obrovské oběti. Teď však kvůli této směrnici o všechno přišli.

Není možné zavádět systém, jímž byrokratická Evropa a hlavní korporace a nadnárodní firmy chtějí proniknout do Itálie a vyřídit naše podniky. To nemůžeme připustit. Budu stát v jedné řadě s těmito podniky a bránit je, a tak pečovat o naše tradice a silné stránky Itálie.

 
  
MPphoto
 

  Sergej Kozlík (ALDE). (SK) Paní předsedající, platná směrnice o službách požaduje ode všech zemí EU, aby odstranily byrokratické překážky a usnadnily život podnikatelům. Provádění této směrnice však vázne. Hlavními problematickými oblastmi jsou nedodržování oblasti působnosti směrnice, zpoždění při zřizování jednotných kontaktních míst, nedostatky v administrativní spolupráci a rozdíly ve vzájemném hodnocení. Zpráva, kterou jsem podpořil, považuje za velmi důležité rychle zavést jednotná kontaktní místa. Na nich bude možné vyřizovat všechny nezbytnosti pro poskytování přeshraničních služeb včetně možnosti srozumitelného poučení o formalitách a administrativních postupech dané země. Služby představují až 40 % hrubého domácího produktu Unie. Odstranění zbytečných překážek a zpoždění by mohlo významně pomoci při zvýšení konkurenceschopnosti a vytváření nových pracovních míst.

 
  
MPphoto
 

  Zigmantas Balčytis (S&D).(LT) Paní předsedající, domnívám se, že hodnocení směrnice o službách je vhodnou příležitostí k tomu, abychom prověřili, zda tato směrnice opravdu napomáhá lepšímu rozvoji odvětví služeb a zda ustanovení této směrnice jsou ve vnitrostátním právu správně prováděna. Je nezbytné, aby ve všech fázích provádění směrnice panovala shoda na tom, že se tato směrnice nevztahuje na veřejné služby, nýbrž že by měla zajistit sociální práva a soulad s pracovním právem.

Je jasné, že Komise a členské státy musí vyvinout větší úsilí, aby byla v členských státech zřízena kvalitní jednotná kontaktní místa. Je zapotřebí vyhradit odpovídající finanční prostředky s cílem zajistit, aby tato místa poskytovala kvalitní informace, jež budou zájemcům přístupná.

 
  
MPphoto
 

  Daniel Hannan (ECR). – Paní předsedající, od nejranějších dob Evropské unie docházelo k nedorozuměním ohledně toho, co myslíme volným trhem zboží a služeb.

Když moji voliči v roce 1975 hlasovali pro členství v EHS, domnívali se, že společný trh znamená vzájemné uznávání výrobků. Můžete-li určitou minerální vodu prodávat ve Spojeném království, měli byste mít možnost prodávat stejnou vodu ve Francii, Německu nebo Itálii a naopak. Zjistili, že ve skutečnosti to znamená normalizaci – že „minerální voda musí obsahovat tyto a tyto minerální látky, ale nesmí obsahovat tamty látky“, že „obsah nesmí přesahovat hodnotu x a nesmí být nižší než y“ atd. Pak se vám může stát, že výrobek, jenž nikdy nebyl určen na vývoz, se může ve vlastní zemi dostat do rozporu se zákonem.

S tímto jsme se opakovaně setkávali u zboží i služeb. Místo rozšiřování nabídky pro spotřebitele dochází k jejímu zužování, často na jednoho konkrétního výrobce odkudsi z Evropské unie, jemuž se nějak podařilo splnit dlouhou řadu podmínek a jenž spatřuje v právních předpisech EU způsob, jak přenést své náklady na konkurenci. Proto náš podíl na světovém HDP nadále klesá a má země se takto připoutala k úzkoprsému a omezenému seskupení.

 
  
MPphoto
 
 

  Syed Kamall (ECR). – Paní předsedající, směrnice o službách tímto parlamentem poprvé prošla v minulém funkčním období, a to i přes problematičnost mnoha jejích bodů. Jakožto zpravodaj zprávy o obchodu a službách si také osobně vzpomínám na to, jak velkou polemiku jsem vyvolal, když jsem hovořil o nutnosti liberalizovat mnohé služby – finanční služby, zdravotnické služby, služby v oblasti vzdělávání, vodohospodářské služby –, aby měli spotřebitelé k dispozici spíše větší výběr kvalitnějších služeb, místo aby byli odkázáni na nepružné státní monopoly, které daňovými poplatníky často nebyly dostatečně financovány.

Zde narážíme na definici služeb obecného hospodářského zájmu, jako by se pravidla, díky kterým máme v supermarketech a dalších druzích služeb opravdu z čeho vybírat, nevztahovala na vodohospodářství, vzdělávání a zdravotnictví. Je na čase, abychom přestali dělat politiku z doby před třiceti lety, kdy určité služby mohl zajišťovat pouze stát. Důsledkem toho bylo, že tyto služby byly nedostatečně financovány a nebyly kvalitní. Vydejme se v celé EU a v celém světě směrem k větší liberalizaci služeb.

 
  
  

Zpráva: Antonio Cancian (A7-0020/2011)

 
  
MPphoto
 

  Gesine Meissner (ALDE).(DE) Paní předsedající, chtěla bych vysvětlit, proč se většina poslanců skupiny Aliance liberálů a demokratů pro Evropu zdržela hlasování o této směrnici. Je dobře, že jsme učinili rozhodnutí a že jsou chráněna práva osob se zdravotním postižením. To se však týká pouze dlouhých vzdáleností. Mnohé další body nejsou hodny evropské směrnice. Jelikož se například směrnice vztahuje jen na cesty, které jsou delší než 250 kilometrů, v mnoha zemích neplatí. Na Kypru, Maltě a Lucembursku neexistují příslušná práva, stejně jako v některých dalších členských státech, v nichž autobusové spoje nejezdí vzdálenosti přes 250 kilometrů. Volný pohyb osob, zboží a služeb je jednou z hlavních evropských zásad. Nyní však chudší cestující nejsou chráněni, protože v některých členských státech neexistuje soustava práv cestujících. Proto jsme se zdrželi hlasování. Směrnice má určité pozitivní stránky, ale také mnoho negativ, a to je důvodem, proč jsme se zdrželi hlasování.

 
  
MPphoto
 

  Clemente Mastella (PPE).(IT) Paní předsedající, cílem návrhu nařízení předloženého Komisí v roce 2008 bylo zavést nová práva na ochranu cestujících v autobusové a autokarové dopravě, jež budou platná v celé Evropě a budou podobná jako práva, která platí pro jiné druhy dopravy, a tak zajistit rovnocenné podmínky pro dopravce z různých členských států a pro různé druhy dopravy. Bylo zapotřebí absolvovat dlouhá a náročná jednání s Radou a dokonce využít dohodovací postup, než bylo dosaženo znění návrhu, o němž dnes hlasujeme.

Konečné znění návrhu lze považovat za velmi uspokojivý a vyvážený kompromis, neboť zajišťuje práva cestujících, aniž by přitom představoval příliš velkou zátěž pro dopravce, z nichž většinu tvoří – na to nezapomínejme – malé a střední podniky.

Výsledek dohodovacího postupu lze docela oprávněně považovat za úspěch Evropského parlamentu, neboť do něj byly začleněny některé z našich hlavních požadavků, zejména co se týče oblasti působnosti nařízení, platnosti základních práv cestujících bez ohledu na vzdálenost, odchylek a konečně nároku cestujících na přiměřenou formu proplacení ceny jízdenky, pomoci a odškodnění v případě nehody, zrušení cesty nebo zpoždění.

 
  
MPphoto
 

  Guido Milana (S&D).(IT) Paní předsedající, v oblasti práv jsme dospěli do nové etapy, ale tato práva mohla být vymezena šíře. Musíme si uvědomit, že u vzdáleností kratších než 250 kilometrů toto nařízení nijak nechrání práva nejzranitelnějších skupin, osob se zdravotním postižením, starobních důchodců a osob se sníženou pohyblivostí.

Je-li pravdou, že nařízení zavádí jednotné normy kvality, je také pravdou, že vyloučením místní dopravy se podstatně omezí počet cestujících, na které se vztahuje. Čtyři roky na jeho provádění umožní příslušnému odvětví se co nejlépe připravit, ale budeme muset rovněž sledovat ustanovování subjektů příslušných pro prosazování práva.

Výsledek tohoto procesu je pro Parlament vítězstvím a je jasným znamením toho, že věnujeme pozornost potřebám občanů. Nicméně kompromis je vždy věcí dohody, a v tomto případě ústupků ze strany této sněmovny. V zásadě jsme dokázali, že jsme dobrými tlumočníky potřeb na rozdíl od Rady, která předvedla, že pouze zastupuje zájmy.

 
  
MPphoto
 

  Giommaria Uggias (ALDE).(IT) Paní předsedající, rád bych blahopřál panu poslanci Cancianovi k jeho vynikající práci, která přispěla k dokončení tohoto opatření.

Dovolím si nesouhlasit s panem poslancem Mastellou v tom, že toto opatření znamená pro naše občany velké vítězství. Nelze si nevšimnout, že občané jsou chráněni pouze tehdy, cestují-li autobusem nebo autokarem do vzdálenosti větší než 250 kilometrů. Co je to však za ochranu práv evropských občanů, nevztahuje-li se tato ochrana, jak již upozornila paní poslankyně Meissnerová, na celé státy jako například Kypr, Lucembursko a Maltu?

Z těchto důvodů se naše skupina zdržela hlasování. Proti této zprávě jsme nehlasovali kvůli tomu, že zajišťuje ochranu některých práv, například osob se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí. Proto jsme se zdrželi hlasování. Co se týče ostatních práv, žádáme, abychom se k této záležitosti co nejdříve vrátili, aby byli naši občané skutečně chráněni.

 
  
MPphoto
 

  Hannu Takkula (ALDE).(FI) Paní předsedající, v první řadě bych chtěl říci, že je výborné a důležité, že se zajímáme o práva našich občanů. Vždy, když hovoříme o právech, nesmíme zapomínat na to, že jsou s nimi spojeny povinnosti, a že tedy není práv bez povinností.

Zpráva o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě obsahuje mnoho dobrých a pozitivních prvků. Nesmíme také zapomínat na to, že autobusové a autokarové společnosti s působností po celé Evropě se velmi liší. Ve Finsku například existuje mnoho malých rodinných firem a asi bychom si měli položit otázku, zda bychom měli zatěžovat tyto malé společnosti stále novými výdaji a povinnostmi, když svádějí boj o to, aby jim jejich podnikání přinášelo zisk.

Mohu konstatovat, že jsme v této otázce projevili nemalou pružnost a že práva jednotlivých skupin cestujících byla zohledněna. Uznání potřeb osob se zdravotním postižením přináší jasnou přidanou hodnotu. Je velice důležité zajistit, aby osoby se zdravotním postižením a osoby se sníženou pohyblivostí mohly lépe cestovat a obecně se pohybovat a aby se bral větší ohled na jejich potřeby. To je dobré, ale jak jsem prve řekl, je tu určitý problém, protože hovoříme-li o právech a povinnostech, je také důležité zajistit, aby se příliš nezvýšily náklady malých společností v odvětví autobusové a autokarové dopravy.

 
  
MPphoto
 

  Marian Harkin (ALDE). – Paní předsedající, hlasovala jsem pro toto nařízení i přesto, že jsem toho názoru, že rozhodně nezachází dostatečně daleko. Je to nicméně jen začátek a zde v Parlamentu a v EU občas činíme jen dětské krůčky. K tomu došlo i dnes.

Je politováníhodné, že na některé členské státy se toto nařízení nevztahuje, a samozřejmě také to, že platí jen pro cesty na delší vzdálenosti než 250 kilometrů. Samozřejmě bych upřednostnila návrh ALDE, aby se práva cestujících vztahovala na mnohem kratší cesty. Jsem však ráda, že některá základní práva v tomto nařízení platí pro cestující, kteří cestují na kratší vzdálenost. Tato práva se vztahují zejména na osoby se zdravotním postižením nebo samozřejmě na osoby se sníženou pohyblivostí. K těmto právům patří nediskriminační přístup k dopravě a školení obsluhy autobusů a autokarů v oblasti dopravy osob se zdravotním postižením.

Členské státy bohužel mají až desetileté období odchylky, a i když malé podniky potřebují přiměřenou dobu na to, aby se přizpůsobily jeho požadavkům, chtěla bych požádat a vybídnout členské státy, aby se snažily zajistit, že toto nařízení bude co nejrychleji dodržováno.

 
  
MPphoto
 

  Pat the Cope Gallagher (ALDE). – Paní předsedající, velmi podporuji práva cestujících a zvláště větší práva osob se zdravotním postižením.

Dosaženým kompromisem nejsem nijak zvlášť nadšen. Na rozdíl od kolegy bych býval upřednostňoval hranici 200 kilometrů, protože ta by Irsku umožňovala vyjmout z platnosti tohoto nařízení venkovské oblasti s mými voliči. Mám na mysli části severního a jižního Donegalu, hrabství Mayo a samozřejmě hrabství Galway. Požadovaná úroveň práv na odškodnění je nepřiměřená pro linkovou dopravu obsluhující venkovské oblasti.

Chci se také vyjádřit k nákladům, a to k nákladům na pojištění, které by mohly způsobit odchod některých provozovatelů z trhu. V mnoha případech není k dispozici náhrada v podobě linky veřejné dopravy.

Rozhodnutí, které dnes bylo učiněno, samozřejmě musíme přijmout a doufejme, že období odchylky by mohlo těm, kteří nesplňují hranici 250 kilometrů, umožnit přizpůsobit se tomuto nařízení.

Takže, ač v zásadě souhlasím, musím se z uvedených důvodů zdržet hlasování.

 
  
MPphoto
 

  Sergej Kozlík (ALDE). (SK) Paní předsedající, v Evropě každým rokem cestuje autobusem nebo autokarem více než 70 milionů cestujících. Je nejvyšší čas, aby začalo platit nařízení, které bude podobně jako v letecké, lodní a vlakové dopravě chránit práva cestujících. Cestující budou mít 12 základních práv platících pro cesty jakékoliv délky. Kromě toho při cestách delších než 250 kilometrů budou mít nárok na náhradu za zpoždění, na pomoc v případě nehody nebo úmrtí, na odškodnění v případě ztráty nebo poškození zavazadla a na lepší informace. Zejména pro malé země je však hranice 250 kilometrů dosti vysoká. Oceňuji, že cestující se sníženou pohyblivostí budou mít nárok na zvláštní asistenci, jako je tomu již v letecké dopravě. V budoucnosti určitě podpořím zavedení společného nařízení, jež sjednotí již existující nařízení o právech cestujících v jednotlivých dopravních systémech, čímž se výrazně zpřehlední systém práv cestujících.

 
  
MPphoto
 

  Miroslav Mikolášik (PPE). (SK) Paní předsedající, práva cestujících v autobusové a autokarové dopravě, jež je v Evropské unii hojně využívána, vyžadují jasnou právní úpravu podobně jako u letecké, vlakové a lodní dopravy. Konečné znění předkládaného nařízení považuji za uspokojivý kompromis. Zvláště mám radost z přijetí 12 základních práv cestujících, která náleží všem cestujícím v tomto druhu dopravy bez ohledu na vzdálenost. Vítám zvláště uznání a zohlednění zvláštních potřeb osob se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí. Zaručení nároku na odškodnění v případě ztráty nebo poškození invalidního vozíku nebo jiného zařízení zajišťujícího pohyblivost a školení obsluhy autobusů a autokarů v oblasti dopravy osob se zdravotním postižením se stávají významnými nástroji v boji proti diskriminaci a sociálnímu vyloučení těchto osob.

 
  
MPphoto
 

  Peter Jahr (PPE).(DE) Paní předsedající, hlasoval jsem pro zprávu, protože představuje podstatné zlepšení současné situace. Podařilo se nám dosáhnout vyváženého řešení, které chrání práva cestujících v autobusech a zaručuje další existenci malých a středních dopravců. Nařízení se vztahuje na cesty přesahující vzdálenost 250 kilometrů a osobám cestujícím autobusy a autokary dává právo požadovat odškodnění, pokud je spojení zrušeno, došlo-li k nadměrnému přijetí rezervací nebo jestliže je zpožděno o více než dvě hodiny. Autobusoví dopravci jsou často malé a středně velké společnosti, které by příliš velké nároky na odškodnění přivedly na pokraj krachu. V tom spočívá jeden z vydařených rysů tohoto nařízení, že finanční odškodnění nemohou přesáhnout jisté meze. Pokud jde o vzdálenost 250 kilometrů, nevidím žádný důvod, proč bychom tento nový předpis neměli nechat vstoupit v platnost a pak se zabývat tím, jak by jej bylo možné zdokonalit.

 
  
MPphoto
 

  Zigmantas Balčytis (S&D).(LT) Paní předsedající, nejprve bych chtěl poblahopřát zpravodaji, panu poslanci Cancianovi, neboť dokument, jejž jsme dnes přijali, je skutečně velice uspokojivým a vyváženým kompromisem. Zajišťuje práva cestujících, aniž by přitom představoval příliš velkou zátěž pro dopravce, z nichž většinu tvoří malé a střední podniky. Občané Evropské unie se budou moci cítit lépe chráněni. Tato dohoda také zlepšuje podmínky pro osoby se zdravotním postižením a osoby se sníženou pohyblivostí. Stanovuje také jasná pravidla pro náhrady škod a poskytování pomoci.

Jsem přesvědčen, že podstatně přispěje ke zlepšení podmínek pro naše cestující občany a poskytne jim větší právní jasnost v případě nehody nebo dalších nepředvídaných událostí.

 
  
MPphoto
 

  Alfredo Antoniozzi (PPE).(IT) Paní předsedající, chtěl bych poblahopřát panu poslanci Cancianovi k jeho vynikající práci a zejména k dobrému výsledku, jehož bylo dosaženo v dohodovacím postupu s Radou. Dosažený kompromis představuje důležitý krok v oblasti ochrany cestujících, a to jak z hlediska oblasti působnosti směrnice, tak proto, že do návrhu bylo začleněno zhruba 12 základních práv.

Návrh náležitě zohledňuje práva a potřeby osob se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí, jako jsou zejména nediskriminační přístup k dopravě, právo na náhradu v případě ztráty nebo poškození zařízení pro usnadnění pohybu, předkládání a vyřizování stížností, školení obsluhy autobusů a autokarů v oblasti dopravy osob s postižením a poskytování informací v průběhu cesty.

Výsledný návrh zajišťuje práva cestujících, aniž by přitom příliš zatěžoval dopravce, z nichž většinu tvoří malé a střední podniky a nemohly by nést velkou zátěž.

 
  
MPphoto
 

  Diane Dodds (NI). – Paní předsedající, i když uznávám, že tato zpráva obsahuje mnoho kladných prvků – velmi podporuji právo osob se zdravotním postižením na přístup k dopravě a na náhradu –, jsem přesvědčena, že tyto systémy by měly zavádět vnitrostátní vlády.

Domnívám se rovněž, že finanční zátěž spjatá s tímto návrhem by mnoha dopravcům zabránila vykonávat činnost. Tento Parlament nesmí zapomínat, že mnohé autokarové společnosti jsou v soukromém vlastnictví, jsou poměrně malé a v důsledku obrovského nárůstu cen paliva, k němuž došlo za posledních 12 až 18 měsíců, čelí sílícímu finančnímu tlaku. Dodatečné náklady u mnohých soukromých společností a samozřejmě také u systémů veřejné dopravy povedou jen ke dvěma věcem: ke zvýšení cen jízdného pro zákazníky a k omezení linek. A ovšem mnoha organizacím věnujícím se dobrovolnické práci – které realizují mnoho projektů pro osoby se zdravotním postižením – tím bude úplně znemožněna činnost.

 
  
MPphoto
 

  Carlo Fidanza (PPE).(IT) Paní předsedající, k dnešnímu hlasování o zprávě vedla dlouhá cesta, proto bych se chtěl přidat k blahopřáním kolegů poslanců na adresu pana poslance Canciana, jenž tak houževnatě bojoval za to, abychom se dostali až do tohoto bodu. Všechny druhy dopravy konečně mají vlastní nařízení o právech cestujících. Myslím si, že dále by mělo následovat předložení příslušného jednotícího aktu, jenž sloučí všechna tato jednotlivá nařízení.

Oblast působnosti je přiměřená, i když jsme při jejím vyjednávání vycházeli z jiných předpokladů. Nicméně skutečnost, že jsme do ní dokázali zahrnout všechny členské státy kromě dvou, je nepochybně pozitivní stejně jako fakt, že mnohá ustanovení se stala závaznými také u vzdáleností nižších než 250 kilometrů, a to i přesto, že jsme se vzdali některých dalších forem odškodnění.

Během dnešní ranní rozpravy někteří poslanci tvrdili, že nařízení neobsahuje žádné ustanovení přiměřeně chránící cestující se sníženou pohyblivostí, ale poslední projevy prokázaly, že to není pravda. Naopak, tato ochrana znamená velký posun, jímž se tento kompromis stává ohleduplným, a na to bychom měli být hrdí.

 
  
MPphoto
 
 

  Siiri Oviir (ALDE).(ET) Paní předsedající, hlasuji proti tomuto návrhu, protože tento akt cestujícím nezaručuje rovné zacházení. Neobstojí při srovnání s jinými druhy dopravy ani při srovnání podmínek pro cestující v jednotlivých státech. V důsledku toho několik malých států Evropské unie vypadlo z oblasti působnosti tohoto nařízení. Tento akt je jen částečně uplatnitelný v několika dalších členských státech.

Problém v souvislosti s přeshraniční autokarovou dopravou zůstal také nevyřešen. Autokary využívají lidé s nízkými příjmy a mladí lidé včetně studentů a školáků. Není proto přijatelné, aby provádění nařízení bylo odloženo na pozdější dobu.

 
  
  

Zpráva: Martin Callanan (A7-0287/2010)

 
  
MPphoto
 

  Andrzej Grzyb (PPE).(PL) Paní předsedající, byl nalezen kompromis mezi návrhem Komise a návrhy Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin o užitkových vozidlech a emisních normách, přičemž tyto normy budou u užitkových vozidel sníženy do deseti let z 203 g na 147 g na kilometr. Nová emisní norma, která byla zavedena, je přijatelná pro výrobce i uživatele a důležité je také hledisko výdajů, které vzniknou uživatelům v důsledku vyšších cen těchto vozidel. Tuto skupinu uživatelů tvoří hlavně malé a střední podniky, obchodníci a rodinné firmy a na tomto dílčím zasedání jsme právě diskutovali o nástrojích EU na poskytování finanční pomoci malým a středním podnikům. Jedním z cílů v této oblasti je zmírnit překážky bránící růstu malých a středních podniků. Doufáme, že vyšší náklady na lehká užitková vozidla, které vzniknou v důsledku emisních limitů a vyšších výrobních nákladů, se nestanou závažnou překážkou. V roce 2014 budeme moci přezkoumat, zda se zásady, na kterých stojí toto nařízení, prakticky osvědčily.

 
  
MPphoto
 

  Peter Jahr (PPE).(DE) Paní předsedající, Evropskému parlamentu se podařilo navzdory opozici ze strany Rady a Komise prosadit ambiciózní dlouhodobý cíl, jenž do roku 2020 omezí emise CO2 malých užitkových vozidel na maximálně 147 gramů na kilometr. Této ambiciózní, avšak realistické mezní hodnoty je možno dosáhnout prostřednictvím inovativní environmentální technologie. Provoz vozidel bude podstatně čistší, ale přesto zůstanou cenově dostupná pro malé a střední podniky. Toto hledisko pro nás bylo zvláště důležité, protože změně klimatu nijak nepomůže, pokud cena nových vozidel bude natolik nedosažitelná, že na silnicích budou dále jezdit stará vozidla a především bude dále zatěžováno životní prostředí. Mám radost z toho, že jsme dnes hlasovali o tomto návrhu a že byl přijat obrovskou většinou hlasů.

 
  
MPphoto
 

  Vicky Ford (ECR). – Paní předsedající, právě jsme hlasovali o zprávě nazvané „výkonnostní emisní normy pro lehká užitková vozidla“. Jako u většiny právních předpisů EU se jedná o rozvláčný název skutečného problému. Dovolte mi jej přeložit: lehká užitková vozidla jsou pochopitelně dodávky a výkonnostní normy znamenají palivové emise spálených pohonných hmot.

Všichni zaznamenáváme růst cen pohonných hmot na čerpacích stanicích, ale pro živnostníky, jako jsou například zedníci, instalatéři a tesaři, je provoz vozidla citlivou nákladovou položkou. Chtějí mít palivově účinná vozidla a účinnost paliva tvořila vždy důležitou součást jejich nákupního rozhodování.

Na výrobní lince v továrně General Motors v Lutonu, ve svém volebním obvodu, jsem také viděla, že inovace potřebné pro zlepšení výkonu vznikají na půdě továrny.

Najdou se poslanci, kteří si myslí, že v této sněmovně na kontinentě stačí stanovit cíle, aby jich bylo dosaženo. Ale pravdou je, že dosažení těchto cílů vyžaduje změnu, ať již na dodávkách nebo jinde, a ta vzejde z poptávky spotřebitelů a inovací výrobců, nikoliv ze samotných evropských právních předpisů.

 
  
MPphoto
 

  Seán Kelly (PPE).(GA) Paní předsedající, bylo mi líto, že jsem se nemohl zúčastnit této rozpravy, ale měl jsem v té době jiné schůzky. Děkuji vám tedy za to, že mi dáváte možnost říci pár slov nyní.

Ve strategii Evropa 2020 jsme položili velký důraz na energie z obnovitelných zdrojů, a to je jen správně. Jenže stejně důležitou pro splnění našich cílů bude energetická účinnost, zejména u motorových vozidel – soukromých i užitkových.

Užitková vozidla jezdí po silnicích každý den a najezdí obrovské vzdálenosti. Prostřednictvím směrnic, jako je tato, můžeme pomoci splnit strategii Evropa 2020 v oblasti účinnosti paliva, protože tím přinutíme konstruktéry, aby navrhovali palivově účinnější motory. Přestože se tato investice z krátkodobého hlediska může zdát vysoká, pokud jde o dlouhodobou úsporu v litrech na počet ujetých kilometrů a také o šetrnost k životnímu prostředí, bude její přínos obrovský.

 
  
  

Zpráva: Klaus-Heiner Lehne (A7-0021/2011)

 
  
MPphoto
 

  Clemente Mastella (PPE).(IT) Paní předsedající, Rada nám poslala návrh rozhodnutí, kterým se povoluje posílená spolupráce v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany. Důvodem tohoto kroku bylo, že některé členské státy – včetně Itálie a Španělska – mnohokrát protestovaly proti přijetí plánovaného systému překladu do tří jazyků, jenž by se stal skutečně diskriminačním, protože nehorázně porušuje zásadu rovného postavení všech úředních jazyků Unie.

I přes četná jednání, která dosud proběhla, a přes dnešní ranní hlasování se zdá, že jednomyslné přijetí tohoto nařízení nebude možné. Nicméně právní a institucionální důvody by hovořily pro to, nebo zdá se, že hovoří pro to, abychom počkali na posudek Soudního dvora, který se má objevit v příštích dnech, jenž by vyjasnil mnohé technické aspekty jednotného patentového systému, ale také by upozornil na kompetenční důsledky, které z toho plynou. Nezvolili jsme tuto cestu, a proto jsem hlasoval proti.

 
  
MPphoto
 

  Jens Rohde (ALDE).(DA) Paní předsedající, poslouchám-li zde ve sněmovně rozpravu o posílené evropské spolupráci v oblasti jednotného evropského patentu, stojí mne mnoho úsilí, aby se mi na tváři neobjevil shovívavý úsměv. Politikové z jistých zemí, kteří se domnívají, že jejich jazyk je nejdůležitější na světě, tvrdili, že pokud zavedeme posílenou spolupráci, zničíme tím vnitřní trh v této oblasti. Vzhledem k tomu, že v oblasti jednotného patentu nemáme vnitřní trh, jde samozřejmě o absurdní tvrzení. Získat patent stojí v EU desetkrát více než ve Spojených státech, což se pro naše podniky rovná ročnímu obratu 250 milionů EUR. Je proto dobře, že jsme dnes konečně hlasovali pro posílenou spolupráci, aby určité země nemohly dále dělat obstrukce. Už toho bylo dost! Ještě nejsme u cíle, ale dnes jsme za jediný den dosáhli většího pokroku než za uplynulých deset let.

 
  
MPphoto
 

  Adam Bielan (ECR).(PL) Paní předsedající, o vytvoření systému jednotné patentové ochrany na evropské úrovni vedeme diskuse již více než dvacet let. Současný velmi složitý systém registrace patentů, jenž je ve srovnání s americkým systém časově náročný a nákladný, evropským podnikatelům vůbec v ničem nepomáhá. Role patentů je důležitá pro rozvoj a růst moderního hospodářství a pro podporu vědeckého výzkumu. Vzhledem k tomu, že na globálních trzích je stále větší konkurence, nemůžeme si dovolit dále odkládat rozhodnutí v této věci. Proto musíme urychlit práci na vytvoření jednotného patentového trhu. Ačkoliv bychom tento záměr měli podporovat, nesmíme přehlížet, že mnohé otázky jsou sporné, například otázka jazyka. Naším cílem by proto samozřejmě mělo být bojovat proti diskriminaci malých členských států s menším počtem obyvatel, které často bývají chudší.

 
  
MPphoto
 

  Alfredo Pallone (PPE).(IT) Paní předsedající, žijeme na trhu, na němž se fungování našich podniků řídí globální konkurencí. Základním záměrem změny jazykového režimu u patentů, jak oznámila Komise, je snížit náklady spojené s překladem s cílem dosáhnout konkurenceschopnosti na trzích, na nichž si konkurujeme se Spojenými státy, především na asijském trhu.

Proto se ptám, zda by nebylo efektivnější vydávat patenty pouze v jednom jazyce? Tím bychom skutečně pomohli našim podnikům ke konkurenceschopnosti na světovém trhu. Navíc všichni dobře víme, že v současné době v Evropě existují dva právní systémy s odlišnými vlastnostmi a předpisy. Myslím, že by bylo lepší je začít harmonizovat.

Poslední bod, zahájení posílené spolupráce jde nejen proti duchu Evropské unie, ale také poškozuje vnitřní trh, který je tím vystavován vnitřnímu štěpení a narušování hospodářské soutěže mezi členskými státy, což znamená, že některé členské státy budou mít nepochybně horší podmínky než jiné.

 
  
MPphoto
 

  Mario Pirillo (S&D).(IT) Paní předsedající, ačkoliv na jednu stranu souhlasím s tím, aby Evropa dosáhla cíle vybavit se – po mnoha letech – tak důležitým nástrojem jako patent, jenž konečně umožní Evropské unii soutěžit s ostatními územními celky za rovných podmínek, musím na druhou stranu vyjádřit hlubokou lítost nad tím, že tohoto výsledku bylo dosaženo na úkor jiných oblastí, například Itálie, která vždy hájila posilování role Unie.

Rozhodnutí vydávat patent pouze v jednom ze tří pracovních jazyků patentového úřadu ve skutečnosti vytvoří nerovné podmínky mezi italskými podniky a zeměmi, které jsou součástí navrhovaného jazykového režimu. Připomněl bych, že před několika měsíci jsem Komisi položil otázku s cílem hájit používání italštiny. Mezitím 25 ze 27 zemí souhlasilo, což bylo důvodem, abych se zdržel hlasování.

 
  
MPphoto
 

  Andrzej Grzyb (PPE).(PL) Paní předsedající, s nynějšími řešeními problému patentové ochrany v EU a členských státech není nikdo spokojen. Zavést systém jednotné patentové ochrany je proto nezbytné jak pro hospodářství našich členských států, tak pro hospodářství EU jako celku. Nový systém by měl zvláště pomoci podnítit vědecký výzkum a inovace. Důležitý krok představuje zavedení poměrně jednoduchého systému založeného na standardizovaném formuláři – ačkoliv o to se vede spor – provedeném ve třech jazycích, byť se hovořilo o používání jednoho jazyka nebo mnoha jazyků, s překladem do mateřského jazyka žadatele.

Toto řešení bude důležité především pro malé a střední podniky, z nichž mnohé nemají dostatečné finanční zdroje na to, aby žádaly o udělení patentu. Doufám, že se ukáže, že toto bude významný krok, jenž rozhýbe skupinu malých a středních podniků, o kterých se často hovoří jako o „spících inovátorech“. Často diskutujeme o tom, zvláště na Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, jak podnítit právě tuto skupinu podniků k tomu, aby zaváděly inovace a patentovaly své vlastní vynálezy. Chceme, aby toto nové nařízení stimulovalo činnost těchto malých a středních podniků a aby také v Evropské unii poskytlo lepší ochranu patentovaným vynálezům.

 
  
MPphoto
 

  Constance Le Grip (PPE).(FR) Paní předsedající, hlasovala jsem pro zprávu poslance Lehneho, jež uděluje souhlas Evropského parlamentu posílené spolupraci mající za cíl vytvořit v Evropské unii jednotný patent. Již je také na čase! Po dvacetiletém úsilí o dosažení výsledku, o postoupení do bodu, v němž začneme činit konkrétní kroky pro evropské podniky, a to jak malé a střední podniky, tak velké společnosti, které tak dlouho čekají na tento důležitý nástroj své konkurenceschopnosti a růstu.

Souhlasem s posílenou spoluprací Evropský parlament dává najevo, jak velký zájem má na tomto postupu posílené spolupráce – chtěla bych podotknout, že se jedná o druhý případ jeho uplatnění –, ale vysílá také velmi jasný a konkrétní signál mající podpořit inovace a konkurenceschopnost našich podniků. Jak zde již zaznělo, 25 ze 27 členských států se rozhodlo jít touto cestou postupu posílené spolupráce, aby byl vytvořen jednotný patent Evropské unie. Nepodceňuji problémy, se kterými se některé z členských států mohou dosud potýkat, ale postupme vpřed a jděme příkladem. Toto od nás podniky očekávají.

 
  
MPphoto
 

  Izaskun Bilbao Barandica (ALDE).(ES) Paní předsedající, zdržela jsem se hlasování, protože si myslím, že rozhodnutí vytvořit jednotný patent prostřednictvím posílené spolupráce je dalším selháním Rady. Dohodu uzavřelo pouze devět členských států a dokument samotný připouští, že cíle nejsou dosažitelné v přiměřené lhůtě. Konkurenceschopnost? Efektivita?

Navíc se připravuje rozsudek Soudního dvora o příslušnosti ve věci jazykových předpisů. Rada se měla snažit dosáhnout společného postoje a s přihlédnutím k počtu registrací a k tomu, jaký jazyk je v nich užit, možná měla více usilovat o to, aby se používal jediný jazyk, abychom se stali v celosvětovém kontextu konkurenceschopnějšími.

Opakuji, že vnitrostátní hledisko členských států vedlo k nekoncepčnímu rozhodnutí postrádajícímu jasná kritéria pro užití tří jazyků. Budeme-li provádět podobná opatření, nikdy nedosáhneme pokroku v posilování evropského projektu.

 
  
MPphoto
 

  Miroslav Mikolášik (PPE). (SK) Paní předsedající, má-li Evropská unie posílit svoji konkurenceschopnost a získat světové prvenství v oblasti inovací, musí být její tvůrčí potenciál přiměřeně zabezpečený.

Patentový systém EU však má mnoho nedostatků, jež brání vytvoření jednotné patentové ochrany, ale také rozvoji vnitřního trhu, čímž se snižuje právní jistota vynálezců a inovativních firem. Poskytování jednotné ochrany vynálezům ve všech členských státech prostřednictvím jednotného evropského postupu pro udělování patentů na základě jednotného systému patentového práva by jednoznačně zpřehlednilo komplikovaný systém a zároveň by přineslo snížení nákladů pro malé a střední podniky, jež musí platit až třikrát vyšší náklady než například ve Spojených státech. Poněvadž snahy vytvořit jednotnou patentovou ochranu v celé EU nesplnily očekávání a vzhledem k tomu, že všechny právní podmínky stanovené pro posílenou spolupráci v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany jsou splněny, souhlasím s tím, aby Evropský parlament udělil svůj souhlas.

 
  
MPphoto
 

  Giommaria Uggias (ALDE).(IT) Paní předsedající, když před stoletím americký telefonní průmysl neuznal patent Antonia Meucciho, nebylo to dáno absencí angličtiny nebo užitím italštiny, nýbrž tím, že nesplnil podmínku: neměl peníze na to, aby mohl registrovat svůj patent na další rok.

Dnes se nacházíme v podobně paradoxní situaci a bez ohledu na to, jak jsem hlasoval, si myslím, že to, že má být přijat patentový systém, jenž vylučuje italštinu, je v zásadě známkou slabosti naší vlády, její neschopnosti dát váhu svému hlasu v evropské politice, a slabosti našeho politického systému, která se nepříznivě odráží především na výzkumu a inovacích.

V tomto bodě si stačí vzpomenout na studii o konkurenceschopnosti zveřejněnou loni v prosinci, která ukazuje, že v posledních letech Itálie ochotně přenechala 4 miliardy EUR jiným zemím, které přijaly naše vědce. Tito vědci již samozřejmě nepotřebují italštinu, protože se naučili anglicky, francouzsky a německy a mají nezbytné nástroje pro podání těchto patentů, ovšem ke škodě italských výrobků.

 
  
MPphoto
 

  Antonello Antinoro (PPE).(IT) Paní předsedající, vzal jsem si slovo, abych vysvětlil, proč jsem dnes hlasoval proti této zprávě. Vytvoření patentu určitě přinese patentovému systému v Evropě výhody, ale výsledek by byl daleko lepší, kdybychom bývali zvolili jiný postup. Použití posílené spolupráce je podle mého názoru naprosto slepou uličkou.

Současný postup je samozřejmě pouze poslední fází v dlouhé historii přijímání patentu v Evropské unii, která sahá až do roku 1990 a požaduje jej pouze 12 členských států.

Hlasoval jsem proti usnesení, protože je v rozporu s požadavkem posledního prostředku podle čl. 20 odst. 2 Smlouvy. Návrh Komise nezavádí jednotný patent na celém území Unie, jak požaduje článek 118, a posílená spolupráce má negativní dopad na zřizování podniků a volný pohyb kapitálu.

Kromě toho z politického hlediska by bylo mnohem elegantnější a právě tak výhodné počkat na rozhodnutí Soudního dvora, jež je naplánováno na 8. března. S ohledem na toto rozhodnutí budeme pravděpodobně muset změnit svůj postoj.

 
  
MPphoto
 

  David-Maria Sassoli (S&D).(IT) Paní předsedající, ještě jednou opakuji, že jsme byli svědky toho, že italská vláda není schopna ochránit proevropskou pověst Itálie a zájmy svých podniků v tak zásadní věci, jakou je přijetí evropského patentu. 25 zemí ze 27 a naprostá většina Parlamentu podporuje návrh, který upravuje oblast patentů a bude skutečně užitečný jak pro podniky, které nejvíce inovují, tak pro ty, které se nejvíce zaměřují na mezinárodní trhy.

Tím, že se nepřidáme k tomuto rozhodnutí, vystavíme naše italské podniky nebezpečí, že nebudou v Evropě a v celém světě dostatečně chráněny. Je naprosto neuvěřitelné, že vláda, která nedělá nic pro to, aby ve světě šířila italskou kulturu, která bere finanční prostředky kulturním institucím a neváží si jazyka země, na jejímž území se nachází nejvíce míst světového kulturního dědictví, může k otázce jazyka přistupovat šovinisticky, zatímco naše podniky vždy vlastně požadovaly, aby se patenty vystavovaly jen v angličtině, která je v současné době lingua franca globálního hospodářství. Dosáhli jsme nicméně výsledku, jenž každému, kdo podává žádost o patent, umožňuje učinit tuto žádost ve svém vlastním jazyce.

Paní předsedající, neexistoval žádný důvod, jenž by pana komisaře Barniera nutil prosazovat tuto věc spěšným hlasováním ještě předtím, než Soudní dvůr vyjádří své stanovisko, což se stane, jak všichni víme, v prvním březnovém týdnu. Bude se v něm zabývat zejména dvěma klíčovými body: užitím vnitrostátního jazyka při obhajobě před patentovým soudem Evropské unie a samotnou legitimností vytvoření patentového soudu. Jak dobře víme, to jsou důležité otázky, které je zapotřebí vyřešit předtím, než přijmeme jakékoliv rozhodnutí. Proto se italští zástupci Demokratické strany (PD) rozhodli zdržet hlasování.

 
  
MPphoto
 

  Seán Kelly (PPE). – Paní předsedající, tento návrh určitě není ideální a dokonce možná bude muset být následkem rozsudku Soudního dvora za několik týdnů revidován. Myslím si nicméně, že se jedná o krok správným směrem, a proto jsem ho podpořil.

Zúčastnil jsem se zde v Evropském parlamentu řady seminářů o inovacích. Společnost General Electric provedla v celé Evropské unii několik průzkumů, které ukazují, že většina lidí se domnívá, že dostat se z hospodářského poklesu lze jen prostřednictvím inovací. Inovace zahrnují výzkum vývoj a nové produkty. Nové produkty je nutné patentovat, a čím je to snazší, tím lépe. Musíme se snažit směřovat k celoevropskému systému, jenž bude stejně jednoduchý a nákladově efektivní jako v USA.

K tomu máme ještě daleko, ale alespoň se snažíme jít tímto směrem. Proto jsem podpořil dnešní návrhy.

 
  
MPphoto
 
 

  Philip Claeys (NI).(NL) Paní předsedající, zdržel jsem se hlasování o zprávě poslance Lehneho, a to ne kvůli tomu, že bych měl výhrady vůči vytvoření systému jednotné patentové ochrany. Naopak. Vlámské podniky volají po takovém systému již dlouhou dobu. Samotný záměr lze jen přivítat, zvláště s přihlédnutím k tomu, jak nákladný a těžkopádný je současný postup, kdy se může žádat o samostatný patent v každém členském státu.

Zdržel jsem se hlasování kvůli tomu, že jazyková ujednání dosud nejsou zcela jasná. Ještě je třeba zjistit, do jaké míry návrh nařízení Komise umožní používat jiné úřední jazyky než angličtinu, francouzštinu a němčinu. V každém případě jsem a nadále zůstanu toho názoru, že by mělo být možné předkládat dokumenty také v nizozemštině.

 
  
  

Zpráva: Ivo Belet (A7-001/2011)

 
  
MPphoto
 

  Miroslav Mikolášik (PPE). (SK) Paní předsedající, kodifikace uvedených ustanovení platných textů společně s uvedenými změnami nepochybně přinese potřebné zpřehlednění právní úpravy o radioaktivitě v potravinách.

Domnívám se však, že v kontextu přijetí Lisabonské smlouvy by bylo žádoucí přehodnotit právní základ návrhu nařízení, jenž musí zohlednit nové pravomoci Evropského parlamentu v oblasti ochrany veřejného zdraví. A zde souhlasím s názorem, že čl. 168 odst. 4 písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie poskytuje tento právní základ návrhu, neboť přímým cílem opatření přijatých na tomto základě je chránit veřejné zdraví, což platí v případě (cituji) „stanovení nejvyšší přípustné úrovně kontaminace potravin a krmiv“.

 
  
MPphoto
 

  Giommaria Uggias (ALDE).(IT) Paní předsedající, ve většině případů podporuji pozměňovací návrhy předložené v tomto textu, kterými jsou v zásadě jen kodifikovány předchozí právní předpisy o nejvyšší přípustné úrovni radioaktivní kontaminace potravin a krmiv pro zvířata.

Na co však zapomínáme a co poněkud uniklo naší pozornosti, je, že hovoříme o odpadu po jaderných haváriích. Znamená to, že musíme nadále věnovat velkou pozornost hrozbám ze strany jaderných elektráren a skutečnosti, že se jedná o rizika, jež jsou důsledkem zkažených a jedovatých plodů oblasti, na jejímž rozvoji v některých státech trváme. Jedná se tudíž o opatření, které nás všechny musí vést k maximální obezřetnosti.

Co se týče samotného návrhu, domnívám se nicméně, že bychom mohli udělat více pro zavedení povinného včasného oznamování, což by umožnilo společně se vypořádat se všemi rizikovými faktory. Kromě toho by vůbec nemělo být možné obejít oznamovací povinnost vůči vládním orgánům v případě havárie.

 
  
MPphoto
 

  Andrzej Grzyb (PPE).(PL) Paní předsedající, nařízení mající chránit potraviny před kontaminací radioaktivními látkami vznikla po havárii černobylské jaderné elektrárny. Především z hlediska veřejného zdraví se jedná o velmi důležitou otázku, ale zároveň také o složité téma. Provádění Lisabonské smlouvy vyžaduje, aby některá nařízení, a to včetně těchto, byla aktualizována, i když Evropská komise a návrhy Parlamentu se neshodují, pokud jde o právní základ. Parlament se odvolává na čl. 168 odst. 4 Lisabonské smlouvy, zatímco Komise cituje článek 31 Smlouvy o Euratomu. Je důležité opět vyzdvihnout, že je třeba chránit spotřebitele, ale také zdůraznit, že je zapotřebí chránit zemědělce, kteří by měli obdržet odškodnění za ztráty, jež utrpí v důsledku havárie. Rozprava, která se dnes konala, také ukázala, že jsou mezi námi velké rozdíly v hodnocení potenciálních hrozeb včetně úrovně radioaktivního záření způsobeného havárií nebo pocházejícího z přírodních zdrojů. Je také zapotřebí poukázat na to, že na trhu Evropské unie roste podíl dovážených zemědělských produktů a potravin z celého světa, neboť je nutné, aby splňovaly normy ochrany veřejného zdraví včetně norem na ochranu potravin před kontaminací radioaktivními látkami.

 
  
MPphoto
 

  Alfredo Antoniozzi (PPE).(IT) Paní předsedající, nový bod odůvodnění začleněný do návrhu kodifikace tří nařízení přijatých v letech 1987 až 1990, která stanovují úroveň přípustné radioaktivní kontaminace při radiační mimořádné situaci, nabízí nezbytné odůvodnění ex post stávajícího článku a zdůvodňuje právo Rady vykonávat přímou pravomoc přijímat nařízení k včasnému vykonání mimořádných opatření navržených Komisí.

Souhlasím se zpravodajem, panem poslancem Beletem, že tento bod není možné oddělit od článku, na nějž odkazuje. V každém případě s ohledem na nová pravidla zavedená Lisabonskou smlouvou je zapotřebí vyjasnit, zda-li toto odůvodnění nabízí dostatečný důvod ke stanovení výhrad ohledně prováděcích pravomocí Rady a zda-li tyto prováděcí pravomoci vyhrazené Radě jsou řádně definovány a vymezeny.

Občanům je zapotřebí zaručit účinnější řízení během situací, které nastanou po nehodě. Mezi opatření navržená za tímto účelem patří sjednotit postupy v případě mimořádné radiační situace, jasně stanovit, že úlohu dohledu plní Komise, čímž se zároveň objasní mechanismus jejích aktů.

 
  
  

Písemná vysvětlení hlasování

 
  
  

Doporučení: Eva Joly (A7-0018/2011)

 
  
MPphoto
 
 

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. (PT) Souhlasím s doporučením zpravodajky, aby Parlament vyslovil souhlas potřebný k uzavření dohody, která je nyní doplněna o nová ustanovení ve shodě s cíli EU v oblasti rozvojové spolupráce, jak stanovuje článek 208 Smlouvy o fungování Evropské unie. Na druhou stranu se domnívám, že tento přístup byl na úkor širšího pojetí rozvoje příliš zaměřen na obchodní a hospodářská témata a na volný obchod, a vítám nová ustanovení, která by měla být do této dohody začleněna, zejména ta, která se týkají boje proti chudobě, účinnosti pomoci, rozvojových cílů tisíciletí a vztahu migrace a rozvoje. Hlasuji nicméně pro tento návrh, protože jsem přesvědčen, že vztahy a obchod s Jižní Afrikou jsou pro obě strany nezbytné.

 
  
MPphoto
 
 

  Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. (LT) Hlasovala jsem pro tento dokument, protože obsahuje důležité změny. Je třeba přivítat, že odzbrojení se stává základním prvkem dohody či přesněji stejně důležitým prvkem jako demokratické zásady, lidská práva a právní stát. Jedná se o velmi důležitá ustanovení, jež přispívají k udržení míru a bezpečnosti v tomto regionu, dodržování lidských práv a rozvoji demokracie. Do dohody se zavádí zásada účinnosti pomoci jako cíle rozvojové spolupráce, priorita je dávána operacím přispívajícím zejména v boji proti chudobě a k dosažení rozvojových cílů tisíciletí.

Je třeba podotknout, že rozšíření naší spolupráce na tyto četné nové oblasti hovoří z hlediska rozvoje Jižní Afriky ve prospěch revidované dohody, přičemž toto rozšíření, o němž se uvažovalo v původní dohodě z roku 1999 jako o pouhé možnosti, si vyžádaly obě strany. Kromě toho je také důležité, že se věnuje velká pozornost obchodním a hospodářským tématům a otázkám volného obchodu, což by mělo přispět k hospodářskému rozvoji tohoto regionu.

 
  
MPphoto
 
 

  Elena Oana Antonescu (PPE), písemně. (RO) Revidovaná dohoda zavádí řadu změn, které se týkají zejména rozvoje demokratických zásad a spolupráce v oblasti odzbrojení a nešíření zbraní hromadného ničení. Vítám, že se dává priorita operacím, jež pomohou dosáhnout rozvojových cílů tisíciletí, především strategiím zaměřeným na snížení chudoby, zlepšení životních a pracovních podmínek a vytvoření nových pracovních míst. Jsem toho názoru, že je zapotřebí navázat hluboký politický dialog o boji proti terorismu a praní špinavých peněz, o financování terorismu a organizovaného zločinu a o boji proti výrobě lehkých zbraní, obchodování s těmito zbraněmi a jejich hromadění. Kromě toho se přimlouvám za to, že je třeba, abychom se zaměřili také na rozvojovou spolupráci s cílem zlepšit oblasti vzdělávání a zdravotní péče. Z těchto důvodů jsem hlasovala pro tuto zprávu.

 
  
MPphoto
 
 

  Sophie Auconie (PPE), písemně.(FR) Jižní Afrika je zemí, která se ve všech oblastech velmi rychle rozvíjí, a Evropská unie si přeje pěstovat s ní zvláštní vztah. V návaznosti na kladné doporučení Výboru pro rozvoj a souhlas Výboru pro mezinárodní obchod jsem podpořila podpis dohody, jež posílí naši spolupráci s touto zemí.

 
  
MPphoto
 
 

  Alain Cadec (PPE), písmeně.(FR) Hlasoval jsem pro obnovení dohody o spolupráci mezi EU a Jižní Afrikou v pozměněném znění z roku 2009, protože tato dohoda zavádí do spolupráce mezi Evropskou unií a Jižní Afrikou nový rozměr. Původní dohoda z roku 1999 obsahovala ustanovení o obchodní spolupráci, podpoře Jižní Afriky v procesu ekonomického a sociálního přechodu a rozvojové spolupráci. Nyní byla dohoda rozšířena o následující oblasti: boj proti chudobě, účinnost rozvojové pomoci, uskutečňování rozvojových cílů tisíciletí, boj za bezpečnost, boj proti zbraním hromadného ničení a boj proti terorismu. Jedná se o oblasti strategické spolupráce, které považuji za důležité z hlediska aktivní spolupráce Evropské unie s Jižní Afrikou a jejího vlivu v oblasti jižní Afriky.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. (PT) Vítám tuto novou dohodu, jejímž cílem je posílit vzájemnou spolupráci v řadě oblastí. Důležitými oblastmi jsou podle mě práva dětí, rovnost žen a mužů, boj proti násilí páchanému na ženách, spolupráce v oblasti životního prostředí, zejména v boji proti změně klimatu, spolupráce na poli kultury, spolupráce v boji proti drogám a praní špinavých peněz; spolupráce v oblasti zdraví a zejména boje proti AIDS. Vztah mezi spoluprací a rozvojem by měl zahrnovat strategie na omezení chudoby, zlepšení životních a pracovních podmínek a vytváření pracovních příležitostí, účast přistěhovalců na rozvoji jejich země původu a spolupráci při posilování kapacit, zejména v oblasti zdraví a vzdělání, s cílem kompenzovat negativní dopady úniku mozků z oblasti Jižní Afriky na její udržitelný rozvoj. Vítám naši posílenou spolupráci v těchto četných oblastech a mám radost z nových ustanovení o rozvoji začleněných do revidované dohody, zejména ustanovení o boji proti chudobě, účinnosti pomoci, rozvojových cílích tisíciletí nebo vztahu mezi migrací a rozvojem.

 
  
MPphoto
 
 

  Edite Estrela (S&D), písemně. (PT) Hlasovala jsem pro doporučení, protože podporuji provádění nových ustanovení v dohodě, jež se týkají rozvoje. Je důležité zajistit, aby orgány EU účinně sledovaly její provádění, jak předpokládá Lisabonská smlouva, aby bylo možné dosáhnout cílů snížení a odstranění chudoby v Jižní Africe.

 
  
MPphoto
 
 

  Diogo Feio (PPE), písemně. (PT) Jižní Afrika je zemí, jež přitahuje mezinárodní zájem, pomoc a uznání díky tomu, jak navzdory problémům a nezdarům dokázala po skončení apartheidu uskutečnit poměrně pokojný přechod z rasistického režimu k demokracii, v níž vládně všeobecné volební právo. Hovoříme-li o tomto přechodu, nelze přitom nevzpomenout na inspirativní postavu Nelsona Mandely a jeho svědectví o důstojnosti, laskavosti a smíření, které má na tuto zemi dosud pozitivní vliv.

V současnosti můžeme říci, že Jižní Afrika je důležitým geopolitickým a geostrategickým hráčem a příkladem pro ostatní země, které se zatím nedokázaly zbavit diktatury, jež je utlačuje a brání jejich rozvoji. Je v bezvýhradném zájmu EU posílit svazky, které ji spojují s Jižní Afrikou, a vytvořit oboustranně prospěšná partnerství. Proto podporuji změnu dohody o obchodu, rozvoji a spolupráci mezi EU a Jižní Afrikou.

 
  
MPphoto
 
 

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. (PT) Dohoda o obchodu, rozvoji a spolupráci mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Jihoafrickou republikou na straně druhé vstoupila v platnost dne 1. května 2004. Ačkoliv tato dohoda, která byla podepsána v Pretorii dne 11. října 1999, měla platit na dobu neurčitou, obsahovala ustanovení o tom, že by do pěti let po vstupu v platnost měla být přezkoumána.

Vítám tedy toto doporučení, které ukončí dlouhá jednání, protože revidovaná dohoda byla uzavřena již dne 11. září 2009 v Kleinmondu. Tím bude umožněno, aby vstoupilo v platnost nařízení, které do původní dohody zavádí podstatné změny, zejména v oblasti odzbrojení a nešíření zbraní hromadného ničení, v oblasti boje proti chudobě prostřednictvím plnění rozvojových cílů tisíciletí, a četná další důležitá ustanovení.

Ačkoliv souhlasím se zpravodajkou v tom, že obchodním zájmům byla dána přednost na úkor rozvojového přístupu, hlasuji pro toto doporučení, protože to pro EU z hlediska rozvojové spolupráce představuje další krok vpřed a pomůže to splnit cíl konečně odstranit chudobu.

 
  
MPphoto
 
 

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. (PT) Při posuzování navrhované změny dohody o obchodu, rozvoji a spolupráci (TDCA), kterou má být tato dohoda rozšířena o „rozsáhlou část týkající se rozvojové pomoci“, je třeba zohlednit úsilí, které Evropská unie vyvíjí s cílem uzavřít s Jižní Afrikou Dohodu o hospodářském partnerství, a snažit se překonat kritiku a legitimní odpor ke stávající TDCA i k plánovaným dohodám o hospodářském partnerství. TDCA ještě vychýlila hospodářskou nerovnováhu obou stran ve prospěch EU, protože zvýšila její dovozy do Jižní Afriky. Politiky EU v oblasti „liberalizace obchodu se zbožím, službami a kapitálem“ jednoznačně selhaly.

Zhoršení hospodářské a finanční krize kapitalismu to potvrzuje. Konkurenceschopnost byla povýšena nad vzájemnou pomoc a vzájemnost, což si vynutilo dělbu práce, která znamenala, že z Jižní Afriky se vyvážely zemědělské produkty a z EU průmyslové výrobky. Prospěch z toho mají zase ti stejní: hlavní evropské velmoci a hospodářské zájmové skupiny. Důsledky jsou nepřehlédnutelné nejen v rozvojových zemích, ale také v členských státech EU, jako je Portugalsko: oslabení výrobních odvětví, růst vnější závislosti, nezaměstnanost, chudoba atd.

 
  
MPphoto
 
 

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. (LT) Hlasoval jsem pro toto doporučení, protože revidovaná dohoda do původní dohody vnáší řadu zajímavých změn, zejména – co se týče rozvoje – tyto: odzbrojení se stává základním prvkem dohody, či přesněji stejně důležitým jako demokratické zásady, lidská práva a právní stát; zavádí se zásada účinnosti pomoci jako cíle rozvojové spolupráce, priorita je dávána operacím přispívajícím zejména v boji proti chudobě a k dosažení rozvojových cílů tisíciletí. Souhlasím s cílem posílit podporu Mezinárodnímu trestnímu soudu a jeho činnosti, aby byla ukončena beztrestnost pachatelů a respektováno mezinárodní právo; spolupráce v oblasti migrace se má stát tématem pravidelného politického dialogu stejně jako vztah mezi spoluprací a rozvojem, jenž zahrnuje mimo jiné: strategie na omezení chudoby, zlepšení životních a pracovních podmínek a vytváření pracovních příležitostí; účast přistěhovalců na rozvoji jejich země původu; spolupráci při posilování kapacit, zejména v oblasti zdraví a vzdělání, s cílem kompenzovat negativní dopady úniku mozků z oblasti Jižní Afriky na její udržitelný rozvoj; legální, rychlé a levné prostředky na zasílání peněz, které vystěhovalci zasílají do své rodné země. Nejdůležitějšími aspekty jsou: udržování míru a bezpečnosti v regionu, dodržování lidských práv a rozvoj demokracie.

 
  
MPphoto
 
 

  Elisabeth Köstinger (PPE), písemně. (DE) Podporuji, aby se uzavřela dohoda mezi EU a Jižní Afrikou s cílem rozšířit bilaterální spolupráci. Kromě toho, že se posílí právní stát, budou přijata také důležitá opatření v oblasti boje proti terorismu a financování terorismu a opatření k zamezení šíření zbraní hromadného ničení. Drtivou podporou dohody Evropský parlament přispěje ke zlepšení pracovních podmínek a systému zdravotní péče a omezení chudoby v Jižní Africe.

 
  
MPphoto
 
 

  Giovanni La Via (PPE), písemně. (IT) Dohoda o volném obchodu mezi Evropskou unií a Jihoafrickou republikou podepsaná v říjnu 1999 v Pretorii vstoupila v platnost v roce 2004 s doložkou o tom, že do pěti let od data, kdy vstoupila v platnost, bude provedena její revize. Nyní, po uplynutí sedmi let od ratifikace této dohody, Evropský parlament vyjádřil své stanovisko k jednáním, která vedla Komise na základě směrnic Rady. Návrh nám byl předložen ke schválení a rozhodl jsem, že pro něj budu hlasovat, protože se zaměřuje především na rozvoj v Jižní Africe. Jeho základním cílem je zavázat obě strany dohodou k tomu, aby se snažily bojovat s problémem chudoby a definitivně ji odstranit tím, že podstatně přispějí k dosažení rozvojových cílů tisíciletí. Toho je však možné dosáhnout jen tehdy, pokud Jižní Afrika sama učiní opravdové kroky spočívající v tom, že vytvoří náležitou politiku odzbrojení, která je považována za skutečný základ, na němž lze v této zemi budovat rozvojový projekt.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně. Vítám tuto dohodu mezi EU a Jižní Afrikou, která předkládá nová ustanovení o rozvoji, zejména v oblasti boje proti chudobě, účinnosti pomoci a rozvojových cílů tisíciletí. Jižní Afrika je důležitým partnerem v oblasti obchodu i rozvojových vztahů.

 
  
MPphoto
 
 

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně.(FR) K této dohodě patří určitý kontext, kterému zpravodajka podle všeho nevěnuje pozornost. Evropská komise vyvíjí na jihoafrické země, zejména Jižní Afriku, nevídaný nátlak, aby uzavřely škodlivé dohody o hospodářském partnerství. Odkaz na jednání o dohodě o hospodářském partnerství a pozastavení veškerých obchodních jednání kvůli přípravě této dohody jsou výmluvnou ukázkou tohoto vydírání. Hlasuji proti této zprávě, která návrh dohody předložený Barrosovou Komisí místo odsouzení schvaluje.

 
  
MPphoto
 
 

  Nuno Melo (PPE), písemně. (PT) První dohoda o obchodu, rozvoji a spolupráci mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Jihoafrickou republikou na straně druhé byla podepsána v Pretorii dne 11. října 1999 a vstoupila v platnost dne 1. května 2004 na dobu neurčitou. Součástí této dohody je revizní doložka, podle níž by dohoda měla být do pěti let po svém vstupu v platnost přezkoumána. Také vstup Lisabonské smlouvy v platnost si vyžádal přijetí nové dohody, aby EU mohla vykonávat veškerá práva a povinnosti, které dříve vykonávalo Evropské společenství.

Revidovaná dohoda, jež byla uzavřena v roce 2009 v Kleinmondu, zavedla do původní dohody řadu důležitých změn, zejména následující změny v oblasti rozvoje: odzbrojení, demokratické zásady, lidská práva a právní stát, spolupráce v otázkách odzbrojení a nešíření zbraní hromadného ničení.

Proto jsem hlasoval právě takto.

 
  
MPphoto
 
 

  Alexander Mirsky (S&D), písemně. Zdržel jsem se hlasování v této záležitosti, protože: (1) Jihoafrická republika vlastní obrovské přírodní zdroje a je schopna řešit své problémy sama; (2) míra korupce v Jižní Africe dosahuje takové výše, že stínová ekonomika tvoří 60 % jejího trhu; (3) jsou tu jiné země, které nemohou své problémy vyřešit samy, podstatně více potřebují finanční pomoc ze strany EU a jejich situace je zoufalejší; (4) EU může Jižní Africe pomáhat tím, že jí bude radit.

 
  
MPphoto
 
 

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. (IT) Hlasoval jsem pro doporučení o dohodě mezi Evropskou unií a Jižní Afrikou, které předložila paní poslankyně Jolyová, protože s ohledem na novou mezinárodní situaci, která se vytvořila v posledních letech, je zapotřebí revidovat dohody s Jižní Afrikou o obchodě, rozvoji a spolupráci. V oblasti hospodářských vztahů přináší dohoda prospěch průmyslovým odvětvím obou stran. Jižní Afrika je například důležitým obchodním partnerem Itálie, a to jak v oblasti spolufinancování projektů, tak v oblasti obchodu. Dalším cílem revize těchto dohod je koordinovat boj proti terorismu, částečně s ohledem na nabytí účinnosti Mezinárodního trestního soudu, a také otevřít rozhovory o společných hodnotách a zájmech v oblastech jako například migrace, energie, životní prostředí, doprava a bezpečnost.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. (PT) Hlasovala jsem pro uzavření dohody mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Jihoafrickou republikou na straně druhé, která mění dohodu o obchodu, rozvoji a spolupráci (TDCA). Od vstupu TDCA v platnost obchod se zbožím mezi EU a Jižní Afrikou neustále rostl. EU je hlavním obchodním partnerem Jižní Afriky; v roce 2009 do EU směřovalo 34 % veškerého jihoafrického vývozu a 35 % veškerého dovozu do Jižní Afriky pocházelo z EU. Rovnováha mezi dovozem a vývozem je zřejmá. Jediná věc, která mě však znepokojuje, jsou jihoafrické výrobní postupy u výrobků dovážených do EU: tyto postupy by měly splňovat stejné normy, jež jsou požadovány na evropských výrobcích ve stejném odvětví. Tyto ukazatele naznačují, že výsledky první dohody uzavřené v roce 1999 jsou již vidět. Přála bych si, aby byly respektovány cíle EU v oblasti rozvojové spolupráce, mezi něž v první řadě patří omezit a nakonec úplně odstranit chudobu.

 
  
MPphoto
 
 

  Paulo Rangel (PPE), písemně. (PT) Hlasoval jsem pro doporučení o revizi dohody o obchodu, rozvoji a spolupráci mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy a Jižní Afrikou. Ve srovnání s původní dohodou uzavřenou v Pretorii dne. 11. října 1999 bylo cílem této revidované dohody, jež byla uzavřena v Kleinmondu dne 11. září 2009, rozšířit politický dialog mezi stranami dohody v důležitých oblastech, jako je například boj proti zbraním hromadného ničení a proti terorismu, a zároveň posílit rozvojovou spolupráci a zde v rámci úsilí o dosažení rozvojových cílů tisíciletí položit důraz zejména na operace přispívající k boji proti chudobě. Proto jsem toho názoru, že změny, které byly učiněny, je zapotřebí uvítat.

 
  
MPphoto
 
 

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. Parlament souhlasí s uzavřením dohody a požaduje, aby nová ustanovení týkající se rozvoje a nová ujednání o spolupráci, která jsou v ní uvedena, byla plně uplatňována a ve fázi provádění dohody úzce sledována s ohledem na článek 208 Smlouvy o fungování Evropské unie, tj. s ohledem na dodržování cílů Unie v oblasti rozvojové spolupráce jakožto cílů, které musí Unie zohledňovat při provádění všech svých politik, jež mohou ovlivnit rozvojové země, přičemž základem těchto cílů je snížení a v konečné perspektivě odstranění chudoby.

 
  
MPphoto
 
 

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. (IT) Hlasovala jsem pro doporučení, protože se plně ztotožňuji s jeho obsahem, zejména s cílem posílit vzájemnou spolupráci mezi Evropskou unií a Jihoafrickou republikou. Jelikož se jedná především o hospodářskou a obchodní dohodu, provedené změny posilují regionální spolupráci a přispívají k hospodářské integraci této země do světového hospodářství, čímž podporují Jihoafrickou republiku v jejím procesu ekonomického a sociálního přechodu.

Také vzhledem ke svým parlamentním funkcím považuji za prioritu posílit politický dialog s touto zemí, zejména o otázkách, které mají zvláštní význam pro africké, karibské a tichomořské státy (AKT). Podporuji zejména rozhodnutí nasměrovat velkou část prostředků z 980 milionů EUR, jež má EU k dispozici na období let 2007–2013, na vytváření nových pracovních příležitostí a na financování vytváření nezbytné infrastruktury v Jižní Africe pro poskytování základních služeb v oblasti zdraví a bezpečnosti. Postupovat odhodlaně k dosažení rozvojových cílů tisícletí a položit hlavní důraz na odstranění hladu a všech forem chudoby, nebude možné, nebude-li do úsilí o dosažení těchto cílů skutečně zapojena občanská společnost.

 
  
MPphoto
 
 

  Catherine Stihler (S&D), písemně. Hlasovala jsem pro dohodu, protože zlepší evropské obchodní a rozvojové vztahy s Jižní Afrikou, jež jsou pro jihoafrický region i pro nás velmi důležité.

 
  
MPphoto
 
 

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. (PT) Rok 1999 přinesl uzavření první dohody o obchodu, rozvoji a spolupráci mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Jihoafrickou republikou na straně druhé, která vstoupila v platnost dne 1. května 2004. Tato první dohoda měla zřetelně hospodářský charakter, neboť byla založena na liberalizaci obchodu, a neponechávala velký prostor rozvojové spolupráci. Revize této dohody, na níž bylo v textu dohody pamatováno, byla uzavřena v roce 2009 a zavedla důležité změny v oblasti rozvojové politiky, zejména spolupráci v otázkách spojených s odzbrojením a nešířením zbraní hromadného ničení, zahrnutí zásad právního státu a lidských práv, zásadu účinnosti pomoci, zvláště v otázkách spjatých s bojem proti chudobě a dosažením rozvojových cílů tisíciletí.

S cílem posílit spolupráci byly doplněny nové oblasti: boj proti terorismu a organizovanému zločinu, prevence žoldnéřských aktivit, boj proti výrobě, hromadění lehkých zbraní malé ráže a obchodování s těmito zbraněmi, spolupráce v oblasti migrace. Vítám přijetí dohody se strategickým partnerem EU a skutečnost, že nestátní aktéři byli ustanoveni jako partneři ke spolupráci, a jsou tedy způsobilí získat finanční pomoc.

 
  
MPphoto
 
 

  Angelika Werthmann (NI), písemně. (DE) Podpořila jsem doporučení Evropského parlamentu, aby byla změněna ustanovení dohody o obchodu, rozvoji a spolupráci v oblasti práv, svobod a bezpečnosti. Domnívám se, že chceme-li v dosahování rozvojových cílů tisíciletí udělat pokrok, je důležité zavést do rozvojové spolupráce přístup orientovaný na výsledky. Hlavní cíl, vytvořit pracovní příležitosti, se dotýká ústředního problému hospodářského rozvoje Jižní Afriky. Již léta se požaduje, aby v této zemi existovala koncepce vytváření malých a středních podniků. EU, jež je nejdůležitějším obchodním partnerem Jižní Afriky, jí může v procesu ekonomické a sociální transformace poskytnout cennou pomoc.

 
  
MPphoto
 
 

  Iva Zanicchi (PPE), písemně. (IT) Hlasovala jsem pro zprávu paní poslankyně Jolyové o revizi dohody mezi Evropskou unií a Jihoafrickou republikou, která platila od roku 2004.

Cílem zmíněné revize je vlastně vypracovat nové možnosti pro liberalizaci obchodu v konkrétních odvětvích a zároveň dohodu přizpůsobit změněnému mezinárodnímu kontextu. Podle mého názoru je nezbytné zdůraznit, že tato revize klade základy pro to, aby se mezi Evropskou unií a Jižní Afrikou zlepšil a prohloubil dialog o důležitých otázkách jako například migrace, využívání zdrojů energie a bezpečnost.

 
  
  

Doporučení: Maria Eleni Koppa (A7-0372/2010)

 
  
MPphoto
 
 

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. (PT) Vzhledem k tomu, že čtyři dohody, kterou jsou součástí návrhu Komise, skýtají možnost posílit příspěvek států Evropského sdružení volného obchodu / Evropského hospodářského prostoru (EHP) ke snižování hospodářských a sociálních rozdílů v EHP, hlasuji pro zprávu.

Za vyzdvihnutí stojí dohoda mezi EU, Islandem, Lichtenštejnskem a Norskem a dohoda mezi EU a Norskem, dva finanční mechanismy na období 2009–2014, které stanovují celkový finanční balíček ve výši 1,8 miliardy EUR, jenž zahrnuje ve srovnání s předchozím obdobím navýšení finančního mechanismu EHP o 31 % a navýšení norského finančního mechanismu o 22 %. Tyto zdroje budou k dispozici Islandu, 12 členským státům, které přistoupily jako poslední, a Portugalsku, Španělsku a Řecku, aby pomohly oživit některé evropské ekonomiky, které byly krizí nejvíce oslabeny.

 
  
MPphoto
 
 

  Diane Dodds (NI), písemně. Hlasovala jsem proti zprávě, protože nejsem přesvědčena o tom, že bylo vhodné udělovat Islandu koncese pro dovoz produktů rybolovu do EU, když tato země nadále setrvává u svého přístupu ke správě populací makrel, což může mít negativní dopad na mořský rybolov EU. Tato dohoda z roku 1994 dovoluje Islandu, Lichtenštejnsku a Norsku účastnit se jednotného trhu EU bez standardního členství v EU. Výměnou za to musí tyto země přijmout veškeré právní předpisy EU týkající se jednotného trhu kromě předpisů vztahujících se na oblast zemědělství a rybolovu. Island může do EU vyvážet produkty rybolovu bez cla.

Je těžké souhlasit s tím, aby bylo Islandu povoleno vyvážet do EU veškerý úlovek makrel, ignoruje-li tak nehorázně mezinárodní správu populace makrel a v roce 2010 oznámil úlovek ve výši 100 000 tun. Ačkoliv koncese pro Island v oblasti rybolovu zůstaly v nové dohodě patrně nezměněny, chování Islandu v řízení rybolovu se změnilo určitě a s ohledem na to bych ratifikaci této dohody považovala za spornou.

 
  
MPphoto
 
 

  Diogo Feio (PPE), písemně. (PT) Cílem tohoto usnesení je udělit podporu čtyřem dohodám mezi Evropskou unií a Islandem, Lichtenštejnskem a Norskem, jež mají stanovit příspěvky těchto zemí ke zmírňování hospodářských a sociálních rozdílů v rámci Evropského hospodářského prostoru a posílit je s ohledem na předchozí období. Tento návrh zvyšuje příspěvek příslušných států a nemění podstatně koncese v oblasti rybolovu. V tomto ohledu se v období 2009 až 2014 v zásadě obnovuje to, co bylo dohodnuto pro předchozí období od roku 2004 do roku 2009. Jednomyslné hlasování Výboru pro mezinárodní obchod a Výboru pro rybolov svědčí o nekontroverzní povaze této otázky.

 
  
MPphoto
 
 

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. (PT) Komise Parlamentu předložila návrh čtyř dohod. Dvě z těchto dohod, dohody o finančních mechanismech na období 2009–2014, stanovují celkový finanční balíček ve výši 1,8 miliardy EUR. Týká se to dohody mezi EU, Islandem, Lichtenštejnskem a Norskem, což představuje navýšení finančního mechanismu Evropského hospodářského prostoru (EHP) o 31 %, a dále se to týká dohody mezi EU a Norskem, což představuje navýšení norského finančního mechanismu o 22 %. Zbývající dvě dohody se týkají koncesí pro Island a Norsko v oblasti rybolovu na léta 2009 až 2014 a obnovují je.

Pro Island se koncese nezměnily. V případě Norska byly mírně zvýšeny, aby Norsko obnovilo ujednání o tranzitu ryb, jehož platnost skončila dne 30. dubna 2009.

Hlasoval jsem pro návrh, protože finanční prostředky EHP budou zpřístupněny 12 členským státům, které přistoupily jako poslední, a Portugalsku, Řecku a Španělsku, a oblasti, které z nich budou financovány, zahrnují ochranu životního prostředí, zejména boj proti změně klimatu a zavádění obnovitelných zdrojů energie, posilování občanské společnosti a ochranu kulturního dědictví.

 
  
MPphoto
 
 

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. (PT) Dohoda, jejíž uzavření zde dnes bylo schváleno, vychází z Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP), jež platí od roku 1994 a zahrnuje státy EHP/ Evropského sdružení volného obchodu. Příslušné státy se tehdy dohodly na pětiletých obdobích finančních příspěvků ke zmírňování hospodářských a sociálních rozdílů v rámci EHP a tento cíl samozřejmě podporujeme. Finanční prostředky na toto pětileté období (2009–2014) se oproti předchozímu období více než zdvojnásobily.

Finanční prostředky EHP budou zpřístupněny 12 členským státům, které přistoupily jako poslední, a Řecku, Portugalsku a Španělsku, a mohou být použity v řadě důležitých oblastí včetně ochrany životního prostředí, lidského a sociálního rozvoje a ochrany kulturního dědictví. Vzhledem k rozšíření EU a zhoršování sociální a hospodářské situace v mnoha jejích členských státech se domníváme, že je důležité tyto finanční prostředky navýšit.

 
  
MPphoto
 
 

  Pat the Cope Gallagher (ALDE), písemně. (GA) Jako předseda delegace Evropského parlamentu pro vztahy se Švýcarskem, Islandem a Norskem a předseda Smíšeného parlamentního výboru Evropského hospodářského prostoru tuto zprávu vítám. Stanovisko Výboru pro rybolov k této zprávě jsem sám připravil.

 
  
MPphoto
 
 

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. – Hlasoval jsem pro zprávu poslankyně Koppové o finančním mechanismu v oblasti rybolovu. To však neznamená, že v otázkách rybolovu mezi EU a EHP je vše v pořádku. Je velmi politováníhodné, že se Island odmítl dohodnout s EU a Norskem o makrelách, a naléhavě vyzývám všechny strany, aby se vrátily k jednacímu stolu.

 
  
MPphoto
 
 

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. (LT) Vyslovil jsem souhlas s tímto dokumentem, protože od roku 1994, kdy Dohoda o Evropském hospodářském prostoru (EHP) vstoupila v platnost, přispěly státy EHP/ESVO ke zmírnění hospodářských a sociálních rozdílů v EHP. Poslední pětileté období finančních příspěvků skončilo v roce 2009 (1,467 miliard EUR). Současný návrh Komise zahrnuje čtyři dohody. Tyto dohody stanovují finanční balíček ve výši 1,8 miliardy EUR, který zahrnuje ve srovnání s obdobím 2004–2009 navýšení finančního mechanismu EHP o 31 % a navýšení norského finančního mechanismu o 22 %. Tento výsledek odpovídá směrnicím pro jednání schváleným Radou, v nichž se požaduje „podstatné zvýšení“ finančních prostředků. Finanční prostředky EHP budou zpřístupněny 12 členským státům, které přistoupily jako poslední, a Řecku, Portugalsku a Španělsku. Prioritní oblasti zahrnují ochranu životního prostředí, boj proti změně klimatu a zavádění obnovitelných zdrojů energie, posilování občanské společnosti, lidský a sociální rozvoj a ochranu kulturního dědictví. Norské finanční prostředky budou zpřístupněny 12 členským státům, které přistoupily jako poslední. Mezi prioritní oblasti patří zachycování a ukládání CO2, inovace v rámci zeleného průmyslu, výzkum a stipendia, lidský a sociální rozvoj, spravedlnost a vnitřní věci a podporu důstojné práce a třístranného dialogu. Dva protokoly o některých koncesích v oblasti rybolovu pro Island a Norsko na období 2009–2014 obnovují předchozí protokoly na období 2004–2009 s nezměněnými koncesemi pro Island a poměrně mírným zvýšením koncesí pro Norsko, na jehož základě Norsko obnoví ujednání o tranzitu ryb.

 
  
MPphoto
 
 

  Elisabeth Köstinger (PPE), písemně. (DE) Podporuji dohodu mezi EU, Islandem, Lichtenštejnskem a Norskem o pokračování finančního mechanismu Evropského hospodářského prostoru (EHS), protože bychom všichni měli usilovat o zmírňování sociálních a hospodářských rozdílů v rámci EHS. Celkový finanční balíček 1,8 miliardy EUR představuje ve srovnání s předchozím obdobím navýšení o 31 % a 22 %. Prodloužené protokoly o koncesích v oblasti rybolovu a přístupu na trh jsou důležitá a dlouhodobá nařízení v oblasti akvakultury.

 
  
MPphoto
 
 

  Giovanni La Via (PPE), písemně. (IT) Dnes Parlament hlasoval pro návrh dohody předložený Komisí, jenž se na jedné straně týká finančních mechanismů na období 2009–2014 mezi Evropskou unií, Islandem, Lichtenštejnským knížectvím a Norskem a na druhé straně dohody mezi Evropskou unií a Norskem. Tyto dohody stanovují navýšení prostředků finančního mechanismu Evropského hospodářského prostoru na boj proti změně klimatu, zavádění obnovitelných zdrojů energie, posilování občanské společnosti, lidský a sociální rozvoj a ochranu kulturního dědictví. Konkrétně se jedná o celkový finanční balíček 1,8 miliardy EUR. Tyto finanční prostředky bude moci využít 12 členských států, které přistoupily k Unii jako poslední, a Španělsko, Řecko a Portugalsko. Hlasoval jsem tudíž pro tuto zprávu, poněvadž si myslím, že bychom měli podporovat hospodářskou spolupráci, a protože nesmíme nikdy zapomínat, že blahobyt každého členského státu přispívá k posílení hospodářství celé Evropy, a tedy ke zlepšení kvality života jejích 500 milionů občanů.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně. Hlasoval jsem pro návrh, jenž skýtá příležitost posílit příspěvek států EHP a ESVO ke zmírňování hospodářských a sociálních rozdílů v Evropském hospodářském prostoru. Koncese v oblasti rybolovu zůstávají zatím pro Island nezměněny a pro Norsko se mírně zvýšily.

 
  
MPphoto
 
 

  Nuno Melo (PPE), písemně. (PT) Tyto dohody stanovují celkový finanční balíček ve výši 1,8 miliardy EUR, který zahrnuje navýšení finančního mechanismu Evropského hospodářského prostoru (EHP) o 31 % a navýšení norského finančního mechanismu o 22 %. Za zmínku stojí, že finanční prostředky EHP by měly být prioritně určeny na financování ochrany životního prostředí, boje proti změně klimatu, zavádění obnovitelných zdrojů energie, posilování občanské společnosti, lidský a sociální rozvoj a ochranu kulturního dědictví. Norské finanční prostředky budou směrovány do prioritních oblastí zahrnujících zachycování a ukládání CO2, inovace v rámci zeleného průmyslu, výzkum a stipendia, lidský a sociální rozvoj, spravedlnost a vnitřní věci a podporu důstojné práce a třístranného dialogu.

Dva protokoly o některých koncesích v oblasti rybolovu pro Island a Norsko na období 2009–2014 obnovují předchozí protokoly na období 2004–2009 s nezměněnými koncesemi pro Island a poměrně mírným zvýšením koncesí pro Norsko, na jehož základě Norsko obnoví ujednání o tranzitu ryb.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. (PT) Tato zpráva dává zelenou obnově dohod o Evropském hospodářském prostoru (EHP). Od roku 1994, kdy dohoda o EHP vstoupila v platnost, státy EHP/ Evropského sdružení volného obchodu – v současnosti Island, Lichtenštejnsko a Norsko – přispívají ke zmírňování hospodářských a sociálních rozdílů v EHP. Tyto příspěvky byly pokaždé dohodnuty na období pěti let a nyní je cílem obnovit tyto dohody na období 2009–2014. Souběžně s těmito jednáními, ale nezávisle na nich, byla zahájena také jednání s Islandem a Norskem na základě dvoustranných protokolů o rybách a tato jednání byla uzavřena dne 18. prosince 2009. Pokud jde o výsledky uvedených jednání, stojí za to vyzdvihnout zejména podstatné navýšení finančního mechanismu, i když situace Islandu se v důsledku vážné krize, kterou prochází, nezměnila. Pokud jde o dohody o některých koncesích v oblasti rybolovu pro Island a Norsko na období 2009–2014, souhlasím s kladným stanoviskem Výboru pro rybolov, které poukazuje na mírné zvýšení koncesí pro Norsko, na jehož základě Norsko obnoví ujednání o tranzitu ryb, jehož platnost rovněž skončila dne 30. dubna 2009. Z těchto důvodů jsem hlasovala pro zprávu.

 
  
MPphoto
 
 

  Paulo Rangel (PPE), písemně. (PT) Od roku 1994, kdy dohoda o Evropském hospodářském prostoru (EHP) vstoupila v platnost, státy EHP/ Evropského sdružení volného obchodu – v současnosti Island, Lichtenštejnsko a Norsko – přispívají ke zmírňování hospodářských a sociálních rozdílů v EHP. Tyto příspěvky byly pokaždé dohodnuty na období pěti let a nyní projednáváme dohody o finančních mechanismech na období 2009–2014, které byly sjednány spolu s obnovením dvou dvoustranných protokolů o koncesích v oblasti rybolovu s Islandem a Norskem. Tyto protokoly ve srovnání s předchozím obdobím nedoznaly žádných podstatných změn, koncese pro island zůstaly nezměněny a koncese pro Norsko byly jen mírně zvýšeny. Výsledkem dohod o finančních mechanismech bylo podstatné zvýšení příspěvků států EHP/ESVO z období 2004–2009, předpokládá se celkový finanční balíček 1,8 miliardy EUR, jenž bude zpřístupněn 12 členským státům, které přistoupily jako poslední, a Řecku, Portugalsku a Španělsku na financování prioritních oblastí zahrnujících ochranu životního prostředí, boj proti změně klimatu, zavádění obnovitelných zdrojů energie, lidský a sociální rozvoj a ochranu kulturního dědictví. Proto jsem hlasoval kladně.

 
  
MPphoto
 
 

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. Tento návrh skýtá příležitost posílit příspěvek států EHP a ESVO ke snižování hospodářských a sociálních rozdílů v Evropském hospodářském prostoru, podstatně zvyšuje finanční mechanismy při zachování nezměněných koncesí v oblasti rybolovu pro Island a jejich mírném zvýšení pro Norsko. Proto jsem navrhl, aby Výbor pro rybolov vyjádřil pozitivní stanovisko k návrhu Komise KOM(2010)234.

 
  
MPphoto
 
 

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. (IT) Podpořila jsem toto doporučení, protože představuje příležitost posílit příspěvek států Evropského sdružení volného obchodu (ESVO) ke snižování hospodářských a sociálních rozdílů v Evropském hospodářském prostoru (EHP). Koncese v oblasti rybolovu pro Island zůstaly nezměněny, zatímco koncese pro Norsko byly mírně zvýšeny.

Dvě dohody mezi EU, Islandem, Lichtenštejnskem a Norskem a mezi EU a Norskem o finančních mechanismech na období 2009–2014 stanovují celkový finanční balíček 1,8 miliardy EUR, jenž je ve srovnání s obdobím 2004–2009 podstatně navýšen. Nyní se musíme snažit překonat neshody mezi EU, Islandem a Norskem o otázkách týkajících se správy mořského života, především lovu velryb.

 
  
MPphoto
 
 

  Catherine Stihler (S&D), písemně. Hlasovala jsem pro tuto dohodu, jež posílí příspěvek států EHP/ESVO k odstraňování sociálních a hospodářských rozdílů v Evropském hospodářském prostoru.

 
  
MPphoto
 
 

  Thomas Ulmer (PPE), písemně. (DE) Hlasoval jsem pro dohodu, protože představuje další logický krok směrem k harmonizaci spolupráce mezi členy Evropského sdružení volného obchodu. Jakožto místopředseda delegace mám velkou radost z toho, že se dále ubíráme směrem k privilegovanému partnerství.

 
  
  

Doporučení: Silvia-Adriana Ţicău (A7-0004/2011)

 
  
MPphoto
 
 

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. (PT) Hlasuji pro doporučení, protože tato horizontální dohoda umožňuje zrušit vnitrostátní omezení současných dvoustranných dohod mezi členskými státy a Brazílií, z čehož bude mít prospěch celé evropské odvětví letecké dopravy. Dohoda navíc umožňuje obnovit řádný právní základ vztahů mezi EU a Brazílií v oblasti letecké dopravy, což bude důležitým prvním krokem k posilování vztahů mezi EU a Brazílií v této oblasti. Předpokládám, že tato dohoda přinese spotřebitelům užitek ve formě zvýhodněného jízdného až ve výši 460 milionů EUR, podpoří zaměstnanost a leteckým společnostem v EU vytvoří nové obchodní příležitosti.

 
  
MPphoto
 
 

  Sophie Auconie (PPE), písemně.(FR) Poněvadž některé aspekty vnější politiky v oblasti letectví spadají do výlučné pravomoci Evropské unie, bylo z právního hlediska nutné nahradit 12 dvoustranných dohod, které uzavřely členské státy s Brazilskou federativní republikou, dohodami vyjednanými a uzavřenými Evropskou unií. Na základě souhlasu Rady Evropské unie z roku 2003 Evropská komise vyjednala dohodu, kterou jsem se rozhodla dnes podpořit. Tato dohoda připravuje cestu „komplexní dohodě s Brazílií o leteckých službách založené na kombinaci postupného otevírání trhů, regulační spolupráce a konvergence“. Tato budoucí dohoda povede ke zlepšení služeb pro cestující a k posílení postavení evropských leteckých společností.

 
  
MPphoto
 
 

  Vasilica Viorica Dăncilă (S&D), písemně. (RO) Jsem toho názoru, že dohoda o leteckých službách mezi Evropskou unií a Brazílií vytváří řádný právní základ a představuje důležitý první krok k posílení vztahů mezi EU a Brazílií v oblasti letecké dopravy. Jsem přesvědčena, že tato dohoda umožní dále posílit spolupráci v oblasti letecké dopravy a iniciuje jednání o komplexní dvoustranné dohodě o leteckých službách.

 
  
MPphoto
 
 

  Edite Estrela (S&D), písemně. (PT) Hlasovala jsem pro doporučení, protože představuje důležitý krok k posílení vztahů mezi EU a Brazílií v oblasti letecké dopravy a umožní pokračovat dále jednáními o komplexní dohodě o leteckých službách.

 
  
MPphoto
 
 

  Diogo Feio (PPE), písemně. (PT) Dohoda, kterou jsme dnes přijali, je důležitým krokem k posílení vztahů mezi EU a Brazílií v oblasti letecké dopravy. Předpokládá se, že tato dohoda by mohla přinést spotřebitelům užitek ve formě zvýhodněného jízdného až ve výši 460 milionů EUR, podpořit zaměstnanost, vytvořit nové obchodní příležitosti pro letecké společnosti EU a přinést výhody těm, kdo cestují mezi EU a Brazílií. Vzhledem ke zvláštním poutům, jež spojují Portugalsko s Brazílií, vítám uzavření této dohody, která nově sblíží Evropu a Brazílii, včetně všech hospodářských, sociálních a kulturních výhod, které to může přinést.

 
  
MPphoto
 
 

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. (PT) Lisabonská smlouva, jež vstoupila v platnost dne 1. prosince 2009, podstatně změnila pravomoci jednotlivých orgánů EU, zejména Parlamentu, jenž je v tomto novém uspořádání povolán rozhodovat o věcech, které dříve nespadaly do jeho pravomoci, jako v tomto případě mezinárodní dohoda mezi EU a Brazilskou federativní republikou o leteckých službách.

Cílem této dohody, jež byla uzavřena dne 14. července 2010, je nahradit dvoustranné dohody o leteckých službách mezi 12 členskými státy a Brazilskou federativní republikou dvoustrannou dohodou mezi EU a zmíněnou republikou. Podporuji tuto dohodu, protože představuje důležitý krok k posílení vztahů mezi EU a Brazílií v oblasti letecké dopravy.

 
  
MPphoto
 
 

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. (PT) Tak jako u předchozích dohod týkajících se téže oblasti, jež Parlament nedávno přijal, a vzhledem ke specifickému kontextu fungování civilní letecké dopravy tento návrh vyvolává vážné obavy, pokud jde o jeho oblast působnosti a možné důsledky. Jedná se zde o otázku, jež má jasný dopad na letecké přepravce působící v odvětví, jež má z různých důvodů strategický význam pro hájení národních zájmů. V případě Brazílie je důvod k obavám ještě naléhavější. Záměr, jímž je vedena tato dohoda, je jasný a zpravodajka se ho ani nesnaží zakrývat: cílem je otevřít trh, aby byly vytvořeny „nové obchodní příležitosti pro letecké společnosti EU“.

Víme, že vytvoření rovných podmínek pro jednotlivé evropské společnosti svým dílem napomáhá monopolizaci tohoto odvětví, k níž již dochází, a následně vede k tomu, že členské státy mají v řadě ohledů omezenou možnost bránit své národní letecké společnosti, a tedy své legitimní zájmy. „Volná hospodářská soutěž“, která je skloňována ve všech pádech a považuje se za nedotknutelnou, je hájena, ať to stojí, co to stojí, a opět je pilířem, na němž stojí tato iniciativa. Výsledek v tomto odvětví se ničím podstatně neliší od výsledku v jiných odvětvích: je jím vnucení monopolizace, ke kterému nakonec vždy v těchto případech dojde.

 
  
MPphoto
 
 

  Carlo Fidanza (PPE), písemně. (IT) Společně s kolegy ze skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) jsem se dnes rozhodl zdržet hlasování o dohodě mezi Evropskou unií a Brazílií o některých aspektech leteckých služeb. Činím tak s ohledem na obsah rozhodnutí v případě Cesara Battisti. Byl bych raději, kdyby hlasování bylo odloženo do doby, než brazilský federální soud vynese nové rozhodnutí o vydání zločince Cesara Battisti.

Vzhledem k tomu, že se nejedná o dokument vyžadující bezodkladné schválení, určitě by nebylo problémem odložit jej na další dílčí zasedání nebo až na duben, zvláště uvědomíme-li si bolest, kterou rodinám obětí způsobil tento masový vrah. Zmíněné rodiny čekají již 31 let na to, aby bylo učiněno spravedlnosti za dost a Cesare Battista si odpykal v našich věznicích trest, který mu byl uložen italskou justicí.

 
  
MPphoto
 
 

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. (LT) Vyslovila jsem souhlas s touto zprávou, protože EU má výlučné pravomoci nad různými aspekty vnější politiky v oblasti letectví, které byly tradičně upravovány dvoustrannými dohodami o leteckých službách mezi členskými státy a třetími zeměmi. Rada proto 5. června 2003 pověřila Komisi, aby zahájila jednání s třetími zeměmi s cílem nahradit některá ustanovení stávajících dvoustranných dohod dohodami Evropské unie. Dohoda byla podepsána dne 14. července 2010. Tato dohoda upravuje oblasti jako bezpečnost, zdanění leteckých pohonných hmot, pravidla hospodářské soutěže atd. Uzavření této dohody bylo důležitým prvním krokem k posilování vztahů mezi Evropskou unií a Brazílií v oblasti letecké dopravy, umožňuje Brazílii a EU dále zlepšovat vzájemnou spolupráci v oblasti letecké dopravy a přistoupit k jednáním týkajícím se komplexní dohody o leteckých službách. Tato dohoda je založena na kombinaci postupného otevírání trhů, regulační spolupráce a konvergence. Taková dohoda by mohla podle předpokladů přinést spotřebitelský přebytek (přínos ve formě zvýhodněného jízdného) až ve výši 460 milionů EUR. Tato skutečnost bude mít pozitivní dopad na zaměstnanost a očekává se, že leteckým společnostem v EU vytvoří významné nové obchodní příležitosti a bude mít výhody pro cestující.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně. Hlasoval jsem pro tuto horizontální dohodu, která sama o sobě není důležitá, ale je důležitým krokem k posílení vztahů mezi EU a Brazílií v oblasti letecké dopravy, který umožňuje Brazílii a EU dále zlepšovat vzájemnou spolupráci v oblasti letecké dopravy a přistoupit k jednáním týkajícím se komplexní dohody o leteckých službách mezi těmito zeměmi. Komplexní dohoda o leteckých službách by měla být založena na kombinaci postupného otevírání trhů, regulační spolupráce a konvergence. Přínosem pro EU bude zvýšení počtu leteckých linek a zvýhodněné jízdné pro cestující.

 
  
MPphoto
 
 

  Erminia Mazzoni (PPE), písemně. (IT) Zdržením se hlasování o zprávě o uzavření dohody mezi Evropskou unií a Brazilskou federativní republikou o leteckých službách vyjadřuji postoj, jenž nesouvisí s oblastí působnosti této dohody.

Neschvaluji postoj brazilské vlády v případě Cesara Battisti. Cesare Battisti měl být vydán – vydávací řízení je definováno dvojstrannou dohodou. Výklad předložený soudními orgány je v rozporu s přijatými závazky. Trest, jejž by si měl pan Battisti odpykat v Itálii, vynesl řádný soudce na základě uplatnění platných právních předpisů na všeobecně přijímaný trestný čin: masovou vraždu. Jen ztěžka lze podpořit mezinárodní vztahy toho druhu, jež vymezují zprávy, o nichž Parlament hlasuje, se zemí, která nedodržuje dohody a především se staví vyhýbavě vůči základnímu právu na ochranu života.

 
  
MPphoto
 
 

  Nuno Melo (PPE), písemně. (PT) EU vždy hájila volnou hospodářskou soutěž. Je tedy zcela logické, že Komise dostala dne 15. října 2010 pověření, aby s Brazílií vyjednala komplexní dohodu o leteckých službách založenou na kombinaci postupného otevírání trhů, regulační spolupráce a konvergence. Tato dohoda dává všem leteckým přepravcům EU nediskriminační přístup k leteckým spojům do Brazílie a nahrazuje nebo doplňuje stávajících 14 dvoustranných dohod mezi členskými státy a Brazílií o leteckých službách.

Jedná se o důležitý první krok k posílení vztahů mezi EU a Brazílií v oblasti letecké dopravy, který oběma stranám umožňuje dále posilovat spolupráci na této úrovni a přistoupit k jednáním týkajícím se komplexní dohody o leteckých službách mezi Brazílií a EU. Tato nová dohody přináší prospěch všem cestujícím, jimž nabízí možnost zvýhodněného jízdného v letecké dopravě do Brazílie.

 
  
MPphoto
 
 

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. (IT) S ohledem na postoj brazilských úřadů v případě Cesara Battisti jsem se zdržel hlasování o doporučení, které předložila paní poslankyně Macovei, a hlasování o dalších dvou zprávách. Je zapotřebí zohlednit, že nedošlo k vydání teroristy, jehož Brazílie navíc neuznává jako teroristu. Proto jsem se rozhodl spolu se zbytkem italských poslanců ze skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) zdržet hlasování o návrhu rozhodnutí o uzavření dohody mezi Evropskou unií a Brazílií o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty za turistickými či obchodními účely a také o zprávě o úpravě dohod mezi EU a Brazílií o leteckých službách. Naše kroky pochopitelně nevyjadřují nesouhlas s obsahem zpráv, nýbrž jsou politickým signálem, kterým jsme znovu chtěli zopakovat své zklamání z postoje brazilských úřadů k případu Cesara Battisti.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. (PT) Hlasováním pro tuto zprávu vyslovujeme potřebné kladné stanovisko Evropského parlamentu k mezinárodní dohodě, kterou uzavřely EU a Brazílie. Jedná se o horizontální dohodu s Brazílií, která položí řádný právní základ pro vztahy mezi EU a Brazílií v oblasti letecké dopravy. Jde o důležitý první krok k posilování vztahů mezi Evropskou unií a Brazílií v oblasti letecké dopravy, který umožňuje oběma stranám dále zlepšovat vzájemnou spolupráci na této úrovni a přistoupit k jednáním týkajícím se komplexní dohody o leteckých službách. Předpokládá se, že tato dohoda by mohla přinést spotřebitelům užitek ve formě zvýhodněného jízdného až ve výši 460 milionů EUR. Tato skutečnost bude mít pozitivní dopad na zaměstnanost a je tu naděje, že leteckým společnostem v EU se otevřou nové obchodní příležitosti, z čehož budou mít výhodu cestující mezi EU a Brazílií. S ohledem na to souhlasím s návrhem zpravodaje, aby Parlament přijal tuto zprávu, a s žádostí na Radu, aby neprodleně dokončila tento postup.

 
  
MPphoto
 
 

  Paulo Rangel (PPE), písemně. (PT) Vzhledem k důležitým poutům, jež spojují Portugalsko s Brazílií, pochopitelně vítám přijetí této zprávy. Příslušná dohoda nahradí některá ustanovení 12 dvoustranných dohod mezi členskými státy a Brazilskou federativní republikou o leteckých službách. Dohoda vytváří základy pro posilování vztahů mezi Evropskou unií a Brazílií v oblasti letecké dopravy a předpokládá se, že přinese značný užitek spotřebitelům ve formě zvýhodněného jízdného až ve výši 460 milionů EUR a nové obchodní příležitosti leteckým společnostem EU.

 
  
MPphoto
 
 

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. Horizontální dohoda s Brazílií obnoví řádný právní základ vztahů EU s Brazílií v oblasti letecké dopravy. Tato dohoda představuje důležitý první krok k posilování vztahů mezi EU a Brazílií v oblasti letecké dopravy, který umožňuje Brazílii a EU dále zlepšovat vzájemnou spolupráci v oblasti letecké dopravy a přistoupit k jednáním týkajícím se komplexní dohody o leteckých službách mezi Brazílií a EU. Na žádost Evropské komise pověřila Rada EU pro dopravu dne 15. října 2010 Evropskou komisi, aby vyjednala s Brazílií komplexní dohodu o leteckých službách založenou na kombinaci postupného otevírání trhů, regulační spolupráce a konvergence.

Uzavření takové dohody by mohlo podle předpokladů přinést spotřebitelský přebytek (přínos ve formě zvýhodněného jízdného) až ve výši 460 milionů EUR. Tato skutečnost bude mít pozitivní dopad na zaměstnanost a rovněž se očekává, že leteckým společnostem v EU vytvoří významné nové obchodní příležitosti a bude mít výhody pro cestující.

 
  
MPphoto
 
 

  Catherine Stihler (S&D), písemně. Vyslovila jsem souhlas s touto dohodou, která podpoří další spolupráci mezi EU a Brazílií v oblasti civilní letecké dopravy. Odvětví letecké dopravy EU přinese prospěch odstranění vnitrostátních omezení mezi členskými státy a Brazílií.

 
  
MPphoto
 
 

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. (PT) V kontextu současných evropských vnějších vztahů mají vztahy mezi EU a Brazílií značný význam. Tato dohoda, kterou považuji za první krok v dlouhé řadě kroků na cestě k nové politice EU v oblasti civilního letectví s Brazílií, má vytvořit obecný rámec pro rozvoj vztahů v této oblasti. Je nazývána horizontální dohodou, protože ustanovení v ní uvedená, která se budou všeobecně a jednotně provádět na celém území EU, nahrazují tradiční dvoustranné dohody, čímž stanovuje řádný právní základ pro řadu aspektů civilního letectví mezi oběma stranami.

Návrh doporučení, jehož jsem byl stínovým zpravodajem, vítá podmínky dohody, jež se týkají takových důležitých témat, jako je bezpečnost, všeobecné uplatnění zdanění leteckých pohonných hmot na celém území EU a slučitelnost s pravidly EU v oblasti hospodářské soutěže.

Jsem přesvědčen, že dohoda připraví cestu novým hospodářským výhodám, ať pro spotřebitele či letecké společnosti, a posílí vztahy obou zaoceánských stran v oblasti spolupráce, čímž bude pro EU přínosem. Z těchto důvodů jsem hlasoval pro doporučení.

 
  
  

Doporučení: Wim van de Camp (A7-0007/2011)

 
  
MPphoto
 
 

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. (PT) S ohledem na návrh rozhodnutí Rady (07853/2010), s ohledem na návrh Dohody mezi Evropským společenstvím a Islandskou republikou, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o doplňkových pravidlech v souvislosti s Fondem pro vnější hranice na období 2007 až 2013 a s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu se Smlouvou o fungování Evropské unie, a v souladu s doporučením Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci podporuji uzavření této dohody v daném právním rámci.

 
  
MPphoto
 
 

  Carlos Coelho (PPE), písemně. (PT) Podporuji dohodu mezi Evropským společenstvím a Islandem, Norskem, Švýcarskem a Lichtenštejnskem o doplňkových pravidlech v souvislosti s Fondem pro vnější hranice na období 2007 až 2013. Země přidružené k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis by se měly v souladu s rozhodnutím o zřízení fondu účastnit činnosti Fondu pro vnější hranice. Tato dohoda by tedy měla stanovit uplatňování norem na území příslušných zemí s cílem umožnit Komisi přijmout konečnou odpovědnost za provádění rozpočtu fondu v těchto státech. Zohledňuje aspekty v oblasti finančního řízení a kontroly fondu a zavádí ustanovení o finančních příspěvcích těchto zemí do rozpočtu fondu.

Poukázal bych rovněž na to, že Lichtenštejnsko formou společného prohlášení oznámilo své rozhodnutí neúčastnit se činnosti fondu, čímž ovšem nebyly dotčeny jeho povinnosti finančně do něj přispívat, neboť fond byl vytvořen za účelem společného sdílení zátěže a finanční podpory provádění schengenského acquis v oblasti vnějších hranic a vízové politiky.

 
  
MPphoto
 
 

  Diogo Feio (PPE), písemně. (PT) Návrh se týká uzavření dohody jménem EU mezi Evropským společenstvím a Islandskou republikou, Norským královstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím. Tato dohoda se hrubě řečeno týká účasti zmíněných zemí na činnosti Fondu pro vnější hranice plynoucí z jejich přidružení k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis. Předpokládá se, že budou uzavřeny další dohody, jež stanoví nezbytná ustanovení pro uplatňování této účasti, zejména ustanovení k zajištění ochrany finančních zájmů EU a ustanovení, jež Účetnímu dvoru umožní vykonávat dohled nad celým procesem. Konečné přijetí dohody Radou bude následovat až poté, kdy ji Parlament schválí hlasováním.

 
  
MPphoto
 
 

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. (PT) Toto doporučení se týká návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody mezi EU a Islandskou republikou, Norským královstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o doplňkových pravidlech v souvislosti s Fondem pro vnější hranice na období 2007 až 2013.

Vzhledem k tomu, že tato dohoda spadá do oblasti cílů, které vedly k podepsání Schengenské dohody o volném pohybu osob a zboží, vzhledem k dohodám, které byly již dříve uzavřeny mezi EU a uvedenými zeměmi v souvislosti s cíli stanovenými v Schengenské dohodě, a vzhledem k tomu, že EU zřídila Fond pro vnější hranice na období 2007–2013 jako součást obecného programu nazvaného Solidarita a řízení migračních toků, vítám uzavření této dohody, která pomůže v rámci Evropy posílit soudržnost.

 
  
MPphoto
 
 

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. (PT) Tato zpráva se věnuje dohodě mezi Evropským společenstvím a Islandskou republikou, Norským královstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o doplňkových pravidlech v souvislosti s Fondem pro vnější hranice na období 2007 až 2013.

Navazuje na existující dohody nebo dohody, které jsou dosud prováděny, o svobodném pohybu osob mezi těmito státy a zeměmi EU.

S cílem podpořit sledování vnějších hranic, zejména v oblasti přistěhovalectví, tedy EU chce za určitých podmínek přidělovat unijní podporu z Fondu pro vnější hranice na období 2007–2013. Cíle opatření, která EU a Komise v tomto ohledu přijaly, si zasluhují naši kritiku, protože nemůžeme přejít mlčením nepřijatelnou směrnici o navracení.

 
  
MPphoto
 
 

  Pat the Cope Gallagher (ALDE), písemně. (GA) Jako předseda delegace Evropského parlamentu pro vztahy se Švýcarskem, Islandem a Norskem a předseda Smíšeného parlamentního výboru Evropského hospodářského prostoru vítám tuto zprávu.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně. Hlasoval jsem pro tuto dohodu, jež umožňuje státům přidruženým k provádění, uplatňování a rozvoji Schengenské dohody účastnit se činnosti Fondu pro vnější hranice na období 2007–2013.

 
  
MPphoto
 
 

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. (IT) Z hlediska Evropské unie, která bude skutečně evropská – v politickém, hospodářském a především geografickém smyslu – považuji za nezbytné hlasovat pro tento návrh, poněvadž země jako Island, Norsko, Lichtenštejnsko a Švýcarsko se geograficky nacházejí v Evropě. Proto jsem toho názoru, že by měla být zavedena jednotná politika správy hranic s cílem usnadnit integraci a pohyb mezi jednotlivými zeměmi. Zřízení evropského fondu pro správu hranic by bylo správným a významným opatřením k tomu, aby byla vytvořena centralizovaná spolupráce jak v oblasti zdrojů, tak v oblasti prováděcích politik. Usnadnilo by to také a podpořilo cestovní ruch a volný pohyb dopravy a osob.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. (PT) Na základě nových pravomocí, které Parlamentu udělila Lisabonská smlouva, je nezbytné, aby Parlament schválil návrh rozhodnutí Rady o uzavření Dohody mezi Evropským společenstvím a Islandskou republikou, Norským královstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o doplňkových pravidlech v souvislosti s Fondem pro vnější hranice na období 2007 až 2013 jménem Evropské unie. Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci doporučil přijetí této dohody. Dohoda předpokládá, že třetí země přidružené k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis se budou účastnit činnosti Fondu pro vnější hranice. Tato účast se může realizovat prostřednictvím dalších dohod, které by měly být uzavřeny s cílem upřesnit nezbytná ustanovení pro tuto účast včetně ustanovení k zajištění ochrany finančních zájmů EU a pravomoci Účetního dvora provádět audit. Zúčastněné strany dospěly k této dohodě a vzhledem k tomu, že žádné ze stanovisek se k této dohodě nevyjadřovalo kriticky, hlasovala jsem pro usnesení.

 
  
MPphoto
 
 

  Paulo Rangel (PPE), písemně. (PT) V souladu s rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 574/2007/ES ze dne 23. května 2007 o zřízení Fondu pro vnější hranice na období 2007 až 2013 by se třetí země přidružené k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis měly účastnit činnosti tohoto fondu. Za tímto účelem se předpokládá, že budou uzavřeny dohody stanovující doplňková pravidla nezbytná pro takovou účast včetně ustanovení k zajištění ochrany finančních zájmů EU a pravomoci Účetního dvora vykonávat audit. Tento návrh se týká uzavření dohody mezi Evropským společenstvím a Islandskou republikou, Norským královstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím, jejímž cílem je právě stanovit doplňková pravidla pro účast těchto zemí na činnosti zmíněného fondu. Jsem v souladu s doporučením Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci přesvědčen, že tato věc zasluhuje moji podporu.

 
  
MPphoto
 
 

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. V souladu s naším postojem během hlasování ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (příslušný výbor) jsme se ve skupině Verts/ALE rozhodli hlasovat proti tomuto návrhu.

 
  
MPphoto
 
 

  Thomas Ulmer (PPE), písemně. (DE) Hlasoval jsem pro dohodu, protože tyto státy z hlediska kvality a spolehlivosti nejsou problematické, a nepředstavují tedy pro EU bezpečnostní riziko.

 
  
MPphoto
 
 

  Angelika Werthmann (NI), písemně. (DE) Doporučení se týká uzavření dohody se třetími zeměmi přidruženými k Schengenu, v tomto případě Islandu, Norska, Švýcarska a Lichtenštejnska. Mají se účastnit provádění, uplatňování a rozvoje schengenského acquis. V tomto ohledu jsou zapotřebí doplňková pravidla, která ochrání finanční zájmy EU a udělí Účetnímu dvoru pravomoc k provádění auditu. Tyto dodatky jsou účelné, a proto jsem hlasovala pro uzavření dohody.

 
  
  

Doporučení: Carlos Coelho (A7-0008/2011)

 
  
MPphoto
 
 

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. (PT) Hlasuji pro tuto zprávu vzhledem k tomu, že schengenský prostor nyní umožňuje volný pohyb na území, jehož vnější námořní hranice měří 42 673 km a pozemní hranice 7 721 km a zahrnuje 25 zemí se 400 miliony obyvatel. Postupné rozšiřování tohoto prostoru vedlo třetí země, které mají s EU nadstandardní vztahy, k tomu, aby se zapojily do schengenské spolupráce. Švýcarská konfederace se k schengenskému acquis přidružila ke dni 1. března 2008. Vzhledem k politice otevřených hranic mezi Švýcarskem a Lichtenštejnským knížectvím – miniaturním státem, který se od svého přistoupení Evropskému hospodářskému prostoru roku 1995 postupně začleňuje do evropské obchodní zóny –, a vzhledem k tomu, že Lichtenštejnsko již provedlo 98,4 % směrnic EU ve vnitrostátním právu a že je součástí jednotného trhu, nemám důvod nesouhlasit s jeho přistoupením k schengenskému prostoru.

 
  
MPphoto
 
 

  Sophie Auconie (PPE), písemně. (FR) Lichtenštejnsko je miniaturní stát, který se nachází mezi Švýcarskem a Rakouskem, má rozlohu 160 km² a 35 000 obyvatel. I když země není členem Evropské unie, je s ní spojena v rámci Evropského hospodářského prostoru (EHP). Uplatňuje téměř všechny evropské právní předpisy a požádala o připojení k schengenskému prostoru za účelem volného pohybu osob. Vzhledem k tradiční spolupráci mezi Evropskou unií a Lichtenštejnskem a vzhledem k tomu, že přistoupení této země k schengenskému prostoru nepředstavuje žádnou hrozbu, hlasovala jsem pro její připojení k schengenskému prostoru.

 
  
MPphoto
 
 

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. (LT) Hlasovala jsem ve prospěch tohoto doporučení, na základě něhož došlo dne 28. února 2008 k podpisu protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis.

Dne 12. prosince 2008 se k schengenskému prostoru připojilo pouze Švýcarsko a zároveň s tím došlo ke zrušení hraničních kontrol na pozemních hranicích a dne 29. března 2009 pak následovalo zrušení hraničních kontrol na letištích při letech uvnitř schengenského prostoru. Poprvé bylo nutno zavést kontroly v místech, kde 100 let ve skutečnosti žádná hranice neexistovala. Hranice o délce 41 kilometrů, která tyto dvě země odděluje, se stala vnější schengenskou hranicí.

Evropský parlament byl poprvé požádán o vyjádření stanoviska k uzavření tohoto protokolu v roce 2007. Na žádost tehdejší zpravodajky Ewy Klamtové vydal Výbor pro právní záležitosti dne 11. června 2007 jednomyslné stanovisko, v němž doporučil změnit právní základ tak, aby odkazoval na čl. 300 odst. 3 druhý pododstavec Smlouvy o Evropském společenství, který požaduje souhlas Evropského parlamentu a nikoli pouhou konzultaci s ním.

Vítám nová pravidla zavedená Lisabonskou smlouvou, která Evropskému parlamentu umožňují získat podrobnější informace o mezinárodních dohodách.

 
  
MPphoto
 
 

  Carlos Coelho (PPE), písemně. (PT) Před dvaceti pěti lety se pět členských států rozhodlo zrušit mezi sebou vnitřní hranice a vytvořit jednotnou vnější hranici. V současné době jsou všechny členské státy plnoprávnými členy schengenského prostoru, s výjimkou Spojeného království, Irska, Kypru, Bulharska a Rumunska. Jsou zde také tři přidružené státy, a sice Norsko, Island a Švýcarsko, čtvrtým by se mělo stát Lichtenštejnsko. Očekávalo se, že se Lichtenštejnsko přidruží k schengenskému prostoru současně se Švýcarskem, tedy v roce 2008. K tomu však oproti předpokladům nedošlo, a to zejména kvůli výhradám, které vznesly dva členské státy, Německo a Švédsko, v souvislosti s daňovými úniky. Po přistoupení samotného Švýcarska bylo nutno zavést kontroly v oblastech, kde více než sto let žádná skutečná hranice neexistovala, a hranice mezi Švýcarskem a Lichtenštejnskem o délce 41 km se stala vnější hranicí.

Vzhledem k novým pravidlům Lisabonské smlouvy, která Parlamentu umožňují hrát větší úlohu při uzavírání mezinárodních dohod, a také vzhledem k tomu, že výhrady v Radě byly odstraněny, navrhuji, aby Parlament udělil souhlas s uzavření tohoto protokolu, a doufám, že Lichtenštejnsko se k Schengenské dohodě připojí co nejdříve.

 
  
MPphoto
 
 

  Ioan Enciu (S&D), písemně. (RO) Hlasoval jsem pro tuto zprávu, neboť jsem přesvědčen, že odstranění hraničních kontrol s Lichtenštejnskem je nutné a přirozené vzhledem k velikosti tohoto státu i k jeho vztahům se sousedy, Rakouskem a Švýcarskem, s nimiž má tradičně volný pohyb. Kromě toho přirozeně dojde k účinnému přidružení Lichtenštejnska k schengenskému a dublinskému acquis, neboť tato země již provedla velkou část právních předpisů EU a používá stejnou infrastrukturu pro přístup k SIS a VIS jako Švýcarsko, země, která je již součástí schengenského prostoru.

 
  
MPphoto
 
 

  Diogo Feio (PPE), písemně. (PT) Vzhledem k politice otevřených hranic mezi Lichtenštejnským knížectvím a Švýcarskou konfederací se předpokládalo, že tyto země přistoupí k Schengenské dohodě současně. To se však nestalo. Švýcarsko se k Schengenské dohodě připojilo samo dne 12. prosince 2008. Dohoda o přistoupení Švýcarska již nicméně obsahovala ustanovení o možném přistoupení Lichtenštejnska na základě protokolu, který nyní schvaluje Parlament. Kvůli tomuto přistoupení bylo nutno poprvé zavést hraniční kontroly mezi Lichtenštejnskem a Švýcarskem v místech, kde sto let vlastně žádná hranice neexistovala.

 
  
MPphoto
 
 

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. (PT) Na základě tohoto doporučení by Parlament měl schválit vytvoření protokolu mezi Evropskou unií, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarska k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis, která byla uzavřena dne 28. února 2008.

Cílem Schengenské dohody je vytvořit území s volným pohybem osob a zboží, kde mezi státy neexistují vnitřní hranice, ale je pouze jednotná vnější hranice. Na základě Amsterodamské smlouvy z roku 1999 začlenila Evropská unie schengenskou spolupráci do rámce svých zákonných pravomocí. Desítky let uplatňovalo Lichtenštejnské knížectví a Švýcarská konfederace politiku otevřených hranic s volným pohybem osob. Vstupem Švýcarska do schengenského prostoru v roce 2008 nastal problém s pohybem mezi oběma státy a hranice mezi nimi se změnila na vnější hranici. Cílem je nyní tento problém vyřešit.

A tak vzhledem k výhodám, které ze vstupu tohoto protokolu v platnost vyplývají, jeho přijetí nic nebrání.

 
  
MPphoto
 
 

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. (PT) Schengenská dohoda pochází z roku 1985, kdy byla uzavřena mezi Německem, Belgií, Francií, Lucemburskem a Nizozemskem. Cílem této dohody a následné úmluvy přijaté v roce 1990 je zrušení pravidelných kontrol na společných hranicích a zavedení režimu volného pohybu osob.

Schengenská úmluva zrušila kontroly na vnitřních hranicích signatářských států a vytvořila jednotnou vnější hranici se společnými pravidly pro kontroly na vnější hranici, společnou vízovou politikou, policejní a soudní spoluprací a zavedením Schengenského informačního systému (SIS).

Schengenský prostor v současné době zahrnuje 25 členských států Schengenské dohody, a sice členské státy EU Rakousko, Belgii, Dánsko, Francii, Finsko, Německo, Řecko, Itálii, Lucembursko, Nizozemsko, Portugalsko, Španělsko, Švédsko, Českou republiku, Estonsko, Maďarsko, Lotyšsko, Litvu, Maltu, Polsko, Slovensko a Slovinsko a rovněž tři přidružené země, které nejsou členy EU – Norsko, Island a Švýcarsko. Bulharsko, Rumunsko a Kypr v současnosti uplatňují schengenské acquis pouze částečně, a proto jsou na jejich hranicích stále prováděny kontroly.

 
  
MPphoto
 
 

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. Hlasoval jsem pro zprávu pana Coelha. I když Skotsko není součástí schengenského prostoru, některé části schengenského acquis přebíráme. Skotská vláda se aktivně zapojila do této oblasti na úrovni Rady a tuto činnost rád podporuji.

 
  
MPphoto
 
 

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. (LT) Hlasoval jsem pro doporučení, na základě něhož došlo dne 28. února 2008 k podpisu protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k dohodě EU o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis. Dne 12. prosince 2008 se k schengenskému prostoru připojilo pouze Švýcarsko a zároveň s tím došlo ke zrušení hraničních kontrol na pozemních hranicích a dne 29. března 2009 pak následovalo zrušení hraničních kontrol na letištích při letech uvnitř schengenského prostoru. Poprvé bylo nutno zavést kontroly v místech, kde 100 let ve skutečnosti žádná hranice neexistovala. Hranice o délce 41 kilometrů, která tyto dvě země odděluje, se stala vnější schengenskou hranicí. Vítám nová pravidla zavedená Lisabonskou smlouvou, která Evropskému parlamentu umožňují získat podrobnější informace o mezinárodních dohodách. Postupné rozšiřování schengenského prostoru vedlo třetí země, které mají s EU nadstandardní vztahy, k tomu, aby se zapojily do schengenské spolupráce. Podmínkou pro přidružení zemí, které nejsou členy EU, k schengenskému acquis je uzavření dohody o volném pohybu osob mezi těmito státy a Evropskou unií. Tyto země jsou v rámci této spolupráce začleněny do prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích, uplatňují ustanovení schengenského acquis a všech textů týkajících se Schengenské dohody, které byly přijaty na jeho základě, a jsou zapojeny do rozhodování o textech souvisejících se Schengenskou dohodou.

 
  
MPphoto
 
 

  Giovanni La Via (PPE), písemně. (IT) Protokol o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskem byl podepsán v roce 2008. To vyústilo v požadavek, aby zmíněné knížectví provedlo, uplatňovalo a rozvíjelo schengenské acquis. Nicméně i přes to, že se Lichtenštejnské knížectví již roku 1995 stalo členem Evropského hospodářského prostoru a postupně provedlo řadu směrnic ve vnitrostátním právu a uvedlo jej tak do souladu s evropským právem, doposud nezahájilo jednání o přistoupení k schengenským dohodám. Prostřednictvím této dohody – kterou jsem podpořil – byla stanovena práva a povinnosti obou stran a povolen volný pohyb osob. Kromě toho byla zavedena řada prováděcích pravidel pro ustanovení Lisabonské smlouvy v oblasti mezinárodních dohod s cílem zajistit výraznější úlohu Evropského parlamentu, pokud jde o získávání informací o těchto smlouvách a jejich přijímání.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně. Hlasoval jsem pro tuto zprávu. Lichtenštejnsko je miniaturní alpský stát v západní Evropě, obklopený vnitrozemskými zeměmi; na západě a jihu sousedí se Švýcarskem a na východě s Rakouskem. Jeho rozloha činí 160 km2, počet obyvatel se odhaduje na 35 000 a má nejvyšší hrubý domácí produkt na obyvatele ve světě. Lichtenštejnsko se od svého přistoupení k Evropskému hospodářskému prostoru (EHP) v roce 1995 postupně začleňuje do evropské obchodní zóny. Jeho jurisdikce již provedla 98,4 % směrnic EU ve vnitrostátním právu. Lichtenštejnsko je také součástí jednotného trhu, kde pro všechny zúčastněné státy platí stejná základní pravidla.

 
  
MPphoto
 
 

  Nuno Melo (PPE), písemně. (PT) Přistoupení nových zemí k Schengenskému informačnímu systému (SIS) je nezbytným předpokladem pro dosažení Evropy bez hranic. Lichtenštejnsko je od roku 1995 součástí Evropského hospodářského prostoru (EHP) a postupně se začleňuje do evropské obchodní zóny. Bylo podrobeno různým hodnocením, zejména v oblasti ochrany údajů, SIS, vzdušných, pozemních a námořních hranic, policejní spolupráce a vízové politiky. Přistoupením k této dohodě se Lichtenštejnsko stane součástí schengenského acquis.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. (PT) Schengenská dohoda byla uzavřena dne 14. června 1985 mezi Německem, Belgií, Francií, Lucemburskem a Nizozemskem. Schengenská spolupráce je nyní začleněna do právního a institucionálního rámce Evropské unie a zahrnuje 25 členských států schengenského prostoru spolu se třemi zeměmi, které jsou přidružené k EHP, a to Norskem, Islandem a Švýcarskem. Dne 12. prosince 2008 se k schengenskému prostoru připojilo pouze Švýcarsko a zároveň s tím došlo ke zrušení hraničních kontrol na pozemních hranicích a dne 29. března 2009 pak následovalo zrušení hraničních kontrol na letištích při letech uvnitř schengenského prostoru. Vzhledem k tomu, že Lichtenštejnsko k dohodě nepřistoupilo a mezi oběma zeměmi existuje velmi aktivní politika volného pohybu, poprvé bylo nutno zavést kontroly v místech, kde 100 let ve skutečnosti žádná hranice nebyla. Hranice o délce 41 kilometrů, která tyto dvě země odděluje, se stala vnější schengenskou hranicí. Touto dohodou, přistoupením Lichtenštejnského knížectví k schengenskému prostoru, se tato překážka ruší. Vítám nová pravidla zavedená Lisabonskou smlouvou, která Parlamentu umožňují hrát při přijímání těchto dohod aktivní úlohu. Ze všech výše uvedených důvodů jsem hlasovala pro tuto zprávu.

 
  
MPphoto
 
 

  Paulo Rangel (PPE), písemně. (PT) Dohoda o přidružení Švýcarské konfederace k schengenskému acquis, která je v platnosti od 1. března 2008, výslovně předpokládá možné přidružení Lichtenštejnska formou protokolu. Vzhledem k politice otevřených hranic, která mezi Lichtenštejnským knížectvím a Švýcarskou konfederací existovala již desítky let, se předpokládalo, že obě země vstoupí do schengenského prostoru současně. K tomu ve skutečnosti nedošlo a dne 12. prosince 2008 se k schengenskému acquis připojilo pouze Švýcarsko. To nakonec vyvolalo nutnost zavést kontroly v místech, kde 100 let žádná skutečná hranice nebyla. Ve snaze tuto překážku překonat a vzhledem k tomu, že Lichtenštejnsko je součástí Evropského hospodářského prostoru a jednotného trhu, jsem podpořil uzavření tohoto protokolu a očekávám, že přistoupení Lichtenštejnska k schengenskému acquis může být nyní konečně dosaženo.

 
  
MPphoto
 
 

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. V roce 2007 byl Evropský parlament poprvé požádán o vyjádření stanoviska k uzavření tohoto protokolu. Na žádost tehdejší zpravodajky paní Klamtové vydal Výbor pro právní záležitosti dne 11. června 2007 jednomyslné stanovisko, v němž doporučil změnit právní základ tak, aby odkazoval na čl. 300 odst. 3 druhý pododstavec Smlouvy o Evropském společenství (návrhy rozhodnutí Rady, jimiž se mění „zvláštní institucionální rámec“ stanovený v hlavní dohodě, jejíž nedílnou součástí je navržený protokol), který požaduje souhlas Evropského parlamentu a nikoli pouhou konzultaci s ním. Z tohoto důvodu a vzhledem k blížícímu se vstupu Lisabonské smlouvy v platnost byla tato zpráva vrácena Výboru LIBE.

 
  
MPphoto
 
 

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. (IT) Hlasovala jsem pro toto doporučení, protože se domnívám, že může přispět k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis v zemích, jako je Island, Norské království, Švýcarská konfederace a Lichtenštejnské knížectví.

Je samozřejmě důležité, aby se tyto země podílely na Fondu pro vnější hranice pro období 2007–2013, a to v souladu s platnými ustanoveními a dohodami. V zájmu stále většího sjednocování Evropy, která však neztrácí ze zřetele praktickou stránku, bude jejich účast upravena doplňujícími pravidly, která zároveň zajistí ochranu finančních zájmů Evropské unie a pravomoc Účetního dvora provádět audit.

 
  
MPphoto
 
 

  Thomas Ulmer (PPE), písemně. (DE) Hlasoval jsem pro dohodu týkající se přistoupení Lichtenštejnska k dohodě o schengenském acquis, protože je to logický krok kupředu, který pro nás nebude představovat žádné problémy. Předpokládá se hladké fungování dohody.

 
  
  

Doporučení: Monika Hohlmeier (A7-0013/2011)

 
  
MPphoto
 
 

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. (PT) Hlasuji pro toto doporučení s ohledem na skutečnost, že dohoda uzavřená dne 26. října 2004 se Švýcarskou federací o kritériích a mechanismech určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států nebo ve Švýcarsku obsahuje ustanovení o možném přidružení Lichtenštejnska k dublinskému acquis formou protokolu. Vzhledem k uplatňování politiky otevřených hranic mezi oběma zeměmi a vzhledem k tomu, že v roce 2001 vyjádřilo Lichtenštejnsko zájem o přistoupení k této dohodě, k čemuž však nedošlo kvůli neshodám mezi Radou a Parlamentem, které byly vyřešeny v Lisabonské smlouvě, není důvod, abych s uzavřením této dohody nesouhlasil.

 
  
MPphoto
 
 

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. (LT) Hlasovala jsem pro tento dokument, který uvádí, že dohoda uzavřená dne 26. října 2004 se Švýcarskou konfederací o kritériích a mechanismech určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států nebo ve Švýcarsku („Dublinská dohoda se Švýcarskem“) obsahuje ustanovení o možném přidružení Lichtenštejnska k dublinskému acquis formou protokolu.

Dne 27. února 2006 udělila Rada Komisi příslušné zmocnění k zahájení jednání s Lichtenštejnskem a Švýcarskem. Po jednání byl předložen návrh protokolu o přistoupení Lichtenštejnska k Dublinské dohodě se Švýcarskem. Právním základem návrhu protokolu o přidružení Lichtenštejnska předloženého Komisí dne 4. prosince 2006 byl čl. 300 odst. 3 první pododstavec Smlouvy o založení Evropského společenství, kterým je stanovena konzultace s Parlamentem.

Vítám opětovné postoupení návrhu rozhodnutí Rady Parlamentu a tedy pokračování v jednáních o přidružení Lichtenštejnska k Dublinské dohodě se Švýcarskem. K uzavření tohoto protokolu s Lichtenštejnskem je nutno získat souhlas Parlamentu, jak zněl požadavek v prvním čtení. Vzhledem k úspěšně uzavřeným jednáním s Lichtenštejnskem a k pozměněnému právnímu základu by souhlas s uzavřením protokolu měl být udělen.

 
  
MPphoto
 
 

  Carlos Coelho (PPE), písemně. (PT) Dohoda o kritériích a mechanismech určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států nebo ve Švýcarsku – dohoda Dublin/Eurodac – byla uzavřena v roce 2004. Vzhledem k tomu, že politika otevřených hranic umožňující volný pohyb osob mezi Švýcarskem a Lichtenštejnskem existovala desítky let, bylo by logické, kdyby se těchto jednání zúčastnilo i Lichtenštejnsko. Přestože vyjádřilo zájem, bylo vynecháno, neboť ještě nemělo uzavřenu dohodu s Evropským společenstvím o zdanění příjmů z úspor.

Vzhledem k novým pravidlům Lisabonské smlouvy, která poskytují Parlamentu větší úlohu při uzavírání mezinárodních dohod, a také vzhledem k tomu, že Lichtenštejnsko uzavřelo příslušnou dohodu, která vstoupila v platnost 1. července 2005, podporuji rozhodnutí Parlamentu udělit svůj souhlas s uzavřením tohoto protokolu.

 
  
MPphoto
 
 

  Diogo Feio (PPE), písemně. (PT) Dohoda o kritériích a mechanismech určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států byla se Švýcarskem uzavřena v roce 2004. Tato dohoda umožňuje případné přidružení Lichtenštejnska formou protokolu. Dne 27. února 2006 udělila Rada Komisi příslušné zmocnění k zahájení jednání s Lichtenštejnskem a Švýcarskem. Dne 21. června 2006 byla jednání ukončena a byl parafován návrh protokolu o přistoupení Lichtenštejnska k Dublinské dohodě se Švýcarskem. Nyní je na Parlamentu, aby s uzavřením tohoto protokolu vyslovil souhlas. Domnívám se, že by to měl učinit, a pro toto doporučení tedy hlasuji.

 
  
MPphoto
 
 

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. (PT) Rada předložila návrh protokolu mezi Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k dohodě mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o kritériích a mechanismech určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států nebo ve Švýcarsku.

Vítám přijetí tohoto protokolu, který se vztahuje na Evropskou unii a dva státy s historicky dobrými sousedskými vztahy a volným pohybem osob. Souhlasím se závěry, které předložila zpravodajka, a vítám zejména pokračování v jednáních o přidružení Lichtenštejnského knížectví k Dublinské dohodě se Švýcarskem. Doufám, že bude urychleně uzavřena.

 
  
MPphoto
 
 

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. (PT) Tato problematika souvisí s právem na azyl a s kritérii a mechanismy určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států nebo ve Švýcarsku.

Dohoda uzavřená dne 26. října 2004 se Švýcarskou konfederací o kritériích a mechanismech určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států nebo ve Švýcarsku – Dublinská dohoda se Švýcarskem – obsahuje ustanovení o možném přidružení Lichtenštejnska k tomuto acquis.

Vzhledem k tomu, že mezi Lichtenštejnskem a Švýcarskem desítky let existovala politika otevřených hranic umožňující volný pohyb osob, vyjádřilo Lichtenštejnsko v roce 2001 zájem o připojení k Dublinské dohodě se Švýcarskem. Jednání se Švýcarskem se však nezúčastnilo, neboť nemělo uzavřenu dohodu s EU o zdanění příjmů z úspor.

Po následném uzavření této dohody mezi EU a Lichtenštejnskem a jejím vstupu v platnost Lichtenštejnsko potvrdilo své přání připojit se k dublinskému acquis v roce 2005.

V roce 2006 Rada udělila Komisi příslušné zmocnění k zahájení jednání s Lichtenštejnskem a Švýcarskem. Jednání byla uzavřena a byl parafován návrh protokolu.

 
  
MPphoto
 
 

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. (LT) Hlasoval jsem pro tento dokument, který uvádí, že dohoda z roku 2004 uzavřená se Švýcarskou konfederací o kritériích a mechanismech určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států nebo ve Švýcarsku („Dublinská dohoda se Švýcarskem“) obsahuje ustanovení o možném přidružení Lichtenštejnska k dublinskému acquis formou protokolu. Vítám skutečnost, že Evropský parlament se opět zabývá návrhem rozhodnutí Rady, i pokračování v jednáních o přidružení Lichtenštejnska k Dublinské dohodě se Švýcarskem. Vzhledem k úspěšně uzavřeným jednáním s Lichtenštejnskem a pozměněnému právnímu základu by měl být vysloven souhlas s uzavřením protokolu.

 
  
MPphoto
 
 

  Giovanni La Via (PPE), písemně. (IT) Hlasoval jsem pro doporučení Komisi týkající se kritérií a mechanismů určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států nebo ve Švýcarsku a – pokud bude protokol ratifikován, jak doufá většina Evropského parlamentu – také v Lichtenštejnském knížectví. Cílem Dublinské dohody je poskytnout zúčastněným státům kritéria pro určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl, zajistit tak lepší zacházení s žadateli a zároveň poskytnout státům nástroje pro boj s organizovaným zločinem. Tyto důležité otázky – zejména ochrana uprchlíků a mezinárodní bezpečnost – vyžadují důsledné a vytrvalé úsilí ze strany všech evropských orgánů, aby se uprchlíci a žadatelé o azyl mohli opřít o jasná právní a regulační kritéria a odkazy.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně. Vítám skutečnost, že Evropský parlament se opět zabývá návrhem rozhodnutí Rady, i pokračování v jednáních o přidružení Lichtenštejnska k Dublinské dohodě se Švýcarskem. Je nutno získat souhlas Parlamentu – jak zněl požadavek v prvním čtení –, aby bylo možno tento protokol s Lichtenštejnskem uzavřít. Uzavření protokolu podporuji. Vzhledem k úspěšně dokončeným jednáním s Lichtenštejnskem a pozměněnému právnímu základu jsem hlasoval pro udělení souhlasu.

 
  
MPphoto
 
 

  Nuno Melo (PPE), písemně. (PT) Vítám, že byl s Parlamentem opět konzultován návrh rozhodnutí Rady a že jednání o přidružení Lichtenštejnska k Dublinské dohodě se Švýcarskem budou tedy pokračovat. Jak Parlament požadoval v prvním čtení, je pro uzavření tohoto protokolu s Lichtenštejnskem jeho souhlas nezbytný. Vzhledem k vazbě, která mezi Lichtenštejnskem a EU již existuje, se domnívám, že uzavření protokolu s příslušnými změnami právního základu je důležité. Proto jsem hlasoval takto.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. (PT) Dohoda uzavřená dne 26. října 2004 se Švýcarskou konfederací o kritériích a mechanismech určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států nebo ve Švýcarsku, známá jako tzv. Dublinská dohoda, obsahuje ustanovení o možném přidružení Lichtenštejnska k dublinskému acquis formou protokolu. Ve skutečnosti desítky let uplatňovaná politika otevřených hranic umožňující volný pohyb osob mezi Lichtenštejnskem a Švýcarskem vedla Lichtenštejnsko k tomu, aby v roce 2005 znovu vyjádřilo zájem připojit se k Dublinské dohodě se Švýcarskem. Ke konečnému uzavření dohody nedošlo dříve z různých důvodů. Za prvé proto, že v rámci jednání s Lichtenštejnskem nebyly uzavřeny jiné dohody, za druhé proto, že se vedl spor o právní základ, a později proto, že vstoupila v platnost Lisabonská smlouva. Konečně je tedy cílů Parlamentu dosaženo, Parlamentu je nasloucháno a místo pouhých konzultací je nutné jeho kladné vyjádření. Vítám tuto skutečnost a hlasuji pro tuto zprávu.

 
  
MPphoto
 
 

  Paulo Rangel (PPE), písemně. (PT) Dohoda uzavřená dne 26. října 2004 se Švýcarskou konfederací o kritériích a mechanismech určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států nebo ve Švýcarsku, tzv. Dublinská dohoda, obsahuje ustanovení o možném přidružení Lichtenštejnska k dublinskému acquis formou protokolu. Vzhledem k tomu, že mezi Švýcarskem a Lichtenštejnskem desítky let existovala politika umožňující volný pohyb osob, vyjádřilo Lichtenštejnsko v roce 2001 zájem o přistoupení k Dublinské dohodě se Švýcarskem, ale do jednání zapojeno nebylo, protože nemělo s Evropským společenstvím uzavřenu dohodu o zdanění příjmů z úspor. Po následném jednání a po vstupu této dohody mezi Evropským společenstvím a Lichtenštejnskem v platnost dne 10. června 2005 potvrdilo Lichtenštejnsko své přání připojit se k dublinskému acquis. Cílů Rady, pokud jde o právní základ, bylo dosaženo a souhlas Parlamentu se stal nutností, a proto jsem přesvědčen, že všechny podmínky pro souhlas s uzavřením tohoto protokolu s Lichtenštejnskem byly splněny.

 
  
MPphoto
 
 

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. I když zpravodajka vítá skutečnost, že Evropský parlament se opět zabývá návrhem rozhodnutí Rady, i pokračování v jednáních o přidružení Lichtenštejnska k Dublinské dohodě se Švýcarskem a žádá o souhlas Parlamentu, skupina Verts/ALE se rozhodla tímto doporučením se neřídit. Proto jsme hlasovali proti návrhu, stejně jako ve Výboru LIBE.

 
  
MPphoto
 
 

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. (IT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože podporuji uzavření protokolu o přistoupení Lichtenštejnska k Dublinské dohodě se Švýcarskem. Tato dohoda Švýcarsku již umožnila využít důležitých nástrojů v boji proti mezinárodnímu zločinu a nelegálnímu přistěhovalectví.

A to není všechno. Zavedením této koordinace je možno zabránit vícenásobným a neoprávněným žádostem o azyl. Nyní je cílem, aby Lichtenštejnsko mohlo využívat stejných výhod a stále více se přibližovalo ke konečnému cíli, tedy k dosažení plnohodnotného členství v Evropské unii.

 
  
MPphoto
 
 

  Thomas Ulmer (PPE), písemně. (DE) S radostí jsem hlasoval pro přistoupení Lichtenštejnska k dohodě o azylovém systému Evropské unie. Zabrání to podávání vícenásobných žádostí o azyl v Evropské unii a v Lichtenštejnsku. Pokud bude žádost o azyl v Lichtenštejnsku odmítnuta, bude odmítnuta také v Unii, a naopak. Zjednodušením postupu jsme zároveň dosáhli další harmonizace.

 
  
  

Doporučení: Monica Luisa Macovei (A7-0011/011)

 
  
MPphoto
 
 

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. (PT) Hlasuji pro toto doporučení, neboť stávající dohoda mezi Evropskou unií a Brazílií umožňuje vzájemné zrušení vízové povinnosti pro cesty za účelem turistiky a podnikání pro všechny občany Brazílie a EU včetně státních příslušníků čtyř členských států, které v současné době bezvízový styk s Brazílií nemají. Vzhledem k tomu, že dohoda nenahrazuje, nýbrž doplňuje stávající dohody mezi některými členskými státy a Brazílií, které pokrývají cesty za jiným účelem, než je turistika, podnikání nebo výdělečná činnost, není důvod, proč by neměla být uzavřena. Délka pobytu v schengenském prostoru byla omezena na tři měsíce v průběhu šestiměsíčního období, a proto nevyvolává žádné obavy z nelegálního pobytu brazilských občanů.

 
  
MPphoto
 
 

  Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. (LT) Hlasovala jsem pro toto usnesení o uzavření dohody mezi Evropskou unií a Brazilskou federativní republikou o zrušení víz pro krátkodobé pobyty pro držitele běžných cestovních pasů. Tato dohoda mezi Evropskou unií a Brazílií umožňuje vzájemné zrušení vízové povinnosti pro cesty za účelem turistiky a podnikání, jak stanoví tato dohoda, pro všechny občany Brazílie a Evropské unie včetně státních příslušníků čtyř členských států – Estonska, Lotyšska, Kypru a Malty –, které v současné době bezvízový styk s Brazílií nemají. Je třeba konstatovat, že vzhledem ke společné vízové politice a výlučné pravomoci Evropské unie v této oblasti může vyjednat a uzavřít dohodu o zrušení vízové povinnosti pouze Unie, nikoli jednotlivé členské státy.

Důležité je, že v zájmu zajištění rovného zacházení pro všechny občany Unie bylo do dohody zařazeno ustanovení, podle kterého může Brazílie pozastavit nebo vypovědět dohodu pouze ve vztahu ke všem členským státům Unie. Stejně tak Evropská unie může pozastavit nebo ukončit uplatňování dohody pouze ve vztahu ke všem svým členským státům. Souhlasím s názorem zpravodajky, že musíme zajistit, aby do vízové politiky Unie byla zavedena zásada vzájemnosti.

 
  
MPphoto
 
 

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. (LT) V souladu s nařízením Rady (ES) č. 539/2001 mohou brazilští státní příslušníci cestovat na krátkodobé pobyty do všech členských států Evropské unie. Brazílie však stále požaduje pro vstup na své území vízum od státních příslušníků čtyř členských států (Estonska, Kypru, Malty a Lotyšska). Ostatní členské státy mají s Brazílií dvoustranné dohody o vízech, které jejich státním příslušníkům umožňují vstoupit na území do Brazílie za účelem krátkodobého pobytu bez víza.

Pouze Evropská unie může vzhledem ke své výlučné vnější pravomoci v této oblasti vyjednat a uzavřít dohodu o zrušení vízové povinnosti, nemohou to učinit jednotlivé členské státy. Dne 18. dubna 2008 proto přijala Rada rozhodnutí pověřující Komisi, aby zahájila jednání o uzavření dohody mezi Evropskou unií a Brazílií o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty. Po ukončení jednání byla dohoda parafována a dne 8. listopadu 2010 byla jménem Evropské unie a Brazílie v Bruselu oficiálně podepsána.

Schválení této dohody o zrušení vízové povinnosti považuji za zásadní pro to, aby všichni občané Unie včetně občanů Estonska, Lotyšska, Malty a Kypru mohli cestovat do Brazílie za účelem turistiky a podnikání bez víz, tedy za stejných podmínek, za nichž mohou již nyní cestovat občané Brazílie do všech členských států EU, tzn. aniž by k tomu potřebovali vízum. Musíme bezodkladně posílit společnou vízovou politiku Unie.

 
  
MPphoto
 
 

  Carlos Coelho (PPE), písemně. (PT) Přestože občané Brazílie mohou cestovat za účelem krátkodobého pobytu do všech členských států Unie, aniž by museli mít vízum, občané čtyř členských států EU – Estonska, Kypru, Malty a Lotyšska – vízum pro vstup na území Brazílie potřebují. Všechny ostatní členské státy si totiž s Brazílií vyjednaly dvoustranné dohody a zajistily si tak zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty, avšak v současnosti už členské státy nemohou tyto dohody uzavírat individuálně.

Evropská unie má tak v oblasti společné vízové politiky výlučnou vnější pravomoc. Dne 8. listopadu 2010 byla proto uzavřena dohoda mezi Evropskou unií a Brazílií, která umožňuje zrušit vzájemnou vízovou povinnost pro cesty za účelem turistiky a podnikání pro všechny občany Brazílie a Evropské unie. Podporuji skutečnost, že tato dohoda tímto způsobem zajišťuje rovné zacházení pro všechny občany EU, a zároveň umožňuje pozastavit nebo ukončit uplatňování dohody, jak ze strany Brazílie, tak Evropské unie, pouze pokud to platí pro všechny členské státy EU.

 
  
MPphoto
 
 

  Edite Estrela (S&D), písemně. (PT) Hlasovala jsem pro toto doporučení, neboť zaručuje rovné zacházení pro všechny evropské občany v rámci společné vízové politiky mezi Evropskou unií a Brazílií. Dohoda nenahrazuje, nýbrž doplňuje stávající dvoustranné dohody, které se týkají cest za jiným účelem, než je turistika a podnikání.

 
  
MPphoto
 
 

  Diogo Feio (PPE), písemně. (PT) Za posledního portugalského předsednictví navázala Evropská unie nadstandardní strategické partnerství s Brazílií. V duchu, který by měl v dohodě tohoto typu převládat, je třeba samozřejmě přivítat všechna opatření vedoucí k odstranění překážek bránících kontaktu mezi evropskými občany a občany této další portugalsky hovořící země. Jelikož čtyři evropské země toto zrušení vízové povinnosti stále ještě nemohou využívat, jsem přesvědčen, že rozšíření stejného režimu i na tyto země má všechny výhody a příznivě se to odrazí i na hodnocení dohody, která je nám nyní předkládána. Pokud jde o vztahy mezi Evropskou unií a Brazílií, je třeba si uvědomit, že strategický význam této země již dlouho opravňuje k ustavení zvláštní delegace, jak se to již děje v případě ostatních zemí, které tvoří kvarteto Brazílie, Ruska, Indie a Číny, stejně jako v případě zemí, které jsou na mezinárodní scéně objektivně méně významné.

 
  
MPphoto
 
 

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. (PT) Podle podmínek nařízení (ES) č. 539/2001 mohou občané Brazílie cestovat do všech členských států Evropské unie bez víza, za předpokladu, že jde pouze o krátkodobé pobyty.

Ne každý občan Evropské unie však má stejné výsady. V této situaci se nacházejí státní příslušníci Estonska, Kypru, Malty a Lotyšska. To znamená, že „zásada vzájemnosti“ není dodržována.

Aby tito občané měli stejné podmínky jako ostatní občané Unie a Brazílie, je nutno uzavřít dohodu mezi Evropskou unií a Brazílií. Nemůžeme mít dvourychlostní Unii, a tak vítáme přijetí této dohody, a to nejen proto, že se zdá ze své podstaty spravedlivá, ale také proto, že ukončuje jeden z několika případů negativní diskriminace, která mezi občany Unie stále existuje.

 
  
MPphoto
 
 

  Carlo Fidanza (PPE), písemně. (IT) Společně se svými italskými kolegy ve skupině Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) jsem se rozhodl zdržet se dnešního hlasování, které se týká vztahů mezi Evropskou unií a Brazílií, a sice zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty pro držitele běžných cestovních pasů. Je tomu tak proto, že s ohledem na obsah usnesení o případu Cesareho Battistiho bych byl raději, kdyby hlasování bylo nyní odloženo, dokud nebude vydáno nové rozhodnutí brazilského federálního soudu o vydání zločince Cesara Battistiho.

Vzhledem k tomu, že tato záležitost není naléhavá, její odklad na příští dílčí zasedání nebo na zasedání v dubnu by určitě nebyl problém, zejména když si uvědomíme bolest rodin obětí tohoto masového vraha. Tyto rodiny čekají už 31 let, až bude spravedlnosti učiněno zadost a Cesare Battisti si v našich vězeních odpyká trest vynesený italskými soudy.

 
  
MPphoto
 
 

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. (PT) Tato záležitost se týká rozšíření bezvízového styku pro držitele běžných pasů pro krátkodobé pobyty na země Unie, pro které stále ještě platí u těchto typů pobytu vízová povinnost.

Zpráva se staví za co nejrychlejší uzavření dohody o zrušení vízové povinnosti, aby všichni občané EU včetně občanů Estonska, Lotyšska, Malty a Kypru mohli cestovat do Brazílie za účelem turistiky nebo podnikání, stejně jako již mohou občané Brazílie cestovat bez víza do všech členských států EU. Jedná se o zavedení vzájemnosti v oblasti vízové politiky.

Parlament má za to, že je třeba i nadále prosazovat vzájemnost ve věci bezvízového styku, dokud všichni občané ze všech členských států nebudou moci vstoupit bez víza na území všech zemí, jejichž občané mohou již nyní cestovat do Unie bez víz, včetně USA a Kanady. To považujeme za spravedlivé.

 
  
MPphoto
 
 

  Jacqueline Foster (ECR), písemně. Evropský letecký průmysl a jeho zákazníci to neměli v posledních několika měsících snadné! K neslavné krizi se sopečným prachem došlo právě v době, kdy se letecké společnosti potýkaly s velmi závažnou recesí, stejně jako samozřejmě i jejich cestující.

Nicméně uprostřed těchto problémů přichází určitá dobrá zpráva pro podniky i cestující! Dnešní hlasování o dohodě o leteckých službách mezi Evropskou unií a Brazílií přináší značné vzájemné výhody.

Za prvé, Brazílie je pro Unii strategicky velmi významným partnerem s obrovským potenciálem trhu do budoucna. V současné době se mezi Brazílií a Evropskou unií letecky přepraví více než čtyři miliony cestujících ročně. Vzhledem k tomu, že je to země s rychle se rozvíjejícím odvětvím cestovního ruchu, toto číslo může pouze narůstat.

Z obchodního hlediska je finančním hlavním městem Jižní Ameriky Sao Paulo. Rozvoj vysoce specializovaného ropného a finančního průmyslu povede k větší poptávce po letecké dopravě.

Hlavním úspěchem v tomto směru je odstranění omezení v souvislosti se státní příslušností ve stávajících dvoustranných dohodách mezi členskými státy a Brazílií. Jedná se o mimořádně důležitý první krok v posilování vazeb v oblasti letecké dopravy mezi Evropskou unií a Brazílií, který Brazílii a Unii umožnil přikročit k jednání o komplexní dohodě o letecké dopravě.

(Vysvětlení hlasování bylo zkráceno v souladu s článkem 170)

 
  
MPphoto
 
 

  Salvatore Iacolino (PPE), písemně. (IT) Zdržel jsem se závěrečného hlasování o zprávě paní Macoveiové, stejně jako o zprávách paní Ţicăuové a pana Enciua, abych tak vyjádřil své zklamání z postupu brazilské vlády ve věci vydání teroristy Cesareho Battistiho.

Dohody o zrušení vízové povinnosti a leteckých službách potvrzují dobré vztahy mezi Brazílií a Evropskou unií. Na zasedání Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE) jsem navrhl, abychom pozvali ke slyšení brazilského velvyslance při Evropské unii a diskutovali s ním o některých základních otázkách, jako je dodržování lidských práv, boj proti terorismu a názory na svobodu a bezpečnost v Evropě a Brazílii. Jsem přesvědčen, že můžeme dosáhnout konkrétních výsledků v zájmu občanů Evropy i obyvatel Brazílie.

 
  
MPphoto
 
 

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. (LT) Hlasoval jsem pro toto usnesení o uzavření dohody mezi Evropskou unií a Brazilskou federativní republikou o zrušení víz pro krátkodobé pobyty pro držitele běžných cestovních pasů. V souladu s nařízením Rady (ES) č. 539/2001 mohou brazilští státní příslušníci cestovat do všech členských států Evropské unie za účelem krátkodobého pobytu bez víza. Brazílie však při vstupu na své území stále požaduje víza od státních příslušníků čtyř členských států (Estonsko, Kypr, Malta a Lotyšsko). Ostatní členské státy mají s Brazílií uzavřeny dvoustranné dohody o vízech, které jejich státním příslušníkům umožňují při krátkodobém pobytu vstup na území Brazílie bez víza. Vzhledem ke společné vízové politice a výlučné pravomoci Evropské unie v této oblasti může dohodu o bezvízovém styku sjednat a uzavřít pouze Unie, nikoli jednotlivé členské státy. Je nutno schválit uzavření této dohody o zrušení vízové povinnosti, aby všichni občané Evropské unie, tedy i občané Estonska, Lotyšska, Malty a Kypru, mohli za účelem turistiky a podnikání cestovat do Brazílie bez víz, tak jako již cestují bez víz občané Brazílie do všech členských států Unie. V této oblasti musíme bezodkladně podniknout potřebné kroky.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně. Hlasoval jsem pro to, aby Parlament co nejdříve udělil souhlas s uzavřením této dohody o zrušení vízové povinnosti, aby všichni občané EU včetně občanů Estonska, Lotyšska, Malty a Kypru mohli cestovat do Brazílie za účelem turistiky a podnikání bez víza, stejně jako mohou občané Brazílie již nyní cestovat bez víz do všech členských států Unie. Musíme bezodkladně posílit vzájemnost v oblasti vízové politiky Unie.

 
  
MPphoto
 
 

  Erminia Mazzoni (PPE), písemně. (IT) Tím, že jsem se zdržela hlasování o zprávě týkající se dohody mezi Evropskou unií a Brazilskou federativní republikou o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty pro držitele běžných cestovních pasů, vyjadřuji postoj, který jde nad rámec této záležitosti.

Neschvaluji počínání brazilské vlády v případu Cesareho Battistiho. Vydání – jehož postupy jsou stanoveny ve dvoustranné dohodě – mělo být povoleno. Výklad, který poskytly soudní orgány, porušuje přijaté závazky. Trest – který by si měl pan Battisti odpykat v Itálii – byl vynesen běžným soudcem na základě obecného práva pro obecnou trestnou činnost – za masovou vraždu. Je těžké podporovat mezinárodní vztahy, například ty, které jsou uvedeny ve zprávách, o nichž Parlament hlasoval, se zemí, která nerespektuje dohody a která se především odvolává na základní právo na ochranu života.

 
  
MPphoto
 
 

  Nuno Melo (PPE), písemně. (PT) Všichni občané Evropské unie, kteří chtějí cestovat do Brazílie za účelem turistiky nebo podnikání, nebudou pro pobyt do tří měsíců potřebovat vízum, stejně jako občané Brazílie mohou již nyní cestovat bez víza do všech zemí Unie, a to na základě dohody, kterou právě přijal Evropský parlament. Z této dohody budou mít prospěch především občané Estonska, Lotyšska, Malty a Kypru, kteří pro vstup na území Brazílie stále potřebují vízum. Tato dohoda se vztahuje na držitele běžných cestovních pasů. Po přijetí této dohody budou moci všichni občané Unie, včetně občanů Estonska, Lotyšska, Malty a Kypru, od nichž Brazílie stále požaduje víza, vstoupit na území této země za účelem turistiky a podnikání bez víza, stejně jako brazilští občané mohou již nyní cestovat bez víza do všech členských států Unie. Délka pobytu v schengenském prostoru je omezena na tři měsíce v průběhu šestiměsíčního období. Tato dohoda se bude týkat asi 90-95 % všech cestujících.

 
  
MPphoto
 
 

  Alexander Mirsky (S&D), písemně. Hlasoval jsem kladně, neboť považuji za velmi důležité pomoci obyvatelům Brazílie vypořádat se s problémy obrovských území. Technologická a finanční pomoc zajistí potravinovou konkurenceschopnost a nízké ceny. Brazílie se může změnit ze zemědělského producenta na významného spotřebitele evropského zboží, může otevřít nový prodejní trh a rozšířit turistické služby, pokud bude poskytnuta podpora v těch správných oblastech.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. (PT) Občané Brazílie mohou cestovat do všech členských států Evropské unie bez víza, pokud jde o krátkodobé pobyty v souladu s podmínkami nařízení Rady (ES) č. 539/2001. Od občanů čtyř členských států EU, a sice Estonska, Kypru, Malty a Lotyšska, však Brazílie stále vyžaduje při vstupu na své území vízum. Ostatní členské státy uzavřely dvoustranné dohody přímo s Brazílií. Ve snaze tuto situaci vyřešit a vzhledem k výlučné vnější pravomoci Unie v této oblasti přijala Rada rozhodnutí pověřit Komisi, aby zahájila jednání o uzavření dohody mezi Evropskou unií a Brazílií o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty. Tato dohoda mezi Unií a Brazílií, pro kterou jsem hlasovala, umožňuje vzájemný bezvízový styk pro cesty za účelem turistiky a podnikání pro všechny občany Brazílie a Evropské unie, včetně státních příslušníků čtyř členských států, které v současné době nemají bezvízový styk pro cesty do Brazílie. Dohoda nenahrazuje, nýbrž doplňuje stávající dvoustranné dohody mezi některými členskými státy a Brazílií, které se týkají cest za jiným účelem, než je turistika a podnikání, jako jsou cesty studentů a výzkumných pracovníků.

 
  
MPphoto
 
 

  Paulo Rangel (PPE), písemně. (PT) Hlasoval jsem pro uzavření dohody mezi Evropskou unií a Brazílií o zrušení víz pro krátkodobé pobyty pro držitele běžných cestovních pasů, která má zajistit, aby v souladu s požadavky zásady vzájemnosti a zásady rovného zacházení mohli všichni občané Unie – včetně občanů Estonska, Lotyšska, Malty a Kypru, kteří až doposud potřebovali pro vstup na území Brazílie vízum – cestovat do Brazílie za účelem turistiky a podnikání bez víza, stejně jako občané Brazílie mohou již nyní cestovat bez víza do členských států Evropské unie.

 
  
MPphoto
 
 

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. Současná dohoda mezi Evropskou unií a Brazílií umožňuje vzájemný bezvízový styk pro cesty za účelem turistiky a podnikání, jak je stanoveno v dohodě, pro všechny občany Brazílie a Evropské unie včetně státních příslušníků čtyř členských států, které v současnosti nemají pro cesty do Brazílie bezvízový styk. Dohoda nenahrazuje, nýbrž doplňuje stávající dvoustranné dohody mezi některými členskými státy Unie a Brazílií, které se týkají cest za jiným účelem, než je turistika a podnikání, (např. cesty studentů a výzkumných pracovníků).

Kategorie osob cestujících v rámci výdělečné činnosti je rovněž z oblasti působnosti této dohody vyloučena. V zájmu zajištění rovného zacházení pro všechny občany Unie bylo do dohody zařazeno ustanovení uvádějící, že Brazílie může pozastavit nebo ukončit uplatňování dohody pouze ve vztahu ke všem členským státům EU. Stejně tak Unie může pozastavit nebo ukončit uplatňování dohody pouze ve vztahu ke všem svým členským státům.

 
  
MPphoto
 
 

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. (PT) Lisabonská smlouva stanovila, že uzavírání dohod s třetími zeměmi o společné vízové politice je ve výlučné pravomoci Evropské unie. Nařízení Rady (ES) č. 539/2001 již umožňuje občanům Brazílie cestovat do všech členských států Evropské unie bez víza. Brazílie však ještě stále vyžaduje při vstupu na své území vízum od občanů Estonska, Kypru, Malty a Lotyšska, členských států Unie. Tato dohoda o vzájemném zrušení vízové povinnosti se vztahuje na cesty za účelem turistiky a podnikání, což přinese ekonomické výhody oběma stranám. Délka pobytu v schengenském prostoru je omezena na tři měsíce v průběhu šestiměsíčního období.

Považuji za důležité zdůraznit, že tato dohoda zohledňuje situaci členských států, které dosud v plném rozsahu neuplatňují schengenské acquis – jde o Kypr, Bulharsko a Rumunsko –, a dává brazilským státním příslušníkům právo na bezvízový vstup na území každého z členských států, a to na dobu tří měsíců, bez ohledu na délku pobytu stanovenou pro celý schengenský prostor. Hlasuji pro tuto dohodu, neboť se domnívám, že je nezbytné zabránit diskriminaci občanů různých členských států a řádně uplatňovat zásadu vzájemnosti, která je jedním z vůdčích principů Evropské unie.

 
  
MPphoto
 
 

  Artur Zasada (PPE), písemně. (PL) Výsledky hlasování vítám. Jsem pevně přesvědčen, že každé opatření, které občanům všech členských států Unie zaručuje rovná práva, si zaslouží naši podporu. Tím více mě těší, že tato rovná práva se týkají klíčových otázek, jako je svoboda překračovat hranice. Jako Polák si vzpomínám na mnohé problémy spojené s překračováním hranice před tím, než se Polsko stalo členem Evropské unie, a proto považuji každý krok směřující k úplnému a vzájemnému zrušení víz za mimořádně významný. Doporučení zpravodajky Macoveiové je významné rovněž z jiného důvodu. Ve vysvětlujícím prohlášení zpravodajka konstatuje, že dvě třetí země, Kanada a Spojené státy, stále ukládají vízovou povinnost některým členským státům, Kanada třem a Spojené státy čtyřem. Jsem přesvědčen, že opatření nedávno přijatá Parlamentem, jako je písemné prohlášení 89/2010, budou mít zamýšlený účinek a způsobí změnu ve vízové politice Spojených států a Kanady.

 
  
  

Doporučení: Ioan Enciu (A7-0010/2011)

 
  
MPphoto
 
 

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. (PT) Hlasuji pro toto doporučení, protože podle nařízení (ES) č. 539/2001 je Brazílie zařazena do seznamu zemí, jejichž občané mohou překračovat vnější hranice Evropské unie bez víza. Čtyři členské státy však v praxi tuto vzájemnost stále ještě nemohou využívat. Vzhledem k tomu, že změny zavedené Lisabonskou smlouvou znamenají, že společná vízová politika vůči třetím zemím je nyní již ve výlučné pravomoci EU, prospěch ze zrušení vízové povinnosti s Brazílií budou mít všechny členské státy. Kromě toho stávající dvoustranné dohody mezi členskými státy a Brazílií zůstávají nadále v platnosti, neboť se vztahují na některé kategorie cestujících, na něž se dohoda mezi Evropskou unií a Brazílií nevztahuje. Souhlasím také s názorem zpravodajky, že tato dohoda by měla sloužit jako příklad pro zavedení vzájemnosti s dalšími zeměmi, totiž s USA a Kanadou.

 
  
MPphoto
 
 

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. (LT) Tato dohoda umožňuje vzájemný bezvízový pobyt pro krátkodobé cesty pro všechny občany Unie a Brazílie, kteří vlastní diplomatický, služební nebo úřední cestovní pas. V zájmu zajištění rovného zacházení pro všechny občany EU ve věci bezvízového cestování článek 8 této dohody stanoví, že Brazílie může pozastavit nebo ukončit uplatňování dohody pouze ve vztahu ke všem členským státům Unie, a stejně tak Evropská unie může pozastavit či ukončit uplatňování dohody pouze ve vztahu ke všem svým členským státům.

Dohoda obsahuje ustanovení o zřízení výboru odborníků pro urovnávání sporů vznikajících případně při výkladu či provádění ustanovení dohody. Dohoda obsahuje rovněž ustanovení o výměně vzorů cestovních pasů mezi Brazílií a členskými státy. Domnívám se, že ochrana stávajících dvoustranných dohod by měla zůstat pro Evropskou unii nejvyšší prioritou, neboť tyto smlouvy umožňují zrušit vízovou povinnost pro krátkodobé pobyty pro kategorie cestujících, na které se dohoda mezi Evropskou unií a Brazílií nevztahuje.

V tomto ohledu je třeba připomenout, že pokud by Brazílie vypověděla dvoustranné dohody, Evropská unie by mohla uplatnit doložku o pozastavení obsaženou v dohodě mezi EU a Brazílií o zrušení vízové povinnosti. Tato dohoda o zrušení vízové povinnosti pro držitele diplomatických, služebních nebo úředních cestovních pasů představuje krok vpřed k zavedení úplného vzájemného osvobození od vízové povinnosti v souladu s nařízením (ES) č. 539/2001.

 
  
MPphoto
 
 

  Carlos Coelho (PPE), písemně. (PT) Ačkoliv se Brazílie nachází na tzv. „pozitivním seznamu“ zemí, jejichž příslušníci jsou při překračování vnějších hranic Evropské unie od vízové povinnosti osvobozeni, státní příslušníci čtyř zemí Unie – Estonska, Lotyšska, Malty a Kypru – stále ještě nemohou při svých cestách do Brazílie podobné právo využívat. Na základě Lisabonské smlouvy je společná vízová politika vůči třetím zemím ve výlučné pravomoci Evropské unie, a je proto na Evropské unii, aby vyjednala takovou dohodu, která zajistí rovné zacházení pro všechny občany Unie.

Bylo dohodnuto, že budou podepsány dvě samostatné dohody, a sice jedna pro držitele běžných cestovních pasů a druhá pro držitele diplomatických, služebních a úředních cestovních pasů. Toto rozhodnutí podporuji, neboť umožňuje, aby dohoda týkající se diplomatických, služebních a úředních cestovních pasů přinejmenším vstoupila v platnost rychleji vzhledem k tomu, že na rozdíl od dohody o běžných cestovních pasech nevyžaduje ratifikaci brazilským kongresem.

Stávající dvoustranné dohody zůstanou v platnosti, neboť umožňují zrušit vízovou povinnost pro některé kategorie cestujících, na které se dohoda mezi Evropskou unií a Brazílií vůbec nevztahuje.

 
  
MPphoto
 
 

  Ioan Enciu (S&D), písemně. (RO) Jako zpravodaj Evropského parlamentu jsem hlasoval pro schválení této dohody. Tato dohoda zruší vízovou povinnost pro Brazílii pro držitele diplomatických, služebních a úředních cestovních pasů a pro občany čtyř členských států, Estonska, Lotyšska, Malty a Kypru. Jsem přesvědčen, že dohoda představuje významný posun směrem k zavedení úplné vzájemnosti v oblasti víz ve vztahu k třetím zemím, pro všechny občany Unie. V úsilí zaměřeném na zajištění úplné vzájemnosti je třeba pokračovat a zrušit vízovou povinnost, kterou ukládá Kanada a USA občanům z pěti členských států, z Rumunska, Bulharska, České republiky, Kypru a Polska.

 
  
MPphoto
 
 

  Edite Estrela (S&D), písemně. (PT) Hlasovala jsem pro toto doporučení, neboť představuje pokrok ve vztahu mezi Evropskou unií a Brazílií na cestě k úplnému a vzájemnému osvobození držitelů diplomatických, služebních a úředních cestovních pasů od vízové povinnosti při krátkodobých pobytech. Podepsání této dohody by mělo sloužit jako příklad pro další země, konkrétně pro USA a Kanadu, které v případě některých členských států Unie stále požadují víza.

 
  
MPphoto
 
 

  Diogo Feio (PPE), písemně. (PT) Hlasovali jsme dnes o usnesení, které se týká podepsání dohody mezi Evropskou unií a Brazilskou federativní republikou o zrušení vízové povinnosti pro držitele běžných cestovních pasů při krátkodobých pobytech. Ještě více důvodů je pro to, aby tuto úpravu mohli využívat i držitelé diplomatických, služebních nebo úředních cestovních pasů. Vzájemnost v případě tohoto typu smlouvy je zásadní a důležitá, neboť zajišťuje, aby tomuto osvobození nebránily administrativní či byrokratické požadavky, které by mohly ohrozit oprávněná očekávání občanů. Brazílie se stává stále významnějším partnerem Evropské unie, s níž sdílí společnou historii a jazyk. Všechno, co usnadňuje vztahy mezi touto hlavní jihoamerickou zemí a Evropou, je třeba velmi vítat.

 
  
MPphoto
 
 

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. (PT) V souladu s nařízením (ES) č. 539/2001 mohou brazilští občané cestovat do všech členských států Evropské unie bez víza, pokud se jedná o krátkodobé pobyty.

Nicméně ne každý v Evropské unii má stejné výsady. V této situaci se nacházejí státní příslušníci z Estonska, Kypru, Malty a Lotyšska; zásada vzájemnosti tedy není respektována.

V roce 2008 přijala Rada rozhodnutí, jímž pověřila Komisi, aby vyjednávala o podepsání dohody mezi Evropskou unií a Brazílií, která by ukončila porušování zásady vzájemnosti. Ve snaze urychlit proces a nebrzdit vstup dohody v platnost se smluvní strany rozhodly vypracovat dvě dohody, a sice jednu pro držitele běžných cestovních pasů a druhou pro držitele diplomatických cestovních pasů (v druhém případě není nutná ratifikace brazilským kongresem).

Vítám proto tuto iniciativu, která zaručí rovné zacházení pro všechny občany Evropské unie a plně respektuje zásadu vzájemnosti.

 
  
MPphoto
 
 

  Carlo Fidanza (PPE), písemně. (IT) Společně se svými italskými kolegy ve skupině Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) jsem se rozhodl zdržet se dnešního hlasování, které se týká vztahů mezi Evropskou unií a Brazílií, a sice zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty pro držitele diplomatických, služebních nebo úředních cestovních pasů. A to proto, že s ohledem na obsah usnesení o případu Cesareho Battistiho bych byl raději, kdyby hlasování bylo nyní odloženo, dokud nebude vydáno nové rozhodnutí brazilského federálního soudu o vydání zločince Cesareho Battistiho.

Vzhledem k tomu, že tato záležitost není naléhavá, její odklad na příští dílčí zasedání nebo na zasedání v dubnu by určitě nebyl problém, zejména pokud si uvědomíme bolest rodin obětí tohoto masového vraha. Tyto rodiny čekají už 31 let, až bude spravedlnosti učiněno zadost a Cesare Battisti si v našich vězeních odpyká trest vynesený italskými soudy.

 
  
MPphoto
 
 

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. (PT) Brazílie se nachází na tzv. pozitivním seznamu zemí, jejichž občané jsou při překračování vnějších hranic Evropské unie osvobozeni od vízové povinnosti. V souladu se zásadou vzájemnosti, která toto nařízení podporuje, by všichni občané Unie měli mít při cestách do Brazílie stejné právo.

Až doposud byla zásada vzájemnosti uplatňována prostřednictvím dvoustranných dohod o bezvízovém styku uzavřených mezi Brazílií a jednotlivými členskými státy. Nicméně čtyři země Unie – Estonsko, Lotyšsko, Malta a Kypr – takové dohody nepodepsaly. V důsledku toho je od jejich občanů při cestách do Brazílie stále požadováno vízum, což porušuje zásadu vzájemnosti.

Dohoda o zrušení vízové povinnosti mezi Evropskou unií a Brazílií, která nenahrazuje ostatní dvoustranné dohody podepsané s různými členskými státy, se nyní vztahuje na držitele diplomatických, služebních nebo úředních cestovních pasů cestujících za účelem turistiky nebo podnikání.

 
  
MPphoto
 
 

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. (LT) Souhlasil jsem s tímto dokumentem, protože dohoda vzájemně umožňuje bezvízové krátkodobé cesty pro všechny občany Unie a Brazílie, kteří vlastní diplomatický, služební nebo úřední cestovní pas. S cílem zaručit rovné zacházení pro všechny občany Unie stanoví článek 8 této dohody, že Brazílie může pozastavit nebo ukončit uplatňování dohody pouze ve vztahu ke všem členským státům Unie, a stejně tak Unie může pozastavit nebo ukončit uplatňování dohody pouze ve vztahu ke všem svým členským státům. Tato dohoda o zrušení vízové povinnosti pro držitele diplomatických, služebních nebo úředních cestovních pasů představuje krok vpřed na cestě k úplnému vzájemnému zrušení vízové povinnosti v souladu s nařízením č. 539/2001.

 
  
MPphoto
 
 

  Monica Luisa Macovei (PPE), písemně. Hlasovala jsem pro to, aby Evropský parlament udělil souhlas s uzavřením dvou dohod s Brazílií o zrušení vízové povinnosti. V současné době občané Brazílie nepotřebují pro vstup na území Unie vízum, zatímco občané Estonska, Lotyšska, Malty a Kypru při vstupu na území Brazílie vízum mít musí. Tyto dohody zajistí uplatňování zásady vzájemnosti v oblasti bezvízového styku mezi Evropskou unií a Brazílií.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně. Hlasoval jsem pro tuto zprávu. Zrušení vízové povinnosti se týká držitelů diplomatických, služebních nebo úředních cestovních pasů, kteří cestují za účelem turistiky nebo podnikání. Občané smluvních stran mohou pobývat na území druhých stran po dobu nejvýše tří měsíců v průběhu šestiměsíčního období následujícího po datu prvního vstupu. Osvobození od vízové povinnosti pro cesty za jiným účelem, než jak je uvedeno v dohodě, je přesto možné na základě ustanovení dvoustranných dohod, které s Brazílií podepsalo 23 z 27 členských států. Dohoda zohledňuje situaci členských států, které dosud v plném rozsahu neuplatňují schengenské acquis. Dokud tyto členské státy (Kypr, Bulharsko a Rumunsko) nebudou součástí schengenského prostoru, zrušení vízové povinnosti dává brazilským občanům právo pobývat po dobu tří měsíců na území každého z nich, bez ohledu na to, jak dlouhé období bylo stanoveno pro celý schengenský prostor.

 
  
MPphoto
 
 

  Erminia Mazzoni (PPE), písemně. (IT) Tím, že jsem se zdržela hlasování o zprávě týkající se dohody mezi Evropskou unií a Brazilskou federativní republikou o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty pro držitele diplomatických, služebních a úředních cestovních pasů, vyjadřuji postoj, který jde nad rámec této záležitosti.

Neschvaluji počínání brazilské vlády v případu Cesareho Battistiho. Vydání – jehož postupy jsou stanoveny ve dvoustranné dohodě – mělo být povoleno. Výklad, který poskytly soudní orgány, porušuje přijaté závazky. Trest, který by si měl pan Battisti odpykat v Itálii, byl vynesen běžným soudcem na základě obecného práva pro obecnou trestnou činnost – za masovou vraždu. Je těžké podporovat mezinárodní vztahy, například ty, které jsou uvedeny ve zprávách, o nichž Parlament hlasoval, se zemí, která nerespektuje dohody a která se především odvolává na základní právo na ochranu života.

 
  
MPphoto
 
 

  Nuno Melo (PPE), písemně. (PT) Všichni občané Evropské unie, kteří chtějí cestovat do Brazílie za účelem turistiky nebo podnikání, nebudou pro pobyty do tří měsíců potřebovat vízum, stejně jako občané Brazílie mohou již nyní cestovat bez víza do všech zemí Unie, a to na základě dohody, kterou právě přijal Evropský parlament. Z této dohody budou mít prospěch především občané Estonska, Lotyšska, Malty a Kypru, kteří pro vstup na území Brazílie stále potřebují vízum. Tato dohoda se vztahuje na držitele diplomatických, služebních a úředních cestovních pasů. Po schválení této dohody budou moci všichni občané Unie – včetně občanů Estonska, Lotyšska, Malty a Kypru, od nichž Brazílie stále požaduje vízum – při cestách za účelem turistiky nebo podnikání vstoupit na území této země bez víza, stejně jako brazilští občané mohou již nyní cestovat bez víza do všech členských států Unie. Délka pobytu v schengenském prostoru je omezena na tři měsíce v průběhu šestiměsíčního období.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. (PT) Podle Lisabonské smlouvy je společná vízová politika ve vztahu k třetím zemím ve výlučné pravomoci Evropské unie. Nikoli jednotlivé členské státy, nýbrž pouze Unie může vyjednávat o dohodě o zrušení vízové povinnosti s Brazílií a uzavřít ji. Nebylo tomu tak, dokud nebyla podepsána Lisabonská smlouva. Tato zpráva analyzuje dohodu o zrušení vízové povinnosti mezi Evropskou unií a Brazílií pro držitele diplomatických, služebních a úředních cestovních pasů. K formálnímu podepsání dohody došlo jménem Evropské unie a Brazílie v Bruselu dne 8. listopadu 2010. Tato dohoda o zrušení vízové povinnosti nenahrazuje, nýbrž doplňuje ostatní dvoustranné dohody podepsané s různými členskými státy. Dohoda uzavřená na úrovni Unie však bude mít přednost před dvoustrannými dohodami v oblastech, na něž se tyto dohody vztahují, konkrétně v případě cest za účelem turistiky a podnikání. Vítám doložky o vzájemnosti mezi brazilskými občany a občany Unie a záruku rovného zacházení pro všechny občany Unie. Bylo zařazeno také ustanovení, aby Brazílie a Unie mohly pozastavit nebo ukončit provádění dohody pouze ve vztahu ke všem členským státům. Z těchto důvodů jsem hlasovala kladně.

 
  
MPphoto
 
 

  Paulo Rangel (PPE), písemně. (PT) Hlasoval jsem pro podepsání dohody mezi Evropskou unií a Brazílií o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty pro držitele diplomatických, služebních nebo úředních cestovních pasů, jejímž cílem je v souladu s požadavky zásady vzájemnosti a zásady rovného zacházení zaručit všem občanům Unie, kteří vlastní diplomatický, služební nebo úřední cestovní pas – včetně občanů Estonska, Lotyšska, Malty a Kypru, kteří až dosud stále potřebují vízum pro vstup na území Brazílie – možnost cestovat do Brazílie za účelem turistiky nebo podnikání bez víza, stejně jako občané Brazílie mohou již nyní cestovat bez víza do členských států Unie.

 
  
MPphoto
 
 

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. Zrušení vízové povinnosti se týká držitelů diplomatických, služebních nebo úředních cestovních pasů, kteří cestují za účelem turistiky nebo podnikání. Občané států smluvních stran mohou pobývat na území státu druhé strany po dobu nejvýše tří měsíců v průběhu šestiměsíčního období následujícího po datu prvního vstupu na území státu druhé smluvní strany. Osvobození od vízové povinnosti pro cesty za jiným účelem, než je uvedeno v dohodě, lze přesto provést na základě ustanovení obsažených v dvoustranných dohodách, které s Brazílií podepsalo 23 z 27 členských států.

Dohoda zohledňuje situaci členských států, které dosud v plném rozsahu neuplatňují schengenské acquis. Dokud tyto členské státy (Kypr, Bulharsko a Rumunsko) nebudou součástí schengenského prostoru, zrušení vízové povinnosti dává občanům Brazílie právo pobývat po dobu tří měsíců na území každého z těchto členských států bez ohledu na dobu stanovenou pro celý schengenský prostor.

 
  
MPphoto
 
 

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. (PT) Brazílie se nachází na tzv. „pozitivním seznamu“ zemí, jejichž občané jsou při překračování vnějších hranic Evropské unie osvobozeni od vízové povinnosti. Až dosud byla tato politika vzájemnosti uplatňována prostřednictvím dvoustranných dohod mezi Brazílií a členskými státy. Nicméně Estonsko, Lotyšsko, Malta a Kypr takovou dohodu nepodepsaly a jejich občané nejsou vízové povinnosti zproštěni. Účelem této dohody je osvobodit od vízové povinnosti držitele diplomatických, služebních nebo úředních cestovních pasů a má stejný cíl a oblast působnosti jako dohoda týkající se držitelů běžných cestovních pasů.

Podle brazilského práva však dohoda týkající se držitelů diplomatických cestovních pasů nevyžaduje ratifikaci brazilským kongresem, a proto vstoupí v platnost dříve. Obě tyto dohody nenahrazují dvoustranné dohody mezi členskými státy a Brazílií; pouze je doplňují. Domnívám se, že je důležité uplatnit tuto praxi vzájemnosti v dohodách o zrušení vízové povinnosti na jiné třetí země a odstranit tak existující diskriminaci, zejména ze strany USA a Kanady.

 
  
  

Doporučení: Silvia-Adriana Ţicău (A7-0004/2011), Monica Luisa Macovei (A7-001/2011) a Ioan Enciu (A7-0010/2011)

 
  
MPphoto
 
 

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. (IT) Ačkoliv podporuji obsah této dohody, rozhodla jsem se zdržet hlasování na protest proti politickým rozhodnutím, která brazilská vláda již nějakou dobu přijímá o Cesarovi Battistovi.

Skutečností je, že tento vrah, jenž byl již vícekrát uznán vinným, si neodpykává trest, který mu uložily italské soudy.

 
  
  

Zpráva: Evelyne Gebhardt (A7-0012/2011)

 
  
MPphoto
 
 

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. (PT) Souhlasím s touto zprávou a uznávám možnosti, které směrnice o službách skýtá pro zlepšení hospodářské integrace, a zároveň se domnívám, že uplatňování směrnice může upevnit vztah mezi vnitřním trhem a politikou soudržnosti, které se vzájemně posilují. K dosažení tohoto cíle je třeba, aby informace poskytované občanům a podnikům byly transparentnější. Je důležité vzít na vědomí podmínky, za nichž se v některých otázkách a činnostech neuplatňuje princip země původu, zejména s ohledem na různé právní předpisy obsažené v rámci jiných nástrojů Unie a na soubor záruk, které by měl za vyslané pracovníky poskytnout stát. Tato otázka vyvolala dlouhou diskusi a zabránila dřívějšímu uplatnění směrnice. Obávám se, že uplatňování této směrnice na regionální a místní úrovni by mohlo působit proti deregulačním opatřením a brzdit snahy o zjednodušení správních postupů, a to zejména vzhledem k tomu, že její uplatnění může vyžadovat další prostředky, příspěvky ze strukturálních fondů a jiné nástroje, které jsou nezbytné pro kompenzaci v přechodném období. V této souvislosti vyzývám k větší soudržnosti a koordinaci všech politik.

 
  
MPphoto
 
 

  Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. (LT) Hlasovala jsem pro toto usnesení Evropského parlamentu o provádění směrnice o službách, která vstoupila v platnost v roce 2006. Cílem této směrnice je otevřít trh poskytovatelům služeb v Evropské unii, postupně odstranit protekcionistická omezení bránící v poskytování služeb a naplnit zásadu svobody pohybu, který je základem společného trhu. Stručně řečeno, evropští poskytovatelé služeb musí mít možnost pracovat bez byrokratických překážek kdekoli v Unii. Směrnice se týká různých služeb, jejichž hrubý domácí produkt (HDP) představuje 40 % HDP Evropské unie. Předpokládáme, že provedení této směrnice může přinést zisk až 140 miliard EUR a zvýšit HDP Unie o 1,5 %. K tomu, aby však směrnice předpokládané přínosy přinesla, musí být řádně provedena. Bohužel bylo zjištěno, že ne všem členským státům EU se podařilo ji do konce roku 2009 v plné míře zapracovat do vnitrostátních právních předpisů. Souhlasím s tím, že nezbytnou součástí účinného provedení této směrnice je zřízení jednotných kontaktních míst.

Tato jednotná kontaktní místa (JKM) mají poskytovat potřebné informace a umožnit provádění všech postupů elektronickou cestou a nejen v jazyce daného členského státu. Podle údajů Evropské komise tato JKM zřídilo 22 členských států EU, ale pouze 17 z nich mají informační portály eGovernment a i ty se v různých členských státech značně liší. Je nutno zdůraznit, že bez řádně fungujících jednotných kontaktních míst nezískají spotřebitelé všechny informace, což nám zabrání dosáhnout cílů stanovených směrnicí.

 
  
MPphoto
 
 

  Alfredo Antoniozzi (PPE), písemně. (IT) Možný přínos plynoucí z provedení směrnice o službách je nesporný. Činnosti spadající do oblasti působnosti směrnice představují 40 % hrubého domácího produktu (HDP) a pracovních míst v Evropské unii. Řádným provedením bychom mohli uvolnit obrovský hospodářský potenciál, vytvořit pracovní místa a napomoci hospodářskému oživení. Kvalita provedení směrnice členskými státy je klíčová, stejně jako dodržení lhůt stanovených pro tento účel.

Již v průběhu vyjednávání, která předcházela přijetí této směrnice, Evropský parlament prokázal, že může hrát klíčovou úlohu. Proto se domnívám, že Parlament by měl zajistit sledování procesu provádění směrnice členskými státy. Evropští poskytovatelé služeb musí mít možnost nabízet své služby bez byrokratických překážek na celém území Evropské unie. Nicméně ve fázi provádění si musíme být vědomi také dalších aspektů, zejména administrativních nákladů, které členské státy aktuálně zatěžují.

Souhlasím se zpravodajkou, že postup vzájemného hodnocení, který zavedla Rada, představuje zbytečnou byrokratickou zátěž správních orgánů členských států na vnitrostátní, regionální a místní úrovni. Doufám, že možné výhody těchto postupů budou co nejdříve posouzeny, jinak budou vysoké administrativní náklady přetrvávat.

 
  
MPphoto
 
 

  Sophie Auconie (PPE), písemně. (FR) Hlasovala jsem ve prospěch tohoto textu. Nešlo o to posoudit provedení směrnice o službách, kterou Parlament přijal v roce 2006, neboť na to je stále ještě příliš brzy. Šlo o to zdůraznit význam, hospodářský i sociální, tohoto otevření sektoru služeb v Evropě (oblasti, kterých se to týká, představují 40 % HDP a pracovních míst Evropské unie a možný potenciál růstu by se pohyboval mezi 0,6 a 1,5 % HDP), ale zdůraznit rovněž základní prvky provedení směrnice do vnitrostátního práva. Za prvé jednotná kontaktní místa. Jejich účelem je usnadnit poskytování služeb napříč Evropou. V praxi to znamená, že podnikatelé, kteří chtějí založit firmu v cizině nebo poskytovat přeshraniční služby, by měli mít možnost využívat jednotná kontaktní místa, kde jim vysvětlí všechny formální záležitosti a postupy potřebné pro založení firmy. Tato jednotná kontaktní místa jsou pro úspěch směrnice o službách klíčová. Za druhé oblast působnosti směrnice. Domnívám se, že musíme vést skutečnou politickou diskusi na úrovni Evropy o tom, co rozumíme pod pojmem služby obecného zájmu a o pravidlech, která na ně chceme uplatňovat.

 
  
MPphoto
 
 

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. (LT) Hlasoval jsem pro tento dokument. Cílem směrnice o službách je výrazným způsobem usnadnit osobám samostatně výdělečně činným a zejména malým a středním podnikům výkon činnosti, rozvíjet nové oblasti podnikání a také přijímat nové zaměstnance v jiných členských státech. Odvětví služeb, které vytváří 40 % HDP Unie, je zvlášť důležité pro hospodářský růst a pro boj s nezaměstnaností. Tato směrnice je zásadním krokem k vytvoření jednotného trhu služeb, který by měl podnikům, především malým a středním, umožnit poskytovat lepší služby za konkurenční cenu v rámci celého vnitřního trhu a uvolnit obrovský potenciál hospodářského růstu a vytváření pracovních příležitostí na evropském vnitřním trhu se službami. K tomu, aby poskytovatelé služeb mohli náležitě využívat výhod plynoucích ze směrnice o službách, je třeba zajistit úplné a včasné provedení jednotlivých ustanovení této směrnice ve všech členských státech. Domnívám se, že Komise musí důsledně sledovat uplatňování směrnice v členských státech a vydávat pravidelné zprávy o jejím provádění s cílem odstranit zbývající překážky v odvětví služeb a uvolnit jeho hospodářský potenciál.

 
  
MPphoto
 
 

  Regina Bastos (PPE), písemně. (PT) Směrnice o službách přijatá v prosinci 2006 uvádí do praxe zásadu volného pohybu s cílem vytvořit v rámci Evropské unie společný trh se službami. Ačkoliv byla přijata v roce 2006, nynější hodnocení jejího provádění a uplatňování odhalilo v několika případech v některých členských státech zpoždění v jejím provádění do vnitrostátního práva způsobené legislativními i technickými problémy, neboť k jejímu řádnému provedení bylo nutno použít jiné legislativní nástroje.

Plně fungující jednotný trh se službami má klíčový význam pro hospodářské oživení Evropy a v rámci jednotného trhu představuje více než 70 % pracovních míst a zcela nových pracovních míst na jednotném trhu. Zisky na úrovni Evropské unie by mohly dosáhnout celkové výše od 60 do 140 miliard EUR, což představuje možný nárůst v rozmezí 0,6 až 1,4 % HDP.

Z výše uvedených důvodů jsem tuto zprávu o provádění směrnice o službách podpořila, neboť považuji za důležité hodnotit provádění směrnic, s tím, že tato hodnocení mohou odhalit stávající nedostatky v jejich provádění, což zároveň umožňuje jejich případnou nápravu.

 
  
MPphoto
 
 

  Jean-Luc Bennahmias (ALDE), písemně. (FR) Uplatňování směrnice o službách podle mého názoru poskytuje možnost upozornit na její nedostatky, zejména s ohledem na oblast její působnosti. Dle mého názoru a jménem Výboru pro zaměstnanost jsem se zmínil o právní nejistotě, která je v současnosti se službami obecného zájmu spojena, a o tom, že je naprosto nutné vzít v úvahu jejich zvláštní charakter. I když panuje jednomyslná shoda v tom, že je nutno vyjasnit pojmy (služby obecného zájmu hospodářské a nehospodářské povahy, sociální služby), Parlament je stále velmi rozdělen v tom, jakým způsobem toho dosáhnout. Prosazoval jsem názor, že v případě potřeby je nutno mít jasný legislativní rámec prostřednictvím rámcové směrnice. Ačkoliv mě mrzí, že v konečném znění textu se toto neobjevilo, blahopřeji paní Gebhardtové, které se podařilo jménem Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele zařadit tyto otázky do své zprávy zaměřené zejména na vzájemné hodnocení a jednotná kontaktní místa. Odstavec 45 zdůrazňuje potřebu legislativního rámce na úrovni jednotlivých odvětví a připomíná, že ve svém nedávném sdělení se pan Barnier zavázal k tomu, že v roce 2011 předloží návrhy týkající se služeb obecného zájmu. Čekám proto na předložení těchto návrhů a na přijatá opatření, která konečně dají odpověď poskytovatelům služeb a místním a regionálním orgánům, ale také uznají zásadní přínos těchto služeb pro sociální a územní soudržnost.

 
  
MPphoto
 
 

  Sergio Berlato (PPE), písemně. (IT) Evropská směrnice o službách vstoupila v platnost v prosinci 2006 s ambiciózním cílem otevřít poskytovatelům služeb trh v Evropské unii, postupně odstranit protekcionistická omezení členských států bránící v poskytování služeb a naplnit zásadu svobody pohybu zboží a služeb na území Unie. Podle ustanovení směrnice musí mít evropští poskytovatelé služeb možnost působit všude v Evropské unii bez administrativních překážek.

Zpráva z vlastního podnětu, o níž vedeme diskusi a kterou předložil Parlament s cílem pozorně sledovat proces provádění směrnice ve vnitrostátních právních řádech, hodnotí dosavadní činnost členských států. Především byla odhalena zpoždění v procesu provádění směrnice a také značné problémy s výkladem oblasti její působnosti.

Proto v zájmu ochrany subjektů působících na trhu vyzývám k okamžitému a jasnému vymezení služeb spadajících do oblasti působnosti této směrnice. A konečně, jsem přesvědčen, že účinné zavedení informačního systému vnitřního trhu, rozšíření jeho funkcí a větší digitalizace jednotných kontaktních míst v Evropě by nepochybně znamenala velký přínos poskytovatelům služeb a malým a středním podnikům by usnadnila přístup k informacím.

 
  
MPphoto
 
 

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. (LT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože cílem směrnice o službách je otevření trhu poskytovatelům služeb v Evropské unii, postupné odstranění protekcionistických omezení bránících v poskytování služeb a dále naplnění zásady volného pohybu, který je základem společného trhu. Oblast působnosti směrnice o službách v zásadě zahrnuje všechny komerční služby nabízené poskytovatelem služeb usazeným v některém z členských států. Služby, na které se směrnice nevztahuje, zahrnují služby obecného zájmu nehospodářské povahy, finanční služby, dopravní služby, služby pracovních agentur, zdravotnické služby a tzv. služby sociální péče, péče o děti a sociální bydlení. Služby obecného zájmu touto směrnicí nejsou ohroženy, směrnice nemůže oslabovat zajišťování veřejných sociálních služeb. Je nutno nejen jasně odlišovat služby, které spadají do oblasti působnosti této směrnice, od služeb obecného zájmu, ale také chránit služby obecného zájmu hospodářské povahy formou rámcových právních úprav.

 
  
MPphoto
 
 

  Sebastian Valentin Bodu (PPE), písemně. (RO) Směrnice o službách v žádném případě nepovede k deregulaci či liberalizaci odvětví služeb, jak naznačovaly některé spekulace. Jejím cílem je zajistit přístup na vnitrostátní trhy, a to tím způsobem, že postupně budou odstraněna svévolná omezení a bude zajištěno, aby veškerá pravidla platná v členských státech byla přiměřená a nediskriminační. Směrnice výslovně uvádí, že ani pracovní právo, ani práva zaměstnanců nebudou těmito legislativními úpravami dotčena. Na tom Parlament výslovně trval, když předkládal své stanovisko Radě.

Článek 16 uvádí, že žádnému členskému státu nelze bránit v tom, aby na poskytování služeb kladl požadavky, pokud je to oprávněné z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti, veřejného zdraví nebo ochrany životního prostředí.

Provádění této směrnice se v některých členských státech opožďuje, ale to je důsledek především různých způsobů jejího výkladu. Proto je důležité, aby rozsah jejího působení byl jasně a transparentně vymezen. Je nutno nejen jasně rozlišovat mezi službami, které spadají do oblasti působnosti této směrnice, a službami veřejného zájmu, ale s ohledem na tuto skutečnost zároveň chránit služby obecného zájmu hospodářské povahy prostřednictvím legislativního rámce.

 
  
MPphoto
 
 

  Vito Bonsignore (PPE), písemně. (IT) Cílem směrnice o službách, která vstoupila v platnost v prosinci 2006 je otevřít trh poskytovatelům služeb v Evropské unii odstraněním všech protekcionistických opatření, svévolných překážek a veškerých diskriminačních pravidel. Kromě toho Parlament vždy trval na tom, že tato směrnice nesmí tvořit záminku pro nebezpečnou deregulaci a liberalizaci tohoto odvětví.

Hlasoval jsem pro tuto zprávu, která správně poukazuje na (často neoprávněná) zpoždění a spory o provádění směrnice o službách, a to v odvětví, které představuje přibližně 40 % hrubého domácího produktu (HDP) a pracovních příležitostí Unie. Kromě toho má tato směrnice výhodu také v tom, že umožňuje evropským podnikům – zejména malým a středním – poskytovat lepší služby za konkurenční ceny. Správné a transparentní provedení směrnice o službách do vnitrostátního práva by se příznivě projevilo uvolněním obrovského potenciálu vnitřního trhu v oblasti hospodářství a vytváření pracovních míst, který se odhaduje na 0,6–1,5 % evropského HDP – právě to Evropská unie zoufale potřebuje. Úplné provedení směrnice do vnitrostátního práva v celé Unii tedy zavede na vnitřní trh prvky konkurence, což přinese výhody občanům i podnikům.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. (PT) Směrnice o službách představuje základní nástroj pro růst Evropské unie, který osobám samostatně výdělečně činným a zejména malým a středním podnikům usnadňuje působení v jiných členských státech, umožňuje jim rozvíjet tam nové oblasti podnikání a přijímat zaměstnance. Tyto činnosti představují 40 % HDP a pracovních příležitostí v rámci Evropské unie a jsou klíčovým odvětvím z hlediska hospodářského růstu a boje s nezaměstnaností. Je důležité posílit obrovský potenciál hospodářského rozvoje a vytváření pracovních míst, jímž je evropský vnitřní trh služeb, neboť to je rozhodujícím krokem k vytvoření skutečného vnitřního trhu služeb, který by měl umožnit podnikům, a to zejména malým a středním, poskytovat občanům kvalitnější služby za konkurenční ceny v rámci celého vnitřního trhu. Věřím, že cíle této směrnice se v blízké budoucnosti začnou uskutečňovat a že celá Evropská unie a její regiony z toho mohou mít prospěch, což přispěje ke skutečné hospodářské, sociální a územní soudržnosti prostřednictvím vytváření důstojných udržitelných a kvalitních pracovních míst a zlepšováním kvality a bezpečnosti poskytovaných služeb.

 
  
MPphoto
 
 

  Philippe de Villiers (EFD), písemně. (FR) Parlament hlasuje o provedení směrnice o službách, jejíž stažení bylo slíbeno v době, kdy se ještě nazývala Bolkesteinova. Evropský parlament nyní rozhoduje, zda byla směrnice v členských státech provedena řádně, či nikoli.

Služby představují 40 % HDP a pracovních příležitostí Evropské unie s výraznými rozdíly mezi jednotlivými členskými státy. Směrnice o službách navrhuje právní „pokrok“ a právní jednotnost na úkor francouzských občanů a povede k vyrovnání sociální úrovně směrem dolů.

Ochrana trhů a pracovníků jako spolutvůrců bohatství naší země a našeho kontinentu je nezbytně nutná, ale Evropská unie tuto myšlenku jako vždy odmítá.

 
  
MPphoto
 
 

  Edite Estrela (S&D), písemně. (PT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, neboť se domnívám, že uplatňování směrnice o službách v jednotlivých členských státech dosud bylo dílčí a omezené. I přesto, že tato směrnice je jednou z nejdůležitějších evropských právních úprav, která má otevřít odvětví služeb volnému pohybu v rámci Evropské unie, před sebou máme dlouhou cestu. Je nutno zaručit, aby tyto právní předpisy schválené před více než třemi lety byly prováděny řádně, zejména pokud jde o účelné zřízení „kontaktních míst“, jichž mohou všichni občané, kteří chtějí prodávat služby v jiné zemi, využít k získání potřebných informací.

 
  
MPphoto
 
 

  Diogo Feio (PPE), písemně. (PT) Směrnice 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu má za cíl otevřít trh poskytovatelům služeb v Evropské unii, postupně odstranit protekcionistická opatření ze strany členských států, která brání v poskytování služeb, naplnit zásadu volného pohybu a dosáhnout tak skutečného vnitřního trhu v daném odvětví. Odvětví služeb představuje 40 % HDP a zaměstnanosti v rámci Evropské unie a má obrovské možnosti růstu a vytváření pracovních míst, a to zejména v malých a středních podnicích. Lhůta pro provedení směrnice uplynula na konci roku 2009, ale některé členské státy ji stále ještě neprovádějí řádně a účinně.

Pouze ve 22 státech funguje portál online se všemi potřebnými administrativními údaji a jen ve 14 státech z těchto 22 je možno provádět potřebné postupy elektronickou cestou. Je nutno zajistit a kontrolovat řádné uplatňování této směrnice ze strany členských států s cílem odstranit svévolná omezení a/nebo upravit dosavadní pravidla platná v členských státech tak, aby byla přiměřená a nediskriminační.

 
  
MPphoto
 
 

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. (PT) Tento návrh usnesení odkazuje na provádění směrnice 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu.

Zásada volného pohybu osob a zboží po celém území Evropské unie je obsažena ve všech jejích smlouvách a má podpořit vytvoření společného trhu. Směrnice 2006/123/ES byla schválena s cílem odstranit byrokracii omezující poskytování služeb v členských státech.

Nicméně je patrné, že ne všechny členské státy tuto směrnici provádějí kvůli k některým aspektům, které považují za dosud ne zcela vyjasněné. Toto usnesení je proto důležité.

Vítám vytvoření rychlého a účinného způsobu, jak reagovat na žádosti podnikatelů a zástupců zaměstnanců, a to v podobě jednotných kontaktních míst, a doufám, že se neomezují pouze na elektronickou komunikaci, ale že zahrnují také osobní kontakt, neboť víme, jak je to důležité, jsme-li v cizí zemi.

 
  
MPphoto
 
 

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. (PT) Hlasovali jsme proti této zprávě v souladu se svými dřívějšími postoji k nechvalně známé Bolkesteinově směrnici a jejím nepřijatelným cílům usnadnit liberalizaci služeb, včetně veřejných služeb, ve prospěch hospodářských a finančních seskupení v rámci Evropské unie, za cenu zvýšené nezaměstnanosti a nižní kvality služeb poskytovaných jednotlivým uživatelům, jak je to již jasně vidět v odvětvích, která se touto cestou vydala.

Tato zpráva se snaží vyvíjet tlak na členské státy, které v provádění směrnice 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu do vnitrostátního práva dosud nepostupovaly tak rychle, jak by si většina poslanců Evropského parlamentu přála – kvůli ochraně zájmů evropských hospodářských seskupení. Tato směrnice vstoupila v platnost dne 28. prosince 2006 a jejím cílem, jak je uvedeno v této zprávě, je otevření trhu poskytovatelům služeb v Evropské unii, postupné odstranění protekcionistických omezení bránících ve výkonu činnosti a naplnění zásady volného pohybu, která je základem společného trhu.

Co však bylo zapotřebí, bylo objektivní posouzení důsledků provádění liberalizace a následné privatizace služeb, v některých případech základních veřejných služeb, s cílem i nadále nekompromisně bránit práva občanů a pracovníků.

 
  
MPphoto
 
 

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. (FR) Bolkesteinova směrnice se oproti harmonogramu opožďovala, protože členským státům údajně trvalo její provádění do vnitrostátního práva příliš dlouho a nesprávně ji uplatňovaly. Je pravda, že ve Francii byla zapracována do vnitrostátního práva pouze částečně. A to z dobrého důvodu! Ve snaze vyhnout se veřejné diskusi a následně další bouři hněvu se vláda pana Sarkozyho záměrně rozhodla, že nepoužije rámcový právní předpis, nýbrž že zásady směrnice začlení do příslušných textů. Ve skutečnosti existuje pouze jediná zásada, a sice úplná a naprostá svoboda usazování a svoboda poskytování služeb! Rozdělení legislativních změn vyústilo v proces, který postrádá transparentnost. Oblast působnosti textu je stále nejasná, směrnice ve skutečnosti pokrývá některé sociální služby, které byly údajně vyloučeny. Ty, které jsou dnes skutečně vyloučeny, byly jednoduše odsunuty stranou a každé tři roky může Komise navrhnout zrušení těchto výjimek. Navíc co se týče nejkontroverznějšího ustanovení textu, tj. principu země původu, i přes to, že bylo formálně zrušeno, vplížilo se zpátky díky možnostem, které otevřela směrnice o vysílání pracovníků a nařízení o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy.

 
  
MPphoto
 
 

  Louis Grech (S&D), písemně. Hlasoval jsem pro tuto zprávu na základě toho, že na služby připadá 70 % všech pracovních míst a všech nově vytvořených pracovních míst na jednotném evropském trhu a představují nejdůležitější zdroj přímých zahraničních investic. Směrnice o službách tvoří základní rámec pro vyšší stupeň volného pohybu poskytovatelů služeb, posiluje práva spotřebitelů jako příjemců služeb a zvyšuje dostupnost informací, pomoci a transparentnosti ve vztahu k poskytovatelům služeb a jejich službám.

Z těchto důvodů by řádné provedení směrnice o službách mělo pro Komisi zůstat nejvyšší prioritou. Komise proto musí s členskými státy spolupracovat, v zájmu dalšího zlepšování administrativní součinnosti mechanismů, které spadají do oblasti působnosti směrnice, a to především zřízením plně funkčních jednotných kontaktních míst ze strany členských států.

Dále vyzývám Komisi, aby společně s členskými státy i nadále rozvíjela jednotný trh služeb na základě procesu vzájemného hodnocení stanoveného ve směrnici o službách, s cílem získat aktualizovanou zpětnou vazbu od spotřebitelů, občanů a firem s ohledem na vnitrostátní opatření pro provádění směrnice o službách v jejich členských státech, a dosáhnout toho, aby členské státy skutečně vzaly jednotný trh za svou věc.

 
  
MPphoto
 
 

  Estelle Grelier (S&D), písemně. (FR) Směrnice o službách, která byla přijata v roce 2006 a měla být provedena do vnitrostátních právních předpisů do 28. prosince 2009, i nadále vyvolává otázky v členských státech a v orgánech místních samospráv, kterých se přímo dotýká. Zpráva paní Gebhardtové z vlastního podnětu Parlamentu, která navrhuje hodnotit provádění směrnice hned v počáteční fázi, se tak dotýká některých z těchto problémů, a to hlavně nejistoty v souvislosti se sociálními službami a službami obecného zájmu (Jak jsou definovány? Kterých oblastí se to týká?), a rovněž nedostatečné transparentnosti procesu provádění v některých členských státech. Rovněž je nutno říci, že při provádění této směrnice vyčnívá Francie vzhledem ke své problematické nepružnosti a nedostatku transparentnosti. Směrnice obsahuje mnoho nařízení a prováděcích předpisů a omezující výklad výjimek uvedených ve směrnici vzbuzuje pochybnosti ve vztahu k některým službám, jako je péče o děti a osoby se zdravotním postižením. Tato zpráva z vlastního podnětu, která byla přijata velkou většinou, nyní více než kdy jindy představuje příležitost poukázat na to, že poslanci EP, a to hlavně socialisté, budou i nadále ostražitě sledovat provádění této směrnice a její dopad na veřejné služby.

 
  
MPphoto
 
 

  Nathalie Griesbeck (ALDE), písemně. (FR) Čtyři roky po přijetí směrnice o službách Evropský parlament v tomto týdnu vydal rozhodnutí o provádění dané směrnice v členských státech. Ve zprávě, kterou jsme přijali a pro niž jsem hlasovala, Evropský parlament kritizuje nedostatek informací, úplné zastavení přeshraničních služeb, zbytečnou administrativní zátěž atd. Samozřejmě že členské státy musí pokročit v provádění této směrnice, aby se poskytování přeshraničních služeb zlepšilo a usnadnilo. Kromě toho bych chtěla upozornit na složitou otázku týkající se rozsahu působnosti směrnice, která vylučuje řadu oblastí, jako jsou např. služby obecného zájmu nehospodářské povahy a některé služby (sociální služby, péče o děti, asistenční služba apod.), které zajišťují poskytovatelé pověření státem. Nejsou jasně definovány dva pojmy, a to„služba obecného zájmu nehospodářské povahy“ a „pověřování“, případně se jejich výklad v jednotlivých členských státech liší. To vedlo k nedostatečné právní jednoznačnosti, což je mi hluboce líto.

 
  
MPphoto
 
 

  Mathieu Grosch (PPE), písemně. (DE) Pro společný evropský vnitřní trh je velmi důležité, aby členské státy prováděly směrnici o službách rychle a účinně. Zvlášť pro malé a střední podniky, které chtějí mít možnost poskytovat své služby přes hranice jednotlivých států, je důležité, aby měly k dispozici jednotné kontaktní místo, které jim může poskytnout základní informace a vyjasnit potřebné postupy.

Uplynul už více než rok od vypršení lhůty, kterou měly členské státy na provedení směrnice o službách. Nemá příliš smysl, abychom pořád diskutovali o řadě změn. Bylo by užitečnější, kdybychom důkladněji prověřili proces provádění. Některé členské státy sice již přijaly potřebná opatření, ale jiné, jak se zdá, na dokument, který podepsaly, již zapomněly. Musíme proto zajistit, aby směrnice byla bezodkladně a správně provedena ve všech 27 členských státech, s cílem co nejrychleji zjednodušit proces poskytování služeb v jiných zemích.

 
  
MPphoto
 
 

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. (LT) Hlasoval jsem ve prospěch usnesení Evropského parlamentu o provádění směrnice o službách, která vstoupila v platnost v roce 2006. Cílem této směrnice je otevřít trh poskytovatelům služeb v Evropské unii, postupně odstranit protekcionistická opatření členských států bránící výkonu činnosti a naplnit zásadu volného pohybu, který je základem volného trhu. Směrnice má ovlivnit přístup na trhy, a to tím způsobem, že postupně budou zrušena svévolná omezení a bude zajištěno, aby veškerá pravidla platná v členských státech byla přiměřená a nediskriminační. Bylo výslovně potvrzeno, že tato právní úprava se nedotkne ani pracovního práva, ani práva zaměstnanců, čemuž Parlament přikládá zvláštní význam. Evropští poskytovatelé služeb musí mít možnost působit bez byrokratických překážek kdekoli v Unii. Do oblasti působnosti směrnice spadají různé služby, jejichž hrubý domácí produkt (HDP) tvoří 40 % HDP Evropské unie. Souhlasím s tím, že zásadní význam pro účinné uplatňování této směrnice má zřízení jednotných kontaktních míst.

 
  
MPphoto
 
 

  Petru Constantin Luhan (PPE), písemně. (RO) Směrnice o službách je významným krokem k vytvoření skutečného jednotného trhu služeb, který umožní podnikům, a to zejména malým a středním, poskytovat občanům lepší služby za konkurenční ceny. Podpořil jsem postoj zpravodajky, která se domnívá, že zřízení jednotných kontaktních míst (JKM) je klíčovým prvkem pro účinné uplatňování této směrnice. Tento nástroj může být velmi důležitý pro malé a střední podniky. JKM musí poskytovat dostupné, přesné, úplné a komplexní informace o formálních náležitostech, administrativních postupech, pracovním právu, daňových systémech fungujících v členských státech, a to zejména co se týče DPH, atd. Kromě toho by se podnikatelům mělo dostat pomoci při provádění nezbytných administrativních postupů. Domnívám se, že po úplném provedení směrnice do vnitrostátního práva je klíčové provést komplexní posouzení dopadu směrnice o službách na hospodářskou činnost, kvalitativní a kvantitativní úroveň zaměstnanosti, sociální ochranu, plnění cílů ochrany životního prostředí a kvalitu služeb poskytovaných spotřebitelům.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně. Hlasoval jsem pro toto usnesení. Cílem směrnice o službách přijaté v roce 2006 bylo sladit některé aspekty jednotného trhu v oblasti poskytování služeb. Členské státy měly provést směrnici o službách v plném rozsahu do konce roku 2009. Vyzývám členské státy, které své závazky dosud nesplnily, aby tak neprodleně učinily.

 
  
MPphoto
 
 

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. (FR) Jediným přínosem tohoto textu je výzva k některým členským státům, aby při provádění této směrnice o službách do vnitrostátního práva „zajistily větší transparentnost“. Francouzská vláda na to ovšem nedbá! Kromě toho tato zpráva sociálně demokratické poslankyně EP potvrzuje neoliberální diktát této škodlivé směrnice a zachází dokonce až tak daleko, že volá k pořádku členské státy, které „neprojevují dostatečnou snahu“ o její provádění. A co je ještě horší, tato sněmovna připouští, že není schopna posoudit důsledky tohoto provádění! Pravděpodobně z toho důvodu nehlasujeme jmenovitě. Jména odpovědných osob tak zůstanou neznámá. Budu hlasovat proti.

 
  
MPphoto
 
 

  Nuno Melo (PPE), písemně. (PT) Směrnice 2006/123/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu se snaží odstranit doposud existující překážky, které brání přeshraničnímu poskytování služeb. Po určitých potížích s prováděním směrnice do vnitrostátního práva v důsledku pochybností ze strany některých členských států budou ve všech členských státech konečně vydány pokyny pro tento postup, který má zjednodušit koordinaci mezi členskými státy v oblasti ochrany spotřebitele, ochrany životního prostředí a veřejného zdraví a bezpečnosti, a tato zpráva přispěje k ještě účinnějšímu provádění a lepšímu fungování předložených opatření. To je vysvětlení mého hlasování.

 
  
MPphoto
 
 

  Andreas Mölzer (NI), písemně. (DE) Evropská unie poskytuje širokou škálu příležitostí, a to zejména poskytovatelům služeb. Jednotné předpisy Unie značně usnadnily přeshraniční práci a zaměstnancům se nabízí stále větší množství pobídek, aby několik let pracovali v zahraničí. Často se však musí potýkat s vnitrostátními předpisy v oblasti služeb, jimž nerozumějí a které často způsobují problémy a nedorozumění. Nehlasoval jsem pro zprávu, protože neposkytuje dostatek informací o nákladech na jednotná kontaktní místa.

 
  
MPphoto
 
 

  Radvilė Morkūnaitė-Mikulėnienė (PPE), písemně. (LT) Přijetí směrnice o službách má usnadnit působení firem za hranicemi jejich vlastního státu. Vytvořený systém podstatně snížil administrativní zatížení. Zkušenosti však ukazují, že malé podniky v některých členských státech Evropské unie musí stále ještě překonávat mnoho byrokratických úskalí. Uvažovaný princip jednotného kontaktního místa v mnoha zemích nefunguje nebo funguje nedostatečně a podnikatelé jsou někdy stále ještě nuceni obstarávat si nesčetné licence, které musí být zkoumány celou řadou kontrolních orgánů. S těmito nepříjemnostmi se potýkají nejen místní podnikatelé, ale také poskytovatelé služeb, kteří chtějí poskytovat služby v jiných členských státech Unie. Se zněním zprávy proto souhlasím a zároveň vyzývám členské státy EU, aby se i nadále snažily usnadňovat podnikání a zajistit volný pohyb služeb.

 
  
MPphoto
 
 

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. (IT) Proces provádění směrnice o službách do vnitrostátního práva vychází z jedinečného postupu, jehož cílem je vytvoření transparentních a soudržných systémů členských států s odkazem na výsledky vlastního provedení směrnice, stejně jako zhodnocení výsledků na vnitřním trhu po provedení směrnice do vnitrostátního práva. To je cílem této zprávy, pro kterou jsem hlasoval kvůli nutnosti prověřit konání členských států. Podpora sbližování právních předpisů prostřednictvím vzájemného hodnocení jejich účinného provádění by nejen usnadnila práci členským státům (které jsou tak pozadu, že Parlament v této zprávě považuje za nutné jejich práci sledovat), ale zároveň by nastavila pevný rámec pro systém jednotných kontaktních míst, která zajistí poskytování informací malým a středním podnikům. Chtěl bych pouze konstatovat, že naše hospodářství je ze 75 % založeno na službách a že na globálním trhu musí být rozhodně naší silnou stránkou. Domnívám se, že větší liberalizace, což neznamená nedostatek pravidel, ale pouze větší konkurenci, je pro budoucnost žádoucí.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. (PT) Směrnice o službách se snaží přispět k dotvoření vnitřního trhu pro služby a současně zajistit vysokou úroveň kvality a sociální soudržnost. Tento nástroj má sloužit k  růstu v rámci Unie, a jeho uplatňování je zahrnuto do strategie Evropa 2020 a do Aktu o jednotném trhu. Provedení směrnice o službách do vnitrostátního práva představuje velkou výzvu pro členské státy, veřejnou správu a orgány místních samospráv, a to jak proto, co stanoví s ohledem na právo na usazování a právo poskytování služeb, tak proto, že zřizuje jednotná kontaktní místa, která mají pomáhat poskytovatelům služeb, a to zejména malým a středním podnikům. Tato směrnice značně usnadňuje osobám samostatně výdělečně činným a hlavně malým a středním podnikům působit v jiných členských státech, rozvíjet zde nové oblasti podnikání a přijímat zaměstnance. Hlasovala jsem pro, neboť jsem přesvědčena, že velké úsilí ze strany všech zúčastněných orgánů v oblasti administrativní spolupráce, jehož nasazení vyžaduje informační systém vnitřního trhu a jednotná kontaktní místa, povede nakonec k větší součinnosti a k vytvoření sítí na vnitrostátní, regionální a místní úrovni v celé Unii a zároveň přiblíží nejodlehlejší regiony ke skutečnému vnitřnímu trhu.

 
  
MPphoto
 
 

  Paulo Rangel (PPE), písemně. (PT) Cílem směrnice 2006/123/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (Směrnice o službách) je otevřít trh poskytovatelům služeb v rámci Evropské unie, postupně odstranit protekcionistická omezení členských států bránící výkonu činnosti a naplnit zásadu volného pohybu, který je základem společného trhu. Jedná se o důležitý nástroj na cestě k vytvoření skutečného vnitřního trhu služeb, který má umožnit podnikům, především malým a středním, poskytovat kvalitnější služby za konkurenční ceny na celém území Unie a přispívat tak ke zvyšování prosperity a rovněž ke vzniku pracovních příležitostí. Je proto velmi důležité, jak zpravodajka správně poznamenává, zajistit uspokojivé provedení a uplatňování směrnice členskými státy, které musí odstranit byrokratické překážky a zajistit přístup k důležitým informacím pro podnikatele, konkrétně skrze podporu zřízení jednotných kontaktních míst.

 
  
MPphoto
 
 

  Evelyn Regner (S&D), písemně. (DE) Hlasovala jsem pro zprávu o provádění směrnice o službách, protože ji považuji za velmi vyváženou. Zaměřuje se na vyhodnocení praktických problémů a předkládá konkrétní návrhy na jejich řešení. Pocházím ze země, kde směrnice o službách nebyla dosud do vnitrostátního práva provedena. Domnívám se, že je nutno směrnici provést a zároveň přijmout opatření na obranu před levnou pracovní silou a sociálním dumpingem. Podle mě je také důležité, že zpráva o provádění směrnice o službách upozorňuje na oblasti, které byly záměrně vynechány, např. sociální a zdravotní služby. Toto musí být při procesu provádění přesně dodrženo.

 
  
MPphoto
 
 

  Frédérique Ries (ALDE), písemně. (FR) Téměř čtyři a půl roku po přijetí pověstné směrnice o službách, tzv. Bolkesteinovy směrnice, je toto zásadní téma zahrnující škálu činností, na které připadá přibližně 40 % HDP a pracovních míst Unie, opět na pořadu jednání Evropského parlamentu. Naštěstí se situace již uklidnila a zdá se, že levicově zaměřené strany opustily svůj dogmatický postoj ke směrnici o službách, jejímž cílem je, a to je důležité zdůraznit, odstranění zbytečných a omezujících opatření, které ztěžují poskytování služeb v rámci Evropské unie. Je třeba říci, že zpráva paní Gebhardtové, o níž se dnes hlasovalo, se více než na obsah textu zaměřuje na hodnocení úsilí členských států o provedení směrnice.

Toto provedení do vnitrostátního práva je v souladu se směrnicí, neboť do konce roku 2009 měly členské státy zjednodušit své administrativní postupy a zřídit jednotná kontaktní místa, která firmám umožní snadněji splnit formální náležitosti elektronickou cestou. Přinejmenším můžeme říci, že v mnoha členských státech stále ještě zbývá pokročit kupředu v zájmu posílení jednotného trhu a usnadnění každodenní činnosti malých a středních podniků, z nichž pouze 8 % působí mimo své vnitrostátní hranice.

 
  
MPphoto
 
 

  Crescenzio Rivellini (PPE), písemně. (IT) Dnes jsme v této sněmovně hlasovali o zprávě o provádění směrnice o službách. Cílem směrnice je otevřít v Evropské unii trh poskytovatelům služeb, postupně odstranit protekcionistická opatření členských států bránící výkonu činnosti při zajišťování služeb a naplnit zásadu volného pohybu zboží a služeb v Unii, který je pro jednotný trh to hlavní. Stručně řečeno, evropští poskytovatelé služeb musí mít možnost působit bez byrokratických překážek kdekoli v rámci Evropské unie.

Zpráva paní Gebhardtové z vlastního podnětu nám umožňuje hodnotit provádění směrnice o službách. Tato mimořádně důležitá směrnice vstoupila v platnost v prosinci 2006 a tříletá lhůta pro její provedení vypršela ke dni 28. prosince 2009. Hodnocení zpravodajky skutečně ukazuje, že některé členské státy dosud nepřijaly všechny horizontální právní předpisy, které jsou pro řádné provedení této směrnice zapotřebí, a proto je třeba na tom stále pracovat a snažit se zavést všechny mechanismy, které směrnice o službách stanoví.

 
  
MPphoto
 
 

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. Nakonec jsme hlasovali proti tomuto textu, protože co se týče služeb obecného zájmu, zpráva uvádí, že většina členských států nenarazila na žádné podstatné problémy. Toto znění je sice určitým usměrněním původního návrhu stínové zpravodajky z Evropské lidové strany/Křesťanských demokratů (Handzliková, Polsko), podle níž zde nedošlo k vůbec žádným problémům, avšak stále ještě ve značné míře ignoruje nejistoty, které směrnice vytváří zejména v oblasti sociálních služeb zahrnutých do rozsahu její působnosti nebo z něj vyloučených.

Kromě toho zpráva podporuje nadšené očekávání ohledně účinku na zaměstnanost, i když Komise žádné posouzení dopadu vůbec neprovedla a některá posouzení dopadu na vnitrostátní úrovni naznačují, že počet vytvořených pracovních míst je velmi nízký. Co se týče dopadu na zánik pracovních míst, nejsou k dispozici žádné údaje, neexistují ani údaje o vlivu na kvalitu pracovních míst, nemluvě o tlaku na úrovni pracovních standardů v důsledku některých rozsudků ESD po přijetí této směrnice.

 
  
MPphoto
 
 

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. (IT) Hlasovala jsem pro toto usnesení, protože se domnívám, že vytvoření zcela dynamického trhu se službami je jednou ze základních priorit Evropské unie. V současné době i přes významný pokrok, kterého bylo dosaženo na jednotném trhu, připadá na služby pouze jedna pětina celkového obchodu v Evropě a pouhých 8 % malých a středních podniků působí v jiném než ve svém vlastním členském státu. Statistické údaje uvedené ve sdělení o jednotném trhu přijatém Komisí loni v říjnu hovoří zcela jasně: liberalizací služeb bychom v příštích 10 letech dosáhli 4% nárůstu hrubého domácího produktu (HDP). Tohoto cíle lze dosáhnout pouze vytvořením a uplatňováním společných pravidel.

V současné krizi musíme využít stávajícího potenciálu růstu a pomoci firmám rozvíjet se, inovovat a vytvářet více pracovních míst. Jedině tak budeme schopni nabízet spotřebitelům i podnikům lepší a konkurenceschopnější služby. Jednotný trh se službami musí být nástrojem pro oživení hospodářského růstu, opětovné získání důvěry zákazníků a zajištění spolehlivých produktů pro všechny.

 
  
MPphoto
 
 

  Czesław Adam Siekierski (PPE), písemně. (PL) Na jednotném trhu existuje řada omezení v oblasti služeb, a tudíž význam této zprávy spočívá v tom, že analyzuje uplatňování přijatých řešení. Cílem směrnice o službách je dosáhnout úplného vytvoření jednotného vnitřního trhu se službami. Má také významným způsobem usnadnit malým a středním podnikům zahájení a rozšíření jejich činnosti. To podpoří vznik nových pracovních míst a pomůže v boji s nezaměstnaností. Občanům budou poskytovány kvalitnější služby za konkurenční ceny a zlepší se úroveň bezpečnosti v daném odvětví.

Bude však velmi důležité posoudit dopad směrnice poté, co bude v plné míře provedena členskými státy. Při sledování tohoto procesu by měl Evropský parlament sehrát důležitou úlohu jako jeden z klíčových účastníků projektu. Rychlé a správné provedení směrnice je základní podmínkou k dosažení cílů politiky soudržnosti a regionální politiky a může nám pomoci dosáhnout cílů strategie Evropa 2020, pomůže-li odstranit vyčerpání jednotného trhu, které je v současné době v odvětví služeb patrné.

 
  
MPphoto
 
 

  Bart Staes (Verts/ALE), písemně. (NL) V roce 2006 byla zavedena liberalizace trhu se službami. V té době hlasovala skupina Zelených/Evropské svobodné aliance proti směrnici o službách, protože ta měla řadu nedostatků a nezaručovala právní jistotu. Zpráva, o níž se má dnes hlasovat, shrnuje potíže, na které jsme při provádění této směrnice o službách narazili. Ačkoliv směrnice obsahuje některé dobré prvky, jako je požadavek na pravidelný přezkum a posouzení dlouhodobých účinků, obsahuje rovněž prvky, s nimiž nesouhlasím, např. tvrzení, že členské státy se v procesu provádění setkaly jen s málo problémy, případně ne s žádnými podstatnými. To ovšem není pravda, protože zůstává nejasné, zda se na některé sociální služby tato směrnice vztahuje, či nikoli. Zpráva se také příliš optimisticky vyjadřuje o možnosti vytváření pracovních míst.

Nikdy neproběhl žádný výzkum zjišťující, kolik pracovních míst bylo vytvořeno, ani kolik pracovních míst zaniklo, nezkoumala se kvalita volných pracovních míst, natož zvýšený tlak na pracovní podmínky po rozhodnutích Soudního dvora. Kromě toho ve zprávě není ani zmínka o právní nejistotě, která je důsledkem toho, že nebyla zformulována žádná jasná alternativa k principu země původu. Zelení však požádali o přezkum zákazu klást na poskytovatele služeb ze strany členských států další požadavky, ale tato žádost byla zamítnuta. Hlasoval jsem proti.

 
  
MPphoto
 
 

  Catherine Stihler (S&D), písemně. Tuto zprávu o provádění směrnice o službách 2006/123/ES jsem podpořila. Je důležité, aby pracovní právo i sociální práva byla dodržována, neboť se tím zlepší vnitřní trh pro služby, z čehož budou mít prospěch obchodníci i spotřebitelé.

 
  
MPphoto
 
 

  Róża Gräfin von Thun und Hohenstein (PPE), písemně. – Zpráva paní Gebhardtové má moji velkou podporu. Lhůta pro provedení směrnice o službách před rokem vypršela a já vítám skutečnost, že Parlament zaostřuje pozornost na to, jakého pokroku členské státy dosáhly. Odvětví služeb se velkou měrou podílí na HDP Unie, přesto přeshraniční obchod se službami stále výrazně zaostává za úrovní obchodu se zbožím. Tato zpráva ukazuje, že provedení směrnice není úplné a její výhody občané zatím plně nepocítili. Důležité ustanovení směrnice se týká jednotných kontaktních míst (JKM) ve všech členských státech, která informují poskytovatele služeb o právech a možnostech v jiných členských státech Unie. Podle mého názoru zásadním problémem, který tato zpráva nadnesla, je naprosto nedostatečné využití těchto JKM. Důrazně podporuji návrh zorganizovat účinnou informační kampaň na zviditelnění JKM. Na propagační kampaň by Komise měla vyčlenit prostředky. Také však zdůrazňuji úlohu orgánů v daném místě v členských státech, které mají kontakty a odborné znalosti potřebné pro správné zacílení této kampaně. Pokud k tomu nedojde, úsilí Unie o posílení přeshraničního obchodu se službami bude marné.

 
  
MPphoto
 
 

  Georgios Toussas (GUE/NGL), písemně. (EL) Provedení neúspěšného antipracovního právního předpisu o „liberalizaci“ služeb, známého jako Bolkesteinova směrnice, podporuje rozsáhlé zpátečnické změny na úkor pracující třídy a nejnižších vrstev obyvatelstva. Otevření trhů se službami, které představují 40 % HDP a pracovních míst v Unii, zahrnuje zrušení kolektivních smluv, omezení práva na mzdy a již nabytých pracovních, sociálních a jiných práv a rozprodej strategických veřejných sektorů hospodářství, která jsou majetkem lidu. Evropský parlament ve svém návrhu usnesení o službách vyzval Evropskou unii a buržoazní vlády v členských státech k urychlení kapitalistické restrukturalizace, aby směrnice o „liberalizaci služeb“ mohla být provedena v plném rozsahu, na základě nedávného sdělení Komise nazvaného „K Aktu o jednotném trhu“ v roce 2011, s cílem dále drasticky snižovat počet pracovních sil a umožnit monopolům proniknout za kapitálem do nových, ziskových odvětví. Vytvoření jednotných kontaktních míst (JKM) pro společnosti zajišťující služby ve všech členských státech je záminkou pro urychlené provedení antipracovní směrnice, jejíž ratifikace vyvolala bouři protestů pracujících ve všech členských státech. Řecká komunistická strana hlasovala proti tomuto návrhu usnesení o provádění směrnice o službách.

 
  
MPphoto
 
 

  Derek Vaughan (S&D), písemně. V plné míře podporuji zprávu Evelyne Gebhardtové o provádění směrnice o službách. Činnosti, na něž se směrnice z roku 2006 vztahuje, představují 40 % HDP a pracovních míst Unie. Nicméně vzhledem k rozdílným způsobům provádění směrnice v jednotlivých členských státech je těžké, aby v odvětví služeb byla směrnice plně využita. Směrnice umožňuje poskytovatelům služeb působit mimo svou zemi, což je nedílnou součástí jednotného trhu Unie, a omezením byrokracie na vnitrostátní úrovni může přispět k hospodářskému růstu Unie a k dosažení jejích cílů v oblasti zaměstnanosti. Podle zprávy musí každý členský stát zajistit, aby se firmám, které chtějí poskytovat služby přes hranice, dostávalo více informací. Poskytování informací prostřednictvím jednotných kontaktních míst (JKM) umožní, aby odvětví služeb mělo z přeshraničního obchodu prospěch. Velmi důležité také je zřídit fyzické i elektronické kontaktní místo, aby uživatelé mohli získat všechny důležité informace a odpovědi na své dotazy. Zpráva rovněž navrhuje zařazení služeb, které byly z původní směrnice v roce 2006 vyjmuty, tedy zdravotních služeb, dopravy a sociálních služeb. To by dále rozšířilo oblast působnosti směrnice a přineslo prospěch většímu počtu pracovníků v odvětví služeb.

 
  
MPphoto
 
 

  Angelika Werthmann (NI), písemně. (DE) V Evropské unii připadá na odvětví služeb přibližně 70 % HDP. V některých zemích, jako je Rakousko, odkud pocházím, je toto odvětví motorem hospodářského růstu. Směrnice má odstranit bezdůvodné překážky ztěžující poskytování přeshraničních služeb. Zejména malé a střední podniky se často potýkají s byrokratickými omezeními a diskriminací, která jim brání v plném rozsahu využívat společný vnitřní trh. Směrnice zohledňuje konkrétní sociální situaci jednotlivých členských států. Rozšíření možností kontroly v cílové zemi představuje významný krok kupředu. Je však třeba urychleně zavést mechanismus ukládání účinných sankcí pro zahraniční poskytovatele služeb, kteří porušují zákon. Hlasovala jsem pro zprávu paní Gebhardtové, protože doufám, že provedení směrnice o službách poskytne trhu práce nový impuls.

 
  
  

Zpráva: Antonio Cancian (A7-0020/2011)

 
  
MPphoto
 
 

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. (PT) Souhlasím s touto zprávou, protože se domnívám, že jde o uspokojivý a vyvážený kompromis zajišťující práva cestujících, aniž by přitom představoval přehnanou administrativní zátěž pro dopravce, z nichž většinu tvoří malé a střední podniky.

Jedná se o úspěch Parlamentu, kterému se podařilo změnit rozsah z 500 km, což prosazovala Rada, na 250 km; také byl úspěšný v otázce práv cestujících, zejména osob se sníženou pohyblivostí. Zdůraznit by se měly rovněž tyto body: záruka ubytování v případě zrušení cesty, právo na okamžitou pomoc v případě nehody, právo na náhradu škody v případě zrušení cesty a elektronické poskytování aktualizovaných informací cestujícím.

 
  
MPphoto
 
 

  Marta Andreasen (EFD), písemně.Jsme proti této právní úpravě, neboť je jisté, že:

1. dodatečné náklady na dodatečná práva povedou k trvale vyšším cenám jízdenek plošně pro všechny cestující;

2. autobusové a autokarové trasy, které přinášejí okrajový nebo nulový zisk a neposkytují žádný prostor pro zvýšení cen jízdenek, budou zcela zrušeny a v těchto místech nebude fungovat žádná dopravní obslužnost.

EU by neměla mít právo přijímat zákony za Spojené království. Trváme na tom, že Spojené království má jako národní stát právo sám sebe spravovat a vytvářet si vlastní zákony, přičemž zákony z oblasti dopravy a životního prostředí nejsou výjimkou.

 
  
MPphoto
 
 

  Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. (LT) Hlasovala jsem ve prospěch tohoto usnesení, v němž Evropský parlament vyjadřuje svůj postoj k ochraně práv cestujících. Nařízení se vztahuje na pravidelnou linkovou dopravu v rámci členských států EU i mezi nimi, v případě, kdy není plánovaná vzdálenost větší než 250 km. Hovoříme o právech cestujících, jejichž autobusové nebo autokarové spojení bylo zrušeno nebo opožděno o více než 120 minut. Cestujícím by v tomto případě měla být okamžitě nabídnuta možnost volby mezi pokračováním v cestě, přesměrováním do cílového místa určení bez jakýchkoli dalších nákladů nebo vrácením ceny jízdenky. Pokud dopravce není schopen tuto možnost nabídnout, mají cestující kromě nároku na navrácení ceny jízdenky navíc nárok na náhradu škody. V případě zrušení nebo zpoždění cesty je rovněž důležité, aby cestující dostali všechny potřebné informace. Kromě toho je rovněž nutné nabídnout asistenční službu v případě, kdy je zrušena nebo zpožděna o více než 90 minut cesta, která trvá déle než tři hodiny.

V takových případech musí být cestujícím nabídnuto jídlo nebo občerstvení, stejně jako ubytování na maximálně dvě noci. Povinnost zajistit ubytování však neplatí, pokud jsou důvodem zrušení nebo zpoždění cesty nepříznivé povětrnostní podmínky nebo velké přírodní katastrofy. S ohledem na obtíže, kterým čelili cestující letos v zimě, kdy se nemohli dostat do cíle kvůli povětrnostním podmínkám, a dokonce museli strávit několik nocí na nádražích, by mělo být jejich právo na ubytování zajištěno.

 
  
MPphoto
 
 

  Elena Oana Antonescu (PPE), písemně. (RO) V Evropské unii cestuje každoročně více než 70 milionů Evropanů autobusy a autokary. Díky přísnému postoji, který zaujal Evropský parlament v otázce práv osob cestujících autobusem či autokarem, budou dopravci v celé EU od nynějška v souladu s právy cestujících poskytovat informace, pomoc a náhradu škod. Evropané nyní bez ohledu na použité dopravní prostředky požívají ochrany na úrovni EU. Podporuji tuto zprávu, která se věnuje nadměrnému příjmu rezervací na autobusové či autokarové spojení, zpoždění o více než dvě hodiny u cest delších než 250 km, stejně jako zrušení cest. Kromě toho jsem přesvědčena, že se politika nediskriminace osob s omezenou schopností pohybu a orientace odráží v souboru základních práv týkajících se poskytování pomoci na autobusových nádražích, včetně bezplatné přepravy speciálního vybavení, jako jsou invalidní vozíky. Hlasovala jsem pro tuto zprávu, která podporuje práva osob se zdravotním postižením a sníženou schopností pohybu a orientace, jako je nediskriminační přístup k dopravě a právo na náhradu za ztrátu nebo poškození invalidních vozíků nebo jiného vybavení pro mobilitu.

 
  
MPphoto
 
 

  Liam Aylward (ALDE), písemně. (GA) Osoby se zdravotním postižením musí mít přístup k dopravním systémům a je nutné chránit práva osob s omezenou schopností pohybu a orientace, pokud jde o získání pomoci na zastávkách a nádražích. I když souhlasím, že cestující mají právo na lepší informace a pomoc od provozovatelů a na nádražích po celé EU, je důležité, aby to nepředstavovalo neúměrnou zátěž pro malé, tuzemské nebo dobrovolné provozovatele, kteří působí ve venkovských oblastech, což by je nutilo omezit poskytované služby.


Autobusové linky, které provozují vnitrostátní nebo dobrovolní poskytovatelé, jsou často pro místní a venkovské komunity nezbytné. V důsledku dodatečných nákladů, které tato zpráva doporučuje, by se zvýšily ceny a omezil by se počet dostupných tras a někteří dopravci by pravděpodobně museli provoz ukončit. Nadměrná regulace by přinesla značnou zátěž těmto provozovatelům, kteří jsou často již pod tlakem, a výsledkem by byly omezené služby pro obyvatele venkova. Dopravní systém, který dobře funguje na místní úrovni, je lepší než služba, která je ukončena kvůli nadměrné regulaci.

 
  
MPphoto
 
 

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně.(LT) Hlasoval jsem pro tento důležitý dokument. S ohledem na růst v odvětví dopravy a zvyšující se mobilitu občanů EU je nezbytné nastolit celoevropská práva na ochranu cestujících a zajistit rovné podmínky mezi dopravci z různých členských států. Cestující v letecké dopravě mají již dlouho řadu práv a před dvěma lety se sjednotila práva cestujících v železniční a letecké dopravě a byla zajištěna vysoká úroveň ochrany. Podobná práva musí být zajištěna také cestujícím v autobusové dopravě a musí se zlepšit možnosti cestování osob s omezenou schopností pohybu a orientace. Domnívám se, že po dlouhých a složitých jednáních se podařilo dosáhnout opravdu dobré a vyvážené dohody s Radou, která plně chrání práva cestujících, aniž by zatěžovala dopravce, z nichž ve většině jde o malé a střední podniky. Od nynějška budou mít cestující autobusem právo na náhradu škody v případě, že je jejich cesta zrušena, opožděna nebo odložena. Dále se řeší otázka poškozených nebo ztracených zavazadel a byla stanovena jasná pravidla týkající se práva na náhradu škody v případě nehody.

 
  
MPphoto
 
 

  Gerard Batten and Nigel Farage (EFD), písemně.Jsme proti této právní úpravě, neboť je jisté, že:

1. dodatečné náklady na dodatečná práva povedou k trvale vyšším cenám jízdenek plošně pro všechny cestující;

2. autobusové a autokarové trasy, které přinášejí okrajový nebo nulový zisk a neposkytují žádný prostor pro zvýšení cen jízdenek, budou zcela zrušeny a v těchto místech nebude fungovat žádná dopravní obslužnost.

EU by neměla mít právo přijímat zákony za Spojené království. Trváme na tom, že Spojené království má jako národní stát právo sám sebe spravovat a vytvářet si vlastní zákony, přičemž zákony z oblasti dopravy a životního prostředí nejsou výjimkou.

 
  
MPphoto
 
 

  Jean-Luc Bennahmias (ALDE), písemně.(FR) Úmysl sladit práva cestujících v autobusy a autokary s právy cestujících v železniční a letecké dopravě je samozřejmě vynikající. Přesto jsem se zdržel hlasování, protože podle mého názoru nejde text dostatečně daleko.


Limitování práva na odškodnění v případě velkého problému 250 kilometry v podstatě vylučuje tři země Evropské unie. Přitom by šlo snadno pro tyto země zavést jednoduchý mechanismus výjimek. Obecněji řečeno jsou cestující v autobusové a autokarové dopravě celkově sociálně slabší. Vzhledem k tomu, že o otázce mobility se často hovoří, bylo by dobré jim vyslat signál týkající se kratších cest, než je 250 kilometrů.

 
  
MPphoto
 
 

  Mara Bizzotto (EFD), písemně. (IT) Pokud jde o tento text, nemohu jinak než podpořit zprávu pana Canciana, na základě které zde v rámci institucionální debaty nejen že usilujeme o vytvoření společného základu pro zajištění ochrany práv cestujících v autobusové a autokarové dopravě, ale snažíme se také řádně zohlednit požadavky mobility znevýhodněných a zdravotně postižených osob. Z tohoto důvodu jsou autobusové a autokarové společnosti vyzývány, aby se vybavily a vyškolily tak, aby mohly zajistit minimální úroveň pomoci osobám se zdravotním postižením nebo osobám s omezenou schopností pohybu a orientace, pokud cestující informuje přepravce o svých potřebách do 36 hodin před odjezdem. Zdá se proto, že dosažený kompromis vytváří společné minimální standardy výrazně ve prospěch cestujících, aniž by nadměrně zatěžoval dopravce, což jsou většinou malé a střední podniky.

 
  
MPphoto
 
 

  Sebastian Valentin Bodu (PPE), písemně. (RO) Díky výsledku úterního hlasování Evropský parlament úspěšně přidal do právních předpisů týkajících se práv evropských cestujících, které se mají plošně provádět od jara 2013, chybějící kousek.

Jednání byla obtížná. Pravidla se nicméně budou vztahovat na všechny vnitrostátní nebo přeshraniční cesty po silnicích delší než 250 km. Silniční dopravu bylo nutné standardizovat, neboť evropští občané tento druh dopravy stále více využívají; představuje totiž levnější a pohodlnější variantu cestování na krátké vzdálenosti, které nepokrývá letecká doprava. V kontextu evropské dopravy je jen přirozené, že pravidla pro odškodnění, která již dlouho platí v letecké dopravě, budou mít ekvivalent i v silniční dopravě.

V příliš mnoha případech používají silniční dopravci pravidla dle vlastního uvážení, a to zejména v zemích, které vstoupily do Unie v poslední době. Když jim přibude odpovědnost, může to jen pomoci zlepšit nabízené služby. Každý cestující, ať už cestuje letadlem nebo po silnici, si musí být vědom svých práv, a to zejména v situacích, kdy platí za určitou službu a někdy dostane něco úplně jiného. Doufám, že dočasnou výjimku z těchto pravidel nebude požadovat příliš mnoho států a že budou uplatňována na všech úrovních od roku 2013.

 
  
MPphoto
 
 

  Vito Bonsignore (PPE), písemně. (IT) Chtěl bych poblahopřát panu Cancianovi k vynikající práci, díky které jsme dosáhli uspokojivého a dobře vyváženého kompromisu. Díky této zprávě budou totiž od tohoto dne zaručena práva cestujících v autobusové a autokarové dopravě, kteří jako jediní dosud nejsou na evropské úrovni výslovně chráněni. Proto jsem hlasoval pro tento dokument, na němž oceňuji také to, jakou pozornost věnuje automobilovým společnostem působícím v tomto odvětví.


Díky dosažené dohodě se podařilo předejít nadměrnému zatížení dopravců, jejichž podniky jsou často rodinného typu a skromných rozměrů. Současně si myslím, že je důležité, aby Evropská unie přijala zvláštní předpis, na jehož základě brzy vznikne listina práv cestujících, zaměřená zejména na potřeby zdravotně postižených osob nebo osob s omezenou schopností pohybu a orientace.

 
  
MPphoto
 
 

  Jan Březina (PPE), písemně. (CS) Schválený text nařízení považuji za vyvážený kompromis zajišťující práva cestujících, aniž by přitom představoval přehnanou administrativní zátěž pro dopravce, z nichž většinu tvoří malé a střední podniky. Považuji za úspěch, že se EP podařilo prosadit proti vůli Rady působnost nařízení na veškerou linkovou, vnitrostátní a přeshraniční dopravu, kde je vzdálenost 250 km a více, zatímco Rada prosazovala minimální vzdálenost 500 km. Vítám, že v případě zrušení, zpoždění delšího než 120 minut nebo nadměrného příjmu rezervací budou mít cestující kromě nároku na pokračování v cestě nebo přesměrování do cílového místa určení či proplacení ceny jízdenky nárok na náhradu v hodnotě 50 % ceny jízdenky. Vzhledem k tomu, že nařízení o právech cestujících autobusy navazuje na nařízení o právech cestujících vlaky, netěší mě, že na rozdíl od cestujících autobusy si cestující vlaky musí v mnoha státech EU na uplatnění svých práv počkat, zejména pokud jde o nárok na vrácení čtvrtiny až poloviny jízdného při zpoždění nad jednu hodinu.

I české ministerstvo dopravy využilo možnosti odložit platnost příslušné evropské legislativy o pět let. Jako důvod uvedlo poměrně rozsáhlou stavební činnost na tuzemské železniční síti, kvůli které se vlaky zpožďují. To v konečném důsledku znamená zavedení systému dvojích standardů znevýhodňujícího jednu skupinu cestujících oproti jiné.

 
  
MPphoto
 
 

  David Campbell Bannerman (ECR), písemně.Jsme proti této právní úpravě, neboť je jisté, že:

1. dodatečné náklady na dodatečná práva povedou k trvale vyšším cenám jízdenek plošně pro všechny cestující;

2. autobusové a autokarové trasy, které přinášejí okrajový nebo nulový zisk a neposkytují žádný prostor pro zvýšení cen jízdenek, budou zcela zrušeny a v těchto místech nebude fungovat žádná dopravní obslužnost.

EU by neměla mít právo přijímat zákony za Spojené království. Trváme na tom, že Spojené království má jako národní stát právo sám sebe spravovat a vytvářet si vlastní zákony, přičemž zákony z oblasti dopravy a životního prostředí nejsou výjimkou.

 
  
MPphoto
 
 

  Carlos Coelho (PPE), písemně. (PT) Vzhledem k tomu, že se odvětví dopravy neustále rozšiřuje, je nezbytné, aby práva na ochranu cestujících, srovnatelné s podmínkami u ostatních druhů dopravy, platila v celé EU rovněž i pro autobusovou a autokarovou dopravu, která zaznamenala nárůst o více než 5 % a dosáhla ročního objemu 72,8 milionu cestujících. Je také důležité zajistit rovné podmínky, pokud jde o hospodářskou soutěž mezi dopravci z různých členských států a mezi různými druhy dopravy. Domnívám se proto, že je důležité, že se téměř po dvou letech jednání podařilo dosáhnout dohody, která těmto cestujícím umožní využívat všech práv, zejména pokud jde o pomoc v případě nehody, zpoždění, zrušení cesty, náhrady atd. Současně je zvláštní pozornost věnována právům osob se zdravotním postižením a sníženou schopností pohybu a orientace. Podporuji tento kompromis, neboť jsem přesvědčen, že je zcela uspokojivý a vyvážený, protože zajišťuje práva cestujících, aniž by přitom představoval přehnanou administrativní zátěž pro dopravce, z nichž většinu tvoří malé a střední podniky.

 
  
MPphoto
 
 

  Vasilica Viorica Dăncilă (S&D), písemně. (RO) Považuji za dobré znamení, že lze konečný text považovat za velmi uspokojivý a dobře vyvážený kompromis zajišťující práva cestujících, aniž by přitom představoval přehnanou administrativní zátěž pro dopravce, z nichž většinu tvoří malé a střední podniky.

 
  
MPphoto
 
 

  Anne Delvaux (PPE), písemně.(FR) Komise předložila v prosinci 2008 návrh nařízení o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě. Hlavním cílem tohoto návrhu bylo zavést společná ustanovení týkající se těchto práv. To se nyní stalo a jsem potěšena, že cestující autobusem na trasách v délce nejméně 250 km budou nyní mít po celé EU stejná práva na informace, pomoc a náhradu v případě zrušení cesty, nadměrného příjmu rezervací nebo zpoždění o dvě hodiny či více.

Cestující budou mít možnost volby mezi proplacením ceny jízdenky a pokračováním v cestě za stejných podmínek a bez dodatečných nákladů. Pokud je jedinou dostupnou možností proplacení jízdenky, musí mít nárok na náhradu v hodnotě 50 % ceny jízdenky. Kromě toho budou mít cestující také nárok na odškodnění v případě ztráty nebo poškození zavazadel.

 
  
MPphoto
 
 

  Lena Ek, Marit Paulsen, Olle Schmidt and Cecilia Wikström (ALDE), písemně. (SV) Evropský parlament tento týden hlasoval o zprávě, která má na evropské úrovni zajistit práva pro cestující autobusy a autokary. Dosažený kompromis s Radou je krokem správným směrem, ale oblast působnosti tohoto nařízení je bohužel omezená, a proto jsme se rozhodli zdržet se hlasování.

Jsme přesvědčeni, že je problematické, že byly z dohody vyloučeny tři členské státy – Lucembursko, Malta a Kypr –, neboť to značně oslabuje celkovou ochranu cestujících v Evropě. Domníváme se také, že vzdálenost 250 km je jako základ pro právní předpisy EU příliš dlouhá, protože to v praxi znamená, že cestující autobusy a autokary nebudou při cestě z Lucemburku do Štrasburku nebo z Malmö do Växjö právními předpisy chráněni. To je politováníhodné.


Jsme také proti doložce vyšší moci, která omezuje odpovědnost dopravce v případě zrušení nebo zpoždění cesty způsobeného nepříznivými klimatickými podmínkami nebo velkými přírodními katastrofami. Považujeme to za znepokojující precedent pro nadcházející revizi nařízení o právech cestujících v letecké dopravě.

Vítáme nicméně zlepšení práv osob se zdravotním postižením, které tato dohoda přináší, i další pomoc, na kterou budou mít tito lidé nyní nárok.

 
  
MPphoto
 
 

  Edite Estrela (S&D), písemně. (PT) Hlasovala jsem ve prospěch této zprávy o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě, protože těmto cestujícím přiznává práva srovnatelná s právy cestujících jinými druhy dopravy. Toto nové nařízení obsahuje důležitá ustanovení, která se týkají zejména práv osob se zdravotním postižením nebo osob s omezenou schopností pohybu a orientace, jakož i práv cestujících v případě zrušení nebo zpoždění cesty.

 
  
MPphoto
 
 

  Diogo Feio (PPE), písemně. (PT) Cestující mají bez ohledu na dopravní prostředky, které použijí, právo na poskytnutí kvalitních a bezpečných služeb, a proto považuji záměr zavést harmonizované předpisy týkající se práv cestujících v autobusové a autokarové dopravě na celém území EU jako pozitivní. Kromě toho jsem přesvědčen, že práva cestujících by měla být zásadně stejná bez ohledu na druh použité dopravy, s výjimkou případů, kdy by to bylo neslučitelné s vlastnostmi použitých dopravních prostředků. Na závěr bych rád poblahopřál paní Kratsaové-Tsagaropoulouové, panu Simpsonovi, zpravodaji a všem ostatním účastníkům jednání v dohodovacím výboru za odvedenou práci a za dohodu, které dosáhli, pokud jde o konečnou verzi tohoto nařízení.

 
  
MPphoto
 
 

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. (PT) Tato zpráva se týká společného textu, který přijal dohodovací výbor a který se týká nařízení Evropského parlamentu a Rady o základních právech cestujících využívajících autobusovou a autokarovou dopravu.


Za prvé bych rád poblahopřál dohodovacímu výboru k odvedené práci a dosaženému konsensu. Ze tří práv, které Rada původně navrhla, se podařilo dostat na 12, mezi nimiž bych rád upozornil na pravidla týkající se odpovědnosti, náhrady, pomoci, náhradní dopravy a na zvláštní pozornost vůči cestujícím se zdravotním postižením nebo sníženou schopností pohybu a orientace.


Vítám proto tento další krok Evropské unie, který, jak jsem si jist, zvýší počet cestujících autobusy a autokary díky pocitu bezpečí a pohodlí, který přinese, což významně přispěje ke snížení emisí CO2.

 
  
MPphoto
 
 

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. (PT) Dohoda o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě, které dosáhl Parlament a Rada v rámci dohodovacího výboru, nově definuje oblast působnosti nařízení; ve druhém čtení byla omezena na cestující dálkových spojů, které jsou definovány jako cesty v délce 250 km nebo více. Současně dohoda stanovuje 12 základních práv cestujících na krátké vzdálenosti, se zaměřením na potřeby osob se zdravotním postižením a sníženou schopností pohybu a orientace, například odškodnění v případě ztráty nebo poškození invalidních vozíků a jiného vybavení pro mobilitu, nediskriminační jízdenky a podmínky přepravy a právo na informace.


Jedná se o návrhy, které samozřejmě podporujeme. Musíme však vyjádřit určité pochybnosti, pokud jde o pozměňovací návrhy vložené v rámci dohodovacího výboru a o kritéria pro provádění tohoto nařízení. Vzhledem k rozdílům ve velikosti a charakteristikách zemí EU může být obtížné v některých z nich směrnici uplatňovat, zejména v nejmenších zemích, v nichž není možné realizovat mnoho cest odpovídajících konceptu „dálkové“ cesty. V důsledku toho mohou cestující neopodstatněně přijít o zmíněná práva.

 
  
MPphoto
 
 

  Nathalie Griesbeck (ALDE), písemně.(FR) Po několikaletém procesu představuje přijetí tohoto textu významný pokrok ve prospěch práv cestujících v Evropě, a to zejména práv osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace. Po přijetí tohoto nařízení (které se týká cesty autobusem a autokarem) se nyní na všechny druhy dopravy v Evropské unii vztahují právní předpisy, zajišťující práva a záruky pro cestující, jejichž cesta je například zrušena nebo odložena, nebo jejichž zavazadla jsou ztracena atd. Lituji však toho, že se toto nařízení vztahuje pouze na cesty delší než 250 km, protože to v podstatě vylučuje tři členské státy Evropské unie (Lucembursko, Maltu a Kypr), ale také mnoho tras, například trasu Brusel-Amsterdam nebo Budapešť-Vídeň. Nakonec vyjadřuji také nesouhlas s nedostatečnou flexibilitou u „cest“ v přeshraničních oblastech, což ztěžuje mobilitu evropských občanů. Jinými slovy je tento text mnohem méně ambiciózní než to, co jsme obhajovali v dohodovacím výboru před několika měsíci, a mnohem méně ambiciózní než to, co bych bývala chtěla zajistit pro cestující v Evropě.

 
  
MPphoto
 
 

  Sylvie Guillaume (S&D), písemně.(FR) Hlasovala jsem pro tento text nejen proto, že usiluje o posílení práv cestujících v autobusové a autokarové dopravě, pokud jde o odškodnění a pomoc v případě nehody, ale také proto, že klade důraz na zásadu zákazu diskriminace osob s omezenou schopností pohybu a orientace, kteří musí mít také náležitý přístup k těmto způsobům dopravy, jež nyní představují 10 % veškeré silniční osobní dopravy v Evropě. Dále vítám skutečnost, že díky tomuto textu jsou nyní práva cestujících chráněna u všech druhů dopravy.

 
  
MPphoto
 
 

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně.Hlasoval jsem pro, aby cestující autobusy a autokary získali důležitá nová práva. Myslím, že jsme dosáhli spravedlivé rovnováhy mezi právy spotřebitelů a potřebami dopravců. Dnešní hlasování bude důležité zejména pro cestující se zdravotním postižením, kteří budou mít z výsledku dnešního hlasování užitek.

 
  
MPphoto
 
 

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. (LT) Hlasoval jsem ve prospěch tohoto usnesení, v němž Evropský parlament vyjadřuje svůj postoj k ochraně práv cestujících. Věřím, že to přispěje ke zlepšení podmínek pro cestující a poskytne jim to větší právní jistotu v případě nehody nebo jiné nepředvídané události. Současně budou posílena práva cestujících, aniž by to znamenalo přehnanou administrativní zátěž pro dopravce, z nichž většinu tvoří malé a střední podniky. A nejdůležitější je, že budou práva cestujících autobusy srovnatelná s právy cestujících v ostatních druzích dopravy.

 
  
MPphoto
 
 

  Giovanni La Via (PPE), písemně. (IT) Po napjatých jednáních mezi Radou a Parlamentem můžeme dnes konečně předložit zprávu, kterou vypracoval pan Cancian. Nemohu hlasovat jinak než ve prospěch této zprávy, jež Evropské unii umožňuje požadovat po jednotlivých členských státech, aby uvedly právní předpisy v této věci v soulad s pokyny v této zprávě, která se zaměřuje na větší ohled na cestující v autobusové a autokarové dopravě. Vzhledem k tomu, že autobusy jsou po autech nejčastěji používané dopravní prostředky – a tento trend stále stoupá –, má Evropa povinnost postavit se za své občany, kteří využívají těchto služeb. Zpráva představuje dobrý kompromis a myslím, že za sebe musím opravdu zdůraznit skutečnost, že byla patřičná pozornost věnována právům zdravotně postižených osob: zpráva vyžaduje větší pomoc autobusových a autokarových přepravců všem osobám se zdravotním postižením nebo osobám s omezenou schopností pohybu a orientace. Po vstupu tohoto právního předpisu v platnost budou mít občané právo na jasná a společná pravidla týkající se náhrady škod nebo náhrady v případě zpoždění oproti plánovanému jízdního řádu.

 
  
MPphoto
 
 

  Bogusław Liberadzki (S&D), písemně.(PL) Evropský parlament přijal v úterý 15. února 2011 zprávu, která přinese dlouho očekávaný výsledek, a sice stejná práva pro cestující ve všech odvětvích dopravy. Práva cestujících v linkové autobusové dopravě byla posílena, pokud jde o ztrátu zavazadel, ztrátu osobních věcí, úmrtí nebo ztrátu zdraví nebo problémy, které vznikly chybou dopravce, atd. Pozitivním rysem je, že nařízení upravuje práva cestujících v celé Evropské unii. Je třeba zdůraznit, že tato základní práva zahrnují potřeby osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace. Nařízení má zajistit přístup k dopravě bez diskriminace. Upravuje také povinnosti cestujících a důsledky zanedbávání těchto povinností, které mohou zahrnovat ztrátu možnosti žádat o náhradu. S ohledem na výše uvedené jsem hlasoval ve prospěch tohoto nařízení, které je dobře připravené a doplňuje soubor práv cestujících v Evropské unii.

 
  
MPphoto
 
 

  Petru Constantin Luhan (PPE), písemně. (RO) Dnes, po dvou letech složitých jednání s členskými státy, hlasoval Evropský parlament o přijetí dohody o nařízení, které bude pokrývat všechna práva cestujících na dlouhých vnitrostátních nebo přeshraničních cestách. Hlasoval jsem pro tuto dohodu, protože obsahuje 12 základních práv, která mají zásadní význam pro zlepšení kvality dopravních služeb. Týkají se zejména práva cestujících na informace před cestou a během cesty a potřeb lidí se zdravotním postižením a sníženou schopností pohybu a orientace. Zavedení těchto práv nám umožní zajistit nediskriminační přístup k přepravě.

Kromě toho zahrnuje tato zpráva práva cestujících, která považuji za velmi důležitá, a to povinnou náhradu za ztracené zavazadlo, úhradu určité částky v případě smrti nebo zranění cestujícího či náhradu až do výše 50 % hodnoty jízdenky vedle plné úhrady ceny jízdenky, pokud provozovatel zruší cestu a není tedy schopen dodržet svou přepravní smlouvu.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně.Vítám tuto zprávu, která stanoví nový soubor práv cestujících autobusy a autokary a která by měla zvýšit kvalitu nabízených služeb, neboť vyvíjí tlak na poskytovatele dopravních služeb, aby nesli odpovědnost za zpoždění či zrušení spojů a za ztracená nebo poškozená zavazadla. Zpráva také obsahuje důležitá ustanovení týkající se zlepšení dostupnosti místní autobusové dopravy pro osoby se zdravotním postižením a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace.

 
  
MPphoto
 
 

  Gesine Meissner (ALDE), písemně.Toto nařízení je krokem správným směrem, neboť vytváří evropský soubor práv cestujících v autobusové dopravě. Kromě některých základních práv se však vztahuje na linkovou dopravu při vzdálenosti 250 km nebo více. Takový omezený rozsah může být jen stěží základem pro skutečně evropskou legislativu v zájmu všech cestujících v autobusové dopravě a skupina ALDE takové řešení nemůže podpořit.


Jsme rovněž proti doložce vyšší moci, která dopravce osvobozuje od povinnosti poskytnout cestujícím ubytování v případě zrušení nebo zpoždění cesty, jsou-li způsobeny nepříznivými povětrnostními podmínkami nebo velkými přírodními katastrofami, neboť to může vytvořit precedens pro jiné právní předpisy EU o právech cestujících. I když to není vítězství, je to zlepšení, zejména pro cestující se zdravotním postižením a sníženou schopností pohybu a orientace. Podařilo se nám zajistit nediskriminační podmínky přístupu, vyškolení zaměstnanců dopravců a pracovníků na nádražích, kteří jednají přímo s cestujícími, aby dokázali pomoci zdravotně postiženým osobám, a dále náhrady za poškození nebo ztrátu vybavení pro mobilitu na všech trasách, bez ohledu na vzdálenost. S ohledem na výše uvedené a s cílem vytvořit harmonizovaný soubor práv EU pro všechny cestující jsme se nepostavili proti dohodě a v závěrečném hlasování jsme se zdrželi hlasování.

 
  
MPphoto
 
 

  Nuno Melo (PPE), písemně. (PT) Doposud se zvláštní právní předpisy vztahovaly jen na cestující v letadlech, vlacích a lodích. Od nynějška budou chráněna i práva cestujících v autobusové a autokarové dopravě. Cestující, kteří cestují autobusy a autokary, tedy budou mít práva srovnatelná s právy cestujících, kteří používají jiné druhy dopravy. Nařízení, které jsme dnes schválili, poskytuje cestujícím pomoc a odškodnění v případě nehody, zrušení nebo zpoždění cesty, a zajišťuje nediskriminační přístup pro cestující se zdravotním postižením. Nová pravidla budou platit pro všechny pravidelné vnitrostátní a přeshraniční trasy v délce nejméně 250 kilometrů. To představuje důležitý pokrok v otázce ochrany práv občanů.

 
  
MPphoto
 
 

  Alexander Mirsky (S&D), písemně.Hlasoval jsem kladně, ale rád bych dodal, že provozovatelé autobusových a autokarových služeb by měli také splňovat požadavek na vytvoření bezpečnostních systémů a systémů pomoci při mimořádných událostech na mezinárodních a dálkových trasách, protože při nehodách může dojít ke zranění cestujících. Je rovněž nutné zavést další předpisy týkající se odpovědnosti autobusových dopravců za život a zdraví cestujících, včetně povinných lékařských prohlídek zaměřených na zdravotní stav a duševní vyrovnanost řidičů autobusů a autokarů, kteří odpovídají za bezpečnost a zdraví cestujících.

 
  
MPphoto
 
 

  Radvilė Morkūnaitė-Mikulėnienė (PPE), písemně. (LT) Dnes jsme hlasovali pro dokument, který sice není ideální, ale představuje stále dobrý kompromis a Radě a Evropskému parlamentu pomohl dosáhnout dohody. Toto nařízení týkající se práv cestujících stanoví pravidla, pokud jde o náhradu škody v případě nehody nebo zpoždění cesty, vyřizování stížností cestujících a práva osob se zdravotním postižením. Bezpochyby je neuspokojivé, že se nařízení bude uplatňovat na vzdálenost 250 km a více. V případě malých zemí by to skutečně nebylo oprávněné, ale nehovoříme zde jenom o místních cestách, ale i o cestách mezinárodních, a proto věřím, že pro občany EU, kteří cestují, se tento dokument stane zárukou jejich práv, přičemž zvláštní pozornost se věnuje právům osob se zdravotním postižením.

 
  
MPphoto
 
 

  Rolandas Paksas (EFD), písemně. (LT) Hlasoval jsem pro tento návrh usnesení rozšiřující práva cestujících v autobusové a autokarové dopravě. Tento dokument je výsledkem kompromisu, kterého bylo dosaženo po dlouhých jednáních. Zlepšuje uplatňování práv cestujících a přitom nepřináší další zátěž pro dopravce.

Myslím, že je důležité zajistit, aby byla práva, která mají cestující autobusem, srovnatelná s právy u ostatních druhů dopravy a aby měli dopravci zaručeny rovné podmínky.

I když požaduji uzákonění odpovídající náhrady za škodu, souhlasím s návrhem, aby se stanovily limity pro náhradu škody, které budou muset členské státy dodržovat. Zvláště důležité je zajistit spravedlivé a dostatečné odškodnění v případě úmrtí, a jsem proto přesvědčen, že stropy pro takovou náhradu podle vnitrostátního práva nesmí být nižší než minimální částky stanovené v nařízení. Kromě toho musí být zajištěna řádná operativní pomoc v případě nehody, kdy budou cestujícím nabídnuty služby a věci, které budou nejvíce potřebovat.

Souhlasím s ustanoveními nařízení, které poskytují cestujícím odpovídající záruky pro případ zrušení nebo odložení cesty a zajišťují jim nárok i na další náhrady. Vítám skutečnost, že se nařízení zaměřuje především na zdravotně postižené cestující a cestující s omezenou schopností pohybu a orientace a na poskytování pomoci, kterou na cestách potřebují.

 
  
MPphoto
 
 

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. (IT) Práce, kterou pan Cancian odvedl v dohodovacím řízení ohledně nařízení o právech cestujících, vedla k přijetí evropského právního rámce pro ochranu cestujících autobusy a autokary, k němuž dojde současně s vytvořením jednotného trhu v dopravě. Až doposud působil dopad vnitrostátních předpisů kvůli právnímu vakuu v neprospěch konkurence (vzhledem k různým rozdílům) a v neprospěch občanů se zdravotním postižením a / nebo občanů s omezenou pohyblivostí, jejichž práva nyní zaručuje Evropská unie. Zprávu jsem podpořil, protože si myslím, že představuje velký kus práce. Výsledný kvalitní kompromis vyvíjí tlak na evropskou dopravní politiku, aby učinila výrazný krok vpřed, nejen tím, že zaručí práva cestujících, ale také tím, že nebude přítěží pro dopravce, kteří tyto služby poskytují.

 
  
MPphoto
 
 

  Georgios Papanikolaou (PPE), písemně. (EL) Návrh usnesení o návrhu nařízení o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě výrazně zlepšuje práva cestujících. Konečný kompromisní text obsahuje i přes to, že jednání mezi Evropským parlamentem a Radou trvala několik měsíců, ustanovení o řadě práv pro cestující autobusy a autokary na linkách v délce 250 km nebo více, a ne 500 km, jak původně navrhovala Rada.

Během čtyř let, což je konečný termín pro uplatnění tohoto zvláštního ustanovení, budou moci řečtí cestující autobusy a autokary a jejich partneři žádat náhradu za zpoždění a zrušení linek nebo za neopodstatněné změny jízdního řádu. Je jen správné, že by tato práva měla být zachována, a proto jsem hlasoval ve prospěch této zprávy.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. (PT) Hlasovala jsem ve prospěch této zprávy o právech cestujících autobusy a autokary. Vítám skutečnost, že v konečném znění představuje uspokojivý a vyvážený kompromis zajišťující práva cestujících, aniž by přitom představoval přehnanou administrativní zátěž pro dopravce, z nichž většinu tvoří malé a střední podniky. Návrh Komise zavést v celé Evropské unii práva chránící cestující srovnatelná s právy, vztahující se na ostatní druhy dopravy, stejně jako zajištění rovných podmínek pro hospodářskou soutěž mezi přepravními společnostmi z různých členských států a mezi různými druhy dopravy je opatření, ze kterého mohou mít užitek všichni. Jednání byla dlouhá a skončila dohodovacím řízením. Největšími spornými body byla otázka vnitrostátních orgánů odpovědných za prosazování nařízení a otázka rozsahu regulace. Nařízení se nakonec vztahuje na všechny pravidelné vnitrostátní nebo přeshraniční linky, za předpokladu, že je plánovaná ujetá vzdálenost 250 km a více („dálkové spoje“). Nařízení rovněž stanoví odškodnění a pomoc v případě nehody, řeší práva cestujících v případě zrušení nebo zpoždění linky a práva osob se zdravotním postižením a / nebo s omezenou schopností pohybu a orientace.

 
  
MPphoto
 
 

  Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Hlasoval jsem ve prospěch této zprávy, neboť jsem přesvědčen, že konečné znění nařízení schválené dohodovacím výborem představuje vyvážený kompromis, který zajistí dostatečnou ochranu pro cestující autobusy a autokary a přizná jim důležitá práva, obzvláště v případě nehody, zrušení nebo zpoždění linky, dále právo na přístup k informacím a podávání a vyřizování stížností, a práva pro osoby se zdravotním postižením a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace.

 
  
MPphoto
 
 

  Frédérique Ries (ALDE), písemně.(FR) Zdržela jsem se hlasování o tomto nařízení o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě, které bylo přijato velkou většinou socialistů a konzervativců. Lituji, že byl učiněn značný krok zpět od stanoviska, který Parlament původně přijal, a to ve třech hlavních bodech. 1.) Nařízení se vztahuje pouze na vzdálenosti delší než 250 km. V praxi nebudou lidé, kteří cestují autobusem z Bruselu do Amsterdamu chráněni, zatímco cestující letadlem ano! To je nespravedlivé, zvláště když víme, že tento druh dopravy využívají nejčastěji nejméně zámožní lidé. 2.) Doložku o vyšší moci (nepříznivé povětrnostní podmínky nebo přírodní katastrofy) budou moci dopravci uplatnit až příliš snadno, aby se vyhnuli placení náhrady cestujícím v případě zpoždění nebo zrušení linky. 3.) Odchylky umožní zemím odložit vstup tohoto nařízení v platnost až do roku 2021! Vítám nicméně posun v textu, který se týká povinné pomoci zdravotně postiženým lidem a lidem s omezenou schopností pohybu a orientace a práva na odškodnění v případě nehody, zpoždění nebo zrušení. Parlament se nicméně spokojil s lacinou, špatně vypracovanou smlouvou. Mnoho výjimek a odchylek bude znamenat, že rozsah těchto práv bude značně omezený a na úkor cestujících autobusy.

 
  
MPphoto
 
 

  Crescenzio Rivellini (PPE), písemně. (IT) Tato sněmovna dnes hlasovala o zprávě o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě. V prosinci roku 2008 předložila Komise návrh nařízení o právech cestujících autobusy a autokary. Komise si v tomto návrhu sama stanovila za cíl zavést na úrovni Evropské unie práva, která by chránila cestující a byla by srovnatelná s právy cestujících v jiných dopravních prostředcích, jakož i zajistit rovné podmínky hospodářské soutěže mezi dopravci v různých členských státech a mezi různými dopravními prostředky.

K hlavním bodům, které vedly v průběhu dohodovacího řízení k dohodě, patří: rozsah, doba platnosti odchylek, odškodnění a pomoc v případě nehod, práva cestujících v případě zrušení nebo zpoždění linek a práva zdravotně postižených osob a osob s omezenou schopností pohybu a orientace. Konečný text lze považovat za velmi uspokojující a vyrovnaný, neboť se mu daří zajistit práva cestujících, aniž by přitom představoval přehnanou administrativní zátěž pro dopravce, z nichž většinu tvoří malé a střední podniky.

Na výsledek dohodovacího řízení je nutné hledět jako na vítězství Parlamentu.

 
  
MPphoto
 
 

  Robert Rochefort (ALDE), písemně.(FR) Jsem rád, že jednání mezi Parlamentem a členskými státy nakonec vyústila v přijetí nařízení, které zaručí širší práva pro cestující autobusem nebo autokarem. Toto nařízení zaplňuje mezeru v právních předpisech týkajících se práv cestujících: v této věci doposud na rozdíl od letecké a železniční dopravy neexistovaly evropské právní předpisy.

Tento text zavádí mimo jiné několik typů odškodnění: občerstvení v případě zpoždění delšího než 90 minut, náklady na ubytování na jednu noc v případě přerušení cesty, nehody nebo zpoždění vyžadujícího přenocování, dále horní hranici ve výši nejméně 1 200 EUR, pokud jde o náhrady v případě ztráty nebo poškození zavazadel ponechaných v péči dopravce.

Kromě toho se přisuzují specifická práva zdravotně postiženým cestujícím, zejména pokud jde o povinnost dopravce poskytnout jim pomoc – pokud ho tyto osoby informují o svých potřebách 36 hodin předem – a povinnost vyplatit odškodnění nebo náhradu za poškození či ztrátu jejich speciálních pomůcek. Toto nařízení se bude vztahovat na všechny pravidelné dálkové (250 km a více) vnitrostátní a přeshraniční linky od jara roku 2013.

 
  
MPphoto
 
 

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně.Za belgického předsednictví Rada výrazně oslabila stanovisko Parlamentu přijaté v prvním a druhém čtení. Působnost nařízení je stanovena na linky o minimální délce 250 km, což znamená, že většina autobusové dopravy do něj nebude zahrnuta. Byla rovněž stanovena úhrada v případě zpoždění spoje (nejméně 2 hodiny, přičemž se vrací polovina z ceny jízdenky – oproti železniční dopravě, kde se jízdné vrací již od 1 hodiny zpoždění). A konečně jsou omezena a oslabena práva pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace a není zajištěn bezbariérový přístup k autobusové dopravě. Proto jsme hlasovali proti usnesení.

 
  
MPphoto
 
 

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. (IT) Hlasovala jsem ve prospěch tohoto usnesení, které konečně uznává a chrání práva cestujících u všech dopravních prostředků, v důsledku čehož se uživatelé dostali do centra pozornosti dopravní politiky. Větší ochrana práv cestujících podporuje používání veřejné dopravy a zdravou konkurenci mezi dopravci, což je nutí rozvíjet více konkurenční služby. Je důležité zdůraznit, že nové nařízení bude uplatňováno v plném souladu se zásadou subsidiarity.

Dvěma důležitými novinkami jsou ustanovení o peněžité náhradě v případě zranění nebo poškození či ztráty zavazadel a o záruce pomoci v případě zpoždění nebo přerušení cesty, která bude vycházet z modelu používaného pro vlaky a letadla. Konečný text uznává a chrání cestující, se zvláštním zřetelem na cestující s omezenou schopností pohybu a orientace a na osoby se zdravotním postižením, kterým zajišťuje náležité informace a služby. Je také důležité zdůraznit, že to nebude znamenat žádné dodatečné náklady pro podniky, jelikož jsou chráněny před rizikem neúnosných nákladů na přizpůsobení, čímž se zajistí spravedlivá rovnováha mezi právy cestujících a zárukami pro malé a střední podniky.

 
  
MPphoto
 
 

  Oreste Rossi (EFD), písemně. (IT) Prostřednictvím tohoto nařízení se konečně do právních předpisů zavádí práva cestujících v autobusové a autokarové dopravě. I když Komise navrhla toto nařízení již v roce 2008, teprve nyní bylo dosaženo slušného kompromisu a jediný druh dopravy, který ještě neměl pravidla na ochranu cestujících, je teď má.

Zvláštní pozornost byla věnována osobám se zdravotním postižením a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace. Jediný sporný bod textu se týkal oblasti působnosti pravidel, která platí pouze pro cesty nad 250 km. Pomoc v případě zpoždění bude zahrnovat povinnost poskytnout jídlo, pití a náhradní dopravu. Pokud dojde k přerušení jízdy, dostane cestující nejen vrácené jízdné, ale v případě potřeby mu bude rovněž poskytnuto přenocování až na dvě noci. Ztrátu nebo poškození zavazadel bude možné kompenzovat až do výše 1 200 EUR.

 
  
MPphoto
 
 

  Vilja Savisaar-Toomast (ALDE), písemně. (ET) Hlasovala jsem proti zprávě, o níž dnes diskutujeme a která se týká práv cestujících autokary, protože jsem přesvědčena, že nebere v úvahu všechny členské státy Evropské unie a ponechává velké množství linek mimo působnost směrnice. 250 km je zjevně příliš velká vzdálenost, protože zcela vylučuje Maltu, Kypr a Lucembursko. Vyloučena je rovněž většina estonských, lotyšských, litevských, dánských, holandských a belgických linek. Bohužel musím přiznat, že estonská vláda v průběhu dohodovacího řízení podporovala dokonce delší vzdálenost 500 km, což by úplně vyloučilo Estonsko. Doufám, že den, kdy se estonská vláda postaví za práva cestujících autokary, namísto zisku pro dopravce, není daleko, a to jakmile směrnice projde legislativním procesem.

 
  
MPphoto
 
 

  Bart Staes (Verts/ALE), písemně.(NL) Toto je čtvrtý balík na ochranu práv cestujících. Poté, co byla přijata ochrana práv cestujících v letecké, železniční a vodní dopravě, jsme nyní obrátili pozornost na práva cestujících autobusy. Ti od nynějška obdrží odškodnění v případě zpoždění cest o délce více než 250 km, pomoc v případě zrušení cesty, ochranu v případě nehod a úmrtí, jakož i náhradu za ztracená nebo poškozená zavazadla. Cestující s omezenou schopností pohybu a orientace budou mít rovněž právo na zvláštní pomoc, jak je tomu již v případě leteckých společností. Stanovisko Evropského parlamentu z prvního a druhého čtení bylo v konečném výsledku značně oslabeno. Parlament chtěl tato pravidla uplatnit na cesty o délce více než 50 km. Rada je chtěla uplatnit pouze na cesty o délce více než 500 km. Kompromisem je 250 km.

To znamená, že se pravidla nevztahují na mnoho nynějších tras, jako je trasa Brusel-Amsterdam, Lucemburk-Štrasburk nebo Vídeň-Budapešť. Pozitivní nicméně je, že tento právní předpis stanoví seznam 12 základních pravidel, která platí pro jakoukoli vzdálenost a jsou zaměřena na potřeby zdravotně postižených osob a dalších osob s omezenou schopností pohybu a orientace. Skupina Zelených/Evropské svobodné aliance je nicméně nesmírně zklamána velmi chabým výsledkem. Proto jsem společně s ostatními členy skupiny zelených hlasoval proti této dohodě.

 
  
MPphoto
 
 

  Catherine Stihler (S&D), písemně. Hlasovala jsem ve prospěch této zprávy, jejímž cílem je poskytnout cestujícím autobusem nebo autokarem více práv, včetně práva na pomoc pro cestující se zdravotním postižením a pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace. Ochrana spotřebitele v Evropě je pro labouristickou stranu klíčovou prioritou.

 
  
MPphoto
 
 

  Marc Tarabella (S&D), písemně.(FR) Vítám přijetí této zprávy, zejména kvůli novinkám, které zavádí z hlediska pomoci zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace, podpory podávání a vyřizování stížností a podpory odškodnění a pomoci v případě nehody. Chtěl bych nicméně zdůr