Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2011/2538(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia dokumentu na zasedání :

Předložené texty :

RC-B7-0114/2011

Rozpravy :

PV 16/02/2011 - 11
CRE 16/02/2011 - 11

Hlasování :

PV 17/02/2011 - 6.11
CRE 17/02/2011 - 6.11

Přijaté texty :

P7_TA(2011)0071

Doslovný záznam ze zasedání
Středa, 16. února 2011 - Štrasburk Vydání Úř. věst.

11. Rostoucí ceny potravin (rozprava)
Videozáznamy vystoupení
PV
MPphoto
 

  Předsedající. − Dalším bodem jsou prohlášení Rady a Komise o rostoucích cenách potravin.

 
  
MPphoto
 

  János Martonyi, úřadující předseda Rady. Paní předsedající, děkuji vám, že jste pozvala maďarské předsednictví, aby se zúčastnilo této rozpravy o rostoucích cenách potravin.

Během tří let je tento problém na pořadu dne již podruhé. Rostoucí ceny potravin v řadě zemí znovu způsobují společenské nepokoje a politickou nestabilitu. Rodiny v nejchudších oblastech světa mají potíže. Organizace pro výživu a zemědělství nám navíc říká, že vyhlídky nejsou dobré, neboť ceny během tohoto roku dále porostou, a to v důsledku nepříznivých klimatických podmínek. Jedná se o naléhavou záležitost. Diskutovali jsme o ní s ministry zemědělství a generálním ředitelem WTO Lamym v Berlíně dne 22. ledna 2011 a poté znovu v Radě pro zemědělství dne 24. ledna tohoto roku.

Důvody nejnovějšího zvýšení cen jsou složité a mísí se v nich strukturální i přechodné faktory. Na straně poptávky máme více lidí, které je třeba uživit, než kdy v minulosti. Na straně nabídky sehrály svou roli při ničení úrody sucha a záplavy, vzrostly vstupní náklady a k tomu všemu se přidružily finanční spekulace na trzích s komoditami.

Co tedy může Evropská unie učinit pro to, aby tento problém vyřešila? Musíme napravit naši vnitřní politiku, musíme zlepšit celosvětové řízení v této oblasti a musíme skutečně jednat v zájmu těch nejzranitelnějších. Teď sice není čas na samolibost, ale v důsledku poslední krize způsobené cenami potravin jsme dosáhli významného pokroku ve všech třech aspektech. Rada se společně s Parlamentem zapojila do intenzivní debaty o budoucím rozvoji společné zemědělské politiky. To má velký význam, pokud jde o celosvětové potravinové zabezpečení. Potravinové zabezpečení je v poslední době jádrem diskuzí v Radě, kde se zabýváme otázkou, jak nejlépe zajistit, aby byla zemědělská výroba v EU ekonomicky životaschopná a zároveň do budoucna environmentálně udržitelná.

Dovolte mi rovněž říci, že jsme s velkým zájmem četli usnesení Parlamentu o uznání zemědělství jako strategického odvětví v souvislosti se zajišťováním potravin, vycházející ze zprávy vážené paní kolegyně Daciany Sârbu. V Radě probíhají diskuze týkající se sdělení Komise ze dne 18. listopadu 2010 ohledně budoucnosti SZP a maďarské předsednictví má v úmyslu přijmout závěry Rady na jejím zasedání dne 17. března.

Doufáme, že diskuze o legislativních návrzích, jejichž předložení je naplánováno na druhé pololetí roku 2011, povedou ke konkrétnímu pokroku. Dosáhli jsme významného pokroku směrem ke koordinovanější a dlouhodobé mezinárodní reakci na světové potravinové zabezpečení. K dosažení jednoho z rozvojových cílů tisíciletí – snížit počet hladovějících do roku 2015 na polovinu – máme ještě daleko. Hlad a nejisté zabezpečení dodávek potravin zůstávají skutečností pro celou miliardu lidí, avšak jedním z posledních úspěchů OSN, zásluhou spousty práce odvedené v EU, je vytvoření celosvětového partnerství pro zemědělství, zajišťování potravin a výživu. To uskutečňuje obnovený Výbor FAO pro světové potravinové zabezpečení.

EU rovněž stojí v čele snah o obnovení a modernizaci úmluvy o potravinové pomoci s cílem lépe přispívat ke světovému potravinovému zabezpečení a zlepšit schopnost mezinárodního společenství dodávat potravinovou pomoc nejzranitelnějším obyvatelům. To je cesta, jak postupovat vpřed směrem k lepšímu celosvětovému řízení v této oblasti.

Z pohledu zajišťování potravin bych vám rád připomněl sdělení Komise o humanitární potravinové pomoci, přijaté na konci března roku 2010, a následné závěry Rady z poloviny května roku 2010, naznačující nový politický rámec pro humanitární činnost EU s cílem posílit snahy o řešení nedostatečného zabezpečení dodávek potravin při humanitárních krizích. Sdělení komise o pomoci rozvojovým zemím při řešení problémů souvisejících se zajišťováním potravin, rovněž přijaté v loňském roce, vyzývalo k přijetí nového rámce pro politiku potravinového zabezpečení, který by ještě více posílil vedoucí úlohu EU v oblasti světového potravinového zabezpečení a zlepšil účinnost evropské pomoci. Za tímto účelem Komise a členské státy společně vyvíjí plán provádění s cílem proměnit tento politický rámec v konkrétní kroky v dané oblasti.

Dovolte mi rovněž zmínit potravinový nástroj EU v hodnotě 1 miliardy EUR, na němž se shodly Parlament a Rada. Nacházíme se ve třetím roce fungování tohoto nástroje, který pomáhá zemědělcům v rozvojovém světě zvýšit kapacitu zemědělské produkce. Jedná se o hmatatelnou známku našeho odhodlání poskytnout těm nejohroženějším skutečnou pomoc.

Připravují se rozhodnutí o budoucím směřování rozvojové politiky EU, která vycházejí ze Zelené knihy rozvojové politiky EU a podpoří udržitelný rozvoj a růst. Prostřednictvím Zelené knihy převzala Komise iniciativu tím, že v rozvojové spolupráci přisoudila prvořadou důležitost hospodářskému růstu, zemědělství a potravinovému zabezpečení s cílem dosáhnout v rozvojových zemích udržitelného rozvoje na základě řešení vstřícných k chudým obyvatelům. S ohledem na rostoucí ceny potravin a rychle se zvyšující počet obyvatel má v rozvojových zemích posílení jejich vlastních možností produkce potravin zcela zásadní význam.

Vítáme také nový impuls, který rozvojové agendě WTO z Dohá dal summit G20 v Soulu. EU bude plně podporovat dohodu, která významným způsobem přispěje k zajištění stability prostřednictvím zrušení vývozních subvencí a zákazu vývozních omezení. Tato omezení slouží pouze k tomu, že zhoršují kolísání cen a mají přesně opačný dopad, než je žádoucí.

Nyní mi dovolte, abych se vrátil k problému finančních spekulací. Rozsah, v jakém přispívají ke kolísání cen, je nejasný, existují však dobré důvody k tomu, aby byla transparentnost trhů s komoditami posílena. Francouzské předsednictví G20 to označilo za prioritu pro nadcházející rok. Maďarské předsednictví je připraveno pracovat bok po boku s francouzským předsednictvím G20 na dosažení konkrétních výsledků. Maďarské předsednictví je zcela odhodláno pracovat s vámi na dohodě při prvním čtení o návrhu Komise ohledně OTC derivátů.

Chudí a hladovějící ve světě si zaslouží odpovídající a trvalou reakci na své obavy z rostoucích cen potravin. Evropská unie stojí v čele snah o vyřešení tohoto problému už od první krize před třemi lety, zbývá však ještě mnoho vykonat. Rada zůstává v plné míře odhodlána dosáhnout společné a jednotné reakce jak na evropské, tak na mezinárodní úrovni. Jsem si jist, že ve svém úsilí můžeme spoléhat na vaši podporu.

Mnohokrát vám děkuji za pozornost.

 
  
MPphoto
 

  Dacian Cioloş, člen Komise. (FR) Paní předsedající, dámy a pánové, děkuji vám za příležitost jménem Komise vyjádřit stanovisko ohledně rostoucích cen potravin. Sám jsem žádal, aby se tato záležitost projednávala v Radě pro zemědělství dne 24. ledna. Proto vítám svoji příležitost vést o věci tak zásadního významu dialog s Evropským parlamentem.

V tuto chvíli bych se rád věnoval dvěma tématům, která spolu podle mého názoru navzájem souvisí: zaprvé situaci na světových zemědělských trzích, kde ceny rostou již několik týdnů, a zadruhé postupu G20 v záležitostech potravinového zabezpečení a kolísání cen v zemědělství.

Začněme tedy situací na světových zemědělských trzích. Nejrůznější zprávy zveřejněné řadou mezinárodních institucí, včetně zprávy Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO), týkající se rostoucích cen potravin a cen v zemědělství, svět opět donutily k pohotovosti. Dostali jsme se do situace, kdy nás znovu čeká stejný nárůst cen jako v letech 2007–2008? Ačkoli ceny, především ceny obilí, od léta a také v poslední době prudce vzrostly, nezdá se, že bychom dosáhli úrovně cen roku 2008.

Situace ve světě, pokud jde o pšenici, je sice napjatá, ale se zásobováním trhu nejsou problémy. Probíhající sklizně na jižní polokouli jsou bohatší, než se očekávalo. Nicméně, abychom umožnili skončení hospodářského roku na trhu Evropské unie, uvažujeme o pozastavení cla na dovoz v rámci celních kvót v případě pšenice nízké a průměrné jakosti a krmného ječmene, a to s přesvědčením, že se jedná o jedno z opatření, které by mohlo pomoci na evropské úrovni poněkud uvolnit trh. Měl bych dodat, že předpokládané množství světových zásob pšenice pro konec hospodářského roku 2010/2011 je vyšší než v roce 2007.

Co se týče cukru, ceny opět dosáhly rekordní výše, která se v případě bílého cukru blížila v polovině ledna hodnotě 625 EUR za tunu. Nárůst cen následuje po dvouletém celosvětovém nedostatku způsobeném nízkou produkcí. Produkce současného hospodářského roku byla v některých zemích, včetně Austrálie, v nedávné době revidována směrem dolů. Podle nejnovějších předpovědí by však světová bilance cukru měla být pro období 2010–2011 v rovnováze.

Z toho všeho bychom si nicméně měli vzít ponaučení. Trhy mohou být sice napjaté, ale na úrovni cen zajisté došlo k přehnaným reakcím, vzhledem k tomu, co nám ukazují věcné skutečnosti. Potravinové zabezpečení a v pozadí stojící problém kolísání cen v zemědělství jsou jednoznačně celosvětovými problémy, které je třeba řešit na celosvětové úrovni, a já jsem rád, že otázka potravinového zabezpečení a kolísání cen patří k prioritám stanoveným G20 v Soulu. Jde o zásadní výzvu pro Komisi jako celek.

Jakožto komisař pro zemědělství a rozvoj venkova jsem již opakovaně potvrdil své odhodlání v této oblasti, například v Berlíně na konci ledna, společně se svými protějšky z různých zemí zapojených do G20, ale také v nedávné době, v rámci Organizace spojených národů, spolu s jejím generálním tajemníkem Pan Ki-munem během nedávné návštěvy v New Yorku.

Nezapomínejme ani na to, že problematika potravinového zabezpečení je jasně uvedena jako jedna z výzev společné zemědělské politiky (SZP) ve sdělení Komise nazvaném „Budoucnost SZP do roku 2020“. Jedná se o zásadní věc jak pro Evropskou unii, tak pro nejchudší země světa, a z toho důvodu úzce spolupracuji s panem komisařem Piebalgsem na tom, abychom problematice potravinového zabezpečení lépe přizpůsobili také rozvojovou politiku EU.

Dnes bych se s vámi rád podělil o své myšlenky týkající se těchto záležitostí, a to zejména ve čtyřech oblastech: transparentnost, zásoby, možnosti řízení volatility a úloha obchodu. Slýcháváme, že kolísání cen zhoršuje nedostatečná transparentnost jak na fyzických trzích, tak na trzích s deriváty. Pro zemědělské trhy existují zdroje údajů ohledně produkce, spotřeby, obchodu a zásob. Podrobné údaje o těchto záležitostech zveřejňují mezinárodní organizace, národní služby a specializované organizace, jako je například Mezinárodní rada pro obiloviny.

Některé údaje by však bylo možné vylepšit, především údaje týkající se zásob, o nichž neexistuje dostatek informací, zejména pokud jde o jejich celosvětové rozložení. Vedoucí představitelé G20 na setkání v Soulu vyzvali příslušné mezinárodní organizace, aby zlepšily informování o zásobách a předpovědi týkající se produkce. Větší relevance těchto údajů je předpokladem pro zvýšení transparentnosti trhů. Zároveň bychom se měli zabývat otázkou fóra pro diskuzi na celosvětové úrovni mezi klíčovými tvůrci trhu, jak vývozci, tak dovozci, abychom krize, když k nim dojde, pouze nezaznamenávali. Proto spolu tyto tři věci souvisí: nejprve musíme mít informace, pak musíme být schopni je zpracovat a nakonec musí existovat fórum na mezinárodní úrovni, kde bude možné o dané situaci diskutovat.

Komise zveřejnila řadu sdělení ohledně cen zemědělských produktů a potravin. Ve svém nejnovějším sdělení zahájila kroky směřující ke zvýšení transparentnosti celého potravinového řetězce, a já s místopředsedou Evropské komise Antoniem Tajanim spolupracuji na tom, abychom tuto záležitost posunuli kupředu.

Byly také zveřejněny návrhy s cílem zlepšit transparentnost a dohled nad výrobky odvozenými ze zemědělských komodit. Zatímco roste volatilita, je důležité, aby budoucí trhy nadále plnily svoji úlohu zajišťování rizik a určování cen. Proto potřebujeme vyvážený a důkladný přístup, a já vítám kroky podniknuté v této oblasti panem komisařem Barnierem a rozhodně podporuji jeho práci, která se zabývá i konkrétní otázkou zemědělských surovin.

Dne 2. února zveřejnila Komise nové, všeobecnější sdělení ohledně trhu s komoditami a z něj odvozených finančních trhů. Přispěla tak do diskuze vedené v rámci G20 jak o kolísání cen komodit, tak o dohledu nad trhy s deriváty. Rádi bychom přispěli, spolu s našimi partnery v G20 a v širším rozsahu, k účinnější regulaci trhů s deriváty, a to v zájmu výrobců i spotřebitelů.

Proto se domnívám, že v následujících měsících – podle mého názoru až do léta – bychom se měli přednostně zabývat těmito otázkami: zaprvé, dostupností a transparentností informací o soukromých a veřejných zásobách stejně jako o výrobě a spotřebě; zadruhé, shromažďováním, zpracováváním a šířením těchto informací; bezpečnostním mechanismem pro země čelící napjaté potravinové situaci; úlohou a organizací potravinové pomoci na mezinárodní úrovni a v Evropské unii; zlepšením mezinárodního řízení, například prostřednictvím mechanismů institucionálního dialogu mezi klíčovými zeměmi; úrovní investic do udržitelné zemědělské produkce a výzkumu nejen v Evropské unii, ale i v nejchudších zemích. Další otázkou je také prvořadé postavení zemědělství v rozvojové politice, zejména proto, že Komise připravuje úpravy a reformy této politiky. Domnívám se, že v této souvislosti by Evropská unie měla mít daleko větší podíl nejen co se týče potravinové pomoci, ale především při poskytování podpory zemím na jihu, která by jim umožnila udržitelným způsobem rozvíjet jejich vlastní místní možnosti produkce.

V Evropské unii se musíme vážněji zabývat – a já to mám rozhodně v úmyslu – rozpoznáváním těch tržních mechanismů, které by nám umožnily předcházet katastrofám v některých odvětvích v důsledku přechodných tlaků na úroveň příjmu producentů a na vstupní náklady. Mám na mysli především chov hospodářských zvířat.

Nyní mi dovolte, abych se konečně dostal k úloze obchodu. Jsme přesvědčeni, že obchod může přispět k celosvětovému potravinovému zabezpečení, neboť umožňuje distribuci dostupných potravin po celém světě. Vývozní omezení pouze urychlila spirálu růstu cen, a to na úkor už tak ohrožených zemí. Jestliže v těchto záležitostech usilujeme o komplexní přístup, obchodní politika týkající se potravin by měla souviset s ostatními politikami v oblasti potravin na mezinárodní úrovni.

Na závěr vás mohu ujistit, že vývoj cen potravin pozorně sleduji a v budoucnu chci na této problematice spolupracovat jak s vámi zde v Evropském parlamentu, tak s Radou, abychom vytvořili konkrétní návrhy týkající se zejména reformy společné zemědělské politiky, ale také dalších, specializovanějších nástrojů.

 
  
MPphoto
 

  Mairead McGuinness, za Skupinu PPE. Paní předsedající, chtěla bych poděkovat Radě i Komisi za velmi jasné vyjádření svých záměrů ohledně zcela zásadního problému rostoucích cen potravin. My z Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova, kdo jsme dnes v Parlamentu přítomni, jsme zvyklí projednávat zemědělské záležitosti spíš o půlnoci. Těší mě, když se ze zemědělství náhle stanou potraviny a o těchto důležitých věcech se bavíme uprostřed dne, kdy mohou lidé poslouchat. Domnívám se, že bychom si to měli zapamatovat.

(Potlesk)

Dovolte mi říci, že odtržení zemědělství od potravin je součástí problému, jímž se tady dnes zabýváme. Jádrem této diskuze je skutečná situace v zemědělství a nízké příjmy zemědělců jak v Evropě, tak v rozvojovém světě, a abychom nezapomněli, jedním z klíčových problémů – Komise jej uvádí ve svém pozičním dokumentu – je to, že rostoucí ceny komodit a potravin neznamenají vyšší příjmy zemědělců. Skutečným problémem je to, že náklady na výrobu potravin rostou stále rychleji, a to je nekončící a zničující proces, v němž zemědělci nemohou pokračovat.

Výzvou pro nás jakožto tvůrce politiky je to, jak udržitelným způsobem zvýšit produkci potravin, jak vyrábět více z menšího množství, jak řídit naše zásoby a jak se vypořádat s problémem dislokace zásob, který zmínil pan komisař. Množství celosvětových zásob už není to hlavní; potřebujeme vědět, kde se tyto zásoby nachází a zajistit, že nebudou pocházet z Číny nebo z Indie.

Co potřebujeme – a domnívám se, že se to od mé zprávy z minulého parlamentního období daří – je, aby se zemědělství a potraviny dostaly do středu pozornosti.

Na závěr mi dovolte říci: při reformě naší zemědělské politiky musíme postupovat opatrně. Jako součást našeho podílu na celosvětovém potravinovém zabezpečení musíme udržet a zvýšit produkci potravin v rámci Evropské unie. A ano, dovolte mi, abych zdůraznila poznámku o zemědělství v rozvojovém světě: bylo přehlíženo už příliš dlouho. Nastal nejvyšší čas, aby naše politika přišla tomuto zemědělství na pomoc.

 
  
MPphoto
 

  Stéphane Le Foll, za Skupinu S&D. (FR) Paní předsedající, pane úřadující předsedo Rady, pane komisaři, naprosto souhlasím s poznámkou Mairead McGuinnessové o tom, že mezi potravinami a zemědělstvím existuje zásadní souvislost.

Problém, jímž se zabýváme, jsou rostoucí ceny potravin a následky, jež by to mohlo mít na určité skupiny obyvatel na celém světě, stejně jako v Evropě.

Nejprve bych chtěla poznamenat následující. Trend stále rostoucích cen komodit a cen v zemědělství je podle mého názoru dlouhodobý a bude trvat ze tří hlavních důvodů: zaprvé jde o celosvětový demografický vývoj a rostoucí počet obyvatel; zadruhé je to skutečnost, že v souvislosti s globálním oteplováním prožíváme problematické výkyvy počasí, jako jsou sucha a povodně; zatřetí proto, že svět se vyvíjí. Společně s rozvíjejícími se ekonomikami roste úroveň spotřeby. Napjatá situace na zemědělských trzích a týkající se zemědělských komodit je trend, který bude dál sílit. Zhoršuje jej kolísání cen, a právě kolísání cen je důsledkem zvyšující se váhy finančního sektoru ve světovém hospodářství.

Tím bychom se měli zabývat, jestliže chceme problém v oblasti zemědělství a potravin vyřešit. Aby se nám to podařilo – to, co řekl pan komisař, je důležité – jsou zapotřebí dvě věci: ano, zásoby musí být transparentní, zároveň však potřebujeme veřejnou politiku zásob v Evropě a řízení zásob na celosvětové úrovni, zejména na úrovni Organizace spojených národů.

Zadruhé, zásadní je regulace finančních trhů a tržních spekulací, a to zejména prostřednictvím zajištění toho, aby už neexistovala spojitost mezi spekulativním objemem a fyzickým množstvím směňovaným na trzích. Co se týče potravin, je nepřijatelné, aby spekulanti spekulovali bez ohledu na následky, které by to mohlo mít pro potraviny a obyvatele ve světě.

To mě přivádí ke dvěma hlavním závěrům: Zaprvé, musíme mít silnou evropskou politiku a strategicky znovu potvrdit závazek Evropy, že se v odvětví potravin a zemědělství stane celosvětovým hráčem. Zadruhé, musíme změnit svoji rozvojovou politiku, abychom zajistili, že globálně – a Evropa je globálním hráčem – budeme opět investovat do zemědělství, protože zemědělství potřebujeme na to, abychom uživili svět.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 

  George Lyon, jménem skupiny ALDE. Paní předsedající, je pěkné, že o záležitostech zemědělství a potravin diskutujeme uprostřed zasedání ve středu odpoledne a ne o půlnoci. Velice mě to těší. Jedním z důvodů je, že masivní kolísání cen potravin, jehož jsme v současnosti svědky, nakonec zafungovalo jako budíček pro politiky v celé Evropě.

Během posledních 30 let jsme se nechali ukolébat, neboť ceny potravin v reálném vyjádření rok od roku klesaly. Potraviny nikdy nebyly levnější než v posledních několika letech. Zvykli jsme si na to, že regály v našich supermarketech jsou přetížené a 24 hodin denně se prohýbají pod potravinami. Problémem se zdálo být to, že potravin je příliš mnoho. Právě to bylo až do roku 2007 předmětem diskuzí, nikoli jejich nedostatek.

V současnosti vyhrocené ceny potravin představují zlomový bod, znamení toho, že dny hojnosti se blíží ke svému konci. Náš nynější model zemědělské produkce je založený na levné energii, velkém množství půdy a bohatých zásobách vody. Tento model nemůže obstát tváří v tvář výzvám, které nás v budoucnu čekají: rostoucí počet obyvatel, který může dosáhnout až9 miliard, rostoucí poptávka ze strany rozvojových zemí a dopad změny klimatu. Jak předpovídá profesor John Beddington, hlavní vědecký poradce vlády Spojeného království, jestliže nezačneme jednat, čeká nás bouřlivé období poznamenané omezenými dodávkami energie a nedostatkem vody a potravin.

Hned teď musíme začít jednat a vytvářet nový zemědělský model. Evropa musí jít v čele; reforma společné zemědělské politiky nám dává příležitost vyzkoušet udržitelný systém produkce, schopný pokrýt obrovskou poptávku po světových dodávkách potravin, kterou bude v budoucnu třeba uspokojit.

 
  
MPphoto
 

  José Bové, jménem skupiny Verts/ALE. (FR) Paní předsedající, pane komisaři, stejně jako v roce 2008 i nyní ceny zemědělských surovin na světových trzích prudce stoupají. Zatím jsme jen na úrovni 3 % roku 2008. Jak dokazují zprávy Mezinárodního měnového fondu (MMF) a francouzské úřady a jak rovněž naznačila Evropská komise, za tuto situaci je zodpovědný pokles produkce v některých tradičních vývozních oblastech způsobený změnou klimatu, odklon od obilovin na výrobu biopaliv a finanční spekulace způsobující růst cen.

Následky této nové potravinové krize znamenají velkou zátěž pro 1,2 miliardy obyvatel na Zemi, žijících za méně než 1,5 USD na den. Od října se k těm, kdo žijí pod hranicí chudoby, připojilo dalších 44 milionů lidí.

Na co Evropa pouhé dva dny před setkáním G20 čeká, než přijme opatření podobná těm, která byla schválena ve Spojených státech? Americká administrativa už od 13. ledna 2011 požaduje omezení a transparentnost týkající se postavení finančních fondů na trzích se zemědělskými komoditami. To je první krok k tomu, aby spekulanty přešla chuť.

Dopady na evropské zemědělce jsou rovněž dramatické. Nejsou už schopni uživit svá zvířata. Stovky zemědělských podniků zkrachovaly. Před pěti lety dosahovala pšenice ceny 100 EUR za tunu; dnes se prodává za téměř 300 EUR. Skutečnost je tedy úplně jiná.

Komise požaduje, aby se zemědělci přizpůsobili signálům trhu. Udělala by dobře, kdyby se dnes svými vlastními radami sama řídila. Tváří v tvář krizi nemůže Evropská unie na řešení čekat do roku 2014. Krizi je potřeba čelit a já navrhuji tři konkrétní kroky.

Zaprvé, aby byly v příslušných zemích bezodkladně vytvořeny zásoby obilovin, dostupné zemědělcům za zvýhodněnou cenu. Zadruhé, aby byly ceny masa vyplácené farmářům indexovány podle cen krmiv. Zatřetí, aby byl v roce 2011 vytvořen mechanismus pro přesměrování části pomoci z podpory obilovin na chov hospodářských zvířat.

 
  
MPphoto
 

  James Nicholson, jménem skupiny ECR. Paní předsedající, rostoucí ceny potravin mohou dostat vlády na kolena. To jsme viděli i během posledních dnů.

Já bych nás rád zavedl v čase o kousek zpátky. Jsem poslancem tohoto Parlamentu už od roku 1989. Když jsem do Evropy v roce 1989 přišel, problém s potravinami neexistoval. Měli jsme hromady hovězího, hromady másla, jezera mléka i hory obilí. Ty jsou teď všechny pryč a my nedokážeme dostatečně rychle vyprodukovat dost potravin, abychom se sami uživili.

Kam se všechno to jídlo podělo a proč máme jen malé zásoby? Jestliže může sucho v kterékoli části světa způsobit naprostý chaos na celém trhu pro kohokoliv, jedná se o situaci, která nesmí dál pokračovat.

V Evropské unii došlo k tomu, že zemědělci ze všech členských států toto odvětví překotně opouští. Ve skutečnosti je totiž povzbuzujeme k tomu, aby odcházeli ještě rychleji, a nemáme žádné mladé zemědělce, kteří by je nahradili.

Musíme začít jednat dřív, než trend rostoucích světových cen potravin už nebude možné zvrátit. Tyto kroky je nutné podniknout raději dříve než později, abychom zmenšili tlak, jemuž čelí běžní občané.

Ochrana běžných občanů by mohla být zajištěna prostřednictvím silné společné zemědělské politiky zaručující vysoce kvalitní potraviny za rozumné ceny, bez negativních dopadů na životní prostředí. Pro svět a pro uspokojení poptávky po potravinách je zásadní silný pilíř přímých plateb. V budoucnu bude možné podniknout další kroky k jeho upevnění, neboť jde o věc velice potřebnou, co se investic i výzkumu a vývoje týče. Snad najdeme cestu, jak toho dosáhnout.

Jako problém vnímám to, že všichni se sice účastní těchto diskuzí a činí ta správná prohlášení, říkají ty správné fráze, ale nejsou připraveni přijmout těžká rozhodnutí, která jsou pro pomoc potřebným nezbytná.

Musím říci, že jenom mluvit už nestačí: pokud jde o světové zásoby a kolísání cen na trhu, musíme začít jednat, a tento problém nemůžeme vyřešit, dokud se jím nezačneme skutečně zabývat.

 
  
MPphoto
 

  Gabriele Zimmer, jménem skupiny GUE/NGL.(DE) Paní předsedající, jakožto politička zapojená do rozvojové politiky se sama sebe vždy ptám, proč je tak těžké se z minulých krizí a katastrof poučit. Zdá se mi, že drama hladových nepokojů z roku 2008 zanechalo příliš malý otisk v myslích a srdcích těch, kteří mají politickou a hospodářskou moc, i těch, kdo bezohledně spekulují na trzích se zemědělskými komoditami. Počet hladovějících na celém světě znovu překročil jednu miliardu a jsou to právě ti nejchudší, kdo jsou rostoucími cenami na trzích s potravinami nejvíce zasaženi. Každý den musí za jídlo vydat více než 80 % svých finančních prostředků.

Světové sliby z roku 2009 poskytnout více než 20 miliard USD na zemědělskou pomoc rozvojovým zemím na boj proti hladu, včetně 6 miliard USD prostřednictvím Světové banky, nebyly dodrženy. Doposud bylo vyplaceno jen 925 milionů USD. Spekulace na trzích se zemědělskými komoditami už se netýkají potravin, ale téměř výlučně aktivit a transakcí na finančním trhu, což má na ceny potravin přímý vliv. Proto mě těší, že Komise začíná v této situaci překonávat svou zdrženlivost.

Spekulace související s vývojem cen nicméně nejsou o nic transparentnější a nejsou ani nijak kontrolovány či omezovány. Je tedy zásadní, abychom v tomto případě dokázali účinně jednat a dosáhnout změn. Proto žádám Radu, Komisi a členské státy, aby se boj proti hladu stal prioritou všech politik, programů a strategií, a rovněž aby zvážily nové metody a nové přístupy, jako je potravinová soběstačnost, aby v konečném důsledku ti, kdo obdělávají půdu, mohli více ovlivňovat dodávky potravin obyvatelům v jejich vlastních regionech.

 
  
MPphoto
 

  John Stuart Agnew, jménem skupiny EFD. Paní předsedající, zatímco ceny potravin nepochybně rostou, situace za branami zemědělských podniků je velice odlišná. Britští zemědělci produkující hovězí, skopové a vepřové maso a vejce byli v posledním roce svědky poklesu cen své produkce; cena drůbežího masa zůstala stejná a cena mléka se zvýšila jen mírně; cena cukrové řepy příští rok klesne.

Tyto podniky samy čelí obrovskému nárůstu cen a současný status quo nedokáží udržet déle než několik měsíců. Buď se jim podaří obchodníky přesvědčit o vyšších cenách, nebo přestanou vyrábět. V obou případech mohou maloobchodní ceny potravin jedině vzrůst.

Co s tím dělá EU? Dovoz geneticky nemodifikovaných sójových bobů je zbytečně nákladný. Zemědělci jsou v rámci svých účtů za elektřinu nuceni platit daň za globální oteplování, zatímco kvůli velice chladnému počasí přišli o tisíce tun cukrové řepy a brambor. EU chce zvýšit veřejné dotace na ekologické zemědělství, místo toho, aby umožnila, že v tomto odvětví bude rozhodovat spotřebitel. Jakýkoli přechod od konvenčních výrobních systémů k ekologickým povede k omezení dodávek potravin.

 
  
MPphoto
 

  Diane Dodds (NI). - Paní předsedající, hlavními důvody potravinové inflace jsou rostoucí světové ceny komodit, prudce stoupající ceny za energii a kolísání trhu, a není pochyb o tom, že tím trpí spotřebitelé. Je to však zemědělství, které se už nějakou dobu snaží čelit tomuto problému, stejně jako rostoucím cenám krmiv a hnojiv. Obchodní zisky byly omezeny a mnoho zemědělců, především těch v intenzivních odvětvích, čelí finančnímu krachu.

Chtěla bych dnes požádat Parlament, aby zvážil následky toho, jestliže zemědělce prostřednictvím společné zemědělské politiky nepodpoříme. Kolik bychom v takovém finančním prostředí za potraviny platili? Zároveň Parlament naléhavě žádám, aby v důležitých rozpravách, které budou následovat, zvážil velmi silnou podporu společné zemědělské politiky.

Je potřeba, abychom měli politiku, která bude pomáhat zemědělcům a zaručí odpovídající dodávky potravin za spravedlivé ceny. Také bych chtěla říci, že naprosto zásadní roli má spravedlnost, a pro tu potřebujeme transparentní potravinový řetězec. Toho bude možné dosáhnout – zejména ve Spojeném království – jedině tehdy, jestliže bude existovat úřad ombudsmana pro supermarkety.

 
  
MPphoto
 

  Jean-Paul Gauzès (PPE). - (FR) Paní předsedající, pane předsedo, pane komisaři, chci se věnovat záležitosti, která byla několikrát zmíněna a často je uváděna jako jediná příčina problémů: spekulacím.

Jsem přesvědčen, že pokud jde o spekulace, je zapotřebí umírněnost. Je jasné, že mezi některými finančními aktivitami a zvýšením kolísáním cen surovin existuje konkrétní souvislost. Dívat se však na celou věc pouze ve spojitosti s finančními spekulacemi by bylo zajisté chybné, neboť část toho, co nazýváme spekulacemi, je ve skutečnosti legitimním zajišťováním cen ze strany výrobců, a jak dobře víme, výrobci by se bez této možnosti neobešli.

Musíme však předejít situaci, kdy by přímé investice do komodit měly škodlivý dopad na kolísání cen, a to kvůli svému masivnímu rozsahu nebo čistě spekulativní povaze.

V tomto ohledu musí návrhy pana komisaře Barniera týkající se finančních záležitostí, zejména regulace short-sellingu a derivátů, stejně jako revize vycházející ze směrnice o trzích finančních nástrojů, dát Parlamentu možnost zvážit hlediska spekulace s komoditami v rámci finanční regulace a finančního dohledu, které budou zavedeny s cílem zajistit, aby byly i tyto trhy regulovány účinným, ale zároveň účelným způsobem.

Pane komisaři, uvedl jste, že toto úsilí by mělo pokračovat, a já jsem přesvědčen, že Parlament, který ve finanční krizi dosud jednal v souladu s návrhy Komise a někdy je i předjímal, své odpovědnosti dostojí.

A konečně vítám prohlášení maďarského předsednictví, že Evropa hodlá podporovat francouzské předsednictví G20, jež učinilo regulaci trhů s komoditami jednou ze svých priorit.

 
  
MPphoto
 

  Luis Manuel Capoulas Santos (S&D).(PT) Paní předsedající, když dojde na katastrofy, prevence je pokaždé lepší než náprava. Existuje reálné riziko světové potravinové krize. To nejsou moje slova: jsou to slova vlády jednoho ze zakládajících členských států Evropské unie. Znamení jsou znepokojující. Ceny některých základních potravinářských produktů, jako jsou obiloviny, nepřestávají růst a v lednu dokonce podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství dosáhly rekordní výše. Problém se očividně netýká jen Evropy, a jak už zde dnes bylo zdůrazněno, podíl každé z hypotetických příčin tohoto jevu není ani zdaleka znám.

Víme, že Komise tento problém nepřehlíží, a její sdělení ze dne 2. února si zaslouží pozorné čtení.

Specifická povaha zemědělské produkce však vyžaduje zvláštní pozornost v souvislosti se společnou zemědělskou politikou (SZP), a to tak, že politice rozvojové spolupráce se budou věnovat vhodné nástroje pro analýzu rizik a že produkce potravin bude podporována na úkor ostatních forem mezinárodní pomoci.

Rovněž vítám stanovisko Francie v G20, která chce ovlivnit regulaci finančních trhů a boj proti cenovým manipulacím a také stanovit pravidla, jež by zabránila náhlému přerušení obchodních toků, jako se nedávno stalo například v Rusku.

 
  
MPphoto
 

  Alyn Smith (Verts/ALE). - Paní předsedající, výživa obyvatel je nejdůležitější povinností vlády, a výživa obyvatel je skutečně hlavním smyslem společné zemědělské politiky.

Potravinové zabezpečení je cíl, k němuž směřujeme, a EU v tomto případě slaví úspěch. Měli bychom si zapamatovat, že v minulém roce došlo k hladovým nepokojům na všech kontinentech kromě toho našeho, vidíme, jak téměř dennodenně padají vlády ve zbytku světa, zatímco nám se doposud daří poskytovat svým občanům alespoň částečně bezpečné útočiště.

Potravinové zajištění je tedy naší prioritou. Ani se tomu nechce věřit, když nasloucháte některým nevládním organizacím a lobbistům a dokonce i některým politikům zapojeným do diskuzí o pokračující reformě společné zemědělské politiky.

Potravinové zabezpečení musí být naším cílem a naší prioritou, a já si dovolím v jednom bodě se svými kolegy nesouhlasit. Nedomnívám se, že správnou odpovědí je volný obchod. Nedomnívám se, že celosvětové potravinové zabezpečení je něco, čeho by bylo možné dosáhnout nebo o co bychom měli usilovat. Zákazy vývozu v zemích, které se samy snaží uživit, nejsou samy o sobě neospravedlnitelné, a pokud mi dovolíte, rád bych v krátkosti citoval slova anglického předsedy svazu zemědělců: „Hovoříme-li o morálce, země, která se snaží uživit sama sebe, není nic proti bohatým zemím, které dopustí, aby jejich zemědělství upadalo, a pak očekávají, že je bude živit zbytek světa. Naší povinností je produkovat víc než ostatní, nikoli méně.“

 
  
MPphoto
 

  Hynek Fajmon (ECR). (CS) Paní předsedající, pokud chceme skutečně seriózně diskutovat o rostoucích cenách potravin, neměli bychom se vyhýbat ani pro někoho možná nepříjemné otázce, nakolik tomuto negativnímu vývoji Evropská unie sama napomáhá. Všichni analytici komoditních trhů se shodují na tom, že potravinářské komodity zdražují především díky působení dvou faktorů.

Prvním je masivní tištění nových peněz, které se v posledních měsících děje v USA a v Evropské unii. A právě příliv těchto nových peněz na trhy tlačí ceny potravinářských a jiných komodit vzhůru. Na vině zde tedy nejsou spekulanti, jak tvrdí zpráva, o které dnes diskutujeme, ale chybná politika americké, evropské a dalších centrálních bank.

Druhým faktorem tlačícím ceny potravin vzhůru je politika Evropské unie i USA nutící spotřebitele k stále většímu využívání biopaliv. Závazky, které na sebe EU a USA v této oblasti uvalily, jsou zdrojem prudkého růstu objemu nepotravinářských komodit pěstovaných na zemědělské půdě. V důsledku toho je pro produkci potravin využíváno stále méně zemědělské půdy a výsledkem jsou logicky rostoucí ceny potravin. Pokud chceme přispět ke snížení světových cen potravin, musíme zrušit naši nesmyslnou politiku podpory biopaliv.

 
  
MPphoto
 

  Patrick Le Hyaric (GUE/NGL). - (FR) Paní předsedající, pane ministře, pane komisaři, všichni hladovějící lidé na světě, všichni, kdo musí zaplatit víc za to, aby se najedli nebo oblékli, od nás očekávají, že energičtěji zareagujeme na největší katastrofu, která dnes naši planetu ohrožuje, na katastrofu způsobenou chamtivými spekulanty s potravinami. To jsou ti, kdo zvyšují ceny potravin na úkor zemědělců a spotřebitelů.

Pozorně jsem naslouchal chladné obhajobě pana Jeana-Paula Gauzèse, měl by si však uvědomit, že v jeho regionu bylo letošní obilí skoupeno pro příští sklizeň ještě před tím, než bylo vyseto. Proto skutečně hovoříme o spekulacích. Jediným způsobem, jak může Evropská unie postupovat kupředu, je jednat v několika směrech.

Zaprvé, tyto finanční spekulanty musíme zastavit, a to tím, že založíme světový zemědělský a potravinový fond, vytvoříme nouzové zásoby, zavedeme mechanismy pro stabilizaci reálných cen za skutečnou, nikoli virtuální produkci pod záštitou Organizace spojených národů (OSN). Naše společná zemědělská politika se také musí vrátit k systému…

(Předsedající řečníka přerušila)

 
  
  

PŘEDSEDAJÍCÍ: Silvana KOCH-MEHRIN
místopředsedkyně

 
  
MPphoto
 

  Krisztina Morvai (NI).(HU) Paní předsedající, dnes v Evropském parlamentu jednáme o problému rostoucích cen potravin. Tento jev, rostoucí ceny potravin, pociťují spotřebitelé v Maďarsku i v ostatních evropských zemích. Nepociťují jej však zemědělci, a zejména drobní zemědělci. Jak je to možné? Kam ty peníze jdou? Tuto hádanku, tuto záhadu řeší mimo jiné bod D vynikajícího návrhu usnesení, který předložila skupina Zelených/Evropské svobodné aliance, ale vynikající je i celý tento návrh usnesení a musím k němu této skupině poblahopřát. Nabízí i podrobné odpovědi a řešení. Bod D upozorňuje na fenomén spekulací. Uvádí, že došlo k nárůstu spekulací ze strany „čistě finančních“ institucí, tedy ke spekulacím týkajícím se peněžního kapitálu na komoditních trzích, což způsobuje umělou inflaci cen komodit. Proto částečně máme řešení. Peníze jdou ke spekulantům a kupujícím a obchodníkům, jejichž hlad po zisku často nezná hranic.

Jak by byl maďarský lid hrdý, kdyby maďarské předsednictví považovalo řešení tohoto problému, problému spekulací s potravinami, za prioritu. Musím se otázat přítomného zástupce maďarského předsednictví, zda s tím můžeme počítat, a zeptat se komisaře EU pro zemědělství pana Cioloşe, jaké řešení předpokládá pro spekulace týkající se potravin.

 
  
MPphoto
 

  Gay Mitchell (PPE). - Paní předsedající, v rozvinutých zemích průměrná domácnost vynakládá na potraviny 10 až 20 % svého příjmu, zatímco v rozvojových zemích toho číslo obvykle dosahuje až 80 %. To podtrhuje strašlivé důsledky pro tyto trpící země. Musíme reagovat a musíme reagovat až do té doby, dokud se tyto země nepostaví na vlastní nohy.

V prosinci 2008 tento Parlament velkou většinou hlasoval pro mou zprávu o potravinovém nástroji v hodnotě 1 miliardy EUR, který byl vzhledem k tehdejším rychle rostoucím cenám potravin určen na finanční pomoc pro rozvojové země. Účelem tohoto nástroje bylo reagovat na rostoucí ceny, jejichž příčinou byla hlavně, ačkoli nikoli výhradně, sucha v zemích produkujících obiloviny a rostoucí ceny ropy. Situace je nadále mimořádně nestálá, což ovlivňuje producenty a spotřebitele v EU i v rozvojových zemích.

Musíme se učit, jak spolupracovat s ostatními zeměmi, jako je například Thajsko. Ve svém regionu je Thajsko hlavním producentem potravin, avšak když někteří z jeho sousedů, například Barma a Vietnam, pociťovali chudobu a docházely jim potraviny, my jsme nepřijali nabídku Thajska na spolupráci s námi a na naše zastupování v daném regionu. Musíme se učit, jak to udělat. Musíme zajistit rychlý přechod ke stabilitě v severní Africe. Musíme zajistit, aby se pomoc dostala do oblastí zasažených nepředvídanými přírodními katastrofami, jako je Haiti a Pákistán, a v tomto ohledu musíme nadále uvolňovat rezervu pro pomoc při mimořádných událostech, která EU umožňuje rychle reagovat na potřeby poskytnout zvláštní pomoc, které z takových událostí vyplývají.

 
  
MPphoto
 

  Kader Arif (S&D). - (FR) Paní předsedající, dámy a pánové, nejprve mi dovolte vyjádřit politování nad tím, že v Evropě musela nastat krize, aby byla zahájena rozprava, kterou dnes vedeme, a aby byl předložen návrh usnesení, o němž budeme zítra hlasovat.

Právě v loňském roce, kdy rozvojové země povstaly v tzv. „potravinových nepokojích“, Evropa prostě navrhla opatření reakce na mimořádné události, tedy zaslání sadby a hnojiv, jako by se jednalo o cyklický problém, a přitom jsme byli dlouhou dobu varováni před strukturálními problémy. Máme společnou zemědělskou politiku (SZP), která postrádá účinné regulační mechanismy, protože liberální většina je stále přesvědčena, že trh nesmí nic omezovat. Existují zde rozšířené, ekonomicky destabilizující a morálně nepřijatelné spekulace se zemědělskými produkty rozvojových zemí, které jsou vězni monokulturního hospodářství zaměřeného na vývoz. Evropa je přitom nepodporuje a pro zemědělský sektor vyčleňuje pouze 4 % své rozvojové pomoci.

Tímto usnesením Parlament jako celek konečně potvrzuje, že právo na potraviny je základním lidským právem, že je nepřijatelné, aby jedni vydělávali na hladovění druhých, že regulace je nutná pro zajištění cenové stability a že obchodní dohody musí zachovat malé rodinné farmy a právo na potraviny.

Parlament dnes vysílá jasný vzkaz. Je na Komisi a Radě, aby jej předaly dál.

 
  
MPphoto
 

  Nirj Deva (ECR). - Paní předsedající, než se zase posadím, zemře hlady 16 lidí. To je asi takhle velká část této sněmovny. Každý den zemře na celém světě hlady 36 000 lidí, protože nemají dost potravin.

Evropská unie byla až donedávna potravinově soběstačná. Nyní potraviny dováží. Vlastně bere potraviny od úst těm nejchudším. Dozvěděl jsem se, že EU dováží ze zbytku světa objem potravin, jehož vypěstování by vyžadovalo zhruba 35 milionů hektarů půdy. Měli bychom být potravinově soběstační a měli bychom k potravinové soběstačnosti pomoci i rozvojovým zemím.

Na to vše existuje odpověď. V 60. letech 20. století v Indii proběhla pod vedením profesora Borlauga zelená revoluce v zemědělství. Lidé říkali, že Indie vyhladoví. Indie nehladověla. Brazílie je nyní potravinově soběstačná. I my toho můžeme dosáhnout, budeme-li chtít.

 
  
MPphoto
 

  João Ferreira (GUE/NGL).(PT) Paní předsedající, tři roky po krizi z roku 2008 je svět na pokraji další potravinové krize. Abychom jí zabránili, musíme zkoumat její příčiny a postavit se jim.

Musíme se zabývat zemědělskými a obchodními politikami, které ničí malé a střední zemědělství, které prosazují modely intenzivní produkce určené na vývoz, a které tak ohrožují potravinovou bezpečnost a soběstačnost, jak je tomu v případě společné zemědělské politiky (SZP). Musíme se zabývat trendem zvyšování cen ropy a vysokou mírou závislosti zemědělců na této surovině; tuto závislost je třeba snížit. Musíme se zabývat obrovskou mocí nadnárodních zemědělských podniků, které mají monopol na klíčové výrobní faktory; musíme se zabývat rostoucím využíváním úrodné půdy pro jiné účely než k produkci potravin a zabíráním půdy místních komunit, které na této půdě žijí a pracují.

Především se musíme zabývat iracionalitou nehumánního systému, který dovoluje spekulace s potravinami, a bojovat proti němu. Musíme okamžitě ukončit finanční nástroje umožňující spekulace: EU to musí akceptovat, nebo bude nést spoluvinu na následcích, jak tomu již je nyní.

 
  
MPphoto
 

  Peter Jahr (PPE).(DE) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, snad nic jiného pro nás nemůže být běžnější a samozřejmější než jídlo a pití. Avšak to, považujeme za tak samozřejmé, se pro mnoho lidí stává závažným problémem, který jsou sotva schopni řešit. Ceny potravin nyní prudce vzrostly, což pro mnoho lidí situaci ještě zhoršilo.

Pro řešení četných příčin nárůstu cen je zapotřebí balíček opatření. V tomto ohledu je důležité zabránit cenovým spekulacím a vytvořit zásoby. Přitom je nutné přezkoumat i dominantní postavení některých potravinářských korporací a obchodních řetězců na trhu. Rozvojové země od nás potřebují také větší podporu pro rozvoj svého zemědělství. Je to jediný způsob, jakým se nám podaří zajistit potraviny pro ty nejchudší lidi a zlepšit jejich ekonomickou situaci.

Abychom o této věci neměli mylné představy: přiměřené ceny za zemědělské komodity nejsou problémem. Naopak, představují řešení problému. Přiměřené ceny za zemědělské komodity – přiměřené, pokud jde o mě, znamená nepodléhající spekulacím – jsou dle mého názoru zásadním předpokladem pro upevnění zemědělství v rozvojových zemích.

Přiměřená výživa je lidským právem a hlad je zločinem proti lidskosti. Dodávat obyvatelstvu vysoce kvalitní a cenově dostupné potraviny v rámci Evropské unie, ale i na celém světě, musí být proto ústředním zájmem evropské zemědělské politiky.

 
  
MPphoto
 

  Richard Ashworth (ECR). - Paní předsedající, posledních 30 let byly ceny potravin nízké i stabilní. Nyní Organizace OSN pro výživu a zemědělství varovala, že rostoucí náklady na energie, vzrůstající počet obyvatel ve světě, větší bohatství a změna klimatu budou představovat obrovské problémy pro světový potravinový systém a ceny potravin.

Pro evropské vlády z toho vyplynou dva významné důsledky. Zaprvé, rostoucí ceny potravin a energie zasahují nejvíce ty úplně nejchudší rodiny. Zadruhé, v době, kdy Evropané nejvíce potřebují, aby během obnovy ekonomiky zůstaly ceny po určité období stabilní, budou rostoucí ceny podněcovat inflaci. V krátkodobém výhledu to bude svádět k dovozu levnějších potravin a k očekávání toho, že potravinářský průmysl a zemědělství vyšší náklady absorbují.

Ani jedna cesta by nebyla moudrá. Přílišné spoléhání se na dovážené potraviny by nebezpečně vystavilo spotřebitele výkyvům cen a přílišný tlak na zemědělství, které již nyní čelí prudkému nárůstu cen, by ohrozilo produkční kapacitu.

Musíme investovat do společné zemědělské politiky. Klíčem budou technologie a nyní je ten správný čas to udělat.

 
  
MPphoto
 

  Sergio Paolo Francesco Silvestris (PPE).(IT) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, nárůst cen potravin vyžaduje dva druhy reakce. První se týká potřeby plánovat střednědobá a dlouhodobá opatření. V tomto smyslu musí odpovědi vycházet z nové společné zemědělské politiky, která musí zabezpečit dodávky potravin pro evropské občany, zajistit spotřebitelům potraviny za dostupné ceny a chránit příjmy zemědělců. Novou SZP musíme silně podpořit (což právě děláme) příjmy zemědělských podniků podle prvního pilíře a podporovat opatření pro rozvoj venkova, zvyšovat investice do zemědělství a bezpečnost dodávek potravin.

Druhá reakce spočívá v nutnosti zasáhnout pomocí mimořádných opatření na ochranu nejslabšího článku v řetězci, protože když ceny potravin fluktuují, jsou účinky skutečně dosti zvláštní: když ceny rostou, producenti a zemědělci z toho nemají žádný zisk, když však ceny klesají, zisky a již tak slabé výdělky producentů se snižují. Pak je jasné, že v dodavatelském řetězci existují problémy a že je nedostatečně transparentní.

Pane komisaři, tyto závažné problémy v dodavatelském řetězci zahrnují například zneužívání rozhodující kupní síly, nekalé smluvní praktiky – včetně pozdních plateb –, jednostranné změny smluvních podmínek, platby poskytované předem za přístup k jednáním a nerovné rozdělení ziskových marží u potravin v rámci dodavatelského řetězce.

Komise musí navrhnout opatření …

(Předsedající řečníka přerušila)

 
  
MPphoto
 

  Paolo De Castro (S&D).(IT) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, sociální napětí, jaké jsme například zažili nedávno v severní Africe, téměř vždy vyvolávají rostoucí ceny potravin. Rekordní nárůst cen obilovin, cukru a rostlinných olejů je jasnou známkou zvyšující se nerovnováhy mezi celosvětovou nabídkou a poptávkou.

Další, bohužel možný, růst cen by měl dramatické důsledky zvláště pro ty části světa, kde potraviny tvoří více než 40 % příjmu na osobu. Ve stále vzájemně závislejší světové ekonomice také představuje reálné riziko vyvolání napětí na celé planetě. Evropská unie si proto musí být jasně vědoma toho, že zemědělské politiky – společná zemědělská politika pro Evropskou unii a zákon o zemědělství pro Spojené státy americké – mají ve světovém řádu mimořádnou a strategicky důležitou úlohu, která daleko překračuje legitimní ochranu příjmů zemědělců.

Paní předsedající, potřebujeme novou globální potravinovou politiku schopnou koordinovat zemědělské politiky na mezinárodní úrovni. Osobně doufám, že nadcházející summit skupiny G20 bude příležitostí skutečně nastoupit na tuto novou cestu.

 
  
MPphoto
 

  Struan Stevenson (ECR). - Paní předsedající, neustálý nárůst ceny ropy a následný tlak na zvyšování cen hnojiv spolu s drastickými nárůsty cen pšenice, kukuřice a jiných obilovin vytváří krizi v našem zemědělství i stále narůstající krizi celosvětovou.

Je třeba si připomenout, že povstání v Tunisku, které zahájilo dominový efekt na celém Středním východě, začalo sebeobětováním chudého pouličního prodejce potravin.

Evropští zemědělci mohou k řešení této krize příznivě přispět, pokud dostanou vhodné nástroje. Je čas, abychom se chopili příležitostí, které nabízí biotechnologie, aby nám pomohla naplňovat rostoucí poptávku po kvalitních potravinových produktech.

Na celém světě pěstuje více než 13 milionů zemědělců geneticky modifikované plodiny na více než 125 milionech hektarů, přesto v tomto usnesení biotechnologie nezmiňujeme.

Evropo, probuď se a něco dělej, než budeme mít nepokoje kvůli potravinám i v našich ulicích!

 
  
MPphoto
 

  Georgios Papastamkos (PPE).(EL) Paní předsedající, pro obecné výkyvy cen potravin existuje více důvodů: extrémní povětrnostní podmínky, omezené přírodní a energetické zdroje a růst světové populace. Je třeba upozornit i na další dva důvody: na koncentraci, čímž mám na mysli oligopol nadnárodních společností v potravinářském dodavatelském řetězci, a na nedostatečnou transparentnost a spekulace na trzích s komoditami.

Ihned po deregulaci finančních trhů se termínové obchodování na komoditních burzách změnilo ze zajišťovacího nástroje na nástroj spekulativních transakcí. Nejdůležitější burzy se nacházejí mimo Evropu.

Po finanční krizi přešly různé hedgeové fondy na komoditní burzy, aby si vynahradily své ztráty. Na těchto burzách jsou nyní finanční rezervy patnáctkrát vyšší než skutečné zemědělské zásoby. Proto potřebujeme institucionální rámec, který bude omezovat jejich investice na zemědělských trzích s deriváty přímo vázanými na sektor potravin.

Vítám iniciativy francouzského předsednictví skupiny G20 a jsem pevně přesvědčen, že zachování silného evropského zemědělského sektoru pro zajišťování potravin je závislé na zabezpečení spravedlivého příjmu pro zemědělce a přijetí účinných opatření pro regulaci trhu v rámci nové SZP.

 
  
MPphoto
 

  Michael Cashman (S&D). - Paní předsedající, chtěl bych, aby bylo zcela jasné, že hovořím jménem lidí z rozvojového světa, a nikoli na obranu společné zemědělské politiky.

Podle Světové banky bylo v důsledku rostoucích cen potravin uvrženo do hluboké chudoby více než 44 milionů lidí. Existuje nespočet činitelů, které k tomu přispěly – méně drobných zemědělských podniků, odlesňování, rozšiřování pouští, nedostatečný přístup k vodě a změna klimatu.

Potřebujeme tedy komplexní přístup zajišťující, že budeme lidi povzbuzovat k tomu, aby se starali o své vlastní rozvojové potřeby a zabezpečovali dodávky potravin na místní úrovni. Musíme reformovat společnou zemědělskou politiku a společnou rybářskou politiku, aby neexistovaly žádné přímé či nepřímé negativní dopady na rozvojové a rozvinuté země.

Musíme podporovat místní vlastnictví půdy a v neposlední řadě musíme skoncovat s nemravným zabíráním půdy, kdy půdu kupují a využívají zahraniční investiční společnosti a zahraniční firmy pro své vlastní potřeby. Pro tuto nestoudnost neexistuje omluva.

 
  
MPphoto
 

  Czesław Adam Siekierski (PPE). (PL) Paní předsedající, spotřebitelé i zemědělci mají naprosté právo tázat se nás, politiků, co se děje. Proč je trh s potravinami v této situaci? Zemědělci vědí, jaké zisky mají, za kolik své produkty prodávají, a vědí, kolik oni sami i jiní spotřebitelé za potraviny platí. Co jim dnes můžeme říci? Vzpomeňme si na rok 2008 a na to, v jaké situaci byl trh s potravinami. Poučili jsme se z toho? Moje odpověď zní, že nikoli.

Stále omezujeme produkci. Abychom vše ještě zhoršili, platíme za omezení produkce, zatímco dříve jsme platili za její navýšení. Tato sněmovna slyšela jiná vyjádření týkající se zemědělství. Možná by sem dnes měli naši kolegové přijít a naslouchat. Možná by se něco naučili o zabezpečení dodávek potravin.

Stále probíhá diskuse o budoucnosti společné zemědělské politiky po roce 2013 a všichni znovu chtějí snižovat výdaje na SZP. Nynější situace, tato krize, nastala proto, aby nás varovala před katastrofálním politickým rozhodnutím. Máme šanci napravit své chyby. Hovoříme o stabilitě. Ptáme se, proč neexistují žádné rezervy, ale omezujeme zemědělské trendy. Odkud se ty rezervy mají vzít? Kdo je zaplatí?

Pane komisaři, tato situace, tato krize vám dává výjimečně silné argumenty. Dámy a pánové přítomní v této sněmovně, musíme přesvědčit ty zbývající o závažnosti situace a o odpovědnosti této sněmovny za budoucnost SZP a výživu naší společnosti. Problém zajištění potraviny se stává problémem celosvětovým. Je dobře, že …

(Předsedající řečníka přerušila)

 
  
MPphoto
 

  Daciana Octavia Sârbu (S&D).(RO) Paní předsedající, rostoucí ceny potravin zasáhly ty nejzranitelnější skupiny obyvatel. V situaci, kdy v roce 2010 trpělo ve světě podvýživou až 925 milionů lidí, se zajišťování potravin musí stát prioritou Evropské unie. Extrémní přírodní jevy nejsou jedinou příčinou rostoucích cen potravin, svou úlohu hraje i nestálost trhů a dotace na produkci bioplynu.

Vyzývám Komisi, aby vytvořila nástroje pro boj s výkyvy cen a nadměrnými spekulacemi, které pak napomáhají zhoršování celosvětové potravinové krize. Musím také zdůraznit, že ve většině případů nárůst cen potravin nevede k nárůstu příjmů zemědělců. Naopak, v důsledku špatného fungování dodavatelského řetězce zdaleka není odměna zemědělců ani zdaleka spravedlivá. Jsem přesvědčena, že problém rostoucích cen napomůže odstranit argumenty proti zachování silné společné zemědělské politiky.

 
  
MPphoto
 

  Herbert Dorfmann (PPE).(DE) Paní předsedající, před několika málo dny měl jeden z předních německých deníků na první straně obrázek housky obtočené ostnatým drátem. Článek se týkal boje o chléb. Myslím, že v nadcházejících desetiletích bude stěží existovat jiné téma, které nás zaměstná tolik jako otázka dostupnosti potravin. Proto je dobré, když o ní hovoříme, protože důvod této situace, zvláště pak narůstající poptávka, nezmizí, a ceny tedy budou nadále růst. Musíme celé této situaci nyní věnovat pozornost z politického hlediska. Musíme uvážit, jak můžeme produkovat a zpřístupňovat potraviny. Pane komisaři, myšlenka na návrh vyčlenit další nevyužívané plochy v rámci společné zemědělské politiky prostřednictvím screeningu není správný přístup. Musíme zajistit, aby naše půda byla produktivní.

Neměli bychom se ale na všechno dívat příliš negativně. Léta jsme si stěžovali, že ceny potravin jsou příliš nízko. Uvážíme-li například, zda je 100 EUR za tunu pšenice skutečně přiměřená cena, musíme říci, že asi ne. Uvážíme-li, jakou část ceny konečného produktu, například chleba, tvoří cena surovin, pak si myslím, že růst cen surovin není jediným důvodem rostoucích cen potravin; působí zde i jiné činitele. Celý tento problém je tedy také příležitostí pro zemědělství získat do budoucna lepší postavení.

 
  
MPphoto
 

  Ulrike Rodust (S&D).(DE) Paní předsedající, ceny potravin dosáhly nových rekordních výšek. Nestálost cen potravin v posledních letech z různých důvodů vzrostla. Existuje tedy velký důvod k obavám. Změna klimatu způsobuje extrémní povětrnostní podmínky a v některých zemích byla zničena celá úroda. Kromě toho narůstají spekulace s potravinami, jejichž nebezpečí nelze podceňovat – stačí se jen podívat na finanční krizi. Navíc stále častěji dochází ke konkurenci mezi zajišťováním potravin pro chudé a poháněním automobilů těch bohatých.

Musíme nalézt řešení, aby měli zemědělci dostatečnou motivaci k produkci potravin a aby byly k produkci biopaliv využívány pouze plochy, které nejsou užívány k produkci potravin.

Pro mě jako sociální demokratku je důležité, aby měl každý přístup ke zdravým potravinám za přiměřenou cenu a aby současně zemědělci mohli za svou práci dostávat odpovídající příjem.

 
  
MPphoto
 

  Janusz Wojciechowski (ECR). (PL) Paní předsedající, řekněme si otevřeně, že v Evropské unii aktivně působí mocné obchodní lobby, v jejichž zájmu je oslabit evropské zemědělství, aby bylo možné dosáhnout větších zisků dovozem potravin z celého světa. Mnohokrát jsme v tomto Parlamentu slyšeli, že abychom zabránili růstu cen, je třeba otevřít trhy. Reformovali jsme produkci cukru, otevřeli jsme trhy, omezili jsme produkci cukru v Evropě a zrušili dotace na vývoz. Jaký byl výsledek? Výsledek byl takový, že ceny cukru neklesly, prostě vzrostly. To by mělo být pro nás všechny poučení. Tohle není cesta kupředu. Souhlasím s panem Smithem, který řekl, že trh není odpovědí. Neměli bychom se klanět obchodním lobbistům, ale měli bychom se snažit zaručit přiměřené ceny potravin lepší ochranou našeho zemědělství, jeho produkčního potenciálu a zajištění potravin. Až pak budeme mít rozumné ceny.

 
  
MPphoto
 

  Giovanni La Via (PPE).(IT) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, plně sdílím obavy, které vyvolaly rostoucí ceny potravin, a těžko tomu může být jinak, protože se jedná o otázku velice úzce spjatou s životy evropských občanů, zvláště méně zajištěných tříd. Tyto nárůsty vedou k neschopnosti uspokojit základní potravinové potřeby obyvatel všech zemí rozvojového světa. Tváří v tvář tomuto scénáři nemohou rozvinuté země včetně členských států EU zůstat lhostejné.

V nové společné zemědělské politice proto musíme zajistit nástroje schopné omezit výkyvy cen, snížit spekulace se zemědělskými komoditami a zajistit přiměřenou úroveň produkce v rámci EU. Musím proto zdůraznit, že nesmíme nechávat půdu ladem v době, kdy počet obyvatel světa roste, což vyžaduje zvýšení dodávek potravin.

 
  
MPphoto
 

  Marc Tarabella (S&D). - (FR) Paní předsedající, pane komisaři, pane ministře, chtěl bych zmínit statistické údaje, jedno zjištění a tři druhy opatření. Statistické údaje uvádí, že kdykoli ceny potravin vzrostou o 1 %, je 16 milionů lidí na celém světě uvrženo do závažné chudoby. Zjištěním je to, že není možné zabránit výkyvům, zvláště na zemědělských trzích, avšak extrémní výkyvy nutné nejsou a lze proti nim bojovat, jakkoli to může být obtížné.

Tři druhy opatření, které již byly zmíněny, jsou následující: zaprvé upřednostnit v rozvojové politice samozásobitelské hospodaření a regionální trhy potravin; zadruhé potřeba veřejné regulační politiky včetně vytváření a řízení zásob; zatřetí okamžitý zákaz spekulací se základními potravinovými produkty.

Evropa se toho musí účastnit, a to v popředí, zejména na úrovni skupiny G20. Je třeba uvítat to, co jsem se dozvěděl od Jánose Martonyiho, komisaře Cioloşe a na jiný místech od komisaře Barniera. Prezident Sarkozy hovořil velmi jasně a my doufáme, že francouzské předsednictví bude v této oblasti na úrovni skupiny G20 vedoucí silou.

 
  
MPphoto
 

  Britta Reimers (ALDE).(DE) Paní předsedající, výkyvy trhu jsou důležité pro řádné fungování trhů, protože vytvářejí motivaci k nákupu a prodeji zboží. Pro nás zemědělce jsou termínové obchody s komoditami základní složkou nákupu a prodeje sklizených plodin. Poskytují důležitou příležitost dosáhnout jistoty při plánování díky časnému stanovení cen a množství.

Na rozdíl od situace v našich prosperujících industrializovaných zemích představují rostoucí ceny závažný problém v chudých regionech světa, kde musí lidé na potraviny vynakládat velkou část svých příjmů.

Nesmíme na trzích intervenovat pokaždé, když dojde ke změně cen, a snažit se bojovat s přirozenými výkyvy. Bez mezinárodně platných rámcových právních předpisů pro finanční trhy však nemůžeme ani pomyslet na regulaci trhů s komoditami, protože jestliže bude na finančním trhu příliš mnoho peněz, naleznou vhodné ekvivalenty, a komodity jsou nyní ceněny vysoko. Proto bychom neměli být překvapeni, jestliže jsou nyní zemědělské komodity vyhledávaným cílem obchodování.

 
  
MPphoto
 

  Jaroslav Paška (EFD). – (SK) Paní předsedající, potravinová krize způsobená mimořádnou neúrodou v uplynulém roce zvýraznila nedostatky naší zemědělské a potravinové politiky. Ano, současné zvýšení cen potravin můžeme částečně připsat i neúrodě. Vždyť jestliže je něčeho málo, cena nedostatkového zboží na trhu přirozeně roste.

Problém je však, vážený pane komisaři, v tom, že za chybějící zemědělské produkty v Evropě může do velké míry i nekorektní zemědělská politika Evropské komise, která svou dotační politikou dlouhodobě diskriminuje nové členské státy a jejich zemědělce. Nedivte se, vážený pane komisaři, zemědělcům, že když za své produkty nedostanou cenu, která by pokryla alespoň jejich výrobní náklady, tak jednoduše nezasejí úrodu a rozprodají stáda. Klidně vyčkají, než hladoví a právem rozhořčení občané obrátí svůj hněv proti úředníkům v Bruselu, kteří dlouhodobě všeobecné a veřejně známé problémy zemědělců neřeší.

Víte, pane komisaři, nedostatek zemědělských produktů v nových členských státech není způsoben neúrodou, ale tím, že s vaší dotační a cenovou politikou se našim zemědělcům už nevyplatí vyrábět. Ale oni si počkají. A až jim někdo dá stejné dotace jako kolegům ve Francii, jistě zasejí.

 
  
MPphoto
 

  Angelika Werthmann (NI).(DE) Paní předsedající, zajišťování každodenních potřeb, a zvláště zemědělských komodit, nelze ponechat na milost snahám spekulantů o maximalizaci jejich krátkodobých zisků. Projekty, které oznámila Komise ve své nové strategii pro komodity a suroviny a které mají zajistit transparentnost a stabilitu na trzích s komoditami, jsou proto vítány. S ohledem na prognózy, podle nichž bude třeba produkci potravin do roku 2050 zvýšit o 70 %, aby byla uspokojena poptávka, je třeba zvláštní pozornost věnovat především třetímu pilíři – recyklaci a zvýšení účinnosti zdrojů – a návrhy by měly být předloženy brzy.

V oblasti surovinové diplomacie očekávám, že EU poskytne rozvojovými zemím odborné zkušenosti pro zajištění udržitelné a životní prostředí nepoškozující těžbu surovin.

 
  
MPphoto
 

  Dacian Cioloş, člen Komise. (FR) Paní předsedající, dámy a pánové, proběhla intenzivní rozprava o problému, který v nás zjevně vyvolává obavy a vystupuje do popředí, pokud to situace vyžaduje. Komise a evropské orgány se mu však věnují neustále, protože máme to štěstí, že máme společnou zemědělskou politiku, kterou je třeba upravit, ale která je důležitým nástrojem, který nám pomáhá tyto problémy zvládnout.

Myslím si však, že tato rozprava nám také ukázala, že naše stabilita nyní ve stále větší míře závisí na mezinárodní rovnováze a světové stabilitě. To je třeba zohlednit, i pokud hovoříme o naší společné zemědělské politice.

Myslím, že je také jasné, že rostoucí ceny potravin představují znepokojivý trend, který vedle problému výkyvů a značných odchylek cen ještě zhoršuje problém, který musíme řešit.

Je jasné, že pokud existuje potřeba větší produkce na trhu, existuje i potřeba investic do zemědělství. Aby však byli zemědělci schopni investovat, potřebují především stabilní příjmy, které jim k tomuto kroku dodají odvahu.

A proto musí být ve střednědobém a dlouhodobém výhledu naše společná zemědělská politika formulována i v této souvislosti. Musí nabízet určitou minimální stabilitu a povzbuzovat investice, aby naši zemědělci mohli produkovat a zásobovat naše trhy.

V průběhu rozpravu rovněž vyplynulo, že je nutné zajistit, aby naše společná zemědělská politika a zemědělské politiky rozvinutých zemí držely krok i s rozvojem zemědělství v jižních zemích a aby naše politika na podporu spolupráce a rozvoje pro jižní země byla ve souladu se společnou zemědělskou politikou.

Současně musí naše společná zemědělská politika zaručit udržitelný rozvoj zemědělství. Možná bude nutné přezkoumat nástroje, které máme k dispozici pro zvládnutí těchto extrémních situací na trhu a které současně trhu umožní, aby hrál svou úlohu, aniž bychom samozřejmě přišli o potřebné nástroje, které nám umožňují jednat a vyhnout se tomu, aby nás krizové situace zastihly nepřipravené. Společná zemědělská politika toho musí v nadcházejících měsících a letech učinit ještě hodně.

Problém spekulací, a tedy výkyvů, je nutno řešit, a nemluvím teď eufemisticky. Komise již připravila návrhy na řešení této situace, které hodlá realizovat. V tomto ohledu tedy nehovoříme jen o přáních, ale o skutečných návrzích.

Musíme také přihlédnout k úloze, kterou má Evropská unie hrát na mezinárodní scéně, pokud jde o problém potravin. Tento problém nelze stabilizovat na úrovni Evropské unie, nebude-li stabilní na mezinárodní úrovni.

Možná bude nutné přezkoumat rovněž naši úlohu v zemědělské politice a rozvojové politice a způsob, jakým řešíme problém potravin prostřednictvím jednotlivých politik: obchodní politiky, rozvojové politiky a finanční politiky. Zřejmě i zde potřebujeme společné úsilí.

Také jsem zaznamenal nutnost jednat v krátkodobém výhledu v některých odvětvích, mám na mysli zvláště odvětví živočišné výroby, které prochází obtížným obdobím v důsledku tlaku ze všech stran, nízkých cen pro producenty, kteří nemají prospěch z rostoucích cen, i vysokých cen vstupů. Beru tento problém na vědomí.

Povšiml jsem si i různých návrhů a námětů, které jste předložili. Pokud jde o vyváženost podpory mezi sektory rostlinné a živočišné výroby, členské státy již například mají možnost jednat na základě rozhodnutí přijatých v roce 2008 při kontrole stavu společné zemědělské politiky.

Pokud jde o problematiku zásob, je to otázka, kterou je třeba znovu analyzovat a přezkoumávat, protože při vysokých cenách nyní nelze hovořit o intervenčních zásobách. Možná však bude třeba rozhodnout, jakou úlohu mohou tyto zásoby hrát a jak by mohly ovlivnit řádné fungování trhů. Myslím si, že než v této věci předložíme návrhy, musíme si tyto otázky položit.

A nakonec bych chtěl říci Jaroslavu Paškovi, že rozdíly v platbách členským státům nevycházejí nutně ze strany Komise. Je to rozhodnutí, které přijímá Rada a ministři zemědělství. Konečné rozhodnutí je vždy založeno na nařízení, které navrhuje Komise, ale jedná se o nařízení Rady a nyní Rady a Parlamentu.

Také chci jasně říci, že v Evropské unii nejsou poskytovány žádné dotace na zemědělskou produkci biopaliv. Proto produkci biopaliv nepodněcuje společná zemědělská politika. Není ani záměrem Komise nechávat půdu nevyužitou. Jde o něco zcela jiného, ale v každém případě půda nebude ponechávána bez využití v situaci, kdy skutečně potřebujeme produkci.

To byly jednotlivé poznámky, které jsem chtěl doplnit v reakci na zmíněné problémy. Také vám děkuji za tuto plodnou diskusi a doufám, že dnešní rozprava bude v myslích lidí stále živá, až budeme jednat o zdrojích, které je třeba vyhradit společné zemědělské politice, politice, která je základním nástrojem řešení otázky zabezpečení dodávek potravin.

 
  
MPphoto
 

  János Martonyi, úřadující předseda Rady. Paní předsedající, chtěl bych poděkovat všem poslancům za tuto konstruktivní rozpravu. Jsem přesvědčen, že vysoká míra politické pozornosti, kterou Parlament této otázce věnuje, znamená pomoc pro předsednictví při naplňování jeho programu činnosti, pokud jde o rostoucí ceny potravin.

Jak již bylo v této rozpravě zdůrazněno, kvůli rozsahu a hloubce tohoto problému je zapotřebí mnohostranné spolupráce a komplexních řešení ve všech jednotlivých oblastech, jako je zemědělství, regulace finančních produktů a služeb i rozvojová politika.

Pokud jde produkci biopaliv, chtěl bych jen zopakovat, že EU si je plně vědoma toho, že neudržitelná produkce biopaliv může mít nepříznivé důsledky, zejména masové odlesňování a nedostatek potravin. Proto se EU snaží urychlit vývoj biopaliv druhé generace vyráběných z nepotravinových plodin. EU rovněž zrušila zvrácené finanční pobídky pro produkci biopaliv na úkor produkce potravin.

Vzhledem k hlubokým strukturálním kořenům problému musí Evropa hrát vedoucí úlohu při řešení otázky cen potravin a zabezpečení dodávek potravin na celosvětové úrovni. K tomu již dochází prostřednictvím řady mezinárodních organizací a programů, jako je FAO a Světový potravinový program, jakož i prostřednictvím obecnějších fór, jako je skupina G20.

Chtěl bych jen dodat, že na osobní úrovni tato rozprava posílila mé dlouhodobé přesvědčení, že pro zvládnutí globálních výzev, jako je hlad ve světě, výkyvy cen potravin a surovin, dramatický vývoj na finančních trzích, regulace finančních produktů a služeb, je nutné daleko více celosvětové správy a celosvětové tvorby předpisů.

Evropa má na tomto poli na základě svých jedinečných zkušeností se správou a tvorbou předpisů velmi zvláštní poslání a odpovědnost. Právě proto věříme, že Evropa a Evropská unie se musí chopit vedoucí úlohy při boji se všemi těmito problémy.

Maďarské předsednictví těší, že se může spolehnout na Parlament v tom, že bude pokračovat v práci Evropské unie, pokud jde o politiku i úsilí na mezinárodní úrovni.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. − Na závěr rozpravy(1) bylo předloženo šest návrhů usnesení podle čl. 110 odst. 2 jednacího řádu.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se uskuteční ve čtvrtek 17. února 2011.

Písemná prohlášení (článek 149)

 
  
MPphoto
 
 

  Michèle Striffler (PPE), písemně.(FR) Celosvětové zabezpečení dodávek potravin je pro Evropskou unii zásadní otázkou. Je třeba přijmout okamžité a trvalé kroky pro zabezpečení dodávek potravin pro občany EU i celé planety. Je nezbytně nutné rozvíjet udržitelné zemědělství v rozvojových zemích a přidělit odpovídající část rozvojové pomoci EU zemědělskému sektoru. Pozoruhodné snížení výše rozvojové pomoci pro zemědělství od 80. let 20. století je politováníhodné a je třeba doufat, že uznání uvedené potřeby tento trend zvrátí. Evropská komise musí skutečně ve své rozvojové pomoci upřednostnit zemědělství, zvláště pomoc, která umožní zemědělcům získat přístup na trhy, a pomoc pro malé a střední rodinné zemědělské podniky. Humanitární potravinová pomoc musí reagovat na tyto potřeby, výzvy a strukturální omezení rozvojových zemí a zohlednit při tom produkci, distribuci a místní přepravu i obchodní kapacity těchto zemí tak, aby bylo možné položit základy jejich dlouhodobého zabezpečení dodávek potravin.

 
  
MPphoto
 
 

  Liam Aylward (ALDE), písemně. (GA) Zajištění dodávek potravin je dnes zásadní otázkou. 79 milionů lidí v EU žije pod hranicí chudoby a minulou zimu obdrželo 16 milionů občanů EU potravinovou pomoc.

Jelikož ceny potravin dosahovaly nového maxima po sedm měsíců v řadě a kolísání cen vyvolává vážné obavy v potravinovém řetězci, více lidí bude mít problémy se získáním zdravých potravin za přiměřenou cenu. Programy společné zemědělské politiky (SZP), jako je program pro nejchudší osoby, mají pro zajišťování potravin zásadní význam. Programy tohoto druhu je nutno podpořit a je třeba přijmout okamžitá a dlouhodobá opatření pro zajištění dodávek potravin v EU a na celém světě.

V současné době končí 30 % potravin vyprodukovaných na světě jako odpad. To je nepřijatelné a nemorální plýtvání, které je třeba ukončit. Pro řešení problému dodávek potravin je nutný silný zemědělský průmysl, silná SZP a řetězec dodávek potravin, v nichž se bude usilovat o omezení plýtvání potravinami.

 
  
MPphoto
 
 

  Janusz Władysław Zemke (S&D), písemně – (PL) Schvaluji, že se Evropský parlament zaměřil na rostoucí ceny potravin. Bohužel tento vzestup cen není krátkodobým jevem, ale patrně přerůstá do dlouhodobého trendu. To doplňuje rostoucí poptávka po potravinách, zejména obilovinách, špatné sklizně v posledních letech a nízké zásoby a bohužel i finanční operace a oslabující dolar. To vše způsobuje na trzích chaos. Z našeho hlediska jsou významnější sociální důsledky. Počet obyvatel mnoha zemí exponenciálně roste a tito lidé trvale trpí podvýživou a hladem. Jejich zoufalství vytváří zdroj narůstajícího politického napětí.

Nemůžeme tyto události jen pasivně pozorovat. Potřebujeme mezinárodní spolupráci pod záštitou OSN a Evropské unie. Země, které jsou členy skupiny G-20, by měly účinně postupovat proti spekulacím se zemědělskými produkty. Měli bychom znovu přezkoumat regulaci zemědělských trhů v Evropě, aby uměle neomezovala potenciální růst. Za situace, kdy ve světě panuje hlad, by se nemělo nijak spekulovat, protože takové spekulace povedou k tomu, že mnoho lidí, zejména v nejchudších zemích, hlady zemře.

 
  
MPphoto
 
 

  Tunne Kelam (PPE), písemně.(ET) Ve druhé polovině roku 2010 velkoobchodní ceny zemědělských produktů vzrostly o 32 %. Světová spotřeba obilovin se v letech 2005 až 2010 zvýšila na 41 milionů tun v porovnání s nárůstem o 21 milionů tun v letech 1990 až 2004. Podle různých analytiků je závažná potravinová krize v roce 2011 realitou; stačila by jen jediná neúroda. Největší vývozní země Rusko, Ukrajina, Čína a Mexiko již byly donuceny dovážet, aby zajistily své dodávky. Důvody pro nárůst cen jsou nejasné a již nelze dále hovořit o trendech na trhu se zemědělskými produkty. Nedávná zvýšení cen v důsledku různých spekulací byla dramatická a nepředvídatelná. Chtěl bych vás upozornit na skutečnost, že rostoucí využívání biopaliv ve stále větší míře omezuje podíl obilovin využívaných pro výživu zvířat a lidskou spotřebu. To vedlo k velmi napjaté situaci. Zde si musíme uvědomit, že rostoucí ceny potravin způsobují růst inflace, podporují protekcionismus v souvislosti s krmivy a vedou k neklidu, což vše může vyústit v sociální, ekonomickou a politickou nestabilitu v Evropě i na celém světě. Evropa jako jeden z největších dovozců potravin má velký vliv na celosvětové ceny potravin, rovněž ji to však činí zranitelnou vůči různým cenovým šokům. Podporuji snahy Evropské komise, aby byl do jara 2001 přijat nový balíček, který by Komisi dal větší pravomoci k regulaci trhů a předcházení spekulacím. Evropská unie musí najít prostředky pro zajištění udržitelných cen a udržitelné ekonomiky. Je třeba dosáhnout rovnováhy mezi zajištěním a otevřeností a mezi rozvojem. Musíme být připraveni čelit potenciální krizi.

 
  
MPphoto
 
 

  Spyros Danellis (S&D), písemně.(EL) Současné vysoké ceny jsou pro někoho dobré a pro někoho špatné. Například jsou ku prospěchu producentů pšenice v EU, ale nikoli producentů potravin v živočišné výrobě. Jsou ku prospěchu zemí, které mají dostatek obilovin na vývoz, ale vytvářejí patovou situaci a hlad pro lidi v rozvojových zemích, kteří jsou z hlediska výživy závislí na dovozech obilovin. Konečný výsledek se samozřejmě může v jednotlivých oblastech nebo u jednotlivých producentů lišit. Důvodem je to, že za každou skupinou těch, kdo dosahují prospěchu či ztráty, jsou skryty problémy v agropotravinářském řetězci v EU, hrozba, kterou pro zajištění potravin představuje změna klimatu, a patové situace, jež vytvářejí umělá a nedůsledná rozhodnutí v souvislosti s produkcí, obchodem a rozvojem. EU musí nalézt realistická a vyvážená řešení tak, že klidně a vážně zhodnotí stav a přihlédne přitom ke své úloze na mezinárodních trzích. V tomto smyslu musí pomoci reforma SZP.

 
  
MPphoto
 
 

  Csaba Sándor Tabajdi (S&D), písemně. – (HU) Prudký vzestup cen potravin je způsoben souběžným působením tří činitelů: poklesem výnosů způsobeným přírodními katastrofami, rostoucí poptávkou po potravinách, zvláště v Číně a v Indii, a činnostmi na komoditních burzách, tedy cenovými spekulacemi. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy před několika týdny položil velmi příhodnou otázku: jestliže jsou regulovány peněžní trhy, proč ne trhy s komoditami? Musíme přijmout daleko účinnější opatření proti spekulacím na úrovni Evropské unie i na úrovni celosvětové. Hlavní příčinou cenového šoku u potravin byly obrovské výkyvy nabídky. Na celosvětovém trhu se směňuje pouze 10–20 % obilovin, a přesto omezení produkce může vést k panice. Na základě prognóz o zmenšujících se dodávkách dovozci ženou ceny nahoru.

Není spravedlivé ani vůči producentům, ani vůči spotřebitelům, že i interní ceny jsou určovány cenami vývozními, protože alespoň 80 % produkce se používá tam, kde byla vyprodukováno. Rusko, dříve jako vývozce a nyní jako dovozce, má zásadní vliv na evropský trh s obilovinami a olejnatými semeny. Šok na straně nabídky dále zhoršují spekulace na termínových trzích, které vedou k cenovému šoku u potravin. Hlavní problém tedy není způsoben fyzickým nedostatkem potravin, ale cenami potravin, které si již chudí lidé nemohou dovolit. To vede k tomu, že potraviny zůstávají ve skladech, místo aby byly prodávány za spravedlivé ceny. Vysoké ceny mají oslabující vliv na spotřebitele, zvláště na příslušníky chudších vrstev společnosti.

 
  
MPphoto
 
 

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně.(PT) Jednáme zde o problému, který je především politickou otázkou vyžadující vizi do budoucnosti. Daleko více než krátkodobá nápravná opatření je však potřeba odvaha vybudovat novou architekturu, která sladí potřebu zvýšení produkce potravin o 70 % v příštích 40 letech se stále omezenějšími přírodními zdroji. Proto má to, co je nebo není prováděno v Africe, Asii, v Severní a Jižní Americe nebo v Evropě vliv na všechny a všude s důsledky pro dostupnost potravin, pro přístup k nim a pro jejich ceny. Závažně to ovlivňuje chudé, stejně jako producenty masa a mléka. Proto musí být reakce globální a musí daleko přesáhnout oblast zemědělské politiky: je nutné využít soubor dalších politik, bez nichž skutečně nedosáhneme potřebných řešení. Na celosvětové úrovni k těmto řešením patří obhajoba potravin jakožto práva, podpora schopnosti zemí zajistit si obživu, podpora zemědělců a zajištění jejich spravedlivého přístupu k hodnotě v potravinovém řetězci, omezení finančních spekulací, ochrana přístupu k půdě a tvorba potravinových rezerv.

 
  
MPphoto
 
 

  Sirpa Pietikäinen (PPE), písemně. (FI) Právo lidí na přiměřenou výživu je lidské právo uznané již roku 1948ve Všeobecné deklaraci lidských práv Organizace spojených národů. Proto bychom měli mít na paměti, že když jednáme o cenách potravin, hovoříme vlastně o základních lidských právech.

Reforma společné zemědělské politiky Evropské unie probíhá souběžně s růstem cen potravin na celosvětovém trhu. Máme-li na tyto změny reagovat udržitelným způsobem a na základě lidských práv, budeme potřebovat komplexní pohled a politiku. Cena potravin a trendy cen potravin jsou ovlivňovány několika zásadními problémy globálního zemědělství, jako je změna klimatu, energetická politika a dostupnost přírodních zdrojů a účinnost jejich využití. Evropská unie by měla být průkopníkem nového způsobu uvažování o zemědělství. Potřebujeme potravinovou politiku, v níž jsou všechny prvky celého řetězce produkce potravin hodnoceny kriticky a v niž jsou zohledňovány jejich vlivy na zdraví a životní prostředí. Je třeba podporovat přirozenější potravinovou politiku, jež účinněji využívá zdroje, a to pomocí ekonomických i politických opatření.

Dále musí být omezovány spekulace s cenami potravin. Michel Barnier, komisař pro vnitřní trh a služby, navrhl nová opatření k omezení spekulací se základními komoditami na trhu s deriváty. Pan Barnier má správnou myšlenku. Dramatické výkyvy cen potravin poškozují zemědělce, spotřebitele i celé národní ekonomiky. Závazky činěné na trhu s deriváty musí být transparentnější a musí podléhat většímu sledování a případně by měla být zavedena omezení obchodování pomocí cen potravin. Vytvoření udržitelné potravinové politiky je v současné době jedním z nejdůležitějších úkolů Evropské unie.

 
  
MPphoto
 
 

  Pavel Poc (S&D), písemně.(CS) Podle vyjádření Světové banky jen od října 2010 vzrostly ceny potravin o více než 15 % a například cena obilí se podle FAO meziročně zvýšila o 39 %. Kromě toho, že růst cen potravin ohrožuje příjmově slabší skupiny obyvatel, signalizuje současně mnohem hlubší a závažnější problémy, které představují zásadní ohrožení do budoucna. Celosvětová produkce potravin je ohrožována řadou faktorů, jako jsou škůdci, choroby a přírodní katastrofy. Tyto faktory jsou v současné době zesilovány extrémy v počasí způsobenými pravděpodobně klimatickými změnami. Dobrým příkladem mohou být v roce 2010 sucha a požáry v Rusku nebo záplavy v Pákistánu a nedávno v Austrálii. Lze tedy očekávat, že se v budoucnu může problém s cenami potravin ještě zhoršit. Diskuse o původu klimatických změn je v tomto případě zbytečná, protože rizika jsou reálná a jejich zpochybňování je nepřijatelný hazard. Ceny potravin ovšem ovlivňují také ekonomické faktory, zejména pak zneužívání tržního systému státními manipulacemi s kurzem amerického dolaru a nezodpovědnými spekulacemi v rámci komoditních obchodů. Evropa si musí uvědomit, že rozhodnutí učiněna nyní ovlivní budoucnost celého potravinového systému. V krátkodobém horizontu můžeme především omezit plýtvání potravinami, snížit svou závislost na dovozu, snížit nebo stabilizovat spotřebu a na trhu nastavit regulační mechanismy, které budou bránit spekulacím.

 
  
MPphoto
 
 

  Elisabeth Köstinger (PPE), písemně.(DE) S ohledem na současné politické konflikty je skutečnost, že ceny potravin jsou na své dosud nejvyšší úrovni, ještě tíživějším problémem než kdy předtím. Celkově vzato jde o dodávky potravin a v rozvojových zemích jde o otázku nezbytých dodávek základních potravin. Evropská unie je vyzývána, aby urychlila pokrok celosvětového boje proti chudobě a hladu – zhruba 1,4 miliardy lidí trpí extrémní chudobou. Chudoba je problém i v rámci evropských hranic. Jediným prostředkem pro zaručení dodávek potravin v Evropě je evropská společná zemědělská politika. Úkoly, které stojí před zemědělstvím, jsou obrovské a posilují tendenci produkovat „více z menšího množství zdrojů“. Vyšší ceny potravin se neodrazí automaticky ve vyšších příjmech zemědělců; propast mezi cenami pro producenty a spotřebitele se zvětšuje. Realita řízení cen je složitá: vzácné suroviny, vyšší výrobní náklady, vyšší ceny paliv, závislost na sklizních, vývozu a světovém trhu – je to hustá síť příčin, kterou je třeba rozplést pomocí cílených opatření. Řešení těchto příčin nezbytně vyžaduje opatření a dohodu ve všech oblastech politiky. Vyzývám Komisi, aby učinila zásadní pokrok při posilování zemědělské produkce v Evropě a v rozvojových zemích. Spekulace s naším nejpotřebnějším zbožím jsou neetické a my v tomto ohledu musíme jednat důrazněji.

 
  
MPphoto
 
 

  Edite Estrela (S&D), písemně.(PT) Ceny potravin v posledních letech významně rostou, ani ne tolik kvůli zákonům nabídky a poptávky, ale především kvůli spekulacím. Skutečností je, že tento nárůst ovlivňuje především chudé lidi, kteří musí vynaložit více než polovinu svého příjmu na potraviny. Je nepřijatelné, aby někteří těžili z hladu jiných, ať v Evropě, nebo v rozvojových zemích.

Občané mají právo na zabezpečení dodávek potravin, jehož předpokladem je přístup ke zdravým potravinám pro všechny. Nedostatek potravin má řadu příčin: k příkladům mimo jiné patří špatné územní plánování a politiky podpory zemědělství a změna klimatu. Proto je zásadní, aby EU podporovala zemědělce v obdělávání jejich půdy a produkování potřebných potravin. Je nepřijatelné, aby spotřebitelé museli platit hodně a producenti vydělávali málo, zatímco odměnu shrábnou spekulanti. Prioritou EU musí být v zájmu zabezpečení dodávek potravin i změna klimatu.

 
  
MPphoto
 
 

  Sandra Kalniete (PPE) , písemně. – (LV) V posledních několika měsících došlo k prudkému nárůstu cen potravin, v důsledku čehož se rychle zvýšil počet lidí žijících na hranici chudoby. Situace v Evropě není tak kritická, protože příjmy našich občanů jsou nesrovnatelně vyšší než příjmy lidí v rozvojových zemích. Naši voliči si nicméně stoupající ceny potravin začínají uvědomovat. Podle statistických údajů Světové banky zhruba 44 milionů lidí v rozvojových zemích od června upadlo do chudoby, protože ceny potravin na počátku roku 2011 dosáhly úrovně roku 2008, kdy měly rostoucí ceny potravin a ropy významně nepříznivý dopad na chudobu na celém světě. Samozřejmě že cena ropy ve světě má vliv na ceny potravin, měli bychom si však přesto pamatovat, že v létě 2008 byla ropa za 140 USD za barel, zatímco dnes stojí okolo 100 USD, což znamená, že nárůst cen částečně způsobily spekulace. Aby se takovým situacím země G20 v budoucnosti vyhnuly, musí vyvinout mechanismus, který takovému nárůstu cen a spekulacím s potravinami zabrání. Abychom toho dosáhli, musíme společně pracovat na mezinárodní úrovni. Problém, který představují proměnlivé ceny potravin, je dalším důkazem toho, že potřebujeme silnou společnou zemědělskou politiku, která bude spravedlivá a zajistí rovné podmínky pro všechny evropské zemědělce, aby naši obyvatelé mohli získat kvalitní a hodnotné potraviny za přijatelné ceny.

 
  
MPphoto
 
 

  Radvilė Morkūnaitė-Mikulėnienė (PPE), písemně. (LT) Ve věci cen potravin bych chtěla upozornit na dvě oblasti. Zaprvé, jak ukazují nedávné zkušenosti v mé zemi, drobnou manipulací s veřejnými míněním lze velmi snadno ovlivnit rostoucí ceny potravin. Kvůli distributorům vzrostla cena cukru v Litvě za jediný den o více než 10 %. Proto nemůžeme ponechat potraviny každodenní potřeby samoregulaci. Lze je považovat za investici, jejíž správa vyžaduje specifické znalosti, které pěstitelé zemědělských produktů (zemědělci) nemají. Přestože je volný pohyb zboží jednou ze základních zásad fungování volného trhu Evropské unie, je nutné přijmout přísnější opatření na úrovni členských států i na úrovni EU s cílem omezit spekulace s potravinami a hájit práva slabší poloviny – spotřebitelů, drobných zemědělců a obchodníků – ve vztahu k velkým zpracovatelům a nákupním centrům. Druhým rozměrem je těsná souvislost mezi potravinami a zdroji energie a vzájemný vztah jejich cen. Na jedné straně za účelem boje proti plynovým emisím, které způsobují změnu klimatu, prosazujeme používání biopaliv (a dokonce jsme stanovili povinné kvóty na jejich používání). Na druhé straně je pěstování rostlin určených pro biopaliva namísto produktů určených pro potraviny na zemědělské půdě právě tím, co žene ceny potravin vzhůru. Ačkoli je tedy boj proti změně klimatu jedním z našich prioritních cílů, musíme najít způsob, jak neovlivňovat ceny potravin, například by měla být pro biopaliva používána jen půda, která nikdy nebude vhodná pro pěstování zemědělských produktů.

 
  
MPphoto
 
 

  Véronique Mathieu (PPE), písemně.(FR) Usnesení o rostoucích cenách potravin se zabývá zjištěním, že ceny potravin trvale rostou. Kvůli tomuto nárůstu požadujeme naléhavá opatření pro boj proti manipulaci s cenami. Klimatické jevy jsou jednou ze zvláště významných příčin tohoto růstu; jinými slovy, musíme lépe hospodařit s vodou a půdou. Přímý dopad růstu cen potravin na světové obyvatelstvo, který by mohl vyvolat povstání a nepokoje, musí také povzbudit vůdce skupiny G20, aby došli k dohodě o opatřeních na trhu proti spekulacím.

 
  

(1) Viz zápis.

Právní upozornění - Ochrana soukromí