Doslovný záznam ze zasedání

Úterý, 8. března 2011 - Štrasburk

17. Doba vyhrazená pro otázky (otázky Komisi)

  Předsedající. – Dalším bodem je doba vyhrazená pro otázky (B7-0019/2011).

Dříve než zahájím dobu vyhrazenou pro otázky, chci, vzhledem k tomu, že máme takové zpoždění, říci pár slov o tom, jak budu tuto dobu vyhrazenou pro otázky Komisi řídit. Byla bych vděčna, kdyby mi všichni věnovali pozornost, a to prosím včetně členů Komise, kteří budou odpovídat. Doplňující otázky povolím jen autorům příslušné otázky Komisi, protože nám čas více nedovolí, pokud máme stihnout dost otázek. Prosila bych členy Komise, kteří budou odpovídat nebo přednesou svoji první odpověď, aby nám tu nečetli žádná dlouhá pojednání. Chtěli bychom slyšet velmi kvalitní a informativní odpověď na naše otázky, abyste mohli ještě komunikovat s tazatelem či tazatelkou.

Následující otázky jsou určeny Komisi.

  Jörg Leichtfried (S&D). – (DE) Paní předsedající, musím se přiznat, že souhlasím s vašimi argumenty o tom, že nemáme dostatek času. Přesto bych vás chtěl požádat, abyste zohlednila jednu věc. Poslanci, kteří chtějí položit otázky, nemohou za to, že máme takové zpoždění. Můj problém spočívá v tom, že jsem Radě položil otázku týkající se určité záležitosti, jíž se nyní bude zabývat otázka č. 2. Má otázka Radě se s touto otázkou shodovala, ale doba vyhrazená na otázky Radě byla nyní bez náhrady zrušena. To je pochopitelně dosti nemilé, takže bych vás chtěl požádat, abyste svůj jinak naprosto logický a pochopitelný přístup ve vztahu k této jediné otázce přehodnotila.

  Předsedající. – Situace, v níž se dnes večer nacházíme, mi nedává na výběr. Velmi se omlouvám všem tazatelům, ale to nejlepší, co mohu udělat, je umožnit zodpovězení co nejvíce otázek a nechat tazatelům jejich prostor. Nemám z toho žádné potěšení, a jak myslím víte, činíme kroky k tomu, abychom zavedli novou reálnější formu doby vyhrazené pro otázky, do které se promítne nová situace, v níž se nacházíme po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost. Čím dříve k tomu dojde, tím upřímně řečeno lépe, ale nyní již přistupme k otázkám.

První část

Otázka 15, kterou pokládá Vilija Blinkeviciute (H-000075/11)

Předmět: Rámcová směrnice o minimálním příjmu v Evropské unii

V loňském roce přijal Evropský parlament zprávu o úloze minimálního příjmu v boji proti chudobě a o prosazování společnosti sociálního začleňování v Evropě, v níž upřesňuje, že by bylo zapotřebí zavést rámcovou směrnici o zaručení minimálního příjmu v Evropské unii.

S ohledem na skutečnost, že v Evropě žije již více než 85 milionů osob pod prahem chudoby, nedomnívá se Komise, že by bylo třeba zavést rámcovou směrnici o systému, který by zaručoval odpovídající minimální příjem v celé Evropě?

  László Andor, člen Komise. – Často se říká, že společnost by měla být hodnocena podle toho, jak se chová ke svým nejslabším členům. Je zřejmé, že pokud osobám v nouzi neposkytneme přiměřenou pomoc, pravděpodobně je tím ještě více vyloučíme, a ztížíme jim tak možnost začlenění a návratu na trh práce.

Komise se domnívá, že kromě automatické stabilizační funkce mohou hrát systémy minimálního příjmu důležitou úlohu v ochraně nejzranitelnějších osob před nejhoršími dopady krize tím, že budou poskytovat záchrannou síť.

Jak doporučení Komise o aktivním začleňování osob vyloučených z trhu práce, tak závěry ze zasedání Rady pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele ze dne 17. prosince 2008 o společných zásadách aktivního začleňování v zájmu účinnějšího boje proti chudobě vyzdvihují, že vedle kvalitních služeb a trhů práce přístupných všem je důležitý přístup k přiměřenému příjmu.

Zmíněné doporučení vyzývá členské státy zejména, aby „uznaly základní právo jednotlivce na prostředky a sociální pomoc dostatečné pro důstojný život v rámci komplexního a soudržného úsilí v boji proti sociálnímu vyloučení“.

Přístup nastíněný v tomto doporučení prokázal, zejména v průběhu hospodářské krize, že je krokem správným směrem. Ale k plnému provedení reforem v oblasti aktivního začleňování je nutno udělat více.

Jak Komise oznámila ve svém sdělení o evropské platformě pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení, v roce 2012 podá zprávu o provádění společných zásad aktivního začleňování, v níž se zaměří mimo jiné na účinnost systémů minimálního příjmu.

Na základě tohoto posouzení navrhne opatření, mimo jiné týkající se toho, jakým způsobem by mohly finanční nástroje EU podporovat aktivní začleňování.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D). – (LT) Paní předsedající, pane komisaři, děkuji vám za odpověď, ale na moji otázku jste mi tím neodpověděl. Ptala jsme se na to, zda má Komise v úmyslu zavést rámcovou směrnici o zaručení odpovídajícího minimální příjmu, protože jinak určitě chudobu nepřekonáme. Dokonce i loni, během Evropského roku boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení v jednotlivých členských státech vzrostla chudoba. Pane komisaři, ještě jedna poznámka – poněvadž opravdu velký počet starších lidí se propadá do chudoby, co byste říkal tomu, kdyby Komise navrhla na úrovni Evropské unie zavedení jednotných kritérií pro minimální důchody?

  László Andor, člen Komise. – Komise hájila minimální příjem a rovněž minimální mzdu, ale zde hovoříme o něčem, co je v pravomoci členských států a za co ony nesou odpovědnost, a tak je v této otázce velmi důležitým faktorem zásada subsidiarity.

Souhlasím s tím, že v době krize musíme ve společnosti věnovat zvláštní pozornost členům zranitelných skupin, zejména těm, kdo zůstali bez příjmu, protože nemají práci, ale musíme vybízet členské státy, aby se snažily různými prostředky zabránit tomu, aby se lidé propadali do chudoby, a minimální příjem je pouze jednou z možností.

Takže prostor pro legislativní iniciativy je zde velice omezený, a to i přesto, že je po nich v některých dobách značná politická poptávka.

Pokud jde o chudobu starších lidí, jedná se o velmi komplexní problematiku, kterou je třeba rozpracovat v oblasti zaměstnanosti, sociálních služeb a sociální ochrany, a tím se dostávám k příštímu roku a kampani o aktivním stárnutí, která bude podpořena politikami v oblasti zdravotní péče, zachování zdraví a celoživotního učení, protože se domníváme, že největšího pokroku z hlediska životních podmínek a sociálního začleňování starších lidí můžeme dosáhnout tím, že zvýšíme účast na trhu práce. Na to pak můžeme navázat dalšími politikami.

  Předsedající. – Otázka 16, kterou pokládá Silvana Koch-Mehrinová (H-000084/11)

Předmět: Úsporné zářivky

Je Komisi známa studie německého Spolkového úřadu pro životní prostředí, podle níž se pojí s úspornými zářivkami vzhledem ke rtuti, kterou obsahují, nebezpečí otravy, pokud se v domácnosti rozbijí? K jakým závěrům dospěla Komise v souvislosti s touto studií?

Je Komise ochotna přehodnotit své rozhodnutí o stažení konvenčních žárovek z oběhu?

Je Komise ochotna pozastavit zákaz prodeje konvenčních žárovek alespoň v případě domácností?

  Günther Oettinger, člen Komise. – (DE) Paní předsedající, paní poslankyně Koch-Mehrinová, dámy a pánové, Komise je obeznámena se studií německého Spolkového úřadu pro životní prostředí a samozřejmě znovu pečlivě prověřila fakta. Celá věc se má takto. Na základě rozhodnutí Evropské rady z roku 2007 a na základě následných usnesení Evropského parlamentu a Rady pro dopravu, telekomunikace a energetiku – tedy po důkladné konzultaci s Evropským parlamentem a členskými státy – předložila Komise v roce 2009 návrh nařízení o ekodesignu. To počítá s postupným přechodem z konvenčních žárovek na úsporné zářivky, které elektrický proud využívají účinněji. Domníváme se, že na evropském trhu s osvětlením a žárovkami bude možné dosáhnout celkové úspory 40 miliard kilowatthodin, což odpovídá nákladům na elektrickou energii mezi 5 až 10 miliardami EUR. Směrnice obsahuje řadu bezpečnostních opatření, která se točí kolem obsahu rtuti a mezních hodnot. Loni v září byly tyto hodnoty znovu významně sníženy, aby se omezila potenciální rizika pro veřejnost.

Závěry studie, jejíž vypracování si objednal německý Spolkový úřad pro životní prostředí, nás přiměly k tomu, abychom požádali Vědecký výbor pro zdravotní a environmentální rizika o vyjádření k této studii. Po prostudování veškeré příslušné vědecké literatury zmíněný výbor dospěl k závěru, že je velmi nepravděpodobné, že by rozbité kompaktní fluorescenční žárovky ohrožovaly lidské zdraví.

Má to však jeden háček. Studie vycházejí z výzkumů prováděných na dospělých. Je zřejmé, že dětem je zapotřebí se věnovat samostatně, a proto spolupracujeme s německým Spolkovým úřadem pro životní prostředí na tom, abychom co nejdříve získali náležité výsledky platné pro děti. Velmi pečlivě sledujeme stav této věci. Jsem ve spojení se zmíněným úřadem, abychom mohli společně rychle vyhodnotit veškeré dodatečné testy, které budou provedeny.

V zájmu potřeby jistoty u všech zúčastněných náš celkový závěr zní, že budeme dále pokračovat v postupném provádění zmíněného nařízení. Objeví-li se však zjištění, která by mohla vést ke změně hodnocení, rádi o tom budeme opět informovat Parlament. Takový je současný stav.

  Silvana Koch-Mehrin (ALDE). – (DE) Paní předsedající, pane komisaři Oettingere, je dobře, že jste Vědecký výbor pro zdravotní a environmentální rizika pověřili tím, aby se znovu zabýval touto záležitostí. Z toho mám radost. Nicméně zůstává tu otázka: jak vysvětlíme evropským občanům, že nařízení EU je nutí, aby doma měli něco, co je potenciálně nebezpečné pro zdraví jejich dětí? Sám máte děti a víte, jak to chodí. Často se něco rozbije. Pan poslanec Leichtfried z Rakouska a já jsme tím velmi znepokojeni. Jak máme vysvětlit, že tu jde o nebezpečnou věc? Zdá se, že je problémem uznat chyby z minulosti. Vy jste však za tehdejší rozhodnutí nenesl odpovědnost, takže byste mohl projevit ochotu uznat chybu, aniž byste tím ohrozil svoji pověst. Mohl byste říci, že zrušíme příslušný zákaz alespoň pro domácnosti. Byl byste ochoten přehodnotit své rozhodnutí?

  Günther Oettinger, člen Komise. – (DE) Paní předsedající, k tomu bych chtěl poznamenat, že na trhu ihned po náhradě konvečních žárovek úspornými zářivkami budou k dostání žárovky, se kterými nejsou spojena žádná potenciální rizika pro zdraví. Otázka se týká kompaktních fluorescenčních zářivek. Z toho důvodu bychom měli uvažovat o posílení aktivity v oblasti informování veřejnosti o směrnici o ekodesignu s cílem informovat občany o žárovkách LED a nové generaci halogenových žárovek. Tím bychom mohli dosáhnout dvojího: jednak v souladu s nařízením dosáhnout cílů v oblasti životního prostředí a úspory energie, jednak předejít veškerým potenciálním rizikům. Jsem rád, že se mohu této věci znovu hlouběji věnovat.

  Předsedající. – Otázka 17, kterou pokládá Claude Moraes (H-000079/11)

Předmět: Soubory opatření k zajištění práv obětí

Zvýšení podpory obětem trestných činů patří k důležitým bodům Stockholmského programu. Reálné obavy občanů EU vzbuzují obzvláště otázky spojené s pomocí obětem přeshraničních trestných činů v Evropě. Za účelem poskytnutí podpory nebo rady obětem a rodinám, které se v důsledku trestného činu nebo vážné nehody dostaly v zahraničí do složité situace, existuje pouze několik praktických postupů. Pomáhám nyní jednomu voliči, jehož syn se stal obětí násilného útoku během dovolené na Krétě. V této oblasti je zapotřebí, aby EU skutečně podnikla patřičné kroky, a splnila tak své závazky vůči občanům Evropy.

Komisařka Redingová oznámila, že s cílem chránit oběti trestných činů bude přijat soubor opatření. V této souvislosti bych se rád dotázal, kdy hodlá Komise návrh tohoto souboru opatření pro oběti trestných činů předložit? Mohla by Komise blíže upřesnit, co bude tento legislativní návrh obsahovat? Mohla by Komise poskytnout podrobné informace o nelegislativních opatřeních, které budou součástí tohoto balíčku?

  Viviane Reding, místopředsedkyně Komise. – Paní předsedající, uvádí se, že každý rok se v celé Evropě stane obětí trestných činů 30 milionů osob. Je důležité, abychom obětem trestných činů zajistili, že budou mít přístup ke svým právům a bude jim poskytnuta potřebná podpora a ochrana. To je pro Komisi strategickou prioritou.

Dovolte mi při této příležitosti vyzdvihnout odvahu paní Hughesové, která se systematicky zasazuje za větší práva obětí trestných činů v celé Evropě. Myslím si, že její odhodlání by pro nás všechny mělo být popudem k tomu, abychom posílili práva obětí trestných činů a obnovili důvěru občanů v naše soudní systémy. Tato větší vzájemná důvěra je zapotřebí, máme-li zajistit, že potřeby obětí trestných činů budou uznávány a tyto oběti budou chráněny nejen doma, ale také v ostatních členských státech. Musíme také zajistit, aby naše soudní právní systémy nezapomínaly na oběti trestných činů.

Proto Komise v květnu předloží návrh komplexního souboru opatření pro oběti trestných činů. Zaměří se na kvalitu zacházení s oběťmi po spáchání trestného činu a v průběhu trestního stíhání. Zajistí, aby se obětem trestných činu dostalo ve všech členských státech EU zacházení, které bude v souladu se stejnými minimálními pravidly bez ohledu na jejich státní příslušnost nebo zemi původu. Cílem našich návrhů je podpořit změnu postoje vůči obětem trestných činů, udělat více pro jejich zotavení a minimalizovat nebezpečí, že budou dále poškozeny opakovanou viktimizací během trestního řízení a soudního přelíčení.

Co konkrétně tedy tento soubor opatření obsahuje? Zaprvé, horizontální směrnici o postavení obětí v trestním řízení, která například jasně stanoví tato vymahatelná práva: snadnou dostupnost podpůrných služeb pro oběti trestných činů ve všech členských státech; právo na tlumočení během výslechů; minimalizaci kontaktu mezi obětí a pachatelem během trestního řízení a soudního přelíčení, přičemž nové soudy budou navrženy tak, aby zajišťovaly oddělené čekací prostory; právo požadovat ve všech členských státech přezkoumání trestního řízení.

Zadruhé, předložím také návrh nařízení o vzájemném uznávání opatření občanskoprávní ochrany, který by měl zajistit, že každá oběť trestného činu, které hrozí nebezpečí a na kterou se v jednom členském státu vztahuje ochranné opatření proti možnému pachateli, bude moci požívat ochrany plynoucí z takového opatření při přestěhování nebo cestě do jiného členského státu. Tento nástroj bude doplněn dalším nástrojem pro vzájemné uznávání opatření trestněprávní ochrany.

Hodláme také zavést celou řadu nelegislativních opatření s cílem zajistit účinné fungování nových právních předpisů a předložíme také návrh plánu posilování práv obětí trestných činů, abychom zajistili, že tato práva zůstanou politickou prioritou v následujících letech.

  Claude Moraes (S&D). – Jak víte, minulý týden jsme navštívili s Maggie Hughesovou, jednou z mnoha tisíc statečných obětí trestného činu, váš úřad.

Musím konstatovat, a hovořím tu k vašim zaměstnancům, že jsme velmi nadšeni tím, že by to snad mohl být soubor opatření, která přispějí k obnově důvěry a přinesou přidanou hodnotu občanům, kteří potřebují pomoc v případě, že se stanou obětí trestného činu.

Maggie Hughesová a mnohé další oběti trestného činu nám řekly, že schvalují opatření, která navrhujete, ale že chtějí, aby pomoc na určitém místě byla vždy soustředěná. Například bude-li fungovat úřad na podporu obětí trestného činu, měl by být snadno dostupný a měly by v něm být osoby, které budou poskytovat pomoc v nemocnici, na policejní stanici a v rámci soudního sytému.

Toto naši občané požadují a dosud se toho nedočkali. Tak vás tímto naléhavě žádám, abyste připravila návrh, který bude v rámci možností co nejlepší.

  Viviane Reding, místopředsedkyně Komise. – Naprosto souhlasím. Také jsem měla pocit, že na oběti se poněkud zapomnělo.

Pokud jde o procesní práva, zaměřovali jsme se především na osoby, které se dostanou do potíží, protože možná spáchaly trestný čin: záleželo nám na tom, aby bylo postaráno o jejich práva, jak by nám na tom mělo v právní společnosti záležet. Oběti trestného činu se však u soudu velmi často stávají oběťmi viktimizace, a nikoho to nezajímá. Jedná se o velmi nespravedlivou situaci, o upření práv. Proto doufám, že soubor opatření k zajištění práv obětí povede nejen ke změně právních předpisů, ale také mentality a že všude na soudech, policejních stanicích a v nemocnicích – jak správně pan poslanec naléhal – bude obětem poskytována zvláštní péče a lidé budou vědět, že by se s nimi nemělo zacházet stejně jako se všemi ostatními. Je také nesmírně důležité, aby tomu tak bylo i u obětí přeshraničních trestných činů, u osob, které se nacházejí v jiném členském státu než ve své zemi původu.

Proto spoléhám na Parlament, že pomůže Komisi vytvořit co nejlepší právní předpisy a také – s ohledem na to, že tento soubor je předmětem spolurozhodování –, že bude postupovat rychle, aby bylo možno tento soubor předložit Radě a dosáhnout dohody.

Druhá část

  Předsedající. – Otázka 18, kterou pokládá Marian Harkin (H-000063/11)

Předmět: Návrhy Komise týkající se společného konsolidovaného základu daně z příjmu právnických osob

Může Komise popsat současnou situaci, pokud jde o její návrhy týkající se společného konsolidovaného základu daně z příjmu právnických osob?

  Algirdas Šemeta, člen Komise. – Společný konsolidovaný základ daně z příjmu právnických osob (CCCTB) je důležitým příspěvkem k odstraňování překážek na jednotném trhu a roční analýza růstu ho zařadila mezi opatření na posílení růstu, na které je zapotřebí se prioritně zaměřit. Podaří se jím odstranit některé hlavní překážky konkurenceschopnosti podniků v oblasti daní.

Současná absence společných daňových předpisů pro právnické osoby a rozdílnost vnitrostátních daňových systémů má často za následek nadměrné zdanění a dvojí zdanění. Podniky se navíc potýkají s velkou administrativní zátěží a vysokými náklady na dodržení daňových předpisů. Tato situace odrazuje od investování v EU a je v rozporu s prioritami stanovenými ve strategii Evropa 2020.

V přípravě návrhu CCCTB zatím bylo dosaženo značného pokroku po technické stránce. Teď je na čase poskytnout podnikům jeden soubor pravidel, kterým se zjednoduší podnikání na jednotném trhu a stane se levnějším.

Přijetí CCCTB kolegiem komisařů je naplánováno na 16. března 2011. Jsem přesvědčen, že výsledný návrh významně přispěje ke zlepšení prostředí pro podniky, růst a pracovní místa v EU.

  Marian Harkin (ALDE). – Děkuji vám, pane komisaři, za odpověď. Mám jen tři stručné otázky a doufám, že mi na ně budete s to odpovědět.

Plánujete, že společný konsolidovaný základ daně z příjmu právnických osob bude dobrovolný?

Zadruhé, počítáte s možností, že by vnitrostátní soudní orgány v případě, že určité jejich rozhodnutí bude mít dopad na daně v jiném členském státě, mohly ztratit jurisdikci v daňových záležitostech?

A poslední otázka, předpokládám, že jste v této fázi již dospěli k určitému vzorci pro rozdělování daně, která má být placena ve více členských státech. Vypracovala Komise analýzu dopadu příslušného vzorce, který navrhujete, pokud jde o to, kdo na tom vydělá a kdo prodělá, tím myslím vydělá nebo prodělá z finančního hlediska?

  Algirdas Šemeta, člen Komise. – Na otázku, zda společný konsolidovaný základ daně z příjmu právnických osob bude dobrovolný nebo povinný, odpovím velmi stručně: ano, bude dobrovolný, návrh umožňuje podnikům dobrovolně se rozhodnout, zda budou používat předpisy CCCTB.

Pokud jde o úlohu vnitrostátních soudních orgánů, návrh CCCTB stanovuje pravidla pro řešení sporů a úloha vnitrostátních soudních orgánů nebude v důsledku tohoto návrhu omezena.

Návrh stanovuje vzorec pro rozdělování, ve kterém se tržby, práce a aktiva budou dělit rovným dílem. Faktor práce se bude skládat ze dvou složek: objemu mezd a počtu zaměstnanců.

Ano, vypracovali jsme analýzu dopadu a tuto analýzu zveřejníme společně s naším návrhem. Jsem pevně přesvědčen, že návrh bude ku prospěchu evropských podniků včetně těch irských.

  Předsedající. – Kolegové, všimla jsem si, že jsou tu někteří poslanci, kteří přišli do sněmovny až po zahájení doby vyhrazené pro otázky, a nevědí tedy, jak velice nás v dalším postupu omezuje čas. Cílem je zodpovědět co nejvíce otázek. Proto jsem na začátku řekla, že nikomu kromě autorů otázek na Komisi nepovolím doplňující otázky.

Dovolte mi v této chvíli oznámit, že mým záměrem – do určité míry to závisí na délce odpovědí Komise – je, aby do 20:45 byly položeny následující otázky, tedy otázky paní poslankyně Jensenové, pana poslance Papanikolaoua, pana poslance Posselta a paní poslankyně Ţicăuové. Takový je tedy plán.

Otázka 19, kterou pokládá Anne E. Jensenová (H-000086/11)

Předmět: Zemědělské produkty a osvobození od DPH v Rumunsku

Dánské podniky, které investovaly do zemědělského odvětví v Rumunsku, byly informovány o tom, že v budoucnu již nebudou uplatňovat DPH na produkty prodávané zprostředkovatelům. Zemědělci však budou i nadále u produktů prodávaných koncovým uživatelům (tj. pekařům, jiným zemědělcům atd.) účtovat stejné DPH. Rumunská vláda s tímto plánem, jehož cílem je osvobodit od DPH produkty prodávané zprostředkovatelům, údajně obeznámila GŘ pro daně a celní unii.

Souhlasila Komise s tím, aby byly zemědělské produkty prodávané zprostředkovatelům osvobozeny od DPH? Jestliže tak učinila, jaké pro to měla důvody? Domnívá se, že by tento mechanismus mohl změnit obchodní tok zemědělských produktů v Rumunsku? Hrozí podle Komise nebezpečí narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu, jestliže jsou zemědělci finančními opatřeními podněcováni k tomu, aby prodávali své produkty daným kupujícím? Zajistí Komise, aby byl u všech zemědělských producentů v Rumunsku uplatňován společný systém DPH?

  Algirdas Šemeta, člen Komise. – Kvůli rozsahu podvodů s DPH u určitých zemědělských produktů Komise jedná s Rumunskem s cílem stanovit nejvhodnější postup řešení tohoto problému.

Jedním z možných řešení takzvaného kolotočového podvodu v tomto odvětví by bylo uplatnění mechanismu přenesení daňové povinnosti. V rámci tohoto řešení, které neznamená osvobození od DPH, zůstávají dodávky produktů zdaněny, ale osobou povinnou odvádět DPH daňové správě již není plátce daně, který je jejich dodavatelem, nýbrž odběratelem.

Na standardním režimu, ve kterém vybírá a odvádí DPH státu ten plátce daně, který dodává zboží druhému plátci daně, zatímco odběratel si může odpočítat tuto částku ve svém daňovém přiznání k DPH, se tedy mění jen to, že daň je povinen odvádět místo dodavatele odběratel.

Pokud bude odběratelem koncový zákazník, pak ve standardním režimu i v režimu přenesení daňové povinnosti nebude možné, aby si odpočítal DPH, a bude ji muset platit v plné výši.

DPH tedy zůstává pro plátce daně nadále neutrální a nedocházelo by zde k narušení hospodářské soutěže. Jelikož odběratel může tutéž částku ve svém daňovém přiznání k DPH odvést a zároveň si ji odpočítat, spočívá přednost této změny v tom, že odpadá nutnost účinné platby DPH daňové správě. Tím se zabrání podvodům založeným na tom, že dodavatel neodvede DPH a zákazník, jenž má platnou fakturu, si následně odpočítá DPH.

Nedostatkem tohoto systému je, že by mohl vytvářet další rizika podvodu, protože veškeré DPH by bylo vybíráno na konci dodavatelského řetězce.

Takový systém by tedy podle názoru Komise měl být pokud možno omezen pouze na zemědělské produkty, které se obvykle prodávají zprostředkovatelům – plátcům daně – a nemají být dodávány koncovým zákazníkům.

Jelikož by se tato úprava v každém případě odchylovala od běžných předpisů pro DPH, jak je stanovuje směrnice o DPH, Rada by na základě této směrnice musela povolit Rumunsku odchylku. Komise tuto záležitost dosud zkoumá.

  Anne E. Jensen (ALDE). – (DA) Děkuji vám, pane komisaři. Nejsem si jista, zda jsem pochopila všechny detaily, ale později se s nimi samozřejmě mohu blíže seznámit. Nicméně tento nový systém, který jak chápu, byl vytvořen, aby zabránil podvodům, může přinést konkrétní potíže výrobcům z jiné země, kteří investovali v Rumunsku, a mají tedy výdaje za DPH, které si nemohou odpočítat od DPH, které vyberou v Rumunsku, protože žádné nevyberou. Uvažovala Komise o tom, jak by bylo možno vyřešit tento problém, aby výrobci z jiné země EU, kteří vyvíjejí své aktivity jak v Rumunsku, tak v dalších zemích EU, měli možnost odpočítat si DPH zaplacené na vstupu z DPH, které vyberou?

  Algirdas Šemeta, člen Komise. – Chtěl bych jen upozornit, že mechanismus přenesení daňové povinnosti není žádnou novinkou a v některých členských státech je možné jej uplatňovat. V některých členských státech je například možné jej uplatnit také v rámci systému obchodování s emisemi. Je pravdou, že systém přenesení daňové povinnosti skutečně předpokládá, že místo mezičlánků budou výběr DPH provádět koncové články dodavatelského řetězce.

Při posuzování žádostí členských států o to, aby mohly uplatňovat mechanismus přenesení daňové povinnosti, pochopitelně zkoumáme všechny jednotlivosti a v úvahu také bereme otázku, zda nedojde k narušení vnitřního trhu. Proto Komise nepředkládá své návrhy automaticky, ale stejně jako u jiných návrhů, které předkládáme Radě, po pečlivém prostudování.

Co se týče Rumunska, touto věcí se zabýváme již více než půl roku – a možná ještě déle – s cílem najít způsob, jak v této zemi zabránit podvodům s DPH v zemědělském odvětví.

  Gay Mitchell (PPE). – Jsem tu od samého začátku doby vyhrazené pro otázky, která měla začít v 19:30. V mé zemi, která bude mít od zítřka novu vládu, mnoho lidí zajímá otázka, kterou jsem položil panu komisaři Rehnovi. Žádám vás proto, i za cenu, že bychom tu museli zůstat o pár minut déle, aby moje otázka byla zařazena na pořad jednání a pan komisař na ni mohl odpovědět.

  Předsedající. – Někteří poslanci již odešli ze sněmovny, protože jsem oznámila, že jejich otázce se nebudeme moci věnovat nebo že jim nebudu moci povolit doplňující otázky. Máme za sebou náročné odpoledne a ani večer není o nic méně plný. Jmenovala jsem otázky, které chci stihnout do 20:45. Uvidíme, co budeme moci dělat, ale skutečně se maximálně snažím být spravedlivá ke všem, kterých se to týká, a také ke členům Komise, kteří čekají na svůj vstup.

Otázka 22, kterou pokládá Georgios Papanikolaou (H-000061/11)

Předmět: Prohlášení generálního tajemníka OECD o případné restrukturalizaci dluhu členských zemí eurozóny a postoj Komise

Ve čtvrtek 28. ledna 2011 zdůraznil generální tajemník OECD Angel Gurría na světovém ekonomickém fóru v Davosu, že pokud by nějaká země potřebovala případnou restrukturalizaci, bylo by to Řecko. Je třeba zdůraznit, že se jedná o první veřejně vyjádřený postoj k otázce restrukturalizace dluhu členské země eurozóny ze strany generálního tajemníka uznávané mezinárodní organizace, která úzce spolupracuje s Unií na široké škále politických, ekonomických a sociálních otázek.

Jaký je postoj Komise k této konkrétní otázce, zejména s ohledem na stanovisko vyjádřené generálním tajemníkem OECD?

  Olli Rehn, člen Komise. – Paní předsedající, Komise společně s Evropskou centrální bankou a Mezinárodním měnovým fondem nedávno dokončila třetí přezkum programu hodnocení řeckého hospodářství. Naše společné celkové hodnocení má dvě roviny, které stručně nastíním.

Zaprvé, na cestě ke splnění cílů programu bylo dosaženo dalšího pokroku, a zadruhé, jsou tu ještě nemalé výzvy, které je třeba zdolat, aby byla zajištěna fiskální udržitelnost, obnovena konkurenceschopnost a zabezpečena životaschopnost bankovního sektoru.

Přestože v některých oblastech dochází ke zpoždění, zásadní fiskální reforma a další reformy, které jsou nezbytné k dosažení střednědobých cílů programu, se již realizují. Dosud je však zapotřebí naplánovat a provést důležité reformy, které vytvoří nezbytné předpoklady pro zajištění fiskální udržitelnosti a hospodářského oživení.

Jak uvedl premiér Papandreou, náročné úsilí o konsolidaci bude podpořeno odvážným privatizačním programem. Vláda se zavázala, že svůj privatizační program podstatně rozšíří, aby výnosy z privatizace do roku 2015 dosáhly výše 50 miliard EUR. Tím by mohl být během pěti let snížen poměr dluhu k HDP o více než 20 procentních bodů. Navíc důsledná realizace privatizačního programu zvýší hospodářskou účinnost a podpoří zvýšení investic a vývozů.

Vážně míněný závazek vlády provést privatizaci tohoto rozsahu a stejně tak její pevné odhodlání zrušit privilegia a postavit se nezadatelným zájmům budou z uvedených důvodů skutečně oním kritickým momentem rozhodujícím o realizaci těchto ambiciózních cílů, a tedy o tom, zda trhy budou Řecku podstatně příznivěji nakloněny. Komise proto Řecko vybízí, aby na privatizačním programu dalo jasně najevo svoji rozhodnost.

Pokud jde o slova generálního tajemníka OECD: letošní rok, rok 2011, je pro Řecko rokem, který rozhodne o tom, zda tato země obnoví důvěryhodnost svých hospodářských politik, což je nutným předpokladem, aby v průběhu příštího roku opět získala přístup na trh.

Řecké orgány by kvůli tomu měly splnit letošní fiskální cíl nebo jej dokonce překonat a zformulovat důkladnou střednědobou rozpočtovou strategii.

Řecko by navíc v následujících týdnech a měsících mělo dosáhnout rozhodujícího posunu ve strukturálních reformách. Rozhodné provádění příslušného programu by mělo posílit důvěryhodnost Řecka a obnovit důvěru občanů a investorů.

Shrnu-li to, tato politická opatření – tj. splnění fiskálních cílů a provádění privatizačního programu – doprovázená opatřeními EU, která s ohledem na udržitelnost dluhu prodlouží dobu splatnosti úvěrů a zrevidují cenovou politiku, mohou odvrátit hrozbu restrukturalizace řeckého dluhu a odvrátí ji.

  Georgios Papanikolaou (PPE). – (EL) Paní předsedající, pane komisaři, loni jsme společně s Řeckem podepsali memorandum, ve kterém je stanoveno, že poskytnutý úvěr lze splatit za tři a půl roku. Dnes jste ve svém prohlášení navrhnul, aby tato doba byla prodloužena na sedm let, z čehož jasně plyne, že výpočet byl chybný. Zároveň agentura Moody’s bezdůvodně snížila úvěrový rating Řecka na stejnou úroveň, jakou má Angola, což je nepřijatelné.

Všichni si, pane komisaři říkáme, jaká opatření budou konečně dostatečná, aby se Řecko opět postavilo na nohy: jenom prodloužení splatnosti? Snížení úrokových sazeb, jak jste také zmínil? Vyjednání změny podmínek memoranda? Evropské dluhopisy? Evropské růstové dluhopisy? Všechna uvedená opatření? Nebo snad nějaké jiné opatření? Možná více úsporných opatření v Řecku? Co myslíte, pane komisaři?

  Olli Rehn, člen Komise. – Paní předsedající, zásadní věcí a nutnou podmínkou je splnění cílů fiskální konsolidace a rozhodné provádění strukturálních reforem ve shodě s memorandem.

Jak jsem navíc řekl ve své předchozí odpovědi, Řecko se musí pustit do realizace velmi ambiciózního privatizačního programu, což pomůže snížit dluhovou zátěž. V souvislosti s komplexní strategií, o které má být v Evropské unii rozhodnuto v březnu, je také velmi důležité, aby se členské státy zabývaly otázkou udržitelnosti dluhu. Členským státům mohu jen doporučit, aby Řecku prodloužily dobu splatnosti úvěrů a zrevidovaly u těchto úvěrů cenovou politiku.

  Jim Higgins (PPE). – To je naprostá fraška. Mám procesní námitku. Doba vyhrazená pro otázky měla být, jak se řeklo, od 19:30 do 20:30. Vy nebo někdo jiný se rozhodl, že nechá předchozí rozpravu přesáhnout do doby vyhrazené pro otázky. Tato doba je pro poslance jednou z mála příležitostí, kdy mohou klást otázky členům Komise. Irsko se nachází v krizi a kolegové Gay Mitchell, Pat the Cope Gallagher a já jsme předložili otázky. Kdo to takto rozhodl? Chci se teď dozvědět – a to je legitimní otázka –, kdo rozhodl, že bod, který by měl trvat dvacet minut, a zatím z této lhůty uplynulo teprve osm minut, bude zkrácen na osm nebo devět minut. Kdo o tom rozhodl, paní předsedající?

  Předsedající. – Pane poslanče Higginsi, zrovna jsem se chystala, že ještě než předám slovo panu komisaři, aby zodpověděl pro dnešek poslední otázku, podám vysvětlení, protože věřte mi, jsem rozladěná stejně jako vy. Netěší mě tu sedět za těchto okolností, kdy musím celou řadu poslanců zklamat a řadu členů Komise nechat čekat. Doporučila bych vám, abyste svoji nespokojenost nasměroval na předsedy skupin, opakuji jasně a nahlas: předsedové skupin určují pořad jednání a téměř každý týden, ve kterém se koná plenární zasedání, nás dostávají do situace, že nemáme dost času na to, aby mohla řádně proběhnout doba vyhrazená pro otázky Komisi nebo, když se vůbec poštěstí, doba vyhrazená pro otázky Radě. Tento stav je nevyhovující, svůj názor na to jsem tu již řekla. Chtěla bych vyzvat každého jednotlivého poslance, jemuž na tom záleží, aby se obrátil na předsedu své skupiny a řekl mu svůj názor, protože já mám v době, kdy přebírám předsednictví, svázané ruce aktuálním pořadem jednání a netěší mě to.

  Gay Mitchell (PPE). – Ale kdo rozhodl, že komisař Šemeta bude moci mít tři otázky, zatímco komisař Rehn jen jednu? Otázka poslance Higginse byla druhou otázkou určenou pro komisaře Rehna a moje otázka byla třetí otázkou pro tohoto komisaře. Jak to, že jeden komisař dostal několik otázek, zatímco druhý jen jednu? Není mi to jasné.

  Předsedající. – Dostalo se na dvě otázky a teď panu komisaři Šemetovi předávám otázku, která je vlastně určena komisaři De Guchtovi. Proto odpovídá na tři otázky. Musím se držet určitého pořadí, je mi to líto. Je mi vás tří líto, ale vzhledem k tomu, že pan komisař Rehn je, jak ho znám, velmi vstřícný komisař, měla bych pro vás návrh. Jsem si jista, že při odchodu ze sněmovny bude ochoten s vámi třemi hovořit. To je jediné řešení, které vám mohu nabídnout, a vím, že není uspokojivé.

  Pat the Cope Gallagher (ALDE). – Po přečtení příslušných tří otázek, otázky 23 od poslance Higginse, otázky 24 od poslance Mitchella a otázky 25 od poslance Gallaghera považuji za velmi pravděpodobné, že by pan komisař Rehn tyto otázky spojil dohromady. Nemohli bychom tedy nebo nemáte právo nechat přesáhnout tento bod do další rozpravy? Vždycky totiž právě doba vyhrazená pro otázky přichází zkrátka. Pokud budeme moci přesáhnout vyhrazený čas, možná by pak členové Komise byli tak laskavi a věnovali by nám ještě trochu času po deváté hodině.

  Předsedající. – Pane poslanče Gallaghere, nemohu nechat přesáhnout tento bod do další rozpravy. Již jsem oznámila panu poslanci Posseltovi, že nechám zodpovědět jeho otázku, a paní poslankyni Ticăuové, že bych nechala zodpovědět její otázku. Otázky vás tří by byly poslední na řadě, kdybychom postupovali rychleji, ale to se nestalo. Nyní bude dokonce problémem, aby se dostalo na otázku pana poslance Posselta. Taková je skutečnost. Je mi to opravdu líto, a jak jsem řekla, jsem z toho rozladěná, ale tuto situaci jsme si nevybrali. Sami jste viděli, jak to celý den bylo s pořadem jednání, a není to uspokojivé. Ráda bych nyní, dovolíte-li, přešla, jak jsem oznámila, k otázce, jež byla položena komisaři De Guchtovi, a kterou zodpoví pan komisař Šemeta. Je mi to velice líto, ale musím oznámit, že dnes večer to bude poslední otázka.

Otázka 31, kterou pokládá Bernd Posselt (H-000068/11)

Předmět: Zahraniční obchod a východní partnerství

Jak Komise hodnotí rozvoj obchodu mezi EU a státy východního partnerství a jakou úlohu při tom hraje strategie pro oblast Černého moře, resp. státy jižního Kavkazu?

  Algirdas Šemeta, člen Komise. – Celosvětová finanční a hospodářská krize měla negativní dopad na vzájemný obchod mezi EU a zeměmi východního partnerství. Celkový obchod mezi EU a šesti zeměmi východního partnerství mezi lety 2008 až 2010 poklesl o 20 %.

Je třeba připomenout, že východní partnerství začalo být uskutečňováno v době, kdy finanční krize byla v plné síle. Zahajovací summit tohoto partnerství se konal dne 7. května 2009. V tomto počátečním období byly vytvořeny pracovní struktury a konaly se některé první schůzky vícestranných platforem. Východní partnerství existovalo prostě ještě příliš krátce na to, aby mohlo zmírnit některé negativní důsledky finanční a hospodářské krize.

Co se týče úlohy černomořské synergie v obchodu s EU, lze říci, že byla zanedbatelná, protože iniciativa černomořská synergie je rámcem pro regionální spolupráci, nikoliv obchodní dohodou.

Státy jižního Kavkazu, jednotlivě nebo jako celá skupina, nehrály žádnou konkrétní úlohu v rozvoji obchodu mezi EU a zeměmi východního partnerství.

Právě probíhají přípravy budoucích jednání s Gruzií a Arménií o dvoustranné, prohloubené a komplexní zóně volného obchodu a zároveň se v současné době upravují obchodní ustanovení dohody o partnerství a spolupráci s Ázerbájdžánem.

  Bernd Posselt (PPE). – (DE) Děkuji vám, pane komisaři Šemeto, za velmi konkrétní odpověď. Budu velmi stručný. Myslíte si, že je možné zintenzivnit obchod se zeměmi jižního Kavkazu, konkrétně v oblasti vnější energetické politiky, mimo jiné pokud se mezi nimi oslabí vzájemné napětí?

  Algirdas Šemeta, člen Komise. – Paní předsedající, jak jsem uvedl ve své odpovědi, věnujeme se otázce prohloubené a komplexní zóny volného obchodu a předložili jsme těmto zemím nejdůležitější doporučení, co musí udělat, aby byla zahájena jednání o příslušných dohodách.

Tyto dohody by pochopitelně znamenaly značný pokrok, a pokud tyto země splní své úkoly – a alespoň některé z nich se o to skutečně snaží –, pak by existovaly mnohem lepší vyhlídky na zintenzivnění obchodu.

  Brian Crowley (ALDE). – Paní předsedající, se svým vstupem jsem čekal, dokud neskončí otázky, protože jsem si byl vědom toho, že počítáte každou minutu, ale chtěl bych podobně jako ostatní kolegové veřejně v této sněmovně prohlásit, že tímto postupem jsou poslanci dále okrádáni o svůj nejdůležitější prostředek – zejména řadoví poslanci této sněmovny. Domnívám se, že není v pořádku, že jste byla postavena do situace, kdy jste byla nucena nás odmítat, ale zároveň nevěřím, že za to mohou jen předsedové, protože dodržování harmonogramu dne je povinností každého, kdo je právě předsedajícím. Je zřejmé, že ten, kdo byl předsedajícím před vámi, nechal zasedání poněkud volnější průběh, čímž vás dostal do nepříjemného postavení.

Možná bychom se mohli dohodnout a vy společně s předsednictvem a místopředsedy schválit, že tato část, doba vyhrazená pro otázky, je nedotknutelná a nebude se do ní zasahovat. Bude-li nutné rozpravu přerušit a pokračovat v ní po skončení doby vyhrazené pro otázky, ať se to tak udělá. Navrhnu to předsedovi své skupiny a doufám, že ostatní udělají totéž, ale vás bych také prosil, abyste to dala k úvaze předsednictvu.

  Předsedající. – Promluvím o tom s předsedy skupin, protože je mi líto, že to musím tak říci, ale právě tam je zakopaný pes: na Konferenci předsedů při stanovování pořadu jednání. Problémem je, že na pořad jednání před dobu vyhrazenou pro otázky se umístí příliš mnoho bodů. Máte pravdu. Je zapotřebí stanovit určité pravidlo, které zajistí, že tato doba, kdy poslanci mohou žádat od Komise nebo Rady, aby skládaly účty, bude respektována. Souhlasím s vámi a zítra ráno to bude první věc, kterou naťukám do počítače, věřte mi.

  Silvia-Adriana Ţicău (S&D). – (RO) Předtím jste uvedla, že se ještě dostaneme k otázce, kterou jsme předložila komisaři De Guchtovi. Dozvěděla jsem se bohužel, že pan komisař již odešel, a já jsem zůstala tady ve sněmovně a čekala na odpověď. Domnívám se, že dokonce nebyl dodržen žádný postup a nechápu, co se stalo.

  Předsedající. – Paní poslankyně Ţicăuová, chtěla jsem nechat položit vaši otázku, ale také jsem řekla, že kvůli časovému omezení musíme končit o tři čtvrtě, a tento okamžik nastal dříve, než jsme se dostali k vaší otázce. Tak zní jednoduchá odpověď. Je mi to líto.

Jak jsem řekla, nejsem nadšena situací, do níž jsme byli postaveni, ale dnes večer jsem nemohla nic víc udělat pro to, aby se dostalo na více otázek. Nepovolila jsem doplňující otázky, abych pro vás získala více času, ale je mi líto, že se na vaši otázku nedostalo.

Otázky, které z důvodu nedostatku času nebyly zodpovězeny, budou zodpovězeny písemně (viz příloha).

Tím je doba vyhrazená pro otázky ukončena.

(Zasedání bylo přerušeno ve 20:50 a pokračovalo ve 21:05)

PŘEDSEDNICTVÍ: ISABELLE DURANT
Místopředsedkyně