Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 9. března 2011 - Štrasburk

11. Vysvětlení hlasování

Ústní vysvětlení hlasování

Harmonogram dílčích zasedání Evropského parlamentu na rok 2012

  Gerard Batten (EFD). – Pane předsedající, chci podat vysvětlení hlasování o harmonogramu dílčích zasedání Evropského parlamentu na rok 2012. Naše hlasování samozřejmě nedává žádný smysl, protože neřeší problém tří různých parlamentů: ve Štrasburku, Bruselu a samozřejmě v Lucemburku, na které všichni zapomínají. Pokud se nemýlím, celkové náklady dosahují přibližně 250 milionů EUR za měsíc.

Rád bych přednesl konstruktivní návrh. Místo dvanácti různých jednání by se ve Štrasburku mohlo konat dvanáct zasedání během jednoho týdne: první den – tři zasedání, druhý den – tři zasedání, třetí den – tři zasedání, čtvrtý den – tři zasedání. V tom případě zde budeme muset trávit jenom jeden týden v roce. Zbytek roku, budeme-li muset, můžeme strávit v Bruselu, což povede k obrovské úspoře nákladů a velkého množství nepříjemností.

  Daniel Hannan (ECR). – Pane předsedající, pravidelné putování Evropského parlamentu mezi jeho dvěma sídly každý měsíc je něco mimořádného. Kážeme fiskální spravedlnost, ale přitom měsíčně utrácíme stovky milionů liber za neustálé stěhování našich překladatelů, úředníků ve výborech a poslanců Evropského parlamentu. Mluvíme o globálním oteplování, přičemž flotily nákladních vozů, které převážejí potřebnou dokumentaci sem a tam, produkují tisíce tun skleníkových plynů.

Jsem si vědom argumentu, že poslanci Evropského parlamentu tak uznávají symbolický význam Štrasburku a historie s ním spojené, a přikláním se také k názoru, že Evropská unie jako sdružení národů by měla své instituce sdílet mezi členskými státy místo jejich soustředění v Bruselu. Proč jednoduše nenecháme na Evropském parlamentu, aby rozhodl, zda budou veškerá jednání probíhat v tomto malebném alsaském městě nebo v Bruselu?

V každém případě bychom v této době úsporných opatření měli zamezit plýtvání a snažit se vrátit část úspor našim těžce zkoušeným daňovým poplatníkům.

  Bruno Gollnisch (NI). – (FR) Pane předsedající, výsledek hlasování, i když většinový, ve skutečnosti podkopává znění Smluv, které velmi jasně stanoví, že dvanáct dílčích zasedání Evropského parlamentu se musí konat ve Štrasburku. Ve snaze zbavit se jednoho z nich se používá argument, že dvě různá dílčí zasedání by se mohla konat během jednoho týdne. Jedná se rovněž o způsob, jak obejít zcela jasný interpretační rozsudek Evropského soudního dvora, který se týká dřívější snahy Evropského parlamentu snížit počet dílčích zasedání ve Štrasburku z dvanácti na jedenáct.

Po dvacet let jsme svědky skryté snahy zbavit Štrasburk statutu sídla Evropské unie. Je pravdou – a v tomto bodě souhlasím se svými kolegy – že současná situace je neudržitelná, ale nic nás nenutí vytvořit z Bruselu Washington Evropské unie. Mohli jsme převést veškeré činnosti Evropského parlamentu do Štrasburku, ale k tomu by bylo potřeba něčeho jiného než dlouhodobé nedbalosti francouzských orgánů.

  Bernd Posselt (PPE). – (DE) Pane předsedající, dnešek nepřinesl vítězství bruselského tábora nad štrasburským, protože jsme o jedno snížili i počet bruselských zasedání. Skóre Brusel – Štrasburk je tak 1:1. Dámy a pánové, hlasovali jsme však v rozporu se zákonem – rozhodnutí uspořádat srpnové a říjnové plenární zasedání každé během jednoho týdne je protiprávní, jelikož Smlouva stanoví, že plenární zasedání se musí konat měsíčně.

Stejně tak to nelze zdůvodnit jako úsporu nákladů, protože náklady – které mimochodem činí 70 milionů EUR, což je hodně – nejsou způsobené konáním zasedání ve Štrasburku, ale neustálým přesměrováváním činností do sféry vlivu bruselské byrokracie, což je v rozporu se Smlouvou.

Pokud bychom soustředili naši práci do Štrasburku, ušetřili bychom peníze, a navíc bychom získali i nezávislou demokratickou tvář v Evropě!

Zpráva: José Manuel Fernandes (A7-0049/2011)

  Peter Jahr (PPE). – (DE) Pane předsedající, požádal jsem o slovo v otázce jednání o rozpočtu, protože se domnívám, že Evropskému parlamentu se v této souvislosti ne vždy dostává spravedlivého zacházení. Jako poslanci Evropského parlamentu musíme rovněž podporovat úsporná opatření, ale jednoduše je nutné, abychom řádně dostáli svým závazkům. Navrhované zvýšení rozpočtu Evropského parlamentu, které je hluboce pod mírou inflace, je proto nereálné. Například nebere vůbec v potaz zvýšení počtu poslanců Evropského parlamentu o 18, nutnost financovat přistoupení Chorvatska nebo další investice, které nás čekají.

Předpokládám, že nakonec se nám v této otázce podaří najít přijatelný kompromis.

Návrh usnesení B7-0156/2011

  Erminia Mazzoni (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, jak všichni víme, Turecko je strategickým partnerem Evropské unie. Jeho poloha je klíčová pro hospodářské a politické zájmy EU, což mu dává důležitou roli při podpoře evropských aktivit v oblasti Černého moře a stejně tak i při podpoře mírových vztahů na Blízkém Východě.

Zpráva z roku 2010 o pokroku v jednání o přistoupení Turecka k Evropské unii nicméně ukazuje na stagnaci procesu a na odpor politických sil v Turecku vůči některým zásadním ustanovením dohody o přidružení. Pane předsedající, domnívám se, že navzdory veřejnému tlaku nedosáhly turecké orgány dostatečného pokroku v otázkách spravedlnosti, základních práv, svobody informací, vyznání a přistěhovalectví.

Ekonomické zájmy v regionu nemohou sloužit jako záminka k ústupkům v oblasti základních práv a svobod. Usnesení Evropského parlamentu zaujímá k této situaci odhodlaný přístup a vyzývá Evropskou komisi a Radu, aby nepromrhaly pozitivní výsledky dosažené od roku 2005 a především, aby nenahradily stávající dvoustranné dohody myšlenkou privilegovaného partnerství.

Obávám se, že myšlenka partnerství by mohla ohrozit urychlení přístupového procesu, který musí zůstat naším celkovým cílem.

Návrh usnesení B7-0165/2011

  Jarosław Kalinowski (PPE). – (PL) Pane předsedající, voda pokrývá větší část naší planety. Nicméně často nedoceňujeme potenciál a význam moří a oceánů pro hospodářský rozvoj.

Obzvlášť důležitou pro rybolov, dopravu a energetiku je oblast Atlantského oceánu. Je zdrojem téměř 50 % všech světových úlovků a rovněž se zde nachází řada ložisek kovů, ropy a plynu. Dochází tu také k silným klimatickým jevům, které mohou mít katastrofální následky pro pobřežní regiony. Je proto nezbytné pro oblast Atlantského oceánu vypracovat správnou strategii – takovou, která podpoří dobrou správu a přispěje k ochraně životního prostředí a lepšímu životu lidí v této oblasti.

  Erminia Mazzoni (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, diskuse o tomto usnesení musí vycházet ze směrnice 2008/56/ES, takzvané rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí.

Jak už dříve řekl můj kolega, kontextem je ochrana mořského prostředí, protože směrnice, o níž jsem hovořila, vytyčuje společné zásady, podle nichž musí členské státy spolu se třetími zeměmi vytvořit vlastní strategie s cílem dosáhnout dobrých ekologických podmínek v mořských vodách, za které jsou odpovědné.

Jedná se tedy o rámec, z něhož by měla strategie pro oblast Atlantského oceánu vycházet, stejně jako z údajů Rady ze 14. června 2010, jak komisařka uvedla ve svém projevu v Evropském parlamentu.

Místo toho se usnesení předložené Evropskému parlamentu k hlasování nachází mimo tento rámec a navrhuje – zcela v rozporu s výsledky konzultací, které proběhly s Komisí – strategii pro makroregion a místo mořského prostředí se zabývá územními otázkami.

Tento směr upřednostňuje jiné rozhodnutí. Doufám, že sdělení Komise v souladu s předcházejícími prohlášeními Evropského parlamentu vrátí tuto iniciativu do oblasti působnosti směrnice o strategii pro mořské prostředí, kterou v jejím stávajícím znění podporuji. Z toho důvodu jsem se zdržela hlasování.

Návrh usnesení B7-0156/2011

  Joanna Katarzyna Skrzydlewska (PPE). – (PL) Pane předsedající, s radostí jsem si vyslechla výsledek hlasování o zprávě o Turecku. Jsem si jistá, že každé úsilí, jehož cílem je přeměnit Turecko na plnohodnotnou pluralitní demokracii s důrazem na ochranu lidských práv a základních svobod, si zaslouží podporu.

Poslední roky ukázaly, že úsilí Turecka stát se jedním z členských států Evropské unie má pozitivní účinky. Členské státy EU by měly i nadále podporovat Turecko v reformách, které provádí. Je nezbytné soustředit se zejména na nejproblematičtější otázky, jakými jsou reforma ústavy, svoboda tisku, práva žen a ochrana národnostních menšin. Také bych chtěla upozornit na problém provádění dodatkového protokolu k Dohodě o přidružení mezi Evropským společenstvím a Tureckem.

  Debora Serracchiani (S&D). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, hlasovala jsem pro přijetí usnesení o Turecku, protože poslední ústavní reforma z 12. září je jednomyslně považována za důležitý krok vpřed, který Turecko učinilo ve vztahu s Evropou.

Samozřejmě existuje celá řada dalších kroků, které je třeba učinit, a v této souvislosti bych chtěla vyjádřit znepokojení nad hromadným zatýkáním novinářů. Chtěla bych zdůraznit, že Turecko je sedmým největším obchodním partnerem Evropské unie, že EU je hlavním obchodním partnerem Turecka a že obchod – který po staletí probíhá korektně – přispěl k prolínání a mírovému poznání mezi našimi jednotlivými národy.

Proto tleskám pozoruhodnému pokroku v otázce propojení EU a Turecka, zejména prostřednictvím námořních dálnic, které procházejí přes severní Jadran a severní Tyrhénské moře a kterými dnes oběma směry proudí více než 250 000 nákladů za rok, společně s důležitým železničním spojením pro těžké náklady z přístavů do cílových míst po celé Evropě. Tímto způsobem bylo možné podstatně snížit počet těžkých nákladních automobilů na silnicích, což je trend, který bude, jak doufám, pokračovat.

  Andrzej Grzyb (PPE). – (PL) Pane předsedající, Turecko je důležitou sousední zemí Evropské unie a zpráva za rok 2010 upozorňuje na významné změny, k nimž v Turecku došlo. Ústavní změny bezpochyby udělaly velký dojem a zásadně přispívají k demokratizaci života v Turecku.

Existují však i oblasti, kde bychom rádi viděli větší pokrok. Základem je samozřejmě posílení vztahů se sousedními zeměmi. Bez vyřešení kyperského problému zůstanou všechny ostatní otázky natrvalo ve slepé uličce. Obdobná situace je i v oblasti občanských svobod, včetně svobody náboženského vyznání. Doufám, že závěry zprávy umožní dosažení pokroku v Turecku a uznání, že se země mění nejen z hospodářského hlediska, ale také v oblastech, které jsou důležité z hlediska občanských práv a svobod.

  Adam Bielan (ECR). – (PL) Pane předsedající, jako člen parlamentní delegace, která vloni navštívila Turecko, jsem měl příležitost na vlastní oči sledovat pokrok, který učinilo v procesu integrace s Evropskou unií. Rozhodně bychom měli pozitivně vnímat způsob, jímž se turecké orgány zabývaly otázkami, které se týkají svobody náboženského vyznání, práv žen, práv odborů, reformy soudnictví, revize právních norem týkajících se rozhlasu a televize a zlepšení vztahů mezi armádou a občanským sektorem. Rovněž však souhlasím, že je nezbytné ještě dále zlepšovat vztahy mezi vládou a opozicí, respektovat svobodu médií, včetně internetu, prosadit zlepšení v oblasti občanských práv a svobody shromažďování a provést důkladnou reformu volebního systému. Další oblastí, která vyvolává znepokojení, je narůstající problém domácího násilí a takzvaných vražd ze cti. Zvláštní pozornost bychom měli věnovat otázce otevření hranic mezi Tureckem a Arménií a podpoře jednání o stabilizaci situace na Kypru. Podporuji usnesení, protože jsem toho názoru, že rozšíření Evropské unie o Turecko je v zájmu jednotlivých členských zemí EU, včetně Polska.

  Markus Pieper (PPE). – (DE) Pane předsedající, zdržel jsem se hlasování o zprávě o pokroku Turecka, ale ne z důvodu nesouhlasu s předloženou analýzou - i když některé reformy, kritika cenzury tisku, porušování lidských práv, tureckého volebního systému a svobody náboženského vyznání jsou samy o sobě výmluvné. Důvodem, kvůli kterému jsem se zdržel hlasování, je moje přesvědčení, že odpověď Evropského parlamentu musí být daleko jasnější.

Odmítá-li Turecko provést zásadní reformy, musíme zastavit jednání o jeho členství. Je nejvyšší čas, aby Evropský parlament vyzval k zastavení přístupových jednání.

  Hannu Takkula (ALDE). – (FI) Pane předsedající, je naprostá pravda, že v minulých letech učinilo Turecko pokrok, ale podíváme-li se na kodaňská kritéria pro členství v Evropské unii, zbývá mu ještě stále velký kus cesty. Můžeme předpokládat, že k přistoupení Turecka k EU během našeho života nedojde. Konkrétně zbývá ještě hodně práce, pokud jde o naše základní chápání lidských práv a práv žen a dětí. Ty jsou však v samém srdci Evropské unie a společenství hodnot.

Je také velmi důležité vzít v úvahu situaci na Kypru. Chce-li Turecko okupovat polovinu Kypru, který je členskou zemí Evropské unie, je nutné, abychom vůči němu v této otázce byli nesmlouvaví. Nemůžeme přijmout takovou situaci, kde Turecko v současné době hraje dvojí roli a sleduje dva různé cíle. V této záležitosti bychom měli v Turecku podporovat demokratický vývoj, ale zároveň jasně říct, že Evropská unie se nevzdá svých hodnot a zajistit, aby tomu tak skutečně bylo.

  Daniel Hannan (ECR). – Pane předsedající, jednoho dne bude přístup Evropské unie k Turecku považován za generační pochybení, za etickou chybu. Mohli jsme rozumně provádět jednu ze dvou politik. Buď jsme mohli s dobrou vůlí usilovat o budoucí přistoupení, nebo jsme hned na začátku mohli říct „podívejte se, k přistoupení nedojde, zkusme vypracovat nějaké alternativní uspořádání“. Místo toho jsme ale učinili příslib možného budoucího členství, přičemž jsme tajně doufali, že k němu nikdy nedojde. Slíbili jsme něco, co nemáme v úmyslu nikdy splnit.

Nyní se na věc podívejte z pohledu Ankary. Učinili by řadu složitých a bolestivých ústupků v otázce vysílání, sekularismu, a především Kypru, kde kyperští Turci hlasovali ve prospěch plánu Evropské unie, který kyperští Řekové odmítli a byli za to odměněni?

Donutili jsme je k ponížení se v otázce arménských masakrů, vnutili jsme jim desítky tisíc stránek acquis communautaire a na konci tohoto procesu je prostým máchnutím ruky odmítneme!

Riskujeme vytvoření přesně toho, čeho se obáváme: totiž, znepřáteleného a protizápadního státu na prahu Evropy. Po 50 let kryli Turci Evropě bok před bolševickou expanzí. Jednoho dne je možná budeme žádat o to samé proti džihádistickému extremismu. Zaslouží si lepší jednání.

  Bernd Posselt (PPE). – (DE) Pane předsedající, přestože sdílím obavy kolegy poslance Piepera, hlasoval jsem pro přijetí zprávy, protože jsme znovu jasně řekli – hned v úvodu zprávy – že vnímáme jednání jako dlouhodobý proces bez předem daného výsledku. Odmítli jsme návrh skupiny Zelených / Evropské svobodné aliance, stejně jako podobné návrhy Socialistů v předchozích letech, který usiloval o určení data přistoupení. Evropský parlament tímto krokem nastolil správnou linii.

Měli bychom však co nejdříve učinit další krok, o kterém hovořil poslanec Pieper, a naprosto upřímně Turecku říct, že jeho přistoupení prostě nepřichází v úvahu, protože by Turecko příliš zatížilo a bylo by nad síly Evropské unie. Politicky integrovaná Evropa, která by obsahovala Turecko, není možná. Jedná se o naprosto falešnou představu, od které musíme konečně ustoupit.

Pokud jde o pokrok, o němž se bavíme, je v zájmu samotného Turecka, jakožto členské země Rady Evropy a NATO a našeho nejbližšího spojence.

Návrh usnesení B7-0157/2011

  Janusz Władysław Zemke (S&D). – (PL) Pane předsedající, chtěl bych se vrátit k diskusi o integraci Černé Hory do Evropské unie, která se odehrála na půdě Evropského parlamentu. Během diskuse jsem požádal představitele Komise a Rady o harmonogram tohoto procesu a o vyjádření, kdy se může Černá Hora stát plnohodnotným kandidátem na členství v EU. Bohužel jsem na tuto konkrétní otázku nedostal odpověď. Přesto jsem hlasoval pro přijetí usnesení Evropským parlamentem, protože se domnívám, že pro to existují důležité důvody. Zaprvé je usnesení důležité pro Chorvatsko. Zadruhé poslouží jako ukazatel pro další země, které jsou dnes součástí Balkánu. Domnívám se, že je tu však ještě třetí, velmi důležitý důvod: jedná se o pozitivní usnesení, které dokazuje, že hodnoty Evropské unie jsou stále atraktivní.

  Bernd Posselt (PPE). – (DE) Pane předsedající, pokud jde o politiku rozšiřování, potřebujeme určitý regulační rámec. Musíme proto podle plánu do června dokončit jednání s Chorvatskem a pak na podzim díky našemu hlasování rozhýbat proces jeho přistoupení. Chceme Chorvatsko v Evropské unii do příštího roku, nebo nejpozději do přespříštího roku.

Proces by pak měl pokračovat dál, ale jak? Je nutné, abychom integrovali malý, ale komplikovaný zbytek jihovýchodní Evropy. Nejprve je tu Makedonie a pak Černá Hora. Bude to signál všem ostatním státům v regionu, že splní-li podmínky, mají také místo v našich řadách. Na rozdíl od Turecka se jedná od základu o evropské státy a jako takové mají přirozeně budoucnost v rámci našeho společenství.

Zejména Černá Hora je malou zemí s velkou evropskou tradicí. Už nyní se těším na jednání s ní!

Zpráva: Lívia Járóka (A7-0043/2011)

  Clemente Mastella (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, v oblasti boje proti diskriminaci v Evropě zbývá udělat ještě mnoho práce. Souhlasím s prohlášením zpravodajky, poslankyně Járókové, že i když nyní můžeme považovat diskriminaci na základě etnické příslušnosti za odstraněnou, sociálně-ekonomické vyloučení většiny Romů přetrvává a zůstává jednou z největších výzev, které budeme muset v následujících letech vyřešit.

Tuto situaci způsobuje celá řada specifických faktorů, jakými jsou například geografická znevýhodnění, nedostatečné vzdělání nebo zhroucení plánovaného hospodářství, které přitahovalo velké množství nekvalifikované pracovní síly.

Strategie, jejímž cílem je zlepšení jejich sociálně-ekonomického začlenění, nijak neohrozí právní předpisy proti diskriminaci, ale bude je spíše doplňovat. Velká část evropských Romů se potýká s takovou nejistotou a s takovým znevýhodněním, že opatření k posílení jejich sociálního začlenění musí být pojata jako odstranění jednoho z největších nedostatků v provádění ústavních a lidských práv v Evropě.

  Jens Rohde (ALDE). – (DA) Pane předsedající, diskuse o Romech jsou zde v Evropském parlamentu vždy plné emocí. Jedna skupina se domnívá, že bychom neměli dělat nic – protože se to netýká Evropské unie – a další skupina je přesvědčena, že na tuto problematiku nemůžeme nikdy vynaložit dost peněz, i když nejsou vždy dobře investované. Žádný z přístupů k tomuto problému není ale obzvlášť použitelný a v každém případě prostě neřešíme problémy Romů. Z toho důvodu je dobře, že máme k dispozici tuto zprávu. Je to dobře, protože jsme se nyní rozhodli zkoumat výsledky, kterých bylo dosaženo díky značným finančním prostředkům, jež jsme na integraci Romů doposud vynaložili. Před stanovením správné strategie musíme zjistit, které projekty byly pro integraci prospěšné, abychom zajistili, že finanční prostředky budou dobře vynaložené. Z toho důvodu hlasovala Dánská liberální strana pro přijetí zprávy. V otázce Romů jdeme správným směrem. Děkuji, pane předsedající.

  Salvatore Iacolino (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, dnešním přijetím zprávy z vlastního podnětu učinil Evropský parlament opravdový pokrok směrem k řádnému začlenění Romů v komunitách, ve kterých žijí.

Překonat přehlížení romských komunit plným uznáním jejich základních práv na zdravotní péči, vzdělání a ochranu zranitelných skupin je zcela jistě naší povinností. Vítáme rovněž lepší koordinaci s místními a regionálními orgány, stejně jako vylepšení části textu, která poskytuje konkrétní kontrolní mechanismy sledování toho, jak důsledné a účinné je financování v porovnání s očekávaným výsledkem. Zároveň vítáme část, která zavádí kritéria odměňování členských států, které zajistí odpovídající využití poskytnutých prostředků.

Pravděpodobně se však mohlo udělat víc, pokud jde o uznání vzájemných práv a povinností, protože je nezbytné mít na paměti společnou odpovědnost romských komunit za svoje účinné začlenění.

  Carlo Fidanza (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, všichni se shodneme na potřebě evropské strategie pro integraci Romů a samozřejmě bychom neměli podceňovat jejich diskriminaci, ale práva nemohou existovat bez povinností a integrace nemůže existovat bez zákonnosti.

Nezákonné primitivní osady se šokujícím nedostatkem hygieny, obrovské procento dětí, které nedokončí školní docházku, nezákonné aktivity jako krádeže, přijímání kradeného zboží, vedení žen a děti k prostituci, žebrání, odmítání všech nabídek místních orgánů na integraci a podporu při hledání zaměstnání: to je realita mnoha romských komunit v mojí i v dalších evropských zemích. Je trochu pokrytecké tvrdit, že odpovědnost leží vždy na institucích a nikdy ne na těch, kteří se rozhodli svým chováním zatěžovat společnost.

Nakonec mě mrzí, že se tento text neodkazuje na správné provádění směrnice 2004/38/ES, která stanovuje přísné požadavky pro evropské občany žijící v jiném členském státě a jejich vyhoštění z důvodu veřejné bezpečnosti. Z těchto důvodů jsem hlasoval proti ostatním členům své skupiny.

  Alfredo Antoniozzi (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, zpráva poslankyně Járókové nabývá v této době zvláštního významu – společně se sdělením Komise, jehož přijetí je za dveřmi, budou tvořit základ pro další diskuse na Evropské romské platformě, která proběhne v Budapešti 7. a 8. dubna.

Podporuji výzvu k zavedení závazných minimálních standardů napříč Evropskou unií v oblastech vzdělávání, zaměstnanosti, bydlení a zdravotnictví. Domnívám se, že větší pozornost bychom měli věnovat základnímu vzdělání, které je klíčové pro plnou integraci romské menšiny.

Rozhodné odvolání Francie, Rumunska, Bulharska a Finska k Evropské komisi bychom měli určitě uvítat. Je však třeba, aby Komise přijala větší odpovědnost za aktivní, strategickou a vedoucí úlohu při provádění účinné politiky začlenění Romů. Potřeba určit konkrétní povinnosti, kterých se musí zhostit kočovné komunity, je zjevná.

  Pino Arlacchi (S&D). – Pane předsedající, moje skupina podporuje zprávu, protože jde o krok správným směrem a vyzývá k přijetí evropské strategie a plánu na začlenění Romů.

Zpráva se vyznačuje citlivým vnímáním velmi různorodých kulturních aspektů v rámci různých romských komunit v Evropě. Zároveň prosazuje zavedení závazných minimálních standardů na úrovni Evropské unie, nutných pro zahájení skutečné politiky integrace. Strategie EU se týká všech forem porušování základních práv Romů a vyzývá k vytvoření účinného přístupu Romů na trh práce prostřednictvím dostupných mikroúvěrů pro samostatně výdělečné činnosti a podnikání. Moje skupina obzvlášť oceňuje důraz na vzdělání romských dětí, zejména pak vymýcení segregace ve třídách díky zaměstnání romských mediátorů a zvýšení počtu romských učitelů.

  Lara Comi (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, tato důležitá zpráva z vlastního podnětu jasně potvrzuje, že je potřeba stanovit evropskou strategii pro sociální začleňování Romů. Musíme skutečně bojovat proti hospodářské a sociální diskriminaci evropských Romů, k jejímuž nárůstu došlo v důsledku současné hospodářské krize.

Evropská unie musí vytvořit nový právní rámec a již nadále neřešit tento problém prostřednictvím nezávazných právních předpisů, protože to je nedostatečné a nevhodné k dosažení stanoveného cíle. Stejně důležité je zachovat pracovní skupinu pro integraci Romů jako stálý orgán a začít uvažovat o podobném mechanismu pro řešení této problematiky, jaký se využívá pro hodnocení vnitřního trhu.

Závěrem, Evropa musí vyvinout veškeré úsilí, aby zajistila svým občanům - zejména těm nejzranitelnějším skupinám - ochranu všech lidských práv spojených s lidskou důstojností. V konečném důsledku je celkové začlenění Romů v podstatě otázkou základních práv, i když musíme požádat romské komunity, aby se snažily, samy se integrovaly a neuzavíraly se ve svém vlastním světě, kde nerespektují evropské, ani vnitrostátní právní předpisy.

  Antonello Antinoro (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, dnešním hlasováním jsme dali další impuls, jak bych to řekl, definitivnímu řešení tohoto problému, ale nepřijali jsme nejlepší možné řešení.

Chtěl bych zdůraznit, že více než 300 pozměňovacích návrhů ke zprávám bylo transformováno do 38 kompromisních pozměňovacích návrhů (všechny byly přijaty), jejichž cílem je lépe definovat prioritní oblasti strategie, tzn. její cíle. Prostřednictvím stálé pracovní skupiny pro integraci Romů bude muset Komise zajistit sběr a šíření statistických údajů a osvědčených postupů a členské státy budou muset jmenovat vládního úředníka – doufejme, že na vysoké úrovni – který bude působit jako hlavní spojovací článek pro realizaci strategie.

Mohli jsme však být ještě ráznější a méně pokrytečtí, pokud bychom se ve zprávě zaměřili také na závazky a povinnosti, které by romská komunita měla v každém případě respektovat v zemích, ve kterých žije. Zejména doufám, že se nám brzy podaří najít řešení, která této komunitě umožní snazší soužití ve všech členských státech.

  Roberta Angelilli (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, již žádné děti, které nebudou chodit do školy, nebo budou nuceny žebrat, či budou zneužívány. To jsou jen některé z cílů, jež si vytkla zpráva poslankyně Járókové, což představuje důležitou politickou reakci.

Kromě principiálních prohlášení očekáváme návrh Komise – jenž by měla oznámit v dubnu - který přinese jasnější a více sdílenou odpovědnost a spolupráci v oblasti romské politiky mezi členskými státy a evropskými orgány. Cílem musí být co nejúčinněji využívat dostupné zdroje, počínaje evropskými fondy, a vyhnout se tomu, aby místní správy musely na sebe brát veškeré problémy a neustále zažehnávat krizové situace.

Konečně doufám, že se otevře diskuse o směrnici 2004/38/ES, která stanoví konkrétní podmínky zachování práva k trvalému pobytu, tj. zaměstnání, dostatečné finanční zdroje a zdravotní pojištění, ale která zároveň neposkytuje odpověď na to, co se stane, nejsou-li tyto podmínky splněny. Tento nedostatek je potřeba co nejdříve napravit.

  Raffaele Baldassarre (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, hlasoval jsem pro přijetí zprávy a rád bych poslankyni Járókové poblahopřál k práci, kterou odvedla. Povedlo se jí skloubit rozdílné postoje a stanovit jasné cíle a priority strategie, zejména ustanovení o specifických opatřeních proti kočovnému způsobu života, záruky na základní zdravotní péči, rovný přístup k základnímu, střednímu i vyššímu vzdělání a právo na bydlení.

Strategie se zaměřuje na začleňování a nikoliv pouze na integraci. Je zřejmé, že Komise i místní orgány budou hrát zásadní roli, především z hlediska řízení a správy fondů Evropské unie.

Jediným negativem zprávy je nedostatek nástrojů pro kontrolu skutečného zájmu o integraci mezi některými romskými komunitami a následků, které by mohly vyplynout z neochoty zůstat na území členského státu, nebo se podílet na řešení problému a sociálních programů, které rozhodně nemohou pokračovat donekonečna, aniž by přinesly výsledky.

  Mitro Repo (S&D). – (FI) Pane předsedající, svým hlasem jsem podpořil zprávu poslankyně Járókové, ale chci blíže vysvětlit svůj postoj. V mnoha ohledech je romská otázka pro Evropu paradoxní. Zpochybňuje základní hodnoty a ideály Evropské unie v praxi, ale na druhou stranu se zrodila ze základního práva, svobody pohybu, která pro jeden národ představuje tradiční způsob života. Romové žijí i ve Finsku, kde je problémem hlavně nízký standard vzdělání a z něho vyplývající nezaměstnanost. Z toho důvodu musíme investovat zejména do vzdělání.

Právně nevynutitelné předpisy již nestačí a měkká opatření také ne. Potřebujeme důsledné právní předpisy a praktická opatření, která jsou závazná pro všechny. Všechny členské státy a orgány Evropské unie jsou za to odpovědné. Kali sarakosti: všem přeji klidné postní období.

  Miroslav Mikolášik (PPE). – (SK) Pane předsedající, bavíme se o otázkách integrace Romů. Romové žijí v mnoha evropských zemích – a to jak v západní, tak ve východní Evropě.

Je zajímavé, že přestože svoboda a demokracie existují v západní Evropě delší dobu než ve střední a východní Evropě, kam patří moje země a také sousední Maďarsko, čelíme na západě i východě podobným problémům. Dosud se nám nepodařilo tyto rozdíly překonat.

Hovoříme o integraci romské populace s cílem zvýšit její uplatnění na trhu práce a přispět k celkovému zlepšení jejího zdravotního stavu. Současné platné zákony zajišťují přístup ke vzdělání a zdravotní péči všude a je jen smutné, že romské obyvatelstvo často neposílá svoje děti do školy, aby se jim tam dostalo vzdělání.

  Hannu Takkula (ALDE). – (FI) Pane předsedající, efharisto, děkuji. Zpráva poslankyně Járókové je vynikající. Domnívám se, že všichni v Evropském parlamentu budou souhlasit, že nastal čas, abychom na úrovni EU přijali opatření, která zajistí stejnou úroveň lidských práv pro všechny. Bohužel tomu tak není, pokud jde o Romy.

Nestačí mít kvalitní zprávu: potřebujeme také konat. Nyní je čas položit si základní otázku. Jak se z tohoto místa posuneme dopředu, aby zpráva nezůstala pouhým naivním snem nebo směsí různých názorů, ale abychom umožnili její fungování v praxi, aby došlo k významnému zlepšení v postavení Romů v Evropské unii?

Je také velmi důležité zajistit následné kroky po zprávě. Možná potřebujeme na úrovni Evropské unie ombudsmana pro romské záležitosti, který bude podávat zprávy o přijatých opatřeních a zajistí, že budou skutečně fungovat v praxi. To je způsob, jak tuto otázku správně a úspěšně řešit.

Zpráva: Bernd Lange (A7-0022/2011)

  Clemente Mastella (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, nedávná hluboká hospodářská krize, která zasáhla evropský průmysl, zároveň zdůraznila jeho význam pro hospodářství Evropské unie.

Evropské hospodářství bylo vskutku často zaměřené na myšlenku samoregulace trhů, jež se doposud řešila jednotlivými opatřeními, prakticky bez jakékoliv koordinace mezi členskými státy. Strategie Evropa 2020 však poprvé uznává potřebu nového přístupu prostřednictvím své vlajkové iniciativy. Je načase, aby Evropská unie plně využila sdílené příležitosti pro udržitelnou obnovu a další rozvoj průmyslové základny, která nabídne kvalitní pracovní místa.

Evropský průmysl by si měl udržet své vedoucí postavení v klíčových odvětvích a nezaostávat. Nastal čas, aby si Evropská unie zvolila cestu pro svoje odvětví budoucnosti. Musíme zajistit, aby si náš evropský trh vytvářel svou vlastní přidanou hodnotu.

K tomuto účelu je nezbytná jasná makroekonomická koordinace hospodářské, fiskální a rozpočtové politiky, která zajistí růst a zaměstnanost, například prostřednictvím harmonizace daní právnických osob.

  Erminia Mazzoni (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, zpráva poslance Langeho se zabývá velmi aktuálním problémem: reakcí na hospodářskou a finanční krizi, která těžce zasáhla náš výrobní systém.

Domnívám se, že reakce obsažená v usnesení je velmi pozitivní, protože se jí podařilo spojit několik proměnných, nutných k vytvoření dobrého plánu na hospodářské oživení. Myšlenka zaměřit se na výzkum a inovace, s přihlédnutím k velikosti naší podnikatelské sféry, je velmi důležitá a podle mě dává užitečnou injekci možná mírně konzervativnímu postoji Komise.

Vážím si práce zpravodaje, poslance Langeho, kterému se podařilo zapracovat více než 500 pozměňovacích návrhů a vytvořit usnesení, které má celkově obrovský přínos pro naši práci. Výsledkem je cílená průmyslová politika v evropském kontextu, která zahrnuje různá odvětví a je participativní vzhledem k použití monitorovacích nástrojů ze shora i zdola.

Jeden sporný bod ale zůstává: evropský patent. Můj postoj k této otázce je i nadále naprosto nesouhlasný, ale to mi nezabránilo hlasovat pro přijetí této velmi pozitivní zprávy.

  Alfredo Antoniozzi (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, zpráva vrhá světlo na mnoho pozitivních aspektů a odráží úvahy a požadavky, vyjádřené mnoha národními sdruženími. Proto nemohu než podpořit celkový duch zprávy poslance Langeho.

Zpráva však neřeší některé zásadní otázky jako například požadavek na nová legislativní opatření v oblasti účinného využívání zdrojů, a především problematiku posílení spolupráce na patentech. Nyní je nutné řešit otázku evropských předpisů o označování původu zboží, která podle mého názoru představuje nepostradatelný nástroj pro zlepšení a posílení evropského hospodářství a jeho konkurenceschopnosti.

Hlasoval jsem ve prospěch zprávy poslance Langeho, protože věřím, že její přijetí inspiruje všechny instituce k práci na realizaci ambiciózního programu, který vytyčuje, a jeho převedení do praktické politiky.

  Jarosław Kalinowski (PPE). – (PL) Pane předsedající, průmysl ve světě se rozvíjí mimořádně rychle. Abychom nezaostali za Čínou a Indií, musíme provést okamžité změny. Evropa, která je nesrovnatelně menší, by ale měla světu nabídnout víc než jen další toxické továrny, proto se domnívám, že je správné investovat do nových technologií, rozvoje medicíny a farmakologie a inovativních řešení v oblastech, které již dobře známe, včetně zemědělství. Nemám na mysli velké farmy hospodářských zvířat, ale vytvoření nových řešení, která usnadní pěstování plodin, chov zvířat a produkci zdravých a ekologických potravin, a také získávání energie z alternativních zdrojů. Právě takové investice dnešní ekonomika potřebuje. Inovativní řešení jsou rovněž odpovědí na demografické změny, k nimž dochází ve stárnoucí Evropě. Děkuji.

  Miroslav Mikolášik (PPE). – (SK) Pane předsedající, průmyslová politika jako součást hospodářské politiky musí mít za cíl udržitelný růst, vyšší zaměstnanost a slušnou kvalitu života pro všechny Evropany.

Evropský průmysl čelí silnému konkurenčnímu tlaku rozvojových zemí. Evropská unie musí proto zachovávat proaktivní politiku v zájmu udržení a posílení evropského průmyslu jakožto hnací síly hospodářského růstu. Musí dojít k patřičnému zajištění funkčního vnitřního trhu vyjednáním výhodných podmínek v rámci obchodních dohod se třetími zeměmi, ale také prostřednictvím ochrany proti nekalé konkurenci a porušování hospodářské soutěže a práv duševního a průmyslového vlastnictví třetími zeměmi.

Evropská unie má velký potenciál zajistit si konkurenční výhodu v oblasti vysoce kvalifikovaných lidských zdrojů a vytvářet inovativní technologie, což je nutně spojeno s dalšími investicemi do výzkumu a vývoje.

  Adam Bielan (ECR). – (PL) Pane předsedající, průmyslové výrobky tvoří téměř tři čtvrtiny evropského exportu a zaměstnávají 57 milionů občanů EU, když nepočítáme další pracovní místa v navazujících službách. Průmysl tak má pro naše hospodářství obrovský význam a ovlivňuje všechna jeho další odvětví. V rámci poučení z nedávné hospodářské krize a zvyšující se konkurence na světových trzích je nezbytné přijmout nutná opatření k udržení silné pozice evropského průmyslu a rovněž k pokračování jeho systematického rozvoje.

Strategie Evropa 2020 se zde jeví jako snaha o nový přístup, který naplno využívá příležitostí k udržitelné modernizaci a rozvoji průmyslové základny členských států, přičemž zároveň zajišťuje vysokou úroveň kvality práce. To vytváří příležitost pro Evropu zachovat si vedoucí pozici v klíčových oblastech hospodářství. Integrovaná průmyslová politika, která si klade za cíl zahájení postupného a udržitelného přechodu z převážně produktivního na znalostní průmysl, vypadá obzvlášť slibně. Z tohoto důvodu plně podporuji usnesení.

  Cristiana Muscardini (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, bylo by nemyslitelné, aby odvětví, které je odpovědné za 57 milionů pracovních míst v celé Evropské unii, tři čtvrtiny evropského vývozu průmyslových výrobků a přibližně jednu třetinu přidané hodnoty v EU, zůstalo bez podpory příslušných odvětvových politik zaměřených na růst a rozvoj.

Žádná konkurenceschopná obchodní politika nemůže existovat bez kvalitní, inovativní průmyslové výroby. Chtěla bych zopakovat návrhy výboru pro mezinárodní obchod, zejména ty, které zdůrazňují důležitost účinného systému na ochranu obchodu, který využívá dostupných nástrojů, když je to nezbytné.

Hájení zájmů Evropské unie v budoucích jednáních, zamřené na ochranu průmyslu a zaměstnanosti, je nezbytnou nutností, která pomůže překonat krizi a zajistit, že spolu s výrobním odvětvím bude mít reálná ekonomika přednost před finanční ekonomikou, čímž se vyhneme spekulativním manipulacím, které způsobily velké škody.

  Peter Jahr (PPE). – (DE) Pane předsedající, diskusi a dnešní hlasování o této zprávě považuji za velmi důležité. Nejlepší by samozřejmě bylo, kdyby ke krizím jednoduše nedocházelo, ale horší by bylo, kdybychom si z krizí, které proběhly, nevzali žádné ponaučení. Právě kvůli ponaučení z poslední krize se v Evropské unii znovu věnujeme průmyslové politice, zejména protože před krizí existovalo hodně lidí, kteří byli přesvědčeni, že k vydělání peněz jednoduše postačí samotné peníze. Hospodářská a průmyslová politika má koneckonců zásadní význam pro naši prosperitu v Evropské unii. Proto jsem přesvědčen, že je mimořádně důležité, že se touto otázkou zabýváme.

Je samozřejmě správné zabývat se inovacemi a průmyslovou politikou orientovanou na budoucnost, ale domnívám se, že stejně důležitý je i důraz na tradiční průmysl, obsažený ve zprávě. To mě velmi potěšilo a doufám, že o této problematice povedeme i nadále diskusi.

  Seán Kelly (PPE). – (GA) Pane předsedající, hlasoval jsem pro přijetí této vynikající zprávy, bylo vskutku na čase, abychom se zaměřili na průmyslovou politiku Evropské unie. Není pochyb o tom, že jsme v uplynulých letech zaostali za hlavními zeměmi světa, ale věřím, že se v budoucnosti vrátíme do čela.

Pane předsedající, dal jsem sice najevo podporu dokumentu, ale chtěl bych vyjádřit znepokojení nad jedním bodem ve vysvětlujícím prohlášení, kde na straně 32 vyzývá k harmonizaci daní právnických osob. S tím nebude moje země souhlasit. Otázku daně právnických osob považujeme za velmi důležitou a každá země by si měla stanovit svou vlastní sazbu. Je obecně známo, že některé země mají údajně vysokou sazbu daně právnických osob, ve skutečnosti ale platí daleko méně.

(GA) V každém případě se jedná o kvalitní zprávu, kterou s potěšením podpořím.

  Andrzej Grzyb (PPE). – (PL) Pane předsedající, usnesení, které je výsledkem diskuse o reálné ekonomice, si zaslouží naši veškerou podporu. Nedávné období se vyznačuje především problémem, který představuje globalizace pro evropskou průmyslovou politiku a skutečnou výrobu v Evropě. Jak by mělo být dosaženo cílů strategie Evropa 2020, zejména pokud jde o vytváření pracovních míst a zabránění delokalizace průmyslové politiky, je zásadní otázkou, o níž proběhla diskuse v rámci rozpravy o tématu usnesení. Jako odpověď na otázku, zda Evropa musí přijít o svoje tradiční odvětví, můžeme říct, že k tomu nemusí dojít, což také prokázala diskuse o malých a středně velkých podnicích, která proběhla během minulého dílčího zasedání.

Zásadním problémem je mimo jiné i dostupnost surovin, včetně surovin sloužících k výrobě energie. Musíme věnovat velkou pozornost inovacím a využití výsledků vědeckého výzkumu v průmyslu. Dalším důležitým úkolem je využít součinnosti mezi různými oblastmi politiky Evropské unie, například mezi průmyslovou či zemědělskou politikou a obchodní politikou. Děkuji.

  Izaskun Bilbao Barandica (ALDE). – (ES) Pane předsedající, hlasovala jsem pro přijetí této iniciativy, protože Evropská unie musí přijmout jasný závazek v otázce průmyslové politiky a čelit rizikům krize, konkurence ze třetích zemí a globalizace prostřednictvím navýšených veřejných rozpočtů, což se promítá do budoucího rámcového programu.

Proč tomu tak je? Za účelem výzkumných a rozvojových aktivit. Ke zvýšení soukromých investic a na podporu spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem. Umožní nám to vytvářet kvalifikovaná pracovní místa.

Je však třeba využít vědecké a technologické dovednosti v regionech, které vyvinuly novátorské sítě a konkurenceschopné klastry a kde je úroveň inovací a účinnosti vyšší než ve zbytku země. To je případ Euskadi v Baskicku.

Využijte znalosti regionů. Nebuďte slepí vůči této evropské skutečnosti, protože její uznání a přijetí nám umožní upevnit naši vedoucí pozici v průmyslové politice tváří v tvář současným hrozbám.

Písemná vysvětlení hlasování

Harmonogram dílčích zasedání Evropského parlamentu na rok 2012

  Diane Dodds (NI), písemně. – Chtěla bych požádat kolegy poslance a poslankyně Evropského parlamentu, aby si na okamžik představili, že jsou podnikatelé. V současné době máte dvě továrny, ale pokud byste měli jen jednu, mohli byste zvýšit produktivitu, přičemž byste snížili náklady o 150 milionů liber, a navíc přispěli k ochraně životního prostředí. Přesně to chtějí vaši akcionáři. Který podnikatel se zdravým rozumem by nechal otevřené obě továrny? Přesto, kolegové poslanci a poslankyně Evropského parlamentu, jsme skutečně podnikatelé a máme na starosti chod vlády a především kontrolu nad vynakládáním peněz našich voličů – akcionářů.

Každý rok plýtváme 150 milionů liber kvůli 11 zasedáním zde ve Štrasburku. V Parlamentu, který je posedlý ekologickou politikou, se někdo rozhodl zbytečně napumpovat 20 000 tun oxidu uhelnatého do ovzduší. Oceňuji snahu kolegy poslance Foxe přinejmenším vnést do této problematiky určitou míru zdravého rozumu v letech 2012 a 2013.

  Krzysztof Lisek (PPE), písemně. – (PL) Hlasoval jsem pro pozměňovací návrh č. 1 k návrhu harmonogramu dílčích zasedání Evropského parlamentu na roky 2012 a 2013. Přestože chápu symbolickou povahu plenárních dílčích zasedání v sídle Evropského parlamentu ve Štrasburku, vzhledem k současné kritické finanční situaci v Evropě musíme hledat úspory a přesně to přináší tento pozměňovací návrh. Konání dvou dílčích zasedání v jednom týdnu je především gestem občanům Evropy, protože jsou to jejich daně, které platí nákladné a časově náročné přesuny poslanců, ale také jejich asistentů a dalších úředníků.

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro pozměňovací návrh č. 1, kterým se ruší dílčí zasedání, jehož konání je navržené na 40. týden v roce 2012. Vnímám to jako malý krok v omezování plýtvání, které je spojené s cestováním mezi Bruselem a Štrasburkem.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Jako jeden ze spolunavrhovatelů tohoto klíčového pozměňovacího návrhu jsem potěšen jeho přijetím. Harmonogram dílčích zasedaní v roce 2012 by nyní měl být upraven následovně: dílčí zasedání navržené na 40. týden (1. – 4. října) bude odstraněno, druhé říjnové dílčí zasedání (22. – 25. října) bude rozděleno na dvě oddělená dílčí zasedání: první dílčí zasedání: 22. a 23. října, druhé dílčí zasedání 25. a 26. října.

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) Výsledek tohoto hlasování stanovil zásadní precedens na cestě, která - jak doufám - jednoho dne povede ke koncentraci veškerých aktivit Evropského parlamentu do jednoho místa.

Domnívám se, že už nadále nemůžeme tolerovat plýtvání veřejnými prostředky a znečišťování ovzduší způsobené existencí dvou oficiálních sídel Evropského parlamentu, která nutí každý měsíc tisíce lidí, aby podnikaly dlouhou a náročnou cestu mezi Bruselem a Štrasburkem. Spojení dvou říjnových plenárních zasedání v oficiálním harmonogramu na rok 2012 vysílá velmi jasnou zprávu a jsem optimistkou, že cesta, na kterou jsme se vydali, je čestnější a v souladu s přáním občanů.

  Thomas Ulmer (PPE), písemně. – (DE) Odmítl jsem tyto změny a společně s kolegou poslancem Posseltem budeme u Evropského soudního dvora iniciovat řízení pro porušení práva.

  Derek Vaughan (S&D), písemně. – Podle právních předpisů Evropské unie se každý rok musí konat 12 plenárních zasedaní Evropského parlamentu v jeho sídle ve Štrasburku. Hlasování o změně harmonogramu, které umožní, aby se dvě z těchto zasedání ve Štrasburku uskutečnila ve stejný týden, odráží snahu nás poslanců Evropského parlamentu snížit náklady a omezit emise oxidu uhličitého. Cestování do Štrasburku je nákladné a přibývající počet cest způsobuje další emise oxidu uhličitého. Z toho důvodu podporuji zprávu, která nám umožní uspořádat požadovaných 12 plenárních zasedání během 11 týdnů, čímž snížíme náklady a omezíme dopad naší práce na životní prostředí. Jako poslanec Evropského parlamentu mám zájem na co nejlepším zastupování hospodářských a ekologických zájmů svých voličů. Vyzývám rovněž britskou vládu, aby se touto problematikou zabývala i s dalšími členskými státy, jelikož se jedná o odpovědnost Rady.

  Jarosław Leszek Wałęsa (PPE), písemně. – (PL) Hlasoval jsem pro pozměňovací návrh č. 1, který v rámci harmonogramu zasedání Evropského parlamentu v roce 2012 navrhuje spojit dvě říjnová dílčí zasedání a uspořádat je během stejného týdne. Jsem proti tomu, aby se práce Evropského parlamentu rozdělovala podle tří různých sídel. Přijetí pozměňovacího návrhu přináší časové i finanční úspory a omezení emisí oxidu uhličitého do atmosféry o tisíce tun. Museli jsme sáhnout k úsporám - pozměňovací návrh znamená, že nejen poslanci Evropského parlamentu, ale několik tisíc jeho úředníků, kteří normálně pracují v Bruselu, a také novinářů, lobbistů a dalších zaměstnanců Evropské komise a různých členských států bude muset do Štrasburku cestovat pouze jedenáctkrát, a ne dvanáctkrát. To povede ke snížení nákladů na dopravu, diety a další příplatky, ubytování, a další.

Harmonogram dílčích zasedání Evropského parlamentu na období 2012 – 2013

  John Attard-Montalto (S&D), písemně. – Evropský parlament dnes hlasoval o svém harmonogramu na období 2012 – 2013. Poprvé za dobu mého mandátu poslance Evropského parlamentu byly pozměňovací návrhy schváleny většinou poslanců. To znamená, že poslanci Evropského parlamentu nebudou muset na 12 zasedání ve Štrasburku cestovat dvanáctkrát do roka, ale pouze jedenáctkrát. Měsíční „pojízdný cirkus“ z Bruselu do Štrasburku se stal synonymem plýtvání, jak z pohledu nákladů 200 milionů EUR, tak 20 000 tun emisí oxidu uhličitého.

Poslanci Evropského parlamentu nemohou rozhodovat o místě zasedání, ale mají moc rozhodnout, kolikrát se Evropský parlament musí stěhovat z jednoho města do druhého. Přibližně 350 poslanců Evropského parlamentu podpořilo pozměňovací návrh, který sloučí dvě zasedání do jednoho týdne, čímž ušetří náklady, čas a energii potřebné na zpáteční cesty. Rovněž to vyšle pozitivní signál našim voličům. Věřím také, že se jedná jen o první krok k budoucímu harmonogramu, kdy 12 zasedání proběhne během šesti týdnů. Nesouhlasím však s tím, že na tomto plenárním zasedání byl k hlasování zároveň předložen i harmonogram zasedání na rok 2013. Jde o jasný manévr s cílem zamezit dalšímu pokračování této procedury v průběhu tohoto volebního období.

  Alain Cadec (PPE), písemně. – (FR) Během hlasování o harmonogramu dílčích zasedání Evropského parlamentu na období 2012 a 2013 schválilo 58 % poslanců Evropského parlamentu pozměňovací návrh rušící jedno ze dvou říjnových dílčích zasedání ve Štrasburku. Tento pozměňovací návrh je jednoduše porušením Smlouvy! Ta určila Štrasburk jako sídlo Evropského parlamentu a stanoví, že se zde má konat 12 dílčích zasedání ročně. Dvě dílčí zasedání se konají v říjnu jako náhrada za srpen, kdy neprobíhají žádná zasedání. Kromě těchto dílčích zasedání ve Štrasburku se schůze parlamentních výborů a další dílčí zasedání konají v Bruselu. V roce 1997 Evropský soudní dvůr jasně stanovil zásadu, podle které Evropský parlament musí každý měsíc zasedat ve Štrasburku. Znění Smlouvy je nade vší pochybnost: Štrasburk není druhým sídelním místem Evropského parlamentu, nýbrž je jeho jediným sídlem. Skupina lobbující proti Štrasburku se stává stále organizovanější a stále více si troufá ve snaze přesvědčit veřejnost, že Evropský parlament je jednohlasně proti Štrasburku. Zastánci alsaského sídla se musí nechat více slyšet. Na jejich straně je legitimita práva a 50 let historie evropské integrace.

  Nessa Childers (S&D), písemně. – Hlasovala jsem pro změnu harmonogramu dílčích zasedání na rok 2012, abychom ušetřili peníze daňových poplatníků, omezili emise oxidu uhličitého a zmírnili narušení činnosti Evropského parlamentu způsobené pravidelným cestováním do Štrasburku každý měsíc.

  Marielle De Sarnez (ALDE), písemně. – (FR) Smlouva o Evropské unii výslovně uvádí, že Štrasburk má být jediným sídlem Evropského parlamentu a že se tam má konat 12 dílčích zasedání ročně. Tento týden se však konalo hlasování o sloučení dvou dílčích zasedání ve Štrasburku do jednoho týdne v říjnu 2012 a v říjnu 2013. Demokratičtí poslanci Evropského parlamentu hlasovali proti tomuto rozhodnutí. Pokud jde o Francii, ta už oznámila, že celou záležitost brzy předá Evropskému soudnímu dvoru. Přijaté rozhodnutí je vskutku zjevným porušením ducha i litery Smlouvy, jelikož bychom si měli pamatovat, že její ustanovení mohou být změněna pouze na základě jednomyslného rozhodnutí všech členských států.

  Nathalie Griesbeck (ALDE), písemně. – (FR) Tento týden jsme hlasovali o harmonogramu dílčích zasedání Evropského parlamentu na rok 2012 a 2013. K mé velké lítosti hlasovala většina poslanců Evropského parlamentu pro přijetí pozměňovacího návrhu (jenž naprosto odmítám), který slučuje dvě říjnová dílčí zasedání do jednoho, které proběhne během jediného týdne. Podle mého názoru je toto hlasování v naprostém rozporu s duchem Smlouvy o Evropské unii, která výslovně uvádí, že Štrasburk má být sídlem Evropského parlamentu a že se tam má konat 12 dílčích zasedání ročně. Diskuse o sídelním místě Evropského parlamentu se neustále vrací a dnes se jedná o poslední útok na Štrasburk, coby sídlo Evropského parlamentu. Nicméně sídlo ve Štrasburku má historickou logiku a je uvedeno v právních textech, a proto by ho tyto opakované útoky neměly zpochybňovat. Francie nedávno oznámila, že předloží tuto záležitost Evropskému soudnímu dvoru, což je krok, který vítám a podporuji.

  Giovanni La Via (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro přijetí změn v oficiálním harmonogramu dílčích zasedání Evropského parlamentu na rok 2012, protože se domnívám, že je správné pokusit se omezit plýtvání ekonomickými a dalšími zdroji při výkonu našich parlamentních povinností. Rozhodnutí sloučit dvě říjnová plenární zasedání do jednoho týdne v praxi znamená, že nebudeme muset do Štrasburku cestovat dvakrát, což přináší úsporu všech možných zdrojů, které s cestováním souvisí. Domnívám se, že toto rozhodnutí je v souladu s předchozí situací, kdy byla sloučena dvě plenární zasedání v září.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro přijetí navrhovaných změn harmonogramu dílčích zasedání Evropského parlamentu na rok 2012 a 2013, protože se domnívám, že i při plném respektování Smlouvy je možné sloučit dvě dílčí zasedání Evropského parlamentu do jednoho během jediného týdne, čímž se vyhneme nutnosti cestovat do Štrasburku dvakrát během jednoho měsíce. To nám umožní snížit náklady na fungování evropských institucí a zamezí plýtvání časem a penězi. Bude to ode mě i mých kolegů poslanců a poslankyň vyžadovat větší úsilí při organizaci jednání, ale ukážeme tím veřejnosti větší snahu vyhnout se zbytečnému plýtvání veřejnými penězi.

  Catherine Stihler (S&D), písemně. – Jsem přesvědčena, že konání dvou oddělených plenárních zasedání v říjnu není potřeba. Smlouva o Evropské unii vyžaduje, aby se každý rok ve Štrasburku konalo 12 dílčích zasedání Evropského parlamentu. Nicméně umožňuje konání dvou dílčích zasedání během jednoho týdne. Ukončením praxe cestování do Štrasburku dvakrát za měsíc může jít Evropský parlament příkladem v omezování emisí oxidu uhličitého a v úsporách veřejných prostředků.

Harmonogram dílčích zasedání Evropského parlamentu na rok 2013

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro pozměňovací návrh č. 1, kterým se ruší dílčí zasedání plánované na 40. týden v roce 2013. Stejně jako v případě rozhodnutí o harmonogramu dílčích zasedání Evropského parlamentu na rok 2012 se jedná o příspěvek k úsporám ve výdajích Evropského parlamentu.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Jako jednoho ze spolunavrhovatelů tohoto klíčového pozměňovacího návrhu mě jeho přijetí potěšilo. Harmonogram dílčích zasedaní na rok 2013 by nyní měl být upraven následovně: dílčí zasedání navržené na 40. týden (30. září – 3. října) bude odstraněno, druhé říjnové dílčí zasedání (21. – 25. října) bude rozděleno na dvě oddělená dílčí zasedání: první dílčí zasedání: 21. a 22. října, druhé dílčí zasedání 24. a 25. října.

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) Výsledek tohoto hlasování stanovil zásadní precedens na cestě, která, jak doufám, jednoho dne povede ke koncentraci veškerých aktivit Evropského parlamentu do jednoho místa.

Domnívám se, že už nadále nemůžeme tolerovat plýtvání veřejnými prostředky a znečišťování ovzduší způsobené existencí dvou oficiálních sídel Evropského parlamentu, která nutí každý měsíc tisíce lidí, aby podnikaly dlouhou a náročnou cestu mezi Bruselem a Štrasburkem. Spojení dvou říjnových plenárních zasedání v oficiálním harmonogramu na rok 2013 vysílá velmi jasnou zprávu a jsem optimistkou, že cesta, na kterou jsme se vydali, je čestnější a v souladu s přáním občanů.

  Thomas Ulmer (PPE), písemně. – (DE) Odmítl jsem tyto změny a u Evropského soudního dvora budu iniciovat řízení pro porušení práva. Konference předsedů neměla umožnit hlasování o tomto návrhu.

Zpráva: José Manuel Fernandes (A7-0049/2011)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro přijetí zprávy, která respektuje zásadu, že orgány by měly mít dostatečné zdroje, aby mohly být důsledně a účinně řízeny. V době hospodářské a finanční krize, kdy veřejnost musí šetřit na svých osobních výdajích, by měla jak Evropská unie, tak vnitrostátní orgány, následovat. To by ale nemělo zabránit potřebným veřejným investicím, které mají středně a dlouhodobý přínos. Chtěl bych zdůraznit, že dopad vstupu Lisabonské smlouvy v platnost na okruh 5 by se měl ustálit v roce 2012, i když plánované přistoupení Chorvatska v roce 2013 bude mít dopad na rozpočet na rok 2012.

Některé orgány mohou mít tváří v tvář současné situaci problémy udržet vyrovnaný rozpočet. K zajištění úspěchu souhlasím s osvědčenými opatřeními řízení, která se týkají administrativních zdrojů a plánů na úsporu nákladů, při současném zavedení účinných a ekologických technologií. A konečně, Evropský parlament musí zajistit všem členským státům dobré pracovní podmínky, které budou na stejné úrovni pro všechny.

  Marta Andreasen (EFD), písemně. – Hlasovala jsem proti zprávě poslance Fernandese o rozpočtových prioritách na rok 2012, protože Evropský parlament bude žádat o navýšení svého rozpočtu o 5 %, přestože ostatní evropské orgány se omezí na 1 %. Náklady Evropské unie jsou vskutku pro národy Evropy neudržitelné a je nutné je snížit. Jsem znechucena schválením projektu Domu evropské historie jako součásti této zprávy: jde o marnotratný projekt za více než 70 milionů EUR, který je naprosto v rozporu s deklarovanými prohlášeními o úsporách.

  Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. – (LT) Hlasovala jsem pro přijetí usnesení, které stanoví obecný rámec a priority rozpočtu na rok 2012 v oblasti financování orgánů Evropské unie. Tváří v tvář pokračující hospodářské krizi je velmi důležité zajistit dobré finanční řízení s cílem zavedení zásad hospodárnosti, účinnosti a efektivity. Souhlasím s názorem zpravodaje, že jako výsledek zavedení těchto zásad by orgány měly předložit plány na snižování nákladů. Kromě toho by každá položka jejich nákladů měla být jasně stanovená a odůvodněná. Evropský parlament, stejně jako další orgány, by měl předkládat pololetní zprávy o plnění svých rozpočtů s uvedením podrobností o plnění jednotlivých rozpočtových položek. Jsem přesvědčena, že Evropský parlament i další orgány by měly ukázat rozpočtovou odpovědnost a sebeovládání. Vítám vytvoření nového oddílu X v rozpočtu Evropské unie určeného pro Evropskou službu pro vnější činnost s přidělenou částkou 464 milionů EUR. Chtěla bych však vyzvat Službu, aby určené prostředky využila ke svojí činnosti a dosažení konkrétních výsledků.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro přijetí zprávy. Rozpočet na příští rok musí být odpovědně vyrovnaný, přičemž přednost v něm dostanou oblasti, které jsou neoddělitelně spjaté se strategií Evropa 2020. Při sestavování rozpočtu je třeba zajistit zásadu udržitelné správy v otázkách účinnosti a efektivity. Pro orgány Evropské unie je nezbytné zajistit dostatečné zdroje, aby byly schopné vykonávat patřičně svoje funkce. Zároveň musí reagovat na současnou finanční, hospodářskou a sociální situaci Evropské unie, zavést přísné postupy řízení a přísnou a účinnou správu zdrojů. Souhlasím, že instituce Evropské unie mohou významně přispět ke snižování nákladů a dosažení úspor z rozsahu, například prostřednictvím centralizace zadávacích řízení, společných služeb pro více orgánů, e-správy, atd.

  Elena Băsescu (PPE), písemně. – (RO) Hlasovala jsem pro přijetí dokumentu, protože se domnívám, že zpráva poslance Fernandese o rozpočtových prioritách na rok 2012 odpovídajícím způsobem určuje směr, kterým bychom se měli ubírat v příštím roce. Souhlasím a podporuji myšlenku o upřednostňování interního náboru zaměstnanců uvedenou ve zprávě. Pomůže to zvýšit účinnost díky využití dříve nabytých zkušeností při současném snížení nákladů na školení a adaptaci na úplně novou organizační kulturu. Zároveň je důležité podrobně porovnat skutečné náklady s těmi plánovanými během roku 2011 a přesně určit příčiny zásadních rozdílů. Orgány Evropské unie by měly připravit a zaslat Komisi plány na snížení svých výdajů s konkrétními termíny a měřitelnými cíli. Nemůžeme žádat oběti pouze od občanů a soukromého sektoru. Orgány Evropské unie se musí také účastnit. Evropský parlament by měl jít příkladem, prokazovat solidaritu a velmi bedlivě sledovat, jakým způsobem jsou vynakládány veřejné prostředky.

  Regina Bastos (PPE), písemně. – (PT) Zpráva o prioritách rozpočtu Evropského parlamentu a dalších evropských orgánů na rok 2012, pro jejíž přijetí jsem hlasovala, do jisté míry bere v úvahu naši současnou hospodářskou, finanční a sociální situaci. Jinými slovy jde o rozpočet ve znamení omezování výdajů a úspor. Zpráva prosazuje zásadu špičkové kvality legislativní práce, snižování nákladů, omezování dopadů na životní prostředí a nulový nárůst, to znamená nárůst kopírující inflaci. Stejně důležitý je návrh, aby budoucí rozpočty byly sestavovány na více let dopředu, aby byly v souladu s víceletým finančním rámcem. Rovněž bere v úvahu eventuální přistoupení Chorvatska v roce 2013.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Souhlasím se zprávou o pokynech pro rozpočtový proces na rok 2012, jež zdůrazňuje nutnost konsolidace zdrojů nutných k řešení otázek plynoucích z nového institucionálního rámce po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost. Naprosto zásadní pro Evropský parlament i další orgány je zodpovědný přístup k problematice rozpočtu. Současná krize a vysoké zatížení v podobě státních dluhů vedou k naléhavé potřebě uskrovnění s přihlédnutím k zásadám hospodárnosti, účinnosti a efektivity. Stojí za to zdůraznit, že některé investice, zejména do technologií, mohou v budoucnu přinést dlouhodobé úspory, a proto by neměly být ohroženy. Rovněž bych chtěla podotknout, že návrhy na omezení spotřeby papíru, energií a vody společně se snižováním emisí, by měly být předloženy jako součást organizační kultury Evropského parlamentu i dalších institucí. Bylo by také žádoucí snížit množství fyzického materiálu pro šíření mediálních informací a nahradit je digitálními médii.

  Nessa Childers (S&D), písemně. – Hlasovala jsem pro omezení rozpočtu Evropského parlamentu na rok 2012 s ohledem na hospodářské, finanční a sociální tlaky na členské státy Evropské unie. Zavázali jsme se usilovat o snížení některých výdajů a podrobné vysvětlení ostatních. Již probíhající projekty, jako například Dům evropské historie, by však neměly být ohroženy. Jedná se o úsporný rozpočet, který se řídí úrovní inflace. Zároveň ale nesmí mít škrty negativní dopad na kvalitu legislativní práce Evropského parlamentu.

  Carlos Coelho (PPE), písemně. – (PT) Podporuji vynikající zprávu poslance Fernandese, protože v době, kdy procházíme závažnou finanční, hospodářskou a sociální krizí, která vyžaduje od veřejnosti tolik obětí, musíme být první, kdo půjde příkladem schválením rozpočtu ve znamení uskrovnění a úspor. Zdroje pro orgány Evropské unie potřebné k naplnění očekávání od nich, však musí být k dispozici, zejména s ohledem na nový institucionální rámec vyplývající ze vstupu Lisabonské smlouvy v platnost.

Chtěl bych také zdůraznit význam podřízení správy těchto zdrojů vyšším standardům přísnosti a účinnosti a důslednější a transparentnější kontrole. Stejně tak je důležité podporovat vytváření součinnosti a zamezit zbytečnému zdvojování v personálním obsazení a ve funkcích.

  Diane Dodds (NI), písemně. – Evropský parlament zvažuje rozpočtové priority v kontextu masivních škrtů ve veřejném sektoru, ke kterým dochází v členských státech Evropské unie, rostoucí nezaměstnanosti, narůstajících nákladů domácností a celkové hospodářské nejistoty jak na národní úrovni, tak v mnoha rodinách. Co považuje Evropská unie v rámci takto mimořádně vážného a náročného kontextu za prioritu? Je pozoruhodné, že za jednu z priorit byl označen projekt Domu evropské historie.

Dovolím si hádat, že pokud bychom se zeptali mých voličů, zda se jedná o 100 milionů vydaných na správnou věc, velmi málo z nich - pokud vůbec někdo - by souhlasil. Je načase, aby se zde všichni - poslanci Evropského parlamentu, Komise, úředníci - probudili a začali vnímat realitu. Priority musí být v nejlepším zájmu našich voličů s cílem usnadnit jim život. Finančními prostředky Evropské unie se nesmí plýtvat na naplnění nápadů těch, kteří jsou posedlí prosazováním svých idealistických představ o sdílené historii a identitě EU. Takové požitkářství musí skončit.

  Lena Ek, Marit Paulsen, Olle Schmidt and Cecilia Wikström (ALDE), písemně. – (SV) Rozhodli jsme se podpořit zprávu o rozpočtu. Je to zčásti kvůli tomu, že jasně zdůrazňuje význam hospodárnosti a uskrovnění se v těchto složitých hospodářských dobách, a také proto, že vítá přidělení 464 milionů EUR Evropské službě pro vnější činnost, jejíž důležité aktivity se týkají oblasti, na kterou by se Evropská unie měla soustředit.

Zároveň jsme však extrémně kritičtí vůči celkové investici ve výši 549,6 milionů EUR na rozšíření budovy KAD v Lucemburku a vůbec nesdílíme očekávání zpravodaje, že to přinese dlouhodobé úspory. Jedinou rozumnou možností je místo toho ustavení jediného sídelního místa Evropského parlamentu, kde se bude odehrávat veškerá jeho činnost.

  Göran Färm, Olle Ludvigsson, Marita Ulvskog and Åsa Westlund (S&D), písemně. – (SV) My, švédští sociální demokraté, jsme hlasovali pro přijetí zprávy o prioritách rozpočtu Evropského parlamentu a dalších orgánů na rok 2012.

Zpráva zaujímá kritický postoj k řadě rozpočtových návrhů s vysokými náklady, které zpochybňuje, a doporučuje, aby navýšení rozpočtu Evropského parlamentu na příští rok nepřekročilo míru inflace, jinými slovy že by rozpočet v reálném vyjádření měl zůstat stejný jako v roce 2011. Také bychom chtěli zdůraznit, že souhlasíme s velmi opatrným a kritickým postojem zprávy, pokud jde o projekt zřízení Domu evropské historie. V době, kdy vnitrostátní rozpočty čelí značnému tlaku, považujeme za nevhodné iniciovat projekt tohoto typu, který bude pravděpodobně finančně velmi náročný.

Chtěli bychom však podotknout, že bychom preferovali ještě restriktivnější přístup k rozpočtu Evropského parlamentu na rok 2012, který by obsahoval i návrhy na úspory a přerozdělení prostředků k financování nových projektů. Komise prosazuje navýšení administrativních rozpočtů evropských orgánů pro příští rok maximálně o 1 % - což je iniciativa, o níž jsme přesvědčeni, že si zaslouží podporu. V porovnání s inflací by maximální navýšení o 1 % v praxi znamenalo snížení celkového rozpočtu Evropského parlamentu.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) S přihlédnutím k současné finanční, hospodářské a sociální situaci v Evropské unii je stále důležitější, aby orgány reagovaly s patřičnou kvalitou a účinností a aby využívaly důsledné procesy řízení, které umožní dosažení úspor. Nyní je nezbytné usilovat o naplnění cílů zakotvených ve strategii Evropa 2020 se zaměřením na růst a vytváření pracovních míst. Stejně tak je potřeba dosáhnout udržitelné rovnováhy a usilovat o konsolidaci ve všech kategoriích rozpočtu. S ohledem na administrativní výdaje je proto důležité zachovávat opatrnost. Abych vše shrnul, Evropský parlament by měl zachovávat princip špičkové kvality legislativní práce, respektovat zásadu řádné správy a transparentnosti a zajistit ducha rozpočtové odpovědnosti v obecném rámci a prioritách rozpočtu na rok 2012.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Zpráva označuje za prioritu zásadu špičkové legislativní práce. Vzhledem k tomu, že to bude navzdory nejednoznačnosti tohoto pojmu záviset především na politickém zadání týkajícím se legislativního procesu, prosazujeme spravedlivé přidělení materiálních i lidských zdrojů Evropskému parlamentu, aby mohl splňovat požadavky na něj kladené a vykonávat náplň své práce. Zpravodaj ve zprávě nešetří sáhodlouhou rétorikou protkanou termíny jako „řádná správa“, „úspory z rozsahu“, „účinnost", „účelovost", „analýza nákladů a přínosů“, „přesuny zaměstnanců“, „mobilita", atd. Nicméně Evropská služba pro vnější činnost se zdá být z tohoto seznamu, když dojde na podporu „ambicí Evropské unie v zahraniční politice“, vyloučena. Naprosto se shodneme na významu „rovného zacházení s poslanci Evropského parlamentu všech národností a jazyků tak, že jim bude umožněno plnit své povinnosti a vykonávat svou politickou činnost ve vlastním jazyce“. To ale obnáší mnohem víc než pouhé zajištění tlumočnických služeb během jednání Komise, jak navrhuje zpravodaj. Rovněž to zahrnuje poskytování tlumočnických služeb na schůzích koordinátorů, třístranných rozhovorů, delegací, během parlamentních shromáždění a dalších akcích. Dále to znamená průběžné překládání všech oficiálních a pracovních dokumentů. V současné době dochází v obou oblastech k nepřijatelným nedostatkům.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Toto je další zpráva o kontinuitě rozpočtové politiky Evropské unie, která je ale především podřízena politickému zadání, které bylo zavedeno do legislativního procesu. My však prosazujeme spravedlivé přidělování materiálních i lidských zdrojů Evropskému parlamentu, které odpovídá potřebám a rozsahu jeho práce bez přehánění nákladů nebo možných úspor, a aniž by byla ohrožena jeho činnost.

Nemůžeme si však odpustit poukázat na to, že místo termínů jako „řádná správa“, „úspory z rozsahu“, „účinnost", „účelovost", „analýza nákladů a přínosů“, „přesuny zaměstnanců“, „mobilita", atd., potřebuje Evropská unie jiné politiky, včetně podstatného snížení výdajů na armádu a na Evropskou službu pro vnější činnost.

Podporujeme ochranu rovného zacházení s poslanci Evropského parlamentu všech národností a jazyků tak, že jim bude umožněno plnit své povinnosti a vykonávat svou politickou činnost ve vlastním jazyce, přičemž však máme na paměti, že to obnáší mnohem víc než pouhé zajištění tlumočnických služeb během jednání Komise, jak navrhuje zpravodaj. Rovněž to zahrnuje poskytování tlumočnických služeb na schůzích koordinátorů, třístranných rozhovorů, delegací, během parlamentních shromáždění a dalších akcích. Dále to znamená průběžné překládání všech oficiálních a pracovních dokumentů.

  Lorenzo Fontana (EFD), písemně. – (IT) Zpráva poslance Fernandese se týká pokynů pro rozpočtový rámec evropských orgánů na rok 2012. Kromě jiného zpráva vyžaduje větší důslednost – s ohledem na složité období hospodářské krize – pokud jde o byrokratické řízení evropského organizačního systému. Z tohoto důvodu jsem svým hlasováním poslance Fernandese podpořil.

  Nathalie Griesbeck (ALDE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro přijetí zprávy, která stanoví pokyny pro rozpočtový proces na rok 2012: obecný rámec a rozpočtové priority pro fungování evropských orgánů (vyjma Evropské komise). Zpráva zejména podporuje snížení rozpočtu Evropského parlamentu s ohledem na hospodářskou, finanční a sociální situaci členských států, což vítám. Na závěr chci dodat, že jsem byla rozhodně proti pozměňovacím návrhům útočícím na štrasburské sídlo Evropského parlamentu a jsem potěšena jejich odmítnutím většinou Evropského parlamentu.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Podpořil jsem zprávu, protože je velmi důležité upřednostnit zásady řádné správy, zejména hospodárnost, účinnost a efektivitu. Při provádění různých politik se musí přihlížet k výsledkům a variabilní náklady by měly, pokud je to možné a nutné vzhledem k jejich rozsahu, podléhat pravidelným hodnocením z hlediska nákladové efektivity. Uplatňování těchto zásad by mělo vést k tomu, že orgány předloží plány snižování nákladů, a k zamyšlení nad výhodami centralizace, která by přinesla výhody z rozsahu (např. centralizace zadávacích řízení, společné služby pro více orgánů). Vzájemná spolupráce mezi orgány je nezbytná za účelem výměny osvědčených postupů, která zvyšuje efektivitu a umožňuje dosáhnout úspor. Jsem přesvědčen, že je třeba zlepšit interinstitucionální spolupráci v oblasti překladů, tlumočení, náboru nových pracovníků (EPSO) a EMAS a že je třeba tuto spolupráci rozšířit i do dalších oblastí. S ohledem na hospodářskou krizi, vysoké zatížení v podobě státních dluhů a omezení, vyplývající z probíhajících snah o konsolidaci vnitrostátních rozpočtů, by Evropský parlament i další orgány měly předvést rozpočtovou kázeň a uskrovnění. Cílem Evropského parlamentu by mělo být dosažení špičkové kvality legislativní práce a k tomuto účelu by měly být k dispozici veškeré nezbytné zdroje, přičemž by však měla být respektována rozpočtová omezení.

  Cătălin Sorin Ivan (S&D), písemně. – (RO) V současném hospodářském, finančním a sociálním klimatu představují pokyny pro rozpočtový proces na rok 2012 opravdovou výzvu zejména proto, že orgány Evropské unie jsou nuceny výrazně šetřit, ale zároveň potřebují dostatečné zdroje, které jim umožní vykonávat jejich činnost s nejvyšší mírou profesionality a efektivity. V této souvislosti vyjadřuji podporu lepší interinstitucionální spolupráci s ohledem na výměnu osvědčených postupů, jejímž výsledkem bude strategie pro posílení vztahů mezi Evropou a jejími občany při současném zachování úsporných rozpočtových opatření a nalezení úspor, což umožní úspěšné dosažení cílů agendy Evropa 2020.

Přestože by rozpočet Evropského parlamentu a ostatních orgánů na rok 2012 měl být rozpočtem konsolidačním, nemělo by to ohrozit investice, jelikož investiční projekty zajišťují hladký chod evropských ekonomik.

V neposlední řadě podporuji zpravodajův argument, že je nepřijatelné, aby na schůzích výborů Evropského parlamentu nebylo zajištěno tlumočení, jelikož jeho poslancům musí být umožněno používat vlastní jazyk. Já sám jsem se ocitl v situaci, kdy jsem nemohl využít tlumočnických služeb, i když jsem prezentoval zprávu.

  Barbara Matera (PPE), písemně. – (IT) Rozpočty na roky 2012 a 2013 budou konsolidační se záměrem odrážet škrty ve výdajích členských států a zároveň poslouží jako vodítko pro příští víceletý finanční rámec.

Cílem tohoto rozpočtu musí být špičková kvalita, což znamená usilovat o hospodárnost, účinnost a efektivitu při co nejmenším využití dostupných zdrojů. Během konsolidační fáze musí Evropský parlament usilovat o navýšení rozpočtu, ale ne více než o úroveň inflace. Nastavení této hranice zvýší pocit odpovědnosti. Vyšší výdaje způsobené přijetím Chorvatska a následného navýšení počtu poslanců Evropského parlamentu o 18 stanoveného Lisabonskou smlouvou budou začleněny prostřednictvím opravného rozpočtu.

V zájmu zachování přístupu omezujícího výdaje doufám, že všechny orgány zašlou potřebné informace v předstihu, aby mohl být stanoven obecný rámec administrativních výdajů a rozpočtový orgán tak mohl přijmout rozhodnutí o využití zdrojů v rámci víceletého udržitelného postupu, jehož cílem je dosáhnout srovnatelnosti poskytovaných informací v čase a napříč orgány.

  David Martin (S&D), písemně. – Vítám tuto zprávu, která vysvětluje, že Evropský parlament očekává, že předsednictvo při předkládání odhadu vznese realistické požadavky, je připraven posoudit jeho návrhy na základě potřeb a obezřetného přístupu tak, aby byl zajištěn řádný a efektivní chod Evropského parlamentu, zdůrazňuje, že smyslem návrhu na změnu, který v září předložilo předsednictvo Rozpočtovému výboru, je zohlednit potřeby, o kterých se v době vypracovávání odhadu příjmů a výdajů nevědělo, a zdůrazňuje, že by neměl být vnímán jako příležitost znovu projednávat odhad příjmů a výdajů, na kterém již dříve existovala shoda. Podle interinstitucionální praxe se potřeby v souvislosti s rozšířením začleňují na základě návrhu na změnu nebo opravného rozpočtu, potřeby spojené s 18 novými poslanci Evropského parlamentu po vstoupení Lisabonské smlouvy v platnost budou také začleněny na základě návrhu na změnu nebo opravného rozpočtu.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Tato zpráva je velmi záslužná tím, že zdůrazňuje nutnost, aby poslanci Evropského parlamentu plnili svoje povinnosti ve svém vlastním jazyce. Nedostatek překladatelských služeb na řadě jednání, při komunikaci s námi a ve společných usneseních, která jsou předmětem jednání, je neobhajitelnou překážkou v naší práci poslanců EP, a tudíž i demokracie samé. Podporuji tento požadavek. Odmítám však podporovat plýtvání penězi a demokratický výstřelek představované zřízením Evropské služby pro vnější činnost baronky Ashtonové. Stejně tak odmítám souhlasit s využitím soukromých firem na úkor zaměstnanců veřejné správy.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Lisabonská smlouva rozšířila odpovědnost Evropského parlamentu. To přináší další administrativní práci, což u poslanců Evropského parlamentu vede k potřebě najmout další kvalifikované úředníky plnící roli poradců. Tato nová situace způsobuje dva problémy: zvýšené náklady vyplývající z potřeby dalších úředníků, kteří k vykonávání své práce potřebují další vhodné pracovní prostory. To opět vede k vyšším nákladům. V době krize je to těžké vysvětlit, ale aby práce Evropského parlamentu byla na špičkové úrovni, musí mít potřebné finanční a lidské zdroje. To je důvod mého hlasování.

  Alexander Mirsky (S&D), písemně. – Přestože zpráva obsahuje hlavní pokyny a priority pro rozpočet na rok 2012, včetně norem legislativní práce Evropského parlamentu, domnívám se, že navýšení rozpočtu o míru inflace není správné, ani oprávněné. Existují další mechanismy a způsoby řešení společných problémů a priorit. Hlasoval jsem pro přijetí.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Výdajový strop pro víceletý finanční rámec rozpočtu Evropské unie na rok 2012 se opět zvýšil. Obzvlášť v době, kdy si občané musí utahovat opasky, je nutné, aby Evropská unie také přišla s úsporami. Existuje spousta možností, kde ušetřit, od opuštění jednoho ze sídelních míst Evropského parlamentu, přes snížení nepřeberného množství různých agentur EU, až ke zlepšení boje proti podvodům v rámci dotačních programů.

S odůvodněním, že je to v důsledku hospodářské a finanční krize, Evropská unie jednoduše pozastavila některé svoje plány, ale nesáhla k opravdovým úsporám, přestože za ně svoje kroky vydává. To je více než nespravedlivé vůči evropským občanům a stejně tak je nespravedlivé obhajovat zvýšené náklady většími nároky kladenými Lisabonskou smlouvou. Z těchto důvodů jsem hlasoval proti rozpočtové zprávě.

  Franz Obermayr (NI), písemně. – (DE) Zpráva obsahuje navýšení výdajového stropu víceletého finančního rámce rozpočtu Evropské unie na rok 2012. V důsledku hospodářské a finanční krize byli občané členských států vyzváni k přijetí úsporných opatření, a nesou tak hlavní tíhu jejích dopadů. Rovněž tak Evropská unie by měla snížit svoje výdaje. Začíná to nekontrolovaným nárůstem různých agentur, pokračuje předvstupní pomocí Turecku a dále pak nákladnými duplikátními strukturami a končí to administrativními náklady kvůli založení Evropské služby pro vnější činnost. Z tohoto důvodu jsem hlasoval proti přijetí zprávy.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Návrh poslance Fernandese na usnesení o pokynech pro rozpočtový proces na rok 2012 poskytuje přehled o správě rozpočtu Evropského parlamentu s ohledem na budoucí optimalizaci správy zdrojů, které jsou k dispozici evropským orgánům, což je důvod, proč jsem hlasoval pro jeho přijetí. Evropský parlament bude muset schválit rozpočet na konsolidaci budoucího finančního rámce a dalších lidských zdrojů, potřebných ke splnění požadavků Lisabonské smlouvy, a k vylepšení a dokončení budov, které jsou k dispozici, informačních technologií a tlumočnických služeb. Hlavním cílem zůstává najít dobrý způsob správy zdrojů umožňující omezení nákladů, přičemž ale dojde ke zlepšení poskytovaných služeb.

  Miguel Portas (GUE/NGL), písemně. – (PT) Rozhodl jsem se zdržet hlasování, protože i když se text zmiňuje o možnosti najít v rozpočtu na příští rok určité úspory, nikde je konkrétně neuvádí. Chceme-li být důslední, měly bychom začít s úspornou politikou nejprve u sebe sama, tj. poslanců Evropského parlamentu.

  Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro přijetí zprávy, protože jsem přesvědčen, že současná finanční, hospodářská a sociální situace v Evropské unii nesmí zabránit orgánům v přijetí přísných procesů řízení, aby mohlo být dosaženo potřebných úspor. Musíme vynaložit skutečné úsilí k dosažení konsolidace. Co se týká zásad řádné správy, orgány by měly předložit plány snižování nákladů a při prezentaci výdajů by je měly jasně uvést a zdůvodnit. V tomto smyslu bych rád veřejně vyjádřil své uznání za vynikající práci, kterou odvedl můj kolega, poslanec Fernandes.

  Crescenzio Rivellini (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro přijetí zprávy o pokynech pro rozpočtový proces na rok 2012, protože se domnívám, že probíhající hospodářská krize – která má v současnosti ze všeho nejtíživější dopady na zaměstnanost – vyžaduje společné úsilí v hledání úspor jak od členských států, tak od evropských orgánů. Proto souhlasím s prohlášením, že za současných okolností by se obecné zásady evropského financování měly řídit pravidly rozpočtové zdrženlivosti.

V každém případě se domnívám, že je navzdory hospodářské situaci nutno zdůraznit, že rozpočet Evropské unie, a zejména rozpočet Evropského parlamentu jakožto jediného evropského orgánu přímo voleného občany, by se měl především snažit prosazovat přiblížení občanů EU, obzvlášť v dnešní době, kdy se budoucnost jeví tak nejistá. Zejména se domnívám, že by nebylo od věci zvážit lepší rozložení informačních kanceláří Evropského parlamentu v členských státech a jejich strategičtější umístění, částečně s ohledem na nejnovější nepokoje v sousedních státech.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Hlasoval jsem pro přijetí, přestože bych byl raději, kdyby některé pozměňovací návrhy, které se týkají nutnosti snížit počet pracovišť Evropského parlamentu na jedno, neprošly.

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Pokyny pro rozpočtový proces na rok 2012 jsou založené na rovnováze mezi potřebou dát evropským orgánům dostatečné a patřičné prostředky, aby mohly vykonávat svou činnost, a nutností najít kvalitní a účinnou odpověď tváří v tvář současné finanční, hospodářské a sociální krizi. Předložený návrh poukazuje na to, že orgány mohou mít potíže s udržováním finanční disciplíny a omezení nezbytných k naplnění víceletého finančního rámce, zejména pokud jde o okruh 5. Zpravodaj proto žádá zásady řádné správy, jako je hospodárnost, účinnost a efektivita, aby bylo možno dosáhnout větší přesnosti, jednoduchosti, jasnosti a transparentnosti.

Pokud jde o Evropský parlament, tento dokument, pro jehož přijetí jsem hlasoval, obsahuje potřeby vyplývající z přistoupení Chorvatska v roce 2013, ze zvýšení počtu poslanců Evropského parlamentu o 18 a také z nutnosti přijmout další úředníky po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost. Co se týká dalších orgánů, je třeba upozornit na nový oddíl X věnovaný Evropské službě pro vnější činnost, který bude se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost reagovat na finanční potřeby, vyplývající z vytvoření ambiciózního institucionálního rámce na podporu zahraniční politiky Evropské unie.

  Peter van Dalen (ECR), písemně. – (NL) Podle zprávy poslance Fernandese musí Evropský parlament excelovat v legislativní práci a k dosažení tohoto cíle mají být použity veškeré prostředky. Podle mě tu musí být ještě druhá priorita a to, že Evropský parlament by měl excelovat v oblasti rozpočtové disciplíny. V současné době musí vlády, firmy i občané znovu přehodnocovat svoje výdaje. Totéž musí udělat i Evropský parlament – nemůžeme se zaměřit na další finanční prostředky, ale na nové priority. Musíme změnit kurz, protože administrativní výdaje Evropské unie rostou rychleji než její celkové výdaje a Evropskému parlamentu patří v této oblasti první místo! Bod odůvodnění F zprávy odkazuje na Evropskou službu pro vnější činnost, která pravděpodobně přinese další náklady. To se také musí změnit. Proč má tato výše zmíněná služba mnoho desítek zaměstnanců a luxusní prostory na exotických místech jako jsou Barbados a Madagaskar? Podívejte se na tuto službu podrobněji a zjistíte, že nepotřebuje další finanční prostředky. Toto musí být rozpočtová priorita Evropské unie číslo 1: neutrácet další finanční prostředky, ale utrácet lépe.

  Angelika Werthmann (NI), písemně. – (DE) Pokyny pro rozpočtový proces na rok 2012 sestávají z různých jednotlivých sekcí poskládaných dohromady pod nadpisy „hospodárnost“ a „konsolidace“. Mnozí občané Evropy, stejně jako jejich vlády, byli k hospodárnosti a omezení výdajů donuceni následky finanční a hospodářské krize. V této situaci je více než oprávněné, aby Evropský parlament šel příkladem svým navrženým rozpočtem na rok 2012. V roce 2012 bude Evropská unie čelit novým - a nevyhnutelným - výdajům. Záleží to na potenciálním přistoupení Chorvatska, nově vytvořené Evropské službě pro vnější činnost a třech finančních institucích. V zájmu zastavení automatického procesu zvyšujících se rozpočtových nároků rovnajících se navýšení rozpočtu nastal čas k identifikaci potenciálních úspor v rozpočtu Evropské unie. To by mělo zahrnovat například analýzu hospodářské činnosti institucí Evropské unie a hodnocení politik lidských zdrojů a nemovitostí orgánů Evropské unie.

Návrh usnesení B7-0165/2011

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasuji pro přijetí této zprávy, protože strategie pro oblast Atlantského oceánu je nezbytná pro územní soudržnost Evropské unie, zejména v souvislosti s rozšířením hranic EU na východ. Stojí za zmínku, že náš přístup k Atlantiku má tento region pojímat ne jako periferii, ale potvrzovat jeho centrální charakter v celosvětovém měřítku v rámci strategické orientace, považující oblast Atlantiku za stěžejní. Pro Evropskou unii se jedná o oblast hraničící se Severní Amerikou, Jižní Amerikou a celou západní Afrikou. Strategie pro oblast Atlantského oceánu, které se účastní členské státy EU a jejich regiony, by se také měla prioritně zabývat novými oblastmi inovací v ekonomice a vědě, zejména pokud jde o nové produkty a služby, které souvisejí s životním prostředím, obnovitelnou energií a energií získávanou z moře, potravinami souvisejícími s námořní biotechnologií, zdravotnictvím a produkty a službami využívajícími inteligentní technologie.

Strategie pro oblast Atlantského oceánu by neměla být izolovaná, ale naopak by měla být zakotvena v rámci souboru celkových cílů Evropské unie s ohledem na ponaučení ze strategie pro Baltský region, která byla přijata až v době po zahájení rozpočtového plánování na období 2007 – 2013, což bezpochyby omezilo rozsah této iniciativy.

  Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. – (LT) Hlasovala jsem pro přijetí usnesení o strategii Evropské unie pro region Atlantského oceánu. Podél atlantického pobřeží leží pět členských států EU – Francie, Irsko, Portugalsko, Španělsko a Spojené království. Existuje proto potřeba koordinovat aktivity těchto zemí v regionu. Souhlasím se zpravodajkou, že zásadním přínosem makroregionálních strategií EU je víceúrovňová spolupráce a koordinace a zdokonalení strategického investování dostupných finančních prostředků, a nikoli dodatečně přidělené zdroje. Jsem přesvědčena, že strategie by se měla zabývat následujícími otázkami společného zájmu: životní prostředí a změny klimatu, včetně prevence znečištění moří loděmi a boje proti němu, doprava a přístupnost, výzkum, inovace, kultura, volný čas a cestovní ruch, námořní služby a odborná příprava, rybolov a produkce plodů moře. Ráda bych připomněla, že jednou z prvních strategií tohoto druhu je strategie EU pro Baltský region schválená Evropskou radou, která se vztahuje na osm členských států EU, včetně mé vlastní země, Litvy. Cílem této strategie je, aby byl Baltský region ekologicky udržitelný, prosperující, snadno dostupný a bezpečný. Strategie byla již úspěšně zpuštěna, a proto se domnívám, že strategie EU pro oblast Atlantského oceánu by byla prospěšná nejen pro tento region, ale pro celou EU.

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Spolupráce na problémech, které přesahují hranice států, je jednou z největších přidaných hodnot práce Evropské unie. Můj kolega, poslanec Cadec, pracoval několik měsíců na posílení spolupráce mezi regiony Atlantského oblouku, která jim umožní maximálně využít veškerých možných součinností. Z toho důvodu jsem hlasovala pro přijetí usnesení, které „žádá Komisi, aby co nejdříve formulovala strategii Evropské unie pro oblast Atlantského oceánu jako integrovanou strategii zabývající se námořními a územními otázkami“.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro přijetí usnesení. Územní soudržnost je jedním z nejdůležitějších cílů Evropské unie a předpokladem pro efektivní, ekonomicky silný a konkurenceschopný vnitřní trh. Region Atlantského oceánu má svá specifika. Jedná se o dynamickou námořní oblast, jejíž křehké prostředí musí zůstat zachováno a kterou ovlivňují dopady globální změny klimatu. Jde o odlehlou oblast v rámci Evropské unie, která se vyznačuje problémy s dostupností a propojením. Domnívám se, že existuje naléhavá potřeba přijmout tuto strategii, která pomůže řešit zásadní problémy regionu, především otevření a propojení dopravních a energetických sítí a rozvoj energie získávané z moře, rozvoj městských a venkovských oblastí a prohloubení vazeb mezi pevninou a mořem a mezi mořem a vnitrozemskými vodami.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Souhlasím s usnesením Evropského parlamentu o strategii Evropské unie pro region Atlantského oceánu, o jejíž velké důležitosti jsem přesvědčena, jelikož na pobřeží Atlantského oceánu leží pět členských států: Francie, Irsko, Portugalsko, Španělsko a Spojené království. Navrhovaná strategie by měla řešit zásadní otázky, kterými jsou energie získávaná z moře, životní prostředí a změny klimatu, doprava a přístupnost, bezpečnost a dohled, výzkum, inovace, tvořivá odvětví, kultura, volný čas a cestovní ruch, námořní služby a odborná příprava, rybolov a produkce plodů moře.

Evropská spolupráce v územních otázkách, která je zakotvena v této strategii prostřednictvím výše zmíněných aspektů, může výrazně přispět ke zvýšení intenzity procesu integrace v oblasti Atlantského oceánu prostřednictvím větší účasti občanské společnosti na rozhodovacím procesu a provádění konkrétních opatření. Chtěla bych rovněž zdůraznit, že tato iniciativa může a měla by vést k racionalizaci výdajů Evropské unie, nikoliv k jejich zvýšení.

  Carlos Coelho (PPE), písemně. – (PT) Jako poslanec Evropského parlamentu ze země, která patří do atlantské oblasti, musím zdůraznit význam a potřebu vytvoření evropské strategie, která bere v úvahu geografické, demografické a ekonomické charakteristiky tohoto regionu. Je potřeba vytvořit integrovanou a společnou strategii, která zajistí součinnost a soudržnost mezi odvětvovými politikami v této oblasti a bude vytvářet přidanou hodnotu, nutnou k řešení otázky udržitelného rozvoje a konkurenceschopnosti tohoto regionu i celé Evropy. Nepochybuji o potřebě přístupu na evropské úrovni, který bude založen na posílení spolupráce mezi členskými státy s atlantským pobřežím, pobřežními komunitami, soukromým sektorem a občanskou společností a v jehož rámci bude tato společná strategie přínosem pro všechny zúčastněné strany.

To by mělo umožnit určení obecných problémů a úkolů a sdílených priorit, jakož i vytvoření součinnosti potřebné k podpoře účinnějšího využívání zdrojů. Je důležité nejen zlepšit konkurenceschopnost a udržitelnost tradičních odvětví, ale také využít celý potenciál, který skýtá oblast Atlantského oceánu s novými trhy, produkty a službami, jež se budou řídit dvěma hlavními zásadami: ochranou životního prostředí a ekosystémů a vytvářením pracovních míst.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro přijetí usnesení, protože podporuji názor, že Komise by měla co nejdříve vytvořit strategii Evropské unie pro oblast Atlantského oceánu, která se bude zabývat námořní a územní problematikou. Strategie by měla řešit otázky společného zájmu, kterými jsou životní prostředí a změny klimatu, energie získávaná z moře, námořní doprava, námořní bezpečnost a dohled, rybolov, cestovní ruch, výzkum a inovace. Azory, Madeira a Kapverdy by měly být její součástí a hrát v jejím rámci významnou roli.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Dnes je Atlantský oceán jednou z hranic Evropy a představuje jednu z nejdůležitějších spojnic evropského kontinentu s okolním světem. Byl to tento oceán, přes který Evropané, zejména z Portugalska, vstoupili do kontaktu s lidmi, ekonomikami a kulturami do té doby jim neznámými a položili tak základ dnešnímu globalizovanému světu. V dnešní době se oblast Atlantiku stala okrajovou v porovnání se středem Evropy, což se může - a musí - změnit pochopením, že Atlantský region a vztahy s důležitými partnery, kteří s ním hraničí, jako je Brazílie či Spojené státy, můžou znovu potvrdit jeho stěžejní geostrategické postavení, které však bylo oslabeno vzestupem asijských zemí. Význam regionu zcela ospravedlňuje vytvoření evropské strategie, která s ohledem na historickou roli oceánu, podle nějž se jmenuje, nebude omezena jen na členské státy, ale bude schopna propojit oba břehy. V této souvislosti bych chtěl zdůraznit nesmírně důležitou a nenahraditelnou roli nejodlehlejších oblastí pro úspěch strategie. Ty si proto i nadále zaslouží zvláštní podporu od Evropské unie, která jim pomůže překonat náklady spojené s jejich izolovanou polohou a podpoří jejich zahraniční styky.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Dne 14. června 2010 Rada vyzvala Komisi, aby do června 2011 vypracovala evropskou strategii pro oblast Atlantského oceánu, jelikož se jedná o okrajové území se specifickými vlastnostmi z hlediska jeho potenciálu a křehkosti jeho životního prostředí. Jeho globální význam vyžaduje strategii, která je ambiciózní a bere v potaz jeho námořní i územní specifika. Usnesení představuje významný přínos při přípravě strategie, protože upozorňuje na zásadní aspekty, jako je nutnost hledat součinnost s dalšími politikami, které se zabývají životním prostředím, energetikou, dopravou, cestovním ruchem, mořskými zdroji a dalšími oblastmi, což umožní realizaci makroregionální politiky a posun k mezinárodnímu přístupu, který je nutný pro zachování dobrých vztahů se zeměmi podél pobřeží Atlantského oceánu. Vítám přijetí usnesení Evropským parlamentem, protože jsem přesvědčen, že strategie Evropské unie pro oblast Atlantského oceánu urychlí udržitelný růst v této oblasti a zařadí námořní otázky na špici evropské agendy.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Podporujeme rozvoj strategií, jejichž cílem je hospodářská, sociální a územní soudržnost určitých makroregionů, kterým by se samozřejmě mělo dostat odpovídajících prostředků, aby tento cíl mohl být účinně naplněn. Každé fáze těchto strategií – přípravy, formulace a realizace – by se měly aktivně účastnit státy a regiony, jichž se týká, a práce by měla probíhat v ovzduší vzájemné spolupráce všech zúčastněných stran. Strategie mohou a měly by řešit otázky společného zájmu, jako je v případě konkrétního návrhu evropské strategie pro oblast Atlantského oceánu: energie získávaná z moře, ochrana životního prostředí, včetně prevence znečištění moří loděmi a boje proti němu, doprava a přístupnost, výzkum a inovace, a další. O některých bodech usnesení máme však značné pochybnosti a s některými zásadně nesouhlasíme. Z toho důvodu jsme nehlasovali pro přijetí. Usnesení se neřídí zásadou, že k účinnému dosažení nových cílů v oblasti politiky soudržnosti je třeba nových zdrojů, zejména finančních. Usnesení rovněž navrhuje podřídit strategii zahraniční politice Evropské unie, cílům mezinárodní obchodní politiky, strategii Evropa 2020 a dosažení „cílů vnitřního trhu“.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Je důležité pokračovat v rozvoji strategií, jejichž cílem je hospodářská, sociální a územní soudržnost určitých makroregionů, kterým by se samozřejmě mělo dostat odpovídajících prostředků, aby tento cíl mohl být účinně naplněn. Každé fáze těchto strategií – přípravy, formulace a realizace – by se měly aktivně účastnit státy a regiony, kterých se týká, a práce by měla probíhat v ovzduší vzájemné spolupráce všech zúčastněných stran. Tyto strategie mohou a měly by se zabývat otázkami společného zájmu. V případě evropské strategie pro oblast Atlantského oceánu se jedná o: energii získávanou z moře, ochranu životního prostředí, včetně prevence znečištění moří loděmi a boje proti němu, dopravu a přístupnost, výzkum a inovace, a další. O některých bodech usnesení máme však značné pochybnosti a s některými zásadně nesouhlasíme. Z toho důvodu jsme nehlasovali pro přijetí.

Usnesení se neřídí zásadou, že k účinnému dosažení nových cílů v oblasti politiky soudržnosti je třeba nových zdrojů, zejména finančních, což znamená, že dostaneme spoustu slibů, ale jen málo z nich bude skutečně splněno. Kromě toho je strategie podřízena cílům mezinárodní obchodní politiky, strategii Evropa 2020 a dosažení „cílů vnitřního trhu“.

  Pat the Cope Gallagher (ALDE), písemně. – (GA) Rozhodně podporuji, co se odehrává na úrovni Evropské unie, která se snaží vytvořit integrovanou strategii pro oblast Atlantského oceánu. Tato strategie se musí zaměřit na povzbuzení hospodářského rozvoje atlantských ostrovů a pobřežních oblastí.

Atlantská oblast je jednou z nejbohatších, pokud jde o energii získávanou z větru, vln a příboje, ale tento energetický potenciál zůstává ne zcela využit. Aktivity zaměřené na volný čas a cestovní ruch v oblasti podél atlantského pobřeží rovněž představují cenné ekonomické zdroje. Existuje zde opravdový potenciál růstu, například díky vybudování strategických přístavů v jednotlivých zemích.

Obzvlášť námořní doprava, přístavy a odvětví produkce mořských plodů – včetně akvakultury – by mohly těžit z užší spolupráce mezi členskými státy ležícími na pobřeží Atlantského oceánu. Jakákoliv strategie pro oblast Atlantského oceánu musí být v souladu s ustanoveními společné rybářské politiky. V průběhu let došlo ke zlepšení ve spolupráci mezi členskými státy v otázkách bezpečnosti, zabezpečení a monitorování moří.

Vzhledem k velkému rozsahu oblasti Atlantského oblouku je však nutné přijmout integrovanou strategii k zajištění lepší a účinnější činnosti koordinované členskými státy.

  Estelle Grelier (S&D), písemně. – (FR) Přijetí parlamentního usnesení k návrhu strategie Evropské unie pro oblast Atlantského oceánu je pro mě příležitostí, abych upozornila na naléhavou potřebu připravit na evropské úrovni společný přístup k otázce využití našich mořských oblastí a najít společné řešení existujících problémů. Kanál La Manche je v tomto ohledu názorným příkladem: coby strategická námořní brána do Evropské unie představuje jak důležité spojení mezi Atlantským oceánem a Severním mořem (nachází se zde 20 % světového loďstva a denně tu proplouvá více než 500 plavidel nad 300 tun), tak oblast určená pro rybolov, rekreační aktivity, těžbu kameniva a brzy také – k mojí velké spokojenosti – výrobu energie z mořských větrných farem. Taková koncentrace různých činností si vyžaduje vážné zamyšlení nad problematikou správy námořní bezpečnosti v této oblasti na evropské úrovni, jako součást společné strategie. Z tohoto důvodu jsem během rozpravy o strategii EU pro oblast Atlantského oceánu znovu vyzvala paní Damanakiovou, komisařku pro námořní záležitosti a rybolov, k začlenění problematiky kanálu La Manche do návrhu, který má předložit v červnu.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro přijetí dokumentu, protože, jak všichni víme, má oblast Atlantského oceánu svá specifika. Jedná se o dynamickou mořskou oblast (díky námořní dopravě, rybolovu, energii získávané z moře, atd.), oblast, jejíž křehké prostředí musí zůstat zachováno a kterou ovlivňují dopady změny klimatu, a rovněž odlehlou oblast v rámci Evropské unie, která se vyznačuje problémy s dostupností a propojením a nízkým počtem velkých městských center. Je nutné, abychom co nejprve formulovali strategii EU pro oblast Atlantského oceánu jako integrovanou strategii zabývající se námořními a územními otázkami. Tato strategie by měla zavést lepší koordinaci cílů a prostředků a být pevně provázána se strategií Evropa 2020 a s politikami EU pro období po roce 2013. Jejím cílem je dosáhnout racionalizace výdajů EU, nikoliv jejich zvýšení. Strategie by měla být řádně propojena s regionální politikou a integrovanou námořní politikou EU. Domnívám se, že by měla rovněž umožňovat součinnost s dalšími politikami EU, například v oblasti transevropských dopravních sítí, se společnou rybářskou politikou, s aktivitami týkajícími se klimatu a životního prostředí, rámcovým programem pro výzkum a vývoj, energetickou politikou, atd. Je důležité zlepšit dostupnost oblastí na pobřeží Atlantského oceánu a zvýšit pohyb osob, zboží a služeb v těchto oblastech, aby bylo dosaženo cílů vnitřního trhu a politiky soudržnosti, a to zejména rozvojem pobřežní plavby a mořských dálnic.

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro zprávu o strategii Evropské unie pro oblast Atlantského oceánu, která zastává názor, že by tato strategie měla být součástí cíle „evropská územní spolupráce“ (cíl 3) politiky soudržnosti a měla by vycházet z integrovaného, průřezového a územního přístupu zaměřeného na lepší koordinaci politik mezi různými úrovněmi správy na daném území s důrazem na relevantní otázky a je přesvědčena o tom, že evropská spolupráce v územních otázkách může výrazně přispět ke zvýšení intenzity procesu integrace v oblasti Atlantského oceánu prostřednictvím větší účasti občanské společnosti na rozhodovacím procesu a provádění konkrétních činností.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Atlantská oblast má svá specifika, jelikož se jedná o dynamickou mořskou oblast, u které bych zdůraznil její námořní dopravu, rybolov a energii získávanou z moře. Je to oblast s křehkým prostředím, které musí být zachováno, ale kterou ovlivňují eroze pobřeží a extrémní klimatické vlivy. Jde také o odlehlou oblast. Z těchto důvodů je třeba integrovaná strategie Evropské unie, která by se zabývala námořními a územními otázkami. To vše se promítlo do výsledku mého hlasování.

  Willy Meyer (GUE/NGL), písemně. – (ES) Hlasoval jsem pro usnesení, které vyzývá Evropskou unii k vytvoření evropské strategie pro oblast Atlantského oceánu. Evropská spolupráce v územních otázkách může výrazně přispět ke zvýšení intenzity procesu integrace v oblasti Atlantského oceánu prostřednictvím větší účasti občanské společnosti na rozhodovacím procesu a provádění konkrétních činností. Text obsahuje výzvu, aby se EU ve strategii zabývala námořními a územními otázkami. Rovněž trvá na tom, že spolupráce v rámci této strategie by měla být v první řadě založena na potřebách dotčených zainteresovaných stran, a je proto toho názoru, že o zvolených politických prioritách se musí rozhodovat na základě dohody.

  Alexander Mirsky (S&D), písemně. – S ohledem na specifika oblasti Atlantského oceánu žádá Evropský parlament Komisi, aby co nejdříve formulovala strategii Evropské unie pro oblast Atlantského oceánu jako integrovanou strategii zabývající se námořními a územními otázkami. Přestože se Evropský parlament domnívá, že strategie musí vést k součinnosti mezi příslušnými politikami EU, vnitrostátními, regionálními a místními politikami, vyzývá Komisi a členské státy, aby stanovily zjednodušená pravidla, která usnadní provádění této strategie a sníží související administrativní zátěž. Podle mého názoru toho není možné dosáhnout, protože dosud nebyla nalezena účinná opatření k ovlivnění Komise. Mám dojem, že Komise stále ještě ani nezačala měnit svoje priority v rámci Lisabonské smlouvy a pouze vede s Evropským parlamentem neoprávněně zdlouhavá rétorická cvičení s cílem prosazovat svoje cíle. To neprospívá všeobecném zájmu a ve skutečnosti to na celou situaci má negativní dopady. Hlasoval jsem pro přijetí zprávy, ale svůj názor jsem nezměnil.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Pět členských států Evropské unie leží na pobřeží Atlantského oceánu. Tato zeměpisná skutečnost nepřináší jen výhody, a to zejména Francii, Portugalsku a Španělsku, vezmeme-li v úvahu nezanedbatelnou roli Atlantského oceánu, pokud jde o proudy uprchlíků, u nichž v důsledku probíhajících krizí v zemích severní Afriky hrozí, že ještě zesílí. Od roku 2005, kdy Španělsko postavilo na hranicích plot, využívají pašeráci lidí stále více atlantickou trasu. Z důvodu zastavení přílivu převážně ekonomických přistěhovalců by bylo v zájmu Evropské unie rychle formulovat účinnou strategii pro oblast Atlantského oceánu, která by se zabývala i touto oblastí, i když zbývající dva státy na pobřeží Atlantského oceánu - Spojené království a Irsko - pociťují v tomto ohledu jen velmi malý, nebo vůbec žádný dopad. Jelikož se usnesení touto problematikou prakticky nezabývá, zdržel jsem se hlasování.

  Wojciech Michał Olejniczak (S&D), písemně. – (PL) Dnešním hlasováním přijal Evropský parlament usnesení o evropské strategii pro oblast Atlantského oceánu. Strategie je další evropskou iniciativou, která se nezaměřuje na řešení problémů pouze jedné země, ale celé oblasti Atlantského oceánu, ve které leží pět členských států.

Je důležité upozornit na skutečnost, že strategii by měl charakterizovat přístup vycházející zdola. Strategická geografická poloha oblasti umožňuje rozvoj spolupráce na poli námořní bezpečnosti, mezinárodního obchodu a rybolovu a také ochrany mořského prostředí a zachování biologické rozmanitosti.

Domnívám se, že je nezbytné ptát se Evropské komise, jaké prostředky na prosazování této strategie přidělí, protože je to obzvlášť důležité ve vztahu k vytvoření nového finančního rámce. Další důležitou otázkou je podle mého názoru proces uplatňování strategie v praxi a možnost, že bude nutné vytvořit další finanční nástroje.

  Rolandas Paksas (EFD), písemně. – (LT) Souhlasím s usnesením o evropské strategii pro oblast Atlantského oceánu, která přispěje k jeho udržitelnému rozvoji. Navíc tím učiníme další krok k naplnění jednoho z cílů Evropské unie – územní soudržnosti. S ohledem na strategickou geografickou polohu oblasti Atlantského oceánu musí Komise přijmout okamžitá opatření k formulaci integrované strategie pro tuto oblast, což povede k posílení mezinárodní spolupráce a iniciativ v oblasti trojstranné spolupráce i řešení mořských a územních otázek. Je potřeba zdůraznit, že účinná územní spolupráce podpoří rozvoj energie získávané z moře a vytvoří příznivé ovzduší k využití dopravních a energetických sítí a jejich propojení. Aby tato strategie dosáhla vytyčených cílů, musí být řádně propojena s regionální politikou a integrovanou námořní politikou Evropské unie. Jen to může zaručit součinnost s dalšími politikami EU a vytvořit podmínky pro cílenější a účinnější absorpci a využití prostředků přidělených EU, aniž by se zvýšily náklady. Dále přijetí strategie zlepší přístupnost pobřežních oblastí Atlantského oceánu a zvýší pohyb osob, zboží a služeb.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Návrh usnesení o strategii Evropské unie pro oblast Atlantského oceánu je výsledkem žádosti Evropské rady Komisi o formulaci strategie, zabývající se mořskými a územními otázkami v této oblasti. Hlasoval jsem pro přijetí usnesení požadujícího po Evropské komisi, aby připravila jednání o plánované strategii a nejpozději v červnu informovala o jejich průběhu. Cílem je zavést v oblasti lepší koordinaci v otázkách, jako je integrovaná námořní politika, transevropské dopravní sítě, společná rybářská politika, aktivity týkající se klimatu a životního prostředí, výzkum a vývoj, narůstající pohyb lidí, zboží a služeb v oblasti, aby bylo dosaženo cíle politiky soudržnosti a zajištěno pevné provázání se strategií Evropa 2020 a s politikami Evropské unie v období po roce 2013.

  Miguel Portas (GUE/NGL), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro přijetí usnesení, protože vzhledem k tomu, že Portugalsko je atlantickou zemí s dynamickou námořní oblastí a velkým potenciálem, třebaže má křehké prostředí, které musí zůstat zachováno, považuji za pozitivní, že Evropská unie uznává potenciál oblasti Atlantského oceánu. Jsem také přesvědčen, že mnohé problémy této rozsáhlé oblasti by se měly řešit na evropské úrovni prostřednictvím integrované strategie EU pro tuto oblast a s vyhlídkou na politiku územní soudržnosti, která by měla sloužit jako základní rámec pro rozhodování EU. To však naprosto chybí a bylo zcela obětováno kvůli nepřijatelným rozpočtovým omezením, vyplývajícím z politického rozhodnutí preferujícího úspory s nulovou podporou rozvoje.

  Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) S ohledem na strategickou geografickou polohu Portugalska má tato otázka obzvlášť velkou důležitost, zejména pokud jde o oblast zabezpečení a monitorování moří. Z toho důvodu jsem přesvědčen, že vytvoření strategie Evropské unie pro oblast Atlantského oceánu je velmi relevantní.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Stejně jako v případě usnesení o strategii Evropské unie pro Podunají, které Evropský parlament přijal minulý měsíc, zdůrazňuje předložený návrh usnesení, že zásadním přínosem makroregionálních strategií EU je víceúrovňová spolupráce a koordinace a zdokonalení strategického investování dostupných finančních prostředků, a nikoliv dodatečně přidělené zdroje. Návrh usnesení vyzdvihuje závěry švédského předsednictví, podle nichž se neplánuje zavádění nových orgánů, nových předpisů ani nových rozpočtových prostředků.

Navíc si výbor pro regionální rozvoj (REGI) přál, aby strategie fungovala na základě přístupu vycházejícího zdola a zapojila všechny zainteresované strany (regionální a místní orgány veřejné správy, členské státy, EU, soukromé subjekty a organizace občanské společnosti, včetně dotčených interregionálních sítí a organizací) do jejího navrhování a provádění. Z pohledu skupiny Greens/EFA jsme vznesli pozměňovací návrhy, týkající se rozvoje energie získávané z moře, prevence znečištění moře loděmi a boje proti němu a rozvoje pobřežní plavby a mořských dálnic, které byly všechny přijaty.

  Antolín Sánchez Presedo (S&D), písemně. – (ES) Jako člověk pocházející z Galicie a spolunavrhovatel této iniciativy podporuji ambiciózní strategii pro oblast Atlantského oceánu. Vyzývám Komisi, aby předložila návrh ještě dřív než v červnu 2011, ve kterém v souladu se strategií Evropa 2020 bude hlavní prioritou vytváření a růst udržitelných pracovních míst. Oblast makroregionu je námořní, křehká a odlehlá, a proto je nutné, aby strategie měla integrované, průřezové a územní zaměření, kde by všechny dimenze měly chránit životní prostředí, podporovat přístupnost, mobilitu a propojenost a podněcovat soudržnost.

Strategie by měla rovněž usnadňovat součinnost mezi různými politikami EU – například v oblastech jako je cestovní ruch, mořské dálnice a transevropské dopravní sítě, společná rybářská politika, energetická politika, a zejména energie získávaná z moře, opatření proti změně klimatu, rámcový program pro výzkum a technologický rozvoj, mnohojazyčnost, a obecně všechny politiky, které se budou realizovat od roku 2014 – stejně jako mezi jakýmikoli příslušnými politikami vytvořenými různými odpovědnými orgány pro dané oblasti. Plán musí být vypracován, přijat a prováděn transparentním a důvěryhodným způsobem na základě spolupráce mezi všemi veřejnými orgány se zapojením soukromého sektoru a organizací občanské společnosti.

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Díky své rozlehlosti má evropské pobřeží Atlantského oceánu obrovský potenciál a několik specifických vlastností. Tato oblast se vyznačuje významnou, dynamickou námořní aktivitou a v jejím centru jsou oblasti, které se od sebe velmi liší, ale zároveň je pro ně charakteristická závislost na námořních aktivitách, které se odehrávají v prostoru oceánu. V Atlantském oceánu existují odlehlé oblasti, které jsou obtížně přístupné kvůli velké vzdáleností od evropského kontinentu: mám na mysli nejodlehlejší oblasti EU, kde se problémy se spojením a přístupností odrážejí v úrovni jejich hospodářského a sociálního rozvoje. Zároveň je však důležité vzít v úvahu, že v porovnání s ostatními regiony Evropy disponují tyto oblasti jedinečnými výhodami. Kromě stálých omezení nabízí jejich vlastní charakteristiky potenciál, který bychom měli brát v úvahu jako součást uceleného pohledu na oblast Atlantského oceánu.

Cíl územní soudržnosti umožňuje, ba přímo zavazuje k harmonickému rozvoji všech oblastí Evropské unie s ohledem na specifika každé z nich. Proto věřím, že i s nejvzdálenějšími regiony Makaronésie, včetně mojí rodné oblasti Madeiry, se bude počítat v jakékoli budoucí strategii pro oblast Atlantského oceánu, a že integrovaný přístup může vést k překonání hlavních překážek a výzev, se kterými se tyto regiony potýkají.

- Návrhy usnesení (B7-0156/2011)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasuji pro toto usnesení, neboť se domnívám, že přistoupení Turecka k EU je ve strategickém zájmu této země i EU, ale bude to vyžadovat, aby se Turecko důrazněji zavázalo k reformním procesům, a splnilo tak kritéria pro přistoupení. Jedná se zejména o oblasti svobody tisku, sdružování a shromažďování, o závazek vytvořit rychlejší, nezávislejší a spravedlivější soudnictví, které bude účinně spolupracovat v boji proti terorismu a v boji za práva žen a obecně za lidská práva. Nezbytnou podmínkou pro budování dobrého sousedství je dále stažení tureckých sil z Kypru.

  Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. – (LT) Hlasovala jsem pro toto usnesení o zprávě o pokroku Turecka za rok 2010. Na začátku jednání o přistoupení k EU se Turecko zavázalo k reformám, dobrým sousedským vztahům a postupnému sbližování s EU. Je však zřejmé, že pokrok Turecka je velmi pomalý, ukazuje na neochotu vládních představitelů této země provádět reformy a demokratizovat zemi. Evropský parlament je vážně znepokojen zhoršováním stavu v oblasti svobody tisku, vyskytujícími se případy cenzury a rostoucí autocenzurou tureckých sdělovacích prostředků včetně internetu. Odsuzujeme omezování svobody shromažďování, a zejména násilný vpád policie na studentské demonstrace na Ankarské univerzitě v prosinci 2010. Evropský parlament je rovněž znepokojen tím, že jsou v Turecku pronásledováni obhájci lidských práv. Představuje to pouze část porušování lidských práv v zemi, která se chce stát členským státem EU. Je jasné, že současná situace v oblasti lidských práv v Turecku je složitá, dalo by se dokonce říci, že odporuje hodnotám a politikám EU. Na takovém pozadí jednání o přistoupení k EU vedou do slepé uličky. Proto se domnívám, že turecké orgány musí okamžitě zavést důkladné reformy ve všech vládních resortech, anebo zvážit možnost, že se Turecko nestane členem EU, ale jejím strategickým partnerem.

  Charalampos Angourakis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Zpráva Evropského parlamentu a příslušný návrh usnesení přijatý na plenárním zsedání ilustrují imperialistické vnitřní soupeření v EU a konflikt hospodářských a politických vztahů a cílů vytyčených ve spolupráci s buržoazií v Turecku. Tyto otázky souvisejí s vykořisťováním lidu této země, se sloužením širším imperialistickým zájmům ovládnout bohaté zdroje a vykořisťovat lid Blízkého východu, severní Afriky a celé této oblasti. Současně s eskalující kapitalistickou krizí a imperialistickou agresí Evropský parlament zastírá protilidovou politiku turecké vlády a útok na sociální práva a základní svobody pracujících v této zemi. Lidové síly, které protestují proti porušování práv Kurdů, považuje turecká vláda i nadále za teroristy. Evropský parlament toleruje neústupnost Turecka a agresi proti Kyperské republice. Při hlasování zamítl návrhy a pozměňovací návrhy týkající se Kyperské republiky a jejích zákonných práv v této oblasti. Řecká komunistická strana je rozhodně proti přistoupení Turecka k EU, protože bojuje proti této imperialistické organizaci. Poslanci EP za Komunistickou stranu Řecka hlasovali proti zprávě o Turecku, protože jeho přistoupení k EU může pracujícím přinést jen těžkosti.

  Pino Arlacchi (S&D), písemně. – Cílem mého prohlášení je zdůvodnit, proč jsem se zdržel hlasování o usnesení o Turecku. Zdržel jsem se, protože nesouhlasím s tím, že v ní chybí pozitivní inspirace a jasné hodnocení některých důležitých rysů nedávných kroků turecké vlády. V tomto usnesení je příliš mnoho paternalismu vůči velké zemi, která si takové zacházení nezaslouží.

Obsahuje příliš mnoho požadavků vůči Turecku, s příliš mnoha podrobnostmi a příliš mnoha neralistickými normami, které mají být splněny. Kdyby byly tyto normy uplatňovány vůči členským státům EU, některé z nich by podmínky pro přistoupení k EU nesplnily. Doufám, že tento postoj se časem změní, a doufám, že tento Parlament projeví větší závazek vůči cíli brzy začlenit Turecko do EU.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro toto usnesení. Turecko se zavázalo k reformám, dobrým sousedským vztahům a postupnému sbližování s EU. Tyto závazky a úsilí Turecka by měly být samotným Tureckem vnímány jako příležitost k tomu, aby prošlo modernizací, vzhledem k tomu, že další demokratizace Turecka má podporu tureckých občanů a občanské společnosti, kteří si přejí otevřenou a pluralistickou společnost. I přes pokrok, kterého bylo v některých oblastech dosaženo, přetrvává v Turecku dosti složitá situace. Pokrok Turecka v oblasti reforem byl zatím dosti pomalý. Přetrvávající konflikty mezi politickými stranami a malá ochota vlády a opozice usilovat o dosažení konsensu v klíčových reformách znamenají, že není vidět žádné zlepšení, a v některých oblastech, zejména pokud jde o svobodu tisku, se situace zhoršuje. Turecká vláda se zavázala k provedení komplexních reforem s cílem modernizovat svou zemi, a proto musí zvýšit úsilí o vytvoření demokratického státu založeného na zásadě oddělení jednotlivých mocí a rovnováhy výkonné, zákonodárné a soudní moci, na dodržování lidských práv a základních svobod.

  Mara Bizzotto (EFD), písemně. – (IT) Turecko již pátým rokem za sebou neplní požadavky Evropy. Narůstají fundamentalistická hnutí, se kterými vláda v důsledku svých nacionalistických a islamistických politických názorů nebojuje.

Postavení křesťanských náboženských menšin a žen se po léta zhoršuje. Turecko si tudíž nepřeje splňovat západní demokratické normy; zvolilo si cestu opětovné islamizace, která ho ještě více vzdálí od přistoupení k EU. Země, jejímž cílem je zaujmout vedoucí úlohu v arabsko-muslimském světě s agresivní zahraniční politikou vůči Západu a Izraeli, sama demonstruje důvody, proč se moje skupina již dlouho staví proti těm, kdo by chtěli, aby se Turecko stalo členským státem.

Zpráva sice na jedné straně osvětluje mnohé problematické aspekty, které vyvstaly v posledních letech, ale zároveň oceňuje „pokrok”, kterého turecká vláda dosáhla v některých oblastech. V podstatě zpráva ponechává Ankaře dveře do Evropy široce otevřené, proto jsem hlasoval proti. Turecko není a nikdy nebude Evropou, ať už z kulturního nebo z politického hlediska. Kroky směřující opačným směrem, které Turecko učinilo, by měly i jeho nejnadšenější příznivce přesvědčit k tomu, aby se vzdali myšlenky, že by se tato země měla zapojit do evropského projektu.

  Sebastian Valentin Bodu (PPE), písemně. – (RO) Europský parlament musí i nadále povzbuzovat státy, které se chtějí stát členy Evropské unie, protože pouze povzbuzováním těchto zemí k demokratické přeměně a rychlým trestáním za porušování a lhostejnost umožní, aby se ztotožnily s demokratickými a hospodářskými normy, jež jsou členským státům společné. Je proto přirozené, že vítáme první kroky směřující k ústavní reformě v Turecku, což však zdůrazňuje nutnost celkových systémových reforem. Politické problémy Turecka, jeho vztahy s Řeckem, které jsou stále ještě napjaté a dokonce se nacházejí ve slepé uličce, vratký dialog mezi politickými stranami a podrývání svobody tisku – to vše jsou důvody pro zpomalení tempa přístupových jednání. Bezprostředním cílem Turecka je pravděpodobně zrušení vízového režimu zavedeného členskými státy vůči tureckým občanům. Dokončení jednání o uzavření dohody o zpětném přebírání osob ovšem povede k lepšímu řízení migrace.

Jakmile tato dohoda vstoupí v platnost, musí Komise zahájit dialog s Tureckem o vízech. Evropa si nemůže dovolit, aby stát o rozloze Turecka pociťoval frustraci nad tím, jak se zachází s jeho občany. Turecko pravděpodobně očekává, že usnesení Parlamentu bude pro něj příznivější. To, že jeho jednání s EU Parlament označuje za dlouhodobý proces s otevřeným koncem, však nevystihuje skutečnou situaci.

  Philippe de Villiers (EFD), písemně. – (FR) Zachováním dobrých vztahů s Tureckem mohou členské státy zjevně mnohé získat, ale říkám znovu, že touto zprávou o pokroku Turecka na cestě k přistoupení se Evropská unie zdiskreditovala.

Za prvé stále ještě nenaslouchá lidu Evropy, který je touto vyhlídkou znepokojen, a konečný výsledek je takový, že se každoročně utrácejí bez rozmyslu miliardy eur (formou předvstupní pomoci), a nic za to nedostáváme.

Za druhé Unie uznává, ač se z toho nepoučila, že Turecko ignoruje mezinárodní právo na Kypru a základní práva ve své vlastní zemi, pohrdá svými arménskými a řeckými sousedy, utiskuje menšiny žijící na jeho území a ani se nesnaží dodržovat závazky, jež přijímá vůči Unii.

Kdy sebereme odvahu k tomu, abychom se z této pasti vymanili? Vrátí se naši vedoucí představitelé zpět do reality a navrhnou Turecku partnerství namísto přistoupení?

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože se domnívám, že reformy v Turecku, jakkoli jsou významné, se uskutečňují pomalu. Je třeba zdůraznit nedávné pozměňovací návrhy k právnímu rámci, které posilují práva žen a přispívají k větší rovnosti žen a mužů, ale zbývá učinit ještě mnohé, aby se zvýšila nízká míra zaměstnanosti žen.

  Göran Färm, Olle Ludvigsson, Marita Ulvskog a Åsa Westlund (S&D), písemně. – (SV) My, švédští sociální demokraté, podporujeme požadavek, aby se Turecko přihlásilo ke genocidě. Domníváme se však, že je důležité, aby kritizování Turecka za to, že se nehlásí ke genocidě, nebylo používáno jako zbraň – bohužel – xenofobními silami, které chtějí za každou cenu udržet Turecko mimo EU. Myslíme si, že je důležité pokračovat s Tureckem v jednání o členství a vyvíjet na tuto zemi tlak zaměřený na splnění kodaňských kritérií, protože ho to donutí splnit požadavky v oblasti lidských práv a zaujmout pokrokovější postoj k menšinám, jako jsou Kurdové, Arménci, Asyřané a Syřané, které by, jak se domníváme, připojením Turecka k EU – EU, která je skutečně demokratická a je připravena přijmout rozmanitost – získaly snad nejvíce. Proto jsme se zdrželi hlasování o pozměňovacím návrhu 38.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Vzhledem k víru nestability, který zachvátil jižní Středomoří a celý muslimský svět, je jasné, že turecký režim i přes všechny své nedostatky je schopen se vyvíjet pokojněji a spořádaněji a že usiluje o přiblížení k Evropské unii a o integraci na základě přijetí jejích norem a osvědčených postupů. Turecko je dnes regionální mocností, které EU musí věnovat patřičnou pozornost, neboť jejich propojení je velmi důležité. Je však nutné si uvědomit, že Turecko dosud nesplňuje všechna objektivní kritéria, která by umožňovala aspirovat na plné členství v Unii, a že reformy, které v poslední době provádí, si vyžádají čas, než dosáhnou očekávaných výsledků. Doufám, že Turecko bude ve svém úsilí o demokratizaci úspěšné a že bez ohledu na formu jeho budoucích vztahů s Unií budou tyto vztahy užší a pevnější k oboustrannému prospěchu.

  José Manuel Fernandes (PPE) , písemně. – (PT) Jednání, která se týkají přistoupení Turecka k EU, začala v říjnu 2005, a tento proces stále probíhá a má daleko k završení v blízké budoucnosti. Evropská unie, která má zájem na uskutečňování politiky dobrého sousedství, tuto integraci vítá, neboť považuje Turecko za jednoho ze strategických partnerů. Avšak existují určité problémy, které rozvoji tohoto procesu brání. Prvním je nedodržování základních práv v oblasti svobody projevu, dodržování práv menšin a právního státu. EU to považuje za nepřijatelnou situaci, kterou ještě více ztěžuje okupace velké části území Kypru. Turecko musí proto poskytnout důkazy o tom, že se nachází v procesu přeměny, zejména tím, že bude provádět právní předpis změněný v roce 2007 a bude bezpodmínečně plnit své závazky, které vůči EU přijalo. Hlasuji pro tuto zprávu v naději, že schválená doporučení turecká vláda co nejdříve přijme, neboť to tureckému lidu přinese prospěch.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Turecko vojensky okupuje část členského státu EU – Kyperské republiky. Nehledě na snahy kyperské vlády tento problém vyřešit a na opakované projevy dobré vůle nalézt spravedlivé řešení nejeví turecká vláda žádné známky toho, že by se chtěla k těmto snahám připojit. Namísto toho uskutečňuje politiku nedodržování rezolucí Organizace spojených národů a okupace a kolonizace severní části ostrova. To by mělo být ústředním bodem tohoto usnesení, které je však k trvání této situace lhostejné. Nezmiňuje se ani o represích vůči pracujícím, členům odborů a levicovým silám v Turecku i vůči kurdské menšině. Ty, kdo pro toto usnesení hlasovali, zajímá spíše to, že od Turecka požadují, aby „aktivně přispívalo k uplatňování politik a činností EU” v regionu, zejména v oblasti energetiky, zdůrazňují jeho „konstruktivní podporu” operací NATO v Afghánistánu a na Balkáně a obnovení „úzkých vazeb s Izraelem”. Tyto úvahy ilustrují hlubší smysl a význam procesů rozšiřování EU, jímž v případě Turecka je uskutečňování přání velkých států EU a zájmů, kterým slouží.

  Carlo Fidanza (PPE), písemně. – (IT) Vítám zprávu své nizozemské kolegyně ze skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) paní Oomen-Ruijtenové. Její text je velmi dobře vyvážený. Poukazuje na některé zásadní otázky, které v rámci přibližování Turecka k Evropské unii ještě zbývá vyřešit, a konstatuje, že stejně jako v případě nevyřešené otázky genocidy vůči Arménům je na tureckých orgánech, aby převzaly odpovědnost i za okupaci části ostrova Kypru a za spor s Kyperskou republikou, členským státem od roku 2004.

Další zásadní otázkou je mezináboženský dialog s různými společenstvími, včetně křesťanské komunity, a zejména aby tato společenství mohla získat právní subjektivitu, a mohla tak otvírat a provozovat budovy pro bohoslužby. Myslím si, že přišel čas zanechat pokrytectví a přestat se neustále strefovat do tureckého lidu, neboť jsme od začátku věděli, že překonání těchto překážek bude obtížné. Turecko není Evropa, ani z kulturního, ani z geografického hlediska, i když má s Evropou mimořádně silné obchodní styky. Z těchto důvodů si myslím, že by bylo užitečnější a cennější vytvořit privilegované obchodní partnerství, místo abychom trvali na dlouhé a klikaté cestě k přistoupení.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL) , písemně. – (PT) Jak stále zdůrazňujeme, jednání o přistoupení Turecka k EU vyvolává mnoho otázek. Jde o proces, který podporují velmoci v EU, a není prost rozporů, neboť jeho cíle zahrnují integraci této velké země do jednotného trhu EU, kontrolu nad jeho hospodářstvím a využití jeho geostrategické polohy vůči Blízkému východu, Kavkazu a Střední Asii, zejména pokud jde o přístup k energetickým zdrojům a trhům této oblasti a kontrolu nad nimi.

Usnesení navíc je v tomto směru výmluvné, požaduje, aby Turecko „aktivně přispívalo k uplatňování politik a činností EU” v regionu, zejména v oblasti energetiky, zdůrazňuje jeho „konstruktivní podporu” operací NATO v Afghánistánu a na Balkáně a obnovení „úzkých vazeb s Izraelem”.

Usnesení ignoruje represe vůči pracujícím, členům odborů a levicovým silám v Turecku i vůči kurdskému lidu. Pokud jde o Kypr, zaujímá většina v Parlamentu obvyklý nejednoznačný postoj, ačkoli není jasné proč, vzhledem k tomu, že Turecko neučinilo žádné kroky k uznání Kypru, členského státu EU, ale v rozporu s rezolucemi OSN pokračuje ve vojenské okupaci severní části tohoto ostrova a usidluje tam turecké občany, aby změnilo jeho demografickou strukturu.

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Velké skupiny nenašly ve výboru odvahu hájit svá vlastní politická rozhodnutí týkající se přistoupení Turecka k Evropské unii. Aby se vyhnuly diskusi o plném členství v Unii, v případě levice, nebo o privilegovaném partnerství, v případě takzvané pravice, uzavřely dohodu. Rozhodly se pro obvyklou nicneříkající formulaci procesu „s otevřeným koncem” – jinými slovy, procesu s nejistým koncem. Kdo však chce vést jednání, která nemají žádné jasně definované cíle? Z evropského lidu, který je převážně proti tomuto přistoupení a jehož vlády, stejně jako tento Parlament, mu odmítají naslouchat, si tropí blázny. Parlament, který každoročně odsuzuje Turecko za to, že neplní své závazky, že tamní reformy jsou pomalé, že podmínky žen a křesťanských menšin se zhoršují, že je v konfliktu s členským státem ...

A který naprosto odmítá se z toho poučit! Blázny si tropí i z Turecka a jeho lidu – s katastrofálními displomatickými následky, jak jsme nedávno viděli při návštěvě pana Erdoğana v Německu a návštěvě pana Sarkozyho v Turecku. Nicolas Sarkozy ani neměl odvahu vyjádřit své údajné přesvědčení: je pro partnerství, a nikoli pro přistoupení? Pak by to měl jasně říci a podle toho i jednat.

  Catherine Grèze (Verts/ALE), písemně. – (FR) Podporuji jednání s Tureckem a jeho přistoupení k Evropské unii, ale pouze pod podmínkou, že bude dodržovat lidská práva a demokracii. Proto jsem při hlasování podpořila pozměňovací návrh, v němž se navrhuje uznání genocidy arménských obyvatel, což je rozhodující historický krok a nezbytný předpoklad pro to, aby Turecko mohlo přistoupit k EU.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro tento dokument, protože přístupová jednání s Tureckem byla zahájena dne 3. října 2005 poté, co Rada schválila rámec pro jednání, a protože zahájení těchto jednání bylo výchozím bodem dlouhodobého procesu s otevřeným koncem. Turecko se zavázalo k reformám, dobrým sousedským vztahům a postupnému sbližování s EU, a toto úsilí by mělo být samotným Tureckem vnímáno jako příležitost k tomu, aby prošlo modernizací. V souladu se závěry Evropské rady přijatými na zasedání v prosinci 2006 závisí přistoupení k EU, která je společenstvím, jež se opírá o sdílené hodnoty, i nadále na důsledném splnění všech kodaňských kritérií. Zdůraznil bych hlavní aspekty a priority této integrace, jako je budování dobrých sousedských vztahů, rozvoj spolupráce mezi EU a Tureckem, posilování sociální soudržnosti a prosperity a splnění kodaňských kritérií.

  Anneli Jäätteenmäki (ALDE), písemně. – (FI) Turecko usiluje o členství v EU od 60. let minulého století, ale nyní se jednání o členství prakticky zastavila. Turecko musí pohlédnout do zrcadla: neprovádělo Ankarský protokol a neuznalo ani Kypr. Dříve než se tato země bude moci stát členem Unie, musí dále provést reformy v oblasti občanských a lidských práv, která zahrnují svobodu náboženského vyznání a uznání práv žen. Taková jsou fakta. Také Unie by se však měla podívat do zrcadla. Existuje silná opozice vůči členství Turecka v EU založená na předsudcích a strachu z jinakosti. Turecka, které je velkou vlivnou zemí, se obávají velké členské státy, jako je Německo a Francie. Situace v severní Africe znovu ukázala, že Turecko je schopným hráčem v zahraniční politice. Ve skutečnosti je Turecko schopnější než EU nebo její jednotlivé členské státy.

Od 90. let dvacátého století buduje Turecko dobré sousedské vztahy a stabilitu ve svém regionu – na svých hranicích s Evropou, jižním Kavkazem, Střední Asií a Blízkým východem. K Turecku vzhlížejí mladí lidé v severní Africe, kteří tolik touží po reformách. Turecko je silným hospodářským činitelem. Na rozdíl od evropského hospodářství je turecké hospodářství dynamické a dosahuje růstu nehledě na hospodářskou krizi a recesi, která zasáhla Evropu a zbytek světa. To nelze ignorovat.

  Sandra Kalniete (PPE), písemně. Dnes, když se zatajeným dechem a nadějí sledujeme revoluce, které zachvátily některé arabské země, mé přesvědčení, že členství Turecka v Evropské unii je geopolitickou nutností, jen zesiluje. Turecko je demokratický islámský stát, který může posloužit jako inspirující příklad pro jiné arabské země, které si přejí zavést demokratický systém vládnutí založený na právním státě a dodržování lidských práv se zachováním svých náboženských hodnot. Znepokojuje mne, že vysíláme občanům Turecka špatný signál a posilujeme vliv protievropských sil a islámských fundamentalistů. Musíme si uvědomit, že tím prokazujeme službu i těm, kdo si nepřejí, aby se Evropská unie stala nejdůležitějším subjektem na světové scéně. Musíme pohlédnout pravdě do očí a přiznat si, že Evropa v současnosti nemůže soutěžit v oblasti hospodářského rozvoje se zeměmi, jako je Čína, Indie a Brazílie. Přijetím Turecka do naší Unie bychom se stali většími a hospodářsky silnějšími.

Musíme si také uvědomit stabilizující geopolitický význam Turecka. Ze zkušenosti Lotyšska vím, že přistupová jednání jsou důležitým nástrojem pro povzbuzení reforem, a proto je pro EU tak důležité zahájit s Tureckem jednání o nových kapitolách. Přání Turecka zahájit s EU jednání o zavedení bezvízového režimu je oprávněné. Vláda Turecka vyvinula významné úsilí, a proto bych chtěla zdůraznit, že kritika pokroku Turecka obsažená ve zprávách EU by měla být úměrná objektivnímu posouzení úspěchů této země.

  Ramona Nicole Mănescu (ALDE), písemně. – (RO) Turecko dosahovalo značného hospodářského růstu, což mu umožnilo povznést se za 10 let z 27. na 16. místo mezi největšími ekonomikami světa. Je 7. největším obchodním partnerem Evropské unie a EU je hlavním obchodním partnerem Turecka. Přibližně 88 % přímých zahraničních investic v Turecku přichází ze států EU, což naznačuje, jak pevné jsou naše vztahy. Na politické úrovni je vzorem stability a demokracie pro muslimské státy. Jednání s Tureckem by měla dostat impuls. Myslím si například, že je důležité, a to i pro členské státy EU, zahájit kapitolu jednání 15, která se týká energetiky. Strategický význam Turecka pro energetickou bezpečnost EU nesmí být ignorován v době, kdy chceme diverzifikovat zdroje dodávek, přičemž významným příkladem toho je projekt plynovodu Nabucco. Proto si myslím, že Turecko musí být dokonce ještě před přistoupením rozsáhlou měrou zapojeno do energetických projektů EU a do regionální spolupráce v oblasti Černého moře a ve Středomoří.

  David Martin (S&D), písemně. Hlasoval jsem pro tuto zprávu, která chválí turecké občany a občanskou společnost za to, že podporují další demokratizaci Turecka, a za jejich odhodlání vytvořit otevřenou a pluralistickou společnost, ale konstatuje pomalý pokrok Turecka v oblasti reforem a připomíná, že turecká vláda se zavázala k provedení komplexních reforem s cílem splnit kodaňská kritéria a v zájmu vlastní modernizace Turecka, a vyzývá vládu, aby své úsilí v tomto ohledu zvýšila.

  Kyriakos Mavronikolas (S&D), písemně. – (EL) Za poslední rok nedošlo v postoji Turecka k Evropské unii a ke Kypru k žádné změně. Turečtí kolonizátoři a okupační jednotky jsou dosud na ostrově. Je důležité si povšimnout, že i turečtí Kypřané na okupovaném Kypru demonstrují proti Turecku a protestují proti svým finančním potížím vyplývajícím z přítomnosti turecké okupační armády. V reakci na demonstrace tureckých Kypřanů předseda turecké vlády Erdoğan v prohlášení přiznal, že invazí na Kypr sledovalo Turecko své strategické zájmy.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Toto usnesení dává Turecku lekci v demokracii. Takové lekce nejsou vhodné. Před pouhými dvěma měsíci Parlament vítal jednání mezi Komisí a diktátorem plukovníkem Kaddáfím. A jak je to s integrací mezi Unií a Tureckem?

Pokud jde o jeho snahu upozorňovat partnerskou zemi na nutnost oddělení pravomocí, když tato sněmovna nepožaduje nic takového uvnitř Unie, je to skutečně nepřijatelné. To však není to nejhorší: tento text hrozí Turecku přerušením jednání o přistoupení k EU, pokud okamžitě nesplní neoliberální dogma Unie, a připomíná mu kodaňská kritéria. Každý, komu leží na srdci obecný zájem lidu, ví, že dříve než se Evropa rozšíří, musí být změněna. Jsem proti tomu, aby došlo k jakémukoli dalšímu rozšiřování, dokud nebude zastaven sociální dumping, ale budu hlasovat proti tomuto arogantnímu textu.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Případné přistoupení Turecka k EU je i nadále důvodem k velké obezřetnosti. Jeho trvalá okupace části Kypru, odmítání otevřít přístavy a letiště v dotčené oblasti, porušování práv politických, náboženských a národnostních menšin, diskriminace žen, vyloučení politických stran a zrušení právních předpisů omezujících pravomoc a působnost vojenských soudů – to jsou jen některé příklady, které to dokazují. Jsou tu i další zásadní otázky. Většina Turecka není zeměpisnou součástí Evropy. Turecko má islámskou povahu, která se velmi liší od židovskokřesťanské identity většiny zemí EU; sekulární povaha země je udržována jen vojenskou silou. Pohyb lidí ze země, která by se stala nejlidnatější zemí EU, by vytvořil velkou nerovnováhu na trhu práce. Nic z toho nevylučuje uznání úsilí, které Turecko vyvinulo v posledních letech, aby splnilo určitá kritéria požadovaná EU, a je uznávána i nedocenitelná úloha této země v NATO. Bylo by namístě zvážit, zda by nebylo lepší udělit Turecku status privilegovaného a přednostního partnerství s EU, než vytvářet falešná očekávání a naděje na členství, jimž by bylo s ohledem na fakta a okolnosti obtížné vyhovět.

  Willy Meyer (GUE/NGL), písemně. – (ES) Jsem pro přistoupení Turecka k EU a vítám pokrok, jehož tato země dosáhla pro blaho svých občanů. Zároveň by však mělo být zmíněno, že k tomu, aby se Turecko mohlo stát členským státem EU, musí stejně jako kterákoli jiná kandidátská země splnit kodaňská kritéria a povinnosti vůči samotné EU a vůči jejím členským státům. Je nezbytné, aby Turecko dodržovalo mezinárodní právo, a musí udělat více v souvislosti s kurdským problémem, s uznáním genocidy na Arménech a s normalizací se zeměmi, s nimiž sousedí. A ovšem Turecko musí stáhnout své okupační jednotky z Kyperské republiky.

  Louis Michel (ALDE), písemně. – (FR) Domnívám se, že případné přistoupení Turecka má obrovský význam, chce-li Unie zvýšit svůj politický, strategický a hospodářský vliv na mezinárodní scéně. Integrace této země do Evropy bude prospěšná pro Evropany přinejmenším stejně, jako je výhodná pro Turky.

Neměli bychom zapomínat, že Turecko je tradičně sekulární zemí; je silné a má bohaté lidské zdroje. Je vstupní bránou na trhy a k energetickým trasám Asie a Blízkého východu Je také naprosto spolehlivé v rámci NATO. Zmínku zasluhuje i určité úsilí vyvíjené tureckými orgány v oblasti dodržování lidských práv. Přijetí změn v ústavě tak představuje krok směřující k demokratickým normám nezbytným pro přistoupení.

I když nové zákony o rozhlasu a televizi jsou vítaným pokrokem, přesto však svoboda projevu, a konkrétněji svoboda tisku zůstává důvodem ke znepokojení. Podobně i vyřešení kyperského problému je nezbytnou podmínkou pro dosažení jakéhokoli pokroku v procesu přistoupení.

  Alexander Mirsky (S&D), písemně. – Přistoupení Turecka k EU není v strategickém zájmu EU, dokud Turecko nepřizná genocidu vůči Arménům a nestáhne své jednotky z Kypru. Hlasoval jsem proti těmto usnesením jako celku a proti mnoha samostatným nehorázným bodům.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Zpráva o pokroku v jednáních o přistoupení s Tureckem byla znovu více než alarmující. Co jiného by však vzhledem k okolnostem bylo možné očekávat? Turecko není evropskou zemí – geograficky, kulturně ani historicky – a z těchto důvodů má odlišný přístup k mnoha otázkám. Nehledě na to všechno mne vždy ohromí, jak tato sněmovna dokáže vyprodukovat tak politicky korektní a pozitivní usnesení k tomuto tématu. Nikdy nesmí být vyslovena pravda a je třeba se vyhnout jasným slovům, je-li to vůbec možné. Je skutečně načase si to s Tureckem vyjasnit. Turkům musí být jasně řečeno, že jsou našimi přáteli a partnery v mnoha oblastech, ale že přistoupení k EU prostě není možné.

Racionálně myslící síly v Turecku si již dávno uvědomily, že přistoupení k Evropské unii není pro ně tím nejdůležitějším cílem. Vzhledem ke své poloze a mnohostranným stykům s turkickými národy Kavkazu a s Araby zaujímá Turecko významné strategické postavení na Blízkém východě. EU by to měla zohlednit a uznat Turecko za důležitého strategického partnera za svými hranicemi.

  Claudio Morganti (EFD), písemně. – (IT) Udivuje mne, jak je možné, že tato zpráva se nezmiňuje o některých zásadních otázkách souvisejících s Tureckem, především o katastrofální situaci na Kypru. V severní části ostrova, které je pod tureckou kontrolou, je zcela běžné systematické porušování základních práv a Turecko se pokouší přivézt tam více osadníků, což rozhodně nenapomáhá mírovému procesu, ve který doufáme.

Další zásadní otázkou, která mne uvádí v úžas a která nebyla přiměřeně zdůrazněna, je tvrdošíjné odmítání Turecka uznat genocidu vůči Arménům, ke které došlo v minulém století. Z těchto i z dalších důvodů jsem hlasoval proti této zprávě, stejně tak jako jsem i nadále důrazně a neochvějně proti případnému budoucímu přistoupení Turecka k Evropské unii.

  Justas Vincas Paleckis (S&D), písemně. Evropská unie potřebuje Turecko a Turecko potřebuje EU. Je to důležité nejen z hlediska obchodních a hospodářských styků a investic. Téměř před 100 lety se Turecko obrátilo k Evropě a může a musí se stát mostem spojujícím náš kontinent s muslimským světem. Bohužel je třeba uznat, že jednání s Tureckem o přistoupení k EU se zpomalila. EU čeká na pokrok, zejména v oblasti ochrany lidských práv, rovnosti žen a mužů a zajištění svobody projevu, svobody tisku a náboženských svobod. Další důležitou otázkou je normalizace vztahů s Kyprem. Tento konflikt musí být vyřešen způsobem, který bude výhodný jak pro Turecko, tak pro Kypr. Je důležité dospět k mírovému řešení tohoto konfliktu.

Události v severní Africe ukazují, jak významně musí Turecko přispívat k šíření stability a demokratických hodnot. Lid Libye, Egypta a dalších arabských zemí pohlíží na Turecko a EU jako na příklad, který by měly následovat. Hlasoval jsem pro zprávu, protože je vyvážená. Dobře vystihuje stav integrace Turecka do EU v roce 2010. Vždy jsem souhlasil s členstvím Turecka. Avšak tato země musí provádět Ankarský protokol a zvýšit úsilí, zejména v oblasti menšin, žen, svobody tisku a právního státu.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro usnesení Parlamentu o zprávě o pokroku Turecka za rok 2010. Výroční zpráva Komise ukazuje, že modernizace Turecka směrem k demokratickému a pluralistickému systému je pomalý a bolestivý proces, ale že turecká vláda, občané a občanská společnost v tomto směru vyvíjejí úsilí. Vnitropolitické spory o reformy neusnadňují cestu k dosažení evropských norem, ale ukazují odhodlání ke změně a modernizaci. Nedávné události ve Středomoří ukazují, jak důležité je posuzovat reformy a situaci krok za krokem a vyhnout se zaujímání zjednodušujících postojů k této otázce.

  Georgios Papanikolaou (PPE), písemně. – (EL) Hlasoval jsem pro návrh usnesení o zprávě o pokroku Turecka za rok 2010. Obsahuje mimo jiné důležitou výzvu, aby turecká vláda plnila dohody o zpětném přebírání osob, kterou uzavřelo, dokud nevstoupí v platnost dohoda o zpětném přebírání osob mezi EU a Tureckem. Tato výzva je ještě cennější vzhledem k nedávným událostem v severní Africe, v důsledku kterých se Řecko ocitlo uprostřed imigrační vlny. Toto je doba, kdy ať jsme kdekoli a ať stojíme kdekoli, musíme poukazovat na nebezpečí přistěhovalectví, jemuž možná budeme muset čelit; nemůžeme prostě stát stranou a pozorovat něco, co již probíhá. Turecko by jako kandidátská země mělo s EU spolupracovat, abychom spolu s Řeckem a dalšími členskými státy mohli zastavit záplavu přistěhovalců pokoušejících se nelegálně vstoupit do EU.

  Rovana Plumb (S&D), písemně. – (RO) Návrh usnesení o Turecku upozorňuje na situaci v oblasti lidských práv. Trvale bezvýchodná situace mezi Tureckem a Kyprem, opatrný dialog mezi politickými stranami, podkopávání svobody tisku, práv žen a dalších základních práv – to jsou některé z faktorů, které podle návrhu zprávy vedly ke zpomalení tempa přístupových jednání. Jednání jsou považována za „dlouhodobý proces s otevřeným koncem”. Myslím si, že přistoupení Turecka k Evropské unii musí být považováno za strategickou výhodu pro obě strany: pro EU i pro Turecko. Vyzývám proto tureckou vládu k urychlení procesu reforem, aby přístupová kritéria byla důsledně plněna

  Paulo Rangel (PPE), písemně. Proces přibližování Turecka k cílům Evropské unie je a bude dlouhý. Proto jsem vždy byl zastáncem prohlubování vztahů mezi EU a Tureckem prostřednictvím postupného naplňování partnerství v různých oblastech. Myslím si, že vytváření dlouhodobých očekávání integrace není pozitivní ani pro EU, ani pro Turecko.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Nehledě na pokrok zmíněný během rozpravy, a na „zahajování”, přetrvávají problémy související se ženami, menšinami, svobodou názoru a tisku, sociálními nerovnostmi, chudobou, právy dítěte, vzděláním, nezávislým soudnictvím a zasahováním armády do politiky.

Komise EU konstatuje, že i přes pokrok v legislativní oblasti „velitelé armádních sil se však i nadále vyjadřovali k otázkám, zejména soudním, které nespadají do jejich pravomoci“. V souvislosti se soudnictvím dochází k tomuto závěru: „Znepokojení i nadále vyvolávalo vyšetřování některých případů týkajících se vysoce postavených osob. To ukazuje, že je nutné zlepšit práci policie a četnictva, ale také pracovní vztahy mezi policií a četnictvem na jedné straně, a soudy na straně druhé.”

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) Ohledně pokroku Turecka v rámci jednání o přistoupení k EU dosud existuje mnoho nevyřešených otázek.

Především musí být vyřešen trvalý problém s Kyprem mezi turecko-kyperskou a řecko-kyperskou komunitou, přičemž se bude jednat také o stažení tureckých jednotek. Tato jednání v současnosti procházejí zvlášť delikátní fází. Kromě toho musí být znovu vzneseny vážné pochybnosti ohledně kulturní povahy země samotné, která je úzce spojenas islámskými tradicemi – velmi vzdálenými katolicko-křesťanským kořenům Evropy.

  Oreste Rossi (EFD), písemně. – (IT) I když zpráva ostře kritizuje postoje Turecka, jasný záměr dosáhnout jeho připojení k EU zůstává. Nemůžeme to podpořit z mnoha důvodů, které ukazují, že tato země nemá se zbytkem Evropy nic společného: geografická poloha, náboženská víra, militaristické rozhodnutí pokračovat v okupaci části Evropské unie v severním Kypru, zhoršování svobody tisku, omezování svobody projevu, náboženská diskriminace a porušování lidských práv vzdalují Turecko ještě více od Evropy.

Jiná náboženství než islám doposud nemohou otvírat a provozovat místa pro bohoslužby, obracet lidi na víru, vytvářet duchovenstvo nebo nabýt právní subjektivity. Turecká vláda nechce dodržovat důležité Smlouvy a protokoly Evropské unie a dostatečně nespolupracuje v oblasti kontroly nad nezákonným přistěhovalectvím. Z těchto důvodů jsem hlasoval proti této zprávě.

  Bart Staes (Verts/ALE), písemně. – (NL) Vždy jsem poodporoval přistoupení Turecka k Evropské unii podmíněné řádným dodržováním kodaňských kritérií a přijetím acquis communautaire Tureckem. Dnes jsem hlasoval pro návrh usnesení o zprávě o pokroku Turecka. Toto usnesení vysílá jasnou a vyváženou politickou zprávu v předvečer parlamentních voleb. Turecko vyvinulo značné úsilí na cestě ke svému členství, včetně částečné revize své ústavy, občanské kontroly nad armádou a částečné reformy soudnictví. Avšak jsou nezbytné další kroky. Také tempo se musí zrychlit. Evropský parlament poukazuje na to, že jsou nezbytné lepší záruky lidských práv, včetně práv žen a menšin, a také nezávislé soudnictví. Důraz nutno klást na zaručení svobody projevu a zejména svobody tisku, která se nedávno znovu dostala pod tlak v důsledku uvěznění novinářů. Je však nezbytné, aby Turecko bylo povzbuzováno k plnění své příkladné úlohy, kterou může hrát v rámci procesu demokratizace arabského světa. Proto považuji za politováníhodné, že v rámci přístupových jednání jsou některými členskými státy stále ještě blokovány důležité kapitoly

  Catherine Stihler (S&D), písemně. – Podpořila jsem tuto zprávu, která uznává ústavní změny, které se odehrávají v Turecku, ale poukazuje také na oblasti, které zůstávají problematické, například neplnění Ankarského protokolu Tureckem. Evropský parlament doufá, že povzbuzováním Turecka k pokračování v reformách napomůže zlepšování v oblasti lidských práv a právních předpisů týkajících se rovnosti žen a mužů, což přinese prospěch tureckým občanům.

  Thomas Ulmer (PPE), písemně. – (DE) Zpráva o pokroku Turecka velmi jasně ukazuje dosud existující slabá místa tohoto procesu. Turecko zjevně zaostává za očekáváními. Pro přistoupení nesmí existovat žádné úlevy, jak k tomu vyzývá skupina Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropské parlamentu a skupina Zelených/Evropské svobodné aliance. V této souvislosti musí být také kriticky posuzována vystoupení pana Erdoğana v Německu, kde vyzýval Turky v Německu, aby se neintegrovali. Takové projevy nenapomáhají dobré spolupráci a představují opovržlivé přehlížení úsilí Německa i Unie. Stále ještě zbývá mnohé udělat také v otázce svobody tisku a řešení kyperské otázky

  Geoffrey Van Orden (ECR), písemně. – Dlouhodobě podporuji proces přistoupení Turecka, ale zároveň si plně uvědomuji vážné obavy, které je nutné řešit. Zpráva o pokroku za rok 2010 je rozumně vyváženým dokumentem a hlasoval jsem pro ni i přes některé výhrady – v neposlední řadě týkající se otázky Kypru, kde mne velice mrzí, že byly přehlasovány pozměňovací návrhy vyzývající ke splnění slibu Rady EU ukončit izolaci Severního Kypru. Turecko musí hrát svou prvořadou úlohu brány mezi Západem a Východem, a měli bychom vysílat pozitivní a vstřícné signály

  Angelika Werthmann (NI), písemně. – (DE) Hlasovala jsem pro zprávu o pokroku Turecka za rok 2010, která nakonec vyšla jako jasně negativní. Podle zprávy za posledních pět let Turecko stěží dosáhlo jakéhokoli pokroku ve svém procesu reforem a při plnění přístupových kritérií EU, který by stál za zmínku. Dosud existují značné nedostatky v oblasti lidských práv, svobody tisku a názoru a práv žen. Jako členka Kontaktní skupiny na vysoké úrovni pro vztahy s turecko-kyperskou komunitou v severní části ostrova Kypru si jsem dobře vědoma toho, že totéž platí o nevyřešeném problému Kypru.

  Joachim Zeller (PPE), písemně. – (DE) Hlasoval jsem pro tuto zprávu, ale učinil jsem tak pouze proto, že velmi konkrétně a jasně uvádí, že v přístupových jednáních s Tureckem není žádného pokroku. Právě naopak, to, co máme, je v podstatě stagnace na místě nebo dokonce kroky v opačném směru týkající se dodržování občanských a lidských práv, svobody náboženského vyznání, shromažďování a tisku a v otázce Kypru. Ve skutečnosti nový směr zahraniční politiky Turecka, například pokud jde o Írán a Sýrii, vyvolává obavy, zda předseda vlády Turecka Erdoğan, když hovoří o přibližování k Evropě, to myslí skutečně vážně. Zůstává dále nejasné, jak se utrácejí miliardy eur vyplácené Turecku v rámci předvstupní pomoci. Z toho všeho lze učinit jen jeden závěr, totiž že jednání o přistoupení musí být zastavena. Turecko zůstává jedním z nejdůležitějších partnerů EU. Myšlenka jeho plného členství se však stává stále iluzornější

Návrh usnesení B7-0157/2011

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Jsem pro toto usnesení, neboť jsem přesvědčen, Černá Hora by se pro EU měla stát příkladem úspěchu na Balkáně, protože plní všechny podmínky stanovené Komisí pro zahájení procesu přistoupení. Znepokojuje mne však převažující korupce, zejména v odvětvích stavebnictví, privatizace a veřejných zakázek a, což je závažnější, diskriminace menšin a nejzranitelnějších skupin. Je třeba se zabývat také nezávislostí sdělovacích prostředků.

  Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. – (LT) Hlasovala jsem pro toto usnesení o procesu integrace Černé Hory do Evropské unie. Evropský parlament schvaluje reformy, které jsou Černou Horou uskutečňovány, a vítá pokrok dosažený v procesu integrace do Evropské unie. Dne 17. prosince 2010 přijala Evropská rada rozhodnutí udělit Černé hoře status kandidátské země na přistoupení k Evropské unii. Sdílím politování vyjádřené v usnesení v souvislosti s oddělováním kandidátského statusu od práva na zahájení jednání. Je důležité, aby rozhodnutí zahájit tato jednání nebylo bezdůvodně a nepřiměřeně odkládáno. Očekávám, že jednání začnou nejpozději po zveřejnění zprávy Komise o pokroku za rok 2011, za předpokladu, že Černá Hora dosáhne významného pokroku při plnění kritérií stanovených Komisí.

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Evropská komise důrazně podporuje pokrok dosažený v procesu rozšiřování, ale konstatuje, že u většiny zainteresovaných zemí přetrvávají velké výzvy. Toto usnesení se týká případu Černé Hory. Podpořila jsem ho, protože se domnívám, že je vyvážené: zdůrazňuje, že Černá Hora dosáhla významného pokroku nejen v hospodářské oblasti, ale také v boji proti korupci. Černá Hora musí ovšem ve svém úsilí pokračovat, ale zároveň se domnívám, že je jen správné, aby jí byl udělen oficiální status kandidátské země na členství v Evropské unii.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro toto usnesení. Evropaká rada potvrdila, že budoucnost západního Balkánu spočívá v Evropské unii a že zvlášť důležitý je růst a stabilita této oblasti. Soudě podle pokroku dosaženého Černou Horou v různých oblastech, je jasné, že tato země bere přípravy na integraci do Evropy vážně. Vláda a opoziční strany v Černé hoře dosáhly obecného konsensu ohledně integrace do Evropy a považují ji za prioritní úkol. Zpráva také ukazuje, že v Černé Hoře dobře funguje nástroj pro předvstupní pomoc a že tam probíhá významná reforma soudnictví a státní správy. Černá Hora se úspěšně zapojuje do regionální spolupráce, je konstruktivním regionálním partnerem a plní stabilizující funkci v oblasti západního Balkánu.

  Mara Bizzotto (EFD), písemně. – (IT) Zpráva uvádí důvody, proč by Evropa neměla chtít připojení Černé Hory k Evropské unii. Bující korupce, pokračující těžká sociální diskriminace žen a některých etnických menšin, úroveň plurality sdělovacích prostředků daleko zaostávající za evropskými normami a organizovaný zločin hluboce zakořeněný v hospodářském a politickém životě této země.

Mimoto nemohu podpořit ani základní postoj Rady k přistoupení balkánských zemí k EU Je politicky a strategicky absurdní si myslet, že Evropa představuje nevyhnutelný osud pro země bývalé Jugoslávie. Zdá se, že nedávné zkušenosti nedocházejí do nejvyšších pater našich orgánů. Snaha urychlit rozšiřování za každou cenu, a to i o hospodářsky slabé a politicky nestabilní země, zajisté nenapomáhá upevňování evropského projektu. Ve skutečnosti oslabila její strukturu, zpomalila rozhodovací procesy a zkomplikovala rozvoj společných politik v rozhodujících oblastech života našeho kontinentu.

Proto jsem hlasovala proti této zprávě, která sice zdůrazňuje četné problémy spojené s procesem přistoupení Černé Hory k EU, ale zároveň ponechává otevřenou základní myšlenku umožnit této zemi připojení k EU.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Vítám zájem a odhodlání, které vláda a opoziční strany Černé Hory projevují ve vztahu k evropské integraci. Výsledkem tohoto procesu je ustavení právního a ústavního systému v této zemi, které již bylo téměř dokončeno, a hospodářské reformy, které jsou prováděny. Existuje však řada aspektů, které je nutné zlepšit, například korupce, organizovaný zločin, diskriminace a svoboda tisku. Chtěla bych vyzvat tento stát, aby pokračoval touto cestou, která, jak doufám, brzy vyústí v zahájení procesů jednání.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Černá Hora ukázala, že chce pokračovat ve své evropské volbě. Vítám odhodlanost jejích vedoucích představitelů a změny, které se v této zemi odehrávají, aby ji povznesly na úroveň evropských norem, zejména v otázkách demokracie, lidských práv a dodržování zásad právního státu.

I přes viditelný pokrok je přesto jasné, že tato země musí ještě ujít kus cesty, než bude způsobilá pro členství v Evropské unii. Doufám, že odhodlanost Černé Hory bude i nadále patrná a že namísto nominálního nebo formálního sbližování s EU bude Černá Hora spíše zlepšovat životní podmínky pro svůj lid a zlepšovat fungování svých institucí, aby se mohla stát prosperujícím státem

  José Manuel Fernandes (PPE) , písemně. – (PT) Evropské orgány již mnohokrát uznaly strategický zájem na rozšíření EU na Balkán. Přistoupení nových států závisí na různých faktorech: Prvním z nich je to zájem vyjádřený státem, po němž následuje příslib dodržovat soubor základních práv občanů. Vzhledem k tomu, že republika Černá Hora vyjádřila svůj zájem přistoupit k EU, Rada dne 17. prosince 2010 rozhodla udělit tomuto státu status kandidátské země. Jak je v této zprávě uvedeno, Černá Hora skutečně uskutečňuje některé reformy, zejména vytvoření nového právního a ústavního systému a v boji proti korupci. Existují však oblasti, ve kterých je nutný další pokrok, jako je svoboda tisku a respektování práce nevládních organizací. Hlasuji pro usnesení tohoto Parlamentu o procesu integrace republiky Černá Hora, které doporučuje proces integrace urychlit. Chtěl bych vyzvat černohorské orgány, aby v úsilí o splnění stanovených cílů pokračovaly, neboť tato země je pro EU důležitým sousedem, s kterým bychom rádi spolupracovali.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) V případě Černé Hory je stále patrnější, že směrování a smysl procesů rozšiřování EU jsou zaměřeny na uspokojení záměrů velkých států EU a jejich zájmů, které slouží jejich velkým korporacím: a sice rozšíření trhů, přístup ke geostrategickým lokalitám a kontrola nad nimi a manuální práce, kterou lze vykořisťovat a využívat k další devalvaci pracovních sil v zemích EU jako celku S tím, jak se vyčerpávají okrajové oblasti vytvořené v důsledku postupných procesů rozšiřování, je nezbytné vytvářet jiné. Lidu Černé hory se dnes dostává mnohých slibů, stejně jako byly v minulosti a jsou v současnosti dávány jiným. Avšak cena za to je vysoká a hovoří se o ní jen zčásti. V tomto konkrétním případě je důležité nezapomínat, že proces rozbití Jugoslávie byl uskutečněn silami NATO a EU, které se dnes snaží přimět Černou Horu k přistoupení k EU, které je následníkem tohoto procesu

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL) , písemně. – (PT) Jsme svědky další epizody v procesu naprostého rozpadu Jugoslávie a toho, co z ní zůstalo. Tentokrát je na řadě Černá Hora. Velmoci v NATO a v EU s podporou Mezinárodního měnového fondu a Světové banky uvalily na Jugoslávii rdousící hospodářská a finanční opatření a podpořily rozdělení na základě etnického principu, což vyústilo ve válku a spěšné vytvoření nových „svrchovaných států“.

Budoucí integrace Černé Hory do EU navazuje na tento proces a na útok proti úspěchům socialismu, s cílem uspokojit zájmy hospodářských a finančních zájmových skupin prostřednictvím vykořisťování pracovních sil, trhu a prostřednictvím využití geostrategické polohy a přírodních zdrojů těchto zemí.

Sliby jsou nyní obrovské. EU vábí miliony eur v rámci takzvané „pomoci“ a rozvoje. Kolik to však bude stát, a kdy přijdou, pokud vůbec přijdou?

Naše zkušenost je taková, že 25 let kapitalistické integrace Portugalska do EU ukazuje, že slibovaného pokroku není nikdy dosaženo. Čeho bylo dosaženo, to je rozvrat průmyslové výroby a zaměstnanosti, vykořisťování pracujících, devastace veřejných služeb, zadlužení a závislost na zahraničí. Proto máme pochyby ohledně tohoto procesu.

  Lorenzo Fontana (EFD), písemně. – (IT) Proces rozšiřování Evropské unie i nadále probíhá čistě na geografickém základě a, jak jsem v této sněmovně již uvedl, Rada unáhleně uděluje status kandidátské země na přistupení ještě předtím, než dotyčné země dosáhnou demokratických kvalitativních norem, které by se alespoň v podstatě přiblížily odpovídající úrovni. Korupce, pašování, organizovaný zločin a porušování svobody tisku – to jsou jen některé z faktorů, které mě vedou k názoru, že Černá Hora je Evropě ještě na hony vzdálena. Tyto důvody se skutečně zdají být dostatečné k tomu, nepodpořit toto usnesení, které vytyčuje hlavní směry evropské budoucnosti Balkánu bez ohledu na hmatatelné problémy této oblasti.

  Jiří Havel (S&D), písemně. – (CS) Udělení statutu kandidáta Černé Hoře bylo především politickým rozhodnutím. Kdyby se ve stejné době neposuzovala tato otázka ve vztahu k Albánii, Černá Hora by si na něj nejspíš ještě počkala Toto srovnání však pro ni vyznívá samozřejmě pozitivně. Nicméně mnohé výhrady vůči Černé Hoře „kočují“ z jedné výroční zprávy do druhé, až dospěly do vyjádření EK: politizace státní správy, nezávislost justice, organizovaný zločin a životní prostředí už patří k „evergreenům“. Na obzoru není ani žádný zásadní posun v boji se všudypřítomnou korupcí. Nepodceňujme to. Udělit Černé Hoře statut kandidáta, ale bez termínu zahájení přístupových jednání, proto představuje za dané situace dobré řešení. Takový přístup zvolila EU už vůči Bývalé jugoslávské republice Makedonie v roce 2005. S tím rozdílem, že překonat překážku, které čelí Bývalá jugoslávská republika Makedonie, vyžaduje souhlas dvou států. Zatímco Černá Hora má svůj osud plně ve vlastních rukou. Předpokládám, že to vše jasně zaznělo v nedávném rozhovoru Hermana van Rompuye, Josého Barrosa a Jerzyho Buzka s novým a nejmladším premiérem na světě, s černohorským Igorem Lukšičem. Nikdo totiž nemá rád, když ho příliš dlouho tahají za nos. A to platí i pro zemi, která přesto, že není v EU, již řadu let používá jako národní měnu euro.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro tento dokument, protože vláda i opoziční strany Černé Hory se na evropské integraci všeobecně shodly a pokládají ji za vysoce prioritní záležitost, což se odráží ve značném pokroku v procesu reforem, kterého země od získání nezávislosti dosáhla. Vítám skutečnost, že Černé Hoře byl udělen status kandidátské země na přistoupení k Evropské unii a pro občany Černé Hory byla zavedena možnost cestovat do schengenského prostoru EU bez víza (úplné uvolnění vízového režimu). Vítám skutečnost, že vypracování právního a ústavního rámce této země bylo téměř dokončeno a bylo dosaženo značného pokroku při přijímání důležitých právních předpisů v oblasti boje proti korupci, jakož i pokroku v reformách soudnictví. Je však ještě třeba pokračovat v reformách veřejné správy, posílit lidské zdroje na místních úrovních správy a bojovat proti organizovanému zločinu, zejména proti praní špinavých peněz a pašování. Sektor sdělovacích prostředků musí fungovat bez vměšování politické moci a je nutné zajistit nezávislost regulačních orgánů.

  Giovanni La Via (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro toto usnesení, které podporuje integraci Černé Hory do evropského systému, protože jsme se všichni přesvědčili, že tato země dosáhla viditelného pokroku směřujícího k přijetí příslušných procesů a nástrojů.

To jsou nezbytné kroky pro připojení k EU i pro to, aby země, která se musí rozvíjet v souladu s pravidly a s ohledem na společný růst na různých úrovních veřejné správy, získala soudní, občanskou a sociální strukturu.

Černá Hora již zahájila důležité reformy, které proto jdou správným směrem, což zahrnuje také vytvoření správní struktury schopné zajistit budoucí efektivní využívání strukturálních fondů, z nichž bude mít tato země velký prospěch.

Před zahájením toužebně očekávaných jednání mnozí kolegové poslanci i já doufáme, že občanům Černé Hory budou vytvořeny příhodné podmínky prosté korupce a oplývající podněty k demokratickému růstu.

  Monica Luisa Macovei (PPE), písemně. – Hlasoval jsem pro toto usnesení, abychom uznali pokrok Černé Hory na cestě k evropské integraci a zdůraznili zbývající cíle, které musejí být splněny pro blaho jejího lidu. Když bylo usnesení projednáváno ve Výboru pro zahraniční věci, přispěla jsem pozměňovacími návrhy, které se týkají efektivity a předvídatelnosti systému justice. Prioritou by mělo být zveřejňování všech soudních rozhodnutí a sjednocení judikatury za účelem zajištění důvěry veřejnosti a předvídatelného soudního systému. Nezbytné je také vyčlenit pro soudy více finančních prostředků, což jim umožní pracovat rychle a efektivně, a důsledná opatření v oblasti vzdělávání soudců. Musí být sledována efektivnost využití prostředků EU v oblasti soudní reformy a boje proti korupci. K tomu, aby se země mohla politicky a demokraticky rozvíjet, je nutné důsledné prosazování právního státu v celé společnosti.

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro tuto zprávu, která vítá celkový konsensus mezi vládou a opozičními stranami Černé Hory, pro něž je evropská integrace prioritní záležitostí, což vedlo k dosažení značného pokroku v reformním procesu od doby, kdy tato země získala nezávislost, a která vítá nové politické vedení v Podgorici a povzbuzuje novou vládu, aby pokračovala v procesu evropské integrace a urychlila reformy, jež povedou ke splnění kodaňských kritérií. Vítá i rozhodnutí Evropské rady ze dne 17. prosince 2010 udělit Černé Hoře status kandidátské země na přistoupení k Evropské unii, avšak vyslovuje politování nad oddělováním kandidátského statusu od práva na zahájení přístupových jednání, zdůrazňuje, že rozhodnutí o jejich zahájení by nemělo být bezdůvodně a nepřiměřeně odkládáno, a vyjadřuje očekávání, že tato jednání začnou nejpozději po zveřejnění zprávy Komise o pokroku za rok 2011, za předpokladu, že Černá Hora dosáhne viditelného pokroku při plnění kritérií stanovených Komisí.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Toto usnesení potvrzuje závazek lidu Černé Hory ke splnění kodaňských kritérií a urychlení privatizace. Unie se omezila na agresivní a nabubřelou liberální doktrínu. Nechci se na tom podílet. Budu hlasovat proti.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Černá Hora jako jeden z kandidátů na přistoupení k EU prokázala svou ochotu jít za svou evropskou volbou prostřednictvím odhodnání svých vedoucích představitelů a změn, které jsou v této zemi uskutečňovány s cílem přiblížit ji evropským požadavkům, zejména v oblasti demokracie, lidských práv a dodržování zásad právního státu. Avšak nehledě na pokrok, kterého bylo dosaženo, není tento pokrok ještě dostatečný a Černá Hora musí ve svém úsilí pokračovat, než bude způsobilá připojit se k Evropské unii. Doufám, že toto odhodlání i nadále ponese ovoce a že se připojení k EU stane skutečností, takže Černá Hora bude moci poskytnout svému lidu lepší životní podmínky a zlepšit fungování svých orgánů, aby byla stále lepším a lepším státem.

  Willy Meyer (GUE/NGL), písemně. – (ES) Jsem pro zahájení diskusí o přistoupení Černé Hory k EU, neboť jsem zásadně pro rozšiřování. Tomuto usnesení jsem však svůj hlas dát nemohl, neboť Komise požaduje na Černé hoře řadu reforem, které jsou v souladu s neoliberálními politikami EU, jako je privatizace veřejného sektoru a přizpůsobení systému vzdělávání boloňskému procesu. Ze všech uvedených důvodů jsem nehlasoval pro tuto zprávu, ale raději se zdržel hlasování.

  Louis Michel (ALDE), písemně. – (FR) Od chvíle, kdy v roce 2006 získala nezávislost, Černá Hora jasně projevuje přání připojit se k Evropské unii: v roce 2006 bylo oficiálně přijato euro, a od 1. května 2010 je v platnosti dohoda o stabilizaci a přidružení. Přistoupení Černé Hory k Evropské unii poskytne této zemi větší politickou, hospodářskou a sociální stabilitu a posílí stabilitu oblasti Balkánu. Vítám samozřejmě úsilí Černé Hory stát se konstruktivním partnerem v oblasti regionální spolupráce, zejména na základě různých regionálních dohod, které uzavřela se svými sousedy v oblasti zpětného přebírání osob a vydávání osob a záležitostí týkajících se soudnictví a policie. Upevňování míru a stability je výhodné pro tento region i pro celou Evropu.

Vyzývám proto k zahájení přístupových jednání v co nejkratší době, zejména proto, že Evropská rada v prosinci 2010 udělila Černé hoře status kandidátské země. Úsilí Černé Hory o splnění kritérií pro přistoupení probíhá dobře, i když ještě musí být dosaženo podstatného pokroku, zejména v oblasti boje proti korupci a organizovanému zločinu, svobody informací a rovnosti žen a mužů.

  Alexander Mirsky (S&D), písemně. – Ačkoli Výbor pro zahraniční věci vítá rozhodnutí Evropské rady poskytnout Černé hoře status kandidátské země, přetrvávají závažné problémy spojené s korupcí, zejména v odvětví stavebnictví, a v sektoru privatizace a státních zakázek. Dosud existují i problémy týkající se menšin a nedostatečně chráněných skupin. Bylo by správné dohlédnout nad prováděním doporučení Parlamentu určených Černé hoře, a budou-li tato doporučení realizována, domnívám se, že přistoupení země jako Černá Hora může být pro Evropu jen přínosem.

  Franz Obermayr (NI), písemně. – (DE) Existuje trvalé, ne vždy snadno zvládatelné napětí mezi dodržováním lidských práv a jinými národními zájmy (snad vojenské či hospodářské povahy). Tuto tenkou linii čas od času přestupují dokonce i Spojené státy a Evropská unie, jak je možné vidět z porušování občanských svobod a ochrany údajů v kontextu boje proti terorismu. EU se proto musí důrazněji a důsledněji zasazovat o lidská práva v Unii i mimo ni. Říkám-li mimo Unii, mám na mysli zvláště ochranu křesťanských menšin v islámakých zemích a v Asii. Proto jsem hlasoval pro tento návrh usnesení.

  Wojciech Michał Olejniczak (S&D) , písemně. – (PL) Evropský parlament přijal dnes usnesení o procesu integrace Černé Hory do Evropské unie. Rozšíření EU o západní Balkán bylo potvrzeno již v roce 2003 v Aténách, a proto Parlament vyjádřil naději, že přístupová jednání začnou do konce letošního roku. V usnesení se poukazuje na významné zlepšení politické a sociální situace Černé Hory a na pozitivní přístup Černé Hory k evropské integraci.

Černá Hora se však bohužel dosud nevypořádala s problémem korupce a organizovaného zločinu. Velmi důležitým a dosud také nevyřešeným problémem je podle mého názoru otázka diskriminace etnických skupin a žen, které mají nedostatečné zastoupení v rozhodovacích procesech a ve veřejné správě. Jiným pozitivním rysem je boj této země proti cenzuře a její snahy zaručit svobodu projevu. Stále jsou však hlášeny útoky proti novinářům a aktivistům.

  Justas Vincas Paleckis (S&D), písemně. – (LT) Hlavní hybnou silou pokroku Černé Hory je integrace do EU. Tato země toho za posledních 12 měsíců mnoho dosáhla, úspěšně provádí strukturální a hospodářské reformy a účinně bojuje proti korupci a organizovanému zločinu. Etnické menšiny v Černé hoře žijí navzájem v míru a pokoji a země úspěšně rozvíjí dobré sousedské vztahy. Proto EU a Černá Hora podepsaly dohodu o stabilizaci a přidružení. Hlasoval jsem pro toto usnesení, protože správně naznačuje další kroky při reformování Černé Hory. Je nutné pokročit s vytvářením právního státu, pokračovat v provádění reforem veřejné správy, zlepšovat schopnosti pracovníků ve veřejném sektoru, změnit volební zákon a posilovat občanskou společnost a nezávislé sdělovací prostředky. Je důležité, aby tato země zachovala tempo a pokračovala v práci, kterou započala.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Černá Hora se v prosinci 2010 stala jednou z oficiálních kandidátských zemí na přistoupení k Evropské unii, ale dosud nebylo stanoveno datum zahájení příslušných jednání. Podporuji duch usnesení tam, kde oceňuje vládu Černé Hory v souvislosti s tím, že reformám spojeným s integračním procesem věnuje prioritní pozornost, a nehledě na problémy, které ještě je třeba vyřešit, vyjadřuje naději, že oficiální jednání začnou ještě v průběhu tohoto roku. Z hlediska přibližování Balkánu k Evropské unii je Černá Hora zemí s nejlepší sociálně politickou situací. Proto jsem hlasoval pro toto usnesení, neboť si myslím, že přistoupení Černé Hory a dalších balkánských zemí k Evropské unii má pro Evropu zásadní strategický význam z hlediska stability samotné toto oblasti, jejího vlastního rozvoje a zdrojů, jež nabízí.

  Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Uznávám úsilí, které bylo vynaloženo Černou Horou, zejména v oblasti právních reforem, boje proti korupci a boje proti diskriminaci v nejrůznějších podobě, ale chtěl bych zdůraznit, že v této práci je nutné pokračovat a zintenzivnit ji. Existuje však ještě celá řada otázek, které vyžadují zvláštní pozornosti. Mám na mysli zejména hospodářské otázky a potřebu provedení nových strukturálních změn, a to i přes úspěch hospodářských reforem, které si vyžádala finanční krize. Nakonec bych si dovolil jednu poznámku týkající se otázky, která je mi drahá: potřeby zlepšit kvalitu právních předpisů, které jsou navrhovány v parlamentu.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Celkově je tato zpráva kvalitní a dobře vyvážená. Zpráva se věnuje všem podstatným oblastem politiky. Černá Hora, která se v prosinci 2010 stala kandidátskou zemí, stále ještě čeká na zahájení jednání. Zpráva tuto skutečnost kritizuje v odstavci 2: „vyjadřuje politování nad oddělováním statusu kandidátské země od práva na zahájení jednání a zdůrazňuje, že rozhodnutí zahájit tato jednání by nemělo být bezdůvodně či nepřiměřeně odkládáno“. Zpravodaj očekává, že jednání začnou po zveřejnění zprávy o pokroku za rok 2011. Některé zajímavé body se týkají nástroje pro předvstupní pomoc (odstavec 5), svobody informací (odstavec 8), organizovaného zločinu (odstavec 14) a boje proti diskriminaci (odstavce 17–22). Mnoho odstavců je věnováno otázce boje proti diskriminaci a dotýkají se všech relevantních aspektů, jako jsou Romové, Aškalové, Egypťané (odstavce 17 a 22), gayové, lesbičky, bisexuálové a transsexuálové (odstavec 17), ženy a domácí násilí (odstavec 17–19), etnické otázky (odstavec 21) a občanská společnost (odstavce 5, 10, 23, 24 a 32). Zpráva se celkově velmi pozitivně vyjadřuje o úloze organizací občanské společnosti a věnuje této otázce mnoho odstavců. Nejdůležitější jsou odstavce 23, 24 a 32.

V těchto odstavcích zpráva „připomíná, jak důležité jsou pro demokracii aktivní a nezávislé organizace občanské společnosti“ a „vyzývá vládu Černé Hory, aby úzce spolupracovala a vstupovala do pravidelného dialogu s nevládními organizacemi“.

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) Od chvíle, kdy se Černá Hora dne 17. prosince 2010 oficiálně stala kandidátskou zemí na přistoupení v Evropské unii, se vláda této země okamžitě začala přednostně věnovat reformám, jež mohou urychlit proces evropské integrace.

Zbývá ještě vyřešit některé problémy, jako je volební reforma a reforma veřejné správy a právního systému, ale ve zprávě se jasně uvádí, že Černá Hora činí pokrok. Itálie plně podporuje evropské aspirace této země, neboť se domnívá, že přistoupení Černé Hory a západního Balkánu odpovídá základnímu zájmu EU, neboť napomáhá stabilitě, regionální spolupráci a rozvoji ve velmi důležité geografické oblasti našeho kontinentu.

  Catherine Stihler (S&D), písemně. – Hlasovala jsem pro toto usnesení, které je pro udělení Černé Hoře statusu kandidátské země na přistoupení k Evropské unii. Poukazuje také na otázky rovnosti a korupce, které je nutné s Černou Horou řešit, a vyzývá k opatřením, které je nuto k řešení těchto problémů přijmout.

  Angelika Werthmann (NI), písemně. – (DE) Hlasovala jsem pro návrh usnesení, protože zpráva zcela jasně uvádí, že od získání nezávislosti v roce 2006 učinila Černá Hora velký pokrok ve vnitřních reformách. Nesmíme však být slepí ke skutečnosti, že jako vždy existují závažné problémy s korupcí a organizovaným zločinem, svobodou projevu a diskriminací. Zároveň však zpráva vysvětluje, že vláda Černé Hory je připravena tyto problémové oblasti efektivně řešit a přijala balíček vhodných a přiměřených opatření.

  Iva Zanicchi (PPE), písemně. – (IT) Hlasovala jsem pro, protože si myslím, že proces evropské untegrace v Černé Hoře může posloužit základnímu strategickému zájmu Evropské unie, a sice podpoře a úsilí o zajištění stability a rozvoje ve velmi důležité strategické oblasti našeho kontinentu. Zároveň toto přistoupení může posílit boj proti organizovanému zločinu, který má původ v oblasti Balkánu. Nutno také zdůraznit, že během procesu přibližování zemí Balkánu k Unii existuje v Černé Hoře dlouhodobě silný domácí konsensus ohledně evropské perspektivy a tato země projevuje zralý a smířlivý postoj k sousedním státům.

Zpráva: Lívia Járóka (A7-0043/2011)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože hodnoty evropské integrace vyžadují, aby v EU neexistovaly předsudky a diskriminace, aby mohla být dodržována lidská práva. Tato diskriminace je umocněna současnou hospodářskou krizí a integraci romského obyvatelstva je třeba chápat jako společnou odpovědnost evropských orgánů, členských států a regionů, s využitím všech zdrojů, které má EU k řešení této situace k dispozici.

Komise by měla hrát v tomto procesu vedoucí úlohu, přičemž zvláštní důraz by měla klást na žádosti o technickou pomoc a především by měla představit strategii, která jako prioritní oblasti zahrnuje ochranu lidských práv, právo na vzdělávání a odbornou přípravu, kulturu, zaměstnanost, sport, adekvátní bydlení, zdravotní péči a lepší hygienická zařízení pro romské obyvatelstvo. Navíc je třeba usilovat o zvýšení politické a občanské účasti Romů, počínaje těmi nejmladšími.

  Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. – (LT) Hlasovala jsem pro toto usnesení o strategii EU pro začleňování Romů. Romové jsou největší etnickou menšinou v Evropě, zároveň jsou ale také velmi izolovaní, a proto jsou téměř odříznuti od národních ekonomik. Souhlasím s názorem zpravodajky, že začlenění Romů je nezbytnou investicí, protože je levnější Romy začlenit do společnosti, než udržovat jejich nevyhovující sociální a ekonomické podmínky. Dalším důležitým rozměrem, který bych chtěla zdůraznit, je skutečnost, že celkové začlenění Romů je v zásadě otázkou lidských práv. Velká část evropských Romů se potýká s tak nevyhovujícími podmínkami (jsou téměř zcela odříznuti od hospodářství, a tím dochází k tomu, že jsou jim upírána jejich základní lidská práva), že posílení jejich sociálního začlenění nelze uskutečnit v rámci obecných úprav politiky, ale musí být pojato jako odstranění jednoho z největších nedostatků v provádění ústavních a lidských práv v Evropě. Schválením této strategie učinil Evropský parlament první krok směrem k podpoře sociálního a ekonomického začleňování Romů a Rada a Komise nyní musí přijmout nezbytná opatření, aby zajistily úspěšné provádění této strategie.

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) V Evropské unii žije přibližně 10–12 milionů Romů. Mnozí trpí diskriminací a sociálním vyloučením. Jsou z větší části evropskými občany a EU musí vytvořit strategii pro jejich integraci. Proto jsem hlasovala pro tento text. Poskytuje akční plán založený na základních hodnotách rovnosti, přístupu k právům, nediskriminaci a rovnosti mezi ženami a muži a na dostupných prostředcích ze strukturálních fondů.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Situace Romů v EU je poměrně složitá. Velká část 10–12 milionů Romů v Evropě trpí systematickou diskriminací, a potýká se proto s nesnesitelnou mírou sociálního, kulturního a ekonomického vyloučení a také porušování lidských práv. Kromě toho značná část romské komunity žije v regionech, které patří k nejméně ekonomicky a sociálně vyspělé v Unii, a romské děti proto nemají často přístup ke vzdělání a odborné přípravě, což později vede k tomu, že jsou tito lidé diskriminováni na trhu práce a brání jim to v integraci do společnosti. EU vytvořila řadu užitečných nástrojů, mechanismů a fondů na podporu začlenění Romů, které jsou však rozesety v různých politických oblastech, a jejich dopad a přínos tedy zůstává omezený. Souhlasím s tím, že členské státy musí zlepšit provádění strategie EU pro začleňování Romů a zajistit úplné provedení a používání všech souvisejících směrnic a předpisů EU, a zabránit tak segregaci a diskriminaci Romů.

  Regina Bastos (PPE), písemně. – (PT) Evropská charta základních práv zakazuje diskriminaci na základě pohlaví, rasy, barvy pleti nebo etnického nebo sociálního původu, genetických vlastností, jazyka, náboženského vyznání či víry, politického nebo jiného smýšlení, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace, jakož i na základě státní příslušnosti. V Evropě je přibližně 10–12 milionů Romů, z nichž většina jsou evropskými občany, kteří trpí systematickou diskriminací a kteří se stali oběťmi netolerance. Integrace Romů je povinností všech členských států a evropských orgánů.

Tato zpráva vyzývá členské státy, aby spolupracovaly s Evropskou unií a zástupci romské komunity s cílem vytvořit integrovanou politiku pomocí dostupných zdrojů v rámci Evropské unie a v rámci stávajících strukturálních fondů na podporu integrace romské komunity, protože levnějším řešením je Romy integrovat než udržovat jejich nevyhovující sociální a ekonomické podmínky. Harmonická integrace romských komunit vyžaduje účast všech: samotných Romů i jejich hostitelských komunit. Proto jsem tuto zprávu podpořila.

  Jean-Luc Bennahmias (ALDE), písemně. – (FR) Přijetí zprávy paní Járókové velkou většinou je další politický signál, který potvrzuje, že Evropská unie si je vědoma své odpovědnosti vůči této etnické menšině, která je největší a zároveň i nejvíce perzekuovanou menšinou v Evropě. Zpráva zdůrazňuje prioritní oblasti, které musí být ve strategii uvedeny, jako je boj za dodržování základní lidských práv Romů. Tato strategie se musí zaměřit na vzdělávání, ale musí také zabránit extrémní marginalizaci a předejít šíření nerovností. Strategie musí rovněž stanovit inovativní způsoby, jak Romům zajistit skutečný přístup na trh práce a cenově dostupné, slušné bydlení.

Nynější výzvou, jak je uvedeno ve zprávě, je zajistit plné čerpání a využívání finančních prostředků EU způsobem, který bude pro Romy přínosný. Nástroje pro to bezpochyby existují, ale jsou využívány obzvláště špatně.

Začleňování Romů do společnosti je pro Evropu důležitou záležitostí. Nyní je na Evropské komisi, aby na základě našeho dnešního hlasování vytvořila konečné návrhy. Unie musí respektovat princip subsidiarity a přitom důsledně plnit svoji úlohu hybné síly a spojit se zúčastněnými subjekty na všech úrovních, aby zvýšila pozitivní vliv finančních prostředků EU a aby se Romové konečně stali plnohodnotnými evropskými občany.

  Mara Bizzotto (EFD), písemně. – (IT) Zpráva o začleňování Romů v podstatě nezohledňuje problémy v oblasti sociální integrace Romů, vezmeme-li v úvahu fakt, že často je to právě romská komunita, kdo se nechce integrovat do sociální struktury našich zemí.

Jedná se o kulturní faktor, který nelze popřít nebo ignorovat: Romové mají své vlastní tradice a obvyklý způsob života, což ztěžuje jejich integraci do sociálního prostředí, pro něhož jsou typické velmi odlišné postupy, životní styl a návyky. Je tedy skutečností, že každá politika týkající se integrace Romů se bude muset vypořádat s tímto problémem: s jejich skutečnou touhou nebo ochotou k integraci.

Docela mimo sociologické úvahy musím připomenout, že s ohledem na tyto a další problémy budou politiky navrhované ve zprávách o romských komunitách vyžadovat obrovské čerpání finančních prostředků ze strany EU a členských států, aniž by přitom nakonec bylo dosaženo požadovaného výsledku. Řečeno bez obalu se tak dělo doposud a neexistuje důvod se domnívat, že se situace od nynějška změní. Proto jsem hlasovala proti zprávě.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. – (LT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože Romové žijící v Evropě potřebují podporu Evropské unie (EU). Strategie EU pro začleňování Romů navrhuje stanovení povinných minimálních standardů vzdělávání, zaměstnanosti, bydlení a zdravotní péče. Nicméně významná část evropských Romů čelí natolik nevyhovujícím podmínkám, že jsou téměř zcela odříznuti od ekonomiky, což vede k tomu, že jsou jim odpírána základní lidská práva. Strategie navrhovaná Evropským parlamentem proto upřednostňuje zaměstnávání Romů a zlepšení vzdělávání, bydlení a sociálního zabezpečení. Je důležité zajistit odstranění segregace romských dětí ve školách a třídách. Je také velmi důležité podpořit Romy, aby se zapojili do všech oblastí veřejného a politického života a podíleli se na práci nevládních organizací. Za účelem provádění strategie pro začleňování Romů je nezbytné, aby tato strategie byla především interní strategií EU, a obecný dohled nad prioritními oblastmi a cíli musí být v rámci struktur Společenství, přičemž musí být vypracována výroční zpráva o pokroku strategie a hodnocení výsledků.

  Sebastian Valentin Bodu (PPE), písemně. – (RO) Těch 10–12 milionů Romů by mělo mít k dispozici minimální standardy na úrovni EU, tak aby měli přístup k zaměstnání a vzdělání. Usnesení Evropského parlamentu, které se snaží ovlivnit budoucí strategii pro začleňování Romů, nabízí lepší ochranu základních práv i navýšené finanční prostředky EU. Rumunsko si je velmi dobře vědomo problémů, ale i pohodlnosti této menšiny. Evropská unie by měla vědět, že v této etnické skupině existuje velmi vysoký stupeň odporu ke změně, včetně sociálního začlenění. Romové jsou již po staletí oběťmi diskriminace, ale zároveň i sebevyloučení. Toto hodnocení je velmi spravedlivé, ale je třeba si uvědomit, že řešení, s nimiž přicházíme, jsou velmi často nedostatečná, nebo nejsou Romům srozumitelná.

Budoucí strategie EU pro romskou menšinu musí samozřejmě zdůraznit dodržování a prosazování základních práv na práci, bydlení, zdraví a zejména na vzdělání, a to i přes odpor rodičů. Nikdo však nemůže očekávat, že ke změně dojde rychle. Bude potřeba pravděpodobně několik generačních výměn, aby tato menšina přijala určitá pravidla společenského soužití.

  Jan Březina (PPE), písemně. – (CS) Základním předpokladem vypracování jakékoli smysluplné strategie pro začleňování Romů je shromažďování a poskytování údajů týkajících se sociálně-ekonomické situace Romů (hlavně vzdělání, zdraví, bydlení a zaměstnanosti). Členské státy i mezinárodní organizace (MOP a OECD) by se proto měly na tyto otázky podrobněji zaměřit, a pomoci tak stanovit konkrétní cíle týkající se např. procenta romské komunity, které dokončí střední a vysokoškolské vzdělávání nebo které je zaměstnáno ve veřejné správě nebo je zastoupeno v různých oblastech společenského a politického života. Je potom na Evropské komisi, aby na základě těchto údajů stanovila jasnou a proveditelnou strategii EU pro začleňování Romů. Je na zvážení, zda by v rámci politiky soudržnosti neměla být vytvořena výkonnostní prémie pro strategii EU pro romskou menšinu. V každém případě je třeba vypracovat účinnější metodiky sledování způsobu čerpání prostředků EU určených speciálně pro okrajové skupiny obyvatelstva.

V zájmu začleňování Romů je také třeba lépe využívat dotačních možností, které poskytují program PROGRESS, program celoživotního učení, kulturní program (2007–2013) a program veřejného zdraví (2008–2013). Komise by v této souvislosti měla EP poskytnout seznam projektů ve prospěch Romů, které financovala od roku 2000, a uvést, jakých bylo v rámci projektů dosaženo výsledků.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Jsem potěšena odhodláním, které dala najevo EU stanovením závazných norem, jež zaručují romské komunitě přístup ke vzdělání, zaměstnání, bydlení a zdravotní péči. Tato iniciativa se zabývá nejen lidskými hodnotami, které jsou součástí sociálního začleňování národnostních menšin, ale i ekonomickým pokrokem, který byl stimulován poklesem nezaměstnanosti. Souhlasím s opatřeními navrženými v rámci této strategie integrace, zejména s bojem proti nehlášené práci a se zvýšením počtu romských učitelů. Je důležité, aby se procesu integrace účastnilo i samotné Společenství, aby tak zajistilo trvale udržitelný rozvoj zevnitř ven, což povzbudí touhu po pozitivní roli ve společnosti, namísto toho, aby to bylo stanoveno jako úkol. Tento proces by se měl zaměřit také na všechny formy porušování základních práv se zvláštním zřetelem na sociální vyloučení a diskriminaci ve veřejném životě.

  Françoise Castex (S&D), písemně. – (FR) Problematika začleňování Romů je velkou výzvou, kterou Evropská unie musí začít řešit. Tato zpráva míří správným směrem, protože ukazuje vůli Evropského parlamentu plně přispívat k tomuto cíli.

  Nessa Childers (S&D), písemně. – Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože 10–12 milionů Romů v Evropě by mělo využívat závazných minimálních standardů na úrovni EU s cílem zlepšit jejich přístup k zaměstnání, vzdělání, bydlení a zdravotní péči. Usnesení, které se snaží ovlivnit nadcházející strategii Komise pro začleňování Romů, požaduje také lepší ochranu základních práv a využívání finančních prostředků EU. Doufám, že vlády zemí EU budou na toto důrazné poselství Parlamentu nyní reagovat.

  Carlos Coelho (PPE), písemně. – (PT) Podporuji zpravodajku paní Járókovou v tom, že prosazuje koordinovanou politiku EU, jež doplní stávající právní předpisy, s cílem podpořit integraci evropských občanů, kteří patří do skupiny romského etnika – podle odhadů Rady čítající 10 až 16 milionů, která zahrnuje přijetí protirasistických a protidiskriminačních opatření. Mělo by být zajištěno také provádění a řádné uplatňování této politiky. Měla by však také být přijata opatření umožňující reagovat na specifické potřeby Romů a podpořit jejich sociální a ekonomické začlenění, jako je například právo na práci, bydlení, vzdělání, zdravotní péči a další.

Kromě humanitárního aspektu romské integrace by to mělo umožnit také zvýšení pracovních sil na podporu sociálního zabezpečení a snížit sociální a zdravotní výhody garantované státem těm, kdo žijí v chudobě, nemluvě o možnosti snížit sazby za trestné činy. Integrace by měla zohledňovat ochranu dětí a měla by respektovat zákony. Pro společný evropský problém je potřeba společné evropské řešení s integrovaným přístupem napříč odvětvími, které umožní poskytovat pomoc a provádět konkrétní zásahy v nejméně rozvinutých oblastech a v oblastech se závažnými strukturálními nevýhodami.

  Marielle De Sarnez (ALDE), písemně. – (FR) Právě jsme velkou většinou přijali strategii EU pro začleňování Romů. Jedná se o silný politický signál, který potvrzuje, že Evropská unie si je vědoma své odpovědnosti vůči této menšině, jež je největší a zároveň nejvíce perzekvovanou menšinou v Evropě. Evropská unie a členské státy se musí přímo vypořádat s ostudnou segregací, kterou Romové trpí. Tato zpráva zdůrazňuje důležitost dodržování základních práv Romů a zejména přístup ke vzdělání. Aby se zabránilo jakémukoli riziku marginalizace, je také důležité provádět inovační politiky týkající se skutečného přístupu k zaměstnání a umožnit těmto lidem, z nichž drtivá většina je v Evropě trvale usazena, přístup k důstojnému a cenově dostupnému bydlení. Existují fondy EU. Musí být používány způsobem, který bude pro Romy přínosem. Nyní je na Evropské komisi, aby na základě návrhů v této zprávě vypracovala konečná opatření uceleným způsobem vycházející ze zásady subsidiarity a s jediným cílem: zajistit, aby se Romové stali plnoprávnými evropskými občany.

  Karima Delli (Verts/ALE), písemně. – (FR) Parlament přijal dobrý text. Tento text klade důraz na důležitou roli Evropy v zajištění sociálního začlenění Romů v rámci Evropské unie, s použitím této strategie na místní úrovni. Zpráva zdůrazňuje, že strategie pro Romy je možná pouze ve spolupráci s členy této komunity – stručně řečeno musíme nejprve pracovat „s“, a pak teprve „pro“. Romové by se proto měli účastnit každého rozhodování.

Text upozorňuje na obtížné životní podmínky, diskriminaci a problémy v oblasti přístupu k základním službám, jimiž Romové trpí. Poukazuje na to, že je třeba zajistit dodržování svobody pohybu evropských občanů. Z hlediska sociálního začleňování zmiňuje také důležitost sociální ochrany, odborné přípravy, vzdělávání a veřejných služeb. Odsuzuje, že nebyly vyčleněny dostatečné finanční prostředky, když by tyto prostředky mohly být dobře využity. Nevýhodou této zprávy je však skutečnost, že konzervativci v Evropském parlamentu trvají na tom, aby byla zmíněna potřeba bojovat proti tzv. „dlouhodobé závislosti“ Romů na systému sociálních dávek. To je skandální předsudek zaměřený opět na marginalizaci romské komunity.

  Anne Delvaux (PPE), písemně. – (FR) Jsem ráda, že Evropský parlament přijal drtivou většinou zprávu paní Járókové. Ve zprávě se uvádí, že je třeba bojovat proti vyloučení a diskriminaci Romů, podporovat jejich sociální, kulturní a hospodářskou integraci, lepší ochranu jejich základních práv a lepší využití evropských fondů. Parlament definoval své priority, o nichž panuje shoda. Parlament požaduje, aby byl pro tuto oblast vytvořen akční plán EU, chce, aby byly využívány fondy EU, a navrhuje přijmout krizovou mapu ukazující místa, kde jsou soustředěni Romové. Pokud jde o konkrétní opatření, lze zmínit přístup ke vzdělání, což je prioritou jak pro Romy, tak pro všechny ostatní. Dále musíme kontrolovat využívání finančních prostředků EU, abychom zajistili, že se peníze opravdu dostanou k příjemcům, pro něž jsou určeny.

Parlament rovněž důrazně žádá, aby byly vytvořeny orgány EU pod vedením nynější pracovní skupiny zabývající se problematikou Romů s cílem poskytnout finanční pomoc EU příslušným místním iniciativám a včas zjistit zneužití finančních prostředků a informovat o takových případech. Dále by měl být rozšířen rozsah finančních prostředků na projekty zaměřené na zlepšení veřejných služeb.

  Ioan Enciu (S&D), písemně. – (RO) Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože si myslím, že strategie na úrovni EU pro integraci romské menšiny je pozitivním a vítaným krokem. Tato komunita potřebuje vzhledem k přetrvávajícím problémům v oblasti sociální a ekonomické integrace a k určité míře mobility jejích členů zvláštní pozornost na evropské úrovni. Myslím si však, že je stále potřeba vyvíjet maximální úsilí. Strategie a akční plány na integraci Romů byly a jsou k dispozici na každé úrovni, ale chybí právě jejich řádné provádění. Má-li být tato nová strategie úspěšná, musí být prováděna co nejvhodnějším způsobem. Proto si myslím, že základem pro budoucí provádění strategie musí být strukturovaný dialog mezi romskými komunitami, neziskovým sektorem a místními orgány.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože jsem přesvědčena, že začlenění Romů není jen morální povinností nebo závazkem Evropské unie v oblasti lidských práv. Řada studií dokazuje, že vyloučení těchto občanů má pro členské státy sociální a ekonomické náklady. Sociální začleňování Romů je nezbytnou investicí a v dlouhodobém horizontu bude mít finanční přínos.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Romové jsou historicky terčem diskriminace a nepřátelství ze strany většiny obyvatel členských států. Stále přetrvává také značná diskriminace v rámci samotné romské komunity a strategie se to musí snažit co nejdříve napravit, a nikoli jen prostě skrývat. Domnívám se, že strategii EU pro integraci Romů, tak jako pro jakoukoli jinou znevýhodněnou etnickou menšinu, je třeba uvítat.

Domnívám se také, že strategie má naději na úspěch, pokud bude podporována aktivním zapojením lidí, které chce integrovat. Bez účasti, interakce a nasazení všech zúčastněných subjektů v tomto společném úsilí existuje riziko, že strategie nebude nic jiného než jen prohlášení o dobrých úmyslech. Je potřeba ještě hodně pracovat na tom, aby byl zvrácen trend diskriminace vůči Romům. Doufám, že úspěch strategie nakonec ospravedlní pomalost odstraňování diskriminace.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Tato zpráva se týká vytváření strategie EU pro začleňování Romů. Jedná se o velmi užitečný a povzbudivý dokument, který byl vypracován společně Komisí a Parlamentem a jehož doporučení se týkají cílů stanovených ve strategii Evropa 2020 souvisejících se snižováním chudoby a bojem proti sociálnímu vyloučení s cílem povzbudit růst podporující začlenění v rámci celé EU. Romské obyvatelstvo má na rozdíl od jiných etnických skupin velmi dynamický demografický vývoj a v některých státech, jako je Maďarsko, se očekává, že do roku 2050 bude tvořit více než 50 % ekonomicky aktivního obyvatelstva. Jejich integrace je proto nezbytná nejen z etického hlediska, protože se jedná o otázku lidských práv, ale i z hlediska udržitelnosti systémů sociálního zabezpečení. Ukázalo se, že nepředstavuje náklady, ale spíše „nezbytnou investici, která je z dlouhodobého hlediska finančně rentabilní“. Někdy jsou náklady na vyloučení větší než náklady na začlenění, vezmeme-li v úvahu výhody, které to přináší. Vítám přijetí této zprávy a vítám doporučení, aby Komise převzala úlohu dohledu a sledování souladu členských států s touto strategií.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Přijaté usnesení podporuje přijetí strategie EU pro integraci Romů a také vypracování komplexního akčního plánu založeného na základních hodnotách rovnosti, uplatňování práv, nediskriminace a rovnosti. Cílem je zajistit, aby měla romská komunita skutečný přístup ke vzdělání, práci, bydlení, zdravotní péči a kultuře. Vhodná je i zmínka o evropských programech a finančních prostředcích, které mohou být využity pro sociální a ekonomickou integraci Romů vzhledem k tomu, že jsou málo využívané. Toto usnesení je o to důležitější, že je všeobecně známo, že Romové jsou terčem politováníhodné a nepřijatelné diskriminace v řadě zemí EU, například ve Francii a jiných členských státech.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Je všeobecně známo, že v různých zemích EU dochází k diskriminaci Romů. Jen v poslední době byly problémy ve Francii a dalších zemích EU, které by se mohly zhoršit pod záminkou ekonomické a sociální krize. Zpravodajka, která je romského původu, se proto snaží Parlament o této situaci uvědomit.

V této souvislosti usnesení, které bylo dnes přijato, zastává názor, aby Komise navrhla a Rada přijala strategii EU na podporu integrace Romů a akční plán na evropské úrovni, který bude významný a komplexní na různých úrovních a který bude vycházet ze základních hodnot rovnosti, uplatňování práv, nediskriminace a rovnosti mezi muži a ženami.

Podobně je třeba připomenout, že existují evropské programy a prostředky, které mohou být použity pro sociální a ekonomickou integraci Romů, ale mají-li být řádně použity, je potřeba zlepšit komunikaci na všech úrovních. Cílem je zajistit, aby měla romská komunita skutečný přístup ke vzdělání, práci, bydlení, zdravotní péči a kultuře.

  Lorenzo Fontana (EFD), písemně. – (IT) Řešení problémů největší etnické menšiny v Evropě vyžaduje pragmatismus, a nikoli nějaký falešný srdceryvný liberalismus. Hovoříme o udělení romské menšině celé řady práv, které velmi mnoho občanů může využívat jen díky každodenním obětem. Nemyslím si, že si podporu zaslouží evropská strategie či rozhodnutí, protože v rámci tohoto jevu jsou také obrovské rozdíly mezi jednotlivými členskými státy. Některé země se nacházejí v objektivně obtížné situaci, zatímco jiných se tento jev dotýká jen stěží. Proto si myslím, že by bylo účinnější uplatňovat zásadu subsidiarity. Z tohoto důvodu nemám v úmyslu tomuto textu, který byl předložen, dát svou podporu.

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Zřídkakdy se zpráva Evropského parlamentu dostala tak blízko k šílenství. Protože strategie pro začleňování Romů obsahuje systematickou podporou malého počtu obyvatel ve všem a všude, povinné kvóty ve všech oblastech, včetně rozhodovacích orgánů a podniků, a systematické veřejné financování jejích údajných potřeb, včetně bydlení. Tato menšina má být samozřejmě často obětí záludné diskriminace a nikdo nikdy nezpochybňuje vlastní odpovědnost. Je třeba říci, že zpravodajka je sama součástí této menšiny, což dokazuje, že není tak utlačována jako ostatní. Upřímně řečeno je to trochu jako pověřit Číňana, aby definoval evropskou politiku na ochranu obchodování.

Abych se však vrátil k projednávanému tématu: kteří jiní evropští občané, přestože jsou oběti chudoby a nejistoty a jsou ve své vlastní zemi vyloučeni ze sociálních dávek, jež byly přednostně přiděleny jiným, vás také tak hluboce znepokojují? Právě v této systematické diskriminaci evropských občanů a na jejich úkor je potřeba hledat důvody pro jejich rostoucí odmítání bruselského systému.

  Nathalie Griesbeck (ALDE), písemně. – (FR) Evropský parlament přijal tento týden velkou většinou zprávu o strategii EU pro začleňování Romů: je to jen další politický signál, který potvrzuje, že Evropská unie si je vědoma své odpovědnosti vůči této etnické menšině, která je největší a zároveň i nejvíce perzekuovanou menšinou v Evropě. Zpráva zdůrazňuje prioritní oblasti této strategie: základní práva Romů, nerovnosti, boj proti diskriminaci, vzdělávání, přístup k zaměstnání, trh práce, přístup k bydlení a tak dále. To vše jsou oblasti, na kterých je potřeba pracovat. Co se mne týče, zdůraznila jsem nutnost věnovat při přípravě takové strategie ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci zvláštní pozornost dětem a mládeži. Zpráva také poukazuje na zneužívání evropských fondů pro začleňování Romů: administrativní průtahy a zátěž, nedostatečnou informovanost, nedostatek účasti ze strany místních orgánů atd., to vše jsou problémy, na které musí členské státy, místní orgány, zúčastněné strany a ostatní reagovat, aby bylo zajištěno plné čerpání těchto evropských fondů. Tato strategie bude muset být později utvářena v každém členském státě, a proto bude hodnocena na místní úrovni.

  Sylvie Guillaume (S&D), písemně. – (FR) Otázka začlenění Romů je skutečně evropským problémem, a proto musí Evropská unie bojem proti stereotypům jít až ke kořenům diskriminace romské komunity s cílem zajistit rovný přístup Romů k zaměstnání, bydlení, zdravotní péči a vzdělání. Jsem proto ráda, že se Evropský parlament pustil do této záležitosti a přijal tuto zprávu, jejímž cílem je dát Komisi podnět k zamyšlení. Tato zpráva odsuzuje skutečnost, že členské státy zneužívají evropské finanční prostředky, které by měly být věnovány na projekty pro začleňování Romů. Doufám však, že Komise půjde hlouběji a přinutí členské státy, aby objasnily, jak tyto finanční prostředky využívají.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro tento dokument, přestože se domnívám, že tato zpráva by měla být odmítnuta. V současné době není nutné posílit strategii, která se věnuje pouze jedné skupině. Spíše potřebujeme účinné nouzové strategie zaměřené na řešení problematiky legálního a nelegálního přistěhovalectví s cílem zajistit především ekonomickou stabilitu, zaměstnanost, bezpečnost, veřejný pořádek a spravedlnost pro všechny evropské občany, kteří jsou součástí členského státu z demografického, kulturního, tradičního, historického a ekonomického hlediska.

  Cătălin Sorin Ivan (S&D), písemně. – (RO) Evropský přístup k romské problematice byl a stále je nedostačující. Zpráva, kterou vypracovala Lívia Járóková z Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, společně s příspěvky z jiných přidružených výborů, by mohla být novým impulsem pro řádnou strategii integrace Romů, kterou očekáváme příští měsíc od Komise.

Pevně věřím, že všichni toužíme po tom, aby pro romskou komunitu nastala skutečná změna a abychom jí nabídli všechny předpoklady pro sociální začlenění. Proto se musíme zaměřit na politické a finanční nástroje, které máme k dispozici, a přijmout přímá opatření v klíčových oblastech, jako je školství a zdravotnictví.

Nezbytná je také spolupráce na všech úrovních, od evropské k místní, protože bez jednání ve vzájemné shodě dochází k plýtvání prostředky. Romové musí být do tvorby politik zapojeni. Proto musíme najít řešení, abychom se dostali do kontaktu s těmi, kteří jsou spojnicí rozhodovací úrovně s úrovní prováděcí.

Závěrem chci říct, že musíme uznat důležitost poselství, které touto zprávou vysíláme. Neměli bychom však zapomínat, že již byla vyslána řada poselství a nyní nastal čas na konkrétní kroky.

  Jarosław Kalinowski (PPE), písemně. – (PL) Romové jsou jedním z kulturně nejbohatších národů světa. Svou přítomností zvyšují rozmanitost scenérie mnoha různých zemí. Stereotypy a diskriminace však Romům škodí a bohužel nepomáhají při navazování dialogu – přitom dialog je nezbytný. Žijeme vedle sebe a musíme se alespoň navzájem akceptovat, abychom mohli s fenoménem vyloučení skoncovat. Proto je třeba podporovat vzdělávání, aby neexistovaly překážky výuky romských dětí v evropských školách probíhající společně s ostatními dětmi. Je také nutné podporovat iniciativy, které Romům umožní legální zaměstnání a snadnější aklimatizaci v zemi, ve které v současné době žijí. Bojíme se toho, co neznáme. Budeme-li vědět o bohatství romské kultury a zvyků více, proběhne začlenění určitě rychleji.

  Timothy Kirkhope (ECR), písemně. – Skupina ECR plně podporuje začlenění a integraci Romů v rámci členských států a Evropské unie. Rovný přístup k sektoru veřejných služeb a trhu práce a ochrana před diskriminací jsou nezbytné pro všechny lidi, bez ohledu na rasu, národnost nebo dědictví. Rovněž důrazně podporujeme cíle zprávy týkající se lepšího využívání a rozdělování fondů EU tak, aby to plně podporovalo Romy. Avšak některé části zprávy, které se týkají zdravotní péče, vzdělání a zaměstnanosti, jsou oblastmi, které by podle našeho názoru měly být legislativně řízeny členskými státy.

  Giovanni La Via (PPE), písemně. – (IT) Dnešní hlasování pro usnesení o strategii Evropské unie pro začleňování Romů by mohlo představovat užitečnou podporu prosazování nediskriminace v členských státech a také pobídku zavést nástroje na ochranu Romů. To se týká zejména nejvíce ohrožených skupin, v souladu s ustanoveními Charty EU v oblasti základních práv. Myslím si, že dalším cílem, kterého má být dosaženo za účelem provádění skutečné a významné politiky začleňování Romů, je definování účinných ekonomických nástrojů. Dotyčné usnesení se zabývá zvláště důležitým problémem – i pro mou vlastní zemi – a usiluje o řádnou integraci Romů tak, aby se umožnilo jejich skutečné zapojení do hospodářského, sociálního a kulturního života v zemích, kde se nacházejí, za podmínky (dodávám já) plného dodržování zásad a právních předpisů hostitelského státu. Podporuji požadavek, aby Komise přijala vedoucí úlohu při vytváření jednotné strategické koordinace ve spolupráci s členskými státy, a to vytvořením pracovní skupiny, která bude stálým orgánem odpovědným za dohled a koordinaci této problematiky.

  Petru Constantin Luhan (PPE), písemně. – (RO) Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože vítám její nesmírně důkladný pohled na složitost problematiky romské komunity v EU. Dokonce se odvažuji říct, že když bude vyřešena většina těchto problémů, bude to znamenat, že bude vyřešeno i velké množství problémů, kterým čelíme v současné době jako evropská společnost. Chtěl bych jen zmínit, jakým způsobem by mohly být využívány strukturální fondy na podporu priorit strategie EU pro začleňování Romů. Domnívám se, že je potřeba vyhradit značné finanční prostředky na hospodářský a sociální rozvoj těchto komunit. Tam, kde je zásahům věnována nedostatečná podpora z hlediska financí nebo vhodného období, takže nemohou mít očekávaný dopad, nebude dosaženo účinků, které v současné době očekáváme. Je potřeba stanovit priority, inteligentně nakládat s finančními prostředky a přijmout politický závazek. V opačném případě bude plýtváno finančními prostředky. Na základě této zprávy se zájmem očekávám další kroky, které Komise hodlá přijmout. Doufám, že tato strategie přinese přidanou hodnotu požadovanou v rámci provádění nutných opatření na evropské úrovni podporujících začleňování Romů.

  David Martin (S&D), písemně. – Vítám tuto zprávu týkající se neutěšené situace Romů – skupiny, která je v Evropské unii na samém okraji společnosti. Usnesení stanovuje praktické kroky pro zlepšení zdraví, vzdělání a dobrých životních podmínek Romů. Obsahuje opatření na zlepšení jejich přístupu na trh práce a ke slušnému bydlení. Toto usnesení je příležitostí pro lepší integraci Romů do společnosti.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Toto usnesení není opět ničím jiným než jen prohlášením. Jsem rád, že tento text odsuzuje projevy rasové nenávisti, vytváření etnických profilů, nezákonné snímání otisků prstů a nezákonné vystěhovávání a vyhošťování. Avšak nesouhlasím s tím, že máme zároveň polykat hořké pilulky: plné pravomoci Komise v této oblasti, stigmatizace Romů v textu, který tvrdí, že je brání, konkurence na trhu práce a konkurenční klastry. Tento zmatený přístup je nepřijatelný.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Evropská unie je oblastí solidarity a začlenění, proto musí dělat to, co je nezbytné, aby zabránila diskriminaci Romů a dala jim stejná práva, pokud jde o vzdělání, zaměstnání, zdravotní péči a bydlení ve všech členských státech i ve státech hodlajících vstoupit do Evropské unie. Romové by se měli věnovat dětem, kterým je obecně bráněno chodit do školy, dětem a ženám, které jsou využívány k žebrání, kdy je žebrání přijato jako životní volba a odmítána práce, a namísto práce jsou využívány systémy sociálního zabezpečení třetích zemí. Je třeba přijmout rozhodující kroky pro skoncování s diskriminací. Má-li však toho být dosaženo, Romové se nemohou sami vylučovat ze společnosti a musí pomoci se svou vlastní integrací do evropského prostoru, protože je žádoucí, aby se do něj začlenili.

  Willy Meyer (GUE/NGL), písemně. – (ES) Hlasoval jsem pro zprávu o strategii EU pro začleňování Romů. Text upozorňuje na nutnost vypracovat na úrovni EU strategii pro ochranu a integraci těchto skupin obyvatel. Zároveň vyzývá členské státy, aby přijaly a posílily účinnou legislativu proti diskriminaci – včetně vícenásobné diskriminace – ve všech oblastech života, která zaručí, ochrání a bude prosazovat základní práva, rovnost a zákaz diskriminace a právo na svobodu pohybu, včetně opatření na zvýšení informovanosti veřejnosti zaměřené na Romy a na ostatní, tak aby byly odstraněny diskriminační překážky.

  Louis Michel (ALDE), písemně. – (FR) Dnes potřebuje zhruba 10–12 milionů Romů evropská opatření na podporu sociální, kulturní a hospodářské integrace. Romové trpěli a stále trpí systematickou diskriminací, vyloučením, porušováním lidských práv a stigmatizací. Zpráva, kterou jsme právě přijali, je důležitým krokem směrem k opatřením zaměřeným na snížení marginalizace, chudoby a sociálního vyloučení.

Je však potřeba udělat ještě mnohé, aby se zabránilo diskriminaci. I když lze diskriminaci na základě etnického původu odstranit, tvrdou realitou zůstává sociální a ekonomické vyloučení většiny romského obyvatelstva. Mnoho Romů v Evropě je zcela odříznuto od ekonomiky a žije v tak špatných podmínkách, že nemůže využívat svá základní práva.

Domnívám se dále, že začleňování Romů by mělo začít v raném dětství, současně se začleněním dětí do evidence obyvatel, s přístupem ke kvalitnímu vzdělání, pomocí pro rodiče při hledání zaměstnání. Komise musí stanovit závazné minimální normy na úrovni EU, které vyžadují zapojení místních, vnitrostátních a evropských orgánů.

  Alexander Mirsky (S&D), písemně. – Oblasti, ve kterých je nutné vynaložit ze strany EU více úsilí v procesu začleňování Romů, patří mezi priority EU. Existují bohužel problémy, které se týkají vzdělání, zdravotní péče a extrémní izolace těchto lidí. Zpráva vyzývá Komisi, aby předložila strategický plán pro zavedení závazných minimálních norem na úrovni EU pro tyto priority, včetně sankcí pro členské státy, které nebudou cíle dodržovat. Nejsem sice přesvědčen, že to bude celkově úspěšné, ale hlasoval jsem pro.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Romové a Sintiové – to je politicky korektní termín, i když někteří členové těchto etnik to považují za pejorativní a chtějí, aby se jim říkalo „cikáni“ – žijí samozřejmě do jisté míry ve špatných podmínkách. Nesmíme zároveň přehlížet ani skutečnost, že nedostatek pokroku směrem k lepšímu způsobu života je spojen také s tradicemi těchto skupin, kterých se i nadále drží. V rámci typického lidumilství byly v průběhu mnoha let započaty pokusy o socializaci těchto skupin, ale všechny byly neúspěšné, protože nebyly přijaty velkou většinou těchto kočovných lidí. Evropská unie vyčlenila do roku 2013 12 miliard eur na integraci menšin a je již zcela zřejmé, že co se týče Romů a Sintů, bude to mrhání penězi.

Prolomení tohoto začarovaného kruhu brání klanová struktura i nedostatečná pravomoc úřadů zasáhnout. Naplánovaná strategie je nejen neschopná změnit cokoli podstatného, ale v některých oblastech, jako je „nediskriminace“, by dokonce mohla sama uškodit. Navíc chybí koncepce, kdy neexistuje něco jako právo být součástí systému sociálního zabezpečení. Proto tuto zprávu důrazně odmítám.

  Claudio Morganti (EFD), písemně. – (IT) Rozhodl jsem se hlasovat proti této zprávě, protože nevidím jediný důvod, proč by měla Evropská unie věnovat obrovské prostředky na začlenění Romů. V době hospodářské krize a všeobecných problémů si EU klade za cíl se ještě rychleji snažit zajistit romskému obyvatelstvu určité finanční prostředky a příznivé podmínky v řadě oblastí.

Tato etnická skupina zůstala v Evropě historicky izolovaná, často nikoli v důsledku vůle ostatních, ale jejich vlastní povahou. Vědomě zůstali na okraji, aby mohli nadále žít podle vlastních zvyků, které jsou daleko od společných hodnot a smýšlení Evropy. Byl bych raději, kdybych místo vytváření specifické evropské strategie pro začleňování Romů pracovali na evropské úrovni na skutečné společné strategii v oblasti přistěhovalectví, která se zdá být stále důležitější a nelze ji dále odkládat.

  Rareş-Lucian Niculescu (PPE), písemně. – (RO) Evropská strategie pro Romy je nepochybně absolutní nutností, protože se jedná o evropskou menšinu, která je vzhledem ke svému způsobu života zároveň charakteristická i velkou mírou přeshraniční mobility. Hlasoval jsem pro toto usnesení zejména proto, že klade důraz na úlohu dobré kvality vzdělávání a odborné přípravy jakožto faktoru ovlivňujícího osobní i profesní život lidí, a vzdělání je tudíž nejspolehlivějším řešením integrace Romů do společnosti.

  Franz Obermayr (NI), písemně. – (DE) Zatímco většina společnosti v EU rychle stárne, u Romů dochází k rychlému nárůstu počtu obyvatel. V Maďarsku, kde Romové tvoří v současné době 6–8 % obyvatelstva, přesáhnou do roku 2050 hranici 50 % práceschopného obyvatelstva. Proto je o to horší, že život Romů v EU je a vždy byl charakterizován nezaměstnaností, úrovní vzdělání, která je značně pod průměrem, organizovaným zločinem a prostitucí a také stažením se do paralelní společnosti. Postavení žen v často archaické romské společnosti je zvláště dramatické, a proto ženám ve větší míře chybí vzdělání, a jsou tedy vyloučeny z trhu práce. Zpráva, která nám byla předložena, sice některé z problémů řeší, avšak jednostranně. Integrace není jednosměrná ulice. K řešení musí přispět i Romové, musí poslat své děti do školy, zapojit se lépe do trhu práce a opustit zločinecké sklony. Proto jsem hlasoval proti zprávě.

  Justas Vincas Paleckis (S&D), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože musíme naléhavě změnit situaci, kdy ještě v 21. století trpí významná část 10–12 milionů Romů žijících v Evropě diskriminací a ekonomickou a sociální izolací. Cesta k integraci je dlouhým a komplikovaným procesem, který je přizpůsoben podmínkám jednotlivých zemí a místních regionů. Strategie Evropské unie by měla zajistit jasné cíle a prostředky financování programů. Avšak největší odpovědnost spočívá na národních vládách a místních orgánech, které znají situaci v regionu nejlépe. Školství, zdravotnictví, bytová politika a rychlejší začleňování Romů na trhu práce – to je klíč k vyřešení dlouhotrvajícího problému. Pokud by romští občané EU nebyli schopni integrovat se patřičně do společnosti členských států Evropské unie, pak by to vyslalo špatný signál o integrační politice EU obecně.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Evropská unie již roky pracuje na řešení problémů týkajících se sociální integrace a ochrany menšin. Zpráva paní Járókové o strategii pro začleňování Romů stanoví akční plán jejich sociální a ekonomické integrace s ohledem na evropský projekt, který definuje národní strategie pro řešení tohoto problému částečně na základě nákladů, které bude muset nést každý členský stát. Hlasoval jsem pro zprávu právě proto, že potřebujeme nový evropský právní rámec, který zahrnuje opatření na boj proti diskriminaci a ochranu lidských práv, s cílem integrovat Romy v jednotlivých členských státech pomocí plánu, který zaručuje jejich vzdělání a zdravotní pojištění.

  Georgios Papanikolaou (PPE), písemně. – (EL) Hlasoval jsem dnes pro zprávu Evropského parlamentu o strategii EU pro začleňování Romů. Jejich začlenění do společnosti je velmi důležitá záležitost, která se týká všech členských států obecně, ale zejména Řecka, kde podle výzkumů (Agentury EU pro základní práva) je 35 % Romů negramotných a jen 4 % Romů chodila do školy alespoň deset let. Klíčovým bodem při začleňování je vzdělávání a odstranění segregace ve školách. Vedle náležité zdravotní péče a rovných příležitostí v zaměstnání musí členské státy věnovat větší pozornost tomu, v jakém rozsahu byly fondy EU pro Romy skutečně použity ve prospěch příjemců.

  Rovana Plumb (S&D), písemně. – Víme, že 10–12 milionů evropských Romů nadále trpí závažnou systematickou diskriminací ve vzdělávání (kde jsou zejména oběťmi segregace), bydlení (zejména nucená vystěhování a nestandardní životní podmínky, často v ghettech), zaměstnání (zejména nízká úroveň zaměstnanosti) a v oblasti rovného přístupu k zdravotní péči a dalším veřejným službám a také neuvěřitelně nízké úrovně politické participace. Strategie EU pro začleňování Romů by měla zahrnovat opatření k zajištění sledování situace Romů týkající se dodržování a prosazování základních sociálních práv, rovnosti, nediskriminace a volného pohybu v rámci EU a také poskytnout možnosti vzdělání, odborné přípravy a pracovní pomoci pro dospělé, což je klíčové pro podporu přijímání a další zaměstnávání Romů s cílem zabránit dalšímu sociálnímu vyloučení.

Komise a členské státy by měly řešit specifické potřeby romských žen uplatněním hlediska rovnosti žen a mužů ve všech politikách pro začleňování Romů a poskytnutím ochrany zvláště ohroženým podskupinám. Proto žádám, aby Komise každý rok předkládala Evropskému parlamentu výsledky provádění strategie EU pro začleňování Romů umožňující sledovat pokrok dosažený na národní úrovni.

  Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro tuto zprávu, která se zaměřuje na potřebu efektivně řešit problémy a úkoly týkající se této citlivé otázky integrace romských komunit.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – O parlamentní zprávě paní Járókové o strategii EU pro začleňování Romů se ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci hlasovalo dne 14. února, kdy většina pozměňovacích návrhů Zelených/Evropské svobodné aliance byla zpravodajkou přijata nebo byla zahrnuta do kompromisních pozměňovacích návrhů, přičemž k mnoha klíčovým bodů skupiny patřilo zejména toto: strategie pro začlenění Romů by se měla řídit zasvěceným přístupem: měla by být navržená Romy pro Romy, což znamená posílení Romů, jejich začleňování do procesu rozhodování, přijímání romských pracovníků/mediátorů na klíčové pozice na místní, národní a unijní úrovni; zastavit pokračující protiprávní jednání s beztrestností členských států EU: násilí proti Romům, porušování práva na svobodu pohybu, zvýšení aktivity extremistických politických stran, politiků a politik, systematická segregace romských dětí ve školství, rozšířená segregace Romů v otázce bydlení, obchodování s lidmi, odpírání přístupu ke zdravotní péči a sociálním službám, nucená sterilizace romských žen.

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) Dne 6. dubna, předloží Evropská komise sdělení o začleňování Romů. Tato otázka je zařazena také mezi hlavní priority maďarské vlády, které v současné době náleží rotující evropské předsednictví. Usnesení Evropského parlamentu upozorňuje na potřebu větší integrace romského obyvatelstva do moderní společnosti.

Osobně si myslím, že je na těchto obyvatelích, aby se přizpůsobili naší společnosti, a nikoli aby nás nutili přijmout příznivé politiky, které často vedou k výsledkům, jež jsou zcela proti očekáváním. Nevzdělanost, nedostatek vzdělání a negramotnost mnohdy znamenají nedostatek perspektivy do budoucna. Bez vzdělání je nemožné převzít aktivní roli ve společnosti. Obtíže, kterým Romové při hledání zaměstnání čelí, jsou často důsledkem nízké úrovně jejich vzdělání, z čehož vyplývá, že vzdělávací sektor je základem, na kterém mohou stavět svou vlastní budoucnost.

  Oreste Rossi (EFD), písemně. – (IT) Tato zpráva je naprosto nepřijatelná, protože při několika příležitostech opakuje, že začlenění Romů je ekonomickou nutností a že to přinese členským státům finanční výhody. Navrhuje rovněž vytvořit pracovní skupinu pro Romy, která bude stálým orgánem Komise, a odsuzuje systematickou diskriminaci a nesnesitelnou míru vyloučení a porušování lidských práv.

Zpráva také zdůrazňuje nutnost společné evropské strategie pro boj proti všem formám porušování práv Romů, včetně snímání otisků prstů a vyhoštění. Stanoví pokuty národním vládám, které nerespektují závazné evropské standardy týkající se romského obyvatelstva, jež podporují zaměstnávání Romů ve veřejné správě, a přijímání romských učitelů ve školách tak, aby chránili svou kulturu používáním jejich jazyka. Jako poslední ránu svobodě projevu také stanoví, aby bylo odsouzeno odmítání Romů a jejich diskriminace v politických jednáních. Je jasné, že nemůžu než hlasovat proti zprávě, která je naprosto urážející a škodí právům lidí, kteří mají být pány svého vlastního panství.

  Olga Sehnalová (S&D), písemně. – (CS) Jakákoliv evropská strategie pro začleňování Romů musí být v prvé řadě založena na znalosti místních podmínek. Není proto myslitelná bez úzké spolupráce s místními samosprávami a komunitami, kde se deklarace musí přetvořit v každodenní soužití většinové společnosti s romskou komunitou. Zpráva tento prvek neopomíjí, proto jsem hlasovala pro její přijetí.

  Bart Staes (Verts/ALE), písemně. – (NL) Romové se potýkají se systematickou diskriminací v Evropě a musí bojovat proti vyloučení, porušování svých lidských práv a stigmatizací. Doufám, že díky dnešnímu hlasování pro závazné minimální standardy EU bude mít 10–12 milionů Romů lepší přístup k zaměstnání, vzdělání, bydlení a zdravotní péči. Je dobré, že zpráva žádá, aby byla ve spolupráci se zúčastněnými stranami nalezena nejlepší opatření. Zpráva dále zdůrazňuje prvořadou úlohu regionální politiky. Členské státy mají konec konců přístup k finančním prostředkům na pomoc romské integraci, ale téměř tyto peníze nevyužívají. Je tedy na členských státech přijmout za to zodpovědnost.

Dalším pozitivem v této zprávě je názor, že Komise bude muset zavést kritéria odměňování členských států za plnění a postihy za neplnění. Jediným minusovým bodem je zmínka o „dlouhodobé závislosti“ Romů na systému sociálních dávek. To je velmi konzervativní, předpojatý názor, který romskou komunitu opět marginalizuje. Doufám, že Komise tuto zprávu zapracuje do svého návrhu, který bude pravděpodobně předložen dne 5. dubna. Podle plánu by měl být přijat Radou do léta. Integrace Romů je jednou z priorit maďarského předsednictví.

  Catherine Stihler (S&D), písemně. – Podpořila jsem tuto zprávu, jejímž cílem je boj proti diskriminaci Romů a která vyzývá členské státy, aby vypracovaly politiky pro jejich integraci na trh práce. Romové jsou jednou z nejvíce marginalizovaných skupin v EU, a proto musíme zajistit, aby byly podniknuty kroky k řešení sociálního vyloučení, s nímž se potýkají.

Zpráva: Bernd Lange (A7-0022/2011)

  Alexander Alvaro (ALDE), písemně. – (DE) V hlasování o zprávě pana Langeho se zdržuji hlasování o bodu 31 kvůli nejednoznačným formulacím, které hovoří o eurobondech a také projektových dluhopisech. Pokud ji však vezmeme jako celek, hlasuji pro zprávu, protože proti projektovým dluhopisům jako takovým nic nemám. Projektové dluhopisy slouží jako finance pro rozsáhlé inovace, infrastrukturu a reindustrializační projekty. Není to záležitost nástrojů pro komunitarizaci dluhů, jak by tomu bylo v případě eurobondů.

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože průmyslová politika je jednou z priorit strategie Evropa 2020 a hlavní hnací silou evropské ekonomiky. Zaměření na tento sektor vyplývá z toho, že tvoří tři čtvrtiny evropského vývozu, poskytuje pracovní místa pro 57 milionů lidí a představuje 80 % investic do výzkumu a vývoje. Věřím, že pokud má být Evropa v této oblasti konkurenceschopná, musí se zaměřit na prosazování zelených a inovativních projektů založených na znalostech.

  Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. – (LT) Hlasovala jsem pro toto významné usnesení o průmyslové politice pro éru globalizace. Evropský průmysl zasáhla globální ekonomická krize, a aby mohla EU překonat dopad krize a čelit těmto výzvám, potřebuje přístup k průmyslové politice, který spojuje konkurenceschopnost, udržitelný rozvoj a důstojnou práci a který dokáže zároveň stimulovat ekonomiku, zvýšit zaměstnanost, snížit poškozování životního prostředí a zlepšit kvalitu života. Souhlasím s usnesením, když vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly ambiciózní, ekologicky efektivní a zelenou průmyslovou strategii EU s cílem obnovit výrobní kapacity na území EU a vytvořit zde vysoce kvalifikovaná a dobře placená pracovní místa. Evropský parlament zdůrazňuje velký význam malých a středních podniků pro rozmanitost průmyslu, zejména v souvislosti se zajištěním dlouhodobých pracovních příležitostí na regionální úrovni a při zachovávání hospodářské a tvůrčí vitality i vysoké úrovně růstu. Je proto potřeba nadále pracovat na zlepšení přístupu malých a středních podniků k možnostem financování, zejména vytvářet efektivní možnosti získávání rozvojového kapitálu; v rámci utváření nové architektury finančních trhů zlepšit možnosti krátkodobého i dlouhodobého financování malých a středních podniků a posílit ty zdroje financování, které tyto podniky upřednostňují; zpřístupnit trhy a vytvořit spravedlivé podmínky pro hospodářskou soutěž umožňující většímu počtu podnikatelů a malým podnikům rozvinout se a formovat do společností s působností po celé Evropě.

  Elena Oana Antonescu (PPE), písemně. – (RO) Evropský průmysl zasáhla globální ekonomická krize, což jen ztížilo možnosti, jak by se tento průmysl mohl přizpůsobit výzvám spojeným s přechodem na průmysl založený na znalostech a efektivnosti, což má silný vliv na průmyslový rozvoj a trh práce. Aby bylo možné čelit těmto výzvám, myslím, že je potřeba takový přístup k průmyslové politice, který spojuje konkurenceschopnost, udržitelný rozvoj a důstojnou práci a který současně dokáže stimulovat ekonomiku, zvýšit zaměstnanost, snížit poškozování životního prostředí a zlepšit kvalitu života v Evropské unii. Tato zpráva podporuje průmyslový pokrok prostřednictvím inteligentní, do budoucna zaměřené a cílené regulace a stimulace trhu na základě přesných očekávání vývoje trhu a podporou celosvětových trendů zaměřených na čisté, udržitelné a inovativní způsoby výroby, distribuce a spotřeby. Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože jsem přesvědčena, že úspěch průmyslové politiky Evropské unie závisí na tom, že je pevně zakořeněn v nové architektuře finančního sektoru, která podporuje investice a zabraňuje spekulacím, a také v makroekonomické politice, která řídí finanční, ekonomické a rozpočtové politiky v rámci EU směrem k udržitelnému růstu a vytváření pracovních míst.

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Deindustrializace je v Evropě prokázanou skutečností. Postavení Evropy v technologické a ekonomické oblasti je ohroženo zvýšenou globalizací a silnou konkurencí ze strany rychle se rozvíjejících zemí. Evropská unie proto musí přijmout průmyslovou politiku, která spojuje konkurenceschopnost, udržitelnost a slušnou práci. Cíle jsou následující: stimulovat ekonomiku, zvýšit zaměstnanost, omezit poškozování životního prostředí a zlepšit kvalitu života. To je hlavní myšlenkou tohoto usnesení, které jsem podpořila. Zejména jsem pro vydávání dluhopisů EU s cílem umožnit Evropské unii financovat inovace, infrastrukturu a reindustrializaci.

  Liam Aylward (ALDE), písemně. – (GA) V průmyslovém odvětví v EU je zaměstnáno 57 miliónů lidí a stejného sektoru se týká i 75 % evropského vývozu. Toto odvětví je pro budoucí konkurenceschopnost EU klíčové. Vítám myšlenky strategie EU 2020 týkající se podpory vysoce kvalitních pracovních míst a odborné přípravy s cílem podporovat rozvoj průmyslové základny, a proto jsem hlasoval pro zprávu.

Vzhledem k tomu, že dvě třetiny pracovních míst v sektoru tvoří malé a střední podniky, vítám myšlenky zprávy týkající se přístupu malých podniků k veřejným zakázkám a role malých podniků při zlepšování průmyslové politiky.

Malé a střední podniky musí mít lepší přístup k rámcovému programu a pomoc a podpora musí být věnovány oblasti transferu technologií a inovacím. Souhlasím se zpravodajem, že EU by měla rozvíjet a podporovat inovační klastry v regionech. Hlavními výhodami těchto klastrů je jejich schopnost přenosu znalostí, rozvoj výzkumných aktivit, kvalifikace a infrastruktury a stimulace pracovních příležitostí v regionech.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro tuto zprávu. Evropská unie je největším světovým trhem, ale svůj obrovský potenciál nevyužíváme. Jsme velmi otevřeným trhem, ale narážíme na obrovské překážky v přístupu na zahraniční trhy. Neúplný jednotný trh v oblastech, jako je energetika, nás nutí podvolit se podmínkám diktovaným externími stranami, což má přímý dopad na naši konkurenceschopnost. Životaschopnost odvětví závisí na životaschopnosti našich malých a středních podniků, které i přes schválená opatření procházejí těžkým obdobím. Souhlasím s tím, že v dnešní době jsou jádrem průmyslu inovace, ale v této oblasti se nemůžeme zrovna chlubit schopností reagovat včas na měnící se globální podmínky na trhu. Domnívám se, že dnes máme vyvážený a komplexní pohled na průmysl a členské státy a Evropská komise budou nyní muset svým dílem přispět k tomu, aby naše ambiciózní cíle umožnily vytvoření moderního a konkurenceschopného průmyslu.

  Jan Březina (PPE), písemně. – (CS) Evropský průmysl se stále potýká s následky hospodářské krize a aby se s nimi úspěšně vypořádal, potřebuje koordinovaný přístup na úrovni EU. Je třeba vypracovat průmyslovou strategii EU, která stanoví strategické oblasti, do kterých je nutné investovat, s následným zohledněním těchto priorit v budoucím finančním výhledu, ročních rozpočtech a politikách EU. Rozvoj evropského průmyslu se neobejde bez ambiciózního financování, zejména v oblasti výzkumu a energetiky, telekomunikací a dopravní infrastruktury (TEN), tedy v oblasti veřejných služeb, které vytváří podnikatelské prostředí. Nemyslím si však, že je za tímto účelem nezbytné, ani vhodné zavést vydávání dluhopisů EU (eurobondů nebo projektových dluhopisů). EU není suverénní politická jednotka, a tak by její příjmy měly být zásadně tvořeny příspěvky členských států. Nemluvě o tom, že myšlenka eurobondů zavání zadlužováním a to by mohlo narazit na zásadu vyrovnanosti evropského rozpočtu. Finanční podpora inovací, infrastruktury a reindustrializace by měla vycházet především z navýšení prostředků pro 8. rámcový program pro výzkum a vývoj a pro program pro konkurenceschopnost a inovace s cílem dosáhnout toho, aby si evropský průmysl udržel konkurenceschopnost na celosvětové úrovni a tím se účinně využily i vynaložené soukromé investice.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Evropa v současné době zjišťuje, že se stala méně konkurenceschopnou na světových trzích. Jako taková proto musí najít způsoby, jak posílit průmyslovou základnu, aby mohla čelit novým výzvám. Tato zpráva, „Integrační průmyslová politika pro éru globalizace“ si klade za cíl předložit návrhy na oživení evropského průmyslu. Integrační a udržitelná průmyslová politika musí být založena na vědeckém výzkumu, na inovacích, na vyšší účinnosti zdrojů, na strategii v oblasti komodit, na posílení malých a středních podniků a na rozvoji regionálních sítí. Je zejména důležité, aby základem průmyslové revoluce byla energetická účinnost a zavedení informačních a komunikačních technologií, aby se tak zvýšila konkurenceschopnost, hospodářský růst a zaměstnanost. Především vítám důraz na tradiční evropský průmysl, který je pro naše hospodářství nezbytný. Klíčový význam mají taková opatření, jako je zavádění nových technologií a zvýšené úsilí v oblasti výzkumu a inovací v odvětvích, jako je například zpracovatelský průmysl. To je jediný způsob, jak dokážeme vrátit evropskému průmyslu vedoucí pozici ve světě.

  Françoise Castex (S&D), písemně. – (FR) Průmyslová politika je pro Evropskou unii zásadní a tato zpráva je příležitostí pro Evropskou komisi: původní sdělení bylo zklamáním. Práce Parlamentu poskytuje Komisi konkrétní návrhy, kterých se musí ujmout. Tato zpráva by měla navazovat na naše návrhy, které Evropský parlament jako celek přijal tento týden, zejména princip „daně z finančních transakcí“ na evropské úrovni a vydávání dluhopisů EU (eurobondů). Naše politiky musí prokázat, že sociální inovace a technologické inovace jsou kompatibilní.

  Jorgo Chatzimarkakis (ALDE), písemně. – (DE) V hlasování o zprávě pana Langeho se zdržuji hlasování o bodu 31 kvůli nejednoznačným formulacím, které hovoří o eurobondech a také projektových dluhopisech. Pokud ji však vezmeme jako celek, hlasuji pro zprávu, protože proti projektovým dluhopisům jako takovým nic nemám. Projektové dluhopisy slouží jako finance pro rozsáhlé inovace, infrastrukturu a reindustrializační projekty. Není to záležitost nástrojů pro komunitarizaci dluhů, jak by tomu bylo v případě eurobondů.

  Marielle De Sarnez (ALDE), písemně. – (FR) Je zřejmé, že Evropa musí vytvořit dlouhodobou evropskou průmyslovou strategii. Nemůžeme být jedinou hospodářskou oblastí na světě, která uplatňuje jednostranně principy volného obchodu a zároveň nemá ani ponětí o tom, co dělají hlavní konkurenti. Evropská komise si uvědomit, že zavedená pravidla již nejsou vzhledem ke krizi vhodná pro dnešní hospodářství a že je na čase důrazně posílit arsenál Evropské unie pro boj proti dumpingu a používat obecné zásady reciprocity v oblasti obchodu. Evropská unie potřebuje evropskou strategii, která poslouží jako nástroj pro velké průmyslové projekty, jako je Galileo a ITER. Musí také podporovat výrobní odvětví a základnu malých a středních podniků. Musí podporovat a zvýšit investice do výzkumu a vývoje tak, aby se pokusila udržet své vedoucí postavení v oblasti vyspělých technologií. Stejně tak musí zintenzívnit boj proti padělání a předložit ofenzívní evropskou politiku v oblasti patentů.

  Karima Delli (Verts/ALE), písemně. – (FR) Tento text kvalitou nevyniká, protože je výsledkem velmi rozsáhlého kompromisu mezi poslanci Evropského parlamentu. Obsahuje také prvky, které jsou velmi pozitivní v očích skupiny Zelených/Evropské svobodné aliance, a některé myšlenky, které jsme se marně snažili kritizovat. Avšak hlavní věc je, že umožňuje poslancům EP vyjádřit docela pokrokový názor na stěžejní program strategie EU 2020 věnovaný průmyslu.

Text tedy vyzývá k posílení udržitelnosti dopravních systémů využíváním účinnějších technologií, interoperability a inovativních mobilních řešení. Poukazuje na potřebu, aby jádrem evropské průmyslové politiky byla úspora energií a zdrojů. V této souvislosti připomíná obrovský potenciál pracovních míst a výhody v podobě snížení nákladů, které by zlepšení energetické účinnosti mělo podle očekávání přinést.

Základem iniciativy ve všech průmyslových odvětvích musí proto být přijetí opatření, která zajistí zlepšení energetické účinnosti. Poslanci se také snažili povzbudit veškeré úsilí k nápravě nedostatku kvalifikací za účelem podpory kvalifikace pracovní síly a většího zájmu mladých absolventů o průmysl.

  Robert Dušek (S&D), písemně. – (CS) Průmysl vytváří přibližně jednu třetinu HDP EU, tři čtvrtiny vývozu tvoří průmyslové zboží a celkově zaměstnává 57 milionů evropských občanů. Evropský průmysl procházel již před začátkem krize procesem restrukturalizace. V současnosti je ovlivňován zejména rychlým vývojem a změnami ve vývoji globální ekonomiky i sílící konkurencí. Nová forma globalizace se vyvíjí směrem ke globální společnosti založené na znalostech, výzkumu a inovacích. Nutnost zmírnit změnu klimatu a zachovat v maximální možné míře biodiversitu vede průmysl k výrobě s „nulovými“ emisemi CO2 a efektivnímu využívání zdrojů. Evropský průmysl by si měl nadále udržet strategickou pozici v klíčových odvětvích a využít možnosti udržitelné obnovy s cílem zajistit maximum možných pracovních míst pro kvalifikované pracovníky. Aby mohlo být toto umožněno, navrhuje zpravodaj celou řadu opatření. Souhlasím a podporuji vytvořit inovační řetězec, zvýšit účinnost využití zdrojů, zefektivnit využívání veřejných zakázek zejména pro malé a střední podniky, dále rozšířit výrobu tzv. čisté energie a celkově šíře zapojit malé a střední podniky do konceptu evropského průmyslu. Zpráva je přínosem pro evropský průmysl, zpravodaj dané problematice skutečně rozumí, podporuji proto přijetí této zprávy svým hlasováním.

  Ioan Enciu (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože se domnívám, že představuje pro evropskou pracovní sílu cestu k pevné a soudržné průmyslové politice založené na a zaměstnanosti. Oblast výzkumu a vývoje je klíčovou hnací silou inovací a obchodu a bude i nadále jedním ze základních pilířů průmyslové politiky EU. Domnívám se, že průmysl hraje klíčovou roli v udržení pracovních míst v Evropě, proto musíme vyvinout větší úsilí o udržení silné průmyslové základny, stát se nejkonkurenceschopnější ekonomikou na světě a zajistit hustou síť propojující společnosti v různých členských státech, abychom tak dosáhli sdílených odvětvových priorit. Některé z mých pozměňovacích návrhů obsažených ve zprávě se týkají zkrácení doby uvedení nových produktů na trh, díky čemuž evropský zpracovatelský průmysl posílí základy evropské ekonomiky a zjednoduší programy financování průmyslu.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože podporuji myšlenku, že pouze průmyslová strategie, která je ambiciózní a efektivní z hlediska životního prostředí, může obnovit a podpořit evropskou výrobní kapacitu a získat ústřední roli při vytváření vysoce kvalifikovaných a dobře placených pracovních míst v EU.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) V době, kdy Evropa zažívá nebývalou krizi, která je způsobena – i když ne výhradně – rozpočtem, nemůžeme zapomínat na vedoucí úlohu průmyslu, který představuje 37 % hrubého domácího produktu Evropy, a na výzvy, kterým čelí v globalizovaném světě, v němž se rozvíjející ekonomiky – a také USA – pouštějí do smělých průmyslových politik založených na masivních investicích do výzkumu a vývoje v klíčových odvětvích, a soutěží tak s Evropou, přičemž využívají výhodu, že nemají stejná omezení v oblasti ekologie, pracovní síly a v sociální oblasti. Pro tuto situaci neexistuje žádné zázračné řešení. I když má strategie Evropa 2020 celou řadu kvalit, není kouzelnickou hůlkou pro evropský průmysl ve světě, kde je konkurence globální a nelítostná.

Proto jsem přesvědčen, že jedinou cestou, kterou by se měl evropský průmysl ubírat, je specializace a definitivní závazek ke kvalitě a nejnovějším technologiím, společně s racionalizací nákladů a zajištěním větší účinnosti řízení. Evropské výrobky musí mít přednost nikoli proto, že jsou levnější – k tomu nikdy nedojde, ale proto, že jsou lepší a inovativnější. Toho může dosáhnout pouze vynikající úroveň evropského průmyslu. Doufáme, že jsme schopni se tohoto úkolu zhostit.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Evropský průmysl má nesporný význam. Představuje tři čtvrtiny vývozu, třetinu hrubé přidané hodnoty EU a třetinu všech pracovních míst. I přes svou dynamičnost neunikl ekonomické krizi a musí být v čele evropské politiky prosazované touto zprávou. Průmyslová politika by měla být pro naše zájmy bezesporu klíčová, protože se dotýká budoucnosti, a to vytvářením pracovních míst a podporou investic do výroby. Avšak předkládá nám také problémy: jak zajistíme udržitelnost zdrojů tváří v tvář změně klimatu? EU potřebuje koherentní průmyslovou politiku, která ve společnostech vyvolá důvěru a pomůže jim překonat krizi. Musí podporovat moderní průmysl, který je účinný, snižuje náklady na energie a produkci CO2 a je ekologicky odpovědný a konkurenceschopný, věnuje se výzkumu, inovacím a recyklaci surovin. Je to proto, že nesmíme zapomenout, že průmyslová politika je také sociální politikou, a proto hlasuji pro tuto zprávu. Chtěl bych však upozornit na potřebu posílit podporu malých a středních podniků, které zaměstnávají většinu pracovníků v podnikatelském sektoru EU, a na potřebu provést opatření o označení původu.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Tato zpráva je další zprávou plnou rozporů. Na jedné straně má některé pozitivní aspekty, které oceňujeme, protože brání průmysl a malé a střední podniky. Existence moderního a efektivního průmyslu, který vytváří pracovní místa a je ekologicky udržitelný, je důležitým nástrojem pro rozvoj každé země a oblasti. Nicméně aktuální rámec politik EU, v němž se nejvíce negativní aspekty v průběhu let zhoršují, je vůči tomuto úsilí značně nepříznivý. Prosazuje odstranění významných výrobních center, deindustrializaci, eliminaci pracovních míst a rostoucí závislost v řadě zemí a regionů. Politiky liberalizace a mezinárodní obchodní deregulace jsou hlavní podstatou tohoto politického rámce a velkou měrou přispívají ke stávající situaci. Zpráva však trvá na prosazování těchto politik. Podporuje je a přitom ignoruje jejich dopad. Trvá také na nedotknutelném principu „volné soutěže“ a prohloubení vnitřního trhu, což jsou odnože výše uvedeného rámce, na partnerství veřejného a soukromého sektoru, a dokonce i na propojení civilních a vojenských investic. Skupina konfederace Evropské sjednocené levice – Severské zelené levice se snažila tyto nejvíce negativní aspekty ze zprávy odstranit a zachovat aspekty, které jsou prospěšné. Všechny návrhy však byly většinou v Parlamentu zamítnuty. Proto jsme hlasovali proti.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Ani jeden z našich pozměňovacích návrhů, které měly za cíl odstranit ze zprávy největší negativa, bohužel neprošel. Proto jsme hlasovali v závěrečném hlasování o usnesení Parlamentu proti.

Ačkoli má zpráva, jak jsem se zmínila v rozpravě v plénu, pozitivní aspekty, má také mnoho protichůdných názorů. Na jedné straně sice tvrdí, že brání průmysl a malé a střední podniky, ale na druhé straně obsahuje návrhy, které trvají na liberalizaci volného obchodu a volné soutěži, na prohlubování vnitřního trhu, na partnerství veřejného a soukromého sektoru a dokonce i na propojení civilních a vojenských investic.

Chtěli bychom mít odvětví, která jsou efektivní z hlediska využívání zdrojů, která jsou méně závislá na uhlí, která oceňují pracovní místa s právy a která zaručují rovná práva pro ženy v oblasti přístupu k zaměstnání, povýšení, mzdám a účasti v řídicích a správních orgánech.

Obhajujeme jiné politiky, zejména pokud jde o průmyslovou politiku, zahraniční obchod, politiky v oblasti financí, výzkumu, vědy a inovací, které podporují malé a střední podniky a také závazek ke vzdělávání a zvyšování kvalifikace pracovníků a k důstojnosti těch, kteří pracují.

  Lorenzo Fontana (EFD), písemně. – (IT) Zpráva pana Langeho o průmyslové politice pro éru globalizace se zabývá velmi důležitými otázkami, jako je například dostupnost úvěrů pro podniky, především pro malé a střední podniky. Zvlášť oceňuji myšlenku propojit průmyslový svět s vysokými školami za účelem posílení evropských univerzit, čímž se vracíme k cílům strategie EU 2020. Proto jsem hlasoval pro.

  Elisabetta Gardini (PPE), písemně. – (IT) Strategie Evropa 2020 uznává, že je třeba stanovit novou průmyslovou politiku s cílem udržet pevnou a udržitelnou průmyslovou základnu v Evropě.

Silný a prosperující průmysl je skutečně klíčovým faktorem pro růst v Evropské unii, a proto v současném kontextu globalizace a intenzivní mezinárodní konkurence je nezbytné vytvořit rámec, který je pro jeho rozvoj ještě výhodnější. Tuto zprávu bychom měli určitě ocenit za to, že předkládá podrobný průzkum průmyslové politiky s ohledem na hospodářskou krizi, která tento sektor vážně poškodila, i za to, že poskytuje různé podněty pro řádné oživení evropského průmyslu.

Proto si myslím, že je důležité, aby byly politické cíle uvedené ve stěžejní iniciativě, kterou loni 28. října předložil pan Tajani, převedeny do konkrétních opatření, jako je například posílení a internacionalizace malých a středních podniků, poskytnutí snazšího přístupu k úvěrům a vymezení nového průmyslového inovačního modelu. Kromě toho musí Evropa na sebe vzít riziko zvyšování produktivity s novými nápady prostřednictvím stále větších investic do výzkumu, který musí být novým motorem pro obnovení evropské excelence.

  Adam Gierek (S&D), písemně. – (PL) Globální trh reaguje na potřebu vyhovět požadavkům modelu spotřeby, který již byl vytvořen ve vysoce rozvinutých i rozvojových společnostech. Avšak objevuje se konkurenceschopnost „za každou cenu“, čímž mám na mysli konkurenceschopnost, která je ovlivněna nejen inovativností průmyslu a změnami modelu spotřeby.

Do seznamu nepříznivých jevů, které doprovázejí konkurenceschopnost, můžeme zahrnout následující: model spotřeby určovaný průmyslem, který plýtvá energií a surovinami; hospodářská soutěž, která není založena na nadřazenosti použitých metod, ale na finanční nadvládě bohatých monopolních společností; neúplná konkurenceschopnost, která se soustředí pouze na poslední fázi zpracování, a nikoli celková konkurenceschopnost, čímž mám na mysli konkurenceschopnost, která bere v úvahu přípravu surovin a materiálů pro výrobu; převzetí surovinových a energetických trhů nadnárodními, často mimoevropskými korporacemi; zvýšení cen energií a v důsledku toho i cen surovin způsobené předpisy, které stanovují systém obchodování s emisemi v členských státech EU; nekalá soutěž zavedená především velkými nadnárodními korporacemi i finančními institucemi.

Považuji tuto zprávu za dobrý začátek velmi důležité diskuse o budoucnosti konkurenčního průmyslu v Evropě, a tím i o budoucnosti samotné Evropy, a proto jsem hlasoval pro její přijetí.

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Je škoda, že tato zpráva nebyla předložena dříve, například když Brusel odsuzoval vytváření průmyslových šampiónů nebo když Mittal prováděl nepřátelské převzetí společnosti Arcelor, čímž Evropu zbavil jejího jediného dílu průmyslu železa a oceli, který měla. Evropská unie se desítky let usilovně snaží zničit naši průmyslovou strukturu a pracovní místa v průmyslu, a to prostřednictvím evropských odvětvových politik, evropské politiky hospodářské soutěže a volného obchodu, které jste vy všichni systematicky chválili, podporovali a prosazovali. Tváří v tvář katastrofě nyní váhavě přistupujete na to, co Front national navrhuje již velmi dlouhou: uznání klíčové podstaty průmyslové základny, rozvoj strategických odvětví, ochrana proti nekalé soutěži a pomoc proniknout na zahraniční trhy, zajištění a zabezpečení dodávek surovin, regulace nabídek převzetí, podrobit politiku hospodářské soutěže požadavkům v oblasti strategie, veřejných služeb a sociálněekonomických požadavků, poskytování veřejné podpory novým nebo inovativním odvětvím atd.

Je to však poněkud na poslední chvíli a Evropa, která se opírá o ultraliberální ideologické základy, rozhodně není nejlepší úrovní, na které by se mělo rozhodovat a provádět tyto politiky.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Souhlasil jsem s touto zprávou, protože průmysl EU představuje zhruba třetinu hrubé přidané hodnoty EU, téměř tři čtvrtiny evropského vývozu tvoří průmyslové výrobky, a představuje také třetinu všech pracovních míst, které poskytují obživu přibližně 57 milionům lidí. Evropský průmysl zasáhla nedávná hluboká hospodářská krize. Krize však rovněž upozornila na význam průmyslu pro hospodářství EU a ozřejmila, že pro komplexní řešení potřeb v současném náročném prostředí nebylo učiněno dost. Růst výroby klesl v posledních dvou desetiletích na nejnižší úroveň a některá evropská průmyslová odvětví jsou v permanentní krize v důsledku nekalé konkurence ze třetích zemí, zejména v oblasti pracovněprávních vztahů, životního prostředí a ochrany práv duševního a průmyslového vlastnictví. Protože USA, Japonsko a Čína prosazují důraznou a aktivní průmyslovou politiku podporovanou špičkovými produkty a službami, existuje nebezpečí, že evropský průmysl bude pozadu. Integrační a udržitelná průmyslová politika v EU by měla být založena na následujících klíčových aspektech: na potřebě vytvořit inovační řetězec propojující vědecký výzkum a praktické činnosti, účinněji využívat zdroje a posílit ekologickou výrobu energie.

Musíme vyzvat EU, aby zahájila strategie umožňující dlouhodobé změny a prosazovala vzdělávací politiku, která uspokojí potřeby trhu práce. Je nutné bojovat proti šíření stínové ekonomiky a nehlášené práce během krize, která narušuje hospodářskou soutěž, a existují také návrhy na usnadnění účasti malých a středních podniků v procesu zadávání veřejných zakázek.

  Silvana Koch-Mehrin (ALDE), písemně. – (DE) V hlasování o zprávě pana Langeho se zdržuji hlasování o bodu 31 kvůli nejednoznačným formulacím, které hovoří o eurobondech a také projektových dluhopisech. Pokud ji však vezmeme jako celek, hlasuji pro zprávu, protože proti projektovým dluhopisům jako takovým nic nemám. Projektové dluhopisy slouží jako finance pro rozsáhlé inovace, infrastrukturu a reindustrializační projekty. Není to záležitost nástrojů pro komunitarizaci dluhů, jak by tomu bylo v případě eurobondů.

  Giovanni La Via (PPE), písemně. – (IT) Podle mého názoru je dnešní hlasování důležitým krokem k překonání hospodářské a finanční krize, která zasáhla Evropu a její odvětví. Usnesení se zabývá bezesporu klíčovým sektorem, který potřebuje podporu, aby Evropská unie mohla provádět průmyslovou politiku, která musí dosažení vysoké úrovně výroby propojit se závazkem konkurenceschopné a udržitelné obnovy. Proto oceňuji zmínku o strategii EU 2020, která musí fungovat jako vodítko pro úplné provádění evropských prioritních opatření prostřednictvím obrovských investic do inovací a výzkumu, což je nezbytné pro růst a rozvoj v Evropě. Celkově si myslím, že zpravodaj pan Lange odvedl dobrou práci, když se mu podařilo shromáždit myšlenky a návrhy z více než 500 pozměňovacích návrhů a sestavit zprávu, s níž souhlasím a kterou podporuji, s výjimkou evropského patentu. Opravdu si myslím, že rozhodování o zahájení posílené spolupráce v odvětví strategického významu – tedy v odvětví duševního vlastnictví – není správné a není to rozhodnutí, které by mělo pro evropský průmysl pozitivní důsledky.

  Bogusław Liberadzki (S&D), písemně. – (PL) Průmyslová politika pro éru globalizace se stává pro EU a pro jednotlivé členské státy velkým problémem. Snaha minimalizovat výrobní náklady a ceny se stává důvodem pro uzavření průmyslové výroby v Evropské unii, kdy se továrny stěhují mimo EU a výroba je pak importována. To má nepříznivé účinky: úbytek kapacit pro průmyslový rozvoj, technické vzdělání a inovace a v důsledku toho závislost na jiných zemích. Hroutí se celá průmyslová odvětví, například loďařský průmysl v Polsku. Přísnější požadavky v oblasti životního prostředí zavedené pouze v EU a tolerování dumpingu ze strany asijských výrobců urychlují deindustrializaci Evropy. Nyní je potřeba rozumná politika, které umožní Evropě udržet si svůj průmyslový charakter.

  Petru Constantin Luhan (PPE), písemně. – (RO) Nynější hospodářská krize potvrdila, že malé a střední podniky jsou stále hybnou silou hospodářského a sociálního rozvoje a hrají klíčovou roli při podpoře hospodářské konkurenceschopnosti a vytváření pracovních míst. Vítám tuto zprávu a myslím si, že je třeba přezkoumat a posílit nástroje EU na podporu konkurenceschopnosti s cílem zjednodušit administrativní postupy a usnadnit přístup k financování malých a středních podniků. Je také naprosto nezbytné zavést inovativní motivační mechanismy založené na dosažení cílů spojených s inteligentním a udržitelným růstem s integračním aspektem a podporovat užší spolupráci s finančními institucemi. Jedním z důležitých způsobů financování inovačních malých a středních podniků, který je dostupný prostřednictvím Evropské investiční banky, je nástroj na sdílení úvěrových rizik. Chce-li však mít Evropská komise jistotu úspěchu, musí zpřístupnit podstatně více finančních prostředků, mimo jiné i prostřednictvím fondů ze zdrojů Evropského fondu regionálního rozvoje, a podporovat přímé soukromé investice a inovační finanční mechanismy pro vysoce rizikové inovační projekty a pro projekty, jichž se účastní malé a střední podniky.

  David Martin (S&D), písemně. – Souhlasím s touto zprávou, že strategie EU podporující silné a kvalifikované lidské zdroje se silným kreativním potenciálem a aktivním zapojením do inovací a rozvoje, nové a inovativní technologie/procesy/řešení, které generují přidanou hodnotu, výzkum a vývoj přizpůsobený potřebám udržitelného rozvoje, dobře fungující dodavatelský řetězec k zajištění vysoce kvalitních výrobků a služeb efektivněji organizované výrobní a řídící systémy, celkově vyšší účinnost zdrojů, což povede k nižší uhlíkové stopě, nákladově efektivní a udržitelné dopravní prostředky, chytrou a účinnou logistiku a vysoce kvalitní infrastrukturu, konsolidovaný a plně funkční jednotný vnitřní trh, rovnocenné podmínky v oblasti obchodních vztahů se třetími zeměmi, je jediným způsobem, jak zlepšit udržitelnost a konkurenceschopnost evropského průmyslu, a udržet tak globální jeho vedoucí postavení.

  Jiří Maštálka (GUE/NGL), písemně. – (CS) Zpráva o průmyslové politice pro éru globalizace je důležitým dokumentem v krizi, která se dotýká evropské ekonomiky, v prvé řadě průmyslové výroby. Neobsahuje ale to hlavní – skutečnou příčinu těchto obrovských ekonomických problémů. Je jí globální kapitalismu volné soutěže a bezuzdný neoliberalismus, na kterém je bohužel Evropská unie postavena. Evropská unie nepotřebuje další strategické dokumenty, které doslova chrlí Evropská komise, ale naléhavě potřebuje změnu své podstaty, a to především na unii sociální a mírovou s regulovaným finančním sektorem. A když už projednáváme „strategický“ dokument jako takový: jak ukazuje praxe, není takovým problémem jej vytvořit, jako pak následně rozpracovat do jednotlivých oblastí a sledovat a vyhodnocovat pružně účinky navrhovaných opatření. Například sféra práv k duševnímu vlastnictví včetně práv průmyslových je toho důkazem.

  Gesine Meissner (ALDE), písemně. – (DE) V hlasování o zprávě pana Langeho se zdržuji hlasování o bodu 31 kvůli nejednoznačným formulacím, které hovoří o eurobondech a také projektových dluhopisech. Pokud ji však vezmeme jako celek, hlasuji pro zprávu, protože proti projektovým dluhopisům jako takovým nic nemám. Projektové dluhopisy slouží jako finance pro rozsáhlé inovace, infrastrukturu a reindustrializační projekty. Není to záležitost nástrojů pro komunitarizaci dluhů, jak by tomu bylo v případě eurobondů.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Evropský průmysl představuje zhruba třetinu hrubé přidané hodnoty EU, protože téměř tři čtvrtiny evropského vývozu tvoří průmyslové produkty, a představuje také třetinu všech pracovních míst. Kromě toho má i multiplikační efekt, což znamená, že s každým pracovním místem v průmyslu jsou vytvořena přibližně dvě další pracovní místa v souvisejících službách. Vzhledem k tomu nikdo nezpochybňuje význam průmyslového sektoru pro hospodářství členských států, avšak ekonomická krize zpochybnila význam tohoto odvětví na úkor sektoru financí a služeb a je načase, abychom tuto situaci přezkoumali a začali znovu ve velkém investovat do tohoto sektoru. Evropský průmysl se vydává cestou specializace a závazku ke kvalitě svých výrobků a k nejnovějším technologiím. To, co náš průmysl vyrábí, se musí lišit inovacemi a kvalitou, v žádném případě cenou.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) V zájmu zachování konkurenceschopnosti uprostřed celosvětové ekonomické změny nesmí být významný ekonomický sektor, jakým je průmysl, zanedbáván. Měla by být podporována a vyžadována udržitelnost a také humánní pracovní podmínky, protože konkurence z rozvíjejících se zemí jako Čína, Indie a Brazílie je stále silnější, a tlak na evropský vnitřní trh je proto čím dál větší. Udržitelnost a růst jsou dvě často slýchaná slova především v oblasti průmyslové politiky, ale jejich realizace je velmi nejistá především kvůli nedostatku dostupných zdrojů. Zdržuji se hlasování, protože jsem toho názoru, že navrhovaná opatření nebudou v žádném případě dostačující pro to, aby zajistila Evropě první místo v průmyslovém sektoru na světě.

  Rolandas Paksas (EFD), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro toto usnesení, protože průmysl EU těžce zasáhla současná hospodářská krize. V dnešním světě existuje v průmyslu obrovská konkurence, a průmyslový sektor musí proto být nadále konkurenceschopný a inovativní, podporovat inovativní myšlenky a vedoucí pozici v oblasti kvality a technologií. Musíme zdokonalit zařízení, transfer vyspělých technologií a usnadnit jejich přesun mezi společnostmi. Musíme vynaložit veškeré úsilí, abychom zajistili, že jsou v rámci Evropské unie vhodným způsobem využívány stávající zdroje (minerály), a zabránili tak jejich exportu mimo hranice EU, a abychom zastavili vytváření obchodních oligopolů. Evropská pomoc by měla směřovat nikoli na rychlé řešení, ale na investice do budoucnosti, které jsou zaměřeny na tvorbu nových pracovních míst, tak aby měl každý občan ve své vlastní zemi práci. Zvláštní pozornost musí být věnována tzv. problémovým regionům s nízkou úrovní průmyslového rozvoje nebo s vysokou úrovní nezaměstnanosti. V důsledku toho je třeba podporovat vytváření technologických, průmyslových a vědeckých parků a firemních center. Tyto organizace jsou zvláště důležité pro aktivní vytváření a rozvoj moderních technologií a zajištění hospodářského rozvoje a modernizace a zároveň pro vytváření nových pracovních míst. Malé a střední podniky musí být podporovány k investicím do klastrů. Mělo by pro ně být vytvořeno příznivé podnikatelské prostředí a snížena administrativní zátěž. Hluboce zakořeněná byrokracie brání průmyslovému rozvoji a ohrožuje konkurenceschopnost vytvořených produktů.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro zprávu pana Langeho, protože vedle strategie Evropa 2020 musí Evropská unie usilovat o dynamický rozvoj a lepší využití zdrojů, aby tak zajistila inovace. Zpráva o průmyslové politice pro éru globalizace uvádí právě tyto cíle: průmyslové inovace a zjednodušení stávajících právních předpisů, jejichž prioritou budou zájmy občanů, a roli malých a středních podniků – tlukoucí srdce evropské ekonomiky. Malé a střední podniky musí mít zaručeny příznivé podmínky a snadnější přístup k financování. Je důležité zdůraznit, že prostředky, pomocí nichž bude prováděna dynamická a špičková průmyslová politika, jsou strukturální fondy, které – pokud jsou používány správně – položí základy pro růst v Evropě.

  Rovana Plumb (S&D), písemně. – (RO) Průmysl EU představuje zhruba třetinu hrubé přidané hodnoty v EU, přičemž téměř tři čtvrtiny evropského vývozu tvoří průmyslové výrobky, a představuje dále třetinu všech pracovních míst, které poskytují obživu přibližně 57 milionům obyvatel (plus její multiplikační efekt, kdy každé pracovní místo v průmyslu vytváří zhruba dvě další pracovní místa v souvisejících službách). Existuje 15 klíčových prvků: vytvoření inovačního řetězce, zvyšování účinnosti využití zdrojů, jasné cíle pro výrobky vzniklé udržitelným způsobem, využívání veřejných zakázek, rozšíření výroby čisté energie, přesvědčivá strategie v oblasti surovin, přetváření obchodu a zajištění soužití výhodného pro všechny a udržitelné výroby, náčrt povinné průmyslové politiky jednotlivých odvětví, zapojení malých a středních podniků, rozvoj místních oblastí činnosti, zajištění předjímání změn v průmyslu, vyrovnat se s restrukturalizací, posílení kvalifikací, posílení účasti pracovníků na rozhodování a dlouhodobé politiky.

Průmyslová politika EU by se měla zaměřit jak na udržitelnou, ekologicky účinnou a celosvětově konkurenceschopnou obnovu průmyslové základny, tak na udržitelný přechod od průmyslu zaměřeného převážně na výrobu k průmyslu založenému na znalostech, přičemž by se měla jednoznačně zavázat k investování v rámci EU a vytvořit strategické partnerství mezi společnostmi v Unii.

  Fiorello Provera (EFD), písemně. – (IT) Prostřednictvím této zprávy Parlament zdůraznil důležité otázky, které si zaslouží důraz týkající se růstu evropského průmyslu. Mám na mysli uznání strategické role malých a středních podniků a nutnost usnadnit přístup k úvěrům pomocí zjednodušených postupů financování a také význam internacionalizace jakožto klíčového faktoru pro konkurenceschopnost.

Vysoce důležité je také propojení inovací s průmyslovým světem prostřednictvím trvalých vazeb mezi podniky a vysokými školami, což zahrnuje prodej výsledků a podporu jejich využití. Proto podporuji obsah a návrhy zprávy pana Langeho.

  Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Nynější hospodářská a finanční krize podtrhla význam průmyslu pro hospodářství EU, což znamená, že je důležité uznat potřebu integračního přístupu k průmyslové politice, který spojuje hospodářskou soutěž, inovace a udržitelnost, a přitom projevuje svou schopnost stimulovat růst, vytvářet pracovní místa a zajistit ochranu životního prostředí. Evropský průmysl bezesporu čelí mnoha výzvám, a proto je důležité přijmout závazek investovat do nových technologií a řešení v oblasti vzdělávání zaměstnanců, efektivity výrobních systémů a modelů řízení a posilování malých a středních podniků.

  Evelyn Regner (S&D), písemně. – (DE) Hlasovala jsem pro zprávu, protože jsem přesvědčena, že pro Evropu je nezbytná integrační průmyslová politika zvláště tváří v tvář novým výzvám, které přináší globalizace, a tudíž je nezbytný i další rozvoj průmyslové politiky. Průmyslová politika slouží jako hnací síla udržitelné zaměstnanosti a prosperity společnosti. Jediné pracovní místo v průmyslu vytváří nejméně dvě další pracovní místa. Postavení Evropy v oblasti průmyslové politiky je stále více zpochybňováno v důsledku rostoucí industrializace v rozvíjejících se zemích a rostoucí síly našich největších konkurentů, jako jsou Spojené státy a Čína. Musíme se proto sami více rozvíjet, a aby se tak stalo, je třeba obnovit naši průmyslovou základnu přijetím opatření v konkrétních odvětvích, ale i zajištěním – v nejširším slova smyslu – konkurenceschopnosti Evropy na globální úrovni a udržitelný růst evropského průmyslu. Zpráva rovněž vyzývá k tomu, aby integrační průmyslová politika sloužila jako základ pro politiku v oblasti životního prostředí, hospodářské soutěže a obchodu, což umožní zvýšit efektivitu využívání zdrojů. Zpráva dále zdůrazňuje význam konstruktivního partnerství se zaměstnanci a odborovými organizacemi. V této zprávě je zdůrazněna rovněž potřeba zlepšit koordinaci mezi EU a členskými státy. Považuji tato opatření za naprosto nezbytná. Tato zpráva obsahuje ustanovení pro to, aby bylo k dalšímu rozvoji průmyslové politiky přistupováno s potřebnými ambicemi a opatrností.

  Britta Reimers (ALDE), písemně. – (DE) V hlasování o zprávě pana Langeho se zdržuji hlasování o bodu 31 kvůli nejednoznačným formulacím, které hovoří o eurobondech a také projektových dluhopisech. Pokud ji však vezmeme jako celek, hlasuji pro zprávu, protože proti projektovým dluhopisům jako takovým nic nemám. Projektové dluhopisy slouží jako finance pro rozsáhlé inovace, infrastrukturu a reindustrializační projekty. Není to záležitost nástrojů pro komunitarizaci dluhů, jak by tomu bylo v případě eurobondů.

  Crescenzio Rivellini (PPE), písemně. – (IT) Na dnešním plenárním zasedání jsme hlasovali o zprávě pana Langeho s názvem Průmyslová politika pro éru globalizace. Evropský průmysl EU vytváří přibližně třetinu hrubé přidané hodnoty vzniklé v EU, přičemž téměř tři čtvrtiny evropského vývozu tvoří průmyslové zboží, v průmyslu je zaměstnána třetina pracovníků a průmysl celkově představuje zdroj obživy pro 57 milionů lidí. Pokud vezmeme v potaz jeho multiplikační efekt, kdy každé pracovní místo v průmyslu vytváří další dvě pracovní místa v souvisejících službách, je jeho vliv na zaměstnanost ještě významnější.

Kromě toho by se průmyslová politika EU měla zaměřit jak na udržitelnou, ekologicky účinnou a celosvětově konkurenceschopnou obnovu průmyslové základny, tak na udržitelný přechod od průmyslu zaměřeného převážně na výrobu k průmyslu založenému na znalostech. Je nezbytné integrovat všechny politiky EU a propojit všechny jejich aspekty s dopadem na průmysl. Zpráva pana Langeho z vlastní iniciativy o průmyslové politice znovu potvrzuje postoj vyjádřený ve sdělení komisaře pro průmysl, pana Tajaniho, a obsahuje několik nových myšlenek zaměřených na obnovu významných průmyslových odvětví v návaznosti na hospodářskou krizi.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Parlament dnes podpořil soubor opatření na podporu konkurenceschopnosti evropského průmyslu. Vítám skutečnost, že zpráva uznává, že tváří v tvář krizi a výzvám souvisejícím s globalizací musí být základem evropské průmyslové obnovy energetická účinnost a účinnost zdrojů. Udržitelnost musí být uznána jako centrální aspekt tzv. „hodnocení z hlediska konkurenceschopnosti” a „kontrol stavu“ prováděných Komisí v rámci jejích iniciativ k lepší regulaci. Zpráva oprávněně požaduje uzavřené průmyslové systémy, vyšší produktivitu zdrojů EU, jejich trvanlivost a opětovné využití, recyklaci a opakované zpracování.

Zpráva také požaduje nástroje na podporu rozvoje a růstu malých a středních podniků inovativních v oblasti ekologie, a stejně tak rozvoj a růst ekologických průmyslových parků. Je důležité, aby byla průmyslová politika EU v souladu s cíli politiky v oblasti klimatu a energetiky. Zelení očekávají, že Komise zapracuje tuto výzvu do svých připravovaných strategických iniciativ, jako je strategie účinnosti využívání zdrojů, strategie v oblasti surovin strategie a iniciativa Small Business Act.

  Oreste Rossi (EFD), písemně. – (IT) Evropská unie konečně uznala zásadní úlohu průmyslu, když volá po zjednodušení přístupu k úvěrům a snížení administrativní zátěže. V posledních letech jsme byli svědky toho, že byla přijímána opatření, která jsou pro evropský průmysl velkou zátěží a která upřednostňují nekalou soutěž ze strany výrobků dovážených ze třetích zemí. Chtěl bych upozornit na náklady spojené s bojem proti změně klimatu a na opatření zaměřená na snížení nebo odstranění cel.

Zpráva zdůrazňuje důležitost výzkumu jako nástroje odrazujícího konkurenci a poukazuje na odborné školení zaměstnanců a na informace, které musí být poskytnuty spotřebitelům. Nezapomínejme však na to, že mimo všechna ta krásná slova hrozí EU rozkolu mezi členskými státy, což má za následek minimální touhu společně tvořit průmyslovou budoucnost. Mám na mysli to, co se stalo s evropským patentem, kdy Unie vyloučila Itálii a Španělsko, a použití posílené spolupráce mezi ostatními členskými státy. Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože principy, které přináší, si zaslouží podporu.

  Czesław Adam Siekierski (PPE), písemně. – (PL) Průmysl v Evropě čelí nejen dopadům ekonomické krize, ale také novým výzvám globalizované doby. Podniky musí vhodně reagovat na stále rychlejší změny v ekonomických trendech. Ekonomiky rozvíjejících se zemí mění poměr sil na mezinárodních trzích. S rozvojem společnosti založené na znalostech se rovněž zvyšuje role vědeckého výzkumu a inovací, které vedou k hospodářskému růstu a konkurenceschopnosti. Mezi problémy, kterým hospodářství EU musí čelit, patří demografické změny a pokles produktivity. K hlavním cílům pro průmysl EU náleží růst konkurenceschopnosti a inovativnosti. K jejich dosažení je nutné přijmout řadu opatření. Je nezbytné nadále pracovat na jednotném trhu a na sladění celních a daňových předpisů. Měla by být snížena administrativní zátěž podniků a zjednodušen právní rámec. Měla by být posílena spolupráce mezi podniky prostřednictvím obchodních skupin, sítí a center excelence a je třeba vyvinout úsilí podporující propojení univerzit a podniků.

Prospěšné může být také používání alternativních mechanismů, jako například partnerství veřejného a soukromého sektoru, která sdílejí rizika mezi veřejnými a soukromými investory, a využívání pákového i řetězového efektu. To bude mít zásadní význam pro podporu malých a středních podniků, které tvoří základ evropského průmyslu, a to zajištěním finanční pomoci v oblasti inovací a transferu technologií a zapojení inovativních a kritérií udržitelnosti ve výběrových řízeních na veřejné zakázky. Neměli bychom zapomenout na to, aby byl zajištěn růst výdajů na výzkum založený na spolupráci mezi veřejným a soukromým sektorem.

  Catherine Stihler (S&D), písemně. – Hlasovala jsem pro tuto zprávu, která zdůrazňuje způsoby, jakými může být posílena průmyslová základna EU. Průmysl představuje zhruba třetinu všech pracovních míst v EU, a proto je tak důležité zajistit jeho další životaschopnost.

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Evropský průmysl a jeho multiplikační efekt tvoří přibližně třetinu hrubé přidané hodnoty v EU a poskytuje zdroj obživy pro 57 milionů lidí. Je nutné vytvořit průmyslovou politiku, která podporuje spolupráci mezi členskými státy a jejich konkurenční potenciál, jak je uvedeno ve strategii Evropa 2020. Význam této zprávy v době ekonomické recese ukazuje, že toto odvětví je i přes svou důležitost odsunuto do pozadí. Proto je potřeba podrobněji prozkoumat výzvy, kterým evropský průmysl bude muset čelit, zejména restrukturalizaci a přesměrování jeho charakteru na základě globální znalostní společnosti prostřednictvím inovací a výzkumu s cílem zabývat se konkurenceschopností rozvíjejících se ekonomik. Vedle toho se rozvíjí i nová dynamika, změna klimatu, demografické posuny a proces urbanizace/vylidňování. Z 15 bodů, které předložil zpravodaj, bych chtěl upozornit na opatření, jež mají vliv na malé a střední podniky, které jsou hybnou silou růstu v EU. Zjednodušení evropských postupů pro získání finančních prostředků, více lepších informací poskytovaných malým a středním podnikům o operačních programech, vytváření inovačních klastrů a sítí a také větší podpora ze strany Evropské centrální banky jsou klíčovými iniciativami pro zajištění úspěchu evropské průmyslové politiky.

  Alexandra Thein (ALDE), písemně. – (DE) V hlasování o zprávě pana Langeho se zdržuji hlasování o bodu 31 kvůli nejednoznačným formulacím, které hovoří o eurobondech a také projektových dluhopisech. Pokud ji však vezmeme jako celek, hlasuji pro zprávu, protože proti projektovým dluhopisům jako takovým nic nemám. Projektové dluhopisy slouží jako finance pro rozsáhlé inovace, infrastrukturu a reindustrializační projekty. Není to záležitost nástrojů pro komunitarizaci dluhů, jak by tomu bylo v případě eurobondů.

  Derek Vaughan (S&D), písemně. – Podpořil jsem tuto zprávu, protože stanovuje potřebu koherentní politiky o budoucnosti průmyslu v celé EU. S více než 60 miliony pracovních míst v EU generovanými průmyslovou výrobou pomůže pevná politika Evropské unii překonat některé problémy, kterým čelí výrobci. Zpráva, která je součástí strategie EU 2020, uvádí 15 „úhelných kamenů“ silné politiky, která zajistí, aby EU mohla držet krok s konkurenty z USA, Číny a Japonska, kteří ve velkém investují do výzkumu a vývoje v oblasti špičkových technologií, a s konkurenty ze zemí, které jsou schopny snížit náklady díky levné pracovní síle a které mají méně přísná pravidla v oblasti duševního vlastnictví. K nejužitečnějším doporučením v této zprávě patří potřeba inovačního řetězce, který spojuje průmyslový výzkum s inovacemi a používáním technologií, a větší důraz na účinnost zdrojů a udržitelnost, což je spojeno s cíli strategie Evropa 2020.

  Iva Zanicchi (PPE), písemně. – (IT) Rozhodla jsem se hlasovat pro zprávu z vlastní iniciativy pana Langeho, protože představuje příspěvek Parlamentu k diskusi o otázce, která má zásadní význam pro obchodní svět: o evropské průmyslové politice.

Tato zpráva má řadu pozitivních aspektů, jako je například obecná výzva evropským podnikům k dodržování ekologických norem, ale pouze na dobrovolné bázi a bez přísných sankcí. Zpráva také správně opakuje ústřední roli průmyslu – a nejen průmyslové politiky – pro růst v Evropské unii. Když nyní přijmeme naše vedoucí postavení zmíněné ve zprávě, o které jsme dnes hlasovali, myslím, že je důležité, aby všechny instituce a zúčastněné strany usilovaly o dosažení cílů v ní definovaných a o jejich převedení do konkrétních opatření. Zvláště důležité jsou: přijetí opatření na ochranu duševního vlastnictví, potvrzení modelu průmyslových inovací, který usiluje o dokonalost, modernizace průmyslu, a to zejména s ohledem na ochranu životního prostředí a šetrné využívání zdrojů energie a podporu vytváření podmínek, které pomáhají internacionalizaci malých a středních podniků.