Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 23. března 2011 - Brusel

1. Pokračování zasedání

PŘEDSEDAJÍCÍ: Jerzy BUZEK
předseda

(Zasedání bylo zahájeno v 15:10)

  Předseda. – Prohlašuji zasedání Evropského parlamentu, jež bylo přerušeno ve čtvrtek 10. března 2011, za opět zahájené.

2. Schválení zápisu z předchozího denního zasedání: viz zápis

3. Přivítání

  Předseda. – Rád bych na tomto plenárním zasedání přivítal Marii Romanu de Gasperiovou, dceru významného italského státníka a jednoho ze zakladatelů Evropského společenství, Alcida de Gasperiho.

(Potlesk)

4. Prohlášení předsednictví

  Předseda. – Druhou věcí jsou znepokojivé zprávy, které přicházejí od našich vzdálených sousedů: Bahrajnu, Sýrie a Jemenu. Ve všech jmenovaných zemích jsou násilně potlačovány demonstrace, jejichž účastníci požadují demokratické změny.

Vlády, které vůči vlastním občanům používají zbraně, ztrácejí jakoukoli demokratickou legitimitu. Toto násilí musí skončit a ti, kdo za něj nesou odpovědnost, musí být postaveni před soud.

Další věc: Chtěl bych vás informovat o tom, že jsme dnes obdrželi oznámení, že jeden z poslanců Evropského Parlamentu, pan Thaler, se vzdává mandátu poslance Evropského parlamentu. Druhý poslanec, pan Strasser, oznámil svůj záměr vzdát se během několika dní mandátu poslance Evropského parlamentu. Třetí poslanec, pan Severin, vystoupil ze skupiny Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu a stal se nezařazeným poslancem.

Zmíněné rezignace jsou reakcí na vážná obvinění z nevhodného chování některých poslanců této sněmovny, která se objevila v tisku. Dnes ráno jsem svolal mimořádnou schůzi předsednictva, aby projednalo tuto situaci. Opět se sejdeme dnes večer a budeme v diskusi pokračovat.

Jménem předsednictva Evropského parlamentu a domnívám se, že i jménem většiny jeho poslanců, prohlašuji, že vůči chování, kvůli kterému se několik našich kolegů vzdalo mandátu, jsme odhodláni uplatňovat politiku nulové tolerance.

(Potlesk)

Jakožto předseda, kterého jste si, dámy a pánové zvolili, jsem odhodlán bdít nad bezúhonností této sněmovny a všech jejích poslanců. Chtěl bych vám připomenout, že jakožto zvolení zástupci občanů neseme velkou veřejnou odpovědnost. Občané nás pověřili tím, abychom jejich jménem vykonávali příslušné pravomoci. Nesmíme zklamat jejich důvěru. Předsednictvo se usneslo, že z této politováníhodné události musíme vyvodit ponaučení. Parlament se snaží zjistit veškerá fakta. Se všemi příslušnými orgány budeme bezvýhradně spolupracovat na objasnění všeho, co se stalo, a na prošetření všech informací. Na žádost předsednictva budu ve styku s vnitrostátními ministerstvy zahraničních věcí zemí příslušných poslanců, abych byl informován o krocích, které soudní orgány v těchto zemích hodlají učinit.

Do budoucna musíme v Parlamentu pro podobné záležitosti zpřísnit svůj interní kodex chování, a to včetně přísnějších sankcí. Jsme toho názoru, že nedávné události dokládají, že se neobejdeme bez právně závazného kodexu chování pro lobbování v orgánech Evropské unie.

(Potlesk)

Budu vás průběžně informovat o dalším vývoji.

  Sonia Alfano (ALDE). - (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, chtěla jsem hovořit dříve, než jste zdůraznil odhodlání Parlamentu požadovat rezignaci zbývajícího poslance Evropského parlamentu, toho posledního, jenž se ještě nevzdal mandátu.

Děkuji vám i Parlamentu, že jste se rozhodli pevně a rozhodně uplatňovat politiku nulové tolerance, protože zde jde o důvěryhodnost každého člena této sněmovny a především musíme mít na paměti, že zastupujeme 500 milionů občanů, a nikoliv lobby. Děkuji vám.

  Bruno Gollnisch (NI). – (FR) Pane předsedo, zcela schvaluji vaši přísnost. Doufám, že bude uplatněna také vůči novinářům, kteří nemohou v roli provokatérů podněcovat ke spáchání trestného činu, čímž se také dostávají do vážného rozporu s etickými normami. Pokud jde o zbývající aspekty, v této sněmovně se příliš ctí presumpce neviny, takže se k těmto věcem nebudu dále vyjadřovat.

  Hans-Peter Martin (NI). – (DE) Pane předsedo, nejprve bych chtěl bránit novináře. Myslím si, že to, k čemu došlo, zasluhuje pochvalu. Jste, pane Buzku, informován o tom, že bude následovat ještě víc jak deset dalších případů? Připojil byste se k našemu doporučení, které bychom rádi na základě seznamu Hans-Petera Martina navrhli, aby se tito kolegové poslanci vzdali mandátu dříve, než budou odhaleni v tisku, aby se tak zabránilo dalšímu zostuzení velkého evropského mírového projektu?

Prosím vás proto, abyste tuto žádost předložil ke zvážení předsednictvu a také o ní informoval ostatní skupiny.

  Joanna Senyszyn (S&D). – (PL) Pane předsedo, ve svém prohlášení jste uvedl, že tlumočíte stanovisko předsednictva a většiny Parlamentu. Je to názor celého Evropského parlamentu. Nesouhlasíme s činy našich bývalých kolegů. Děkuji vám.

  Martin Schulz (S&D). – (DE) Pane předsedo, nebýt předposledního projevu, nepřihlásil bych se o slovo. Jsem toho názoru, že nulová tolerance platí pro všechny poslance této sněmovny. Proto bych chtěl vznést následující otázku a požaduji, abych na ni dostal jasnou odpověď. Můžete vy, pane předsedo, nebo generální tajemník tohoto Parlamentu potvrdit, že na základě rozsudku Evropského soudního dvora uplatníte vůči panu poslanci Martinovi požadavek, aby kvůli nesprávnému účetnictví vrátil Evropskému parlamentu 168 000 EUR?

(Potlesk)

  Předseda. – Dámy a pánové, navrhuji, abychom pokračovali dalšími body našeho plánu práce.

5. Členství ve výborech a delegacích: viz zápis

***

  Nirj Deva (ECR). - Pane předsedo, vzhledem k tomu, že japonskému zemětřesení a útrapám Japonska posledně nebyla věnována prvořadá pozornost, nebylo by vhodné, aby si Parlament připomněl tyto události, solidarizoval se s japonským lidem a jeho demokracií a minutou ticha vyjádřil svoji účast?

  Předseda. – Minulý týden se konala schůze všech poslanců Evropského parlamentu s předsedou Evropské komise a s předsedou Evropské rady panem Van Rompuyem. Na začátku této schůze jsem vyjádřil účast celému japonskému lidu. Hluboce s ním soucítíme. Hovořil jsem rovněž o hrůznosti těchto útrap. Povstali jsme také, abychom ve sněmovně minutou ticha uctili památku obětí, které zahynuly při této katastrofě. Tomuto tématu byla též věnována stručná diskuse. Domnívám se, že Parlament učinil vše, co bylo třeba, aby vyjádřil solidaritu s japonským lidem. Mnohokrát vám děkuji.

(Potlesk)

6. Členství v politických skupinách: viz zápis

7. Výklad jednacího řádu: viz zápis

8. Složení Parlamentu

  Předseda. – Skupina Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu mi oznámila, že s účinností ode dneška pan poslanec Severin již není členem této skupiny, což je oficiální oznámení. V souladu s čl. 211 odst. 3 jednacího řádu Výbor pro ústavní záležitosti navrhl následující výklad článku 128 jednacího řádu nazvaného „Řízení před Soudním dvorem Evropské unie“. Celý výklad vám byl poskytnut k nahlédnutí. Pokud do zahájení zasedání ve čtvrtek 24. března 2011 nebudou podány žádné námitky, bude uvedený výklad považován za přijatý. Můžete tedy až do zítřka do 9:00 podávat námitky k tomuto výkladu. Jedná se o dlouhý výklad, proto jej nebudu předčítat. Nicméně všichni máte k tomuto výkladu přístup.

Chtěl bych vás také oficiálně informovat, že se pan Thaler s účinností ode dne 21. března 2011 vzdal mandátu poslance Evropského parlamentu. V souladu s čl. 4. odst. 1 a 3 jednacího řádu vzal Parlament tuto skutečnost na vědomí a oznámil uvolnění mandátu od data, který jsem právě uvedl. Paní Soullieová se vzdala mandátu poslankyně Evropského parlamentu s účinností ode dne 24. března. V souladu s čl. 4. odst. 1 a 3 jednacího řádu vzal Parlament tuto skutečnost na vědomí a oznámil uvolnění mandátu od data, který jsem právě uvedl. Kromě toho mi příslušné francouzské orgány sdělily, že s účinností ode dne 24. března nahradí paní Soullieovou pan Hortefeux. Jsem informován, že pan Hortefeux bude dnes zde s námi. Jste přítomen ve sněmovně, pane Hortefeuxi? Nevidíme ho – není zde.

Dokud v souladu s čl. 3 odst. 2 nebudou ověřeny jeho pověřovací listiny nebo nebude rozhodnuto o případném sporu, bude pan Hortefeux za předpokladu, že předtím učinil písemné prohlášení, že nezastává žádnou funkci neslučitelnou s výkonem mandátu poslance Evropského parlamentu, zasedat v Parlamentu a jeho orgánech a požívat všech práv, která jsou s tím spojena. Pan poslanec Cohn-Bendit by chtěl nyní něco říci.

  Daniel Cohn-Bendit (Verts/ALE). – (FR) Pane předsedo, tak jako já víte, že možnost, aby se pan Hortefeux stal poslancem této sněmovny, je v současnosti právně zpochybňována. Tím spíše jsem poněkud zklamán tím, že francouzská vláda nevyčká, dokud nebude prověřeno právní postavení této záležitosti. Jelikož pan Hortefeux nedal najevo svůj souhlas a nezúčastnil se zahajovacího zasedání ve Štrasburku, nemůže nahradit poslankyni, kterou chce nahradit.

Proto žádám skupinu Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů), která si zakládá na tom, jak striktně dodržuje předpisy, aby vyčkala na právní nález, zda pan Hortefeux smí či nesmí zasedat v této sněmovně. Jinak se jedná o právní svévoli. Je to, jako bychom se jí snažili obratně dosáhnout.

  Jean-Pierre Audy (PPE). – (FR) Pane předsedo, není to poprvé, kdy náš kolega, pan poslanec Cohn-Bendit, jenž nazval předsedu – premiéra – diktátorem ve stylu Hugo Cháveze, nerespektuje demokracii. Brice Hortefeux byl v červnu 2009 zvolen poslancem Evropského parlamentu. To je nesporné. V té době byl jmenován ministrem vnitra. Francouzské právo stanovuje, že zvolený zástupce Evropského parlamentu, jenž se stane členem vlády, může po odchodu z vlády opět nabýt svého mandátu. Právě to …

(Přerušení panem Cohn-Benditem: „Jenže on neměl mandát – v tom je ten problém, pane Audy.“)

Brice Hortefeux byl zvolen poslancem Evropského parlamentu. Přijímáte tento fakt?

Budu končit, pane předsedo. Podle Smluv a právních předpisů je jmenování poslanců jednoznačně záležitostí členských států. Brice Hortefeux, jenž byl zvolen poslancem, byl francouzskými orgány legitimně navržen, aby zasedal v této sněmovně. Vaše prohlášení je nepřijatelné.

  Joseph Daul (PPE). – (FR) Pane předsedo, chtěl bych jen panu Cohn-Benditovi říci, že aby bylo možné zpochybňovat něčí mandát, musí nejprve existovat oficiální návrh jmenování. Není-li předložen žádný návrh, Výbor pro právní záležitosti nemůže analyzovat daný stav věcí.

Předtím, než se takto do něčeho vložíte, doporučuji vám, abyste celou věc uvážil, než budete jednat. To je vše.

(Přerušení panem Cohn-Benditem: „Ano, jenže on by nemohl mít mandát.“)

Vyzýváte mne, abych dodržoval předpisy. Vždycky jsem se jimi řídil. Nechme nyní na Výboru pro právní záležitosti, ať vysloví své stanovisko. Výbor nemůže vyslovit své stanovisko, dokud nebyl podán návrh na jmenování. Nebude-li tento návrh právně platný, Výbor pro právní záležitosti nás o tom bude informovat. Dovolte mi ještě jednou zopakovat: Nejprve uvažujme, až pak jednejme.

  Sylvie Goulard (ALDE). – (FR) Pane předsedo, plně souhlasím s tím, že bychom měli vyčkat na výsledky právní analýzy. Chtěla bych říci pouze jednu věc: V naší zemi jsme svědky nárůstu extremismu, a to nepochybně proto, že určitá část politiků se domnívá, že mandáty a funkce jim byly dány k dispozici. Od Francie očekáváme poněkud více, zvláště pokud jde o Parlament, jenž sídlí ve Štrasburku.

  Předseda. – Chtěl bych zopakovat text, který jsem zde již četl. Dokud nebudou ověřeny jeho pověřovací listiny nebo nebude rozhodnuto o případném sporu, pan Hortefeux bude poslancem Evropského parlamentu a bude se řídit pravidly pro poslance Evropského parlamentu. Celá záležitost podléhá ověření.

9. Předložení dokumentů: viz zápis

10. Otázky k ústnímu zodpovězení a písemná prohlášení (předložení): viz zápis

11. Převody prostředků: viz zápis

12. Plán práce: viz zápis

13. Hlasování

  Předseda. – Dalším bodem je hlasování.

(Výsledky a další podrobné údaje o hlasování: viz zápis)

13.1. Změna Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro (A7-0052/2011, Elmar Brok) (hlasování)

- Před hlasováním:

  Elmar Brok, zpravodaj. – (DE) Pane předsedo, dámy a pánové, evropský mechanismus stability je nezbytný k tomu, aby byla zajištěna trvalá právní jistota a zaručena solidarita se zeměmi, které čelí problémům, ale také kvůli bezpečnosti eura, jako záruka nezbytné rozpočtové kázně a k tomu, aby umožnil společnou reakci na problémy v oblasti růstu.

S ohledem na to, kolik času by vyžadoval řádný postup, a také z toho důvodu, abychom se vyhnuli referendům v některých členských státech, lze tuto úpravu provést pouze prostřednictvím zjednodušeného postupu pro přijímání změn Smlouvy. Parlament nicméně prohlašuje, že takový postup by se neměl stát pravidlem a že by se v tomto případě vlastně mělo postupovat v souladu s řádným postupem pro přijímání změn Smlouvy.

Původní návrhy uváděly, že by se mělo jednat o výhradně mezivládní postup, v němž by role Komise byla minimální a Evropský parlament by v něm nehrál vůbec žádnou úlohu. Dnes vám s ohledem na jednání, která jsme vedli s Komisí, Evropskou centrální bankou, předsedou Evropské rady a předsedou Euroskupiny, můžeme oznámit, že v téměř všech otázkách týkajících se předloh, testů a podkladů pro rozhodování, v téměř všech aspektech spjatých s definováním rámce a návrhem nařízení pro tento mechanismus v rámci metody Společenství doposud Evropská rada, Rada ministrů financí akceptovala, že Evropský parlament může také hrát určitou roli v tomto procesu a bude ji hrát v těchto otázkách.

Zprvu jsme tedy nebyli příliš nadšeni, ale jsem přesvědčen, že budou-li do toho zapojeny orgány Společenství a budeme-li moci jako v minulosti začít používat mezivládní postupy, pak až nadejde správný čas, bude snadné dospět k jasné politice Společenství. Jelikož institucionální předpoklady již byly vytvořeny, můžeme vám navrhnout, abychom schválili tento postup pro přijímání změn Smlouvy ze strany Evropské rady a nechali jej proběhnout. Předložili jsme proto příslušné pozměňovací návrhy s jednomyslným souhlasem Výboru pro ústavní záležitosti. Musíme si uvědomit, že naše výklady přijali a písemně potvrdili rovněž předseda Euroskupiny, komisař pro měnové záležitosti a předseda Evropské rady. Jsem přesvědčen, že to je spolehlivým základem pro to, abychom nyní kvůli ochraně eura, jež pro Evropu znamenalo velký úspěch, a kvůli tomu, abychom mohli společně postupovat dále, toto rozhodnutí přijali.

  Roberto Gualtieri, zpravodaj. − (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, ve zprávě, o níž budeme hlasovat, máme dosud výhrady vůči rozhodnutí přijmout změnu Smlouvy, kterou se definuje mezivládní povaha tohoto mechanismu, ale současně jsme pro jeho přijetí, protože, jak vysvětlil pan poslanec Brok, jednání, která jsme vedli, nám umožnila dosáhnout důležitých cílů, které se týkají především toho, aby podmínky pro poskytování pomoci byly stanoveny nařízením, tedy postupem spolurozhodování.

Je proto správné hlasovat pro tuto zprávu a rád bych poděkoval mnohým kolegům poslancům Evropského parlamentu, kteří se podíleli na tomto výsledku, a zmínil, že pro mne bylo ctí pracovat společně s panem poslancem Brokem, že pan poslanec Pirillo mi poskytl velmi užitečné rady, a ještě bych zmínil práci obou navrhovatelů z Hospodářského a měnového výboru (ECON): pana Scicluny a pana Gauzèse, dále pana Schadeho, paní Häfnerovou a skupinu koordinátorů a samozřejmě předsedy skupin, kteří nám poskytli tak velkou politickou podporu. Děkuji vám.

  Předseda. − Rád bych přivítal předsedu Evropské komise a místopředsedu Komise, kteří zde jsou s námi, a také úřadující místopředsedkyni Rady. Čeká nás velice důležité hlasování, toho jsme si velmi dobře vědomi, proto děkujeme, že budete přítomni v tak důležitý okamžik.

Dámy a pánové, hlasování budete moci komentovat zítra. Nyní není doba pro vysvětlování hlasování, proto se, prosím. zdržte takových poznámek. Zítra po hlasování bude čas vyjádřit se ke všem tématům – jak k těm z dneška, tak těm ze zítřka.

14. Vysvětlení hlasování

Zpráva: Elmar Brok, Roberto Gualtieri (A7-0052/2011)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. − (PT) Hlasuji pro tuto zprávu, protože návrhem Evropské rady na vytvoření stálého mechanismu stability by byl vytvořen mezivládní postup mimo oblast působnosti EU, což by byl nebezpečný precedens. Evropské orgány, konkrétně Evropská komise a Parlament, musí být nedílnou součástí rady tohoto mechanismu, přičemž Komise musí být jejím členem, nikoliv jen pozorovatelem. Parlament je důležitým orgánem demokratického dohledu a Rada by měla zvážit návrh možného kompromisu ve věci zapojení Parlamentu do provozních prvků tohoto mechanismu, který předkládá skupina Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu. Tu bych ze zprávy zvláště zdůraznil myšlenku, že „mechanismus by neměl představovat nový model evropské správy, který zaostává za dosaženou úrovní demokratických norem v Unii“. Navíc musí být mechanismus stability považován pouze za součást rámce řešení evropské správy ekonomických záležitostí a Komise by například měla prozkoumat potenciál budoucího systému evropských dluhopisů.

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Evropská rada, na níž se scházejí evropské hlavy států nebo předsedové vlád, v současnosti projednává zavedení mechanismu stability pro členské státy náležející do eurozóny. Cílem je společně zajistit finanční stabilitu Unie, která je v současnosti ohrožena. V tomto usnesení, jež považuji za vyvážené, Parlament vítá tuto iniciativu, ale vznáší požadavek, aby nezůstalo jen u dočasných opatření ke stabilizaci eurozóny. Sdílím toto stanovisko a domnívám se, že EU musí nadále posilovat svoji správu ekonomických záležitostí, samozřejmě aby se stabilizovala, ale také podpořila udržitelný růst.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. − (LT) Dnes jsme hlasovali pro změnu článku 136 Lisabonské smlouvy, což EU umožní vytvořit mechanismus stability, jenž je určen pouze pro členy eurozóny. Evropský mechanismus stability má zlepšit rozpočtovou kázeň a koordinaci hospodářské a finanční politiky členských států náležejících do eurozóny, jejíž součástí je také podpora společné evropské reakce na problémy v oblasti růstu, a zároveň odstranit hospodářské a sociální nerovnosti a zlepšit konkurenceschopnost. Domnívám se, že tento mechanismus zajistí větší finanční stabilitu eurozóny a urychlí hospodářské oživení členských států náležejících do eurozóny. Nicméně krizí nejhůře postižené země, které nenáležejí mezi členy eurozóny, zůstávají na vedlejší koleji, a tím se uzavírá cesta k rychlejšímu a trvalejšímu hospodářskému oživení. Mám za to, že EU musí projevovat větší míru solidarity a poskytnout členským státům veškerou pomoc, aby jim umnožila vstoupit do klubu zemí eurozóny a stát se plnohodnotnými členskými státy EU.

  Slavi Binev (NI), písemně. – (BG) Jakožto zástupce Bulharska v Evropském parlamentu jsem hlasoval proti návrhu rozhodnutí, protože se domnívám, že zavádí dvojí metr, což je věc, s níž zásadně nesouhlasím. Takový dvojí metr jsme již viděli v případě Řecka, jež bylo místo trestu odměněno 120 miliardami EUR, zatímco Bulharsko se obává, že jeho budoucnost v eurozóně se oddaluje.

  Jan Březina (PPE), písemně. – (CS) Zavedení stabilizačního mechanismu pro státy platící eurem je prvním případem využití možnosti zjednodušené změny Lisabonské smlouvy. Jedná se o změnu, kterou by měly podpořit i země neplatící eurem, protože stabilita eura je nepochybně i v jejich bytostném zájmu. Domnívám se však, že tento mechanismus by neměl být nadužíván, a tak jsem rád, že se podařilo prosadit, aby byl tento mechanismus aktivován jen v případech, kdy je to skutečně nezbytně nutné. Jedná se o významný signál směrem k odpovědnosti států i věřitelů, neboť nevzniká žádná „transferová unie“, v níž by rozpočtově neodpovědné státy hospodařily na úkor bonity zemí s konsolidovanými veřejnými financemi. Naproti tomu se neobávám, že by navrhovaná změna vytvářela podmínky pro zavedení mechanismu stability zcela mimo působnost Unie. Výklad a aplikace příslušného ustanovení Lisabonské smlouvy bude každopádně pod kontrolou Evropského soudního dvora. Ochotu či neochotu států zapojit do tohoto mechanismu ostatní orgány Unie je třeba respektovat, a případná mezivládní povaha mechanismu jistě nemusí být a priori na úkor jeho kvality nebo demokratické legitimity. Pokud bude mechanismus stability po finanční stránce navázán na národní rozpočty, byla by jeho mezivládní povaha naprosto pochopitelná a logická.

  Zuzana Brzobohatá (S&D), písemně. – (CS) Zpráva obsahuje návrh na evropský mechanismus stability, který představuje nedílnou součást celkového balíčku opatření, která byla navržena s cílem vytvořit nový rámec a zároveň zlepšit rozpočtovou kázeň a koordinaci hospodářské a finanční politiky členských států, jejíž součástí by měla být i podpora společné evropské reakce na problémy v oblasti růstu, což by současně vedlo k odstranění hospodářských a sociálních nerovností a ke zlepšení konkurenceschopnosti. Za velmi správnou považuji výzvu Komisi, aby se zabývala také ostatními mechanismy pro zajištění finanční stability a hospodářského růstu v eurozóně. Myslím, že je zcela správná výzva Komisi k předložení legislativních návrhů, které by zahrnovaly mechanismus stability a opatření ke snížení rizik pro finanční, ekonomickou a sociální stabilitu v Evropské unii včetně účinné regulace finančních trhů. Je zcela namístě přezkoumat pakt stability a růstu. Zpráva také podporuje zavedení nástrojů pro snížení makroekonomické nerovnováhy v eurozóně a opatření zaměřených na ekologickou obnovu. Nejen z výše uvedených důvodů jsem se rozhodla zprávu podpořit.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. − (PT) Hlasovala jsem pro usnesení Parlamentu, protože souhlasím s tím, že evropský mechanismus stability představuje nedílnou součást celkového balíčku opatření, která byla navržena s cílem vytvořit nový rámec a zároveň zlepšit rozpočtovou kázeň a koordinaci hospodářské a finanční politiky členských států. Její součástí by měla být i podpora společné reakce Evropské unie na problémy v oblasti růstu, což by současně vedlo k odstranění hospodářských a sociálních nerovností a ke zlepšení konkurenceschopnosti.

  Nikolaos Chountis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Hlasoval jsem proti zprávě o změně Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro. Hlavy států a předsedové vlád Evropské unie odpověděli na hospodářskou krizi úspornými opatřeními a škrty ve veřejných výdajích. Tato opatření a politiky uvrhly pracující ve většině evropských zemí do ponižujícího postavení, protože měly podobu snížení mezd, snížení důchodů, omezení sociálních práv a vedly k prudkému zvýšení nezaměstnanosti. V zásadě ti, kdo zavinili hospodářskou krizi, přinutili pracující, aby zaplatili její následky. Tato změna Smlouvy připravuje cestu pro posílení úsporných opatření a dovršuje balíček opatření pro dohled, mezi něž patří balíček správy ekonomických záležitostí a evropský semestr. „Pakt pro euro“ v podstatě potlačuje vnitrostátní hospodářskou politiku a téměř násilím proměňuje instituci eurozóny v nástroj provádění německé hospodářské politiky. Nesouhlasím také s tím, aby v tomto případě byl použit zjednodušený postup pro přijímání změn Smlouvy. Domnívám se, že nejvhodnější postupem pro změnu Smluv je uspořádat ve všech členských státech referendum.

  Carlos Coelho (PPE), písemně. − (PT) Hlasoval jsem pro zprávu poslanců Broka a Gualtieriho, kteří uznávají, že je zapotřebí v ústavním rámci Unie učinit realizovatelným vytvoření mechanismu stability pro členské státy, jejichž měnou je euro. V praxi se ukázalo, že EU potřebuje rozsáhlejší správu ekonomických záležitostí, která bude mít dopad na hospodářskou a finanční politiku a umožní větší rozpočtovou kázeň.

Zpráva právem zdůrazňuje, že dočasná opatření nejsou dostačující a že jakýkoliv pokus vytvořit systém mimo institucionální rámec EU ohrožuje projekt Unie; proto rovněž oprávněně požaduje, aby úloha Evropské komise byla důležitější.

Souhlasím také s požadavkem, aby Komise předložila nezbytná legislativní opatření, bude-li to zapotřebí, k posílení finanční stability a udržitelného hospodářského růstu.

  George Sabin Cutaş (S&D), písemně. – (RO) Hlasoval jsem pro zprávu o mechanismu stability pro členské státy náležející do eurozóny, protože tento mechanismus znamená krok směrem ke zlepšení koordinace hospodářských politik na úrovni EU. Zároveň je zapotřebí celkového balíčku opatření, jejichž cílem bude dosáhnout hospodářské stability a zvýšit konkurenceschopnost EU.

  Cornelis de Jong (GUE/NGL), písemně. − Odmítl jsem celý návrh, protože si nemyslím, že řeší problémy. Souhlasím s Evropskou konfederací odborových svazů, že navrhované změny „připravují cestu k narušení sociálního dialogu a zásahům do systémů kolektivního vyjednávání v celé Evropě“.

Dále nesouhlasím s tím, že byl zvolen zjednodušený postup pro přijímání změn Smlouvy. Domnívám se, že by měl být použit řádný postup pro přijímání změn Smlouvy, aby mohla proběhnout náležitá a důkladná diskuse o návrhu mechanismu stability a o dalších možných změnách smluv, například doložce o sociálním pokroku.

Závěrem vyzývám členské státy, aby ve všech členských státech umožnily konání referend o návrzích změny Smlouvy.

  Proinsias De Rossa (S&D), písemně. − Vítám dnešní hlasování Evropského parlamentu o návrhu změny Smlouvy. Je však nanejvýš důležité, aby na summitu hlav států tento víkend političtí představitelé respektovali dohodu s Evropským parlamentem. Pro většinu poslanců Evropského parlamentu je postup, jímž Rada dospěla ke svému návrhu rozhodnutí, velmi nevyhovující. Kdyby nebylo toho, že tento návrh je pro eurozónu nesmírně důležitý a že stálého evropského mechanismu je naléhavě zapotřebí, zvláště pro malé členské státy jako Irsko, pokud jde o mne, hlasoval bych proti původnímu návrhu. Text, na němž se shodl Evropský parlament, formuluje minimální podmínky, které zajistí legitimitu zavedení mechanismu a jeho fungování. Tato shoda však neznamená, že by skupina Socialistů a demokratů souhlasila s velice přísnými úspornými programy, jež se očekávají od některých členských států bez ohledu na jejich hospodářskou udržitelnost.

  Marielle De Sarnez (ALDE), písemně. – (FR) Parlament podporuje malou změnu Smlouvy o Evropské unii, která má umožnit zavedení stálého mechanismu stability pro eurozónu, jenž by měl být oficiálně zřízen na zasedání Evropské rady ve dnech 24. a 25. března změnou článku 136 Smlouvy. Toto rozhodnutí pomůže mechanismus stability, jenž od loňského května, kdy byl vytvořen, prokázal svoji účinnost, transformovat ve stálejší mechanimus. Budeme tak mít solidní mechanismus se 700 miliardami EUR, jenž bude za přísných podmínek poskytovat půjčky s nejlepšími úroky zemím eurozóny, které se dostanou do potíží. Bylo však zcela nepřijatelné, aby byl změnou Smluv stvrzen mechanismus založený výhradně na mezivládních závazcích. Metoda Společenství, kterou upřednostňujeme, je zárukou rovného zacházení s členskými státy náležejícími do eurozóny, pokud jde o přístup k prostředkům z tohoto záchranného fondu, jenž bude podléhat přísným podmínkám. Zůstaneme však velmi ostražití, pokud jde o podmínky účasti Mezinárodního měnového fondu.

  Edite Estrela (S&D), písemně. − (PT) Hlasovala jsem pro zprávu o změně Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro, neboť dlouhodobá stabilizace eurozóny je nezbytná, aby se omezily spekulace proti evropským zemím a byla chráněna veřejnost.

I přes mezivládní povahu tohoto mechanismu se domnívám, že je dobré posílit metodu Společenství i úlohu evropských orgánů ve správě ekonomických záležitostí EU, zejména roli Komise a Evropského parlamentu.

  Göran Färm, Anna Hedh, Olle Ludvigsson, Marita Ulvskog a Åsa Westlund (S&D), písemně. − (SV) My, švédští sociální demokraté, podporujeme tuto zprávu jako celek. Zároveň se však domníváme, že formulace textu o konsolidovaném trhu s evropskými dluhopisy zachází příliš daleko. Vytvoření systému evropských dluhopisů považujeme za zajímavý a slibný nápad, ale jsme toho názoru, že celou věc je nejprve zapotřebí řádně prozkoumat, než lze pokládat za vhodné přistoupit skutečně k její realizaci. V současnosti toho víme příliš málo na to, aby bylo možné v této fázi přijmout konečná rozhodnutí.

  Diogo Feio (PPE), písemně. − (PT) Procházejí-li státy a organizace ve svých dějinách tak výjimečným obdobím jako nyní my, je naší společnou povinností najít vhodné a ambiciózní odpovědi na výzvy, kterým čelíme. Dluhová krize, s kterou Evropa bojuje, vyžaduje mimořádná opatření a nezbytnou zralost, abychom v rámci naší institucionální struktury nalezli cestu k mechanismu, který euru zajistí potřebnou stabilitu a odolnost. Opatření, jejichž pevným základem je rozpočtová kázeň, koordinace makroekonomických politik a existence politik udržitelného růstu.

Přestože jsem zastáncem legislativní stability, tak právě z důvodu, že se nacházíme ve výjimečné době, podporuji tento návrh změny článku 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, jenž umožní vytvořit stálý mechanismus na ochranu stability eurozóny, v rozsahu navrhovaném ve zprávě A7-0282/2010, kterou přijala tato sněmovně dne 20. října 2010.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. − (PT) Evropská unie musí posílit svoji správu ekonomických záležitostí, a toho lze dosáhnout spíše než mezivládní metodou jedině prostřednictvím metody Společenství a pod vedením Komise.

Doufám, že posílení Paktu o stabilitě a růstu, evropský semestr, strategie Evropa 2020 a změna článku 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability, povede k udržitelnému hospodářskému růstu. Fungování tohoto mechanismu musí respektovat základní zásady demokratického rozhodování jako například transparentnost, parlamentní dohled a demokratická odpovědnost. Tento mechanismus představuje nedílnou součást celkového balíčku opatření, které byly navrženy s cílem vytvořit nový rámec a zároveň zlepšit rozpočtovou kázeň a koordinaci hospodářské a finanční politiky členských států, jejíž součástí by měla být i podpora společné evropské reakce na problémy v oblasti růstu, což by současně vedlo k odstranění hospodářských a sociálních nerovností a ke zlepšení konkurenceschopnosti.

Hlasoval jsem pro vytvoření tohoto mechanismu s nadějí, že bude představovat cenný příspěvek k zajištění větší stability na finančních trzích a udržitelného hospodářského růstu.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. − (PT) Záměr použít zjednodušený postup pro přijímání změn Smlouvy velice jasně ukazuje, jak prázdná byla prohlášení o tom, že Lisabonská smlouva přisoudí vnitrostátním parlamentům – i Evropskému parlamentu – důležitou roli, a jak falešné byly veškeré řeči o prohlubování demokracie. Uplynulo něco málo přes rok a Smlouva, která měla vydržet alespoň po dobu jedné generace, se již mění, a to kvapným a zjednodušeným postupem, na základě přání a tlaku hlavního štábu mocných vedeného Německem, jež si přeje za každou cenu udržet hospodářskou a politickou dominanci, kterou mu zaručují nástroje EU včetně jednotné měny. Diskuse, součinnost a demokracie jdou stranou.

Jestliže se při přijímání Lisabonské smlouvy vyhýbali vnitrostátním referendům – a nerespektovali těch několik málo, jež proběhla –, nyní se dokonce neváhají vyvléci z hlasování ve vnitrostátních parlamentech. To je pochopitelné, uvážíme-li, že u tohoto mechanismu, který chtějí zahrnout do Smlouvy, a u takzvané „správy ekonomických záležitostí“ hrozí, že tato slova ztratí veškerý význam. Není již pochyb o tom, že hodlají členským státům ušít nefalšovanou svěrací kazajku, aby mohli realizovat strategii prohlubování…

(Vysvětlení hlasování bylo v souladu s článkem 170 jednacího řádu zkráceno)

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. − (PT) Jsme proti celému procesu ohlášené změny Lisabonské smlouvy, a to nejen proti obsahu této změny, ale také proti její formě.

Přísné podmínky pro poskytnutí finanční pomoci v rámci evropského mechanismu stability jsou nepřijatelné z řady důvodů, k nejdůležitějším patří eventuální možnost odejmout pravomoci členskému státu Evropské unie, jehož měnou je euro, a zasahovat do jeho řízení, přičemž zvláště závažné je zasahování do rozpočtové a sociální oblasti a oblasti pracovní politiky.

Jedná se o změnu, jež využívá mechanismus samotné Smlouvy k tomu, aby všechny odstavila na vedlejší kolej, což umožní nejen provést změnu bez jakékoliv demokratické účasti, ale navíc pokračovat v tom, co začalo odmítnutím vnitrostátních referend při přijímání Smlouvy. Tato změna vytváří mechanismus umožňující trvale kontrolovat hospodářství členských států.

Tato zpráva nijak nemění tento směr, když k návrhu změn Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro, vypracovanému Komisí, předkládá určité pozměňovací návrhy. Cílem nicméně stále je upevnit požadované posílení moci, které bude součástí zmíněné správy ekonomických záležitostí, a to vytvořením „evropského semestru“, zpřísněním trestů…

(Vysvětlení hlasování bylo v souladu s článkem 170 jednacího řádu zkráceno)

  Pat the Cope Gallagher (ALDE), písemně. – (GA) Podle právního stanoviska je k zajištění toho, aby evropský mechanismus stability fungoval uvnitř institucionálního rámce Evropské unie, zapotřebí provést malou změnu Smlouvy.

  Estelle Grelier (S&D), písemně. – (FR) Vzhledem k tomu, že Rada nenavrhla žádná jiná možná řešení, bylo nutné hlasovat pro to, aby se evropský mechanismus stability změnil ve stálý mechanismus, aby bylo možno poskytnout pomoc našim řeckým, portugalským a irským spoluobčanům. Diskuse však zatím zdaleka neskončila. Tento ústupek ze strany francouzských socialistů není předzvěstí toho, jaký bude výsledek ohlášených jednání o otázce správy ekonomických záležitostí. Když už bude zaveden tento mezivládní mechanismus, je důležité postoupit dále a zavést nástroje, které podpoří oživení růstu a podnikání. Mimo jiné právě kvůli tomu, abychom zajistili, že budeme moci financovat takové nástroje, se zasazuji se svými kolegy ze skupiny socialistů o to, aby byly navýšeny vlastní zdroje Evropské unie. Společně s evropským mechanismem stability bychom mohli také strukturální fondy použít k tomu, abychom u zemí s deficity posílili hospodářské sbližování. Vyjít z krize nám umožní ambiciózní rozpočty a podpora evropského sociálního modelu.

  Sylvie Guillaume (S&D), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro zavedení mechanismu stability pro členské země náležející do eurozóny, abychom pomohli sousedním státům, které mají potíže. Tento mechanismus je zárodečnou formou toho, co by v budoucnu mohly plnit evropské dluhopisy, pokud jde o financování rozpočtu Unie a vyproštění státních dluhů členských států ze smrtícího sevření finančními trhy. Jsem nicméně zklamána zvoleným postupem schvalování evropského mechanismu stability, v němž je Evropský parlament pouze konzultován, protože mezivládní přístup převážil nad metodou Společenství. Tím je ohrožena kvalita demokratické diskuse, které je nicméně zapotřebí, má-li být zavedena účinná hospodářská politika. Tento mechanismus představuje jen částečnou odpověď, která nedostačuje k povzbuzení růstu a snížení nezaměstnanosti.

  Gerald Häfner (Verts/ALE), písemně. – (DE) Jakožto poslanec Parlamentu jsem považoval za svoji povinnost dosáhnout v jednáních maximální možné míry demokratické kontroly a začlenění evropského mechanismu stability. Výsledkem je tedy značné zlepšení původního návrhu. Proto hlasuji pro něj. Chtěl bych nicméně předložit své základní námitky vůči cestě, kterou jsme se vydali. Evropský mechanismus stability měl být přijat řádným postupem pro přijímání změn Smlouvy. Tím by bylo umožněno vytvořit jej v rámci Společenství s demokratickou účastí a kontrolou. Návrat k mezivládní metodě je zhoubný. Privatizujeme (spekulativní) zisky a socializujeme ztráty. To je špatná cesta. Necháváme pykat daňové poplatníky, ale chráníme banky, správce aktiv a spekulanty. Veřejný sektor zde půjčuje peníze bankám. Veřejný sektor je tím, kdo nese náklady – nikoliv soukromý sektor. Bez zásadně nového pojmu peněz a jasných právních předpisů pro bankovní a finanční sektor budeme nadále vždy jen léčit symptomy, aniž bychom vyléčili vlastní příčiny.

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. − Zcela jsem se zdržel hlasování o této zprávě. Skotsko není v eurozóně, a proto nepovažuji za vhodné uplatnit svůj hlas v této otázce. Dále bych rád poznamenal, že odstavec 6 se zmiňuje o menších evropských státech, „jejichž hospodářství nesmí být vnímána jako „zbytečná“, pokud jde o ochranu eurozóny jako celku“. Mám dojem, že v tomto odstavci zaznívá nebezpečná povýšenost, EU je souhrnem jednotlivých částí a všechna hospodářství jsou bez ohledu na velikost stejně důležitá. Z dějin je známo, že svazky založené na dominantním postavení větších členů jsou odsouzeny k neúspěchu.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. − (LT) Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože přijetí změny Lisabonské smlouvy usnadní zřízení stálého evropského mechanismu stability. Současný stav ukazuje, že se nacházíme v obtížné hospodářské a finanční situaci a že musíme přijmout velmi konkrétní opatření v oblasti hospodářské koordinace a dohledu. Tento mechanismus a garanční fond má však být určen pouze pro členy eurozóny a nebude se vztahovat na země, které do ní nenáležejí, což povede k většímu rozdrobení EU. Jsem toho názoru, že EU musí projevovat více solidarity projevující se tím, že bude poskytovat finanční pomoc jak zemím, které jsou členy eurozóny, tak těm, které jejími členy nejsou, aby se tyto země co nejdříve staly plnými a rovnoprávnými členskými státy EU. Odstranili bychom tím dočasné nerovnosti v dohodě o přistoupení k EU a přispěli k vytvoření soudržnější EU.

  Giovanni La Via (PPE), písemně. − (IT) Usnesení o návrhu změny Smlouvy o fungování Evropské unie v souvislosti se zřízením evropského mechanismu stability pro eurozónu, které Parlament schválil, má důležitý cíl posílit soudržnost a konkurenceschopnost hospodářství a stabilizovat finanční systém. Vzhledem k významu, jaký má euro pro evropský politický a hospodářský projekt z hlediska udržitelného růstu, hlasoval jsem pro tuto změnu. Stabilizace eurozóny má strategický význam a jsem přesvědčen, že při posilování správy ekonomických záležitostí s ohledem na cíle, jichž má být dosaženo v rámci strategie Evropa 2020, musí Evropa počítat s opatřeními k posílení stability eurozóny. Poslední věc, jsem přesvědčen, že je třeba, aby stálý mechanismus stability umožňoval zapojení orgánů Společenství jednak proto, aby nevznikaly zdvojené struktury, a jednak proto, že vytvoření mechanismu mimo institucionální rámec EU by představovalo riziko pro integritu stávajícího systému založeného na Smlouvách.

  Kartika Tamara Liotard (GUE/NGL), písemně. − Tento návrh jsem jako celek odmítla, protože si nemyslím, že řeší problémy. Souhlasím s Evropskou odborovou konfederací v tom, že navrhované změny „připravují cestu k narušení sociálního dialogu a zásahům do systémů kolektivního vyjednávání v celé Evropě“. Dále nesouhlasím s tím, že byl zvolen zjednodušený postup pro přijímání změn Smlouvy. Domnívám se, že by měl být použit řádný postup pro přijímání změn Smlouvy, aby mohla proběhnout náležitá a důkladná diskuse o návrhu mechanismu stability a o dalších možných změnách Smluv, například doložce o sociálním pokroku. Závěrem vyzývám členské státy, aby ve všech členských státech umožnily konání referend o návrzích změny Smlouvy.

  Petru Constantin Luhan (PPE), písemně. – (RO) Mechanismus stability se mi jeví pro členské státy, jejichž měnou je euro, velmi důležitý a nezbytný, protože posílí jednotnou měnu a podpoří evropský politický a hospodářský projekt. Posílení a zajištění stability jednotné měny poskytne trhu jistotu a učiní přijetí eura pro nové členské státy přitažlivějším. To je velmi důležité pro evropský růst a rozvoj – hodnoty, které v každém ohledu podporuji. Proto jsem hlasoval pro tuto zprávu.

  David Martin (S&D), písemně. − Mám radost z výsledků, které Parlament vyjednal s Radou, a proto jsem podpořil příslušnou změnu Smlouvy. Okamžitá i dlouhodobá stabilita eurozóny vyžadují, aby mechanismus stability dostal právní základ. Rada nás ujistila, že v budoucnosti budou mít v tomto mechanismu významnou roli Parlament i Komise, což považuji za velmi důležité. I když schvaluji tuto změnu Smlouvy, zároveň mně velmi znepokojují současné návrhy správy ekonomických záležitostí, takže hlasuji-li pro tuto zprávu, neznamená to, že podporuji současný balíček týkající se správy ekonomických záležitostí.

  Clemente Mastella (PPE), písemně. − (IT) Nový evropský mechanismus stability vyžaduje změnu Lisabonské smlouvy, aby bylo možné jej právně platným způsobem začlenit do institucionálního rámce Evropské unie. Jsme přesvědčeni, že tento krok by měl být doprovázen posílením preventivní a nápravné složky Paktu o stabilitě a růstu a opatřeními, která se vztahují na konkurenceschopnost ze střednědobého a z dlouhodobého hlediska. Jinak řečeno opatřeními, jež podpoří společnou evropskou reakci, aby bylo možno lépe řešit makroekonomické nerovnováhy mezi členskými státy a zajistit jejich udržitelný růst. Evropský mechanismus stability je tudíž nedílnou součástí celkového balíčku nových opatření (spolu s evropskými semestry a strategií Evropa 2020), která byla navržena s cílem vytvořit nový rámec pro posílení a koordinaci hospodářské a finanční politiky a zlepšení rozpočtové kázně. Aby bylo zajištěno, že budou plně respektovány základní zásady demokratického rozhodování, jako je transparentnost, parlamentní dohled a demokratická odpovědnost, musí být Parlament náležitě informován a zapojen. Dále podporujeme požadavek zapojit v souladu s jejich rozpočtovými a kontrolními právy jednotlivé vnitrostátní parlamenty, aby se zvýšila transparentnost, závazek a odpovědnost ve vztahu k jakémukoli přijatému rozhodnutí, a to včetně těch, jež se přijímají na evropské úrovni.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Tato zpráva podporuje institucionalizaci kontroly, kterou budou vykonávat Evropská komise, Evropská centrální banka a Mezinárodního měnový fond nad rozpočty a politickými reformami členských států náležejících do eurozóny. Mlčí o sociálních nespravedlnostech, které občané pocítí, když bude moci být využita finanční pomoc poskytovaná evropským mechanismem stability. Nehovoří o příčinách krize, která nutí členské státy ždímat občany, aby uklidnily trhy. A co hůře, podporuje zneužití pravomoci spočívající v tom, že se využije zjednodušený postup přijímání změn Lisabonské smlouvy, aby se případně nemusela konat referenda. Pouze moje skupina se od tohoto přístupu distancuje, když požaduje, aby ve všech členských státech proběhla referenda. Evropská oligarchie se bojí demokracie. A právem, protože evropští občané po vzoru obyvatel severní Afriky chtějí říci: odejděte!

  Nuno Melo (PPE), písemně. − (PT) V boji s krizí státních dluhů, která zasáhla některé země eurozóny, nesmíme postupovat váhavě. Pokud by situace nebyla tak vážná, nesouhlasil bych s návrhem změny Lisabonské smlouvy, jež vstoupila v platnost před tak krátkou dobou.

Stabilizace eurozóny nyní vyžaduje, abychom nezůstali pouze u krátkodobých opatření, a není sporu o tom, že EU musí posílit prostředky boje s krizí státních dluhů. Změna článku 136 Smlouvy o fungování Evropské unie je sama o sobě nezbytná, aby mohl být vytvořen stálý evropský mechanismus stability, který účinně pomůže členským státům čelícím potížím.

  Willy Meyer (GUE/NGL), písemně. − (ES) Hlasoval jsem proti této zprávě, protože vůbec nepřináší řešení krize, kterou procházíme. Navrhované změny připravují cestu k tomu, aby mohl být zmařen sociální dialog. Kromě toho nesouhlasím s volbou zjednodušeného postupu přijímání změn Smlouvy. Jsem toho názoru, že zjednodušený postup přijímání změn Smlouvy má být využit k tomu, aby se vytvořila příznivá atmosféra pro důkladnou diskusi o návrhu mechanismu stability a dalších eventuálních mechanismů, například doložky o sociálním pokroku. Poslední věc: vyzýváme všechny členské státy, aby připravily půdu pro referenda o případných změnách Smlouvy.

  Alajos Mészáros (PPE), písemně. − (HU) Zastupuji zemi eurozóny, která v době, kdy to bylo aktuální, nepodpořila půjčku Řecku. Jednalo se o rozhodnutí, z něhož pochopitelně nikdo neměl radost. Upřímně doufám, že podobná rozhodnutí nebudou muset být přijímána často. Krize neušetřila ani eurozónu ani Evropskou unii, ale naše společná měna již několikrát obstála ve zkoušce. Svým uživatelům poskytuje určitou jednotu a ochranu, které můžeme hrdě považovat za úspěch EU. Právě z tohoto důvodu musíme naši měnu před budoucími hospodářskými výkyvy chránit vhodným legislativním rámcem. Díky této změně Smlouvy bude dočasný nástroj stability nahrazen evropským mechanismem stability. Reforma mechanismu je podanou rukou zemím, které čelí potížím, proto bych byl raději, kdyby se užívala jen výjimečně. Jedná se o jednu z posledních příležitostí, kdy můžeme zkoordinovat naše hospodářské a finanční systémy. Podpořil jsem toto velmi realistické a konstruktivní řešení svým hlasem. Jak již Parlament řekl dříve, je zapotřebí odstranit strukturální příčiny krize. Musíme zabránit tomu, aby se opakovala podobná situace, jakou jsme zažili v nedávné minulosti.

  Louis Michel (ALDE), písemně. – (FR) Dluhová krize v eurozóně ukázala, že je zapotřebí co nejdříve vytvořit hospodářskou unii a správu ekonomických záležitostí. Evropský mechanismus stability je nedílnou součástí opatření majících zlepšit rozpočtovou kázeň a koordinaci hospodářské a finanční politiky členských států. Je prvním krokem z řady změn potřebných k tomu, aby byla vytvořena důvěryhodná správa ekonomických záležitostí.

Stálý mechanismus stability podléhá mezivládní dohodě, což bohužel znamená, že bude uplatňována zásada jednomyslné shody. Tento přístup je nebezpečný, protože by mohl nahrávat euroskeptikům. Ideální by bylo, kdyby byl tento mechanismus začleněn do systému Společenství.

Komise by však měla moci, po dohodě s členskými státy, spravovat cíle stálého mechanismu stability, nikoliv na něj jen po technické stránce dohlížet. Konečně, i když se mohlo zdát nezbytné použít v tomto případě zjednodušený postup, jsem přesvědčen, že to musí zůstat výjimkou.

  Rolandas Paksas (EFD), písemně. − (LT) Hlasoval jsem pro toto usnesení, protože při zotavování z hluboké hospodářské krize se jedná o důležitou věc pro celou Evropskou unii. Proto je velmi důležité vytvořit takovýto mechanismus, jenž by stabilizoval eurozónu a zajistil její efektivní a účinné fungování a rozvoj. Evropský mechanismu stability je stálým fondem pro poskytování finanční pomoci členským státům náležejícím do eurozóny, které postihla krize. Nicméně aby tento mechanismus účinně fungoval, musí být plně začleněn do institucionálního rámce Unie. Především je nutné zajistit, aby byl od počátku otevřen všem členským státům, a to také včetně těch, jejichž měnou není euro. Domnívám se, že je vhodné stanovit finanční opatření, která by umožňovala koupit dluhopisy těch zemí, které čelí obrovským problémům s dluhy. Tím by se jim uvolnila cesta k přístupu na finanční trhy a zároveň by se tím podpořilo rychlejší hospodářské oživení. Souhlasím s návrhem, že další orgány EU by také měly být zapojeny do procesu řízení tohoto mechanismu a že Komise by měla mít více pravomocí, aby mohla účinněji plnit rozšířené funkce Unie v této oblasti.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. − (IT) Hlasoval jsem pro změnu Smlouvy, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro. Doufám, že členské státy rychle dospějí k rozhodnutí o podrobnostech a jeho konkrétních vlastnostech. Nemyslím si však, že tím bude diskuse skončena. Jsem dokonce přesvědčen, že v budoucích měsících a letech bude otázkou, která se bude řešit, to, zda se mají příspěvky do mechanismu využít a jakým způsobem. Mám na mysli například otázku evropských dluhopisů. V podobné situaci, v jaké se nacházíme dnes, kdy se na členských státech na jedné straně požaduje, aby uplatňovaly přísné rozpočtové politiky ke snížení schodků a dluhů, a na druhé straně, aby platily příspěvky do stabilizačního fondu, hrozí skutečné nebezpečí krachu a riziko, že státy nebudou schopny nadále financovat svůj chod. Evropské hospodářství není možné oživit, pokud zároveň nevyužijeme sílu eura na mezinárodních trzích a z toho plynoucí lepší úvěrový rating pro jeho oživení. Shromáždění peněz na evropské úrovni umožní členským státům omezit výdaje, vyhnout se jejich zdvojování a dosáhnout lepší návratnosti investic.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. − (PT) Prioritou se stalo, zvláště v současné mezinárodní hospodářské situaci, posílit správu ekonomických záležitostí EU. Když dne 1. prosince 2009 vstupovala v platnost Lisabonská smlouva, pochopitelně nikdo neočekával, že by v blízké budoucnosti musela být měněna. Avšak rozhodujícím popudem k této změně, která má většinovou politickou podporu, byly všeobecně známé mimořádné finanční, hospodářské a sociální okolnosti.

Přesto si nemohu odpustit zdůraznit, že tento zjednodušený postup přijímání změn nesmí vytvořit precedens pro budoucí změny smluv, když to nebudou vyžadovat vskutku mimořádné okolnosti jako ty, ve kterých se v současnosti nacházíme. Souhlasím, že je zapotřebí, aby hospodářská a finanční politika členských států náležejících do eurozóny byla koordinovaná a soudržná, protože tím by mohla být zabezpečena soudržnost a stabilita eurozóny, a proto jsem hlasovala pro tuto zprávu, jež si klade za cíl změnu článku 136 Smlouvy o fungování Evropské unie a institucionalizaci stálého evropské mechanismu finanční stability s cílem zajistit stabilitu a finanční pomoc, jejíž poskytování bude podléhat určitým podmínkám, konkrétně důkladné analýze a uplatňování programu hospodářského a finančního oživení.

  Crescenzio Rivellini (PPE), písemně. − (IT) Dnes jsme během krátkého dílčího zasedání Evropského parlamentu v Bruselu hlasovali o zprávě o rozhodnutí, „kterým se mění Smlouva o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro“.

Dne 16. prosince 2010 se Evropská rada rozhodla, že v rámci zjednodušeného postupu podle čl. 48 odst. 6 konsolidovaného znění Smlouvy o fungování Evropské unie bude konzultovat Evropský parlament ve věci návrhu změny článku 136 konsolidovaného znění Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro. Cílem návrhu připraveného našimi kolegy, panem poslancem Brokem a panem poslancem Gualtierim, je doplnit do rozhodnutí odstavec, jenž zajistí, aby členské státy, jejichž měnou je euro, mohly zavést mechanismus stability, který bude aktivován v případech, kdy to bude nezbytné k zajištění stability eurozóny jako celku, přičemž poskytnutí jakékoliv potřebné finanční pomoci v rámci tohoto mechanismu bude podléhat přísné podmíněnosti.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. − Podle zprávy, o níž jsme dnes hlasovali, Evropský parlament:

1. zdůrazňuje, že měnová politika pro členské státy, jejichž měnou je euro, je ve výlučné pravomoci Unie a je politikou Společenství již od Maastrichtské smlouvy;

2. poukazuje na význam eura z hlediska evropského politického a hospodářského projektu a zdůrazňuje význam závazku všech členských států ve prospěch stability eurozóny, jejich smyslu pro odpovědnost a solidaritu.

Zároveň se domnívá, že je nezbytné postoupit dále než pouze k dočasným opatřením zaměřeným na stabilizaci eurozóny a že by v rámci Unie měla být vytvořena řádná správa ekonomických záležitostí, mj. prostřednictvím politik a nástrojů na podporu udržitelného růstu v členských státech, a zastává názor, že posílení Paktu o stabilitě a růstu, evropský semestr, strategie Evropa 2020 a změna článku 136 SFEU týkající se mechanismu stability jsou v tomto směru pouze prvními kroky.

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. − (IT) Podporuji znění tohoto usnesení, protože jsem toho názoru, že měnová politika eurozóny by měla zůstat ve výlučné pravomoci evropských institucí, aby nevznikaly zdvojené struktury, které by byly na škodu evropské integraci.

Všechny členské státy v současnosti koordinují svoji hospodářskou politiku v souladu s opatřeními, která v zájmu stability celé eurozóny vyžadují evropské instituce. Současný návrh rozhodnutí Rady by mohl vytvořit mechanismus rozhodování o stabilitě eura, jenž by byl mimo působnost Parlamentu a Komise. Proto je mechanismus stability společnou reakcí na problémy v oblasti hospodářského a sociálního růstu a má povzbudit zbývající členské státy k zavedení eura. Doufám, že na vytvoření a fungování stálého mechanismu stability se bude podílet celý evropský institucionální rámec, přičemž bude-li třeba, tak prostřednictvím postupu posílené spolupráce, aby byla zajištěna transparentnost všech rozhodnutí.

  Søren Bo Søndergaard (GUE/NGL), písemně. − Tento návrh jsem jako celek odmítl, protože si nemyslím, že řeší problémy. Souhlasím s Evropskou odborovou konfederací v tom, že navrhované změny „připravují cestu k narušení sociálního dialogu a zásahům do systémů kolektivního vyjednávání v celé Evropě“. Dále nesouhlasím s tím, že byl zvolen zjednodušený postup pro přijímání změn Smlouvy. Domnívám se, že by měl být použit řádný postup pro přijímání změn Smlouvy, aby mohla proběhnout náležitá a důkladná diskuse o návrhu mechanismu stability a o dalších možných změnách Smluv, například doložce o sociálním pokroku. Závěrem vyzývám členské státy, aby ve všech členských státech umožnily konání referenda o návrzích změny Smlouvy.

  Eva-Britt Svensson (GUE/NGL), písemně. − Tento návrh jsme jako celek odmítli, protože si nemyslíme, že řeší problémy. Souhlasíme s Evropskou odborovou konfederací v tom, že navrhované změny „připravují cestu k narušení sociálního dialogu a zásahům do systémů kolektivního vyjednávání v celé Evropě“. Dále nesouhlasíme s tím, že byl zvolen zjednodušený postup pro přijímání změn Smlouvy. Domníváme se, že by měl být použit řádný postup pro přijímání změn Smlouvy, aby mohla proběhnout náležitá a důkladná diskuse o návrhu mechanismu stability a o dalších možných změnách Smluv, například doložce o sociálním pokroku. Závěrem vyzýváme členské státy, aby ve všech členských státech umožnily konání referenda o návrzích změny Smlouvy.

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. − (PT) Státní krize, které zasahují členské státy, nutí Evropskou unii nově přehodnotit svoji hospodářskou strategii. Správa ekonomických záležitostí Unie se postupně stává skutečností. Je zapotřebí, aby hospodářská a finanční politika členských států náležejících do eurozóny byla koordinovaná a soudržná: tedy skutečný „pakt pro euro“. Z toho důvodu, a aby byla zajištěna stabilita eurozóny, si tato zpráva klade za cíl změnu článku 136 Smlouvy o fungování Evropské unie a institucionalizaci stálého evropského mechanismu finanční stability s cílem zajistit stabilitu a finanční pomoc, jejíž poskytování bude podléhat určitým podmínkám, konkrétně důkladné analýze a uplatňování programu hospodářského a finančního oživení.

Hlasuji pro tuto změnu, protože si myslím, že je nezbytné institucionalizovat evropský mechanismus stability a současně jej učinit pružnějším. Nicméně nemohu opomenout zdůraznit, že musí zohledňovat pravomoci evropských orgánů a že tedy nesmí vzniknout samostatný institucionální rámec nezávislý na těchto orgánech. Současné události vyžadují, aby členské státy, zejména členské státy náležející do eurozóny, na své úrovni zaujaly vážná a věcná stanoviska. Nemohu však opomenout zdůraznit, že tento zjednodušený postup pro přijímání změn nesmí vytvořit precedens pro budoucí změny Smluv.

  Thomas Ulmer (PPE), písemně. – (DE) Hlasoval jsem pro tento doplněk Smlouvy o fungování Evropské unie, protože má z hlediska správy ekonomických záležitostí rozumné důsledky a podporuje větší soudržnost eurozóny v oblasti společné finanční politiky. Navíc je správné, že žádná země nedostává úlevy a že se nerozlišuje mezi dobrými a špatnými dluhy. V důsledku mezigenerační smlouvy přechází dluhová zátěž na další generace, čímž se omezují jejich možnosti volby a budoucí příležitosti.

  Dominique Vlasto (PPE), písemně. – (FR) Pouštění žilou evropským veřejným financím, k němuž vedl kritický závazek členských států získat kontrolu nad poklesem růstu způsobeným finanční krizí, vytvořilo značné schodky veřejných rozpočtů, které jsou vystaveny zuřivým spekulacím. Tato situace si vyžádala, aby evropský mechanismus stability byl změněn na stálý mechanismus. Vítám institucionalizaci tohoto nástroje, jež je jasným projevem solidarity v rámci eurozóny a jež na oplátku vyžaduje po jejích členech zodpovědnější přístup. Zaprvé, aktivací tohoto mechanismu bude zajištěna finanční pomoc členským státům, které se ocitnou v závažných finančních problémech, a za druhé, zmíněný mechanismus za to od těchto států vyžaduje, aby snížily své schodky. Jelikož tento mechanismus zavádí společný přístup ke správě části veřejného dluhu členských států a přispívá ke sbližování jejich hospodářství, představuje vlastně součást rozsáhlejší strategie, kterou podporuje má politická skupina, totiž správy ekonomických záležitostí eurozóny. To není plané teoretizování ani evropská lest, hovoříme tu o neoddiskutovatelné potřebě a o tom, co Evropě přinese skutečný pokrok. Na této strategii závisí síla naší měny, naše schopnost dovážet za nízké ceny a přitáhnout do Evropy investice.

  Angelika Werthmann (NI), písemně. – (DE) Zpráva poslanců Broka a Gaultieriho přímo konstatuje, že Rada – a tedy členské státy – neuplatňovala plně Pakt o stabilitě a růstu a že nebyly využity všechny možnosti ke stabilizaci tohoto paktu, které poskytují Smlouvy. Navíc se touto zprávou Parlament staví za Evropskou komisi a otevřeně podporuje její „záměr zajistit soudržnost budoucího mechanismu a správy ekonomických záležitostí Unie“, aby v budoucnosti již nenastala žádná podobná krize jako ta, kterou procházíme v současnosti. Již ve třetím odstavci zprávy se píše, že Evropský parlament považuje mechanismus stability za „nedílnou součást celkového balíčku opatření, která byla navržena s cílem vytvořit nový rámec a zároveň zlepšit rozpočtovou kázeň a koordinaci hospodářské a finanční politiky členských států“. Ztotožňuji se s tímto názorem, který zastávají mnozí kolegové poslanci.

  Anna Záborská (PPE), písemně. – (SK) Jednotná měna přinesla Evropě více svobody. Avšak ruku v ruce se svobodou musí vždy jít také odpovědnost. A právě zde je problém. Ukázalo se, že některé členské státy nebraly svůj díl odpovědnosti za společnou měnu skutečně vážně. Na postupné splácení svých dluhů si dnes potřebují půjčit další peníze, ale banky jim už nevěří. Země, které se chovaly zodpovědně, si mohly vybrat: buď připustit bankrot dlužníků, nebo projevit solidaritu. Jakožto přesvědčená Evropanka jsem ráda, že zvítězila zásada solidarity. Zároveň však očekávám, že nových mechanismus bude uplatňován s rozvahou, aby nedocházelo k tomu, co vidíme dnes, že po prvotní finanční pomoci požadují Irsko a Řecko zase další pomoc. Očekávám rovněž, že solidaritu nezneužijí ani ti, kdo ji potřebují, ani ti, kdo hledají vhodnou záminku pro harmonizaci daní a další oklešťování suverenity členských států.

15. Opravy hlasování a sdělení o úmyslu hlasovat: viz zápis

16. Příprava na zasedání Evropské rady (24.–25. března 2011) (rozprava)

  Předseda. – Dalším bodem je prohlášení Rady a Komise o přípravě zasedání Evropské rady, které se bude konat ve dnech 24. a 25. března 2011.

  Enikő Győri, úřadující předsedkyně Rady. − Pane předsedo, pane předsedo Barroso, pane komisaři, vážení poslanci a poslankyně, velmi vítám, že mám možnost předstoupit před vás ještě před příštím zasedáním Evropské rady. Jak víte, v důsledku nepředvídatelných událostí posledních několika týdnů se bude jednat o velmi nabité zasedání.

Dovolte mi, abych vás nejprve provedla hlavními tématy, která budou na pořadu jednání Evropské rady. Bude se jednat o tři hlavní body: za prvé komplexní balíček hospodářských opatření, jenž, jak doufáme, bude přijat hlavami států a předsedy vlád, pak Libye a země jižního sousedství a za třetí Japonsko.

Dovolte mi začít otázkami hospodářské politiky. Evropská rada přijme, jak doufám, tento balíček s cílem reagovat na hospodářskou a finanční krizi. Zmíněný balíček má šest hlavních prvků. Prvním je završení první fáze evropského semestru schválením priorit pro fiskální konsolidaci a strukturální reformy. Jak víte, cyklus evropského semestru byl zahájen letos začátkem roku tím, že Komise představila roční analýzu růstu. Tato analýza předkládá politická doporučení, jak posílit oživení, pomoci Evropě udržet svoji konkurenceschopnost a dosáhnout cílů strategie Evropa 2020.

První fáze evropského semestru se nyní uzavře tím, že v souladu se závěry připravenými Radou pro hospodářské a finanční věci a Radou pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele Evropská rada schválí priority pro fiskální konsolidaci a strukturální reformu. Téma této zprávy, kterou vypracovalo předsednictví, přivítala minulé pondělí Rada pro obecné záležitosti. Tuto širší politickou orientaci zohlední členské státy při přípravě programů stability, konvergenčních programů a národních programů reforem, které mají být předloženy v dubnu.

Na základě vyhodnocení Komise Rada následně poskytne v červnu členským státům své vyhodnocení a pokyny: tedy v době, kdy jsou ve většině členských států důležitá rozpočtová rozhodnutí dosud ve stadiu příprav. Maďarské předsednictví chce první evropský semestr uzavřít na zasedání Evropské rady v červnu 2011.

Druhým prvkem je posílení správy ekonomických záležitostí a zde hraje Evropský parlament rozhodující roli. Rada již učinila důležitý krok vpřed: ministři pro hospodářské a finanční věci schválili obecný přístup Rady k těmto šesti legislativním návrhům týkajícím se posílení správy ekonomických záležitostí. Tato skutečnost předsednictví umožňuje zahájit jednání s Parlamentem.

Jak víte, Rada musí dodržet lhůtu pro dosažení politické dohody o balíčku stanovenou Evropskou radou – totiž červen 2011. Čtyři ze šesti návrhů podléhají postupu spolurozhodování. Víme, že lhůta uložená Evropskou radou Evropský parlament vůbec nezavazuje, ale při této důležité příležitosti bych chtěla Parlament požádat o spolupráci, abychom do června dosáhli politické dohody. Vyslali bychom tím uklidňující signály trhům, a co je nejdůležitější, občanům, kteří očekávají, že budeme chránit euro, a tím také evropské hospodářství. V této věci tedy máme s Parlamentem společnou odpovědnost.

Náš předseda vlády se chystá sejít se zpravodaji a koordinátory zodpovědnými za tento balíček a doufám, že naše spolupráce s Parlamentem bude velmi plodná.

Třetím prvkem je ozdravění bankovního sektoru prostřednictvím nového ambiciózního zátěžového testu.

Čtvrtým prvkem je Pakt pro euro, jenž bude rozšířen o členské státy nenáležející do eurozóny, které se k němu chtějí připojit, a pravděpodobně budou oznámeny první národní plány jeho provádění.

Pátým prvkem je dokončení práce na budoucím evropském mechanismu stability (ESM) a na posílení evropského nástroje finanční stability (EFSF). Tento krok se opírá o dohodu, jíž bylo dosaženo na ministerském setkání Euroskupiny plus dne 21. března. Všichni víte, že v mandátu evropského mechanismu stability je uvedeno, že Parlament bude informován. Z této skutečnosti jsem měla zvláště radost.

Šestým prvkem je změna Smlouvy, o níž jste právě hlasovali, a formální schválení rozhodnutí, kterým se mění Smlouva o fungování Evropské unie, pokud jde o vytvoření budoucího ESM. Zde bych chtěla Parlamentu poděkovat, že hlasoval kladně. Myslím si, že to byl z vaší strany velmi důležitý příspěvek.

Jak vidíte, v boji proti krizi jsme dosáhli skutečného pokroku. Evropská rada tuto práci dokončí na svém příštím zasedání a přijme komplexní balíček opatření s cílem reagovat na krizi, zachovat finanční stabilitu a položit základ pro udržitelný růst, jenž bude podporovat vytváření pracovních míst.

Nyní mi dovolte pohovořit o Libyi a zemích jižního sousedství. Na základě usnesení Evropské parlamentu ze dne 10. března 2011, závěrů zasedání Evropské rady ze dne 11. března 2011 a rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1973 vyjádřila Rada své znepokojení současnou situací v Libyi a odsoudila hrubé a systematické porušování lidských práv, násilí a brutální represe, jichž se režim dopouští na libyjském lidu.

Hlavními cíli EU jsou chránit civilní obyvatelstvo a poskytnou libyjskému lidu podporu, aby mohl uskutečnit svoji touhu po demokratické společnosti. Plukovník Kaddáfí se musí okamžitě vzdát moci. Jeho režim ztratil legitimitu a již není pro EU partnerem. Jaká opatření tedy Rada přijala?

Nejprve bych zmínila sankce. Dne 28. února, tedy v rekordním čase, přijala Rada rozhodnutí o omezujících opatřeních proti Kaddáfího režimu. Dne 10. března přijala další sankce, mimo jiné zmrazila majetek, rozšířila zákaz cestování, zavedla zbrojní embargo a embargo na vybavení, které by mohlo být použito k vnitřním represím – tudíž kroky, jež jdou za rámec opatření, která ukládá dříve přijatá rezoluce rady bezpečnosti OSN.

Dovolte mi nyní oznámit třetí prvek: třetí vlnu sankcí. Na základě mandátu uděleného Radou pro zahraniční věci dne 21. března dnes Rada písemným postupem schválila návrh maďarského předsednictví na rozšíření omezujících opatření na další libyjské osoby a subjekty a tyto sankce se již vztahují na libyjské státní ropné společnosti.

Co dalšího kromě sankcí Rada ještě udělala? Maďarské předsednictví zařadilo na pořad jednání otázku zabezpečení mimořádných dodávek. Ministři jednali o dopadu této politické krize na trh s energií a na bezpečnost dodávek energie. Shodli se na tom, že EU má dostatečné zásoby ropy a plynu. Nicméně toto jednání opět zviditelnilo zranitelnost Evropy a skutečnost, že potřebujeme ještě posílit společnou energetickou politiku včetně opatření jako například diverzifikace zásobovacích cest.

Rada vyjádřila uspokojení nad přijetím rezoluce Rady bezpečnosti OSN a zdůraznila, že je odhodlána přispět k jejímu provádění. Jako rozhodující příspěvek k provádění této rezoluce Rada rovněž přivítala pařížský summit. Evropská unie a jednotlivé členské státy jsou odhodlány s mezinárodními partnery, především Ligou arabských států a dalšími zainteresovanými regionálními subjekty, společnými a ráznými kroky diferencovanou formou přispět k tomu, aby tato rozhodnutí byla účinně uplatňována. Rada a členské státy budou podporovat opatření přijatá v rámci rezoluce Rady bezpečnosti OSN na ochranu civilního obyvatelstva jím obývaných oblastí ohrožených útokem.

Evropská unie bude nadále poskytovat humanitární pomoc všem postiženým osobám a – později – samozřejmě budeme muset Libyi pomoci budovat demokratický a právní stát.

V reakci na žádost Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí se Evropská unie chystá poskytnout podporu v oblasti společné zahraniční politiky a poskytnout humanitární pomoc, kterou bude koordinovat OSN. Příslušná opatření budou plně v souladu se zásadami OSN pro použití prostředků vojenské a civilní ochrany. Místopředsedkyně / vysoká představitelka byla požádána, aby v souladu s rezolucí OSN a prohlášením Evropské rady ze dne 11. března prováděla další plánování podpory operací humanitární pomoci a operací na ochranu civilního obyvatelstva, mimo jiné za využití námořních prostředků k tomuto účelu. Vše by mělo probíhat v co nejužší spolupráci s OSN, NATO a dalšími subjekty. Místopředsedkyně / vysoká představitelka bude udržovat styky s generálním tajemníkem OSN a zeměmi tohoto regionu včetně Egypta a Tuniska a potvrdila, že tento proces by měl být považován za naléhavou záležitost, aby se jím mohla Evropská rada dále zabývat koncem tohoto týdne.

Kromě toho členské státy opět zdůraznily svoji solidaritu s těmi státy ze svých řad, které jsou největší měrou přímo dotčeny migračními toky, a znovu potvrdily, že jsou podle toho, jak se bude situace vyvíjet, připraveny poskytnout nezbytnou pomoc. Maďarské předsednictví předložilo tuto otázku na zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci ve dnech 24. a 25. února a za účasti agentury Frontex byla zahájena společná operace Hermes, pro niž některé členské státy poskytly zdroje.

Dovolte mi vyjádřit se k průběhu evakuace. Již dne 23. února předsednictví aktivovalo mechanismus civilní ochrany EU s cílem pomoci při evakuaci občanů EU z Libye – toto rozhodnutí podpořila také místopředsedkyně/vysoká představitelka. Na základě zásady odpovědnosti za ochranu, na kterou poukázal Evropský parlament ve svém usnesení, se maďarské předsednictví snaží s maximálním nasazením koordinovat probíhající činnost, zejména v záležitostech týkajících se uprchlíků a migrace. Ministr zahraničních věcí Maďarska János Martonyi a paní komisařka Malmströmová v současnosti vykonávají návštěvu v Egyptě a u jeho společné hranice s Libyí. Pan ministr Martonyi byl v oblasti u hranic a hovořil s místními orgány. V prohlášení, které tam dříve učinil, řekl, že bez leteckých útoků by se tamní situace stala neúnosnou.

Nyní je již situace díky egyptským orgánům pod kontrolou. Již tři dny nedocházelo k přílivu osob, někteří Libyjci se rozhodli vrátit, ale situace je pochopitelně dosud křehká a nevíme, zda budou lidé nadále utíkat nebo ne.

Dne 3. března jsem v doprovodu paní komisařky Georgievové navštívila tunisko-libyjskou hranici, abych se seznámila s tamní situací. Ta byla dosud vážná. Hranici do Tunisu přešlo za hodinu tisíc osob. Nejdůležitější otázkou byla 3. března evakuace a je stále velmi zapotřebí, aby členské státy EU pomáhaly s navracením státních příslušníků třetích zemí, většinou migrujících pracovníků.

Za nepřítomnosti stálé delegace Evropské unie zastupoval EU maďarský velvyslanec v Tripolisu. Je na místě a neodejde, jménem členských států koordinuje konzulární a diplomatickou činnost.

Pokud jde o země jižního sousedství, Evropská rada na svém mimořádném zasedání dne 11. března prohlásila, že vlna demokratických protestů v zemích jižního sousedství spustila dramatické změny, vzbudila novou naději a přinesla příležitost k vybudování budoucnosti, jež bude založena na demokracii, pluralismu, právním státě, lidských právech a sociální spravedlnosti. Je nutno jasně říci, že k násilí nedochází jen v Libyi: měli bychom vzít na vědomí, že v Bahrajnu a Jemenu jsou také lidé vystaveni násilí, a musíme dát jasně najevo, že násilí není přijatelné nikde.

Je na zemích tohoto regionu, aby pokojně a demokraticky rozhodly o své budoucnosti. Evropská unie bude podporovat veškeré kroky směřující k demokratické transformaci a nastolení politických systémů, jež umožní pokojné změny, růst a prosperitu a spravedlivější rozdělení výnosů z hospodářské činnosti. Evropská unie bude konzultovat se zeměmi z tohoto regionu, kterých se to týká, finanční a technickou pomoc zaměřenou na zlepšení kontroly a řízení hranic a opatření, která usnadní návrat uprchlíků do zemí jejich původu.

Rada byla vyzvána, aby ve spolupráci s komisí do červnového zasedání Evropské rady předložila plán rozvoje kapacit pro řízení migračních a uprchlických toků. Evropská rada všeobecně přivítala společné sdělení Komise a místopředsedkyně / vysoké představitelky s návrhem partnerství pro demokracii a sdílenou prosperitu s jižním Středomořím, které bude vycházet z diferencovaného motivačního přístupu a bude sdružovat všechny nástroje EU. Rada byla vyzvána, aby rychle posoudila návrhy předložené v tomto sdělení a zejména, aby promyslela, jak by mohla EU zlepšit pomoc svým partnerům.

Na závěr uvedu stručný přehled kroků, které je třeba velmi rychle učinit. Musíme zvýšit strop pro operace Evropské investiční banky ve vztahu k zemím Středomoří, v nichž jsou uskutečňovány politické reformy – Parlament bude v této záležitosti hrát určitou roli a počítám s vaší spoluprací. Je třeba přijmout návrh Komise, jenž umožní Evropské investiční bance reinvestovat finanční prostředky, které byly v rámci nástroje pro evropsko-středomořské investice a partnerství zpětně převedeny z předchozích operací. Musíme spolu s dalšími akcionáři posoudit, za jakých podmínek by mohla Evropská banka pro obnovu a rozvoj vykonávat operace v zemích jižního sousedství, a bez dalšího odkladu musíme přijmout návrh týkající se celoevropsko-středomořských pravidel původu, která jsou nezbytná pro další rozvoj tohoto regionu. Poslední věc, za naprosto nezbytné považuji, abychom do června 2011 schválili nařízení posilující působnost agentury Frontex.

Tím budu končit. Nedostanu se již k Japonsku, protože následuje nový bod pořadu jednání. Omlouvám se, pokud jsem hovořila poněkud déle. Bylo to dáno tím, že se událo mnoho věcí, a chtěla jsem, aby Parlament získal ucelenou představu o všech otázkách.

  José Manuel Barroso, předseda Komise. − Pane předsedo, jak jsem uvedl v Parlamentu již minulý týden, na zasedání Rady ve dnech 24. a 25. března se zásadně změní hrací pole v oblasti správy ekonomických záležitostí.

Jinak řečeno, naše komplexní reakce na krizi zde dostane pevný základ a vytvoření nového rámce správy ekonomických záležitostí bude znamenat počátek její plné realizace, a jak doufáme, toho, že evropská měnová unie přestane být chromá a pevně se postaví na obě nohy (nohu měnové unie a nohu hospodářské unie).

Již bylo akceptováno, že hospodářská politika každého členského státu je věcí, která by měla zajímat všechny členské státy a všechny evropské orgány. V evropském semestru máme poprvé k dispozici potřebné nástroje k tomu, abychom včas, předtím než jednotlivé členské státy definují vlastní politiky a stanoví rozpočet na příští rok, mohli úzce koordinovat své hospodářské politiky a strukturální reformy. Budeme tak moci nejen skutečně provádět plánovitou koordinaci, ale bude možné souběžně koordinovat hospodářskou a rozpočtovou politiku.

První evropský semestr byl zahájen začátkem ledna roční analýzou růstu vypracovanou Komisí. Tato analýza představuje deset priorit pro letošní rok, které jsou všechny pevně zakotveny ve strategii Evropa 2020 pro růst a pracovní místa.

Tyto priority mají podpořit fiskální konsolidaci, korigovat makroekonomické nerovnováhy a zajistit finanční stabilitu – což vše jsou předpoklady zdravého růstu. Tyto politiky samy o sobě nevytvoří růst, ale je zcela jasné, že bez těchto předpokladů nedosáhneme takového růstu, který je žádoucí: udržitelného růstu podporujícího začlenění.

V Paktu pro euro schváleném hlavami států a předsedy vlád zemí eurozóny a otevřeném všem členským státům, které se k němu chtějí připojit, jsou zohledněny priority naší roční analýzy růstu a nyní ve schválené podobě je tento pakt také plně v souladu se Smlouvou a bude plně začleněn do evropského systému správy ekonomických záležitostí. Ještě jednou chci poděkovat Parlamentu, protože jsem přesvědčen, že pevné postoje Parlamentu byly velmi důležité pro to, aby bylo zajištěno, že Pakt pro euro bude uznávat také přístup Společenství. Tento pakt uznává také práci Komise v oblasti daní a finanční regulace. Jak víte, Komise vypracovává návrh zdanění finančního sektoru.

Všechny členské státy se musí při provádění Paktu o stabilitě a růstu řídit doporučeními Komise. Jak bylo rozhodnuto minulý týden, cituji: „Očekává se, že při rozhodování o opatřeních v rámci Paktu o stabilitě a růstu se Rada bude vždy držet doporučení Komise, nebo svůj postoj písemně vysvětlí.“ Tak zní zásada z 11. března 2011. Domnívám se, že se jedná o velmi důležitou politickou zásadu, kterou lze doplnit jak do důležitých legislativních rozhodnutí, která již byla přijata, tak do těch, která v současnosti připravujete.

Fiskální konsolidace není samoúčelná. Kde chybí, tam chybí i důvěra. Kde chybí důvěra, tam nedochází k investicím. Bez investic není možný růst. Jenže naším cílem je, jak jsem zde v Parlamentu již vícekrát řekl, růst: udržitelný růst podporující začlenění.

Kvůli růstu musíme také zlepšit podnikatelské prostředí. Musíme dokončit vnitřní trh. Jedním z cílů, na něž se zaměřujeme v oblasti vnitřního trhu, jsou právě rozdílné základy daně z příjmu. Proto Komise vypracovala a nyní předložila legislativní návrh o společném konsolidovaném základu daně z příjmu právnických osob.

Potřebujeme skutečně plně využít potenciál jednotného trhu, proto Komise brzy předloží Akt o jednotném trhu, který bude obsahovat návrh dvanácti priorit, jak využít našich největších výhod, abychom dosáhli růstu, vytvořili pracovní místa a posílili konkurenceschopnost Evropy.

Musíme toho také více udělat pro podporu zaměstnanosti. Mobilitu pracovních sil je zapotřebí zvýšit, nikoliv omezovat. Musíme daňovými pobídkami více podpořit práci. Chceme růst, který podporuje zaměstnanost a je vůči ní vstřícný.

Členské státy v současnosti v úzké spolupráci s Komisí dokončují své národní programy reforem, programy stability nebo konvergenční programy. Chtěl bych zdůraznit, že jasné, konkrétní, ambiciózní národní programy jsou pro úspěšnou realizaci evropského semestru nezbytné. Proto je nyní věcí každého členského státu, aby do konce dubna stihl dokončit tento závažný úkol.

Minulý týden se Rada dohodla na svém obecném přístupu k legislativnímu balíčku Komise týkajícímu se posílené správy ekonomických záležitostí. Chtěl bych znovu poděkovat maďarskému předsednictví za vše, co udělalo pro dosažení úspěšného kompromisu.

Nyní začnou jednání s Parlamentem. Vím, že se Komise může spolehnout na pevnou podporu této sněmovny a doufám, že do konce června dosáhneme konečné dohody. Pak bude náš nový hospodářský rámec zcela hotov a všechny jeho nástroje bude možné v roce 2012 využít při posuzování vnitrostátních rozpočtů, programů stability a konvergenčních programů a národních programů reforem.

Současný evropský nástroj finanční stability a od roku 2013 stálý evropský mechanismus stability (ESM) nám konečně poskytnou pojistku, která nám umožní zajistit stabilitu eurozóny jako celku, bude-li toho zapotřebí. Minulý týden se ministři financí dohodli na tom, že od června 2013 bude zřízen evropský mechanismus stability, jenž bude mít skutečnou úvěrovou kapacitu 500 miliard EUR. To pro Evropskou unii představuje obrovský pokrok, který Komise, jak víte, důrazně prosazovala. V souladu s našimi návrhy dohoda o budoucím stálém mechanismu stability jasně potvrzuje ústřední úlohu Komise v příslušném procesu a také zapojení Evropského parlamentu.

Úkolem Komise bude, aby ve spolupráci s Evropskou centrální bankou (ECB) posoudila možná rizika pro stabilitu eurozóny jako celku a aby provedla analýzu udržitelnosti veřejného dluhu dotyčného členského státu. Dále bude úkolem Komise zabývat se posouzením faktických finančních potřeb členského státu, který bude příjemcem pomoci, a povahy požadované účasti soukromého sektoru. Úkolem Evropské komise také bude navrhnout Radě rozhodnutí o podpoře makroekonomického ozdravného programu.

Evropská komise společně s Mezinárodním měnovým fondem a ve spolupráci s Evropskou centrální bankou bude zodpovídat za dohled nad dodržováním podmíněnosti politiky vyžadované makroekonomickým ozdravným programem.

Podmíněnost politiky stanovená v rámci zlepšeného dohledu nebo makroekonomický ozdravný program budou uvedeny do souladu s rámcem dohledu Evropské unie a musí zaručit soulad s postupy Evropské unie, a tedy rovněž úlohu Evropského parlamentu.

V této souvislosti chce Komise předložit návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady opírajícího se o článek 136 Smlouvy, který vyjasní nezbytné procedurální kroky umožňující zavést do rozhodnutí Rady podmíněnost politiky a zajistit jejich soulad s vícestranným rámcem dohledu Evropské unie. Rada a Komise budou Evropský parlament pravidelně informovat o zavedení a fungování evropského mechanismu stability.

Vážení poslanci, chtěl bych jen potvrdit, co vám, pane předsedo Buzku, dopisem sdělili pan komisař Rehn a předseda Euroskupiny Jean-Claude Juncker. Jsem toho názoru, že nakonec máme dohodu, která je plně v souladu s přístupem Společenství, a chci znovu poděkovat Parlamentu za zájem a za oddanost tomuto přístupu.

V otázce finanční stabilizace členské státy nakonec uznaly míru vzájemné závislosti svých hospodářství. Evropská unie již toho udělala mnoho pro nápravu bankovního systému, ale také zde musíme udělat více. Zdravý bankovní systém je předpokladem udržitelného hospodářského oživení.

Nově zřízený Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) provede v následujících měsících další kolo celounijních zátěžových testů bank. Transparentnost je nezbytná, aby politikové a investoři mohli činit informovaná rozhodnutí, a stejně tak nezbytná je ochota dovést do konce nepříjemná nezbytná rozhodnutí.

Myslím, že po velmi vyčerpávajícím a kvalitním referátu paní Győriové, která zde zastupuje maďarské předsednictví, se již nebudu podrobně věnovat otázkám týkajícím se Libye a zemí jižního sousedství.

Dovolte mi však říci, že pokud jde o to, co bylo v pravomoci Komise, hráli jsme velmi důležitou úlohu při koordinaci evropské reakce na stupňující se humanitární krizi na libyjských hranicích. Uvolnili jsme 30 milionů EUR na pomoc uprchlíkům a migrantům, a jak víte, máme na místě několik týmů a udržujeme úzký kontakt se zeměmi původu a dárci. Také mechanismus civilní ochrany spadající pod Komisi dále podporuje konzulární operace členských států a komisařky Malmströmová a Georgievová byly v úzké spolupráci s maďarským předsednictvím také velmi aktivní v této záležitosti.

Vojenské akce v bezletové zóně realizované v souladu rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1973 vnesly do hry nové okolnosti, které je třeba zohlednit při bezpečném a účinném poskytování humanitární pomoci lidem v nouzi, ať se nacházejí na hranicích, nebo ve vnitrozemí Libye. Tyto okolnosti vzbudily novou naději, ale také kvůli nim bylo zapotřebí řešit otázku, jak ušetřit životy nevinných civilistů.

Při řešení krátkodobých výzev spjatých s touto proměnlivou a velice složitou situací neztrácíme ze zřetele svůj cíl – demokratický, stabilní a prosperující region jižního Středomoří – zakládající se na návrhu partnerství pro demokracii a sdílenou prosperitu předloženém Komisí.

Mechanismus civilní ochrany spadající pod Komisi koordinuje také reakci Evropské unie na žádost Japonska o pomoc. Od minulého pátku jsme posílili svoji přítomnost na místě týmem civilní ochrany složeným z odborníků na logistiku a jaderných expertů.

Konkrétně v otázkách týkajících se jaderných zařízení je důležité vzít si z událostí v Japonsku ponaučení. Proto Evropská komise navrhla provést přezkum bezpečnosti jaderných zařízení a důkladné posouzení rizik a bezpečnosti jaderných zařízení v celé Evropě („zátěžový test“). Tyto zátěžové testy by měly být provedeny také ve všech zemích, které s námi sousedí, a i v dalších státech, a bude za ně zodpovídat Mezinárodní agentura pro atomovou energii. Samozřejmě doufám, že Evropská rada potvrdí a podpoří tento směr.

Vážení poslanci, jak vidíte, máme na příštím zasedání Evropské rady velmi nabitý pořad jednání a Komise se velice snažila vypracovat tuto komplexní evropskou reakci na krizi vně našich hranic, ale také na hospodářskou situaci.

Společně s Evropským parlamentem budeme hrát ústřední roli při realizaci komplexní reakce na hospodářskou krizi. Komise přitom bude vždy postupovat v duchu Lisabonské smlouvy, což znamená v úzké koordinaci s Parlamentem. Můžete si být jisti, že vždy také dostojíme této odpovědnosti.

  Joseph Daul, jménem skupiny PPE. – (FR) Pane předsedo, dámy a pánové, Evropská rada se připravuje na setkání v atmosféře, kterou již druhý týden prostupuje mezinárodní nejistota a napětí. Nejistota zachvátila Japonsko, kde je dosud obtížné určit míru lidských ztrát, a Středomoří, kde se obyvatelé dalších zemí, totiž Bahrajnu a také Jemenu, jak zmínila úřadující předsedkyně Rady, bouří proti svým režimům.

Všechny zmíněné události mají nevyhnutelné důsledky i pro nás zde v Evropě. Naši spoluobčané sledovali japonské drama v přímém přenosu. K účasti, kterou když hovoříme, pociťujeme s tisíci rodin zlomených smutkem, se přidávají obavy z problémů v jaderné elektrárně ve Fukušimě a hrůza z nebezpečí, která by nás také mohla postihnout v podobné nebo srovnatelné situaci.

Těmito událostmi by se určitě měly zabývat všechny země, ve kterých se nacházejí jaderné elektrárny, a je dobře, že Parlament organizuje diskusi o bezpečnosti jaderných zařízení, nicméně neměli bychom ztrácet ze zřetele, že Evropa musí svoji energetickou nezávislost zvyšovat, a nikoliv snižovat. K tomuto tématu se vrátíme na dalším dílčím zasedání.

Tento víkend bude 27 hlav států nebo předsedů vlád jednat také o rozhodnutí OSN o zásahu v Libyi s cílem zachránit povstalce před bezprostředně hrozícím útokem režimu. Chtěl bych vyzdvihnout skutečnost, že evropské státy se ujaly iniciativy v těchto operacích a byly prvními státy, které provedly zásah v rámci mandátu OSN, jenž sám vzešel z iniciativy některých evropských států. Bezpochyby se dozvěděli, co jsme my, poslanci Evropského parlamentu, řekli na svém minulém dílčím zasedání zde v Bruselu.

Má skupina by byla ráda, kdyby Rada využila této příležitosti k dalšímu rozvoji strategie EU pro Středomoří, a zůstala přitom věrná cíli pomáhat a poskytovat podporu, ale nikdy nenutit. Je to naše sousedská povinnost.

Pane předsedo, dámy a pánové, po summitu eurozóny z minulého týdne, na němž byly položeny základy, se budou stěžejní opatření Rady z tohoto týdne zaměřovat na posílení eura a dosažení pokroku v oblasti správy ekonomických záležitostí.

Skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) podporuje, aby byly zvýšeny finanční prostředky určené na podporu eura a aby nástroj zřízený ad hoc, který jsme přijali loni kvůli pomoci Řecku a Irsku, se změnil v trvalejší mechanismus. Tato politická vůle je odrazem odpovědného přístupu, který zaujaly členské státy při řešení této krize, k jaké v dějinách naší jednotné měny dosud nedošlo.

Chceme však velice zdůraznit, že tyto mimořádné okolnosti, na nichž se podepsala ztráta kontroly nad národními veřejnými financemi, Rada nesmí chápat jako příležitost zavést odlišnou metodu řízení Evropských záležitostí. Metoda Společenství musí zůstat pravidlem a mezivládní metoda výjimkou. Tuto zásadu podporuje velmi silná většina Parlamentu a v této věci máme také podporu Barrosovy Komise, a to jednoduše proto, že je pro budoucnost Evropské unie životně důležitá. Jsem si jist, že předsedovi Van Rompuyovi se podaří přesvědčit o tom hlavy států nebo předsedy vlád.

V pátek by měl být přijat také Pakt pro euro. Jelikož tento pakt zavádí ustanovení, která jsme požadovali celé měsíce, totiž konvergenci mezi rozpočtovými, sociálními a fiskálními politikami členských států, vítáme jej.

Musím znovu zdůraznit: Občané přijmou evropskou solidaritu pouze tehdy, budou-li to považovat za spravedlivé a zasloužené. Tak tomu ovšem bude jen tehdy, budou-li splněny pracovní podmínky a naše podniky budou moci investovat a nabírat zaměstnance za srovnatelných fiskálních podmínek.

Poslední bod, naše skupina vyzývá Radu, aby rychle pokročila s balíčkem pro správu ekonomických záležitostí a aby náležitě zohlednila postoj Evropského parlamentu coby spoluzákonodárce ke čtyřem ze šesti projednávaných návrhů.

Evropa se musí znovu vydat cestou růstu a zaměstnanosti a vznikající opatření jsou krokem tímto směrem. Budou-li se plánovat v rámci Společenství, poskytnou Evropě solidní základ pro nový začátek a slibnou budoucnost.

  Martin Schulz, jménem skupiny S&D. – (DE) Pane předsedo, nejprve bych rád popřál vše nejlepší panu Barrosovi k jeho dnešním narozeninám. Zasloužíte si, abychom vám k nim blahopřáli.

(Potlesk)

Nemohu před tímto summitem sdílet váš optimismus. Jsem toho názoru, že se jedná o summit, jenž se koná v nejhorším období Evropské unie, v době, kdy se Unie nachází v nejhorším stavu. Začíná to již u Libye. Nevidí se často, aby vojenská operace byla připravována tak chvatně a neorganizovaně jako v tomto případě. Přitom jde o operaci, která je prospěšná, má pomoci lidem, ale takto skončí diplomatickou – a možná, i když doufám, že tomu tak nebude – vojenskou katastrofou: bude to uspěchaný, nekoordinovaný, chaotický zásah. Evropa se před ním snaží utéci a Turecko, kandidátská země, všechno blokuje. Upřímně blahopřeji!

V této situaci je zapotřebí provést inventuru. Krize trvá již rok a celou tu dobu se opakuje stále stejný proces. Potřebnost určitých kroků se nejprve popírá a stačí, aby uplynulo čtyři nebo pět měsíců, a najednou se uznává. Před rokem se prohlašovalo: „Ať si Řekové poradí sami. Není zapotřebí jim pomáhat.“ Uplynou čtyři měsíce a je tu záchranný program. „Nepotřebujeme záchranný balíček. Dali jsme k dispozici dostatek prostředků.“ Uplynou čtyři měsíce: „Potřebujeme další peníze.“ „Nechceme evropské dluhopisy. Evropské dluhopisy jsou hloupost.“ A teď o nich všichni hovoříme. Evropské dluhopisy budou zavedeny – tím jsem si naprosto jist. A možná už za čtyři měsíce. „Správu ekonomických záležitostí nepotřebujeme.“ Titíž lidé, kteří na tom kategoricky trvali, nyní na zasedání Evropské rady oslavují skutečnost, že konečně máme správu ekonomických záležitostí. A vůbec jim nevadí, že říkají a dělají pravý opak toho, co tvrdili dříve.

Také si nejsem jist, zda jsme již zachránili metodu Společenství. Doufám v to a máte v tom, pane Barroso, naši podporu. A to ne, abychom vám dali něco k narozeninám, ale proto, že Evropa musí bránit tuto metodu, neboť jak vidíme, kdybychom ji vyměnili za onu metodu, kterou paní kancléřka Merkelová nazývá „novou evropskou metodou“, výsledkem by bylo to, co jsem právě nastínil. Dnes každý dělá určitou věc a zítra zase opak toho, co prohlašoval den předtím. Taková je realita. Nemáme problém s eurem, naším problémem je krize vlád v zemích eurozóny. V tom spočívá zásadní rozdíl.

Pokud jde o Portugalsko, všichni říkají a doufají, že vláda bude schopna zavést opravdu neuvěřitelně tvrdá opatření. Navíc tato vláda – podobně jako v Řecku – částečně postupuje proti vůli vlastních voličů a tu jsme svědky taktického divadla ze strany opozice, která vyvíjí na vládu nátlak.

V Německu ministr financí – proevropsky orientovaný – předstoupí pouhých několik dní před summitem s balíčkem, který všichni potřebujeme, a ministr zahraničních věcí s kancléřkou pak řeknou: „O tom si nejdříve budeme muset ještě promluvit.“ Minulý týden v pátek jsem měl možnost hovořit s mnoha vedoucími představiteli evropského finančního světa o tom, zda euro ještě požívá důvěru. Ve Frankfurtu mi ti, s nimiž jsem mluvil, mimo jiné předseda Evropské centrální banky, předseda Euroskupiny, ale také mnozí další významní bankéři, odpověděli: „Ano, euro je stabilní měna. Požívá důvěru a my k němu také máme důvěru. Nedůvěřujeme však vládám zemí, jejichž měnou je euro. Jak by bylo možné důvěřovat vládě, jejíž slovo neplatí ani pouhé tři dny?“ To je ten problém, s nímž se v Evropě potýkáme. Zvolili jsme špatný směr. Euro je silná měna. Je také výrazem hospodářské moci eurozóny v rámci konkurence s jinými kontinenty. Když bylo euro zavedeno, mělo hodnotu 1,17 USD. Podívejte se, jaká je jeho současná hodnota. Euro je v mezikontinentální konkurenci hospodářských zón stabilní měnou, ale jeho stabilita je narušována zevnitř, protože zde neexistuje žádná stabilní forma vlády. Proto není metoda Společenství jen tématem, o němž Parlament diskutuje, ale také základem pro stabilizaci měny a výrazem obrovské hospodářské moci eurozóny. Tato hospodářská moc se však nemůže rozvíjet, protože ji spravují lidé, pro něž je nejčerstvější výzkum veřejného mínění před nejbližšími regionálními volbami důležitější, než budoucnost evropské měny. To je realita, se kterou se srážíme.

Doufám, že o víkendu se bude vše dobře vyvíjet. Doufám, že to, co jste nám oznámili, bude také uskutečněno. Doufám, že se vrátíme z úspěšného summitu. Mám však určité pochybnosti a obávám se, že budeme dále svědky toho, co jsme mohli pozorovat během uplynulého roku. Je mi líto, že musím konstatovat, že vedení Evropské unie dělá jednu chybu za druhou.

(Potlesk)

PŘEDSEDAJÍCÍ: Rodi KRATSA-TSAGAROPOULOU
Místopředsedkyně

  Guy Verhofstadt, jménem skupiny ALDE. – (FR) Paní předsedající, úvodem bych rád popřál panu předsedovi Barrosovi vše nejlepší. Tak jako já, Marielle de Sarnezová a Joseph Daul se narodil ve znamení Berana. Kolem mne sedí celá skupina beranů, všichni však máme, pane Barroso, co říci k paktu pro Evropu.

Ale teď vážně, ačkoliv je dobré, že všichni již souhlasí, že potřebujeme hospodářskou unii a skutečnou správu ekonomických záležitostí, musíme si položit zásadní otázku: skutečně vytvoří pakt pro Evropu hospodářskou unii? Skutečně tento pakt vytvoří správu ekonomických záležitostí?

Nejsem vůbec přesvědčen, že tomu tak bude, a to z prostého důvodu, že Komise neřídí tento proces: stále ho řídí členské státy. To nejsou má slova. Mám zde text paktu ze dne 11. března, který se bude zítra a pozítří schvalovat. Co se v něm píše? Stojí tu, že o cílech budou rozhodovat hlavy států nebo předsedové vlád, závazky přijmou hlavy států nebo předsedové vlád a monitorování budou provádět hlavy států nebo předsedové vlád. Komise bude ve skutečnosti do monitorování zapojena jen po technické stránce a to bude vše. Rada má veškerou moc. Na tom již ztroskotala Lisabonská strategie a tato strategie na tom rovněž ztroskotá.

Pane předsedo, dovolte, abych vás znovu o něco požádal: Co se tento víkend má schválit, to se schválí, ale sejděte se prosím co nejdříve s panem komisařem Rehnem a připravte plán skutečné správy ekonomických záležitostí založený na aktu Unie, jenž udělí Komisi veškerou pravomoc a bude založen na kodexu konvergence, a předložte jej Radě. Vím, že ho Rada odmítne. Vždy se staví odmítavě. Ale vytrvejte s námi v boji a nepřijímejte tento postup nebo návrh, jenž je prozatím na stole, protože ten nesplní očekávání a nestabilizuje v příštích měsících nebo letech euro. To je první věc, kterou jsem chtěl říci.

Druhá věc, o níž jsem chtěl hovořit, paní předsedající, jsou revoluce v arabských zemích a následné kroky po diskusi, kterou jsme zde vedli minulý týden. Právě teď můžeme přistoupit k prvotnímu vyhodnocení kroků EU a musím konstatovat, že toto prvotní vyhodnocení je poněkud rozpačité. Především si vzpomeňte, že zpočátku jsme se ze strachu z islámského fundamentalismu k těmto arabským revolucím příliš nechtěli vyjadřovat. Takto vypadala první reakce orgánů EU.

Nu a v libyjské záležitosti jsme předvedli, že Evropská unie není jednotná. Považuji za skandální, že v Radě bezpečnosti OSN nezaujaly všechny členské státy EU shodný postoj: tři hlasovaly pro rezoluci a jeden se zdržel hlasování. To je v rozporu s článkem 34 Lisabonské smlouvy, který uvádí, že v orgánech, v nichž se projednává zahraniční politika, mají členské státy Evropské unie povinnost vzájemně koordinovat postup a dosáhnout společného stanoviska. Dělají to? Neřekl bych a jsem přesvědčen, že dokonce porušily článek 34 Smlouvy.

Za třetí, jen se podívejte, v jaké jsme teď situaci. Včera se baronka Ashtonová dostavila na Výbor pro zahraniční věci a myslím si, že by zde dnes také měla být, když projednáváme tak důležitou otázku. Osobně ze strany EU postrádám strategii vůči arabským revolucím. Orgány EU přijaly určitá ostudná rozhodnutí.

Například v pondělí před Výborem pro zahraniční věci jeden z kolegů baronky Ashtonové dokonce prohlásil, že bychom měli mít pro situaci v Bahrajnu pochopení a že tamní orgány měly právo obnovit klid a pořádek, což čtyři osoby stálo život a dvě stě osob přitom bylo zraněno. Je toto stanoviskem EU?

Uvedu vám další příklad: Ministři zahraničních věcí Unie se setkali v pondělí na zasedání Rady, a co neřekli? Také vyzývali demonstranty – tím se myslí demonstranty v Bahrajnu, aby zanechali cílených hrozeb. Místo toho, aby Evropská unie tyto revoluce podpořila a aby se dostalo podpory těm, kdo se vydali do ulic, bojovali a byli zabiti, došlo k pravému opaku. Představitelé Unie je vyzývají ke klidu a opatrnosti.

Žádám baronku Ashtonovou, aby přišla na příští dílčí zasedání a vysvětlila, jaké postoje a strategie hodláme v Bahrajnu, Sýrii a Jemenu sledovat a jaké sankce máme v úmyslu zavést a vůči komu. Takový postoj bychom měli zaujmout a nikoliv žalostná gesta, která v této věci dosud předvedli mnozí evropští politikové.

  Jan Zahradil, jménem skupiny ECR. – Paní předsedající, s politováním musím konstatovat, že podle všeho by toto zasedání Evropské rady mohlo přinést určité nebezpečné změny, a tato skutečnost by nás měla znepokojovat. Jsme svědky toho, že pod praporem takzvané hospodářské koordinace, správy hospodářských záležitostí a stability pro eurozónu se tu prosazuje celoevropská daňová harmonizace a celoevropská fiskální unifikace. Parlament v tomto bohužel hraje velmi aktivní roli.

Dovolte mi vyjádřit se jasně. Návrh Komise o společném konsolidovaném základu daně z příjmu právnických osob je riskantním krokem, jenž mezi členskými státy naruší zdravou konkurenci v oblasti daní, poškodí hospodářství a ze států, které nařídí tuto politiku, vyžene podnikání. To již zachází příliš daleko a je potřeba to zastavit.

V posledních dnech jsme byli také svědky pokusu některých členských států zasahovat do fiskální a daňové svrchovanosti jiných zemí. Víte, o čem hovořím: o velice ostudném šikanování Irska. Nesmíme připustit, aby se něco takového opakovalo.

Nyní se dostávám k otázce Libye. Vývoj v Libyi nám opět připomněl, že bychom od takzvané společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU neměli mnoho očekávat. Vedoucí představitelé jednotlivých států, nikoliv vedoucí představitelé EU, prokázali vůdcovské kvality v mezinárodním kontextu. Ministerský předseda Cameron a prezident Sarkozy učinili a prosadili příslušná rozhodnutí – nikoliv představitelé EU. Myslím, že zde se ukazují hranice integrace v této oblasti – ale nejen v této oblasti. Žádný členský stát by neměl pociťovat nátlak, aby dělal víc, než považuje za správné. To platí jak pro mezinárodní politiku, tak i pro hospodářskou politiku.

Evropa musí zůstat všude tam, kde je to možné, pružnou a nesmí být dále v zajetí strnulého integracionistického dogmatu. Je na čase změnit model integrace EU. To je zřejmé. To přece může každý pochopit a doufám, že Evropská rada se tím bude zabývat.

  Philippe Lamberts, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Paní předsedající, pan Barroso již odešel, ale jak řekl, základem všeho je důvěra.

Mohu vám říci, že důvěra občanů mizí stejně rychle jako voda v zásobnících jaderné elektrárny ve Fukušimě. Samozřejmě, že naši občané vědí, že určité věci se musí změnit a že nemůžeme pokračovat jako dosud. Samozřejmě, že musíme přestat jako o závod běžet do cíle, kterým je nejistota a větší nerovnost. Samozřejmě, že se musíme vymanit ze závislosti na fosilní energii a energii z nebezpečných zdrojů. Samozřejmě, že se musíme vrátit do stavu, v němž peníze slouží hospodářství a hospodářství slouží občanům a již dále nemůžeme budovat své hospodářství na dluzích, ať veřejných či soukromých, na schodcích a na spekulacích.

To všechno naši občané vědí. Vědí také, že to bude vyžadovat zásadní a radikální změnu ze strany vlád, podniků i u nich samých. Vědí to a vnímají to.

Vědí, že tyto radikální změny jsou také složité. Jak mi včera řekla Marianne Thyssenové, jsou složité a nemůžeme mít všechno najednou. Něčím musíme začít.

Problémem však je, že z pohledu občanů začínáme vždy tím samým: vždy začínáme snižováním veřejných výdajů, které, jak všichni víme, přinášejí největší užitek zranitelnějším občanům. Vždy začínáme tím, že zvyšujeme pružnost trhu práce. Mluví-li se o vyvažování pružnosti a jistoty, všichni moc dobře víme, že se tím myslí více pružnosti a méně jistot.

Našim občanům se zajídá dvojí metr v pozadí této politiky. Osoby, které posledních dvacet let nejvíce profitovaly z hospodářské rulety, nakonec ponechá na pokoji.

Od Rady tedy chceme – kromě toho všeho, co je již připraveno na stole – odvážnou iniciativu, jejímž cílem bude zajistit členským státům a Evropské unii stabilní a spravedlivý daňový výnos. To samozřejmě znamená daň z finančních transakcí a dále energetickou daň, podnikovou daň – tu vás prosím, nesnažte se nám vydávat společný základ daně za alfu a omegu, za jediný všelék fiskální politiky – a konečně to znamená bojovat proti podvodům a daňovým rájům.

Garantuji vám, že bez takové iniciativy všechny plánované kroky týkající se správy ekonomických záležitostí, které jsou připraveny na stole, zkrachují a euro si to odnese s nimi. V dějinách, dámy a pánové, nenajdeme příklad měnové unie, která by uspěla bez podpory silné fiskální unie.

Již bylo dost posuzování dopadů, vytáček, národního egoismu: proboha jednejme už!

Poslední bod: tak jako nové zátěžové testy, mohu-li být tak troufalý, nezajistí větší bezpečnost jaderné energetiky, tak ani nezvýší jistotu ve finančním odvětví. Viděli jsme, jak zbytečné byly předchozí zátěžové testy. Všechno bylo, jak se zdálo, v pořádku, dokonce i v Irsku. Potřebujeme nová závazná pravidla, ale nikoliv taková, u kterých se dohodne, že se budou provádět až od 1. ledna 2019. Je nejvyšší čas dostat zvlčelé finanční odvětví i s jeho nenasytnými choutkami zpět pod kontrolu. Naši občané nám již nebudou tolerovat další otálení.

To je cena, kterou musíme zaplatit za důvěru občanů, a je nezbytné, abychom jako Evropané měli tuto důvěru, abychom do 21. století mohli znovu vejít s optimismem a vzhůru zdviženými hlavami.

  Lothar Bisky, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Paní předsedající, dámy a pánové, hospodářská a měnová unie nebude fungovat bez účinné koordinace hospodářské politiky. Pakt o stabilitě a růstu selhal – na tom panuje shoda mnoha odborníků napříč politickými hranicemi. Problémem je, že politika, jak se zdá, neučinila podstatný pokrok. Ve skutečnosti se neobjevily žádné nové politické koncepce.

Dovolte mi připomenout, že 3% limit stanovený Paktem o stabilitě a růstu byl od roku 1999 73krát překročen, přičemž 46krát do té míry, že by to podle Smlouvy bylo sotva možné tolerovat – přesto ani jednou nebyly uloženy sankce. Tento nefunkční pakt není zapotřebí revidovat, stačí pouze ho více uplatňovat – nebo lépe řečeno měl by se vůbec uplatňovat.

Každý hospodář a každý podnikatel samozřejmě ví, jak je důležité mít udržitelný rozpočet. Obávám se však, že chystaná rozhodnutí o správě ekonomických záležitostí a o evropském mechanismu stability se budou soustředit pouze na škrty. To však nelze zaměňovat s udržitelným rozpočtem. Žádný stát, který je tak zadlužený, že je na hranici platební neschopnosti, se nemůže dostat z dluhové pasti, pokud splácení dluhu musí dále financovat vysoce úročenými půjčkami. Ať budou jeho úspory jakkoliv vysoké, dluh se bude nadále zvyšovat – a bude-li muset snižovat mzdy, dávky v nezaměstnanosti a důchody, prodlužovat pracovní dobu a omezovat veřejné investice do infrastruktury, vzdělávání, zdravotnictví atd., dluh poroste tím více. Kde není spotřeba, tam skomírá také výroba. Zpřísnění Paktu o stabilitě a růstu ani takzvaná přísná podmíněnost budoucího mechanismu stability proto nepovedou k cíli.

Nač by však v celkovém balíčku opatření měl být položen větší důraz, je potřeba dodatečných investic zvláště do zemí, které jsou krizí nejvíce postiženy. Tento důraz by se neměl omezit jen na skromné zvýšení úvěrů a nepatrné snížení úrokových měr. Hovoří-li se o tom, že je nutné snižovat makroekonomické nerovnováhy, ale tento požadavek je adresován pouze hospodářsky slabým státům, zatímco hospodářsky silné státy mohou pokračovat v tom, co dělaly dříve, vyznívá to nevěrohodně. Slovo „solidarita“ nikde nenajdete, ale nejen to, zapomíná se také, že výdaje a schodky obchodní bilance jedněch znamenají příjmy a přebytky obchodní bilance druhých.

  Nikolaos Salavrakos, jménem skupiny EFD. – (EL) Paní předsedající, to, co předseda Komise Barroso nastínil, je v zásadě návrhem posílit správu ekonomických záležitostí a stabilitu eura. Znamená to přidat plyn v oblasti politiky správy ekonomických záležitostí v Evropě.

Panu Barrosovi se jeho práce, s níž mu pomáhá komisař Rehn, velmi daří a máme na ni pozitivní názor. Doufáme, že tento pakt dokáže reagovat na hospodářské a fiskální problémy, kterým Evropa čelí, a vyšle trhům správný signál. S trhy bohužel máme v současnosti problémy.

Nová správa ekonomických záležitostí přichází po krizi, po těžké krizi projevující se v oblasti veřejných dluhů členských států. Jsem toho názoru, že mohou-li si Spojené státy natisknout peníze, odhaduje se, že se jedná o více než tři biliony dolarů, není důvod, proč by Evropa nemohla vyřešit své problémy emisí peněz v řádu bilionů eur nikoliv s cílem napumpovat je na trh, nýbrž aby mohla vytvořit fond, který nazýváme „podpůrným mechanismem“. Každopádně, jak se zdá, zatím pro tento nápad nenastal vhodný čas, přinejmenším do té doby ne, dokud budou mít v Evropě navrch myšlenky kancléřky Merkelové.

Musíme však opět zdůraznit, že Evropská unie je nucena vytvářet nové systémy a hodnoty za nepříznivých okolností.

Zavedení měnové unie bez celkové strategie správy ekonomických záležitostí a bez koordinace mezi členskými státy bylo riskantním krokem, který se odzkoušel v praxi a obecně fungoval. Domnívám se, že nastal čas, aby Unie přijala odvážnější rozhodnutí a provedla potřebné strukturální změny.

Jak jsem řekl, rozhodnutí Rady o Paktu pro euro v zásadě podporujeme a euro je stále dobrou měnou. Je však třeba zajistit nejen to, aby v eurozóně bylo dosaženo cíle stability, ale také, aby Evropa dosáhla vysokého růstu a konkurenceschopnosti a aby přibývala a udržela se pracovní místa pro evropské občany, zvláště pro mladé. Musíme se zaměřit na mladé lidi.

  Hans-Peter Martin (NI). – (DE) Paní předsedající, pro mne jakožto zapáleného Evropana – a takových je většina z mých 500 000 tisíc přímých voličů – je velmi těžké akceptovat toto dilema, do něhož jste se dostala. Na jednu stranu potřebujeme stabilitu a musíme něco udělat proti spekulacím, ale na druhou stranu způsob, jakým to děláte, opět velmi výmluvně dokládá demokratický deficit Evropské unie. Tímto postupem se blížíme spíše stavu legislativní nouze než tomu, co bychom očekávali od Evropy, která se vyvíjí kupředu. Pochopitelně jsem proto podpořil pozměňovací návrh 34 předložený levicí, jenž požaduje, aby byl použit řádný postup pro přijímání změn Smlouvy. Kdykoliv nastane mimořádná situace, vždy se vám podaří udělat kroky, jimiž ve skutečnosti dále prohlubujete propast mezi občany.

Chtěl bych také při této příležitosti kategoricky odmítnout způsob, jímž se pan poslanec Schulz vůči mně v této sněmovně chová.

  José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra (PPE). – (ES) Paní předsedající, krize v severní Africe je zkouškou mechanismů vytvořených Lisabonskou smlouvou.

Když byla včera vysoká představitelka unie na Výboru pro zahraniční věci, vyzdvihli jsme pozitivní aspekty kroků Evropské unie: sdělení baronky Ashtonové, které rozlišuje krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé cíle, pohotové uplatnění rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1970, schopnost vést jednání s Ligou arabských států a zasedání Evropské rady.

Dnes je však třeba říci, že evropské veřejné mínění, a tedy naši občané, očekává odpovědi na určité otázky.

Paní úřadující předsedkyně Rady, pan poslanec Verhofstadt má naprostou pravdu. Jak je možné, že čtyři členské státy, které jsou členy Rady bezpečnosti OSN, v této situaci nehlasují shodně, nýbrž rozdílně?

Jak je možné, že v této situaci je nutné jednat o tom, zda rezoluci OSN uplatní Evropská unie, NATO nebo mezinárodní koalice, když vždy hovoříme o jedněch zdrojích jedněch daňových poplatníků, o jedněch lodích a jejich využití v rámci stejných operací?

Je zřejmě, že pokud jde o naši schopnost koordinace, stále je co zlepšovat a stejně tak je co zlepšovat, pokud jde o proces rozhodování.

V jednom filmu zazněla slavná věta, a to „Paříž bude vždycky naše“. Kdosi během dnešní rozpravy řekl, že reakce Evropské unie byla uspěchaná. Nebýt odvahy, odhodlání a vytrvalosti Francie – a takto je třeba to říci, která se zasadila o uznání povstalců, vyslala ministra zahraničních věcí a evropských záležitostí do Rady bezpečnosti, svolala summit v Elysejském paláci a zasadila se o uplatnění příslušné rezoluce, pak by, baronko Ashtonová, vojska plukovníka Kaddáfího již vstoupila do Benghází.

  Kristian Vigenin (S&D). – (BG) Paní předsedající, dámy a pánové, chtěl bych se poněkud víc soustředit na jedno ze žhavých témat, které se bude projednávat zítra, totiž na situaci v Libyi.

Kolegové poslanci mají pravdu, když říkají, že v posledních dnech se rozšířil pocit naprostého chaosu nebo alespoň nepředvídatelnosti rozhodování a chování Evropské unie a zvláště jejích členských států. Zejména díky tomu, že některé země se připojily ke koalici a pak odřekly svoji účast, není v rámci NATO možné dosáhnout shody.

Touto situací nepůsobíme pouze značnou nejistotu mezi našimi partnery o tom, zda máme jasno, čeho vlastně chceme dosáhnout a jak toho chceme dosáhnout, ale také působíme velké nesnáze evropskému veřejnému mínění, jež nemůže chovat k Evropské unii a jejím současným vedoucím představitelům důvěru, pokud jde o to, zda jsou schopni dostát povinnostem, které mají vůči našim partnerům v jižním Středomoří.

Byl bych velmi rád, kdyby Evropská rada v následujících dnech přišla s jasnými a pevnými rozhodnutími o Libyi, ale nejen o Libyi, nýbrž také o dalších zemích, ve kterých jsme v podstatě ve stejné situaci, například v Bahrajnu, Jemenu a do jisté míry v Sýrii. Jaksi zapomínáme, že to, co děláme v Libyi, bude hodnocenu také s ohledem na to, jak přistupujeme k dalším zemím v tomto regionu.

Byl bych rád, aby Evropská rada jasně rozhodla o tom, čeho chce Evropská unie dosáhnout v Libyi, čímž se také do značné míry vyjasní, jak toho dosáhneme. Jsem přesvědčen, že si musíme jasně uvědomit, že situace v Libyi bude mít mnoho vážných následků také pro sousední země, pokud bude dále trvat dlouhou dobu.

Musíme být proto připraveni poskytnout pomoc Egyptu i Tunisku, a to nejen při řešení humanitární situace, ale musíme být také připraveni poskytnout hospodářskou a finanční pomoc, a to doslova v příštích dnech, týdnech a měsících, protože situace v Libyi bude mít dopad na hospodářskou situaci v obou zmíněných zemích.

  Alexander Graf Lambsdorff (ALDE). – (DE) Paní předsedající, zaznělo zde, že v krizi není euro, nýbrž členské státy, které se dostaly do dluhů. To je podstata krize – nezodpovědné zadlužování, ke kterému docházelo po mnoho let. Tomu musíme nyní učinit přítrž. Proto je správné, že evropský mechanismus stability musí být nesmlouvavý. Proto je také správné, že tomu tak bylo v případech, kdy byla poskytnuta pomoc. Proto je rovněž správné, že Irsku nebyla snížena úroková sazba.

Toto zadlužování musí skončit. Opět slyším sociální demokraty hovořit o rozlišování dobrých a špatných dluhů. Investice samozřejmě nejsou totéž co spotřeba, jenže od určité chvíle se příliš mnoho dobrých dluhů také stává špatným dluhem. Musíme se chovat spravedlivě vůči budoucím generacím, potřebujeme udržitelné veřejné finance – a pak bude euro zase stabilní.

V Paktu pro euro je příliš slabě zastoupena metoda Společenství. To zde bylo řečeno a zcela právem. Sdílím tento názor.

Na závěr bych se chtěl dotknout otázky Libye. Rada podpořila rezoluci 1973. Nyní se musíme dívat do budoucnosti. Souhlasím s panem poslancem Salafrancem Sánchez-Neyrem v tom, že Francie sehrála velmi dobrou úlohu. Kdybychom však pozvali na summit do Elysejského paláce Turecko, neměli bychom v NATO současné problémy a situace by pro nás všechny byla podstatně jednodušší. Navíc doufám, že nově jmenovaný předseda přechodné vlády v Libyi brzy zavítá na návštěvu k nám do Evropy.

  Konrad Szymański (ECR). – (PL) Paní předsedající, všech cílů, které si stanovila Euroskupina a které jsou někdy naprosto rozumné, lze úspěšně dosáhnout pomocí hospodářské, sociální a daňové politiky členských států. Nabízí se tedy otázka, proč v současnosti kvapně měníme Smlouvu, abychom tyto pravomoci přenesli – přinejmenším částečně – na úroveň Unie.

Myslím si, že na to jsou dvě odpovědi: jako obvykle chceme si rozdělit odpovědnost za nepopulární rozhodnutí s Evropskou unií, nebo chceme využít příležitosti, možná pod záminkou reforem, prostě přenést do Bruselu více moci. Pochybuji, že to přinese očekávaný účinek, uvážíme-li, že většina států, které jsou členy Euroskupiny, mají vyšší dluh a méně konkurenceschopný daňový systém než ostatní členské státy.

Nad touto debatou se samozřejmě vznáší hrozba dvourychlostní Evropy. Chtěl bych varovat ty, kdo chtějí spěchat. Kromě toho, že je zapotřebí stejná rychlost, je zapotřebí také správný směr. Jet velmi vysokou rychlostí, ale špatným směrem, může skončit jen jedním – katastrofou velkých rozměrů. Aspoň jsem si toho všiml na evropských silnicích.

  Miguel Portas (GUE/NGL). – (PT) Paní předsedající, portugalský parlament dnes bude hlasovat již proti čtvrtému stabilizačnímu programu předloženému vládou za posledních dvanáct měsíců. Většina poslanců portugalského parlamentu se vysloví proti tomuto návrhu kvůli obsahu tohoto balíčku, ale také kvůli tomu, že dříve, než byl v Portugalsku znám, projednán nebo schválen, tak s ním byl seznámen Brusel.

To je důvodem mé první otázky maďarskému předsednictví: hodlá s ohledem na tuto zkušenost hájit společně se svými partnery závaznost toho, aby tyto dokumenty nejdříve schválil příslušný parlament, nebo ne?

Má druhá otázka zní takto: Zítra bude Rada rozhodovat o finančním mechanismu na období po roce 2013, ale nic nám neřekla o současném finančním mechanismu, který je tím, co nás zajímá. Jelikož v Portugalsku se blíží předčasné volby, nutně dojde k velkému nárůstu veřejného dluhu a úrokových sazeb. Co plánuje Rada udělat, aby zabránila spekulacím s portugalským veřejným dluhem? Navíc neříkejte, že jde o záležitost Portugalska, protože je-li na nás, abychom šetřili, pak proto, že se také podílíte na rozhodnutích.

  Bastiaan Belder (EFD). - (NL) Paní předsedající, vysoká představitelka včera odpoledne na Výboru pro zahraniční věci uvedla, že chce nabídnout konkrétní podporu „novému Egyptu“, jak jsme jej začali označovat, při řešení rozsáhlého nedostatku bytů. Každý, kdo je alespoň trochu obeznámen s katastrofální sociální a hospodářskou situací, v níž se nachází velká většina egyptského obyvatelstva, se nemůže dále oddávat euforii. Zde jde o to projevit skutečné evropské soucítění.

Proto vřele vítám veškeré evropské snahy o zlepšení životních podmínek v Egyptě. Určitě v této době, kdy země po odchodu prezidenta Mubaraka prochází nejistým obdobím přechodu a kdy Káhira podle všeho směřuje vstříc finanční a potravinové krizi. Podle mého názoru by evropská pomoc Egyptu měla být ze strany Rady doprovázena zdvojnásobeným úsilím.

V novém Egyptě si musí být všichni občané bez ohledu na náboženské vyznání rovni před zákonem a všichni musí mít stejná práva. Káhira navíc musí dodržovat mírovou smlouvu s Izraelem a dále ji prohlubovat. Pokud bychom si stanovili tyto dvě podmínky, byla by tím posílena vnitřní i vnější stabilita nového Egypta.

  Barry Madlener (NI). - (NL) Paní předsedající, myslel jsem si, že jste mne přehlédla. Děkuji vám, že jste mi udělila slovo. Vytváříme mechanismus stability, stálý fond pomoci, který budou muset zaplatit běžní občané, lidé, kterým nikdo nic nedá zadarmo. Příjemci pomoci však jsou lidé, kteří ji dostanou zadarmo. Od nynějška budeme odměňovat podvodníky, ty, kdo nedodržují sliby a kdo falšují čísla.

Před deseti lety byl podepsán Pakt o stabilitě a růstu a tento krok byl doprovázen slavnostním příslibem, že tím bude udržen pořádek ve veřejných financích. Německo, Francie, Řecko a další země tento pakt porušily. S velkými schodky se nic nedělalo. Přesto nyní zase slyšíme slavnostní sliby, že nový pakt bude skutečně fungovat. Nyní bude rozhodovat Brusel o tom, kolik si Holanďané smějí vydělat, kdy smějí jít do důchodu a jak budou mít vysoké důchody. Účet opět platí daňoví poplatníci, lidé, kterým nikdo nic nedá zadarmo.

Paní předsedající, stálý fond je nákladnou hračkou, která umožní politickým elitám zastírat skutečnost, že některým zemím v měnové unii nelze důvěřovat. Jsou tu země, které si chtějí užívat úspěchů eura, ale nechtějí nést břemeno s tím spojené, jedná se o země, které nedokážou udržet svoje finance v pořádku. Tyto země by, paní předsedající, měly z eurozóny odejít. To je jediná změna, kterou je v Paktu o stabilitě a růstu třeba provést.

  Mario Mauro (PPE). - (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, převraty šířící se v jižním Středomoří by neměly odvádět naši pozornost od střednědobých hospodářských a jiných cílů, které jsme si již dávno stanovili. Místo toho by mezinárodní nepokoje měly zrychlit tempo růstu našeho hospodářství. Je dobře, že rozhodnutí o provádění strategie Evropa 2020 mají být přijata rychle, již tento týden na zasedání.

Nevíme, co se bude dít v Libyi po skončení konfliktu, ale jisté je, že nic nezůstane navždy stejné. Evropa proto opravdu potřebuje balíček opatření, která umožní hospodářstvím členských států vstupujícím do nového období plného nejistoty nabrat dech. Největší otázkou však nepochybně zůstává situace ve Středomoří. Válka ve Středomoří by byla největší katastrofou, jakou si lze dnes představit. Země, které považovaly za nezbytné něco za těchto okolností udělat, jednaly moudře, nicméně co nám zbývá vyřešit, je velký rozpor uvnitř Evropské unie, která, jak se zdá, si neví rady s tím, jak postupovat, není-li v této otázce dokonce rozdělena.

Obracím se proto na maďarské předsednictví: Parlament, a jak se domnívám, také Komise podporují toto předsednictví, které má šanci vytěžit z této krize řešení, jímž se vyhneme debaklu Evropské unie.

Máme obrovskou odpovědnost: využít tuto krizi jako šanci pro výrobu, umožnit, aby se zrodila a rozvíjela zahraniční politika, za niž se nebudeme muset před světem stydět. S touto odpovědností, s pochybnostmi i chybami stojíme před závažnými událostmi a myslím, že bychom se měli ke své zodpovědnost bezvýhradně přihlásit a zajistit, aby rozhodnutí, která Rada zítra a pozítří přijme, byla rozumná, ale především odvážná. Děkuji vám.

  Edite Estrela (S&D). – (PT) Paní předsedající, již zde bylo zmíněno, že by právě nyní bohužel mohla v portugalském parlamentu padnout vláda. Pokud vláda padne, stane se tak následkem politické nestability, kterou způsobily opoziční strany, jež nepodpořily další úsporný balíček.

Je pravdou, že v několika měsících se jedná již o čtvrtý balíček, a to nikoliv kvůli tomu, že by ty předchozí nebyly dodrženy. Byly. Spíše je to dáno tím, že uložené podmínky se zhoršily kvůli nenasytnosti trhů. Plnění portugalského rozpočtu zaznamenalo v lednu a únoru přebytek, výdaje poklesly o 3 % a příjmy se zvýšily o 11 %.

Politické síly, které tím, že odmítly úsporný program vlády, jenž měl podporu Evropské komise, Rady a Evropské centrální banky, vyvolaly tuto politickou krizi, mohou být velmi spokojeny. Cítit uspokojení z této situace však mohou jen díky své krátkozrakosti, protože pro zemi eurozóny, která má problémy s dluhy, je to hrozná situace. Naší zemi to neprospěje, vůči Portugalcům je to bezohledné a byla tím zasazena další rána udržitelnosti velkého projektu jednotné měny.

Eurozóna se nenachází v jen tak nějaké krizi: jsme uprostřed velké krize eurozóny. Chtěla bych se kolegů poslanců z Portugalska zeptat: jakou máme jinou možnost? Všechny členské státy musí do dubna předložit své úsporné plány. Potřebuje nebo nepotřebuje Portugalsko další úsporná opatření, má-li snížit svůj schodek a veřejný dluh, má-li v roce 2012 snížit schodek o 3 % a v roce 2013 o 2 %? Odmítli jste vyjednávat, ale nepředložili jste jiné řešení. Odmítnutí není řešením, nýbrž znamená problém, který na portugalských občanech bude vyžadovat další oběti.

PŘEDSEDAJÍCÍ: Miguel Angel MARTÍNEZ MARTÍNEZ
Místopředseda

  Marielle De Sarnez (ALDE). – (FR) Pane předsedající, nejbližší zasedání Rady je pro vedoucí evropské představitele pravděpodobně poslední šancí uvědomit si, že jsme Evropu zakládali s cílem chránit naše hodnoty a postupovat společně v důležitých otázkách. Je-li obyvatelstvo vydáno na milost a nemilost krvelačnému vůdci, jedná se o důležitou otázku.

Díky úsilí Francie a Spojeného království byla přijata příslušná rezoluce. Podařilo se nám zabránit plukovníku Kaddáfímu v obsazení Benghází. Nicméně nejednotnost Evropy je znepokojující. Zítřejší zasedání Rady musí vyslat jasný signál: musí podpořit probíhající zásah, uznat libyjské povstalce, aby je bylo možno podpořit, a tím ještě více izolovat plukovníka Kaddáfího, aby jeho režim padl.

Důležitou otázkou je také to, co se v současnosti děje v Bahrajnu, Jemenu a Sýrii. Vidíme-li, že se na Blízkém východě opět roztáčí kolo násilí, jedná se také o důležitý problém.

My, Evropský parlament, očekáváme od vedoucích evropských představitelů, že budou jednat dříve, než bude pozdě. Ve velké části světa se dala historie do pohybu. Být politicky odvážný znamená přijmout tuto výzvu: právě to očekáváme od Evropy a těch, jimž je svěřena.

  Peter van Dalen (ECR). - (NL) Pane předsedající, bývalý ministr financí Ruding reagoval na to, že Nizozemí má poskytnout záruku ve výši mnoha miliard euro, slovy. „Cesta do rozpočtového pekla je dlážděna vysokými zárukami“. A skutečně, záruky, které byly poskytnuty, jsou příliš vysoké a riskantní. Nepomohou odvrátit krizi, protože se nestrefují do černého.

Současnou evropskou krizi způsobili ti, kdo nezodpovědně nechali narůstat dluhy, a ti, kdo nedodrželi uzavřené dohody. Pokud neodstraníme tyto hlavní problémy, můžeme poskytovat záruk, kolik chceme, stejně nám to nepomůže.

Máme Pakt o stabilitě a růstu. Ale již v roce 2004 se mu Francie a Německo vysmály. Měli jsme možnost posílit tento pakt zavedením automatických sankcí, ale jak to dopadlo? Tresty zůstaly otázkou politického rozhodování. To je neuvěřitelné. Německý spisovatel Hans Enzensberger přesně předpověděl, k čemu dojde. Předpověděl, že současná situace povede občany k tomu, aby hleděli na evropskou politickou elitu s cynismem a pohrdáním.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL). – (PT) Pane předsedající, cesta, kterou se vydávají vedoucí představitelé Evropské unie, cesta většího vykořisťování pracujících a nových antisociálních opatření prohlubujících nerovnosti, zvyšujících nezaměstnanost a nejistotu v zaměstnání, prohlubujících chudobu a sociální vyloučení, a to vše ve službě hospodářským a finančních zájmovým skupinám Evropské unie, jejichž zisky stále rostou, je nepřijatelná.

Krize je jim záminkou k tomu, aby hospodářsky nestabilnějším zemím nasadili kolem krku další oprátku, když stanovené podmínky pro uplatnění evropského mechanismu stability využijí ve skutečnosti k tomu, aby ze suverénních států udělali pouhé protektoráty.

Pracující a občané se staví proti těmto opatřením, jak ukázala sobotní demonstrace v Portugalsku, jíž se zúčastnilo více než 300 000 osob, a jak se ukazuje dnes v portugalském parlamentu, kde se většina poslanců nepochybně postaví proti čtvrtému úspornému balíčku.

Chceme však, pane předsedající, dát najevo nesouhlas s tím, aby mezinárodní síly bombardovaly Libyi, tak jako jsme projevili nesouhlas s tím, aby v jednotlivých zemích tohoto regionu, včetně Libye, Bahrajnu a Jemenu, byly násilně potlačovány lidové protesty.

  Jaroslav Paška (EFD). – (SK) Pane předsedající, zodpovědné hospodaření s finančními zdroji je základní podmínkou dobrého a stabilního fungování domácností, výrobních nebo obchodních firem, krajů, států a také svazů států.

Je proto přirozené, že když se skupina států Evropské unie rozhodla vytvořit jednotnou společnou měnu, musí najít mechanismus, jak zabránit populistickým politikům, aby zatěžovali společnou měnu neudržitelnými závazky – zadlužováním, kterým si tito politikové kupují na krátkou dobu podporu voličů. Pakt konkurenceschopnosti definuje určité parametry, které by měly zejména země eurozóny dodržovat. Problémem je však uplatňování těchto dobře míněných pravidel.

Jsem proto přesvědčen, že již nastal čas uplatňovat automatický mechanismus sankcí za nedodržování společně dohodnutých pravidel hospodaření, aby se tyto sankce nestávaly předmětem politického obchodování Evropské rady, kde si předsedové vlád vzájemným odpouštěním sankcí kompenzují svoje četné různé politické přešlapy.

  Jacek Saryusz-Wolski (PPE). - Pane předsedající, chci se věnovat dvěma tématům. Nejprve chci přivítat pozitivní událost, vznik Paktu euro plus. Rodí se nová struktura, svého druhu hospodářský Schengen. Důležité je, že by měla být pro všechny a otevřena každému, kdo je schopen a ochoten se do ní zapojit, a že by neměla vytvořit dvourychlostní Evropu. Bohužel tento pakt bude otevřený jen částečně, protože změna článku 136, o níž jsme jednali a hlasovali na Výboru pro ústavní záležitosti, neprošla. Cituji: „Vyzývá k tomu, aby byl mechanismus stability od počátku otevřen členským zemím, jejichž měnou není euro, ale které se do něj chtějí zapojit.“ Bude otevřená jen částečně, protože bude umožňovat přijetí závazků. Nebude otevřena pro země, jejichž měnou není euro, pokud budou chtít mít podíl na právech.

Tím, co nás sjednocuje, je společný trh, který nás sjednocuje mnohem více než euro. Nejedná se o krizi eura, nýbrž o krizi v některých členských státech, jejichž měnou je euro. Kterýkoliv členský stát, jehož měnou není euro, by mohl mít stejný problém s veřejnými financemi. Tento návrh tedy nemá logiku a není konzistentní.

Nyní stručně k Libyi a jižnímu Středomoří. Nejprve bych nám chtěl blahopřát – vlastně nikoliv Unii, nýbrž některým členským státům, které v první linii v Libyi brání lidská práva a demokracii. Měli bychom být vděčni Francii a jejímu prezidentovi, Nicolasovi Sarkozymu, za to, že razí cestu.

Jsem toho názoru, že se zde v naší zahraniční politice jedná o první kroky od politiky určované zájmy k politice určované hodnotami. Musíme udělat dvě věci. Musíme přepracovat politiku sousedství, orientovat ji na naše společnosti a vlády a dosáhnout toho, čemu ve střední a východní Evropě říkáme přechod nebo transformace. Je také naléhavě zapotřebí přepracovat, reformovat a posílit společnou bezpečnostní a obrannou politiku tak, aby Unie měla k dispozici společné velení a vojenské kapacity.

  Liem Hoang Ngoc (S&D). – (FR) Pane předsedající, zítřek, 24. březen, bude symbolickým dnem. Za prvé bude zvláštní tím, že dojde ke změně Lisabonské smlouvy, pro niž jsme před chvílí hlasovali, která umožní vznik stálého evropského mechanismu stability. Tento mechanismus umožní Evropské unii vytvořit první evropské dluhopisy, které mají v případě spekulativních útoků sloužit k financování státního dluhu za nízkých úrokových měr.

Z tohoto hlediska je škoda, že se tento proces zastavil na půl cesty. Aby bylo možno se vypořádat s iracionálním chováním trhů, měla být změna Smlouvy příležitostí udělit Evropské centrální bance pravomoc dělat totéž, co dělají Spojené státy, a v případě tlaků v oblasti měnových kurzů vykoupit veřejný dluh. Tento proces je dokonce ještě dále od cíle, protože cenou, kterou je třeba zaplatit, je provádění Paktu konkurenceschopnosti, což je jen jiný název Paktu pro euro. A to je druhá symbolická událost zítřka. Tento pakt se těší jednomyslné podpoře Rady, Komise a Evropské centrální banky.

Dámy a pánové, všichni znáte washingtonský konsensus, měli jste ho v oblibě. Dne 24. března se zrodí „bruselský konsensus“. „Bruselský konsensus“ je slepou a bezohlednou aplikací neoliberálního dogmatu: spočívá v omezení veřejných služeb a sociálního státu, úsporách v oblasti mezd a minimální regulaci finančních trhů.

Dámy a pánové, Rada, Komise a Evropská centrální banka mají krátkou paměť. Navrhují, aby Pakt pro euro byl promítnut do balíčku správy ekonomických záležitostí, aby do našeho systému zavedly stejné politiky, které vedly k hospodářské krizi. Příčinou nárůstu zadlužení domácností ve Španělsku, Spojeném království a Irsku, který byl živen finančním odvětvím, nebylo nic jiného než krize kupní síly v důsledku omezování mezd, které dominovalo posledním dvaceti letům. Pakt pro euro bohužel navrhuje učinit úspory v oblasti mezd stálým jevem.

Pokud jde o veřejný dluh, tak kromě toho, že je následkem hospodářské krize, je také výsledkem nesmyslného snižování daní ve všech oblastech, které obhajovali liberálové i konzervativci. V Evropě nedocházelo k bujení veřejných výdajů: bylo tomu přesně naopak. Rozpočtové a mzdové úspory v kombinaci se zvyšováním úrokové míry, které již naplánovala Evropská centrální banka, nakonec v Evropě zadusí vnitřní poptávku a oživení, aniž by se snížily schodky. Zítra budeme stát bok po boku zaměstnancům protestujícím proti tomuto „bruselskému konsensu“. To je třetím symbolem 24. března. Nechceme-li zažít návrat hnědých košil – vždyť Evropa byla vytvořena proto, aby mu zabránila – zvolení zástupci občanů musí s lidmi kritizovat tyto nespravedlivé a zároveň neúčinné politiky.

  Anneli Jäätteenmäki (ALDE). - (FI) Pane předsedající, vytvoření stálého evropského mechanismu pro řízení krizí je na místě, pokud v budoucnosti budou nastávat krize. Nikdo z nás si další krize nepřeje, ale mohlo by k nim dojít. Je nicméně politováníhodné, že stálý mechanismus pro řízení krizí má být vytvořen mimo orgány EU. Tento mechanismus by měl být co nejúžeji napojen na orgány EU, aby mohly kontrolovat, jak je využíván. Kromě toho veškeré sankce by se měly uplatňovat automaticky a ne až po diskusích a vyjednávání.

Chtěla bych se stručně dotknout naší takzvané zahraniční politiky a Libye.

Situace v Libyi i uvnitř mezinárodního společenství je chaotická. Bylo správné přijmout rozhodnutí o bezletových zónách s cílem chránit civilisty. Evropská unie se na tom také podílela. Po útocích na pozemní vojska je podle mne dobré položit si otázku, zda tato bezletová zóna byla vytvořena za tímto účelem. Z tohoto hlediska se situace blíží vzniku válečného konfliktu.

  Derk Jan Eppink (ECR). - Pane předsedající, pan Schulz řekl, že vojenské operace byly připraveny příliš narychlo. Naopak přišly příliš pozdě. Západ čekal příliš dlouho; mohl Kaddáfího izolovat v Tripolisu a buď ho přinutit odejít, nebo ho přemoct. Takhle jsme sotva stihli předejít masovému vraždění v Benghází.

A co jsme mohli vidět? Francie a Velká Británie – dva národní státy – se ujaly vedení. Gratuluji! Německo je zjevně zemí tvrdé měny a měkké síly. Být německým ministrem obrany je nejrizikovějším povoláním v zemi. Mezitím se Turecko staví proti NATO a Spojené státy jsou silou na ústupu a jednají jen jako pozorovatel.

Obávám se, že – stejně jako na Balkáně – nemůžeme překonat tento mrtvý bod bez angažovaného vedení ze strany Ameriky – vedení, kterého Evropská unie bohužel není s to se ujmout. Jediným politikem, který si s Kaddáfím věděl rady, byl Ronald Reagan. Reagan měl celou dobu pravdu.

  Nikolaos Chountis (GUE/NGL). – (EL) Pane předsedající, přesně před rokem se vedoucí představitelé Evropské unie spolu s řeckým předsedou vlády rozhodli, že by Řecko mělo v hospodářských a sociálních otázkách sehrát roli pokusného králíka. Následně byla pod záminkou snížení schodku a dluhu veřejných financí a zvýšení konkurenceschopnosti přijata extrémní a antisociální opatření. Výsledkem tohoto experimentu je, že v posledním čtvrtletí roku 2010 veřejný dluh dosáhl téměř 150 %, nezaměstnanost 15 %, přičemž nezaměstnanost mezi mladými dosáhla 30 %, inflace je 4,4 % a ekonomická recese dosáhla hodnoty 6.6 %.

Pane komisaři Rehne, řecký experiment selhal a pokusný králík je hospodářsky, sociálně i politicky na odstřel. Vedoucí představitelé Evropské unie mají pro další členské státy, jež se obrátí o pomoc k Paktu pro euro – což je Evropská varianta řeckého memoranda –, připraven stejný osud. Jsme proti tomuto paktu, protože nechceme zlikvidovat pracující, důchodce a nezaměstnané.

Pane komisaři Rehne, při podpisu řeckého memoranda jste Řekům popřál „mnoho odvahy“. Jste-li ve svých přáních stálý, budete muset v pátek nebo v sobotu popřát „mnoho odvahy“ také evropským pracujícím.

  Hans-Gert Pöttering (PPE). – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, americký politolog Samuel Huntington kdysi předpověděl střet civilizací. Pokud bychom se na to spolehli, pak máme ve smyslu sebenaplňujícího proroctví na zapříčinění tohoto střetu civilizací sami svůj podíl. My, Evropský parlament, jsme se vždy zasazovali o spolupráci s arabskými zeměmi a tamními lidmi. Nyní vidíme, jak lidé v arabském světě usilují o hodnoty, které také představujeme: demokracii, svobodu a právní stát. Kdo by ještě před několika týdny očekával, že nás, západní a mezinárodní společenství, bude Arabská liga žádat o zastavení libyjského tyrana? V arabském světě právě probíhají dalekosáhlé změny a my si zde nesmíme dovolit dopustit se jakékoliv chyby. Nestačí jen vyslovení podpory lidem v arabských státech; se slovy musejí jít ruku v ruce i činy.

Stejně jako jsem byl před dvěma a půl týdny v Káhiře, odjíždím dnes večer jménem Nadace Konrada Adenauera, jíž jsem předsedou, do Tuniska. Chci znovu připomenout slova Konrada Adenauera, prvního kancléře Spolkové republiky Německo, který prohlásil: „Jsme na straně svobody.“ Nyní musíme lidem v arabském světě říct: „Pokud vy sami chcete, pak jsme připraveni poskytnout vám pomoc v podobě solidarity a rady ve věcech demokracie tak, abyste se mohli připravit na volby.“

S hrůzou se dozvídáme o dnešním teroristickém útoku v Jeruzalémě, který si vyžádal mnoho zraněných. S největší rozhodností to odsuzujeme, ať už je za to zodpovědný kdokoliv. Je třeba ale také rozhodně říci, že mezi Izraelem a Palestinou nyní musí zavládnout mír. Jestliže zavál vánek svobody nad arabskými státy, pak je třeba této příležitosti využít i v zájmu nastolení míru mezi Izraelem a Palestinou, aby mohl žít Izrael uvnitř bezpečných hranic, ale aby uvnitř bezpečných hranic mohli žít také Palestinci, kteří touží po stejné důstojnosti jako Izraelci. V době těchto velkých změn v arabském světě je naším úkolem, abychom k tomu jako Evropská unie přispěli svým dílem, a to jednotně a rozhodně.

(potlesk)

  Pier Antonio Panzeri (S&D). - (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, zajímalo by mne, zda je krom již vyhlášených opatření role evropské politiky dostatečná. Upevnění vedoucí role Evropské unie, zvláště pokud se týká zahraniční politiky, jistě vyžaduje svůj čas. Ale jak víme, někdy dochází k situacím, které nám bohužel kýžený čas nedopřávají a které vyvolávají potřebu rychlé a prozíravé reakce.

Nyní je jasné, že stále nedostatečně reagujeme na požadavky týkající se středomořského regionu a zejména Libye: musíme více přemýšlet, abychom poznali, že možná budeme muset vyvinout větší iniciativu, abychom porozuměli tomu, oč tu běží, a abychom mohli ve vztahu ke středomoří podniknout sladěné kroky.

Ve skutečnosti je všem jasné, že pokud se podíváme na Libyi, existují zde zásadní rozdíly mezi společnými kroky Evropy jako celku a mezi kroky, jež podnikají jen jednotlivé aktivní země, jak je tomu v tomto případě. Mé poselství zástupcům Rady a Komise zní: ne, ještě jsme toho nedosáhli.

Rada nezodpověděla některé otázky a musí tak urychleně učinit. Zajímá mě, zda v otázkách humanitárního úsilí přesně víme, co dělat, pokud nebude dostačovat rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1973 a pokud některé země překročí svůj mandát.

Zadruhé bych chtěl znát názor Rady na otázku operačního velení: NATO nám sdělilo, že vykonává technickou úlohu, nikoliv politické vedení. Myslíme si, že můžeme takto postupovat, aniž bychom usilovali o silnější a jednotnější úlohu Evropské unie, že můžeme přehodit zodpovědnost na několik zemí, které ji sami chtějí přijmout?

Zatřetí je v rámci probíhajících operací a vztahů s Arabskou ligou a Africkou unií zásadní předcházet tomu, aby byl ve výsledku náš zásah vnímán negativně, což vyvolává riziko vytváření nejistoty a nebezpečí. Jsme si toho vědomi? Možná ne docela. Tyto otázky nezasluhují byrokratické odpovědi, ale počínaje zítřejším zasedáním Rady vyžadují příslušné politické reakce.

  Olle Schmidt (ALDE). – (SV) Pane předsedající, kritikové eura v mé zemi říkají, že situace Řecka a Irska ukazuje, že euro nefunguje. Říkají, že je lepší zůstat mimo eurozónu. Mýlí se.

Ve své desetileté historii vytvořila eurozóna stabilitu, podmínky nízké inflace a skutečně milióny nových pracovních příležitostí. Stálý krizový mechanismus bude sloužit jen jako úplně poslední instance v případě, že se země dostane do velkých hospodářských obtíží.

Euro není příčinou krize, jak ostatně pan komisař často správně zdůrazňuje. Společná měna je naopak důležitou součástí jejího řešení, což ve výsledku platí i pro země, jako je Švédsko. Proto hluboce lituji skutečnosti, že většina ve švédském parlamentu není pro přistoupení Švédska do Paktu pro euro. Snižuje to vliv mé domovské země. Pokud chce Švédsko patřit do vnitřního kruhu EU, což podle švédské vlády patří, není dobré sedět mimo jednací sály. Dánsko, dánská vláda i parlament euro podporují. Mělo by to tedy být možné i v případě Švédska.

  Georgios Toussas (GUE/NGL). – (EL) Pane předsedající, Komunistická strana Řecka odsuzuje další protiprávní imperialistickou válku rozpoutanou v Libyi Spojenými státy americkými, Francií, Velkou Británií a NATO.

Zájem na poskytování humanitární pomoci je nestoudné pokrytectví. Skutečným cílem imperialistů je ropa, zemní plyn a přírodní zdroje v Libyi, v severní Africe a vůbec v celém regionu. Imperialistická agrese ze strany USA, NATO a Evropské unie zvyšuje rizika, jimž jsou lidé v celém regionu vystaveni. Nový pakt a sjednocující se evropské hospodářské řízení s sebou přinese masovou nezaměstnanost a chudobu. Evropský podpůrný mechanismus je mechanismem pro řízený bankrot a jistou insolvenci lidí, aby byly chráněny zisky plutokracie.

Takový je svobodný svět USA, taková je demokratická a svobodná Evropská unie. Skutečné dilema je, zda padne lid nebo plutokracie. Lidé by neměli nést následky imperialistického barbarství a kapitalistické krize. Nesmějí být odsouzeni k trvalé nezaměstnanosti a chudobě, a proto je vyzýváme, aby povstali a postavili se proti této imperialistické intervenci, aby bojovali za svá moderní práva a za jinou cestu k růstu, která pokryje potřeby mas, ne výtěžky monopolů.

  Paulo Rangel (PPE). – (PT) Pane předsedající, nejprve bych chtěl upozornit na význam, jaký přikládá skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů), zejména pak její portugalská část, nastávajícímu zasedání Rady, nalezenému řešení – které je mnohem lepší než jak se tehdy očekávalo – a především práci mých kolegů, pánů Broka a Gualtiera, kteří v souladu s postoji Komise připravili jménem Parlamentu zprávu, jež přibližuje zdroje tomu, co lze jednoznačně považovat za řešení Společenství a vzdaluje je řešení na mezivládní úrovni.

Dále bych chtěl nyní, v době, kdy Portugalsko zažívá politickou krizi, říci všem svým kolegům poslancům, že portugalská Sociálně demokratická strana (PSD), která patří do skupiny PPE, je připravena v příštím volebním období vládnout. Navíc budeme naší zemi vládnout v souladu s kritérii eurozóny a budeme plnit veškeré vytčené cíle a nadto uděláme vše, co nebyla portugalská Socialistická strana (PS) s to udělat za celých 13 let, opakuji, za 13 let.

Vláda Socialistické strany byla jedním kolosálním selháním. Vše, co se v Portugalsku přihodilo, PSD v průběhu voleb 2009 předpovídala. Účastnil jsem se této kampaně a varovali jsme, že k tomu dojde. Proto zde nyní stojíme a říkáme, že dáváme Evropské unii všechny záruky, zvláště pak našim partnerům v eurozóně, že splníme veškerá požadovaná kritéria a přimějeme portugalské občany, aby si utáhli opasky. Ale pro jednou bude ve vládě sedět někdo důvěryhodný – narozdíl od současné portugalské vlády, která měla předložit čtyři programy stability a růstu, ale která namísto toho neustále hledá nová řešení, aniž by byla schopna věrohodně reagovat na trhy – kdo bude jednat způsobem, jenž slouží zájmům Portugalska i Evropy.

(Řečník souhlasil s položením otázky zvednutím modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu.)

  Edite Estrela (S&D). – (PT) Pane předsedající, chtěla bych se jen pana Rangela zeptat – když říká, že příští portugalská vláda přijme tatáž úsporná opatření a že se zaváže k týmž cílům, jež byly vyjednány s Bruselem – zda si nemyslí, že je dětinské a neopatrné vyvolávat politickou krizi, zda si nemyslí, že Portugalsko zaplatí příliš vysokou cenu a že to po portugalských občanech bude vyžadovat příliš velké oběti. Na to bych chtěla slyšet odpověď. Není to jen touha po moci, co je vede k tomuto přístupu?

  Paulo Rangel (PPE). – (PT) Pane předsedající, odpovím velice rád, ačkoliv jsem neměl v úmyslu zvrhnout rozpravu Evropského parlamentu v diskusi o portugalské politice. Ostatně, pokud se chce paní poslankyně Estrelová bavit o portugalské politice, nabízí se prosté řešení: musíme projít volbami, kandidovat do portugalského parlamentu, a pak bude mít příležitost z řad opozice diskutovat se Sociálně demokratickou stranou o politikách, jež pro Portugalsko tato strana připraví.

Chtěl bych k tomu jen říci toto: nemůžeme si už nechat líbit další vládu, která selže čtyřikrát během dvou let. Je to nemožné, neudržitelné a trhy to považují za nedůvěryhodné: žádné další řešení s portugalskou Socialistickou stranou neexistuje.

(Řečník souhlasil s položením otázky zvednutím modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu.)

  Liisa Jaakonsaari (S&D). - (FI) Pane předsedající, nebudu mít možnost položit tuto otázku v portugalském parlamentu, a tak se zeptám přímo: proč portugalská část skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) nepodporuje tento tak důležitý návrh? Pokud se rozhodnutí zpozdí, může tím trpět celá eurozóna a Evropská unie. Proč nepodpoříte navrhovaná řešení rovnou tady a teď?

  Paulo Rangel (PPE). – (PT) Pane předsedající, portugalská Sociálně demokratická strana narozdíl od mnoha stran z ostatních zemí Unie podpořila všechny úsporné balíčky. Jestliže vláda tak zásadně selhala –neexistuje pro ni už žádná omluva, nedokázala za celé dva roky dosáhnout jediného výsledku – a situace na trhu zůstává, jak je, pak nemá PSD jinou volbu než stát na straně řešení. Řešením jsou nové volby, nová vláda, nová důvěryhodnost pro Portugalsko, ale také pro Evropu a eurozónu.

  Simon Busuttil (PPE). – (MT) Pane předsedající, před dvěma týdny tento parlament přijal statečné usnesení, které krom jiného vyzývá k vytvoření bezletové zóny nad Libyí. Přesně před týdnem, kdy ještě Rada bezpečnosti OSN takovou rezoluci neschválila, jsme měli další zasedání, při němž jsme se cítili bezmála zoufalí díky bezprostředně hrozícímu pádu Benghází a nakonec i kolapsu celé prodemokratické libyjské revoluce. Minulý čtvrtek, den poté, byla rezoluce schválena a jsou tomu čtyři dny od jejího zavedení.

Pane předsedající, myslím, že je důležité pokračovat v provádění tohoto usnesení a i nadále podporovat libyjský lid. Zároveň musíme tamní lidi chránit před dalšími masakry a pomáhat jim v přechodu k demokracii.

Vypořádat se musíme i s dalšími dvěma záležitostmi. Především musíme pokračovat v poskytování rozsáhlé humanitární pomoci libyjským obyvatelům a uprchlíkům, kteří z Libye utíkají zejména do Tuniska a Egypta. Zadruhé se musíme připravit na možný masový exodus uprchlíků směrem do zemí Evropské unie. Toto koneckonců není jen zodpovědností středomořských členských států EU, ale zodpovědností nás všech.

  Tunne Kelam (PPE). - Pane předsedající, dnes byla zasedací místnost skupiny PPE oficiálně pojmenována podle jednoho z otců zakladatelů Evropské unie Alcida de Gasperi. V jeho dobách byl klíčem k řešení krize nadnárodní přístup upřednostňující společné evropské zájmy. Gasperi patřil mezi politiky, kteří ačkoliv se narodili v devatenáctém století, byli schopni rozvinout vize pro Evropu století jedenadvacátého.

Zvrat v dnešní hospodářské krizi vyžaduje politiku, která nepodléhá zájmům v příštích volbách a nesoustředí se nejprve a především na vnitrostátní zájmy, ale vyžaduje politiku, která má starost o příští generace a Evropu jako celek. Pokud se týká Evropské rady, vítám nový text mechanismu stability i reformní balík pro eurozónu.

Zadruhé doufám, že se Pakt konkurenceschopnosti ukáže jako důvěryhodný a přiláká také členské státy stojící mimo eurozónu. Je důležité, aby se každá vláda rozhodně zavázala podstatně zlepšit náš konkurenční status.

Zatřetí se v souvislosti s jednotným trhem poněkud obávám, že jeho ambiciózní cíle byly podstatně zkráceny a že by se jeho provozní účinnost mohla stát téměř zanedbatelnou. A proto, zatímco rozhodujeme o nových krocích, prokažme svou politickou vůli a věrohodnost tím, že naplníme ony čtyři svobody, na nichž stojí evropská spolupráce i vnitřní trh, a tím, že plně provedeme směrnici o službách.

  Wim van de Camp (PPE). - (NL) Pane předsedající, nejprve bych chtěl vyjádřit svou účast a soustrast lidem v Japonsku. Vím, že rozpravu o Japonsku povedeme za několik okamžiků, ale doufám, že v příštích dnech i Rada vyhoví veškerým požadavkům z japonské strany na odbornou pomoc. Často hovoříme o rozvíjejících se zemích, ale zde se setkáváme s katastrofou ve vysoce rozvinuté zemi, kde je možná stále potřeba další pomoci.

Má druhá poznámka se týká Libye. Myslím si, že žádná vřelá slova, která zde dnes zazněla, ani ta vyřčená Komisí, nemohou změnit skutečnost, že Evropská unie není v Libyi přítomna a že není v současné době ani schopná zastavit kritickou situaci ve městech nebo akce Kaddáfího pozemních vojsk.

Chci poblahopřát francouzskému prezidentovi k tomu, že na poslední chvíli zajistil, že Evropská unie mohla ve spolupráci s NATO udělat aspoň něco, ale utrpení lidí stále trvá a bylo by od nás moudré zaujmout uvážený postoj. Evropa by měla raději poskytovat pomoc po krizi než v jejím průběhu, jak už jsem dříve řekl.

Závěrem bych se chtěl vrátit k Paktu pro euro. Myslím si, že jsme opravdu podnikli významné kroky kupředu. Pan Barroso ho pojmenoval úhelným kamenem, ale já se nedomnívám, že je tento důležitý kámen pevně na svém místě a v příštích měsících se budeme muset pohnout vpřed. Vskutku se nám to nepodaří vyřešit zítra.

  Seán Kelly (PPE). - Pane předsedající, stejně jako pan Barroso bych se chtěl soustředit na hospodářskou situaci, a to zejména proto, že je má země toho času příjemcem pomoci EU a MMF. Máme nicméně v Irsku novou vládu a novou naději. Ve svém prvním projevu náš taoiseach řekl, že chce v Evropě budovat mosty, splatit naše dluhy a pustit se do práce. A k tomu jsme pevně odhodláni.

Jsou zde ale dvě věci, které k tomu obzvláště potřebujeme. Zaprvé, účtovaná úroková sazba je drakonická a neudržitelná. Chtěli bychom ji snížit o 1 až 2 %. Zadruhé také potřebujeme nepřetržitou záruku financování našich bank, dokud se opět nestanou funkčními. Nepotřebujeme, aby na nás byl vyvíjen nátlak v otázkách daně z příjmů právnických osob, zvláště pak nepotřebujeme lekce od lidí jako je pan Sarkozy, jenž se zdá být velmi v klidu, protože ve Francii je průměrná sazba 8,2 %, zatímco naše průměrná sazba je v současnosti 11.9 %. Možná by se měl nejprve podívat na trám ve vlastním oku, než zaměří svůj ostříží zrak přes Irské moře.

V čem spočívá quid pro quo? Zaprvé zavedeme úsporný balík, a to k velké nelibosti a újmě našich občanů. Zadruhé budeme uvažovat, pokud bude třeba, o dlužní smlouvě, podobné té, kterou má Německo od roku 2009. Zatřetí budeme také uvažovat o nezávislé evropské fiskální agentuře. To je také velmi důležité, protože si nemyslím, že existuje něco jako nezávislá vnitrostátní agentura.

Chci u příležitosti jeho narozenin požádat pana Barrosa a jeho kolegy, aby Irsku pomohli v tom, aby si umělo v tomto případě pomoci samo. Příště už pak nepřijdeme a nebudeme znovu požadovat pomoc v podobě pomoci v nouzi.

  Krzysztof Lisek (PPE). – (PL) Pane předsedající, je třeba uvítat, že vedoucí představitelé Evropské unie věnovali v minulých týdnech tolik času tomu, co se dělo v Libyi a v dalších severoafrických zemích. Jsem si jist, že nám tyto kroky umožní předejít civilním masakrům a také věřím, že Libyjci tyrana svrhnou sami.

Nelze ale popřít, že musíme mluvit i o vnitřních výzvách – o výzvách týkajících se způsobu fungování Evropské unie a jejích orgánů, o výzvách pro vnitřní fungování, společnou zahraniční politiku a společnou bezpečnostní a obrannou politiku. Názorové rozdíly, které se objevily mezi některými členskými státy Evropské unie ukazují, jak jsme daleko od toho cíle, aby bylo v těchto oblastech v souladu s duchem Lisabonské smlouvy dosaženo skutečně společné politiky.

Je to také výzva pro celé mezinárodní společenství. Je dobře, že spolupracujeme se Spojenými státy a dalšími členy NATO, je dobře, že vedeme dialog s Arabskou ligou a Africkou unií a je dobře, že vedeme dialog s Izraelem. Myslím, že věc, kterou zdůraznil pan Pöttering, je velmi důležitá; totiž že to, co se děje v severní Africe, co se děje v Libyi a Egyptě, může mít velmi závažné důsledky, které mohou také ovlivnit budoucnost mírového procesu. Měli bychom to mít na paměti a věnovat tomu pozornost.

Také bychom měli myslet na budoucnost těchto zemí a na podporu demokracie a lidských práv a neměli bychom vystupovat jen jako požárníci hasící až rozpoutané požáry; měli bychom také myslet na další země obklopující Evropu, v nichž se mohou tyto procesy – nešťastné procesy – také vyskytnout.

  Michael Gahler (PPE). – (DE) Pane předsedající, ve svém pozvání na zasedání Evropské rady pan Van Rompuy píše, že naši pracovní večeři zahájíme přehledem událostí v Libyi a u našich jižních sousedů. Doufám, že se to nikdo nebude snažit zadusit a že naopak vyšleme jasný – a také jednotný – signál ohledně našich cílů v otázkách plukovníka Kaddáfího a libyjského lidu, ale také naší veřejnosti, která je roztrpčená nejednotností týkající se diktátorova setrvání u moci.

Je správné rozšířit naši černou listinu o některé další osoby a zmrazit účty libyjské národní ropné společnosti. Ale chtěl bych také, aby si EU místo NATO pamatovala svá vlastní rozhodnutí ohledně kapacit a schopností a aby byla schopná pomocí námořních sil svých členských států prosadit zbrojní embargo. Jsou to ostatně naši sousedé. V takovém případě bychom si ušetřili nedávnou stresovou situaci s Tureckem v rámci NATO a snížili bychom zátěž našich amerických spojenců.

Nyní doufám, že se plánování humanitárních misí EU nebude soustředit jen na přijímání válečných utečenců na egyptské a tuniské straně Libyjských hranic, kteří již byli osvobozeni z područí plukovníka Kaddáfího. Domnívám se, že je to nezbytné proto, aby byly představitelům v Tripolisu jasné naše zájmy.

Komunistickému panu kolegovi z Řecka bych chtěl sdělit, že jsem se z Moskvy právě dozvěděl, že Stalin je mrtev. Z politbyra už míří nová nařízení, ale zjevně se vám ještě nedostala do rukou.

  Cristian Dan Preda (PPE). – (RO) Pane předsedající, myslím, že jsme všichni zajedno ohledně konečného cíle intervence, která probíhá v Libyi, kterým je úplné zastavení neomluvitelných aktů násilí a zločinů, kterého se Kaddáfího režim dopouští na civilním obyvatelstvu.

Domnívám se, že čl. 8 rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1973 poskytuje nepopiratelný právní základ pro to, aby bylo všemi možnými prostředky zajištěno dodržování bezletové zóny vyhlášené s výhradním cílem ochrany civilního obyvatelstva. Chci také připomenout skutečnost, že v době před přijetím rezoluce č. 1973 byl Evropský parlament mezi prvními mezinárodními institucemi, jež – na svém minulém plenárním zasedání ve Štrasburku – požadovaly zavedení takovéto zóny.

S vyhlídkou na zasedání Evropské rady, které bude zahájeno zítra, považuji za důležité pro zajištění úspěchu intervence v Libyi dvě věci. Mám za to, že klíčovými slovy jsou „koordinace“ a „jasnost“. Zaprvé jde o koordinaci v humanitárních otázkách na úrovni Unie v duchu Lisabonské smlouvy. Dále o koordinaci s NATO: domnívám se, že naše kroky musejí být komplementární s kroky NATO. A konečně jde o koordinaci ve vztahu s Arabskou ligou, neboť pokračující regionální podpora bude zásadním prvkem naší činnosti v Libyi.

A konečně musíme dát jasně najevo své odhodlání zarazit násilí na civilistech. Na jednoznačnosti našeho sdělení do značné míry závisí úspěch řešení této situace.

  Ildikó Gáll-Pelcz (PPE). – (HU) Pane předsedající, pane ministře, komisařky a komisaři, nejnovější hospodářské údaje ukazují, že se Evropa dostává ven z krize. Tento proces může dále posílit příští summit EU. Víkendové zasedání Rady může přinést průlom evropských politik, povýšení solidarity v Evropě na novou úroveň. Důležitým prvkem balíku opatření navržených k přijetí je makroekonomický koordinační cyklus, konkrétně evropský semestr, jehož první fáze se uzavírá v souhrnné zprávě připravené maďarským předsednictvím. Tato zpráva je rovněž důležitá, neboť poskytuje příležitost načrtnout obrázek hospodářství v pokrizové, konkurenceschopné Evropské unii. Úřadující maďarské předsednictví navíc sehrálo minulý týden významnou úlohu při přijetí obecných pokynů k balíčku šesti legislativních návrhů, díky čemuž se tím může začít zabývat Parlament a ...

(Předsedající řečníka přerušil.)

  Csaba Sándor Tabajdi (S&D). – (HU) Pane předsedající, blahopřeji maďarskému předsednictví k jeho činnosti v minulých týdnech. Je to opravdový úspěch. Ale zároveň je to úspěch i pro Evropu. Vše je připraveno k tomu, aby na nadcházejícím zasedání Evropské rady v druhé polovině měsíce došlo ke konečnému schválení nového rámce hospodářské politiky Evropské unie. To by mohlo umožnit celému procesu evropské integrace vstoupit do další fáze. V obnoveném rámci pro hospodářskou správu je naše zodpovědnost i zodpovědnost Evropského parlamentu velmi zásadní, poněvadž by bylo dobré přijmout těchto šest legislativních návrhů v prvním čtení. Pokud dojde ke zpoždění, může na tom tratit celá Evropa. Blahopřeji panu Brokovi a panu Gualtierovi k dnešní zprávě. Jsem vděčný, že Rada prokázala pružnost a že Evropský parlament nejen nyní ...

(Předsedající řečníka přerušil.)

  Pat the Cope Gallagher (ALDE). – (GA) Pane předsedající, podporuji to, co dělá irská vláda v zájmu snížení úrokové sazby v rámci programu EU-MMF pro Irsko. Evropská komise dala jasně najevo, že bude připravena podporovat snížení úrokových sazeb a já očekávám, že 27 členských států dosáhne ve věci přehodnocení této záležitosti konsensu.

Je v zájmu Irska i Evropské unie zajistit udržitelnost našeho dluhu. Je naprosto zásadní, aby byl mechanismus finanční pomoci EU cenově dostupný a spravedlivý.

Obecně se hovoří o tom, že některé země chtějí po Irsku ústupky výměnou za snížení úrokové sazby. Mohlo by se zdát, že je na Irsko vyvíjen nátlak, aby zvýšilo daň z příjmů právnických osob, například – nemám dost času, abych se věnoval otázce účinného zdanění oproti zdanění příjmů právnických osob – ...

(Předsedající řečníka přerušil.)

  Andrew Henry William Brons (NI). - Pane předsedající, takže Evropská rada přijme rozhodnutí o změně Smlouvy v otázkách evropského mechanismu stability, ale bude prý pomáhat zemím zůstat uvnitř eurozóny. To pochopitelně selže: ne kvůli nedostatku peněz, které se na to vyhodí, ale proto, že se jedná o endemický problém. Tento mechanismus se snaží přimět téct vodu do kopce!

Vnější hodnota měny určité země by měla odrážet poptávku po její měně a její nabídku, což by ovšem mělo také odrážet poptávku po vývozech z dané země – viditelných i neviditelných –, poptávku po dovozech do ní – viditelných i neviditelných – a také pohyby kapitálu.

Stejná hodnota jedné měny nemůže odrážet hospodářské podmínky v 17 různých zemích. Daleko spíše než mechanismus, který udrží upadající země uvnitř eurozóny, potřebujeme mechanismus, který nás z toho vytáhne. Dokonce i zemím, které v eurozóně spatřovaly úspěchy, bude lépe mimo ni se zhodnocenou měnou.

  Petru Constantin Luhan (PPE). – (RO) Pane předsedající, v rámci diskusí Evropské rady z 24. a 25. března považuji za zásadně důležité dokončit důvěryhodný legislativní balík týkající se upevnění hospodářské správy v Evropské unii.

V tomto smyslu představuje politika soudržnosti, spolu se společnou zemědělskou politikou, přednostní oblast z hlediska jednání o novém rozpočtu Evropské unie na období po roce 2013.

Je zásadní zachovat velký podíl rozpočtových prostředků rozpočtu EU po roce 2013 věnovaný na politiku soudržnosti, aby Evropská unie dosáhla svých ambiciózních cílů a aby odpovídajícím způsobem podpořila provádění strategie Evropa 2020.

Politika soudržnosti nicméně musí zajistit účelnost investic, a to zejména prostřednictvím strategického plánování finančních zdrojů, tematického sdružování cílů a zjednodušení pravidel pro provádění.

  Zigmantas Balčytis (S&D). - (LT) Pane předsedající, dnes jsme schválili pozměňovací návrh k Lisabonské smlouvě, který usnadní zřízení stálého mechanismu stability pro euro. Tím, že jsme s tímto pozměňovacím návrhem souhlasili, že jsme pochopili, že se nacházíme ve složité hospodářské a finanční situaci a že musíme podniknout velmi specifické kroky v oblasti hospodářské koordinace a dohledu, tím vším jsme prokázali svou solidaritu. Tento mechanismus a záruční fond jsou nástroje určené jen pro členy eurozóny, ale země mimo eurozónu budou odstaveny na vedlejší kolej a bude hrozit rozdrobení Evropské unie a odmítnutí metody Společenství. Evropská unie proto musí prokázat větší solidaritu také tím, že poskytne pomoc i zemím mimo eurozónu, aby se tak staly členy klubu a aby se jim dostalo zpět všech rozhodovacích práv v rámci Evropské unie. Tím bychom eliminovali dočasný nesoulad v přístupové smlouvě EU.

  Monika Flašíková Beňová (S&D). – (SK) Vážený pane komisaři, chtěla bych upozornit na dva aspekty v souvislosti s nadcházejícím zasedáním Rady.

Zaprvé, povaha mnohých opatření je nedemokratická. Úloha vnitrostátních parlamentů a Evropského parlamentu jakožto jediných volených orgánů má být oslabena, a posílit se mají pravomoci centrálních exekutivních orgánů. Přísné sankce, resp. jejich automatický charakter, omezují taktéž schopnost vnitrostátních parlamentů ovlivnit hospodářskou politiku. Rovněž negativně hodnotím i to, že Komise legislativu o makroekonomických indikátorech připravuje bez účasti Evropského parlamentu.

Zadruhé, mnohá z navrhovaných opatření jsou kontraproduktivní. Jak chce Komise obnovit hospodářský růst a zaměstnanost? Navrhujete politiky, které utlumují domácí poptávku a spoléhají se na export. Je skoro jisté, že takováto kombinace politik Evropskou unii z krize nevyvede. Místo nedemokratické a restriktivní politiky bych chtěla, pane komisaři, vyjádřit podporu…

(Předsedající řečníka přerušil.)

  Liisa Jaakonsaari (S&D). - (FI) Pane předsedající, špatná zpráva dnešního dne je, že portugalští konzervativci odmítají tento balík v naději na konání nových voleb. Tak může být do krize uvržena celá eurozóna, protože zdržení v současné době znamená zhoubu. Trhy také sledují to, zda je Evropská unie schopna přijímat rozhodnutí.

Je velmi důležité, abychom našli řešení. Toto bude historické rozhodnutí, protože se nyní přesouváme od systému zastaralé koordinace, v němž o koordinaci usilovali jen nemnozí, směrem ke správě, která představuje zbrusu nový typ evropské hospodářské architektury, což je velmi dobré. Reputace celého projektu byla bohužel poškozena panem Sarkozym a paní Merkelovou a jejich neoliberálním ...

(Předsedající řečníka přerušil.)

  Olli Rehn, člen Komise. − Pane předsedající, dovolte mi nejprve poděkovat váženým poslancům za velmi zodpovědně vedenou rozpravu o zasedání Evropské rady konaném příští týden. Než se vyjádřím k hospodářským záležitostem, chtěl bych jménem Komise učinit poznámky k několika proslovům týkajícím se Libye a Japonska. Jak víte, Komise nemá žádnou kompetenci v otázkách podoby bezpečnosti a obrany, ale koordinujeme Evropskou odpověď na eskalující humanitární krizi na libyjských hranicích. Vojenská akce v podobě bezletové zóny zavedené v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1973 s sebou přinesla nové okolnosti, jež je třeba vzít v potaz při bezpečném a účelném poskytování humanitární pomoci potřebným, ať už v hraničních oblastech, nebo v libyjském vnitrozemí. Přineslo to také novou naději, že budou ušetřeny životy nevinných civilistů.

Ačkoliv nemají události v Japonsku bezprostřední zdravotní následky pro občany Evropské unie, je důležité zvážit politiky EU ohledně jaderné bezpečnosti, stejně jako vhodné pohotovostní plány a bezpečnostní opatření. Komise využívá všech dostupných nástrojů pro sledování dopadu, a to i na budoucí bezpečnost. Podle mě nás Japonsko učí, že hrozby se mohou stát skutečností; musíme nyní do našeho plánování zahrnout i to, co jsme dosud považovali za nemožné. Evropský postup v otázkách souhrnné bezpečnosti a posouzení jaderných zařízení by maximalizoval účinky na evropské úrovni.

Dříve, než stanovíme konečné závěry, je zásadně třeba provést celkový rozbor japonské nehody; posouzení musí zahrnovat nejdůležitější otázky, jako jsou bezpečnostní požadavky pro případ zemětřesení nebo zařízení pro nouzové napájení pro chlazení reaktoru.

I v případě tématu hospodářské politiky vaše rozprava odrážela důležitost toho, co bude v sázce při zítřejším zasedání Evropské rady; a já věřím, že signálům vyslaným tímto Parlamentem bude dopřáno sluchu ve všech hlavních městech Evropy. Je jasné, že se Evropská unie po tomto březnu posune výrazně vpřed. Finanční krize, která se zvrhla v hospodářskou recesi a následně ve výsostně dluhovou a bankovní krizi, přinutila Evropu hledat nové cesty vpřed, zvažovat všechny možné volby a přijímat rozhodnutí s dlouhodobým dosahem.

Jak řekl pan předseda Barroso ve svých úvodních poznámkách, na tuto výzvu odpovíme pomocí ucelené strategie, která staví na silných stránkách, hodnotách a orgánech Evropské unie. Výzvy, jimž dnes čelíme, jsou přesně toho druhu, pro něž byla Evropská unie vytvořena: abychom byli schopni společně přestát bouře a abychom byli schopni společnými silami vyjít z krize silnější než předtím.

Jako výsledek velmi dlouhých rozhovorů trvajících několik měsíců konečně máme na stole prvky ucelené reakce v oblasti hospodářské politiky, aby je mohli vedoucí představitelé Unie na zítřejším zasedání Evropské rady schválit a zavázat se k nim. Všechny členské státy, zejména ty, které jsou součástí eurozóny, se s velkým odhodláním snaží o intenzivní daňovou konsolidaci a o růst podporující strukturální reformy. To je nyní nejpřednější úhelný kámen v otázce pokroku v této strategii.

Zadruhé, jak Rada, tak Parlament plní váš závazek uzavřít legislativní balík Komise o hospodářské správě ještě letos v létě. Posílená hospodářská správa je rozhodně základním kamenem naší ucelené reakce.

Zatřetí, od června 2013 bude spuštěn stálý Evropský mechanismus stability s možností poskytnutí půjčky až 500 miliard eur. Tímto rozhodnutím budeme mít k dispozici finanční pojistku s dostatečnou účinností, která odstraní i ty nemenší pochyby o naší schopnosti jednat i v rámci těch nejobtížnějších scénářů.

Úloha Komise v provádění operací Evropského mechanismu stability bude ústřední a vazba tohoto mechanismu na orgány EU – samozřejmě včetně Evropského parlamentu – bude velmi jasně a pevně stanovená. Musíme správným způsobem navrhnout nařízení založené na čl. 136 Smlouvy, které vyjasní kroky pro stanovení politických podmínek a zajistí shodu s evropským rámcem pro dohled nad jednotlivými zeměmi.

V neposlední řadě je třeba dokončit ozdravení bankovního sektoru, aby bylo zabezpečeno poskytování úvěrů do reálné ekonomiky, tedy podnikům a domácnostem. Další kolo zátěžových testů bank proběhne v nadcházejících měsících; výsledky určí nutnou restrukturalizaci a případnou rekapitalizaci bankovního sektoru EU. Ještě před uveřejněním výsledku budou muset všechny členské státy rozhodnout o svých strategiích pro možnou restrukturalizaci a rekapitalizaci svých ohrožených institucí a představit je, pokud bude třeba.

Je vskutku zásadní pochopit, že tyto dva problémy je nutno řešit paralelně. Finanční obnova musí být urychlena, banky restrukturalizovány a – v případě potřeby – co nejrychleji rekapitalizovány. To je zásadní podmínka pro obnovu a posílení důvěry v evropské hospodářství, pro zlepšení stability bankovních institucí a pro zabezpečení hospodářského růstu pomocí úvěrování.

Závěrem chci říci, že jakmile Evropská rada potvrdí svůj plný závazek ve vztahu ke všem těmto prvkům naší celkové hospodářské strategie pro překonání krize, vydá se Evropská unie na správnou cestu k obnově hospodářského růstu v tomto roce 2011. To neznamená, že je všechno v pořádku, tím méně že můžeme složit ruce do klína. Ale ano, znamená to, že jsme připraveni čelit stávajícím a vyvstávajícím výzvám a v budoucnu předcházet krizím.

PŘEDSEDAJÍCÍ: Roberta ANGELILLI
místopředsedkyně

  Enikő Győri, úřadující předsedkyně Rady. − (HU) Paní předsedající, pane komisaři, vážení poslanci, předně chci poděkovat za tuto rozpravu. Jsem vděčná, že většina z vás a z přispěvatelů do rozpravy uznala potřebu šesti prvků, které budou představovat společnou reakci Evropské unie na hospodářskou krizi, a o nichž hlavy států či vlád, jak doufám, ve čtvrtek a v pátek rozhodnou. Tak budeme moci krizi ukončit, tak budeme moci položit základy pro zásadní omezení výskytu podobných krizí. Naprosto jednoznačně souhlasím s těmi řečníky, kteří řekli, že sama Evropská unie není v krizi, ale že se část, značná část členských států nechala zavléci do dluhové krize, do dluhové spirály. A tomu musíme zabránit. Je to pro nás pro všechny, pro každý členský stát, úkol nejvyšší priority.

Žijeme nicméně v jednotné Unii a máme společnou měnovou politiku a společnou měnu. Z toho důvodu je krize kteréhokoliv jednoho členského státu společným problémem nás všech. A proto potřebujeme společná řešení. Byla zahájena zajímavá diskuse, kterou, jak věřím, bude třeba se zabývat při zahájení nynějších jednání v oficiální formě, stejně jako je tomu i v případě oněch šesti legislativních návrhů pro oblast hospodářské správy. To je rozdíl mezi dobrým a špatným dluhem. Existuje vůbec něco jako dobrý dluh? To je velmi zajímavá diskuse. Pan komisař souhlasí s tím, co říkám, jak jsme se na tom shodli na zasedání Evropské rady, ale Rada byla velmi skeptická k tomu, zda něco jako dobrý dluh vůbec existuje. I zde jeden poslanec prohlásil, že ve velmi mnoha případech se dluh, který začal jako dobrý, obrátil v dluh velmi špatný.

Měli bychom v této diskusi pokračovat, ale domnívám se, že pokud se jednou a provždy chceme dostat z dluhové krize, musíme hledat jiné způsoby stimulace ekonomiky a zahájení růstu, než je zvyšování dluhu. Neměli bychom usilovat o dobré investice na účet budoucích generací. Proto si myslím, že je rovněž důležité říci, jak zmínil i pan předseda Barroso, že ve svých rukou držíme příslušné nástroje: další rozvíjení jednotného trhu, odstraňování dosud existujících překážek a strategii Evropa 2020.

Chtěla bych říci několik slov o situaci v Portugalsku a Irsku. Všichni víme, že to bude předmětem diskuse na zasedání Evropské rady. Co se týká Portugalska, chci jen připomenout, že ohlášený portugalský balík opatření byl uvítán hlavami států a vlád na summitu EU konaném 11. března a přivítal ho i prezident Evropské centrální banky. Takže už to samo o sobě bylo pozitivní zprávou pro trhy. Zároveň je velmi důležité říci, že každý akční plán je tak dobrý, nakolik je proveden. Navíc je velmi důležité učinit politický závazek a jednoznačně podporovat vše, co z něj vyplývá.

Pokud se týče Irska, chtěla bych prostě zmínit, že představitel nové irské vlády byl na pondělním zasedání Rady ve složení pro obecné záležitosti velmi kooperativní. Hluboce věřím, že na zasedání Evropské rady se také podaří nalézt řešení irského problému. Mnoho lidí postavilo metodu Společenství proti metodě mezivládní s tím, že právě přístup mezivládní spolupráce byl jedním z důvodů selhání Lisabonské strategie. Domnívám se, že od 4. února jsme učinili značný pokrok. 4. února se mnoho členských států a mnoho poslanců Evropského parlamentu, s nimiž jsem tehdy mluvila, obávalo našeho aktuálního směřování a toho, co bude s Evropskou unií, pokud budeme důležité záležitosti řešit pomocí outsourcingu. Podle mého názoru se tato situace výrazně zlepšila, navrátili jsme se k přístupu Společenství. Od samého začátku je naším úkolem, jakožto předsednictví, pokusit se prosadit vytvoření funkčního řešení mezi příznivci outsourcingu a těmi, kdo chtějí zůstat výhradně v rámci Společenství.

Maďarský předseda vlády už 4. února navrhl a požadoval, aby v závěrech Evropské rady bylo zmíněno v souladu se Smlouvami i provádění toho, čemu se tehdy říkalo Pakt konkurenceschopnosti. Jsem velmi ráda, že mohu říci, že jsme se jasně navrátili k přístupu Společenství. Evropská komise, která patří mezi naše orgány nejsilněji orientované na přístup Společenství, má významný úkol ve vztahu ke každému prvku naší ucelené hospodářské reakce v rámci oněch šesti právních předpisů. Proto se i Evropskému parlamentu dostalo záruk, že bude mít přístup k informacím. A tak jsme tedy ušli velký kus cesty správným směrem. Pakt pro euro je také otevřený a členské státy, stejně jako třeba má země, se k němu budou moci připojit, pokud budou chtít. Není to žádný uzavřený klub.

Konečně, jako svůj poslední požadavek opakuji své přání, abychom se zabývali diskusí o balíku šesti legislativních návrhů pro oblast hospodářské správy v co možná nejkonstruktivnějším duchu. Jsme k tomu připraveni a já bych chtěla připomenout, že se snažíme vzít v úvahu zprávy poslanců EP, které již byly hotové v lednu, kdy Rada formulovala své stanovisko.

Nyní k Libyi a středomoří. Válka a nestabilita představují největší možnou tragédii pro lidi žijící v tomto regionu a pro Evropskou unii. Myslím, že tím cituji slova pana Maura, se kterými hluboce souhlasím. Stojí před námi příležitost a úkol přetvořit tuto krizi v šanci na zabezpečení toho, že se už tragédie tohoto druhu nebude v oblasti středomoří více opakovat. Myslím, že mohu s klidem říci – a já mám ráda přímé vyjadřování, že Parlament byl ve svém rozhodování rychlejší než Rada. Ostatně Koalice byla schopna dát na poslední chvíli dohromady operaci, která dokázala zachránit životy velmi mnoha lidí v Benghází.

Budu hovořit otevřeně i co se týče otázky toho, jak jsme jednotní a jak je účinná společná zahraniční a bezpečnostní politika Evropské unie. Nejsme stoprocentně jednotní. Ale byli jsme se schopni shodnout na velmi mnoha věcech, jež byly v nedávném období zásadní. Na summitu konaném 11. března hlavy států či vlád jasně řekly, že Kaddáfí musí odejít, že je třeba navázat styky s přechodnou národní radou v Benghází a že je třeba vyzvat libyjské orgány, aby umožnily vstup humanitární pomoci do země. Už tehdy jsme rozhodli, že je třeba přezkoumat naše vztahy s našimi jižními sousedy. Podmínkou pro to bylo zahájení demokratických změn.

Už tehdy jsme se shodli, že je třeba zvýšit finanční podporu prostřednictvím zavedení udržitelných podmínek, že je třeba prohloubit obchodní vztahy a že je třeba usnadnit společenské změny v tomto regionu. Oblast, v níž je třeba pokročit, charakterizují tři „M“: Market access (přístup na trh), Mobility (mobilita) a Money (peníze). Poté, 21. března, svůj závazek zopakovali ministři zahraničí, pověřenci pro oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky a společné bezpečnostní a obranné politiky. Od té doby byla k dispozici rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1973. Přivítali jsme to a mohli jsme ocenit i rozhodnutí pařížského summitu, jejichž provádění je třeba zahájit. Velmi rychle jsme rozhodli o sankcích a zdůraznili jsme svůj závazek k pomoci civilnímu obyvatelstvu.

Společná zahraniční a bezpečnostní politika možná nefunguje dokonale, ale myslím, že byla učiněna některá velice důležitá rozhodnutí, i když třeba na poslední chvíli. Děkuji mnohokrát, paní předsedající.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Písemná prohlášení (článek 149 jednacího řádu)

  Ivo Belet (PPE), písemně. – (NL) Tento jarní summit má zásadní význam pro všechny Evropany. Zde položíme základ pro stabilní euro a rozhodné posílení hospodářské spolupráce v Evropě. Pakt pro euro, který před námi nyní leží, je naštěstí mnohem vyváženější než původní návrhy. Ústředním bodem tohoto paktu je dodržování modelu sociálních konzultací. A tak je tomu správně, neboť to je základ našeho evropského porýnského modelu.

Nyní nastal čas, abychom podnikli další důležitý krok, protože evropský projekt se nemůže omezovat jen na pouhý finančně-měnový projekt. To by bylo velmi nebezpečné a vedlo by to k obecné podpoře rozplynutí Evropy. Více než jindy proto Evropa potřebuje přesvědčivý, nový, na budoucnost zaměřený projekt, který lidi opět nadchne entusiasmem.

Není třeba chodit daleko, protože návrhy již leží na stole. Obzvláště se musíme zaměřit na přeshraniční investice do energií z obnovitelných zdrojů. To bude možné jen tehdy, pokud také uvolníme cestu pro eurobondy. Bude to dobrá injekce pro naše hospodářství, pro zaměstnanost a samozřejmě pro životní prostředí – a bude zcela dosažitelná na základě propočtů plánu Komise do roku 2050. Pojďme prostě do toho.

  Zita Gurmai (S&D), písemně. – Nadcházející zasedání Rady bude opravdu velmi důležité. Předseda Herman Van Rompuy ve svém veřejném zvacím dopise píše, že „bychom měli jako důležitý krok v novém rámci evropského semestru dát směr vnitrostátním hospodářským politikám s ohledem na provádění naší strategie Evropa 2020“. Neměli bychom tento bod jednání přeskakovat jako podružný v porovnání s hospodářským balíkem. Každý ví, že klíčem k evropskému hospodářskému růstu je zaměstnanost. Strategie Evropa 2020 si za cíl stanovila úroveň zaměstnanosti na hodnotě 75 % mezi muži a ženami ve věku 20–64 let. Každý ví, že této hranice 75 % není možné teoreticky dosáhnout bez masivní účasti a přítomnosti žen na pracovním trhu.

Proto před jejím nadcházejícím zasedáním žádám Radu o dvě věci. Zaprvé aby byla ctižádostivá a jasná, pokud se týká hlavních směrů politiky zaměstnanosti, zejména pak v souvislosti se zaměstnaností žen. Zadruhé vás žádám, abyste znovu potvrdili svůj závazek splnit evropské cíle a hlavní směry politik, které otevřou cestu masivní účasti žen na pracovním trhu, což se týká především barcelonských cílů pro denní péči o děti, které jsou, jak dobře víme, realizaci v EU velmi vzdáleny.

  Cătălin Sorin Ivan (S&D), písemně. – (RO) Domnívám se, že je nanejvýš nutné, aby byly investice v oblastech vzdělávání výzkumu a inovací realizovány s podporou všech členských států, a to okamžitě, aby bylo dosaženo cílů strategie Evropa 2020 a aby se hospodářské ozdravení stalo skutečností. Jako zástupce evropských občanů vyjadřuji svou podporu zprávě paní Balzanové. Souhlasím, že Evropská unie potřebuje zlepšit stav svých finančních prostředků, aby mohla konkurovat na globální politické a hospodářské scéně v době, kdy současné výzvy vyžadují od globálních hráčů větší konkurenceschopnost. V neposlední řadě by měla být v zájmu silné ekonomiky stanovena za základní cíl podpora zaměstnanosti. Evropská unie potřebuje ve všech oblastech kvalifikovanou pracovní sílu, ve všech odvětvích potřebuje lidi s příslušnými odbornými znalostmi a vyšší produktivitou.

  Niki Tzavela (EFD), písemně. – (EL) V několika příštích dnech Evropská rada dokončí Pakt pro euro. Základním účelem paktu je podpora konkurenceschopnosti, která povede ke zvýšení zaměstnanosti v zemích eurozóny. V zájmu dosažení výše zmíněných cílů na evropské úrovni navrhuji, aby do tohoto paktu byla zahrnuta definice a kontrola pozemních a námořních hranic a hospodářských hranic členských států Evropské unie. To ochrání evropskou výrobu před padělanými výrobky dováženými z východních zemí, které mají k dispozici masivní pracovní sílu. Dovážení tohoto levně vyrobeného zboží je nejen nezákonné, ale zabraňuje také správnému fungování trhu, čímž se snižují výdělky evropských společností. To zpomaluje růst a snižuje konkurenceschopnost evropských společností a Evropy vůbec. Chci zakončit tím, že potřebujeme nové pobídky pro členské státy Evropské unie, abychom rozvinuli výhradní hospodářské zóny. Potřebujeme evropskou záruku pro celou evropskou výhradní hospodářskou zónu, kterou nebudou moci napadnout třetí země.

  Angelika Werthmann (NI), písemně. – (DE) Neexistuje nic jako dobrý nebo špatný dluh; je třeba zastavit neustálý růst vnitrostátního dluhu. Rada bohužel nedokázala plně provést Pakt stability a růstu. Naši občané ale nesmějí být zatěžováni další strukturální krizí. Stávající problém s vnitrostátním dluhem lze vyřešit jedině požadavkem přísné rozpočtové disciplíny. Rozhodnutí členských států o zavedení „zkráceného postupu“ je třeba odmítnout. Ale jak už řekl pan Gualtieri, pokud chceme přijít s protinávrhem, musíme se soustředit na podstatu věci. Přivítala bych iniciativu směřující k okamžitému odpojení všech 143 jaderných elektráren v Evropě a k jejich nahrazení energií z obnovitelných zdrojů. Jen krátká poznámka k nastávajícím zátěžovým testům v jaderných energetických zařízeních: jelikož podrobná bezpečnostní pravidla v jaderných elektrárnách spadají do kompetence jednotlivých členských států, nemohu tyto zátěžové testy v této rané fázi vyjednávání bez výhrad podpořit. S ohledem na události rozpoutané v roce 1986 simulací krizové situace na jaderném reaktoru v Černobylu bych na tyto testy hleděla se značnými obavami, leda že by byly prováděny Evropskou unií nebo jinou podobnou institucí a pouze na základě podrobné analýzy stavu a kapacity toho kterého reaktoru.

  Véronique Mathieu (PPE) , písemně. – (FR) Zpravodaj se snažil do kapitoly nazvané „Rozpočtová zodpovědnost jako princip rozpočtu na rok 2012“ vložit článek týkající se decentralizovaných agentur Evropské unie.

Sdílím hlavní myšlenku, která byla vznesena, totiž že agentury přinášejí přidanou hodnotu politikám EU v různých oblastech, jako je odborná příprava, životní prostředí, vnitřní bezpečnost nebo železniční doprava. Domnívám se ale také, že co do rozpočtové udržitelnosti a zodpovědnosti by mohl být systém agentur zlepšen.

Úkoly a pravomoci agentur se jistě občas překrývají a některé mají vysoké provozní náklady díky omezením vyplývajícím z našich finančních a rozpočtových pravidel. A právě z toho důvodu by mohly být výdaje na decentralizované agentury racionalizovány pomocí systému sdílených služeb, včetně např. pomoci s rozpočtovým procesem, pomoci s postupy ve veřejných zakázkách a právní pomoci.

Závěrem chci říci, že v průběhu posledního postupu udělování absolutoria se Parlament také snažil upozornit na kontrolu, kterou nad decentralizovanými agenturami drží Komise a Parlament. Tu je třeba – jak nám ukázaly zkušenosti – posílit.

  Marian-Jean Marinescu (PPE), písemně. – (RO) EU se musí poučit z jaderných nehod v Japonsku a zasadit se o zajištění jaderné bezpečnosti v celé Evropě. Energetický mix zůstává v kompetenci členských států, ale jaderná bezpečnost je definována evropskými právními předpisy, jež je třeba revidovat při zohlednění bezpečnostních testů jaderných elektráren navržených nedávno Komisí. Nesmíme zapomínat, že EU je enormně závislá na dovozu energií a že členské státy musejí najít energetické řešení z vlastních zdrojů. EU potřebuje společnou energetickou politiku, jež se musí zakládat na optimální rovnováze mezi energií z obnovitelných zdrojů, novými technologiemi pro konvenční zdroje energie a potřebou zajistit bezpečné podmínky výroby energie v jaderných zařízeních.

Co se týká Libye, musí Rada přijít s novým evropským partnerstvím s jižními sousedními zeměmi. Toto partnerství zahrnuje úzkou politickou spolupráci, která v těchto zemích zajistí přechod k demokracii. Evropská komise také musí co nejdříve předložit plán pro řízení migračních toků, které budou respektovat princip solidarity mezi členskými státy a které posílí technické a operační kapacity agentury Frontex. Tento plán ale nesmí ubírat nic na pozornosti EU k východnímu partnerství.

  Czesław Adam Siekierski (PPE), písemně. – (PL) Právě jsme schválili změny ve Smlouvě, které umožní zavedení stálého mechanismu stability pro eurozónu. Dosáhli jsme velkého úspěchu v tom, že jsme dokázali jasně vyjádřit podporu pro použití přístupu Společenství jako hlavní podoby spolupráce v rámci tohoto mechanismu. Ústřední úloha Evropské komise v procesu hodnocení finanční situace členských států znamená dobré zprávy pro budoucí spolupráci, protože ji chrání proti nestabilitě, která by v případě volby mezivládního přístupu hrozila. Doufejme, že poté, co Rada přijme změny ve Smlouvě, je úspěšně ratifikují i jednotlivé členské státy, aby tak mohl být stálý mechanismus zaveden podle plánu. Začlenění mechanismu stability do Smlouvy je jen jeden krok, jenž byl nedávno podniknut v zájmu zlepšení konkurenceschopnosti eurozóny. Na zítřejším zasedání Rady také bude přijat Pakt pro euro, který byl přijat na zasedání členských států eurozóny 17. března. Jsem si jistý, že hlavy států či vlád dosáhnou dohody a že toto schéma vstoupí v platnost a umožní posílit hospodářskou spolupráci v oblastech jako je zaměstnanost nebo veřejné finance. Je třeba přivítat skutečnost, že navzdory počátečním obavám členských států, jež nejsou součástí eurozóny, je pakt otevřený všem členským státům, jež do něj chtějí vstoupit. To poskytuje alespoň nějakou záruku, že tento mechanismus nedá vzniknout dvourychlostní Evropě.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Toto zasedání Evropské rady se koná v atmosféře, která je pro Portugalsko velmi zvláštní. Hospodářská a sociální krize této země se prohlubuje do bezprecedentních hlubin kvůli tomu, po jaké cestě se ubírají členové Evropské unie, a kvůli zavádění opatření na vnitrostátní úrovni, jež diktují. Jedná se o posilování regresivních politik, stále větší vykořisťování pracujících, nová antisociální opatření, jež zhoršují nerovnosti, prohlubování nezaměstnanosti a nejistotu práce a zvyšování chudoby a sociálního vyloučení. Za této situace předkládá vláda – pod tlakem a za potlesku z EU – další balík dříve zmíněných úsporných opatření, v pořadí již čtvrtý.

Úmysl řídicích sil EU je jasný: utáhnout další neokoloniální smyčku kolem krků ještě většího počtu hospodářsky zranitelných zemí, zaútočit tak na jejich svrchovanost, a to v rámci předpokládaných podmínek pro zavedení evropského mechanismu stability. To vše proto, aby bylo ochráněno výsadní postavení velkých hospodářských a finančních zájmových skupin – zejména skupin z vedoucích zemí, k čemuž přispívá množství nástrojů EU, jako je například Pakt stability a růstu, hospodářská a měnová unie a euro. Portugalští pracující, kteří proti tomuto bojují, poskytli v sobotu ve své zemi nezbytnou odpověď na velké národní demonstraci.

17. Situace v Japonsku včetně poplachu v jaderných elektrárnách (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem jednání je prohlášení Rady a Komise o situaci v Japonsku včetně poplachu v jaderných elektrárnách.

  Győri, Enikő, úřadující předsedkyně Rady. − Paní předsedající, jménem Rady chci zahájit vyjádřením naší soustrasti lidem v Japonsku, těm, kdo ztratili své milované a mnoha dalším, kterých se tragické události před více než deseti dny tak či onak dotkly. Také skládám poklonu před odvahou a silou lidí, kteří bojují s následky strašlivého zemětřesení a vlny tsunami i těm, kdo se snaží vypořádat se s následky jaderné nehody.

Evropská unie stojí v této mimořádně obtížné a náročné době po boku lidí v Japonsku. Japonsku jsme už pomoc poskytli velmi konkrétním způsobem. Již ten den, co zemětřesení udeřilo, požádala Evropská rada vysokou představitelku a Komisi o zmobilizování veškeré potřebné pomoci. V zájmu poskytnutí koordinované pomoci ze strany členských států byl spuštěn Evropský mechanismus civilní ochrany.

Během velmi krátké doby odpověděla Evropská unie na žádosti o pomoc od japonské vlády. Evropská unie je připravena i nadále reagovat na výzvy týkající se humanitární pomoci, technické podpory všeho druhu nebo úžeji specializované pomoci, kterou by japonské orgány případně uznaly za vhodnou.

Jménem Rady chci poděkovat zejména paní komisařce Georgievové a vysoké představitelce za rychlou, ucelenou a velmi dobře koordinovanou reakci na toto neštěstí. Tým civilní ochrany EU rozmístěný v Japonsku má naši plnou podporu. Také jednotlivé členské státy byly připraveny nabídnout velmi velkorysou pomoc.

Je rovněž velmi důležité zmínit, že se Rada bude muset zabývat makroekonomickým dopadem Japonské krize. Ministři již vedli předběžnou rozpravu o tomto tématu 15. března na pracovní snídani Rady Ecofin.

Jednu z největších obav v nás všech zjevně vzbuzuje situace v jaderné elektrárně Fukušima I. Chtěla bych zdůraznit, že maďarské předsednictví jednalo bezodkladně, protože si bylo vědomo závažnosti událostí a možných důsledků pro Evropu, zejména pokud se týká jaderných rizik.

Urychleně jsme svolali pracovní skupinu pro jaderné záležitosti a mimořádné zasedání Rady ve složení pro energetiku, abychom posoudili situaci v Japonsku a její možné ohlasy v EU a abychom promysleli reakci EU.

Chtěla bych zdůraznit, že první signál, který od Rady vyšel, bylo vyjádření solidarity, soustrasti a připravenosti poskytnout humanitární i technickou pomoc. Tento vzkaz je také vyjádřením respektu k houževnatosti a soudržnosti Japonců, zejména těch, kteří se dosud snaží vyrovnat se situací ve Fukušimě.

Právě díky jejich soudržnosti v extrémně obtížných podmínkách lze nyní zaznamenat jistou naději pokud se týká situace v jaderné elektrárně, jakkoliv tato situace zůstává vážná. Největším problémem je nyní vysoká míra kontaminace, která byla naměřena v nejbližším okolí elektrárny.

Naše podpora Japonska musí pokračovat. Některé členské státy k ní přispívají, ať už na bilaterálním základě, nebo prostřednictvím různých koordinačních mechanismů spravovaných Komisí nebo Mezinárodní agenturou pro atomovou energii. Podle toho, co bylo řečeno maďarskému ministru pro rozvoj venkova Sándoru Fazekasovi na setkání ministrů životního prostředí, v současné době nemají události v jaderné elektrárně Fukušima pro obyvatelstvo EU žádné důsledky. Úroveň radiace ve všech členských státech je normální a jsou zavedeny příslušné kontroly potravin dovážených z Japonska. Nehoda ve Fukušimské jaderně elektrárně nicméně volá po účinné reakci EU.

Tato nehoda by pro nás měla být poučením. Zavádění a neustálé zlepšování vysokých standardů jaderné bezpečnosti je pro regulační orgány a poskytovatele služeb v EU nejvyšší prioritou. Samotná koncepce neustálého zlepšování ale také znamená, že z toho musíme nejprve vyvodit ponaučení, ačkoliv byla tato nehoda způsobena vnějšími faktory a nikoliv selháním elektrárny. Některé členské státy a průmyslové podniky se již rozhodly přezkoumat bezpečnost svých jaderných elektráren, což je třeba ocenit.

Po mimořádném zasedání Rady ministrů energetiky dne 21. března napsal maďarský ministr pro národní rozvoj Tamás Fellegi předsedovi Van Rompuyovi informační dopis o návrhu, aby byly součástí tohoto cvičení i zátěžové testy v jaderných elektrárnách i v dalších zemích, zejména v těch sousedních. Šíře a konkrétní podoba testu by měla být stanovena v souvislosti s nedávnými událostmi a měla by plně využít veškeré dostupné odborné znalosti. Při vědomí toho, že každá jaderná elektrárna má svá specifika, by se mohl rámec posuzovaných oblastí soustřeďovat na tyto hlavní oblasti: nebezpečí povodní, seismická rizika, záložní systémy a nouzové postupy.

Skupina evropských regulačních orgánů pro jadernou bezpečnost stanoví s plnou účastí členských států v konzultaci s příslušnými partnery způsoby tohoto posouzení. Je sice obtížné stanovit pro tuto záležitost pevný termín, ale je jasné, že je třeba pustit se do toho co možná nejdříve.

Otázka bezpečnosti jaderných elektráren jistě nekončí na hranicích EU. Proto je důležité zapojit do toho i sousedící třetí země. Posouzení se musí týkat jak stávajících, tak plánovaných elektráren a musíme plně využít mezinárodních organizací a institucí jako je Mezinárodní agentura pro atomovou energii a dalších mezinárodních asociací jako je G20, aby bylo možné zapojit i další země.

Je jistě důležité, aby byl vzkaz veřejnosti kolem situace v Japonsku jasný. Mám k tomu dvě poznámky. Zaprvé, důvěryhodnost cvičení záleží na tom, jak budeme transparentní v otázkách způsobů a výstupů posouzení. Zadruhé, jakkoliv je situace v Japonsku vážná, neměli bychom budit dojem, že se otázkou jaderné bezpečnosti začínáme zabývat postupně až teď. Je důležité připomenout, že pro tyto záležitosti máme v Evropě už 25 let právně závazný rámec. Pokud se týká této konkrétní jaderné otázky, bude Rada jasně sledovat vývoj a v každém případě se k této záležitosti vrátí v červnu.

Koncem tohoto týdne zváží Evropská rada situaci v Japonsku z hlediska následků této tragédie. Nemám pochyb o tom, že hlavy našich států a vlád budou chtít i nadále dávat najevo svou solidaritu s lidmi v Japonsku, jak teď činím i já. Evropská unie bude i nadále připravena podle svých možností poskytnout jakoukoliv podporu, abychom Japoncům pomohli překonat tyto těžké časy. Ještě jednou vyjadřuji velké uznání jejich odvaze a odhodlání.

  Günther Oettinger, člen Komise. − (DE) Paní předsedající, vážení poslanci, Komise vyjádřila solidaritu Evropské unie s lidmi a vládou v Japonsku. Vyjádřili jsme svou hlubokou soustrast. Máme za to, že odvaha a klidný přístup Japonců si zaslouží náš nejvyšší respekt a obdiv.

Koordinovali jsme nasazení naší pomoci v rámci monitorovacího a informačního střediska, abychom mohli nabídnout pomoc společně jako EU. Jako součást počátečního společného balíku pomoci EU poskytlo 13 členských států přikrývky, matrace, balenou vodu, stany a hygienické vybavení. V následujících dnech – ve čtvrtek, tedy zítra, a v pátek – očekáváme další nabídky a budeme do Japonska dodávat a rozdělovat zásilky. Paní komisařka Georgievová u toho bude osobně přítomna.

Nabídli jsme také svou pomoc v komplexu jaderné elektrárny, ale o asistenci jsme dosud nebyli požádáni. Pokud se jedná o jadernou energii, jsme v úzkém kontaktu s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii ve Vídni a podrobně monitorujeme, posuzujeme a analyzujeme bezpečnostní situaci v Japonsku. Než budeme moci odhadnout dopad nehody v jaderné elektrárně, bude zapotřebí dalších informací. V současné době předpokládáme, že japonští inženýři a technici a japonská vláda zajistí obnovu kontroly nad tímto komplexem jaderné elektrárny a že bude zabráněno dalším škodám způsobeným tímto neštěstím.

Zvažujeme, jaké poučení pro Evropu bychom si měli z této události vzít. Proto jsme v úterý minulého týdne uspořádali konferenci na vysoké úrovni. Účastnily se jí všechny členské státy, všechny energetické společnosti provozující jaderné elektrárny, všechny podniky vyrábějící jaderné elektrárny a orgány zabývající se atomovou energií v jednotlivých členských státech. V pondělí se konalo mimořádné zasedání rady ve složení pro energetiku, kterou svolal pan Fellegi.

Je třeba si uvědomit, že v otázkách jaderných elektráren panují mezi situacemi a postoji členských států EU značné rozdíly. Čtrnáct zemí provozuje jaderné elektrárny. Ve třinácti z nich jsou tyto součástí dlouhodobých energetických politik, zatímco strategie jedné z nich – Německa – počítá s vyřazením jaderné energie. Třináct zemí jadernou energii nevyrábí, z nichž dvě – Polsko a Itálie – v současné době zvažují přechod k výrobě jaderné energie či její obnovení. S výjimkou energie z obnovitelných zdrojů, kde je cíl stanoven na 20 %, je podoba energetického mixu zcela v kompetenci vnitrostátních právních předpisů a politik. To respektujeme.

Situace v různých částech Evropy se značně liší – obecně Evropa vyrábí 30 % své energie z jádra, ale v Rakousku se tento podíl blíží nule a ve Francii 80 %, ale existují zde dva společné jmenovatele. Prvním, ke kterému se v průběhu roku ještě vrátíme, je infrastruktura. Bez ohledu na směřování energetické politiky je třeba urychlit rozšiřování infrastruktury pro elektřinu, plyn a skladovací kapacity, a to jak co do kvality, tak co do kapacity. Zadruhé se jedná o bezpečnost. Bezpečnost průmyslových závodů obecně, infrastruktury obecně a zvláště jaderných elektráren je společným zájmem pracovníků v elektrárnách, občanů Evropy a evropské přírody.

Proto navrhujeme zhodnotit, zda by nebylo s ohledem na již rozpoznatelné příčiny a další přicházející informace o příčinách nehody v Japonsku smysluplné a správné provést bezpečnostní kontroly v podobě zátěžových testů, tedy mimořádný test založený na společných standardech a kritériích s cílem dalšího snížení rizik ve 143 jaderných elektrárnách provozovaných v Evropské unii, což by platilo i o výstavbě nových elektráren v Evropské unii.

Bezpečnost je v zájmu všech občanů, nehledě na to, zda členský stát, v němž žijí, má jadernou energii, plánuje ji zavést, ruší ji, nebo žádnou nevyrábí. Test by se zaměřil na zvláštní kritéria, jako jsou záplavy a provozní a bezpečnostní rizika, zemětřesení a znalosti načerpané v Japonsku, chladicí systémy a jejich fungování a téma správně nastavených dodávek energie a záložních zdrojů energie, aby bylo možno pomocí dodávek energie a záložních zdrojů energie zajistit ve větším měřítku chlazení tam, kde existuje riziko zemětřesení a záplav. Jednalo by se přitom o obecná kritéria pro všechny jaderné elektrárny i o zvláštní kritéria pro každý jeden projekt, jako je stáří, umístění, míra rizik zemětřesení, záplav a další faktory. Toto zvláštní testování by se mělo také věnovat tématům, jako jsou letecká neštěstí, kybernetické útoky a teroristické útoky.

Komise nabízí členským státům, že toto spolu s orgány pro atomovou energii připraví a bude koordinovat. Jedná se jen o nabídku, její přijetí je dobrovolné. Členské státy jsou samy zodpovědné za rozhodnutí, zda se chtějí připojit ke společným obecným a zvláštním zátěžovým testům v Evropě.

Moje předřečnice zmínila sousední státy, které jsou pro naši bezpečnost stejně důležité. Zásadní důležitosti je zde Švýcarsko a také Ukrajina, Arménie, Turecko a Ruská federace. Měl jsem dlouhý telefonický rozhovor s ukrajinským ministrem energetiky. Prohlásil, že by se rád připojil, pokud by v Evropské unii byly obecné zátěžové testy – z jeho strany tedy šlo svého druhu o nabídku. Je jasné, že naše autorita v otázce zátěžového testu mimo Evropskou unii a mimo její členské státy bude do značné míry záviset na tom, zda budeme tuto akci schopni společně uspořádat v Evropě. Pokud se některé členské státy nebudou chtít účastnit, pak budeme mít v této věci menší autoritu, až budeme činit nabídky Turecku, Ukrajině, Rusku a Švýcarsku, než kdyby v tomto důležitém bezpečnostním úkolu zaujali všechny členské státy společný postoj.

Proto budeme v příštích týdnech připravovat tato bezpečnostní kritéria a jsme rádi, že na tom spolupracujeme nejen s Parlamentem, ale i se všemi zúčastněnými stranami v rámci Evropské unie – s nevládními organizacemi, energetickými podniky, s pracovníky, techniky, inženýry v elektrárnách – s cílem dosáhnout nejvyššího možného dalšího omezení rizik a zvýšení bezpečnosti. Oceňujeme, že se chce prezident Sarkozy věnovat celé záležitosti na zasedání G20, a dospět tak k závěrům ohledně jaderných elektráren nejen v Evropě, ale i v celém ostatním světě.

Tak se má situace z našeho hlediska. Kdykoliv rádi poskytneme Parlamentu prostřednictvím zvláštních výborů informace o tom, jak pokračovat dále – jak už jsme učinili v posledních dnech v rámci Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku – a těšíme se zítra a pozítří na odpovídající podporu ze strany Evropské rady zde v Bruselu.

  Elmar Brok, jménem skupiny PPE. – (DE) Paní předsedající, paní úřadující předsedkyně Rady, pane komisaři, dámy a pánové, příroda nám opět připomenula svou sílu a my vidíme hranice lidských schopností a nakolik jsme vydáni na milost a nemilost těchto mocných sil přírody. V takových okamžicích můžeme pouze ukázat sounáležitost s Japonci – sounáležitost vyjádřenou nejen v našich myšlenkách a modlitbách, ale i v konkrétní pomoci. Když se pan komisař zmiňuje o tom, že poskytujeme pomoc, snažíme se poskytnout úlevu obyvatelům a podpořit je, jde o důležité opatření, které nejen poskytuje přímou pomoc, ale i určitou útěchu. Vím také, že toto nečiní pouze státní organizace, ale že i mnoho evropských občanů je připraveno darovat své vlastní peníze. Jen v mém rodném městě – kterému poskytuji záštitu – bylo za tři dny vybráno 50 000 EUR a peníze stále přicházejí. To se děje po celé Evropě. Ukazuje to vysoký stupeň podpory.

Zároveň bychom měli jednat s rozmyslem a nezačínat toto okamžitě využívat pro vnitropolitické boje. Bezpochyby budeme přihlížet ke zkušenosti a k ponaučení, které je třeba si vzít z jaderného neštěstí, a budeme muset uskutečnit zátěžový test. Doufám, pane komisaři, že to budeme dělat na evropské úrovni, protože při takovýchto nehodách nehrají hranice žádnou roli. Musíme také zajistit, aby byly vytvořeny potřebné infrastruktury pro alternativní řešení a aby byl prováděn výzkum v oblasti nových energetických projektů, čímž bychom se také zaměřili na otázky změny klimatu, pracovních míst a konkurenceschopnosti.

Také si musíme uvědomit, že výraz „zbytkové riziko“ bude mít jiný význam. Lidé již nevěří tomu, že společnosti budou dodržovat veškerá nařízení a že vše lze vykalkulovat. Japonsko změní náš náhled na tyto problémy, a proto musíme změnit svůj přístup k otázce zbytkového rizika; budou učiněny nové závěry, které musí vyústit v nový způsob uvažování a nové politiky. Měli bychom o tom diskutovat v klidu, který si tyto otázky vyžadují.

  Marita Ulvskog, jménem skupiny S&D. – (SV) Paní předsedající, jednu z nejvíce hospodářsky a technicky rozvinutých zemí světa postihla humanitární krize. Je to především tragédie pro všechny postižené. Obrázky z Japonska jsou srdcervoucí. Musíme jim poskytnout veškerou podporu a pomoc v jakékoliv možné formě. Nicméně neštěstí také ukazuje křehkost všech moderních společností. To, co se stalo v Japonsku, by se mohlo stát v jiných částech světa – i zde. I v zemích s nesmírně vysokými bezpečnostními požadavky se může tato bezpečnost ukázat ošidná.

Samozřejmé si nemůžeme jednoduše představit svět bez jaderné energie. V Evropě sice existuje několik zemí, které nemají jaderné elektrárny, ale většina zemí je na jaderné energii velkou měrou či zcela závislá. Některé staví nové jaderné elektrárny a některé od nich ustupují. V takové situaci se nacházíme – jinými slovy, situace se liší v různých členských státech, pokud jde o vystavení rizikům, nicméně jsme v tom všichni spolu a musíme k dodávce energií zaujmout dlouhodobý přístup.

Zcela jednoduše musíme přeorientovat své energetické systémy, abychom omezili rizika a jednostrannou povahu těchto systémů. Musíme vyvinout velké úsilí a upřednostnit výzkum a vývoj, investice v oblasti dlouhodobých udržitelných a obnovitelných energetických zdrojů a jejich rozšíření. Evropa disponuje obrovským nevyužitým potenciálem, který je třeba srovnat se skutečností, že když budeme budovat nové jaderné elektrárny, budeme na nich závislí na mnoho dalších další desetiletí – jinými slovy, nové investice do jaderné energetiky jsou prostředkem k oddálení a zabránění rozšíření obnovitelné energie, způsobem, jak zatížit budoucí generace.

Namísto toho bychom nyní měli vést vážnou diskusi o zvýšení cílů a ambicí spojených s obnovitelnou energií a co možná nejdříve rozhodnout o závazných cílech v oblasti energetické účinnosti a o dlouhodobém plánu pro naše zásobování energií – o přesunu k obnovitelné energii. Je tedy třeba uskutečnit společný zátěžový test jaderných elektráren ve všech zemích, ale následně musíme zvolit dlouhodobý přístup.

  Lena Ek, jménem skupiny ALDE. – Paní předsedající, obrázky masivního zemětřesení a tsunami v severovýchodním Japonsku jsou úděsné; myslíme na ty, kteří ztratili své domovy a své blízké a hluboce s nimi cítíme.

Samozřejmě vítáme balíček pomoci EU. Ve Fukušimě stále pracují zaměstnanci na místě jaderné elektrárny, aby zabránili dalšímu zamoření radiací, a to se musí samozřejmě řádně posoudit i v celé Evropské unii – včetně Bruselu.

Vítám zátěžový test navrhovaný Komisí, ale myslím si, že je třeba dodat, že nemůžeme provést jen zátěžový test založený na technologiích a zeměpisných podmínkách. Potřebujeme učinit dva další kroky. Jeden se týká bezpečnostní kultury, kde bylo samozřejmě nemožné počítat s četnými riziky. Druhý se týká institucionálního rámce, včetně dozoru nad vztahy mezi vnitrostátními regulačními orgány a jadernými společnostmi. Dále bychom neměli umožňovat orgánům, aby se kontrolovaly samy.

Konečně, když vyhodnocujeme dopady této zkázy, měli bychom svou diskusi založit na informacích a znalostech. Radikální opatření mohou být zapotřebí – myslím, že jsou zapotřebí. Ale jedno by mělo být jasné: musíme reformovat svou výrobu energie a místo ní se spolehnout na obnovitelnou energii a musíme to učinit nyní.

  Giles Chichester, jménem skupiny ECR. – Paní předsedající, dovolte mi, abych vyjádřil svůj obdiv vůči stoické japonské odolnosti tváří tvář těmto mocným silám přírody. Musíme mít na paměti výjimečnou sílu zemětřesení a tsunami.

Vítám preventivní zátěžové testy evropských jaderných elektráren a zároveň připomínám, že jaderný průmysl je již nejvíce regulovaným průmyslovým odvětvím, nejvíce dbajícím na bezpečnost na světě, a připomínám prohlášení učiněné dříve v tomto roce Sdružením západoevropských regulačních orgánů pro jadernou energii (WENRA) o tom, že nové reaktory budou ještě bezpečnější než reaktory stávající. Je užitečné si porovnat bezpečnostní záznamy uhelného, ropného a hydroenergetického průmyslu se záznamy jaderného průmyslu z hlediska nehod zahrnujících ztráty na životech.

Paní předsedající, vidím i jedno štěstí v tom strašném japonském neštěstí – zejména to, že stavební a obnovovací práce v této zemi, placené z bohatých zdrojů pojišťovnictví, by měly velice posílit japonské hospodářství, a to bude dobré pro zbytek světa.

Děkuji paní ministryni a panu komisaři za jejich uvážené připomínky a chci říci členským státům i všem ostatním: nepochybujte nyní o jaderné energetice, na to ji příliš potřebujeme.

  Rebecca Harms, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Paní předsedající, dámy a pánové, tato situace samozřejmě vyžaduje, abychom pomohli Japonsku, jak nejlépe můžeme a všemi prostředky, které máme k dispozici. Země zasažená takovou katastrofou, jaká postihla Japonsko, potřebuje veškerou možnou pomoc. Nicméně považuji za pozoruhodné, s jakou lehkostí snášíme chválu na japonské hrdiny. Domnívám se, že si dostatečně neuvědomujeme, že lidé, které nazýváme „hrdiny“, vědí lépe než kdo jiný, že riskují život a vážné zranění a že mnozí z těch, kteří bojují s tavením jaderného paliva ve Fukušimě, jsou již chodící mrtvoly. Japonci znají lépe než jakýkoliv jiný národ na světě, jakou zkázu může způsobit jaderná katastrofa. Jejich historii dominuje Hirošima a Nagasaki. Každé dítě v Japonsku zná dopady tavení jaderného paliva. Měli bychom si toto při diskusi o Japonsku uvědomit. Japonci znají lépe než kdokoliv jiný celou hrůzu spojenou nejen s touto situací, ale i s tím, co teprve přijde. Možná Ukrajinci, kteří v posledním čtvrtstoletí zažili devastaci části jejich země, mohou vedle Japonců jako jediní o tomto mluvit.

Podle mého názoru by se současné evropské diskuse, na rozdíl od těch před 25 lety, měly zaměřit na politické dopady zjištění, že ve svých vlastních zemích používáme technologii, která se může vymknout kontrole, nejen tím, že v určitých oblastech vyhladí minulost nebo zničí přítomnost, ale i tím, že záludně zasáhne i budoucnost všech těch, kteří žijí v sousedství těchto elektráren i ve vzdálenějším okolí. Nemyslím si, že tak činíme, když hovoříme o zátěžových testech, pane Oettingere. Musíme být mnohem upřímnější a měli bychom přiznat, že jsme zde v Evropské unii často museli řešit situace hraničící s tavením jaderného odpadu v elektrárnách, které provozujeme. Dovolte mi uvést krátký seznam: elektrárna Tihange v Belgii, Civaux ve Francii, Philippsburg v Německu, Kozloduj v Bulharsku, Paks v Maďarsku, Brunsbüttel v Německu, kde došlo k výbuchu vodíku, Forsmark ve Švédsku, Barsebäck ve Švédsku, Blayais ve Francii, Krümmel v Německu – to je seznam nejvýznamnějších nehod, k nimž z řady různých důvodů došlo po Černobylu a kdy jsme byli velice blízko tavení jaderného paliva.

Jak se máme stavět ke skutečnosti, že by k tavení jaderného paliva mohlo dojít v každé elektrárně, kterou provozujeme? Máme to řešit zátěžovými testy? Podle mého názoru jsou tyto testy relevantní pouze tehdy, pokud na jejich základě vyhotovíme plán stanovující, kterých elektráren a jakých konkrétních rizik se zbavíme nejdříve, až se k této vysoce rizikové technologii budeme obracet zády. Pokud je záměrem těchto zátěžových testů ujistit veřejnost a opět naznačovat, že u nás v Evropě nemohou nikdy nastat situace, které nyní zažívá Japonsko, pak se domnívám, že jsou tyto testy špatné. Ostatně bychom velice uvítali, kdybychom měli příležitost se vyslovit při rozhodování o tom, kdo zátěžové testy stanoví – tuto záležitost nemohou mít na starost samotní provozovatelé jaderných elektráren – a také kdo bude testy provádět a vyhodnocovat. Doposud zodpovědné orgány se příliš často obracely k problémům v evropských elektrárnách zády a schválily elektrárny, které nikdy neměly projít postupem posuzování shody, tak jak to dovolil Euratom například v případě elektrárny Belene a Mochovce.

  Bairbre de Brún, jménem skupiny GUE/NGL. – (GA) Paní předsedající, jako ostatní řečníci bych chtěla vyjádřit upřímnou soustrast lidem postiženým tragédií v Japonsku, tragédií, jež stále trvá. Musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom obyvatelům Japonska pomohli.

Pokud jde o ponaučení, které si musíme v Evropě vzít, je nyní nejaktuálnějším bodem na pořadu jednání samozřejmě otázka jaderné bezpečnosti, zvláště v souvislosti se „zátěžovými testy“, které mají být provedeny v jaderných elektrárnách v Evropě. To, co se přihodilo v Japonsku, má vážné dopady na budoucí energetickou politiku EU.

Humanitární katastrofa ukazuje na důležitost posunu k bezjaderné Evropě. Potřebujeme moratorium na jadernou energetiku a je zapotřebí podstatně investovat do udržitelné a obnovitelné energie. Také je nutno přezkoumat regulační systém jaderné bezpečnosti.

  Fiorello Provera, jménem skupiny EFD. – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, také chci vyjádřit své soucítění a obdiv k důstojnosti, statečnosti a soudržnosti, jakou projevují obyvatelé Japonska tváří v tvář katastrofě, jaká je z hlediska rozsahu a vážnosti pro svět neobvyklá. Chování japonských obyvatel je pro všechny skutečně inspirativní a Japonci si zaslouží naši pomoc.

Ponaučení, které si z této zkušenosti musíme vzít, je to, že je potřeba posílit evropský systém civilní ochrany užší koordinací akcí a větší dostupností lidí a prostředků tak, abychom mohli v případě katastrofy jednat rychle.

Pokud jde o využívání jaderné energie, bylo by chybou se při diskusi o tomto tématu nechat unášet emocemi spojenými se současnými událostmi: na to je to téma příliš důležité a je třeba k němu přistupovat vědecky. Je naprosto správné posílit bezpečnostní opatření u elektráren stávající a budoucí generace a odstavit ty, které jsou starší a více rizikové, ale musíme zabránit politickému zneužití a být obezřetní a pragmatičtí, jak řekl pan Brok. Měli bychom mít na paměti, že ve stejné fukušimské oblasti se při zemětřesení protrhla přehrada a způsobilo to mnoho ztrát na životech, ale nevede nás to k tomu, abychom rušili přehrady nebo nestavěli nové. Proto vyzývám k opatrnosti, pozornosti a otevřenosti vůči budoucnosti.

  Bruno Gollnisch (NI). – (FR) Paní předsedající, strašné neštěstí, které postihlo oblast Tōhoku na severovýchodě Japonska, přirozeně ve všech Evropanech vyvolalo soustrast a soucit. Vedle těchto pocitů se samozřejmě musíme účastnit záchranných akcí, protože, jak se domnívám, situace zdaleka není v Japonsku stabilizovaná. Japonsko je obdivuhodná země, velice důstojná, silná a odvážná, vědomá si svých povinností, nicméně stejně jako všude jinde i tam má byrokracie účinky, které mohou iniciativy paralyzovat.

Jedno z ponaučení, které je třeba si z této katastrofy vzít, je, že nejúčinnější pomoc v nouzi je nakonec ta, která přichází po moři. Samozřejmě to vyžaduje existenci dostatečného příslušenství poblíž.

Situace není stabilizována a mnoho lidí bez domova stále trpí zimou a hladem. Domníváme se, že ponaučení z této tragédie jsou následující: zaprvé, vždy se stane to nejhorší, nakonec se přihodí vždy to nejhorší. Titanik byl postaven jako nepotopitelná loď. Říkalo se o ní: „Ani sám Bůh ji nemůže potopit.“ Potopila se však při své první cestě, i přes své vodotěsné komory, protože inženýři nepředpokládali, že může dojít k trhlině takových rozměrů.

Vždy tedy dojde k tomu nejhoršímu, zemětřesení a tsunami, to byl samozřejmě ten nejhorší scénář. Nicméně dojde k dalším zemětřesením, dojde k velkému zemětřesení v Kantó, které očekáváme každou chvíli. Může nastat zemětřesení v Kalifornii, v Itálii nebo v Karibské oblasti. Jak bylo řečeno, musíme tedy na to být připraveni a posílit civilní ochranu.

Druhé a poslední ponaučení je, že přesto nesmíme podlehnout panice. Není možné po nás požadovat, abychom se vzdali jaderné energie, protože radioaktivní odpad je nebezpečný, a zároveň nám říkat, že bychom měli přestat používat fosilní paliva, protože CO2 se uvolňuje do atmosféry. Bude třeba si vybrat.

  Sandra Kalniete (PPE). – (LV) Paní předsedající, neštěstí, které postihlo obyvatele Japonska, je nesmírné. Chtěla bych, aby bylo zaznamenáno mé hluboké soucítění s rodinami postižených a mrtvých a s jejich blízkými. Ušlechtilost a vyrovnanost obyvatel Japonska v tomto utrpení si zaslouží ten největší respekt a je příkladem celému světu. Japonsko čelí naléhavému úkolu obnovit svá zničená území, což bude vyžadovat významné finanční prostředky, včetně soukromých investic. Proto vyzývám, aby bylo na summitu Evropské unie a Japonska naplánovaném na 25. května přijato rozhodnutí zahájit jednání o dohodě o volném obchodu mezi Evropskou unií a Japonskem. Tato dohoda by měla přinést užitek oběma stranám; měla by oběma partnerům zajistit rovné podmínky přístupu na trh, jak v toku zboží a služeb, tak ve vztahu k zemědělským výrobkům. Dohoda o volném obchodu by se mohla stát jedním z nástrojů pro „třetí otevření“ Japonska, jak to obrazně popsal japonský předseda vlády, pan Kan. Neštěstí vyvolané tsunami v jaderné elektrárně Fukušima vyvolalo vážný poplach po celém světě. Musíme se sklonit v úctě a vděčnosti k hrdinům, kteří pracují v ohrožení vlastního života na stabilizaci situace v jaderném reaktoru. Zkušenost, kterou nyní získávají japonští inženýři a znalci jaderné energetiky v oblasti předcházení nehodám, je jedinečná. Je důležité, aby se svět z této zkušenosti poučil. Zkušenost z Fukušimy musí sloužit lidem tím, že se stane základem pro testování jaderných elektráren a pro rozvoj lepších bezpečnostních kritérií. Závěrem chci opět potvrdit, že Evropská unie musí učinit vše, co je v jejích silách, aby pomohla Japonsku, jednomu z našich nejbližších partnerů. Děkuji vám.

  Nessa Childers (S&D). - Paní předsedající, po tragických událostech, které se udály v Japonsku před 12 dny, se objevila dvě témata. Prvním byla japonská reakce, jež byla z hlediska strukturální připravenosti ve městech, rychlé reakci pohotovostních jednotek a inspirativní nezlomnosti prokázané obyvateli Japonska příkladná a měla by být vzorem pro ostatní země, ve kterých existuje riziko zemětřesení. Druhým tématem však byl radioaktivní spad z Fukušimy, což je složitější.

Japonsko se z těchto událostí bezpochyby rychle poučí, Evropa si však musí také vzít ponaučení a v naší reakci je možné se zaměřit na dvě oblasti. První je bez pochyby zajistit bezpečnost jaderných elektráren, které jsou v provozu v EU. Vítám plány na testy a chtěla bych zdůraznit, že musí vyústit ve společná pravidla členských států pro bezpečnost jaderných elektráren a pro skladování vysoce toxického jaderného odpadu. To je zvláště důležité v mém volebním obvodu ve východním Irsku. Největší množství tohoto materiálu je uskladněno v jaderné elektrárně Sellafield v Anglii, pouze 280 kilometrů od irského hrabství Louth.

Naše druhá odpověď by se měla týkat budoucnosti jaderných elektráren jako celku. V tomto ohledu je třeba se shodnout na jasném zastavení výstavby nových jaderných elektráren. Pro zajištění stálé dodávky dostatečné energie pro EU musí být také schváleny investice do výroby obnovitelné energie a zvýšená energetická účinnost.

  Johannes Cornelis van Baalen (ALDE). - Paní předsedající, schvaluji slova svých kolegů z Delegace pro vztahy s Japonskem – pana Gollnische a paní Kalnieteové –, slova vyjadřující respekt a soucítění s Japonci. Musíme se však také poučit, a to znamená, že tato potenciální jaderná katastrofa by měla mít mezinárodní rozměr. Musí existovat absolutní transparentnost. Musíme zjistit, proč se nepřihlíželo k varování Mezinárodní agentury pro atomovou energii; o tomto varování neproběhla diskuse. Měli bychom zjistit, co se stalo.

Souhlasím se všemi ostatními, kteří tvrdí, že bychom měli spojit své síly při rekonstrukci. Dohoda o volném obchodu má tedy zvláštní význam a měli bychom ji uzavřít co možná nejdříve.

  Mirosław Piotrowski (ECR). – (PL) Paní předsedající, jakožto člen Delegace pro vztahy s Japonskem Evropského parlamentu bych chtěl nejdřív vyjádřit svůj soucit a solidaritu s japonským národem vystaveným této obrovské katastrofě. Vyžádala si bezmála 10 000 lidských životů, přes 16 000 lidí se postrádá a tato čísla se neustále mění. Zemětřesení a tsunami způsobilo nepředstavitelné škody. Ztráty se již odhadují na 300 miliard USD.

I když Japonsko nepožádalo Evropskou unii o pomoc, nemůžeme tváří v tvář tak závažné tragédii zůstat nečinní. Největší obavy vyvolává poškození jaderné elektrárny ve Fukušimě. Podle názorů některých odborníků je situace vážná a může vyústit v opakování toho, to se přihodilo po Černobylu. Prohlášení maďarského předsednictví a paní Ashtonové ohledně humanitární a odborné pomoci by se co nejdříve mělo proměnit v činy v úzké spolupráci s japonskou vládou.

  Claude Turmes (Verts/ALE). – (DE) Paní předsedající, ještě před 14 dny napsala japonská společnost Toshiba a ostatní společnosti, které postavily jaderné elektrárny, ve svých reklamních brožurách, že mají nejbezpečnější jaderné elektrárny na světě – to k tvrzení, že my v Evropě máme jistě nejbezpečnější atomové elektrárny.

Domníváme se, že tato mimořádně závažná a tragická nehoda v Japonsku by měla jasně ukázat, jak absurdní je porovnávat jaderné elektrárny s větrnými farmami, energetickou účinností nebo slunečními elektrárnami, když se diskutuje o boji proti změně klimatu. Navíc, tato myšlenka ohledně technologií s nízkým objemem emisí CO2 je jednoduše špatná. Je třeba se dívat na celkové riziko všech technologií. Moje první konkrétní otázka na vás, pane Oettingere, je následující: není nejvyšší čas, abyste do plánu pro energetiku do roku 2050 zahrnul alespoň jeden scénář, který by jednoduše ukázal, čeho dosáhneme spojením 100 % obnovitelné energie s energetickou účinností? To je to nejmenší, co evropští občané očekávají.

Pokud jde o zátěžové testy, podporujeme je, ale musí být povinné a musí být evropské. První zátěžový test bank byl přesmíru manipulován vnitrostátními orgány a v důsledku bylo vyloučeno několik bank. Museli jsme uskutečnit druhé kolo zátěžových testů, abychom věci napravili. Druhým klíčovým prvkem je „nezávislý odborný posudek“. Paní Lauvergeonová ze společnosti Areva a pan Teyssen ze společnosti E.ON, úředníci Euratomu z Komise, odborníci na jadernou energetiku z Vídně a samozřejmě všechny vnitrostátní dozorčí orgány v oblasti jaderné energetiky, ti všichni jsou předpojatí. Ani vnitrostátní orgány nepřipustí, že bezpečnostní testy vykonané před šesti měsíci již nejsou správné. Jinými slovy, potřebujeme nezávislé odborníky. Jinak se vystavujete nebezpečí, že uslyšíte pouze předpojaté názory.

Mám již jen jednu poznámku. Doporučoval bych být opatrný, pane Oettingere, když ukazujete na pana Sarkozyho jako na velkého vítěze v boji za celosvětovou jadernou bezpečnost. Na vašem místě bych byl o něco zdrženlivější.

  Sabine Wils (GUE/NGL). – (DE) Paní předsedající, Japonsku stále hrozí tavení jaderného paliva. Radiace z jaderné elektrárny ve Fukušimě dramaticky stoupá. Je to další hrozná ukázka toho, jak je nemožné kontrolovat jadernou energii. Proto vyzýváme k okamžitému upuštění od jaderné energetiky. Ta plní pokladny energetických společností, ale když dojde k neštěstí, platí za ně lidé. Z tohoto důvodu musí EU okamžitě provozovatelům jaderných elektráren uložit povinné ručení. Musí být dostatečně pokryty veškeré škody na zdraví, majetku a ostatních aktivech ve všech členských státech. Evropská unie by konečně měla zastavit propagování jaderné energetiky a ukončit platnost Smlouvy o Euratomu. Miliardové částky od daňových poplatníků se stále nalévají do nebezpečných, vysoce rizikových technologií a bezpečné alternativy, jako obnovitelné energie, jsou dosud nedostatečně financovány.

  Mario Mauro (PPE). - (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, myslím, že by byla vážná chyba, kdybychom tuto debatu vedli jako soudní proces proti rizikům moderní doby. Musíme uznat, že věda a technologie nám umožňují žít déle, za lepších podmínek, žít s jistějšími vyhlídkami, a vzít v úvahu, že se zlepšily podmínky potravinové bezpečnosti, že se zlepšily podmínky systémů sociální péče, že se zlepšily podmínky našeho světa hledícího do budoucnosti, a to právě proto, že tento svět mohl používat a využívat vědu a technologii.

Toto stanovisko samozřejmě není bez rizik, ale tato rizika můžeme překonat, pokud dokážeme spojit síly a řešit problémy, kterým každodenně čelí mezinárodní společenství. Zvláště pan Brock to správně vystihl, když řekl, že v našem vztahu k věcem existuje tajemství, díky němuž si uvědomujeme, že neovládáme vše, že ať už jsme dosáhli jakéhokoliv pokroku, neznáme odpověď na všechny problémy, které před lidi staví příroda a síla tohoto zemětřesení nám přesně toto připomíná. Je velice pravděpodobné, že nižší úroveň vědy a technologií vedla před nedávnou dobou, nebo před 100 lety, například v Messině, k událostem, které měly za následek více než 100 000 obětí na životech i při mnohem menší intenzitě zemětřesení.

To by nám mělo dát jasný signál pro budoucnost: věda a technologie jsou nástroje a vyplatí se jich plně využívat. A v rámci naší společné práce, kterou konáme jako orgány, se tedy vyplatí rozhodnout, zda v současnosti máme řešení pro to, jak v budoucnosti pokračovat následně po dnešním atomovém věku, nebo zda musíme nadále brát tyto nástroje v úvahu v dlouhodobém výhledu, abychom umožnili další rozvoj, který všichni potřebujeme.

Dnes jsme však vyzýváni, abychom učinili něco zcela jiného, zejména abychom začali jednat v souvislosti s bolestí a potřebami jednoho národa. Moc o tom v tomto Parlamentu neslyším, protože jsme všichni zaujatí politickou diskusí, která se snaží předčasně řešit problémy, které nejsou na pořadu dne.

  Daciana Octavia Sârbu (S&D). – (RO) Paní předsedající, krize, jež se nyní v Japonsku vyvíjí, vyvolává obavy ohledně bezpečnosti jaderných elektráren po celém světě. Je naší povinností se ptát sebe sama, nakolik odolné a bezpečné jsou jaderné elektrárny postavené na našem území.

Pocházím z Rumunska a občané mé země mají oprávněné obavy, pokud jde o bezpečnost jaderné elektrárny Cernavodă, zvláště když se v poslední době v tisku objevilo na toto téma mnoho pochybností.

Pevně věřím, že nejenom v Rumunsku, ale i v řadě členských států by široká veřejnost ráda věděla, zda jsou přiměřeně ochráněni v případě přírodních katastrof, jež by mohly mít dopad na jaderné elektrárny.

Minulý týden Německo rozhodlo, že provede podrobnou kontrolu svých systémů výroby jaderné energie. Ve světle událostí v Japonsku je naprosto nutné uskutečnit naléhavý přezkum bezpečnostní situace v jaderných elektrárnách po celé Evropské unii. Všechny členské státy by měly nad těmito elektrárnami vykonávat přísnou a naprostou kontrolu.

Evropská komise musí nejen zajistit, že bude směrnice o jaderné bezpečnosti řádně prováděna, ale společně s příslušnými orgány ve členských státech stav těchto jaderných elektráren i zblízka monitorovat.

Tragická situace v Japonsku nás opět upozorňuje na to, že musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom vytvořili mechanismy rychlé reakce pro řešení katastrof.

  Charles Goerens (ALDE). - (FR) Paní předsedající, pár slov o Japonsku. Zaprvé, musíme udělat vše pro to, abychom ulevili v utrpení obyvatelům Japonska, kteří si zaslouží veškerý náš soucit a solidaritu.

Zadruhé, ke dvěma přírodním katastrofám – zemětřesení a tsunami – se přidala třetí katastrofa, tentokrát jaderná, a tedy zapříčiněná člověkem. Vše, co o této otázce bylo řečeno, lze shrnout do jednoho výrazu: přerušení vývoje. Ano, stojíme před změnou paradigmatu, kterou lze stručně vyjádřit ve dvou otázkách: co máme změnit a, zadruhé, co můžeme změnit nejdříve v oblasti výroby energie?

Můžeme si být jisti, že pokud by nám takříkajíc došla fosilní paliva a jaderná energie, velice rychle bychom si mohli udělat přesnější představu o potenciálu rozvoje obnovitelných energií. Očekáváme od Evropské unie, že v této otázce svou strategii upraví. Aby se tak stalo, potřebuje Unie vizi, silnou vůli a podrobný plán.

  Bas Eickhout (Verts/ALE). - (NL) Paní předsedající, chtěl bych nejprve poblahopřát panu Oettingerovi k dobrému začátku. Skutečně jste se minulý týden vydal bleskově vzhůru, ale od té doby jste se zase, zdá se, snesl dolů. Nyní však opravdu musíte toto vyřešit a vyjasnit své stanovisko, protože minulý týden jste řekl, že bychom měli debatovat o Evropě bez jaderné energie. Od té doby jste to nezopakoval, přestože by toto mělo být předmětem naší nynější diskuse. Čas a opět mnoho studií, vědeckých studií, ukázaly, že můžete dosáhnout svých environmentálních cílů bez používání jaderné energie. Je možné, aby celá Evropa fungovala pouze s udržitelnou energií. To by mělo být předmětem naší dnešní debaty.

Být pro nebo proti jaderné energii je věcí politické volby. Neměli bychom muset zdůvodňovat, proč jsme proti jaderné energii. Důvody by měli uvést ti, kteří jsou pro jadernou energii. Proto jsou důležité zátěžové testy.

Mám na vás dvě otázky, pane Oettingere, dvě důležité otázky. Především: jakým způsobem stanovíme kritéria? Jak zajistíme, aby byla nezávislá? Zadruhé, co se stane, když některá jaderná elektrárna zátěžovým testem neprojde? Co pak bude následovat?

PŘEDSEDAJÍCÍ: Libor ROUČEK.
Místopředseda

  Lena Kolarska-Bobińska (PPE). – (PL) Pane předsedající, pane komisaři, události v Japonsku se nás všech hluboce dotkly. Vzdáváme hold lidem, kteří – v nebezpečí života – řeší dopady tří událostí, které nastaly zároveň – zemětřesení, tsunami a nehoda v jaderné elektrárně. Vzbudily velké soucítění a při tom také vyvolaly diskusi, které jsme nyní v Evropě svědky, o budoucnosti jaderné energetiky a o evropské energetické strategii. Nedávno jsme schválili energetickou strategii pro Evropu do roku 2020. V této chvíli je tato strategie v jistém smyslu oslabena, i když v ní jadernou energii akceptujeme. Tvrdíme v ní, že by tato energie jednoduše měla splňovat přísné bezpečnostní podmínky. Nicméně jde o přijatelnou část energetického mixu řady zemí.

Zdá se mi, že by tato diskuse měla také zlepšit evropskou spolupráci v oblasti energetiky – a o to jsme ve své zprávě žádali. Dnes musíme nejenom zlepšit bezpečnostní podmínky, musíme také posílit Evropské společenství pro atomovou energii a vydat se směrem k Evropskému energetickému společenství. Evropská komise musí vyvíjet nátlak na lepší spolupráci mezi členskými státy a na zevropštění jaderné politiky. Zátěžové testy by neměly být dobrovolné – některé země je uskuteční, pokud budou chtít, jiné ne. Musí to být součástí utváření toho, co by mělo nakonec představovat společnou politiku v oblasti jaderné energie.

Měli bychom také podporovat nové technologie. Celá evropská energetická strategie je založena na decentralizaci a diverzifikaci. V tom případě bychom měli přemýšlet o podpoře malých a středně velkých jaderných reaktorů. Stojí méně, sestávají z modulů a důsledkem toho mohou být snáze testovány z hlediska bezpečnosti. Možná bude tato forma přijatelnější pro veřejné mínění, protože tento typ energie nebudeme moci zcela zrušit.

  Zigmantas Balčytis (S&D). - (LT) Pane předsedající, Japonsko zažilo přírodní katastrofu nepředstavitelné síly a jadernou havárii. Obyvatelé Litvy aktivně shromažďují finanční prostředky a pokouší se veškerým možným způsobem přispět k pomoci obětem v zemi. Pamatujeme si a vždy si i pamatovat budeme na bolestné následky jaderné katastrofy v Černobylu, které obyvatelé tohoto regionu stále pociťují i po třech desetiletích. Neštěstí v Japonsku nás nutí, abychom znovu zvážili otázku jaderné bezpečnosti. Nemůžeme mít kontrolu nad přírodními pohromami, měli bychom tedy alespoň zajistit, aby přírodní katastrofy nezpůsobovaly dodatečné a zvláště nepříjemné jaderné havárie. Souhlasím s přezkumem stávající infrastruktury a s vytvořením nových možností, ale musíme důkladně prozkoumat, co se přihodilo v japonské jaderné elektrárně, zejména ve světle předchozí události v Černobylu. Musíme dosáhnout závěrů a přijmout opatření, která nám umožní významně posílit jadernou bezpečnost po celé Evropě.

  Chris Davies (ALDE). - Pane předsedající, mé obavy ve věci jaderného průmyslu zastínily obavy ze změny klimatu a nyní se domnívám, že jaderná energetika nám může pomoci při našem boji proti globálnímu oteplování. Bylo tomu tak před událostmi v Japonsku a je tomu tak i nyní. Samozřejmě si musíme vzít ponaučení. Existují problémy s koncepcí, nepřiměřenou regulací, nedostatečnou nezávislostí a samozřejmě: nestavte jaderné reaktory v oblastech, kde dochází k zemětřesením.

Ale žijeme ve světě rizik; v našich městech jsou chemické továrny, všechny představují obrovská potenciální rizika, žijeme s nimi. Po desetiletí dochází ke strašným vlakovým neštěstím; důsledkem toho však není uzavření železnic. Bereme si ponaučení; používáme je a zlepšujeme bezpečnost. To musíme udělat i s jaderným průmyslem.

  Romana Jordan Cizelj (PPE). - (SL) Pane předsedající, pokud to myslíme s našimi cíli v oblasti klimatu vážně, pak zůstane jaderná energie součástí našeho energetického mixu. Proto nesmí být naše diskuse ideologické. Především potřebujeme odpovědi na četné otázky, jako například na to, jaký byl hlavní důvod neštěstí a jak mu šlo zabránit? Selhaly systémy zodpovědnosti, provádění a dozoru? Byla bezpečnostní kultura v jedné z jaderných elektráren slabá? Jaké jsou možnosti bezpečnějšího skladování spotřebovaného jaderného paliva? Byl regulační orgán příliš slabý na včasnou akci? A tak dále. Na tyto otázky potřebujeme znát odpovědi a pak budeme moci přijmout zodpovědná politická opatření.

Co to ve skutečnosti znamená, přijmout zodpovědná politická opatření? Musíme dosáhnout sociální dohody o přijatelných technologiích, zejména o roli jaderných elektráren. Musíme zajistit, aby byla prováděna zásada „bezpečnost na prvním místě“. Musíme sestavit legislativní rámec, který by poskytl odpovídající finanční a lidské zdroje pro bezpečný provoz komplexních technologií. Musíme usnadnit rozvoj vynikajících a nezávislých odborníků na jadernou energetiku, neustálou odbornou přípravu v této oblasti a přesun znalostí ze starších na mladší generace. Musíme posoudit kompetenci a nezávislost regulačních orgánů, které hrají klíčovou roli při zajišťování kultury bezpečnosti, a musíme zajistit bezpečnou likvidaci vysoce radioaktivního odpadu a spotřebovaného jaderného paliva.

Na závěr bych chtěla zmínit společná bezpečnostní kritéria. Dnes všichni souhlasíme s tím, že je skutečně potřebujeme, ale vzpomeňte si na rok 2009, kdy jsme diskutovali o směrnici o jaderné bezpečnosti. I tenkrát Evropský parlament potvrdil společná evropská kritéria, která Rada bohužel neschválila. V té době Evropský parlament dokázal, že jedná správně. Myslím si tedy, že je nejvyšší čas, aby byly Evropskému parlamentu přiděleny větší pravomoci v oblasti jaderné energie, a musíme dosáhnout interinstitucionální dohody, abychom měli pravomoc v této oblasti spolurozhodovat.

  Ildikó Gáll-Pelcz (PPE). – (HU) Pane předsedající, zaprvé bych chtěla vyjádřit svou hlubokou soustrast, za druhé úctu k obyvatelům Japonska a japonskému národu a zatřetí svůj největší obdiv a uznání vůči japonským hrdinům, kteří v této chvíli pracují v elektrárně. Stala se tragédie, která bude navždy zapsána do historie Japonska a světa. Země postižená katastrofou požádala o pomoc Evropské unie v rámci předběžné koordinace pomoci nabízené členskými státy.

Rychlá reakce Komise byla potěšující, stejně jako to, že Komise potvrdila, že poskytne veškerou možnou pomoc Japonsku a téměř půl milionu lidí pobývajících v dočasných přístřeších po ničivém zemětřesení a tsunami. Pevně věřím, že navíc musí být učiněno vše pro zamezení následkům neštěstí a obnovu životních podmínek. Zároveň bych však chtěla vyslovit názor, že není šťastné srovnávat tento druh tragédie a podobná neštěstí s používáním jaderné energie. Jaderné elektrárny však musí být přirozeně vybaveny těmi největšími bezpečnostními systémy a musí pak být neustále kontrolovány v souladu s těmi nejpřísnějšími předpisy.

Návrh Komise zorganizovat širokou evropskou konzultaci je třeba uvítat. Rovněž podporuji – protože se domnívám, že je to zapotřebí –, aby Komise připravila pokyny, které by položily základy dobře fungujícího bezpečnostního systému koordinovaného na evropské úrovni a zaručily stálou bezpečnou výrobu jaderné energie v budoucnosti. Chování japonského lidu je příkladné a je pro nás vzorem. Jsem pevně přesvědčena o tom, že si zaslouží veškerou pomoc. Děkuji, pane předsedající.

  Edit Herczog (S&D). – (HU) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, dnes jsme všichni tak trochu Japonci. I uprostřed přírodní katastrofy musíme připustit, že jaderná bezpečnost má lidskou tvář. Plánování, výstavba, provoz, demontáž a – jako nyní ve fukušimské elektrárně – řešení nehod jsou zkouškou síly lidských znalostí a obětavosti. Evropský zátěžový test je pro nás důležitým krokem pro naplánování si toho, co bylo doposud směrem do budoucnosti nepředstavitelné. Pane komisaři, nejlépe vzdáme fukušimským pracovníkům hold, jestliže do evropského odborného a politického rozhodování zapojíme evropské experty. Tito pracovníci v jaderné energetice, jejichž oddanost a znalosti jsou nepostradatelné, by se měli na procesu podílet.

Je velice důležité, aby byly znalosti v oblasti jaderné energetiky ve střednědobém horizontu zachovány a šířeny, protože jde o skutečnou záruku bezpečnosti. Navíc bych chtěla opět upozornit na to, co řekla paní Ulvskogová. Jaderný výzkum a rozvoj musí přinést lepší odpovědi než doposud, pokud jde o způsob zpracování jaderného odpadu a jeho všudypřítomné 60leté historie. Děkuji za pozornost.

  Paul Rübig (PPE). – (DE) Pane předsedající, chtěl bych poděkovat panu komisaři Oettingerovi, že k této otázce přistupuje tak vážně a zodpovědně.

Měli bychom zvážit, zda by nemělo být Sdružení západoevropských regulačních orgánů pro jadernou energii (WENRA) povýšeno na pozici evropského regulačního orgánu pro 27 členských států. Měli bychom si rozmyslet, zda by normy Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA) měly být právně závazné a zda by tento nový regulační orgán měl dostat pravomoc nařídit okamžité zastavení provozu v případě nedodržování norem. Měli bychom rovněž zvážit, zda reformovat smlouvy o Euratomu z hlediska bezpečnostních předpisů, i pokud jde o otázku pokrytí nákladů na odstavení z provozu a konečné uskladnění, kterou je třeba nyní vyřešit.

Domnívám se, že jde o citlivé téma. Musíme využít příležitosti zde v Evropě a provést vzájemné hodnocení a ustanovit nejmodernější normy, aby nebylo dále ohrožováno zdraví obyvatel.

  David Martin (S&D). - Pane předsedající, samozřejmě vítám rychlou pomoc, kterou jsme poskytli Japoncům v jejich nouzi, a vítám a sdílím vyjádřený soucit s japonskými obyvateli. Nicméně, nemohu si pomoci, upřímnost našich komentářů o solidaritě poněkud tlumí jednání některých členských států.

Čtu v novinách, že španělská vláda naléhá na to, aby bylo zboží z Japonska podrobně kontrolováno z hlediska radiace; že nizozemská vláda varovala pracovníky v přístavech, aby zacházeli obezřetně se všemi kontejnery z Japonska; že francouzská vláda vyzvala ke kontrole veškerého dovozu; a že německé úřady požadují náhodné kontroly veškerého zboží z Japonska, včetně automobilů. Toto zboží opustilo Japonsko před dvěma nebo třemi týdny – a v některých případech před dvěma nebo třemi měsíci – před zemětřesením.

Takové jednání vyjadřuje málo solidarity a soucítění a chci požádat Radu a Komisi, aby se pokusily jednat se členskými státy a řekly jim, že pokud skutečně chtějí vyjádřit svou solidaritu, neměly by takto panikařit.

  Fiona Hall (ALDE). - Pane předsedající, jsem překvapená, že se zdá pan komisař tolik optimistický ohledně toho, že za pár dní bude situace ve Fukušimě pod kontrolou, když odborníci na jadernou energetiku mluví o týdnech a měsících; mezitím elektrárna stále vyzařuje radiaci, která se nadále dostává do dodávek potravin i vody.

Vítám výzvu k zátěžovým testům, ale ty nevyřeší důležitější záležitosti. Otázkou je: chceme přijmout narůstající rizika jaderné energetiky ve světě, kde stále více dochází ke komplexním přírodním katastrofám a extrémním událostem spojeným s počasím? Bezpečnost jaderných reaktorů zkrátka nemůže být plně zaručena v případě katastrofy velkého rozsahu jakéhokoliv rázu, při které dochází k mnoha poruchám, přerušení dodávek elektřiny, vody, komunikací, omezení fyzické dostupnosti. Otázkou je: skutečně chceme podstupovat takové riziko, když máme jiné alternativy?

  João Ferreira (GUE/NGL). – (PT) Pane předsedající, chtěli bychom zde vyjádřit naši plnou solidaritu s japonským lidem a rovněž vyjadřujeme svou soustrast s oběťmi neštěstí, které zemi postihlo.

Víme, že toto neštěstí vyvolalo vážné nehody v jaderné elektrárně ve Fukušimě, jejichž následky nejsou ještě plně známy. Je pravda, že nehody v reaktorech této elektrárny byly důsledkem kombinace vysoce nepravděpodobných faktorů; nicméně k této kombinaci došlo a potenciálně by to mohlo nastat i v jiných jaderných elektrárnách.

Proto si musíme z toho, co se děje ve Fukušimě, vzít důležité ponaučení. Je naléhavě nutné přezkoumat, a v případě potřeby upravit nadbytečnosti v bezpečnostních systémech elektráren, zejména s ohledem na chladicí systémy.

Je nezbytné opětovně prověřit umístění stávajících jaderných elektráren, zejména pokud jde o riziko zemětřesení a tsunami. Nicméně je také potřeba vést ve společnosti širokou diskusi o energetické otázce, o našich současných a budoucích potřebách a jak je lze uspokojit, jak přehledně a zasvěceně řešit rizika, dopady, potenciál a omezení různých zdrojů energie.

  Oreste Rossi (EFD). - (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, zaprvé bych chtěl vyjádřit svou solidaritu s obyvateli Japonska, které postihla tak těžká katastrofa. Bylo překvapivé zjistit, že japonská technologie nedržela krok s událostmi, ke kterým v těchto oblastech neustále dochází. Udržovat v provozu technologicky zastaralou jadernou elektrárnu není jistě bezvýznamná záležitost a my bychom na základě toho měli uvažovat o evropském programu pro jadernou energii.

Nemůžeme si dovolit propadnout strachu a udělat dnes unáhlená rozhodnutí: potřebujeme obecnou dohodu o zabezpečení stávajících jaderných elektráren a o kontrole těch, které jsou ve výstavbě. Evropa musí pomoci japonskému lidu, nejen kvůli nouzové situaci, ale i kvůli pravděpodobné finanční krizi spojené s touto strašnou katastrofou.

V krátké době musí být učiněny kroky pro řešení hospodářského zpomalení v Tokiu a pravděpodobných dopadů na země, jež jsou s Japonskem nejvíce spojeny. Neměli bychom zapomínat, že již před tímto neštěstím byla vláda slabá a bez většiny v horní sněmovně, což znamená, že by v blízké době mohlo dojít k vládní krizi.

  Angelika Werthmann (NI). – (DE) Pane předsedající, chtěla bych nejprve vyjádřit své soucítění se všemi, které postihla tato ničivá událost. Tragická nehoda v Japonsku vedla k jaderné katastrofě, jež je nyní nám všem známa. Evropa reagovala relativně rychle a jednotně a doufejme, že všichni zastánci jaderné technologie jsou si již vědomi toho, že radioaktivita nezná národních hranic a že příroda neuznává bezpečnostní normy, ať už jsou jakkoliv přísné. Zažili jsme Černobyl – s nezdařeným takzvaným zátěžovým testem – a nyní máme Fukušimu. Je na čase, aby příznivci jaderné energie postavili blaho a zdraví lidí a přírodní prostředí nad všechny finanční zájmy. Měli bychom zvážit postupné zastavení provozu po celé Evropě a podporovat obnovitelné energie.

  Alajos Mészáros (PPE). – (HU) Pane předsedající, tsunami následující po zemětřesení v Japonsku bylo přímým důvodem neštěstí v jaderné elektrárně, z něhož se především stala záležitost bezpečnosti jak pro odborníky, tak pro veřejnost. Proto bylo učiněno správné rozhodnutí, aby naše jaderné elektrárny v provozu podstoupily přísné testy. Je jasné, že potřebujeme obsáhlou a důkladnou debatu, abychom dosáhli rozumného rozhodnutí ohledně budoucnosti jaderné energie. Musíme si také být vědomi toho, že po hrozné tragédii tohoto rázu budou mít lidé větší obavy, a právě proto musíme zajistit poskytování objektivních a pravdivých informací a zpřísnění bezpečnostních opatření.

Nicméně bych rád zdůraznil, že jaderné elektrárny v Evropě jsou vystaveny zcela odlišným faktorům životního prostředí než v Japonsku. V Evropě nehrozí nebezpečí tsunami ani tak silného zemětřesení, proto z této nešťastné tragédie nelze učinit přímé závěry. Naše stavby jsou připraveny na potenciální úder a jaderná energie může i v budoucnosti zůstat nedílnou součástí našich energetických zdrojů. Konečně bych chtěl vyjádřit svůj soucit a úctu k našim japonským přátelům. Děkuji vám.

  Günther Oettinger, člen Komise. – (DE) Pane předsedající, vážení poslanci, pozorně jsem poslouchal vaše příspěvky a chtěl bych vám poděkovat za objektivitu, kterou jste prokázali, jak ve vztahu k neštěstí, tak k jeho následkům. Slyšeli jsme projevy solidarity a soucitu i nabídky pomoci. K tomu nelze nic dodat. Pomáhá nám to v práci, kterou musí předsednictví Rady a Komise odvést.

Obecná otázka, o kterou tu jde, je reakce na katastrofu. Pokud se podíváme na Haiti a na Pákistán a ostatní místa, kde nedávno došlo k přírodním katastrofám, pak se domnívám, že sdělení Komise o důraznější evropské reakci na katastrofy, které schválila Rada v prosinci minulého roku, ukazuje, kudy dál. Musíme zlepšit spolupráci v rámci postupů reakce na katastrofy na evropské úrovni a musíme k tomu vyčlenit přiměřené finanční a lidské prostředky a rovněž musíme koordinovat úsilí na evropské úrovni. Nepochybuji o tom, že paní Georgievová předloží během tohoto roku Parlamentu a Radě konkrétní návrhy.

Pokud jde o energetickou politiku v Evropě a o ponaučení, jež je třeba si vzít z nových zpráv přicházejících z Japonska, domnívám se, že se musíme nejdříve poctivě podívat na fakta a skutečnost. Dovolte mi, abych uvedl příklad německé vlády a jejích koaličních stran; připomínám, že jsem členem jedné z těchto stran. Naše vláda oznámila významný posun. Sedm jaderných elektráren se nyní v Německu odstavuje. Tyto kroky byly kritizovány za to, že „nejsou příliš důvěryhodné“, nebo že jsou „typickou ukázkou německého strachu“. Myslím, že je třeba pamatovat na to, že respektování různých názorů by mělo být základem diskusí. Chci vyjádřit svůj respekt vůči Parlamentu, který před několika lety jasně podpořil trvalé používání jaderné energie v evropském energetickém mixu, ale který bezpochyby začal své stanovisko přehodnocovat. Zadruhé, chci vyjádřit svůj respekt vůči regulačním pravomocem EU. Znovu jsem velice pečlivě přečetl Smlouvu o Euratomu a také si zblízka prostudoval směrnici o jaderné bezpečnosti, schválenou Radou a Parlamentem v červnu předminulého roku. Směrnice činí mnoho formálních doporučení ohledně orgánů, jež mají být vytvořeny, ohledně informování a povinností podávat zprávy, ale příliš nenabízí nějaká konkrétní, věcná doporučení pro výstavbu nebo metody provozu, dokonce neuvádí ani ty nejobecnější údaje.

Jestliže Parlament dnes navrhne rozšíření evropských právních předpisů, jsem zcela připraven nečekat na zprávy od členských států v roce 2014 před předložením zprávy Komisi, ale budu naléhat na to, aby byla tato směrnice nejpozději do července letošního roku provedena do vnitrostátního práva – to je povinností členských států. Pak by bylo možné, poté co dostaneme další informace z Japonska a po komplexních zátěžových testech, zde v Bruselu během příštího roku – raději než později – diskutovat o návrhu Komise ohledně dalších, konkrétních, věcných požadavků pro jadernou bezpečnost.

Bylo řečeno, že musím „jednat rozhodně“. Dovolím si však nesouhlasit. Budu důsledný ve vztahu k tomu, které pravomoci mi evropští zákonodárci dali a které mi nedali. Když i v těchto dnech slyším kritiku od několika vnitrostátních vlád za příliš dramatické hodnocení situace a ponaučení, které si z ní máme vzít, zatímco jiní říkají, že je nejvyšší čas, abych začal rozhodně jednat, pak dávám přednost střední cestě. Vždy jsem se cítil na střední cestě nejlépe. Když vás kritizují obě strany, pak možná opravdu jednáte dobře.

Mnohé ze 143 evropských jaderných elektráren budou za deset let stále v provozu, a pokud si to současné vlády nerozmyslí, bude mnoho z nich, i když ne všechny, v provozu i v desetiletí následujícím. Je tedy v našem zájmu klást důraz na nejvyšší bezpečnostní úroveň, nové normy a další omezení rizik u těch jaderných elektráren, které budou ve střednědobém a dlouhodobém výhledu stále v provozu.

Zadruhé, vycházím z toho, že budou v Evropě vystavěny nové jaderné elektrárny pod záštitou členských států, jejich vnitrostátních parlamentů a vlád. Pokud vezmeme v potaz referendum, které se má konat v červnu v Itálii, pak uvidíme, co nás čeká, a já zjišťuji, že kromě Německa žádný ze třinácti členských států, které provozují jaderné elektrárny, nezměnil v této otázce svou politiku. Sleduji zblízka debaty na vnitrostátní vládní a parlamentní úrovni a v médiích.

Musíme pochopit, že i když jde o evropskou otázku, má také celosvětový rozměr. Je v našem zájmu zajistit provádění nejvyšších norem nejen na našich územích, ale také po celém světě, jelikož jaderná energie bude v příštích desetiletích využívána na celém světě. Z tohoto důvodu vítám...

(Reakce z publika)

Pane Turmesi, skutečně se snažím zůstat klidný a objektivní. Navrhuji vám, abyste činil to samé. Když mi říkáte, abych nedůvěřoval panu Sarkozymu, mohu jen říci, že jsem zcela přesvědčen, že on předloží tento bod k diskusi na zasedání G-20. To samo o sobě je velký úspěch: o této otázce se bude jednat ve fóru za přítomnosti Američanů, Číňanů, Rusů a ostatních, kteří již provozují jaderné elektrárny, plánují, že postaví nové, nebo povolili velkým průmyslovým koncernům, aby v jejich zemích jaderné elektrárny postavily. Proto se domnívám, že opětovné posouzení rizik a vyšší bezpečnostní normy jsou podstatné, bez ohledu na to, zda někdo je pro jadernou energii či proti ní, protože jaderná energie zůstane součástí naší globální budoucnosti.

(Reakce z publika)

Neměli bychom se také vracet k diskusím, které proběhly před dvěma lety. K tomu nejsem ten pravý partner do diskuse. Můžete vyjádřit své názory, až tu budou mluvit jiné lidé. Nedomnívám se, že se s touto otázkou obracíte na správného úředníka.

Dovolte mi, abych se zaměřil na otázku plánu pro energetiku do roku 2050 a na kritiky, které jsme slyšeli ohledně toho, že tento plán nedostatečně podporuje a financuje obnovitelné zdroje energie. V tomto případě podceňujete váhu svých vlastních usnesení, i když se snažíme sledovat a zaručit dodržování těchto rozhodnutí. 20 % energie, které bude získáváno z obnovitelných zdrojů energie již za pouhých devět let, ve skutečnosti odpovídá 35 % v rozhodující oblasti, v oblasti výroby energie, o kterou jde především. Jsme na dobré cestě získat 35 % elektřiny z obnovitelných zdrojů energie – a členské státy se na tom podílejí – a obnovitelné zdroje energie předběhnou ve výrobě energie jadernou energii a uhlí za čtyři nebo pět let. To znamená, že směřujeme k tomu, že obnovitelné zdroje energie budou nejdůležitějšími zdroji elektřiny v Evropě. Své návrhy a scénáře pro plán pro energetiku do roku 2050představíme na konci jara. Kromě roku 2050, který se může zdát vzdálený, jsou však jiná důležitá data – jsou to roky 2025 a 2030, jinými slovy období, které si vyžaduje investice do infrastruktury a výrobních kapacit právě nyní. Nechci se tu v tomto bodě konkrétně zavazovat, ale do roku 2030 jistě překonáme podíl 35 % obnovitelných zdrojů energie, dosáhneme hodnoty nad 40 % či dokonce 60 % nebo někde mezi tím. Pokud tomu tak bude, pak nebude nikdo moci říkat, že se obnovitelným zdrojům energie nedostalo dostatečné podpory; obnovitelné zdroje energie budou hrát rozhodující roli v energetickém mixu ještě během našeho života.

(Přerušení paní Harmsovou)

Paní Harmsová, hovořím o plánu pro energetiku do roku 2050, zatímco vy hovoříte o časovém plánu snížení emisí oxidu uhličitého. To jsou dvě rozdílné otázky. Nesnížili jsme cíle pro rok 2020. Zůstávají beze změny – 20 %, pokud budeme jednat sami, 30 %, pokud se k nám připojí jiné země. Takové bylo vždy stanovisko Parlamentu, Rady a Komise a taková je nabídka předložená světu. Nezměnila se. Nyní hovoříme o „obnovitelných zdrojích energie“, a v této oblasti dosáhneme více než 40 %. Vytvořili jsme tedy základ pro to, aby energetický mix již nebyl záležitostí pouze členských států, ale aby členské státy nesly 50% zodpovědnost, nebo o trochu větší. Zadruhé jsme také určili požadavky pro stanovení zásad udělování dotací a pro to, jakým způsobem mají být vytvořeny finanční a technické zdroje ve členských státech s naší pomocí.

Pane Turmesi, mohu vás ujistit, že ve scénářích bude vážně prozkoumáno to, co navrhovaly různé orgány, konkrétně posun ke 100% využívání obnovitelných zdrojů energie. Musíte se ovšem také podívat na právní předpisy, konkrétně na článek 194, který stanoví, že energetický mix je záležitostí členských států. Nepovažuji Lisabonskou smlouvu za Bibli, nicméně poskytuje mi parametry pro mou činnost, stanoví práva členských států. Tato práva si členské státy bedlivě střeží, ať už je to v Berlíně, Lucembursku, Paříži nebo Londýně.

Mám poslední připomínku. Velmi pozorně jsem poslouchal, co říkali pan Davies a pan Hall. Oba jsou členy stejné strany. Oba pocházejí ze stejného členského státu. Jak jsme však slyšeli, mají diametrálně odlišné názory. Respektuji to. Když malá strana ve velké zemi může vstřebat tak rozdílné názory, jaké vyjádřili tito vážení poslanci, a když ta samá strana byla proti jaderné energii ve své zemi před volbami, ale nyní po volbách s ní souhlasí, tak to i přesto respektuji. Ukazuje to však na ekologický, hospodářský a politický rozměr této otázky, vzhledem k němuž se stanoviska k ní budou vždy lišit. Část procesu je vždy ve své povaze globální.

  Enikő Győri, úřadující předsedkyně Rady. − (HU) Pane předsedající, pane komisaři, vážení poslanci, slibuji, že budu stručná. Soucit a chladná hlava jsou, jak se domnívám, dvě věci, které by nyní měly řídit naše jednání. Se soucitem můžeme pomoci Japoncům ve všem, co potřebují; můžeme je vyslechnout a začít jednat, kde to i oni považují za potřebné, a chladná hlava je potřeba k tomu, abychom přijali včas správná rozhodnutí ohledně naší vlastní budoucnosti. Neměli bychom rozhodovat o tak důležité otázce pod vlivem událostí. Jedna věc, jež je jistá, a nikdo v tomto Parlamentu to dnes nepopřel, je, že se musíme všemi svými silami snažit dosáhnout maximální bezpečnosti.

Je však naší povinností plně informovat občany, aby pochopili, o čem se diskutuje a kdy, o čem a jak rozhodujeme. Je velice důležité, abychom učinili závěry a vzali si ponaučení. Měli bychom přistupovat k událostem bez liknavosti, ale ani nejednat překotně a činit prohlášení, která za několik týdnů nebo měsíců nemusí nic znamenat. Pokud jde o zátěžové testy, jen bych chtěla zdůraznit, že na základě současných předpisů jsou dobrovolné. Někteří z vás se zmínili o změně právních předpisů, dnes platných rámců, což, jak pevně věřím, Evropská rada nevylučuje. Je potřeba toto vypracovat a předložit vhodný návrh. Není třeba spěchat, ale práce musí samozřejmě začít.

Pan komisař Oettinger také zdůraznil, že energetický mix spadá do vnitrostátní pravomoci. Každý členský stát svrchovaně rozhoduje o tom, jaké formy energie bude používat pro pokrytí svých energetických potřeb. Polovina členských států – polovina z hlediska velikosti – používá jadernou energii. Až budeme mít k dispozici odpovídající právní základ, budeme moci po každém požadovat bezpečnost, ale výběr provádějí a zodpovědnost nesou členské státy. V každém případě vítám, že Komise, jak uvedl pan komisař Oettinger, bude moci předložit zprávu do července 2011. Konečně, hodně hovoříme o výzkumu a vývoji, což je také základní kámen strategie Evropa 2020. Je naším úkolem vytvořit nejlepší možné podmínky pro výzkum a vývoj v Evropské unii. Samozřejmě zbývá v této oblasti ještě mnoho udělat. S pomocí výzkumu a vývoje bychom měli nalézt nejbezpečnější možné formy výroby energie, nejvíce šetrné k životnímu prostředí. Umožněme, aby věda sloužila lidem a jejich maximální bezpečnosti. Velice vám děkuji, pane předsedající.

  Předsedající. − Obdržel jsem jeden návrh usnesení1 předložený v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra (čtvrtek, 24. března 2011).

Písemná prohlášení (článek 149 jednacího řádu)

  János Áder (PPE) , písemně. – (HU) Nejdříve mi dovolte, abych vyjádřil svou upřímnou soustrast japonskému lidu a rodinám obětí v souvislosti s výjimečnou přírodní a průmyslovou katastrofou, ke které došlo před pouhými 12 dny. Japonská tragédie nám připomíná, že přírodní a průmyslové katastrofy mohou nastat kdekoliv a kdykoliv, dokonce i v Evropě. Otázkou je jen, kdy a kde k nim dojde. Právě proto se domnívám, že je důležité, aby měla Evropská unie v případě potenciální průmyslové katastrofy k dispozici odpovídající finanční nástroje k okamžité a účinné reakci a pro zmírnění škod. Úsilí EU zaměřené na prevenci je přirozeně velmi důležité, ale v současnosti nemá Evropská unie finanční nástroj, který by byl schopen splnit výše uvedené požadavky. Stačí si jen představit, co by se stalo, kdyby neštěstí postihlo nějaký členský stát v obtížné ekonomické situaci. Kromě ohromných sociálních a environmentálních dopadů by to vážně ovlivnilo rozpočet této země i evropské hospodářství. Podle mého názoru proto potřebuje Evropa nový plán pro pojištění proti katastrofám, který by se opíral o princip povinného pojištění a poskytl by další finanční zdroje ve výši 4 až 5 miliard EUR ročně z plateb potenciálních znečišťovatelů ovzduší, čímž by se zvýšila rychlá finanční pomoc v případě průmyslových katastrof. Kromě toho by přispěvovatelé mohli také využívat tohoto systému tím, že by se účastnili soutěží v oblasti bezpečnosti a ochrany životního prostředí, a tak by žádali o podporu v podobě investic z nevyužitých prostředků.

  Sergio Berlato (PPE), písemně. – (IT) Narůstající poptávka po energii vyžaduje diverzifikaci dodávky pomocí jiných zdrojů energie než ropa, jako jsou obnovitelné sluneční, větrné a jaderné zdroje energie.

Podle mého názoru nelze o výrobě energie z jaderných zdrojů diskutovat s tak rozjitřenými emocemi, jako se to nyní děje. Obávám se, že se ve skutečnosti obvyklí odpůrci jaderné energie, často financovaní ropnými společnostmi, pokusí využít událostí v Japonsku pro podporu energetické závislosti Itálie na ropě a jejích derivátech. Více než 8 000 lidí v Itálii a více než 350 000 lidí v Evropě zemře každý rok kvůli znečištění životního prostředí způsobeného spalováním ropných derivátů.

Kromě toho, pokud jde o identifikaci možných míst výstavby v oblasti, zdůrazňuji, že tato volba je podporována technickými a vědeckými směrnicemi vytvořenými odborníky, které správce přinutí k tomu, aby učinili to nejvhodnější rozhodnutí pro zajištění veřejné bezpečnosti a environmentální udržitelnosti. Doufám, že diskuse o zdrojích energie, které jsou alternativou k ropě, lze vést objektivně, aby měli evropští občané odpovídající a přesné informace a aby se zabránilo snadné manipulaci, což by ještě zvýšilo naši závislost na nestabilních zemích, které ropu těží.

  Rareş-Lucian Niculescu (PPE), písemně. – (RO) Sdílím pocity svých kolegů poslanců, kteří vyjádřili svou soustrast s Japonskem a jeho obyvateli po tragédii, kterou japonský lid prožívá. EU musí při zahájení a provádění programů rekonstrukce podpořit Japonsko všemi prostředky, kterými disponuje. Pozorně jsem rozpravu sledoval, ale musím říci, že nemohu souhlasit s tím, aby taková tragédie spustila tažení proti jaderné energii. Jde o levný, ekologický zdroj energie a technologický vývoj zajistí jeho čím dál větší bezpečnost. Například pád letadla je podobně tragický, ale nedomnívám se, že stačí k tomu, abychom začali pochybovat o výhodách a bezpečnosti letadel. Správné řešení je: ano zátěžovým testům, ano dohledu a ne démonizaci jaderné energie.

  Kristiina Ojuland (ALDE), písemně. – Paní předsedající, chtěla bych vyjádřit svou nejhlubší soustrast obyvatelům Japonska, které v minulých týdnech postihla strašná přírodní katastrofa. Japonsku poskytuje pomoc Evropská unie i členské státy. Evropská unie bude nadále zasílat jakoukoliv pomoc, kterou bude japonská vláda pokládat za vhodnou, aby pomohla Japonsku této strašné krizi čelit.

Nicméně pohotovostní stav ve Fukušimě vyvolal vzrušenou debatu o používání jaderné energie v Evropské unii obecně. Poradila bych všem, aby své stanovisko zvažovali bez emocí a aby měli na paměti, že automobily také nebyly zakázány, když irskou vědkyni Mary Wardovou dne 31. srpna 1869 přejel parní vůz jejího bratrance, ze kterého vypadla.

Místo toho bychom si měli vzít ponaučení a navýšit investice jak do jaderné bezpečnosti, tak do inovativního výzkumu. Zdroje fosilních paliv jsou vyčerpatelné a obnovitelná energie je stále v experimentální fázi. Na druhé straně jaderná energie by mohla být řešením pro budoucnost. Kdyby se první jeskynní lidé báli ohně, stále bychom žili v době kamenné.

  Vladimír Remek (GUE/NGL), písemně. – (CS) Vážení kolegové, především se připojuji ke všem, kteří už vyjádřili soucit s lidem Japonska postiženým ničivým zemětřesením a vlnou tsunami. Přírodní katastrofa vzala život tisícům lidí, což je obrovská ztráta. Další desetitisíce připravila o střechu nad hlavou, osobní věci, majetek, dramaticky změnila jejich život i pro následující léta. I když se především média soustřeďují spíš na problémy jaderné energetiky, nezapomínejme na to. Problémy s poškozenou elektrárnou Fukušima téměř zastiňují vše ostatní. Chtěl bych ale připomenout – v souvislosti s poplašnými scénáři – že největší jadernou katastrofou stále zůstává bombardování Hirošimy a Nagasaki atomovými bombami. Největší hrozbou pro lidstvo je jaderný vojenský arzenál. Šíří se přes mnohé dobré úmysly bez toho, aby byl pod tak permanentní a pečlivou veřejnou kontrolou, jako je jaderná energetika. U té se navíc po japonských událostech bezpečnostní požadavky i standardy určitě ještě zkvalitní. Zachovejme proto rozumné postoje bez ukvapených až hysterických reakcí na události v Japonsku. Pro jadernou energetiku, která nám poskytuje tak potřebnou, dostupnou, bezemisní energii, zatím neexistuje alternativa. Jsem rád, že realisticky k otázce přistupuje také Česká republika, Finsko, Francie a další. Na rozdíl od zemí, kde je – s ohledem na situaci v Japonsku až neeticky – jaderná energetika kartou v předvolebním boji.

  Joanna Senyszyn (S&D), písemně. – (PL) Chtěla bych se vyjádřit k situaci v Japonsku. Humanitární pomoc pro Japonsko je samozřejmou a nutnou reakcí Evropské unie na tragickou katastrofu, která zemi postihla. Myslím, že Japonsko a postižené oblasti by měly dostat veškerou nutnou pomoc (technickou, administrativní a organizační), včetně finanční podpory. Kromě naléhavé pomoci bychom také měli zvážit rozvoj modelu systematické spolupráce se všemi zeměmi, které jsou ohroženy různými druhy neštěstí, včetně zemí, jež nejsou členskými státy Evropské unie. Chtěla bych požádat oddělení Komise a Rady zodpovědná za tuto oblast, aby přezkoumala příslušné právní předpisy a předložila návrhy pro podporu výměn účinných postupů v oblasti krizového managementu.

Čím dál více zemí včetně zemí Evropské unie je stále častěji postihováno přírodními katastrofami. Je tedy důležité, aby fungovala stálá a vysoce rozvinutá mezinárodní spolupráce. Je také důležité provést přezkum stávajících právních a regulačních rámců pro bezpečnost a ochranu jaderných zařízení. V této souvislosti bych chtěla zvláště upozornit na dvě věci: monitorování plného provedení směrnice o bezpečnosti jaderných zařízení do vnitrostátního práva a přijetí směrnice o radioaktivním odpadu.

  Debora Serracchiani (S&D), písemně. – (IT) Následně po zemětřesení ze dne 11. března 2011 otřásly dopady krize v Japonsku v oblasti jaderné bezpečnosti a globálního hospodářství Evropskou unií, která již bojuje s nestabilitou v severní Africe.

Vítám rozhodnutí přijatá na zvláštní schůzce ministrů energetiky, jež se konala za účelem přezkoumání následků neštěstí v elektrárně ve Fukušimě, a věřím v odhodlanost členských států provést zátěžové testy jaderných elektráren v Evropské unii, které mají být rozšířeny i na neevropské země, a zejména na země sousedské. V této souvislosti a vzhledem k významu rozhodnutí o jaderném moratoriu přijatého některými členskými státy a k tomu, že v bezprostřední budoucnosti dojde k veřejným konzultacím o energetickém vývoji, je důležité, aby Komise informovala o bezpečnostní situaci v evropských jaderných elektrárnách, která by v případě nehody mohla mít dopad na sousední země členských států.

  Georgios Stavrakakis (S&D) , písemně. – (EL) I já bych rád vyjádřil svou soustrast a podporu japonskému lidu, postiženému neštěstím způsobeném silným zemětřesením a tsunami, jež si vyžádaly tisíce životů a zanechaly po sobě obrovské škody. Věda a technologie se samozřejmě snažily co možná nejlépe zajistit bezpečnost důležitých zařízení a samozřejmě máme velice přísná pravidla pro snížení jejich rizikovosti; nicméně nedávné silné zemětřesení a katastrofická tsunami, která následovala a vyžádala si tisíce životů, způsobila zkázu v biblickém měřítku a velice vážná poškození jaderných reaktorů ve Fukušimě, jsou takového rázu, že musíme přezkoumat a změnit převládající názor o bezpečnosti jaderných elektráren. Musí být umístěny a stavěny na základě právě tak extrémních kritérií, jako jsou přírodní fenomény, kterým mohou být vystaveny. Vědci odhadují, že s vysokou pravděpodobností mohou ve střednědobém a dlouhodobém horizontu nastat silná zemětřesení. Politikové by tedy neměli za žádných okolností plánovat jaderné elektrárny v seismicky aktivních zónách. Existují moderní, schůdné, inteligentní a účinné způsoby, jakými mohou země v zónách zemětřesení naplňovat svou energetickou bilanci. Jinak by se mohlo zdát, že lidské životy jsou používány jako protiváha energetického problému.

  Csanád Szegedi (NI), písemně. – (HU) Zaprvé bych chtěl vyjádřit svou soustrast japonskému lidu jménem Hnutí za lepší Maďarsko (Jobbik) a celého maďarského lidu. Maďaři vždy vzhlíželi k Japoncům s bratrskou náklonností, proto je pro nás toto neštěstí zvláště šokující. Je povinností Evropské unie pomoci lidem v Japonsku a je třeba Japonsku poskytnout veškerou pomoc, o kterou požádá. Zároveň musí být vyvozeny důsledky tohoto neštěstí, které jasně ukazuje světu, že globalizovaný svět odcizený přírodě je nesmírně křehký. Existuje jedno maďarské přísloví, které říká, že chytrý muž se učí z neštěstí jiných lidí. Evropské národy by se měly poučit z této pohromy a vrátit se co možná nejvíce k přírodě, k přírodním potravinám a přírodním zdrojům energie, a chránit tak naše životní prostředí pro budoucí generace.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. – (LT) Zaprvé bych chtěla vyjádřit soucítění s obyvateli Japonska po zemětřesení a tsunami, které zasáhly zemi a vyžádaly si mnoho životů. Vzhledem k tragickému neštěstí v jaderné elektrárně Fukušima, které následovalo po zemětřesení a tsunami, bych chtěla vyzvat Evropu, aby zvážila budoucnost jaderné energetiky a hledala alternativní způsoby výroby energie. Kromě toho při hodnocení následků katastrofy musíme vycházet z informací a znalostí specialistů a odborníků a na nové způsoby výroby elektřiny se musíme podívat z vědeckého hlediska. Události v Japonsku by měly vzbuzovat obavy ve všech členských státech bez ohledu na to, zda v jejich zemi je či není jaderná elektrárna, protože kdyby došlo k podobným katastrofám, radiace by zasáhla celou Evropu. V současnosti jsou východoevropské země, zejména pobaltské státy, velice znepokojeny záměry Ruska a Běloruska vybudovat jaderné elektrárny. Ještě větší obavy vyvolává dopad radiace z těchto plánovaných jaderných elektráren a to, aby sousední země dodržovaly mezinárodní bezpečnostní požadavky. Chtěla bych zdůraznit, že ihned po neštěstí v Japonsku zavřelo Německo své vlastní reaktory postavené před rokem 1980. Evropský komisař pro energetiku rovněž tvrdí, že by se Evropa měla snažit zajistit budoucnost bez jaderných elektráren. Po vyhodnocení možného ohrožení Evropy radiací bychom tedy měli zde v Evropském parlamentu diskutovat o rizicích jaderných elektráren v blízkosti vnějších hranic Evropské unie.

  Jarosław Leszek Wałęsa (PPE), písemně. – (PL) Ničivé zemětřesení a tsunami, které zasáhly Japonsko a Tichomoří dne 11. března 2011 a vzaly si tisíce nevinných životů, znamenaly tragédii, která námi všemi otřásla. Naší povinností je kromě vyjádření solidarity a hluboké soustrasti japonskému lidu a vládě také poskytnout humanitární, technickou a finanční pomoc. Těší mě, že Evropská unie tuto důležitou podporu poskytla téměř ihned a použila nejlepší záchranné týmy a své zkušenosti v oblasti reakce na katastrofy. Tuto pomoc je třeba poskytovat i nadále, dokud nebude situace v Japonsku stabilizovaná. Vzhledem k alarmující skutečnosti, že katastrofa vedla k mimořádně vážně jaderné havárii v elektrárně ve Fukušimě, což představuje další ohrožení života a zdraví, bychom měli přezkoumat a otestovat bezpečnost jaderných elektráren provozovaných v EU. Přesto, že je nehoda v elektrárně ve Fukušimě pro nás varováním, nemyslím si, že by v nás měla vzbudit paniku a předsudky vůči jaderné energetice. Japonsko velmi často pomáhalo evropským národům zmírňovat následky katastrof a používalo své široké a cenné zkušenosti v této oblasti. Přišel čas, abychom se ujali této důležité role my. Jsem si jistý, že taková spolupráce nejenom přinese výhody v podobě naléhavé pomoci obětem, ale také posílí naše vztahy s tak důležitým přítelem, jakým je Japonsko.

  Joanna Katarzyna Skrzydlewska (PPE), písemně. – (PL) Katastrofické zemětřesení, které zasáhlo Japonsko, přesvědčivě ukazuje, že žádná země, ani ta ekonomicky nejrozvinutější, není schopna si sama poradit s rozsáhlými tragickými dopady tak obrovského kataklyzmatu. Naší odpovědností je kromě výrazů soucítění projevených dnes všem obyvatelům Japonska poskytnout pomoc obětem neštěstí. Tak nepředvídatelná událost, jako je zemětřesení, které kromě tragédie s mnoha tisíci obětí také způsobilo obrovské nebezpečí v souvislosti s jadernou katastrofou, vyžaduje, abychom si z ní vzali ponaučení i přesto, že nejsme přímo tímto neštěstím postiženi. Musíme upřímně odpovědět na otázku, nakolik dobře jsou evropské jaderné elektrárny připraveny na nehody tohoto druhu. Abychom tedy zabránili potenciálním hrozbám v budoucnu – protože i když jsou nepravděpodobné, jsou přesto možné – a zajistili bezpečí evropských občanů, je nutné ověřit zabezpečení jaderných elektráren v členských státech Evropské unie.

  Radvilė Morkūnaitė-Mikulėnienė (PPE), písemně. – Měli bychom se nejen zaměřit na jadernou bezpečnost v EU, ale podívat se i na její nejbližší okolí. Dva nové projekty jaderných elektráren s experimentálními reaktory se rozvíjejí na hranicích EU: jeden v Kaliningradu a druhý v Bělorusku, 23 km od vnější hranice EU a 50 km od hlavního města Litvy.

Obě místa byla vybrána na základě neznámých kritérií. Oba projekty vyvolávají vážné obavy kvůli nedostatečné transparentnosti v procesu, špatným konzultacím a nesdílení informací se zeměmi, kterých se tyto projekty týkají. Práce již začaly, i když mezinárodní hodnocení vlivu na životní prostředí obou elektráren zdaleka není dokončeno.

Navíc okamžitě po tragédii v Japonsku podepsalo Rusko a Bělorusko dohodu umožňující výstavbu elektrárny v Bělorusku. Informace o tragédiích v Černobylu a Fukušimě ukazují, že oblast s okamžitým radioaktivním dopadem dosahuje 50-55 km. V případě nehody by bylo okamžitě zasaženo hlavní město jednoho z členských států EU. EU by měla požadovat, aby tyto třetí země braly své závazky vážně a pečlivě dodržovaly mezinárodní závazky a normy pro jadernou energetiku. Doufám, že nadcházející zasedání Evropské rady bude souhlasit s přijetím odpovídajících rozhodnutí.

18. Vytvoření společného programu EU pro znovuusídlování (rozprava)

  Předsedající. − Dalším bodem je rozprava o

– otázce k ústnímu zodpovězení pro Radu, kterou pokládá pan Rui Tavares jménem skupiny GUE/NGL, o vytvoření společného programu EU pro znovuusídlování (O-000042/2011 – B7-0205/2011),

– otázce k ústnímu zodpovězení pro Radu, kterou pokládají paní Nadja Hirschová, paní Sophia in 't Veldová, paní Sonia Alfanová a paní Nathalie Griesbecková jménem skupiny ALDE, o vytvoření společného programu EU pro znovuusídlování uprchlíků (O-000045/2011 – B7-0206/2011),

– otázce k ústnímu zodpovězení pro Radu, kterou pokládají pan Manfred Weber, pan Simon Busuttil a pan Georgios Papanikolaou jménem skupiny PPE (O-000054/2011 – B7-0208/2011), o vytvoření společného programu EU pro znovuusídlování.

  Rui Tavares, autor. − (PT) Pane předsedající, uprchlíci jsou pravděpodobně nejzranitelnějšími obyvateli na světě a z nich těmi nejzranitelnějšími ze zranitelných jsou ti, kteří se nemohou ani vrátit domů, ani zůstat v zemích tranzitu. Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky udává číslo o této populaci: 200 000 uprchlíků za rok. Víme, že polovinu z tohoto počtu znovu usídlují Spojené státy a ostatní země, a víme, že Evropa takto činí velmi málo: 4 500 osob za rok.

Všichni tedy souhlasíme s tím, že tragická situace uprchlíků je naléhavá a vážná. Nakolik je vážná? Sama Rada již na tuto otázku odpověděla. Švédské předsednictví hovořilo o znovuusídlení 100 000 osob za rok a belgické předsednictví na konci svého předsednického období řeklo – měli jsme zde pana předsedu vlády Yvese Leterma –, že uprchlíci jsou obrazem skutečného důvodu existence Evropské unie. Promiňte mi, že to takto říkám, ale uprchlíci jsou pro maďarské předsednictví důležití z historických důvodů, protože právě kvůli Maďarsku v roce 1956 vyvinulo mezinárodní společenství první společné úsilí o znovuusídlení tisíců uprchlíků.

Nicméně, nakolik je nakonec tragická situace uprchlíků naléhavá? Bohužel jde o otázku, kterou musíme Radě položit. Nakolik jsou uprchlíci pro Radu prioritou? Jde o natolik naléhavou otázku, aby konečně došlo k podpisu, aby byl konečně přidán podpis na kus papíru? Před rokem hlasoval Parlament pro dvě zprávy, přičemž v jednom případě se jednalo o hlasování v rámci postupu spolurozhodování o Evropském fondu pro uprchlíky. Velkou většinu z nás sjednotilo to, co bylo důležité: od řeckých komunistů až po britské konzervativce. Splnili jsme svou povinnost. O rok později stále čekáme na Radu. Postup spolurozhodování se změnil na postup spolunerozhodnosti. Tento postup spolunerozhodnosti by byl velice směšný, kdyby by nebyl tolik tragický pro osoby v jeho pozadí.

Zpráva, kterou jsme schválili, zahrnovala nouzová opatření, jež musí být zrealizována vedle ročních priorit Komise. Učinili jsme tak, protože víme, že humanitární krize může vypuknout kdykoliv. Jedna právě vypukla v severní Africe v bezprostřední blízkosti hranic EU a tato nouzová opatření nejsou připravena k provádění. Nejsou připravena, protože Rada bohužel práci na tomto postupu spolurozhodování nedokončila.

Navíc, od prvního dne, kdy by tato práce dokončena byla, bychom kromě těchto nouzových opatření měli k dispozici dodatečné prostředky pro země, které si přejí začít se znouusídlováním, a jasné kategorie priorit, které mají členské státy používat. Rovněž bychom měli vše, co jsme začlenili do zprávy z vlastní iniciativy: kvalitu, rychlost a vytvoření jednotky pro znouusídlování při Evropském podpůrném úřadu pro otázky azylu.

Členové Rady, jste – tímto skončím, pane předesedající – spoluzákonodárci. Není na nás, abychom říkali Radě, jak vytvářet zákony, ale toto „veto odložené do zásuvky“ neprospěje nikomu, zvláště ne věrohodnosti institucí.

(Předsedající řečníka přerušil)

  Nadja Hirsch, autor. – (DE) Pane předsedající, na programu pro znovuusídlování jsme velice intenzivně pracovali, investovali do něj mnoho energie, a to napříč všemi frakcemi. Byli jsme jednotní a chtěli jsme v této věci vyslat jasný signál. Učinili jsme z toho také svou hlavní prioritu, jednoduše proto, že jde o tolik významnou otázku: v sázce jsou životy lidí.

Nicméně situace a současný vývoj v severní Africe nás opět nutí k tomu, abychom velice rychle dosáhli výsledků. Již jsme ztratili jeden rok. Co nejlépe jsme využili času, který jsme měli k dispozici, k vyvolání občanské a společenské debaty, protože v konečném důsledku potřebujeme také podporu členských států, regionálních orgánů a místních obyvatel, pokud se má takový program zavést v nových členských státech. Nemůžeme upustit od této diskuse a společenského konsensu, kterého jsme postupně dosáhli, jenom proto, že Rada a ostatní klíčové subjekty nejsou schopny se dohodnout a uvízly ve slepé uličce. Tato otázka je příliš důležitá. Podnítili jsme tuto rozpravu a jako liberálové chceme učinit z této záležitosti skutečnou prioritu.

Domnívám se, že v Parlamentu panuje shoda napříč všemi skupinami. Vyslali jsme signál a nyní očekáváme, že Rada se také jasně vyjádří tak, aby byla otázka zařazena na pořad jednání a aby byly členské státy, které doposud nehrály aktivní roli, nyní vyzvány, aby se zapojily. Zpětná vazba, kterou jsme obdrželi během našich diskusí, naznačuje, že se tyto členské státy chtějí zapojit. Z tohoto důvodu je hlavním zájmem skupiny Aliance liberálů a demokratů pro Evropu – i když se domnívám, že mohu hovořit za všechny zapojené skupiny, protože úroveň spolupráce byla skutečně vynikající – to, že by se tato záležitost měla projednávat přednostně, a debata, kterou jsme v širokém společenském měřítku zahájili, by měla být podporována, spíše než ohrožována neustálým odkládáním.

  Georgios Papanikolaou, autor. – (EL) Pane předsedající, po tom, co řekli mí kolegové, bych také rád dodal, paní ministryně, že zaprvé, téměř rok poté, co tento Parlament schválil usnesení, jež si vyžadovala velké úsilí, byla vyslána za tímto účelem mise do Sýrie a pokoušeli jsme se pobízet co možná nejvíce členských států, aby se zapojily do programu pro znovuusídlování uprchlíků; přesto všechno jsme stále nic neudělali. I když existují formální překážky na straně Rady a Parlament se také musí zapojit, jsme tu, abychom nalezli řešení. To je naším záměrem.

Upozorňujeme na humanitární rozměr tohoto programu, ale také na nástroj pro Evropu, aby mohla účinněji vykonávat svou zahraniční politiku. Nebyl by dnes tento nástroj velice důležitým prostředkem v rukou paní baronky Ashtonové, kdyby byla v severní Africe a mohla by se opřít o program, o kterém jsme rozhodli?

Samozřejmě poukazujeme na celosvětové potřeby. Nicméně musíme samozřejmě pochopit, že problém nyní leží před našimi dveřmi. Evropa je vyzývána, aby hrála hlavní roli ve Středomoří. Musíme tento program zahájit, paní ministryně, a pokračovat v něm a musíme v rámci diskuse o rozpočtových zdrojích na období po roce 2013 pochopit, že na tento program existují prostředky do roku 2013 a pokud budeme dále plýtvat časem, již nebudeme moci tyto zdroje a prostředky použít.

Na závěr Vám chci, paní ministryně, připomenout návrh, který jsme tenkrát učinili a ke kterému se my ve skupině Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) stále vracíme, totiž k programu pro znovuusídlování uprchlíků. Nemůžeme si dovolit čekat na další události podobné těm v Lampeduse, paní ministryně, abychom pochopili, jak je tato iniciativa důležitá a že ji musíme urychleně provádět.

(Potlesk)

  Enikő Győri, úřadující předsedkyně Rady. − (HU) Pane předsedající, vážení poslanci, Evropský Parlament položil Evropské radě tři otázky spojené se znovuusídlováním uprchlíků. Chtěla bych velice poděkovat třem tázajícím za to, že podrobně popsali své úvahy, které je vedly k položení otázek. Všechny tři otázky se vztahovaly k návrhu Komise, jehož záměrem je změnit rozhodnutí ustanovující Evropský fond pro uprchlíky na období let 2008 až 2013 s ohledem na vytvoření společného programu EU pro znovuusídlování. Domnívám se, že tato debata také ukazuje hluboké obavy Evropského parlamentu o osud lidí, kteří se nacházejí v největší nouzi. Chtěla bych tedy nejprve poděkovat váženým poslancům za to, že věnují tak blízkou pozornost vyřešení situace uprchlíků. Jak také řekl pan Tavares, vzhledem k Maďarsku a jeho zavazujícímu revolučnímu dědictví z roku 1956 má maďarské předsednictví morální povinnost dosáhnout pokroku ve věci společného programu Evropské unie pro znovuusídlování.

Krize v severní Africe, kterou jste někteří z vás zmínili, ukázala na potřebu vytvořit dobře fungující, sjednocený evropský azylový systém. Souhlasím se stanoviskem Evropského parlamentu, že Evropská unie musí přijmout zodpovědnost za vyřešení situace uprchlíků, aby si uchovala svou vůdčí roli v poskytování humanitární pomoci. Dovolte mi, abych vám dala ty nejnovější informace o tom, jak se nyní vyvíjí situace uprchlíků na libyjských hranicích. Na začátku března jsem navštívila tunisko-libyjskou hranici. V té době přicházelo každou hodinu tisíc uprchlíků, z nichž mnozí byli migrující pracovníci, pro které bylo nejpalčivějším problémem najít cestu domů, nějaký způsob návratu zpět do vlasti. Z těch všech byli v nejhorší situaci lidé, kteří přišli bez jakýchkoliv dokladů či dokumentů. Byli v péči organizací mezinárodní pomoci, které působily na místě. Jejich počet se zvyšoval; jejich repatriace jako taková není možná a v tomto případě tedy jistě systém znouusídlování přichází v úvahu. Dnes, nebo spíše včera a dnes byl maďarský ministr zahraničí János Martonyi na druhé straně, na libyjsko-egyptské hranici. Hlavním cílem jeho návštěvy bylo získat informace o situaci uprchlíků. Jel na hranici a setkal se tam s egyptskými úředníky. Tamější situace se v tomto úseku nyní zlepšila. Za tři dny nyní v tomto úseku hranic nedošlo k úniku uprchlíků z Libye.

V současnosti by se mohlo programu pro znovuusídlování zúčastnit asi 200 osob. Ostatní, kteří doposud přišli, jsou evakuováni, tedy egyptské úřady, mimochodem za pomoci členských států EU, jim poskytují pomoc při návratu domů. Ostatně pan Martonyi také hovořil s ministrem zahraničí Přechodné národní rady v Benghází i s egyptským ministrem vnitra právě proto, aby získal přehled o situaci uprchlíků. Pokud jde o evropskou azylovou politiku, chtěla bych zdůraznit, že uděláme, co je v našich silách, pro vytvoření společné politiky a systému založeného na plném provádění Ženevské úmluvy o uprchlících z roku 1951 vztahující se na statut uprchlíků a ostatních relevantních mezinárodních úmluv, a který by byl v souladu se závazky přijatými Evropskou radou ve Stockholmském programu. Maďarské předsednictví se zavázalo podporovat návrhy v azylovém balíčku. Dokazuje to i fakt, že na základě souhlasu vydaného minulý týden členskými státy jsme připraveni zahájit co nejrychleji neformální trialogy o azylové kvalifikační směrnici, abychom splnili cílové datum, rok 2012.

Ještě jednou vám děkuji za lednovou debatu na toto téma, které jsem předsedala. Pak jsem také odpovídala na otázky poslanců Evropského parlamentu. Také bych chtěla zdůraznit, že Rada, vzhledem k tomu, že uznává význam znovuusídlování jako trvalého řešení pro uprchlíky, uvítala návrh rozhodnutí o vytvoření společného programu EU pro znovuusídlování a s ním spojené oznámení Komise, které Komise předložila v září 2009. Tyto iniciativy vzešly z dohody, které dosáhla Evropská rada v souvislosti s Evropským paktem o přistěhovalectví a azylu v září 2008, zejména že znouusídlování osob pod ochranou Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky na území Evropské unie by se prozatím mohlo uskutečňovat na dobrovolném základě.

Jako konkrétní příklad bych vyzdvihla závěry Rady v červenci a listopadu 2008, ve kterých se členské státy EU zavázaly ke znovuusídlení iráckých uprchlíků na svém území, či jsme jim spíše v těchto závěrech doporučili, aby tak učinily. V září 2009 zahájila Rada podrobné zkoumání návrhu na změnu rozhodnutí o vytvoření Evropského fondu pro uprchlíky. V první polovině roku 2010 se při několika příležitostech konaly neformální schůzky s Evropským parlamentem. Členské státy prokázaly velkou pružnost a schválily návrhy Evropského parlamentu téměř v jejich úplném znění za účelem dosažení společného cíle, vytvoření lepšího, pružnějšího systému v souladu s návrhem Komise. Jak vážení poslanci správně ve svých otázkách zdůraznili, Evropská rada a Evropský parlament v důsledku výše zmíněných neformálních schůzek dosáhly dohody o politickém obsahu rozhodnutí. Rada podpořila například jeden z nejdůležitějších návrhů Parlamentu, a sice aby byl vytvořen mechanismus, který by podpořil novější členské státy, aby se prostřednictvím mimo jiné finančních nástrojů přičlenily k programu pro znovuusídlování. Rada však nemohla podpořit návrh Evropského parlamentu, podle kterého schválení společných ročních priorit EU ve věci znovuusídlování mělo být v souladu s článkem 290 Smlouvy na základě použití procedury vztahující se k aktům v přenesené pravomoci.

Rada a Komise v tomto zastávají shodné stanovisko. Programový cyklus pro realizaci obecného programu Solidarita a řízení migračních toků stanoví pevné lhůty a účinné plánování mohou zajistit prováděcí akty. Dále Rada souhlasila s názorem Komise, že vymezující roční priority ve věci znovuusídlování mají pouze prováděcí charakter, protože to v podstatě znamená, že podrobná pravidla v rozhodnutí se vztahují na konkrétní situace. Je politováníhodné, že se Rada a Evropský parlament nedokázaly dohodnout ohledně návrhu na úrovni, která by umožnila, aby byly priority EU ve věci znovuusídlování stanovovány pro každý rok.

Nicméně bychom neměli zapomínat, že znovuusídlování patří do činností, jež mají být podporovány v rámci současného Evropského fondu pro uprchlíky v období let 2008 až 2013. Je pravda, že na základě navrhovaných změn by členské státy účastnící se poprvé programu pro znovuusídlování obdržely poněkud větší finanční podporu, a byla by tu příležitost každoročně stanovit zeměpisné oblasti určené ke znovuusídlování a národnosti, kterých se znovuusídlování týká. Nicméně i nyní mají členské státy právo na pevnou částku ve výši 4 000 EUR za každou znovuusídlenou osobu, která spadá do jedné z kategorií stanovených v dotyčném rozhodnutí. Kromě toho neexistuje žádná překážka pro to, aby členské státy, které se doposud programu neúčastnily, zahájily činnost znovuusídlování v rámci současného programu. Jsem ráda, že vás mohu informovat o tom, že Maďarsko se také příští rok do tohoto programu začlení a je připraveno se na znovuusídlování podílet.

Konečně bych chtěla zdůraznit, že Rada má přirozeně i nadále vůli zvážit všechny návrhy, které lze provádět a které nabízejí vzájemně přijatelné řešení zbývajících otázek spojených s touto záležitostí. Naším cílem je v souladu s návrhem Komise učinit stávající mechanismus ještě pružnějším a účinnějším. Velice bych si přála, aby tato vysoce důležitá záležitost neuvízla v dalším sporu o právním výkladu. Existuje mnoho otázek, kde důležité záležitosti ustrnou na dilematu „prováděcí akt“ versus „akt v přenesené pravomoci“, a já bych si přála, aby během maďarského předsednictví došlo k pozitivnímu pokroku v této věci. Velice vám děkuji.

  Agustín Díaz de Mera García Consuegra, jménem skupiny PPE. – (ES) Pane předsedající, myslím, že nikoho nepřekvapím, když zopakuji, že solidarita s uprchlíky a vysídlenými osobami by měla představovat základní prvek politiky EU v oblasti azylu a imigrace.

Nicméně nejde jen o to být solidární s těmi, kteří přicházejí z oslabených nebo znevýhodněných společností, ale i s členskými státy, které kvůli své zeměpisné poloze, kultuře nebo jazyku jsou v tomto ohledu pod velkým tlakem.

Zatímco v některých zemích je počet žádostí o ochranu a přicházejících imigrantů nízký, mnohé jiné země nemohou samy řešit tlak, kterému jsou každodenně vystaveny jejich hranice.

Poté, co Parlament v květnu 2010 schválil zprávy vztahující se ke sdělení Komise o programu Unie pro znovuusídlování a úpravě Evropského fondu pro uprchlíky, stále čekáme na to, až Rada dokončí postup spolurozhodování.

Pilotní projekty, které jsou nyní prováděny v 10 členských státech, jsou kapkou v oceánu, který ještě musíme překonat.

Jižní členské státy jsou vystaveny velkému tlaku, zejména od začátku lidových povstání v Egyptě a Tunisku a války v Libyi.

Do města Lampedusa s 5 000 obyvateli přijelo od začátku konfliktů 6 000 imigrantů.

Výše zmíněné pilotní projekty jsou zcela nedostačující a sotva dokáží zmírnit tlak, který již postihuje Itálii a Maltu, ale v blízké budoucnosti mu budou vystaveny i ostatní středomořské země.

Unie jako celek musí těmto zemím pomoci. Je nezbytně nutné, aby Rada překonala překážky, které v současnosti brání plnému provádění evropského programu pro znovuusídlování, a aby zvítězila nad menšinou, která tento program blokuje. Masivní přesuny obyvatel a migrace dopadají na Unii jako celek, nejen na její část.

Již končím, pane předsedající. Minulý týden jsem vyzval k přítomnosti Evropského parlamentu na libyjských hranicích a nyní tuto výzvu opakuji. Nestačí, že 10 kolegů poslanců strávilo minulý týden v Egyptě: musíme být sami schopni vyhodnotit humanitární situaci.

  Claude Moraes, jménem skupiny S&D. – Pane předsedající, dnes v Parlamentu jasně slyšíme silnou výzvu napříč všemi stranami, aby Rada činila vše, co je možné pro to, aby se znovuusídlování uprchlíků stalo skutečností.

Znovuusídlování uprchlíků není to samé jako sdílení břemene. Chceme, aby se vylepšil společný azylový systém, ale zde žádáme, aby byly odstraněny překážky, které činí evropský systém znovuusídlování velice málo věrohodný, kdy je postaráno o přibližně 4 000 uprchlíků v celé Evropské unii na rozdíl od počtu, který vidíme ve Spojených státech a Kanadě. Nezapomínejme, že velká většina vysídlených osob ve světě míří do rozvinutých zemí. Ponaučení ze severní Afriky je, že všichni tito lidé míří do zemí, které nemohou toto břemeno ustát.

Rada musí tuto situaci odblokovat, abychom měli důvěryhodný systém znovuusídlování. Dnes večer se s touto žádostí na Radu obrací všechny strany.

PŘEDSEDNICTVÍ: Rainer WIELAND
Místopředseda

  Nathalie Griesbeck, jménem skupiny ALDE. – (FR) Pane předsedající, paní Győriová, mám jedno číslo, jednu poznámku a jednu otázku. Číslo: na světě je přes 10 milionů uprchlíků. Jsou to zranitelní lidé, ohrožené ženy, děti a nezletilé osoby bez doprovodu. Jde o vážnou krizi, na kterou musíme dodat odpovědi, které budou důkazem našeho závazku dodržovat lidská práva.

Poznámka: před rokem dal Parlament svůj souhlas a já se připojuji ke svému kolegovi poslanci a žádám Vás, paní Győriová, abyste vzala na vědomí výrazný konsensus Parlamentu v této věci.

Otázka: nechci věřit, že Rada je natolik cynická a využívá při tomto postupu skutečnosti, že pro první čtení není stanoven krajní termín, aby zablokovala proces spolurozhodování. Co tedy s nouzovým znovuusídlováním? Paní Győriová, toto nemůže počkat až do roku 2012.

Naléhám na členské státy, aby zanechaly schizofrenie, která je vede k tomu, aby zaujímaly pevná a konsistentní stanoviska ve svých projevech a přitom podporovaly opak, když se začíná utvářet právní rámec, tak jak to v tomto případě vypadá, když tento právní rámec musí uspokojit naléhavou potřebu dnešního světa.

  Timothy Kirkhope, jménem skupiny ECR. – Paní předsedající, hovořím jako bývalý tajemník ministra pro přistěhovalectví ve Spojeném království. Není pochyb, že ochrana zranitelných osob a osob hledajících skutečné útočiště, zejména vzhledem k nedávným událostem ve světě, má velký význam a je prioritou pro tento Parlament a doufám, že je to ještě důležitější pro Radu.

Spojené království, stejně jako ostatní členské státy, se v minulosti podílelo na znovuusídlování uprchlíků prostřednictvím vnitrostátních programů pro znovuusídlování, ale je velice důležité, abychom v rámci přístupu založeného na koordinaci, spolupráci a komunikaci diskutovali o tom, jak můžeme nejlépe skloubit pomoc pro ty, kteří jsou v největší nouzi, se situací těch členských států, které jsou již přetížené vnitrostátními prioritami. V rámci opatrnosti by však programy v této oblasti neměly narušit právo států stanovit své vlastní politiky.

Také je nutná spolupráce a komunikace mezi Parlamentem a Radou, intenzivnější činnost Rady, větší odhodlání Rady. Chci požádat o ujištění, že Rada má v úmyslu pravidelně informovat tento Parlament o tom, jak bude postupovat a zda nebo jak nedávné události v severní Africe změní tempo činnosti a postup. Rád bych také věděl, zda v důsledku větší zátěže budou v budoucnosti předloženy návrhy na povinné kvóty pro uprchlíky pro znovuusídlování ve členských státech. Prosím Radu, abychom v této věci pokračovali.

  Franziska Keller, jménem skupiny Verts/ALE. – Pane předsedající, znovuusídlování je pro řešení situace uprchlíků důležitý nástroj. Jiné země jako Spojené státy znovuusídlují na svém území tisíce uprchlíků každý rok. Znovuusídlení je pro osoby, které se nedostaly nebo se nepokusily dostat do Evropské unie, aby zde požádaly o azyl, a měl by to tedy být vynikající nástroj pro všechny vedoucí představitele zemí, kteří stále tvrdí, že bychom měli řešit migraci tam, kde začíná, předtím než skončí v Evropské unii.

Nicméně místo EU přijímají a starají se o velký počet uprchlíků země, jež jsou mnohem chudší než jakýkoliv členský stát EU, jako Pákistán nebo Sýrie. Jelikož tyto země nejsou vybaveny zařízeními pro příjem uprchlíků, musí mnoho z nich přestát nepřijatelné podmínky. EU zde může a měla by pomoci. Znovuusídlení iráckých uprchlíků v EU ukázalo, že to funguje. Nicméně počet přijatých iráckých přistěhovalců byl směšně malý.

Mnohem více mezinárodně uznaných uprchlíků potřebuje spravedlivou šanci na nový život a zdá se mi neuvěřitelné, že Rada a Komise se snaží zabránit Parlamentu, aby vykonával svá parlamentní práva. Nepokládám za přijatelné, pokud říkáte, že my proces zpožďujeme: právě my se snažíme uplatňovat svá normální parlamentní práva. Myslím, že proces zpožďujete právě vy, Rada, protože nám tato práva neudělujete. Není to jenom naše právo, ale také povinnost jakožto volených zástupců evropských občanů.

Chtěla bych znát váš konkrétní, přesný časový rozvrh pro vyřešení vašich obtíží. Zavazujete se osobně k tomu, že tato záležitost se bude projednávat co možná nejdříve? Každým dnem ztrácíme čas.

Existují jiné nástroje, které by v současné situaci byly velice výhodné. Znovuusídlování by také nakonec mohlo hrát roli při řešení situace v severní Africe, ale máme k dispozici i jiné nástroje, které nepoužíváme. Například směrnici o dočasné ochraně nebo program „Vnitřní rozdělení uprchlíků“. Tyto nástroje jsou připravené, ale nejsou využívány. To na mě dělá dojem, že členské státy nechtějí chránit lidská práva, že jsou ve věci mezinárodní ochrany ostýchavé. Chtěla bych vědět, proč se snažíte vytvořit společný azylový systém v roce 2012, protože to se mi zdá spíše pozdě.

  Csanád Szegedi (NI). – (HU) Pane předsedající, dámy a pánové, když hovoříme v těchto dnech o migraci, samozřejmě musíme začít analýzou situace v severní Africe. Na jedné straně je třeba uvítat, že lidé v severní Africe pocítili závan demokracie, ale na druhé straně je politováníhodné, že v těchto dnech a dokonce v těchto hodinách umírá spousta lidí. Děti, ženy, nevinní civilisté. Musím dodat, že toto je pouze krátkodobý dopad. Migrace nakonec skutečně ukáže své negativní dopady až v dlouhodobém horizontu. Vezměme jen v potaz jednoduchou skutečnost, že v posledních několika dnech opustilo Libyi přibližně 500 000 lidí, uprchlíků. Znovuusídlení těchto uprchlíků je zvláště obtížné kvůli tomu, že západní Evropa je plná. Ve východní Evropě však příjem dalších uprchlíků ztěžuje přítomnost Romů a poměr romského etnika vůči místní populaci. V západní Evropě ostatně platí to samé v této věci o lidech z černé Afriky nebo o Arabech.

Položme si však tuto otázku: co se stane, když tyto imigranty přesídlíme do Evropy? Co se stane potom? Kdo jim poskytne práci? Co se sociálním napětím? Co s náboženským, etnickým a kulturním napětím? V současné situaci je absurdní usídlovat více imigrantů v Evropě takto násilnou formou. A důvodem toho, že se tento proces, tato liberální struktura, zastavil, je, že tento migrační koncept je v základu špatný. Mohli by si liberální poslanci laskavě uvědomit, jak málo jich je přítomných v tomto sále, při diskusi o tématu, které je pro ně tolik důležité? Nuže, jsou tu jeden nebo dva poslanci ze skupiny liberálů. Styďte se! A ani nedoufejte, že dosáhnete svých cílů, když se účastníte plenárních zasedání s takovou nečinností. Evropský fond pro uprchlíky by měl místo toho být používán pro vytvoření způsobů obživy pro tyto lidi v severní Africe a lokálně v zemích uprchlíků a to proto, abychom Evropanům znovu vrátili jejich vážnost a práci. Velice vám děkuji.

  Carlos Coelho (PPE). – (PT) Pane předsedající, byl jsem velmi potěšen tím, že paní úřadující předsedkyně Rady podtrhla význam uprchlíků a programu pro znovuusídlování. Čísla z Vysokého komisariátu OSN pro uprchlíky jsou jasná: hovoříme o milionech uprchlíků a o více než 200 000 osobách, které potřebují každý rok program pro znovuusídlování.

V okolním světě došlo tedy k humanitární krizové situaci: nyní není jen v Afghánistánu, Somálsku a Kongu, ale čelíme jí i v Egyptě, Libyi a v mnoha jiných zemích. Nicméně vedle humanitární krizové situace je tu také skutečnost, jak nám připomněl pan Papanikolaou, že jsme nevyužili rozpočtové prostředky, protože tyto programy nebyly schváleny.

Taková je situace, paní Enikő. Také jsem byl potěšen, když jste říkala, že tento proces nebudou paralyzovat právní otázky. Nicméně pravdou je, že tento proces paralyzován je, z velké míry z právních důvodů. Jde o proces spolurozhodování a neviděli jsme, že by Rada nesouhlasila s řešeními Parlamentu. Pan Tavares připravil vynikající zprávu a my nevidíme návrhy ze strany Rady, které by popíraly modelový program pro znovuusídlování, který byl navržen. Vidíme, jak Radu omezují právní otázky, a k tomu nesmí docházet. Otázka, kterou pan Tavares položil na začátku této rozpravy, tedy co je prioritou a zda otázka znovuusídlování uprchlíků je či není pro předsednictví a Radu významná, je velice důležitá.

Máme pocit, že tato otázka ve skutečnosti důležitá není. Zítra proběhne zasedání Rady, po kterém – známe již navržené závěry tohoto zasedání Rady – bude návrh ve věci migračních toků odložen až na červencové zasedání Rady. Chtěli bychom tedy, abyste si odsud odnesla následující doporučení, paní Enikő, sice že Evropský parlament nežádá Radu o odklad: Evropský parlament žádá Radu o rozhodnutí.

  Sylvie Guillaume (S&D). – (FR) Paní Győriová, dámy a pánové, v souvislosti s humanitární krizí v Libyi je dnes více než kdy jindy důležité, aby si Evropa zajistila prostředky pro koordinovanou činnost ve věci znovuusídlování.

Zatímco Vysoký komisariát OSN pro uprchlíky (UNHCR) vyzýval od 1. března mezinárodní společenství, aby se zapojilo do úsilí pro neodkladné znovuusídlování, ani jeden z členských států doposud neoznámil svůj záměr se zúčastnit. Pouze Itálie přijala 58 Eritrejců nouzově evakuovaných z Tripolisu, ale slyším o programu nebo návrhu na znovuosídlení 4 000 lidí, kteří uvízli v Libyi. Chtěla bych se o tom tedy dozvědět více.

V rámci své zodpovědnosti v této oblasti nemůže jistě Evropská unie zůstat nečinná. Musíme prokázat větší solidaritu vůči těmto zemím a jejich obyvatelům. Tunisko a Egypt souhlasily s otevřením svých hranic pro uprchlíky z Libye. Evropa je musí podpořit a zapojit se do mezinárodního úsilí pro ochranu uprchlíků.

Nicméně kromě naléhavé humanitární krize v Libyi musí Evropa čelit v oblasti znovuusídlování mnoha výzvám. Zmíním se o třech.

Zaprvé, Evropská unie musí pracovat na štědřejší politice znovuusídlování vůči těm, pro které je znovuosídlení poslední šancí. V tomto ohledu bychom všichni měli mít na paměti, že v roce 2009 bylo ve světě znovuusídleno přibližně 85 000 uprchlíků, ale jen 8,4 % z nich bylo znovuusídleno ve členských státech Evropské unie.

Kromě tohoto kvantitativního cíle by každá důvěryhodná evropská politika pro znovuusídlování měla také zajišťovat vysokou úroveň příprav před přesídlením žadatelů – a brát přitom ohled na ty nejzranitelnější – i kvalitu struktur pro přijetí a integraci v hostitelské zemi.

Konečně, vzhledem k tomu, že Evropský program pro znovuusídlování doplňuje stávající vnitrostátní azylová schémata, měl by být založen, jak už to bylo jasně vyjádřeno ve stanovisku Parlamentu v roce 2010, na různých zkušenostech a výsledcích v členských státech a být předmětem posílené spolupráce.

  Anna Rosbach (ECR). – (DA) Pane předsedající, všude na světě se pohybují proudy uprchlíků. Částečně je to výsledek válek a nepokojů a částečně výsledek přírodních katastrof. Tito lidé hledají dočasný úkryt. Velká většina uprchlíků se vrací zpět do své země, ale přibližně 200 000 z nich musí být znovuusídleno někde jinde na světě. Okolnosti se však neustále mění a kvůli nepokojům a válkám v severní Africe jsou nyní hranice jižní Evropy pod zvýšeným tlakem kvůli tisícům uprchlíků. Možnosti členských států přijmout tyto osoby se výrazně liší.

Chtěla bych se tedy zeptat, zda nám Rada může říci, co bude tento proud uprchlíků znamenat, tedy jaké procento z nich bude mít nárok na zařazení do programu pro znovuusídlování. Tento program rozšíří pravomoci EU v oblasti uprchlíků a azylu. Považuji to za problematické. Jako ostatní poslanci bych se i já chtěla zeptat, zda může Rada sdělit, v jakém časovém horizontu bude zodpovězena otázka, zda je pro společný program EU pro znovuusídlování, či proti němu.

  Carmen Romero López (S&D). – (ES) Pane předsedající, dámy a pánové, problém, o kterém diskutujeme, je jasně problémem spojeným s veřejným míněním.

Jak přesvědčíme členské státy, že je společná politika znovuusídlování lepší? To, že nějaký členský stát si přeje udržet svou suverenitu v této oblasti, není překážkou pro existenci politiky Unie s určitými prioritami a pro to, aby se tyto priority odrážely na příspěvcích z Evropského fondu pro uprchlíky.

Je tedy nutné dostat se v této věci ze slepé uličky, protože existuje mnoho různých řešení. Možná by Rada měla tuto otázku zvážit.

Pokud mohou členské státy obdržet finanční prostředky z Evropského fondu pro uprchlíky bez jakýchkoliv podmínek s tím spojených, pak evropská politika znovuusídlování nebude nikdy existovat.

Společná azylová politika je tedy nevyřešenou otázkou, od které se nelze stále odvracet. Navíc nepřistoupení na společnou strategii je nerozumné a ubohé, což jen každým dnem zhorší dopady této chybějící reakce.

Není to jen otázka hodnot: nedostatek koordinace a společné solidarity stojí členské státy víc.

  Monika Flašíková Beňová (S&D). – (SK) Pane předsedající, téměř před rokem jsem zde v plénu uvedla, že jen necelá polovina členských států Evropské unie má oficiální programy pro znovuusídlování uprchlíků z třetích zemí.

Tyto programy navíc nejsou dobře koordinované. V důsledku nízké úrovně koordinace a spolupráce mezi členskými státy Unie jsou náklady spojené se znovuusídlováním nepřiměřeně vysoké. Stále platí, že při dostatečné politické vůli budeme schopni vytvořit účinný, spravedlivý a jednotný program pro znovuusídlování. Za tímto účelem bude nevyhnutelné vytvořit nejen program, ale i zvláštní fond pro znovuusídlování uprchlíků v Evropské unii. Z tohoto balíčku by se financovalo vytvoření vnitrostátních programů pro znovuusídlování tam, kde ještě neexistují, ale i koordinační aktivity na centrální úrovni.

Přestože uvedená fakta jsou nám dlouho známa a již alespoň rok v této věci vládne politický konsensus, mezi Parlamentem, Komisí a Radou nepadlo konečné rozhodnutí. Proto se připojuji k výzvě kolegů poslanců, aby Rada zařadila dokončení procesu spolurozhodování v této oblasti mezi své priority.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL). – (PT) Pane předsedající, máme vážné obavy ohledně humanitární situace uprchlíků, obavy o ty, kdo prchají před válkami, ozbrojenými konflikty, hladem, zneužíváním, bídou, a o ženské a dětské oběti obchodování s lidmi. Solidarita s těmito lidmi je nejdůležitější otázkou, která vyžaduje konkrétní opatření, a to ať ve formě pomoci uprchlíkům, nebo ve formě podpory poskytované zemím, které jsou z důvodu své zeměpisné blízkosti uprchlíky vyhledávány.

Nedávné konflikty v zemích severní Afriky, které se ještě přidaly k válečným konfliktům na Blízkém východě, zhoršily již tak velmi složitou situaci. Proto je nezbytné mít účinná a naléhavá opatření na znovuusídlení uprchlíků a na jejich ubytování v důstojných podmínkách, které si zaslouží. Nemůžeme již dále čekat na rozhodnutí, která se zdlouhavě vlečou, zatímco tisíce lidí buší denně na naše brány, aniž bychom jim dali odpověď, na kterou mají právo.

  Kinga Gál (PPE). – (HU) Pane předsedající, pane ministře, vidíme to, o čem jste hovořil i vy, a sice že události několika uplynulých týdnů nejlépe ukázaly, v jak vážnou a naléhavou záležitost se může najednou změnit problém uprchlíků v Evropě. Velmi zřetelně je také vidět, že EU není připravena na stav nouze a na větší příliv uprchlíků a není schopna přijít se strategickým řešením situace uprchlíků. Znovuusídlování je v tomto ohledu jedním z našich důležitých nástrojů. A je třeba pochopitelně očekávat vyšší úroveň solidarity a lepší koordinaci. Jak bylo ovšem uvedeno v této rozpravě, tato oblast vyžaduje společenský konsensus. My všichni, i členské státy, máme na tomto poli ještě mnoho práce. Oceňujeme však skutečnost, že maďarské předsednictví nemá v úmyslu budovat právní překážky a projevuje otevřenost a odhodlání řešit tuto záležitost.

  Franz Obermayr (NI). – (DE) Pane předsedající, malá elita, politicky korektní uskupení je zjevně přesvědčeno, že v Evropě ještě nemáme dost uprchlíků a Evropský fond pro uprchlíky by měl být používán na to, aby se ti, kdo již uprchli do sousedící třetí země, dostali do EU, neboť životní úroveň je tu vyšší. Tento přístup se zdá být poněkud mimo realitu, uvědomíme-li si, že stovky tisíc uprchlíků ze severní Afriky již zaplavily Evropu a že ostrov Lampedusa již co nevidět exploduje.

Lepším řešením by bylo ubytovat uprchlíky poblíž jejich domovských zemí v kulturním prostředí, které je jim co nejbližší, například v Egyptě a v Tunisku, neboť tak by nedocházelo k problémům s integrací v Evropě. Po demokratických změnách lze tyto země klasifikovat jako třetí země bezpečné pro uprchlíky a tímto směrem bychom měli směřovat kontrolovatelnou, udržitelnou a strukturální pomoc.

  Enikő Győri, úřadující předsedkyně Rady. − (HU) Pane předsedající, vážení poslanci, pokusím se také konkrétně reagovat na nejdůležitější témata. Nejprve se podívejme na výsledky Evropské unie, která se, jak zde mnozí uvedli, propadla až za Spojené státy a za další země, pokud jde o velkorysost. Já si to nemyslím. Celkový počet uprchlíků znovuusídlených v EU je každoročně skutečně nižší než odpovídající množství v USA, v Kanadě nebo v Austrálii. A přestože Rada plně uznává, že znovuusídlování je nadále prostředkem pro trvalé řešení situace uprchlíků, měli bychom mít na paměti, že počet každoročně podaných spontánních žádostí o azyl v EU zdaleka převyšuje počet žádostí v jiných částech světa. Podle statistik zveřejněných Úřadem vysokého komisaře pro uprchlíky OSN přijalo 27 členských států EU v letech 2005 až 2009 1 150 980 žadatelů o azyl, zatímco v Kanadě a v USA jich za odpovídající období bylo 391 090.

Proto se domnívám, že tato čísla hovoří sama za sebe. Mnozí z vás chtěli objasnit přesný harmonogram, jímž se maďarské předsednictví hodlá řídit. Nikdo z nás nepochybuje o tom, že musíme pokročit kupředu. Záležitost je velmi naléhavá. Říkala jsem to i v lednu, kdy situace s uprchlíky ještě nebyla, pokud jde o severní Afriku, tak naléhavá jako dnes. To znamená, že již máme konkrétní plány, a tuto práci chceme urychlit. Jak víte, belgické předsednictví navrhlo s vidinou splnění lhůty v roce 2012 strategii, podle níž se máme soustředit na čtyři prioritní právní předpisy. To všechno víte. Jde o kvalifikační směrnici, dublinské nařízení, nařízení o Eurodacu a směrnici o dlouhodobém pobytu.

Pokračovaly i rozhovory v souvislosti se dvěma směrnicemi, které vyžadují nejvíce práce, konkrétně se směrnicí o azylovém řízení a směrnicí o podmínkách přijímání. Tato strategie získala tenkrát širokou podporu v Radě, v Parlamentu a v Komisi a dosáhla i hmatatelných výsledků. Jak víte, Parlament a Rada dospěly ke shodě ohledně směrnice o dlouhodobém pobytu, která bude v horizontu týdnů oficiálně schválena Radou. Pokud jde o kvalifikační směrnici, maďarské předsednictví dostalo mandát zahájit neformální trialog. Naším cílem je proto začít co nejdříve a žádáme Evropský parlament, aby nám byl v tomto ohledu partnerem.

Pokud jde o dublinské nařízení a nařízení o Eurodacu, v Radě došlo k podstatnému pokroku a nevyřešeno zůstává jen několik výrazně politických otázek. Pokud jde o směrnici o azylovém řízení a směrnici o podmínkách přijímání, Komise oznámila, že má v úmyslu předložit nový návrh. V předchozím kole Evropský parlament uzavřel první čtení směrnice o podmínkách přijímání a Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci v současné době zkoumá návrh Komise na změnu směrnice o azylovém řízení. To znamená, že jak Evropský parlament, tak Rada, si v současné době vyjasňují svá stanoviska. To umožní oběma zákonodárcům zahájit rozhovory o kvalifikační směrnici, dublinském nařízení a nařízení o Eurodacu. Jakmile Komise předloží své návrhy týkající se směrnice o azylovém řízení a směrnice o podmínkách přijímání, může pokračovat práce i na těchto dvou právních předpisech.

Pokud jde o severní Afriku, zmínila jsem se o návštěvách předsednictví v pohraničních oblastech v souvislosti s momentální situací. Na schůzi Výboru pro spravedlnost a vnitřní věci dne 11. dubna zhodnotíme situaci v oblasti migrace. Vzhledem k určité kritice, která se zde vyskytla, bych ale již v tuto chvíli chtěla uvést, že stávající návrhy závěrů Evropské rady se také týkají závažnosti situace uprchlíků. Budeme-li to považovat za nutné, zhodnotíme, jak práce pokročila. Během maďarského předsednictví jsme také připraveni zorganizovat jednu zvláštní schůzi Výboru pro spravedlnost a vnitřní věci. Proto se pokoušíme urychlit legislativní práce. Chtěli bychom k tomu inspirovat i vás a Evropskou komisi. Mnozí z vás, včetně pana Coelha, se zmínili o problému týkajícím se změny rozhodnutí o azylu. Ve svém úvodním vystoupení jsem řekla, že existuje dohoda na politickém obsahu, a nyní jsme se ocitli v pasti právních záležitostí. Mezi Radou a Parlamentem probíhá mimochodem diskuse o tom, zda bychom měli řešit několik záležitostí, od nových potravin až k zahraniční politice a k externím finančním nástrojům, tak, že použijeme prováděcí akt, nebo akt v přenesené pravomoci.

Chtěla bych říci, že je to velmi závažná otázka. Tento legislativní postup a otázka, co znamená prováděcí akt nebo akt v přenesené pravomoci, je pro občany, tedy pro občany EU, nesnadno pochopitelný. Naším úkolem je najít řešení naléhavých záležitostí pomocí jakékoli právní formy. U všeho, co dělám, se snažím držet se co nejvíce Lisabonské smlouvy. Smlouva nevymezuje jasnou hranici mezi jednotlivými akty. Jsme přesvědčeni, že toto je prováděcí akt, a tato záležitost by proto měla být upravena tímto způsobem, tedy prováděcím aktem. Hovořme o tom a konzultujme. Měli bychom se ovšem pokud možno vyhnout tomu, abychom se chytili do pasti právních záležitostí. I podle našich původních plánů jsme se chtěli na červnovém zasedání Evropské rady věnovat záležitostem uprchlíků a nyní se z toho stala ještě větší priorita. Domnívám se však, že pokud dokážeme naplnit zasedání Rady odpovídajícím obsahem, a to je naše povinnost, pak bude i Evropská rada schopna přijímat významnější rozhodnutí, než v jaká jsme doufali ještě před jedním či dvěma měsíci.

Dostala jsem i otázku, co se stane, pokud příliv uprchlíků bude proudit tímto směrem. Myslím si, že bychom si ještě neměli představovat, co se bude dít. Doposud jsme v různém složení Rady udělali v oblasti záležitostí uprchlíků hodně. Komise si v humanitárních záležitostech vede mimořádně dobře, stejně jako egyptské a tuniské orgány a místní obyvatelstvo a mezinárodní organizace pro uprchlíky. Zdá se mi, že všichni mají situaci pod kontrolou. Probíhá repatriace, což je nejnaléhavější problém. To neznamená, že například toto znovuusídlování není důležité.

Mimochodem, bez ohledu na skutečnost, že máme právní problém, který jsme doposud nebyli schopni vyřešit – kdokoli se toho může dobrovolně ujmout –, Itálie, pokud vím, znovuusídlila 125 lidí, což znamená, že tato záležitost je již částečně vyřešena díky poctivé snaze členských států. To neznamená, že právní předpis není potřebný. Ten je velmi potřebný. Proto je třeba dospět k dohodě. Děkuji vám za pozornost. Maďarské předsednictví jednou uvedlo, že bude předsednictvím, jež může dokázat, že má i srdce, o čemž svědčí i pozornost, kterou věnujeme strategii pro Romy; chtěla bych vás ujistit, že v otázce uprchlíků jsme na tom stejně. Děkuji mnohokrát.

  Rui Tavares, autor. − Pane předsedající, mám metodickou poznámku. Rada nám sdělila, že souhlasí se vším kromě článku 290, takže po koordinaci s našimi stínovými zpravodaji a se zpravodajem pro znovuusídlování bych chtěl uvést dvě metodické poznámky.

(Předsedající řečníka přerušil.)

  Předsedající. − Pane Tavaresi, doufám, že mi prominete, ale máme takové zpoždění, že vás musím přerušit.

Rozprava je ukončena.

19. Soudní příkazy USA a právní předpisy EU o ochraně osobních údajů (rozprava)

  Předsedající. − Dalším bodem jsou prohlášení Rady a Komise k soudním příkazům USA a právním předpisům EU o ochraně osobních údajů.

  Enikő Győri, úřadující předsedkyně Rady. − (HU) Pane předsedající, paní komisařko, vážení poslanci, Parlament zastupuje zájmy mnoha evropských občanů a věnuje zvýšenou pozornost orgánům USA, které po úniku tajných státních informací na WikiLeaks žádají údaje od mediálních zpravodajských společností. Rada pochopitelně sdílí obavy Parlamentu o dodržování předpisů EU o ochraně osobních údajů. Nemá však k dispozici informace, z nichž by mohla vyvodit, zda soudní řízení v USA porušilo předpisy EU o ochraně osobních údajů. Pokud jde o případ WikiLeaks, jak uvedli někteří poslanci, generální prokurátor USA veřejně připustil, že probíhá trestní vyšetřování. Pokud vím, prokurátor USA v souvislosti s tímto vyšetřováním naléhal, aby americký soud nařídil svým rozhodnutím Twitteru odevzdat konkrétní údaje, a soud příslušné rozhodnutí přijal.

Úkolem Rady není komentovat, jak soudní orgány USA přijímají rozhodnutí. Rada navíc ani nemá informace, na jejichž základě by mohla zpochybnit platnost odůvodněného rozhodnutí soudu. Ve Spojených státech se odehrála soudní řízení, v nichž byl Twitter schopen obhájit své stanovisko. To dokazuje i skutečnost, že americký soud vyhověl žádosti Twitteru a informoval jeho klienty o svém rozhodnutí. Evropská unie obvykle respektuje soudní řízení ve třetích zemích. Je zcela evidentní, že při vyšetřování podezření z trestného činu musí orgány žalobce získat informace. Je také dobře známo, že americké řízení, jehož cílem je získat informace, se liší od řízení ve většině členských států EU. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že má větší rozsah, tedy že umožňuje žádat mnohem více informací od většího množství osob než při obvyklém evropském vyšetřování trestného činu nebo při evropském řízení.

To je prostě výsledek vývoje práva USA a znamená to, že to není nic, k čemu by se měla Rada vyjadřovat. Vymáhání předpisů EU na ochranu osobních údajů je obecně věcí orgánů členských států, konkrétně orgánů pro ochranu osových údajů. Tyto orgány musí zajistit dodržování předpisů o ochraně osobních údajů a musí mít pravomoci ve věcech soudní příslušnosti a slučitelnosti s evropskými a vnitrostátními právními předpisy o ochraně osobních údajů. Nebylo by vhodné dělat ze záležitostí vyšetřovaných v soudním řízení předmět politického rozhodnutí. Vzhledem k širší souvislosti celé věci Rada nezná žádné podobné, již dříve přijaté rozhodnutí. Když chtěly americké orgány dříve získat informace o občanech EU, které byly uchovávány na území EU, vstoupila Evropská unie do jednání se Spojenými státy s cílem uzavřít mezinárodní dohodu o předání a zpracování výše uvedených údajů.

To byl například případ údajů jmenné evidence cestujících (PNR): existuje dohoda o PNR, která byla s USA uzavřena v roce 2007 a v současné době se z podnětu Parlamentu opětovně projednává. Podobným případem je předávání údajů týkajících se finančních transakcí uložených na území Evropské unie pro potřeby programu sledování financování terorismu (TFTP), který řídí ministerstvo financí USA. Příslušnou dohodu o TFTP Parlament schválil v červnu 2010.

Nakonec bych chtěla zdůraznit, že případ Twitter je naprosto odlišný od případů PNR a TFTP. V těchto dvou případech jde o to, že orgány USA systematicky a trvale vyžadují osobní údaje za účelem boje proti zločinu, zejména boje proti terorismu. V případu Twitter jde naopak o konkrétní rozhodnutí soudu přijaté při konkrétním vyšetřování trestného činu. Je důležité, abychom pokud možno uznávali rozhodnutí soudů jiných zemí. Samozřejmě kromě případů, v nichž se vyskytují faktory, jež opravňují k opačnému přístupu. Pane předsedající, děkuji mnohokrát.

  Viviane Reding, místopředsedkyně Komise. − Pane předsedající, v globalizovaném světě je ochrana osobních údajů předávaných třetím zemím stále důležitější a právně velmi složitý problém. Je nepochybné, že se základní právo na ochranu osobních údajů vztahuje i na elektronickou oblast a na přeshraniční zpracování údajů. Nicméně, stejně jako je tomu u dalších základních práv, může být toto právo omezeno. Každé takové omezení musí být v souladu se zákonem a musí být přiměřené. Musí být také odůvodněno legitimními zájmy: národní bezpečností, veřejnou bezpečností, prevencí porušování pořádku nebo zločinu, ochranou zdraví nebo mravů atd.

Podle zákonů USA je soudní příkaz správním příkazem, jímž je jednotlivec přinucen poskytnout státu nebo místnímu správnímu orgánu konkrétní informaci. Legalita aktu musí vycházet ze zákonů země, kde se akt provádí. Posouzení legality, přiměřenosti a nezbytnosti žádostí vlády USA se tedy musí opírat o ústavu USA a o právní systém USA. Komise nemá žádné oprávnění, pokud jde o způsob, jímž třetí země uplatňuje svůj soudní postup při vyšetřování podezřelé trestné činnosti.

Evropané používající Twitter vyjadřují svůj souhlas s politikou Twitteru na ochranu osobních údajů. Tato politika popisuje své postupy při shromažďování, využívání a zveřejňování osobních informací třetím stranám, včetně případů, kdy je to nezbytné, aby bylo vyhověno zákonům, nařízením nebo zákonným požadavkům vlády USA. Navíc vzhledem k tomu, že osobní údaje požadují od Twitteru orgány USA v souvislosti s vyšetřováním trestných činů, nelze použít právní předpisy EU o ochraně osobních údajů. Směrnice EU o ochraně osobních údajů se nepoužívá na činnost státu v oblasti trestního práva. V tomto případě se nepoužije ani rámcové rozhodnutí o ochraně osobních údajů zpracovávaných v rámci policejní a soudní spolupráce v trestních věcech, neboť žádný orgán členského státu EU není zapojen do výkonu soudních příkazů soudů USA a osobní údaje nepředává ani nezpřístupňuje příslušný orgán jiného členského státu. Takový je dnešní stav práva.

Globální rozměr zpracování údajů by však neměl znamenat snížení úrovně ochrany pro občany EU. Globální zpracování ukazuje, jak důležité a potřebné je chránit práva subjektu údajů a vyjasnit platná pravidla. Je to důležité zvláště dnes, kdy je stále více údajů zamlženo.

Co s tím tedy budeme dělat? Zaprvé, chystaný návrh Komise na reformu rámce ochrany osobních údajů v EU se soustředí zejména na problémy, jež představuje globalizace a moderní technologie, zejména když se na spotřebitele v EU zaměřují provozovatelé ze třetích zemí.

Zadruhé, jak víte, 3. prosince 2010 udělila Rada Komisi rozsáhlý mandát s jasně definovanými cíli EU pro jednání o budoucí dohodě o ochraně osobních údajů v oblasti policejní a soudní spolupráce mezi EU a USA. Jedním z hlavních cílů EU na chystaných jednáních je zaručit vymahatelnost práv na ochranu osobních údajů pro subjekty na obou stranách Atlantiku bez ohledu na státní příslušnost a poskytování účinné správní i soudní nápravy. Počítám s tím, že Parlament nám s tím pomůže.

Co tedy budeme dělat do té doby, než budou nové nástroje účinné? Velmi bych doporučila provozovatelům, aby byli vůči spotřebitelům transparentní a jasně uváděli, že jejich služby se řídí především zákony USA, pokud jde o vyšetřování trestných činů. Z toho je zřejmé, že spotřebitelé se dostávají mimo soudní příslušnost EU, přestože sami neopustí území EU.

  Axel Voss, jménem skupiny PPE. – (DE) Pane předsedající, chtěl bych poděkovat Radě a Komisi za vysvětlení. Máme před sebou problém, který je typický pro globalizovaný svět, v němž žijeme. Skutečností je, že my samozřejmě respektujeme právo USA. Skutečností je také, že si uvědomujeme obtíže, jež se objevují v souvislosti s globálním médiem, jako je internet, a s vymáháním práva.

Skutečnost, že se orgány vymáhající právo běžně dostávají do soukromých databází, je ovšem něco, co vyžaduje naši reakci. Paní komisařko, vaše slova udeřila na mou strunu, neboť já sdílím vaše myšlenky o tom, jak bychom měli postupovat dále, zejména že bychom měli tuto záležitost upravit budoucí účelovou revizí rámce EU v oblasti ochrany osobních údajů a že bychom měli zároveň využít příležitosti a říci, že chceme upravit a podpořit rámcovou dohodu o ochraně osobních údajů mezi EU a USA, neboť je nám jasné, že v tomto globálním světě je třeba regulovat takové předávání údajů.

Jak jsem již dříve řekl, je tedy důležité, abychom se na tento problém zaměřili. Naším úmyslem samozřejmě není, aby tento postup vrhal špatné světlo na zpracovávání údajů. Bylo by však dobré dát pozitivní příklad tím, že navrhneme kvalitní právní předpisy, připravíme rámcovou dohodu a především osvětlíme a upravíme oblast vymáhání práva, pokud jde o přístup k osobním údajům a o kritéria umožnění a ukončení tohoto přístupu.

  Claude Moraes, jménem skupiny S&D. – Pane předsedající, myslím si, že komisařka, šikovně, jako vždycky, předjímala otázky, které chceme položit. Zaprvé, co budeme zatím dělat, když je teď veřejně známo, že USA vydaly řadu soudních příkazů namířených proti sociálním sítím a poskytovatelům internetových služeb, jako jsou Yahoo, Twitter a Google? Tím Spojené státy jasně získaly přístup k informacím o sdílení údajů mezi WikiLeaks a třetími subjekty. A jsou to samozřejmě třetí subjekty – evropští občané, lidé, kteří naprosto nevinně vstupují na internet, mladí lidé, lidé, kteří jsou zvědaví, kdo se stanou terčem a kdo budou v tomto režimu nakládání s údaji poškozeni.

To má velký dopad na právo na soukromí všech občanů EU. Ti, kdo se prostřednictvím WikiLeaks přihlásili k odběru tweetů, protože je zajímal právě probíhající případ Juliana Assange, jsou paradoxně ohroženi soudními příkazy USA a tím, že budou shromažďovány jejich osobní údaje. Stránky jako Twitter se řídí právními předpisy USA, protože jejich servery jsou umístěny v USA. Přestože chápu to, co říkáte, že nemůžeme ovlivňovat právo třetích zemí, můžeme v mezidobí něco udělat.

Myslím si, že legitimním zájmem nás všech v této sněmovně je vysvětlit našim voličům, jakou ochranu jim může poskytnout Evropská unie. Jakou cenu má zajišťování standardů ochrany osobních údajů pro občany EU, mohou-li být jednoduše odhaleny na žádost soudního příkazu USA?

Je jasné, že na ochranu osobních údajů občanů EU, kteří by měli být chráněni silnou legislativou EU na vysoké úrovni, je třeba udělat více. Vím, že na tom pracujete. Rámcová směrnice 94/46 doposud poskytovala velmi silnou ochranu na vnitřním trhu, ale přišel čas revidovat směrnici, zvýšit úroveň ochrany a rozšířit tato ochranná opatření na justiční a policejní spolupráci.

Zajistíme, abychom prostřednictvím své budoucí legislativní činnosti těchto cílů dosáhli, to jste řekla. V tomto ohledu je jedním z hlavních prvků, které chce Komise zavést v rámci revize, odolnost ochrany EU proti soudním příkazům USA. Musíme mít na paměti to, že celá věc nekončí u stránek, jako je Twitter, ale může být použita v případech, které spadají do národní pravomoci. Takový případ dnes máme v jednom ze svých členských států, pokud jde o sčítání lidu ve Spojeném království, což je obrovská akce, na kterou dohlížela americká společnost. To je upřímná a trvalá obava občanů EU. Dnes jste nám částečně odpověděla, ale já si myslím, že máme právo se tím zabývat a dostat podrobnější odpovědi.

  Sophia in 't Veld, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, chtěla bych poděkovat Radě a Komisi. Těší mne, že sdílejí naše obavy. Řeknu to jasně: nemyslím si, že by si zde někdo stěžoval, že by Spojené státy jednaly mimo svou působnost. V tom není ten problém. Problém je, že jejich působnost je prostřednictvím internetu mimořádně široká. Vypadá to, že jejich působnost se rozšířila i do Evropské unie, neboť navzdory tomu, že velká většina internetových společností, o nichž hovoříme, sídlí v USA, mnozí uživatelé žijí v Evropské unii.

Chtěla bych zdůraznit, že tato otázka k ústnímu zodpovězení je již trochu zastaralá, neboť mezitím proběhlo další soudní řízení, ale argument, který používají americké soudy, je, že jakmile používáte Twitter, jako v tomto případě, nemůžete již legitimně očekávat soukromí. To znamená, že každý, kdo žije v Evropské unii – občané EU –, nemá nadále žádnou právní ochranu, neboť Twitter sídlí v USA. Jak zdůraznila komisařka Redingová, je to velký problém, kterým se musíme zabývat v rámci revize směrnice o ochraně osobních údajů.

Paní komisařko, říkáte, že jakmile někdo používá Twitter, dává svůj souhlas, ale co přesně znamená „souhlas“? Znamená to, že se stavíme mimo zákon, že se vzdáváme svých práv na právní ochranu. Chápu, že tady toho nemůžeme mnoho udělat, ale chtěla bych se zeptat, co udělají Komise a Rada, aby poskytly občanům EU právní ochranu. Promluví si s našimi americkými protějšky a pokusí se získat více informací? Existuje pravděpodobně více společností, na něž se vztahují soudní příkazy.

Nakonec říkáte, paní komisařko, že tento případ nelze srovnávat se SWIFTem, neboť se týká velmi specifického vyšetřování, to je pravda. Zároveň žádají velké množství …

(Předsedající řečnici přerušil.)

  Jan Philipp Albrecht, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Pane předsedající, nejprve bych chtěl říci, že toto je jen další případ, u něhož diskutujeme o skutečnosti, že na každé straně Atlantiku existuje jiná právní kultura, pokud jde o osobní údaje, a zejména pokud jde o policejní a justiční spolupráci.

Jsem skutečně šokován reakcí Rady, která konstatuje, že společnost Twitter má sídlo na území Spojených států, a proto tam uplatňovaná opatření a právní rámec s námi nemají nic společného. Myslím si, že nemá pravdu. Myslím si také, že občané Evropské unie budou mít na věc jiný názor. Ostatně neustále rozšiřujeme mezinárodní spolupráci v policejní a justiční oblasti, zejména se Spojenými státy. Lidé jsou stále více konfrontování se zákony jiných států, čímž nemyslím jen zákony jiných členských států v rámci Evropské unie, ale také, a zejména, zákony USA. A to je zvláště případ osobních údajů.

Čekal bych, že se Rada, jako řídící orgán Evropské unie, chopí tohoto problému a umožní občanům Evropské unie, aby důvěřovali zákonům, s nimiž se setkají na internetu, zejména pokud se dotýkají jejich občanských práv a svobod.

  Daniël van der Stoep (NI). - (NL) Pane předsedající, delegace Holandské strany svobody klade velký důraz na soukromí a ochranu osobních údajů každého člověka. V tom nejsme krátkozrací, jen pragmatičtí. Soukromí však má své hranice. Soukromí musí být zajištěno všude tam, kde je to možné, ale bezpečnost civilního obyvatelstva se musí podřídit předcházení a odhalování terorismu.

Pane předsedající, terorismu současnosti dominuje islámský terorismus. To je důvod, proč my všichni musíme bohužel obětovat kus svého soukromí, abychom ochránili bezpečnost našich občanů. Samozřejmě osobní údaje uživatelů internetu, jako IP adresy, musí být chráněny. Toto právo na ochranu však nemůže převážit tam, kde existuje silné podezření, že jednotlivci, kteří se skrývají za těmito údaji, mají teroristické pohnutky.

Jestliže orgány USA požádají o údaje o jedincích na území EU, kteří jsou spojování s terorismem, měly by je prostě dostat, ale samozřejmě až po řádné konzultaci a jen v případě, že pro to mají pádné důvody, abychom mohli zamezit zneužívání. Nesmíme však především zapomínat, že oni nežádají o informace jen tak pro nic za nic. Mají pro to velmi dobré důvody.

  Juan Fernando López Aguilar (S&D). – (ES) Pane předsedající, paní Redingová, jsem rád, že jste dnes večer zde na této rozpravě v plénu v Bruselu, abyste vyslechla poslance Evropského parlamentu, a já bych vás chtěl podpořit ve vaší práci na novém definování norem ochrany osobních údajů v EU. Chtěl bych se zmínit zejména o sdělení Komise o ochraně osobních údajů, které byste měla prezentovat jako skutečnou příležitost k usměrnění revoluce v technologických a znalostních nástrojích na jedné straně a na druhé straně pokroku v evropském ústavním právu, jako je Lisabonská smlouva a Evropská listina základních práv, základní práva na soukromí a veškerá práva související s přístupem k jakýmkoli osobním údajům, s jejich správou a odstraňováním, v souladu se svobodou evropské veřejnosti dát svůj souhlas, ale i v souladu s mezinárodním právem. Proto zde hovoříme o dvoustranném rámci pro Evropskou unii a její členské státy při jednání se třetími zeměmi, zejména se Spojenými státy.

Sdělení musí být v této souvislosti naprosto jasná: rámcové rozhodnutí Rady 2008/977 a směrnice 95/46/ES musí být aktualizovány a včas předloženy. A to nejen proto, abychom mohli Spojeným státům poskytnout spolupráci v policejních a justičních věcech v souladu s technickým postupem při pomoci u soudních příkazů nebo u jakýchkoli soudních příkazů, které by mohly ovlivnit základní práva, ale abychom mohli posílit zásadu svobodně daného souhlasu, informace o tom, jaké osobní údaje mají třetí země a jaké údaje jsou do třetích zemí převáděny a jak bychom také mohli aktualizovat toto právo na správu a odstraňování jakýchkoli údajů, které se dotýkají soukromí a které procházejí automatizovaným zpracováním osobních údajů. Proto se předávají k online zpracování.

Starosti mi dělá zejména problematika práv dítěte. To proto, že existují hranice způsobilosti nezletilých jednat a hranice jejich způsobilosti vlastnit práva na výkon základních práv, o nichž musíme být informováni. Nejsou to jen nezletilí, ale i jejich okolí, kdo jsou dotčeni technikami a nástroji na ochranu soukromí online.

Chtěl bych tedy, abyste věděla, že tuto debatu budeme velmi pečlivě sledovat. Budeme velmi pečlivě sledovat postup aktualizace práv na ochranu soukromí a jejich včasného předložení a zejména jednání o bilaterálních nástrojích se třetími zeměmi, zejména se Spojenými státy.

  Andreas Mölzer (NI). – (DE) Pane předsedající, stále znovu a znovu se potvrzuje správnost starého rčení „miluji zradu, ale nenávidím zrádce“. Každý, kdo zavolá na poplach, když se děje něco nekalého, je veřejností oslavován jako hrdina, ale postižené subjekty v něm vidí zrádce. Jak víme, americký vojín Bradley Manning šel do vězení za to, že poskytl informace WikiLeaks. Způsob, jakým se s touto výbušnou informací zachází v zemi neomezených možností a svobody, a skutečnost, že Twitter byl přinucen odhalit osobní údaje, je více než neblahý. Je třeba se ještě podívat, zda široko daleko proslavené žádosti orgánů USA o osobní údaje od dalších internetových společností, jako je Google, Facebook a Amazon, skutečně existují.

Přístup orgánů USA a skutečnost, že soudy nehodnotí zveřejňování jmen, emailových adres a bankovních informací jako porušování soukromí, je jistě příznačná pro opatření na ochranu osobních údajů v zámoří, která jsou zatím jasně ve svých počátcích.

  Malcolm Harbour (ECR). - Pane předsedající, vyjádřím se k některým věcem z hlediska předsedy Výboru pro vnitřní trh, neboť se domnívám, že jsou zde v sázce naprosto základní problémy hospodářství a vnitřního trhu a skutečně důležité záležitosti týkající se ochrany práv našich občanů, o nichž jsme dnes hovořili.

O této záležitosti jsem sepsal zprávu pro svůj výbor. Chtěl bych poděkovat paní Redingové za zelenou knihu, o kterou se zpráva opírala, neboť si myslím, že jedna z klíčových a ambiciózních záležitostí, o nichž se v knize zmínila, je také klíčová v tom, o čem dnes večer diskutujeme. Uvedla, že pokud jsou moje údaje evropského občana vedeny na serveru nebo v databázi v zemi mimo evropskou působnost, měl bych mít k těmto údajům stejná práva, jaká bych měl, kdyby byl tento server v Evropské unii. To je skutečně ambiciózní program. Doufám, že toho budeme moci dosáhnout. Bude třeba mnoha jednání. Svým kolegům, zejména paní in ‘t Veldové, bych chtěl říci, že pokud to nabídneme, ostatní země budou žádat také reciproční práva.

  Viviane Reding, místopředsedkyně Komise. − Pane předsedající, sdílím legitimní obavy této sněmovny, pokud jde o ochranu osobních údajů evropských občanů. Vzhledem k tomu, že sdílím tyto obavy, předložila jsem prvotní analýzu toho, jak by mohla vypadat reforma směrnice z roku 1995, abych tak odpověděla na otázky, které zde dnes zazněly a na něž evropské právní předpisy v tom stavu, v jakém jsou dnes, nedávají žádnou odpověď.

Mám dobré zprávy týkající se vztahů s našimi americkými protějšky. Dne 16. března podnikl Bílý dům rozhodný krok a oznámil, že má v úmyslu vypracovat společně s Kongresem návrh zákona o ochraně soukromí. To značí velkou změnu ve Spojených státech a mohlo by to pomoci i nám v našich snahách uzavřít generální dohodu mezi EU a USA o ochraně osobních údajů týkající se policejní a justiční spolupráce.

Doufám, že brzy budeme moci v tomto směru zahájit jednání. Počítám s tím, že Parlament nám v tomto úsilí a s reformou směrnice z roku 1995 pomůže.

PŘEDSEDAJÍCÍ: Alejo VIDAL-QUADRAS
místopředseda

  Enikő Győri, úřadující předsedkyně Rady. − (HU) Pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, děkuji vám za pochopení, to znamená za to, že se nepřete o to, že odsud nemůžeme zasahovat do probíhajícího trestního řízení a že právní předpis platný v době spáchání trestného činu je v každém případě třeba uplatnit.

Chtěla bych vás informovat, že nic nedokazuje lépe závazek maďarského předsednictví v oblasti ochrany osobních údajů, než skutečnost, že na zasedání Rady ve složení pro spravedlnost a vnitřní věci v únoru jsme schválili závěry Rady týkající se ochrany osobních údajů, které mají přibližně padesát bodů. Komisi jsme zároveň položili dvě velmi důležité otázky, které mají význam pro tuto rozpravu. Upozornili jsme na význam ochrany osobních údajů ve spojitosti s internetem a jsem si jista, jak již ostatně uvedla paní komisařka, že Komise to při zpracovávání svého návrhu vezme v úvahu.

Rada také plně souhlasí s tím, že je důležité modernizovat právní předpisy a přizpůsobovat je technickému pokroku. Těšíme se, že od Komise dostaneme návrh nové směrnice o ochraně osobních údajů. Slíbili jsme jej na červen, kdy bude maďarskému předsednictví zbývat už jen málo času, ale uděláme, co je v našich silách, a jsem si jistá, že polské předsednictví bude přistupovat k problematice ochrany osobních údajů s podobným odhodláním.

Pane předsedající, svůj příspěvek chci uzavřít tím, že věříme, že nemusíme volit mezi svobodou a bezpečností, zejména ochranou osobních údajů, ale že obojí může být zabezpečeno zároveň. A naším cílem je vytvořit právní předpis EU o ochraně osobních údajů.

  Předsedající. − Rozprava je skončena.

20. Práva spotřebitelů (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je zpráva pana Schwaba (A7-0038/2011) jménem Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o právech spotřebitelů (KOM(2008)0614 – C7-0349/2008 – 2008/0196(COD)).

  Andreas Schwab, zpravodaj. – (DE) Pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, úvodem bych chtěl poděkovat všem svým kolegům, kteří pracovali na této směrnici a na kompromisu, o němž dnes diskutujeme. Neříkám to ze zdvořilosti, ale z upřímného vděku. Jde o paní Wallisovou z Výboru pro právní záležitosti jako zpravodajku ke stanovisku výboru, paní Gebhardtovou, paní Turunenovou a pana Rocheforta i o pana Triantaphyllidese a pana Bielana. Dospět k rozhodnutí nebylo vždycky snadné, neboť v průběhu dvou let bylo předloženo 2 000 pozměňovacích návrhů, ale diskuse byly vždycky konstruktivní a já vám za to všem srdečně děkuji.

Navzdory všem technickým rozporům o jednotlivých záležitostech, které se projevují v různých kompromisech, existuje napříč všemi skupinami všeobecná shoda, že Evropský parlament dnes vysílá signál, že chceme rozvíjet vnitřní trh v zájmu spotřebitelů a podniků. Ostatně i dvacet let poté, co byl jednotným evropským aktem zřízen vnitřní trh, navzdory hromadě směrnic a nařízení, opět jen shledáváme, že ke skutečné normalizaci nedošlo. Členské státy využily svůj manévrovací prostor, někdy oprávněně, ale někdy neoprávněně.

Směrnice, kterou máme dnes před sebou, představuje zlatou střední cestu, která upravuje záležitosti týkající se vnitřního trhu, a legislativní rozhodnutí týkající se všech ostatních záležitostí ponechává na samotných členských státech. V tomto smíšeném přístupu můžeme jít i dále a získáme podporu od všech stran této sněmovny. To zahrnuje podporu návrhu Komise, ale zároveň i jeho značné vylepšení v mnoha bodech. Zajistili jsme, aby ochraně spotřebitelů byl v této směrnici zabezpečen odpovídající význam tím, že jsme zavedli jednotnou čtrnáctidenní lhůtu pro odstoupení od všech smluv uzavřených online po celé EU; tím, že jsme dali spotřebitelům, kteří mají co do činění s podomním prodejem, možnost volby, zda mít tištěnou nebo elektronickou variantu smlouvy; tím, že jsme umožnili, aby tzv. „tlačítkové řešení“ vneslo větší transparentnost do internetového obchodování a zároveň urychlilo boj proti podvodům na internetu, a nakonec tím, že jsme zavedli jednotnou povinnost poskytovat informace, zejména pokud jde o ceny, tedy jinými slovy úplné cenové informace u všech internetových a podomních transakcí.

Směrnici jsme ovšem přizpůsobili i tak, aby byla proveditelná pro malé a střední podniky a malé dodavatele tím, že je flexibilnější a jsou z ní hlavně vyloučeny služby v mnoha oblastech; tím, že spotřebitelé mohou odstoupit od smluv telefonicky; tím, že podniky již nemají možnost vkládat do smluv některé nepřiměřené podmínky, a tím, že byly stanoveny jasné podmínky, za nichž spotřebitelé mohou vracet objednané zboží, když došlo ke zrušení koupě, a nakonec tím, že byl zaveden jednotný formulář pro odstoupení od smlouvy, který mnoha lidem po celé Evropě usnadní přístup k právu na odstoupení od smlouvy a k jeho výkonu.

Nakonec, také díky konzultacím mezi členskými státy, se nám podaří, aby byl další vývoj právních předpisů v této významné oblasti ochrany spotřebitelů na úrovni Rady jednodušší, než tomu bylo v minulosti. Komise bude mít jasné právo být na úrovni Rady vyslechnuta, neboť nemůže být pochyby o tom, že společný trh vyžaduje společná pravidla. V průběhu krize eura jsme to viděli jasněji než kdykoli jindy. Nestačí přihlásit se ke společným zásadám jen proto, aby členské státy měly nakonec úplnou svobodu. Společné zásady je třeba dodržovat na základě společných pravidel. Proto je cílem této směrnice ochrana spotřebitelů. Pokud budou práva spotřebitelů stejná po celé Evropě, budou o nich spotřebitelé konečně informováni a budou schopni je účinněji uplatňovat proti podnikům, které je porušují. Směrnice chrání v první řadě i malé a střední podniky, neboť na základě jednotného souboru předpisů vzniká právní jistota, jež umožňuje rozkvět kulturní a obchodní rozmanitosti, o níž tak často slyšíme. Děkuji vám za spolupráci. Těším se na nadcházející rozpravu.

  Enikő Győri, úřadující předsedkyně Rady. − (HU) Pane předsedající, paní komisařko, pane Schwabe, vážení poslanci, jsem velmi ráda, že jsme mohli nakonec zařadit do programu rozpravu o tomto návrhu.

Jak víte, Rada dospěla k dohodě o tomto tématu v prosinci minulého roku a 24. ledna 2011, již pod maďarským předsednictvím, Rada oficiálně schválila své předběžné stanovisko, to znamená obecný přístup.

Abychom dospěli k dohodě, museli jsme v Radě jednat déle než dva roky o tom, jaká bude ideální rovnováha mezi právními předpisy EU a právními předpisy členských států zaručujícími práva spotřebitelů a které aspekty spotřebitelských práv by mohly být příslušným způsobem harmonizovány. Potíže spojené s tímto návrhem nejlépe ilustruje skutečnost, že pracovní skupina Rady musela více než šestkrát zasedat, aby připravila text, který mohla podpořit kvalifikovaná většina členských států. Navíc se ukázalo, že je nemožné dosáhnout dohody o kapitole čtyři a pět z návrhu Komise, která se týká prodeje zboží a nepřiměřených smluv. V důsledku převažujících obtíží se Rada nakonec rozhodla vypustit tyto dvě kapitoly z textu a zaměřit se místo toho na smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory a na smlouvy uzavřené na dálku. Tento přístup podpořila i Komise, neboť text připravený Radou vytváří přidanou hodnotu, pokud jde o takové smlouvy na úrovni EU.

Předsednictví je přesvědčeno, že Evropský parlament by mohl dát této rozpravě další podnět. Proto bude zítřejší hlasování o návrhu úprav tak důležité. Rozhodne-li se Evropský parlament na zítřejším plenárním zasedání vrátit celou věc Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, pokusí se maďarské předsednictví s velkým odhodláním zajistit, aby bylo dohody dosaženo v prvním čtení. Jsme připraveni udělat pro to vše, co bude třeba. Samozřejmě to bude hodně záviset na tom, jaký typ pozměňovacích návrhů Parlament navrhne.

Jak jsem již uvedla, mezi členskými státy existuje významný rozdíl v názorech, co se týče obsahu kapitoly čtyři a pět, to znamená skutečnosti, zda mají být některé aspekty obchodních podmínek a záruk, stejně jako nepřiměřené smluvní podmínky, plně harmonizovány. Předsednictví je přesvědčeno, že důvodem, proč bychom se měli soustředit na jiná ustanovení směrnice, to znamená kapitolu jedna a tři, je, že právě zde můžeme vytvořit skutečnou evropskou přidanou hodnotu. Pokud jde o tyto body, obecný přístup Rady se nijak výrazně neliší od parlamentních návrhů pozměňovacích návrhů, které předložil Výbor pro právní záležitosti a výbor IMCO dne 20. ledna a 1. února.

Pane předsedající, paní komisařko, vážení poslanci, jsme připraveni plně spolupracovat s Parlamentem a s Komisí, abychom dosáhli úspěchu. Chtěla bych také využít této příležitosti a poděkovat zpravodaji a předsedovi výboru IMCO, panu Harbourovi, a všem členům výboru IMCO za to, že až doposud projevovali maďarskému předsednictví plnou spolupráci. Nevím, jaký bude konečný výsledek a zda budeme naprosto spokojeni s výsledky svých jednání, ale jsem přesvědčena, že nesmíme ztratit příležitost poskytnout občanům EU práva, která mají mnohem větší rozsah než dříve.

  Viviane Reding, místopředsedkyně Komise. − Pane předsedající, příští rok oslavíme 20. výročí jednotného trhu. Musíme zajistit, aby jednotný trh přinášel spotřebitelům a podnikům výhody. Více než dva roky jednání ukázaly, že je politicky velmi obtížné dosáhnout dohody o celé směrnici na základě toho, co navrhla Komise. Mnozí z vás nechtějí, a zcela oprávněně, aby došlo ke snížení úrovně vnitrostátní ochrany spotřebitelů.

Nyní již třetí rok diskutujeme o tomto právním předpisu. Myslím si, že je nejvyšší čas, aby spoluzákonodárci našli řešení. V tomto ohledu jsem zvláště vděčna vašim výborům, zpravodajům, panu Schwabovi a paní Wallisové a stínovým zpravodajům za jejich nelehkou práci při hledání kompromisu. Rada se začátkem roku dohodla na obecném přístupu. Rozhodla se podstatně zúžit rozsah návrhu a konkrétně se zaměřit na smlouvy uzavřené na dálku a na smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory.

Komise je přesvědčena, že obecný přístup Rady je dobrým odrazovým můstkem při hledání zdravého kompromisu. Všeobecně vzato je to v souladu s cílem zlepšit fungování vnitřního trhu a vytvořit přidanou hodnotu pro spotřebitele. Vím, že se svými pozměňovacími návrhy snažíte o dodatečná vylepšení. Vidím mnoho rozumných návrhů na další posílení ochrany spotřebitelů, a jak jsem již řekla, směrnice o právech spotřebitelů by měla být směrnicí o právech. Měla by být hodna svého jména.

Dám vám několik příkladů: klidně bych mohla vyloučit váš pozměňovací návrh 122, který zaručuje, že spotřebitelé nebudou platit za zboží zaslané zpět po odstoupení od smlouvy, pokud jeho hodnota překračuje částku 40 EUR. Nejsem ani proti prodloužení lhůty na odstoupení od smlouvy na jeden rok, nebyl-li spotřebitel informován o svém právu na odstoupení od smlouvy (pozměňovací návrh 116). Mohla bych podpořit i harmonizované řešení boje proti takzvaným internetovým cenovým pastem (odst. 1 písm. a) a b) pozměňovacího návrhu 107).

Nebude pro vás žádným překvapením, řeknu-li, že nemohu akceptovat všechny vaše pozměňovací návrhy, které jsou momentálně předloženy. Například pozměňovací návrh 141. I když je mým cílem obsluha vnitřního trhu, bylo by příliš zavazovat obchodníky obchodující na dálku, aby dodávali zboží nebo poskytovali služby v kterémkoli jiném členském státu.

Po celé této dlouhé době a bez ohledu na přetrvávající neshody vidím světlo na konci tunelu. Věřím, že přijatelný a vyvážený kompromis je již na dosah. Udělám, co bude v mých silách, abych vám pomohla tohoto kompromisu dosáhnout.

  Diana Wallis, zpravodajka ke stanovisku Výboru pro právní záležitosti. − Pane předsedající, podstoupili jsme dlouhou cestu, která ještě stále neskončila a doufáme, že se brzy dostaneme tam, kam chceme. Jménem Výboru pro právní záležitosti bych chtěla poděkovat panu Schwabovi za jeho práci. V průběhu let jsme jasně viděli potíže způsobené různými právními koncepcemi, které představují překážku pro skutečné možnosti spotřebitelů a malých a středních podniků na vnitřním trhu.

U dohody, kterou teď máme v Parlamentu, jsme učinili určitý pokrok. Bohužel si myslím, že Výbor pro právní záležitosti by byl chtěl udělat více, například v kapitole 5 o nepřiměřených podmínkách a zvláště v oblasti transparentnosti. Náš výbor by v této oblasti skutečně rád pokročil. Vím, že Radě se zdá, že je to snad příliš odvážný krok. Pro nás je to však krok, který může být velmi důležitý, pokud jde o vnitřní trh i o práva spotřebitelů, jak jste, paní komisařko, správně uvedla.

Ušli jsme dlouhou cestu. Zrevidovali jsme spotřebitelské acquis. Neprošli jsme všechny směrnice, které jsme podle předchůdce paní komisařky měli projít. Možná děláme pár krůčků kupředu. Doufám, že se budeme dále bavit a diskutovat. Možná bude výsledkem něco, co bude mít hodnotu.

  Sirpa Pietikäinen, zpravodajka ke stanovisku Hospodářského a měnového výboru. − Pane předsedající, nejdříve bych chtěla poděkovat svým kolegům za vynikající práci, zejména panu Schwabovi z Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů za jeho nekonečné úsilí a součinnost ve snaze předložit tuto zprávu. Návrh Komise ponechával mnoho prostoru k vylepšení.

Z hlediska výboru ECON bych se chtěla zmínit o třech věcech. Je dobře, že do návrhu je zahrnuto digitální zboží. Je dobře, že zde zaznívá jasný signál k vypracování alternativních způsobů řešení sporů do budoucna. Malými nebo inovativními finančními produkty by se měly zabývat buď konkrétní směrnice z oblasti finančnictví, nebo budoucí směrnice o ochraně spotřebitele.

V neposlední řadě doufám, že další kroky Komise zajistí vysokou úroveň ochrany spotřebitelů, která by nakonec mohla vést k plné harmonizaci předpisů o ochraně spotřebitelů v Evropské unii.

  Raffaele Baldassarre, jménem skupiny PPE. – (IT) Pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, gratuluji pani Schwabovi k doposud odvedené práci a k vynikající spolupráci mezi Výborem pro právní záležitosti a Výborem pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů.

Zabezpečení různých stupňů harmonizace norem nám umožní dosáhnout významných výsledků, které přinesou evropským občanům skutečnou přidanou hodnotu. Význam má především právo na čtrnáctidenní lhůtu pro odstoupení od smlouvy a nová pravidla o požadavcích na informace, nejen o ceně, ale i o totožnosti a adrese prodejce. Tato vylepšení zvýší důvěru spotřebitelů, zejména v přeshraničním obchodě, neboť nabídnou právní jistotu, která je zásadní pro rozvoj e-obchodu.

Tato směrnice také položí základ pro další doplňková opatření od reformy evropského smluvního práva až po proces revize alternativních mechanismů řešení sporů. Tento základní krok k harmonizaci je zásadní podmínkou rozvoje vnitřního trhu, který se soustředí na práva svých spotřebitelů a slouží občanům Evropské unie.

Profesor Minti uvedl přibližně před rokem ve své zprávě pro předsedu Barrosa: „Spotřebitelé a jejich prospěch by měli být ústředním motivem dalšího stupně jednotného trhu.“ Tvůrce právních předpisů by měl zaprvé brzy dospět k dohodě o návrhu směrnice o právech spotřebitelů, aby zajistil vysoký stupeň ochrany na integrovaném maloobchodním trhu. Toto ustanovení naprosto splňuje požadavky a já jsem přesvědčen, že si pan Schwab udrží nezbytné nadšení ve složitých jednáních, která budou následovat před konečným schválením textu.

  Evelyne Gebhardt, jménem skupiny S&D. – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, pane Schwabe, zažili jsme skutečně tvrdá jednání, neboť na počátku diskusí byly názory velmi rozdílné. Stejně tak nebylo snadné rozhodnout o rozumném postupu jednání,

Tato jednání však byla úspěšná v tom, že dosáhla významných zlepšení, a to i po hlasování na úrovni výboru, což nakonec umožnilo, aby moje skupina zítra hlasovala pro tento kompromisní balíček. Po všech těch diskusích, které jsme vedli, si člověk uvědomí, jak moc je to významné.

Připravili jsme skutečně celou řadu zlepšení. Základní zásadou, kterou směrnice nyní sleduje, je tedy opět minimální harmonizace s výjimkou oblastí, které musí být plně harmonizovány, což nám dělalo velké starosti. Z působnosti této směrnice jsme vyloučili sociální služby, zdravotnické služby a hazardní hry, neboť tyto oblasti vyžadují zvláštní regulaci. Nelze na ně uplatňovat stejné zásady, jako na komerční služby, komodity nebo maloobchodní prodej, takže to byla důležitá úvaha. Výrazně jsme posílili povinnosti poskytovat občanům, tedy spotřebitelům, informace. Z tohoto důvodu bych chtěla úřadující předsedkyni Rady vysvětlit, že myšlenka na vypuštění druhé kapitoly, jinými slovy na odstranění právě těch oblastí, kde je třeba uplatňovat tuto povinnost poskytovat informace, je něčím, co skupina Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu nebude tolerovat.

Do působnosti směrnice jsme zahrnuli elektronický obchod, což původní návrh Komise nepředpokládal. Prodej na dálku prostřednictvím internetu je však jednou z klíčových oblastí, které byly do směrnice zahrnuty. Na cílové čáře se nám také podařilo zkvalitnit ustanovení o podomním prodeji. To jsou pozitivní zlepšení, která nám umožnila předložit zprávu.

Nemohu popřít, že stále existuje několik problémů, zejména ustanovení týkající se nepřiměřených smluvních podmínek v páté kapitole. S těmito ustanoveními jsme velmi nespokojeni, a buď na nich budeme muset ještě pracovat, nebo budeme muset v případě potřeby celý oddíl vypustit. Mnohem větší obtíže však působí skutečnost, že finanční služby byly zcela vyloučeny z povinností poskytovat informace. Myslím si, že tady máme velký problém. O tom budeme muset ještě dále jednat, paní komisařko, neboť finanční služby byly zahrnuty do vašich návrhů a tak by to také mělo zůstat.

Abych to shrnula. Budeme hlasovat pro kompromisní balíček a budeme hlasovat i pro to, aby se směrnice vrátila výboru, ale to neznamená, že souhlasíme s tím, aby byla přijata v prvním čtení.

  Robert Rochefort, jménem skupiny ALDE. – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, tento text je důležitý. Není nijak revoluční. Nemůžeme říci, že všechno, co bylo předtím, bylo špatné, a nyní je všechno dokonalé. I v tomto provizorním stádiu naší práce však nabízí řadu významných inovací.

Hlavní posun se podle mého názoru týká lepší regulace dálkového prodeje, zejména prostřednictvím internetu (kapitola III), neboť práva spotřebitelů v této oblasti je třeba posílit. E-obchod je velmi užitečný. Rozšiřuje spotřebiteli možnost volby, umožňuje jim nalézt nejnižší ceny a malým a středním podnikům a řemeslníkům umožňuje najít nová odbytiště.

Posun v této oblasti jsme museli vyřešit ryze evropským způsobem, tedy provedením harmonizace práv a povinností všech účastníků v několika velmi specifických bodech. Velmi konkrétně řečeno, italský zákazník, který něco nakupuje na belgickém nebo německém webu, bude vědět, že od nynějška bude mít stejná práva a stejnou ochranu. Právě to tato směrnice umožní.

Znamená to, že lhůta, v níž může spotřebitel odstoupit od smlouvy, se v celé Unii protahuje na 14 dnů. To znamená, že spotřebitel bude ihned znát celkovou částku k úhradě, aniž by se později dočkal nepříjemného překvapení. To znamená, že po dvojitém kliknutí uvidí řádnou objednávku.

Toto všechno samozřejmě rozruší některé zvyklosti. V mnoha členských státech je ve vnitrostátním právu řada nuancí, které každý považuje za zásadní, i když v sousedních státech je často nelze nikde nalézt. Společný život v Evropě znamená učit se lehce měnit zvyky tak, aby to prospělo celému Společenství a aby to bylo v obecném zájmu.

Abych hovořil jasně: tento text potřebuje ještě mnohá vylepšení a my je v následujících týdnech musíme provést, a to společně s Radou a s Komisí. Uvítal jsem otevřenost, kterou všichni v tomto směru projevili. Díky našemu zpravodaji, panu Schwabovi, kterému bych rád z celého srdce poděkoval, jsme již udělali velký kus práce. Velkým úspěchem této práce je i jen skutečnost, že všechny politické skupiny zítra přijmou pozměňovací návrhy. Důvěra spotřebitelů ve vnitřní trh Unie je velmi křehká. Abychom tuto důvěru zachovali a mohli doufat i v její posílení, potřebovali jsme jednomyslnou politickou podporu.

  Adam Bielan, jménem skupiny ECR. – (PL) Pane předsedající, nejdříve bych chtěl vyjádřit své díky panu Schwabovi, zpravodaji projednávané zprávy, za to, že při práci na návrhu této směrnice projevil takové odhodlání.

Dva a půl roku práce na tomto dokumentu vedlo k dosažení kompromisu, který ve své konečné podobě, jak doufám, zaručí spotřebitelům z 27 členských států větší právní jistotu v oblasti dálkového prodeje, zejména pokud se provádějí operace na internetu. Doufám také, že díky této směrnici budou mít spotřebitelé větší důvěru v přeshraniční obchod a v online nákupy, jež bude výsledkem vylepšení a harmonizace některých nových práv a větší srozumitelnosti těch, která již existují. Navíc pomocí standardizace požadavků na informace například u smluv uzavíraných na dálku a smluv uzavíraných mimo obchodní prostory má směrnice podnítit větší množství obchodníků, aby vstoupili na trhy v Evropské unii, což by naopak mělo zlepšit výkonnost vnitřního trhu. Doufám, že to bude příznivý podnět, zejména pokud jde o popularizaci prodeje online. Doufám také, že to přinese výhody spotřebitelům tím, že dojde k posílení hospodářské soutěže na vnitřním trhu.

Chtěl bych zdůraznit některé nejdůležitější věci. Zaprvé, snažili jsme se navrhnout text, který by byl vyvážený a který by fungoval ve prospěch spotřebitelů po celé Unii, ale také text, který by neměl negativní dopad na obchodníky a zejména na působení malých a středních podniků v Unii.

Zadruhé, jsem rád, že jsme byli schopni vyjednat pragmatický text, v němž jsme přijali smíšený přístup založený na minimální a maximální harmonizaci, což tedy znamená, že ty členské státy, které mají v některých oblastech velmi vysokou úroveň ochrany spotřebitelů, nijak neutrpěly. Podařilo se nám rovněž zavést v konkrétních případech jednotná a jasná ustanovení, což znamená, že například transakce prováděné přes internet budou jednodušší.

Jsem také rád, že se nám ve Výboru pro právní záležitosti podařilo konstruktivně projednat pátou kapitolu o nepřiměřených smluvních podmínkách. Tato kapitola upravuje smlouvy, které si obvykle spotřebitelé osobně nesjednají a které jsou často zdrojem mnoha nepravostí ze strany nečestných obchodníků.

Lituji však, že navzdory skutečnosti, že jsme dosáhli dohody, obsahuje text směrnice stále některé nedostatky. Jsem si však jist, že s odhodláním je budeme schopni napravit v příštím kole jednání a že dosáhneme konkrétních výhod pro spotřebitele a pro evropské obchodníky, neboť ostatně ani na jedny z nich nesmíme zapomenout.

  Emilie Turunen, jménem skupiny Verts/ALE. – (DA) Pane předsedající, dámy a pánové, pane Schwabe, vnitřní trh EU je úhelným kamenem evropské spolupráce a jak velmi správně napsala vloni Komise ve svém návrhu aktu o jednotném trhu, na občany, tedy na nás, Evropany, se musí soustředit práce na rozvoji jednotného trhu. Je důležité mít to na mysli, až budeme zítra v Parlamentu hlasovat o směrnici o právech spotřebitelů, tedy směrnici, na níž jsme po mnoho let pracovali. Jak všichni víme, text, o němž budeme zítra hlasovat, byl zásadně revidován oproti návrhu, který jsme dostali od Komise na podzim 2008, neboť zde v Parlamentu jsme se soustředili na ty oblasti, kde společná pravidla EU přinesou skutečné výhody spotřebitelům i obchodu. Postupně jsme chtěli umožnit členským státům, aby si tam, kde to má smysl, vytvořily další právní předpisy.

Konkrétně řečeno to znamená, že evropští spotřebitelé zaznamenají změny především tehdy, když budou nakupovat na internetu v zahraničních online obchodech. Nová směrnice bude znamenat, že pro internetové obchody v Evropě platí jednotná pravidla, což spotřebitelům přináší řadu výhod. Dovolte mi uvést alespoň tři příklady. Zaprvé, všichni spotřebitelé v Evropě budou mít čtrnáctidenní lhůtu na odstoupení od smlouvy, budou-li něco nakupovat v online obchodě v členském státě EU. Zadruhé, celková cena produktu musí být stanovena dříve, než spotřebitel souhlasí s nákupem produktu. Zatřetí, v případě problémů musí být možné jednoduše se spojit s prodejcem. Čtvrtý aspekt, který byl pro nás ve skupině Zelených/Evropské svobodné aliance velmi důležitý, byla připravenost směrnice na budoucnost. Produkt není jen něco, čeho se můžeme fyzicky dotýkat. Dnes jsou produktem i duševní statky. Může to být software nebo hudební dílo, které si stáhneme. Proto jsem velmi ráda, že do textu byly zahrnuty i digitální produkty.

Návrh, o němž budeme zítra hlasovat a který může skupina Zelených/Evropské svobodné aliance podpořit, není dokonalým právním předpisem. Chtěli jsme širší, ambicióznější směrnici a chtěli jsme pokrok ve všech oblastech. Politika je však i umění možného a toto je nyní možné. Celkově jsem přesvědčena, že Parlament dosáhl rozumného výsledku, který bude ku prospěchu spotřebitelům v Evropě.

  Kyriacos Triantaphyllides, jménem skupiny GUE/NGL. – (EL) Pane předsedající, jako politická skupina jsme zavedli zásadu zabránit jakémukoli omezování spotřebitelských práv v Evropské unii od samého počátku. Přestože byl původní návrh Komise velmi ambiciózní, nemohl vyjít vstříc potřebám všech spotřebitelů v Evropské unii. Proto byla návrhem vedena červená linka s cílem vytvořit plně harmonizovanou směrnici, když bylo jasné, že směrnice bude odpovídat nižší úrovni ochrany spotřebitelů EU.

V parlamentním návrhu směrnice existují dva velmi významné prvky. Před sebou máme úplně nový návrh Parlamentu, velmi odlišný od návrhu předloženého Komisí a s náhledem odlišným od náhledu Rady. Jádrem tohoto návrhu je smíšený přístup, pokud jde o harmonizaci, který ponechává na členských státech, zda si zavedou vyšší úroveň ochrany spotřebitelů.

Druhý bod souvisí s výjimkami z působnosti směrnice. Od samého počátku jsme trvali na tom, aby sociální služby, zdravotnické služby a hazardní hry byly vyňaty z působnosti této směrnice, neboť nemají nic společného se vztahem mezi obchodníkem a spotřebitelem a potřebují jiný přístup. Jsme rádi, že to bylo vzato v úvahu.

Podpora parlamentního návrhu v žádném případě neznamená bezpodmínečnou podporu návrhu Komise. Naopak, snažíme se o soudržný postoj a žádáme Komisi a Radu, aby vzaly velmi vážně v úvahu jádro parlamentního návrhu, zejména pokud jde o stupeň harmonizace a o další ustanovení týkající se kupních smluv.

  Oreste Rossi, jménem skupiny EFD. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, spotřebitelská práva jsou jedním z mnoha příkladů, jak velké problémy mají evropské orgány v tomto historickém okamžiku s výkonem velmi důležitých právních a politických aktů.

Nechceme zahodit všechnu odvedenou práci a dosažené pozitivní věci, například příspěvek našeho pozměňovacího návrhu k právu na postih, jehož cílem je výrazné zlepšení činnosti drobných obchodníků, aniž by byla poškozena práva spotřebitelů. Bude-li výsledkem jednání s Radou zrušení toho dobrého, čím zpravodaj a jednotlivé skupiny přispěly do návrhu, který byl od samého začátku špatný, nebo bude-li výsledkem zvýšení úrovně obecné harmonizace směrnice, nebudeme mít jinou možnost, než hlasovat proti.

Zodpovědnost za tuto situaci nenese v žádném případě Parlament, ale Evropská komise. Existují témata, u nichž my, euroskeptici v Lize severu, můžeme říci ano vysokému stupni harmonizace, ale jen v případě, že to vychází ze zdravého rozumu, veřejného zájmu, zájmů malých a středních podniků a, proč ne, z výsad členských států.

V tak složité záležitosti, jako je ochrana spotřebitelů, byl od samého počátku potřebný přístup, který by to vše bral v úvahu. Vítáme stažení mnoha pozměňovacích návrhů, které zpochybňovaly záležitosti, jež byly již vyřešené. Důležité je, aby Rada přijala text, jestliže opustí sněmovnu s tím, že se v něm odrazí pozměňovací návrhy, na nichž se sněmovna dohodla.

  Franz Obermayr (NI). – (DE) Pane předsedající, spotřebitelé někdy obtížněji chápou důsledky svého jednání, například když si stáhnou digitální obsah. Každý je zvyklý, že si z internetu stáhne obsah zdarma. V některých případech jsou však poplatky před spotřebiteli zakrývány, takže spotřebitelé si stáhnou předplatné, aniž by o tom věděli, přestože chtěli jen jednorázovou službu. V takovém případě je potřeba právo na odstoupení od smlouvy.

Další oblastí, kterou je možno kritizovat, je kombinace dálkového a podomního prodeje, neboť je jednodušší neočekávaně překvapit lidi přímo na jejich vlastním prahu. Na druhé straně nesmíme malým a středním podnikům ukládat zbytečné břemeno, pokud jde o smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory. Jestliže spotřebitelé například pozvou obchodníka nebo kadeřníka dobrovolně k sobě domů, nepotřebují žádnou zvýšenou ochranu, neboť nejde o případ, kdy jsou neočekávaně překvapeni. Proto potřebujeme rozumnou širokou ochranu spotřebitelů, ale je rovněž důležité, abychom vzali v úvahu zájmy malých a středních podniků.

  Anna Maria Corazza Bildt (PPE). - Pane předsedající, kompromis, který máme před sebou, představuje krok správným směrem. Vítám konsensus, jehož jsme dosáhli, pokud jde o právo na odstoupení od smlouvy a o požadavky na informace u smluv uzavřených na dálku a mimo obchodní prostory. Musíme však mít odvahu jít ještě dále, zejména pokud jde o postih za rozpor se smlouvou, neexistující záruky a nepřiměřené doložky.

Celá léta jsem pozorně naslouchala argumentům, ale mojí vizí byla a stále je plná harmonizace. Jsem přesvědčena, že společná pravidla přinášejí prospěch spotřebitelům i obchodu. Transparentnost, právní jistota a hospodářská soutěž spotřebitelům rozšiřují možnost volby a obchodu snižují byrokracii. Problémem je nalézt správnou rovnováhu.

Má-li být ochrana spotřebitelů vysoká a náklady obchodu nízké, neměly by se směrnice o ochraně spotřebitelů stát předmětem tahanic mezi trhem a lidmi. Neměli bychom ani žít s falešným přesvědčením, že vnitrostátní předpisy chrání spotřebitele, zatímco společná evropská pravidla přinášejí prospěch obchodu. Takový obraz je nesprávný. Není pochyby o tom, že dodatečné náklady malých a středních podniků se změní v dodatečné náklady pro spotřebitele.

Po celou dobu jednání se skupina PPE chovala pružně a konstruktivně. Levice byla nepružná a obstrukční a omezovala rozpravu na puntičkářské cvičení ve srovnávacím právu a handrkování mezi vnitrostátními předpisy. Já jsem naopak přesvědčena, že by měl převládnout společný zájem evropských občanů. Minimální harmonizace a národní výjimky, které obhajují sociální demokraté, prostě brání občanům, aby plně využívali výhody společného trhu. V době krize, kdy jsme svědky narůstajícího protekcionismu, je stejně jednoduché, jako nezodpovědné, chovat se populisticky. Já plně podporuji Andrease Schwaba a jeho skvělou práci a přeji mu úspěch v dalších jednáních.

Závěrem bych chtěla říci, že směrnice o právech spotřebitelů je milníkem při opětovném nastartování jednotného trhu, který dodá důvěru, podpoří růst, konkurenceschopnost a pracovní místa, což Evropané očekávají.

  Antonio Masip Hidalgo (S&D). – (ES) Pane předsedající, existují zásadní body, které ještě vyžadují vylepšení, takže musíme zprávu poslat zpět výboru.

Cesta této zprávy Parlamentem proto ještě neskončila.

Původní návrh byl špatný. To nám sdělila spotřebitelská sdružení na národní a celoevropské úrovni. Já mám například vysoké mínění o Unión de Consumidores de Asturias (sdružení spotřebitelů Asturie) a o jeho předsedovi, neúnavném Daciu Alonsovi.

Podařilo se nám prosadit nové posouzení staré obecné zásady maximální možné harmonizace v článku 4. Velmi zřetelně musíme prohlásit, že zavedení maximální možné harmonizace ve všech členských státech by omezilo ochranu mnoha spotřebitelů, neboť v mnoha zemích existuje delší tradice ochrany spotřebitelských práv.

V každém případě bych chtěl zdůraznit, že je nutné zajistit, aby seznam nepřiměřených smluvních podmínek nebyl vyčerpávající, to znamená, aby každý členský stát mohl rozšířit počet doložek, které považuje za nepřijatelné a ve spotřebitelských smlouvách za neplatné, aby důkazní břemeno bylo obráceno tak, aby bylo na obchodníkovi, aby prokázal, že podmínky vymykající se normě byly sjednány individuálně, a aby smluvní podmínky byly vyjádřeny jasně a srozumitelně.

Nadále jsme proti zavedení maximální možné harmonizace, pokud jde o nepřiměřené podmínky.

Eurobarometr uvádí, že 79 % obchodníků je přesvědčeno, že úplná harmonizace v této oblasti bude mít malý nebo nebude mít žádný vliv na jejich zahraniční činnost.

  Malcolm Harbour (ECR). - Pane předsedající, myslím, že zjistíte, že mám dvě a půl minuty, neboť ne všichni mí kolegové jsou zde. Jako předseda výboru bych chtěl nejdříve vzdát hold všem poslancům, kteří na tomto dokumentu pracovali. Jsem rád, že dnes večer zde všichni jsou v čele s Andreasem Schwabem a společně s velmi silným týmem stínových poslanců, kteří v této složité oblasti projevili skutečně silný zájem a odbornost.

Myslím si, že je správné, jak řekla Viviane Redingová, že spolutvůrci právních předpisů musí nyní pokročit a přijmout nějaká rozhodnutí. Skutečnost, že k tomu došlo, značí, že jak Rada, tak Parlament má politické problémy. Myslím si, že Parlament, stejně jako v případě mnoha dokumentů v minulosti, ukázal, že je schopen zprostředkovat kompromis. Myslím, že Parlament by měl zítra hlasovat o pozměňovacích návrzích a vyslat jasný politický signál ohledně toho, co chceme, a poté to celé vrátit výboru.

Chtěl bych poděkovat předsednictví a paní Győriové, která byla za předsednictví nejaktivnějším zastáncem, za to, že v důsledku té změny byla nakloněna našemu stanovisku. To neznamená, že jsme se jakkoli zavázali postoupit kupředu a uzavřít tato jednání. Občanům a spotřebitelům však dlužíme přinejmenším otevřené setkání, abychom viděli, zda existuje nějaká základna pro dohodu. Myslím, že všichni mí kolegové s tím souhlasí.

Podívám-li se na to, co zde máme, chtěl bych v první řadě říci, že obdivuji nadšení paní Corazzy Bildtové, ale nemyslím si, že směrnice o právech spotřebitelů je milníkem. Upřímně řečeno, myslím si, že je to spíše odrazový můstek, protože okolo místa, kam nyní šlapeme, jsou stále nebezpečné vody. Myslím si, že je to první opatrný krok k harmonizaci záležitostí, které vyvolávají velké emoce a velký politický neklid. Je pochopitelné, že spotřebitelům a spotřebitelským organizacím v různých zemích se nelíbí omezování práv. Myslím si, že to je jeden z největších problémů, před nimiž stojíme.

Myslím si, že jsme dospěli ke kompromisu, který je pro spotřebitele i pro obchodníky skutečnou přidanou hodnotou, zejména v oblasti internetových a přeshraničních nákupů. To musíme podpořit a musíme podpořit i některé další oblasti, ale mé závěrečné slovo Komisi je následující: velmi naléhavě potřebujeme rámec, v němž bychom mohli pokračovat k plné harmonizaci. Máme celou řadu roztříštěných iniciativ, včetně vaší práce o spotřebitelských smlouvách, a další revize. Velmi nutně potřebujeme ten dlouhodobý strategický přístup, který udělá z odrazového můstku onen milník.

  Małgorzata Handzlik (PPE). – (PL) Pane předsedající, paní komisařko, nejdříve bych chtěla poděkovat panu Schwabovi za práci, kterou vložil do tohoto návrhu. On sám ví patrně lépe než kdokoli jiný, že to nebyl jednoduchý úkol. Během práce na směrnici jsme často zdůrazňovali, jak je to důležité pro spotřebitele, ale i pro obchod, zejména pro e-obchod a pro přeshraniční nákupy.

Spotřebitelé, kteří nakupují online, chtějí především záruku, že zboží nebo služby, které si objednali, jim bude dodáno a že bude odpovídat uvedené kvalitě. Proto musíme zaručit, že předpisy na ochranu spotřebitelů budou jasné a transparentní. V průběhu této rozpravy bychom však neměli zapomínat na obchodníky, kteří očekávají, že předpisy jim neuloží žádné velké břemeno. Podařilo se nám při práci na této směrnici sladit zájmy spotřebitelů se zájmy obchodníků?

Diskuse, které vedeme již téměř dva roky, nás podle mého názoru posunuly blíže k tomuto cíli, ale ještě jsme ho nedosáhli. Jsem přesvědčena, že pro evropské spotřebitele by maximální míra harmonizace předpisů byla mnohem výhodnější. Zjednodušila by život společnostem působícím v oblasti e-obchodu. Jsem ovšem ráda, že i při respektování některých klíčových záležitostí se nám podařilo nalézt řešení, která ideálně vycházejí vstříc potřebám spotřebitelů a zároveň berou v úvahu realitu provozování obchodní činnosti. Jako příklad bych chtěla uvést ustanovení o čtrnáctidenní lhůtě, v níž mohou spotřebitelé odstoupit od smlouvy, a vítám i pozměňovací návrh, který umožňuje obchodníkům vracet peníze v závislosti na tom, zda spotřebitel prokáže poštovné. To je zásadní charakteristika směrnice, která ukazuje, že v některých případech mají spotřebitelé i obchodníci i povinnosti.

Nakonec bych chtěla podpořit Radu a Evropskou komisi, aby se pokusily docílit ambiciózní dohody.

  Bernadette Vergnaud (S&D). – (FR) Pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, nejprve bych chtěla poblahopřát zpravodaji, panu Schwabovi, i stínovým zpravodajům, zejména paní Gebhardtové, k jejich práci.

Původní návrh Komise byl skutečně absurdní a ohrožoval úroveň ochrany spotřebitelů tím, že ji chtěl úplně harmonizovat. To je ospravedlnitelné jen v případě, že harmonizace směřuje nahoru, nikoli dolů, jak bylo navrženo.

Proto vítám většinu dosažených kompromisů, které umožňují členským státům uplatňovat přísnější pravidla, pokud chtějí, a přitom zaručují vysokou minimální úroveň pro všechny spotřebitele v Unii. Proto je maximální doba platnosti smluv omezena na 12 měsíců, zkvalitňuje se informovanost o smlouvách uzavřených na dálku nebo po telefonu, u nichž se platba vyžaduje až poté, co uplynula lhůta pro odstoupení od smlouvy, která je čtrnáctidenní.

Na druhou stranu je nepřijatelné zachovávat plnou harmonizaci, pokud jde o kapitolu V, která se týká nepřiměřených smluvních podmínek. Nejenže zvolený stupeň ochrany je neuspokojivý, ale znamená doslova ignorování podvodných praktik, k nimž skutečně dochází, neboť ty vyžadují schopnost reakce, kterou nemohou evropské právní předpisy nabídnout.

Odebrání veškerého manévrovacího prostoru členským státům v této oblasti se zdá být nezodpovědné. Doufám tedy, že spolutvůrci předpisů přijdou s vyváženým textem, který zaručí skutečné a společné jádro vysokého stupně ochrany.

  Edvard Kožušník (ECR). – (CS) Pane předsedající, dovolte mi, abych nejprve poděkoval a vyzdvihnul práci Andrease Schwaba za to, jak bravurně se dokázal vypořádat s 1600 pozměňovacími návrhy a dosáhnout rozumné kompromisní podoby zprávy. Jsem rád, že se mu podařilo zachovat dva základní principy původního návrhu Komise, a to princip „lepší regulace“ tím, že se zjednoduší a aktualizují pravidla tak, aby bylo dosaženo odstranění překážek na vnitřním trhu, se kterými se dennodenně střetávají podnikatelé při svém obchodování v zemích Evropské unie, a druhý princip, kterým je dosažení maximální možné harmonizace spotřebitelského práva a odstranění množství výjimek uplatňovaných jednotlivými státy.

I přesto, že jsme se nakonec nedokázali shodnout na úplné harmonizaci ve všech kapitolách směrnice, bude tato nová úprava znamenat velmi významný posun, co se týče odstraňování bariér v přeshraničním obchodování a v konečném důsledku ve zvýšení konkurence na vnitřním trhu.

  Kurt Lechner (PPE). – (DE) Pane předsedající, obávám se, že já zdejší nadšení poněkud zchladím. Navzdory mnoha vylepšením návrhu Komise, která byla v průběhu konzultací s výbory provedena, za což vděčíme hlavně zpravodaji, panu Schwabovi, obsahuje aktuální balíček příliš mnoho předpisů a výsledkem budou nadměrně složité právní předpisy. Malé a střední podniky se s tím budou velmi složitě vypořádávat. Navíc to nepřinese žádný prospěch spotřebitelům, bude to mít velmi malý dopad, pokud jde o harmonizaci, a neumožní nám to rozvíjet vnitřní trh a Evropu jako obchodní prostor.

Vzhledem k tomu, že máme málo času, mohu se bohužel věnovat jen jednomu bodu. Návrh Komise masivně rozšířil rozsah dvou definic a v tomto případě zašel příliš daleko, což je zřejmé ze skutečnosti, že bylo podáno 1600 pozměňovacích návrhů. Bylo velmi obtížné o tom rozumně jednat v Parlamentu. Komise navíc rozšíření těchto definic nijak nezdůvodnila. Ani v přílohách, ani v dokumentech předložených Parlamentu, není žádné zdůvodnění. Jeden z těchto případů se týká smluv uzavřených na dálku. Toto rozšíření bylo naštěstí vráceno do procesu konzultací a bylo změněno, což lze jedině uvítat. Druhý případ se však týká smluv uzavřených mimo obchodní prostory a na to bych se zde chtěl podívat.

V budoucnu bude každá smlouva, která bude uzavřena mimo prostory společnosti, podléhat celé spoustě nařízení a práv na odstoupení, přestože spotřebitel, jak již uvedl pan Obermayr, požádal elektrikáře, dekoratéra, malíře nebo truhláře atd., aby přišel k němu domů. Vím, že existuje celá řada výjimek, které jste vy, pane Schwabe, a výbor vylepšili z hlediska jejich obsahu i znění. Stejně ale stále existuje řada právních nástrah, které se mohou stát pohromou pro mikropodniky a pro drobné obchodníky a mohly by dokonce ohrozit jejich samotnou existenci.

Podle mého názoru je tato část návrhu zbytečná. Mohla by být vypuštěna, aniž by to způsobilo jakékoli problémy, společně s kapitolami 4 a 5. V takovém případě by zbytek návrhu a konzultace nebyly vůbec tak špatné.

  Sylvana Rapti (S&D). – (EL) Pane předsedající, chtěla bych poděkovat zpravodaji, panu Schwabovi, a stínové socialistické zpravodajce, paní Gebhardtové. Chtěla bych jim poděkovat a zároveň je pochválit, neboť projevili velkou dávku vytrvalosti a trpělivosti, když práci dotáhli až do bodu, kterého jsme dnes v rozpravě dosáhli a který je, jak věřím, velmi dobrým základem pro práci komisařky Redingové, jejíž slova jsou podle mne důvodem k optimismu.

Osobně považuji tuto minimální harmonizaci za velmi dobrou a zároveň za velmi pragmatickou pracovní základnu. Pocházím z Řecka, ze státu, v němž bylo dosaženo vysokého stupně ochrany spotřebitelských práv. Jistě chápete, že bych nechtěla, aby byla tato vysoká úroveň ochrany ohrožena.

Připouštím, že jsem měla velké obavy, když pan Schwab hovořil o maximální harmonizaci. Bylo to poprvé, co jsem o tom slyšela. Pamatovala jsem si něco, co jsem četla v časopisu: někdo se pokusil vytvořit nejkrásnější ženu tak, že použil oči herečky, nos zpěvačky a ústa jiné herečky. Výsledek byl obludný.

Uvádím tento příměr, abych ukázala, že můžeme začít s nejlepšími úmysly, a nemusíme dosáhnout kýženého výsledku. Proto považuji tuto minimální harmonizaci za správný základ pro naši práci.

  Damien Abad (PPE). – (FR) Pane předsedající, nejprve bych chtěl vzdát hold práci našeho zpravodaje, pana Schwaba, která nám dnes u tohoto textu, jehož zrod byl tak nešťastný, umožňuje dosáhnout širokého konsensu napříč všemi politickými skupinami.

Ano, Evropa by měla být synonymem pokroku a praktických úspěchů a to vidíme i u těchto návrhů týkajících se spotřebitelů. Evropané budou mít od této chvíle právo odstoupit od smlouvy, koupí-li si něco na aukčních online portálech, jako je například eBay.

Podařilo se nám předložit text, který na jedné straně posílí rámcové podmínky pro zintenzivnění přeshraničního obchodu v Evropské unii, a na druhé straně nás zachrání před nutností snížit úroveň ochrany spotřebitelů v členských státech. Úroveň ochrany bude naopak zvýšena.

Zaprvé souhlasím s názorem, že pro konsolidaci ukončení recese v naší oblasti musíme vytvořit nové zdroje růstu a že díky zjednodušení a racionalizaci evropských právních předpisů bude náš obchod moci více profitovat z potenciálu jednotného trhu. Věděli jste, že jen 22 % nákupů v Evropě je přeshraničních? Lepší regulační rámec pro obchod tedy znamená také příspěvek k hospodářské obnově.

Při jednání o tomto textu jsme chtěli zaujmout ambiciózní, ale přesto pragmatický postoj. Zásada byla jednoduchá: žádná harmonizace bez odpovídající úrovně ochrany. Z tohoto důvodu jsem rád, že jsme mohli zachovat některé aspekty vnitrostátního práva, na něž jsou spotřebitelé konkrétních členských států zvyklí. Pokud jde o nás ve Francii, naši spotřebitelé mohou nadále využívat ochranu, kterou nabízí záruka „skryté vady“ nebo zachování velmi ochranářských právních předpisů v oblasti podomního prodeje.

Kromě toho dnes dokazujeme, že Evropský parlament, pravice a levice společně, je schopen reagovat na každodenní potřeby obyvatelstva, a to mne těší. Řešením je samozřejmě více Evropy, ale ne ledajaké. Potřebujeme Evropu, která chrání, Evropu, která uklidňuje, a Evropu, která nabízí příležitosti Evropanům, občanům, spotřebitelům a podnikům.

  Olga Sehnalová (S&D). – (CS) Pane předsedající, kdysi, za starých časů, platilo heslo „Náš zákazník, náš pán“, doživotní záruky nebyly výjimkou a kvalita byla otázkou cti. Dnešní doba je zjevně jiná. Dnes se musíme zamýšlet nad právy spotřebitelů, jejich ochranou a legislativou, která ji zajistí. Spokojenost zákazníka, zdá se, už není vždy tou nejlepší obchodní politikou a až příliš mnoho příkladů z každodenního života vypovídá spíše o opaku.

Proto je tak důležité důkladné projednání této legislativy, která ve svém důsledku nesmí vést ke zhoršení práv spotřebitelů a musí reagovat na nové výzvy. Je nutné si uvědomit, v jak rozdílných výchozích pozicích se práva spotřebitelů v různých členských zemích Evropské unie nacházejí. Naší snahou by mělo být pozvednout ochranu spotřebitelů tam, kde dosud panuje právní džungle a nejistota, která láká různé nepoctivce a ohrožuje důvěru ve vnitřní trh. Na druhé straně musíme zachovat vysokou míru ochrany spotřebitelů tam, kde již efektivně existuje. Toto je základní úhel pohledu, kterým směrnici o právech spotřebitelů poměřuji, a proto také plně podporuji postoj své frakce. A děkuji samozřejmě všem zpravodajům za obrovskou odvedenou práci. Ochrana spotřebitelů skutečně nejde proti zájmu poctivých obchodníků. Je tomu přesně naopak.

  Regina Bastos (PPE). – (PT) Pane předsedající, úvodem bych chtěla poblahopřát panu Schwabovi k vytrvalosti v jednáních, která přivedl k tomuto významnému kompromisu, a chtěla bych vzdát hold i všem těm, kdo společně s ním pracovali na této zprávě.

Nechceme jen zajistit vyšší úroveň ochrany pro evropské spotřebitele, ale chceme také, aby evropské společnosti, bez ohledu na velikost, mohly poskytovat spotřebitelům ve všech 27 členských státech zboží a služby bez zbytečných právních překážek.

Nová směrnice ukončí legislativní roztříštěnost, která poškozuje účast na přeshraničním trhu, a významně podpoří vnitřní trh. Zdůrazňuji nová ustanovení týkající se poskytování informací spotřebitelům: tyto informace musí být jasné, srozumitelné a musí být poskytnuty ve správnou chvíli.

Je také důležité, aby důkazní břemeno prokázání shody s požadavky na informace bylo na obchodnících. Bude třeba vyhlásit pravidla týkající se smluv uzavřených na dálku, zejména smluv uzavřených telefonicky nebo po internetu a chráněný spotřebitel bude využívat jednoduché a účinné mechanismy. Jsme si jisti, že jakmile skončí institucionální jednání, přispěje nová směrnice ke konkurenceschopnosti a dynamice Evropské unie, jak může celosvětová ekonomika očekávat.

  Antolín Sánchez Presedo (S&D). – (ES) Pane předsedající, dokončení směrnice o právech spotřebitelů, tedy zřízení horizontálního nástroje, který zjednoduší, shrne a doplní již existující směrnice, je pozitivní.

Vnitřní trh, který je charakterizován vysokou úrovní ochrany spotřebitelů, je klíčový pro udržitelný růst a tvorbu pracovních míst.

Abychom toho dosáhli v souladu se Smlouvou, nesmíme členským státům bránit v přijetí opatření, která rozšiřují ochranu spotřebitelů. Plnou harmonizaci lze tedy použít jen na ty aspekty, které jsou nezbytné k dokončení konzistentního rámce pro přeshraniční transakce s cílem vytvořit přidanou hodnotu.

V Hospodářském a měnovém výboru panuje široký konsensus, že finanční služby musí být nedílnou součástí tohoto předpisu, aby byl skutečně horizontální, že by měl být koordinován s odvětvovými právními předpisy na úrovni EU a na národní úrovni, aby nevznikly žádné mezery, a že je třeba vyhledat odborné rady.

Tato linie se dostatečně neodráží v textu, takže text je třeba před závěrečným hlasováním doladit.

V oblasti finančních služeb musíme ještě vykázat pokrok, pokud jde o Evropskou chartu práv spotřebitelů.

  Alajos Mészáros (PPE). – (HU) Pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, poděkujme panu Schwabovi za hodnotnou práci, kterou předložil. Jednotná pravidla na ochranu spotřebitelů a pojmy, které znamenají všude totéž, dávají občanům důvěru a současně zaručují větší právní jistotu. To vše je nanejvýš důležité pro občany a podniky, kteří chtějí svobodně požívat svých práv v oblasti obchodu na vnitřním trhu. Zpravodajův návrh, aby minimální úroveň harmonizace v oblasti práv spotřebitelů byla doprovázena úplnou harmonizací technických pravidel, je za současné situace jediným přijatelným legislativním řešením. Kombinace minimální a úplné harmonizace může být volbou, která bude přijatelná pro všechny.

Dosud existující překážky brání přeshraničním transakcím a brzdí činnosti obchodníků a zákazníků překračující hranice členských států. Statistiky ukazují, že mnozí stále ještě odmítají nakupovat v EU přes internet, a bylo by dobré, kdybychom i to dokázali změnit. Dále bych chtěl říci, a zde mám na mysli hlavně členské státy ve střední a východní Evropě, že je opravdu zapotřebí komplexního a konstruktivního předpisového rámce. Systém založený na transparentnějších společných předpisech posiluje povědomí spotřebitelů, které v tomto regionu není ještě zcela vyzrálé, ale v západní Evropě je již dlouho známé. Vyspělá politika v oblasti ochrany spotřebitelů je také jedním ze způsobů podpory malých a středních podniků. Musíme proto dbát na to, abychom jim neztěžovali situaci příliš přísnými právními předpisy.

Přesnější definice informačních povinností obchodníků je klíčovým aspektem a přispěla by ke zvýšení počtu obchodních transakcí, jež splňují zákonné podmínky a z obchodního hlediska jsou spravedlivé. Ne náhodou i maďarské předsednictví považuje tento návrh směrnice za jednu z priorit svého šestiměsíčního funkčního období. Je symbolické a významné, že Parlament zařadil tuto zprávu na pořad svého jednání jen několik dní po Světovém dni spotřebitelských práv. Tím, že přijmeme správné rozhodnutí, můžeme usnadnit život téměř 500 milionům spotřebitelů a 22 milionům podniků na vnitřním trhu Evropské unie.

  Seán Kelly (PPE). – (GA) Pane předsedající, nejprve bych chtěl poblahopřát panu Schwabovi a jeho kolegům za dobrou práci, kterou odvádějí již po více než dva roky. Je to nepochybně jejich velký úspěch. Chtěl bych také pochválit paní Győriovou z maďarského předsednictví: pracuje s velkým nasazením, je zde po celý den a je také pokaždé ve Štrasburku. Nemyslím, že bych se doposud setkal s někým, kdo by pracoval s takovým nadšením jako ona.

Jedná se o vnitřní trh, harmonizaci, přidanou hodnotu, což je všechno velmi důležité. Není to konečný produkt, ale dílo, na kterém se neustále pracuje. Obzvláště cenné jsou takové aspekty jako právo spotřebitele odstoupit od smlouvy, nepřiměřené smluvní podmínky a zejména doložky o pružnosti, které poskytují vládám členských států flexibilitu. Kdybychom měli totéž v jiných směrnicích, například ve směrnici o Evropském fondu pro přizpůsobení se globalizaci, fungovaly by lépe. A na závěr chci ještě říci, že doplňuje například směrnici o službách a směrnici o ochraně údajů, na kterých sám pracuji. Proto představuje značný pokrok.

– (GA) Chválím pana Schwaba za to, že tuto práci dovedl do konce.

  María Irigoyen Pérez (S&D). – (ES) Pane předsedající, paní komisařko, dovolte, abych nejprve poblahopřála zpravodaji panu Schwabovi a paní Gebhardtové k práci, kterou odvedli.

Mám jednu obecnou myšlenku. Nejde o to, že by narůstal protekcionismus, ale spíše o to nerušit práva, která v některých členských státech již existují.

Chceme-li totiž vybudovat funkční vnitřní trh se vztahy mezi společnostmi a spotřebiteli a usilujeme o to, musíme zároveň dosáhnout rovnováhy mezi vysokou úrovní ochrany práv spotřebitelů a ochranou konkurenceschopnosti společností.

Součástí této rovnováhy je dohodnout se na minimální úrovni harmonizace a také dát členským státům možnost ponechat si stávající nebo přijímat jakákoli další regulační opatření, jež zlepší ochranu spotřebitelů.

Nesmíme připustit, aby přijetí právního předpisu EU znamenalo snížení ochrany pro mnohé spotřebitele a uživatele.

Vítám, že jednání v Evropském parlamentu se zlepšila, ale trvala bych na tom, aby již zavedená práva nebyla rušena.

  Cristian Silviu Buşoi (ALDE). – Pane předsedající, rád bych poblahopřál zpravodaji panu Schwabovi a jeho týmu zpravodajů za stanoviska a stínovým zpravodajům za velmi dobrou práci při přípravě této zprávy. Trvalo dlouho nalézt přístup, který by byl dostatečně vyvážený z hlediska spotřebitelů i podniků. Vítám celkový kompromis, na kterém se shodly všechny politické skupiny, a domnívám se, že se jedná o důležitý pokrok v zájmu všech spotřebitelů v Evropské unii.

Zpráva obsahuje významná vylepšení, například požadavky na poskytnutí jasných informací ve smlouvách a harmonizace ustanovení ohledně práva spotřebitele odstoupit od smlouvy. Samozřejmě se jedná o kompromis, není to dokonalé. Jako příklad uvedu článek 22a, který ukládá obchodníkům povinnost dodávat do jiných členských států. Existují produkty a služby, na které by se to vzhledem k jejich povaze vztahovat nemělo, a sice produkty rychle podléhající zkáze. Problémy mohou vyvstat také u digitálních výrobků. Původní záměr podpořit přeshraniční obchod je velmi důležitý a velmi dobrý a skutečně doufám, že během nadcházejících jednání s Radou se nám podaří tyto úpravy provést a dosáhnout tak co nejlepšího výsledku.

  Silvia-Adriana Ţicău (S&D). – (RO) Pane předsedající, myslím si, že každý spotřebitel by měl mít právo obdržet informace před podpisem smlouvy. Maloobchodní prodejci by měli informovat spotřebitele a získat jejich souhlas, mimo jiné i pokaždé, když dojde k překročení povoleného zůstatku na účtu jejich kreditní nebo debetní karty.

Je také důležité, abychom chránili spotřebitele před nepřiměřenými smluvními podmínkami. Bohužel v případě bankovních služeb, pojištění, elektrokomunikačních služeb nebo služeb v oblasti cestovního ruchu jsou doložky smluv velmi často uvedeny na rubové straně drobným písmem. Velmi často však spotřebitelé podepisují registrační formulář nebo fakturu, aniž by tyto smluvní podmínky na rubové straně vůbec četli.

Ale ani v případech, kdy si zákazníci všechny smluvní podmínky přečtou a uvedou, že s některou z nich nesouhlasí, nemají žádnou vyjednávací sílu. První odpověď, které se spotřebiteli v takovém případě dostane, je taková, že se jedná o standardní dodavatelskou smlouvu a nelze ji měnit.

Vnitrostátní orgány odpovědné za ochranu spotřebitelů by měly tyto standardní smlouvy prověřovat a chránit spotřebitele před nepřiměřenými podmínkami.

  Zuzana Roithová (PPE). – (CS) Pane předsedající, velice děkuji kolegovi Schwabovi za skvělou práci a za podporu mých návrhů. To, že spotřebitelé získají právo za určitých podmínek na dodání zboží a služeb objednaných přes internet do každé členské země, je významnou změnou v on-line obchodu. Třetina prodejců odmítá dodat zboží přeshraničně, zejména do nových členských států.

Věřím, že i Rada přijme naše kompromisní znění včetně mých návrhů, pokud jde o povinnost uvádět interoperabilitu počítačového vybavení a elektroniky, čitelnost smluvních podmínek, práva spotřebitelů při organizovaných prodejních zájezdech či možnost pro členské státy rozšířit práva spotřebitelů včetně záruky i na neziskové organizace a drobné živnostníky. Význam této směrnice je jasný. Evropský spotřebitel vybavený jasnými právy je nejlepším katalyzátorem fairového vnitřního obchodu v Evropské unii.

  Vasilica Viorica Dăncilă (S&D). – (RO) Pane předsedající, podle nové strategie Evropa 2020 vysoká úroveň ochrany spotřebitelů zaručuje vysoce kvalitní výrobky, ale zaručuje také důvěru spotřebitelů, což zvyšuje efektivitu vnitřních trhů.

Pokud jde o práva spotřebitelů, stávající minimální regulace poskytuje všem členským státům svobodu přizpůsobovat předpisy EU vnitrostátním zásadám a myslím si, že tento přístup musí být zachován.

Evropská unie může zajistit lepší harmonizaci vnitřního trhu s vysokou úrovní ochrany spotřebitelů tím, že zvýší stávající minimální úroveň harmonizace až na úroveň stávajících osvědčených vnitrostátních postupů.

Domnívám se, že evropský systém odpovědnosti za rozpor se smlouvou musí být spravedlivý, aby se zlepšila ochrana spotřebitelů a zvýšila jejich důvěra k trhu, a prodloužila se tak životnost výrobků.

  Ildikó Gáll-Pelcz (PPE). – (HU) Pane předsedající, stávající předpisy týkající se evropských spotřebitelů vycházejí ze zásady minimální harmonizace. Poskytují členským státům možnost odchylek, avšak to vše také představuje nevýhodu z hlediska konkurenceschopnosti EU. Uspokojuje mne, že pan Schwab připravil tak skvělou zprávu. Po několika letech jednání nadešel čas dospět v této záležitosti k dohodě, a jak řekla paní ministryně Győriová, také maďarské předsednictví ji bude prosazovat. K tomu, abychom omezili roztříštěnost vnitřního trhu EU, potřebujeme větší podporu práv spotřebitelů a umožnit spotřebitelům lépe se rozhodovat, aniž bychom v důsledku nového právního předpisu znevýhodnili podniky. Jednotný vnitřní trh vyžaduje jednotná pravidla týkající se evropských spotřebitelů. Je proto důležité, abychom dosáhli dohody v prvním čtení.

  Viviane Reding, místopředsedkyně Komise. − Pane předsedající, musím říci, že tato rozprava v této sněmovně byla velmi konstruktivní a všichni poslanci se shodli na tom, že musíme mít lepší, konstruktivnější, účinnější směrnici o právech spotřebitelů, než jakou máme dnes.Shodli se i na tom, že i když možná nebude dokonalá, bude přinejmenším lepší než ta stávající, která, a na tom se shodujeme všichni, má k dokonalosti daleko.

Málokdy jsem se také v této sněmovně setkala s tak jednomyslnou chválou na adresu zpravodaje pana Schwaba a jeho spoluzpravodajů, jako tomu bylo dnes. Doufám, že tato jednomyslnost potrvá, protože nyní zahajujeme velmi originální postup, a máme k dispozici jen velmi krátký časový úsek, ve kterém se můžeme pokusit dospět k tomuto lepšímu právnímu předpisu, který chtějí všichni poslanci ze všech politických stran, kteří zde vystoupili. Vyzývám vás tedy, abyste svým zpravodajům poskytli tuto zprávu jako výchozí bod pro jednání. Vím, že maďarské předsednictví učiní vše, co bude v jeho silách, aby dovedlo tento originální postup k pozitivnímu závěru.

  Enikő Győri, úřadující předsedkyně Rady. − (HU) Pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, dovolte, abych se připojila k těm, kdo řekli, že to byla výborná rozprava. Byla to rozprava velmi konstruktivní a za maďarské předsednictví a naše odborníky bychom vám chtěli poděkovat za vaši podporu a doufám, že ve stejném duchu budeme moci pokračovat v dalších konzultacích. Ráda bych se vyjádřila k některým konkrétním otázkám, které v rozpravě zazněly. Mnozí vyzývali k regulaci seznamů nepřiměřených smluvních podmínek. Souhlasíme s Evropským parlamentem, že mít takový seznamu na evropské úrovni by bylo přidanou hodnotou. Ačkoli platný právní předpis obsahuje orientační výčet příkladů, vytvoření jednotného evropského seznamu by ve skutečnosti přesto bylo přidanou hodnotou. V Radě však pro to zatím neexistuje dostatečná podpora, a to je jeden z důvodů, proč se Rada rozhodla tuto otázku z textu vypustit.

Někteří se ptali, i když paní Gáll-Pelczová na to za mne již odpověděla, proč by mělo být nezbytné, abychom dosáhli dohody v prvním čtení. Jak již bylo řečeno, jednání jsme zahájili v říjnu 2008, během francouzského předsednictví. V průběhu dvou a půl let jsme uspořádali více než 60 zasedání v pracovních skupinách, a jsme proto toho názoru, že již nejsou možné žádné další úpravy s cílem uspokojit blokující menšiny, a z tohoto důvodu jsme museli rozhodnout o značném zúžení oblasti působnosti této směrnice na smlouvy uzavřené na dálku a smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory. Zúžená oblast působnosti, a tedy cílená harmonizace, jak jsem přesvědčena, povedou k rychlejšímu dosažení shody, a nevidím, jaká přidaná hodnota by mohla vzejít z toho, že bychom pokračovali ještě ve druhém čtení.

Předběžné stanovisko Evropského parlamentu je v některých aspektech blízké celkovému přístupu Rady, a proto se domnívám, že bychom neměli, a k tomu vyzývám nás všechny, promarnit tuto příležitost dospět ke shodě v prvním čtení.

úřadující předsedkyně Rady. − Líbila se mi poznámka pana Harboura ohledně toho, zda je současná situace odrazovým můstkem nebo milníkem. Chceme-li být realisty – a já nerada přeháním – myslím si, že je to odrazový můstek, a nikoli milník. Mohla by být milníkem, ale jednoduše pro to nebyly správné podmínky. Můžeme ji považovat za odrazový můstek z hlediska zájmů našich občanů a našich spotřebitelů.

Všichni víme, že v členských státech existují velmi rozdílné právní podmínky. Větší harmonizace by v této fázi nebylo možné dosáhnout. Je mnohem lepší mít užší oblast působnosti a moci dosáhnout dohody. Toto skutečně pomůže posílit práva spotřebitelů, a tedy nám také pomůže učinit další krok k vytvoření jednotného trhu.

  Andreas Schwab, zpravodaj. – (DE) Pane předsedající, bylo by možné dlouze diskutovat o otázce, zda je to milník, či nikoli. Je například jasné, že zakladatelé Evropského společenství, jako byl Altiero Spinelli, po kterém jsme dnes pojmenovali jednací místnost naší skupiny, byli schopni se zabývat zásadnějšími otázkami v Evropě.

Jsem však přesvědčen, že pokrok dnes v Evropě probíhá v podobě malých, konstruktivních krůčků.

Proto bych rád poděkoval všem poslancům, kteří se zapojili do diskuse a kteří díky svému přispění k pozměňovacím návrhům tento kompromis umožnili. Kompromis je vždy jedna z možností, jak dosáhnout rovnováhy mezi různými zájmy. Nikdo nebude zcela spokojen, ale každý bude připraven ještě dále zlepšovat přístup, který byl přijat. Proto se domnívám, že jsme na správné cestě.

Chtěl bych při této příležitosti poděkovat místopředsedkyni Komise paní Redingové za její trvalý zájem a za její podporu a povzbuzování jak při této rozpravě, tak na mnoha dalších zasedáních. Doufám, že se na ni budeme moci i nadále spoléhat i při konzultacích v Radě. Chtěl bych poděkovat předsedovi výboru panu Harbourovi za jeho trpělivost se zpravodajem, a dalším členům výboru a také panu Lehnemu, předsedovi Výboru pro právní záležitosti. Co se týče Rady, byl bych rád, kdyby paní Győriová, bývalá poslankyně této sněmovny, jako úřadující předsedkyně Rady pochopila, že návrh, který byl naštěstí přijat Radou dne 24. ledna, bude Evropský parlament možná nucen změnit. V některých oblastech bychom chtěli jít dál, a proto v několika příštích týdnech povedeme konstruktivní diskusi s cílem najít pozitivní řešení. Velice vám děkuji.

  Předsedající. − Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra v 11:30.

Písemná prohlášení (článek 149)

  Liam Aylward (ALDE), písemně. – (GA) Vítám, co se dělá pro posílení práv spotřebitelů v EU. Podporuji také navrhovaná opatření zaměřená na usnadnění přeshraničního obchodu a opatření, jejichž cílem je upřesnit pravidla týkající se ochrany spotřebitelů, a ukončit tak dosavadní nejistotu.

Transparentnost a lepší informace pro podniky a spotřebitele by velmi přispěly k důvěře spotřebitelů v trh, což by podpořilo hospodářský růst. Přesto mne však znepokojují některá opatření a jejich dopad na malé a střední podniky. Ačkoli tyto podniky zajisté podporují opatření, jež by více vyjasnila právní rámec a doplnila stávající mechanismy na ochranu spotřebitelů, , některé znepokojuje, že některá z nových ustanovení by mohla mít dopad na jejich běžný chod. Tato opatření mohou značně zvýšit byrokracii a nadměrnou správní zátěž.

Při ochraně spotřebitelů si musíme být jisti, že nelikvidujeme podniky a služby, jež tyto spotřebitele obsluhují.

  Zuzana Brzobohatá (S&D), písemně. – (CS) Návrh směrnice o právech spotřebitelů harmonizuje do jednoho právního dokumentu celkem čtyři směrnice, a to o smlouvách uzavřených mimo obchodní prostory, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, o ochraně spotřebitele u smluv uzavřených na dálku a o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk. Cílem sloučení těchto čtyř směrnic je zefektivnit vnitřní trh a podpořit přeshraniční obchod. Vysoká úroveň ochrany spotřebitelů zkvalitňuje produkty, zvyšuje důvěru spotřebitelů, čímž podporuje efektivitu vnitřního trhu. Je třeba odmítnout snahu striktně stanovit záruční dobu na dva roky, neboť toto ustanovení by znamenalo v mnoha státech oslabení ochrany spotřebitele, protože členské státy by musely ve svých vnitřních právních předpisech zkrátit záruční dobu, tedy oslabit postavení spotřebitele. Správný je cíl posílení důvěry spotřebitelů v přeshraniční nákupy, kde spotřebitelé cítí jako největší překážky jazykové problémy, nedostatek důvěry v platební systém a neochotu podnikatelů obchodovat přes hranice. Velmi správná je výtka zpravodajky Hospodářského a měnového výboru, která lituje toho, že návrh směrnice nezohledňuje nové produkty vznikající v důsledku měnícího se vývoje produktů a inovací, např. digitální produkty. V oblasti zábavy a spotřební elektroniky jsou stále častější produkty, kde součástí produktu je software a jiné nehmotné služby.

  Monika Flašíková Beňová (S&D), písemně. – (SK) Nejednotnost platných právních předpisů a norem je často demotivujícím faktorem pro spotřebitele a podniky, kteří zvažují, zda se zapojit do přeshraničního obchodu. Spotřebitelé a podniky narážejí na překážky v souvislosti s rozdílnými obchodními podmínkami.

Rozsáhlá harmonizace předmětné smlouvy je nezbytná především s ohledem na zachování vysoké úrovně práv spotřebitelů. Kromě odvětvových odchylek by se oblast působnosti směrnice omezila hlavně na smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory Právě tyto smlouvy totiž tvoří největší množství přeshraničních obchodů.

Stejně tak i to, zda daná smlouva odpovídá harmonizovaným pravidlům, závisí hlavně na znění vymezených pojmů. Některé jsou často nedostačující a z právního hlediska neuspokojivé.

Je skutečně žádoucí zajistit, aby spotřebitelům ve všech členských státech byla zaručena vysoká úroveň ochrany spotřebitele a aby jim zboží mohlo být dodáváno a poskytováno bez zbytečných právních překážek. Napomohlo by to zvýšení důvěry spotřebitelů a také většímu zájmu podniků o přeshraniční transakce.

  Liem Hoang Ngoc (S&D), písemně. – (FR) Chci poděkovat panu Schwabovi a stínovým zpravodajům za jejich práci. Původní návrh Komise byl nepřijatelný, protože chtěl pravidla týkající se práv spotřebitelů plně harmonizovat, aniž by je systematicky uváděl do souladu s nejvýhodnějšími vnitrostátními právními předpisy.

Jinými slovy, mnohé členské státy by musely odstranit ze svého vnitrostátního právního řádu ustanovení, jež ve skutečnosti poskytovala spotřebitelům lepší ochranu. Ve Francii by v důsledku toho musela být zrušena dvě významná acquis: pravidlo „skryté vady” a ustanovení o tom, že podomní prodejce nesmí přijímat platby před vypršením lhůty na rozmyšlenou.

Mým socialistickým kolegům a mně se však podařilo prosadit změnu tohoto přístupu a stanovit jako normu minimální harmonizaci. Podařilo se nám také posílit práva spotřebitelů v celé řadě aspektů, zejména pokud jde o informace, které mu musí být prodejcem poskytnuty, a ustanovení týkající se lhůty na rozmyšlenou.

Jeden problém však přetrvává: kapitola V. Nemůžeme akceptovat, aby byla plně harmonizována pravidla týkající se nespravedlivých podmínek, protože by to vzalo členským státům jejich schopnost reagovat na obchodní praktiky, které se s každým dnem mění a někdy bývají spojeny s vážnými riziky pro spotřebitele.

  Tunne Kelam (PPE), písemně. – Studie zveřejněné Komisí ukazují, že každý třetí občan EU nakupuje zboží on-line, avšak pouze 7 % provádí přeshraniční nákupy on-line. Zájem nakupovat přeshraničně by mělo 33 %. Tato oblast není dosud regulována a nakupovat zboží on-line je složité, zejména pokud jde o poplatky za dopravu a transakční náklady. Návrh směrnice o právech spotřebitelů se zaměřuje na zmenšení komplikací spojených s on-line transakcemi. Posílení práv spotřebitelů nakupujících on-line velmi vítám.. Musíme mít úplné informace o obchodnících, s jejich jmény, adresami a kontaktními údaji. Je nutné harmonizovat pravidla v celé EU, abychom se vyhnuli nepříjemným překvapením a vyšším nákladům. Vítám harmonizaci práva spotřebitele odstoupit od smlouvy do 14 dní od jejího uzavření. Musíme chránit spotřebitele, ale musíme také podporovat hospodářství. Plně podporuji zpravodajovo úsilí o vyváženost těchto aspektů. Provádění směrnice o právech spotřebitelů je jedním aspektem tohoto problému, a jinou otázkou je plná integrace a realizace jednotného digitálního trhu, vnitřního trhu EU a směrnice o službách. EU a její členské státy se musí zaměřit na obojí.

  Siiri Oviir (ALDE), písemně. – (ET) Přijetí nové harmonizované evropské směrnice o právech spotřebitelů je zajisté jeden z důležitých pilířů lepé fungujícího vnitřního trhu. Tato harmonizovaná směrnice, která spojuje vjedno několik směrnic týkajících se práv spotřebitelů, značně zjednoduší právní rámec, přispěje ke zvyšování důvěry spotřebitelů a podpoří přeshraniční obchod. K tomu, aby se trh nebo řetězec zásobování stal transparentnějším, zejména při obchodování přes internet, musíme zajistit, aby byly k dispozici kontaktní údaje obchodníků, aby je spotřebitel v případě potřeby mohl přímo kontaktovat. Proto podporuji zpravodajovy návrhy v tomto směru. Směrnice je celkem vyvážená z hlediska spotřebitelů a podnikatelů a je dostatečně flexibilní, aby mohla být přizpůsobena rozdílům mezi členskými státy. Právní předpis o úplné ochraně spotřebitelů zatím není v Evropské unii skutečností. Nicméně se jedná o velký krok k lepší ochraně spotřebitelů a obchodu.

  Marianne Thyssen (PPE), písemně. – (NL) Skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) po mnoho let důsledně zdůrazňovala, že ochrana spotřebitelů a vytvoření společného trhu jsou cíle, které si navzájem neprotiřečí a že ve skutečnosti jdou ruku v ruce. Tento horizontální nástroj kodifikuje a vyjasňuje práva a povinnosti spotřebitelů a obchodníků v celé EU. Ukazuje také, že EU to myslí vážně s uspokojováním potřeb nejzranitelnějších spotřebitelů. Trvající nedostatky v oblasti nákupů on-line nebo přes hranici budou z velké části odstraněny. To vytvoří příležitosti nejen pro spotřebitele, ale také pro naše malé a střední podniky, pro které bude napříště jednodušší těžit z řady výhod na vnitřním trhu. Chceme-li však to nejlepší pro naše malé a střední podniky, neměli bychom je vystavovat žádným zbytečným zátěžím. Proto musíme přijmout pozměňovací návrhy k návrhu Komise, jež budou prospěšné malým a středním podnikům. Tuto zkoušku z předmětu malé a střední podniky by Evropa neměla složit jinak než „na výbornou ”.

  Giovanni Collino (PPE), písemně. – (IT) Naše supermarkety jsou umísťovány ve stále větších vzdálenostech od našich domovů a je stále méně pravděpodobné, že se budeme procházet podél regálů, s produktem v rukou, obklopeni vůní čerstvých potravin a lidským hovorem. Naše nákupy se odehrávají na stále větší vzdálenost a naše zvyklosti dnes zcela změnil internet, mimo jiné proto, že náš život je stále uspěchanější. Je to konkrétní, hmatatelný projev něčeho, co učebnice nazývají „globální ekonomikou”. Jaký je rozdíl mezi internetem a supermarketem? Na internetu se nemůžete zastavit a požádat prodavače o radu, čím se jeden produkt liší od druhého nebo se dokonce vrátit do supermarketu, pokud není s vaším produktem něco v pořádku, a vzít si z police jiný, když jste předtím ukázali svou účtenku pokladníkovi. Proto má směrnice o právech evropského spotřebitele tak zásadní význam vzhledem k povinnostem, které ukládá v oblasti informování o produktu, a vzhledem k pravidlům, jež stanoví pro vadné výrobky, které musí být vyměněny, opraveny nebo prodány se slevou, aby bylo zajištěno, že ochrana při prodejích on-line nebude horší než při prodeji na místě kdekoli v Evropě.

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg (S&D), písemně. – (PL) Směrnice o právech spotřebitelů je podle mého názoru jedním z nejdůležitějších legislativních textů, o kterých budeme v první polovině tohoto roku diskutovat. Lepší přístup k informacím a větší ochrana spotřebitelů jsou otázky mimořádně důležité, například pro rozvoj on-line obchodu a pro hospodářský růst v celé Evropě. On-line obchod se v Evropě stále ještě rozvíjí poměrně pomalu ve srovnání například se Spojenými státy, a moje domovská země, Polsko, zaujímá v tomto směru mezi členskými státy EU až 17. místo. Pouze 23 % polských spotřebitelů nakupuje přes internet a jedním z hlavních důvodů tohoto stavu, jak se zdá, je nedostatek důvěry. Jedním z nejkontroverznějších aspektů v tomto návrhu směrnice je to, v jakém rozsahu bude regulace harmonizována. Těší mne, že zpravodaj za Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů vyslovil souhlas s argumenty vyjádřenými mou skupinou, skupinou Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu, jež kritizovaly, že cílem Evropské komise je úplná harmonizace, což by v praxi členským státům neumožňovalo přijímat vyšší normy, než jaké stanoví tato směrnice. Domnívám se, že země, které chtějí zachovat vyšší normy, by k tomu měly dostat příležitost.

  Alexander Mirsky (S&D), písemně. – Práva spotřebitelů nakupujících průmyslové nebo potravinářské výrobky jsou bohužel chráněna lépe než práva uživatelů služeb v dopravě, zdravotnictví či vzdělávání. Je tomu tak proto, že je obtížné prokázat, že poskytnutá služba nebyla kvalitní.

Například lotyšská letecká společnost Air Baltic, která z 51 % patří státu, má v současnosti monopolní postavení. To vede k nedostatkům v péči o cestující a dodávkách služeb. Ředitel společnosti pan Flick, jak se zdá, není schopen reagovat na otázky poslanců Evropského parlamentu a jednoduše ignoruje stížnosti ze strany široké veřejnosti. Air Baltic se svými machinacemi pokouší tropit si z Evropského parlamentu blázny. Prodává letenky v obchodní třídě do letadel, ve kterých služby obchodní třídy nejsou poskytovány. Současně Air Baltic skrývá časté případy poruch letadla, a tím nadále vystavuje riziku životy tisíců cestujících. Je nezbytné zřídit vyšetřovací komisi, aby se praktikami Baltic Air zabývala, jinak by to mohlo mít tragické následky.

  Ville Itälä (PPE), písemně. – (FI) Původní základní návrh Komise byl značně problematický z hlediska spotřebitelů i společností. Zpravodaj však odvedl skvělou práci, v jejímž důsledku mohou být přijata důležitá opatření zaměřená na důslednější ochranu spotřebitelů při rozvoji vnitřního trhu bez kompromisů ve vysoké úrovni ochrany spotřebitelů. Doufejme, že to podpoří přeshraniční prodej na dálku. Nesmíme však zapomínat, že existuje mnoho jiných faktorů, které dosud brání růstu internetového obchodování v Evropě. V budoucnu se například budeme muset zaměřit na urychlení převodu plateb a zefektivnění inkasa přeshraničních plateb, což umožní, aby se do evropského internetového obchodu ochotněji zapojovaly malé a střední podniky.

  Daciana Octavia Sârbu (S&D), písemně. – (RO) Chtěla bych vyjádřit vděčnost za to, že po zítřejším hlasování budeme mít právní rámec zaručující lepší harmonizaci práv spotřebitelů v EU. Na druhé straně bych ráda poblahopřála Evropské komisi za to, že iniciovala tento návrh směrnice, který v sobě spojuje čtyři existující směrnice do jediného legislativního nástroje. Chci také zdůraznit, že jakmile bude tato směrnice provedena, můžeme konečně občanům ve 27 členských státech Evropské unie zaručit, že mohou počítat s vysokou úrovní ochrany spotřebitelů. Zároveň chci poblahopřát zpravodaji za jeho pečlivou práci a za to, že doplnil tuto zprávu o zásadní články, které budou regulovat práva těch, kdo nakupují zboží a služby on-line.

  Zbigniew Ziobro (ECR), písemně. – (PL) Rád bych poděkoval panu Schwabovi a ostatním poslancům za práci, kterou vložili do tohoto návrhu. Vítám úsilí, které bylo vyvinuto s cílem harmonizovat v rámci celé EU předpisy týkající se prodeje na dálku, které jsou zaměřeny na ochranu spotřebitelů a usnadňují obchodníkům jejich činnost. Nepochybně je nutný kompromis, který jednak zaručí vysokou úroveň ochrany spotřebitelů, jednak usnadní obchodníkům poskytování služeb po celé EU. Domnívám se, že je správně zajistit vysokou minimální úroveň ochrany spotřebitelů v celé Evropské unii za předpokladu, že také členské státy budou schopny zavést přísnější regulační opatření na svém území, pokud usoudí, že úroveň ochrany zajištěná EU není dostatečná. Nesmíme však ignorovat potřeby obchodníků, kterým může celoevropská harmonizace regulačních opatření skutečně usnadnit život jak z operačního hlediska, tak pokud jde o snižování nákladů. Je proto žádoucí zformulovat postoj, který bude hájit zájmy jak spotřebitelů, tak obchodníků. Nemůže být pochyb, že zvýšení bezpečnosti transakcí a harmonizace regulačních opatření zvýší důvěru v prodej na dálku a bude působit jako pobídka pro spotřebitele, aby na dálku nakupovali častěji.

21. Provádění směrnice o jakosti pohonných hmot, (rozprava)

  Předsedající. − Dalším bodem je rozprava k otázce k ústnímu zodpovězení pro Komisi týkající se směrnice o jakosti pohonných hmot, včetně standardní hodnoty EU pro dehtové písky a ropné břidlice, kterou předložila paní McAvanová jménem Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (O-000058/2011 – B7–0209/2011).

  Linda McAvan, autorka. − Pane předsedající, nejprve bych ráda poděkovala konferenci předsedů za to, že vyčlenila čas na tuto rozpravu v tomto týdnu, a to ve velmi krátké lhůtě. Ráda bych také poděkovala paní komisařce, že sem přišla v tak pozdní hodinu diskutovat o této otázce, která je pro náš parlament velmi důležitá.

Na první pohled to vypadá jako čistě technická otázka. Jedná se o provádění opatření směrnice o jakosti pohonných hmot a stanovení základních nebo standardních hodnot pro emise skleníkových plynů u paliv používaných v dopravě. Skutečná, velmi závažná otázka však zní: jak vážně to myslíme v Evropské unii se snižováním emisí vzniklých při dopravě? Víme, že přibližně 20 % emisí skleníkových plynů vzniká při dopravě. Víme, že toto číslo stoupá, na rozdíl od odvětví bydlení a energetiky, kde toto číslo klesá. Vyčištění našich paliv používaných v dopravě je důležitou součástí boje proti změně klimatu, a proto je směrnice o jakosti pohonných hmot tak důležitá.

To mne přivádí k otázce dehtových písků a ropných břidlic. Parlament očekával prováděcí návrhy Komise k této směrnici koncem minulého roku. Došlo ke zpoždění a víme, že důvodem bylo to, že v Komisi probíhala vnitřní diskuse o tom, zda stanovit samostatnou hodnotu pro dehtové písky. Bylo nám řečeno, že důvodem, proč nemůžeme tato opatření mít, je to, že neexistuje vědecká studie, o kterou by se návrh Komise mohl opřít. Ve starších návrzích Komise jsme však viděli, že v konzultačních dokumentech samostatná hodnota pro dehtové písky existovala, ale z pozdějšího návrhu tato hodnota zmizela.

Díky vám, paní komisařko, nyní studii týkající se dehtových písků máme. Tato studie, která vyšla před dvěma měsíci, ukazuje něco, co ukázaly již jiné studie, tj. že emise skleníkových plynů u kanadských dehtových písků činí v průměru 107,3 g CO2 na 1 megajoule ve srovnání s 87,1 g u konvenčních pohonných hmot. U ropných břidlic činí hodnoty 122 a 139 g CO2 na l megajoule. Jinými slovy, ukazuje, že tyto pohonné hmoty jsou špinavější než tradiční ropa. Nyní, když tyto studie máme, doufám, že od paní komisařky dnes večer uslyšíme, že brzy uvidíme návrh na provádění směrnice o jakosti pohonných hmot.

V úvodu jsem řekla, že se nejedná jen o technickou otázku. Minulý týden mnozí poslanci Evropského parlamentu, kteří jsou dnes večer zde, obdrželi petici od tisíců evropských občanů, které tato otázka velmi znepokojuje. Chtějí to, co chci já, totiž řádné, pravdivé označení dehtových písků a ropných břidlic. Často slýcháme, že EU zaujímá vedoucí pozici v otázkách změny klimatu, avšak Kalifornie již zavedla normu pro nízkouhlíková paliva, která hodnotí dehtové písky jako vysokouhlíkové.

Vím, že kolem toho byla spousta lobbování, všichni jsme o tom slyšeli, potkávali různé lobbisty, a dokonce i nyní, když víme, že dehtové písky a ropné břidlice jsou špinavější než tradiční ropa, nyní nám říkají „ne, potřebujeme další studie, potřebujeme více času”. Nyní však již fakta o dehtových pískách máme, takže nevidím žádný důvod k odkladu. Dehtové písky jsou jedním z nejvíce znečišťujících způsobů výroby paliv používaných v dopravě, jaké lidstvo zná. Z toho plyne, že by měly být ve směrnici o jakosti pohonných hmot zařazeny do jiné kategorie; v opačném případě není nic, co by zabránilo tomu, aby paliva používaná v dopravě na základě této směrnice byla špinavější, místo aby byla čistší.

Paní komisařko Hedegaardová, vím, že za chvíli uslyšíte, kolik našich kolegů ze všech skupin napříč sněmovnou naše obavy sdílí. Jste známa svým odhodláním bojovat proti změně klimatu a jste za to v této sněmovně respektována. Chceme s vámi spolupracovat na splnění vašeho nízkouhlíkového plánu, tak abychom skutečně snížili emise vzniklé v dopravě o 60 %, jak jste oznámila minulý týden, a doufám tedy, že dnes večer k nám přicházíte s nějakými dobrými zprávami a řeknete nám, že během několika příštích týdnů budeme tuto prováděcí normu mít a že budeme mít vyšší hodnotu pro dehtové písky a ropné břidlice.

  Connie Hedegaard, členka Komise. − Pane předsedající, právě jsme od paní McAvanové slyšeli, že se shoduje s Komisí v názoru na to, jak důležité je snižovat emise vzniklé při dopravě; odráží to i Bílá kniha o dopravě, která bude dnes vydána. Vypracování prováděcího opatření souvisejícího s cílem snížit intenzitu skleníkových plynů, který obsahuje směrnice o jakosti pohonných hmot, trvalo bohužel déle, než se předpokládalo. Tento odklad však neovlivní schopnost dodavatelů plnit své povinnosti podle této směrnice, neboť žádný členský stát si nestanovil průběžný cíl pro rok 2014.

Při přípravě svého návrhu Komise vycházela z toho, že vhodný legislativní přístup musí nalézt rovnováhu mezi přesností a složitostí způsobu měření a mírou variability v intenzitě skleníkových plynů u různých paliv. V průběhu loňského podzimu a v prvních týdnech tohoto roku probíhaly v rámci Komise rozsáhlé vnitřní diskuse, které nyní byly dokončeny, a v příštích měsících by tedy mohl být návrh prodiskutován s členskými státy.

Pokud jde o standardní hodnoty pro ropné písky a ropné břidlice, mohu vám s potěšením oznámit, že Komise nedávno zveřejnila zprávy uvádějící průměrnou standardní hodnotu pro ropné písky a řadu orientačních standardních hodnot pro ropné břidlice. Tyto zprávy jsou dostupné na internetových stránkách Komise. Vzhledem k širokému zájmu o tuto záležitost se Komise domnívá, že by bylo užitečné tyto zprávy podrobit zkrácenému procesu nezávislého přezkoumání (peer review). Při práci na této otázce jsem byla v úzkém kontaktu s kolegou odpovědným za obchodní záležitosti, aby bylo zajištěno, že náš přístup bude pevně zakotven z hlediska našich závazků podle mezinárodního práva, a budu tak postupovat i nadále.

Aniž bych tedy předjímala výsledek procesu nezávislého přezkoumání a následných vnitřních konzultací v Komisi, záměrem Komise v této fázi je předložit příslušnému regulativnímu výboru návrh prováděcího opatření, který bude obsahovat standardní hodnoty pro ropné písky i pro ropné břidlice a také pro jiná nekonvenční paliva, jako je zkapalněné uhlí a zkapalněný plyn.

Předpokládá se rovněž, že návrh prováděcího opatření stanoví, že Komise prozkoumá intenzitu skleníkových plynů u jiných kategorií výchozích produktů s vysokými emisemi skleníkových plynů, a bude-li to vědecky opodstatněné, bude prováděcí opatření změněno doplněním nových kategorií výchozích produktů.

Tím by bylo zajištěno, že toto opatření nebude diskriminační, neboť by to ukázalo, že seznam kategorií výchozích produktů je otevřený a že Komise aktivně zkoumá i jiné kategorie a je připravena seznam rozšířit, až bude shromážděn dostatek důkazů a údajů týkajících se jiných kategorií.

Čili vzhledem k tomu, že nezávislé přezkoumání a následně dokončení vnitřních diskusí v Komisi vyžadují několik týdnů, dojde ještě k určitému odkladu, než bude moci být návrh prováděcího opatření v celém balíčku projednán s členskými státy. Jakmile však bude toto opatření schváleno regulativním výborem, bude předáno Evropskému parlamentu k posouzení.

  Horst Schnellhardt, jménem skupiny PPE. – (DE) Pane předsedající, chtěl bych poděkovat paní McAvanové za položení této otázky. Revize směrnice o jakosti pohonných hmot by nejen uložila dodavatelům paliv snižovat emise skleníkových plynů produkovaných z paliv během jejich životního cyklu, například při přepravě a během rafinačního procesu, a toto snižování měřit, ale také počínaje rokem 2011 snižovat emise na jednotku energie každoročně o 1 % a do roku 2020 celkem o 10 %. Domnívám se však, že snižování emisí během životního cyklu paliv je možné měřit jen tehdy, budou-li stanoveny odpovídající standardní hodnoty. Tyto hodnoty musí být konečně zjištěny a zveřejněny.

Když však paní McAvanová pokládala svou otázku, měl jsem pocit, že by dala přednost zastavení výroby v tomto odvětví energetiky. Chtěl bych varovat před zaujímáním takového přístupu, protože údaje a zjištění týkající se emisí vzniklých při získávání ropy nebo ropných produktů z písků či břidlic se značně liší. Teprve před hodinou jsem hovořil s jedním představitelem chemického průmyslu, který mi řekl, že potenciál technického rozvoje je tak velký, že by bylo možné dosáhnout v této oblasti mnohem lepších výsledků. Chtěla bych této sněmovně připomenout, že neustále hovoříme o nezávislosti na zdrojích energie mimo Evropskou unii. Tato surovina je nám k dispozici zde, v Evropské unii, takže bychom to v našich diskusích měli také zohlednit. To vše však bude fungovat jen tehdy, budou-li zavedeny standardní hodnoty, které musí být ověřeny. Vyzývám proto Komisi, aby jednala rychle.

  Kriton Arsenis, jménem skupiny S&D. – (EL) Pane předsedající, paní komisařko, diskutujeme skutečně o velmi důležité otázce: emise vzniklé při produkci ropy z dehtových písků jsou tři- až pětkrát vyšší než při použití jiných výrobních metod, a tento dlouho očekávaný ukazatel, který chceme v této směrnici mít, zajistí, abychom tuto katastrofální výrobní metodu nesubvencovali.

Řekla jste, že studie byla dokončena. Avšak ačkoli máme studii, protože jsme říkali, že k tomu, abychom mohli pokračovat, potřebujeme studii, chceme nyní tuto studii podrobit nezávislému přezkoumání. Otázka, paní komisařko, zní, kdy bude tento postup dokončen? Jaké jsou lhůty? O kolik déle musíme čekat, než bude tento ukazatel pomocí této metodiky přezkoumán, tak abychom ho už konečně mohli zahrnout do našeho právního předpisu?

Problém dehtových písků se ve skutečnosti netýká jen emisí: Jedná se o ničení jedinečných lesů, kanadských arktických lesů, našich důležitých spojenců proti změně klimatu. Zároveň ničíme přírodní krajinu, ve které k tomuto mohutnému ničení dochází, a nezahrneme-li tento ukazatel do svého právního předpisu, rozšíří se toto ničení do jiných zemí.

  Fiona Hall, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, chci poděkovat paní komisařce Hedegaardové za její dlouhodobé úsilí věnované této otázce a za její pozitivní prohlášení dnes večer. Paní komisařko, s poslanci Evropského parlamentu jste se setkala již vícekrát a my oceňujeme, že tato překážka nevznikla u vás. Nicméně nedostatečný pokrok nás velice znepokojuje.

Nejprve nám bylo řečeno, že nestačí, že existuje desítka studií, které všechny ukazovaly, že dehtové písky mají větší emise skleníkových plynů než tradiční ropa. Bylo nám řečeno, že musí existovat studie používající přesně stejnou metodiku. Nyní, když takovou studii ze Společného výzkumného střediska máme – a ukazuje hodnotu 107 g na 1 megajoule, řádově vyšší, než je průměrná hodnota 87,1 g pro ropu, oponenti říkají, že potřebujeme nezávislé přezkoumání. Skutečně to připomíná plýtvání časem ve velkém rozsahu.

Je škoda, že lobbování proti stanovení samostatné hodnoty pro dehtové písky přichází tak zjevně z jedné strany, protože se naprosto nejedná o diskriminaci vůči Kanadě. Existuje mnoho jiných potenciálních nalezišť dehtových písků, a některé z nich, jak jsme právě slyšeli, v samotné Evropské unii. Skutečnost, že tyto alternativní zdroje ropy přitahují zájem investorů po celém světě, je právě tím důvodem, proč musíme trvat na samostatné hodnotě emisí skleníkových plynů pro ně. V opačném případě s tím, jak postupně poroste podíl dehtových písků v energetickém systému, ocitneme se v situaci, kdy na papíře budeme splňovat cíl 6% snížení podle směrnice o jakosti pohonných hmot, ale v reálném životě budeme vyrábět palivo s ještě vyššími emisemi než dnes.

Bylo by, paní komisařko, velice užitečné, kdybyste mohla vysvětlit GŘ pro obchod, a jsem si jistá, že jste tak již učinila, že se nejedná o nějaký útok proti Kanadě a že Parlament bude v každém případě chtít, aby otázka standardní hodnoty pro dehtové písky byla vyřešena, což zajistí hladké schválení obchodní dohody mezi EU a Kanadou.

  Satu Hassi, jménem skupiny Verts/ALE. – (FI) Pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, v rámci klimatického balíčku jsme rozhodli o tom, že uhlíková stopa paliv používaných v dopravě by se do roku 2020 měla snížit o 6 %. Bylo by naprosto nedůsledné a nesmyslné, kdybychom nyní přimhouřili oči nad vůbec nejšpinavějšími palivy, jako je ropa z ropných písků, a zároveň podporovali jejich výrobu na celém světě, například v Kanadě a Africe. Je zcela očividné, že bychom měli mít své vlastní standardní hodnoty pro uhlíkovou stopu ropy vyráběné z ropného písku a ropné břidlice. Musíme také co nejdříve vyčlenit ostatní zdroje ropy.

Kanadská vláda podle mého názoru velmi nevhodně vytváří tlak na EU, a neměli bychom před ním ustupovat. Pokud je v Kanadě stopa ropy z dehtových písků nižší než referenční hodnota, může to Kanada prokázat. Neměli bychom v případě fosilních paliv vycházet ze stejné zásady, jakou uplatňujeme u biopaliv, tj. že standardní hodnoty jsou rozlišeny podle zdroje surovin?

  Bogusław Sonik (PPE). – (PL) Pane předsedající, paní komisařko, světové zásoby živičných písků jsou velmi rozsáhlé. Odhaduje se, že zásoby ropy ve formě živic jsou více než dvojnásobné ve srovnání se zásobami ropy těžené tradičními metodami. Současné technologie umožňují využívat nalezišť surovin v místech, o kterých by dříve nikdo nepředpokládal, že je to možné. Zároveň se však zvýšily požadavky v oblasti ochrany životního prostředí, takže existuje střet mezi environmentálními normami a honbou za surovinami a snahou těžit je za každou cenu. To vede ke znehodnocování půdy, odlesňování a využívání vodních zdrojů.

Těžební společnosti musí být donuceny rekultivovat půdu, kterou využily, a umožnit tak, aby tam jednou opět mohly vyrůst lesy. Společnosti, které mají zisky ze zpracování živičných písků, musí část těchto zisků vyčlenit na ochranu životního prostředí, například formou bankovní záruky. Evropská komise by měla takové požadavky a technologie pro snižování emisí CO2 podporovat. Vždyť Evropa a Kanada mají tak silné hospodářské vazby, že kanadský průmysl se, ať chce nebo ne, musí přizpůsobit evropským požadavkům v oblasti ochrany životního prostředí, aby mohl operovat na evropském trhu, například v této oblasti.

  Peter Liese (PPE). – (DE) Pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, chtěl bych poděkovat paní McAvanové za to, že se ujala iniciativy v tomto případě, a paní Hedegaardové za to, že se tímto problémem zabývá. Nejsme spokojeni s rychlostí, jakou věci postupují, ale víme, že tato záležitost je u paní Hedegaardové v dobrých rukou. Rádi bychom ji podpořili během diskusí v Komisi a se všemi ostatními, kdo jsou na věci zainteresováni.

Dopad dehtových písků na životní prostředí je jasný. Vedle Parlamentu je výstava, která jasně ukazuje, že sice můžeme o něčem z toho, co se říká, nebo o některých údajích pochybovat, ale máme v rukou závažný environmentální problém. To je neoddiskutovatelné. Vzhledem k tomu, že jsme tak podrobně diskutovali o účincích biopaliv a dokonce zamýšleli provést nepřímá šetření vývoje situace v oblasti zúrodňování půdy, musíme tomuto problému, který je tak očividný, věnovat mnohem větší pozornost. Proto je tato iniciativa důležitá.

Během rozpravy a během příprav na ni se mi honila hlavou věta, kterou opakovaně pronesl německý ministr pro životní prostředí Norbert Röttgen: Pokud jde o fosilní paliva, nízko rostoucí ovoce jsme již očesali. V souvislosti s tímto tématem a s ohledem na výstavu vedle Parlamentu je to zcela zřejmé. Vytěžení všech našich zbývajících nalezišť fosilních paliv bude spojeno s obrovským množstvím práce a vyvolá nové problémy. Proto bych chtěl dnes večer znovu zdůraznit, že my všichni máme důvod důkladněji přemýšlet o energetické účinnosti, zejména vzhledem k událostem posledních dnů. Chtěl bych, abychom vyvinuli větší tlak na Komisi a na pana Oettingera, aby se řídil 20% cílem v oblasti energetické účinnosti. Doufám, že generální ředitelství pro mobilitu a dopravu a komisař pro dopravu budou v několika příštích letech schopni přicházet s konkrétními opatřeními, a ne s pouhými prázdnými slovy, a že s tím nebudou čekat do příštího volebního období.

  Gerben-Jan Gerbrandy (ALDE). - (NL) Pane předsedající, na náměstí vedle našeho parlamentu je výstava fotografií o dehtových pískách v Kanadě. Z jedné z těch fotografií vás skutečně zamrazí. Vidíte krásné panenské lesy a pak ostrou linii, která vyznačuje počátek znečištěného černého olejnatého jezera o rozloze 170 metrů čtverečních. Při tom vás skutečně zamrazí a doporučoval bych, aby si všichni dnes večer zašli tu výstavu prohlédnout.

Ropa z dehtových písků vede nejen k obrovské ztrátě biologické rozmanitosti, ale má i mimořádně vysoké emise CO2. Podle mého jsou biologická rozmanitost a emise CO2 samy o sobě dostatečnými důvody pro to, abychom se důrazně postavili proti vytěžování dehtových písků v Kanadě i v jiných zemích. Avšak to nejmenší, co můžeme udělat, je zahrnout do směrnice o jakosti pohonných hmot znečišťující hodnotu ropy z dehtového písku .

Po vyslechnutí toho, co řekla paní Hedegaardová, předpokládám, že se tak stane, ale doufám, že bude také rozhodněji vystupovat proti těžbě dehtových písků v Kanadě a v jiných částech světa.

  Silvia-Adriana Ţicău (S&D). – (RO) Pane předsedající, je možné dosáhnout významných výsledků, bude-li se investovat do opatření ke zvýšení energetické účinnosti v budovách a v odvětví dopravy.

V době, kdy byla přijímána směrnice o jakosti pohonných hmot, jsme vedli dalekosáhlé debaty. Odvětví výroby automobilů si tehdy myslelo, že pro zvýšení podílu paliva pocházejícího z biopaliv potřebuje delší období na zkonstruování a výrobu nových motorů schopných vyrovnat se se zvýšeným tlakem par.

Směrnice v konečném znění však stanoví výrobcům automobilů i výrobcům paliv povinnost investovat do snižování znečišťujících emisí a do zlepšování jakosti pohonných hmot.

Myslím si, že k tomu, abychom snížili znečišťující emise produkované odvětvím dopravy, by Evropská unie měla přednostně investovat do rozvoje celoevropské inteligentní elektrické sítě, která dokáže přijímat energii vyráběnou místně a regionálně z obnovitelných zdrojů energie a bude integrovaná do infrastruktury nezbytné pro využití vozidel na elektrický pohon.

  Alajos Mészáros (PPE). – (HU) Pane předsedající, paní komisařko, musím říci, že tato směrnice vyvolává vážné obavy u společností střední a východní Evropy zpracovávajících ropu. Ani ne tak proto, že musí ještě vstoupit v platnost, ale spíše proto, že si počínáme podivně, pokud jde o metody, jimiž budou emise vypočítávány. Bude to „fixní” metoda, která je založena na průměru EU, nebo „hybridní” metoda, která bude vypočítávat emise podle času a místa těžby? Bude-li použita posledně jmenovaná metoda, výrobci pracující s ruskou ropou budou ve skutečnosti muset snížit své emise skleníkových plynů o 12 %, neboť je již vysoké znečistění na místě těžby.

Paní komisařko, v lednu jsem vám v této souvislosti spolu se čtyřmi svými kolegy zaslal dopis a obdrželi jsme od vás odpověď, avšak tato odpověď plně nerozptýlila naše pochybnosti. Rád bych vás proto požádal, abyste mne pokud možno znovu ujistila, že tento právní předpis neznevýhodní společnosti, které zpracovávají ruskou ropu, a v důsledku toho nepostaví členské státy ve střední a východní Evropě do diskriminující situace.

  Seán Kelly (PPE). – (GA) Pane předsedající, nejsem členem Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku; měl bych jím být, rád bych jím byl a doufám, že jeho členem budu. Pokud ho někdo bude opouštět, nebo pokud se chystají někoho vyloučit, dejte mi vědět a já nastoupím na jeho místo.

– Komise před několika týdny předložila velmi dobrý dokument týkající se energetické účinnosti. Poukazoval na to, že je třeba odvést více práce v oblasti budov a dopravy, a já s tím stoprocentně souhlasím.

Pokud jde o dopravu, je nutné učinit mnohem více tím, že stanovíme omezení pro výrobce vozidel, aby přicházeli s vozidly s vyšší účinností paliv. To je velmi důležité a dosud v tom nebylo uděláno dost. Jsem členem delegace pro vztahy s Kanadou a Kanada pro nás včera uspořádala prezentaci k této záležitosti. Jsou připraveni nás tam vzít a ukázat nám, jak to funguje, a do té doby, než budou vyvinuty technologie, bychom měli k těmto ropným pískům a břidlicím přistupovat s menší předpojatostí.

  Connie Hedegaard, členka Komise. − Pane předsedající, předně bych chtěla poděkovat Parlamentu za velmi jasnou zprávu, kterou dnes v noci vyslal. Myslím si, že je to zcela jasné – včetně netrpělivosti a pocitu naléhavosti. Pan Schnellhardt řekl, že bychom měli urychleně konat, a pan Arsenis v souvislosti s lhůtami položil otázku: kdy už to skončí? Jsem ráda, že mohu říci, že nyní hovoříme o dosti krátké době. Existuje nezávislé přezkoumání, kde hovoříme o týdnech, poté se to musí vrátit do Komise, a pak bude následovat vnitřní postup. Na tom to neskončí, ale přejdeme tím do další fáze, která se týká členských států.

Takže se přibližujeme, ale jak řekla paní Hallová, nejedná se v žádném případě o nějakou diskriminující iniciativu a myslím si, že všichni chápete, proč má smysl postarat se o to, aby byla důkladně dokumentačně podložena. To jsme zajistili a všichni víme, jaké jsou pro to důvody. Jedním z těchto důvodů je to, že to nebylo zahrnuto již od samého začátku, když celý tento případ před několika lety začínal. Odvádíme tuto práci nyní, takže ji můžeme dovést do konce.

Závěrem bych chtěla říci, že pokud jde o tyto standardní hodnoty pro dehtové písky, celkové zpoždění při provádění této směrnice znamená, že bychom mohli dosáhnout zahrnutí této standardní hodnoty v přibližně stejném období, kdy provádíme směrnici jako takovou. V tomto smyslu, hovoříme-li o standardní hodnotě pro dehtové písky, budeme ji schopni stanovit o něco dříve, než někteří z nás považovali za možné, když jsme s tím před devíti měsíci začínali. Děkuji vám za tuto velmi jasnou zprávu. Doufám, že si uvědomujete, že pracujeme velmi usilovně, abychom to dotáhli do konce.

  Předsedající. − Rozprava je ukončena.

Písemná prohlášení (článek 149)

  Ioan Enciu (S&D), písemně. – V loňském roce jsem navštívil ropné písky v Kanadě a jsem očitým svědkem tohoto jevu. Měl jsem možnost se zapojit do rozsáhlých konzultací s vládou provincie Alberta a kanadskou federální vládou týkajících se této otázky. Před mým odjezdem do Kanady mi Přátelé Země Evropa, WWF a Doprava a životní prostředí předali otázky pro vládu provincie Alberta týkající se ropných písků. Na všechny tyto otázky jsem obdržel odpovědi od ministra pro mezinárodní vztahy provincie Alberta.

Bylo mi sděleno, že Kanada plně uznává své závazky v oblasti snižování globálních emisí skleníkových plynů a dekarbonizace fosilních paliv, a zdůraznil, že studie ukazují, že intenzita emisí skleníkových plynů pocházejících z ropy z dehtových písků může být stejná nebo nižší než u některých jiných paliv. Na druhé straně přetrvávají obavy týkající se veřejného zdraví, biologické rozmanitosti a místních volně žijících druhů.

Chtěl bych vyzvat Komisi, aby vyslala skupinu odborníků na návštěvu ropných písků v Kanadě za účelem provedení nezávislé analýzy těchto ropných písků, neboť bude nejpozději v prosinci 2012 navrhovat změny ve směrnici o jakosti pohonných hmot, s možností přijmout další opatření zaměřených na to, aby dodavatelé snížili emise skleníkových plynů během životního cyklu na jednotku energie o 2 %.

  Pavel Poc (S&D) , písemně. V Kanadě probíhá řadu let boj mezi ochránci přírody a investory, kteří bohužel s tím, jak rostou celosvětové ceny a poptávka po ropě, berou na ochranu přírody čím dál tím menší ohledy. Nadnárodní ropné společnosti vnímají ochranu životního prostředí pouze jako položku nákladů, kterou je třeba snížit. Jejich bezohlednost se nezastaví ani před faktickou genocidou místního obyvatelstva, které je životně závislé na okolním prostředí. Alarmující růst počtu nemocných rakovinou mezi místními obyvateli je přímým důsledkem bezohledné těžby. Zvykli jsme si vše ohodnocovat penězi. Vidíme pouze krátkodobý výnos v celosvětové variantě deskové hry Monopoly, které říkáme ekonomika. Nebereme v úvahu, co nakonec zaplatíme za další odlesňování mírného pásu a otravování celých ekosystémů v mnohem dlouhodobější a závažnější hře o přežití. Za současných ekonomických a politických podmínek budou zdroje prostě vytěženy a předpokládaná škoda na životním prostředí vznikne. Výnosy jsou příliš lákavé, hlad po energiích je příliš velký. Kdo tedy rozhoduje? Občané a jejich demokraticky zvolení zástupci nebo kapitál a vedení ropných společností? Pokud se Evropa nepostaví k problému neudržitelné těžby dehtových písků a ropných břidlic kategoricky, pak jenom hrajeme politické divadlo, které má ukázat, že se o problém sice zajímáme, ale ve skutečnosti nemáme žádnou vůli ani moc situaci změnit.

22. Všeobecné celní preference (rozprava)

  Předsedající. Dalším bodem je zpráva (A7-0051/2011), kterou předložil jménem Výboru pro mezinárodní obchod pan Scholz, o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 732/2008 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí pro období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2011 (KOM(2010)0142 – C7-0135/2010 – 2010/0140(COD)).

  Helmut Scholz, zpravodaj. – (DE) Pane předsedající, paní Győriová, pane De Guchte, dámy a pánové, diskutujeme dnes ve velmi pozdních hodinách o důležitém aspektu mezinárodní obchodní politiky. Vzhledem k jeho významu bych dal přednost tomu, aby sněmovna byla plná a všechna místa obsazena. Systém všeobecných preferencí (GSP) Evropské unie je velkým úspěchem evropské obchodní politiky. Otevírá náš trh nejchudším zemím světa pro všechny druhy zboží s výjimkou zbraní. Poskytuje také rozvojovým zemím obchodní koncese pro celou řadu produktů. GSP+ je cenný pobídkový systém, který nabízí rozvojovým zemím další koncese, pokud podepíší a uskutečňují v praxi významné mezinárodní dohody týkající se lidských práv, norem v oblasti práce a ochrany životního prostředí. Tento systém však má slabá místa a musí být pravidelně aktualizován.

Evropský parlament, partnerské země, společnosti a nevládní organizace již po léta předkládají důležitá doporučení zaměřená na vylepšení tohoto systému. Celý svět nyní čeká na to, až Komise předloží svůj návrh na velmi potřebnou revizi tohoto systému. Tento návrh měl být předložen do 1. června 2010. Komise ho včas nepředložila a tím, že tak neučinila, ponechala zainteresované země a společnosti v EU i mimo ni v nebezpečném stavu nejistoty. Nyní musí být revidováno stávající nařízení.

Pokoušíte se zachránit situaci pomocí přechodného nařízení, a právě o tom budeme zítra, tj. ve čtvrtek, hlasovat. Toto přechodné nařízení je prostým prodloužením. Nic nemění, nic nezlepšuje a neprovádí nové požadavky vyplývající z Lisabonské smlouvy. To v Evropském parlamentu vyvolalo nejen pocity překvapení, ale i nespokojenosti a jako zpravodaj jsem pociťoval totéž. Povinností poslanců tohoto parlamentu je zajistit, aby byla dodržována práva, povinnosti a také pravomoci poskytnuté zvoleným představitelům občanů Evropy Lisabonskou smlouvou. Naší povinností je také zajistit, aby snížení celních poplatků vedlo k reálnému zlepšení situace v rozvojových zemích. S cílem uchránit partnery EU před důsledky vleklého postupu jsem původně Výboru pro mezinárodní obchod navrhl, aby byly změněny pouze ty prvky tohoto nařízení, které jsou nezbytné pro to, aby mohl Parlament plnit svou novou úlohu.

Současně bych rád zdůraznil, že se také domnívám, že systémy GSP a GSP+ je nutné celkově přepracovat. Během intenzivních schůzek s Radou a Komisí ohledně právních otázek vyplývajících z Lisabonské smlouvy, které se tohoto přechodného nařízení dotýkají, se Parlament nakonec rozhodl pro velké gesto důvěry. Na tomto místě bych chtěl znovu vyjádřit upřímný dík předsedovi Výboru pro mezinárodní obchod, profesoru Moreirovi, za jeho neúnavné úsilí jako prostředníka a také vám, pane De Guchte, za ujištění Komise, že důležité změny, zejména pokud jde o informování a zapojení Parlamentu, budou řešeny v praxi. Proto jsme se rozhodli upustit od všech svých pozměňovacích návrhů, abychom umožnili vstup dočasného nařízení v platnost co nejdříve. Učinili jsme to především v zájmu našich partnerů a společností, kterých se to dotýká.

Ujištění ze strany Komise zahrnuje slib informovat v budoucnu Evropský parlament v plném rozsahu, okamžitě a současně s Radou o práci související se zásadními aspekty GSP a o veškerém dění a sdílet všechny dokumenty související s GSP. Komise také zaručuje, že Evropský parlament bude uvědomen o každém dočasném odnětí preferencí podle čl. 16 odst. 3, o vyloučení ze seznamu zvýhodněných zemí včetně příslušných zpráv o šetření vypracovaných Komisí podle článku 17, a o ochranných opatřeních podle článků 20 a 21, a to před jejich vstupem v platnost.

Vítáme předložení Omnibusu 1 a připravenost Komise zahájit důkladnou diskusi o návrzích, které v rámci Omnibusu 1 předložila. Současně bychom chtěli Komisi připomenout, že naléhavě musí být předložen Omnibus 2.

A konečně bych chtěl ještě jednou zdůraznit, že Parlament učinil ohledně přechodného nařízení ústupek. Nesmíme zapomínat, že musíme bojovat o pokračující a zásadní uplatňování parlamentních práv Parlamentu.

  Enikő Győri , úřadující předsedkyně Rady. − (HU) Pane předsedající, pane komisaři, pane Scholzi, dámy a pánové.

úřadující předsedkyně Rady. − Pane předsedající, dovolte mi pokračovat v angličtině. Myslím si, že kvůli terminologii je vhodnější použít angličtinu. Ještě předtím, než Komise předložila svůj návrh prodloužit na omezené časové období platnost stávajícího nařízení GSP – návrh na takzvané prodloužení beze změn (roll-over), Rada před touto sněmovnou opakovaně zdůrazňovala význam včasného přijetí tohoto návrhu. To má zajistit, že rozvojové a méně rozvinuté země budou mít i nadále prospěch ze systému všeobecných preferencí EU, který je základním prvkem obchodní politiky EU vůči rozvojovým zemím.

Rada je potěšena tím, že je zde v Evropském parlamentu dnes večer činěn první krok k přijetí tohoto návrhu v prvním čtení. Přijmeme co nejdříve nezbytná opatření, abychom na základě vašeho postoje, který bude dnes přijat, dohodu mezi našimi institucemi potvrdili. Rada se zároveň těší na nadcházející předložení návrhu Komise na komplexní přezkum GSP Evropské unie.

Měli bychom upravit tento systém tak, aby lépe pomáhal těm rozvojovým ekonomikám, které preference potřebují nejvíce, a zajistit, aby se stal ještě účinnějším nástrojem rozvoje a zahraniční politiky tím, že bude poskytovat pobídky pro lepší správu věcí veřejných. S ohledem na to Rada vyjadřuje připravenost spolupracovat s Parlamentem v duchu dobré spolupráce s cílem vytvořit moderní, komplexní a plně funkční právní rámec, který bude napomáhat uspokojování potřeb rozvojových zemí.

Závěrem bych chtěla využít této příležitosti a jménem předsednictví vysoce ocenit pozitivní a konstruktivní úsilí předsedy Výboru pro mezinárodní obchod pana Moreiry a zpravodaje pro tuto složku pana Scholze zaměřené na dosažení dohody o tomto návrhu.

  Karel De Gucht, člen Komise. − Pane předsedající, velmi oceňuji podporu ve Výboru pro zahraniční obchod pro návrh na prodloužení platnosti nařízení o uplatňování systému všeobecných celních preferencí. Náš obzvláštní dík patří zpravodaji panu Scholzovi a předsedovi Výboru pro zahraniční obchod panu Moreirovi za jejich ochotu nalézt pragmatické řešení, jež umožní vyřešit obavy Parlamentu v souvislosti s uplatňováním nových pravidel týkajících se prováděcích aktů a aktů v přenesené pravomoci v rámci stávajícího nařízení o GSP.

Jistě si vzpomenete, že prodloužení platnosti bylo navrženo proto, aby se překlenulo období nezbytné pro přizpůsobení se vstupu Lisabonské smlouvy v platnost a předložení nového nařízení o budoucím systému GSP Evropské unie. Podpora Evropského parlamentu vyjádřená hlasováním ve Výrobu pro mezinárodní obchod dne 3. března otevírá cestu pro úspěšné pokračování stávajícího systému ve prospěch rozvojových zemí a EU. Posiluje také úlohu EU a její závazek naplňovat cíle rozvojové politiky EU.

Komise jasně a zřetelně vnímala obavy Parlamentu týkající se aspektů přijímání rozhodnutí podle nařízení o GSP. V této souvislosti můžeme opakovaně potvrdit svou plnou a aktivní podporu Evropskému parlamentu, aby mohl plnit svou úlohu v oblasti zahraniční politiky, jak je stanoveno v Lisabonské smlouvě. Z tohoto důvodu je Komise připravena prodiskutovat v konstruktivním duchu obavy Parlamentu vyjádřené v několika posledních týdnech. Tato diskuse bude pokračovat v kontextu dvou návrhů Komise na přijetí nařízení upravujících přijímání rozhodnutí v oblasti obchodní politiky v souvislosti se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost – Omnibus I a Omnibus II.

Zároveň Komise vyvine maximální úsilí ke splnění požadavku Parlamentu, aby byl průběžně plně informován o práci související se základními aspekty GSP. To je skutečně nezbytné pro to, aby mohl Parlament efektivně plnit svou úlohu v oblasti obchodní politiky. Proto Komise na základě existujících požadavků bude okamžitě informovat Parlament a Radu o veškerém důležitém dění a sdílet s nimi všechny dokumenty související s GSP.

A konečně, těšíme se na další diskuse s vámi o budoucím systému všeobecných preferencí v souvislosti s návrhem nového nařízení, které k vám dorazí v květnu. Jsem připraven diskutovat o hlavních prvcích tohoto návrhu co nejdříve, jakmile bude Komisí přijat.

  Béla Glattfelder , jménem skupiny PPE. – (HU) Pane předsedající, jsem velmi potěšen, že zpravodajova ochota ke kompromisu umožnila včas prodloužit platnost systému celních preferencí. Velmi významnou úlohu v tomto procesu sehrálo maďarské předsednictví Evropské rady. Pokud by se nám nepodařilo platnost systému celních preferencí nyní prodloužit, mělo by to krajně nepříznivý dopad na nejchudší země světa. Je však politováníhodné, že Evropská komise předložila tento návrh Parlamentu opožděně a nemohli jsme zde vést věcnou rozpravu, přestože by nařízení o GSP zasluhovalo změnu. Celní preference, které poskytujeme nejbohatším zemím světa vyvážejícím ropu, jako jsou Spojené arabské emiráty nebo Saúdská Arábie, jsou totiž neospravedlnitelné. Stojí za zvážení, zda si zaslouží obchodní zvýhodnění Rusko, které není členem WTO, protože si nepřeje do ní vstoupit, a velmi často používá obchodní politiku k vyvíjení politického tlaku.

Stojí také za zvážení, jak bychom mohli do systému celních preferencí začlenit kritéria udržitelnosti. Vždyť obchodní zvýhodnění je dnes poskytováno zemím, které naopak brzdí přijetí dohod o ochraně klimatu na mezinárodní scéně nebo vyvážejí do Evropské unie zboží vyráběné neudržitelným způsobem, často za cenu ničení deštných pralesů nebo obrovských emisí CO2. Domnívám se, že příští systém celních preferencí bude muset řešit i tyto problémy.

  Vital Moreira, jménem skupiny S&D. – (PT) Pane předsedající, diskutujeme-li zde o tom, jak dlouho zůstane v platnosti stávající systém všeobecných celních preferencí (GSP), je tomu tak proto, že Komise nesplnila svou povinnost předložit v náležité lhůtě navrhovanou významnou revizi tohoto systému.

Proto se očekává prodloužení platnosti stávajícího nařízení na určité přechodné období, aby byly zachovány výhody plynoucí z mezinárodního obchodu rozvojovým zemím, počínaje těmi nejchudšími, při jejich vstupu na evropský trh. Je důležité, aby tento návrh byl přijat bez dalšího odkladu, tak aby země zvýhodněné v rámci GSP mohly těchto výhod využívat i nadále, a pro hospodářské aktéry, kteří takto budou moci rozvíjet své obchodní vztahy s nezbytnou předvídatelností a právní jistotou.

Proto jsem jako předseda Výboru pro mezinárodní obchod a stínový zpravodaj vystupoval za to, že prodloužení beze změn by mělo být prodloužením beze změn a nic víc, dokonce i když se tím Evropský parlament vzdá možnosti ad hoc přizpůsobení tohoto nařízení prováděcím aktům Komise v naději, že to bude uvedeno do souladu v blízké budoucnosti pomocí takzvaných souhrnných nařízení typu „omnibus”.

Chtěl bych zdůraznit, že na základě tohoto porozumění toto rozhodnutí přijaté zpravodajem, stínovými zpravodaji a zbývajícími členy výboru ovlivnilo závazek Evropské komise – což dnes zopakoval pan komisař De Gucht, a já mu za jeho péči upřímně děkuji – do budoucna zaručit Evropskému parlamentu, že budou podávány včasné a úplné informace o každém relevantním aktu souvisejícím s uplatňováním stávajícího nařízení, v souladu s ustanoveními Lisabonské smlouvy souvisejícími se společnou obchodní politikou.

Závěrem chci ještě poděkovat zpravodaji, poděkovat Komisi a poděkovat také Radě za tento kompromis, který umožní Parlamentu řádně dohlížet na zájmy Evropy a těch, kdo se na nás spoléhají.

  Niccolò Rinaldi, jménem skupiny ALDE. – (IT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, systém všeobecných preferencí je jedním z mála způsobů diferenciace, který působí v mezinárodním obchodě ve prospěch rozvojových zemí. Je to citlivý nástroj, který musí být využíván co nejlépe.

Dnes večer hovoříme o prodloužení platnosti, což znamená, že až bude předložen nový, konečný návrh bude datum navrhované Komisí posunuto. Zároveň však říkáme, že je to nástroj, se kterým je třeba zacházet opatrně, a to platí i pro interinstitucionální vztahy. Až dosud, a to i v období před Lisabonskou smlouvou, nebyl Evropský parlament vždy plně zapojován do rozhodování, jak tomu bylo v době diskusí o Kolumbii nebo Srí Lance, jež vyvolaly v této sněmovně nadšení.

Musíme také vzít v úvahu přednosti ex-post hodnocení přijímaných rozhodnutí provádějících toto nařízení. Jaký je dopad snížení cla, co ho třeba pozastavit, jaké jsou mechanismy, jaký je postup? Někdy zkoumání těchto otázek na místě může vést k překvapení a naznačit nejvhodnější kritéria, jež zajistí co nejefektivnější dopad tohoto nařízení.

Pokud jde o podmínky, svět se mění a tento nástroj musí být lépe přizpůsoben potřebám těch zemí, kterým je celní zvýhodnění poskytováno. Ústřední koncepce dodržování lidských práv musí být doplněna širší vizí, ve které, jak poznamenal zpravodaj pan Scholz – kterému děkuji za skvěle odvedenou práci na této zprávě, budou zohledněny různé ukazatele: obnova po konfliktech, konkrétní situace žen, odbory, stav obnovy po přírodních pohromách, udržitelnost životního prostředí a plnění mezinárodních dohod v sociální oblasti.

Pokud bychom měli přijmout kombinaci těchto kritérií, nepřekvapilo by mne, kdyby seznam zvýhodněných zemí, ke kterému bychom dospěli, byl odlišný od stávajícího seznamu a možná více zasluhující pomoc, ale budeme mít možnost to znovu probrat, až budeme mít konečný návrh nařízení.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL). – (PT) Pane předsedající, vzhledem k tomu, že platnost stávajícího systému všeobecných celních preferencí koncem roku vyprší, je důležité, jak již bylo řečeno, aby Komise včas předložila svůj nový návrh komplexní revize tohoto systému.

Nyní diskutujeme pouze v rozsahu nezbytném pro to, abychom zajistili právní jistotu a zaručili vzájemné zájmy. Avšak význam tohoto tématu, ať pro rozvojové země, nebo i pro členské státy EU, a především pro členské státy se slabší ekonomikou, jejichž průmyslové, zemědělské či sociální zájmy v mezinárodních obchodních dohodách podporovaných Komisí ne vždy bývají brány v úvahu, vyžaduje podrobnou diskusi, abychom zohlednili všechny potenciální aspekty, důsledky a dopady tohoto systému pro budoucí nařízení, jehož návrh musí dorazit do Parlamentu co nejdříve.

  Oreste Rossi (EFD). - (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, toto opatření se týká systému všeobecných preferencí, jinými slovy, snížení dovozních poplatků pro třetí země, které přijmou určité závazky vůči mezinárodním smlouvám nebo dohodám týkajícím se tak citlivých otázek jako jsou práva v zaměstnání a přírodní prostředí. Tyto požadavky by měly být na návrh Komise pravidelně podrobovány přezkumu a aktualizovány, ale bohužel zde nejsme proto, abychom hlasovali pro revizi, nýbrž pro prodloužení platnosti starých pravidel.

V tomto citlivém období nejen hospodářské, ale i politické mezinárodní krize nerevidovat a neaktualizovat podmínky pro zanesení na tento seznam nebo vyřazení z něho je volba, která jde proti skutečným zájmům Evropské unie. Nehledě na nestandardní chování Evropské komise, budeme přesto hlasovat pro, protože věříme v tento nástroj zvýhodňující třetí země, které se zvlášť vyčleňují ve srovnání s ostatními zeměmi v otázkách považovaných za strategické.

  Karel De Gucht, člen Komise. − Pane předsedající, naslouchal jsem vystoupením. Chápu to tak, že skupiny se shodují na tom, že bychom měli platnost existujícího systému prodloužit, ale očekávají, že budou mít nový systém na svých pracovních stolech co nejdříve. To také učiníme. Pracujeme na tom. Jak víte, dříve než můžete vypracovat legislativní návrh, potřebujete veřejnou konzultaci, což vyžaduje čas. Potřebujete posouzení dopadů, což vyžaduje čas. Pak zde samozřejmě máte také vnitřní proces rozhodování v rámci Evropské komise, o tématu, které má dalekosáhlý význam.

Jedná se o finanční systém, který bude v platnosti po dost dlouhé časové období. Chceme, aby tento systém byl mnohem selektivnější, než tomu bylo v minulosti, tak abychom mohli pomáhat těm, kdo to skutečně potřebují. V tuto chvíli je tímto systémem zvýhodněno 150 zemí. Vůbec není selektivní. Můžete se dokonce ptát sami sebe, jaký užitek takový systém přináší. Podrobujeme ho důkladnému přezkumu.

Během několika měsíců předložíme své návrhy. Parlament pak bude mít možnost je s námi důkladně prodiskutovat. Chtěl bych také zopakovat náš slib, že Parlament bude průběžně dostávat veškeré informace.

  Enikő Győri, úřadující předsedkyně Rady. − Pane předsedající, reforma GSP bude pro Radu a pro předsednictví jedním ze stěžejních úkolů. S přezkumem stávajícího systému, který má být zahájen za našeho předsednictví, budou mít Parlament a Rada jedinečnou příležitost odrazit v něm hluboké změny ve světovém hospodářství, zejména mnohem větší konkurenceschopnost rozvíjejících se partnerů.

Předsednictví pozorně zaznamenalo oprávněné obavy ohledně efektivního uplatňování GSP vyjádřené panem Rinaldim. Rada očekává, že posoudí tuto otázku a mnohé další na základě návrhu nového GSP připravovaného Komisí.

Chtěla bych ještě jednou zdůraznit svou vděčnost panu zpravodaji a předsedovi výboru panu Moreirovi za jejich spolupráci. Myslím si, že je to vítězství zdravého rozumu, protože pochopili, že se jedná o naléhavou a důležitou otázku. Skutečně nechceme vytvářet žádné právní problémy. Pro mne je to svým způsobem modelová situace a velmi doufám, že poslouží jako velmi dobrý příklad hladkých vztahů mezi Radou a Parlamentem při řešení jiných otázek, o kterých vedeme takové právní spory.

  Helmut Scholz, zpravodaj. – (DE) Pane předsedající, paní Győriová, pane De Guchte, nejprve bych chtěl velmi poděkovat stínovým zpravodajům za tak konstruktivní spolupráci. Nyní, když jsme se konečně dohodli na formálních aspektech tohoto přechodného nařízení, chtěl bych využít této rozpravy k tomu, abych stručně vysvětlil některé požadavky kladené na příští nařízení.

Nová verze nařízení by měla mít tyto základní cíle: 1. zvýšit účinnost systému; 2. vypracovat pravidla, která zajistí lepší regulaci reformního procesu, kde bude zaručeno zapojení zvýhodněných zemí; 3. zajistit, aby při regulaci byla věnována náležitá pozornost úloze demokratické kontroly, kterou má plnit Parlament. To zahrnuje návrhy předložené Výborem pro rozvoj.

Nový systém všeobecných preferencí (GSP) by měl být jasnějším a transparentnějším systémem. Chtěl bych v souvislosti s tím poukázat na tři momenty, a první se týká pravidel původu. Pravidla původu a správní postupy, které je doprovázejí, jsou jedním z hlavních důvodů, proč obchodní zvýhodnění, jež GSP poskytuje, nejsou náležitě využívána, a to zejména nejméně rozvinutými zeměmi. Ve stávající verzi tohoto systému pravidla původu často brání tomu, aby zvýhodnění, které existuje na papíře, mělo pozitivní dopad. Právě jsem se vrátil z Parlamentní konference o Světové obchodní organizaci (WTO) v Ženevě a tento problém patřil mezi ty, které tam byly velmi živě diskutovány. Podle mého názoru by EU měla lobbovat ve WTO za to, aby systému preferencí byla v rámci přípravy harmonizace pravidel původu věnována přednostně pozornost.

Moje druhá poznámka se týká partnerských zemí. Zde se mi jeví jako zvlášť důležité, abychom vypracovali jednoznačnější kritéria. Dobrým příkladem takových kritérií je Giniho koeficient. Jak již bylo řečeno, musíme být pružnější, abychom mohli reagovat efektivněji.

Moje třetí poznámka se týká technické pomoci. Samotné zvýhodnění nestačí. Musíme posílit dopad systému a zlepšit míru využití GSP tím, že poskytneme technickou pomoc.

To vše se týká obecného vylepšení systému preferencí jako celku. Ještě jednou bych rád poděkoval všem, kdo se zapojili, za jejich konstruktivní přístup. Na základě dnešních ujištění budu rád i nadále s Komisí spolupracovat.

  Předsedající. − Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra v 11:30.

Písemná prohlášení (článek 149)

  George Sabin Cutaş (S&D), písemně. – (RO) Chtěl bych zdůraznit, že návrh předložený Evropskou komisí není reformou „systému všeobecných preferencí” požadovanou Evropským parlamentem v jeho usnesení ze dne 5. června 2008, ale pouze prodloužením platnosti stávajícího souboru pravidel. Proto sdílím zpravodajův názor o tom, že toto nařízení vypracované v roce 2008 je třeba okamžitě přezkoumat a přizpůsobit ho ustanovením Lisabonské smlouvy, která následně vstoupila v platnost. Díky této smlouvě má Evropský parlament v oblasti obchodu nové pravomoci a musí mít slovo při stanovení kritérií způsobilosti, seznamu zvýhodněných zemí a v otázce dočasného odnětí režimu GSP. V budoucnu bude nutné provést celkový přezkum tohoto nařízení zaměřený na větší zapojení zvýhodněných zemí do reformních procesů, které se jich týkají, poskytování technické pomoci s cílem pomoci jim při rozvoji jejich institucionální kapacity a také na přezkum a harmonizaci pravidel původu.

  Elisabeth Köstinger (PPE), písemně. – (DE) Systém všeobecných preferencí (GSP) umožňuje 176 rozvojovým zemím přístup na trh EU. Snížení celních poplatků nebo bezcelní přístup na mezinárodní trh umožňují, aby obchod v těchto zemích přispíval k odstraňování chudoby. Proto podporuji toto přechodné nařízení, které zajišťuje právní pokračování GSP, tak aby tato příležitost zůstala rozvojovým zemím k dispozici. Obchod je také důležitým a účinným nástrojem, který příslušným zemím umožňuje přiblížit se k právnímu státu a demokracii a rozvíjet dobře fungující hospodářství. Vzhledem k významu a naléhavosti této otázky jsem pro prodloužení platnosti a pro dosažení rychlého pokroku s nařízením.

23. Jednominutové projevy (článek 150 jednacího řádu)

  Předsedající. – Dalším bodem na programu jsou jednominutové projevy k důležitým politickým otázkám.

  Rareş-Lucian Niculescu (PPE). – (RO) Pane předsedající, v tomto parlamentu se nedávno dlouze diskutovalo o nedostatečném fungování potravinového řetězce v Evropě a byla schválena zpráva k tomuto tématu. Uvedu vám několik příkladů cen výrobků dovážených v rámci Společenství deklarovaných na hranici ve srovnání s cenou na prodejně, které byly dnes zveřejněny v Rumunsku.

Brambory se dovážejí za průměrnou cenu 15 eurocentů za kilogram a v obchodech se prodávají za 80 centů za kilogram. Cukr se nakupuje za 50 eurocentů a v obchodech se prodává za 1,15 EUR. Drůbeží maso se nakupuje za 1,25 EUR a v obchodech se prodává v průměru za 2,10 EUR za kilogram.

Tytéž noviny, které zveřejnily tyto statistické údaje, uvedly, že cena brambor se vzrostla v loňském roce o 45 %, zatímco cena zlata se zvýšila pouze o 40 %. Tato absurdní situace musí být zastavena a domnívám se, že Evropská komise a Evropský parlament musí pro to hledat řešení.

  Vasilica Viorica Dăncilă (S&D). – (RO) Pane předsedající, ve světě neustále roste počet oblastí postižených změnou klimatu nebo přírodními pohromami. Posledním případem je tragická situace v Japonsku.

Společná zemědělská politika Evropské unie musí na tyto výzvy reagovat, ani nemluvě o zajišťování potravin jako globálním strategickém problému.

Růst počtu obyvatel vytváří potřebu většího množství potravin, ale těch máme stále větší nedostatek, vycházeje z dodávek, které jsou k dispozici. Vzhledem k tomu, že právo na potraviny je jedním ze základních práv, zajišťování potravin patří a i nadále musí patřit mezi priority Evropské unie. Strategie uskutečňované v rámci společné zemědělské politiky musí být podpořeny přiměřeným rozpočtem, který bude schopen těmto výzvám čelit.

Myslím si, že rozpočet vyčleněný na společnou zemědělskou politiku musí zůstat přinejmenším ve stávající výši nebo být dokonce upraven tak, aby byl přizpůsoben novým zvýšeným potřebám vyplývajícím z těchto přírodních pohrom, které nerespektují hranice ani státní příslušnost, ale snad jen geografickou oblast.

  Cristian Silviu Buşoi (ALDE). – Pane předsedající, chtěl bych využít této příležitosti a zdůraznit význam předcházení kardiovaskulárním onemocněním, neboť ročně způsobují téměř 2 milionů úmrtí ve všech 27 členských státech. V některých zemích, jako je moje země, Rumunsko, na ně připadá až 50 % všech úmrtí. Pro systém zdravotní péče představuje léčení takových chronických chorob značnou finanční zátěž, která se odhaduje na přibližně 92 miliard EUR ročně za celou EU.

Musíme vyvinout další úsilí na podporu zdravého životního stylu a zlepšovat informovanost o kardiovaskulárních chorobách. My jako poslanci Evropského parlamentu, bychom měli lépe komunikovat s občany o nebezpečích nadužívání alkoholu, nezdravého jídelníčku a nedostatečné fyzické aktivity. To je jediná cesta, jak můžeme snížit výskyt kardiovaskulárních chorob u občanů EU, a tedy negativní dopad na vnitrostátní rozpočty v oblasti zdravotnictví.

  Oriol Junqueras Vies (Verts/ALE). – (ES) Pane předsedající, vážná nehoda v jaderné elektrárně Fukušima zpochybnila předpokládanou renesanci jaderné energetiky.

Rozsáhlá mediální kampaň se po léta pokoušela prosazovat přesvědčení, že jaderná energie je jediným řešením problémů zásobování energií a změny klimatu ohrožujících naši budoucnost. Nic není dále od pravdy.

Čtyři zásadní problémy jaderné energetiky – vysoké náklady, bezpečnost, odpad a riziko šíření jaderných zbraní, které vedly k jejímu neúspěchu již v 80. letech minulého století, dosud nebyly uspokojivě vyřešeny.

Ze všech výše uvedených důvodů je nezbytné zahájit fázi postupného uzavírání a demontáže jaderných zařízení, počínaje těmi, ve kterých již došlo k vážným nehodám, jako je elektrárna Vandellós II v Katalánsku, a těmi, které se blíží ke konci své životnosti. Zároveň musíme zvyšovat energetickou účinnost, zodpovědnou spotřebu energie a investice do obnovitelných zdrojů energie.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL). – (PT) Pane předsedající, politiky Evropské unie ohrožují sociální a pracovní práva, vedou k protestům a konfliktům. Právě to se stalo o minulém víkendu v Portugalsku. Přibližně 300 000 pracujících se zúčastnilo demonstrace zorganizované Všeobecnou konfederací portugalských pracujících (CGTP). Bylo to moře lidí, rozhořčení a revolty, které zaplavilo ulice Lisabonu, přicházejících ze všech koutů Portugalska. Byla to národní odpověď organizovaného boje demonstrující, že pracující, ženy, mladí lidé i lidé na odpočinku jsou unaveni z toho být oběťmi politik diktovaných zájmy velkých, vnitrostátních a evropských hospodářských a finančních skupin.

Jsou odhodláni bojovat za jinou politiku, ve které krize není záminkou pro větší nezaměstnanost, horší jistota zaměstnání, více zmrazených platů a důchodů, další škrty zaměřené na snížení platů a výhod a pro zvyšování cen a daní těm, kdo nemohou sklízet plody své práce.

Bylo to „ne” Paktu pro stabilitu a růst a kapitalistickým politikám, jež Evropská unie a vlády prosazují, aniž by vůbec cokoli braly kapitálu, zatímco napomáhají růstu jeho příjmů a zisků. Je to zápas, ve kterém se cítíme být spolubojovníky a jsme zavázáni solidaritou.

  Oreste Rossi (EFD). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, domnívám se, že nikdo z nás nemá žádné pochybnosti, už toho máme dost: pokud jde o Turecko, musí Evropská unie přestat hovořit a musí přijmout opatření.

Zatčení patriarchy pravoslavných křesťanů, ke kterému došlo na Štědrý den, protože celebroval mši v kostele v okupované části Kypru, nestačilo; a ani zatčení devíti novinářů dne 3. března nestačilo k tomu, aby přimělo baronku Ashtonovou přijmout ve shodě s prezidentem Van Rompuyem opatření vůči Turecku. Nyní si však nemyslím, že by mohli mít ještě nějakou pochybnost po zatčení čtyř poslanců Evropského parlamentu a biskupa reprezentujícího pravoslavné křesťany v Evropské unii tureckými bezpečnostními silami v okupované části Kypru. Není přece možné, abychom se dál nechali od Turecka fackovat; pouhé zastavení postupů pro členství v EU není dostatečným protiopatřením.

Musíme mít odvahu a sílu, abychom této vládě jasně a jednou provždy ukázali, že musí dodržovat smlouvy, lidská a občanská práva a svobody, anebo Evropská unie musí mít odvahu a přerušit veškeré diplomatické a obchodní styky.

  Csanád Szegedi (NI). – (HU) Pane předsedající, dámy a pánové, před necelými dvěma týdny, ve dnech 11. a 12. března, předsednictvo Hnutí za lepší Maďarsko, Jobbik, uspořádalo výjezdní zasedání v Transylvánii, Sikulsku a Târgu Mureş. Spolu s vyjádřením svého přesvědčení o významu územní autonomie Sikulska jsme vyhlásili středoevropskou, evropskou platformu, což by představovalo velký krok k rumunsko-maďarskému usmíření. Po zasedání předsednictva jsem osobně navštívil oblast Érmellék v Partiu. Vystoupil jsem s přednáškou ve Valea lui Mihai, kde se s elementární silou projevilo přání přibližně 300 až 400 000 Maďarů žijících v Partiu zachovat si svou maďarskou identitu a mít děti vzdělávané v maďarském jazyce. Chtějí autonomii. Týká se to tak velkého počtu lidí, že bych chtěl požádat Parlament, aby našel možnost, kdy bychom mohli svolat zasedání, bod na pořadu jednání, kdy bychom mohli projednat záležitost autonomie jak Sikulska, tak Émelléku.

  László Tőkés (PPE). – (HU) Pane předsedající, dámy a pánové, dne 15. března Maďaři po celém světě slavili svůj národní svátek na památku revoluce a války za nezávislost v letech 1848–1849. V roce 1849 položil svůj život za svobodu náš světově proslulý básník Sándor Petőfi. 20. března, v den výročí jeho smrti, jsme si připomněli jinou velkou osobnost války za nezávislost, regenta Lajose Kossutha, otce maďarské parlamentní demokracie, který polovinu svého života strávil v zahraničním exilu. Je symbolickým důkazem lásky našeho lidu ke svobodě, že dvě naše celostátní rozhlasové stanice nesou právě jména Lajose Kossutha a Sándora Petőfiho. V jedné ze svých vynikajících poém náš bojovník za svobodu a básník opěvuje památku oněch hrdinů „kdo zemřeli pro tebe, posvátná svobodo světa!” Byl to tento revoluční duch světové svobody, který naplňoval mladé Maďary tenkrát, a je to tento duch, ve kterém svobodymilovná Evropa dnes stojí za revoluční arabskou mládeží a za všemi národy světa, které bojují za svobodu.

  Daciana Octavia Sârbu (S&D). – (RO) Pane předsedající, rumunská vláda ve vlastní odpovědnosti přijala nový pracovní zákoník, který porušuje právo Rumunů na sociální ochranu. Přijetí tohoto nového zákoníku bylo zdůvodněno potřebou zvýšit flexibilitu trhu a vytvořit nová pracovní místa. O provedení této změny ve starém zákoníku však nikdo nežádal, ani odbory, ani zaměstnavatelé. Ti dokonce vyjádřili nesouhlas s novými opatřeními.

Skutečnost je taková, že zákoník práce prosazovaný vládou není zaměřen na zavedení flexibility, ale na silné zpolitizování veřejného sektoru a zasazení tvrdé rány zaměstnancům prostřednictvím takových ustanovení, jako je odbourávání kolektivních pracovních smluv a práv odborů a také hromadných propouštění bez vyplacení jakékoli náhrady. To znamená, že vláda obětuje právě ty lidi, kteří pracují a svou prací podporují zoufalé úsilí o překonání krize.

  Stanimir Ilchev (ALDE). – (BG) Pane předsedající, byl to dobrý nápad diskutovat před několika dny ve Výboru pro občanská práva, spravedlnost a vnitřní věci o zlepšování mechanismu pro posuzování zemí Schengenského prostoru z hlediska toho, jak provádějí schengenské acquis, a také pokroku dosaženého zeměmi ucházejícími se o připojení k Schengenskému prostoru.

Musí však být jasná kritéria a musí platit pro všechny, a ne si plést hlavu abstraktními, moralistickými kritérii nebo se nechat zpolitizovat. Například u kandidátských zemí musí být monitorována míra korupce.

Odhalovat a odsuzovat korupci je velmi důležité, ale objektivní uskutečňování tohoto procesu v každé jednotlivé zemi může být obtížné. Jinými slovy, pokoušíme-li se zlepšit nás mechanismus hodnocení, neměli bychom připustit žádnou subjektivnost. Proto se předpokládají také sankce. Některé z nich mohou být finanční povahy. Vyžaduje to velkou preciznost.

Kandidátské země se proto musí důkladně připravit, jinak jim hrozí odklad. Země, které jsou v Schengenském prostoru, ale hodnocení mají neuspokojivé, si musí být vědomy toho, že jejich členství může být na základě sankcí zmrazeno.

  Jaroslav Paška (EFD). – (SK) Pane předsedající, od 2. světové války již uplynulo mnoho času, ale jistě ne tolik, abychom zapomněli na všechny hrůzy té doby.

Proto nemohu pochopit, že se dnes v Evropě najdou lidé, kteří staví památníky fašistickým zločincům. Dne 14. března odhalil jakýsi občanský klub v Košicích bustu Jánose Esterházyho – válečného zločince odsouzeného v roce 1947 za kolaboraci s fašismem k trestu smrti. Odhalili bustu zločince, který vítal fašistická vojska při obsazování Košic. Otevřeně se hlásil ke spolupráci s nacisty a prohlašoval o sobě, cituji: „Od velmi útlého věku jsem byl protižidovské orientace a tu si podržím až do smrti.”

Dámy a pánové, tato nehorázná provokace je podle mého názoru o to smutnější, že na oslavě vojenského válečného zločince přednesl projev i konzul Maďarské republiky – diplomat té země, která nám dnes předsedá a na mnohých fórech vystupuje jménem nás všech a také jménem celé Evropské unie.

  Slavi Binev (NI). – (BG) Pane předsedající, dámy a pánové, beru si slovo proto, abych mohl obrátit vaši pozornost na složitý problém, který se bohužel dotýká každého jednotlivého bulharského občana, totiž každodenní vyděračství, kterého se banky dopouštějí vůči spotřebitelům.

Je směšné, že některé banky v Bulharsku zpoplatňují jak vklad, tak výběr peněžních prostředků. Nedávno jsem se stal obětí šíleného nátlaku vyvíjeného bankami a mé prostředky na účtu byly nezákonně zmrazeny. Při tomto incidentu se stalo, že jsem neměl žádný právní důvod si stěžovat.

Právní předpisy nejsou přísně regulovány. V důsledku těžkého lobbování ze strany bankovního odvětví nebo slabého projevu politické vůle dochází k tomu, že vláda nevstupuje do dvoustranné smlouvy mezi zákazníkem a bankou. Každému je také zcela zřejmá nerovnost mezi partnery v takové smlouvě.

Problém, jak ho vidím já, spočívá v tom, že hospodářská soutěž nevytvořila přijatelné podmínky na trhu a myslím si, že vláda do toho musí vstupovat. Vyzývám k rychlému zavedení jednotné oblasti pro platby v eurech (SEPA) a vytvoření jasného rámce pro výkon kontroly nad bankami. Doufám, že banky pak budou věnovat větší pozornost svým zákazníkům a budou se o ně lépe starat, protože v tuto chvíli jsou prostě každodenním cílem vyděračství.

  Seán Kelly (PPE). – Pane předsedající, předtím jsme diskutovali o právech spotřebitelů. Jedním z práv, která mají spotřebitelé EU, je právo na zajištění potravin a na bezpečnost potravin. Očekávají, že potraviny, které přicházejí do Evropské unie, jsou vyráběny podle stejně vysokých norem jako potraviny vyráběné v Unii. Bohužel to není možné zaručit. Nemenší autorita než Evropský účetní dvůr nedávno prohlásil, že „určité normy, hlavně ty, které se týkají dobrého stavu zvířat, vyžadované od farmářů EU nelze vyžadovat od výrobců dováženého masa”. To je pádné odsouzení, zejména proto, že zároveň také poukazuje na to, že skutečně mohou být testována pouhá 2 % příchozích potravin, v ostrém kontrastu se situací v Evropě, kde každé zvíře je dohledatelné od chovné farmy až po konečnou spotřebu.

Vzhledem k tomu se zdá být pošetilé usilovat o dohodu se skupinou Mercosur, zejména když švédsky Institut pro potraviny a technologii uvedl, že uhlíková stopa brazilského hovězího masa může být 35krát vyšší než uhlíková stopa irského hovězího.

  Sergio Gutiérrez Prieto (S&D). – (ES) Pane předsedající, mnozí odborníci říkají, že příští krize by mohla být energetickou krizí a že navíc neděláme to, co je nezbytné, abychom jí zabránili, nebo že to neděláme dost rychle, abychom jí zabránili.

Světový fond na ochranu přírody nás všechny vyzývá, abychom tuto sobotu nějakým malým gestem podpořili udržitelnost. Mnozí Evropané zhasnou na hodinu světla a mnohé veřejné správy učiní totéž. To však nestačí.

Evropa nesmí zůstat závislá na zdrojích energie, které jí nepatří a jsou vzdálené, nebo na nejistých zdrojích energie. Musíme členským státům pomoci vybudovat energetický model, ve kterém jádrem nového systému budou obnovitelné zdroje energie.

Musíme také zvyšovat informovanost o nových modelech spotřeby, protože obnovitelná energie a energetická účinnost jsou klíčem k budoucí udržitelnosti.

A konečně bych chtěl vyzvat všechny členské státy Unie, aby se připojily k výzvě, přání pěti členských států – včetně Španělska – snížit emise CO2 o dalších 30 %. Tím bychom ukázali, že Evropa, která zaujímá vedoucí postavení z hlediska svobody a práv, zaujímá stejně tak vedoucí pozici z hlediska svého odhodlání usilovat o udržitelnost této planety.

  Kristiina Ojuland (ALDE). - Pane předsedající, bohužel vás musím v tuto pozdní hodinu informovat o tom, že dnes odpoledne byla ozbrojenci v údolí Bikáa ve východním Libanonu unesena skupina estonských cyklistů. Tito Estonci dnes předtím překročili syrsko-libanonskou hranici a přibližně v 17:30 hod. byli přepadeni ozbrojenci ve třech vozidlech bez poznávací značky. V tuto chvíli nejsou informace ohledně toho, kdo cyklisty unesl nebo zda tento incident byl politicky motivovaný. Údolí Bikáa však je základnou islámského hnutí Hizballáh.

Chtěla bych požádat paní baronku Ashtonovou, aby nehledě na svou trvalou a nezbytnou angažovanost v Libyi pomohla tuto situaci vyřešit. Je to výzva pro vytvořenou Evropskou službu pro vnější činnost, aby poskytovala menším členským státům pomoc pro občany EU v obtížných situacích jako je tato.

  Ádám Kósa (PPE). – (HU) Pane předsedající, dámy a pánové, v současnosti žije v Evropě 30 milionů nevidomých a zrakově postižených osob. Zamysleli jste se někdy, jakým neřešitelným situacím musí čelit třeba při obstarávání obyčejného nákupu? V mnoha případech nejsou schopni určit povahu výrobku, když drží v ruce pouhou krabičku nebo láhev. Když je vyjmou z police, nevědí, co drží v ruce, ačkoli i oni bez jakékoli pochyby mají právo vést nezávislý a bezpečný život.

Proto bych vás společně s pěti svými kolegy ze čtyř skupin chtěl vyzvat, abyste výrobce průmyslových výrobků vyzvali k tomu, aby dobrovolně opatřovali obaly etiketami s Braillovým písmem. Chtěl bych také požádat kolegy poslance, aby svými podpisy podpořili deklaraci 14/2011, která se touto otázkou zabývá.

  Csaba Sógor (PPE). – (HU) Pane předsedající, při soubojích zúčastněné strany vždy našly někoho, na koho svalily vinu, koho učinily odpovědným za utržené rány. Chtěl bych obrátit vaši pozornost na jeden takový případ. Hrabě János Esterházy byl internován ke konci 2. světové války nejprve nacisty a poté za komunistické okupace také Sověty. V České republice a na Slovensku je stále ještě považován za válečného zločince, zatímco, pane Paško, ruský Nejvyšší soud rozsudek nad ním v roce 1993 již zrušil, a polská hlava státu mu před dvěma lety právě v tento den udělila prestižní řád Polonia Restituta.

Esterházy pomáhal při záchraně stovek židů, Čechů, Slováků a Poláků a byl, pane Paško, jediným poslancem slovenského parlamentu, který v roce 1942 hlasoval a pozvedl svůj hlas proti protižidovským zákonům. Společné budování sjednocené Evropy mohlo začít poté, co byly odklizeny rozvaliny z 2. světové války, což zahrnovalo rehabilitaci osobností jako Esterházy. Je na nás, abychom odklidili zbylé rozvaliny.

  Zbigniew Ziobro (ECR). – (PL) Pane předsedající, k tomu, aby bylo možné říci, že daná země splňuje požadavky kladené na vyzrálou demokracii, nestačí konstatovat, že se tam konají všeobecné, tajné, rovné a spravedlivé volby do zastupitelských orgánů, a zejména do Parlamentu. Je nezbytné, abychom mohli také říci, že v této zemi jsou dodržována práva menšin. Myslím si, že sněmovna, ve které dnes vedeme své diskuse, je tím nejvhodnějším místem pro připomenutí poslancům, že dne 17. března parlament Litevské republiky přijal novelu zákona o vzdělávání. Ve své změněné podobě tento zákon, jak se zdá, s použitím administrativních metod bohužel porušuje práva menšin, mimo jiné i polské menšiny, když jakoby pod státním donucením usiluje o asimilaci osob, které patří k polské menšině.

Postačuje uvést, že zákon o vzdělávání znamená, že na všech školách budou zavedeny stejné programy výuky, včetně těch škol, kde všichni žáci pocházejí z národnostních menšin. Zvyšuje počet povinných předmětů vyučovaných v litevštině. Pod záminkou optimalizace školské sítě mají být školy národnostních menšin včetně polských škol v malých městech uzavírány a mají tam zůstat pouze litevské školy. Tento zákon porušuje mezinárodní úmluvy, které Litva ratifikovala.

Je záhodno připomenout, že o této záležitosti mnohokrát hovořily různé osoby. Myslím si, že Evropský parlament je tím místem, kde se má o takových záležitostech hovořit nahlas a požadovat, aby byla dodržována základních práv národnostních menšin.

  Předsedající. – Tento bod je tímto uzavřen.

24. Vztahy Evropské unie s Radou pro spolupráci v Perském zálivu (krátké přednesení)

  Předsedající. Dalším bodem je zpráva (A7-0042/2011) pana Baudise, předložená jménem Výboru pro zahraniční věci, o vztazích Evropské unie s Radou pro spolupráci v Perském zálivu (2010/2233(INI)).

  Dominique Baudis, zpravodaj. − (FR) Pane předsedající, nejprve bych chtěl zdůraznit, že tato zpráva je výsledkem velmi konstruktivní práce s politickými skupinami, a chci osobně poděkovat panu Howittovi, paní Brepoelsové a paní Brantnerové a také paní Jäätteenmäkiové za jejich spolupráci.

Jak víte, tato zpráva se týká celkové strategie ve vztazích mezi Evropskou unií a Radou pro spolupráci v Perském zálivu.

Naše práce začala před několika měsíci, čili před událostmi, které se nyní odehrávají v arabském světě. Od té doby jsme všude – a to i v Perském zálivu – zaznamenali mohutné demonstrace, jejichž cílem je požadovat větší úctu k lidským právům, základním svobodám a demokracii.

Avšak na samém začátku naší práce, ještě než tyto události začaly, tato zpráva – a pozměňovací návrhy přijaté ve výboru – nastolily všechny otázky, které jsou v pozadí tohoto povstání. Odsuzujeme diskriminaci ve všech formách, včetně diskriminace založené na pohlaví nebo náboženském vyznání, poukazujeme na otázky související s pracovním právem, sociálními právy a právem sdružovat se v odborových organizacích, svobodou přesvědčení, svobodou projevu a názoru, právy žen, potřebou reformovat soudnictví, zrušením trestu smrti a rozsudků spojených s mrzačením a politickými právy

S tím, jak se rozvíjely události v Bahrajnu, a v reakci na represe proti demonstracím a také na vojenský zásah sousedních zemí, členských států Rady pro spolupráci v Perském zálivu (GCC), jsme se stínovými zpravodaji připravili řadu ústních pozměňovacích návrhů, které vyjadřují podporu demonstrantům bojujícím za svobodu.

Zdůraznili jsme legitimitu jejich požadavků a odsoudili násilnou reakci bahrajnských orgánů, jakož i vojenský zásah zemí GCC, které tam přišly, aby se na represích podílely, a vyjádřili jsme hluboké znepokojení v souvislosti s násilnou reakcí těch, kdo jsou u moci. A konečně, vyjádřili jsme plnou podporu procesu demokratické přeměny.

Tato zpráva očividně také vytyčuje dlouhodobé strategické perspektivy. Dotýká se potenciálu partnerství v mnoha oblastech (geopolitice, energetice, vzdělávání a vědě a v oblasti regionální integrace).

Z geopolitického pohledu nesporně představuje reálnou hrozbu Írán. Státy Perského zálivu by nevyhnutelně byly vedlejšími oběťmi konfliktu mezi Íránem a Izraelem. Tyto země od nás očekávají mnoho ve snaze zabránit Íránu ve vývoji jaderných zbraní. Země GCC, které tvoří čtvrtinu členských států Ligy arabských zemí, hrají velmi důležitou úlohu v mírovém procesu. Připomeňme si, že jsou za arabskou mírovou iniciativou.

Pokud jde o energetiku, je GCC nejvýznamnějším dodavatelem ropy do Evropské unie, takže EU je na těchto zemích silně závislá, ale jejich zásoby ropy ubývají a připravují se na přechod díky rozvoji obnovitelných zdrojů energie. V této oblasti jim můžeme nabídnout své zkušenosti.

V oblasti vzdělávání a vědy tyto země považují vzdělání za jednu ze svých priorit. V důsledku omezeného počtu univerzit a lektorů dochází k zakládání poboček prestižních amerických univerzit. Evropská unie, i když se také zapojuje, bohužel za Spojenými státy velmi silně zaostává. Například v rámci programu Erasmus Mundus přijelo v loňském roce ze zemí GCC do Evropy pouze osm studentů.

A konečně v oblasti regionální integrace je pokrok GCC pomalý. Evropská unie, která s tím má větší zkušenosti, může nabídnout svou pomoc, poradenství a zkušenosti; a na závěr, vyzýváme k podepsání dohody o volném obchodu, o které se vedou jednání již více než 20 let.

  Jaroslav Paška (EFD). – (SK) Pane předsedající, státy Perského zálivu představují významný hospodářský potenciál, který nabízí široké možnosti rozšíření spolupráce s EU. Rada pro spolupráci v Perském zálivu, stejně jako Evropská unie, má vážný zájem o zlepšení hospodářské spolupráce, a proto záleží na naší schopnosti komunikovat s představiteli států Perského zálivu o našich prioritách spolupráce.

V mnohých otázkách hospodářského řízení mezinárodní bezpečnosti nebo boje proti terorismu máme blízké názory, a bylo by proto na škodu zužovat potenciál spolupráce jen na obchodní a hospodářskou oblast. Je nám všem jistě zřejmé, že naše současná spolupráce se státy Perského zálivu má ještě značné rezervy, a vypracování nové, ambicióznější koncepce politiky EU v Radě pro spolupráci v Perském zálivu a jejích členských státech by spolu se zlepšením obchodní výměny v rámci hospodářské spolupráce mohlo přinést i užší partnerství s představiteli umírněného islámského světa, což by ve složité situaci mohlo být zajímavým politickým bonusem této aktivity.

  Csanád Szegedi (NI). – (HU) Pane předsedající, osobně jsem také pro to, aby vstoupila v platnost dohoda o volném obchodu mezi Evropskou unií a Radou pro spolupráci v Perském zálivu. Tento region by se mohl stát pro Evropskou unii důležitým strategickým partnerem z obchodního hlediska, včetně zvýšení dodávek ropy. Domnívám se, že je nutné, abychom posílili hospodářské vztahy. K tomu, abychom zajistili konkurenceschopnost Evropské unie, musíme nalézt další nové trhy a nové partnery, zatímco v oblastech, kde Evropské unie již hraje významnou úlohu, je naší prioritou oficiální upevňování vztahů. Úspěšné dokončení procesu jednání, který probíhá dvacet let, vyžaduje od obou stran konstruktivní, ale zároveň pružný přístup, který umožní přiblížení současných dosti ustrnulých postojů. Pokud se vážně domníváme, že Evropská unie musí být schopná soutěžit se Spojenými státy, Čínou a Indií, je nezbytné, abychom pronikali také do různých hospodářských oblastí a segmentů trhu, kde možná již získaly převahu jiné velmoci, a abychom se zaměřili na své stávající obchodní priority a posílili jejich význam.

  Elena Băsescu (PPE). – (RO) Pane předsedající, nejprve bych ráda poblahopřála panu Baudisovi k této zprávě. V kritické době Parlament tedy podporuje obnovení jednání mezi EU a Radou pro spolupráci v Perském zálivu.

Události v Bahrajnu naznačují, že musí být zintenzívněn politický dialog mezi oběma mezinárodními organizacemi. Myslím si ovšem, že těchto šest arabských států může dát podnět k mírové změně ve společnosti prostřednictvím zlepšování situace v oblasti lidských práv.

Na druhé straně jsou dodávky ropy do EU postiženy událostmi v oblasti Středomoří. Za této situace je spolupráce mezi Unií a Radou životně důležitá pro zajištění energetických potřeb a zamezení růstu cen ropy na světovém trhu.

Myslím si také, že je načase uzavřít 20 let jednání podepsáním dohody o volném obchodu, která by byla tolik prospěšná oběma stranám.

  Karel De Gucht, člen Komise. − Pane předsedající, jsme dnes večer zde, abychom diskutovali o zprávě tohoto parlamentu týkající se Rady pro spolupráci v Perském zálivu. Chápu, že některé politické skupiny by daly přednost tomu, aby byla tato diskuse odložena, a abychom tak mohli tak lépe reagovat na strategické období, kterým arabský svět prochází.

Skutečně, v době, kdy jste začali na této zprávě pracovat, nikdo nemohl tušit, jak bude svět vypadat dnes, ani to, jakým výzvám budou čelit země a obyvatelstvo celého arabského regionu. V souladu s naším přesvědčením, že každá země se liší od ostatních, reaguje Evropská unie na různé situace diferencovaně. Slyšeli jste, co k tomu všemu řekla včera paní Ashtonová: ať se jedná o Tunisko, Egypt, Libyi, Jemen nebo Bahrajn, stojí Evropská unie před mnoha složitými volbami a rozhodnutími.

Zpráva, kterou dnes večer projednáváme, se zaměřuje na Radu pro spolupráci v Perském zálivu a její země, z nichž některé také pociťují výzvy ze strany jejich obyvatelstva, aby lépe zohlednily jejich politické, sociální a hospodářské zájmy. Vlády v Perském zálivu reagují různě: štědrými finančními balíčky ke zmírnění nejnaléhavějších a sociálních potřeb, prohlášeními o politických reformách, převedením některých legislativních pravomocí na volené orgány nebo otevřeností vůči komplexnímu vnitrostátnímu dialogu podporujícímu začlenění.

Avšak setkáváme se i s násilím. V mezích naší dnešní večerní diskuse to platí zejména o Bahrajnu. Pozorně to sledujeme; paní Ashtonová opakovaně vyjádřila své znepokojení nad zprávami o závažných případech násilí na ulicích a nad známkami zvýšeného sektářského napětí. Vyzvala také bezpečnostní síly přítomné v této zemi k dodržování lidských práv a základních svobod. Mnohokrát pozvedla svůj hlas a vyzývala k dialogu jako jediné cestě vpřed. To vše se děje prostřednictvím různých veřejných prohlášení, což jste viděli, a přímých kontaktů s příslušnými orgány.

Otázka pro nás zní: kam to všechno spěje? Co by měla Evropská unie dělat? Jak bychom měli číst vaši zprávu na pozadí těchto událostí? Paní Ashtonová včera poznamenala, že dává přednost angažovanosti před izolací, a já tento názor sdílím. Vaše zpráva vyzývá k více, a nikoli méně kontaktům, a já souhlasím. Jako komisař pro obchod bych uvítal lepší příležitosti k výměnám mezi podnikateli. Je načase, abychom my, Evropané, byli připraveni navazovat více kontaktů s obyvateli zemí Perského zálivu. Je také načase, abychom my, Evropané, byli připraveni pozitivně reagovat na každou případnou žádost o to, aby Evropa usnadnila bezprecedentní dialog, který povede k reformám.

Neměli bychom se vyhýbat obraně lidských práv a základních svobod, ale neměli bychom ani diktovat nebo vnucovat jiným své modely demokracie. Evropa je přesvědčena, že reformy musejí přijít zevnitř. Domnívám se, že to platí i o zemích Rady pro spolupráci v Perském zálivu. Není mým úkolem říkat tomuto parlamentu, jak má naložit se zprávou, kterou má před sebou. Domnívám se však, že musíme myslet strategicky, a k tomu jsou nezbytné dialogy a angažovanost.

EU by měla být připravena všemožně podporovat dialog a reformní procesy v tomto regionu. Jsme připraveni poskytnout politickou podporu reformě a také zkušenosti a odborné znalosti pro řešení konkrétnějších otázek. Každou takovou možnost vítáme, ale může k tomu dojít jen tehdy, jestliže a když země tohoto regionu o naši pomoc požádají.

Ještě slovo nakonec o zóně volného obchodu s Perským zálivem, za kterou jsem přímo odpovědný. Věřím, že až pro to vzniknou vhodné podmínky, budeme moci pokračovat na základě společného odhodlání EU přispět k cílům rozvoje obchodních vztahů s Radou pro spolupráci v Perském zálivu.

Je třeba říci, že nezbytnou podmínkou pro to, aby mohly být posíleny politické kontakty mezi vládami a občany a efektivně řízeny obchodní toky a podnikání, je stabilita. Děkuji vám za pozornost, a zvlášť bych poděkoval zpravodaji panu Baudisovi.

  Předsedající. − Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra v 11:30.

Písemná prohlášení (článek 149)

  Bogdan Kazimierz Marcinkiewicz (PPE), písemně. – (PL) Domnívám se, že pro EU je zcela nezbytné zformulovat ambicióznější politiku vůči Radě pro spolupráci v Perském zálivu (GCC) a jejím členským státům, zvlášť v době, kdy se Evropská unie dostává z hospodářské krize, a s ohledem na pohromy – zemětřesení spolu s tsunami, které postihly Japonsko. Jsem potěšen, že zpráva se dotýká takových otázek, jako je energie v nejširším smyslu, průmysl, vědecký výzkum a rozvoj vzdělávání. Evropská služba pro vnější činnost by proto měla vyčlenit více pracovníků a zvýšit počet diplomatických misí působících v zemích GCC, abychom vyvolali užší spolupráci.

Domnívám se také, že bychom měli přivítat veškeré úsilí vyvíjené v rámci jednání o volném obchodě, aby byly zajištěny stabilní a bezpečné dodávky surovin. Spolupráce mezi EU a GCC by měla více podporovat výměnné programy pro studenty, akademické pracovníky a zástupce jednotlivých oborů. Evropský parlament ve své zprávě zdůrazňuje, že uzavření dohody o volném obchodu mezi EU a GCC má prvořadý význam pro další spolupráci s našimi partnery ve Středomoří. Evropská unie by proto měla vypracovat vhodnou strategii na podporu procesu regionální spolupráce.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Zdá se, že lid šesti států v Radě pro spolupráci v Perském zálivu, které jsou shodou okolností nejdůležitějšími obchodními partnery EU v arabském světě, nepovažuje reformy, které tam probíhají v posledních letech, za dostatečné. Není zatím jasné, do jaké míry by plány poskytnout obrovské finanční injekce na podporu hospodářství a zlepšení sociálních podmínek ve dvou nejchudších z šesti členských států mohly přispět k ukončení probíhajících demonstrací. Ačkoli Rada pro spolupráci v Perském zálivu zpochybňuje legitimitu plukovníka Kaddáfího a podporuje myšlenku bezletové zóny, v Saúdské Arábii, která je také jedním z členských států, se střílelo do demonstrantů a také v Bahrajnu bylo vůči demonstrantům použito násilí. I vyslání zvláštních jednotek Radou pro spolupráci v Perském zálivu na ochranu zařízení infrastruktury v Bahrajnu je rozporné, protože šíitská opozice vyzývá mezinárodní společenství, aby ochránilo lid před vojenským zásahem. Zdá se, jako by vyhlášení bezletové zóny otevřelo Pandořinu skříňku. EU si nemůže dovolit nechat se vtáhnout do vnitřních záležitostí států na Blízkém východě, a přesně to hrozí, protože poměr sil v Bahrajnu by se mohl velmi rychle změnit. V případě dohod o zpětném přebírání osob jsme viděli, zač stojí dohody po státním převratu. Měli bychom proto vyčkat, jak se vyvine situace, místo abychom nyní vyvíjeli tlak.

  Cristian Dan Preda (PPE), písemně. – (RO) Přijetí Baudisovy zprávy vítám, neboť dnes víc než kdy předtím musí mít Evropská unie ucelenou strategii ve vztazích s Radou pro spolupráci v Perském zálivu (GCC). Za prvé mají členské státy této organizace rostoucí vliv na arabsko-muslimský svět a mohou sehrát významnou úlohu v mezikulturním dialogu. Dále se domnívám, že musí být přijata konkrétní opatření ke zvýšení profilu Unie v tomto regionu a na podporu vzájemného porozumění. Cesty, jak toho dosáhnout, zahrnují navázání spolupráce v oblasti tisku a audiovizuálních sdělovacích prostředků, aby se tak napravil nedostatek informací o Evropě. A konečně se domnívám, že nedávné události v Bahrajnu nás nutí založit vztahy Unie s GCC více na dodržování lidských práv a základních svobod. V tuto chvíli musíme zajistit, aby výzvy demonstrantů k demokratickým reformám byly slyšeny jako součást skutečného politického dialogu. Cestou k řešení nedávných konfliktů v Bahrajnu, například, je zapojení občanské společnosti, a nikoli použití násilných represí.

  Anna Záborská (PPE), písemně. – (SK) Dohoda o volném obchodu znamená méně překážek bránících vzájemné spolupráci a obchodu. Proto takovou dohodu v zásadě podporuji. Státy sdružené v Radě pro spolupráci v Perském zálivu jsou nepochybně významnými obchodními partnery, především proto, že disponují základní surovinou dnešní doby – ropou. Uvítala jsem také, že zpráva kromě obchodu připomíná také nedostatky v oblasti lidských práv u našich obchodních partnerů. Přesto jsem dlouho váhala, zda zprávu při hlasování podpořím. Některé ze států zastoupených v Radě pro spolupráci v Perském zálivu mají dvojí tvář. Jedna tvář se na nás přátelsky usmívá a říká, že je naším spojencem v boji proti islámskému terorismu. Ale ta druhá, méně viditelná, věnuje každoročně miliardy dolarů na šíření náboženského „vzdělávání”, které vyzývá k násilí vůči křesťanům, židům a všem nemuslimům. Nakonec jsem však zprávu přece podpořila, protože očekávám, že když Komise začne podrobně monitorovat projevy násilí vůči křesťanům v islámských státech, bude nás informovat také o tom, kdo tuto nenávist finančně podporuje.

25. Oprava (článek 216 jednacího řádu): viz zápis.

26. Pořad jednání příštího denního zasedání: viz zápis.

27. Ukončení zasedání

(Zasedání bylo ukončeno ve 24:00)