Doslovný záznam ze zasedání

Pondělí, 4. dubna 2011 - Štrasburk

14. Přiznávání a odnímání mezinárodní ochrany (rozprava)

  Předseda. – Dalším bodem je zpráva paní Guillaumeové jménem Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o minimálních normách pro řízení v členských státech pro přiznávání a odnímání mezinárodní ochrany (přepracované znění) (KOM(2009)0554 – C7-0248/2009 – 2009/0165(COD)) (A7-0085/2011).

  Sylvie Guillaume, zpravodajka. – (FR) Pane předsedo, dámy a pánové, první etapu dokončíme tento týden přepracováním směrnice o azylovém řízení. Parlament bude ve středu požádán, aby předložil své rozhodnutí ohledně revidovaného návrhu Komise o společném řízení pro přiznávání a odnímání postavení uprchlíka.

Názor Evropského parlamentu je zásadní pro dialog, který bude v následujících měsících dále veden s Radou o textu, který je podle mého názoru úhelným kamenem azylového balíčku a o němž, což nerada říkám, diskuse v Radě vázne. Poslouží jako základ nové verze této směrnice, která nám, jak doufám, umožní dodržet lhůtu pro zavedení společných pravidel v oblasti azylu v roce 2012.

Hlasování o této zprávě se časově shoduje se zveřejněním studie UNHCR z minulého týdne o 44 průmyslově rozvinutých státech. Studie ukazuje, že na rozdíl od obecného přesvědčení počet žadatelů o azyl v bohatých zemích celkově poklesl o 40 % za deset let a o 5 % za rok. Vybaveni těmito údaji musíme prostudovat důvody tohoto poklesu. Je důvodem pokles počtu faktorů nutících k migraci, nebo přísnější kontrola migrace v některých zemích?

Zpráva také ukazuje, že rozvojové země dnes mají lví podíl na odpovědnosti za azyl, i když k tomu nemají nutně veškeré prostředky. Evropa se na tom proto musí spravedlivě podílet a přijmout za tím účelem jasná pravidla. To mi znovu připomíná text o azylovém řízení a hlavní problémy. Stávající směrnice, která je často popisována jako katalog nejhorších vnitrostátních postupů, má dvě velké nevýhody: nechrání dostatečně práva žadatelů o azyl a vytváří velké rozdíly v jednání s těmito žadateli v jednotlivých členských státech.

Mezi azylovými systémy v Evropě skutečně přetrvávají obrovské rozdíly. Uvedu jen dva příklady. V roce 2009 se počet kladných rozhodnutí v prvním stupni v členských státech pohyboval mezi 65 % a méně než 1 %. Lhůta pro podání odvolání proti zápornému rozhodnutí v prvním stupni se pohybovala v rozmezí dvou až třiceti dnů. Dále existuje mezi členskými státy řada rozdílů, pokud jde o důvody k zrychlenému řízení nebo o podmínky přístupu k osobním pohovorům nebo přístupu k účinnému opravnému prostředku.

Skutečností je, že tyto rozdíly jsou neslučitelné se společným azylovým systémem, který by měl nabízet stejnou ochranu po celé EU. Jsou také v rozporu se základy nařízení Dublin II, které se opírá o předpoklad, že azylové systémy členských států jsou srovnatelné. Proto je nutná harmonizace právních předpisů, abychom dlouhodobě zajistili spravedlivé, přístupné, bezpečné a účinné řízení.

Chtěla bych ještě jednou reagovat na některé výroky kritiků tohoto textu, pro něž tato směrnice v konečném výsledku znamená jen o málo více než zvýšení nákladů a zneužívání postupů, neboť si myslím, že jsou neoprávněné.

V krátkodobém výhledu mohou tyto procedurální změny nepochybně přinést náklady. Při troše jasnozřivosti bychom si však mohli uvědomit, že dnešní vysoké náklady členských států jsou ve skutečnosti způsobeny používáním neodpovídajících postupů z hlediska kvality a bezpečnosti. Na podporu svého argumentu bych chtěla zmínit dva ukazatele: velmi vysoký počet odvolání a délku takto vyvolaných řízení.

Chtěla bych, abychom také opustili černobílé vidění azylu, který údajně vede jen ke zneužívání. V souvislosti s otázkami přistěhovalectví je povinností hájit azyl jako základní právo. A pokud se navíc i ti nejzdrženlivější poslanci o něčem poučí ze situace v arabském světě, bude to o skutečnosti, že Evropská unie zodpovídá za poskytování spravedlivé ochrany obětem pronásledování.

Proto podporuji přístup Komise, jejímž cílem je zlepšit řízení v prvním stupni, tzv. frontloading, neboť kvalitní rozhodování v prvním stupni bude zvláště výhodné pro oběti pronásledování. Umožní totiž příslušným orgánům přijímat zásadní rozhodnutí, zlepší odůvodnění záporných rozhodnutí a omezí tak riziko, že budou změněna odvolacími orgány, lépe vyhodnotí případy nepodloženého uplatnění nebo zneužívání a sníží poplatky za přijetí a za řízení v členských státech, přičemž podpoří jejich snahy o vypovězení žadatelů o azyl, jejichž žádosti byly jasně zamítnuty.

Nakonec bych se chtěla stručně zmínit o některých klíčových bodech, které nám nyní, jak doufám, umožní pokročit s touto zprávou dále. Zaprvé, právo na bezplatnou právní pomoc je podle mého názoru zárukou, pokud jde o zlepšení kvality rozhodnutí. Zadruhé, zranitelným žadatelům, tedy skupině lidí, které stávající směrnice naprosto přehlíží, bude věnována větší pozornost.

Třetím problémem je stanovení ambicióznějších lhůt pro odvolání, tedy posílení práva na účinný opravný prostředek, a poskytování větších záruk v případě zrychlených řízení, zejména omezení důvodů a stanovení rozumných lhůt. Pokud jde o koncepci bezpečných zemí, vyzýváme k přijetí společného evropského seznamu na základě běžného legislativního řízení, jak doporučil Soudní dvůr v roce 2008.

Závěrem bych ráda uvedla, že schválení této zprávy by mělo být silným signálem, který Parlament vyšle Radě a Komisi. Podle mého názoru byla stanovena červená linie Parlamentu a hranice. Naší snahou je harmonizace ochranných norem směrem vzhůru a mělo by nás to těšit, dámy a pánové.

(Potlesk)

  Cecilia Malmström, členka Komise. – Pane předsedo, hlasování o směrnici o azylovém řízení probíhající tento týden je velmi důležité. Bude to rozhodující krok na cestě k uzavření druhé fáze společného azylového systému do roku 2012 v souladu se závazkem EU souvisejícím se Stockholmským programem. Chtěla bych poděkovat zpravodajce, Sylvii Guillaumeové, za její mimořádné odhodlání v souvislosti s touto problematikou a za naši dobrou spolupráci. Paní Guillaumeová, prokázala jste ohromnou nezdolnost a hluboké porozumění pro potřeby žadatelů o azyl a pro problémy, s nimiž se potýkají vnitrostátní správní orgány.

Nová směrnice o azylovém řízení bude úhelným kamenem společného evropského azylového systému. Jak jste uvedla, žadatelům o azyl se musí dostat stejného zacházení bez ohledu na to, kde v Evropské unii podají žádost. Víme, že dnes existuje řada rozdílů, což je v jediné Evropské unii se stejnými mezinárodními úmluvami a se stejnými evropskými hodnotami velmi těžko pochopitelné.

Důležité je, aby společné postupy byly spravedlivé a účinné. Musí předcházet zneužívání azylového systému, ale musí plně respektovat základní práva. Jsem hluboce přesvědčena, že těchto cílů lze dosáhnout, ale jen v případě, že společná pravidla zaručí stejnou vysokou kvalitu rozhodování azylových orgánů po celé Unii. Návrh Komise byl vypracován v tomto duchu a já jsem si s uspokojením všimla, že paní Guillaumeová a zpráva Výboru pro občanské svobody tento návrh v zásadě podporuje.

Mnoho pozměňovacích návrhů v návrhu zprávy vlastně zvyšuje úroveň záruk pro žadatele o azyl, zejména pokud jde o nezletilé osoby. Některé pozměňovací návrhy mají členským státům také poskytnout větší pružnost tím, že zavádějí určité důvody pro zrychlená řízení. Za velmi ambiciózní považuji pozměňovací návrh týkající se pojmu bezpečné země. To by výrazně změnilo soubor pravidel a postupů v členských státech. Se zájmem jsem si povšimla i kompromisních pozměňovacích návrhů o bezplatné právní pomoci. To by mohlo skutečně pomoci vyřešit ožehavý právní problém, který zmínilo několik členských států.

Jak víte, Komise v současné době připravuje upravený návrh této směrnice, aby popohnala stagnující jednání v Radě. Hlasování, které zde proběhne zítra nebo ve středu, je strategickým milníkem v jednáních. Komise při přípravě upraveného návrhu pozorně zváží všechny parlamentní pozměňovací návrhy. Těším se na spolupráci s poslanci na tomto i na dalších návrzích.

  Monika Hohlmeier, jménem skupiny PPE. – (DE) Pane předsedo, paní komisařko, dámy a pánové, úvodem bych chtěla vyjádřit své upřímné díky za mnohá jednání, která jsme mohli vést se zpravodajkou, ale i s komisařkou a se stínovými zpravodaji. V některých oblastech to přispělo k dosažení užitečných kompromisů. Jak právě uvedla paní Malmströmová, patří mezi ně kompromis týkající se bezplatné právní pomoci, a zejména zvláštní ochrany nezletilých osob. Mezi další úspěchy patří skutečnost, že jsme byli schopni shodnout se na tom, kteří žadatelé si zejména zaslouží ochranu, a v našich vzájemných jednáních jsme dospěli k rozumnému kompromisu. Navíc jsme nalezli kompromis týkající se problematiky bezpečných třetích zemí.

Cílem je zásadní zlepšení kvality správních postupů, aby ubylo slyšení u soudu ve druhém a třetím stupni a aby se žadatelům o azyl, kteří jsou skutečně pronásledováni, dostalo co nejrychlejší a co nejdůslednější účinné pomoci a ochrany. Já rozhodně podporuji existenci příslušných minimálních norem ve všech členských státech. Bohužel však jak znění Komise, tak některé jednotlivé pozměňovací návrhy, jež mají do určité míry změnit znění Komise, činí pravý opak toho, čeho chce tento dobrý úmysl dosáhnout. Vzniklo mnoho možností, jak řízení zpomalit, nebo jak dokonce masově zneužívat zákony o azylu. Uvedu vám několik příkladů.

Jeden žadatel může například podat tři nepřijatelné žádosti a třikrát má právo projít celým řízením. Až poté může proběhnout zrychlené řízení. Řízení nemůže být zrychleno, pokud není někomu jasně přiznán status uprchlíka podle Ženevské úmluvy. V této souvislosti bych chtěla jednoduše zmínit případ Tuniska a případ hospodářských migrantů.

Dalším příkladem je skutečnost, že zrychlené řízení nebude možné ani v případě, že je třikrát po sobě podána žádost bez věcně nového obsahu. Za mnohem vážnější však považuji problém zmizení. Pokud někdo nelegálně zmizí, jeho žádost již nemůže být uzavřena se záporným rozhodnutím. Musí podepsat dopis. Pokud bychom měli přijmout návrh skupiny Zelených/Evropské svobodné aliance, stačilo by tedy žadateli o azyl, který očekává zprávy o záporném rozhodnutí, aby odmítl převzít dopis, nebo aby nebyl přítomen a nemohl jej převzít. Důsledkem by bylo, že by mohl prodlužovat řízení donekonečna.

  Claude Moraes, jménem skupiny S&D. – Pane předsedo, hovořím jménem své skupiny a chtěl bych uvést, že prakticky a politicky jsme ve velmi obtížné situaci, kdy od roku 1999 členské státy hovoří o dokončení azylového balíčku. Existuje-li politický imperativ, je to právě dnes, v případě krize v severní Africe a ve Středomoří.

Jednání o sdílení zátěže by nyní mohlo vést k praktickému a rozumnému návrhu. Jménem své skupiny bych chtěl říci, že Sylvie Guillaumeová vypracovala – ve spolupráci se všemi stínovými zpravodaji, jak uvedla paní Hohlmeierová – návrh, který je rozumný i účinný a který je, jak uvedla komisařka, úhelným kamenem azylového balíčku. Proto je středeční hlasování tak zásadní. Podaří-li se nám opětovně dosáhnout většiny jako ve výboru, může se nám povést dokončit azylový balíček, který by bral v úvahu mnoho zájmů v celé této sněmovně.

Mohu uvést jeden příklad. Jako právník specializující se na otázky azylu jsem se mnoho let zabýval případy uprchlíků a vím, že nepřítelem řádného azylového řízení – spravedlivého a účinného azylového řízení, které akceptuje většina členských států – je nedostatek služeb nazývaných „frontloading“ v azylových případech. Skutečnost, že po celé Evropské unii se nerozhoduje kvalitně, vede v členských státech k vyšším, nikoli k nižším nákladům. Pokud tedy členské státy hovoří o finančních důsledcích, měly by pochopit, že kvalita rozhodování, především její náprava a zajištění účinnosti odvolacích řízení, je místo, kde ušetříme peníze a kde zajistíme spravedlnost.

Pokud někdo z poslanců pochybuje, že tato zpráva je účinná a spravedlivá, měl by si tato řízení pozorně prostudovat. Pochopí, že se zbytečně mnoho práce věnuje vyřizování potenciálně sporných aspektů. Důležité je také zdůraznit, že rozprava by se neměla týkat jen nákladů. Měla by se týkat i harmonizačních procesů v celé EU. Je zřejmé, že normy v jednotlivých členských státech se příliš liší. Budeme-li pokračovat v této azylové loterii, nebudeme věnovat pozornost skutečnosti, že počty žádostí o azyl rostou. Jak víme, počty žádostí o azyl po mnoho let klesaly. Nyní jsme v obtížné situaci.

Pravidla stanovená ve směrnici o azylovém řízení se týkají snad nejsložitější části celého azylového balíčku. Pro lidi, kteří utíkají před pronásledováním, může být spravedlivost a účinnost řízení otázkou života a smrti. Jednáme-li s lidmi hledajícími uvnitř našich hranic ochranu, musíme uznat svou odpovědnost za dodržování mezinárodních závazků.

Proto bych chtěl poblahopřát zpravodajce a všem stínovým zpravodajům k jejich odhodlanému úsilí dosáhnout v Parlamentu silného stanoviska. Zopakujme si hlasování, které proběhlo ve výboru. Pošleme rozhodný signál Komisi, ale zejména členským státům, že to v tomto Parlamentu myslíme vážně s dokončením azylového balíčku způsobem, který bude přijatelný pro velkou část pravice v této sněmovně.

  Nadja Hirsch, jménem skupiny ALDE. – (DE) Pane předsedo, paní Malmströmová, nejdříve bych chtěla co nejsrdečněji poděkovat zpravodajce a stínovým zpravodajům. Vedli jsme velmi mnoho jednání. Nakonec jsme dospěli k několika velmi dobrým kompromisům, přestože všichni samozřejmě víme, že to není vždycky tak snadné.

Jménem skupiny Aliance liberálů a demokratů pro Evropu bych však chtěla říci, že je v každém případě stále naším cílem zavést do roku 2012 společný azylový systém po celé EU. To také znamená, že nyní musíme skutečně pokročit a vyslat jasný signál Radě, že jsme tento cíl neztratili ze zřetele a že jsme samozřejmě stále připraveni zahájit jednání. O tom není pochyb. Jsem však také přesvědčena, že si musíme především ujasnit, že chceme společný azylový systém. Jak již bylo řečeno, je nepřijatelné, aby vypadal téměř jako loterie, jejíž výsledek závisí na tom, kde žadatel o azyl podá svou žádost.

Je nepřijatelné, aby každý členský stát měl svůj vlastní vnitrostátní seznam podmínek pro bezpečnou třetí zemi, a v tomto ohledu jsem ráda, že jsme v poslední chvíli dosáhli úspěchu. Buď je země bezpečná, nebo není. A pak je stejně potřeba ověřit v každém jednotlivém případě, zda může být země skutečně bezpečná pro konkrétní osobu, která podává žádost, nebo zda to snad v dané konkrétní situaci nelze tak snadno říci.

Jsem také přesvědčena, že z toho nakonec budou těžit nejen členské státy, ale i žadatelé o azyl, kteří budou mít v budoucnosti možnost obdržet rozhodnutí přímo v prvním stupni ve spravedlivém, a přesto rychlém řízení, bude-li se používat takovým způsobem, jaký předpokládáme. Jsem přesvědčena, že i toto je právo. Azyl je právo, nikoli laskavost. K této záležitosti musíme zaujmout naprosto jasné stanovisko a poté je třeba uplatňovat jasné řízení.

Navíc vítám skutečnost, že se nám podařilo ještě více rozšířit práva nezletilých osob. To podporuji, stejně jako skupina ALDE, a budu ráda, když zítra dosáhneme v tomto ohledu dobrých výsledků.

  Hélène Flautre, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Pane předsedo, práce na této zprávě pod vedením paní Guillaumeové je velmi významná. Jak řekla paní Malmströmová, je to úhelný kámen evropského azylového systému, a je pravda, že mezi stávající situací a evropským systémem je velká mezera. Dalo by se dokonce říci, že propast, propast, do které se propadají práva žadatelů o azyl a důvěryhodnost našeho systému ochrany v Evropě.

Existují-li zde státy, v nichž se míra kladných odpovědí v prvním stupni pohybuje v rozmezí 1–65 %, je-li například v zemi, jako je Francie, 75 % rozhodnutí o ochraně udělených osobám z Kosova nebo z Albánie vydáno až na odvolání, víme-li, že tato odvolání nemají odkladný účinek, získáme představu o aktuální situaci. Bude nám pak skutečně jasné, že Rada by měla pokročit a uvědomit si, že možnost, již zvolila Evropská komise a která je posílena kvalitní zprávou vypracovanou pod vedením paní Guillaumeové, tedy zlepšení kvality rozhodování v prvním stupni, je naprosto zásadní.

Chápu to tak, že státy, které křičí nejhlasitěji, nejsou těmi, kdo platí, ani těmi, které přijímají většinu žadatelů o azyl. Je třeba připomenout, že Kypr, Švédsko, Lucembursko a Belgie přijímají v poměru k počtu obyvatel nejvíce žadatelů o azyl. Poslechněme si tedy i tyto státy, neboť ty nám mohou říci, jaké jsou nejlepší normy, pokud jde o mezinárodní ochranu žadatelů o azyl.

  Kyriacos Triantaphyllides, jménem skupiny GUE/NGL. – Pane předsedo, jsem velmi rád, že dnes vedeme tuto rozpravu. Naše práce snad vytrhne Radu z nečinnosti a spustí produktivní jednání, což nám umožní splnit svůj cíl mít do roku 2012 evropský azylový systém. Zúročila by se tak obtížná práce, kterou jsme v této oblasti odvedli. Chtěl bych srdečně poděkovat paní Guillaumeové za její vynikající práci a za její smířlivý přístup.

Výsledkem je celkově dobrý text, který zahrnuje významná vylepšení, pokud jde o azylové řízení, které se v současnosti uplatňuje v EU a které se v jednotlivých členských státech velmi liší.

Mezi tato vylepšení patří například nová ustanovení zavedená s cílem zajistit, aby každý žadatel měl odpovídající prostředky k podložení své žádosti, aby mohl do šesti měsíců obdržet rozhodnutí o azylu – například osobní pohovor a bezplatné poradenství k procedurálním a právním aspektům řízení v prvním stupni, včetně přípravy nezbytných dokladů pro řízení.

  Gerard Batten, jménem skupiny EFD. – Pane předsedo, stávající směrnice z roku 2005 o mezinárodní ochraně má být přepracována jako směrnice o přijímání žadatelů o azyl. Nová směrnice o přijímání žadatelů je výsledkem vývoje společné imigrační a azylové politiky EU tak, jak je stanovena v Lisabonské smlouvě. Cílem nové směrnice je zřídit nový systém pro rozhodování o kritériích u žadatelů o azyl: kdo může a kdo nemůže vstoupit do členských států, kdo má nárok na postavení uprchlíka a za jakých podmínek. Má harmonizovat azylovou politiku členských států a žadatelům o azyl má poskytnout více práv a výsad.

Nynější příliv lidí ze severní Afriky je samozřejmě jen další užitečnou krizí, která umožňuje, aby EU opět rozšířila své pravomoci a své državy. Imigrační a azylová politika by měla být výhradním právem nezávislého svrchovaného národního státu. Tato navrhovaná směrnice je přesným příkladem toho, kdy Lisabonská smlouva zapříčinila něco, o čem hovořili její odpůrci. Přesně proto jste samozřejmě odmítli umožnit občanům Evropy referendum o Smlouvě.

  Daniël van der Stoep (NI). – (NL) Pane předsedo, nizozemská strana PVV (Partij voor de Vrijheid) měla vždycky úplně jasno. Jsme a vždycky budeme proti evropské azylové a imigrační politice. Členské státy si o těchto věcech mohou naprosto bez problémů rozhodovat samy. Stávající nizozemský kabinet je doposud nejlepším kabinetem a má skvělý program azylové a imigrační politiky. Předseda vlády Rutte a ministr Leers nepotřebují v tomto případě žádné zásahy ze strany Evropy.

Moje strana je stranou, která hovoří jasně. O čem přesně je dnešní rozprava? O mezinárodní ochraně. Jednoduše jí říkáme „azyl“. Zejména v době, kdy máme co do činění s katastrofální masovou imigrací přistěhovalců odjinud než ze západu, bychom měli se slovy zacházet opatrně. Pane předsedo, pokud by to bylo na Evropě, nechali bychom hranice otevřené dokořán a Evropa by se stala rájem hledačů pokladů a šmelinářů, jako by jím již nebyla. Podívejte se na Itálii, podívejte se na Lampedusu. Pokud jde o Evropu, všichni polokriminální hledači pokladů z Barbárie by prostě byli zahrnuti do azylového řízení a nakonec by jim bylo povoleno zůstat!

Pane předsedo, mohla by komisařka vysvětlit, proč se Evropa může vždycky ztrhat? Proč všechny lodě plují naším směrem? Jediné a nejlepší řešení je pomoci těmto uprchlíkům v jejich regionu. Ať to řeší Africká unie, Arabská liga nebo ta strašná Organizace islámské konference. Oni by měli být zodpovědní za poskytnutí útočiště v daném regionu, ne my.

Ještě mnohem zvrácenější je skutečnost, že touto zprávou jim vlastně usnadňujeme vstup do Evropské unie. Právě ve chvíli, kdy tyto hordy žadatelů o azyl z Barbárie dobývají Evropskou unii, musíme žádosti o azyl ztížit, nikoli usnadnit.

  Reinhard Bütikofer (Verts/ALE). – (DE) Pane předsedo, můj kolega právě hovořil o hordách barbarů zaplavujících Evropu. Tato forma cynismu tu nemůže zůstat bez povšimnutí. Vůči těmto lidem je to urážlivé. Žádám vás, abyste mu udělil důtku.

  Daniël van der Stoep (NI). – (NL) Děkuji vám, pane předsedo, já to poopravím. Nehovořil jsem o barbarech. Možná, že jste to slyšel od tlumočníků. Používám historický název onoho regionu – hovořím o Barbárii. Možná máte pro tuto část světa jiný název, ale já ji tak nazývám. Netvrdím, že lidé z Barbárie míří k našim břehům jako barbaři. Chtěl bych, aby to bylo opraveno.

  Předseda. – Pane van der Stoepe, všechny tyto poznámky budou uvedeny v zápisu, takže si je můžete ověřit. Původní slova, vaše odpověď a další odpověď budou uvedeny v zápisu.

  Anna Hedh (S&D). – (SV) Pane předsedo, nejdříve bych chtěla poděkovat zpravodajce, paní Guillaumeové, za její vynikající a nelehkou práci na této zprávě, která představuje největší část azylového balíčku. Všechny členské státy musí mít spravedlivé a právně jisté řízení pro žadatele o azyl. EU nebude mít nikdy řádně fungující azylový systém, nebudeme-li mít minimální standardy pro zpracování žádostí a pro práva přiznaná žadatelům o azyl v průběhu řízení. Tato ustanovení nesmí pochopitelně existovat jen na papíře, ale musí být jednotně uplatňována v praxi po celé Evropě.

V souvislosti s tím je velmi politováníhodné, že Komise oznámila svůj úmysl předložit nový, oslabený návrh, který se blíží tomu, co chce většina vlád v Radě. S ohledem na stanovisko Komise v této souvislosti a na náladu v Radě je hlasování o této zprávě ještě důležitější.

Evropský parlament musí nyní vyslat jasný signál, že v každém případě podporujeme právo žádat o azyl a že jsme přesvědčeni, že si každý žadatel o azyl zaslouží spravedlivé a podrobné prošetření své žádosti. Hlavní navrhovaná metoda, tedy investování prostředků do vyřízení žádostí v prvním stupni, je naprosto správná a usnadníme tak věci jak žadatelům o azyl, kteří budou rychleji informováni o výsledku, tak členským státům, které se vyhnou nákladům na další šetření v důsledku neodpovídající kvality počátečního zkoumání. V návrhu je mnoho dobrých pozměňovacích návrhů, ale já bych chtěla podtrhnout zejména jeden pozměňovací návrh, který zajišťuje zohlednění potřeb nejzranitelnějších žadatelů, především nedoprovázených nezletilých osob. Jasná definice rodinných příslušníků, která je mezi návrhy, také zlepší situaci zejména mnoha nezletilých osob.

  Tanja Fajon (S&D). – (SL) Pane předsedo, chtěla bych pochválit skvělou práci zpravodajky, paní Sylvie Guillaumeové. Evropská unie urychleně potřebuje koordinované, spravedlivé a účinné azylové řízení. Jeho potřeba je patrná ve stávající krizi s uprchlíky ze Středomoří. Společná pravidla jsou v zájmu jak členských států, tak žadatelů o azyl.

Dámy a pánové, právo na azyl je klíčovou zásadou lidských práv. Uprchlíci by neměli být trestáni za překročení hranic. Naším základním úkolem je pomoci žadatelům o azyl, ochránit jejich základní lidská práva a zajistit, aby byly při zvažování jejich žádostí uplatňovány vysoce kvalitní evropské normy.

Zdá se bohužel, že stále méně evropských zemí dodržuje právo na azyl, nebo že přijímají přistěhovalce se stále většími obavami a nedůvěrou. To, co se dnes děje na italském ostrově Lampedusa, je alarmující. Na základě toho vzniká výhružný a úzkostný pocit, že uprchlíci nejsou v Evropské unii vítáni. Musíme projevovat solidaritu s lidmi, kteří prchají z problémových oblastí, zejména s uprchlíky z Libye, kteří potřebují mezinárodní ochranu.

V souvislosti s vývojem v arabských zemích a v severní Africe musíme být připraveni na možnost, že v budoucnosti přijde do Unie ještě více uprchlíků. I z toho důvodu musíme zlepšit a koordinovat řízení. To nám pomůže zjednodušit život nám samotným i uprchlíkům. Sejmeme břemeno z těch zemí, které v současné době používají pro žadatele o azyl humánnější řízení, a budeme toto břemeno sdílet spravedlivěji. Evropa se nesmí stát pevností. Žadatelé o azyl se nesmí stát obětí našeho systému. Přála bych si, aby tuto zprávu podpořila ve středu velká většina.

  Georgios Papanikolaou (PPE). – (EL) Pane předsedo, musím souhlasit s tím, co bylo řečeno, tedy že všichni chceme spolehlivé a účinné azylové řízení a všichni chceme zaručit tyto cíle.

I já ovšem musím uvést příklad ze své zkušenosti, kterou jsem získal před několika měsíci v Řecku v průběhu oficiální azylové mise Parlamentu. Když jsme se dostali na letiště, navštívili jsme zajišťovací středisko, v němž byl držen státní příslušník třetí země. Přivedli nám ho a hovořili jsme s ním.

Řekl nám, že požádal o azyl, a po chvíli s námi začal hovořit řecky. Zeptali jsme se ho, kde se naučil řecky, a on odpověděl: hovořím řecky, protože jsem deset let pracoval v Řecku. Jel jsem zpět do své země a vrátil jsem se a nyní žádám o azyl. Abych to vysvětlil: musíme se samozřejmě zaměřit na spolehlivost a transparentnost těchto řízení a musíme chránit ty, kdo mají na azyl nárok. Musíme však hlídat i zneužívání. Existují ustanovení, která vyžadují velkou pozornost. Poukazuji na řadu komentářů paní Hohlmeierové, k nimž bych dodal toto: říkáme, že po šesti měsících se důkazní břemeno u lidí pronásledovaných ve své vlastní zemi přesouvá z žadatele o azyl na členský stát. To samo o sobě vytváří byrokracii a někteří lidé to mohou vyžívat jako argument, že dochází ke zneužívání.

PŘEDSEDAJÍCÍ: STAVROS LAMBRINIDIS
Místopředseda

  Ioan Enciu (S&D). – (RO) Pane předsedající, úvodem bych chtěl poblahopřát paní Guillaumeové k vynikající práci, kterou odvedla.

Pozměňovací návrhy předložené ke stávající směrnici o azylovém řízení jsou mimořádně důležitým krokem na cestě k vytvoření společného azylového systému v celé Evropské unii. Hlavní přidaná hodnota nové směrnice spočívá v jasných pravidlech a postupech. Směrnice stanoví jasná transparentní pravidla o orgánech příslušných ke zvažování žádostí o mezinárodní ochranu a zaručuje, že tyto žádosti budou zpracovány co nejrychleji a nejúčinněji.

Musíme rozhodně zajistit, aby ochrana poskytovaná v celé Evropské unii byla na nejvyšší úrovni. Zároveň je důležité, abychom dále harmonizovali vnitrostátní právní předpisy a vyloučili tak rozdíly mezi azylovými systémy, které v současnosti existují v celé Evropské unii. Naším konečným cílem musí být i nadále vytvoření řádného společného azylového systému tak, jak stanoví Stockholmský program.

  Jörg Leichtfried (S&D). – (DE) Pane předsedající, je-li něco jisté, je to toto: některé členské státy Evropské unie jsou v oblasti azylu, migrace a přistěhovalectví přetížené, což nám jasně dokazuje vývoj v několika posledních týdnech, ale i v několika posledních letech.

Proto je potřeba, aby Evropská unie převzala v této oblasti ještě větší zodpovědnost, a zajistila, aby azylový systém v Evropské unii fungoval v budoucnosti na základě zásad, které pro nás musí být samozřejmé, zejména na zásadě jednotných norem, spravedlivého řízení a dodržování základních práv. Na druhou stranu však musíme chránit systém před zneužíváním, neboť to je vždy samozřejmě problém, o němž lidé v členských státech dopodrobna diskutují. Je to velmi obtížný úkol a já doufám, že jej úspěšně zvládneme.

  Jaroslav Paška (EFD). – (SK) Pane předsedající, návrh předložené směrnice o minimálních normách pro řízení v členských státech týkajících se přiznávání a odnímání mezinárodní ochrany vychází z dosavadních zkušeností s postupy azylového řízení v jednotlivých členských státech.

Úsilí Komise o zavedení společných postupů udělování a odnímání jednotného statutu azylu nebo doplňkové ochrany prostřednictvím zlepšené harmonizace nástrojů azylového řízení a zvýšení jeho kvality v zájmu snížení počtu revidovaných rozhodnutí však naráží na řadu námitek ze strany Rady Evropské unie i některých členských států.

Jsem přesvědčen, že názory Rady a členských států, které azylové řízení v konečném důsledku realizují, by měly být pro nás směrodatné. Proto si myslím, že nebudeme-li při změnách azylového systému pozorně poslouchat jejich připomínky a rady, přinese naše práce očekávaný efekt jen stěží. Proto považuji za velmi důležité připravované změny i nadále konzultovat zejména s příslušnými orgány členských států Evropské unie.

  Franz Obermayr (NI). – (DE) Pane předsedající, navzdory přílivu lidí ze severní Afriky se zpravodajka očividně obává, že uprchlíků je v EU příliš málo, a vyzývá k rozšíření definice rodinných příslušníků. Je zjevně nepodstatné, zda se rodinní příslušníci setkali dříve, nebo až poté, co uprchli ze své země. Do nové definice mají být zahrnuti i noví partneři a adoptivní děti. Zvláštní ochranu mají mít uprchlíci, kteří mají problémy se svou pohlavní identitou, ať už tím zpravodajka míní cokoli. Taková formulace nechává otevřené dveře pro zneužívání. Je také naivní si myslet, že žadatelé o azyl mohou očekávat stejnou úroveň sociálních opatření ve všech členských státech. Evropská unie se skládá ze států s velmi různou životní úrovní.

Totéž platí pro koncepci bezpečné země původu. Jde-li o demokratickou zemi opírající se o právní stát, musí být klasifikována jako bezpečná. Jelikož Tunisko a Egypt směřují konečně správným směrem, měly by být pravděpodobně klasifikovány jako bezpečné třetí země.

  Andrew Henry William Brons (NI). – Pane předsedající, mezinárodní ochrana je zakódovaný a eufemistický výraz pro azyl. Slovo azyl oprávněně ztratilo v očích široké veřejnosti kouzlo. Žadatelé o azyl, kteří procházejí bezpečnými zeměmi, jsou migranty na základě vlastní volby, nikoli skutečnými uprchlíky. Lidé, kteří přicházejí do Evropy jen proto, že prostě pocházejí ze zemí, v nichž není bezpečno, jsou možná nešťastní, ale nemůžeme předpokládat, že se Evropa stane ubytovnou pro veškeré obyvatelstvo všech nepříliš bezpečných zemí na světě. Skuteční žadatelé o azyl by měli hledat útočiště v první bezpečné zemi, v takové, která jim bude kulturně, nábožensky a rodově blízká.

Úlohou Evropy a západu by nemělo být působit jako obrovské ubytovací zařízení pro zranitelné obyvatelstvo celého světa. My bychom měli bránit vytváření nestability, která vede k těmto obrovským pohybům obyvatelstva. Nesmí se již opakovat takové války, jako byla válka proti Iráku a proti Afghánistánu. Z Libye se musíme stáhnout dříve, než budeme zataženi do pozemní války. Musíme zrušit plánovaný konflikt s Íránem a musíme přestat podporovat nespokojenost ve státech Blízkého východu.

  Cecilia Malmström, členka Komise. – Pane předsedající, jak bylo mnohokrát řečeno, velmi dlouho jsme o této problematice jednali a od roku 1999 je naším cílem vytvořit společnou azylovou politiku, jak zdůraznil pan Moraes.

Rada rozhodla o tom, že budeme mít tuto politiku do roku 2012, a my pomalu vidíme konec slepé uličky, který jsme před sebou měli tolik let. Chtěla bych poděkovat Parlamentu, neboť si myslím, že k tomu velkou měrou přispěl. Musíme mít spravedlivý, účinný a soudržný systém, který bude ve všech členských státech stejný.

Od samého začátku jsem si byla při svých kontaktech s různými zpravodaji k celému balíčku jistá, že budou nutné některé změny. To není něco, s čím by Komise jen tak přišla. Je to slepá ulička a my potřebujeme nějaké kompromisy, aby se na tom oba legislativní partneři mohli shodnout. Díky hlasování, které uskutečníte zítra nebo ve středu, a s návrhy Komise budeme mít dobrou pozici, abychom se pokusili zjistit, zda můžeme dospět k nějakým kompromisům. Po celé jaro jsme se snažili kontaktovat Radu, abychom zjistili, jaké jsou zde hlavní problémy.

Chceme-li do roku 2012 dosáhnout dohody o azylovém balíčku a připomenout tak 60. výročí Ženevské úmluvy, a to myslím všichni chceme, musíme být připraveni na kompromisy. Toto je velmi dobrý začátek. Je to úhelný kámen budoucího systému.

Chtěla bych poděkovat zpravodajce, všem stínovým zpravodajům a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci za odvedenou práci.

  Sylvie Guillaume, zpravodajka. – (FR) Pane předsedající, úvodem bych chtěla poděkovat za všechna vystoupení, tedy téměř za všechna. Paní Hohlmeierová odešla, ale já doufám, že jí někdo řekne, že neztrácím naději, že ji přesvědčím, že státní příslušníci Tuniska nežádají o azyl po celé Evropské unii a že tedy nemá valný smysl, aby podávali druhou žádost.

Závěrem bych chtěla připojit dvě stručné poznámky, které ovšem považuji za docela klíčové. Chtěla bych zdůraznit, že cílem není obrátit členské státy proti zásadě harmonizace směrem nahoru, právě naopak. Chápu, že existuje určitý odpor a pochybnosti, ale chtěla bych, aby členské státy také pochopily, že investicí do řádných a účinných řízení v prvním stupni mohou jen získat. Navrhované reformy se ubírají tímto směrem.

Druhou a závěrečnou klíčovou poznámkou bych chtěla potvrdit, že Parlament musí hrát důležitou úlohu. Jsme spoluzákonodárci. Evropská komise při různých příležitostech uvedla, že chce, abychom byli naprosto zásadní součástí následných kroků v tomto postupu. Ve středu tedy budeme mít příležitost vyjádřit se hlasitě a jasně ke svým prioritám, pokud jde o skutečně harmonizované řízení v této oblasti.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování o zprávě paní Guillaumeové (A7-0085/2011) se uskuteční ve středu 6. dubna 2011 v poledne.