Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 11. května 2011 - Štrasburk

4. Hlavní hlediska a strategická rozhodnutí společné zahraniční a bezpečnostní politiky a společná bezpečnostní a obranná politika – Situace v Sýrii a v táboře Ašraf – zpráva: Albertini – Výroční zpráva Rady pro Evropský parlament o hlavních hlediscích a strategických rozhodnutích společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) za rok 2009 – zpráva: Gualtieri – Rozvoj společné bezpečnostní a obranné politiky po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost – zpráva: Muñiz De Urquiza – EU jako globální hráč: její role v mnohostranných organizacích (rozprava)

  Předseda. – Dalším bodem je společná rozprava o:

- prohlášení místopředsedkyně Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o hlavních hlediscích a strategických rozhodnutích společné zahraniční a bezpečnostní politiky a společné bezpečnostní a obranné politice (článek 36 SEU) (2010/2986(RSP)),

- prohlášení místopředsedkyně Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o situaci v Sýrii a v táboře Ašraf a situaci křesťanských koptů v Egyptě (2011/2690(RSP)),

- zprávě pana Albertiniho, jménem Výboru pro zahraniční věci, o výroční zprávě Rady pro Evropský parlament o hlavních hlediscích a strategických rozhodnutích společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) za rok 2009 předložené Evropskému parlamentu v souladu s částí II oddílem G bodem 43 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 (2010/2124(INI)) (A7-0168/2011),

- zprávě pana Gualtieriho, jménem Výboru pro zahraniční věci, o rozvoji společné bezpečnostní a obranné politiky po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost (2010/2299(INI)) (A7-0166/2011) a

- zprávě paní Muñiz De Urquizaové, jménem Výboru pro zahraniční věci, o EU jako globálním hráči: její roli v mnohostranných organizacích (2010/2298(INI)) (A7-0181/2011).

Než začneme, chtěl bych říci několik slov. V pondělí jsme si připomněli Den Evropy, den oslav Evropské unie. Není pochyb o tom, že v Evropské unii dnes nezbytně potřebujeme společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Čelíme historickým výzvám, přičemž pouze jednou z nich je potřeba překonat krizi, která byla importována do Evropy. Musíme se připravit na takovou situaci v budoucnu a řešit rovněž problémy krize, které existují mimo Evropu, a nejen problémy uvnitř Evropy.

Jsme rovněž svědky rostoucího nepokoje v Sýrii, Bahrajnu a Jemenu a opětovných nepokojů v Tunisku a Egyptu. Nesmíme zapomínat na své východní sousedy – před několika málo dny jsme ustavili shromáždění Euronest. Máme společnou evropskou diplomacii, která musí být účinným nástrojem pro akce mimo Evropskou unii, protože dnes není možné řešit problémy uvnitř Evropské unie, nezačneme-li vážně řešit problémy vně Evropské unie. Evropská unie musí mít větší politickou moc, nejen moc ekonomickou.

  Catherine Ashton, místopředsedkyně Komise a vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. – Pane předsedo, toto bude první z příspěvků, které dnes ráno přednesu váženým poslancům, a proto bych chtěla začít tím, že vás seznámím se svým pohledem na otázky, které nás čekají, a také se pokusit nastínit některé podrobnosti otázek, které vážení poslanci připojili k této rozpravě, protože jsem si vědoma důležitosti, kterou jim přikládáte. Dovolte mi tedy začít.

V zemích, jež označujeme za své sousedy, dují vichry – arabské jaro, větry změn, ať již použijeme jakýkoli obraz. Nikdo z nás v tomto plénu neví, kde to skončí a co tento konec přinese. Cíle jsou vysoké a vysoká jsou i očekávání, že revoluce budou stát za krev, která byla prolita, za zmatky a hrůzy, za hospodářskou zkázu ve světě, který se již bez toho potýká s největšími ekonomickými problémy za celá desetiletí.

Povstání v severní Africe a arabském světě jsou pro Evropu velkou výzvou, ale i příležitostí, kterou si nemůžeme dovolit zmeškat. Naše činy musí být postaveny na dvou zásadách. První je skutečnost, že v Evropě víme, jak dlouhá a bolestná může být cesta ke svobodě. Naše vlastní cesta k liberální demokracii 20. století byla velmi pomalá. Sama Evropská unie se zrodila z popela konfliktů, které nám připomínají, jak hrozný může být život, když se demokracie zhroutí. Přidejme k tomu společnou historii evropských velmocí a jistá pokora je namístě, i když prohlašujeme, že demokracie je nezbytným základem lidského pokroku.

Druhou je skutečnost, že demokracie je samozřejmě o hlasování a volbách – ale zároveň znamená daleko více. V Evropě jsme se tvrdě poučili, že potřebujeme hlubokou demokracii: respekt k vládě zákona, svobodu projevu, respekt k lidským právům, nezávislé soudnictví a nestrannou správu. Vyžaduje to vynutitelná vlastnická práva a svobodné odbory, přičemž nejde jen o změnu vlád, ale i o budování správných institucí a správných stanovisek. Z dlouhodobého hlediska povrchní demokracie – demokracie, která pluje po povrchu a v níž se lidé svobodně rozhodují v den voleb a vybírají svou vládu – nepřežije, pokud se nezakoření hluboká demokracie.

Ale neexistuje žádná jistota – v žádné zemi v konečném výsledku – ani žádný rychlý recept či krátkodobé řešení, které vytvoří svět, jež si přeje tolik lidí. A mezitím vrhá stíny přízrak náboženské nesnášenlivosti – vzpomeňme na nedávné události v Egyptě – který si hledá výmluvu v nejisté době, aby využil strachu a vyvolal rozklad. Svoboda náboženství či vyznání je univerzálním lidským právem, které je třeba chránit všude. Musíme odsoudit všechny, kteří se snaží využít náboženského vyznání jako prostředku nátlaku, a podporovat ty, kteří obhajují toleranci, ať již v Sýrii, Pákistánu, Egyptě či jinde.

I Evropa se musí rozhodnout. Uvažujeme-li o vlastním prostředí, musíme být připraveni reagovat na výzvy, které před námi vyvstávají. Mohu pronášet stovky prohlášení – a já to dělám. Mohu litovat, odsuzovat, vyzývat, požadovat, ale musíme také jednat a toto jednání musí mít různé formy.

Chtěla bych se zmínit o sankcích. Uvalujeme sankce proti režimům, které považují životy svých občanů za bezcenné, zabíjejí lidi rukou policie či bezpečnostních služeb, které ovládají. Sankce proti Sýrii byly uvaleny včera – embargo proti zbraním, zmrazení vkladů a zákaz cestování pro 13 klíčových jednotlivců v režimu, zmrazení naší dohody o přidružení a naší spolupráce se Sýrií.Mluvme otevřeně a jasně, protože jsem včera jednala s ministrem zahraničí Sýrie. Co se odehrává v Sýrii, je lidovou touhou po demokracii a vládě zákona – nejde o žádné zahraniční spiknutí. Režim nechce vidět, o co jde, ztrácí svou legitimitu a odcizuje se lidem i mezinárodnímu společenství. Násilný útlak a výhrůžky uvnitř i navenek jsou nástroji doby, která je dávno minulostí. Tento Parlament i Evropská unie jsou znepokojeny osudem lidí z města Deraa, kde byl zamítnut přístup OSN, v městě Baniyas, kde pokračují násilnosti, v městě Hamá, kam dorazily tanky. Syrští obyvatelé se před tanky neskloní. Vyzýváme režim ke změně kurzu, a to k okamžité změně.

(Potlesk)

Včera jsem panu Moallemovi, ministrovi zahraničních věcí Sýrie, řekla: musíte umožnit okamžitý a neomezený přístup humanitární pomoci a médiím. Jen tak můžete doložit svá tvrzení o podpoře pokojných protestů.

U našich východních sousedů – v Bělorusku – prezident Lukašenko nevyužil prezidentské volby v minulém prosinci, aby prokázal připravenost ke změně a k otevřenější a demokratičtější evropské společnosti. Nejenže této příležitosti nevyužil, ale použil násilí proti pokojným demonstrantům a znásobil počet politických vězňů, a tím projevil pohrdání demokracií a vládou zákona. Setkala jsem se s rodinami těch, kteří byli uvězněni, a vím, že nám nedal jinou možnost než přijmout přísné odvetné sankce, které se zaměří na členy režimu zodpovědné za násilnosti, včetně samotného prezidenta Lukašenka. Jsem si také vědoma, že bychom měli vystupňovat podporu občanské společnosti a osobních kontaktů.

Pak je tu naše přímá účast v táboře Ašraf. To, k čemu došlo 8. dubna, je politováníhodné a co nejdůrazněji jsem to odsoudila a odsuzuji. Trvám na tom, že potřebujeme silnou jednotnou reakci EU. Psala jsem ministrovi zahraničních věcí Iráku a znovu jsem s ním hovořila včera. Nezpochybňuji suverenitu Iráku nad celým jeho územím, ale má povinnost chránit lidská práva obyvatelů Ašrafu.

Odsoudila jsem násilí a vyzvala k vyšetření – vyšetření, které musí být stejně důkladné jako nezávislé a které by nám mělo říci, co přesně se stalo. Ale jak vážení poslanci vědí z dopisů, které jsem v tomto plénu i jinde jednotlivě i kolektivně obdržela, neexistuje zde žádné jednoduché řešení. Několik možností dlouhodobého řešení se zvažuje za vedení Organizace spojených národů, přičemž všechny z nich jsou problematické. Velice si vážím práce tohoto pléna, práce těch, kteří tam cestovali, i příspěvků, které jsem obdržela. Musíme toto téma předložit rovněž Radě pro zahraniční věci a projednat je s Vysokým komisařem OSN pro uprchlíky. Náš velvyslankyně v Iráku přijede dnes a uvědomuje si důležitost, kterou této věci přikládám. Musíme pokračovat a zajistit, abychom zde nalezli správný směr jednání, ale vyšetření a odsouzení jsou absolutní.

Také v Jemenu Rada pro spolupráci v Perském zálivu předložila návrhy a prezident Saleh znovu váhal. Nedávno jsem s ním hovořila. Mluvili jsme o rozhovorech, které vedl s opozicí, a předložených návrzích. Řekla jsem mu, že ví, co musí udělat – v zájmu své země – a že by to měl udělat. Při svých jednáních v Zálivu jsem se setkala bahrajnským králem. Hovořili jsme o tamní iniciativě pro dialog bez předběžných podmínek, kterou předložil korunní princ, a vyzvala jsem ho, aby pokračoval v tomto dialogu. Současný kurz není žádnou odpovědí. Pokud v Bahrajnu dojde na soudní řízení, chceme vidět spravedlivá a civilní soudní řízení, přičemž trest smrti je za všech okolností vyloučen.

Ve všech těchto případech jde o naše přímé zapojení, o tlak, který vyvíjíme, a přímočarost našeho přístupu. Budiž jasně řečeno: všichni dáváme jasně najevo i já dávám jasně najevo všem vůdcům, s nimiž hovořím, co se má podle mého názoru stát, a činím tak s podporou tohoto pléna a s podporou Rady pro zahraniční věci 27 členských států.

Chtěla bych se samozřejmě zmínit o Libyi. Někteří poslanci tohoto Parlamentu si přejí, abychom měli silnější obrannou a bezpečnostní politiku. Řekla bych jim toto: v posledních několika týdnech a měsících jsme viděli, jak daleko jsme v některých směrech došli, ale také jak daleko ještě musíme dojít. Společně jsme se zasadili o plánování vojenské podpory pro humanitární potřeby: je připravena na požádání Organizace spojených národů podpořit národy zdroji z celé Evropy. Podobně, jak jsme se zachovali v případě děsivého zemětřesení na Haiti – vojenské ambulantní lodi, těžké zvedací vybavení, civilisté i vojáci pracující v tomto případě bok po boku. Abych se vyjádřila jasně: vím, že humanitární pomoc je apolitická a že humanitární pracovníci nesmějí být ohrožováni, ale s ohledem na prvotní cíl záchrany lidských životů má v některých případech pouze armáda vybavení či lidi, kteří toho mohou dosáhnout – rychle poskytnou pomoc, vybudují infrastrukturu – a proto, bude-li si to OSN přát, jsme připraveni pomoci.

Musíme postupovat rychleji a chytřeji. Jsem první, kdo říká a připouští, že musíme udělat daleko více, a dnes dopoledne o tom ještě budu mluvit.

Zlepšujeme spolupráci s NATO, poprvé si sdělujeme podrobnosti svých operací jako součást pokračujícího rozvíjení vzájemných vztahů. Minulý pátek jsem s generálním tajemníkem Rasmussenem společně řídila jednání Politického a bezpečnostního výboru a Severoatlantické rady při našem vůbec prvním rokování o Libyi. Spolupracujeme také s Africkou unií a předsedou Jeanem Pingem, Arabskou ligou s Amr Moussou a ovšem i s jeho následníkem a s Organizací islámské konference a profesorem Insanoglu pod vedením zvláštního vyslance OSN Al-Khatiba. Při jednáních s Pan Ki-munem jsme se dohodli pozvat regionální organizace na jednání do Káhiry a pokračovat po jednání kontaktní skupiny v Římě.

Společně jednáme o našem angažmá v budoucnosti Libye – o podpoře národního dialogu, pomoci s ústavou a přípravě voleb. Vyslala jsem do Libye dvě mise, aby se setkaly a pracovaly s mladými lidmi a se ženami v Libyi. Jak mi řekl vedoucí mého týmu, bylo to vůbec poprvé, co jednali o ústavě – slovech a argumentech, které před tím neznali. Mluvili o tom, jak toužili po konci režimu, takže říkáme jasně: Kaddáfí musí odejít a jeho režim musí skončit.

(Potlesk)

Hodlám otevřít kancelář v Benghází, abychom mohli pokročit v podpoře, o níž jsme jednali s lidmi…

(Potlesk)

…abychom podpořili občanskou společnost, abychom podpořili prozatímní přechodnou národní radu a pana Džibrila (mnohokrát jsme s ním jednali); abychom podpořili reformu bezpečnostního sektoru; abychom stavěli na tom, co nám lidé řekli, že chtějí. Chtějí pomoci se vzděláním, se zdravotní péčí, s bezpečností na hranicích, což je druh pomoci, kterou jim můžeme a chceme poskytnout. A veškerou naší prací, kterou konáme, se táhne stříbrná nit lidských práv.

Dále je tu nová politika sousedství – což je jiná úroveň cílů a vizí. Jejím jádrem je vzájemná odpovědnost: EU a sousední země jsou si navzájem odpovědné za plnění závazků, které máme vůči zemím a národům ve svém sousedství a národům Evropy.

Stavět na tom, o čem jsme již hovořili, znamená jednoduše řečeno mobilitu, přístup na trh a peníze. Některé věci jsou pro podporu těchto zemí v budoucnosti mimořádně důležité. Jedním příkladem je mobilita mladých lidí. Jsou to mladé společnosti, kde mladí lidé touží po větších příležitostech, a Evropský parlament musí hrát důležitou úlohu v podpoře těchto příležitostí pro mladé lidi, aby měli z Evropy prospěch a znalosti. Stejně tak v případě členských států: příležitosti cestovat, studovat.

Pro podnikatele a ženy je důležité mít možnost vyzkoušet nové trhy, prodávat zboží a služby, a to vše je v moci našich členských států, z nichž některé mají s dotyčnými zeměmi dlouhodobé vztahy, ale které nyní musí vystupňovat a poskytnout tyto příležitosti.

Pokud jde o přístup na trh, víme, že musíme zásadním způsobem přispět k podpoře hospodářského růstu a oživení. Víte dobře o vlivu těchto nepokojů na hospodářství zemí, o nichž mluvíme. Některé z těchto zemí na nás závisejí jako na svých hlavních vývozních trzích a zdroji svých dovozů. Umožnit těmto zemím rozvinout jejich trhy může znamenat skutečný přínos, podporu nejen otevření trhů, ale i získání přístupu na ně, což by znamenalo, že mohou dosáhnout našich standardů a že by měly skutečné příležitosti. Nikde to neplatí více než v malých podnicích, ale musíme mít politickou vůli uskutečnit to. Musíme mít politickou vůli zasadit se o zpřístupnění svých trhů. To je výzva. Je to výzva za každých okolností; je to výzva v ekonomickém věku, ale řekla bych, že je to výzva, k níž musíme dospět, protože v opačném případě bude mít nezdar ekonomik v našem sousedství přímý dopad na nás.

A konečně peníze nebo spíše zdroje. Nejen to, co můžeme udělat v přímé pomoci – ačkoli je to důležité – ale co můžeme ovlivnit nepřímo. Byli jsme již hostiteli jednání vedoucích představitelů z celého světa a z velkých finančních institucí, abychom rokovali o tom, jak bychom mohli a chtěli přispět, kdybychom o to byli požádáni, ale v dohodě se svými sousedy musíme dělat více, abychom účinněji podpořili společné zdroje.

Snad nikde nebude mít tato politika větší váhu než v Tunisku. Televizní projev předsedy vlády Essebsiho může pomoci, protože země se blíží k volbám 24. července, ale přiznal problémy země, kde míra hospodářského růstu poklesla na hodnoty mezi 0 a 1 %. Musíme zajistit pomoc Tunisku, jeho hospodářství a jeho občanské společnosti, a to znamená, že budeme uvažovat nejen dlouhodobě, nejen o důležitosti nové strategie, ale i o tom, co děláme nyní a jak podporujeme země – Egypt, Tunisko a další – právě nyní s rozpočtovými problémy, které mají. To je důvod, proč jsme začali jednat s finančními institucemi, se svými členskými státy, s těmi, kteří chtějí pomoci těmto zemím, protože pomoc s deficitem v době, kdy se cestovní ruch zhroutil, kdy hospodářství řádně nefunguje, je potřebná právě nyní. Vážení poslanci musí pochopit, že existuje aktuální naléhavá potřeba a že existuje dlouhodobá strategie, a my musíme ve své činnosti zohlednit obojí.

K Egyptu: V posledních týdnech jsem tam byla třikrát a mnoho času jsem strávila s některými mladými vůdci z náměstí Tahrír a také jsem se setkala s některými ženami. Především ženy se dožadují silnějšího hlasu, který jim byl podle jejich názoru přislíben pro budoucnost Egypta. Setkala jsem se se ženou, která bude prezidentskou kandidátkou a která je odhodlána ukázat, že ženy mají hrát tuto roli v Egyptě. Mluvila jsem s mnoha ministry vlády a uvedla bych příklad ministryně plánování, Fayzy Aboulnagaové. Chce stavět domy pro lidi; má velkou vizi, co by mohlo pro Egypt znamenat vybudování milionu domů za dvacet let.

Musíme převzít tyto velké vize ze zemí, s nimiž spolupracujeme, a přeložit je do toho, co můžeme poskytnout a podpořit. Tedy integrace výchovy a vzdělání, infrastruktura kolem programů ubytování, příležitosti pro růst malých podniků, spolupráce se ženami z OSN – jak to činím já – abychom posoudili, jak budujeme bezpečnější společenství kolem projektů ubytování, jak spolupracujeme na plánování větší, velkolepější vize, která vychází z toho, co egyptští lidé chtějí. Hovořím s ministrem zahraničních věcí Egypta Al-Arabym, který chce s námi úzce spolupracovat na blízkovýchodním mírovém procesu, prohlubovat naše dosavadní vztahy a vidět v nás partnery pro spolupráci v regionu.

Egypt čeká v následujících měsících a letech mnoho úkolů. Musíme tam být přítomni, abychom jej ve všech těchto úkolech podporovali, a být připraveni vynaložit své prostředky, své znalosti a své kontakty na jeho podporu.

Vždy jsem říkala v tomto plénu i jinde, že služba pro vnější činnost je silou pro předcházení a řešení konfliktů, a i proto bych ráda řekla, že naše role v Srbsku a Kosovu je významná. Proto náš hlas v OSN, hlas, který jsme nyní získali, může mít svou váhu. Proto musíme vůdce v Bosně přimět k tomu, aby zvedli oči od země, aby přestali myslet jen na svá vlastní společenství, aby mysleli na potřeby své země, přemýšleli o její budoucnosti a počítali s Evropskou unií.

A proto také hrajeme roli v blízkovýchodním mírovém procesu. Vážení poslanci dobře vědí, že stabilita na Blízkém východě vyžaduje mír. Úsilí o vyjednání dohody ovládalo tento region po celá desetiletí. V posledních měsících jsme do Kvartetu přinesli novou energii. V únoru jsem byla hostitelkou jednání představitelů Kvartetu a následníci vyslanců Kvartetu jednali s izraelskými a palestinskými vyjednavači poprvé od ustavení Kvartetu.

Chtěla jsem další jednání vedoucích představitelů v dubnu a připravili jsme zásadní prohlášení vycházející z naší pozice. Stále věřím, že vyjednané řešení je krokem kupředu, a budeme nadále aktivní a účastníme se dalšího jednání vyslanců koncem tohoto měsíce.

Jsme také horliví zastánci budování palestinského státu, takže když jsme 13. dubna byli hostiteli jednání ad hoc styčného výboru, vyslechla jsem chválu za práci Saláma Fajjáda, za jeho mimořádné výsledky v řízení, vládě zákona a lidských práv, vzdělání, zdravotní a sociální ochraně – podle mínění Světové banky dostatečné pro fungující vládu. Ocenila jsem význam palestinského smíření vedeného prezidentem Abbásem jako příležitost a úspěch, po kterém již Evropská unie volá roky.

V současnosti jsme svědky doposavad nanejvýš vážného úsilí o vytvoření jednoty, která je sama o sobě klíčem k dosažení řešení v podobě existence dvou států. Jsem v těsném kontaktu s prezidentem Abbásem a předsedou vlády Fajjádem a rovněž s Egyptem, Arabskou ligou, Spojenými státy i s Izraelem. Nenásilí, pokračování budování státu a dodržování stávajících závazků budou mít zásadní význam a toto úsilí musíme posuzovat podle jeho výsledků. Jsem toho názoru, že Izrael by měl vydat daňové příjmy, které dluží Palestincům, ale chci jasně říci, že naše stanovisko vůči Hamásu se nezměnilo a bezpečnost Izraele zůstává klíčovým zájmem nás všech.

Také bych chtěla říci, že vyslání flotily nepovažuji za správnou odpověď na humanitární situaci v Gaze. Byla jsem tam dvakrát. Stále zdůrazňuji utrpení lidí, zejména žádám o větší přístup, který umožní, aby se hospodářství začalo rozvíjet. Upřímně řečeno, tamní situace, zejména pokud jde o děti, že hrozná. Předložili jsme Izraeli návrhy na podporu tohoto většího přístupu. Chci, aby lidé v Gaze měli budoucnost, ale rovněž chci, aby Gilad Šalit, dlouholetý vězeň v Gaze, měl možnost vrátit se domů ke svému otci a matce, s nimiž jsem se již setkala.

Zkušenost Evropy nás učí, že skutečná demokracie je nezbytným základem tolerance, míru a prosperity. V severní Africe a arabském světě nebude tohoto cíle dosaženo rychle a bez nezdarů, ale budování hluboké demokracie je jedinou cestou, jak lze vůbec tohoto cíle dosáhnout. Máme zkušenost s pomocí každé zemi, která nás nyní požádá o to, abychom jí pomohli na cestě k demokracii. Proto navrhuji podporu finanční pomoci pro demokracii, která nám také umožní využít naše zdroje na podporu příležitostí, zejména pro mladé lidi, zapojit se do politického života, podpořit budování politických stran, umožnit lidem, aby dělali to, co museli dělat sami vážení poslanci mnoha zde zastoupených zemí – tj. rozvíjet politický proces budováním těchto politických stran, občanské společnosti a hlubokých kořenů, které znamenají, že demokracie roste a vzkvétá.

Často říkám, když tyto země navštívím, že nejde ani tak o volbu vlády jako o právo vlády se zbavit. Demokracie je o možnosti říci „sbohem“ stejně jako „vítejte“, a to je důležité: vědět, že máte právo použít volební urnu, jednou, dvakrát, třikrát, čtyřikrát, abyste změnili svou vládu či něco od vlády požadovali, je důležité, a to můžete dělat pouze tehdy, je-li demokracie hluboká a životaschopná. Proto je tak důležité to, čeho jsme byli svědky v Pobřeží slonoviny, kde prezident Ouattara nakonec získal svůj post, a úloha, kterou jsme sehráli, byla pro podporu tohoto procesu významná. Proto je dobré vidět, že se daří nigerijským volbám a že Goodluck Jonathan byl nyní řádně jmenován. Je dobré vidět, že se demokracie ujímá, rozvíjí a prohlubuje, a to chceme podporovat.

Změna nezaručuje nutně pokrok, ale pokrok nevyhnutelně vyžaduje změnu. To znamená, že musíme jednat rozhodněji. Některé z věcí, o kterých mluvím, vyžadují jednání členských států, některé vyžadují jednání Komise, mnohé potřebují podporu tohoto Parlamentu a my se musíme rozhodnout, že se všichni chopíme své role. Děláme-li to pouze tehdy, když se média soustředí na tyto země nebo na nás, pak neuspějeme. Musíme se v této záležitosti angažovat dlouhodobě a musíme být odhodláni říkat svým sousedům, nejen že by se měli vydat na cestu k demokracii, ale že by ji měli dokončit.

Máme k dispozici tři vynikající zprávy, o nichž budu hovořit ve svém dalším vystoupení, ale chci těmto zpravodajům poděkovat. Skončím malým citátem antropoložky, ženy, kterou velice obdivuji, Margaret Meadové. Řekla: „Nikdy nepochybujte o tom, že malá skupina přemýšlivých, angažovaných občanů může změnit svět. To platilo vždycky.“

  Joseph Daul, jménem skupiny PPE. – (FR) Pane předsedo, baronko Ashtonová, dámy a pánové, zahraniční politiku ovládly revoluce – některé klidnější než jiné – k nimž došlo v řadě sousedních středomořských zemí, a nedávno symbolická událost v boji proti mezinárodnímu terorismu, totiž konec éry Bin Ladina.

Jakou úlohu má v tom všem Evropa? Jsme do této situace zapojeni ochotně a aktivně? Ano, určitě jsme. Akce v Libyi pod záštitou Organizace spojených národů a iniciativa některých evropských hlav států a vlád prokázaly, že pokud Evropa – nebo někteří v Evropě – chce, může v těžkých dobách jednat rozhodně.

Stáváme se tím klíčovým mezinárodním hráčem s vlivem, který odpovídá naší hospodářské síle? Odpověď zní: „Ne“. Evropa je stále prakticky malým hráčem, v nejlepším případě Palečkem, pokud jde o politiku a geostrategii, navzdory stále rostoucím očekáváním evropského veřejného mínění. Evropa podpořila stabilitu a rozvojovou pomoc ve Středomoří. Ale lidé – docela oprávněně – požadují politickou svobodu a prchají ze svých zemí, protože nemají vyhlídky na důstojný život a příležitosti pro sebe a své děti. Humanitární pomoc, kterou jsme v posledních měsících poskytli, byla určitě užitečná.

Baronko Ashtonová, musíme dělat více. Začali jsme si brát poučení z těchto událostí? Rád bych tomu věřil. Horší je, že vlny migrantů připlouvajících k našim břehům v chatrných plavidlech a umírajících na moři – a chtěl bych zdůraznit, že máme nepřiměřené informace o počtu úmrtí – se až příliš často setkávají s nejednotností, hádkami, uzavřenými hranicemi, přičemž některé země dokonce zpochybňují schengenský prostor, důležitý nástroj svobody pohybu.

(Potlesk)

Je to vše hodno Evropy, evropských hodnot, principů a ideálů? Já si to nemyslím, nemyslí si to ani moje skupina, skupina Evropské lidové strany (Křesťanští demokraté), a jsem si jist, že ani většina poslanců tohoto Parlamentu.

Dámy a pánové, důvodem, proč se dnes ráno setkáváme s vysokou představitelkou Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, je, že chceme dát Evropě hlas a tvář podle Lisabonské smlouvy. Nyní musíme pokročit a přijmout opatření. To znamená vybrat si cestu a držet se jí. Jaké jsou tedy priority Evropy? Vztahy s našimi východními a jižními sousedy? Boj s terorismem? Řešení konfliktu na Blízkém východě? Obchodní politika? Řešení všech otázek najednou není snadný úkol.

Kdo jsou naši přednostní partneři? Spojené státy, rychle se rozvíjející země nebo někdo jiný? Jak můžeme dosáhnout nejlepších výsledků? Tím, že necháme na jednotlivých členských státech, aby si svobodně určovaly svou vlastní politiku, jak jsme to dělali posledních 60 let, nebo že budeme mluvit jedním silným hlasem?

Dámy a pánové, mezivládní řešení již není správným přístupem k zahraničním záležitostem, bezpečnosti a obraně: potřebujeme více Evropy. Musíme se zříci národních eg a vykročit k větší účinnosti na evropské úrovni.

Baronko Ashtonová, naše zahraniční a bezpečnostní politika bude silná pouze v případě, že se celou svou vahou postavíme za několik jasně definovaných cílů a vložíme do nich veškerou svou energii. Dámy a pánové, rok 2011 by měl být rokem Středomoří, boje s terorismem a dokonce dosažení průlomu v blízkovýchodním konfliktu. Bude-li Evropa schopna stát se klíčovým hráčem v této oblasti, dokáže překonat omyly svého mládí.

Chtěl bych skončit citátem někoho, koho velice dobře znáte: Jana Pavla II. „Nebojte se,“ baronko Ashtonová. V evropském rozpočtu jsme provedli úspory ve výši 4 miliard eur. Předložte návrhy jak využít těchto peněz, ať je nemusíme vracet členským státům.

(Potlesk)

  Martin Schulz, jménem skupiny S&D. – (DE) Pane předsedo, v Evropské unii jsme svědky pohybů směrem k renacionalizaci ve všech oblastech, Lisabonská smlouva by měla být používána jako nástroj pro vytváření nové politiky společenství: společné zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky.

Toto je první důležitá obecná rozprava, kterou vedeme s baronkou Ashtonovou, a podíváme-li ze zpátky na počátek, již tehdy bylo jasné, že některé vlády nechtěly používat titul „ministryně zahraničních věcí Evropské unie“, což nakonec vedlo k volbě názvu „vysoká představitelka“. To je pochopitelné, protože společně s daňovou politikou a domácí politikou je nezávislá zahraniční politika jedním z hlavních rysů, mohli bychom téměř říci identifikačních rysů, národní suverenity. Zejména v oblasti zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky je přenos této suverenity na nadnárodní instituci statečným a také obtížným počinem.

Ovšem my v Evropském parlamentu si společně s vysokou představitelkou musíme položit poněkud jinou otázku. Touto otázkou je: Jaká je role Unie jako nezávislého orgánu mezinárodní politiky? V několika posledních dnech jsem četl články o baronce Ashtonové, které mě překvapily, protože kritizují její absenci a nedostatek politiky. Tato kritika přichází od lidí, kteří uvažují pouze o tom, že budou provádět svou vlastní národní zahraniční politiku a prosazovat své národní zájmy jako hlavní prioritu, a kteří bez konzultace se svými partnery přijímají jednostranná rozhodnutí, která v konečném důsledku Evropu rozdělují, spíše než aby ji sjednocovala.

Podívejme se jen na misi v Libyi. Sotva kdy byly mezinárodní politika Evropské unie a její mezinárodní zapojení více rozdělené než v otázce, jak bychom měli postupovat vůči Libyi. Ve velkých hlavních městech Evropské unie je tendence považovat zahraniční, bezpečnostní a obrannou politiku EU za pokračování vlastní národní politiky každé země financované z evropských peněz. Čím větší je Auswärtiges Amt, Foreign Office nebo Quai d’Orsay, tím výslovnější je tato tendence. Baronko Ashtonová, bezpochyby získáte velkou podporu Parlamentu, říkáte-li těmto lidem, že ačkoli respektujete jejich jednostranné zájmy, společná evropská zahraniční politika nemůže jít stejným směrem. Tuto politiku určujete vy, vysoká představitelka, ve všech oblastech shody.

Podporuji otevření kanceláře takového druhu, o jakém jste hovořila v případě Libye, protože vy jako vysoká představitelka, sama Unie a Parlament jako nezávislý orgán, všichni máme důvěryhodnost z humanitárního a politického hlediska. Jsme důvěryhodnější než státy, které podnikly vojenskou akci v Libyi z nutnosti, ale jejichž vývozci zbraní měli také největší výstavní stánky na nejdůležitějším veletrhu zbraní v Libyi minulý podzim. Německo, Francie, Spojené království, Itálie a Belgie jsou hlavními dodavateli zbraní armádě plukovníka Kaddáfího, která bojuje se vzbouřenci v Libyi. To není druh důvěryhodnosti, který Evropa potřebuje.

(Potlesk)

Důvěryhodností, kterou Evropa potřebuje, je důvěryhodnost klidné síly, která pomáhá vytvářet demokracii, která otevírá kancelář na podporu rozvoje občanské společnosti a která neurčuje mezinárodní spolupráci s Evropskou unií na základě podrobení ostatních jednostranným diplomatickým a ekonomickým zájmům Unie, ale spíše podporuje politiku založenou na rovném partnerství mezi různými regiony světa. To je moje představa zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky Evropské unie.

Hovořila jste rovněž o trojici: peníze, mobilita a přístup na trh. V další fázi byste měla přidat další trojici: soudržnost, konkrétnost a metodu společenství. Podle mého názoru najdete pro tyto dvě trojice partnery v Evropském parlamentu. My ve skupině Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu víme, že jsme stále v počáteční fázi spolupráce mezi vámi a Parlamentem a že určitě existují oblasti, které je třeba zlepšit. Proto opakuji svou nabídku jménem, jak doufám, většiny poslanců tohoto Parlamentu. Nepochybně naleznete větší podporu své vize společné zahraniční a bezpečností politiky zde než mezi 27 ministry zahraničních věcí, jichž si všech vážím, ale kteří mají jeden problém, totiž, že jsou ministry zahraničních věcí jednotlivých zemí.

(Předseda řečníka přerušil)

Vy jste na druhé straně diplomatickou představitelkou celého kontinentu.

(Potlesk)

  Guy Verhofstadt, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedo, v sobotu jsem měl v Káhiře dlouhé jednání s novým egyptským předsedou vlády, panem Šarafem. Závěrem tohoto jednání a rovněž mým závěrem po tomto jednání při mé druhé cestě do Káhiry za poslední dva měsíce je – jak jste uvedl – že musíme poskytnout masivní pomoc těmto revolucím v severní Africe, a zejména vývoji v Egyptě. Musíme přestat se svými malými paternalistickými regulacemi, které jsme až dosud ohlašovali.

Uvedu krátké srovnání. Víte, kolik peněz bylo převedeno v rámci Marshallova plánu USA? Za několik po sobě jdoucích let? 1 % HDP každým rokem. 162 miliard USD v reálných penězích. A o čem hovoříme a co slibujeme Egyptu my? Jednu miliardu. Ne 162 miliard, ale jednu miliardu. Nikoli v roce 2011, nikoli v roce 2012, ale v roce 2013, budeme-li mít tu možnost. To je podle mého názoru nicotné. Od vás a od Komise – protože zde zjevně hovoříme o penězích Komise – neočekávám velké plány na změnu politiky sousedství. To musíme udělat v budoucnosti, ale co očekávám, je přímá rozpočtová pomoc poskytnutá Egyptu v co nejrychlejším možném termínu, protože na konci roku nebudou mít v rozpočtu žádné peníze, a to by mohl být začátek kontrarevoluce v Egyptě. Přímá rozpočtová pomoc nebo zrušení dluhů země – to je okamžitá cesta vpřed. Dnešní oznámení v tomto smyslu by Egyptu a Egypťanům jistě pomohlo.

Dále bych se chtěl zmínit o Sýrii. Buďme upřímní, baronko Ashtonová. Sýrie je obrovské neštěstí. Co se tam děje – a nemám pro to jiná slova – není nic menšího než arabské Tiananmen. Arabské Tiananmen. Lidé každý den masakrovaní tanky a ostřelovači. Dodnes zabito 800 lidí. Dodnes zatčeno 8 000 lidí. Lidé nejbrutálnějším způsobem mučeni, aby vydali hesla na Facebook a jména kamarádů pracujících na Facebooku. Vojáci, kteří nechtějí střílet na vlastní lidi, jsou sami odstřelováni tajnými službami armády a Bašára al-Asada. Na základě toho, co se dnes děje v Sýrii, je zcela jasné, že Bašára al-Asada lze popsat jediným způsobem, totiž jako nejbrutálnějšího diktátora současnosti na světě. To je jasná analýza, kterou si dnes můžeme udělat.

(Potlesk)

Co tedy můžeme dělat? Mám na mysli 800 dodnes zabitých lidí, 8 000 zatčených lidí, každý den některé z nich mučené a my zmrazujeme vklady 13 lidí, leč nikoli Asada. Tvrdím, že je to nevyvážený přístup. Ve skutečnosti je to směšné a nijak to nepomáhá vyvíjet tlak na Asadův režim, aby změnil směr. Nestačí říci, že je na seznamu 13 lidí a jeden z Asadových bratrů a jedna z jeho neteří či synovců. Ne, na seznam musíte dát okamžitě, co nejrychleji stovky lidí, abyste vyvinuli skutečný tlak.

Trochu vašemu přístupu rozumím. Říkáte si, že nedáte-li Asada na seznam, třeba mu to pomůže změnit později své postoje. Dobrá tedy, řekněte to dnes v rozpravě jasně. Chci, abyste prohlásila, že dáváte Asadovi několik dnů. Pokud v těchto několika dnech nezastaví to, co se v současnosti děje, zmrazte všechny vklady, nejen 13 lidí, ale celé Asadovy rodiny.

(Potlesk)

Nevydávejte zákaz cestování pro 13 lidí, je-li 800 lidí zabito, ale pro celou Asadovu rodinu a oznamte to, co je velmi důležité. Oni na to čekají.

Včera jsme měli přímý kontakt s lidmi v Sýrii, kteří říkají, že musíte zpřísnit sankce, jinak se nezastaví. Oznamte, že Asadova rodina již nebude Evropskou unií považována za skutečné zástupce syrského lidu a že budou odpovědní za své zločiny. Udělejte to hned. To od vás dnes očekáváme. Můžete pomoci zastavit toto arabské Tiananmen. Není pravda, že nehrajeme žádnou roli: naše role je významná a lidé v Sýrii dnes čekají na tuto jasnou zprávu. Ne zítra. Dnes.

(Potlesk)

  Charles Tannock, jménem skupiny ECR. – Pane předsedající, hlavním počinem společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) v tomto roce bylo nepochybně založení Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ). Baronko Ashtonová, jako místopředsedkyně Komise/vysoká představitelka Unie jste byla nedávno pod tlakem kvůli její nevýrazné výkonnosti. Ale můžete být jen tak efektivní, jak vám členské státy dovolí a samozřejmě se zdráháte uplatnit vlastní iniciativní pravomoci – což je přístup, který plně podporuji. Na jedné straně chce EU prezentovat svou globální roli jako diplomatický velikán, ale na druhé straně SZBP vyžaduje jednohlasnost, což znamená ústupky, aby byly zachovány zájmy jednotlivých členských států, zejména těch velkých.

Tento smíšený přístup sui generis k zahraniční politice EU chrání ty z nás, kteří byli především proti vytvoření ESVČ, protože se domnívali, že globální ambice EU naruší národní suverenitu. Paradoxně se nyní zdá, že národní suverenita narušuje globální ambice EU, jak jsme viděli nedávno na událostech v Libyi. Moje skupina ECR se nicméně nadále konstruktivně zapojuje do otázek ESVČ. Přejeme jí všechno dobré. Doufáme, že bude fungovat. Potřebuje se usadit a my doufáme v její rozpočtovou neutralitu a větší politickou odpovědnost.

Ačkoli místopředsedkyně Komise/vysoká představitelka Unie jmenovala výborné vedoucí úředníky – některé z nich jsem slyšel ve Výboru pro zahraniční věci – musím se ptát, proč byla ošizena v pletichách Komise, která si zřejmě podržela neúměrnou část prostředků na rozšiřování EU a evropskou politiku sousedství. Tato roztržka neposkytuje hodnotu za peníze daňových poplatníků EU ani neslouží zájmům naší zahraniční politiky.

Chtěl bych nyní vznést několik konkrétních požadavků, nejprve pokud jde o aktuální otázku flotily č. II směřující do pásma Gazy? Paní místopředsedkyně/vysoká představitelko, můžete vyvinout tlak na Turecko, aby zastavilo tuto nebezpečnou provokaci v době, kdy je Izrael pod enormním tlakem a napětím kvůli útokům raket z Gazy a novému průjezdu íránských válečných lodí Suezským průplavem? A jak bude EU postupovat vůči nové jednotné palestinské vládě, jejíž součástí je Hamás, teroristická organizace zakázaná EU?

Zadruhé, paní místopředsedkyně a vysoká představitelko, vyjednáte řešení pro uzavření tábora Ašraf v Iráku?

Za další, odsoudíte otevřeně a beze zbytku schválení Bahatiho zákona v Ugandě, který umožňuje popravy homosexuálů?

A konečně, zcela souhlasím s panem Verhofstadtem: doporučuji vám, abyste se ve všech svých jednáních soustředila na Blízký východ a severoafrické země, a zejména na odsouzení zabíjení křesťanů v Egyptě, ale proč – jak se výslovně dotazoval pan Verhofstadt – byl prezident Asad ze Sýrie vynechán ze seznamu sankcí EU poté, co jeho síly v posledních dnech brutálně zabíjely nevinné protestující občany?

  Daniel Cohn-Bendit, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Pane předsedající, baronko Ashtonová, dámy a pánové, dnes bych vám, baronko Ashtonová, chtěl pouze položit několik otázek.

Zaprvé, na téma Sýrie, podobně jako pan Verhofstadt, bych chtěl vědět, co brání Evropě, aby zařadila prezidenta Asada na seznam sankcí EU? Jaká země nebo jaké země v současnosti brání Evropské unii, aby přijala jediné možné rozhodnutí? Řekněte nám to prosím. Je-li překážkou pan Westerwelle, pak nám řekněte, že je to pan Westerwelle: aspoň tak se dozvíme, co utváří politiku různých členských států.

Na rozdíl od německého ministerstva zahraničních věcí nebudeme tvrdit, že prezident Asad je odpovědí na diktaturu prezidenta Asada. Máme-li si to myslet, pak je to skutečně neuvěřitelné. Jediným řešením pro Sýrii je, aby se prezident Asad vzdal moci v Sýrii: to by mělo být stanovisko Evropy. Je tedy zřejmé, že prezident Asad a celá jeho rodina musí být na seznam zařazeni – nikoli zítra, nikoli pozítří, ale dnes. Není-li to proveditelné, protože je zapotřebí jednohlasného rozhodnutí, pak musíte říci, co tomuto posunu brání. Je to třeba říci veřejně, abychom měli v Evropě skutečnou diskusi.

Zadruhé, co brání Izraeli, aby řádně vyplatil Palestincům daně, a proč? Samozřejmě, že v Izraeli musíme zachovat bezpečnost, ale Palestinci by neměli trpět, aby byla zachována bezpečnost v Izraeli. To nemůže být řešení.

(Potlesk)

A moje poslední otázka: před několika dny zemřelo na libyjském pobřeží 600 lidí. V oblasti bylo nějaké plavidlo. Dozvěděli jsme se, že to nebylo plavidlo NATO, že to nebyl Charles de Gaulle. Zřejmě to bylo maltézské plavidlo. Chtěl bych tedy vědět: jaká loď to byla a jaké o tom máme informace? Kdo nedokázal zachránit 600 libyjských uprchlíků? V 21. století mi určitě nikdo nebude chtít namluvit, že není možné identifikovat příslušnou loď. Nečinnost je v tomto případě zločin: neposkytnutí pomoci lidem v ohrožení.

  Lothar Bisky, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Pane předsedající, baronko Ashtonová, během této rozpravy uslyšíte nejen chválu, ale i kritiku. Abych byl upřímný, je zřejmé, že zahraniční politika EU v některých oblastech selhala, včetně arabského světa, Afghánistánu, nalezení řešení palestinského problému a konfliktů mezi našimi východními sousedy. Rád bych položil tuto otázku: co je příčinou tohoto stavu? Rozhoduje-li se 27 různých států, jak můžeme dosáhnout shody v EU a ve společné zahraniční a bezpečnostní politice?

Je zřejmé, že zahraniční politika je politikou individuálních zájmů. Ale doba, kdy Západ mohl prosazovat vlastní zájmy, aniž vzal v úvahu své partnerské státy a jejich obyvatele, je dávno minulostí. EU musí prokázat, že je otevřená přijímání politiky smířlivých zájmů. Hlavním faktorem, který přispěl k nezdaru, jsou dvojí normy a tendence myslet ve vojenských termínech. Poslanci tohoto Parlamentu téměř jásali, když se Rada bezpečnosti OSN rozhodla k vojenské intervenci v Libyi. Dnes se mi zdá, že jsme všichni bezradní, pokud jde o tamní události. Co děláme pro lidi v Gaze nebo Dárfúru? Jak můžeme dát 1,4 miliardy lidí žijících z jednoho dolaru denně právo na život v důstojnosti? Tato otázka moji skupinu obzvlášť znepokojuje.

Revoluce v arabských zemích mají jeden důležitý společný požadavek. Všechny volají po spravedlnosti a čestnosti, jak při rozdělování bohatství ve společnosti, tak v demokratické účasti na politickém rozhodování, včetně mezinárodních vztahů. EU musí na tento požadavek reagovat. Abychom dosáhli tohoto cíle, musíme spolupracovat na rozvoji mezinárodního práva a nejen je jednostranně interpretovat a uplatňovat.

  Bastiaan Belder, jménem skupiny EFD. – (NL) Pane předsedající, baronko Ashtonová, mám řadu palčivých otázek ohledně vývoje izraelsko-palestinského konfliktu. Jakou pozici zaujme Evropská unie prostřednictvím svých členských států Spojeného království a Francie v Radě bezpečnosti Spojených národů v září, pokud jde o jednostrannou snahu palestinského vedení vyhlásit palestinský stát, a to, nutno dodat, nezávisle na mírovém procesu s Izraelem?

Tato otázka, paní vysoká představitelko, je o to naléhavější, že hnutí Fatah a Hamás minulý týden obnovila palestinskou jednotu a zcela ignorovala podmínky zúčastněných stran, jinými slovy včetně Evropské unie, pro jednotnou palestinskou vládu, totiž uznání státu Izrael, zřeknutí se násilí a terorismu a dodržování dřívějších závazků. Mezitím Hamás potvrzuje, že patří na seznam teroristických organizací Evropské unie. Moje naléhavá otázka tedy zní: jak bude v této nové situaci Evropská unie uplatňovat své vlastní zásady Kvartetu? Pokračování v obvyklých vztazích s Ramalláhem v každém případě znamená zříci se těchto fundamentálních mírových principů. To vše vážně naruší evropsko-izraelské vztahy a velmi málo napomůže mírovému procesu, ve skutečnosti právě naopak.

  Gabriele Albertini, zpravodaj. – (IT) Pane předsedající, baronko Ashtonová, dámy a pánové, téma evropské zahraniční a bezpečnostní politiky je zvlášť důležité v této historickém době, jež se vyznačuje mimořádnou vlnou protestů, k nimž dochází v oblasti Středozemního moře a jež se rovněž šíří na Blízký východ.

Vzhledem k této vážné krizi, která zasahuje celé jižní Středomoří a nyní se šíří na Arabský poloostrov, musí Evropský parlament jednat jako rezonanční deska všech těchto protestů obyčejných lidí. Riskují své životy, hlasitě se dožadují lepších podmínek a zahájení přechodu k demokracii svržením současných režimů. Tato sněmovna chce jednat přímo s místopředsedkyní/vysokou představitelkou, baronkou Ashtonovou, především kvůli naší úloze v řízení rozpočtu občanských a vojenských misí v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) a společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP).

První část zprávy se týká zejména vztahu Parlamentu k dalším institucím, především k Radě a Komisi, a vychází z postlisabonského přístupu k evropské politice. Dalším velmi důležitým tématem je multilateralita EU, která především využívá nedávno vytvořenou Evropskou službu pro vnější činnost, jež byla konečně ustavena. V tomto ohledu musím přivítat nedávné usnesení přijaté Generálním shromážděním Spojených národů, které uděluje Evropské unii status pozorovatele v rámci Rady bezpečnosti, a uznává tak to, co ztělesňuje Lisabonská smlouva.

Snažili jsme se předložit posudek, který co nejvíce odpovídá současné situaci. Zpráva oprávněně zdůrazňuje velkou vlnu civilních protestů v Tunisku, Egyptě a Libyi, ale rovněž v Sýrii, Bahrajnu a Jemenu, a vyzdvihuje události, souvislosti a očekávání těchto jednotlivých zemí i další předměty dílčích zájmů, jako např. naši silnou transatlantickou alianci a naše mimořádně důležité vztahy s Ruskem.

Rozšiřování, podpora občanských práv a ustanovení vlády zákona, diplomatické vztahy se zeměmi BRIC (Brazílie, Rusko, Indie a Čína), arabsko-palestinský konflikt a odsouzení krvavých režimů jsou některá z témat zprávy, kterou vám předkládám k hlasování.

  Roberto Gualtieri, zpravodaj. – (IT) Pane předsedající, baronko Ashtonová, dámy a pánové, společná bezpečnostní a obranná politika (SBOP) prochází mimořádně náročným obdobím.

Právě když vývoj mezinárodního systému vyžaduje, aby se Evropská unie stala důvěryhodným hráčem v oblasti bezpečnosti a obrany; právě když se evropský přístup k řízení krize spíše podporou demokracie než jejím vývozem ukazuje jako vhodnější pro výzvy naší doby; právě když vzhledem k hospodářské krizi je možnost rozvoje společné obrany nevyhnutelná; právě když Lisabonská smlouva nabízí nové nástroje pro rozvoj SBOP v rámci integrovaného přístupu; zkrátka právě když je kvalitativní skok ve SBOP potřebný a možný, zdá se, že evropská konstrukce nebezpečně skřípe a reálně hrozí, že ambice a možnosti SBOP budou muset být drasticky omezeny.

Zpráva, kterou předkládám, se snaží tento rozpor řešit a navrhuje možné odpovědi pro další instituce. S ohledem na libyjskou krizi se neomezujeme na vyjádření zklamání z neschopnosti Evropské unie definovat svou pozici a přijmout společná opatření či z omezení mandátu EUFOR Libye. Domníváme se, že přišel čas, aby evropská politická iniciativa ve spojení s ostatními našimi partnery zajistila klid zbraní a zahájila jednání, která ukončí Kaddáfího režim a budou začátkem přechodu ke skutečné demokracii. Vojenská intervence NATO očividně není schopna cokoli vyřešit a bude dobře držet se důsledně mandátu usnesení OSN a vyhnout se jakémukoli nepřiměřenému užití síly.

Současně doufáme, že finanční prostředky SBOP budou využity efektivně pro poskytnutí humanitární pomoci civilnímu obyvatelstvu, jež je cílem útoků, a že budoucí operace budou plánovány tak, aby podporovaly rozvoj demokracie v Libyi. Libyjská situace také volá po širší reflexi a domnívám se, že podporuje návrhy ve zprávě. Odpovědnost za budoucnost Evropy a za bezpečnost a obranu samozřejmě spočívá především na Evropské radě, jejích členech a také jejím předsedovi, který na této úrovni reprezentuje Unii v záležitostech zahraniční a bezpečnostní politiky.

Říkáme jim jasně, že dvoustranná spolupráce a koalice ochotných stran nemohou nahradit SBOP jako politiku Unie. Myšlenka renacionalizace této politiky není podle našeho názoru přesvědčivá, nikoli protože máme k Lisabonské smlouvě puristický přístup, ale protože v případě renacionalizace by tato politika nedostačovala výzvám, které před ní stojí. Navrhujeme, aby Parlament zahájil strategický dialog s Evropskou radou, kterou vyzýváme, aby diskutovala o doporučeních Parlamentu, vytvořila důkladnou strategii zahraniční politiky a vyhradila mimořádné zasedání evropské bezpečnosti a obraně.

Vyzýváme vás, baronko Ashtonová, abyste vystupňovala úsilí o dosažení shody mezi členskými státy a abyste využila svých četných funkcí pro zlepšení soudržnosti SBOP, společné zahraniční a bezpečnostní politiky a dalších stránek vnější činnosti Unie. Evropská služba pro vnější činnost je nástrojem s mimořádným potenciálem k této práci. Zpráva předkládá několik návrhů ohledně toho, jakou roli by měla hrát, především, aby byla krizovým štábem, který dokáže zcela jednotně reagovat na krizové situace, a rádi vidíme, že to začíná fungovat. Libyjská situace rovněž potvrzuje nedostatečnost evropských vojenských schopností, které značně zaostávají za obecnou vysokou úrovní národních obranných rozpočtů.

Je zcela zřejmé, že síla je pouze v jednotě. To znamená vytváření, sdílení, posilování Evropské obranné agentury, stálou strukturovanou spolupráci, rozvoj efektivního a konkurenceschopného evropského obranného trhu, posilování průmyslové a technologické základny a zlepšování schopností společného velení a řízení. Nedostatek těchto schopností zabránil Evropě rychle reagovat na libyjskou krizi, počínaje vytvořením stálého hlavního velitelství operací. Zpráva formuluje velké množství konkrétních návrhů v této i dalších otázkách, jako např. v integraci vnější a vnitřní bezpečnostní politiky způsobem, který respektuje nadřazenost postupu Společenství.

Stojí za zmínku, že v tomto ohledu jsou hlavní proevropské politické skupiny jednotné, a chtěl bych poděkovat stínovým zpravodajům a koordinátorům za tuto plodnou spolupráci. Parlament je připraven podpořit rozvoj SBOP, která je v plné míře začleněna do vnější činnosti Unie a je postavena na hodnotách a principech Evropy. Baronko Ashtonová, doufáme, že nám budete moci přesvědčivě odpovědět nejen slovy, ale především skutky.

  María Muñiz De Urquiza, zpravodajka. – (ES) Pane předsedající, baronko Ashtonová, Henry Kissinger definoval svět své doby jako vojensky bipolární, hospodářsky unipolární a politicky zmatený.

Dnes je mezinárodní pořádek multipolární ve všech oblastech a díky globalizaci je politicky spletitý. Globalizace mimo jiné znamená rozptýlení center moci a kolektivní řízení společných problémů a zájmů. Objevily se nové mezinárodní organizace a fóra – příkladem je diplomacie summitů G20, G8, G7 atd. – a jsou předkládány návrhy na reformu tradičních mezinárodních organizací.

V souvislosti s těmito změnami a vzhledem k mezinárodní právní identitě Evropské unie je důležité urychleně přehodnotit úlohu, kterou Evropská unie na tomto jevišti hraje, umožnit jí zaujmout náležité místo v multilaterálním řádu, aby mohla plnit roli významného globálního hráče, kterou jí přisuzuje Smlouva a již od ní tato instituce vyžaduje, smím-li tak říci, společně s evropskou společností jako celkem.

Tento proces začal již schválením usnesení Valného shromáždění Organizace spojených národů dne 3. května, které Evropské unii umožní účastnit se jeho činnosti. Je to historická událost a diplomatický triumf, který musíme naprosto jednoznačně uznat a k němuž vám gratuluji, baronko Ashtonová. Avšak vzhledem ke složité povaze vyjednávání o schválení rezoluce č. 1973 můžeme očekávat namáhavou práci na aktualizaci a racionalizaci zastoupení Evropské unie, které je roztříštěné a rozptýlené a má status ad hoc ve všech 249 mnohostranných dohodách, v nichž Evropská unie figuruje.

To samozřejmě nezávisí jen na vás. Závisí to také na státech mimo EU, které jsou členy různých multilaterálních organizací. Závisí to také na organizaci nejúčinnější formy zastoupení v Evropské unii a organizací míním uspořádání, které zahrnuje vás – Evropskou službu pro vnější činnost – předsedu Komise, předsedu Evropské rady a v současné době nadbytečnou účast rotujících předsednictví Unie. Závisí to také na členských státech, které převádějí prvořadost zastoupení na Evropskou unii, zejména v případě mezinárodních organizací, jež prosazují politiku, za kterou je výlučně zodpovědná Evropská unie.

Baronko Ashtonová, všichni si pamatujeme kodaňský summit o změně klimatu jako příklad zbytečného nesouladu vyvolaného přehnaným zastoupením Evropské unie a jejích členských států. Pamatujeme si také, jak dobře fungovalo zastoupení Unie ve Světové obchodní organizaci nebo v Organizaci pro výživu a zemědělství. Kromě toho si také pamatujeme, jaký nesoulad vyvolává mnohonásobné zastoupení různých předsednictví Evropské unie v diplomacii summitů nebo jaká dysfunkce může nastat při neuplatňování ustanovení článku 34 Lisabonské smlouvy o koordinaci evropských členů Rady bezpečnosti Spojených národů při prosazování společných pozic Evropské unie. O těchto zjevných dysfunkcích se ve svém vystoupení zmínil pan Schulz.

V této souvislosti se více obracím na členské státy než na vás a vyzývám je, aby budovaly roli Evropské unie ve strukturovanějším mnohostranném světovém řádu a prosazovaly skutečnou zahraniční politiku EU, která ponechá stranou renacionalizační tendence a pokušení, jež se objevují v řadě našich členských států.

Apelujeme především na členské státy, aby tuto roli Unie budovaly, ale apelujeme také na váš závazek, že vložíte své schopnosti do politické iniciativy a své úsilí do práce pro zvýšení úrovně vnějšího zastoupení Evropské unie a pro jeho racionalizaci.

Žijeme v historické době pro svět a vy máte příležitost vést mezinárodní činnost EU například iniciativami, jako je ta, kterou jste oznámila, totiž otevření kanceláře Unie v Benghází. Můžete počítat s podporou tohoto Parlamentu a vlastně nejen s jeho podporou, ale i jeho mandátem pro co nejrychlejší vytvoření racionálního, strukturovaného a uceleného zastoupení Evropské unie na mezinárodní scéně.

  Catherine Ashton, místopředsedkyně Komise a vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. – Pane předsedající, chtěla bych poděkovat poslancům za jejich příspěvky.

Jedním z témat, která se hojně vyskytovala v příspěvcích všech vedoucích skupin – ačkoli pan Tannock se vyjádřil, že jeho skupina nikdy ESVČ nepodporovala – byla snaha zjistit, zda máme jediný, jednotný přístup. Souhlasím. Neztrácím ze zřetele ambice, které by Evropa mohla naplnit. Musím se vypořádat s tím, čím ve skutečnosti jsme. Schválili jsme Smlouvu, a když byla podepsána a byla mi předána společně s perem, dělala jsem si legraci, že to jsou prostředky, se kterými začnu. To je skutečně pravda, ale nejsme tam, kde bychom chtěli být. Naším úkolem je zajistit, aby nejen tento Parlament, přání vážených poslanců a jejich viditelné odhodlání, ale i Komise, Rada, Výbor pro zahraniční věci, rada pro rozvoj, ministři obrany – všechny složky, které řídím a za jejichž spolupráci jsem zodpovědná – postupovali se stejnými ambicemi. Vůbec mě nepřekvapuje, a pravděpodobně to nepřekvapí ani vás, poslance, že na cestě k tomuto cíli, tím spíše v době, kdy se toho tolik odehrává, zjišťujeme, že to nemusí vždy fungovat tak efektivně, jak by se vám nebo mně samotné líbilo.

Musíme si zachovat ambice a dostat se tam, kam chceme. To platí ve všem, co děláme, ať to jsou sankce, které ukládáme – tam potřebujeme 27 hlasů, protože je nutná jednohlasnost – či náš přístup k podpoře zemí jako je Egypt a Tunisko. Jak řekl pan Verhofstadt, potřebujeme podporu Komise, abychom se skutečně pohnuli kupředu, provedli změny, přijali novou strategii a nové dlouhodobé i krátkodobé cíle.

Právě nyní pomáháme lidem. Všechny tyto věci od nás vyžadují změnu stanovisek a přijetí změn. Jsme na této cestě. Vůbec necítím sebeuspokojení, naopak naše výkony posuzuji realisticky. Můžete mě vyzývat – a měli byste tak činit podle libosti – abych se snažila a tyto věci urychlovala, a já to budu dělat. Ale neobviňujte mě z nedostatku iniciativy, z malých ambicí a z toho, že to neříkám nahlas a jasně ve Výboru pro zahraniční věci, v médiích a jinde, protože to není pravda. Tyto cíle si skutečně beru za své. Skutečně si myslím, že Evropa může znamenat daleko více, ale je třeba, abychom na tuto cestu vykročili a drželi na ní při sobě. Pro jednotlivé členské státy s nezávislými voliči je obtížné dokázat to posuzovat z hlediska toho, co je nejlepší pro postavení Evropy ve světě, a nikoli toho, co je nejlepší pro domácí situaci. I tomu rozumím.

Souhlasím s tím, co řekl pan Daul o sousedním terorismu a blízkovýchodním mírovém procesu, což jsou některé z hlavních cílů naší práce v tomto roce. Proto jsme se tak angažovali například v Libyi, abychom spojili regionální organizace – Africkou unii, Arabskou ligu, OSN a Organizaci islámské konfederace. Jde o skutečně významnou práci z hlediska plánování našeho budoucího postupu v procesu, který je v současnosti mimořádně obtížný. Jak docílíme toho, že Kaddáfí bude muset odejít? Vedeme dialog, kde lidé mohou spatřit budoucnost, a tato práce pokračuje bez přestávky. Má naprosto zásadní význam a vyžaduje, abychom zachovali jednotu.

Pan Schulz řekl, že nás čeká dlouhá cesta. Souhlasím. Musíme udělat daleko více a musíme zajistit, aby budování demokracie bylo zásadní součástí této cesty, ale jsme na této cestě i pokud jde o to, co můžeme udělat. Líbí se mi zásada „tří C“. Myslím si, že můžeme být daleko soudržnější. Myslím si, že můžeme navázat lepší spolupráci, a samozřejmě vím, že cílem tohoto Parlamentu je hledisko Společenství. Takže nepřestávejte na mě naléhat, ale dělejte totéž i ve vztahu k členským státům.

Pokud jde o Marshallův plán, domnívám se, že co generál George Marshall udělal s počátečními 13 miliardami USD, které dostal od Kongresu v roce 1948, je mimořádně dobrý model. Je to dobrý model i díky různým věcem, které provedl. Dostal půjčky, služby, poradce a celé spektrum věcí, které se mohly osvědčit, takže si myslím, že je to dobrý model. Samozřejmě nehovoříme o tomto konkrétním plánu. Lidé chtějí něco, co je nové, je určeno jim a současně má význam. Souhlasím s vámi v otázce podpory a zadlužení. Proto jednáme se zeměmi, s nimiž mají tyto země takové vztahy, a proto také jednáme s Komisí.

Souhlasím, že násilí v Sýrii je hrozné. V žádném případě neztrácím ze zřetele, co bychom měli dělat se Sýrií. Opět jsme zvolili cestu sankcí. Začali jsme 13 lidmi, kteří jsou přímo zapojeni do represí režimu. Pane Cohn-Bendite, hodně se diskutovalo o tom, zda by měl být prezident Asad na seznamu, a objevilo se mnoho různých názorů. Nemohu vám dát seznam členských států, které řekly ano či ne. Byly prezentovány radikální názory, jak bychom to měli udělat, které zohledňovaly některé situace. Bylo přijato rozhodnutí, že na prvním seznamu nebude figurovat, ale tento týden jej budeme znovu zvažovat. Ujišťuji vás, že jsem odhodlána vyvinout na Sýrii maximální politický tlak, jakého jsme schopni, a pokusit se zajistit – jak jsem se snažila, když jsem včera hovořila s ministrem zahraničních věcí Moallemem – aby pochopili význam toho, co dělají, a aby využili této poslední příležitosti ke skutečné změně kurzu.

Pane Tannocku, hovořil jste o mnoha věcech, které je třeba učinit za podpory 27 členských států, domníváte se, že bychom měli získat patřičné prostředky a že jsme ošizeni. Nemyslím si, že jsme ošizeni. Všechny evropské instituce jsou zaměřeny stejných směrem. Museli jsme zajistit, aby vaše ambice pro to, čeho můžeme dosáhnout, bylo skutečně možné naplnit. Musím sehnat finanční prostředky na otevření kanceláře v Benghází. Lepší podpora našich delegací v Iráku, o které se mnou dnes ráno hovořili někteří vážení poslanci, vyžaduje prostředky. Musíme je nalézt, tím, že budeme lepší a efektivnější – s tím souhlasím – ale také že si ujasníme, co musíme dělat.

Již jsem hovořila o flotile, o některých otázkách týkajících se palestinského vedení a o pokračujících jednáních – pane Beldere, vy jste o nich také mluvil – mezi Fatahem a Hamásem. Vysvětlila jsem, že naše postoje k Hamásu se nezměnily, ale uvedla jsem, že podporujeme možnosti, jak může prezident Abbás uvést v soulad Palestince se svou technokratickou vládou a volbami, které budou tak důležité. Své postoje jsme nezměnili a prohlásili jsme, že tuto situaci velmi pozorně sledujeme.

Chtěla jsem také reagovat na to, co řekl pan Bisky, když hovořil o nejchudších na světě: použil výraz „podporovat život v důstojnosti“. Domnívám se, že naše činnost pro rozvojové cíle tisíciletí a spolupráce na tomto rozvoji budou důležité pro tuto oblast v budoucnosti.

Jen krátce – protože nechci spotřebovat příliš času – chci  pomluvit k panu Albertinimu o jeho zprávě a citovat jej. Mluví o ucelené politice a říká: „Pro ucelenost je především zapotřebí, aby členské státy EU projevily politickou vůli k překonání svých rozdílných pohledů.“ S tím naprosto souhlasím. Víme, že máme-li být úspěšní v úplném uplatňování Lisabonské smlouvy – a o tom zpráva mluví – potřebujeme rovněž toto udržitelné financování v příštím rámci. Souhlasím se zprávou v mnoha ohledech, ale zejména v potřebě být proaktivní v prosazování našich hodnot a ve využívání všech politických nástrojů, které máme k dispozici. Rovněž usiluji o zlepšení dialogu, který vedeme.

Jedním z největších problémů, které máme, je čas – kolik času vynaložit – a chci ujistit, že nejlepší způsob vynaložení času jsou diskuse s vámi. Pane Gualtieri, naše včerejší společné jednání bylo pozitivní. Souhlasím, že je důležité postoupit kupředu, zejména ve sdružování a sdílení, které bude součástí jednání s ministry obrany příští týden. Musíme zajistit efektivnější využívání finančních zdrojů Evropy. Myšlenka sdružení a sdílení je velmi jednoduchá, ale zároveň velice účinná. Máme velký vojenský potenciál, většinově nevyužitý, takže rozhodnutí použít vojenské prostředky a vzájemně se podporovat ve sdružování a sdílení je něco, co je třeba prosazovat. Také se pokoušíme zlepšit práci Evropské obranné agentury a přijmout některé výzvy z reakcí v posledních týdnech, zejména v Libyi.

A konečně bych chtěla poděkovat paní Muñiz De Urquizové za tuto zprávu a za její podporu v otázce OSN. Domnívám se, že v práci, kterou jsem minulý týden odvedla v OSN, jsem projevila osobní podporu síle mnohostranné akce. Musíme dohlédnout na postavení EU v OSN a ve všech dalších mezinárodních organizacích. Musíme být více a zřetelněji slyšet a být více tvůrčí ve své činnosti.

Zbývá mi jen poděkovat první skupině řečníků a říci, že se těším na některé závěrečné poznámky na konci jednání.

  Jörg Leichtfried, navrhovatel Výboru pro mezinárodní obchod. – (DE) Pane předsedající, baronko Ashtonová, v diskusi o evropské zahraniční politice a pozici Evropy ve světě jsme se shodli, že potřebujeme zlepšení z řady různých důvodů. Můžeme však následovat příkladu podobné politické oblasti, která již funguje mimořádně dobře, jinými slovy vnější obchodní politiky. Evropská unie má výhradní odpovědnost za vnější obchodní politiku. Je jediným hráčem a jediným představitelem členských států. Není neustále napadána z důvodů národní ješitnosti. V jiných oblastech spolu můžeme nesouhlasit, ale zde jsme silní a jednotní.

Je čas využít naší síly k tomu, aby lidé žijící v našich partnerských zemích mohli užívat hodnot, jež nám pomohly: lidských práv, sociálního zabezpečení, spravedlnosti a svobody. Tento nový rozměr evropské zahraniční politiky je něco, co bychom měli a vlastně musíme sledovat, aby byl svět svobodnějším, spravedlivějším a přátelštějším místem v budoucnosti.

  Krzysztof Lisek (PPE). – (PL) Pane předsedající, baronko Ashtonová, dovolte mi, abych nejprve poděkoval zpravodaji, panu Gualtierimu, za jeho vyčerpávající práci a také ostatním stínovým zpravodajům, s nimiž jsem měl potěšení spolupracovat. Chtěl bych říci, že jako nováček na této pozici jsem očekával ostré hádky, zejména protože zpráva obsahuje jistý vojenský aspekt, ale jak se ukázalo, práce probíhá velmi klidně.

Baronka Ashtonová ve svém prvním vystoupení, když hovořila o konfliktech, které vypukly v severní Africe, řekla, že nevíme, jak to skončí a co tento konec přinese. Samozřejmě, že nemůžeme říci, že společná bezpečnostní a obranná politika bude zázračným lékem pro všechno zlo světa, ale rozvoj SBOP by určitě znamenal, že bychom o těchto konfliktech věděli více a že bychom jim snad mohli předcházet nebo je řešit. Mám zde na mysli konflikty, které vypukly v severní Africe a na Blízkém východě, a také zmražené konflikty, které stále doutnají v Náhorním Karabachu, Podněstří a okupovaných územích Gruzie.

Je třeba ocenit, že zpráva pana Gualtieriho se týká mnoha otázek – je to skutečně dlouhá zpráva. Z časových důvodů se o mnoha z nich nezmíním, ale chtěl bych se dotknout dvou věcí. Zaprvé otázky fungování misí Evropské unie. V podvýboru pro bezpečnost a obranu jsme mnohokrát hovořili o tom, jak se musíme poučit z chyb či z určitých nedostatků, aby tyto mise fungovaly v budoucnosti lépe. Otázka plánování a řízení operací Evropské unie zůstává otevřená. Ministři výmarské iniciativy se o tom zmiňují v dopise adresovaném vám, paní Ashtonová. Doufáme ve zvláštní opatření v této oblasti.

A konečně bych se chtěl zmínit o vztazích EU-NATO. Vítám skutečnost, že udržujete trvalé kontakty s generálním tajemníkem NATO a ministrem zahraničních věcí Spojených států. Musíme tyto kontakty udržovat, abychom nezdvojovali svou činnost – jednoduše abychom ušetřili peníze. Víme, že revoluce nepřipadá v úvahu, paní Ashtonová, ale očekáváme, že přijmete opatření, která pomohou evoluci.

PŘEDSEDNICTVÍ: ROBERTA ANGELILLI
Místopředsedkyně

  Véronique De Keyser (S&D). – (FR) Paní předsedající, baronko Ashtonová, v několika posledních dnech jste čelila četné kritice. Některá je pouze levným politickým tahem a moje skupina ji odsoudila. Jinou však nelze jednoduše odmítnout a chtěla bych se s vámi podělit o své obavy.

Je pravdou, že ne vždy máme vnější politiku EU pevně v rukou, zejména pokud jde o to, čeho chce dosáhnout, jinými slovy o její cíl. Vaše sdělení jsou přijímána, ale často jsou nenápadná, z čehož můžeme usuzovat, že pravděpodobně existují rozpory stanovisek v Unii, což je samo o sobě poselství, třebaže negativní. Vy sama pracujete, jednáte, telefonujete, své činnosti dáváte vše, co můžete, o tom není pochyb, ale výsledky tohoto úsilí jsou bohužel v mediálním šumu rozředěny, a proto se zahraniční politika Unie jeví mimořádně slabá ve srovnání s bouřlivými projevy některých evropských hlav států.

V případě arabských revolucí se vám však otevírá mimořádný politický prostor a je třeba velmi přesně vymezit úlohu evropské diplomacie v tomto prostoru, protože nehledě na zvláštní charakteristiky jednotlivých zemí je pravdou, že vše spolu souvisí. Například smíření hnutí Fatah a Hamás by bylo nemyslitelné bez arabské revoluce v Egyptě a také bez nedávných krvavých represí v Sýrii. Právě proto, že Bašár al-Asad překročil červenou linii, se již Hamás náhle necítí v Damašku v bezpečí, zvažuje přesun do Kataru a Káhiry a chtěl zorganizovat jednání na poslední chvíli, když předtím vyjednával celé roky. Těchto příležitostí je třeba využít!

Jaká je tedy naše současná politika v Sýrii a na Blízkém východě? Jak jsem řekla, je neuspokojivá. Také jsem podobně jako někteří moji kolegové rozhořčena syrskou výjimkou a nyní výjimkou pro Bašára al-Asada, který se vyhnul sankcím. To byste nám měla blíže vysvětlit, baronko Ashtonová.

A ještě jedna věc. Nebude-li za pět minut dvanáct z popudu Spojených států přijata kandidatura Kuvajtu nebo Nepálu, můžeme se dočkat toho, že Sýrie bude dne 20. května předsedat Radě pro lidská práva OSN. Chcete skutečně vidět Sýrii předsedat Radě pro lidská práva OSN?

Baronko Ashtonová, sankce nestačí. Vyjádřila jste se proti syrskému předsednictví Rady pro lidská práva OSN? Vyzvala jste k mezinárodnímu vyšetřování masakrů? I když se vám nepodaří přesvědčit hlavy států – a zde souhlasím s panem Cohn-Benditem – říkejte to a nenechte nás hádat! Tato dvojznačnost nás tíží.

Ne zcela s vámi souhlasím v otázce Blízkého východu. Opatrně jste přivítala usmíření hnutí Fatah a Hamás, ale budete se angažovat v dialogu s Hamásem? Máme opakovat chyby z roku 2007? Jak víme, situace je zcela jistě velmi komplikovaná. Domnívám se však, že se této příležitosti musíme chopit. Hamás podporoval arabskou mírovou iniciativu. Obě strany provedly neuvěřitelné ústupky, aby vytvořily tuto vládu. V dohodě o vytvoření této budoucí vlády, jež může být ustavena do měsíce, je přijata koncepce voleb, palestinského vedení, skutečnosti, že se Mahmúd Abbás může účastnit vyjednávání, a koncepce hranic z roku 1967, což jsou dva základní požadavky a implicitní uznání Izraele. Neříkejte mi tedy, že jste stále tam, kde jste byli před dvěma roky. To by pro nás bylo nemyslitelné.

Baronko Ashtonová, věc je naléhavá. Opatrnost v politice není náhradou odvahy: musí jít ruku v ruce. Parlament vás vždy bude podporovat, budete-li mít odvahu prosazovat silnou vizi.

  Alexander Graf Lambsdorff (ALDE). – (DE) Paní předsedající, baronko Ashtonová, stále máme hodně daleko ke společné zahraniční politice, která by byla skutečně hodna toho jména. Jste za to kritizována, ale někdy se mi zdá, že jste obětním beránkem v situaci, která je mimo vaši kontrolu a která je způsobena skutečností, že členské státy nemají politickou vůli dohodnout se na společném postupu.

Vezměme příklad Libye. Nejprve Itálie blokovala uvalení sankcí, potom Francie bez jakékoli konzultace uznala přechodnou radu v Benghází a nakonec se Německo zdrželo hlasování o usnesení v Radě bezpečnosti OSN. S tím nemůžete nic udělat, ale vytváří to negativní obraz Evropy. V Sýrii jsme měli uplatnit přísnější sankce, ale i zde bychom potřebovali jednohlasné rozhodnutí. Některé členské státy – tisk se zmínil o Řecku, Itálii a Španělsku a rovněž Německo může být jedním z nich – jsou proti tomu. V tomto případě zde musíte vystoupit a říci: „Na seznam jsme dokázali prosadit pouze 13.“

Potřeba jednohlasnosti nás ochromuje. V případě 27 členských států to již nefunguje. Ve své společné zahraniční a bezpečnostní politice musíme udělat další mohutný krok kupředu. Chtěl bych to jasně říci panu Tannockovi a jeho konzervativním přátelům.

Co můžete dělat? Zveřejnit skutečnost, že evropská spolupráce selhala, a určit, kdo je za to odpovědný. Využít nástrojů Společenství, zejména pro podporu demokracie.

Byl jsem překvapen, když jsem vás zde slyšel tak otevřeně hovořit o Evropské nadaci pro demokracii. Na toto téma právě připravujeme zprávu s paní De Keyserovou jako zpravodajkou a vyhodnocujeme, jaké jsou požadavky. Musím zcela jasně prohlásit, že nechceme druhou Evropskou iniciativu pro demokracii a lidská práva (EIDHR), která je byrokratická, pomalá, nadměrně složitá a nepolitická. Potřebujeme řešení, které je nebyrokratické, rychlé, jednoduché a politické. Můžete-li to prosadit, budete mít naši plnou podporu.

  Michał Tomasz Kamiński (ECR). – (PL) Paní předsedající, paní Ashtonová, jedním z nejdojemnějších okamžiků v mém životě byl prosinec 2007, kdy jsem byl přítomen symbolickému otevření hranice mezi Polskem a Litvou prezidentem Kaczyńskim a prezidentem Adamkusem, slavnostnímu aktu, který byl uspořádán při příležitosti vstupu Polska a Litvy do Schengenského prostoru. Chtěl bych říci, že pro nás – lidi, kteří vyrůstali za železnou oponou – jsou svoboda cestování a Evropa bez hranic hmatatelným příkladem úspěchu evropské integrace. Chtěl bych vyslovit naléhavou prosbu: za žádných okolností by se návrat k hranicím v Evropě neměl stát politickým nástrojem nebo pokusem o populistickou reakci na to, co snad může být i reálným problémem. Schengenský prostor je velkým úspěchem a měli bychom jej chránit.

Paní Ashtonová, děkuji vám, že říkáte, že náš postoj vůči hnutí Hamás se nezměnil. Bohužel problémem je to, že se změnil postoj Palestinců a prezidenta Abbáse k hnutí Hamás. Chtěl bych vás vyzvat, paní Ashtonová, abyste se postarala o to, aby velkou část pomoci, která je směřována palestinskému vedení, nepoužívali nepřátelé Izraele na útoky na v současnosti jedinou demokracii v regionu. Chtěl bych všem připomenout, že Izrael je jedinou zemí na Blízkém východě, v níž arabská populace může užívat a také užívá práva volit své zástupce do parlamentu.

  Franziska Katharina Brantner (Verts/ALE). – Paní předsedající, chtěla bych místopředsedkyni Komise/vysoké představitelce říci toto: evropská zahraniční politika v současnosti postrádá vedení, odvahu a cestu Společenství, a to v době, kdy má Unie k dispozici více nástrojů zahraniční politiky než kdykoli předtím. Jak často sama říkáte, způsobem vaší práce je naslouchání: nasloucháte vnitrostátním vládám a čekáte, až se vyjádří. Vy pak představujete nejmenšího společného jmenovatele a často již v době, kdy se události daly do pohybu.

O čem jste například přesvědčena v případě Sýrie? Měl by být Asad zařazen na seznam nebo ne? Jaké je vaše stanovisko? Rádi bychom to slyšeli. Chcete hrozit sankcemi nebo ne? Požádala jste nás ve svém vystoupení, abychom vyvíjeli tlak na vlády, řekněte nám tedy, na které. Otevřete tuto debatu.

Jistě, členské státy často postrádají politickou vůli jednat jednotně a rozhodně a nechtějí, aby byla vaše pozice silná, ale věřte mi, baronko Ashtonová, nebudou vás podporovat a nezachrání vaši existenci jakožto vysoké představitelky. Nezaručí vám, že zůstanete ve své funkci, věřte mi. A nezmění to ani skutečnost, že vám Lisabonská smlouva vymezila silnou pozici. Váš post je rotujícím předsednictvím. Jste místopředsedkyní Komise. Můžete převzít iniciativu. Měla byste určovat program. Měla byste prezentovat svá stanoviska, svá rozhodnutí a poté nechat reagovat členské státy.

Neujmete-li se iniciativy, alespoň nezabíjejte iniciativu druhých. Například přezkum göteborgského programu pro předcházení konfliktům: před deseti lety jej iniciovala Anna Lindhová. Maďarské předsednictví přezkum zahájilo a chtělo, abyste jej převzala, avšak vy jste jej zastavila. Nechápu proč. Chci vám jen doporučit, abyste postupovala odvážněji, ukládala více úkolů. Jednejte jako Margaret Meadová, kterou jste citovala. Buďte prostředníkem změny, kterého potřebujeme. Mohu vám slíbit: pouze to zachrání vaši pozici a nic jiného.

  Takis Hadjigeorgiou (GUE/NGL). – (EL) Paní předsedající, baronko Ashtonová, myslím si, že se oprávněně cítíte poškozena kritikou na svou adresu. Jak by bylo možné vás obviňovat, jste-li vázána rozhodnutími přijímanými velkými státy v Evropské unii. Ale mám ještě jednu otázku: nebudou ti, kteří zde vrší kritiku proti svým vládám, dělat totéž, co odsuzují, dostanou-li se ve svých zemích k moci? Souhlasím také s tím, co řekl pan Schulz: donedávna evropské státy prodávaly zbraně těm, o nichž jsme nyní zjistili, že jsou diktátoři. Ale politika znamená předvídavost, což znamená rychlou diagnózu problémů; jinak prostě provádíme pitvu.

Evropské státy bombardují své nedávné partnery; současně ale bombardují a ničí zbraně, které samy prodávaly. Zřejmě nelze prodávat nové zbraně, nezničíte-li ty staré. Má-li se Evropská unie rozvíjet, musíme vytvořit politiku založenou na principech míru, nezávisle na vojenských prostředcích a intervencích, a podporovat demilitarizaci mezinárodních vztahů. Unie se potřebuje osvobodit od jaderných zbraní a pomoci odstranit tyto zbraně ze světa. To bude pro Evropskou unii okamžik slávy.

Ještě poznámku o sousední zemi na Blízkém východě: Turecku. Desítky novinářů jsou v Turecku ve vězení a 40 000 vojáků této země stále okupuje polovinu Kypru a porušuje práva tureckých a řeckých Kypřanů. Proto vyzývám baronku Ashtonovou, aby na Kypru viděla včas to, co jsme na Arabském poloostrově viděli příliš pozdě.

  Fiorello Provera (EFD). – (IT) Paní předsedající, baronko Ashtonová, dámy a pánové, útoky na koptské kostely v Egyptě a zabíjení křesťanů jsou známkou toho, že náboženská nesnášenlivost se prohlubuje a zrazuje ducha jednoty projeveného na náměstí Tahrír, kde spolu koptové a muslimové demonstrovali proti režimu.

Soužití a sociální stabilita mají zásadní význam pro řádný přechod k demokracii, ale jsou znemožněny tímto nedostatkem tolerance. Orgány v Káhiře proto musí rozhodněji chránit menšiny a postupovat proti salafistickému extremismu, který je popřením zásad moderní demokracie, o niž egyptští lidé usilují. Hospodářský rozvoj s obnovením zahraničních investic a především turistiky je nemyslitelný bez tolerance, pořádku a stability.

Je proto v zájmu Egypta a světa, aby Evropa poskytla významnou pomoc, ale tato pomoc musí být podmíněna účinnou politikou, která ochrání menšiny, v souladu se zásadou „víc za více“, kterou jste, baronko Ashtonová, navrhla společně se členem Komise Fülem.

  Andreas Mölzer (NI). – (DE) Paní předsedající, baronko Ashtonová, současné události v Sýrii nám znovu připomínají dilema, v jakém se Evropská unie nachází, pokud jde o Blízký východ a to, co se děje v severní Africe. Po mnoho let jsme podporovali despotické režimy a diktatury v arabském světě. Nyní prezident Asad začíná uplatňovat brutální opatření proti svému vlastnímu lidu a my samozřejmě z povinnosti odsuzujeme jeho akce a přijímáme polovičaté sankce. To nemá podle mého názoru nic společného s důvěryhodností. Pro arabský svět nebyly demokracie a lidská práva zřejmě nikdy nic víc než prázdná slova. Zcela zjevně se objevují pokusy zakrýt skutečnost, že Brusel či jinými slovy Evropská unie jednaly především  ve prospěch geopolitických zájmů Američanů v tomto regionu.

Znepokojující je především bezradnost Evropské unie tváří v tvář celkovému vývoji v oblasti jižního Středomoří. Uvítali jsme příchod demokracie, když začaly vzpoury a povstání. Co se děje nyní v Tunisku? V nejlepším případě lze tuto situaci popsat jako chaotickou, přičemž přechodné vládě hrozí nové svržení. Egypt má zřejmě trvalou nebo přechodnou vojenskou diktaturu, která pronásleduje koptské křesťany. V Libyi je občanská válka, do níž rozdělení Evropané váhavě zasahují s polovičatými prostředky.

Američané ale možná zjistí, že Sýrie je tvrdý oříšek. Prezident Asad se ani nemusí obávat, že by se armáda pod vnějším tlakem obrátila proti němu. Neexistuje ani žádná ochranná moc, která by jej mohla svrhnout. Změna režimu v Damašku by však jistě měla dalekosáhlé důsledky v celém regionu. První syrští uprchlíci, kteří přicházejí do Turecka, mohou být předvojem velkého přílivu lidí prchajících před konfliktem.

Vzhledem k současné situaci v Sýrii a Libyi my v Evropě a v Bruselu naléhavě potřebujeme rozvinout autonomní politiku, která není závislá na Washingtonu ani jím není ovlivňovaná. Na rozdíl od USA je Evropa přímo ovlivněna událostmi v regionu kvůli své geografické blízkosti. Nesmíme však připustit, abychom byli dále vtaženi do libyjské občanské války, protože bychom riskovali, že se staneme cílem terorismu a extremismu.

  Eduard Kukan (PPE). – Paní předsedající, pokud jde o zprávu o EU jako globálním hráči, vývoj na mezinárodní scéně ukazuje, že EU naléhavě potřebuje jednat rychleji. Znamená to, že budeme připraveni na globální změny. K tomu Lisabonská smlouva vytvořila rámec a potřebné nástroje.

Nejprve bychom se měli zaměřit na mezery v globálním řízení. Příklady jako kodaňský summit o změně klimatu, usnesení Generálního shromáždění Spojených národů o rozšíření práv na spolurozhodování – gratuluji baronce Ashtonové – či účast EU v Mezinárodním měnovém fondu ukazují nejen potřebu řešit tyto otázky, ale také nalézt společnou strategii.

Zpráva ukazuje, kde je třeba vystupňovat úsilí. Jednou z nejdůležitějších oblastí je posílení naší role a koordinace v systému Spojených národů. Totéž platí pro mezinárodní finanční instituce a mnohostranné bezpečnostní organizace. To vše se nestane automaticky. Vyžádá si to nějaký čas a ucelený a koordinovaný postup z naší strany. Nutně potřebujeme dlouhodobou strategii, v níž budou jasně určeny kroky a akce, které musíme vykonat, abychom upevnili své místo na globální scéně. Doufám, že tuto strategii baronka Ashtonová brzy navrhne a že o ní budeme moci zde v Parlamentu jednat.

Moje další poznámka se týká zprávy pana Albertiniho. Tuto neděli se konaly místní volby v Albánii. Vedl jsem delegaci ad hoc Evropského parlamentu, která se účastnila pozorování voleb, a chtěl bych se s vámi podělit o svou zkušenost. Občané Albánie – nemluvím o politicích, ale o obyčejných lidech – pohlížejí na nás – EU – s důvěrou a nadějí. Doufají, že jim pomůžeme nalézt řešení velmi složité politické situace, do níž jejich zemi zavedli politici. Ve srovnání s naším globálním směřováním je tato potřeba malým krokem. Jak dobře dokážeme fungovat na svém domácím hřišti? Nicméně je to zkouška, v níž musíme obstát s úspěchem a se ctí.

  Hannes Swoboda (S&D). – (DE) Paní předsedající, baronko Ashtonová, dámy a pánové, jako stínový zpravodaj bych chtěl nejprve srdečně poděkovat zpravodaji, panu Albertinimu, za jeho velmi pozitivní spolupráci na této zprávě.

V této zprávě a samozřejmě i v této rozpravě se právem soustředíme na jižní oblasti a na Blízký východ. Nechci opakovat, co řekli pan Schulz, paní De Keyserová a další. Chtěl bych pouze krátce pohovořit o situaci v Palestině a Izraeli.

Domnívám se, že usmíření mezi hnutím Hamás a Fatah a jejich ochota založit stát znamenají velkou příležitost, protože založení státu představuje závazek a odpovědnost. To musíme naprosto jasně zdůraznit. Potřebujeme uznání Izraele, potřebujeme mír v regionu a potřebujeme zřeknutí se použití násilí.

(Potlesk)

To je mimořádně důležité. Avšak Izrael musí také uznat nezávislý palestinský stát, stejně jako Hamás musí uznat stát Izrael. Pouze dosáhneme-li tohoto řešení v podobě dvou států, můžeme také zaručit mír na Blízkém východě.

Chci se dívat nejen na jih, ale také na východ, protože na jedné straně jsem vedl parlamentní delegaci do Turkmenistánu a na druhé straně jsem byl včera jmenován parlamentním zpravodajem pro Rusko. Navzdory pochopitelnému zájmu o problémy na jihu nesmíme zapomínat, jak důležití jsou naši východní sousedi. V tomto ohledu hraje rovněž velkou roli Turecko. Neměli bychom se dívat na Turecko pouze jako na kandidátskou zemi. Turecko musí být naším partnerem zejména ve vztahu k situaci ve Středomoří. Je však rovněž důležité, abychom posílili své kontakty s Tureckem, pokud jde o region Černého moře, a začlenili Turecko do své společné evropské zahraniční a bezpečnostní politiky. To nemusí mít nutně něco společného s otázkou vstupu.

Za druhé, partnerství s Ruskem je velmi důležitým faktorem. Chceme vytvořit partnerství s Ruskem, ale potřebuje jednat z pozice síly a sebedůvěry. V tomto směru někdy zaostáváme. Rusko má příliš mnoho, my máme příliš málo. Pouze budeme-li na stejné úrovni, můžeme dosáhnout dohody. Ačkoli velmi podporuji toto partnerství, které musí být strategickým partnerstvím, jsem velmi překvapen tlakem, který nyní Rusko vyvíjí zejména na Ukrajinu. Dříve bychom označili členy vlád Ruska a Ukrajiny za přátele, ale nynější postup Ruska vůči Ukrajině není spravedlivý. Totéž platí pro jeho postup vůči některým dodavatelům energie a byli jsme toho svědky i v Turkmenistánu. Proto musíme dát Rusku jasně na srozuměnou, že chceme partnerství založené na rovnosti a společných zájmech. Naším cílem musí být určitě vytvoření skutečného a aktivního partnerství.

Pokud jde o střední Asii, baronko Ashtonová, chceme být účastníky, ale nemáme zde žádné zastoupení. Vím o finančních problémech, ale v této oblasti nutně potřebujeme diplomatická zastoupení. Od těchto zemí chceme nakupovat energii. Chceme, aby budovaly demokracii a dodržovaly lidská práva. Ale nemáme v této oblasti dostatečný vliv. Pan Morel je skvělý člověk a odvádí velmi dobrou práci, ale to nestačí. V těchto zemích střední Asie, které jsou našimi sousedy, musíme vybudovat více zastoupení. Tyto země budou buď pohlížet pouze na Čínu nebo na Rusko, nebo budou mít alespoň možnost pohlížet směrem k Evropě. Domnívám se, že je to důležité.

A konečně bych znovu rád naprosto jasně zdůraznil, že vám chceme poskytnout svoji plnou podporu. Co jste dnes řekla, je naprosto správné. My v Parlamentu bychom možná chtěli, abyste to říkala trochu hlasitěji a příměji, ačkoli to vždy není váš styl, protože pak bychom vás mohli podpořit ještě více než obyčejně.

  Andrew Duff (ALDE). – Paní předsedající, chtěl bych Cathy Ashtonové říci toto: mluvila jste jasně o problémech s dosažením dohody mezi 27 ministry zahraničních věcí. Ale Lisabonská smlouva vám dává možnost se tomu vyhnout: můžete vytvářet koalice ochotných stran a budovat systematickou formu posílené spolupráce.

Myslím si, že pokud se jednohlasnost dokáže shodnout pouze na seznamu 13 Syřanů pro uplatnění sankcí, pak by měl být tento kategorický příkaz jednohlasnosti zrušen. Mou radou je nalézt předvoj, vytvořit jádro politicky ochotných států a pracovat s nimi na podobě společné politiky.

  Geoffrey Van Orden (ECR). – Paní předsedající, baronka Ashtonová nebude překvapena, když vyjádřím zklamání nikoli z výkonu evropské společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP), ale ze skutečnosti, že stále pobízí tohoto obzvlášť zbytečného a velmi nákladného mrtvého koně.

Může tvrdit, že Evropská unie se zúčastnila zhruba 25 misí s nálepkou SBOP. Ale to je jen nálepka: málo z těchto misí obstojí při bližším zkoumání. Jsou to buď mise, které lépe zvládlo NATO, přímé civilní mise nebo pasivní mise s účastí vojenského personálu. Došlo k nim obvykle proto, že Evropská unie někoho poprosila, aby ji k něčemu přizval. V současnosti provádí NATO vojenské operace v Libyi. Když se EU nepodařilo získat mandát pro vynucování námořního embarga, zoufale se pokusila přesvědčit OSN, aby ji vyzvala k provádění programu humanitární pomoci.

Skutečností je, že ani NATO, ani OSN nechtějí, aby se EU zúčastnila vojensky. Samozřejmě, že humanitární pomoc je velmi potřebná a že EU může sehrát užitečnou roli, ale nikoli způsobem, který se výhradně snaží podpořit ztracené vojenské ambice. Potíž je v tom, že samotná existence SBOP a všech jejích duplicitních struktur rozděluje a vede spojence k tomu, aby si důkladně rozmysleli jakýkoli významnější příspěvek k operacím NATO.

(Řečník souhlasil s položením otázky postupem modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu)

  Nicole Sinclaire (NI). – Paní předsedající, souhlasí se mnou můj kolega, že pokud jde o OSN, pokud by Evropská unie získala samostatné křeslo v Radě bezpečnosti OSN – o čemž se v současnosti hodně diskutuje – znamenalo by to významný přesun suverenity ze Spojeného království a Francie na Evropskou unii? Současná vláda UK, kterou pan poslanec podporuje, by zcela jistě takový přesun suverenity nesnesla?

  Geoffrey Van Orden (ECR). – Paní předsedající, děkuji vážené poslankyni za tuto otázku.

Samozřejmě, to je jen další ze škodlivých důsledků Lisabonské smlouvy. Pro mě je naprosto nepřijatelná myšlenka, že by se Spojené království a Francie měly vzdát svého křesla v Radě bezpečnosti Spojených národů, aby umožnily EU sedět u stolu Rady bezpečnosti. Nevěřím, že by to byl ochoten udělat jakýkoli členský stát. Lisabonská smlouva to bohužel podporuje, což je, jak říkám, jeden z důvodů, proč jsme proti ní.

  Ulrike Lunacek (Verts/ALE). – Paní předsedající, chtěla bych místopředsedkyni a vysoké představitelce říci toto: velmi si vážím toho, co jste řekla ve svém prvním vystoupení o své politice a co jste vykonala v severní Africe – Egyptě, Tunisku, Libyi – a zejména toho, jak se zaměřujete na tamní mladé lidi a ženy a postupujete v prohlubování demokracie. Myslím si, že je to velmi důležité, a všichni v tomto plénu sdílíme vaše stanovisko, a proto doufám, že toto úsilí bude úspěšné.

Na druhou stranu souhlasím s mnoha kolegy, že Asad měl být zařazen na seznam sankcí. Opakuji otázku kolegy Dannyho Cohn-Bendita, který se váz dotázal, kdo je ten – či kdo jsou ti – kteří to v Radě zablokovali? Je to pan Westerwelle nebo kdo? Řekněte nám to a budete mít naši podporu, budete-li s námi jednat transparentně a otevřeně. Myslím si, že si tím získáte podporu. Prověřte svůj mandát. Budete mít naši větší podporu, řeknete-li nám více o tom, co se děje v Radě. Nebojte se a povězte nám to.

Domnívám se, že je to rovněž dobré pro soudržnost, jak jste tu řekla vy i mnozí další. Ve zprávě pana Albertiniho, o níž budeme hlasovat tento týden, také vyzýváme, aby vnitrostátní politiky podporovaly pozice EU i vaše pozice, a já vyzývám kolegy přítomné v Evropském parlamentu, ty z vás, kteří jste z vládních stran ve svých zemích: řekněte svým ministrům zahraničí a předsedům vlád, aby podporovali společnou evropskou politiku a nevěnovali se jen vlastním domácím zájmům, včetně zahraniční politiky, jinak nikdy nevybudujeme společnou evropskou zahraniční politiku, pro niž potřebujeme, baronko Ashtonová, abyste byla vůdcem, abyste byla ambiciózní a odvážná ve svém nasazení.

Před dvěma dny jsme slavili výročí 61 let od Schumanovy deklarace, a nyní potřebujeme více Evropy než kdy jindy. Co chceme, je velmi konkrétní: předcházení konfliktům a řízení občanské krize, Lady Ashtonová. Požadujeme, abychom ve službě pro vnější činnost prováděli nezávislé posouzení dopadu jako standardní proces kvalitativního hodnocení vlivů bezpečnosti, lidských práv, rovnosti mužů a žen, sociálních a ekonomických vlivů každé mise SBOP, a také potřebujeme více civilních pracovníků v těchto misích.

(Řečnice souhlasila s položením otázky postupem modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu)

  Nicole Sinclaire (NI). – Paní předsedající, nejprve bych chtěla ocenit svou kolegyni, která právě hovořila, za její neúnavnou práci v oblasti lidských práv. Mluví o společné politice EU v zahraničních záležitostech atd. Ale sdílí moje zděšení z pokrytectví Evropské unie? Jak obě víme, EU je proti trestu smrti, ale společné prohlášení předsedy Barrosa a předsedy van Rompuye o smrti Bina Ladina říká, že „ukazuje, že takové zločiny nezůstanou nepotrestány“. Znamená to, že rozsudek smrti je trestem?

  Ulrike Lunacek (Verts/ALE). – Paní předsedající, mám-li se vyjádřit k poznámce své kolegyně, smrt Usámy Bin Ládina nebyla trestem smrti. Bylo to zabití a já osobně bych dala přednost tomu, kdyby jej Spojené státy zajaly a postavily před soud.

Tím ji ale nechci kritizovat.

To, co říká, že řekl pan Barroso, nebylo pokrytectví. Bylo to prohlášení. Mohla bych je kritizovat, a jak jsem již řekla, přivítala bych spíše, kdyby byl Usáma Bin Ládin postaven například před mezinárodní trestní soud, ale k tomu nedošlo. Ale nepovažuji to za pokrytectví, protože potřebujeme společné evropské stanovisko. Pokud jde o trest smrti, myslím, že alespoň na tomto kontinentě máme jasno – ačkoli bohužel nikoli v jiných částech světa.

  Patrick Le Hyaric (GUE/NGL) . – (FR) Paní předsedající, baronko Ashtonová, dámy a pánové, domnívám se, že slova, která jste použila ve svém prvním vystoupení o svém přání, aby byl po vnitřním palestinském usmíření vytvořen palestinský stát, jsou velmi důležitá.

Tato palestinská dohoda je klíčovou politickou událostí a v rozporu s tím, co zde bylo právě řečeno, Hamás poprvé souhlasil s tím, že OOP a palestinské vedení budou jednat jako jeho vyjednávací partneři. Uznává hranice z roku 1967 a podmínky Kvartetu, včetně odmítnutí násilí. Brzy má být ustavena přechodná vláda odpovědná za přípravu voleb. Uzrály tedy podmínky k tomu, aby Spojené národy v září uznaly palestinský stát v hranicích z roku 1967 s Východním Jeruzalémem jako hlavním městem.

Ponecháme-li stranou, co jste řekla dříve, baronko Ashtonová, jaké další kroky přijme Evropská unie k uznání palestinského státu a obhájení této myšlenky před Spojenými národy?

Můžete nám také říci, na základě jaké iniciativy hodláte vy a EU zajistit, aby izraelská vláda předala dlužné daňové příjmy palestinskému vedení?

(Řečník souhlasil s položením otázky postupem modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu)

  Alexander Graf Lambsdorff (ALDE). – (DE) Paní předsedající, pane Le Hyaricu, vidím věci naprosto stejně jako vy. Jednota mezi hnutím Hamás a Fatah je skutečně historickým krokem vpřed. Možná se nyní podaří pokročit v procesu smíření mezi Palestinci a Izraelci. Baronka Ashtonová velmi jasně prohlásila, že druhá flotila bude zcela zbytečná provokace, která může tento proces poškodit. Distancujete se nyní vy a vaše skupina od podpory této flotily, stejně jako k tomu došlo včera zde v Parlamentu s významnou účastí konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice?

  Patrick Le Hyaric (GUE/NGL) . – (FR) Paní předsedající, ne, tato flotila patří evropským občanským společnostem, které se snaží zrušit naprosto nesmyslnou blokádu. Pokud by veřejné orgány, Spojené státy a my sami dodržovali mezinárodní právo, nebyli bychom zde a Palestinci by nežili ve vězení, kterým je Gaza, již tak dlouhou dobu.

  Nikolaos Salavrakos (EFD). – (EL) Paní předsedající, chtěl bych blahopřát panu Albertinimu k jeho zprávě a k poukazu na zásady a priority SZBP, obranné a bezpečnostní politiky. Svět se samozřejmě mění; Evropská unie bude muset čelit obrovským výzvám, a musí proto přijmout závažná opatření. Hrozby přetrvávající chudoby, sociálního vyloučení velkých částí obyvatelstva, spirálově rostoucí nezaměstnanosti, především také geopolitických změn v arabském světě, přírodních katastrof a přistěhovalectví jsou základní problémy současnosti, které předznamenávají napětí v budoucnosti.

Zejména otázka přistěhovalectví, která se nedávno stala citlivým bodem mezi Itálií a Francií, zpochybnila Schengenskou dohodu. Domnívám se, že nemůžeme opomíjet problém přistěhovalectví, ale musíme jej obezřetně a rozhodně řešit. Ano solidaritě, ale rovněž ano zachování sociálních struktur. Jakákoli diskuse o Schengenské dohodě musí být podle mého názoru doprovázena změnami nařízení Dublin II.

  Nicole Sinclaire (NI). – Paní předsedající, chtěla bych vyjádřit slova sympatií a podpory baronce Ashtonové: nedávno jsem sledovala program BBC, kde jste měla interview s Jeremy Paxmanem, který vám položil několik velice trefných otázek, což pro vás bylo velmi nepříjemné. Ptal se vás, od koho skutečně přijímáte příkazy a o kterém ze 27 států můžete aktuálně hovořit – a myslím si, že tyto otázky dnes rezonovaly v této sněmovně.

Žádná jediná společná politika neexistuje, že ano? Viděli jsme to v případě usnesení OSN o bezletové zóně v Libyi, kdy Německo hlasovalo proti němu. Jak můžeme mít společnou politiku, když jedna z největších zemí EU ve skutečnosti hlasuje proti dvěma dalším velkým zemím EU? Váš úkol je neproveditelný.

Chtěla bych vás podpořit – a ulevilo se mi, když jsem se v „Sunday Papers“ dočetla, že jste popřela, že byste odcházela ze svého postu – těmito slovy: jako člověk, který velmi kritizuje společnou politiku EU a odnímání suverenity své zemi, si přeji, abyste ve funkci zůstala co nejdéle, protože dokud jste tady, nemyslím, že budeme mít problémy se ztrátou suverenity. Koneckonců, když jste vedla Sněmovnu lordů Spojeného království a protlačila jste Lisabonskou smlouvu, která vytvořila vaše pracovní místo za 313 000 GBP ročně, znovu a znovu jste opakovala, že to bylo pouze úklidové cvičení a nikoli významný přesun suverenity. Ve Sněmovně lordů jste to říkala opakovaně. Proto není třeba klást vám otázky, protože můžeme dostat upřímnou odpověď?

  José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra (PPE). – (ES) Paní předsedající, baronko Ashtonová, dámy a pánové, ústředním bodem této příliš rozsáhlé rozpravy by měla být situace v severní Africe a na Blízkém východě.

Musíme k této rozpravě přistupovat, aniž se budeme vychvalovat – baronka Ashtonová správně poukázala na některé pozitivní prvky; chtěl bych zdůraznit dobré či snad lepší předávání informací mezi Parlamentem a Evropskou službou pro vnější činnost – a aniž také budeme zakrývat nedostatky, což nám nedávno připomněl rozumný hlas Giorgia Napolitana, našeho bývalého kolegy a prezidenta Italské republiky.

K negativním aspektům i přes úsilí baronky Ashtonové patří skutečnost, že na Libyi a Sýrii je v Radě bezpečnosti Spojených národů a rovněž v Radě ministrů Evropské unie používán různý metr. K negativním aspektům, baronko Ashtonová, patří i situace v táboře Ašraf: víte o pozitivní, konstruktivní a umírňující roli, kterou hraje moje skupina v rozvoji zahraniční politiky, a věřte mi, když říkám, že mi neunikla závažnost a citlivost íránské agendy.

Avšak navzdory tomu, že jsme vaši službu, vaše spolupracovníky, váš kabinet a vaše generální ředitelství upozorňovali na humanitární aspekt situace a navzdory skutečnosti, že jsem vám sám předložil návrh prohlášení, jste nevystoupila, dokud nezemřelo 32 lidí a více než 300 nebylo zraněno. Závěry si můžete udělat sama.

Dnes ráno jste sama řekla, že musíme jednat a musíme být soudržní, zejména pokud jde o obranu lidských práv; především tak, že na sebe vezmeme rizika, baronko Ashtonová, jsou-li v nebezpečí lidské životy.

Chtěl bych vám položit tuto otázku: jste ochotna požadovat vyšetřování, jež by objasnilo tragické události v případě kubánského disidenta Juana Wilfredo Soto Garcíy, který byl uvězněn, bit a nakonec zabit? Ukáže-li toto vyšetřování, že existuje příčinná souvislost mezi bitím a jeho smrtí, jste ochotna je odsoudit?

  Kristian Vigenin (S&D). – (BG) Paní předsedající, Lady Ashtonová, s velkou pozorností a uspokojením jsem si vyslechl váš projev a nezaznamenal jediné slovo, se kterým bych nesouhlasil. Nicméně v této sněmovně i mezi občany Evropské unie se setkáváme s drsnou kritikou naší schopnosti projevit jednotné stanovisko a společný postup.

Lisabonská smlouva vytvořila důležité podmínky umožňující Evropské unii na mezinárodní scéně vystupovat jednotně. Tento hlas, díky vám, hovoří jasně. Ovšem úspěchu dosáhneme pouze tehdy, zůstanou-li ostatní hlasy zticha nebo budou přinejmenším tišší. Kolem nás je však hluk. Světu jsme dosud nabízeli nelibozvuk, v němž často jen s obtížemi zaslechneme důležitou zprávu, kterou chce Evropská unie sdělit.

Myslím, Lady Ashtonová, že naše instituce – Evropský parlament – je vaším přirozeným spojencem v boji při prosazování Lisabonské smlouvy. Využijte nás co nejvíce, protože dnes píšeme novou zprávu pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a protože mimořádná dynamická aktivita roku 2011 nám dává možnost dát vlastní dům do pořádku.

Zcela podporuji názor, že naše pomoc zemím v severní Africe, zejména Tunisku a Egyptu, musí být poskytnuta ve dvou etapách. Dlouhodobá etapa již byla zhruba načrtnuta. Ale Egypt a Tunisko potřebují pomoc nyní, ještě tento rok, a to v míře, která daleko přesahuje to, o čem jednáme v tomto okamžiku.

Arabské revoluce mají dva aspekty. Jedním byl nedostatek svobody a demokracie, kdežto druhým byl nedostatek sociálních vyhlídek a pocit beznaděje. Revoluce mohou uspět pouze v případě, že jsou tyto dva problémy řešeny současně.

Na konferenci v Tunisku uspořádané stranou evropských socialistů, které se zúčastnili zástupci stran a hnutí z celého regionu, jsme požádali Evropskou unii o nouzový program, který okamžitě, bezodkladně podpoří demokratický proces. Skupina Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu rovněž významně stupňuje své nasazení v regionu. Mluvím o tom, abych zdůraznil, jak je důležité se zapojit na všech úrovních.

A konečně chci říci, že minulý týden bylo ustaveno Parlamentní shromáždění Euronest. Je to jasný signál, že naši východní partneři chtějí silnější politický dialog s Evropskou unií. Nezapomínejme na ně.

  Annemie Neyts-Uyttebroeck (ALDE). – Paní předsedající, slova jsou nástroje, slova jsou prostředky a slova mohou být zbraně v zahraniční politice. Proto by měla být používána šetrně a rozvážně, ale jsou okamžiky, kdy musí být použita rozhodně.

Chtěla bych vysoké představitelce říci, že jsem bolestně postrádala její hlas již v prvních dnech hrůz, které páchaly syrské orgány. Domnívám se, že odvážní občané, kteří s velkým osobním ohrožením demonstrovali – a stále demonstrují – v Sýrii, postrádali váš hlas ještě více. Okamžiky, kdy je třeba vystoupit neprodleně, jsou vzácné. Toto byl jeden z nich.

Chtěla bych říci pár slov o Blízkém východě. Domnívám se, že zadržování daní vybraných v Palestině izraelskou vládou je neuváženým opatřením, a co víc, je nesmyslné nejdříve požadovat, aby orgány na Západním břehu a v Gaze přijaly opatření – dohodu – a přijmout rozhodnutí teprve poté, co bude tato dohoda uzavřena. Toto rozhodnutí je navíc mimořádně cynické, protože je velmi pravděpodobné, že Evropská unie bude muset v každém případě finanční schodek vyrovnat.

Proto podporuji všechny kolegy, kteří vyzvali – a já k tomu vyzývám také – k novému podnětu k mírovému řešení izraelsko-palestinského konfliktu, které musí být samozřejmě založeno na řešení dvou států.

  Mirosław Piotrowski (ECR). – (PL) Paní předsedající, ačkoli vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, která upravuje společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, změnilo se málo. Stávajícím diplomatickým úřadům byla dána nová jména, ale Unie neposílila svou pozici jakožto hráč na globální scéně.

Někdo by mohl pochybovat, zda je vůbec možné řídit společnou politiku 27 členských států Unie. Takovéto závěry vyplývají přímo ze zprávy pana Albertiniho, která si všímá nedostatku vůle k provádění společné politiky na straně členských států a v prohlášeních některých zástupců těch členských států, které vytvářejí dojem nejednoty. Podobné závěry lze najít i ve zprávě pana Gualtieriho, která upozorňuje na široké překrývání obranných programů a následné plýtvání omezenými ekonomickými zdroji. NATO je proto nadále jedinou účinnou silou a levicové hlasy v Parlamentu, vyjádřené písemně v menšinovém stanovisku a požadující mimo jiné rozpuštění NATO, jsou nebezpečné a vpravdě anarchistické.

  Reinhard Bütikofer (Verts/ALE). – (DE) Paní předsedající, baronko Ashtonová, vynikající zpráva pana Gualtieriho o společné bezpečnostní a obranné politice obsahuje důležitou inventuru dané situace. Chtěl bych vyzdvihnut čtyři priority pro bezpečnostní a obrannou politiku, které by měly platit v průběhu příštího roku.

První je, že musíme provést realistické hodnocení společných misí, a zejména externí posouzení. Musíme je také začlenit do svých regionálních politických koncepcí. Platí to především pro Africký roh.

Za druhé potřebujeme pokročit ve sdružování a sdílení vojenské kapacity. Musíme zajistit, aby samostatný kurz, který sledují Francouzi a Britové, byl vrácen zpět ke společnému evropskému řešení. Evropská obranná agentura má na toto téma své plány. Měli byste položit tyto plány na stůl a otevřít veřejnou debatu, abychom mohli pokročit.

Za třetí potřebujeme veřejnou diskusi o nové evropské bezpečnostní strategii. Dokument předložený panem Solanou v roce 2003 byl ve své době pozitivním příspěvkem. Svět však pokročil a my potřebujeme veřejnou diskusi.

Za čtvrté naléhavě potřebujeme dospět k dohodě s parlamenty členských států o společném parlamentním dohledu nad společnou bezpečnostní a obrannou politikou.

Pokud se nám, a tím myslím vás, baronko Ashtonová, a tento Parlament, podaří pokročit se společnou bezpečnostní a obrannou politikou v těchto čtyřech oblastech během jednoho roku, budeme velice spokojeni s tím, čeho jsme dosáhli.

  Sampo Terho (EFD). – (FI) Paní předsedající, i já bych chtěl pozdravit baronku Ashtonovou, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, která nás dnes poctila svou návštěvou. Toto je moje první vystoupení, a proto bych rád pozdravil všechny své kolegy v Evropském parlamentu.

Chtěl bych se krátce vyjádřit k vytvoření společné zahraniční politiky EU. Společný, silnější hlas v naší zahraniční politice je jistě dobrá věc, ale nemůže snížit význam zahraniční politiky samotných členských států či její pružnosti a nezávislosti. Musíme se ptát: koho EU zastupuje, pokud ne členské státy? A dále se také musíme ptát: koho zastupují zástupci členských států, když je zastupuje EU?

Základní zásadou musí být, že struktury se nemají vytvářet dvakrát a že struktury Unie nemají nadbytečně mohutnět. Taková je skutečnost, především protože je velmi sporné, zda občané EU obecně rovněž touží po integraci do oblasti zahraniční politiky.

  Béla Kovács (NI). – (HU) Paní předsedající, Lisabonská smlouva se svými nadměrně komplikovanými změnami ztěžuje zřizování institucí a definování povinností. I stávající instituce nejsou kvůli mnoha změnám schopny provádět své řádné funkce. Proto všude vládne chaos a všichni jsou zmateni.

Nabízí se otázka: jaký má smysl vytváření a zmocňování Evropské služby pro vnější činnost, která ještě nezačala fungovat? Obrana a bezpečnost je oblast, která všude ve světě vyžaduje rychlou reakci i akci. Zatímco se diskutuje o složení, umístěních a pozicích, Evropská unie si nechává ujít možnost smysluplně v této oblasti fungovat. Byla-li jednou zřízena, měla by pracovat a být efektivní. Právě z tohoto důvodu musíme udělat vše pro to, abychom tuto službu zprovoznili co nejdříve.

Země, která v současnosti zastává předsednictví, v oblasti vnějších vztahů bohužel nemůže vytvářet program pro zahraniční věci, společnou obranu a bezpečnost, a proto, kolegové, nemáte jinou možnost, než podporovat práci paní Ashtonové, která se rozbíhá s velkými problémy.

  Elmar Brok (PPE). – (DE) Paní předsedající, baronko Ashtonová, dámy a pánové, máte naši podporu v pokračujícím rozvíjení Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) a v zajištění jejího efektivního fungování, baronko Ashtonová. Platí to zejména pro proces vytváření zastoupení, kde je třeba značného zlepšení vzhledem k finančním prostředkům a omezenému času.

Kromě toho je velkým problémem, že každý evropský ministr zahraničí cítí v současnosti potřebu objíždět náměstí Tahrír se svou státní vlajkou. Ale navzdory tomuto chování musíme zajistit, aby byla naše společná strategie jasná. Je to úkol pro nás i pro vás. Musíme využít současných pozic, ve skutečnosti máme tři, které byly spojeny v Lisabonské smlouvě a jež představujete vy, nikoli abyste nalézala a poté prosazovala nejmenší společný jmenovatel členských států, ale abyste převzala politické vedení, aby měla společná pozice větší váhu, a dokázala tak přesvědčit, že můžeme strhnout svým směrem další země. To je mimořádně důležité, chceme-li v této oblasti skutečně pokročit.

Dříve jste vyjádřila souhlas s panem Gualtierim v otázce sdružování a sdílení. Chtěl bych poděkovat jemu, paní Muñiz De Urquizaové i panu Albertinimu. Potřebujeme však přístup, který zahrnuje tři zásady, a to vedení, sdružování a sdílení. To jsou tři věci, které bychom měli mít. Je mnoho individuálních témat, o nichž bychom zde mohli hovořit a která vyžadují úkoly, o něž je třeba se podělit. K jakému pokroku dochází na Ukrajině? Vypukne koncem léta válka mezi Ázerbájdžánem a Arménií? Některé skutečnosti to naznačují. Významné otázky se ovšem také týkají arabského světa, o němž se zmínilo mnoho mých kolegů. Jak máme reagovat na události, jako je flotila, která je podle mého názoru aktem provokace? Jak bychom měli jednat s prezidentem Asadem? Jak můžeme zajistit, aby Lidoví mudžahedíni Íránu nedostávali žádnou podporu, protože jsem proti jejich podpoře, a současně zaručit, aby tábor Ašraf nebyl znovu napaden a jeho obyvatelé zabíjeni? Musíme zaujmout rozumný postoj, abychom určili společnou pozici.

Pomůžeme vám vytvořit Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ). Očekáváme však, že toto vedení umožní vytváření politiky na vyšší úrovni a přesvědčí členské státy navzdory složitému požadavku jednohlasnosti. Bude to možné pouze s přesvědčivým vedením. Budeme dále čekat na výsledky, které vyplynou z vytvoření ESVČ.

  Richard Howitt (S&D). – Paní předsedající, nejprve bych chtěl blahopřát místopředsedkyni/vysoké představitelce k jejímu osobnímu úspěchu při vyjednání kompromisu ve Spojených národech o právech EU na vystoupení, kde jiní neuspěli. Ať si lidé v této sněmovně či kdokoli v Evropské unii myslí o naší společné zahraniční a bezpečnostní politice cokoli, toto je nejvýraznější objektivní potvrzení ambicí, které vy i my máme na základě Lisabonské smlouvy, zahraniční politiky, která má skutečnou důvěru a respekt našich zahraničních partnerů.

Jako koordinátor socialistů pro lidská práva chci také blahopřát vysoké představitelce ke strategickému posouzení lidských práv a k závazku, který uvedla ve svém dopisu ministrům zahraničí, totiž spojit lidská práva a rozvoj obchodu s dalšími politikami EU a dosáhnout „konkrétních výstupů“. V tomto Parlamentu jsme ji vyzvali, aby vytvořila ředitelství lidských práv a demokracie a aby se pravidelně setkávala s obhájci lidských práv při všech svých návštěvách, a my jí za to děkujeme. Říká-li, že zrušení trestu smrti je její osobní prioritou, musí jí tento Parlament rovněž poskytnout svoji silnou podporu.

Naše skupina podporuje paní Muñiz De Urquizovou, která volá po větší viditelnosti EU v Radě pro lidská práva. Podporujeme pana Albertiniho, který říká, že EU musí jednat i mluvit v případech porušování lidských práv. Vyzdvihujeme závěr pana Gualtieriho, že nikdy nelze dělat kompromisy v dodržování lidských práv. Jménem své skupiny chci také vyjádřit naši podporu v otázce vrácení daňových příjmů Palestincům.

Toto je naše roční rozprava o zahraniční politice a doufáme, že v příštím roce uvidíme jasné výsledky posouzení lidských práv a významné kroky k rozvoji kultury lidských práv ve všech činnostech Evropské služby pro vnější činnost.

  Anneli Jäätteenmäki (ALDE). – (FI) Paní předsedající, v souvislosti s událostmi v severní Africe vyšlo podobně jako v minulosti najevo, že společná zahraniční politika EU je zaostalá a neúčinná. Ve srovnání s lukrativními obchody se zbraněmi Evropská unie působí se svými výzvami k dodržování lidských práv a demokratických zásad, v nichž se angažují její členské státy, hlavně jako pomýlený Don Quijote, který ve svém zrezivělém brnění vede boj proti větrným mlýnům.

Sedm z deseti největších prodejců zbraní na celém světě jsou země EU, její členské státy, a jejich zbraně se prodávají do Libye, Egypta, Tuniska, Bahrajnu a Jemenu. Nebylo by náhodou už na čase, paní baronko Ashtonová, aby se prioritou zahraniční politiky EU stal zákaz vyvážení zbraní?

Koordinovat 27 různých zahraničních a bezpečnostních politik nepatří k zrovna jednoduchým úkolům, takže za ztroskotání lodi nelze vinit jen samotného kapitána. Členské státy mají právo na svou vlastní zahraniční politiku. Jednu nebo dvě věci bychom však od kapitána přece jen očekávali, a sice iniciativu a nápady. Těch jsme se zatím nedočkali.

  Struan Stevenson (ECR). – Paní předsedající, situace v táboře Ašraf zůstává po otřesném masakru, k němuž zde došlo 8. dubna, i nadále kritická. Kdykoli může dojít k dalšímu krvavému útoku. Právě jsem se vrátil z Bagdádu, kde jsem vedl malou delegaci poslanců Evropského parlamentu, která se zde účastnila rozhovorů na vysoké úrovni s iráckým prezidentem a hlavními ministry vlády.

Podařilo se mi nyní vyjednat řešení ašrafské krize, jak jste měla možnost vidět, paní baronko Ashtonová. Toto řešení vyžaduje účast OSN, USA a EU a nezbytná je i vaše aktivní podpora, aby bylo možné přesídlit 3400 uprchlíků z Ašrafu do USA, Kanady, Austrálie, Norska, Švýcarska a členských států EU či do zemí, kde mají tito lidé své rodiny či jiné vazby. Je to jediná možnost, jak zabránit další humanitární katastrofě, a souhlasí s ní i sami obyvatelé Ašrafu.

Evropský parlament se spoléhá na to, že využijete této příležitosti a zachránite tak životy nevinných lidí a zabráníte dalšímu násilí a krveprolévání.

  David Campbell Bannerman (EFD). – Paní předsedající, Den Evropy, který připadl na tento týden, se měl stát oslavou evropské národní identity. Nestal. Je jen znamením postupujícího nahrazování evropských národních států nadnárodní vládou EU, tzn. vládou, která vládne nad národními státy. Taková vláda je v rozporu s mezivládním jednáním, kdy spolu národní státy svobodně spolupracují bez toho, aby své pravomoci postupovaly vyšší ústřední moci.

Názorným dokladem tohoto rozdílu je libyjská bezletová zóna. Mezivládní OSN se dohodla na tom, že bude vytvořena bezletová zóna, přičemž iniciativu v této věci měly národní státy, jako je Británie, Francie a Spojené státy. Jiné členské státy, jako je Německo a Rusko, se na základě svých vlastních oprávněných důvodů této iniciativy zdržely. Tuto operaci nyní provádí mezivládní NATO na základě dobrovolné účasti.

Nadnárodní EU se na rozdíl od nich rázně postavila proti Cameronovu návrhu na vytvoření bezletové zóny. Ironické přitom je, že proti návrhu na vytvoření bezletové zóny se postavila i sama rudá baronka, paní Cathy Ashtonová, což její asistentka údajně komentovala jako „zoufalou snahu o získání pozornosti médií“. Vyplývá z toho ponaučení, že přední národy na základě mezivládní spolupráce skutečně jednají, kdežto nadnárodní orgány se ve chvíli, kdy Libye volá o pomoc, zabývají malichernostmi.

  Mario Mauro (PPE). – (IT) Paní předsedající, paní vysoká představitelko, dámy a pánové, váš úkol, paní baronko Asthonová, je velmi složitý a břemeno, které nesete, velmi těžké. Věřím, že mé otázky nebudete chápat jako provokaci, ale jako pomoc při reflexi o tomto problému. Na závěr naší společné rozpravy budeme, paní baronko Ashtonová, hlasovat o zprávě o úloze Evropské unie v multilaterálních organizacích.

Před dvěma lety jsem se vám na slyšení, které se konalo před vaším nástupem do funkce, položil otázku, jaké je vaše stanovisko k tomu, aby Evropská unie měla jako celek jedno křeslo v Organizaci spojených národů. Tehdy jste odpověděla, že jste o tom dosud neměla čas přemýšlet. Zpráva paní Muñizové de Urquiza obsahuje pozměňovací návrh pana Millána Mona, který vymezuje stanovisko Parlamentu k této otázce. Jaké je vaše stanovisko dnes? Měla jste v posledních dvou letech čas o tom přemýšlet ?

Paní baronko Ashtonová, 17. květen je v Bagdádu evropsko-iráckým dnem. EU v Iráku zastupují dva úřední činitelé a jeden velvyslanec. Tito tři lidé působí v rámci britského areálu. Chcete najít prostředky, aby tuto situaci bylo možné řešit, což je správné. Abych vám pomohl, rád bych poukázal na to, že na Bahamách působí sedm úředních činitelů EU. Čím to je, že Bahamské ostrovy jsou ve srovnání s Bagdádem pro osud Evropské unie o tolik důležitější? Nebylo by spíše na místě, abychom v době, kdy se chystáme podepsat první dohodu mezi EU a Irákem v jeho posaddámskovské éře, měli v Iráku 17 úředníků? Je možné, že se přímo na místě daly vyřešit události v táboře Ašraf díky jejich přítomnosti, protože jsem přesvědčen, že vaše osobní zapojení by snadno otevřelo cestu k pozitivnímu řešení.

Paní baronko Ashtonová, zakročila jste již ve věci egyptských Koptů; jejich pronásledování však nejenže neskončilo, nýbrž v současnosti představuje znepokojivý moment tzv. arabského jara. Ve sděleních Evropské služby pro vnější činnost se o této věci stále hovoří jako o konfliktu mezi extrémisty. V Egyptu však umírají pouze křesťané a hoří zde pouze křesťanské chrámy. Co nám brání v tom, abychom uznali pravdu, nazvali věci jejich pravými jmény a pomohli Koptům z jejich prekérní situace rukojmích fundamentalistického politického projektu?

  Pier Antonio Panzeri (S&D). – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, překotné události, které proměňují politickou mapu jižního Středomoří a které jsou spojené s řadou nejistot a nadějí, představují pro Evropu a její vnější politiku stále významnější výzvu. Vzhledem k tomuto dění by Evropská unie měla přikládat stále větší význam dobře fungující a koncepčně jednotné vnější politice, o kterou by se mohla opřít a díky níž by byla schopna řešit současné obtíže a připravit se na problémy budoucnosti, kdy mezinárodní vztahy budou mít jinou podobu, než jakou mají dnes, a zásadně jiný bude i celý svět.

Evropa by si vzhledem ke změně strategického významu zemí, jako jsou Spojené státy, Čína a Rusko, a vzhledem ke stále většímu nedostatku surovin a zdrojů energie měla být schopna vybudovat klíčové a rozhodující postavení, je však zcela zřejmé, že na takové výzvy není připravena.

Evropa je již delší dobu v situaci, kdy jen velmi pomalu směřuje ke koordinaci vnějších a vnitřních politik svých členských států. V tomto směru zatím nedošlo k žádnému podstatnému pokroku. Dokladem toho jsou na jedné straně nevýrazná opatření, která jsou důsledkem její vnější politiky, a na druhé straně zatvrzelý postoj některých zemí, které nostalgicky vzpomínají na koloniální éru, která se ovšem již nevrátí, a které stále chtějí věřit tomu, že své zájmy ochrání lépe, když budou jednat samy za sebe, a nejsou proto ochotny delegovat na evropské orgány jakoukoli pravomoc. Musíme obrátit list. Paní baronko Ashtonová, máte důležitý úkol; prosím vás, abyste se jej pokusila splnit co možná nejlépe, protože čas, který máme, se rychle krátí.

PŘEDSEDAJÍCÍ MIGUEL ANGEL MARTÍNEZ MARTÍNEZ
Místopředseda

  Jelko Kacin (ALDE). – (SL) Pane předsedající, paní baronko Ashtonová, ztělesňujete politické ambice Evropské unie v podobě společné zahraniční a bezpečnostní politiky.

Rád bych vás požádal, abyste v co nejbližší době osobně navštívila Irák. Lidé by vás měli vidět v Bagdádu a zejména v Kurdistánu.

Američané z těchto míst odejdou do konce tohoto roku a po jejich odchodu zde vznikne velký prázdný prostor. Evropská unie přitom v Iráku nijak nepůsobí, přesněji řečeno našich diplomatů je tam tak málo, že o nich není slyšet, nebo se v tomto směru nedokáží prosadit.

To, co v Iráku chtějí, je naše a vaše osobní přítomnost, chtějí politickou spolupráci, hospodářskou spolupráci.

Uvítal jsem vaše dnešní prohlášení o Bosně a Hercegovině – bylo to dobré prohlášení, nejmenovala jste nicméně osobu, která sarajevskou delegaci povede.

Tím, že jste nejmenovala vedoucího sarajevské delegace, nahráváte všem těm, kdo chtějí zevnitř i zvenčí Bosnu a Hercegovinu destabilizovat. Jmenováním vedoucího delegace byste tomu zabránila.

  Paweł Robert Kowal (ECR). – (PL) Pane předsedající, Evropa dnes stojí před dvěma problémy. Za prvé, je potřeba nové vize politiky sousedství. Nedávno jsem byl v Tunisku a viděl jsem, že od Evropské unie tam lidé očekávají nemalé věci. Jsme ve stálém kontaktu s Ukrajinou a vím, že i tam by si přáli více – více příležitostí k rozvoji sociální spolupráce a více kontaktů, a že doufají, že nedáme přednost svému evropskému sobectví.

Jsem si, paní Ashtonová, vědom toho, že vaše práce není snadná, protože jste na ni sama, a nebyla jste to přitom vy, kdo o tom rozhodl – protože ESVČ vznikla právě tímto způsobem –, ale působíme tak trochu jako malé děti, které začalo zajímat něco nového, když jsme na podzim za nejdůležitější problém považovali Bělorusko a dnes se takto díváme na severní Afriku. Potřebujeme nyní novou vizi politiky sousedství a to je věc, kterou nyní máte ve svých rukou vy. V minulých měsících jste prokázala, že jste silná osobnost a že tento úkol jste schopna zvládnout. Evropa by dnes nejspíš neměla, tak jako za časů starého Říma bránit svůj Limes Germanicus, ať už by vedl podél Rýnu, nebo kdekoli jinde. Měla by navrhnout odvážnou politickou vizi, která by se netýkala jen problému s přistěhovalectvím, ale skutečnou politickou vizi. Paní Ashtonová, lze říci, že osud Evropy dnes, v této historické chvíli, leží ve vašich rukou a my na vás v této věci velice spoléháme.

  Jacek Saryusz-Wolski (PPE). – Pane předsedající, v táboře Ašraf k došlo k násilnostem, k násilnostem, které samozřejmě odsuzujeme a které nás hluboce znepokojují –, ale rád bych paní Ashtonové položil otázku, jaké jiné nástroje používáme kromě slov? Uvažujeme o tom, že bychom využili opatření v oblasti obchodu, poskytování pomoci nebo jiných konkrétních a reálných opatření, jiných než pouhého přesvědčování, které nepřináší žádné výsledky?

Co se týče politiky sousedství vůči zemím, které jsou na prahu Unie, je to myslím nejdůležitější část vašeho portfolia, paní Ashtonová. Je to samotné jádro zahraniční politiky, protože pokud v této věci neuspějeme, bude to znamenat neúspěch celé zahraniční politiky.

Pravda je taková, že v oblasti našich jižních a východních sousedů jsme na ústupu a v defenzívě. Nechali jsme se zaskočit událostmi. Paní Ashtonová prohlásila, že situace v sousedních zemích je bouřlivá. To jsou její slova. Kde tedy máme svou meteorologický plán? Čas, to je v této oblasti politiky klíčový faktor a vzácný zdroj. My jsme však ve své politice sousedství neustále pozadu. I revize evropské politiky sousedství, kterou provedla paní Ashtonová a pan komisař Füle, přichází se zpožděním, a to již potřetí a navíc v době, kdy je paní Ashtonová ve své funkci.

Našim hříchem je nečinnost. Zahraniční politika nespočívá ve slovech, sérii setkání, v neplodném přesvědčování a v záplavách projevů. Spočívá ve schopnosti dělat kroky, které mění běh událostí. Měli bychom začít používat reálné a účinné nástroje, které změní situaci v Libyi, v Sýrii, v taboře Ašraf a v Bělorusku. Následovat členské státy a před vlastními kroky čekat na svolení jejich ministrů zahraničí, to je přístup, který se stal doktrínou paní Ashtonové a který paní Ashtonová považuje za ctnost. Je to však špatný přístup. Naši zahraniční politiku odsuzuje k roli nejnižšího společného jmenovatele a k roli toho, kdo přichází vždy se zpožděním. Od nejvyšší představitelky nežádáme, aby následovala druhé, nýbrž aby vedla.

Naše diskuze má dvě slabiny. Jednak se velmi často spokojíme s tím, že něco odsoudíme a zavedeme neúčinná vízová omezení, což jsou směšně chabé nástroje. Žádáme pak také více peněz, abychom si očistili svědomí, ale je velká spousta arabských peněz, které nejsou investovány do arabské demokracie a arabské prosperity.

  Libor Rouček (S&D). – (CS) Paní Ashtonová, dámy a pánové, pro bezpečnost a stabilitu v Evropě je extrémně důležitý vývoj v severní Africe a na Blízkém východě. Arabské a muslimské národy zde prožívají proces politické demokratické emancipace, své dá se říci „Pražské arabské jaro“. Mladí lidé od Tuniska přes Egypt, Jemen, Sýrii až po Bahrajn požadují více svobod, více demokracie, více lidských práv.

Je nejen politickým a bezpečnostním zájmem Evropské unie, ale především také naší morální povinností našim arabských přátelům v jejich emancipačním úsilí všestranně pomoci, protože hodnoty, za které bojují, jsou také našimi hodnotami a úspěšné naplňování a uplatňování těchto hodnot je také základním předpokladem k trvalému míru, stabilitě, rozvoji a prosperitě. Všestranná pomoc by však neměla znamenat naše vměšování, protože jsem toho názoru, že budování občanské společnosti, demokracie a právního státu musí zůstat v arabském a muslimském vlastnictví. Jen tak se tyto národy a společnosti mohou dlouhodobě stát součástí globálního....

(Předsedající řečníka přerušil.)

  Ria Oomen-Ruijten (PPE). – (NL) Pane předsedající, paní baronko Asthonová, dámy a pánové, dovolte mi, abych úvodem poblahopřála vysoké představitelce k jejímu úspěchu v New Yorku. Posílení úlohy Evropy na půdě Spojených národů je dobrý výsledek. V souvislosti s tímto výsledkem si však kladu několik otázek.

Jaké je naše a vaše sdělení pro Valné shromáždění? Jakým způsobem lze od členských států získat jednotný společný postoj, aniž bychom skončili u nejnižšího společného jmenovatele? Jaká konkrétní opatření – tutéž otázku položil i pan Daul – následně podnikneme, abychom své sdělení uskutečnili?

Pane předsedající, všichni stojíme před obrovskými výzvami, na které musíme najít odpověď. Tyto výzvy se nenalézají jen v Bahrajnu, Jemenu, Íránu a Arménii. Jsou i v našem bezprostředním sousedství: v Bělorusku, Sýrii, Egyptě a v Libyi. Tyto výzvy jsou velmi reálné. Dochází zde k útisku, válečným konfliktům a násilnostem, které jsou namířeny proti náboženským menšinám, proudí k nám odtud zástupy uprchlíků a právní stát a demokracie se zde začíná budovat jen velmi pomalu.

Paní baronko Ashtonová, jste naší reprezentantkou, jste reprezentantkou Evropské unie. Nemůžeme si jako Evropská unie dovolit, abychom uvízli v neshodách a v nerozhodnosti. Máte klíčovou úlohu, jak z formálního, tak i neformálního hlediska, a to nejen při zákulisních jednáních, ale i v jednacích místnostech, a zejména mimo ně. Uvědomuji si, jsem si vědoma toho, že se často pohybujete na tenkém ledě, ale chci, abyste věděla, že my, Evropský parlament, vás podporujeme, že podporujeme vaši snahu přesvědčit členské státy o tom, že najít společný evropský postoj stojí za to úsilí; že podporujeme vaši snahu vybudovat účinnou, koncepčně jednotnou a společnou zahraniční politiku, kterou byste mohla zosobňovat; že podporujeme vaši snahu získat do nejvyšších funkcí Evropské služby pro vnější činnost ty nejschopnější lidi a posílit postavení Evropy – a co je neméně důležité – postavení jejích občanů. Konejte proto ještě více. Konejte proto ještě více v Sýrii a nepodporujte polovičatá řešení.

  Maria Eleni Koppa (S&D). – (EL) Pane předsedající, paní Ashtonová, diskutujeme dnes o klíčových otázkách zahraniční politiky Evropské unie a o třech důležitých textech Evropského parlamentu, které se týkají úlohy Evropské unie ve světě. V souvislosti s dnešní rozpravou si nicméně všichni klademe otázku, zda něco takového jako společná zahraniční politika vůbec existuje. Vzhledem k tomu, že Evropa nedokázala včas zaujmout stanovisko k historicky významné události posledních desetiletí, kterou představuje politické probuzení arabského světa, a jednala v této souvislosti zbaběle, bez odvahy a z její strany nepřišlo žádné rozhodné slovo, vzhledem k tomu, že členským státům se nepodařilo najít jednotný postoj k kritické rezoluci Rady bezpečnosti OSN o Libyi z roku 1973 a vzhledem k váhavému postoji Unie k Sýrii si říkám, jestli tato otázka nebyla již prakticky zodpovězena.

Po přijetí Lisabonské smlouvy jsme měli velké naděje. Pokud ale Rada neplní svoji úlohu, pokud v rozhodování mají větší váhu národní sobectví a osobní strategie, pak Evropa a její ideál prohrál svou další bitvu.

  Michael Gahler (PPE). – (DE) Pane předsedající, sdílím názor svých kolegů poslanců, kteří poukazují na nešťastný a nejednotný přístup jednotlivých vlád k výzvám, před nimiž v současnosti stojíme. Připojuji se rovněž k výzvě paní baronky Ashtonové, aby tato debata byla rozšířena a zapojily se do ní i vnitrostátní vlády. Konkrétně bych se chtěl zeptat, jaký prospěch může mít vláda X nebo Y z toho, že jednostranně prosazuje určité rozhodnutí nebo toto rozhodnutí naopak jednostranně blokuje. Jaký prospěch z toho může mít? Musí být větší než vliv, kterého bychom mohli docílit, pokud bychom postupovali jednotně jako Unie. Domnívám se, že některé vlády by svá opatření dokázaly vysvětlit jen velmi obtížně.

Věřím nicméně, že procházíme bolestivým procesem, kdy se učíme ze svých vlastních chyb. Finanční a úvěrová krize měly do určité míry blahodárný přínos v podobě posílení smyslu pro společnou věc, zvláště co se týče společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Někteří další řečníci poukazovali na společné budování a sdílení kapacit. K 8. dubnu předložil Vojenský štáb EU 300 projektů jednotlivých členských států v této oblasti. Rád bych věděl, jaké máte s těmito projekty plány. Spočívají tyto plány v tom, že se využije této iniciativy k zahájení trvalé strukturované spolupráce, kterou se dosud nepodařilo zrealizovat? Můžete zajistit, že hlavní odpovědnost za realizaci této iniciativy bude mít Evropská obranná agentura a Vojenský štáb EU?

Pan Bütikofer uvedl pro příští rok čtyři priority, které z větší části podporuji. Evropský parlament vyzval při několika příležitostech k tomu, aby byla vypracována bílá kniha o bezpečnostní a obranné politice. Jaký k tomu máte postoj? Jste připravena vytvořit ze stávajících jednotek vaší služby, které se těmito otázkami zabývají, jedno oddělení, které by bylo možné označit jako operační vedení?

  Luis Yáñez-Barnuevo García (S&D). - (ES) Pane předsedající, paní baronko Ashtonová, předně bych vám chtěl poblahopřát k vaší práci. Nebude vám snad vadit, když vás přirovnám k přičinlivému mravenci, jehož namáhavá práce přináší kousek po kousku své výsledky, zatímco kobylky v členských státech všude kolem cvrlikají, aniž by se o cokoli snažily.

Dámy a pánové, jistě mi odpustíte, když v tomto líčení nebudu pokračovat, protože kolegové z mé skupiny a kolegové z ostatních skupin zde již vyjádřili stejné názory. Chci zde jen upozornit na čtyři body, které lze chápat jako páky pro usnadnění vaší činnosti, jako prvky, které by mohly napomoci vaší snaze o to, aby se společná zahraniční a bezpečnostní politika stala věcí, která je v ještě větší míře hodna svého jména.

Za prvé, na rozdíl od situace v jiných oblastech se evropské veřejné mínění z 65-70 % staví ve prospěch společné zahraniční a bezpečnostní politiky.

Za druhé, i sám tento Parlament s výjimkou nepočetné euroskeptické menšiny podporuje federální evropský postup, především právě v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky.

Za třetí, většina proevropských, většina profederálních členských států, které skutečně existují: vytvořte s nimi alianci…

(Předsedající řečníka přerušil.)

  Francisco José Millán Mon (PPE). – (ES) Pane předsedající, rád bych začal dvěma úvodními postřehy. Dávám přednost samostatným rozpravám před smíšenými. Zabýváme se zde samostatnými problémy, které si zaslouží, aby byly nezávisle a důkladně prodiskutovány. Chtěl bych současně zopakovat slova, která zde pronesl pan Salafranca Sánchez–Neyra ohledně smrti kubánského disidenta, pana Sota.

Dovolte mi tři doplňující poznámky.

Všichni jsme doufali, že se v těchto letech budeme moci soustředit na vnější roli Evropské unie, veškeré naše však úsilí však padlo na hospodářskou a finanční krizi. Řada vnějších výzev, zejména u našich středomořských sousedů, je nicméně takového významu, že si nemůžeme dovolit čekat. Evropská unie musí plnit určitou politickou a hospodářskou funkci v procesech změny, k níž dochází v arabském světě.

Za důvod k oslavám považuji rovněž, paní baronko Ashtonová, skutečnost, že Evropská unie se minulý týden v New Yorku dokázala díky výsledku hlasování, ve kterém získala širokou podporu, konečně výrazněji projevit na Valném shromáždění OSN. Vzhledem ke katastrofálnímu vývoji v loňském roce, který byl vyvolán znepokojivými otázkami o budoucí úloze Unie ve světové politice a v mezinárodních organizacích, vám k tomuto výsledku blahopřeji.

Protichůdné výsledky evropského hlasování o rezoluci Rady bezpečnosti Organizace spojených národů z roku 1973 jsou nicméně jasným dokladem mimořádných obtíží – a zdůrazňuji, že jsou to obtíže skutečně mimořádné – spjatých s dosažením účinné společné bezpečnostní a obranné politiky.

Mám-li to shrnout, paní baronka Ashtonová, vy a pan Van Rompuy, který rovněž odpovídá za řadu oblastí zahraniční politiky, máte před sebou nelehký úkol přesvědčit členské státy o potřebě jednotně koncipované a soudržné vnější politiky. Dva z vás budou muset vynaložit značné úsilí na to, aby v historické chvíli prosadili úkoly, které jsme chtěli zvládnout za pomocí nových nástrojů. Lisabonské smlouvy, stále přitom dbali o jejich plnění a sami přitom stáli v čele.

  Marek Siwiec (S&D). – (PL) Pane předsedající, přestaňme naříkat, že nemáme společnou evropskou politiku. V některých oblastech společnou politiku máme, v jiných nemáme. Co se týče politiky sousedství, tak společná politika ve skutečnosti funguje. Nové členské státy jsou schopny jedinečným způsobem podporovat Západ v severní Africe, protože Západ u nich nemá potřebnou věrohodnost. Tuto věrodnost pro ně mají ti, kdo prováděli revoluce v zemích Východní Evropy. U nás na Východě se o tyto záležitosti všichni zajímáme – na Východě stejně jako na Západě. Starší členské státy mají nicméně peníze, mají prostředky. Potřebujeme tyto peníze, abychom mohli provádět politiku sousedství na Východě i na Jihu a vybudovat si tam důvěru.

Hovoříme-li zde o politice v oblasti obrany – co je to za obrannou politiku, když Evropa nemá žádnou armádu? Nad Libyí operuje šedesát evrospkých letadel – šedesát hluchých a slepých letadel. Nefunguje zde žádná zpravodajská služba a tato letadla nemohou svou misi provádět účinným způsobem. Kdyby se k této misi od začátku nepřipojili Američané, tak by nepřinesla žádné výsledky. Byla by naprosto neúčinná. Přestaňme tedy naříkat, že nemáme společnou politiku. Dokud nebudeme mít společnou armádu, nebudeme mít ani společnou politiku v oblasti bezpečnosti a obrany.

  Arnaud Danjean (PPE). – (FR) Pane předsedající, paní baronko Ashtonová, libyjská krize se bohužel stala jedním z dalších názorných dokladů toho, že Evropská unie nedokáže fungovat na diplomatické a vojenské úrovni bez potíží. Bylo by nicméně nespravedlivé, kdybychom z nedostatku politické vůle, kterou Unie projevila, vinili pouze vás, i když mnozí z nás jsou přesvědčeni o tom, že se mohlo a mělo postupovat s větší rozhodností.

Velký díl odpovědnosti za neschopnost vystoupit v této věci s koncepčně jednotnou, účinnou a zřetelnou politikou nesou ve skutečnosti i členské státy v situaci, kdy se na Evropu silně spoléhali naši američtí přátelé. Ale i když necháme libyjskou krizi stranou, nesmíme ztratit ze zřetele významné strategické změny, které pro nás znamenají to, že se nesmíme vzdát snahy o vytvoření společné bezpečnostní a obranné politiky, která je zakotvena v Lisabonské smlouvě, a pro kterou musíte být vy, paní baronko Ashtonová, i nadále zdrojem inspirace, oporou a obhájkyní.

Finanční omezování rozpočtů na obranu v míře, v jaké k němu dříve nikdy nedošlo, množství mezinárodních krizí a změna strategického přístupu Spojených států, to vše jsou faktory, které nám nedávají jinou možnost volby, než abychom vzali osud do svých rukou. V situaci, kdy stojíme tváří v tvář všem těmto krizím a hrozbám, nemůžeme jednoduše předat klíče našim americkým přátelům a spojencům či Severoatlantické alianci. Spojené státy ani NATO nedokázaly například ukončit konflikt mezi Gruzií a Ruskem, k němuž došlo v roce 2008, a Spojené státy ani NATO zde nemohou udržovat stávající klid zbraní. Plné oprávnění má pouze evropská mise.

V Libyi jsem jasně viděli, že Spojené státy nechtěli stát v přední linii a že minimalistická účast NATO nestačí.

Paní baronko Ashtonová, společná bezpečnostní a obranná politika není pouze výdobytkem posledních 10 let, není to pouze ambice zakotvená ve Smlouvách. Je to rovněž strategická nutnost a vy musíte být v první linii a chopit se nezbytných iniciativ.

(Potlesk)

  Andrey Kovatchev (PPE). – (BG) … (Chyba záznamu)

Pane předsedající, je stále jasnější, že vlády v některých hlavních městech naší Unie si teprve nyní začínají uvědomovat skutečný význam Lisabonské smlouvy a je jim zatěžko přijímat zahraničněpolitické iniciativy, které nevzešly od nich samotných. Přesně z tohoto důvodu potřebujeme silné evropské vedení, které bude mít v případě potřeby odvahu praštit do stolu a žádat od členských států, aby přijaly společné stanovisko. Vyzývám samozřejmě i členské státy, aby se nesnažily naši zahraniční politiku renacionalizovat a snažily se vám, paní Ashtonová, pomáhat.

Potřebujeme nejen silnou evropskou diplomacii, ale také efektivně fungující civilní a vojenské kapacity, abychom nebyli jen největším, avšak „bezzubým“ dárcem rozvojové a humanitární pomoci určené různým zemím světa, jak je tomu v současnosti, ale i vážným aktérem celosvětové politiky. Jsem přesvědčen, že pokud by Evropská unie měla své vlastní vojenské síly, mohla by je využívat i jako pomoc pro naše spojence v USA a NATO, a to jak v politickém, tak vojenském smyslu, zejména pokud jde o naše nejbližší sousedy. Potvrzuje se to při každém konfliktu.

Podporuji společné budování a sdílení našich obranných kapacit a integraci naší bezpečnostní a obranné politiky. Potřebujeme společnou bezpečnostní a obrannou strategii. Avšak vytvářet účinnou evropskou zahraniční politiku a své vlastní obranné kapacity bez toho, abychom měli svou vlastní zpravodajskou službu a zařízení pro shromaždování informací, to je jako stavět dům bez střechy. Tato otázka se musí znovu vrátit na pořad jednání. Buď si musí členské státy začít účinnějším způsobem předávat informace s Enropskou službou pro vnější činnost a Evropskou unií, nebo musí mít Evropská unie své vlastní informační a analytické kanály.

Závěrem bych vás chtěl, paní Ashtonová, požádat o to, abyste otevřela otázku vážnějšího plnění závazků ze strany bezpečných zemí, s nimiž máme jako Evropská unie uzavřeny dohody o zpětném přebírání osob.

  Alojz Peterle (PPE). – (SL) Pane předsedající, do budoucna můžeme v oblasti zahraniční politiky a bezpečnosti očekávat další a další výzvy, takže důraz na věrohodnost je o to důležitější. Nebudeme-li věrohodní, nebudeme schopni ničeho dosáhnout.

Věrodnost spočívá především v tom, že ctíme své hodnoty a zásady. Souhlasím s vámi, paní Ashtonová, že nesmíme zapomínat na kořeny, z nichž Evropská unie vyrostla.

Již před mnoha lety přisoudila Evropská unie člověku ústřední postavení. Chovejme v úctě lidskou důstojnost a všechny kulturní identity, přispívejme větší měrou k mezikulturnímu dialogu.

Svět od Evropské unie očekává, že bude hrát významnější úlohu, nikoli to, že bude mít 27 různých zahraničních politik. Větší míra jednoty nemusí nutně znamenat ztrátu rozmanitosti.

Závěrem bych chtěl zdůraznit tři věci:

– zaprvé: naléhavě musíme překonat patovou situaci v Bosně a Hercegovině, protože je tu možnost nové vlny násilí;

– zadruhé: naléhavě potřebujeme najít způsob jednotného a strategického vztahu s Tureckem, o kterém tu dnes nepadla téměř jediná zmínka;

– zatřetí: potěšila mne vaše rozhodnost, pokud jde o tábor Ašraf; dojde-li k násilí na civilistech, musíme se proti tomu jasně a rozhodně ozvat bez ohledu na to, v které části světa bylo spácháno.

  Alejo Vidal-Quadras (PPE). – (ES) Pane předsedající, dne 29. července 2009 irácké oddíly násilím vtrhly do íránského uprchlického tábora Ašraf a zastřelily nebo k smrti ubili 11 lidí, kteří zde žili. Útok se opakoval znovu 8. srpna tohoto roku, kdy bylo zabito 35 lidí, kteří buď utrpěli střelné zranění, nebo byli rozdrceni obrněnými vozy.

Paní baronko Ashtonová, poslanci Evropského parlamentu vás již před několika měsíci varovali, že se k tomuto zcela nedávnému masakru schyluje, a opakovaně jsme vás žádali, abyste v té věci něco podnikla.

Našich varování jste nedbala a zareagovala jste až poté, co došlo ke katastrofě. Lépe sice pozdě nežli vůbec, ale pokud se tato humanitární krize nestane okamžitě jednou z hlavních priorit vaší agendy, mohla by příští agrese nabýt podoby krvavé lázně děsivých rozměrů.

Řešení existuje, jak vám to dnes vyložil pan Stevenson. Věříme, že podniknete okamžitá a rozhodná opatření, která toto řešení umožní, a vítáme v této souvislosti předsevzetí, které jste dnes dopoledne učinila.

Hledí na nás tři tisíce čtyři sta bezbranných mužů a žen obklíčených tanky a věří, že se zachováme v souladu s našimi hodnotami. Parlament učinil, činí a také nadále bude činit vše, co je v jeho silách. Žádáme vás, abyste i vy projevila stejný zájem o záchranu těchto životů.

Budete-li jednat tak, jak doufáme, budete mít naši podporu. V opačném případě se z toho budete muset před svým svědomím a před touto sněmovnou spovídat.

  Dominique Riquet (PPE). – (FR) Pane předsedající, Evropská unie se konečně rozhodla uvalit sankce na Sýrii. Rozhodla se k tomu však se zjevnou nervozitou, přičemž si dala záležet na tom, aby zpochybnila hlavu syrského režimu.

Demonstranti si tuto nerozhodnost a nejednoznačnost samozřejmě vyložili tak, že je Evropa opustila, úřady si ji vyložili jako shovívavost, která jim umožňuje stupňovat represe, represe, které jsou tak kruté, že je nepochopitelné, jak je možné, že Sýrie může být volena jako člen Rady OSN pro lidská práva, když orgány této země v současnosti nechtějí dovolit pozorovatelům OSN vstup do města Dará, které se stalo dějištěm děsivého násilí proti bezbranným civilistům.

Pokud by Sýrie měla zasednout v Radě pro lidská práva, byla by to urážka obětí a jejich rodin a dobrozdání pro tento režim, aby proti svému vlastnímu lidu používal brutální násilí, a znevážení hodnot, které by Rada pro lidská práva měla hájit.

Jaké tedy, paní baronko Ashtonová, vidíte diplomatické možnosti, abychom této pohromě předešli?

  Anna Ibrisagic (PPE). – (SV) Pane předsedající, protože mám jen jednu minutu, budu velmi stručná. Dva moji kolegové poslanci se zde již zmínili o konfliktu v Náhorním Karabachu a o tom, že situace se zde začíná komplikovat. Ze všech zpráv také vyplývá, že situace se dramaticky změnila v průběhu několika posledních týdnů. Vzhledem k tomu, že v oblastech Ázerbajdžánu okupovaných Arménií, jinak řečeno v Náhorním Karabachu, lze zaznamenat určité přesuny vojenských sil, chtěla bych vám, paní baronko Ashtonová, položit otázku, jestli jste s vývojem této situace obeznámena a zda podnikáte nějaké kroky, které by umožnily předejít eventuálnímu vyhrocení situace, a to nejen v rámci tohoto konfliktu, ale i na okupovaných územích Gruzie. Chtěla bych s vámi tuto otázku pro začátek nyní jen otevřít, následně vám zašlu také otázku k písemnému zodpovězení. Děkuji vám.

  Ana Gomes (S&D). – Pane předsedající, jak může EU vystupovat jako síla hájící zákon a lidskou bezpečnost, když se nesnaží vypátrat a postavit před soud zločince, kteří nechávají umírat uprchlíky ve Středozemním moři? Paní baronko Ashtonová, Bašár al-Asad by se měl ocitnout na prvních příčkách těch, na něž se vztahují sankce EU, ale kromě toho by měl být také zařazen do seznamu zločinců, kteří musí být postaveni před Mezinárodní trestní soud (ICC) nebo před evropské soudy, a měl by být souzen za brutální násilí, jehož se dopouští na syrském lidu.

V Libyi EU měla mít již kromě kanceláře v Benghází nasazeny také jednotky EUFOR, jejichž úkolem by neměla být pouze podpora humanitární pomoci poskytované lidem, kteří jsou vystaveni útokům, jako je tomu v Misuratě, ale také provádění zbrojního embarga na moři či na pozemních hranicích, jak to doporučoval tento Parlament. K tomu nepotřebujeme žádnou další rezoluci či žádost OSN; jediné, co potřebujeme, je politická vůle členských států. Pokud se, paní Ashtonová, této iniciativy chopíte a připomenete vládám EU jejich závazky, Evropský parlament vám poskytne silnou podporu. A konečně co se týče palestinského usmíření, které představuje významný krok…

(Předsedající řečnici přerušil.)

  Antonyia Parvanova (ALDE). – Pane předsedající, v souvislosti s tím, že nepokoje na Blízkém Východě a v severní Africe staví Evropskou unii do situace, kdy musí hrát ve středomořském regionu významnější roli, bych chtěla poukázat na otázku vypravení druhé flotily do pásma Gaza.

Všichni si pamatujeme výsledek vyslání první flotily a jeho důsledky pro rozhovory a pokusy o obnovení mírového procesu na Blízkém Východě. Zmínila jste, paní místopředsedkyně/vysoká představitelko, že pochybujete o tom, že nová iniciativy tohoto druhu by mohla dopadnout lépe. Chtěla bych se vás zeptat, zda nám můžete poskytnout aktuální informace o současných humanitárních potřebách v pásmu Gaza a o zboží a podpoře, které do této oblasti v současnosti proudí přes existující přechody z Izraele a z Egypta. Vstoupila jste nebo máte v úmyslu vstoupit s členskými státy a s izraelskými orgány do jednání o dalším rozvíjení této iniciativy a navrhnout případně, jakým způsobem by Evropská unie mohla pozitivně přispět k zodpovědnějšímu výsledku?

  Heidi Hautala (Verts/ALE). – Pane předsedající, moje poznámky jsou určeny paní baronce Ashtonové.

Paní místopředsedkyně/vysoká představitelko, dnes dopoledne jste jasně slyšela, že Parlament plně podpoří vaše vedení s tím, že vás žádá, abyste převzala iniciativu v zájmu naší společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Vyslechla jste také řadu otázek ze strany kolegů, kteří se vás ptali kdo a které členské státy brání našim společným snahám. Já bych vám chtěl navrhnout a poprosit vás, abyste z Evropské služby pro vnější činnost, která nyní zavádí svá pravidla týkající se přístupu k informacím a k dokumentům, vytvořila moderní organizaci, která bude otevřená vůči občanům a která zahraniční politiku nebude chápat jako záležitost, která je doménou několika nesdílných diplomatů. Jsem přesvědčen, že to je nejlepší způsob, jak podpořit naše společné snahy o skutečnou společnou zahraniční a bezpečnostní politiku.

  Peter van Dalen (ECR). - (NL) Pane předsedající, paní baronko Ashtonová, Bllízký Východ stojí před velkou hrozbou. V řadě islámských zemí dochází k diskriminaci křesťanů, včetně dikriminace strukturální. Křesťanská obec v Iráku má nyní již méně než polovinu svých členů. A jsme svědky toho, že totéž se děje i v Egyptě. Dochází k útokům na prastarou koptskou komunitu, na denním pořádku je nespočet případů obtěžování, nucených sňatků a postavit kostel je nyní zhola nemožné. V únoru jsem zde přijal 60 Koptů, kteří přišli žádat o pomoc.

Chci vás proto požádat o dvě věci, paní baronko Ashtonová. Věnujte Koptům ve své politice prioritní pozornost. Je třeba učinit přítrž jejich systematické diskriminaci. Zadruhé jsme 20. ledna v této sněmovně žádali o to, aby byla vytvořena strategie EU pro svobodu náboženského vyznání a trvalé monitorování této politiky. Prosím vás, abyste se zasadila o to, aby se tato věc stala skutečností. Ocenil bych vaši reakci. Děkuji vám za trpělivost.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL). – (PT) Pane předsedající, zahraniční, bezpečnostní a obranná politika Evropské unie jsou ve svém principu politiky, jejichž smyslem je hájit hospodářské a geostrategické zájmy evropských mocností. Ve stále větší míře jsou provázány se Spojenými státy a Severoatlantickou aliancí (NATO), přičemž spolupráce a rozvojová pomoc v nich mají až druhořadé místo.

Výsledky této politiky jsou vesměs katastrofální, což jasně dokládá případ Afghanistánu, Palestiny, Iráku, Libye a dalších zemí. Obecně se zde provádí politika, ve které se měří dvojím metrem, tak, aby se chránily hospodářské zájmy evropských zbrojařů, kteří vydělali již miliony na prodeji zbraní diktátorům, kteří tyto zbraně následně použijí k masakrování vlastního lidu a lidu sousedních států.

Mezi klíčové otázky, které tato rozprava přináší, proto patří otázka, zda se konečně změní politiky v oblasti prodeje zbraní a jaké konkrétní kroky budou učiněny v zájmu toho, aby se skoncovalo s expanzivní a militantní politikou Izraele.

(Předsedající řečnici přerušil.)

  Jaroslav Paška (EFD). – (SK) Vážená paní baronko Ashtonová, všem je nám jasné, že po tak krátké době od vytvoření vašeho úřadu od vás nemůžeme očekávat, že budete řídit rozsáhlé bezpečnostní operace v krizových oblastech celého světa.

Na druhé straně máte z titulu svého úřadu již dnes široký prostor pro jednání všude tam, kde může být Evropská unie svým názorem a politickým vlivem užitečná. Jedním z problémů, který se přímo týká Evropské unie a kde je třeba hledat východiska citlivým jednáním u kulatého stolu, je okupace území Evropské unie tureckou armádou na Kypru.

Turecká republika je výsadním partnerem Evropské unie a navenek deklaruje i jistý zájem o řádné členství v našem evropském uskupení. Jsem proto přesvědčený, že právě při řešení tohoto složitého problému, do něhož je Evropská unie přímo zapojena, můžete v plné míře využít potenciál, který už dnes máte z titule své funkce k dispozici.

  Andrew Henry William Brons (NI). – Pane předsedající, je zcela zřejmé, že zahraniční a bezpečnostní politika je úlohou, která definuje suverénní stát. Přenechat tuto úlohu nadnárodní moci znamená nechápat nebo znevažovat to, co má zcela zásadní význam pro vztahy mezi členskými státy, resp. to znamená de facto připustit, že to již nejsou suverénní státy.

Na evropské politice, která si klade za cíl zabránit jakýmkoli evropským válkám, není nic špatného, ale odmítal bych domněnku, že tohoto cíle lze dosáhnout jen tím, že se vzdáme suverenity. Jednou z funkcí evropských států by mělo být i to, že budou bránit všechno to, čeho se v Evropě podařilo dosáhnout, aby se nic z toho neztratilo a nerozmělnilo. Útočných válek, na kterých evropské národy nemají žádné oprávněné zájmy, se musíme za každou cenu vyvarovat. Právě tak se nesmíme pouštět do zákulisních agitací v pokrytecké snaze zasévat tzv. evropské hodnoty tam, kde pro to není vhodná půda.

Musíme předejít tomu, aby se z Evropy stal příbytek migrujících lidí z třetího světa. Jejich kulturu vytvořily národy, které mají odlišnou povahu. Vpustíme-li obyvatele třetího světa do Evropy…

(Předsedající řečníka přerušil.)

  Marco Scurria (PPE). - (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, děkuji paní baronce Ashtonové za zprávu, kterou nám dnes předložila. Chtěl bych ji nicméně upozornit na to, že evropské veřejné mínění nijak nepociťuje přítomnost Evropské unie. Jak se zde o tom zmínilo již mnoho mých kolegů poslanců, naše vnější politika je stále v začátcích, což je patrné z některých událostí posledních dnů.

Není možné, aby Evropa chyběla v táboře Ašraf: v tomto táboře se nerozhoduje jen o mezinárodní politice, ale také o ochraně lidských práv. Je naše povinnost zasahovat v této části světa, stejně jako v případě Sýrie. Tato země je ve velmi vážné situaci a Evropská unie se musí zajímat o to, jak jsou v této zemi dodržována lidská práva a jakou zde mají lidé možnost postavit se proti diktátorské vládě.

(Předsedající řečníka přerušil.)

  Boris Zala (S&D). – Pane předsedající, mám jen jedinou poznámku: domnívám se, že zahraniční politika Ankary, která je na tomto poli stále aktivnější, představuje pro evropskou zahraniční politiku nové výzvy a příležitosti. Paní vysoká představitelko, domnívám, že je třeba zahájit institucionalizovaný dialog o klíčových otázkách strategického významu, jako je energetická politika, stabilita na západním Balkánu a v oblastech Kavkazu, íránský jaderný program či demokratické probuzení, které v současnosti probíhá na Blízkém Východě.

Turecko může sehrát zvláště významnou a konstruktivní roli a pomoci EU s upevňováním toho, čeho se podařilo dosáhnout díky demokratickému probuzení na Blízkém Východě. Tento dialog by ovšem neměl nahradit, pouze doplnit a posílit to, čeho musí Turecko dosáhnout v souvislosti s přistoupením.

  Předsedající. – Ve zbývajících dvou minutách má nyní jako zpravodaj slovo pan Albertini.

  Gabriele Albertini, zpravodaj. – (IT) Pane předsedající, při prvním projevu jsem měl čytři minuty, ale využil jsem jen dvě. Nyní mám dvě minuty, takže bych chtěl požádat, abych měl na svou závěrečnou řeč čtyři minuty.

  Předsedající. – Máte pravdu, měl byste mít čtyři minuty. Říkáte, že jste využil jen dvě, takže v tom případě vám ještě dvě zbývají.

Máte na svůj projev čtyři minuty.

  Gabriele Albertini (PPE). – (IT) Ne, pane předsedající, v mém prvním projevu jsem hovořil dvě minuty a mohl jsem hovořit čtyři...

  Předsedající. – Pane Albertini, na dva projevy máte čtyři minuty. Vy jste již dvě minuty využil. Prosím vás o příspěvek a my se zachováme flexibilně, ale je jasné, že nechci, abychom se dostali do situace, kdy vás nikdo neuslyší. Chci, abyste byl vyslyšen, pokud však chcete promrhat dalších pět minut, tak nikdo neuslyší to, co jste nám přišel říci.

  Gabriele Albertini (PPE). – (IT) Pane předsedající, za dvě minuty nestihnu říci to, co jsem měl v plánu, proto se vzdávám svého příspěvku.  

  Předsedající. - Mnohokrát vám děkuji, pane Albertini. Jsme vám všichni vděční a je škoda, že jsme vás nemohli vyslyšet.

  Roberto Gualtieri, zpravodaj. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, domnívám se, že pan Albertini měl pravdu, protože jako zpravodaj měl na svůj projev čtyři minuty a k tomu dvě minuty na svou odpověď. Dovolil bych si proto podotknout, že má čtyři minuty a měl by je dostat.

Co se mne týče, myslím, že to byla užitečná a důležitá rozprava, která jen dokládá jednotu Evropského parlamentu a jeho připravenost podpořit koncepčně jednotnou a účinnou vnější politiku Evropy. Neslyšeli jsme zde pouze vzájemná obvinění kritizující zjevné nedostatky Evropy, které se projevily při nedávných událostech. Slyšeli jsme i návrhy poukazující na možnost jakéhosi strategického partnerství mezi Parlamentem a dalšími institucemi, díky němuž by se Evropa mohla stát věrohodným aktérem v záležitostech bezpečnosti a obrany. Jsem přesvědčen, že toto partnerství by nebylo pouze určitou příležitostí, ale také nutností, protože je-li to, co jsme zde říkali, pravda, tzn. že největším potenciálem Evropy je její integrovaný přístup, bude docílení tohoto integrovaného přístupu vyžadovat podporu orgánu, který je obdařen jasnými legislativními a rozpočtovými pravomocemi. I z tohoto důvodu se domnívám, že bychom měli najít vyvážené řešení otázky meziparlamentní spolupráce.

V diskusi se jasně ukázalo, jak musíme postupovat. V první řadě musíme vyhodnotit možnosti, které nám nabízí Smlouva: jednak v podobě trvalé strukturované spolupráce, jednak v článku 44, který umožňuje pověřit úkolem plnění mise jednotlivé členské státy, které by však působily v evropském procedurálním rámci, což je něco jiného než renacionalizace. Musíme být schopni využívat stávajících struktur – počínaje Evropskou službou pro vnější činnost – a ukládat si ambiciózní úkoly v oblasti budování kapacit. Potřebujeme samozřejmě vědět i to, jak máme nabízet své vedení.

Chtěli bychom paní baronce Ashtonové poděkovat za její úsilí a za důležitá prohlášení, která zde učinila. Je to lákavá myšlenka, řekla, že malá skupina lidí může dokázat velké věci, ale Evropa je velkou civilizovanou silou, která se nesmí vyhnout své odpovědnosti.

  Předsedající. – Pane Albertini, přijměte prosím moji omluvu. Podařilo se mi situaci objasnit. Měl jste čtyři minuty a k tomu dvě navíc. Při svém prvním projevu jste mluvil tři minuty. Máte tedy ještě tři minuty. Budeme pak pokračovat flexibilním způsobem, jak bude potřeba.

  Gabriele Albertini, zpravodaj. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, během slyšení ve Výboru pro zahraniční věci položil jeden z poslanců paní vysoké představitelce/místopředsedkyni jednu sugestivní otázku. Řekl, že když byl Henry Kissinger kritizován za izolacionistický postoj Spojených států, zejména ve vztahu k Evropské unii, odpověděl na to slovy: „Není tam žádný odpovídající ministr zahraničních věcí ani telefonní číslo, kam bych mohl zavolat, když chci mluvit s Evropou.“

Zmíněný poslanec se pak paní baronky Ashtonové zeptal, „jestli tu už je nějaký ministr zahraničních věcí a telefonní číslo, kam by nyní mohl zavolat?“ Její odpověď byla velmi britská: „Ano, tu práci mám na starosti já, i když nejsem označovaná jako ministryně zahraničí, ale vysoká představitelka/místopředsedkyně. Existuje i telefonní číslo, i když vám napřed odpoví stroj, že máte stisknout jedničku, voláte-li na britskou linku, dvojku, voláte-li francouzskou, trojka je pro německou linku atd.“

Paní baronko Ashtonová, vyslechla jste zde projevy mnoha mých kolegů poslanců a toto sdělení je i součástí mé zprávy. Na světě je více hlasů, kterým nasloucháte, ale našemu hlasu, hlasu tohoto Parlamentu, nasloucháte více, protože nepřestáváme být oporou evropské politiky. Neposloucháte tedy jen to, co vám říkají členské státy, kterým odpovídáte v Radě, nebo jen to, co vám říká Komise, které odpovídáte na patřičných místech.

Byl bych rád, aby existovalo ještě i třetí místo, kde byste mohla projevovat svou třetí odpovědnost. Toto místo je uprostřed této sněmovny, za stupínkem, protože představujete jak Radu, tak Komisi i Parlament. Jsem přesvědčen, že k tomu, aby naše vnější politika získala demokratickou legitimitu a mohli ji řídit a kontrolovat evropští občané, je nezbytné tento dialog rozvíjet a posilovat. Pomůžeme vám tuto úlohu naplňovat.

  María Muñiz De Urquiza, zpravodajka. – (ES) Pane předsedající, co se týče táboru Ašraf, musíme udělat přinejmenším to, že se připojíme ke všem těm, kdo odsuzují hrubé porušování lidských práv, k němuž zde došlo. Odsouzení těchto aktů porušení lidských práv však nelze v žádném případě chápat jako politickou podporu hnutí v táboře Ašraf.

V Íránu existuje demokratická opozice, kterou představuje Zelené hnutí a různé politické skupiny, které jsou součástí tohoto hnutí. Odsouzení hrubého porušování lidských práv proto nelze chápat jako politickou podporu této skupiny.

Kromě toho také místopředsedkyni Komise/vysokou představitelku žádám, aby současně se spuštěním či zahájením vyšetřování v táboře Ašraf vyšetřila i případy porušování lidských práv, které bylo namířeno proti mudžahedínskému obyvatelstvu a které dosvědčily a zdokumentovaly organizace jako Human Right Watch.

V souvislosti se svou zprávou bych vás chtěla, paní baronko Ashtonová, upozornit především na odstavec 6, který obsahuje požadavek týkající se vypracování bílé knihy se strategickým zaměřením na úlohu Evropské unie v mezinárodních organizacích v období do roku 2020.

Ráda bych poděkovala stínovým zpravodajům za jejich pomoc s přípravou a vypracováním návrhu této zprávy, zároveň bych se však také chtěla kriticky vyjádřit na adresu nepředstavitelně úzkoprsých politických sil v tomto Parlamentu, které zabránily tomu, aby v mé zprávě byla zmíněna jistá akademická organizace, která přispěla studií, z níž tato zpráva vychází. Byla to Fundación Alternativas, která mi v naší práci poskytla dobrý základ, díky němuž jsme byli schopni tuto zprávu vytvořit, a rovněž i stínoví zpravodajové a sekretariát. Doufám, že tato zpráva prokáže svou užitečnost a bude politicky určující a podnětná v souvislosti s novým vymezováním úlohy Evropské unie v mezinárodních organizacích.

  Předsedající. – Chtěl bych sdělit panu Stevensonovi, že ještě předtím, než jsem se ujal předsednictví, bylo rozhodnuto o tom, že v této rozpravě nebude použito postupu pokládání otázek zvednutím modré karty, a to právě z toho důvodu, aby dostali slovo všichni poslanci, kteří o to požádali.

  Catherine Ashton, místopředsedkyně Komise/vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. − Pane předsedající, chtěla bych poděkovat všem váženým poslancům a poslankyním za diskuzi, která se dotkla celé řady otázek. Pane Albertini, budu stát ráda kdekoli, bude-li to uvnitř v místnosti – i když mám podezření, že jsou lidé, kteří by byli raději, kdybych zůstala venku – a velmi ráda budu mluvit i ze stupínku; je to opravdu místo mezi oběma institucemi. Velice se cením práce, kterou jste vy, pane Albertini, a ostatní zpravodajové odvedli, protože se vám podařilo vytvořit zprávy, které mají široký záběr, odpovídající rozsahu evropské politické činnosti, a jsou proto podle mého mínění skutečně užitečné a přínosné.

Chci ovšem také říci, že je tu větší soudržnost, než by si možná kdokoli, kdo by poslouchal tuto rozpravu, dokázal představit. K celé řadě věcí máme v zahraniční politice pevné a jednotné postoje, ať už se jedná o otázky lidských práv či konkrétní úkoly, které plníme na Blízkém Východě, v našem sousedství, v Srbsku a Kosovu, v Bosně, či v našem přístupu k Africe, kde nyní s nadějemi sledujeme situaci na Pobřeží slonoviny, která začíná směřovat ke zdárnému řešení, s obavami naopak sledujeme dnešní situaci v Ugandě.

Všechna tato stanoviska se vypracovala s 27 ministry Rady pro zahraniční věci, kterým za to musím vzdát hold. Domnívám se, že nezadržitelně směřujeme k větší jednotě. Vůbec nepopírám, že máme před sebou ještě hodně práce – a že je ještě mnoho dalších věcí, které od nás žádáte vy; nepodceňujme však to, čeho se nám již podařilo dosáhnout a cestu, kterou jsme v tomto směru již urazili. Chci jim tedy za to vyjádřit své uznání i za to, že často vystupují i jménem nás všech; nemůžeme být najednou na všech místech světa. Máme ministry zahraničí, kteří dnes v různých částech vystupují mým jménem, jménem Evropské unie. I to je důležitý aspekt toho, co děláme.

Musím také říci, že jsme to téměř vždycky my, kdo jako první vydá prohlášení, kdo jako první vystoupí a řekne, co by se mělo dít. Byl vydán neoficiální dokument o sankcích proti Sýrii, který vznikl v mém úřadě; naše místo je místo řidiče. Nebývá to možná častým předmětem zpráv a nepíše se o tom často v evropském tisku, ale jsme to my, kdo jako první vydává prohlášení, a těchto prohlášení jsme učinili už stovky, abychom důsledně upozorňovali na význam toho, co děláme; a v otázkách, o kterých se tu dnes diskutuje, je důslednost rozhodujícím faktorem.

V průběhu této rozpravy jsme se zaměřili na určité části světa, v dalších projevech však nastolili vážení poslanci a poslankyně celou řadu různých otázek, jimiž se musíme dále zabývat.

Pan Salafranca hovořil o tom, co se již týden děje na Kubě v souvislosti s panem Sotem; toto dění pozorně sledujeme. Vyžádali jsme si k tomu případu více informací, poněvadž oblast, o kterou se jedná, má samozřejmě nesmírný význam.

Několik vážených poslanců vzneslo dotaz ohledně pásma Gaza, zda je mohu ujistit o tom, že se pomoc dostává přes hranice a že lidi v této oblasti nadále podporujeme. Podporujeme, ale snažíme se prostřednictvím dialogu tuto podporu zvýšit a zlepšit.

Dále jsou tu události v Náhorním Karabachu mezi Ázerbájdžánem a Arménií. S oběma zeměmi vedeme jednání a hledáme možnosti, jak podpořit úsilí Francie, která se snaží tento proces uvádět do pohybu.

V Albánii vedeme jednání s ministerským předsedou a s opozicí a snažíme se, aby dialog mezi nimi pokračoval.

A pak samozřejmě Afrika, kde jsem zmínila dvě země, ale mohli bychom hovořit o mnoha dalších, v neposlední řadě v souvislosti s tím, co se dnes děje v Súdánu, a s tím, jak je důležité zajistit, aby vznikající Jižní Súdán měl co nejlepší vyhlídky na úspěch.

Dále je tu Ukrajina, důležitá sousední země, o které zde hovořil myslím pan Saryusz-Wolski a také někteří další.

Existuje celá řada věcí, kterými se musíme zabývat a všemi těmito věcmi se musíme zabývati v budoucnu. Chtěla bych vás tedy, vážení pánové poslanci a vážené paní poslankyně, požádat, abyste si tuto skutečnost uvědomili.

Dovolte mi ještě, abych v posledních minutách, které mám k dispozici, vyvrátila několik mýtů, které tu vznikly. Nejde mi o křeslo v Radě bezpečnosti. Šlo mi o to, aby EU měla ve Valném shromáždění OSN místo, které jí přísluší a které jsme získali, aniž by se proti tomu kdokoli postavil, a pánové poslanci a paní poslankyně snad vědí, že to stálo hodně práce, za což vzdávám hold všem, kdo se na této práci podíleli, nicméně v tuto chvíli má náš hlas větší váhu.

Podle mého názoru je důležité, abychom měli před očima toho, co v oblasti SBOP skutečně děláme; a nezabývali se zbytečně řečmi, které jsou nepravdivé. Jen v Libyi se nám podařilo pomoci 55 000 lidem, kteří se díky naší podpoře dostali domů. V Evropské radě jsem nevystupovala proti bezletové zóně, což může potvrdit pan ministerský předseda Cameron; nic takového jsem vůbec neříkala. Mluvila jsem o tom, že má-li začít bezletová zóna rychle a účinně fungovat, je důležité, aby ti, kdo v tomto směru mohou něco dělat, jednali co nejrychleji.

Co se týče našich delegací, snažím se posílit obsazení našich zastoupení, která jsme otevřeli v Benghází, i naši činnost v Iráku. Neměli bychom to stavět proti tomu, co se děje v jiných zemích, jako jsou Bahamy. Tým, který působí na Bahamách, je rozvojový tým, který vyslala Komise, aby tam pracoval na programech, které jsou zaměřené na rozvoj venkova, zemědělství a na skupiny nejchudších lidí, a podle mého názoru bychom to neměli chápat jako záležitost „buď anebo“.

Vážení páni poslanci, vážené paní poslankyně, musíme dělat vše, co je v našich silách, abychom podporovaly země na celém světě. Závěrem bych proto chtěla zopakovat to, co jsem řekla už na začátku, že nám nechybí ambice. To, co potřebujeme, jsou prostředky, abychom mohli řádně dělat svoji práci. Potřebujeme být důslední a rozvíjet a upevňovat to, co jsme už vykonali, a v tomto smyslu také budeme jednat, ovšem s tím, že s sebou na tuto cestu vezmeme všech 27 členských států Evropské unie, které při tom někdy povedeme, jindy postrčíme a jindy spolu zase budeme pracovat v jedné řadě. Vaše podpora nám při tom bude nedocenitelná.

(Potlesk)

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování o těchto třech zprávách se bude konat dnes ve 12:30.

(Zasedání bylo na několik minut přerušeno)

Písemná prohlášení (článek 149)

  Elena Băsescu (PPE), písemně. – (RO) Chtěla bych svému kolegovi, panu Albertinimu, poblahopřát k vypracování této důkladné zprávy. Týká se opět záležitostí, ve kterých by EU měla hrát aktivnější roli. Jako příklad zde mohu uvést východní partnerství a Černomořskou synergii. Tyto dvě iniciativy mají zásadní význam pro posilování vztahů s nejbližšími sousedními státy a rovněž i z hlediska energetické bezpečnosti.

Summit východního partnerství, který se má konat letos na podzim, a vytvoření parlamentního shromáždění Euronest představují slibná znamení toho, že se tyto politické směry začínají realizovat.

Mezi priority společné zahraniční politiky patří také posilování vztahů s Moldavskou republikou, která by s EU měla podepsat dohodu o přidružení. Zmínkou tohoto bodu bude zajištěn pozitivní pokrok v jednání obou stran.

Chtěla bych v této sněmovně zdůraznit význam urovnání nevyřešených konfliktů, zejména konfliktu v Podněstří. Vítám tento krok, a to zejména v souvislosti s nezdarem vídeňského dialogu, který probíhal minulý měsíc. Podporuji, aby jednání pokračovala ve složení 5 + 2.

  Proinsias De Rossa (S&D), písemně. – Evropa nesmí znovu zklamat palestinský lid. Představitelé hnutí Fatah a Hamás spolu nyní neočekávaně uzavřeli dohodu o usmíření, ve které se zavazují k vytvoření úřednické, nestranické prozatímní vlády a k tomu, že v brzké době uspořádají volby. Evropa musí této příležitosti využít a hrát v tomto regionu pozitivní roli. Může toho dosáhnout tím, že bude spolupracovat s prozatímní vládou, která vznikne v několika následujících dnech; tím, že podpoří brzké volby a zejména ovšem tím, že se zaváže k tomu, že bude plně respektovat výsledek voleb, a tím, že bude spolupracovat s novou vládou, která z těchto voleb vzejde. Není možné, aby Evropa na jedné straně spolupracovala s demokratickým hnutím v Libyi, Sýrii, Tunisku a Egyptě a na druhé straně odmítala spolupracovat s vládou, kterou si demokraticky zvolí palestinský lid. Prvotní izraelská reakce na toto usmíření, zadržování daní palestinské samosprávy, je nezákonná a může mít katastrofální důsledky pro mírový proces, protože ohrožuje státotvorné snahy ministerského předsedy Saláma Fajáda. EU musí do této situace vstoupit a tyto ztracené příjmy v plné výši nahradit s tím, že bude jasně řečeno, že tyto peníze si od Izraele vybereme zmrazením všech prostředků odpovídající výše, které EU Izraeli dluží, a to až do doby, kdy Izrael přestane tímto způsobem porušovat mezinárodní právo.

  Ágnes Hankiss (PPE) , písemně. V roce 2010 jsem panu komisaři Malmströmovi položila otázku k písemnému zodpovězení, jejímž prostřednictvím jsem se snažila zjistit, jaká opatření přijala Komise pro to, aby se ukázalo, jakou úlohu plní v souvislosti s financováním terorismu nevládní organizace. Vzhledem k tomu, že organizátoři loňské flotily se chystají svou akci na výročí incidentu zopakovat a poslanci Evropského parlamentu z politických skupin konfederace Evropské sjednocené levice (GUE) a Zelených/Evropské svobodné aliance (Verts/ALE) uspořádali na 10. května v Evropském parlamentu slyšení, dostává se tento problém opět do popředí zájmu. Pokud nám Evropanům skutečně jde o nastolení míru, demokratizaci Blízkého Východu, vymýcení extrémní chudoby a zlepšení životních podmínek v pásmu Gaza, není vhodným prostředkem k dosažení tohoto vznešeného cíle flotila, jak na to dnes již poukázala paní místopředsedkyně/vysoká představitelka Ashtonová. Nemůžeme za humanitární akci považovat to, co může být ve skutečnosti něčím úplně jiným, než čím se zdá být. Soudce Bruguière, vážený a uznávaný znalec v oblasti boje proti terorismu, předložil důkazy o tom, že organizátor flotily, organizace IHH, udržovala styky s organizací al-Kajdá. Zastřešující organizace IHH, která se nazývá Jednota dobra, podporuje činnost extrémistických radikálů, kterým prodává zbraně. Žádám poslance EP, aby přestali využívat blízkovýchodní krize ke svým vlastním politickým cílům, které nemají nic společného s mírovým procesem, a vzdali se svého předpojatého postoje, který v mnohém připomíná jazyk a charakter postoje, který měli k Izraeli komunisté a Sovětský svaz.

  Jiří Havel (S&D), písemně. – (CS) Návrh usnesení jasně ukazuje, že naplňování příslušných ustanovení Lisabonské smlouvy se stále ještě potýká se závažnými nedostatky. Není dobrým vysvědčením pro členské země, když EP „naléhavě žádá“ Evropskou radu, aby vypracovala „strategii evropské zahraniční politiky“, ani když vyzývá Evropskou radu, aby „k tomuto úkolu přistupovala na základě politického dialogu s EP“. Pokud by už dnes existovala strategie evropské zahraniční politiky, tak by bilance EU byla v tomto ohledu mnohem lepší, např. pokud jde o posuny v arabském světě a dvojí či dokonce trojí metr aplikovaný vůči zemím z tohoto regionu.

Další problém představují postoje EU vůči stále neklidnějšímu vývoji na Balkáně. EU dosud nenašla ten „správný klíč“ vůči tomuto regionu, resp. chybí systémový přístup. Důsledkem je mj. volný pád prestiže EU a přitažlivosti členství v EU v zemích západního Balkánu. Úvahy vysokého představitele mezinárodního společenství a zvláštního zmocněnce Evropské unie pro Bosnu a Hercegovinu Valentina Inzka ohledně postupu vůči Republice srbské tuto situaci neřeší, spíš naopak.

  Danuta Jazłowiecka (PPE), písemně. – (PL) Dámy a pánové, minulý týden došlo k jedné mimořádně významné události. Po dlouhých jednáních se nám konečně podařilo přesvědčit naše partnery z Organizace spojených národů, aby EU přiznali v této organizaci nový status. To je nezpochybnitelný úspěch, zvláště když uvážíme počáteční odmítavý postoj Valného shromáždění. Nesmíme ovšem usnout na vavřínech a domnívat se, že od této chvíle bude EU na půdě OSN prezentovat jednotné postoje. Skutečnost, že budeme zastupováni předsedou Evropské rady nebo vysokou představitelka, ještě neznamená, že členské státy budou zaujímat jednotné postoje, zejména pokud se bude jednat o některé velmi sporné otázky. Příklad Libye je názornou ukázkou toho, jak hluboké jsou mezi námi rozdíly, a to dokonce i v otázkách, na které, mohlo by se zdát, existuje jasná odpověď, jako je například otázka ochrany civilního obyvatelstva. Je tedy třeba, abychom jasně řekli, že bez politické vůle členských států nebude mít toto rozhodnutí žádný význam. Z tohoto důvodu také nemohu souhlasit s paní Ashtonovou, když říká, že EU bude nyní ke světu hovořit jedním a jasným hlasem. Obávám se naopak toho, že se ještě dlouhou dobu budeme muset potýkat s množstvím různých hlasů, protože jednotné postoje EU budou oslabovány nejen ze strany stálých členů Rady bezpečnosti, ale také ze strany předsednictví, které si po podepsání Lisabonské smlouvy hledá svůj vlastní prostor. Jak chce paní Ashtonová dosáhnout toho, aby EU v OSN promlouvala jedním hlasem, a jak chce vytvářet dobré jméno EU v této organizaci?

  Tunne Kelam (PPE), písemně. – Přístup paní místopředsedkyně Komise/vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku mne naplňuje optimismem, protože vidí, že to, co se počítá, jsou kromě prohlášení činy. Chtěl bych vám, paní baronko Ashtonová, připomenout radu pana Josepha Daula: nebojte se a budete mít podporu tohoto parlamentu.

Je naší společnou povinností, abychom autoritářské vládce přesvědčili o tom, že své základní hodnoty bereme vážně. To v první řadě znamená podmíněnost: být schopen nejen předkládat návrhy a žádat, ale také citelně zasáhnout, tj. být schopen uplatňovat skutečné sankce proti režimům, které nerespektují dokonce ani životy svých poddaných. Souhlasím s tím, že sankce proti Sýrii by měly zahrnovat stovky lidí, nejen hrstku.

Děkuji vám za to, že jste odsoudila masakr v táboře Ašraf, k němuž došlo 8. dubna 2011. Velmi doporučuji, abyste se v této věci držela jednoznačného sdělení Evropského parlamentu z dubna 2009: musíme vyslat jasné a přesvědčivé sdělení, že EU skutečně záleží na životě 34 bezbranných členů íránské opozice a nebude již dále tolerovat brutální pošlapávání jejich svobod a důstojnosti. Komisi žádám o tom, aby se ujala vedení v navrhovaném jednání o jejich přesídlení.

  Jaromír Kohlíček (GUE/NGL), písemně. – (CS) Společná zahraniční a bezpečnostní politika je v rámci EU stále velkým problémem. Na jedné straně velké státy jsou tradičně zvyklé spoléhat se na vlastní síly, a zejména Francie a Velká Británie se stále cítí jako velmoci. Tomu také odpovídá jejich přístup k řešení zahraničněpolitických problémů. Ten je zvláště v poslední době zaměřen spíše na vojenské řešení jakýchkoliv sporů a opomíjí mírové řešení sporných otázek ve prospěch intervencí. Důvodně se domnívám, že dnešní svět směřuje k multipolaritě a právě mírová zahraniční politika je v souladu s mezinárodním právem a Chartou OSN. Dnešní svět potřebuje místo vojenských dobrodružství, z nichž poslední se před námi rozvíjí v Libyi, nasadit všechny síly do boje s chudobou, negramotností a k řešení dalších závažných problémů. K tomu je naprosto nezbytná kontrola zbrojení a odzbrojení včetně všeobecné dohody o likvidaci jaderných zbraní. Důležitou složkou zahraniční politiky EU by měla být pomoc při zmírňování následků katastrof. Přitom tyto operace by neměly být spojeny s nasazením armády. Nasazení policie je možné jen v krajním případě na základě rezoluce OSN, a to na ochranu pracovníků v sociálním, zdravotním a veřejně prospěšném sektoru a výcvik policie. Je nutné důsledně oddělit SZBP od NATO. Z těchto důvodů GUE/NGL tuto zprávu odmítá podpořit.

  Mariya Nedelcheva (PPE), písemně. – (FR) Valné shromáždění OSN dalo minulý týden Evropské unii svolení k tomu, aby na jeho schůzích promlouvala jedním hlasem. Vysocí představitelé budou moci od této chvíle předávat sdělení Unie na půdě této nejvyšší mezinárodní instituce. Toto ustanovení je významným krokem vpřed na cestě k provádění Lisabonské smlouvy, nikoli ovšem krokem dostatečným. EU potřebuje skutečnou strategii, která by jí umožňovala reálně uplatňovat pravomoci, které jí Lisabonská smlouva svěřuje. Ať už se jedná o Radu bezpečnosti, Radu pro lidská práva, NATO, Světovou obchodní organizaci či skupinu G20, EU by již nadále neměla krčit ve stínu. Ba co víc, měli bychom převzít vedoucí pozici při budování celosvětového parlamentního systému. Vysoká diplomacie je samozřejmě nezbytná, ale musí být prováděna na základě konzultací s lidem. A je snad nějaká lepší možnost jak toho dosáhnout než ta, aby lidé z celého světa měli možnost mít své zástupce v OSN? Je tu Evropský parlamentu, ale jsou tu také regionální parlamenty, jako je Smíšené parlamentní shromáždění AKT-EU. To, co nyní potřebujeme, je světový parlament. Paní baronko Ashtonová, Evropská unie musí mít veliké cíle. Věřím, že se tento návrh objeví i ve vaší bílé knize.

  Kristiina Ojuland (ALDE) , písemně. – Předně bych ráda vyjádřila paní baronce Ashtonové své nejupřímnější díky za maximální podporu, kterou EU poskytla Estonsku v souvislosti s jeho snahou o řešení krize se zadržováním rukojmích v Libanonu. Unesení Estonci jsou nicméně stále vydáni na milost svým únoscům. Byli bychom vám proto vděční za vaši další účast a pomoc při řešení této situace.

Co se týče budoucnosti společné zahraniční a bezpečnostní politiky, chtěla bych vyzvat k větší soudržnosti a důslednosti při jednání s nedemokratickými režimy. Uložili jsme sankce Bělorusku, ale nejednali jsme tak v souvislosti s případem Sergeje Magnického v Rusku, přestože Evropský parlament na tento případ upozornil ve své výroční zprávě o stavu lidských práv ve světě v roce 2009 a v opatření Evropské unie v této záležitosti.

Stále chceme dodržovat politiku jedné Číny, přestože útisk a násilí namířené ze strany Pekingu proti Tibetu a ujgurské oblasti se poslední dobou začaly stupňovat. Namísto flirtování s Pekingem bychom se měli také zabývat uzavřením dohody o volném obchodu s Tchaj-wanem, který je prosperující a demokratickou zemí. Politika jedné Číny je věcí minulosti, která morálně poškozuje jméno Evropské unie. Naši politiku musíme uvést do souladu s našimi hodnotami.

  Ioan Mircea Paşcu (S&D), písemně. – Lisabonská smlouva nám otevřela velkou příležitost k tomu, abychom se posunuli vpřed na poli obrany a bezpečnosti. Je nicméně zjevné, že to samo o sobě nestačí. I přes poměrně značný počet operací zde stále ještě panuje zjevný rozpor mezi nástroji, kterými se vybavujeme – mám na mysli napříkad bojové skupiny –, a improvizovaným souborem vnitrostátních prostředků, kterých reálně využíváme ve chvíli, kdy je třeba, aby EU zahájila intervenci. Jako příklad může sloužit Libye. Jelikož se nepodařilo dosáhnout politického konsensu a získat patřičné vojenské prostředky, nezbývalo než vytvořit „koalici ochotných“, což je pojem, kterému jsem se vytrvale bránili, když ho předtím někteří začali používat, a žádat NATO, aby převzalo velení! Libye prakticky vzato postavila naši SBOP zcela mimo hru, a to právě v době, kdy byla potřebná, a kdy se tudíž také mohla prakticky osvědčit! Důsledek, který z toho plyne, je podle mého názoru ten, že bychom naši SBOP měli znovu prověřit a zjistit, co jí chybí reálně k tomu, aby se z ní stal politicky i vojensky fungující model, tak aby nás příště, až ji budeme zase potřebovat, nezradila jako tentokrát.

  Sirpa Pietikäinen (PPE), písemně. – (FI) Naše společná zahraniční a bezpečnostní politika se ocitá na křižovatce. Díky Lisabonské smlouvě se zahraniční vztahy Unie mohou rozvíjet způsobem, který byl dříve nemožný. Doposud však k žádnému velkému pokroku nedošlo. Naše společné evropské hodnoty nám nicméně dávají možnost budovat evropskou zahraniční politiku, která se bude opírat o myšlenku udržitelného rozvoje a lidských práv.

Naše evropská zahraniční politika musí mít jasně vymezenou agendu, tak aby EU mohla účelně prosazovat globální politiku založenou na mnohostranných vztazích. Mezi klíčové prvky této politiky by patřila podpora činnosti OSN a jasnější vymezení politiky EU vůči OSN.

  Cristian Dan Preda (PPE), písemně. – (RO) Situace v Sýrii je hluboce znepokojivá. Nedostáváme úplné a spolehlivé informace, protože zahraniční novináři nemají do této země povolený přístup. Represivní opatření asádovského režimu se nicméně stupňují a podle údajů nevládních organizací je výsledkem těchto opatření zavraždění 600–700 civilistů, přičemž dalších 8000 lidí bylo zatčeno nebo je nezvěstných. Syrší občané již dva měsíce demonstrují a nesmí zůstat ve svém boji za demokracii zůstat bez pomoci. Brutální represe jsou nepřijatelné a musí být zastaveny. EU musí mít vedoucí úlohu v snahách o nalezení co nejrychlejšího řešení. Vítám proto restriktivní opatření, která proti syrskému režimu přijala na začátku tohoto týdne Rada. Musíme nicméně podnikat další kroky ve spolupráci s partnery Evropské unie a dotlačit syrské orgány k tomu, aby tyto represe ukončily. Asád je v izolaci. V tuto chvíli odsuzuje „mezinárodní spiknutí vedoucí útok proti syrské národní bezpečnosti“ pouze režim Kaddáfího, jehož tvrzení je ostatně velmi výmluvným svědectvím o situaci v Sýrii. Závěrem bych chtěl zdůraznit, že za stávajících okolností je syrská žádost o křeslo v Radě OSN pro lidská práva nepřijatelná.

  Traian Ungureanu (PPE), písemně. – Stále trvající útoky proti koptské církvi v Egyptě a především proti křesťanům na Blízkém Východě si žádají okamžitou reakci Evropské unie. Významná část dědictví křesťanské Evropy je ohrožena. Pro své náboženské přesvědčení jsou pronásledovány statisíce lidí. Orgány nové egyptské moci využily široké sympatie ze strany EU a její přímé finanční a politické podpory. Avšak nyní, když během další vlny útoků došlo k vypalování kostelů a k zabíjení křesťanů, je na čase, aby EU dala egyptským orgánům zcela jasně najevo, že nesou odpovědnost za vnitřní bezpečnost země a za ochranu práv a životních podmínek všech egyptských občanů. Egyptské orgány by měly rozptýlit podezření, že před tímto nábožensky motivovaným násilím zavíraly oči nebo mu dokonce napomáhaly, a zavázat se jednoznačně k tomu, že křesťanská obec bude v Egyptě bezpečí. EU by měla požadovat vysvětlení ze strany egyptských orgánů a dát jasně najevo, že další násilí bude mít důsledek v podobě zastavení evropské finanční a humanitární pomoci. Takto jednoznačně formulovaná výstraha by se měla stát podmínkou ve všech současných dohodách a měla by být zahrnuta do všech budoucích dohod s vládami zemí Blízkého Východu.

  Zbisgniew Ziobro (ECR), písemně. – (PL) Během lednové rozpravy o situaci v Tunisku a Egyptě a o svobodě náboženského vyznání jsem poukázal na tragickou situaci křesťanů v arabských zemích, zejména koptských křesťanů v Egyptě, kteří jsou zde pronásledováni. Poukázal jsem na radikalizaci islámu, který obrací svou agresi proti následovníkům Krista. Dnešní den ukázal, že mé obavy byly oprávněné. Pouliční střety v blízkosti kostela sv. Meny jsou pouze špičkou ledovce v tragédii egyptských křesťanů a mlčení mezinárodních organizací. V této souvislosti není od věci připomenout útoky na klášter sv. Bišoje, k nimž došlo v březnu tohoto roku a na něž Parlament a paní Ashtonová nijak nereagovaly, přestože při nich egyptský armáda ostřelovala klášter, který byl plný uprchlíků z Káhiry, a od věcí není ani připomenout, čeho se dopustila komunita islámských salafistů, lidí, kteří zastávají extrémní názory. V dubnu tito lidé provedli řadu útoků na křesťanské budovy ve vesnici Beni Ahmed, Baštil a Kamadir. Je zjevné, že Evropská unie stále není schopna vypracovat strategii, která by jí umožnila důsledným způsobem reagovat na porušování lidských práv v Asii a severní Africe a předcházet těmto situacím do budoucna. Měli bychom vyvíjet větší tlak na egyptské orgány, aby chránily koptské křesťany. Je důležité, aby byl posílen odbor prevence náboženské nesnášenlivosti, který je součástí podvýboru pro politické záležitosti Evropské služby pro vnější činnost, se zvláštním ohledem na pronásledované křesťany.

PŘEDSEDAJÍCÍ STAVROS LAMBRINIDIS
Místopředseda