Doslovný záznam ze zasedání

Pondělí, 6. června 2011 - Štrasburk

21. Ratingové agentury (krátké přednesení)

  Předsedající. – Dalším bodem je zpráva, kterou předkládá pan Klinz jménem Hospodářského a měnového výboru, o ratingových agenturách: budoucí perspektivy (2010/2302(INI) (A7-0081/2011).

  Wolf Klinz , zpravodaj. – (DE) Paní předsedající, dámy a pánové, ratingové agentury určitě světovou finanční krizi nezpůsobily, zároveň však jsou dle mého názoru do velké míry odpovědné za její závažnost. Když byly v Americe vyvinuty tzv. strukturované finanční produkty na základě rizikových hypoték, podpořily úvěrové agentury tento proces ohodnocením desítek, ne-li stovek produktů každý den téměř jako na běžícím pásu. Tím také akceptovaly střet zájmů, neboť radou a pomocí podporovaly emitenty v navrhování těchto produktů.

Nepřestávaly pak tvrdit, že pouze vyjadřovaly svůj názor, ačkoli věděly velmi dobře, že jejich ratingy byly ve skutečnosti použity jako schvalovací pečeť. Má zpráva se zabývá řadou nedostatků a činí některé návrhy v naději, že Komise bude snad schopna zahrnout řadu z nich do svého legislativního návrhu, který bude na podzim předložen.

Předkládám pět návrhů. Prvním z nich je to, že je nezbytné snížit spoléhání se na ratingy. V praxi jsme zjistili, že regulační prostředí vedlo k tomu, že používání ratingů bankami, pojišťovacími společnostmi, penzijními fondy aj., které investují svoje peníze, se stalo naprosto nezbytné. Směrnice Basilej II to vyjádřila zcela jasně; ratingové agentury se skutečně stávají regulačními osvědčujícími orgány.

Musíme subjektům na trhu, zejména institucionálním investorům s vlastními odborníky, umožnit, aby zase mohly přijímat odpovědnost skutečně samy za sebe a odpovědnost za investiční rozhodnutí nikomu nesvěřovaly. Je třeba dát jasně najevo, že investoři by měli investovat, pouze pokud produktu skutečně rozumějí a nemohou použít výmluvu, že produkt s ratingem AAA mohou učinit cílem své investiční strategie do jisté míry automaticky.

Zadruhé se musíme postarat o to, aby byly veřejně přístupné informace, na nichž ratingové agentury založily své rozhodnutí, aby byly srozumitelné a aby byly známy také známé použité modely. Povede to k větší transparentnosti a institucionální investoři, kteří chtějí investovat, budou moci snadněji přijímat vlastní rozhodnutí. Přispěje to rovněž k tomu, aby se mohly poskytovat nevyžádané ratingy. V této souvislosti bychom měli také uvážit rozumnost návrhu, o kterém přemýšlejí Spojené státy, a sice že by v případě, kdy si emitent vybere pouze jednu ratingovou agenturu, mohl být vyzván druhý, nezávislý subjekt k poskytnutí ratingu, přičemž by měl dovoleno pracovat na základě veřejně dostupných informací.

Zatřetí potřebujeme více konkurence. Máme de facto oligopoly. Tři ratingové agentury, které existují a svou činnost vyvíjejí po celém světě, ovládají 95 % světového obchodu. Realizují tzv. monopolní zisky, kdy získávají zpět 40 % svého obratu, a proto jsem navrhl ustavit evropskou ratingovou agenturu. Měla by být založena na modelu nadace, přičemž vstupní financování by poskytlo finanční odvětví prostřednictvím úročených půjček. Po pěti letech budeme vědět, zda to funguje, a teprve pak tato ratingová nadace bude muset získané finanční prostředky také splatit.

Jsem si však jistý, že jsou tu ještě jiná řešení. Možná by bylo užitečné, kdybychom vnitrostátním a regionálním ratingovým agenturám umožnili fungovat ve formě evropské sítě.

Začtvrté tu máme stále nedořešenou věc, která se týká modelu plateb. V současné době je u nás používán model, kdy platí emitent. To je model, který v podstatě funguje po celém světě. Emitent tedy platí, ovšem jednoznačně je zde střet zájmů, který je možné řešit tím, že se ratingovým agenturám zakáže poskytovat poradenské služby a že se vybaví nezávislejší správní radou. Mezi další možné modely patří předplatitelský model. Zde je opět zjevné riziko střetu zájmů a navíc by tento model mohl vést k širokému problému „černých pasažérů“. Proto je zapotřebí jej dobře zvážit. Třetí alternativou je model založený na platbách za výkon, jinými slovy malý vstupní poplatek a zbylá část poplatku je hrazena v závislosti na přesnosti ratingu.

Posledním, ale důležitým bodem je zavedení odpovědnosti. Ratingové agentury musí přijmout odpovědnost za to, co dělají, a proto si myslím, že bychom je měli učinit odpovědnými, samozřejmě ne za rating jako takový, ale za selhání a nedbalost, pokud k nim při jejich práci dojde.

PŘEDSEDAJÍCÍ: RAINER WIELAND
Místopředseda

  Elena Băsescu (PPE). – (RO) Pane předsedající, odvětví ratingů má mnoho nedostatků, z nichž ty nejhorší jsou nedostatečná konkurence a malá transparentnost a také oligopolní struktury. Konkurenci by posílilo vytvoření regulačního prostředí, které bude podporovat vstupování nových subjektů na trh. To by provedlo důkladnou analýzu současných překážek. Chtěla bych zdůraznit, jak důležité je, aby byl sledován pokrok systému Basilej III a procesu, který se týká kapitoly 4 směrnice o kapitálových požadavcích. Je zapotřebí zvýšit odpovědnost a pravomoci při sledování vnitřních modelů a přijímání preventivních opatření. Všechny ratingové agentury se musí řídit nejpřísnějšími standardy týkajícími se zveřejňování informací, transparentnosti a řešení střetu zájmů.

Rumunsku teď byl udělen rating se stabilním výhledem. Mohlo by se to zlepšit, když se tempo strukturálních reforem a stabilita finančního sektoru udrží.

  Georgios Papanikolaou (PPE). – (EL) Pane předsedající, ratingové agentury ztratily svou důvěryhodnost už dávno. V tom má zpravodaj absolutní pravdu. Zvýší nebo sníží stupeň téměř komukoli: zemím, bankám, obcím, dokonce i veřejným korporacím, absolutně všem, avšak jejich ratingy se zakládají z velké míry na neveřejných, tajných, a tudíž netransparentních informacích.

Problém nedostatečné transparentnosti, a tedy nedůvěryhodnosti údajů, které ratingové agentury při hodnocení použily, vyvolává mimořádně důležitou otázku: je spravedlivé, je logické, je morálně správné, aby ratingy, které ovlivňují ekonomiku a obracejí ze dne na den vzhůru nohama životy milionů našich spoluobčanů, byly netransparentní a možná nespolehlivé? Pochopitelně není.

  Jaroslav Paška (EFD) – (SK) Pane předsedající, ratingové agentury přinášející hodnocení bezpečnosti finančních produktů se po vypuknutí finanční krize staly terčem kritiky za neprofesionální či účelové hodnocení finančních produktů.

Ukázalo se, že mechanismy jejich fungování nejsou dostatečně transparentní, což vyvolávalo pochybnosti o korektnosti či profesionálnosti hodnocení. Proto je na místě hledat cesty, jak zlepšit mechanismy umožňující trvalé posuzování a hodnocení finančních produktů.

Z tohoto pohledu považujeme tuto zprávu předloženou zpravodajem za velmi důležitou a myslím, že cesty, které naznačil ve své zprávě, nám umožní změnit mechanismus posuzování finančních produktů. Závěry, které budou nabízené, ať už ratingovými agenturami nebo jinými mechanismy, by měly vést k objektivnějšímu hodnocení jednotlivých finančních produktů.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL). – (PT) Pane předsedající, zkušenosti jasně ukazují, že ratingové agentury nejsou důvěryhodné a že jejich činnosti nadále na některé země škodlivě působí, ať už se jedná o jejich ekonomiky nebo o jejich státní dluh. V dnešní době to negativně postihuje zejména ty země, jež mají relativně slabé ekonomiky. To je důvod, proč je nutno řádně kontrolovat zásahy úvěrových agentur, jejichž rušivé působení nadále trvá, i když ztratily svou důvěryhodnost. Tato kontrola by se neměla omezovat na předpisy týkající se transparentnosti, ale měla by jít dál a udržet plnou kontrolu nad mezinárodním finančním systémem a měla by také skoncovat s daňovými ráji, řádně regulovat finanční odvětví prostřednictvím daní na pohyb spekulativního kapitálu a zabránit tomu, aby finanční kapitál...

(Předsedající řečnici přerušil.)

  Nikolaos Salavrakos (EFD). – (EL) Pane předsedající, absolutně souhlasím se zpravodajem ve všech pěti bodech jeho návrhu o takzvaných ratingových agenturách a o nadměrném dopadu, který mají na globální ekonomiku a na evropské hospodářství. Tyto firmy nemohou zároveň provozovat komerční aktivity, které jsou podobné nebo souvisí s jejich úkolem dohlížet nebo provádět hodnocení.

Vybízíme ke kontrolám zpráv vydaných těmito agenturami, k tomu, aby byly přijaty určité základní zásady, a k odpovědnosti za kompenzaci, jež musí být zavedena na ztráty způsobené státům, které jsou špatně hodnoceny nebo jejichž hodnocení je zavádějící. Navrhuji také, aby byly zavedeny základní účetní zásady a byly uplatňovány ve všech členských státech Evropské unie. Zdůraznila by se tak hodnota, úřední ocenění majetku těchto států, a my bychom měli aktiva a pasiva a tyto státy by nemusely být ponechány napospas vrtochům ratingových agentur a stran, které zastupují.

  Viviane Reding, místopředsedkyně Komise. – Pane předsedající, komisař Barnier je v současné době ve Spojených státech, kde se setká se svými protějšky. Požádal mě, abych vám předala následující prohlášení jako odpověď na zprávu z vlastního podnětu, kterou vypracoval Wolf Klinz o ratingových agenturách a v březnu ji přijal Hospodářský a měnový výbor.

Komisař souhlasí s tím, že se dnes obecně uznává, že nedostatky v metodách práce ratingových agentur přispěly k finanční krizi. S cílem řešit tyto obavy a v souladu se závazky skupiny G-20 reagovala Evropská unie velice rychle, když přijala – již v roce 2009 – nařízení o ratingových agenturách. To zavádí přísné požadavky, které musí agentury dodržovat, aby se vyloučil možný střet zájmů a zlepšila kvalita ratingu a metodologie, stejně jako transparentnost ratingů.

Jako druhý krok, po vytvoření tří nových evropských agentur pro finanční dohled, bude regulace ratingových agentur posílena zavedením centralizovaného dohledu ze strany Evropského orgánu pro dohled nad trhem. Pozměněné nařízení vstoupí v účinnost dne 1. června 2011. My budeme důsledně dohlížet na to, jak členské státy tento právní předpis uplatňují.

Dnes je evropský regulační rámec modelem pro jiné jurisdikce. Avšak vývoj na evropských trzích po krizi státního dluhu na jaře 2010 jasně ukazuje, že bude třeba další přezkum a posílení. Za tím účelem přistoupila Komise v červnu 2010 k hloubkové analýze tématu. Proběhly veřejné konzultace, útvary Komise vyhodnotily získané odpovědi a nyní pracujeme na posouzení dopadu v souvislosti s legislativními návrhy předkládanými v průběhu tohoto roku. Komise bude v této souvislosti posuzovat opatření ke snížení přílišné závislosti na externích ratinzích, zlepšení transparentnosti, podpoře konkurence, zavedení zásady odpovědnosti a snížení rizika možného střetu zájmů v důsledku platebního modelu, kdy emitent platí.

Víme, že se jedná o velice složité otázky, a chceme si být jistí, že je budeme řešit správně. V této souvislosti jsme si pročetli s velkým zájmem zprávu z vlastního podnětu pana Klinze, která se zabývá tématy, jež v současné době zkoumáme, a je skutečně velkým příspěvkem k naší legislativní iniciativě.

V neposlední řadě vydala Rada pro finanční stabilitu v říjnu 2010 na mezinárodní úrovni řadu zásad zaměřených na snížení závislosti finančních institucí na ratingových agenturách. V souladu s těmito zásadami hodláme zavést opatření proti nadměrné závislosti na ratinzích v našem připravovaném legislativním návrhu v oblasti bankovnictví, jež by se dal označit jako takzvaná čtvrtá revize směrnice o kapitálových požadavcích (CRD 4).

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat v úterý 7. června ve 12:00.

Písemná prohlášení (článek 149)

  George Sabin Cutaş (S&D), písemně. – (RO) Před tím, než investiční banka Lehman Brothers zkrachovala, přidělily jí hlavní ratingové agentury nejvyšší rating. Tyto agentury si také myslely, že tři největší islandské komerční banky jsou zdravé, a několik dní na to tyto banky zkolabovaly. Krom toho snížení stupňů v ratingu Řecka nevzalo v úvahu zavedení jeho programu na hospodářskou obnovu. Hospodářská a finanční krize zdůraznila oligopolní strukturu ratingových agentur, ale i jejich nedostatečnou konkurenci, netransparentnost a malou odpovědnost. Ve světě, v němž vládnou tři takové instituce, je kromě nového způsobu práce nutná větší rozmanitost. Podporuji proto představu o vytvoření evropské ratingové agentury jako alternativy k soukromým institucím tohoto druhu. Mělo by se stát povinným získat rating od evropské agentury, která by doplňovala ratingy nabízené tradičními agenturami, čímž by se posílila konkurence v zájmu těch nejspravedlivějších ratingů.