Doslovný záznam ze zasedání

Úterý, 7. června 2011 - Štrasburk

13. Hodina otázek s předsedou Komise

  Předseda. – Dalším bodem je hodina otázek s předsedou Komise.

  Manfred Weber, jménem skupiny PPE. – (DE) Pane předsedo, dovolte mi, abych začal s úsměvem a poblahopřál všem poslancům, že jsme šťastně přestáli požární poplach a ve zdraví jsme se dostali zpátky do sněmovny.

Jako zástupce skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) bych chtěl položit otázku předsedovi Komise, která se intenzivně zabýval snímky z posledních týdnů z oblasti Středomoří, odkud před situací v Africe prchalo mnoho lidí do Evropy, ale některým se to nepodařilo. Ve zprávách jsme se museli dívat na fotografie jejich vyplavených mrtvých těl.

Všichni víme, že naší společnou evropskou výzvou je nalezení odpovědi na toto drama a utrpení uprchlíků. Jménem skupiny PPE bych chtěl pana předsedu Komise požádat, aby nám uvedl odhad, zda Komise – a především agentura Frontex – má dostatek prostředků, zda my, jako Evropská unie, máme dostatek možností reagovat na místě a zda máme dostatečný právní základ pro to, aby Evropa dokázala v oblasti Středomoří jednat společně.

Také by mě zajímalo, jakou formou pokračují jednání se zeměmi původu (například s Tuniskem a Egyptem) a zda my Evropané dosahujeme v této oblasti nějakého pokroku.

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Pane Webere, všichni litujeme nedávných událostí, které způsobily ztrátu mnoha životů. Souhlasím s vámi, že v této oblasti je třeba postupovat s větší rozhodností.

Naše reakce na pomoc zemím v severní Africe byla okamžitá – více než 1 milion EUR na humanitární pomoc – a tato pomoc bude pokračovat. Prostřednictvím společné operace Hermes koordinuje pohraniční agentura Frontex reakci na silný migrační tlak. Je však velmi důležité, aby členské státy v oblasti Středomoří, spolu s třetími zeměmi, i nadále spolupracovaly a koordinovaly své úsilí. Je třeba dělat více.

Takže abych vám odpověděl přímo, ano, pro agenturu Frontex potřebujeme více prostředků. Je naléhavě třeba přijmout návrhy na posílení agentury Frontex. Zároveň potřebujeme, aby členské státy projevily politickou vůli, a především vzájemnou solidaritu, a poskytly potřebné technické a lidské zdroje. Jak víte, Evropská unie jako taková tyto potřebné zdroje zdaleka nemá, proto potřebujeme spolupráci členských států, aby je bylo možné zajistit.

  Manfred Weber, jménem skupiny PPE. – (DE) Pane předsedo, děkuji vám za posouzení situace. Vzhledem k tomu, že v současnosti potřebujeme pro Frontex více prostředků, jak uvádíte, zajímalo by mě, zda se rovněž nedomníváte, že členské státy projevovaly doposud značnou neochotu poskytovat prostředky na posílení agentury Frontex. Nástroje jsme přece již měli. Byla to tedy doposud jen příliš malá ochota ze strany členských států podpořit Frontex odpovídajícím způsobem?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – O tom se dlouhodobě diskutuje. Je to ve skutečnosti jedno z hlavních témat na zasedání Evropské rady tento měsíc ve dnech 23. a 24. června. Nejenže by členské státy měly přijmout již předložený návrh na posílení agentury Frontex, ale zároveň je důležité zvýšit logistickou podporu. Nutně potřebujeme více letadel a více lodí a na evropské úrovni je z našeho rozpočtu v současné době nemůžeme poskytnout.

Myslím, že politická vůle k tomu je, ale vyžaduje koordinovaný postup, a zde se chopila iniciativy Komise. Spolu s členskými státy na tom pracuje komisařka Malmströmová a já doufám, že Evropská rada naše názory koncem měsíce potvrdí.

Zároveň ovšem potřebujeme i spolupráci třetích zemí. Já sám jsem byl v Tunisku, kde jsem hovořil s předsedou vlády a kde nám slíbili spolupráci. Skutečně spolupracují a my se nyní snažíme dosáhnout nějaké formy pragmatických logistických dohod mezi tuniskými úřady a našimi vlastními orgány.

  Předseda. – Ne všichni poslanci jsou po požárním cvičení zpátky ve sněmovně.

  Guy Verhofstadt, jménem skupiny ALDE. – Ano, všiml jsem si, že někteří z mých kolegů jsou pořád ještě na požárním cvičení.

Včera oznámil komisař Olli Rehn řadu důležitých kroků v rámci Komise. V první řadě požádal o řadu změn v záchranném mechanismu. Řekl, že tento mechanismus musí poskytovat zemím pružné úvěrové limity. Řekl, že tento mechanismus musí být schopen jít na sekundární trh, a co je nejdůležitější, řekl, že je to možné udělat prostřednictvím diskontovaných výměn za jeho vlastní dluhopisy s ratingovým hodnocením AAA. To je velmi důležité, protože to znamená, že můžete vyměnit špatné dluhopisy ze zemí, které se potýkají s problémy, za dluhopisy s ratingovým hodnocením AAA ze záchranného mechanismu.

Za druhé, prohlásil také, že Komise by měla začít zkoumat možnost zavedení eurobondů – konečně, řekl bych.

Moje otázka na vás, pane Barroso, zní: můžete potvrdit, že takové je rovněž stanovisko Komise? Za druhé, neboť čas tlačí, navrhnete tyto změny záchranného mechanismu na příštím zasedání Evropské rady za dva týdny?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Chci potvrdit, že všechny myšlenky, s nimiž vystoupil komisař Rehn, mají moji plnou podporu a souhlas, takže nebudu opakovat to, co řekl.

Pokud jde o Evropský stabilizační mechanismus (ESM), právě probíhá jeho zavádění. Jak víte, věřím, že vlády se na něm brzy shodnou, a proto doufám, že Evropská rada přijme politické rozhodnutí, kterým potvrdí rozhodnutí týkající se Evropského stabilizačního mechanismu, a náš postoj samozřejmě znáte.

Myšlenka eurobondů není nová. Komise už celá léta, včetně jednoho z mých předchůdců, navrhovala zavedení eurobondů. Skutečností je, že členské státy na tuto myšlenku dosud nepřistoupily, konkrétně v době krize s Řeckem přišla Komise s nápadem na vzájemné sdílení dluhu, které většina členských států eurozóny odmítla. Domnívám se, že nyní došlo k určitému pokroku v přijetí myšlenky, že je nutné zvážit vícero možností a Komise nepochybně některé možnosti předloží. Myšlenku eurobondů jsme vždy považovali za lákavou, ovšem za předpokladu, že ji členské státy podpoří, ale upřímně řečeno, tak daleko ještě nejsme. Ano, tak daleko ještě nejsme, a podle mého názoru se nyní musíme zaměřit na ESM.

  Guy Verhofstadt, jménem skupiny ALDE. – Nemyslím si, že krize Řecka a eura skončila. Neskončila. Musíme proto najít další nástroje. Jedním z dalších nástrojů je skutečně to, co navrhuje Olli Rehn – výměna špatných dluhopisů z některých zemí za malý soubor eurobondů s ratingovým hodnocením AAA. To je cesta kupředu. Tyto eurobondy může vydávat Evropský nástroj finanční stability (EFSF), Evropský stabilizační mechanismus (ESM) nebo v budoucnu nová evropská agentura. Na tom nezáleží. Jedná se o důležitý mechanismus a důležité je, že je to podle mě poprvé, co Olli Rehn a Komise uznávají, že toto je cesta kupředu.

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Pane Verhofstadte, Komise vystupuje jako kolektivní orgán. Myslím, že je pro vás jednodušší souhlasit s tím, co říká Olli Rehn, než s tím, co říkám já, ale ve skutečnosti říkáme oba to samé.

V ročním přehledu růstu Komise kolektivně hájí a navrhuje více podobných zásahů na trzích, ale členské státy je bohužel neodsouhlasily. Takže co mohu potvrdit, je to, že v tomto duchu pracujeme, snažíme se zvýšit pružnost zásahů na trzích, ale upřímně řečeno, myslím, že bychom se měli soustředit na ESM a pochopitelně zvážit možnosti eurobondů do budoucna, pokud jsou ovšem členské státy připraveny udělat další krok.

  Jan Zahradil, jménem skupiny ECR. – (CS) Pane předsedo, jak víte, moje skupina je složená převážně z nečlenů eurozóny, ale jak už jsem tady několikrát řekl, rozhodně si nepřejeme neúspěch eura. Na to jsou naše ekonomiky příliš propojené, a proto musím říci, že naše pocity z toho, co se děje, jsou smíšené.

My tady dostáváme nejednoznačné signály. Něco jiného říká Evropská rada, něco jiného říká Evropská centrální banka, něco jiného říká Mezinárodní měnový fond. A hlavně mám pocit, že tady pořád ještě vítězí politická stanoviska nad těmi ekonomickými. Jako by bylo možné ošálit trhy nějakými přísliby a vyhnout se skutečnému řešení situace.

Já se chci zeptat, pokud jde o otázku restrukturalizace státního dluhu, jaká je vlastně pozice Evropské komise? Skutečně stále preferujete nalévání dalších a dalších peněz a poskytování dalších a dalších nekonečných půjček do ekonomik, které jsou ve vážných potížích a na samém okraji kolapsu, nebo už se tady začíná projevovat zdravý rozum a uvažuje se vážně i o možnosti restrukturalizace jejich státních dluhů, protože podle mého názoru se tomu v dlouhodobém horizontu stejně nevyhneme.

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Pane Zahradile, v první řadě, ekonomické problémy, které v Evropě máme, se bohužel netýkají pouze eurozóny. Některé členské státy mimo eurozónu jsou rovněž zapojeny do programů na podporu platební bilance prostřednictvím Komise a MMF.

Co se týče eurozóny, jak uvádíte, nadále probíhají diskuse mezi členskými státy, Radou, Komisí a Evropskou centrální bankou o tom, jak reagovat co nejlépe a v plném rozsahu. Jak víte, pokaždé nepanuje odborná shoda v tom, jak toho dosáhnout. Stále se na tom pracuje.

Je správné přiznat, že tyto otázky jsou nanejvýš složité a náročné. Rozsah této výzvy je bezprecedentní a vyžaduje určité úsilí v otázce sbližování. Komise proto byla velmi opatrná v tom, jakým způsobem o této věci komunikovala, protože některé z těchto otázek jsou citlivé ve vztahu k trhu. Jedno je jasné, jak jsme řekli, restrukturalizace není alternativou bolestného úsilí o fiskální konsolidaci, kterou členské státy budou muset vynaložit, chtějí-li vyrovnat svou pasivní bilanci, co se týče schodku a zadlužení.

  Daniel Cohn-Bendit, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Pane předsedo, pane Barroso, je pravda, že ne vždy chápeme postoj Evropské unie, ale na to jste právě odpověděl. Chtěl bych říci tři věci.

Za prvé, nemělo by dojít už k žádné další restrukturalizaci. Všichni víme, že v určité chvíli dojde k restrukturalizaci dluhu, jako například v Řecku, a to z toho prostého důvodu, že řecká vláda musí dostat možnost znovu získat důvěru a že je třeba restrukturalizovat řeckou společnost. Situace v Řecku je taková, že nikdo nevěří nikomu, a nejméně ze všeho vládě. Dokud se vládě nepodaří nabídnout svým občanům jinou vyhlídku do budoucna, než je odříkání, nepodaří se jí oživit ekonomiku.

Nejdůležitější je, aby se Komise a zúčastněné strany zamýšlely nad tím, jak obnovit potřebnou důvěru řeckého obyvatelstva, bez které žádné opatření nemůže být nikdy přijato. Převládající úsporná opatření však neposkytují řecké společnosti čas k zastavení a k přemýšlení. Proto je odmítá, což může být velmi nebezpečné.

A poslední otázka: daňové úniky. Cožpak Evropa nemůže podat Řecku pomocnou ruku také v této věci? Řecká konta jsou vedena v bankách v Rakousku, Lucembursku, Kypru a Švýcarska. Proč tyto účty nezmrazit nebo přinejmenším nezpochybnit bankovní tajemství, aby řecká vláda mohla zjistit, kde k daňovým únikům dochází. Žádáme, aby se zamezilo daňovým únikům, avšak zároveň jim nenabízíme žádnou pomoc. Jsou to naše banky, evropské banky, které ve skutečnosti kryjí tyto daňové úniky.

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – (FR) Pane Cohn-Bendite, máte pravdu, když říkáte, že Řecko má problém s daňovými úniky, ale příčinou řeckého strukturálního problému to podle mého názoru není.

V současné době řešíme otázku bankovního tajemství. Jak víte, od března 2009 se všechny členské státy a rovněž Švýcarsko dohodly na zavedení normy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), která stanoví, že stát nemůže odmítnout poskytnutí informací na žádost jiného státu z důvodu, že tyto informace drží banka nebo nějaká jiná finanční instituce. Tuto zásadu jsme my jako Komise zahrnuli do směrnice o správní spolupráci v oblasti daní, která vstoupila v platnost dne 11. března 2011 a která bohužel nabude účinnosti teprve dne 1. ledna 2013.

Otázka bankovního tajemství byla proto projednána z právního hlediska na evropské úrovni a nemůže být překážkou úplné výměně vyžádaných informací mezi finančními úřady. Domnívám se, že na základě správní spolupráce byla všechna kritéria již splněna a členské státy a EU mohou nyní poskytovat Řecku informace o veškerých podvodech a daňových únicích.

  Lothar Bisky, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Pane Barroso, mám jen jednu stručnou otázku. Jsem rád, že summit zemí skupiny G8 a fórum e-G8, které mu předcházelo, jednaly o internetu. Zároveň existují obavy, proč se ti, kteří jsou u moci, zabývají internetem. Víme, jak citlivá je to oblast. Můžete nám k tomu povědět něco více? Je toto jen jednorázová záležitost nebo budou probíhat ještě další diskuse? Zařadíte to znovu na program jednání?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – (FR) Domnívám se, že prezident Sarkozy měl výborný nápad, protože internet je globální jev. Všichni chceme mít otevřený internet. Podle nás značně přispívá k rozšiřování znalostí a ke svobodě. Zároveň je internet často zneužíván, dochází například ke zneužívání dětí a k páchání trestné činnosti, kdy jsou využívány svobody, které internet poskytuje.

Takže jsme vedli velmi zajímavou diskusi s některými z velkých tvůrců iniciativ v rámci internetu, počínaje šéfem Googlu až po tvůrce Facebooku, pana Zuckerberga. Hovořili jsme o tom, jaký typ regulace je pro internet vhodný, aby zároveň zůstala zachována svoboda a možnosti inovace, které internet nabízí. A po diskusi následovalo ujištění, že se problematika internetu objeví na programu některé příští schůzky skupiny G8.

  Lothar Bisky, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Nicméně ještě bych rád u této otázky zůstal a chtěl bych se vás zeptat, zda byste byl ochoten informovat nás v obecných rysech o těchto dalších jednáních na téma internet, neboť se jedná o závažný zásah s dalekosáhlým dopadem do budoucna.

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – (FR) Vlastně to ani žádné jednání nebylo. Šlo spíše o velmi obecnou výměnu názorů, jakýsi brainstorming. Předtím se konala konference s názvem e-G8 za účasti některých hlavních aktérů internetového průmyslu a úřadů. Nebylo to přímo jednání. Nenazýval bych to tak. Požádali jsme tyto vedoucí představitele předních internetových společností, aby nám řekli, jak vidí budoucnost tohoto odvětví, a kromě toho jsme s různými členy skupiny G8 sdíleli své obavy, své zájmy a své vnímání internetu. Nicméně opravdu to nebylo žádné jednání s cílem dosáhnout konkrétních výsledků.

  Nigel Farage, jménem skupiny EFD. – Pane Barroso, užili jsme si řadu pantomimických výměn informací o euru. Pokaždé, když jsem předpovídal, že některá země bude potřebovat finanční pomoc, vrátil jste se zpátky a prohlásil, ó ne, nepotřebuje, všechno je v pořádku. A teď už tu máme čtvrtý záchranný finanční balíček – druhý řecký – pokud nám samozřejmě dnes rovněž neoznámíte, že není nutný. Ale otázka, kterou vám dnes chci položit, je možná mnohem závažnější, než všechno to, k čemu doposud došlo v Řecku nebo v Irsku nebo v Portugalsku. Jedná se o skutečnou krizi státního dluhu, které můžeme čelit během příštích několika týdnů a která se dotýká integrity samotné Evropské centrální banky.

Měsíc co měsíc jsem varoval, že nemůžete stále nakupovat obrovské množství svých vlastních špatných úvěrů. Pane Barroso, uznáváte, že finanční prostředky Evropské centrální banky a její integrita se nacházejí ve vážném a neblahém stavu?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Ne, s tím nesouhlasím. Považuji Evropskou centrální banku za velmi důvěryhodnou instituci, která je řízena velmi moudře a inteligentně. Nezávislost ECB uznávají všechny členské státy eurozóny. Samozřejmě víme, že eurozóna má některé problémy. Jak jsem již řekl, jsou to problémy, které se, abych byl spravedlivý, netýkají pouze eurozóny.

Bohužel vaše kritika eurozóny je vždy ideologická. Dluhové problémy nejsou nic výjimečného. V průměru je dluh eurozóny nižší než dluh Spojeného království, abych uvedl příklad. Ale ve skutečnosti máme různé problémy proto, že je to poprvé, co máme tento typ měnové unie bez nějakého integrovanějšího institucionálního uspořádání Právě proto se nyní snažíme reagovat v plné šíři a ECB je součástí úsilí, které vynakládáme, abychom zajistili finanční stabilitu eurozóny.

  Nigel Farage, jménem skupiny EFD. – Některá moje slova právě včera potvrdil respektovaný think-tank Open Europe, který k této věci zveřejnil některé údaje. Uvedl, že závratných 190 miliard EUR expozice ECB je expozice řeckému státu a řeckým bankám. Pokud by ECB zaznamenala případný pokles hodnoty svých aktiv o pouhá 4,25 %, její celá kapitálová základna se rozplyne. Souhlasíte se zjištěními skupiny Open Europe, nebo se připojujete k tvrzení pana Junckera, který před několika týdny prohlásil, že situace ohledně eura je tak vážná, že vlastně musíte veřejnosti lhát?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – V první řadě, já nelžu a Komise byla v poskytování informací o jakékoli situaci vždy velmi zásadová. Současná situace je složitá, to říkáme otevřeně už od začátku a nepředstíráme, že je růžová.

Na druhou stranu, důvěryhodnost Evropské centrální banky se opírá o bezpodmínečné odhodlání vlád eurozóny udělat vše pro zajištění finanční stability eurozóny a nemám tedy žádné pochybnosti o schopnosti systému, úsilí eurozóny a důvěryhodnosti Evropské centrální banky. Nepochybuji o schopnosti Evropské centrální banky hájit evropské zájmy, ani o závazku členských států eurozóny poskytnout veškeré záruky, které Evropská centrální banka potřebuje k plnění své nezávislé úlohy jako naše centrální banka.

Co se týče expozice centrálních bank, existují i jiné centrální banky, v Evropě i mimo Evropu, které jsou v složitější a zranitelnější situaci nežli Evropská centrální banka, která je důvěryhodným a mezinárodně uznávaným orgánem Evropské unie.

  Nicole Sinclaire (NI). – Evropská unie se stále rozšiřuje a s příchodem celoevropských politických stran zdánlivě stále prohlubuje, neschopna dosáhnout konsenzu, což se opakovaně potvrdilo. Protikladný postoj Německa ohledně Libye a italsko-francouzský spor o uznání schengenských víz jsou toho důkazem.

Mohl byste vysvětlit mně a mým voličům, jak je možné začít uplatňovat společnou politiku v důležitých oblastech, jako jsou mezinárodní vztahy a bezpečnost, bez konsenzu, ledaže bychom rozptýlili demokratické právo členských států promítat jednostranně své vlastní tužby?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Upřímně, nechápu obavy, které jsou za vaší otázkou. Ve skutečnosti jsme Unií 27 demokratických států a dohodli jsme se, že v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky by rozhodnutí měla být přijímána jednomyslně. Pokud souhlas členských států není jednomyslný, nemůžeme těmto členským státům rozhodnutí vnutit, a tedy plně respektujeme demokratickou povahu nejen naší Unie, ale také našich členských států.

Jsem přesvědčen, že je v našem zájmu jako Evropanů, evropských občanů, aby členské státy jednaly ve vnějších záležitostech společně. Je zřejmé, že v dnešní Evropě ani ty největší členské státy nemají potřebný vliv, aby mluvily se Spojenými státy, s Čínou nebo jinými velmocemi z rovné pozice, ale společně, jako Evropská unie už jsou v jiné situaci. Proto doufám, že tento proces provede k většímu sbližování mezi našimi členskými státy také v oblasti zahraniční politiky.

  Nicole Sinclaire (NI). – První věc, o které jsem se zmínila, byly celoevropské strany. Mohl byste mi vysvětlit, proč by daňoví poplatníci měli na jakékoli úrovni financovat politické strany? Možná byste mi mohl vysvětlit, nakolik jsou užitečné pro cíle Unie.

Moje další otázka se týká Cathy Ashtonové. Pozoruji, že její účast na zasedáních Komise je velmi slabá. Je Spojené království v Komisi řádně zastoupeno?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Jsou zde dvě otázky. Za prvé, jak víte, evropské strany jsou uznány jako významné subjekty ve Smlouvě, kterou jednomyslně ratifikovaly naše členské státy. Takže je důvod evropské strany podporovat, protože jsou to vlastně evropské subjekty, a jako takové je naše Smlouva uznává.

Za druhé, pokud jde o Cathy Ashtonovou, není jen místopředsedkyní Komise, ale je také nejvyšší představitelkou Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Její práce je velmi náročná a musí při ní zastupovat Evropskou unii, takže samozřejmě služebně cestuje více než většina členů Komise. Opravdu usilovně se snaží být přítomna téměř na všech zasedáních Komise. Na všech být ale nemůže.

Nicméně bych chtěl zdůraznit, že členy Komise nemáme proto, aby reprezentovali své země. Jsou sice svými zeměmi jmenováni, ale jejich úkolem je, aby zastupovali Evropskou unii. Při nástupu do úřadu každý z nás skládá přísahu, a to v tom smyslu, že zde nezastupujeme své země, nýbrž – a právě od toho se odvíjí důvěryhodnost tohoto orgánu – se snažíme být nezávislí a sloužit obecnému evropskému zájmu. Mohu vám říci, že členské státy, včetně Spojeného království, jsou velmi dobře zastoupeny v Evropské radě svými ministerskými předsedy a v Radě různými ministry.

  Martin Schulz, jménem skupiny S&D. – (DE) Pane předsedo, omlouvám se za opožděný příchod. Proto jsem čekal až do konce.

Pane Barroso, mám na vás dotaz, který se týká vážné situace, ve které se my v Evropské unii nacházíme. Rok 2008 byl rokem hluboké krize v bankovnictví. V roce 2009 vedla tato bankovní krize k hluboké hospodářské krizi v reálné ekonomice. Úhrada nákladů bankovních schodků z veřejných prostředků vedla nakonec v roce 2010 k hluboké krizi národních rozpočtů. Tato hluboká krize národních rozpočtů je doprovázena škrtacími orgiemi, které v některých členských státech Evropské unie vedou ke vzniku dramatické situace, částečně v důsledku opatření požadovaných Evropskou unií. Je zde nebezpečí, že po bankovní krizi, hospodářské krizi a krizi národních rozpočtů budou roky 2011 a 2012 v sociální krize v Evropě.

Chtěl bych se vás proto zeptat, pane Barroso, je Komise ochotna s námi diskutovat o tom, jak můžeme zlepšit nedostatečné financování sociální sítě – systémů sociálního zabezpečení – v členských státech Evropské unie, zejména v těch členských státech, které byly nejhůře postiženy rozpočtovou krizí?

A dále, jste ochoten s námi konečně diskutovat o eurobondech, které by poskytly potřebné zdroje pro investice do hospodářství s cílem podpořit růst a zaměstnanost v nejhůře postižených členských státech?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – (FR) Pane Schulzi, teprve dnes přijala Komise konkrétní doporučení pro každou ze 27 zemí s úvodní poznámkou, ve které tuto obavu, o níž jste právě mluvil, velmi jasně vyjadřujeme, což je pro nás velmi důležité. Jsme si velmi dobře vědomi toho, že zavádění úsporných opatření, která jsou v současné době nezbytná, neboť je nutné snížit schodky a zadlužení, je skutečně velmi těžké.

Zároveň jsme přesvědčeni, že každé euro vynaložené nyní na úroky z půjček znamená o jedno euro méně pro nemocnice, veřejné zdravotnictví, veřejné školství a na sociální zabezpečení. Takže to je skutečná úspora. Musíme se proto zapojit do seriózních konzultací o rozpočtu s cílem obnovit důvěru a současně provádět strukturální reformy potřebné k zajištění konkurenceschopnosti, ale také současně musíme chránit ty nejzranitelnější.

Myslím, že s dokumentem, který jsme dnes přijali, budete spokojeni. Věnuje se všem otázkám, které souvisejí s trhem práce, např. jak přilákáme na trh práce více lidí, jak začleníme tento sociální rozměr do všech našich politik?

Nyní musíme zjistit, kolik manévrovacího prostoru mají jednotlivé země na zajištění těchto cílů. Domnívám se však, že v cílech panuje shoda.

  Marco Scurria (PPE). – (IT) Pane předsedo, abych byl upřímný, nechtěl jsem zasahovat do diskuse o skupině G8, ale chtěl jsem položit předsedovi Barrosovi otázku týkající se kultury.

Evropská unie nabízí mnoho programů na podporu setkávání mladých lidí – a nejen ty –, abychom vytvořili opravdovou Unií. Pro mnoho mladých lidí a odborníků představují programy, jako je Comenius, program celoživotního vzdělávání, Mládež v akci atd., skutečné setkávání Evropské unie, probouzející ryze evropské cítění.

(Předseda řečníka přerušil a vysvětlil mu, že se rozprava vede na jiné téma, ale poté ho vyzval, aby pokračoval…)

Chtěl bych proto vědět, co se s těmito programy stane, alespoň nakolik to Komise může odhadnout, vzhledem k tomu, že se blíží konec jejich životnosti, a touto otázkou jsme se již měli zabývat ve Výboru pro kulturu a vzdělávání. Jak hodlá Komise rozvíjet další program, počínaje rokem 2014 a dál? Věřím, že tato otázka obzvlášť zajímá řadu lidí, kteří jsou v rámci Evropské unie aktivní, a mnoho mladých lidí v našich zemích.

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – (FR) Komise projevuje velký zájem o vše, co souvisí s podporou tohoto kulturního rozměru v Evropě, a o veškeré výměny. Mám k tomu osobně silný vztah a již jsem se setkal s některými hlavními zúčastněnými stranami v této oblasti.

Na konci měsíce předložíme návrhy na budoucí financování všech sektorů včetně kultury. Samozřejmě, že vypracujeme zásadní návrhy v této oblasti. Půjde o racionalizaci nástrojů a zároveň ochranu cílů programů, jako jsou ty, které jste uvedl. Jedná se o klíčové programy, které jsou velmi důležité pro Evropu občanů a Evropu, která uznává hodnotu kultury.

  Sarah Ludford (ALDE). – Budu se držet tématu. Komise včera přijala významný soubor zpráv a opatření pro boj proti korupci, který přijde Evropskou unii každoročně na 120 miliard EUR ročně – zhruba výše celkového rozpočtu Unie – ale podle indexu korupce vytvořeného Transparency International má osm členských států známku nižší než pět z deseti možných bodů. Komise konstatuje, že uplatňování protikorupčních nástrojů je neuspokojivé.

Nebyl by dobrý nápad vznést téma korupce na summitu skupiny G8? Jediná zmínka, a to nepřímá, kterou nacházím, se týkala rozvojových zemí. Chyběl jakýkoli poukaz na to, že bohaté země musí projevit politickou vůli k řešení daného problému na vlastním dvorku a ujmout se v této věci vedení. Nepromarnili jsme příležitost hovořit o korupci a úplatkářství v rámci skupiny G8, zejména když jeden z členů, Rusko, je na 154. místě z celkového počtu 178 zemí a umístění mnoha našich vlastních členských států na indexu Transparency International není nijak oslnivé?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – O problematice korupce jsme hovořili na informační schůzce s africkými vůdci, ale mohu vám prozradit, že otázka boje proti korupci má být jednou z hlavních priorit schůzky skupiny G20, která se bude konat v listopadu. Nicméně se domnívám, že to byla užitečná diskuse, protože tam, kde existuje korupce, je vždy někdo, kdo je korumpován, ale také někdo, kdo korumpuje, takže v jistém smyslu byli členové skupiny G8 také pečlivě zkoumáni, když jsme diskutovali o problematice Afriky.

Mimochodem jsem jim předal velmi dobrou zprávu, protože jsem oznámil, že Komise hodlá předložit iniciativy týkající se transparentnosti v případě nerostných surovin – dobrá nebo špatná zpráva podle úhlu pohledu, např. menší transparentnost usnadňuje některým režimům využívat příjmy z jejich národních zdrojů a surovin neprůhledným způsobem, někdy se spoluúčastí, nutno říci, tzv. rozvinutého světa. Takový byl úhel pohledu na tuto problematiku na posledním zasedání skupiny G8.

  Peter van Dalen (ECR). – (NL) Pane Barroso, právě jste mluvil o Evropské centrální bance (ECB), kterou jste označil za nezávislou. Jde o to, že v případě řecké krize, ECB není nezávislá, zvolila stranu. ECB jako komerční banka nakoupila až deset miliard slabých dluhopisů a nyní blokuje potřebnou restrukturalizaci řeckých dluhů.

Moje konkrétní otázka zní: co děláte pro to, aby ECB s její dvojí funkcí nestála v cestě obtížným, ale nezbytným krokům k restrukturalizaci řeckého hospodářství?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Evropská centrální banka je bezesporu nezávislá a její nezávislost je uznána Smlouvou – je to tedy nezávislost podle zákona a podložená Smlouvou – ale nejen to, mohu vám zároveň sdělit, že v této funkci mám sedmileté zkušenosti a s ECB jsem jednal velmi často a mnohokrát jsem zažil, jak ECB dokázala, že nepotřebuje naši podporu k tomu, aby si potvrdila svoji nezávislost. O tom vás chci ujistit.

Co se týče otázky restrukturalizace, analyzují se, jak víte, různé varianty. Bereme v potaz celou diskusi, ale postoj Komise je již jasně stanoven. Jsme přesvědčeni o tom, že restrukturalizace není alternativou k úsilí, které musí členské státy vynaložit, pokud jde o fiskální konsolidaci a strukturální reformu. Tento důsledný postoj budeme zachovávat.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL). – (PT) Pane předsedo, pane Barroso, rovněž k otázce summitu skupiny G8, chtěla bych vědět, zda celý problém regulace finančních trhů byl znovu odložen, zejména zavedení daně z pohybu kapitálu a kapitálových zisků, zrušení daňových rájů a konec derivátů a ratingových agentur, které v současné době zcela ztratily důvěryhodnost a trpí naprostým nedostatkem transparentnosti. A nakonec bych se vás také chtěla zeptat na otázku související s děním u nás v EU, v Řecku, Portugalsku a Irsku, kde probíhá nedobrovolný proces zaměřený především na uplatňování vnucených nástrojů a postupů, které ještě zhoršují vykořisťování zaměstnanců a prohlubují hospodářský úpadek zemí a které v dohledné době povedou k větší chudobě, nezaměstnanosti a nerovnosti.

Nemáte pocit, že je to v rozporu se všemi proklamovanými zásadami včetně Smlouvy samotné?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – (PT) Za prvé, paní Figueiredová, co se týče problematiky globální finanční regulace, jak víte, od založení skupiny G20 jako hlavního ekonomického fóra pro globální správu v oblasti financí je to právě G20, která stanoví priority těchto otázek.

Některými z těchto bodů jsme se do určité míry zabývali. Já sám … mohu vám říci … jsem na zasedání skupiny G8 otevřel diskusi o zdanění finančních transakcí, když jsme zároveň diskutovali o problému rozvojové pomoci, a zastávám postoj jasně ve prospěch této daně. Pracujeme na tom v Komisi a velmi brzy předložíme nějaké návrhy.

Pokud jde o obecnou problematiku, kterou jste zmínila, o situaci eurozóny se rovněž jednalo. Zde se naše názory mohou zcela rozcházet. Máme za to, že bez rozpočtové konsolidace a strukturálních reforem nebude možné prosadit náš cíl, tedy sociálně tržní hospodářství.

  Jacek Saryusz-Wolski (PPE). – Pane Barroso, na summitu skupiny G8 hovořili účastníci o svých závazcích v rámci politiky sousedství v oblasti Středomoří. Vy sám jste se jménem Evropské unie zavázal poskytnout 1,24 miliard EUR s tím, že je to pro sousedské regiony, což by mohlo být chápáno tak, že je to pouze pro jih.

Z předběžných znění dokumentů Komise víme, že v počáteční fázi bylo v rámci oněch 1,24 miliard EUR 150 milionů určeno pro východ a zbytek pro jih. To je v rozporu se zásadou symetrie a rovné pozornosti věnované oběma sousedským regionům. Jak byste to vysvětlil? K čemu jste se skutečně a konkrétně zavázal v rámci politiky sousedství pro jižní Středomoří v souvislosti s jedinou finanční částkou, kterou jste uvedl?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Pane Saryusz-Wolski, příteli, dovolte mi, abych vám velmi otevřeně řekl, že chápu obavy, které máte ohledně východního sousedství, ale domnívám se, že nejdůležitější není, aby Východ a Jih spolu vzájemně soutěžily, potřebujeme oba regiony. Důležité nyní je, abychom pomohli těm, kteří o naši pomoc stojí, a abychom to prováděli účinným způsobem.

Přístup, který jsme předložili při revizi politiky sousedství, je ve skutečnosti jasný. Nepřidělujeme prostředky na štěpení Východu a Jihu, ale na základě toho, jak jednotliví partneři pokročili v reformě, chcete-li, více za více. Ti, kteří se více snaží, ti, kteří ukazují, že si více zaslouží, více získají. Takže žádnou předem připravenou obálku nemáme – ta je pro zemi A nebo pro zemi B – země musí dokázat, že si podporu zaslouží.

Tento přístup považuji za správný a v takovém případě budeme samozřejmě plnit své závazky jak v rámci svého východního evropského partnerství – to je velmi důležité –, tak také vůči svým sousedům v oblasti Středomoří.

  Marielle De Sarnez (ALDE). – (FR) Pane Barroso, moje otázka vlastně navazuje na poslední otázku a vaši odpověď na ni.

Mluvil jste o pomoci, kterou jste veřejně přislíbil především rozvíjejícím se arabským ekonomikám na summitu skupiny G8 v Deauville, a to ve výši 40 miliard dolarů převážně formou úvěrů z Mezinárodního měnového fondu (MMF), Evropské banky pro rekonstrukci a rozvoj (EBRR) a Evropské investiční banky (EIB) plus zhruba 15 miliard EUR od Evropské unie a členských států.

Zmínil jste se o závazných podmínkách a k tomu se vztahuje moje otázka. Tato pomoc je skutečně podmíněna splněním určitých kritérií, které velmi dobře znáte, jsou to pravidelné a svobodné volby, svoboda sdružování, svoboda tisku, svoboda projevu, boj proti korupci, nezávislé soudnictví, reforma armády a reforma policie.

Zajímalo by mě, kdo skutečně posuzuje plnění těchto kritérií, zejména v případě těchto nově vznikajících arabských demokracií. Bude se náš Parlament plně podílet na posuzování souladu se stanovenými podmínkami, nebo toto bude v diskreční pravomoci Rady?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – (FR) Máme představu, a doufám, že s ní budete souhlasit, že koordinátorem provádění by měla být Komise. Jsem opravdu velmi pyšný na to, že to byla Komise, spolu s vysokou představitelkou, kdo předložil plán naší okamžité reakce, tedy partnerství pro demokracii v severní Africe a jižním Středomoří a také partnerství pro sdílenou prosperitu. Rada dnes uznává, že by skutečně bylo dobré, aby provádění koordinovala Komise, a Komise o tom samozřejmě musí podávat hlášení Evropskému parlamentu. Mohu tedy jen uvítat veškeré projevy zájmu a veškeré úsilí ze strany Parlamentu o úzkou spolupráci.

Události, k nimž v současné době dochází v některých arabských zemích, mají skutečně velký strategický význam, nejen pro ony země, ale také pro demokracii ve světě, pro vývoj v muslimském světě a pro nás zde v Evropě. A velmi důležité je proto všechno, co děláme pro to, abychom zmobilizovali nejen orgány EU, ale také naše společnosti a pomohli našim sousedům při přechodu k demokracii, zájem, který projevil Evropský parlament, jen vítám.

  Nikolaos Salavrakos (EFD). – (EL) Pane předsedo, k tématu summitu skupiny G8, podle některých finančních informací, které jsem četl, světový HDP byl 58 bilionů USD a měnová zásoba v roce 2009 činila 615 bilionů USD. Zároveň bylo potvrzeno, co se týče monetární politiky, která se vás týká, že Spojené státy vydávají nové peníze, nové dolary, zatímco naše Unie nové peníze nevydává.

Ekonomové se v řadě otázek neshodnou, ale historie nás naučila dvěma věcem, a to za prvé, nemůžete zachránit toho, kdo bankrotuje, poskytováním drahých úvěrů, a za druhé, nadměrná úsporná opatření nikdy nesnížila schodek makroekonomiky v recesi, neschopné znehodnotit svou měnu Naléhavě potřebujeme eurobondy, pane předsedo. Považujete to za protiváhu spirálovitě rostoucího množství nových peněz, které tisknou Spojené státy?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Tato otázka by vlastně měla být v první části naší rozpravy, ale mohu odpovědět váženému poslanci tak, že v průběhu let byl postoj Komise velmi otevřený a myšlence eurobondů skutečně nakloněný. S myšlenkou eurobondů vystoupil jako první jeden z mých předchůdců.

Skutečnost je taková, že mezi členskými státy nedošlo k dohodě. To, na čem se členské státy nyní shodly, bylo vytvoření evropského stabilizačního mechanismu. Až bude vytvořen, stane se mezinárodní finanční institucí číslo jedna – nejdůležitější ve světě, co se týče finanční síly. Domnívám se, že právě tam bychom měli nyní zaměřit své úsilí.

Zároveň jsme otevřeni diskusi s členskými státy – a samozřejmě s Evropským parlamentem – o některých možnostech v otázce eurobondů, za předpokladu, že členské státy budou ochotny tuto možnost zvážit. To je pochopitelně velmi důležité a rozhodující.

  Andrew Henry William Brons (NI). – Na nedávném summitu skupiny G8 zaznělo, aby vešlo ve známost, že Egyptu a Tunisku poskytla 40 miliard USD na svržení diktatur a přijetí demokracie. Nicméně v prohlášení G8 bylo uvedeno, že podpoří ty země v regionu, které směřují nejen k demokracii, ale zároveň i k tržnímu hospodářství. Chce, aby tyto země „využívaly výhod globalizace“ a zapojily se do “integrace investičních aktivit“, což znamená, že pro země skupiny G8 bude jednodušší vydělat v těchto zemích peníze a poté tyto peníze opět vyvézt.

Nemám nic proti tomu, aby se od příjemců pomoci očekávalo zavedení a udržování demokratických institucí a postupů. To je zcela v pořádku. Není však prapodivné, aby se příjemcům říkalo, které hospodářské politiky mají zvolit a které ignorovat? Mají vůbec dárci právo poučovat tyto nové demokracie, jaká demokratická rozhodnutí by měly přijímat?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Souhlasím s úhlem pohledu, který přijala skupina G8. Domnívám se, že je v našem společném zájmu mít nejen otevřenou společnost, ale i otevřené ekonomiky. Tyto země jsou našimi sousedy a nejlepší způsob, jak jim pomoci, vidím v obchodování.

Nikdy nebudeme moci poskytnout takové množství peněz, jaké potřebují, pokud zůstanou uzavřené. Například v zemích Maghrebu – jak asi víte – je situace taková, že jejich vzájemný obchod je téměř zanedbatelný. Po nás chtějí, abychom otevřeli své trhy, ale sami mezi sebou neobchodují. Myslím, že důležité je, abychom řekli: ano, jsme připraveni vás podpořit, ale měli byste otevřít také svoji ekonomiku a začlenit se do světového hospodářství.

Ve skutečnosti vidíme, že pokrok některých zemí zcela jasně souvisí s jejich schopností začlenit se do světového hospodářství. Stačí se podívat na Asii se zeměmi, které ještě nejsou demokraciemi. Je to proto, že se dokázaly otevřít, aby se mohly začlenit do světového hospodářství a využít některé výhody pro své národy.

  Gabriele Albertini (PPE). – (IT) Pane předsedo, pane Barroso, v závěrečném prohlášení summitu skupiny G8, pokud jde o Blízký východ, se uvádí: „Jednání jsou jedinou cestou k úplnému a trvalému vyřešení konfliktu“. Vyzýváme Izrael a Palestinskou správu, aby dodržovaly platné dohody o spolupráci a zdržely se jednostranných kroků, které by mohly zbrzdit pokrok a další reformy“.

Podporuje Evropská unie – významný partner skupiny G8 – toto prohlášení? Pokud ano, řekli jste to palestinské straně, která se chystá podniknout jednostranné kroky na jednání Valného shromáždění Organizace spojených národů v září?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Pokud jde o mírový proces na Blízkém východě, nevzpomínám si na jediné mezinárodní shromáždění za posledních 30 let, kdy se o této otázce nemluvilo. Znovu jsme zopakovali svou naléhavou výzvu k obnovení mírového procesu a vyzvali jsme obě strany, aby znovu zahájily věcné rozhovory vedoucí k účinnému ukončení mírového procesu na Blízkém východě.

Všichni jsme ocenili novou americkou vizi k dosažení rámcové dohody jako průkopnickou a perspektivní. Jednotlivé prvky této nové vize však vyvolaly různé reakce. Abych k vám byl upřímný, mezi partnery skupiny G8 existují různé postoje ke spolupráci mezi Hamásem a OOP a k otázce hranic z roku 1967.

Na jednání zazněly také určité obavy z rizik v souvislosti s možnou palestinskou snahou jednostranně usilovat o uznání na zasedání Valného shromáždění Organizace spojených. Mohu vám říci, že o tomto také diskutujeme s členskými státy a že doufám, že my v Evropě budeme k této věci zastávat jednotný postoj.

  Malika Benarab-Attou (Verts/ALE). – (FR) Pane předsedo, pane Barroso, země skupiny G8 se rozhodly věnovat částku 40 miliard USD Tunisku a Egyptu, jak již bylo řečeno. Evropská unie se však musí zasazovat o větší transparentnost, zviditelnění a sledovatelnost, stručně řečeno, o lepší řízení této pomoci.

Je třeba se zaměřit na čtyři hlavní body, za prvé, musíme zajistit, aby rozvojová spolupráce byla v souladu se zásadami demokracie a úplné transparentnosti, za druhé, musíme zajistit dodržování lidských práv, dále, posílit úlohu a kapacity občanské společnosti a reformovat systém řízení této pomoci, a to s větším zapojením Evropského parlamentu.

Pane Barroso, Evropská unie musí zaručit, že se tato pomoc dostane k těm, kterým byla určena. Jaká konkrétní opatření v tomto ohledu Evropská unie plánuje?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – (FR) Vážená paní poslankyně, to, co jste uvedla, přesně odráží moje vlastní myšlenky. Plně s vámi souhlasím. Nyní se chystáme k provedení s pomocí některých nástrojů, abychom mohli kontrolovat, že závazky přijaté všemi partnerskými zeměmi jsou dodržovány a s nasazením prováděny. Mohu vám říci, že všechny tyto programy budou sledovány nejen jednotlivými útvary Komise, ale také vysokou představitelkou, která jmenuje zvláštního zástupce pro daný region. Domníváme se, že právě prostřednictvím takového dialogu dokážeme těmto zemím pomoci, a to zejména prostřednictvím většího zapojení občanské společnosti.

Nedávno jsem byl v Tunisku, kde jsem se setkal nejen s vládou a prezidentem republiky, ale také se zástupci občanské společnosti, ženských organizací a odborových svazů. Uvědomil jsem si, jak je důležité, aby viděli, že naše angažovanost se neomezuje pouze na podporu ze strany vlád, ale také občanské společnosti. Opět platí, jak jsem řekl paní Sarnezové, že zapojení Evropského parlamentu by mělo v tomto ohledu velký význam také pro vztahy s nově s nově vznikajícími parlamenty a politickými stranami v těchto mladých a nových demokraciích.

  Georgios Koumoutsakos (PPE). – (EL) Pane předsedo, na nedávném summitu skupiny G8 jste hovořil o světovém hospodářství a souhlasil jste, že úsilí je třeba zaměřit na cíle udržitelnosti veřejných financí, hospodářského oživení a opatření pro řešení nezaměstnanosti. Za tím vším stojí prospěch společnosti a veřejnosti.

Vezmeme-li však příklad Řecka, desítky a stovky tisíc občanů se v poslední době vydávaly na náměstí a do ulic kolem řeckého parlamentu, a to zcela spontánně, aniž by je tam někdo posílal, a rozhněvaně požadovaly slušnou životní úroveň a perspektivu. Určitě souhlasíte, pane předsedo, že žádná politika nemůže být účinná, pokud není podporována nebo alespoň tolerována společností. Politika v Řecku v podstatě uvízla v dilematu mezi vyčerpávající úsporností nebo bankrotem.

Neznepokojuje vás tento společenský vývoj? Jedná se o závažnou politickou otázku. Co vzkážete těmto lidem, kteří důstojným a mírumilovným způsobem žádají perspektivu a lepší budoucnost pro sebe, své rodiny a své děti?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – V první řadě bych chtěl vyjádřit svou solidaritu s občany Řecka. Vím, jak je tato doba pro Řecko těžká. Ale zároveň jsem přesvědčen, že odpovědností politických vůdců na evropské a národní úrovni, ať ve vládě nebo v opozici, je, aby ukázali, co země musí udělat. Bez fiskální konsolidace, bez strukturální reformy se ve skutečnosti Řecko z této krize nedostane.

Faktem je, že některá bolestná opatření jsou v Řecku nevyhnutelná a každý, kdo tvrdí něco jiného, řeckým občanům lže. Můj vzkaz řeckým představitelům zní, aby občanům Řecka otevřeně vysvětlovali obtížná rozhodnutí, která země musí učinit. My všichni to budeme podporovat.

Na zasedání Evropské rady jsem to byl já, kdo navrhl snížení úrokových sazeb u úvěrů poskytnutých Řecku. Ale spolu s tím, buďme upřímní, se Řecko musí částečně snažit také samo, protože žádná země nemůže s tak vysokou mírou zadlužení žít navždy. To je otevřený vzkaz, který bychom měli předat vládě a opozici v Řecku a který my v Evropě musíme přijmout, pokud chceme této zemi skutečně pomoci.

  John Bufton (EFD). – Pane předsedo, jsem rád, že jste na summitu skupiny G8 vznesl téma týkající se problémů eurozóny. Je krize a všichni víme, že je krize. A jak uvedl předchozí řečník, týká se mnoha členských států. V poslední době jsme měli problémy v Madridu, kde lidé protestovali v ulicích. Protestovalo se například i v Lisabonu a také jsme viděli, k čemu došlo v Řecku.

Nenastal čas, pane Barroso, abyste povstal – před malou chvílí jste se zmínil o lži – a řekl pravdu a přiznal, že jedna možnost zde existuje, a to, že těmto zemím by mělo být umožněno vystoupit z eurozóny? To je jediné východisko z této situace.

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Pociťuji velký respekt ke všem našim demokratickým státům, a tak mi nepřísluší, abych jim říkal, jak by si měly v této věci počínat. Ale víme, že Řecko nemá v úmyslu eurozónu opustit. Jsem neustále ve spojení s řeckými orgány i s hlavní opoziční stranou a vím velmi dobře, že z eurozóny odejít nechtějí.

Možná, že někteří z vás, vážení poslanci a poslankyně, by byli rádi, kdyby tato země eurozónu opustila, nebo možná vaše země v eurozóně není a my to respektujeme, ale Řecko je evropskému projektu velmi oddané. Řecko má problémy a my se snažíme ho podporovat, ale prosím neútočte na euro z ideologických důvodů.

Skutečností je, že mimo eurozónu existují země, které mají přinejmenším srovnatelné problémy. Island není členem eurozóny a Island zbankrotoval. Řekněme si to otevřeně, Island byl před finanční krizí jednou z nejbohatších zemí světa v přepočtu na hlavu.

V Evropské unii máme také země, které se potýkají se stejnými problémy v důsledku velmi vysoké úrovně výdajů. Takže ve skutečnosti problémem není euro, problémem je příliš vysoká úroveň dluhu nebo příliš vysoká úroveň schodků v ekonomice.

  Předseda. – Hodina otázek s předsedou Komise je ukončena.

PŘEDSEDAJÍCÍ: ISABELLE DURANT
Místopředsedkyně