Doslovný záznam ze zasedání

Úterý, 7. června 2011 - Štrasburk

1. Zahájení zasedání

PŘEDSEDAJÍCÍ: GIANNI PITTELLA
Místopředseda

(Zasedání bylo zahájeno v 09:05)

2. Předložení dokumentů: viz zápis

3. Petice: viz zápis

4. Texty dohod dodané Radou: viz zápis

5. Rozpravy o případech porušování lidských práv, demokracie a právního státu (oznámení předložených návrhů usnesení): viz zápis

6. Propuknutí epidemie EHEC v členských státech EU (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem programu je stanovisko Komise k propuknutí epidemie EHEC v členských státech EU.

  John Dalli, člen Komise. – Pane předsedající, rád bych vám všem poděkoval za tuto příležitost informovat vás o vývoji nákazy E. coli.

Případy úmrtí a onemocnění, k nimž došlo v důsledku této potravinové epidemie mezi evropským obyvatelstvem, se mě velmi dotýkají a chci využít příležitosti znovu vyjádřit svou upřímnou soustrast těm, kteří v jejím důsledku trpí.

V této souvislosti musím poznamenat, že situace se stále vyvíjí. V současné době existuje více než 1 672 případů onemocnění způsobeného bakterií EHEC a u nejméně 661 lidí se objevily vážné komplikace. Podle nejnovějších informací způsobila tato epidemie 21 úmrtí v Německu a 1 ve Švédsku. Ojedinělé případy jsou hlášeny v dalších 11 členských státech. 15 případů hlásí také Švýcarsko a 4 Spojené státy. Epicentrem onemocnění je stále okolí Hamburku v severním Německu. Většina případů hlášených mimo Německa se týká buď německých občanů na cestách, nebo osob, které tuto část Německa navštívily. Co tedy Evropská komise pro zvládnutí této epidemie dělá?

Za prvé jsme okamžitě aktivovali veškeré sítě, které mají na starost řízení krizí. Sítě jsou v každodenním kontaktu a umožňují včasnou výměnu informací, což je základ pro rychlou akci. Komise se prakticky každý den schází s orgány ochrany veřejného zdraví a orgány pro bezpečnost potravin a společně diskutují o epidemii, zdravotnických opatřeních pro zabránění infekci a léčbě postižených osob. Pevný základ pro výměnu informací poskytl systém včasného varování a reakce a systém včasné výměny informací pro potraviny a krmiva.

Za druhé jsme požádali Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC), aby provedlo vědecké posouzení rizik, které se pravidelně aktualizuje podle toho, jak se situace vyvíjí. Nyní máme definice případů v EU, která členským státům umožní, aby při šetření epidemie postupovaly jednotně. ECDC shromáždilo a porovnalo dotazníky pro pacienty, které se týkají epidemie. ECDC také společně s Evropským úřadem pro bezpečnost potravin připravilo sadu doporučení v oblasti preventivních opatření určených pro veřejnost. Tyto informace jsou nyní k dispozici ve všech úředních jazycích na internetových stránkách Komise.

Požádali jsme ECDC, aby urychleně vytvořilo platformu pro výměnu osvědčených postupů v oblasti léčby, a to jak v rámci členských států, tak odborných společností. Naše referenční laboratoř EU pro bezpečnost potravin v Římě vyvinula v rekordním čase metodu, která zkrátila dobu potřebnou ke zjištění bakterie E. coli v potravinách z asi šesti dní na 48 hodin.

Na závěr mi dovolte zdůraznit, že velmi důležité je veřejné mínění. V tomto ohledu Komise připravuje denní aktualizace, na kterých se podílí i síť komunikátorů Výboru pro ochranu zdraví a dále úřady pro bezpečnost potravin. Kromě toho Komise aktualizuje své internetové stránky věnované epidemii.

Důrazně vyzývám poslance Evropského parlamentu, aby tuto komunikaci s veřejností využívající vědecké poznatky podpořili, aby se tak snížily zbytečné obavy a posílilo naše společné úsilí. Mohu vás ujistit, že Komise společně s těmito agenturami velmi úzce spolupracuje s národními ministerstvy zdravotnictví a pro bezpečnost potravin a snaží se jim pomoci tuto nákazu zvládnout.

Za tímto účelem musíme pokračovat v intenzivním šetření otázky, jaký je zdroj této nákazy, na čemž se pracuje i v této chvíli. Během včerejší schůzky Rady pro zdravotnictví jsem požádal Německo, aby posílilo dohled, zintenzívnělo kontroly epidemie a opatření s cílem zjistit zdroj nákazy a zastavit šíření infekce. Také jsem požádal, aby se rychle vyšetřily příčiny nákazy. Německé orgány souhlasily s návrhem Komise vyslat do Německa odborníky na epidemiologii nemocí z potravin ze strany Komise, Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí a Evropského úřadu pro bezpečnost potravin.

Odborníci svou misi na pomoc německým orgánům s probíhající epidemií zahájili v neděli 5. června, ověřují výsledky a pomáhají s probíhajícím vyšetřováním s cílem zjistit zdroj. Jak všichni víme, původní podezření vznesené německými úřady, že příčinou byly okurky ze Španělska, nebylo potvrzeno výsledky žádných testů.

V neděli 5. června oznámily německé úřady Evropské komisi, že se na základě epidemiologických šetření domnívají, že možným zdrojem nákazy E. coli zasahující hlavně severní části Německa by mohly být fazolové klíčky. Informace byly prostřednictvím systému včasné výměny informací pro potraviny a krmiva okamžitě předány všem členským státům.

Komise bedlivě sleduje nový vývoj a rozhodne o dalším vhodném postupu, jakmile laboratorní testy potvrdí jakékoliv epidemiologické zjištění. Do současné chvíle nemáme žádné výsledky.

Chtěl bych zdůraznit, že je nezbytné, aby státní orgány nepostupovaly unáhleně a nezveřejňovaly informace o zdrojích infekce, které nejsou prokázány bakteriologickým rozborem, protože po celé Evropě se tak šíří neopodstatněné obavy a způsobuje to problémy výrobcům potravin, kteří své výrobky prodávají v rámci EU i mimo ni.

Intenzivní šetření pokračuje a musíme si dávat pozor, abychom nevynášeli předčasné závěry. V této souvislosti bych chtěl odkázat na nejnovější informace z Německa, pokud jde o podezření, že zdrojem nákazy mohou být klíčky, upozorňuji, že laboratorní testy nebyly ukončeny, a je proto nutné se vyhnout předčasným závěrům.

Dokládá to, že je důležité, aby členské státy zavedly mechanismus nepřetržitého předávání vědecky podložených informací do systému včasné výměny informací pro potraviny a krmiva a aby se systém včasné výměny informací pro potraviny a krmiva aktivoval pouze, když jsou si členské státy jisty vědeckými důkazy pro oznámení výstrahy.

V zájmu ochrany vnitřního trhu je třeba jednat rychle a rozhodně. Pokud se nám to podaří, můžeme se z této krize poučit a neustále naše systémy zlepšovat. Opakovaně jsem zdůrazňoval, že náš systém funguje. Musíme se učit za pochodu. Domnívám se, že toto je naše odpovědnost: musíme být flexibilní a rychlí při přizpůsobování našich postupů a kroků a musíme umět na tyto typy událostí rychle reagovat.

Základem naší schopnosti reagovat v takových situacích efektivně je koordinace a jasné informační a komunikační postupy. V této oblasti se musíme poučit.

Na závěr bych chtěl ještě stručně zmínit dva body. První se týká zákazů určitých výrobků. Chtěl bych znovu zdůraznit, že ohnisko nákazy je geograficky omezeno na okolí města Hamburku, takže není žádný důvod přijímat opatření na evropské úrovni. Z tohoto hlediska a s ohledem na kroky vedoucí k identifikaci zdroje považujeme případný dočasný zákaz jakéhokoli produktu za nepřiměřený.

Velmi citlivě také vnímám finanční dopad této krize na zemědělce a zejména pěstitele zeleniny. Proto také úzce spolupracuji se svým kolegou panem komisařem Cioloşem při řešení těžkostí, jimž čelí tato skupina našich občanů, kterou epidemie rovněž zasáhla. Ministři zemědělství mají právě dnes mimořádné zasedání a zabývají se otázkou E.coli. Po této dnešní rozpravě zamířím zpět do Bruselu, abych byl s panem komisařem Cioloşem této mimořádné schůzi ministrů zemědělství přítomen.

Kromě toho jsme v neustálém kontaktu s třetími zeměmi, zejména s Ruskem, a žádáme je, aby zrušily zákaz dovozu, který považujeme za nepřiměřený. Komise úzce spolupracuje s členskými státy s jediným společným cílem, aby tato epidemie co nejdříve skončila. Trvám na tom, že situace, jako je tato, není lokálním, ale evropským problémem.

(Potlesk)

  Peter Liese , jménem skupiny PPE. - (DE) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, rád bych poděkoval panu komisaři Dallimu, že nejprve hovořil o pacientech. Já bych rád učinil totéž. Stovky lidí jsou vážně nemocné. Lékařský personál v severním Německu pracuje opravdu na hranici možností. Dvacet dva lidí již zemřelo. Včera v Radě prohlásil zástupce jiného členského státu, Lucemburska, že finanční ztráty by mohly být nahrazeny, ale lidský život ne. Proto bych za prvé chtěl požádat o pochopení, pokud jde o vydávání varování, že i když si nejsme 100 % jisti, kde je zdroj, ale máme jen podezření, tuto informaci zveřejníme.

Samozřejmě, že stále musíme najít zdroj. Vím, že se mnoho lidí pracujících pro úřady opravdu velmi intenzivně této otázce věnuje, s čímž jim pomáhá také Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) – upřímně děkuji evropským institucím a panu komisaři Dallimu za to, že Evropská unie také pomáhá celou věc vyšetřit. Nicméně, jako německý poslanec zde nemohu stát a říkat, že všechno běží v pořádku. V souvislosti s řízením krize se objevilo několik problémů.

Například senátorka pro zdravotnictví v Hamburku informovala veřejnost o španělských okurkách, což byla správná věc, i když v této otázce neexistovala absolutní jistota. Bakterie EHEC na španělských okurkách byla a neměla tam být. To musí vědět i španělští kolegové. Nicméně nejprve informovala veřejnost a až mnohem později, o hodiny nebo půl dne později, informovala Evropskou komisi a španělské orgány. To bylo nepřijatelné. V tomto ohledu musíme v Německu interně zvážit, jak bychom toto mohli zvládnout lépe. Nicméně společně bychom se měli soustředit na to, že nepřítel není ve Španělsku nebo v Německu, ale skutečným problémem je bakterie, kterou musíme dostat pod kontrolu a zničit ji.

Nakonec bych chtěl zmínit, že na posledním plenárním zasedání na téma rezistence vůči antibiotikům jsme přijali usnesení. I když tuto bakterii nelze primárně léčit antibiotiky, problém tkví v tom, že je odolná vůči mnoha běžným antibiotikům. Jedná se o dlouhodobou záležitost, kterou nyní musíme řešit rychleji, protože příště by se mohlo stát, že půjde o bakterii, kterou antibiotiky léčit lze, ale protože bude rezistentní, léčit ji nepůjde. Musíme na tom pracovat.

  Linda McAvan, jménem skupiny S&D . – Pane předsedající, pane komisaři, máte pravdu, že se jedná o velmi závažný problém veřejného zdraví a že se musíme zaměřit na péči o nemocné a na identifikaci zdroje, ale pak se musíme na věc podívat z dlouhodobého hlediska a přijít na to, jak zabránit tomu, aby se to stalo znovu.

Před několika týdny jsem se setkala se zástupkyní Úřadu pro potraviny a léčiva Spojených států. Mluvily jsme o problematice E. coli v souvislosti s ovocem a zeleninou ve Spojených státech a o tom, že jejich postup není v Evropské unii běžný. Nyní došlo k výskytu této nákazy a tak si musíme položit několik otázek. Je to našimi zemědělskými postupy, o nichž se zmínil Peter Liese? Je to intenzivním chovem, pěstováním ovoce a zeleniny ve vyhřívaných sklenících? Je to nadužíváním antibiotik u hospodářských zvířat? Je to hnojem? Pomohlo by přesnější označování potravin rychleji identifikovat zdroj znečištění? Beru na vědomí, že zde Rada dnes není, ale Rada se brání řádnému označování země původu u našich potravin. Doufám, že si tuto debatu v budoucnu vyslechne.

Takže, pane komisaři, tuto záležitost musíme z dlouhodobého horizontu důkladně prošetřit a musíme se poučit a začlenit tyto otázky do našich politik. Příliš často slyšíme od Komise a od mnoha poslanců Evropského parlamentu o nadměrné regulaci, ale stejně jako u bank začínám uvažovat nad tím, zda nemáme tendenci upřednostňovat potřeby trhu a dodavatelských řetězců před potřebami ochrany veřejnosti a spotřebitele. Pokračovat beze změn nebude stačit. Není normální, že si lidé v Evropě zajdou na salát a v důsledku toho zemřou a pro řešení situace je třeba provést změnu politiky.

  Corinne Lepage, jménem skupiny ALDE . – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, děkuji vám, že jste nejdříve hovořili o obětech a nemocných. K nim samozřejmě musí směřovat naše první myšlenky, stejně jako k zemědělcům, kteří se dostali do velmi obtížné situace, což dobře chápeme.

Chci mluvit o třech věcech. Za prvé, hájíme zásadu předběžné opatrnosti, která zde byla uplatněna, takže si nemůžeme stěžovat a musíme samozřejmě nést plné důsledky. Prioritou jsou, jak správně poukázal pan Liese, lidské bytosti, které mají jednoznačně přednost před ekonomickými otázkami, které se mohou vždycky nějak řešit. Smrt je bohužel definitivní.

Za druhé, plně souhlasím s tím, co právě řekla paní McAvanová o důležitosti vysledovatelnosti. Diskutujeme o označování. Je naprosto zásadní, aby bylo označování úplné a aby bylo možné vysledovat, odkud výrobky pocházejí.

Za třetí, pokud jde o naprosto zásadní otázku jádra tohoto problému, musíme připustit, že úplně všechno nevíme, že existují mezery ve vědeckých poznatcích a že občas tápeme ve tmě. Nemůžeme vědět všechno. Nemůžeme zpochybňovat ty, kdo rozhodují, a domnívat se, že bychom měli počkat. V tomto případě musí mít přednost zásada předběžné opatrnosti.

  James Nicholson, jménem skupiny ECR . – Pane předsedající, v první řadě bych také rád vyjádřil soustrast těm, kdo byli postiženi. Těm, kdo přišli o život, život navrátit nemůžeme. Tuto situaci pravděpodobně vyřešíme až v dlouhodobém horizontu, ale ukazuje se, že nemůžeme závěry přijímat unáhleně. Chápu hněv – pokud je to hněv a jsem si jist, že je – španělské strany a těch, kdo přišli o své podnikání. Můžeme je pravděpodobně odškodnit, ale život není možné vrátit zpět.

Musíme se z toho poučit a zajistit, abychom v budoucnu měli pevný základ pro potřebnou reakci, jak řekl pan komisař. Musíme co nejdříve najít řešení pro současnou situaci a v dlouhodobém horizontu musíme zlepšit naše mechanismy odezvy na tento typ situace.

Domnívám se, že je velmi snadné s odstupem času hovořit o tom, co se mohlo nebo mělo udělat nebo co jsme neudělali, ale teď s výhodou zpětného pohledu bychom měli zavést mechanismy, které zajistí, že se to nikdy nestane znovu. Pan komisař má pravdu. Musíme se z těchto zkušeností poučit. Musíme se vždy poučit ze svých chyb. Došlo-li k chybám, pojďme je napravit a zajistit, že se nikdy nestanou znovu.

  Rebecca Harms, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Pane předsedající, pane komisaři, správně jste řekl, že bakterie EHEC způsobila příliš mnoho mrtvých a příliš mnoho nemocných a domnívám se, že situace, v níž se nacházíme, také ukazuje, že ani Německo, ani Evropská unie nejsou na epidemii EHEC, které jsme v současné době svědky, připraveny.

Z jednoduchého srovnání s několika dalšími zeměmi jasně vyplývá, že bychom mohli být připraveni lépe. Chtěla bych se ještě jednou zmínit o příkladu Spojených států. Od 80. let věnovali obrovské úsilí výzkumu, existuje zde ohlašovací povinnost a v Atlantě je centrální kontrolní orgán pro případy epidemií, který má rozsáhlé pravomoci pro přímou intervenci, pokud taková epidemie nastane. My v Německu máme na druhou stranu dvě federální ministerstva, které jsou v této věci odpovědná, a tato dvě ministerstva se nedokázala shodnout na tom, kdo má nést odpovědnost. Máme také regionální ministerstva, která chtějí a musí převzít odpovědnost a jsou zjevně přetížená. Máme problémy v komunikaci mezi laboratořemi a politiky. Je tak zcela nejasné, kdy má zasahovat věda, kdy se mají oznamovat opatření pro tlumení nákazy a kdy se mají přijímat politická opatření.

Chápu, že když ministryně dostane informace, že za nákazou jsou okurky, vydá varování, ale kde je podrobná koordinace? Kde je skutečná rozhodovací pravomoc? Zdá se mi – a říkám to velmi opatrně – že v případě fazolových klíčků se jednalo stejně předčasně jako u okurek. Je zde jistý nesoulad mezi vědeckými poznatky a politickými kroky.

Vraťme se zpět k tomu, co je třeba udělat: musíme stanovit ohlašovací povinnost v celé Evropě, určit centrální laboratoře a zřídit na úrovni Evropské unie ústřední orgán s rozhodovací pravomocí v případě vypuknutí podobné choroby. Myslím, že to by bylo přiměřené.

Jsem nesmírně vděčná panu Liesemu, že se zmínil o problému antibiotik. I v tomto případě čelíme problémům, kterých jsme si již opravdu vědomi. Nicméně, protože se vyhýbáme zahájení debaty se zdravotnickým odvětvím, s farmaceutickým průmyslem a s odvětvím intenzivního chovu hospodářských zvířat – a zde toho máme hodně k řešení –nejsme také tak důslední, jak bychom měli, při řešení otázky rezistence na antibiotika. EHEC a rezistence na antibiotika jsou velké problémy.

  Sabine Wils, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Pane předsedající, epidemie EHEC ukazuje na systémové nedostatky průmyslové výroby potravin na liberalizovaném vnitřním trhu EU. Pokud má zisk přednost před ochranou zdraví, trpí tím kvalita a bezpečnost potravin. V důsledku bakterie EHEC doposud v Německu zemřelo nejméně 22 lidí a došlo k více než 1 500 případům infekce. U více než 600 pacientů byl diagnostikován nebezpečný hemolytický uremický syndrom (HUS), který může také vést k neurologickým poruchám.

Po více než dvou týdnech je zdroj této epidemie ohrožující život stále nejasný. Pokud by se potraviny vyráběly na regionální úrovni, bylo by jednodušší zjistit zdroj nákazy a dopady epidemie by byly menší. Vzhledem k tomu, že se potraviny přepravují na dlouhé vzdálenosti a nejsou známy podmínky výroby, je velmi obtížné zjistit původ potravin. Pro bezpečnost potravin je nicméně sledovatelnost původu potravin zcela zásadní. Spotřebitelé mají právo vědět, jak se jejich potraviny vyrábí a odkud pochází.

Spolková vláda v Německu v souvislosti s epidemií EHEC zcela selhala. Kvůli zmatku mezi regionálními a federálními kompetencemi se řešení krize dostalo na vedlejší kolej. Kontrolní orgány nebyly na tuto situaci připraveny.

Je třeba radikálně přehodnotit zemědělskou politiku. Naše potraviny musí být bezpečné. Zemědělské výrobce je však také třeba ochránit před nevyčíslitelnými finančními riziky. Politika na podporu zemědělství a venkova se musí důsledně zaměřit na jasnou decentralizaci výroby potravin a marketingových struktur.

  Francisco Sosa Wagner (NI). – (ES) Pane předsedající, rád bych stručně upozornit na tři body týkající se aktuální situace okolo okurek.

Můj dědeček byl Němec a já cítím hlubokou náklonnost k této zemi, avšak německé orgány nepochybně jednaly v tomto konkrétním případě rychle a unáhleně.

Pokud jde o instituce EU, z analýzy jejich činnosti vyplývá, že Evropský úřad pro bezpečnost potravin a Komise reagovaly chabě a neobratně. Nepodařilo se jim situaci koordinovat a řešit.

Za třetí, poškozené strany mají nárok na rychlou finanční náhradu. Do té doby však navrhuji, aby Parlament uspořádal v Bruselu nebo zde ve Štrasburku velkou přehlídku evropské gastronomie zaměřenou na okurky.

Musíme vrátit zpět ztracenou čest – což je výraz německého autora Heinricha Bölla – pěstitelům okurek. Evropa je pro toto ideálním místem.

  Esther Herranz García (PPE). – (ES) Pane předsedající, musíme vyjádřit hluboký zármutek v souvislosti s 23 případy úmrtí: 22 v Německu a jeden ve Švédsku. Tato krize je jasným důkazem toho, že Evropská unie má před sebou dlouhou cestu, než se jí podaří zlepšit systém varování v otázce bezpečnosti potravin a vnitřní koordinaci.

Dotyčné členské státy byly ve své reakci pomalé, neefektivní a nefunkční. V této chvíli máme 23 mrtvých a stále nevíme, kde je zdroj problému.

Evropská komise se musí zamyslet nad tím, k jakým problémům vede její nezodpovědné jednání a nečinnost v dobách krize, jíž jsme dnes svědkem. Vede to k případům finančního krachu, zničení dříve stabilních pracovních míst, nezaměstnanosti, bezmocnosti a samozřejmě k velmi nebezpečné krizi pro veřejné zdraví. Zatímco jste se v Komisi věnovali nezodpovědným prohlášením regionálních orgánů v Německu – prohlášením, která byla zcela nesprávná a naprosto nezodpovědná – uvádějícím španělské farmy se jmény a adresami, obyvatelé, aniž by to věděli, byli dál vystaveni bakteriím. Veřejnost byla přesvědčena, že se vyhýbá kontaktu s bakteriemi, a přitom byla více než kdy jindy vystavena nebezpečí, že bude jíst potenciálně škodlivé potraviny.

V Radě ministrů zemědělství, která zasedá dnes ve 14 hodin v Lucemburku, by měla Evropská komise navrhnout použití části 2,5 miliardy milionů EUR, které zbyly ze společné zemědělské politiky. Tyto 2,5 miliardy EUR by se měly použít pokud možno na nápravu způsobených škod. K tomu bude nutné najít vhodné právní řešení, jako tomu bylo v předchozích případech, například v otázce „šílených krav“ nebo dioxinů. Podobné řešení by se mělo najít i nyní.

Komisařky, komisaři, paní ministryně, páni ministři, dnes v Lucemburku se musíte zhostit své odpovědnosti.

Německé orgány by navíc s ohledem na jejich nezodpovědné obvinění měly toto finanční řešení rozhodně podpořit již od samého počátku a měly by využít vlastní finanční zdroje na komunikační kampaně zaměřené na obnovu důvěry spotřebitelů v zahradnické produkty, kterou tito nyní ztratili.

  Luis Manuel Capoulas Santos (S&D). – (PT) Pane předsedající, vypuknutí nákazy v Německu způsobilo, že stojíme před jedním z nejtěžších testů systémů pro řízení krizí veřejného zdravotnictví, jaký kdy nastal. Komise a zejména Německo tuto krizi neřešily nejlepším možným způsobem. Stojíme před obrovskou lidskou tragédií vedoucí ke ztrátě mnoha životů a nebezpečím ohrožení života tisíců jiných. Došlo také ke krizi důvěry spotřebitelů v základní potraviny, s ekonomickými a sociálními důsledky, které lze jen těžko předvídat.

Společnost očekává ze strany národních a unijních orgánů rychlou odpověď, která objasní příčiny této krize a přinese účinnou reakci. Je však také nutné minimalizovat katastrofální následky pro další skupinu nevinných obětí, jimiž jsou pěstitelé ovoce a zeleniny, jak již zde bylo dnes zmíněno. Tito lidé byli unáhleně a nespravedlivě obviněni a přišli o příjem, takže jejich budoucnost je vážně ohrožena.

Je rovněž nutné přijmout urychleně preventivní opatření, aby se podobná situace již neopakovala. Jednou z možností řešení této situace je zvýšení účinnosti dozoru a kontrolních mechanismů u antibiotik používaných u zvířat, jak jsem již zmínil v rozpravě, která se zde konala před necelým měsícem. Další oblastí, kde je nutné jednat, je forma nové společné zemědělské politiky, která prochází procesem reformy. Je nezbytné, aby se v budoucnu pobídky zaměřily na zajištění kvality na základě udržitelných výrobních metod, což Skupina progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu opakovaně prosazuje.

  Frédérique Ries (ALDE). – (FR) Pane předsedající, situace se dále zhoršila: v Evropě zemřelo 23 lidí a více než 2 200 onemocnělo. Na tyto oběti musíme pochopitelně dnes myslet. Německým orgánům se dosud nepodařilo oficiálně identifikovat příčiny této epidemie. Do té doby se nikdo ani nedotkne evropské zeleniny a z hygienické krize se stala krize ekonomická a samozřejmě také krize sociální. Pěstitelé zeleniny právem vyžadují kompenzace a jak řekl pan komisař, dnes odpoledne se v Lucembursku setkají na toto téma příslušní ministři a komisaři.

Kromě toho, co zde již bylo řečeno o zásadě předběžné opatrnosti a nezbytné sledovatelnosti – což je velmi důležité – je tu také otázka toho, jak bylo možné, že došlo bez důkazu nebo téměř bez důkazu ke zveřejnění obecné výstrahy označující za viníka španělskou okurku. Jaké hodlá, pane komisaři, Komise z této vážné krize vyvodit poučení, aby se systém včasné výměny informací pro potravinové výstrahy více než kdy jindy opíral o „řádné a trvalé vědecké důkazy“, jak jste sám uvedl, pane komisaři?

  Janusz Wojciechowski (ECR) . – (PL) Pane předsedající, i já bych rád vyjádřil svůj smutek nad ztrátou života a popřát rychlé uzdravení těm, kteří jsou nemocní. Musíme toho hodně vysvětlit. Musíme zjistit zdroj a příčinu epidemie, ale také zdroj a příčinu šíření nepravdivých informací o této epidemii po Evropě i světě – falešných a škodlivých informací, které udělaly spoustu škod. Musíme se velmi pozorně věnovat příčinám epidemie, zejména v průmyslové živočišné výrobě, kde se v masovém měřítku používají antibiotika. Souhlasím s předřečníky, kteří o tom hovořili. Pokud se antibiotika používají v tak velkém měřítku, není divu, že se objeví kmeny bakterií, které na antibiotika nereagují. Podle mého názoru by se toto intenzivní zemědělství s užíváním antibiotik mělo v Evropské unii velmi omezit, možná dokonce zastavit, a škody, k nimž došlo, by měly být zaplatit ti, kdo je způsobili.

  Martin Häusling (Verts/ALE). – (DE) Pane předsedající, EHEC není nový problém, ale je jasné, že Evropa je stále ještě na krizi, jako je tato, nedostatečně připravena. Příliš dlouho jí trvá, než vydá jasné pokyny. Tři týdny je rozhodně příliš dlouho.

Jak jsme se všichni shodli, ochrana spotřebitele má vždy absolutní přednost před finančními zájmy. Nicméně se musí vyjasnit, kdo a kdy vydává varování a kdo následně přebírá odpovědnost za varování a kdy se má zapojit Evropská komise. V Německu leží odpovědnost na 16 spolkových státech a dvou ministerstvech, což je v případě evropské krize příliš rozdrobené. Evropa se musí zapojit v dřívější fázi. Nemyslím, že jsme se dostatečně poučili z krizí 90. let. To musíme nyní urgentně napravit.

U potravin potřebujeme transparentnost a jasnou sledovatelnost při výrobě. Potřebujeme jasné označení země původu. Nicméně potřebujeme také evropské zásahové orgány, které budou koordinovat vědecké a lékařské práce a určovat plány kontrol.

(Potlesk)

  João Ferreira (GUE/NGL). – (PT) Pane předsedající, vzhledem k záplavě protichůdných zpráv o původu této epidemie je důležité mít na paměti několik bodů. Nejprve bych rád zdůraznil, že více než 15 dnů poté, co byly zaznamenány první případy, a více než měsíc po prvních známkách kontaminace nebyl evropský systém včasného varování a reakce schopen zjistit skutečnou příčinu kontaminace. Toto způsobilo velké škody, jak zde již bylo zmíněno. Za druhé je důležité si uvědomit, že jde o vážný, ale ne ojedinělý případ nedostatečné bezpečnosti potravin v EU. Rád bych vám připomenul naše nedávné debaty o problému dioxinů.

Tyto případy jsou neoddělitelné od společné zemědělské politiky (SZP), která podporuje intenzivní, exportně orientované typy výroby, místo aby podporovala, jak je to nutné, místní výrobu a spotřebu, což by mohlo zajistit mnohem efektivnější sledování a následně i větší bezpečnost potravin.

V neposlední řadě je důležité odškodnit evropské pěstitele za škody, které utrpěli, a to nejen pěstitelé v zeměpisné oblasti vypuknutí nákazy. SZP je společná politika, proto by se měly přijmout opatření na úrovni EU, a nejen na úrovni vnitrostátní, vzhledem k evidentním nerovnostem, které by to způsobilo.

  Nick Griffin (NI). – Pane předsedající, nejprve to byly okurky, včera fazolové výhonky. Dnes už to výhonky nejsou. Pravdou je, že odborníci prostě nevědí, ale pokaždé, když se taková nepodložená tvrzení objeví, způsobuje to škody v ekonomikách jednotlivých zemí. Víme jen to, že se u této nákazy objevilo něco velmi nezvyklého. U viru se objevuje abnormální kombinace zátěže a DNA. Postihuje to neobvyklé skupiny lidí způsobem, který obvykle není s ohnisky E.coli spojen. Epidemie už zasáhla daleko více lidí a mnohem více míst než obvykle a na rozdíl od běžných nákaz nelze rychle vysledovat jednoho nebo dva dodavatele potravin.

Vzhledem ke všem těmto nevysvětlitelným faktorům a skutečnosti, že různé země – včetně Velké Británie, USA, Iráku a Izraele – v minulosti hlásily pokusy s geneticky manipulovanou bakterií E. coli jako biologickou zbraní, neměli bychom urgentně zkoumat možnost, že tato epidemie je ve skutečnosti případ a možná test biologického terorismu?

  Françoise Grossetête (PPE). – (FR) Pane předsedající, situace je vážná, dokonce velmi vážná, protože epidemie EHEC je naprostou záhadou. Dovedu si představit úzkost těch, kdo onemocněli, a je nám velmi líto úmrtí, ke kterým došlo.

Celá tato záležitost nás nutí přistupovat k evropským problémům veřejného zdraví velmi přísně a vidíme, že je nezbytně nutné spolupracovat s výzkumnými pracovníky a farmaceutickým průmyslem, abychom dokázali na takové situace účinně reagovat a také na ně musíme vyhradit potřebné prostředky.

Bakterie stojí lidské životy, příliš mnoho životů. Stojí také spoustu peněz naše zemědělce a nebezpečně podrývá důvěru spotřebitelů v naše zemědělské produkty a zemědělsko-potravinářský průmysl, které je stále bezpochyby nejbezpečnější a nejpřísněji kontrolovaný na světě.

Jaká bude po okurce, rajčeti, salátu a fazolových výhoncích další oběť této zdravotní hysterie? Hospodářské důsledky pro zemědělce jsou velmi vážné. Faktem je, že systém varování zafungoval velmi dobře. Problém je v tom, že Evropská komise nemá ani prostředky, ani možnost zjistit, zda jsou informace, které členský stát poskytne, pravdivé, či nikoliv.

Bakterie dnes cestují rychleji než v minulosti. Bude nutné vyvodit závěry, pokud jde o komunikaci a o řízení takovéto zdravotní krize. Bude nutné zajistit zpětnou vazbu. Bude bezpochyby nutné provádět další kontroly, než přijmeme závěry národního nebo regionálního zdravotnického úřadu za pravdivé.

A konečně tato krize jasně ukazuje, že je nutné zásadně zlepšit možnost vysledovatelnosti potravin. Povinnost uvádět zemi původu nebo místo provenience platí bohužel pouze v omezeném počtu případů. Mělo by se to rozšířit na větší množství potravin. V případě zdravotní krize by to umožnilo identifikovat zdroje kontaminace a rychleji varovat spotřebitele.

  Jo Leinen (S&D). – (DE) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, zemědělce lze odškodnit, ale lidský život obnovit nelze. Proto patří výraz naší soustrasti všem těm, kdo zemřeli nebo leží na nemocničním lůžku. Tato situace je dramatická a je také nepřijatelná. Je nepřijatelné, abychom tři týdny po vypuknutí epidemie stále nevěděli, kde přesně se nachází patogen, který epidemii způsobil. To by se opravdu nemělo v Evropě stát.

Musíme z toho vyvodit několik poučení. Za prvé, musíme najít zdroje a zjistit, zda se v sektoru výroby potravin nebo potravinovém řetězci nepoužívají nějaké nesprávné postupy. Naše právní předpisy platí již 20 let a normy a postupy platné v rámci Evropské unie jsou poměrně přísné, ale je jasné, že pokud jde o potraviny, jsme stále zranitelní. Zdá se, že zde stále máme mezery a nedostatky a z toho se musíme poučit.

Domnívám se také, že zde došlo ke komunikačnímu chaosu. Fakta o této záležitosti se nesdělují dobře nebo správně. Jednoznačně potřebujeme více Evropy. To již zde uvedli mí předřečníci. Pokud vydává varování pro celou Evropu jakýkoliv regionální nebo národní orgán, výsledkem může být jen katastrofa. Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) podle mého názoru odvedlo dobrou práci, ale jsem přesvědčen, že pro určení příčin potřebujeme lepší, moderní systém ohlašovací povinnosti a také lepší systém informování veřejnosti.

  Antonyia Parvanova (ALDE). – Pane předsedající, německé a evropské orgány se stále snaží zjistit zdroj nákazy E. coli. Zatím ještě nemáme žádné konkrétní důkazy o příčině této epidemie a je třeba zvážit všechny možnosti, včetně případné nedbalosti nebo neúmyslného vstupu bakterií do potravního řetězce. Jak bakterie ve skutečnosti vznikla, je jiný případ, zde je naléhavě zapotřebí zapojit výzkum a získat potřebné poznatky. Nicméně bych se chtěla zmínit i o tom, jakým způsobem německé a evropské orgány informovaly širokou veřejnost, což mělo vážné důsledky pro ovocnářské a zelinářské odvětví, a to nejen ve Španělsku, ale v celé Unii.

Není to poprvé, co se setkáváme s problémem týkajícím se bezpečnosti potravin v Německu. Navrhuji, aby Komise německým orgánům pomohla s posílením zpětné vysledovatelnosti a aby prováděla kontrolu nad německými postupy, podobná opatření by měla být přijata i ohledně postupů v jiných členských státech.

K udržení důvěry spotřebitelů je zapotřebí transparentnost. K dispozici by měly být všechny informace, ale tyto informace by neměly být sdělovány způsobem, který u spotřebitelů vyvolá obavy a strach v době, kdy nemáme žádné důkazy. Chtěla bych také upozornit na odpovědnost médií.

  Marina Yannakoudakis (ECR). – Pane předsedající, fámy mohou být nebezpečné. Vypukla tato epidemie v Německu, nebo v některém jiném členském státě? Pověsti mohou být destruktivní a mohou dokonce pomoci epidemii šířit. Kolem výskytu této nákazy stále existuje mnoho nezodpovězených otázek. Jisté je jen to, že většina členských států ohlásila výskyt bakterie. K dnešnímu dni registrujeme v Evropské unii 22 úmrtí.

Výskyt této nákazy demonstruje význam přeshraniční spolupráce v oblasti prevence zdraví. Ukazuje se rovněž, jak důležitá je evropská agentura jako je Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC), která musí situaci sledovat, spolupracovat a informovat členské státy. Ve Velké Británii máme relativně štěstí, protože máme hlášeny jen tři případy, ale to platí dnes, zítra se mohou věci změnit a my musíme být ostražití. Kromě zjištění příčiny epidemie musíme informovat veřejnost, a tak ji chránit. ECDC denně vydává aktualizované informace.

Díky spolupráci můžeme tuto epidemii korigovat. Pokud budou naši občané informováni, mají větší šanci infekci se vyhnout. Především musíme být ve své reakci klidní a uvážliví.

  Nikolaos Chountis (GUE/NGL). – (EL) Pane předsedající, Evropa již podruhé během půl roku čelí potravinové krizi, která mnoha lidem způsobila závažné zdravotní problémy a má dokonce za následek ztráty na životech mezi našimi bližními. Něco není v pořádku, pane komisaři.

V lednu jsme měli v Německu problémy s toxiny, nyní máme opět v Německu problémy s bakteriemi. První případ se tutlal, i když se o něm vědělo několik měsíců, v druhém případě se vina pohodlně přesunula na španělské okurky.

Je to problém rozpoznatelnosti, vysledovatelnosti a nedostatečné kontroly na úrovni EU. V prvním případě v lednu jste nám, pane Dalli, v souvislosti s dioxiny řekl, že podniknete veškerá nezbytná opatření pro zpřísnění právních předpisů týkajících se systému kontroly potravin. Jindy jste řekl, že to není problém rozpoznatelnosti, ale jde o jiný problém. Stanovisko Komise je chaotické, zastírací a panické, a v důsledku toho oplakáváme životy, oplakáváme nemocné a oplakáváme důsledky pro zemědělskou výrobu.

  Elisabetta Gardini (PPE). – (IT) Pane předsedající, situace, o níž diskutujeme, je velmi vážná, ale myslím, že v některých případech stále pleteme různé roviny.

Zjevně není možné dávat na stejnou úroveň ztráty na životech a ekonomické problémy, to neděláme. Chtěla bych však zdůraznit, že problém nevyřešíme tím, že ukážeme prstem na příčiny – načež se ukáže, že to příčiny nejsou .

Pokud je někdo zavražděn a do vězení je vsazen nevinný člověk, nepřinese to úlevu ani ospravedlnění za spáchaný zločin. A přesto děláme totéž: v mimořádně vážné situaci, kdy dochází ke krizi veřejného zdravotnictví a v sázce je bezpečnost potravin, obviňujeme lidi, kteří, jak se pak ukáže, viníky nejsou, což způsobuje další oběti.

Španělští pěstitelé již vyšli do ulic a dnes, asi za 40 minut, budou v ulicích v Miláně a provincii Latina demonstrovat přímí italští pěstitelé, kteří budou nabízet spotřebitelům čerstvé okurky a další ovoce a zeleninu, aby ukázali, že jsou to zdravé potraviny, které jsou důležité pro zdravou, vyváženou stravu. Nechtěli bychom německé spotřebitele poškozovat ještě tím, že je připravíme o potraviny, které jsou naprosto nezbytné pro jejich stravu a zdraví.

Chtěla bych také uvést některé údaje, které by měly dostat příslušné orgány a měly by se nad nimi zamyslet, když zveřejňují informace, které působí poplach, strach a paniku. Jsou to údaje z průzkumu Eurobarometru, které shromáždila italská konfederace Coldiretti, jež ukazují, že v případě potravinové krizi se například 43 % Italů vyhýbá potravinám,o kterých slyší po určitou dobu mluvit, a 13 % je ze stravy nadobro vyloučí. Musíme se proto snažit přemýšlet o tom, co říkáme, a jak ovlivňujeme stravovací návyky lidí.

Chtěla bych se proto zeptat Komise, zda si nemyslí, že je čas na uplatnění evropské doložky o mimořádných okolnostech a na urychlení jednání o finančním vyrovnání.

  Dagmar Roth-Behrendt (S&D). – (DE) Pane předsedající, pane Dalli, vy i vaši kolegové v Generálním ředitelství pro zdraví a spotřebitele jste udělali všechno správně. To samé nelze říci o německých úřadech. To nejmenší, co můžeme říct je, že vznikl komunikační chaos, a to je možná velice mírně řečeno. Skutečnost, že německý ministr zdravotnictví včera nepovažoval za nutné odjet na zasedání zdravotní rady do Lucemburku, kde byla hlavním tématem jednání tato závažná krize ohledně infekce, ukazuje, že nemá absolutně žádné zdání o tom, co Evropa opravdu znamená, a že je to ignorant, který není s to pochopit problémy, nebo má ještě stále plné ruce práce s vnitrostranickou politickou krizí.

(Potlesk)

Navíc musím poznamenat – a pan Dalli to sám řekl, že německé orgány jasně vyjádřily názor, že se obejdou bez odborníků Evropské unie a povýšenecky a arogantně věří, že je nepotřebují. Kromě toho trvalo těmto odborníkům tři dny, než se dostali do Německa, což je skandál, který musíme zkritizovat. Zároveň však musíme také říci, že je naším úkolem varovat spotřebitele v Evropské unii, když se na trhu objeví nebezpečné potraviny.

Říkám vám jasně – pokud se na okurce či salátu objeví nebezpečné bakterie, které nevedou k smrti, je to sice možná dobře, ale podle mě to není důvod pro vyplácení náhrad. Okurky ze Španělska a dalších zemí na sobě prostě bakterie EHEC měly. Nebyly to bakterie, které zapříčinily tuto epidemii, ale chvíli trvá, než se to zjistí.

Pro mě to není to hlavní. Ti z vás, kdo rozumějí Evropské unii a znají systém včasného varování, také vědí, jak tento systém funguje. Víte, že v systému včasného varování se musí uvést výrobek a také název výrobce. Můžete si to snadno ověřit v právních předpisech. Podle mého názoru je důležitá otázka, co se bude dít v budoucnosti? V budoucnu budeme muset zvážit, zda se může dál používat močůvka. Budou se moci používat výrobní metody, které jsou nepřijatelné? Kdo v Evropské unii ve skutečnosti sleduje, co, kdy a s jakým výsledkem se dokumentuje, a kdo má jaké povinnosti v tomto ohledu?

(Potlesk)

  George Lyon (ALDE). – Pane předsedající, čelíme skutečné krizi. 23 lidí zemřelo, více než 2 000 osob bylo zasaženo, na zeleninových trzích vládne zmatek, ceny klesly na minimum a odhaduje se, že výrobci přicházejí denně o 300 milionů EUR. Vztahy mezi Německem a Španělskem jsou přinejmenším napjaté, a přesto tři týdny po vypuknutí krize stále netušíme, kde je zdroj této nákazy.

Pane komisaři Dalli, chci od vás dnes dostat záruku, že na zjištění zdroje této epidemie E. coli bylo vynaloženo veškeré možné úsilí, protože dokud zdroj nezjistíme, nemůžeme zahájit proces obnovy důvěry spotřebitelů. Za druhé chci, abyste jasně vysvětlil, jaké kroky hodláte po překonání krize učinit ke stabilizaci trhu a k obnovení důvěry spotřebitelů.

Za třetí se potřebujeme také dozvědět, co hodlá Komise udělat, aby se pokusila odškodnit zemědělce, jejichž trhy se ne jejich vinou zhroutily a kteří nejsou schopni prodávat své produkty. Za čtvrté, chci ujištění Komise, že proběhne transparentní a nezávislé vyšetřování ke zjištění skutkového stavu, co se stalo. Až pokud budeme mít k dispozici fakta, můžeme podniknout kroky k zaplnění případné mezery v zákonech o bezpečnosti potravin.

  Elisabeth Köstinger (PPE). – (DE) Pane předsedající, pane komisaři, zdravotní rozměr krize vyplývající z této epidemie bakterie EHEC je naprosto tragický. Situace je vážná. Je naprosto nezbytné pomoci postiženým a podniknout veškeré možné kroky, aby se zabránilo dalšímu šíření této nákazy. Výzkumné ústavy a nemocnice musí dostat veškeré potřebné zdroje.

Od okamžiku, kdy se bakterie objevila, byla nutná rychlá akce. Jednotné celoevropské krizové řízení včetně společného jazykového režimu nicméně neprojevilo patřičnou profesionalitu. Chorobné pátrání po zdroji nákazy vedlo k předčasnému obviňování všech kolem a výsledkem byly několikadenní negativní zprávy a celková nejistota na straně spotřebitelů.

Postižení výrobci zažili dramatickou ztrátu příjmu, což ohrozilo jejich přežití. Ani nevinné regionálně vyráběné produkty nemají odbyt. Jen v Rakousku poklesl prodej čerstvé zeleniny o 75 %. Pěstitelé zeleniny čelí těmto ztrátám příjmu přímo uprostřed vrcholu sklizně. Nekoordinovaný způsob informování spotřebitelů během krize opět ukazuje na nutnost všeobecného meziodvětvového označování původu a účinné kontroly na principu „označeno a zkontrolováno u zdroje“.

Spotřebitelé mají právo vědět, odkud produkty pocházejí. To platí stejně pro pulty obchodů jako pro restaurace a veřejné stravování.

Všechny orgány musí nyní rychle odstranit předsudky vůči čerstvé zelenině, oživit prodej čerstvé zeleniny a vdechnout nový život obchodu se třetími zeměmi. Místní pěstitelé zeleniny se zcela nečekaně a bez vlastního zavinění dostali kvůli epidemii EHEC do existenciální krize. Komise jim musí umožnit náhradu škody, a to prostřednictvím Evropského zemědělského fondu, Evropského krizového fondu a opatření na podporu prodeje.

Pan Liese má naprosto pravdu, když říká, že lidský život je nenahraditelný a že každá smrt je jednou provždy. Nicméně je také nepochybně naší povinností nenechat naše výrobce na holičkách, protože oni se do této situace, která ohrožuje jejich přežití, dostali ne vlastní vinou.

  Iratxe García Pérez (S&D). – (ES) Pane předsedající, pane komisaři, všichni chceme, aby německá potravinová krize skončila co nejdříve. Musíme myslet na oběti, a doufám, že jakmile budou počáteční chyby odstraněny, bude možné pro klid všech identifikovat zdroj infekce.

Nicméně, vedle zdravotního hlediska této krize se musím zmínit i o jejích ekonomických dopadech. Španělské pěstitelské odvětví odhadlo ekonomické ztráty v důsledku závažné chyby v komunikaci, o níž dnes víme, na 200 milionů EUR za týden. Ráda bych vyzdvihla odpovědný přístup tohoto odvětví a jeho vynikající spolupráci s úřady mé země.

Pane komisaři, sledování původu fungovalo, ale kolik času se ztratilo tím, že se zaměřovala pozornost na původ, na zemědělskou výrobu, a nevěnovala se pozornost dalším způsobům kontaminace, jako je manipulace či distribuce v místě určení? Proč Komise souhlasně opakovala uspěchané informace z Německa?

Chyběla zde koordinace, pane komisaři, a jednostranné uzavření hranic pro španělské produkty je důkazem toho, že se v rámci Evropské unie nepodařilo krizi monitorovat.

Chtěla bych požádat Komisi, aby okamžitě aktivovala všechny potřebné mechanismy pro odškodnění španělského a evropského odvětví, a to jak finančně, tak z hlediska image v očích spotřebitelů. V dlouhodobém horizontu je však v této oblasti potřebné přijmout další kroky.

Nepodložená obvinění, improvizace, nedostatek koordinace, milionové ztráty, útoky na čest a důvěryhodnost odvětví: nestačí to k tomu, abychom se ptali, kdo nese odpovědnost?

  Mairead McGuinness (PPE). – Pane předsedající, ráda bych poděkovala panu Dallimu za uvážlivé vyjádření na začátku debaty. Ve sněmovně padly některé méně uvážlivé komentáře, protože jde o dopad na lidské životy a samozřejmě i dopad na výrobce a důvěru spotřebitelů. Jedná se o nejvážnější potravinovou krizi, což pan Dalli uznal. Víme, že je regionálně omezená do určité části Evropské unie, ale není to pouze německý problém, je to problém Evropské unie.

Máme systém, který nám pomůže nalézt příčinu a zabývat se důsledky, ale obávám se, že ne všechny součásti systému byly dostatečně uplatněny a mám několik otázek týkajících se načasování. Vyrozuměla jsem, že 22. května 2011 bylo vydáno varování: znepokojuje mě, že evropští odborníci se do Německa dostali až v neděli 5. června. Proč to tak dlouho trvalo? Myslím, že to je nutné prošetřit.

Podle článku 55 nařízení 178/2002 máme možnost vytvoření krizové jednotky. Každý z mých předřečníků říkal, že toto je krize, i pan Dalli uznává, že jde o krizi. A krize spíš narůstá, než klesá, a řekla bych, že je čas, aby Evropská unie toto nařízení využila a vytvořila takovou krizovou jednotku.

Nejvíce znepokojivé je virtuální očernění zeleniny, o níž se potom prohlásilo, že vinu nenese. To otřáslo důvěrou spotřebitelů nejen v čerstvé ovoce a zeleninu, ale také v náš systém nezávadnosti a kontroly potravin. Pane komisaři Dalli, vím, že souhlasně přikyvujete a vítám to, ale domnívám se, že je čas vytvořit krizovou jednotku a byla bych ráda, kdybyste se k tomu vyjádřil ve své závěrečné řeči.

  Ulrike Rodust (S&D). – (DE) Pane předsedající, pane komisaři, pocházím z regionu Evropy, kde epidemie EHEC zuří nejhůř. Tato agresivní bakterie se zdá nezastavitelná. Od poloviny května do včerejšího poledne se nakazilo 1 733 lidí a 23 pacientů v bolestech zemřelo. Situace na klinikách je velmi napjatá. Ubývá lůžek na odděleních intenzivní péče, chybí krevní plazma. Konec je v nedohlednu. Lidé z mé rodné oblasti se denně obávají nových případů.

Podle mě je otázkou odvahy a smyslu pro povinnost upozorňovat na všechny potenciální zdroje bakterie. Byla provedena analýza různých potravin, ale zdroj nebyl nalezen. Vysoce kvalitní potraviny mají být podle mého názoru zdravé a před uvedením na trh mají procházet kontrolou. Domnívám se, že zde došlo k evidentním chybám a opět zjišťujeme, že zde existují velké mezery. Avšak tvrdit v této situaci, že příčina je známá, aniž by za tím stál laboratorní výzkum, který by to potvrdil, je krajně nedbalé. V naprosto pochopitelné panice nesmí v žádném případě docházet k honu na čarodějnice, protože tak bychom dovedli ke krachu mnoho těžce pracujících zemědělců po celé Evropě. Proto musí být každému jasné, že v Evropské unii musíme prokázat vzájemnou solidaritu a musíme se v těchto krizových situacích podporovat. Jinými slovy, všichni lékařští odborníci si musí společně sednout ke stolu a musíme poskytnout hospodářskou pomoc těm, kdo se nevinně dostali do finančně špatné situace.

  Pilar Ayuso (PPE). – (ES) Pane předsedající, v první řadě bych chtěla vyjádřit svou soustrast rodinám pozůstalých.

Pane komisaři, informování veřejnosti o zdravotních rizicích je obtížný a choulostivý úkol, který musí být dokonale zdokumentován a ověřen. Nejde o to, nalézt viníky, ale v tomto případě došlo k velkým chybám, počínaje neuváženými a ukvapenými domněnkami ze strany vedoucí zástupkyně regionální politiky, která byla ve funkci jen krátkou dobu a spustila poplach ve společnosti a velmi vážnou, nenapravitelnou hospodářskou krizi.

Stejně tak se zdá, že Komise krizi nijak dobře nekoordinovala. Zajímalo by mě, kdy se objevil první případ a zda byl dodržen článek 3 nařízení o systému rychlého varování, který členským státům ukládá, aby oznamovaly riziko okamžitě, do 48 hodin, a také, zda byl dodržen článek 8 uvedeného nařízení, který ukládá Komisi, aby zkontrolovala, zda jsou informace úplné, pravdivé a čitelné a mají dostatečný právní základ.

Jisté je, že byly odhaleny závažné nedostatky tohoto nařízení a že je třeba přezkoumat stávající právní rámec, aby se mimo jiné přesně definovaly postupy krizového řízení ze strany příslušných orgánů, zjistilo se, kdo nese v potravinovém řetězci odpovědnost za chyby nebo opomenutí (a k tomuto účelu využít vysledovatelnost), aby se ochrana zdraví neskrývala za obchodními překážkami a aby se rozhodlo o vyrovnání za obchodní škody a ušlý zisk.

Pane komisaři, příčinou nejsou ani okurky, ani sója. Jak uvedl pan Liese, příčinou je patogen. Příčinou je sérotyp O104: H4 bakterie Escherichia coli, která již byla popsána ve vědecké literatuře a která je spojena s masnými výrobky.

V každém případě, pane komisaři, však musíme umožnit vědcům pracovat: musí prozkoumat celý systém zpětné sledovatelnosti, celý potravinový řetězec, včetně přepravy a distribuce potravin.

  Andrés Perelló Rodríguez (S&D). – (ES) Pane předsedající, pane komisaři, nic z toho, co uděláme tady nebo v rámci Evropské unie, už nepřivede mrtvé zpět k životu, ale doufám, že to, co se udělá, předejde dalším úmrtím a zastaví řetěz lidí, kteří jsou nemocní a kteří trpí, aniž by udělali cokoli, co způsobilo problém.

Jistě, neznáme příčiny, ale některé věci víme a musíme jasně říct, že došlo k nedbalosti v politickém jednání a k nedbalosti ze strany německé spolkové vlády, která nemůže jednat, jako by Hamburk byl městský stát na jiném kontinentu.

Pokud by paní Merkelová a její ministerstvo zdravotnictví místo arogance, s níž často jedná s jinými státy, projevila píli a efektivitu, některé věci by se nestaly. Tato nedbalost měla pro jeden stát, jmenovitě pro Španělsko a pro jeho nejdůležitější odvětví, zemědělství, kriminální důsledky. Zničila tisíce lidí a malých podniků a na dlouhou dobu poškodila dobrou pověst jeho ekonomiky.

Žádám vás, abyste nyní zašel na Radu a požádal o plné odškodnění pro ty, kdo byli poškozeni, protože o život pro ty, kdo zemřeli, žádat nemůžeme. A žádám vás o přezkoumání kontrolních systémů. A žádám, aby paní Merkelová převzala odpovědnost. A žádám ji o méně arogance a více píle. A aby na sebe vzala odpovědnost za škodu, kterou způsobila. Nemůže ignorovat fakt, že Hamburk leží v její zemi. Nemůže ignorovat své povinnosti. Nemůže přisuzovat vinu federálnímu státu, když by měla za způsobené škody nést zodpovědnost sama.

Trochu více pokory, trochu více dobrého řízení a trochu méně konzervatismu by stačilo, aby se nám tato krize nevymkla z rukou a aby španělští a další farmáři na jihu nemuseli nést její bolestivé dopady.

Přezkoumejte kontroly, přezkoumejte systémy varování a požádejte o odpovědnost, protože, pane komisaři, my ve Španělsku žádáme vás, Radu a Německu právě o toto.

  Esther de Lange (PPE). – (NL) Pane předsedající, ráda bych poděkovala panu komisaři za to, že je tady, ale byla bych raději, kdyby byl někde jinde, například v letadle do Ruska a snažil se na nejvyšší možné úrovni zajistit stažení zákazu, které Rusko vyhlásilo, protože to je zcela přehnané. Děkuji panu komisaři za jeho ochotu s námi o tomto bodě mluvit, ale dosavadní komunikace, včetně komunikace s Komisí, byla ostudně špatná. Tiskovou konferenci Komise uspořádala až několik dnů po vypuknutí krize. Džin byl však v té době už dlouho z láhve a v médiích již kolovaly nejdivočejší příběhy. Pan komisař hovořil o tom, že zdrojem mohou být holandské okurky, i když více než 200 testů již dřív ukázalo, že tomu tak není.

Souhlasím s Vámi, že po technické stránce záležitost funguje. Systém včasného varování, sledování a vyhledávání zafungoval. Je zde ale také komunikační stránka celého problému a zde došlo k mnoha strašným chybám, pochopitelně především v Německu, kde je mnoho různých institucí, úřadů a dokonce i řada ministrů, kteří vydávají různé signály. Ministryně zemědělství nesmyslně prohlásila, že by lidé „měli úplně přestat jíst nevařené jídlo“, i když k tomu nemá žádnou pravomoc. Předpokládám, že v tomto ohledu s Německem jednáte, protože je zcela nezbytné, aby se prošetřilo, jak to, že to všechno proběhlo tak fušersky.

Také doufám, že brzy projednáte s ministry zemědělství otázku krizového fondu, který bude hrazen z přebytků, jež jsou stále k dispozici v rozpočtu pro zemědělství. Stejně jako jsme to udělali s mléčnými výrobky, když v tomto odvětví vypukla hluboká krize, musíme i nyní vyzvat k využití tohoto přebytku. Jen v mé zemi zaznamenává toto odvětví ztrátu ve výši 80 milionů EUR za týden, i když zdroj nákazy je jinde, a výsledkem je, že zdravé firmy jsou nyní na pokraji zhroucení. To nemůže být záměrem Evropské unie. Vyžaduji, abyste tento silný signál z Parlamentu předal Radě ministrů zemědělství.

  Anna Záborská (PPE). – (SK) Pane komisaři, vítám tuto debatu. Díváme se na tento problém z různých uhlů pohledu, věnujeme se zdroji nákazy, identifikaci patogenu, možnostem léčby. Já už jen nyní čekám, která farmaceutická firma přijde s tím, že má lék na toto onemocnění a začne další panika.

Největší rezervy, které já vidím, jsou v informování občanů. Informovat občany o tom, kterou potravinu v ten který den nemají právě kupovat, protože je podezřelá, je podle mého názoru nedostatečné a nezodpovědné.

Občany je třeba informovat, jak se mají chovat ve svém každodenním životě, a měla by tu být jedna kampaň na úrovni Evropské unie i členských států. Pokud občané dodržují základní hygienické předpisy, pokud dodržují osobní hygienu plus umývání případně tepelné zpracování potravin, je to dostatečné na to, aby se před touto nákazou uchránili. Je to kampaň, která není náročná, ale já si myslím, že epidemie, různá onemocnění tu jsou a i v budoucnosti budou a to, co občany nejvíc ochránilo, bylo jejich osobní chování.

Jsem přesvědčená o tom, že takováto kampaň by pomohla v prevenci onemocnění a pomohla by i výrobcům zeleniny.

  Czesław Adam Siekierski (PPE). – (PL) Pane předsedající, je důležité, že dnes jednáme o ohrožení pacientů, výrobců potravin a spotřebitelů, které způsobil nebezpečný kmen bakterie, jejíž zdroj se zatím nepodařilo identifikovat. Tvrdíme, že máme dobrý systém sledování kvality potravin a zajištění vysokých standardů. Navzdory tomu stále dochází k obtížným situacím, jako je tato. Proto musíme systém dohledu a kontroly přehodnotit a zlepšit. Musíme být připraveni na ještě nebezpečnější situace. Nesmíme zveřejňovat informace o zdrojích původu, pokud nejsou spolehlivě ověřené. Tím se zpomaluje proces hledání zdroje a přináší to vážnou etickou újmu a obrovské hospodářské škody.

Vyjadřujeme soustrast s rodinami obětí a těmi, kdo jsou nemocní, ale mysleme na odškodnění zemědělců z řady zemí, kteří utrpěli škodu. Hovoříme o budoucnosti společné zemědělské politiky a o otázkách bezpečnosti v oblasti přístupu k potravinám a o kvalitě potravin. Možná nás tato obtížná situace přinutí si uvědomit, jak důležitá je tato oblast otázek a problémů, protože se netýká jen toho, co naši občané jedí, ale jejich zdravotního stavu.

  Josefa Andrés Barea (S&D). – (ES) Pane předsedající, čelíme problému, který se týká veřejného zdraví – podle pana komisaře jde o epidemii – a hledají se viníci, ne příčina.

Systém zatím nefunguje: Máme 22 úmrtí, 1 600 postižených osob a o tři týdny později stále ještě neznáme příčinu a za použití zásady předběžné opatrnosti bez vědeckého základu – opakuji, bez vědeckého základu – viníme Španělsko.

Dámy a pánové, španělské okurky nebyly kontaminovány. Nebyly kontaminovány! Opakuji to, protože zde zazněly některé verze tvrdící opak. Navíc můžete vidět důsledky těchto slov: má to vliv na 300 000 pracovních míst a ztrátu důvěry.

Epidemie nezná hranic. Říkám vám, pane komisaři: nezná hranic!

Voláme po odpovědnosti za to, co se neudělalo, za to, co musíme udělat okamžitě, protože v Německu – které má největší počet postižených lidí – je v současné době riziko další infekce, ale viníkem není Španělsko. Žádáme o odškodnění.

  Isabelle Durant (Verts/ALE). – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, jak jste řekl, problém není lokální, i když je lokalizován do jednoho místa. Vyzývám vás, abyste to řekl hlasitěji a zřetelněji, protože v těchto otázkách velmi nutně potřebujeme více nástrojů a lepší koordinaci na evropské úrovni.

Sdělení bylo velmi zmatené a neslo s sebou závažné důsledky pro pěstitele včetně španělských, ale nejen pro ně, protože ostatní byli postiženi také. Tento bod zde už několikrát zazněl.

Je samozřejmě obtížné dosáhnout rovnováhy mezi včasným varováním na jedné straně a transparentností na straně druhé. Nicméně opatrnost nebo zásada předběžné opatrnosti neznamená, že bychom měli sdělovat informace nerozvážně a příliš rychle. Věci by se proto měly urovnat a osoby odpovědné za předčasné informování by měly také podpořit odškodnění. O tomto budete jednat dnes odpoledne. Je to důležité, i když samozřejmě stejně jako všichni ostatní myslím především na oběti. Nicméně zemědělci čekají na náhradu škody, kterou si zaslouží.

Pokud jde o další věci, jako je rezistence vůči antibiotikům a otázka zpětné vysledovatelnosti, to jsou nadále klíčové otázky, kterými se musíme dále zabývat.

  Diane Dodds (NI). – Pane předsedající, s ohledem na 22 mrtvých v Evropské unii a více než 2 000 nemocných v důsledku probíhající epidemie E. coli po celé Evropě je vhodné, aby Parlament vyjádřil soustrast těm, kteří ztratili své blízké, a popřál uzdravení ostatním.

Spotřebitelé požadují potraviny, které jsou kvalitní, bezpečné a vysledovatelné. Skutečnost, že zdroj této epidemie je stále nejasný a že hledání odpovědí je občas zřejmě náhodné, znamená rychlé narušení důvěry spotřebitele. Pokud to bude pokračovat, budou ekonomicky trpět zemědělci, jejichž potraviny jsou naprosto bezpečné.

V takovéto situaci musíme rovněž vyzvat ke klidu. Národní vlády velmi rychle označily viníky. My ve Velké Británii jsme byli v minulosti v důsledku podobných poplašných zpráv kolem naší produkce poškozeni. Takovéto spekulativní obviňování musí přestat. Parlament se stále snaží zavádět nařízení. Musíme předtím plně a důkladně prozkoumat fakta.

  Teresa Jiménez-Becerril Barrio (PPE). – (ES) Pane předsedající, nejdůležitější fakt, který nás dnes spojuje, jsou oběti, protože nikdo by se neměl cítit tak nechráněně jako se dnes cítíme my, evropští spotřebitelé. Dále potřebujeme s ohledem na oběti transparentnost jasnost a odpovědnost.

Je mou povinností veřejně zkritizovat německé orgány, které špatně a zbrkle obvinily španělské okurky a přesněji řečeno družstva z Malagy a Almeria, což byly vzorové podniky, které se z těchto obvinění nevzpamatují.

Tisíce rodin bez práce se ptá, proč – a potřebují odpověď – a především chtějí vědět, co jim přinese budoucnost, a to platí nejen pro Andalusii, ale pro celé evropské zemědělství.

Z tohoto důvodu a také proto, že doufám, že odborníci brzy najdou řešení, žádám, aby dnes, kdy se Komise sejde s Radou, požadovala okamžité etické a hospodářské odškodnění pro všechny pěstitele z Andalusie a z celé Evropy, kteří k nám hledí s rozhořčením, ale také s nadějí.

  Antonio Masip Hidalgo (S&D). – (ES) Pane předsedající, německé orgány místo toho, aby upřednostnili evropské vyšetřování a spolupráci, očernili a poškodili pěstitele okurek a dalších plodin. Přesto v Německu nikdo nerezignoval, ani nenabídl odškodnění za způsobenou škodu. To Německo má vážný problém důvěryhodnosti. Chování paní Merkelové vůči jižním zemím, a to jak s ohledem na zemědělství, tak na finance, je neúnosné.

Někdo řekl, že paní Merkelová je žákyní Adenauera a Kohla. Tak tomu vůbec není: chybí jí mravní kredit.

  Bart Staes (Verts/ALE). – (NL) Pane předsedající, pane komisaři, samozřejmě bychom se měli poučit z učiněných chyb. V Německu existuje problém s koordinací – což řekla i řada německých europoslanců, a to jak z vládnoucího bloku, tak z opozice – jsou zde dvě federální ministerstva a šestnáct spolkových zemí a vše je nedostatečně koordinováno.

Je třeba zajistit přísný národní monitorovací systém a musíme posoudit, jak funguje v Německu a také především v ostatních 26 členských státech. V současné době ukazujeme prstem na Německo, ale možná budeme brzy ukazovat na naše vlastní členské státy. Proto je třeba se ptát, zda jsou vnitřní kontrolní systémy ve všech členských státech dost silné. Stávající evropské systémy fungují dobře, jak správně uvedla paní Roth-Behrendtová. Možná dochází k nedostatečné koordinaci. Rozhodně se zde objevily nedostatky v komunikaci. Na to bychom se měli soustředit.

Chtěl bych se zeptat pana komisaře především na to, zda odpoví na otázku, kterou položili mimo jiné pan Leinen a paní Roth-Behrendtová, zda nám předložíte skutečně evropské řešení. Za druhé, můžete nám říct, co učiníte na Radě pro zemědělství a jak odškodníte zemědělce, kteří utrpěli škodu?

  Gabriel Mato Adrover (PPE). – (ES) Pane předsedající, účinnost a důvěra v instituce se projeví právě v krizových situacích. V tomto ohledu se musí ještě udělat hodně práce.

Komise doslova prohlásila, že podezření o španělských okurkách se nepotvrdilo. Ne, pane komisaři: potvrdilo se, že toto podezření bylo neopodstatněné, nezodpovědné a nebylo učiněno na základě objektivních dat, potvrdilo se, že došlo ke 23 úmrtím a že španělské zahradnictví utrpělo obrovské škody.

Potvrdilo se také, že Komise musí udělat to, co se doposud neudělalo, tedy že bude přesvědčivě jednat na mnoha různých frontách: musí se zastavit epidemie, musí se zabránit nepodloženým podezřením, které boří důvěryhodnost a dokážou vážně poškodit členský stát – v tomto případě Španělsko, musí se přijmout opatření nezbytná k dosažení tohoto cíle, musí bez prodlení dojít k odškodnění a značce „Španělsko“ se musí vrátit image bezpečných a vysoce kvalitních zemědělských výrobků.

  Judith A. Merkies (S&D). – (NL) Pane předsedající, pane komisaři, jsme uprostřed krize a po pravdě řečeno, máme na práci důležitější věci, než ukazovat prstem a hledat viníky. Když jste uprostřed krize, musíte dříve než cokoliv jiného přijímat rozhodnutí a krizi řešit. Vše ostatní může být projednáno později. Především je třeba najít léčbu pro pacienty, které zasáhla tato bakterie odolná vůči antibiotikům, a musíme zjistit zdroj nákazy. Kromě toho je třeba především dobře komunikovat, abychom dokázali našlapovat na tenký led, kterým je rovnováha mezi informováním pacientů, spotřebitelů a výrobců a spravedlivým zacházením s nimi všemi.

Pak můžeme obrátit svou pozornost na otázku, jak si vede naše krizové řízení. Jistě to není poslední krize. Kdo ji má na starost? Angažuje se do ní příliš mnoho úřadů a někdo se musí ujmout vedení. A o tom dnes musíte diskutovat s Radou. Jak budeme tyto situace řešit v budoucnu a kdo se o ně postará? Používání antibiotik u zvířat a lidí je pro nás skutečně trnem v oku. Mezi členskými státy existují velké rozdíly. V neposlední řadě je nutné odškodnit způsobené škody. Abych to shrnula, potřebujeme transparentnost a rozhodnost.

  Angelika Werthmann (NI). – (DE) Pane předsedající, EHEC je termín minulého týdne. Za prvé myslíme na oběti. V zájmu ochrany veřejného zdraví mají orgány povinnost poskytovat lidem informace. Blaho lidí musí být na prvním místě.

Ve Spojených státech funguje za tímto účelem systém včasného varování. Faktem je, že máme více než 2 000 případů infekcí a více než 20 lidí zemřelo. Lidem se musí říct, kde se bakterie vyskytuje. Byla na španělských okurkách, kde by určitě neměla být, jako fekální bakterie nemá na potravinách vůbec co dělat.

Pokud jde o vyrovnání, to musí uhradit odpovědné orgány a nikdo jiný. Na závěr bych chtěla poznamenat, že Rada se diskuse o této otázce nezúčastnila.

  Bogusław Sonik (PPE). – (PL) Pane předsedající, velice děkuji za to, že jsem dostal příležitost při tak důležité rozpravě promluvit. Občané Evropské unie vyžadují od evropských institucí efektivitu v mnoha oblastech, včetně prevence šíření jakéhokoliv druhu onemocnění ve všech částech Evropské unie, což je pochopitelné. Především by však agentury fungující v oblasti prevence v oblasti zdraví a v oblasti bezpečnosti potravin měly být připraveny, jak zabránit panice. Tyto instituce by měly být zcela nezávislé na správních orgánech členských států a v případě krize by měly mít i výkonnou pravomoc.

V tomto případě jsme nedokázali panice zabránit, což mělo za následek miliónové ztráty a postihlo to i polské zemědělce. Cena zeleniny na polském trhu poklesla během týdne o dvě třetiny. Každý den registrují pěstitelé zeleniny ztráty 2 milionů PLN. Před několika měsíci jsme vyhlásili poplach o prasečí chřipce. Evropské instituce tehdy neobstály a nebyly schopné zabránit šíření paniky po celé Evropské unii. Nyní se stalo něco podobného.

  Marc Tarabella (S&D). – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, solidarita se musí prosadit, protože je to jeden ze základních principů Evropské unie, ale nesmí být záminkou pro to, aby se příslušné orgány vyhýbaly své odpovědnosti.

Není správné, že když pohroma překročila hranice Německa, německé orgány se nedokázaly již na začátku podvolit Evropské unii, hned po první tiskové konferenci, kde byla nesprávně uvalena vina na španělské okurky. Není správné zveřejňovat nepodložená obvinění, sdělovat nejisté informace a vyvolávat takový zmatek. Není správné vysmívat se takto všem zásadám krizové komunikace. Krize se kvůli tomu změnila v hysterii. To, že orgány zveřejnily fámy a spustily hon na čarodějnice, způsobilo obrovské škody, které ukazují na nedostatek odpovědnosti. Pouto důvěry mezi spotřebiteli a výrobci bylo opět porušeno.

Nedovolme, aby tato tragédie přišla zcela nazmar, poučme se z ní: stanovme nejlepší způsoby pro zajištění systému přeshraniční vysledovatelnosti a vytvořme evropskou komunikační jednotku a jednotku krizového řízení. Pokud se z tohoto neúspěchu rychle nepoučíme, zemřelo 23 lidí pro nic za nic.

  John Dalli, člen Komise. – Pane předsedající, chtěl bych poděkovat všem poslancům, kteří přispěli do této rozpravy. Nebudu mít čas reagovat na všechny zajímavé připomínky, ale mohu vás ujistit, že jsme názory, které zde zazněly, vzali na vědomí. Jak jsem řekl, zúčastním se dnes zasedání Rady ministrů zemědělství. Zítra se budu účastnit koordinační schůzky v Berlíně, která proběhne mezi orgány, jež mají na starost bezpečnost potravin a zdravotnictví, zúčastním se jí společně s odborníky.

Mým hlavním zájmem je zastavit hospitalizace: to je můj první a nejdůležitější cíl. Chci se zaměřit na mobilizaci a urychlení identifikace příčiny epidemie. 30. května 2011 jsme vytvořili krizovou jednotku a na úrovni Komise jsme se hned záležitosti plně věnovali. Můj útvar pro veřejné zdraví mobilizoval Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) a to spustilo svůj krizový režim, aby se co nejrychleji provedlo potřebné vědecké hodnocení.

Komise okamžitě požádala ECDC o vědecké hodnocení. Při každodenních schůzkách s odborníky z členských států Komise koordinovala kroky pro zajištění hodnocení: během velmi krátké doby byla sestavena společná definice případů, bylo zajištěno hlášení případů, byly distribuovány dotazníky pro pacienty, lékaři si sdělovali názory na léčbu a veřejnost obdržela hygienické pokyny – to vše jsou jen některé z výstupů, kterých jsme dosáhli.

Musíme být velmi opatrní a musíme se na vše dívat v souvislostech. S odstupem času je pro nás pro všechny snadné soudit a činit prohlášení, ale něco jiného je být v centru krize. Musíme být v našich prohlášeních a kritice opatrní, protože když vyžadujeme – jako to vyžaduji i já – aby se rozhodnutí prováděla na základě jasných důkazů, neměli bychom nahánět strach lidem, kteří musí činit riskantní rozhodnutí někdy za velmi obtížné situace, aby se nebáli, že se pak dostanou na lavici obžalovaných a všichni je budou za jejich rozhodnutí soudit. Myslím, že tento aspekt situačního řízení je velmi důležitý.

Totéž platí pro prověřování a kontrolu informací, které se dostanou na veřejnost. V Evropě máme systém, který umožňuje rychlou komunikaci, a pro rychlou komunikaci se uplatňuje zásada subsidiarity – komunikace by měla začínat na co nejnižší možné úrovni. Musíme být opatrní, protože pokud začneme přidávat vrstvu po vrstvě kontrol a prověřování za účelem ověření informací v oběhu, bude to v rozporu se záměrem rychlosti, a v případech, kdy jde o zdraví a kdy je někdy v sázce život a smrt, je rychlost velmi důležitá.

Pokud jde o informace, ty dodáváme průběžně tak, jak je dostáváme. V tomto ohledu Komise souhlasí s tím, že koordinovaná a rychlá komunikace je základním prvkem řízení rizik. Pokud si pamatujete, v letech 2009–2010 jsme na základě našich zkušeností s H1N1 vytvořili systém pro koordinaci komunikace v oblasti veřejného zdraví a náš Výbor pro zdravotní bezpečnost má síť komunikátorů. Budeme muset do tohoto procesu lépe zapojit regionální subjekty i Světovou zdravotnickou organizaci (WHO). Zrovna včera jsem telefonicky hovořil s generální ředitelkou WHO Margaret Chanovou o tomto aspektu koordinace informací a zajištění plné koordinace před tím, než je komunikace vydána.

Prošetříme, co se stalo, a zavazuji se zajistit nutná vyšetřování a analýzy. Jakmile si budeme jisti, že kontaminace byla zastavena, soustředíme na to, co se stalo v informačním odvětví, s ohledem na vyšetřovací protokoly a z hlediska celkové koordinace od okamžiku, kdy došlo ke krizi, a pak budeme uvažovat nad tím, zda potřebujeme víc nástrojů a užší koordinaci na evropské úrovni. To může být část odpovědi, ale, jak říkáte, bude to vyžadovat hodně diskusí jak zde v Parlamentu, tak na úrovni členských států.

O otázce odškodnění se bude diskutovat dnes odpoledne v Radě pro zemědělství a jsem si jist, že můj kolega, pan komisař Cioloş, udělá vše pro nalezení a využití způsobů a prostředků ke kompenzování našich zemědělců, kteří jsou poškozeni v důsledku tohoto problému.

PŘEDSEDAJÍCÍ: ALEJO VIDAL-QUADRAS
Místopředseda

  Předsedající. – Rozprava skončila.

Písemná prohlášení (Článek 149)

  János Áder (PPE) , písemně. – (HU) Poslední německý skandál týkající se bezpečnosti potravin opět zacílil naši pozornost na chybějící přiměřený regulační dohled. Víra spotřebitelů ve svědomitost výrobců potravin a v neposlední řadě v odbornou činnost orgánů dozoru byla opět otřesena. V dobře fungujícím právním státu mají spotřebitelé dobrý důvod se domnívat, že jídlo, které skončí na jejich stolech a které dávají svým dětem, je bezpečné. Bohužel to není poprvé, co byla tato víra otřesena. Stačí pomyslet na skandál s otrávenými rajčaty v Maďarsku, ale můžeme se zmínit i o lednovém skandálu s vepřovým masem kontaminovaným dioxiny v Německu. Všechny tyto smutné události opakovaně upoutávají naši pozornost na to, že stát musí posílit regulační kontroly a co nejpřísněji zakročit proti všem nedostatkům nebo nepoctivým praktikám. Je přece naprosto nemožné očekávat, že občané tuto práci vykonají namísto státu. Nemůžeme se vyškolit na potravinové vědce nebo si doma zřizovat laboratoře schopné provádět kontrolu potravin. Místo toho je správným řešením uložit nejpřísnější sankce vůči těm, kdo porušují předpisy, a nebát se podniky i zavírat.

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) V první řadě bych chtěl vyjádřit svou solidaritu s rodinami obětí. Pro nejbližší budoucnost by měly EU a členské státy zaměřit své prostředky na zjištění zdroje nákazy a ukončit epidemii a zastavit úmrtí, které tato epidemie způsobila, dále je nutné obnovit důvěru spotřebitelů v potravinový řetězec, neboť bez toho zoufalství našich zemědělců neskončí. Aby se tak stalo, musí Evropský úřad pro bezpečnost potravin a ministerstva zdravotnictví členských států pracovat společně. To se zpomalilo kvůli tomu, jak katastroficky Německo zvládlo nastalou krizi. Evropská unie nemůže v této situaci zapomínat na své zemědělce. Je třeba vytvořit mechanismus, jenž je rychle odškodní za masivní negativní dopad této krize, která již ohrožuje přežití mnoha farem. Absolutní prioritou je ochrana spotřebitelů, ale musíme naše postupy opravit. Je velmi důležité stanovit, kdo má vydávat varování a kdy a jakým způsobem se má vydávat, aby se zabránilo informačnímu chaosu, jehož jsme byli svědky. Mělo to katastrofální důsledky, a zdroj problémů přitom ani nebyl identifikován. Srozumitelně a jasně musí jednat rovněž orgány celoevropského charakteru.

  Ivo Belet (PPE), písemně. – (NL) Naší největší starostí jsou nyní v první řadě oběti epidemie a jejich pozůstalí. Tato katastrofální situace se nesmí opakovat, musíme se z ní rychle poučit, aby v budoucnu možno rychleji zjistit, kde je příčina, a abychom uměli efektivněji a koordinovaněji komunikovat. Tato oblast, tedy komunikace a špatná konzultace mezi členskými státy o této otázce, znamenala politováníhodný neúspěch. Došlo k obrovským hospodářským škodám, kterým bylo možné zcela předejít, pokud by se komunikaci v krizi věnovalo více péče. Postižení podnikatelé mají nárok na náhradu škody. Požadujeme proto zřízení Evropského fondu pro mimořádné události. Další vnitrostátní podpůrná opatření fungují jako náplast na zlomenou ruku a navíc budou jen stěží důkazem seriózní evropské solidarity. Jak pak komisař Dalli dnes ráno uvedl, není to národní problém Německa, je to evropský problém. Pojďme ho proto i řešit v evropském kontextu. Tato krize je také příležitostí ukázat evropským občanům, že Evropa nenechá oběti katastrofy tohoto druhu v oblasti veřejného zdraví na holičkách.

  Sergio Berlato (PPE), písemně. – (IT) Výzkum zdroje nákazy E. coli se jeví jako složitý. Za zdroj nákazy a důvod úmrtí 20 lidí v Evropě a dalších zhruba 300 závažných případů diagnostikovaných v samotném Německu byly označeny fazolové klíčky, ale poslední výsledky testů vzorků fazolových klíčků byly negativní. Bezprostředním důsledkem vypuknutí epidemie byl znatelný pokles spotřeby ovoce a zeleniny po celé Evropě. I když v současné době nejsou zatím žádné přesné údaje o rozsahu ztrát v odvětví evropského zahradnictví po krizi E. coli k dispozici, hospodářské škody v tomto odvětví bude zcela jistě nezanedbatelné. Vzhledem k tomu, že jsem již k tomuto tématu předložil parlamentní otázku, chci využít příležitosti a zdůraznit, že je třeba, aby se Unie zavázala k podpoře evropských pěstitelů v této oblasti pomocí nástrojů, které budou přiměřené závažnosti krize. Upozornil jsem rovněž Komisi na skutečnost, že by měla zvážit zavedení opatření ke zlepšení konzervování ovoce a zeleniny a zvýšit kontroly jejich obalů.

  Spyros Danellis (S&D), písemně. – (EL) Vzhledem k tomu, že se bezpečnost potravin v EU objevila ve zprávách již podruhé za půl roku a vzhledem k tak vysokému počtu úmrtí se nejedná o potravinový skandál, ale o potravinovou krizi. Uplynuly dva týdny a my honem ukazujeme prstem a zpochybňujeme důvěryhodnost, aniž bychom zjistili příčinu.

Ublížili jsme pěstitelům, kteří, i když odváděli svou práci řádně, se ocitli v pozici obětního beránka a stále na to doplácejí. Podkopali jsme důvěru evropských a dalších spotřebitelů. Narušili jsme naše obchodní vztahy a vnitřní soudržnost. Tato krize zpochybňuje evropský model zemědělství a podrobuje zkoušce fungování vnitřního trhu. Už nestačí říci, kdo a co je na vině. Komise by měla přijmout trvalá nápravná opatření, jedním z nich je možnost zpětného vysledování, jež by měla být prioritním cílem.

  Anne Delvaux (PPE), písemně. – (FR) V souvislosti s otázkou, o níž diskutujeme, by mělo být poukázáno na několik důležitých bodů – a tlumočím zde obavy svých spoluobčanů.

Za prvé, evropští spotřebitelé musí mít právo vědět, co jedí. Proto je na evropské úrovni nezbytné zajistit zpětnou vysledovatelnost zemědělských produktů.

Za druhé musíme vyzvat Německo, aby udělalo vše pro zajištění původu bakterie. V této souvislosti vítám rozhodnutí Komise vyslat experty do Německa. Nicméně i Komise musí vykonávat svou činnost v širším měřítku a musí kontrolovat, zda byly dodrženy všechny kontroly, zda byla správně provedena analýza a výzkum, protože musíme zlepšit a posílit mechanismy potravinových výstrah.

Zatřetí by se měly po celé Evropě provádět kontroly účinnosti monitorovacích systémů.

A konečně za čtvrté nezapomínejme na zemědělce, s nimiž se špatně zacházelo: byla na ně nespravedlivě uvalena vina, aniž by cokoli udělali! A mnohem víc jich ještě utrpí kvůli nedostatku důvěry mezi spotřebiteli. Evropa se proto musí sjednotit a připravit konkrétní kroky k jejich odškodnění.

  Elżbieta Katarzyna Łukacijewska (PPE), písemně. – (PL) V souvislosti s debatou o epidemii EHEC v členských státech EU bych chtěla upozornit na skutečnost, že v důsledku rozhodnutí ze strany zemí EU i mimo EU byly uzavřeny hranice za účelem ochrany trhu od přílivu zeleniny ze zemí, které jsou prý zdrojem infekce. Informace od pěstitelů zeleniny jsou znepokojující. Prodejci registrují nulový zájem zákazníků o nákup okurek, rajčat a další zeleniny. Zaznamenávají obrovské finanční ztráty, protože musí vyhazovat celé kamiony nebo je prodávat za výrazně nižší cenu, než je ta, kterou za ně zaplatili. Producenti se odvracejí od pěstování zeleniny, což znamená změnu výroby na něco jiného, a to zase znamená propouštění pracovníků. Pokud budou předpovědi i nadále znepokojující a nenajdeme zdroj nákazy, budou podniky nuceny zastavit obchodování z důvodu nedostatku likvidity. Myslím si, že Evropská unie má administrativní nástroje, které jí umožňují na takové případy rychle reagovat, a proto bychom měli zvážit, jak zlepšit systém, aby byl efektivnější. Vzhledem k tomu, že máme tyto nástroje, měli bychom najít zdroj nákazy co nejdříve, abychom pěstitele zeleniny nevystavovali dalším ztrátám.

  Katarína Neveďalová (S&D), písemně. – (SK) Společnost si už pomalu musí zvyknout, že se každý rok vyskytne nějaká epidemie – jednou je to ptačí, potom prasečí chřipka, nyní je to bakterie v čerstvé zelenině.

Ani tato epidemie se neobešla bez obětí a obrovských finančních škod. Za hlavní rozdíl oproti předešlým epidemiím pokládám to, že se nám stále nepodařilo s určitostí zjistit, co je zdrojem této nákazy – nejprve to byly (španělské) okurky, nyní jsou to (německé) fazolové klíčky.

Stejně tak se objevují i otázky ohledně pochybení ze strany členských států. Tím narážím na pochybení ze strany Německa, které odmítlo pomoc od Komise a snažilo se tuto krizi vyřešit samo. Křivá obvinění způsobila nejen španělským zemědělcům, ale pravděpodobně i celému zemědělskému odvětví, obrovské finanční ztráty.

Evropská komise včera navrhla odškodné 150 milionů EUR pro pěstitele zeleniny poškozené v důsledku střevní nákazy v Německu. Považuji za velmi důležité, aby v případě pochybení, jako v případě Španělska, došlo k nápravě. Podle posledního vývoje to vypadá, že jediná újma, ke které došlo, byla finanční ztráta evropských zemědělců. Nesmíme však zapomínat, že nejvyšší cena, kterou jsme zaplatili za tuto epidemii, jsou desítky obětí napříč mnohými členskými státy Evropské unie! Je naší povinností jednat tak, aby k podobným pochybením a únikům nedocházelo.

  Rareş-Lucian Niculescu (PPE), písemně. – (RO) První věc, kterou musíme vysvětlit, protože o tom zde zazněla připomínka, je to, že tváří v tvář této krizi není zemědělská politika problém, ale spíše řešení. Evropští spotřebitelé si zvykli mít důvěru v potraviny, které najdou v regálech supermarketů právě proto, že evropští výrobci jsou povinni dodržovat nejvyšší standardy kvality na světě. Tato krize nicméně ukázala, že evropský systém není neomylný a že jsme velice zranitelní. Své myšlenky musíme opravdu nyní obrátit především k obětem. To, co se stalo, je tragédie. Současně musíme také myslet na podpůrná opatření, která jsou zapotřebí, aby se zabránilo ztrátě tisíců pracovních míst a především zničení celého odvětví.

  Georgios Toussas (GUE/NGL), písemně. – (EL) Nový potravinový skandál, spojený s příchodem nové hyper-toxické bakterie, která způsobila desítky úmrtí a vážné poškození zdraví tisíců zaměstnanců, se přidává k dlouhému, zdánlivě nekonečnému seznamu potravinových skandálů v Evropské unii. Jde totiž o zločin mezinárodních firem, které kontaminují potravinový řetězec a obětují lidské životy a zdraví zaměstnanců za účelem zvyšování zisků. Nová potravinová epidemie ukazuje, že EU nemůže ani nechce chránit lidský život a veřejné zdraví, protože jako mezinárodní unie monopolů slíbila, že bude sloužit kapitálovým ziskům, které bude chránit, na rozdíl od životů dělníků. Jediným cílem nepodložených obvinění – pro které neexistuje žádný vědecký základ – ze strany německých úřadů vůči malým a středním podniků v členských státech na jihu Evropské unie, která EU ukvapeně vyslovila, a způsobila tak velmi vážné škody zemědělcům v těchto zemích, bylo zakrýt nebezpečnou povahu SZP zaměřenou proti obyčejným lidem a utajit odpovědnost EU, buržoazních vlád a monopolních skupin, které bez váhání krmí dělníky vysoce toxickými potravinami, jež jsou nebezpečné pro jejich zdraví, za předpokladu, že maximalizují zisk kapitálu.

  Kathleen Van Brempt (S&D), písemně. – (NL) Způsob reakce na vypuknutí epidemie EHEC v severním Německu vyvolává důležité otázky. Za prvé, musíme přemýšlet o příčinách výskytu této nákazy a faktorech, které ji zabránily zastavit. Je to příliš mnoho antibiotik v krmivu pro dobytek? Je pravda, že nám intenzivní způsob zemědělství nic nepřináší? Do jaké míry potřebujeme lepší označování a zpětné sledování? To jsou důležité otázky, a to zejména nyní, kdy je na obzoru revize společné zemědělské politiky .

Kromě toho se zároveň ukazuje, že v evropském systému krizového řízení pro řešení krizí u potravin jsou zásadní slabá místa. Zejména s ohledem na povahu této situace, kdy máme vedle federální vlády a další dvě příslušná ministerstva v každém regionu, dochází k příliš velké fragmentaci a nejasnosti v přístupu ke krizi a v komunikaci týkající se krize. V krizích tohoto druhu je pro spotřebitele i pro výrobce potravin zcela zásadní co nejrychlejší vytvoření evropské koordinační buňky, která bude zajišťovat komunikaci i koordinaci vědeckého výzkumu. To umožní rychleji a efektivněji vyšetřit příčiny epidemie maximálním využitím odborných znalostí a zkušeností jiných evropských výzkumných pracovníků a laboratoří.

7. Výběr poplatků za užívání komunikací těžkými nákladními vozidly (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je doporučení pro druhé čtení jménem Výboru pro dopravu a cestovní ruch k postoji Rady v prvním čtení k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 1999/62/ES o výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly (15145/1/2010 – C7–0045/2011 – 2008/0147(COD)) (zpravodaj: pan El Khadraoui) (A7-0171/2011).

  Saïd El Khadraoui, zpravodaj. – (NL) Pane předsedající, pane komisaři, až plenárního zasedání doufejme brzy velkou většinou schválí dohodu, kterou jsme vyjednali mezi institucemi, budeme svědky významného okamžiku pro evropské odvětví dopravy, milníku, který by mohl určit směřování politiky na příští desetiletí. Okamžitý přímý dopad v terénu bude samozřejmě záviset na politické vůli členských států, zda tuto novou příležitost využijí, či nikoliv. Nic nikomu nevnucujeme. Pouze věci umožňujeme, konkrétně jde o uplatnění zásady, kterou my v Evropském parlamentu podporujeme již řadu let, tedy že „znečišťovatel platí“, a internalizaci externích nákladů.

Řada z nás, starých parlamentních veteránů, ví, že se o to tvrdě snažíme již od roku 2006, kdy paní Wortmann-Koolová vedla předchozí přezkum. V roce 2008 následoval návrh Komise, na němž od té doby již tři roky pracujeme. Ti, kdo tuto záležitost sledují z bezprostřední blízkosti, vědí, jak obtížné bylo dopracovat se k tomuto výsledku. Je to kompromis, kompromis mezi institucemi, ale i kompromis uvnitř institucí, který například podporuje jen minimální možná většina v Radě a který má také své odpůrce tady v Parlamentu. Někteří lidé si myslí, že není dostatečně ambiciózní, zatímco jiní se domnívají, že jde příliš daleko. Je zásluhou vyjednávacího týmu a konkrétně stínových zpravodajů, kteří společně se mnou a zaměstnanci Rady a Komise dosáhli této křehké rovnováhy.

Žádám vás, abyste tento balíček, jímž činíme krok správným směrem, podpořili. Členským státům dává poprvé možnost vybírat i poplatky za hluk a znečištění ovzduší, kromě stávajících poplatků za využívání infrastruktury, která navíc není v současné době důsledně všude zpoplatňována, a to způsobem, který by mohl podnítit obnovu vozového parku. Zároveň to dává členským státům možnost lépe rozlišovat výběr poplatků v závislosti na denní době, kdy těžké nákladní vozidlo silnici používá. To dává vládám možnosti kontroly s cílem zlepšit mobilitu.

Současně je zde silný závazek – nejsilnější možný závazek – na straně členských států, že budou získané příjmy investovat zpět do dopravního systému, aby byl udržitelnější, a že budou investovat minimálně 15 % z příjmů do transevropské dopravní sítě. Současně – a to bylo pro Evropský parlament také důležité – je zde jasně stanoven požadavek transparentnosti. Členské státy musí specifikovat, jaký příjem získávají z poplatků a co s penězi udělají, aby svůj dopravní systém vylepšily.

Balíček má být také aplikován na větší část vozového parku, konkrétně na všechna vozidla od 3,5 tuny. To je princip. To je standard. To je to, co bylo dohodnuto a to, co se má aplikovat na celou dálniční síť. Velký důraz klademe na význam interoperability systému. Bude to znamenat jedinou malou krabičku pro nákladní vozidla po celé Evropě, ne 25 nebo 26 zařízení. Tak je to pevně stanoveno v právních předpisech.

Nakonec se chci zmínit ještě o jednom bodu, a tím jsou srovnávací tabulky, o kterých se poměrně diskutovalo. Řešení, které jsme nalezli ve formě prohlášení všech tří institucí, by mělo být přiměřené, aby se zabránilo vytvoření precedentu.

Na závěr mi dovolte říct, že směrnice o eurovinětě není žádné zázračné řešení. Všechny problémy mobility zcela samozřejmě nevyřešíme. Je však důležitou součástí řešení pro zajištění udržitelnějšího dopravní systém. Důležitým prvkem budou pobídky, ale budeme muset udělat mnohem víc než to. Je to však krok správným směrem, a proto vás společně s kolegy, kteří na té záležitosti pracovali se mnou, žádám o podporu.

  Enikő Győri , úřadující předsedkyně Rady. – (HU) Pane předsedající, pane komisaři, pane El Khadraoui, dámy a pánové, na začátku maďarského předsednictví jsme si dali slib, že se zasadíme o silnou Evropu, v níž jsou v centru zájmu lidé. Jsem velmi ráda, že nyní stojíme před přijetím směrnice, která jednoznačně zlepší kvalitu života evropských občanů. Proto jsem upřímně potěšena, že se nám podařilo dosáhnout dohody s Evropským parlamentem o směrnici o eurovinětě. Cílem tohoto návrhu týkajícího se výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací je správně nastavit poplatky v přepravě, aby přesněji odrážely skutečné náklady na znečištění ovzduší a hluk, dopravní zácpy a důsledky na změnu klimatu způsobené těžkými nákladními vozidly.

Je pravda, že komerční silniční doprava je jedním z rozhodujících ekonomických odvětví moderních společností. Je také pravda, že se stále zvětšuje rozsah problémů, které mohou být spojeny se silniční dopravou, jako je znečištění ovzduší a hluk, ale i dopravní zácpy. Proto hrají stále větší roli inovativní a profesionální politická opatření, jako je například podpora využívání ekologických vozidel či vývoj plánovačů tras. V důsledku opatření, která mají za cíl internalizaci externích nákladů, se pravděpodobně zvýší ekonomická efektivita a sníží se negativní účinky na životní prostředí. Systém spravedlivých poplatků navržený ve směrnici o eurovinětě nám umožní využít naše omezené zdroje udržitelnějším způsobem. Toto opatření je také velmi důležité v souvislosti s bílou knihou, kterou nedávno představila Komise pod názvem „Plán jednotného evropského dopravního prostoru – vytvoření konkurenceschopného dopravního systému účinně využívajícího zdroje“.

Opatření je prvním krokem na cestě vedoucí k internalizaci externích nákladů pro všechny způsoby přepravy. Podle názoru Rady je tento návrh jedním z nejdůležitějších opatření v oblasti dopravy. Víme, že Parlament s námi v této záležitosti souhlasí. Pracovali jsme velmi tvrdě na dosažení kompromisu. Maďarské předsednictví by proto chtělo poděkovat zejména panu zpravodaji El Khadraouimu za to, že byl ochoten s Radou konstruktivně spolupracovat a že vyvinul značné úsilí pro dosažení úspěchu. Poslední otevřenou otázkou jednání byly srovnávací tabulky. Předsednictví vítá nalezení řešení tohoto problému. Chtěla bych přečíst příslušné prohlášení maďarského předsednictví, které získalo podporu následného polského, dánského a kyperského předsednictví.

, úřadující předsedkyně Rady. – Aby se zabránilo mylnému výkladu či nedorozumění, dovolte mi ho přečíst v angličtině: „Prohlašuje se, že dohoda dosažená v trialogu dne 23. května 2011 mezi Evropským parlamentem a Radou o směrnici Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 1999/62/ES o výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly (směrnice o eurovinětě) nepředjímá výsledek interinstitucionálních jednání o srovnávacích tabulkách.“

(HU) Pane předsedající, dámy a pánové, toto je velmi důležitá otázka, která bude zřetelně ovlivňovat každodenní život našich občanů. Vítáme proto dohodu mezi těmito dvěma institucemi. Domnívám se, že v oblasti dopravní politiky je to jeden z našich nejdůležitějších výsledků dosažených během maďarského předsednictví, a s optimismem očekáváme zítřejší hlasování a doufáme, že většina poslanců tuto směrnici podpoří. Děkuji ještě jednou všem, kdo pomohli dosáhnout tohoto kompromisu, a to nejen zpravodaji, ale i stínovým zpravodajům, stejně jako našim právníkům, za pomoc při hledání řešení v obtížné otázce srovnávacích tabulek.

  Siim Kallas, místopředseda Komise. – Vážený pane předsedající, vážení poslanci, po třech letech jednání se nyní blíží přijetí novely směrnice o výběru poplatků za užívání pozemních komunikací , tzv. směrnice o eurovinětě.

Jedná se o součást širší strategie internalizace externích nákladů u všech druhů dopravy, jejímž cílem jsou spravedlivé ceny za dopravu. Chtěl bych poděkovat belgickému předsednictví, že tuto záležitost v Radě odblokovalo. Maďarské předsednictví ji v Radě obratně vyjednalo, a to s velmi těsnou většinou.

Dovolte mi, abych poděkoval zejména panu zpravodaji El Khadraouimu. Spolu se stínovými zpravodaji a členy Výboru pro dopravu a cestovní ruch se mu ve druhém čtení podařilo text výrazně zlepšit. S radostí očekávám, že Parlament tuto směrnici přijme, a to ze dvou důvodů.

Za prvé, kvůli dosažení našich cílů udržitelného ekologického systému dopravy, tedy zavedení zásady „znečišťovatel platí“. Směrnice členským státům umožní účtovat těžkým nákladním automobilům mýtné nejen za používání infrastruktury, jako je tomu nyní, ale také za hluk a znečištění ovzduší. Umožní také efektivněji nastavovat různé mýtné a zmírňovat tak dopravní zácpy ve špičce.

Za druhé, v době omezených veřejných prostředků přinese zpoplatnění externích nákladů na základě nové směrnice příjmy a nové finanční zdroje dostupné pro dopravní infrastrukturu. Komise tuto dohodu podporuje.

Uvedla jste zde prohlášení o srovnávacích tabulkách. V této věci s vámi plně sympatizuji. Jménem Komise chci také vydat oficiální prohlášení:

„Komise připomíná svůj závazek zajistit, aby členské státy v zájmu občanů, zlepšování právní úpravy, zvyšování transparentnosti a usnadnění ověření souladu vnitrostátních pravidel s ustanoveními EU vytvořily srovnávací tabulky, z nichž vyplývá propojení prováděcích opatření, která byla členskými státy přijata, se směrnicí EU, a aby je Komisi sdělily v rámci provádění právních předpisů EU do vnitrostátního práva

Komise lituje nedostatku podpory pro ustanovení obsažené v návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 1999/62/ES o výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly (směrnice o eurovinětě), které mělo stanovit, aby vytvoření srovnávacích tabulek bylo povinné.

Komise je v zájmu kompromisu a s cílem zajistit okamžité přijetí uvedeného návrhu ochotna přijmout, aby bylo závazné ustanovení o srovnávacích tabulkách obsažené ve znění návrhu nahrazeno příslušným bodem odůvodnění, kterým budou členské státy vyzvány k využití tohoto postupu. Do dvanácti měsíců po přijetí této dohody informuje plenární zasedání Evropského parlamentu a na konci období pro transpozici podá zprávu o postupu členských států při vypracování jejich vlastních tabulek – pro své vlastní účely a v zájmu Unie –, které v co největší možné míře ukáží souvislost mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a zveřejní je.

Postoj, který v této záležitosti Komise zaujala, však nelze považovat za precedentní. Komise se bude nadále snažit o to, aby spolu s Evropským parlamentem a Radou nalezla vhodné řešení této horizontální institucionální otázky.“.

  Corien Wortmann-Kool, jménem skupiny PPE. – (NL) Pane předsedající, směrnice o eurovinětě je důležitá, protože stanovuje základní pravidla pro výběr poplatků dle počtu ujetých kilometrů, a tak zajišťuje rovné podmínky pro silniční dopravu v rámci Evropské unie. Nemám nicméně v úmyslu skrývat fakt, že naše skupina měla velké problémy s původním návrhem Komise a také se stanoviskem zpravodaje v prvním čtení. Zpravodaj učinil naštěstí několik významných kroků naším směrem a měli bychom jistě také poděkovat Radě a maďarskému předsednictví, kterým se nakonec podařilo nejen dosáhnout solidní většiny v Radě, ale získat také podporu Parlamentu.

Dohodu podpoří také většina mé skupiny, protože představuje první krok ke skutečnému zavedení zásady „znečišťovatel platí“, a činí tak rozumným způsobem. V první řadě je zde myšlenka, že udržitelný rozvoj by se měl stimulovat pobídkami, nejen vyššími cenami. Zásada, že vyšší ceny ve špičce jsou kompenzovány nižšími cenami v době mimo špičku, je nyní mnohem lépe zpracována, než tomu bylo ve stanovisku Rady. Znamená to, že celková úroveň mýtného zůstane stejná. Výjimky pro EURO V a EURO VI jsou také pozitivní, stejně jako skutečnost, že členské státy se znovu zavázaly regulovat interoperabilitu systémů mýtného, což je pro nás doposud trnem v oku, protože tomu tak stále ještě není.

Parlament také považuje za důležité účelové určení prostředků. Chtěli jsme v Parlamentu ještě víc, ale i toto je určitě důležitý krok, a tím myslím nejen procentuální podíl, který bude vyčleněn, ale i oznamovací povinnost ze strany členských států. Doufejme, že to je první krok k dalšímu vyčleňování této částky.

  Ismail Ertug, jménem skupiny S&D. – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, po dlouhém vyjednávacím maratonu se panu El Khadraouimu a zástupcům Rady a Komise podařilo připravit lepší balíček opatření o výběru poplatků za užívání pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly v Evropě. Velmi za to zúčastněným stranám a zejména našemu zpravodaji děkuji.

Díky tomu, že byla uznána zásada internalizace externích nákladů, došlo k částečnému vyčlenění finančních prostředků na dopravní infrastrukturu a bylo rozhodnuto o pobídkách pro obnovu vozového parku, se nám podařilo splnit důležité cíle z Bílé knihy o dopravě. Nesmíme podle mého názoru také zapomínat na závazky týkající se průhlednosti, které konec konců musí platit i pro Radu.

Považuji za velmi politováníhodné, že se některé členské státy pokusily i po uzavření třístranných jednání všechno překazit v souvislosti se srovnávacími tabulkami, aby tuto směrnici zablokovaly. I tak bych chtěl na závěr vyzvat všechny své kolegy poslance, aby dosažený kompromis schválili a neohrozili výsledky těchto dlouhých a namáhavých jednání, protože všechno, čeho by dosáhli, by bylo pomáhat nesprávným lidem. Za podporu tohoto kompromisu máte mé díky.

  Dirk Sterckx, jménem skupiny ALDE. – (NL) Pane předsedající, s tím, co máme před sebou na stole, nevyhrajeme žádnou cenu krásy, a to navzdory vytrvalému a neochvějnému úsilí pana zpravodaje, kterému mimochodem v tomto ohledu blahopřeji.

Nejdůležitější a nejsložitější bod bylo podle mého určení vybraných prostředků. Jak členské státy použijí příjmy z těchto poplatků? Využijí je k zefektivnění svého odvětví dopravy? Budeme je k tomu nutit? To se nám nepodařilo prosadit. Nedosáhli jsme tedy toho, v co jsme v tomto ohledu doufali. Je poněkud zvrácené, že si členské státy nechávají otevřená zadní vrátka pro udržení těchto příjmů, a přitom si ponechávají i externí náklady. Pomocí tohoto poplatku bychom opravdu měli externí náklady omezit na maximum, nejlépe je dostat na nulu. To znamená, že by se tyto peníze měly skutečně využít například na zlepšení infrastruktury a vývoj čistších nákladních vozidel.

Je zde jeden problém, který mě stále trápí, a tím otázka, že pokud zavedeme proměnné zpoplatnění ve špičce, jak si poradíme s dopravními zácpami, pokud nejednáme se všemi odpovědnými subjekty stejně? Tuto otázku jsme měli na papíře černé na bílém v prvním čtení, ale Rada to nechtěla vědět. Účinnost některých věcí, které děláme, tudíž není stoprocentní. Jak pan Ertug uvedl, potřebujeme větší transparentnost. Členské státy musí hlásit, jaké příjmy z poplatků získají a co s nimi hodlají udělat pro zlepšení systému. Doufám, že mezi plátci, přepravci v silniční dopravě a vládou musí dojít k diskusi o využití těchto peněz a efektivitě.

To je jeden z pozitivních prvků. Nejsem žádný nadšenec, ale text jsem v naší skupině obhajoval, protože se tak poprvé dostává do evropských právních předpisů důležitá zásada internalizace externích nákladů. Znamená to, že můžeme začít proces výběru u všech externích nákladů u všech druhů dopravy v zájmu zlepšení ekonomiky a udržitelnosti. Pan komisař zahrnul do bílé knihy řadu opatření, pro které je tento krok nezbytný. Pokud jej neschválíme, pak se ani u řady otázek v bílé knize nedostaneme dál. Je přece jen poměrně neobvyklé, že se Rada stále nedokáže shodnout – paní předsedkyně, tím nedávám vinu maďarskému předsednictví, to dělalo, co mohlo. Jde o důležitý a zásadní první krok v dlouhém procesu, který máme před sebou.

  Roberts Zīle, jménem skupiny ECR. – (LV) Pane předsedající, chci také nejprve poděkovat Radě a Komisi, že dosáhly tohoto kompromisu, ale především panu Saïdu El Khadraouimu za to, jak mistrně vedl tato jednání, aniž by přitom ztratil ze zřetele hlavní cíl. Skupina evropských konzervativců a reformistů (ECR) tuto kompromisní dohodu podpoří, protože v řadě dosažených řešení bylo dosaženo úspěchu. Na straně Rady byl tento kompromis velmi křehký a je pochopitelné, že některé otázky, jako je oblast působnosti směrnice nebo výběr a distribuce přidělených finančních prostředků členským státům byly až do konce jednání velmi citlivé. Domnívám se, že další kompromisní jednání by vedla k horšímu nebo dokonce žádnému výsledku. Nejdůležitější je nyní jít kupředu, u výběru silniční daně se řídit zásadou „znečišťovatel platí“. Škody na životním prostředí se musí kompenzovat a infrastruktura se musí zlepšit. Jak pan Sterckx uvedl, toto je první právní předpis na evropské úrovni, který tuto zásadu obsahuje. Tuto zásada a tyto poplatky by měly zavést všechny členské státy. Mnoho států bohužel dosud nezavedly ani poplatky určené na infrastrukturu Euroviněta 1 a s největší pravděpodobností budou tyto stejné státy velmi liknavé i při zavádění Euroviněty 2. Tím se deformuje trh se silniční přepravou zboží a zatímco silnice jsou udržovány z daní daňových poplatníků v těchto členských státech a z peněz daňových poplatníků Evropské unie, mají z toho zisk dopravci ze třetích zemí, infrastruktura zůstává nevyvinutá a externí náklady se nezískávají zpět. Doufejme, že se na straně členských států objeví ochota. Děkuji vám.

  Eva Lichtenberger, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, směrnice o eurovinětě a výsledky jednání jsou příkladem toho, jak se Rada v současné době snaží omezit a rozmělnit všechny parlamentní návrhy, zejména v oblasti dopravní politiky. Dopravní politika ministrů dopravy členských států spočívá v tom, že vždy v neděli požadují pro Evropskou unii udržitelnou a progresivní dopravní politiku, a přitom v průběhu týdne dělají vše proto, aby realizaci takové politiky aktivně zabránili.

Jedna věc je jasná, tedy že hluk a výfukové plyny škodí lidem i přírodě. Tyto škody něco stojí a náklady v současné době hradí daňoví poplatníci, a ne ti, kdo jsou za ně odpovědní. Parlamentní návrh, který byl už velmi krotký a znamenal obtížný kompromis mezi zeměmi uvnitř Evropy a zeměmi na periferii, se ještě více oslabil.

Tak například vyčlenění externích nákladů je pouze dobrovolné, nikoliv povinné. Náklady se nedělí mezi všechny škodlivé následky, ale pouze mezi malý počet faktorů. Z vyčleněných nákladů tak za celou tranzitní trasu zbývá částka jen o něco vyšší než kolik stojí pár hotdogů a pivo. Myslím, že to je velmi málo. Opatření platí pouze pro nákladní vozidla s hmotností nad 3,5 tuny. Německo šlo vlastní cestou a prosadilo 12 tun a v horských oblastech se poplatky vztahují jen na nákladní vozidla, která tam stejně neprojedou, protože nezvládnou velké stoupání.

Itálie chtěla nakonec celou věc zmařit na základě byrokratického detailu. Toto je ukázkovým příkladem toho, jak se dopravní politika bohužel stále ještě nebere dostatečně vážně. My, Skupina Zelených / Evropské svobodné aliance, budeme i nadále hlasovat pro, protože chceme být součástí většiny, která alespoň zachrání zásadu výběru externích nákladů pro budoucnost, kdy obsadí místa ministrů dopravy v členských státech více rozumných lidí.

  Jaromír Kohlíček, jménem skupiny GUE/NGL. – (CS) Pane předsedající, dovolte mi poděkovat zpravodajovi za dokončení velmi náročné práce.

„Euroviněta“ je jednou ze směrnic, která má umožnit postupné vyrovnání podmínek mezi silniční a železniční dopravou. Již řadu let je ve státech Evropské unie železniční doprava znevýhodněná tím, že uživatel dopravní cesty za toto použití platí. V případě silniční sítě jsou platby za použití infrastruktury zatím spíše symbolické.

Pokud se na věc podíváme čistě technicky s odhlédnutím od jakýchkoliv jiných souvislostí, zjistíme, že na provoz těžkých nákladních vozidel jsou nejlépe upraveny komunikace nejvyšší třídy, tj. dálnice, rychlostní silnice, silnice první třídy. Tak daleko, aby ve smyslu této výše naznačené logiky byly stanoveny nejvyšší poplatky u silnic nejnižších tříd, tj. místních komunikací, tato směrnice nejde. Naopak soustřeďuje se pouze na zpoplatnění za některé externí náklady, a to na základě zásady „znečišťovatel platí“, pouze u komunikací nejvyšších tříd, tj. dálnic, rychlostních silnic, silnic první třídy a silnic souběžných.

Platba by měla pokud možno maximálně omezit výjimky a má postihnout tzv. externí náklady silniční dopravy: jde o hluk a v první řadě o emise. Jsem upřímně zvědav, jak budou jednotlivé státy zdůvodňovat svojí neochotu zavést platby, alespoň podle tabulky č. 1, která je slabým odvarem toho, co si přejí skuteční ochránci životního prostředí.

Přes výše naznačené rozpory mezi logikou a zněním zde diskutovaného doporučení, skupina GUE/NGL toto stanovisko zpravodaje podporuje.

(Řečník souhlasil s tím, že podle č. 149 odst. 8 jednacího řádu odpoví na otázku, kterou mu zvednutím modré karty položil pan Leichtfried)

  Jörg Leichtfried (S&D). – (DE) Pane předsedající, pane Kohlíčku, je možné, že jsem vás nepochopil, ale je tu něco, co bych chtěl vyjasnit. Je poměrně jasné, že přesto přese všechno je tento kompromis slabý, těžká nákladní vozidla si i nadále zachovají na silnicích převahu a celkové poplatky jsou příliš nízké. Na začátku jste však řekl, že by tato směrnice mohla umožnit postupné vyrovnání podmínek mezi silniční a železniční dopravou. Nemyslím si, že to k takovému vyrovnání podmínek povede. Je možné, že jsem vás v tomto ohledu nepochopil. Chtěl bych vás požádat, abyste to vysvětlil.

  Jaromír Kohlíček (GUE/NGL). – (CS) Já si myslím, že je to pouze první krok k tomu, aby se vyrovnaly podmínky, protože jestliže na železnici platím za infrastrukturu výrazně ... (řečník pokračoval německy)

. – (DE) … je to první krok k tomu, aby se vyrovnaly podmínky s podmínkami na železnici, protože dnes se na železnici platí za ujetou vzdálenost, ale na silnici se platí jen malá částka. Je to proto krůček k vyrovnání podmínek mezi silniční a železniční dopravou.

  Juozas Imbrasas, jménem skupiny EFD. – (LT) Pane předsedající, v první řadě bych chtěl poděkovat zpravodaji za to, že odvedl tolik obrovské a velmi důležité práce. Jak víte, dopravní sektor hraje klíčovou roli při zajišťování mobility a socio-ekonomického rozvoje v Evropě a pro řešení problémů hospodářského růstu a udržitelného rozvoje je třeba zlepšit infrastrukturu dopravy. Všichni máme obavy ohledně dopadů změny klimatu, ochrany životního prostředí a různých otázek týkajících se zdraví a sociálního blahobytu, které jsou neoddělitelné od racionálního využívání dopravy. Souhlasím s tím, že použití zásady „znečišťovatel platí“ a snaha chránit veřejný zájem vedou a musí vést v prvé řadě k opatřením zaměřeným na snížení znečištění životního prostředí, hluku, poškození krajiny a sociálních nákladů, které vznikají v důsledku poškození zdraví, protože to s sebou přináší značné ekonomické náklady, které nese široká veřejnost, a tudíž evropští občané. Je dobře, že se v oblasti dopravy konečně snažíme uplatňovat zásadu „znečišťovatel platí“. Členské státy tak nepochybně získají další možnosti k zefektivnění svého vnitrostátního systému mýtného, což znamená, že bude možné vyvinout lepší nástroj řízení poptávky po dopravě. Nicméně stále si myslím, že nástroje, o nichž dnes diskutujeme a které budou v blízké budoucnosti přijaty, nejsou přesně odpovídající a jsou ekonomicky výhodné pouze pro centrální tranzitní členské státy Evropské unie a nejsou úplně příznivé nebo podstatně méně příznivé pro řadu členských států Evropské unie, ležících na vnějších hranicích EU. I když v podstatě projekt vítá, domnívám se, že by stálo za to tento aspekt přehodnotit, znovu zvážit a teprve pak ho přijmout.

  Mike Nattrass (NI). – Vážený pane předsedající, takže EU se snaží zvýšit příjmy zdaněním nákladních vozidel? Když se zeptám britských voličů, co si myslí o EU, je obvyklá odpověď „nemyslím si, že bychom se k tomu měli přidávat“.

Velká Británie byla politicky převálcovaná. Právní předpisy Spojeného království se vytvářejí ve Štrasburku, monstrózní byrokracie zavírá průmysl a nyní tu máme daně, ale protože nejde o fotbal, nejsou lidé informovaní. Britská média se vyhýbají realitě EU, mozky krmí mýdlové TV opery a novináři říkají, že EU nemá vliv na místní problémy. EU není pro zpravodajství zajímavá.

Tato zpráva usiluje o zvýšení daně z mýtného pro nákladní automobily, z čehož se má částečně financovat transevropský projekt TEN-T, který zahrnuje zapojení vysokorychlostních vlaků EU. Když zvýší EU daně ve Velké Británii, zareagují lidé tím, že při volbách vyjádří nesouhlas s EU? Ne, protože nejsou informováni. Superstát EU nakonec všechno ve vší tichosti převálcuje a daňoví poplatníci vstoupí náměsíčně do Evropy. Obrana je pasivní, tisku je to jedno a Velká Británie spí, a tak se ti nešťastní řidiči kamionů zdaní.

  Mathieu Grosch (PPE). – (DE) Pane předsedající, v první řadě bych chtěl poblahopřát a poděkovat zpravodaji a mým kolegům poslancům, kteří se na této zprávě podíleli. Nebylo snadné dosáhnout v této záležitosti kompromisu. Je to také kvůli skutečnosti, že řada lidí i zde ve sněmovně nesouhlasí stoprocentně s výsledkem Někteří lidé byli pro, jiní proti. Nicméně bych chtěl v úvodu varovat, že pokud se ti, kdo očekávají více, spojí se s těmi, kdo neočekávají nic, zhroutí se celá záležitost a dostaneme se do absurdní situace. Proto doufám, že ti, kdo si přejí internalizaci nákladů a kdo tuto dohodu považují za velmi malý pokrok, tento kompromis podpoří.

Toto je do značné míry názor skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů), i když ne všech delegací, neboť podporujeme internalizaci nákladů u všech druhů dopravy a také podporujeme využívání zdrojů na podporu mobility. Pro nás to byl jeden z nejdůležitějších bodů. Nám nešlo o to, aby byla doprava dražší, jak se tu tvrdí. Dražší doprava neznamená efektivnější dopravu. Jde nám o správnou rovnováhu a o to, aby se tyto prostředky, které se zčásti získají v souvislosti s mobilitou, v této oblasti také investovaly.

Dalším důležitým faktorem je pro nás interoperabilita. Nechceme technicky různé systémy poplatků napříč Evropou – myšlenka 27 různých systémů v budoucnosti je nepřijatelná. Já pocházím z pohraničí a během půlhodiny jízdy se zde můžete setkat šestkrát s mýtným systémem! To není udržitelné. Rada musí být v tomto směru o něco flexibilnější, než tomu bylo v minulosti. Klademe také důraz na nákladní vozidla šetrná k životnímu prostředí. To znamená, že v této souvislosti ukazujeme směr a jak již bylo řečeno, to, co jsme v tomto ohledu zavedli, není povinné, což má za následek, že příznivci internalizace nákladů určitě nejsou po této stránce spokojeni. Já osobně bych býval také chtěl, aby to bylo povinné ve všech členských státech.

Tuto debatu jsme v Parlamentu vedli mnohokrát. Co chceme mít zítra? Chceme 27 různých systémů, nebo chceme, aby všechny členské státy dodržovaly stejná pravidla? Nebo musíme počkat na další krizi, aby opět zazněly výzvy k akci na evropské úrovni? Podle mě ukazuje směrnice o eurovinětě opět jasně, že pouze Evropa přináší odpověď. Různé poplatky v jednotlivých členských státech ne.

(Potlesk)

  Jörg Leichtfried (S&D). – (DE) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, domnívám se, že v této diskusi je jeden člověk, který zaznamenal velký úspěch, a to je zpravodaj. Skutečně si myslím, že zpravodaj musel u této věci překonat nesmírně mnoho překážek a podařilo se mu získat z celé této záležitosti absolutní maximum.

Pravdou je, že v tomto Parlamentu není ve skutečnosti většina pro opravdovou ekologizaci dopravy. První věc, kterou musíte udělat, je vyrovnat se s tím. Je naprosto jasné, že v současné době většinu ministrů dopravy v rámci Rady vůbec otázky životního prostředí nezajímají. Stejně tak je zřejmé, že většině v Radě jsou lidé, kteří žijí a pracují podél silnic, zcela lhostejní a že většina v Radě podporuje spotřebitele nakupující jakékoliv hlouposti, které se přepravují na velkou vzdálenost, místo aby se podporoval nákup kvalitních regionálních výrobků. Vzhledem k této situaci bych řekl, že jsme dosáhli úplně nejlepšího možného výsledku.

V první řadě zde máme princip externích nákladů. To byl významný a těžký krok, který narazil na velký odpor. Máme nyní poprvé možnost vybírat poplatek z výfukových plynů. Máme možnost vybírat poplatek za hluk. Samozřejmě se jedná o poměrně omezenou a ne příliš vysokou úroveň. Když se podíváte na tabulky, je to opravdu kapka v moři. Podařilo se také rozšířit koridory, abych tak řekl, ale nepodařilo se uvalit daň na emise CO2. To je nevysvětlitelné. Doprava je jedním z největších producentů emisí CO2 v Evropě, ale poplatky neplatí. S tím jsem opravdu nespokojený.

Podporuji, co tu již bylo řečeno, tedy, že musíme hlasovat pro, neboť jinak přijde všechno nazmar. Já hlasuji s těžkým srdcem pro a myslím, že je dobře, že jsme se dostali tak daleko, ale v budoucnu bude třeba další zlepšení.

  Gesine Meissner (ALDE). – (DE) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pan komisař Kallas popisuje v Bílé knize několik možností, jak si představuje budoucnost dopravy. Například říká, že pro dopravu šetrnější k životnímu prostředí je zapotřebí systém pobídek a také říká, že jsou nutné nové finanční zdroje, abychom mohli například využívat zásadu „znečišťovatel platí“. Směrnice o eurovinětě, o níž dnes diskutujeme, je jedním ze způsobů, jak můžeme obou těchto cílů dosáhnout.

Myslím, že můžeme říci, že na počátku bylo úsilí belgického předsednictví, kdy se do věci zapojili tři důležití lidé a především díky zpravodaji se podařilo najít nové cesty řešení. Byla bych si přála, aby belgické úsilí dosáhlo většího úspěchu.

Dosáhli jsme jen malého a slabého kompromisu. Máme velmi omezené vyčlenění prostředků – 15 % nákladů na infrastrukturu a 15 % externích nákladů musí jít na TEN-T sítě – to je opravdu příliš málo. Všichni zástupci vnitrostátní dopravní politiky říkají, že na zachování naší infrastruktury jsou třeba značné prostředky. Je zřejmé, že prostředky získané v této oblasti by se zde měly také investovat. To je bod, se kterým nemůžeme být spokojeni. Faktem je, že jsme v této souvislosti nicméně učinili krok ve směru, kterým se budeme moci vydat později dále. Proto hodláme pro tento kompromis hlasovat.

Byl to opravdu těžký boj. Mohlo se nám rozhodně stát, že bychom neměli na stole vůbec nic, protože některé členské státy by raději nedělaly vůbec nic. Jedná se tedy o úspěch, který v dnešním hlasování podpoříme.

(Potlesk)

  Oldřich Vlasák (ECR). – (CS) Pane předsedající, Komise v diskutované směrnici navrhla možnost zpoplatnění externích nákladů, jako je znečištění ovzduší, hluk, dopravní zácpy, přičemž vychází ze snahy o internalizaci externích nákladů dle principu „znečišťovatel platí“. Tento princip podporuji, protože jej považuji za důležitý z hlediska dopadu na životní prostředí a zdraví člověka jako i využívání více způsobů dopravy na celostátní, regionální i místní úrovni. To je ostatně i v zájmu municipalit, které jsou často negativními dopady, zejména tranzitní dopravy, poškozovány.

S ohledem na doznívající ekonomickou krizi a zvyšující se finanční zátěž dopravců jsem současně přesvědčen, že by měla být dána členským státům možnost zavádění externích nákladů rozložit časově a podle jednotlivých druhů. Nový systém by měl také umožnit obměnu zastaralého vozového parku pomocí nižších sazeb za externí náklady v případě investic do ekologických vozidel.

  Isabelle Durant (Verts/ALE). – (FR) Pane předsedající, dnes si nemáme za co gratulovat: jak již bylo řečeno, jsme daleko od vytvoření zeleného dopravního systému. Co je v tomto textu? Co říká? Pouze umožňuje členským státům, aby dobrovolně používaly zásadu „znečišťovatel platí“. Kromě toho je systém tak sešněrovaný a tak omezený, že nakonec přinese jen přibližně tři až čtyři centy navíc. Jak si může někdo myslet, že tři až čtyři centy budou mít dopad na to, aby se využíval jiný druh dopravy? Jinými slovy, z hlediska ochrany životního prostředí to není žádný velký úspěch. Je to výsledek toho, co se ze slavného principu internalizace externích nákladů stalo poté, co prošel mlýnem Rady – omlouvám se, paní Győriová – poté, co narazil na tolik odporu, a to i přes značné úsilí zpravodaje.

I přes to budeme pro tuto zásadu hlasovat, protože je důležitá. Je to zásada jako ostatní – již jsme tu mluvili o zásadě předběžné obezřetnosti, která již zanechala stopu v evropských směrnicích. Budeme pro tuto zásadu hlasovat. Je to ale jen jedna zásada, celá bitva se ještě stále před námi a budeme i nadále bojovat, abychom dosáhli toho, že se budou využívat jiné druhy dopravy a vytvoří se ekologičtější dopravní systém, který bude lépe chránit zdraví lidí a bude bojovat proti změně klimatu.

  Laurence J.A.J. Stassen (NI) . – (NL) Pane předsedající, současný návrh směrnice o eurovinětě je založen na myšlence efektivního evropského systému silniční dopravy, která bude dotovat neefektivní železniční dopravu. Nejvíce znepokojující fakt je nicméně pravděpodobně to, že Parlament považuje tento návrh pouze za první krok. Je nutné říct, že tento první krok by byl učiněn ve špatném směru, který by znamenal, že z práva členských států provádět tuto legislativu by se stala povinnost, že poplatek za kilometr by se zvýšil a především, že na řadě by byli brzy řidiči osobních aut.

Tento Parlament mluví o jediném systému mezi členskými státy. Nicméně, přijetí tohoto návrhu znamená, že dopravci by se měli připravit v kabinách svých nákladních vozidel na novou krabičku, spojenou samozřejmě s novými daněmi. Je jasné, že Evropský parlament tímto návrhem potlačuje v důsledku hysterie kolem klimatu rozvoj silniční dopravy. Odvětví dopravy to má již dost těžké a nepotřebuje další daně, které jim Evropa chce uložit.

  Antonio Cancian (PPE). – (IT) Pane předsedající, paní Győriová, pane Kallasi, v prvé řadě beru na vědomí a oceňuji práci pana El Khadraouiho, který udělal při hledání možného kompromisu maximum.

Právě kvůli tomu si myslím, že bychom měli projít obvyklým postupem. Tato záležitost měla opravdu projít smírčím řízením, vzhledem k tomu, že do konečné dohody nebyly zahrnuty srovnávací tabulky. Mohlo to být ideální příležitostí k dosažení komplexní dohody. Jak již zde bylo uvedeno, není to bohužel jen detail.

Zásada „znečišťovatel platí“ je správná, platná a dohodnutá a aby se předešlo jakékoliv pochybnosti, chci uvést, že podporuji ekologizaci dopravy. Tento nástroj – Euroviněta – je však příliš dílčí a neefektivní a současně nespravedlivý. V době velkých hospodářských potíží, jaké zažíváme nyní, je jediným cílem tohoto rozhodnutí k útoku na ekonomický sektor, který je oporou našeho trhu, vydělat peníze, i když se téměř nic z těchto peněz pak nepoužívá pro dopravní infrastrukturu.

Podle mého názoru se zavádí velmi složitý mechanismus, zejména kvůli výpočtu částky, která se má vybrat. Jsem proto k této záležitosti kritický, protože se domnívám, že způsob, jakým znevýhodňuje geograficky nejvzdálenější členské státy, je při této evropské hospodářské a územní soudržnosti nepřijatelný.

Účinnost tohoto nástroje nebyla prokázána a modulace dopravních toků vytváří problémy pro současné i budoucí finanční plánování, protože se poplatky neustále přesouvají a mění. V tomto ohledu mi bylo řečeno, že členské státy se mohou rozhodnout, zda tento příplatek uplatní, nebo ne. V případě přeshraniční přepravy jsme však také závislí na rozhodnutí druhých, a proto se musíme dohodnout. Proto jsem přesvědčen, že dohodu za každou cenu, na úkor odvětví silniční přepravy zboží, nelze považovat za úspěch. Opravdu si myslím, že je před námi ještě velmi dlouhá cesta, zejména pokud jde o spravedlivé zpoplatnění.

  Inés Ayala Sender (S&D). – (ES) Pane předsedající, v prvé řadě bych chtěla ocenit houževnatost zpravodaje pana El Khadraouie, i když musím také říci, že jsem od začátku poukazovala na zvláštní argumentaci okrajových zemí, kterým ostudně chybí alternativy k pozemním komunikacím – podívejte se na neustálé problémy v Pyrenejích, mezi Španělskem a Francií, pokud jde o zavedení pravidelné přeshraniční železniční dopravy. Nyní navíc – a využívám toho, že je zde pan Kallas – Komise zpochybňuje budoucí centrální přechod Pyrenejí v rámci budoucí páteřní sítě.

Jinými slovy, s ohledem na problémy s železniční alternativou je pravdou, že dohoda o eurovinětě nyní znamená pro přepravce zboží po silnici ještě větší břímě, přičemž tato doprava přináší v okrajových zemích zejména na jihu a na východě jen malou nebo omezenou přidanou hodnotu. Když právě v tomto okamžiku vytvoříme problém spočívající v přidání i pár centimů – paní Durantové se čtyři centy zdají jako nic – právě teď, když jsme prošli krizí, nebo v případě okurek ještě stále kvůli nezodpovědným a falešným obviněním bez důkazů se uprostřed krize nacházíme, uštědříme tak tvrdou ránu tisícům španělských rodin, a to nejen zemědělcům, ale také dopravcům, protože těchto pár centimů přepočtených na tisíce kilometrů a produktů, jako jsou španělské okurky, bude znamenat velký problém, pokud jde o jejich přepravu na centrální trh, tedy přesně tam, odkud tato obvinění pocházejí.

Ne, pane El Khadraoui, na začátku se objevily první účetní zprávy, ze kterých bylo zřejmé, že problémy daňové zátěže nejprve narostly, ale pak tyto zprávy prostě zmizely. Několikrát jsem se ptala, proč tyto studie zmizely, a pravdou je, že to bylo znepokojující a doneslo se to i nám.

I tak jsem – a oni také – připravena k obětem v případě, že se vyřeší důležité problémy, jako jsou dopravní zácpy. Nicméně v současných dohodách jako by auta nebyla do dopravní zácpy zahrnuta. Mám na mysli velké problémy, jako je stav infrastruktury a zlepšování věcí jako je snížení hluku nebo jiné znečištění. Dnes ale víme, že to nebude možné, protože v této oblasti nemáme žádné alternativy.

Proto musí španělská socialistická delegace hlasovat proti této dohodě.

  Nathalie Griesbeck (ALDE). – (FR) Vážený Pane předsedající, obecný tón naší práce a náladu v Parlamentu shrnují dvě slova: „konečně“ a na druhou stranu „trochu škoda“.

„Konečně“, protože po velmi dlouhých jednáních jsme dosáhli kompromisu a v této záležitosti se skutečně začíná rýsovat zásada „znečišťovatel platí“.

„Trochu škoda“, protože i když je v členských státech v otázce veřejných financí složitá situace, udělali jsme vše, co je v našich silách, aby se vybrané peníze reinvestovaly například ve prospěch prioritních projektů transevropské dopravní sítě (TEN-T). Pane Kallasi, pečlivou kontrolu bude muset zajistit Komise. „Škoda“ také proto, že já osobně této minimální dohody lituji, pokud jde o vůli, aby nedocházelo k zácpám. I když si navrhovaná dohoda ponechává koncepci hodin mimo špičku, způsoby jejich uplatnění, kterými mají členské státy použít, jsou „slabé“. I zde musí Komise vyslat podnět.

Za třetí, i když stávající směrnice počítá se zahrnutím nákladních vozidel nad 3,5 tuny od roku 2012, je v dohodě možnost je vyjmout. To je špatná výsada. I v tomto případě musí, pan Kallasi, hrát Komise klíčovou roli. Stručně řečeno, ačkoli to je skromný kompromis a malý krok, je to krok. Budeme proto hlasovat pro něj.

  Ryszard Czarnecki (ECR). – (PL) Pane předsedající, paní Lichtenbergerová uvedla, že v členských státech Evropské unie jsou nějací rozumní ministři. Byl bych jí vděčný, kdyby mi sdělila jejich jména, myslím, že by to byl velmi, velmi krátký seznam. Rád bych poděkoval zpravodaji za jeho velmi důkladnou práci, ačkoli je dobře, že máme tuto rozpravu, protože zpráva obsahuje mnoho věcí, které jsou velmi sporné. Nákladní auta mají platit více, což znamená, že vlastníci dopravních firem mají platit více. To je pro firmy během krize problém a my nemůžeme předstírat opak. Otázka zní: na co půjdou tyto peníze? Je to skutečné dilema, protože v případě, že peníze půjdou na hloupé projekty marginálních skupin, bude to špatné. Měly by jít na odvětví dopravy, na rozvoj dopravy, v tom případě by zvýšení bylo pochopitelné. Jinak je to druh vydírání, a to s požehnáním Evropské unie a schvalovacím razítkem Evropského parlamentu. Myslím, že to je skutečně kontroverzní.

  Michael Cramer (Verts/ALE). – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, doprava v Evropě je příliš levná. Pouze doprava šetrná k životnímu prostředí je příliš drahá. To vše přinesla politická rozhodnutí a tato směrnice to nezmění. Máme zde nekalou hospodářskou soutěž. Daňové výhody pro těžká nákladní vozidla nejsou omezena. Každý kamion způsobí 60 000krát víc škody než auto, ale samozřejmě neplatí 60 000krát větší poplatky.

Po celá desetiletí platí v rámci Evropské unie povinné železniční mýtné. Každá lokomotiva – ať už přepravuje cestující nebo zboží – musí zaplatit železniční mýtné za každý projetý kilometr. Na silnicích je mýtné dobrovolné. Je limitováno. Většinou platí pouze na dálnicích a pouze u vozidel s hmotností 12 tun a více. Na železnici neexistuje žádné omezení. Je to nespravedlivé a omezuje to železniční dopravu šetrnou k životnímu prostředí a pomáhá to silnicím, které jsou k životnímu prostředí nešetrné.

Víme, že v zájmu ochrany klimatu potřebujeme změnu mobility. Ve skupině Zelených / Evropské svobodné aliance chceme chránit klima a zajistit pro budoucnost mobilitu, a proto potřebujeme spravedlivou hospodářskou soutěž. Tato euroviněta je jen malým krokem k tomuto cíli.

  John Bufton (EFD). – Pane předsedající, přeprava těžkými nákladními vozidly je nedílnou součástí procesu dodávek a je nezbytná pro dobrou ekonomiku. Pokud se po celé Evropě budou vybírat další poplatky, budou je nakonec platit spotřebitelé.

Britská vláda uvažuje o poplatcích pro těžká nákladní vozidla, abychom byli do roku 2015 v souladu s Evropou. Nemáme síť zpoplatněných komunikací, ani nevybíráme od těžkých nákladních vozidel kromě silniční daně žádné další poplatky. Čelíme nekalé hospodářské soutěži, neboť se u nás objevuje stále více zahraničních nákladních automobilů, jejichž množství překračuje spravedlivý podíl v přeshraniční přepravě. Zahraniční provozovatelé nám za využití našich silnic nic neplatí, ale ve Velké Británii je daň na naftu až o 23 pencí za litr vyšší, takže konkurence má 15 % výhodu. Nicméně podle práva EU nemůže Velká Británie zavést poplatek pouze pro zahraniční vozidla.

Pokud se tato směrnice rozšíří, bude každý krok vlády Spojeného království na zavedení poplatků pro těžká nákladní vozidla zastíněn nežádoucí nepřímou daní, u níž si Komise rovněž vyhrazuje právo ji povinně zavést v roce 2013. Vzhledem k tomu, že se návrhy týkají daní, měla by se vyžadovat jednomyslnost na úrovni Rady, ale legislativu i tak zavádí dopravní ustanovení obsažená v Lisabonské smlouvě. Je to tajný způsob zavádění nepřímých daní a nikdo, kdo má v sobě demokratického ducha, by pro něj neměl hlasovat.

  Christine De Veyrac (PPE). – (FR) Pane předsedající, Evropská unie si ve své strategii Evropa 2020 stanovila za cíl zajistit ekologičtější ekonomiku a modernější dopravu. Všechny evropské instituce, včetně většiny členských států a našeho Parlamentu tento cíl podpořily.

V této souvislosti je proto škoda, že některé členské státy dělaly od roku 2008 všechno možné proto, aby zbavily návrh nové směrnice o Eurovinětě obsahu a aby tuto záležitost zablokovaly.

Dnes však máme díky houževnatosti našeho zpravodaje – ráda bych zde vzdala hold panu El Khadraouimu – a stínových zpravodajů při jednání s Radou konečně před sebou kompromis. Je pravda, že tento text je mnohem méně ambiciózní než původní návrh, ale umožní nám poprvé zavést zásadu „znečišťovatel platí“ a umožní internalizaci externích nákladů na dopravu, jako jsou hluk a emise CO2.

Aby bylo zajištěno, že euroviněta nebude jen daň, ale že skutečně napomůže zlepšit dopravu v Evropě, vyzývají se členské státy, aby vybrané peníze reinvestovaly do modernizace dopravy. Parlamentu se také podařilo dosáhnout konkrétních změn v oblasti interoperability systémů mýtného a silnějších pobídek pro využívání méně znečišťujících těžkých nákladních vozidel.

V zájmu zachování souladu s cíli politiky, které si naše instituce stanovila, upřímně doufám, že budeme schopni podpořit tento kompromis, který je nám předložen ve druhém čtení, a že tím připravíme půdu pro udržitelnější dopravní politiku.

  Gilles Pargneaux (S&D). – (FR) Pane předsedající, paní Győriová, komisaři, dámy a pánové, konečně máme proč být spokojeni: cena mýtného u silniční dopravy, kterou tato nová směrnice o vybírání poplatků vymezuje, může v budoucnu zahrnout náklady na hluk a znečištění ovzduší.

Dalším důvodem ke spokojenosti je to, že touto zprávou pana El Khadraouiho, kterému gratuluji za jeho vytrvalost, jasně vyjadřujeme přání, aby se do nákladů silniční dopravy započítávala zásada „znečišťovatel platí“. Musíme však zůstat ostražití, po třech letech interinstitucionálních jednání musíme přesvědčit některé členské státy, že díky rovnováze dosažené v tomto trialogu je politika ochrany životního prostředí, ale i hospodářská politika vedoucí k úspěšnému rozvoji evropské železniční sítě, dosažitelná. Musíme také zajistit, aby část získaných příjmů byla opravdu využita na infrastrukturu a na projekty v rámci transevropské dopravní sítě, jak je uvedeno.

Dovolte mi také vyjádřit zklamání, že se v tomto kompromisu neudržel povinný charakter zásady „znečišťovatel platí“. Pomineme-li našeho zpravodaje pana El Khadraouiho, k jehož houževnatosti jsem mu blahopřál, Evropská komise, pane komisaři, opět prohrála boj s některými nacionalistickými postoji a názory.

  Olle Schmidt (ALDE). – (SV) Pane předsedající, rád bych vyjádřil velké poděkování panu zpravodaji za vynikající práci na tomto velmi složitém tématu. Jak mnoho lidí uvedlo, nová pravidla obsahují pouze výzvy k tomu, aby členské státy používaly příjmy z mýtného na zlepšení životního prostředí, a proto je důležité, jak řekl pan Sterckx, abychom my zde v Evropském parlamentu stále našim vládám připomínali, jak je důležité tato doporučení dodržovat.

Záměrem není, aby naši řidiči a dopravci platili za hluk a emise, pokud ve stejné době nezavedeme opatření zaměřená na řešení problémů, jako je používání specifického povrchu vozovek a další kroky k utlumení hluku. Je velmi důležité, aby se tyto poplatky nestaly jen novou daní pro těžká nákladní vozidla, jak zde někteří poslanci poukázali. Musíme pokračovat v práci na zlepšení životního prostředí a snížení množství oxidu uhličitého v Evropě, a je proto nejdůležitější zajistit, aby se ekologické poplatky opravdu používaly na snížení a odstranění ekologických problémů.

(Potlesk)

  Peter van Dalen (ECR). – (NL) Pane předsedající, s rozhodnutím o eurovinětě Evropa učinila krok správným směrem pro uplatnění zásady „znečišťovatel platí“ v silniční dopravě. Konečně máme dohodu, na jejímž základě máme přejít k systému, kdy náklady na používání infrastruktury, na hluk a znečištění ovzduší přeneseme na dopravce. Doufám, že tento systém přijme hodně členských států EU včetně Nizozemska. Rutteho vláda v Nizozemsku rozumně plánuje přijít s myšlenkou „jiného placení za mobilitu“. Tyto plány velmi dobře zapadají do dnešní dohody.

Doufám, že Komise předloží návrhy, jak postupně účtovat tyto náklady i u jiných druhů dopravy. Samozřejmě, že se při tom musí vzít v úvahu specifika každého odvětví. Například vnitrozemská lodní doprava není jediným uživatelem říčních vod, což je v těchto dnech extrémního sucha zcela jasné. Zemědělství v současné době využívá zavlažovače na plné obrátky. Nicméně jsme nyní učinili důležitý krok kupředu a musíme dál vytrvat.

  Luis de Grandes Pascual (PPE). – (ES) Pane předsedající, není náhodou, že se Španělsko, Itálie, Řecko, Irsko, Portugalsko a další země zdráhají přijmout tzv. eurovinětu.

Tento společný kritický postoj pramení z naší pozice okrajových zemí, protože nakonec to budeme my, kdo tento zcela ojedinělý poplatek zaplatí, a přitom z něj budou těžit členské státy, které se nachází v centru Evropské unie.

V argumentaci, o kterou se směrnice o eurovinětě opírá, se objevují velké rozpory a její podpora každým dnem slábne. I když přijmeme logiku internalizace externích nákladů jako platné východisko, je nakonec neudržitelné, chceme-li zmírnit dopravní zácpy, postihovat pouze těžká nákladní vozidla, a nikoliv běžné vozy. Je to stejné, jako v případě staré zásady „znečišťovatel platí“, která se uplatňuje jasně diskriminačním způsobem.

Kromě toho se, dámy a pánové, na financování transevropských sítí nakonec použije pouze 15 % finančních prostředků získaných z euroviněty – která byla koncipována jako zdroj financování infrastruktur – a to nikoli jako povinnost, ale pouze jako doporučení. Ministerstva financí tak budou přidělovat prostředky dle svého uvážení v souladu se zájmy svých zemí v rámci široké oblasti infrastruktury. Konečným výsledkem bude další rána pro silniční nákladní přepravu, která je při dnešním stavu věcí jediným prostředkem umožňujícím fungování vnitřního trhu.

To je realita, dámy a pánové, realita, která je mnohem tvrdší v souvislosti s hospodářskou krizí. Pokud mají být evropské výrobky konkurenceschopné na světových trzích, nemůžeme si dovolit experimenty, které mohou vést k dalšímu poškození již tak slabé evropské ekonomiky zavedením dalších poplatků.

Na závěr se chci zmínit o tom, že potravinová krize, která jejíž příčina je nespravedlivě připisována španělským výrobkům, vedla k nespravedlivému znevýhodnění a obrovským ztrátám pro ty, které euroviněta penalizuje, tedy pro nákladní dopravce a prvotřídní pěstitele.

Dámy a pánové, španělská delegace Evropské lidové strany bude proto hlasovat proti návrhu této směrnice.

  Spyros Danellis (S&D) . – (EL) Pane předsedající, obecná zásada uvedená ve směrnici pro přepravu zboží, čímž mám na mysli internalizace externích nákladů, je velmi jednoduchá a má symbolický význam. Jedná se o moderní a zároveň flexibilní rámec pro uplatňování zásady „znečišťovatel platí“ a nástroj pro zmírnění přetížení hlavních národních dálnic.

Proto je třeba překonat obavy, které tu mnohokrát zazněly a jež jsou částečně oprávněné, z nerovnováhy, pokud jde o důsledky jejího uplatňování v regionech Evropské unie a v odvětví silniční dopravy. Cílem kompromisního textu, za který z velké části vděčíme panu El Khadraouimu, je dosáhnout postupného zavádění příslušných poplatků tak, aby to vedlo k postupné obnově evropského vozového parku.

Avšak pro překonání námitek a připravení půdy pro přijetí a účinnost rámce euroviněty je nutné za prvé zajistit, aby byla směrnice uplatňována striktně, transparentně a rychle ve všech členských státech, a za druhé musí být všechny příjmy nasměrovány na financování dopravních infrastruktur a nepoužívaly se na záplatování černých děr.

  Hubert Pirker (PPE). – (DE) Pane předsedající, jak všichni víme, tato směrnice je kompromisem. Nicméně je to bezpochyby i dobrý kompromis, neboť vyhovuje oběma stranám, alespoň do určité míry, tedy jak dopravcům, tak občanům, kteří musí trpět hluk a výfukové plyny. Jaké jsou výhody této směrnice? Podle mého názoru existují tři.

Za prvé jde o vyčlenění příjmů z poplatků za užívání silnic na investice na zlepšení dopravní infrastruktury, což je ve veřejném hospodářském zájmu a zajistí se tím vyšší bezpečnost a kvalitnější silnice. Za druhé je to standardizace výběru, čímž se snižují náklady a předchází se dopravním zácpám. Za třetí, a to je velmi důležité, tímto získávají členské státy možnost a svobodu započíst v budoucnu náklady, jako jsou hluk a emise znečišťujících látek, do silničních poplatků. Slouží pak tedy jako řídící mechanismy.

Ten, kdo se vyhne špičce a dopravním zácpám, bude platit méně, a ten, kdo bude jezdit v čistých a tichých nákladních vozidlech, bude mít nižší náklady. Tyto pobídky, jak doufám, povedou k tomu, že v budoucnu nebudou vznikat dopravní zácpy a bude se obnovovat vozový nákladní park. Celkově vzato jsme si vědomi, že při jednání nemohou být splněna všechna přání, ale pozitivní aspekty, kterých jsme byli schopni při jednání dosáhnout, by díky síle Parlamentu měly vést k žádoucím pozitivním účinkům.

Doufám, že provádění nebude znamenat příliš mnoho byrokracie, protože to by záležitost jako celek poškodilo.

  Silvia-Adriana Ţicău (S&D). – (RO) Pane předsedající, zahrnutí poplatků za externí náklady do mýtného umožňuje členským státům, aby je použily na transevropské silniční sítě nebo na některé její části, případně na jiné části své vlastní dálniční sítě, která není součástí transevropské silniční sítě.

Nepodporujeme záměrné zavádění celních bariér, které zvýší náklady dopravců z periferních členských států, a tím i ceny přepravovaného zboží. Ačkoli by směrnice neměla dovolit diskriminaci na základě státní příslušnosti dopravce, umožňuje článek 7k členským státům, které zavedou systém vybírání poplatků nebo poplatky za užívání infrastruktury, aby za tyto poplatky nabídly vhodnou kompenzaci, což může narušit hospodářskou soutěž.

Myslím, že příjmy z poplatků za užívání infrastruktury a z poplatků na základě externích nákladů musí být použity na podporu transevropské silniční sítě, zvýšení bezpečnosti silničního provozu a zajištění bezpečných parkovišť, což je naprosto nezbytné pro vyhovění platným právním sociálním předpisům.

  Carlo Fidanza (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, všichni souhlasíme s tím, že je třeba, aby se nákladní doprava stala udržitelnější, ale tohoto cíle bude dosaženo především investicemi do infrastruktury a postupným obnovením stávajícího vozového parku.

Ekologický duch euroviněty a zásada „znečišťovatel platí“ ve skutečnosti znamená pro některé země ve srovnání s ostatními závažnou konkurenční nevýhodu s vážnými důsledky nejen pro jejich odvětví silniční přepravy zboží, kterou do značné míry zajišťují malé a střední podniky, ale i pro jejich národní systémy. To vše se bude dít bez povinného přerozdělení dostatečných zdrojů na zlepšení dopravní infrastruktury a účinnosti odvětví silniční přepravy zboží a jeho vlivu na životní prostředí, což by mělo být základním výsledkem této směrnice.

Jednání vedla k několika menším pozitivním výsledkům – mám na mysli interoperabilitu a mini hire marketing v horských oblastech – ale celkový výsledek je neuspokojivý. Myslím, že nejlepším způsobem, jak vyhladit ostré hrany, které zůstávají stále nevyřešeny, by možná byl dohodovací postup.

  Andrew Henry William Brons (NI). – Pane předsedající, navrhovaná směrnice by mohla být tou poslední kapkou, která zlomí páteř britského odvětví silniční dopravy. Průmysl v posledním desetiletí stále upadá. Počet řidičů s provozní licenci za poslední tři roky poklesl o 8 %. Zahraniční kamiony nyní ovládají 80 % provozu přes kanál La Manche. V posledních deseti letech převzali 20 % tuzemského podnikání zahraniční dopravci. Neustále roste počet zahraničních zaměstnanců zahraničních dopravců, kteří pobývají na našem území, používají zahraniční vozidla a platí skromné poplatky platné ve své zemi, a přitom přebírají stále více domácích zakázek.

Mohlo by se zdát, že britští dopravci prostě přicházejí o zakázky důsledkem hospodářské soutěže, což je oblíbené slovo ve slovníku EU. Hospodářská soutěž však není korektní hospodářskou soutěží. Britské povolení pro silniční přepravce je mnohem dražší a daně z pohonných hmot jsou vyšší než v jiných zemích. Zahraniční dopravci působící ve Velké Británii si s sebou vozí nádrže o objemu 1 000 l. Když budou navrhované poplatky platit pro všechna vozidla, mohlo by být zatížení pro britský průmysl fatální. Této směrnici se musí zabránit.

  Herbert Dorfmann (PPE). – (DE) Pane předsedající, je nepochybné, že vnitřní trh je jedním z největších úspěchů naší Unie a že k tomu patří efektivní dopravní struktury. Já osobně však žiji v místě, přes které se ročně přepravuje více než 50 milionů tun zboží a domnívám se, že kromě práva na efektivní dopravu existuje také právo obyvatel, kteří žijí podél cest, na ochranu před dopadem a účinky této dopravy. Tento návrh znamená tedy bezpochyby malý krůček správným směrem, bude-li používán tak, aby investice mířily na zlepšení ochrany proti hluku, modernizaci těžkých nákladních vozidel a především na modernizaci železniční sítě a vozového parku.

Je také pozitivní, že v horských oblastech je možné využít vyšší sazbu. Za sporné však považuji především to, že plánujeme v této oblasti postupovat v souladu se zásadou dobrovolnosti, jinými slovy, že stejně jako dříve se státy, které si nepřejí se do euroviněty zapojit, prostě nemusí. To povede nejen k diskriminaci v Evropě, ale je to také nesmírně diskutabilní z hlediska dopadu na obyvatele.

  Seán Kelly (PPE). – Pane předsedající, obecný trend tohoto návrhu je pozitivní, protože žijeme v době, kdy musíme ve všech možných oblastech bojovat proti změně klimatu, atd.; je nutné se zabývat všemi metodami, které vedou ke znečištění životního prostředí. Pozornost zaměřená na těžká nákladní vozidla dává nepochybně smysl, pokud jde o používání mýtného atd.

Musíme se více věnovat zejména tomu, že bychom měli být schopni vyvinout technologii pro výrobu motorů, které budou potřebovat stále méně paliva, jinými slovy, že ujedou stále více kilometrů za méně kilometrů na litr. Určitě to je jedna z oblastí, jíž se musí zabývat výzkum; mohlo by to vést k dobrým výsledkům nejen co se týče těžkých nákladních vozidel, ale i všech ostatních vozidel. O této věci se dostatečně nehovoří, není jí věnována dostatečná podpora ani výzkum.

  Jacky Hénin (GUE/NGL). – (FR) Pane předsedající, to, že se konečně věnujeme otázce zdanění silniční nákladní dopravy, tedy směrnici o eurovinětě, je samo o sobě dobrá zpráva pro všechny Evropany. Jsme však ještě daleko od toho, aby silniční nákladní doprava hradila část nákladů přiměřenou výdajům, které představuje pro naši společnost, jako je opotřebení infrastruktury, znečištění životního prostředí, vliv na veřejné zdraví a nehody. Jako někdo, kdo žije ve městě, přes které každý rok projedou miliony těžkých nákladních vozidel, vám mohu potvrdit, že utrpení dotčených obyvatel se bere v úvahu jen zřídka.

Pak jsou tu problémy, kterým se v této sněmovně nechce nikdo věnovat: velmi nízké mzdy řidičů, hrozné pracovní podmínky a nepřijatelná pracovní doba za volantem, která ohrožuje bezpečnost všech. Bez nadsázky lze hovořit o otrocích silnic.

Takže ano, je nutné stanovit maximální sazbu daně, a podpořit tak krátké cesty, kombinovanou dopravu po železnici a silnici, námořní dopravu a vnitrozemskou plavbu, a je nutné, aby celá Unie a její okolí usilovala o co nejlepší společenské podmínky. Je však důležité mít inteligentní daně, aby na to nedoplácely malé a střední podniky, řidiči a ještě méně spotřebitelé, ale aby daně platili velcí dopravci a významní zákazníci, jako jsou velké obchodní řetězce.

  Siim Kallas, člen Komise. – Pane předsedající, rád bych poděkoval členům Parlamentu za jejich připomínky a chtěl bych uvést několik poznámek.

Za prvé, euroviněta není evropská daň. To musí být zcela jasné. V tomto smyslu je to špatné označení. Naopak, jedná se o směrnici, která omezuje a upravuje vnitrostátní poplatky. Máme 22 zemí s různými sazbami a poplatky pro různé typy vozidel – nákladní automobily a osobní automobily. Všichni uživatelé z různých zemí platí tyto poplatky, pokud se do sítě zapojí.

Za druhé, prosím, přijměte kompromis. Je mnohem větší a složitější, než vypadá na první pohled. Skrývají se za ním dva zásadní neustále přetrvávající boje.

Prvním z nich je boj o princip – kdo by měl platit za užívání komunikací a co konkrétně by měl platit. Zde se jde správným směrem. Zásada „uživatel platí” a „znečišťovatel platí“ bude nevyhnutelně platit dál. To je směr, kterým se věci vyvíjejí.

Druhý zápas je mnohem delší a ostřejší. Je to konflikt mezi zeměmi, které mají těžkou tranzitní dopravu a pochopitelně chtějí větší flexibilitu při řešení problémů s infrastrukturou a zcela zjevně se chtějí podělit o břemeno za využívání infrastruktury s daňovými poplatníky a všemi uživateli – zdůrazňuji všemi uživateli; zde nemůže existovat žádná diskriminace.

Samozřejmě existuje skupina zemí, které jsou zcela proti. Bylo to také jasně patrné zde v rozpravě. Musím jen připomenout, že dne 15. října se Rada dohodla na politickém kompromisu. Dohoda byla těsná a boj pokračuje zde.

Pan El Khadraoui odvedl na dosažení tohoto kompromisu a při přípravě jeho návrhu obrovský kus práce. Upřímně vás žádám, abyste tento kompromis prosím podpořili. Zdá se, že obsahuje mnoho detailů, které jsou v nejrůznějších bodech a pro nejrůznější lidi nedostatečné, ale to je skutečně velký krok. Tento problém visel ve vzduchu roky a roky. Nyní jsme učinili krok vpřed.

  Enikő Győri , úřadující předsedkyně Rady. – (HU) Pane předsedající, dámy a pánové, v první řadě bych chtěla poděkovat za tuto hodnotnou diskusi, v níž zaznělo mnoho argumentů a protiargumentů. Dokazuje to také, jak pan komisař rovněž zmínil, že bylo dosaženo kompromisu. Po obrovských potížích, problémech a samozřejmě bojích jsem však přesvědčena, že se jedná o evropský úspěch, jak již uvedl pan Leichtfried. Rovněž děkuji za uznání, které jste vyjádřili maďarskému předsednictví.

Jako u každého jiného kompromisu je to výsledkem velkého vyvažování. Museli jsme dosáhnout rovnováhy mezi environmentální a ekonomickou udržitelností. Odmítám názor, že Rada nepřikládala žádný význam ochraně životního prostředí. Kdyby to nebylo důležité, tato směrnice by neexistovala. Také jsme museli dosáhnout rovnováhy – a to bych chtěla říct panu De Grandes Pascualovi – mezi centrem a periferií. Je pravda, že v Radě proběhla vášnivá diskuse o tom, jak nejlépe zajistit, aby se okrajové členské státy necítily odstrčené, a nakonec se v Radě utvořila kvalifikovaná většina, která, jak doufám, vznikne i v Parlamentu, což myslím vyplynulo z diskuse.

Dalo by se říci, že je to jen kapka v moři, ale domnívám se – a jsem ráda, že to mnozí řečníci v rozpravě uznali – že jsme udělali velmi důležitý první krok k internalizaci nákladů a opětovnému využití příjmů v odvětví dopravy, i když není výsledek stejně jako u všech kompromisů zrovna dokonalý a jsem si jista, že v následujících letech budeme schopni přijmout další kroky.

Ráda bych se zmínila o třech konkrétních tématech, které vyvolaly několik otázek. První z nich se týká využití výnosů a zde bych se chtěla vrátit k připomínkám pana Sterckxe. Dohoda obsahuje podrobné doporučení pro členské státy právě s ohledem na využití příjmů a mimo jiné stanoví, že 15 % příjmů – a to zdůrazňuji především pro paní Meissnerovou – by se mělo použít na financování transevropských dopravních projektů. Chtěla bych také dodat, že toto je výsledek odpovídající kompromisu a ten je, jak zmínil pan Dirk Sterckx, dobrý a přiměřený, i když je to možná jen první krok správným směrem.

Druhou konkrétní otázku také položil pan Sterckx a týká se prokazování nákladů na dopravní zácpy. Dohoda dosažená s Evropským parlamentem se vztahuje i na tento problém, protože umožňuje členským státům stanovit poplatky za použití silnic různým způsobem podle místa a času. Jak všichni víte, členské státy mají možnost vybírat vyšší poplatky za infrastrukturu ve špičkách. Tato větší diferenciace poplatků za užívání pozemních komunikací znamená alternativní možnost boje proti dopravním zácpám, a i v případě, že do výpočtu externích nákladů započteme jen znečištění ovzduší a hluk, může mechanismus diferenciace zavedený v této směrnici stále znamenat účinný příspěvek ke snížení dopravních zácp, které jsou pro evropské silnice typické.

Na závěr bych se chtěla věnovat vaší třetí otázce, konkrétně otázce, kterou položila paní Lichtenbergerová a jež se týká externích nákladů. Rada přijala postoj v prvním čtení již dne 14. února tohoto roku a následně jsme na žádost Evropského parlamentu vložili do směrnice ustanovení v tom smyslu, že dáme občanům politický signál ohledně ekologických vlastností těžkých nákladních vozidel. Za tímto účelem jsme do směrnice zahrnuli možnost, že kromě příplatku v horských oblastech může být přidán i externí poplatek v případě vozidel Euro 0, 1, 2 a 3. Vzhledem k tomu, že vozidla Euro 3 znečišťují životní prostředí méně než vozidla v ostatních emisních kategoriích, bude se na ně vztahovat systém dvojí platby později, zatímco na ostatní kategorie se bude vztahovat již od nabytí účinnosti směrnice. Kromě toho zahrnuje dohoda s Evropským parlamentem také pobídky týkající se nejméně znečišťujících vozidel kategorií Euro 5 a 6, s cílem podpořit obnovu vozového parku.

Pane předsedající, dámy a pánové, z naší dnešní rozpravy naprosto jasně vyplývá, že jsme směrnicí o eurovinětě udělali velmi důležitý krok kupředu v odvětví dopravy. Konkrétní doporučení týkající se těžkých nákladních vozidel je důležité nejen samo o sobě, ale má také symbolický význam. Jde o první doporučení – a jsem ráda, že jste to ve svých vyjádřeních potvrdili – týkající se uplatnění zásady „znečišťovatel platí“ a spouští se jím dlouhá debata a implementační proces, který povede k internalizaci externích nákladů u všech druhů dopravy.

Pane předsedající, maďarské předsednictví má velkou radost, že bylo dosaženo této dohody s Evropským parlamentem, a jsem si jista, že toto opatření, o němž nyní diskutujeme a jež čeká na schválení Parlamentem, může vést ke zvýšení ekonomické účinnosti a ke snížení negativních dopadů odvětví dopravy na životní prostředí, a že největší prospěch z této přijímané směrnice budou mít občané Evropské unie.

  Saïd El Khadraoui, zpravodaj. – (NL) Pane předsedající, děkuji všem za projevy podpory a komentáře, mimochodem včetně těch, kdo se staví proti zprávě. Odvětví dopravy je pro naši ekonomiku důležité. Přináší však také náklady – náklady na infrastrukturu, ale i další náklady, související s prachovými částicemi v ovzduší, hlukem, dopravními zácpami a podobně.

Díky této revidované směrnici konečně vytvoříme evropský rámec, díky němuž budou členské státy mít možnost získat zpět náklady, které částečně splatí ti, kdo je skutečně způsobili. Zároveň tato metoda také umožňuje členským státům vytvářet prostředky, které budou investovat zpět do dopravního systému, aby byl udržitelnější a aby se skutečně snížily externí náklady. Tímto způsobem můžeme zajistit, že naše společnost bude obyvatelnější, zvýšit účinnost tohoto odvětví a rovněž přispět k dosažení rovnějších podmínek mezi jednotlivými druhy dopravy a současně poskytnout více příležitostí pro železnice a vnitrozemské vodní cesty.

Již v úvodu jsem zdůraznil, jak obtížné bylo tohoto kompromisu dosáhnout. Cílem Bílé knihy Komise je mimochodem dosáhnout závazné internalizace externích nákladů do roku 2020. To slibuje ostrou diskusi v příštích letech.

Mezitím v prvé řadě doufám, že nám toto plenární zasedání poskytne dostatečnou podporu, abychom se mohli do věci pustit a ukázat, že Evropa může také přijímat rozhodnutí, která jsou pro naše občany dobrá. Za druhé doufám, že řada členských států bude nyní opravdu dál tyto nové možnosti využívat a díky dobrým výsledkům také povzbudí i jiné členské státy, aby se k nim připojily. Umožní nám to vybudovat širší základnu, abychom se i my mohli posunout dál. Do té doby dává tato směrnice Komisi spoustu domácích úkolů, které musí vyřešit. V průběhu nadcházejících let se také musíme zabývat plány na internalizaci dalších externích nákladů, na závaznou povahu internalizace a na zařazení jiných typů vozidel. To se však týká nadcházejících let. Nejprve musíme učinit tento krok vpřed.

  Předsedající. – Rozprava je skončena.

Hlasování se bude konat ve 12:00.

Písemná stanoviska (článek 149)

  Bogdan Kazimierz Marcinkiewicz (PPE), písemně. – (PL) Myslím, že dokončení práce na směrnici o výběru poplatků za užívání komunikací těžkými nákladními vozidly – směrnici o eurovinětě – ve druhém čtení je nesmírně důležité. Zásadní a nejdůležitější otázkou je ustanovení, které zavádí zásadu „znečišťovatel platí“, podle níž budou těžká nákladní vozidla, jež znečišťují ovzduší a jsou hlučnější než auta, splňující normy Euro V nebo Euro VI, povinna platit poplatky za používání silniční infrastruktury. Kromě toho byla dána možnost zavést určitou závislost výše mýtného na pohybu vozu (dopravní zácpy) ve špičce – nicméně s maximální hodnotou pěti hodin denně. Myslím, že díky tomuto řešení se auta budou některým úsekům silnic ve špičce vyhýbat. Členské státy budou navíc moci určit, na co bude příjem získaný z mýtného použit, přičemž nejméně 15 % se bude muset použít jako finanční podpora pro projekty TEN-T, aby se zvýšila dopravní udržitelnost.

  Vilja Savisaar-Toomast (ALDE), písemně. – (ET) S velkou radostí konstatuji, že směrnice o eurovinětě dospěla ve druhém čtení ke konci. Zpráva zavádí zásadu „znečišťovatel platí“, což znamená, že díky změně pravidel o silniční dopravě budeme schopni k daním a poplatkům, které platí těžká nákladní vozidla za používání dálnic, přidat skutečnou cenu znečištění ovzduší a hluku způsobeného kamiony. Směrnice navíc stanoví, že takto vybrané peníze by se měly využít k financování účinných dopravních systémů šetrných k životnímu prostředí. Celkem 15 % vybraných poplatků se současně musí investovat do transevropské dopravní sítě: nejen do silniční, ale i do železniční a vnitrozemské lodní dopravy.

I když bude směrnice platit pro všechny vozidla nad 3,5 tuny, domnívám se, že tato právní úprava zasahuje příliš daleko, protože tyto vozy fungují především regionálně a neměly by být regulovány na evropské úrovni. Členský stát má současně právo zprostit povinnosti vozidla do 12 tun, což je možnost, které doufám Estonsko využije.

Když se zmiňuji o Estonsku, myslím, že tato směrnice ukončí situaci, kdy naše kamiony platí poplatky v ostatních zemích, zatímco kamiony z jiných zemí na našich silnicích neplatí nic. Doufám, že vláda toto nerovné zacházení ukončí a stanoví stejné podmínky pro všechny. Směrnice také poskytne pobídky pro obnovu vozového parku: nové vozy s nižšími emisemi budou platit menší poplatky. Vyžaduje to velké investice od přepravních společností, které se ale ve skutečnosti vrátí relativně rychle zpět, jak díky nižším silničním daním, tak díky menší spotřebě paliva.

  Dominique Vlasto (PPE), písemně. – (FR) Revize směrnice o eurovinětě je zcela zásadní, aby bylo možné lépe zohlednit náklady na znečištění způsobené silniční dopravou, což nyní lze, protože členské státy budou moci při stanovování poplatků pro těžká nákladní vozidla brát v úvahu znečištění ovzduší, hluk i dopravní zácpy na některých silnicích.

V regionech, jako je ten, v němž žiji, kde jsou alpské silnice přeplněné mezinárodní nákladní dopravou, jde o dlouho očekávané opatření.

Tato revize představuje rovněž první krok směrem ke znovunastolení spravedlivé hospodářské soutěže mezi evropskými silničními přepravci, protože země jako Francie nebo Německo již zásadu „znečišťovatel platí“ uplatňují a chtějí, aby ji EU rozšířila i na ostatní země.

Nyní je důležité, aby příjmy z euroviněty šly skutečně na projekty umožňující zlepšit infrastrukturu, omezit znečištění a chránit životní prostředí.

Vítám proto závazek členských států vyhradit část těchto příjmů na TEN-T, což je významný projekt, který má zajistit soudržnost evropského území a zlepšit přístup do regionů jako jsou Alpy, kde je nedostatečná infrastruktura na to, aby bylo možné přesunout silniční dopravu na jiné dopravní prostředky.

  Artur Zasada (PPE), písemně. – (PL) Jsem přesvědčen, že Evropská unie potřebuje jednotné zásady, které členským státům umožní vybírat poplatky za externí náklady, které způsobuje odvětví silniční dopravy. Musíme však mít na paměti, že dopravní firmy si především v době krize nebudou moci dovolit rychle vyměnit svůj vozový park a nakoupit auta, která splňují normy Euro V a VI. Nemůžeme proto trestat přepravce za vnější náklady, na které nemají vliv. Podle mého názoru se proto musíme pokusit dosáhnout maximálního prodloužení období, v němž se budou poskytovat pobídky na ekologicky čistší vozy. Přepravní firmy investující do nízkoemisních technologií musí mít právo na dostatečně dlouhé období, v němž budou jejich investice zajištěny a po které budou platit nejnižší náklady nebo od nich budou zcela osvobozeny.

Nakonec chci říct, že zde v Parlamentu často zdůrazňujeme, že nejdůležitější je člověk. Pamatujme proto spíš na to, že odvětví dopravy po celé Evropě nepředstavuje jen nadměrný hluk nebo emise CO2, ale představuje především stovky tisíc pracovních míst a v mnoha členských státech je důležitou součástí HDP.

(Zasedání bylo na chvíli přerušeno)

PŘEDSEDAJÍCÍ: JERZY BUZEK
Předsedající

8. Hlasování

  Předsedající. – Dalším bodem programu je hlasování.

(Výsledky a další podrobnosti ohledně hlasování: viz zápis)

8.1. Jmenování člena Účetního dvora (H. G. Wessberg – SV) (A7-0190/2011 - Inés Ayala Sender) (hlasování)

8.2. Žádost, aby byla Ágnes Hankissová zbavena poslanecké imunity (A7-0196/2011 - Diana Wallis) (hlasování)

8.3. Důkaz původu pro některé textilní výrobky (A7-0156/2011 - Jan Zahradil) (hlasování)

- Před hlasováním:

  Jan Zahradil, zpravodaj. – Pane předsedající, jen krátce, byl jsem poctěn funkcí zpravodaje u tohoto textu, který jsme dostali možnost zrušit, místo abychom ho přijímali. Jedná se o nadbytečný právní předpis. Myslím, že se to dokonale shoduje s naším dlouhodobým cílem připravovat lepší právní předpisy, a tak mohu jen doporučit, abyste všichni toto zrušení podpořili. Chtěl bych vám za to předem poděkovat.

8.4. Účast Chorvatska na činnosti Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost (A7-0186/2011 - Debora Serracchiani) (hlasování)

8.5. Rozšíření oblasti působnosti nařízení o profesionální přeshraniční silniční přepravě eurohotovosti mezi členskými státy eurozóny (A7-0077/2011 - Sophie Auconie) (hlasování)

- Před hlasováním:

  Sophie Auconie, zpravodajka. – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, jako zpravodajka a jménem politických skupin, které se na tom shodují, žádám o odložení hlasování o obou zprávách týkajících se přepravy hotovosti. Mám na mysli zprávu, o které hovoříme nyní, a zprávu A7-0076/2011, která je na programu o pět bodů dále.

Důvody k odložení jsou procesní a cílem je zajistit co nejlepší spolupráci s Komisí a Radou. Proto vás všechny vyzývám, abyste hlasovali o odložení hlasování o této zprávě a o zprávě, která je na programu o pět bodů dále.

  Předsedající. – Nyní požádám o dvě prohlášení. Prosím jednu osobu, která chce návrh podpořit. Paní Bowlesová, máte slovo.

  Sharon Bowles , předsedkyně Hospodářského a měnového výboru. – Pane předsedající, chtěla bych upřesnit, že výbor požádal o odložení, protože došlo k procesnímu pochybení. Bod odůvodnění, který byl dohodnut v postupu písemného trialogu – a o němž tedy nemůže být pochyb – byl z textu Coreperu (Výboru stálých zástupců) odstraněn. Také nám bylo oznámeno, že Komise právní služby nebude souhlasit s textem, který není zcela v souladu se společnou shodou, i když není společná shoda právně závazná.

Tuto jednostrannou změnu nemůžeme v žádném případě tolerovat jako precedens, a proto nebudeme hlasovat, dokud se záležitost nevyřeší. Nemůžeme připustit, aby interinstitucionální dohody nebo společné shody nebo cokoliv jiného omezilo pravomoc tohoto Parlamentu, která nám byla svěřena Smlouvou, a proto nemůžeme dovolit, aby se s tímto textem pracovalo dál. Než budeme pokračovat, musíme mít také jistotu, že se tato situace nemůže opakovat.

  Francesco Enrico Speroni (EFD). – (IT) Pane předsedající, já nejsem proti návrhu jako takovému, ale protože jsme schvalovali program jednání na celý týden v pondělí odpoledne, zajímalo by mě, proč byl tento návrh na odklad nepodán včera, ale teprve nyní, těsně před hlasováním.

(Parlament schválil žádost o odložení hlasování o obou zprávách)

8.6. Dopravní aplikace globálních družicových navigačních systémů (A7-0084/2011 - Silvia-Adriana Ţicău) (hlasování)

8.7. Mezinárodní dohody v oblasti letectví podle Lisabonské smlouvy (A7-0079/2011 - Brian Simpson) (hlasování)

8.8. Výběr poplatků za užívání komunikací těžkými nákladními vozidly (A7-0171/2011 - Saïd El Khadraoui) (hlasování)

8.9. Evropské environmentální hospodářské účty (A7-0330/2010 - Jo Leinen) (hlasování)

8.10. Sedmý rámcový program Evropské unie pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace (A7-0160/2011 - Jean-Pierre Audy) (hlasování)

- Před hlasováním o odstavci 47:

  Paweł Robert Kowal (ECR). – (PL) Pane předsedající, informoval jsem sekretariát, že bych chtěl předložit ústní pozměňovací návrh na vypuštění odstavce 27, protože obsahuje nepravdivé informace týkající se důležitého vědeckého projektu s názvem INDECT. Chtěl bych informovat Parlament, že tento projekt potvrdil etický přezkum. Zúčastnil jsem se přezkumu dne 15. března 2011 v Bruselu, za účasti odborníků z Rakouska, Francie, Nizozemska, Německa a Velké Británie. Etický audit týkající se práce tohoto projektu přinesl pozitivní výsledek a projekt byl potvrzen. Nebyly nalezeny žádné problémy ohledně etického aspektu projektu. Etické aspekty zprávy od samého počátku průběžně sleduje Evropská komise. Chci to zdůraznit a požádat poslance, aby dali pozor, aby naše zpráva neobsahovala informace, které nejsou opodstatněné. Na Hutnicko-hornické akademii v Krakově a v řadě evropských výzkumných a vysokoškolských institucí probíhá velmi důležitý vědecký výzkumný projekt.

(Ústní pozměňovací návrh byl odmítnut)

Hlasování bylo přerušeno ve 12:15 z důvodu evakuačního cvičení.

PŘEDSEDAJÍCÍ: STAVROS LAMBRINIDIS
Místopředseda

9. Vysvětlení hlasování

Písemné vysvětlení hlasování

Zpráva: Inés Ayala Sender (A7-0190/2011)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Navržený kandidát má především politické zkušenosti a také auditorské a finanční zkušenosti, ačkoli finanční ne možná tak silné, jak by se očekávalo. Hlasoval jsem ve prospěch tohoto kandidáta, ale myslím, že musíme věnovat více pozornosti typu kvalifikací, které by měli členové Účetního dvora splňovat.

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Podpořila jsem nominaci Hanse Gustafa Wessberga na místo člena Účetního dvora, neboť má více než 30 let praxe v řízení veřejných institucí i soukromých podniků ve Švédsku. Po většinu své kariéry se jako manažer organizace zastupující zájmy firem ve veřejném životě věnoval zlepšování podmínek soukromého podnikání ve Švédsku. Má také jako politik i úředník bohaté zkušenosti z veřejné služby. Působil jako generální ředitel švédského obchodního rejstříku, což je nezávislá vládní agentura, dále opakovaně jako státní tajemník. Proto jsem přesvědčena o tom, že má pro toto místo nezbytné vlastnosti.

  Mara Bizzotto (EFD), písemně. – (IT) Z životopisu, který H. G. Wessberg předložil ke své žádosti o jmenování členem Účetního dvora, vyplývá, že má dovednosti a zkušenosti odpovídající technickým a vědeckým požadavkům na toto místo. Pan Wessberg je zejména díky své praxi v soukromých podnikatelských kruzích vhodným kandidátem především z hlediska zajištění rovnováhy mezi právem EU a specifickými požadavky trhu i evropských občanů. Proto jsem hlasovala ve prospěch tohoto návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu.

  Nessa Childers (S&D), písemně. – Hlasovala jsem pro švédskou nominaci pana H. G. Wessberga a na místo v Evropském účetním dvoru, kde má nahradit Larse Heikenstena. Když byl pan Wessberg 24. května 2011 na slyšení před Výborem pro rozpočtovou kontrolu, poslanci Evropského parlamentu chválili jeho dosažené výsledky jak v soukromém, tak veřejném sektoru. H. G. Wessberg bude po svém jmenování ve funkci do konce švédského mandátu, tedy do března roku 2012, pak by mohl být znovu zvolen na další šestiletý mandát. Přeji mu v jeho nové funkci vše nejlepší.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Přeji panu Wessbergovi mnoho úspěchů v důležité funkci, pro kterou byl vybrán, a jsem přesvědčen, že tuto funkci, do které byl nyní jmenován, bude plnit s veškerým nasazením a kompetencí.

  Monika Flašíková Beňová (S&D), písemně. – (SK) Podle očekávání nebylo slyšení švédského kandidáta na post člena Účetního dvora problematické. Jak se následně ukázalo v hlasování, konečný výsledek byl mírně ve prospěch kandidáta. Má ministerskou zkušenost, i zkušenost s prací v soukromém sektoru. Též pracoval v resortu obrany, zabýval se financemi a rozpočty na vyšší úrovni a byl též zastáncem členství Švédska v EU.

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro podporu švédské nominace H. G. Wessberga do funkce člena Evropského účetního dvora. Pan Wessberg nahradí Larse Heikenstena, který odchází na místo výkonného ředitele Nobelovy nadace. Pan Wessberg se ujme svých povinností po svém formálním jmenování Radou ministrů, které je naplánováno na pátek 10. června 2011.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Účetní dvůr je instituce, která kontroluje legálnost a správné finanční řízení příjmů a výdajů Evropské unie. Pracuje zcela nezávisle. V tomto duchu se musí jmenování jeho členů řídit kritérii schopnosti a nezávislosti. Pan Wessberg ze Švédska předložil životopis, vyplněný písemný dotazník a absolvoval slyšení před Výborem pro rozpočtovou kontrolu. Pro své jmenování členem Účetního dvora předložil velmi dobré argumenty, z nichž vyplývá, že bude vykonávat své povinnosti kompetentně a nezávisle.

  Alexander Mirsky (S&D), písemně. – Evropský parlament,

s ohledem na čl. 286 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C7-0103/2011), s ohledem na to, že Výbor pro rozpočtovou kontrolu na své schůzi dne 24. května 2011 uskutečnil slyšení kandidáta navrženého Radou na funkci člena Účetního dvora, s ohledem na článek 108 jednacího řádu a s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A7-0190/2011),

vzhledem k tomu, že H. G. Wessberg splňuje podmínky stanovené v čl. 286 odst. 1 Smlouvy o fungování EU,

souhlasí s návrhem Rady na jmenování H. G. Wessberga členem Účetního dvora; pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Radě a pro informaci Účetnímu dvoru a ostatním orgánům a institucím Evropské unie a orgánům kontroly účetnictví členských států.

Hlasoval jsem proti, protože si myslím, že pro nabízenou pozici je z odborného hlediska možné nalézt vhodnější osobu.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Hlasovala jsem ve prospěch zprávy o jmenování pana Wessberga členem Účetního dvora. Mé rozhodnutí se opírá o všechny informace prezentované při tomto výběrovém řízení, včetně jeho odpovědí na dotazník pro kandidáty na členství v Účetním dvoru, který je přílohou této zprávy, protože z nich vyplývá, že kandidát splňuje kritéria stanovená v čl. 286 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie a nutnost úplné nezávislosti členů Účetního dvora. Proto jmenování pana Wessberga vítám.

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože se domnívám, že Účetní dvůr může využít zkušeností pana Wessberga ve finančním řízení institucí. Kandidát splňuje podmínky stanovené v čl. 286 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie a v jeho životopise je uvedena řada vysokých pozic v oblasti finančního řízení a rozpočtové kontroly ve veřejných institucích a soukromých podnicích. Odpovědi kandidáta v dotazníku ukazují na jeho serióznost a vysokou míru motivace.

  Catherine Stihler (S&D), písemně. – S potěšením jsem podpořila švédského kandidáta do Účetního dvora.

Zpráva: Diana Wallis (A7-0196/2011)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Vzhledem k tomu, že se obvinění datují do roku 2004, což znamená, že se týkají doby před tím, než se paní Hankissová stala poslankyní Parlamentu, hlasuji ve prospěch zbavení poslanecké imunity.

  Mara Bizzotto (EFD), písemně. – (IT) Podporuji doporučení zpravodaje zbavit v tomto případě paní Hankissovou poslanecké imunity. Projednávaný případ má své kořeny v incidentu ze začátku roku 2004, kdy paní Hankissová ještě nebyla členkou Evropského parlamentu. Je zřejmé, že proto nelze uplatnit ustanovení jednacího řádu týkající se poslanecké imunity a výsad, a zbavení imunity je tedy v souladu s pravidly týkajícími se institucionálních a právních záležitostí Parlamentu.

  Monika Flašíková Beňová (S&D), písemně. – (SK) Ústřední obvodní soud v Budě v Budapešti žádá Evropský parlament, aby zbavil jeho členku Ágnes Hankissovou imunity v souvislosti s obnovením trestního řízení. Ágnes Hankissová byla obviněná soukromým žalobcem, že se údajně dopustila trestného činu veřejné pomluvy a zejména trestného činu hanobení památky mrtvé osoby, žalobcova otce. Na základě uvedených skutečností a zároveň v souladu s jednacím řádem Výboru pro právní záležitosti se domnívám, že je vhodné doporučit, aby v tomto případě došlo ke zbavení imunity.

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Paní Wallisová tvrdí, že Evropský parlament uplatňuje při zbavování imunity svých členů vždy stejné principy. To je cynická lež. Ve věci týkající se mě osobně Soudní dvůr v roce 2010 rozhodl, že Parlament porušil má práva poslance Evropského parlamentu – a minulý měsíc udělal Parlament to stejné a přesně na stejných základech!

Prohlásit totiž, že poslanec Evropského parlamentu má být zbaven imunity, protože skutek, za který je kritizován, nespadá do rozsahu jeho činnosti v Parlamentu, je z právního hlediska naprostý nesmysl. Pokud by tomu tak bylo, žádná žaloba by nebyla možná! To je základ stávajícího článku 8. Článek 9 ze své povahy věci platí pro činnosti nad rámec tohoto Parlamentu! Parlament nyní zachová, nebo odnímá imunitu podle toho, jak to cítí: v jednom případě ji odejme pro politické názory, ale v jiném případě ji zachová pro podezření z daňových úniků, protože to považuje za příklad persecutionis fumus. Vzhledem k tomu, že mi víc než pseudodemokratům v tomto Parlamentu záleží na svobodě projevu, budu vždy odmítat zbavovat své kolegy poslance imunity, bez ohledu na to, z jaké jsou politické skupiny, za vyjádření názorů, ať už se jakkoliv od mých vlastních názorů liší.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Příslušný výbor (jednomyslně) doporučuje odejmout poslaneckou imunitu, protože Ústřední okresní soud v Budě v Budapešti požádal Evropský parlament o zbavení imunity jeho poslankyně Ágnes Hankissové v souvislosti s obnoveným trestním řízením nařízeným rozhodnutím Nejvyššího soudu Maďarské republiky ze dne 12. listopadu 2009. Soukromý žalobce Ágnes Hankissovou obviňuje, že se údajně dopustila trestného činu veřejného hanobení cti (paragraf 179 maďarského trestního zákona) a zejména trestného činu hanobení památky mrtvé osoby, žalobcova otce, podle paragrafu 181 maďarského trestního zákona, kterého se měla dopustit dne 23. ledna 2004 svým prohlášením během programu „Péntek 8 mondatvadász“. Nejvyšší soud 12. listopadu 2009 uvážil, že opravdu došlo k porušení zásadních ustanovení trestního práva, a nařídil obnovení procesu, které má provést Ústřední okresní soud v Budě. Soud má vést obnovené řízení s ohledem na aspekty uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu. Ústřední okresní soud v Budě zahájil obnovené řízení 31. března 2010. Téhož dne bylo řízení přerušeno z důvodu, že se na Ágnes Hankissovou vztahuje jako na poslankyni Evropského parlamentu poslanecká imunita. Příslušnou žádost o zbavení imunity vydal soud dne 6. července 2010.

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro to, aby byla Ágnes Hankissová, obviněná z pomluvy, zbavena poslanecké imunity. Paní Hankissová byla zbavena imunity proto, že k dané události došlo v roce 2004, tedy předtím, než byla zvolena do Evropského parlamentu (v červenci 2009), a proto, že se případ netýká její politické aktivity jako poslankyně Evropského parlamentu.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Poslanecká imunity se nevztahuje na běžné kriminální případy. Ágnes Hankissová můžete být souzena, aniž by tím byla zpochybněna její činnost v Parlamentu. Hlasoval jsem pro zbavení imunity.

  Alexander Mirsky (S&D), písemně. – Vzhledem k tomu, že Ágnes Hankissová je obviněna z údajné pomluvy podle paragrafu 181 maďarského trestního zákona v důsledku prohlášení během pořadu vysílaného dne 23. ledna 2004, jsem hlasoval pro.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE) , písemně. – (PT) Pan předseda na zasedání dne 6. září 2010 oznámil, že obdržel dopis od Ústředního okresního soudu v Budapešti ze dne 6. července 2010 se žádostí, aby byla paní Hankissová v souladu s čl. 6 odst. 2 jednacího řádu zbavena poslanecké imunity. Pan předseda předložil na základě stejného článku žádost Výboru pro právní záležitosti. Ze zprávy Výboru pro právní záležitosti, která byla přijata jednomyslně, vyplývá, že projednávaná věc nespadá do působnosti politických aktivit paní Hankissové jako členky Evropského parlamentu. Jedná se o prohlášení z roku 2004, dlouho předtím, než byla zvolena členkou Parlamentu. Zpravodaj také nenašel žádný důkaz o fumus persecutionis, tj. dostatečně vážné a konkrétní domněnce, že trestní stíhání je vedeno s úmyslem poškodit politickou činnost poslance. Proto podporuji návrh Výboru pro právní záležitosti a hlasovala jsem pro zbavení paní Hankissové poslanecké imunity.

  Aldo Patriciello (PPE), písemně. – (IT) Dne 6. července 2010 zaslal Ústřední okresní soud v Budě žádost o zbavení paní Ágnes Hankissové imunity v souvislosti s trestním řízením obnoveném na základě rozsudku Nejvyššího soudu Maďarské republiky v roce 2009. Paní Hankissová byla 23. ledna 2004 v návaznosti na prohlášení v průběhu vysílání obviněna z trestného činu veřejného hanobení cti a zejména hanobení památky mrtvých osob.

V odvolacím jednání konaném dne 25. března 2009 zprostil Městský soud v Budapešti paní Hankissovou obvinění, ale maďarský Nejvyšší soud nařídil dne 12. listopadu 2009, aby Ústřední okresní soud v Budě proces obnovil. Obnovené řízení bylo zahájeno 31. března 2010 a ve stejný den bylo pozastaveno z důvodu parlamentní imunity paní Hankissové. Z těchto důvodů a také proto, že případ nespadá do rámce politických aktivit paní Hankissové jako poslankyně Evropského parlamentu, neboť se týká prohlášení vysloveného dlouho předtím, než byla zvolena jeho poslankyní, hlasuji ve prospěch návrhu zbavit ji parlamentní imunity.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Ve prospěch. Případ se týká údajného činu pomluvy, který nespadá do rámce politických aktivit paní Hankissové jako poslankyně Evropského parlamentu, ale týká se prohlášení z roku 2004, tedy z doby předtím, než byla zvolena europoslankyní. Zpravodaj také nenalezl žádný důkaz o fumus persecutionis.

Zpráva: Jan Zahradil (A7-0156/2011)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasoval jsem ve prospěch této zprávy, protože odpovídá cílům Komise na zjednodušení platných právních předpisů za účelem vytvoření lepšího a jasnějšího právního prostředí pro podniky, zejména s ohledem na zjednodušení celních formalit pro dovozce textilních výrobků.

  Roberta Angelilli (PPE), písemně. – (IT) Nařízení (ES) č. 1541/98 a nařízení (EHS) č. 3030/93, která byla původně přijata za účelem provádění opatření obchodní politiky v odvětví textilního průmyslu, se nyní stala zastaralými nástroji, které omezují volný trh a špatně se přizpůsobují změnám nového právního prostředí.

Až do nedávné doby platilo množstevní omezení na dovoz z členských států Světové obchodní organizace (WTO), včetně zvláštních ochranných opatření pro textilní výrobky z Čínské lidové republiky. Tato omezení byla odstraněna poté, co v roce 2005 skončila platnost Dohody o WTO, a ustanovení o Číně byla zrušena v roce 2008. Proto je jedinou účinnou metodou pro zabránění narušení trhu a pro zajištění pokračující kontroly dovozu textilu tento dovoz dále prověřovat dle postupů, které požadují uvedené země původu. Toto označení je obsažené v návrhu na nařízení o označování původu výrobků „made in“, které bylo Parlamentem přijato 21. října 2010, jímž se zavádí kontrolní mechanismus a jehož cílem je zjednodušit platné právní předpisy za účelem vytvoření lepšího a jasnějšího právního rámce pro firmy a pro ochranu spotřebitele.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Hlasoval jsem ve prospěch tohoto dokumentu, kterým se zrušuje nařízení Rady (ES) č. 1541/98 o důkazu původu pro některé textilní výrobky třídy XI kombinované nomenklatury, které jsou propuštěny do volného oběhu ve Společenství, a o podmínkách pro přijetí tohoto důkazu, a kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 3030/93 o společných pravidlech dovozu některých textilních výrobků ze třetích zemí. V roce 2005 zrušila Světová obchodní organizace omezení na dovoz pocházející z členských států a Evropská unie by měla také zjednodušit platné právní předpisy s cílem vytvořit lepší a jasnější právní prostředí pro podniky, zejména s ohledem na zjednodušení celních formalit pro dovozce některých textilních výrobků propuštěných do volného oběhu ve Společenství. Domnívám se, že uvedené změny zajistí jednotnost pravidel pro dovoz a sjednotí pravidla pro dovoz textilu s pravidly týkajícími se ostatního průmyslového zboží, které by měly zlepšit celkovou soudržnost právního prostředí v této oblasti.

  Slavi Binev (NI), písemně. – (BG) Podpořil jsem zprávu pana Zahradila, protože si myslím, že nařízení Rady (ES) č. 1541/98 o důkazu původu pro některé textilní výrobky splnilo svůj účel. Nařízení Rady zavedlo v roce 1998 nástroje pro řízení dovozu textilních výrobků, které umožnily provedení dohody o WTO. S vypršením Dohody o WTO v roce 2005 a zvláštních ochranných opatření v roce 2008 splnilo nařízení Rady svůj účel a opatření na omezení dovozu, která nařizovalo, mohou být spravována pomocí dalších nástrojů.

  Mara Bizzotto (EFD), písemně. – (IT) I když se zrušení těchto pravidel může jevit jako pozitivní a vítaný krok z hlediska zjednodušení právních předpisů, mohlo by na druhé straně připravit náš textilní průmysl o stále platné způsoby obrany proti nekalé konkurenci ze zemí, jako je Čína.

Nezdá se, že by tvrzení zpravodaje o tom, že se dobrým řešením problému obrany našeho průmyslu brzy stanou budoucí právní předpisy o označování původu výrobků „made in“ a nové dohody WTO, mohla obstát: Stále čekáme, jak Rada zareaguje na otázku označování původu, ale nezdá se, že by měla v úmyslu podpořit nařízení, které tento Parlament přijal drtivou většinou na podzim loňského roku. Než začneme rušit staré zákony, bylo by bezpochyby rozumnější počkat na jasný právní rámec týkající se budoucího dovozu některých textilních výrobků z Dálného východu. Proto jsem hlasovala proti zprávě.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. – (LT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože jejím hlavním cílem je zrušit nařízení EU, které je v současné době v platnosti. Stanovují se dodatečné požadavky na prokazování původu textilních výrobků dovážených do EU, což zjednoduší platné právní předpisy a vytvoří lepší a přehlednější legislativní prostředí pro firmy. Dokud Světová obchodní organizace (WTO) nezrušila v roce 2008 omezení na dovoz textilních výrobků z Číny, Evropská unie skutečně potřebovala právní nástroj pro regulaci obchodu se třetími zeměmi a ochranu vnitřního trhu EU a jeho výrobců. Nicméně takové složité administrativní postupy jsou dnes již nepřiměřené, zejména proto, že jiné právní předpisy EU ukládají povinnost označovat zemi původu výrobku v celních dokladech, než je zboží propuštěno do volného oběhu na trhu EU, a ochrana spotřebitele je v současné době v EU větší tím, že se zvýšilo množství informací, které spotřebitelé dostávají.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Jsem pro zrušení nařízení Rady o důkazu původu pro některé textilní výrobky, neboť jsem přesvědčena, že je třeba vynaložit úsilí na zjednodušení stávajících právních předpisů s cílem vytvořit jasnější právní prostředí pro podniky. Měla bych však dodat, že považuji za důležité zachovat alternativní kontrolní mechanismy pro dovoz těchto výrobků do EU, aby se zabránilo narušení trhu v důsledku nárůstu tohoto dovozu.

  Mário David (PPE), písemně. – (PT) Jsem ze své povahy pro omezení byrokracie a zjednodušení administrativy. Pokud jde o odstranění přežitých věcí, jsem pro. A to je tento případ. Existence zbytečné administrativní zátěže, jako tomu bylo při dokazování původu pro některé textilní výrobky v případech, kdy neexistují žádná množstevní omezení na dovoz těchto produktů do Evropy, nebo v případech, kdy je třeba předložit dovozní povolení, totiž pouze brání snadnému toku mezinárodního obchodu, který je naším záměrem. I když to není přímo spojeno s tímto opatřením, rád bych také zdůraznil, že je důležité zachovat status quo ohledně současných pravidel Světové obchodní organizace (WTO), zejména pokud jde světový trh s textilními a oděvními výrobky, velmi konkrétně jde o změny pravidel pro dovoz textilních a oděvních výrobků do EU v době prudkého hospodářského propadu v řadě členských státech.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože se domnívám, že návrh Komise přispívá díky sjednocení pravidel pro dovoz některých textilních výrobků ke snižování nadměrné administrativní zátěže a dalších nákladů pro firmy.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Zrušení nařízení Rady (ES) č. 1541/98 má za cíl odstranit zatížení pro dovozce, kteří již nebudou povinni u některých výrobků předkládat doklady o původu. Vzhledem k tomu, že tyto produkty bude možné volně dovážet, bude dokazování jejich původu zjevně zbytečné, ale ohledně tohoto opatření na zjednodušení povinností stále existují pochybnosti. Nesmím zapomenout zdůraznit potřebu zajištění kvality výrobků prodávaných v Evropě a bezpečnosti jejich uživatelů. Nestačí jen znát původ textilních výrobků ze zemí mimo Unii, ale je také nezbytné zajistit dodržení evropských norem a nedovolit vstup a prodej surovin a zpracovaných produktů v Evropské unii bez splnění minimálních požadavků. Myslím také, že mnohem důležitější než zjišťování druhu produktů používaných při výrobě textilních výrobků je posouzení, zda jsou vyrobeny v souladu s pravidly hospodářské soutěže a zda respektují důstojnost a práva pracovníků, neboť se množí případy jejich porušování. Má to nepřijatelné důsledky jak pro samotné zaměstnance, tak i pro životaschopnost evropského textilního odvětví, zejména v Portugalsku, jelikož to je nuceno soutěžit s výrobci, kteří pravidla a práva soustavně nedodržují.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Tato zpráva se týká návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zrušuje nařízení Rady (ES) č. 1541/98 o důkazu původu pro některé textilní výrobky a o podmínkách pro přijetí tohoto důkazu, a kterým se mění nařízení Rady (EHS ) č. 3030/93 o společných pravidlech dovozu některých textilních výrobků ze třetích zemí. Změny, které se nyní zavádějí do právního prostředí, umožňují zlepšit opatření obchodní politiky, zejména v návaznosti na nárůst dovozu z Čínské lidové republiky, a to zavedením kontrolních nástrojů pro dovoz textilních výrobků ze třetích zemí. Hlasoval jsem ve prospěch této zprávy, protože výrazným zlepšením informovanosti spotřebitelů se všem občanům členských států umožní informovaně a zodpovědně se rozhodovat a vybírat si produkty, které jsou vyrobeny v Evropské unii.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Návrh Komise, který byl přijat v této zprávě, je zaměřen na zjednodušení celních formalit pro dovozce některých textilních výrobků propuštěných do volného oběhu v Unii. Za tímto účelem navrhuje zrušit podmínky pro přijímání důkazu původu u některých tkanin a textilních výrobků pocházejících ze třetích zemí. Seznam produktů je široký, zahrnuje hedvábí, vlnu, bavlnu, jiná rostlinná textilní vlákna, syntetická nebo umělá vlákna, plsti a netkané materiály, koberce a jiné textilní podlahové krytiny, speciální tkaniny, krajky, výšivky a čalounění, pletené nebo háčkované textilie, oděvy a oděvní doplňky a mnoho dalších. Země jako Portugalsko až příliš dobře znají důsledky liberalizace mezinárodního obchodu s textilem, kdy došlo k odstranění množstevních omezení dovozu a zvláštních ochranných opatření.

Tento návrh, který je v souladu s předchozími opatřeními, usnadní život hlavním evropským dovozcům, kteří z něj budou mít největší užitek, neboť takto získají přístup k surovinám a levným hotovým výrobkům, zatímco obětí bude národní průmysl a tisíce pracovních míst. Dlouhodobý požadavek na označování země původu a na zpřístupnění informací o původu různého zboží byl odložen, ačkoli již je předmětem několika usnesení tohoto Parlamentu, přičemž poslední z nich bylo přijato v roce 2010.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Tato zpráva podporuje návrh Komise na zjednodušení celních formalit pro dovozce některých textilních výrobků propuštěných do volného oběhu v rámci Evropské unie.

Navrhuje se proto zrušit podmínky pro přijímání důkazu původu u některých tkanin a textilních výrobků pocházejících ze třetích zemí. Seznam produktů je široký, zahrnuje hedvábí, vlnu, bavlnu, jiná rostlinná textilní vlákna, syntetická nebo umělá vlákna, plsti a netkané materiály, koberce a jiné textilní podlahové krytiny, speciální tkaniny, krajky, výšivky a čalounění, pletené nebo háčkované textilie, oděvy a oděvní doplňky.

Země jako Portugalsko až příliš dobře znají důsledky liberalizace mezinárodního obchodu s textilem, kdy došlo k odstranění množstevních omezení dovozu a zvláštních ochranných opatření.

Tento návrh, který je v souladu s předchozími opatřeními, usnadní život hlavních evropských dovozců, kteří jsou jeho hlavními příjemci, neboť takto získají přístup k surovinám a levným hotovým výrobkům, zatímco obětí bude národní průmysl a tisíce pracovních míst.

Dlouhodobý požadavek na označování země původu a na zpřístupnění informací o původu různého zboží byl odložen, ačkoli již je předmětem několika usnesení tohoto Parlamentu, přičemž poslední z nich bylo přijato v roce 2010, čehož litujeme.

  Monika Flašíková Beňová (S&D), písemně. – (SK) Komise se kromě jiného zaměřuje i na podporu jednotnosti pravidel dovozu tím, že harmonizuje pravidla dovozu textilu s pravidly dovozu jiných průmyslových výrobků. Tím by se v této oblasti měla zlepšit celková soudržnost legislativního prostředí. Právní nástroj, který se má zrušit, se týká podmínek přijímání důkazů původu pro některé textilie a textilní výrobky pocházející ze třetích zemí. Zastávám názor, že cílem by mělo být provádět opatření obchodní politiky, která by napomáhala předcházet narušení trhu způsobenému prudkým nárůstem dovozu z třetích zemí jako je např. Čínská lidová republika.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Tento dokument jsem podpořil, protože návrh Komise na zrušení nařízení Rady (ES) č. 1541/98 a změnu nařízení Rady (EHS) č. 3030/93 byl připraven v souladu s politickým závazkem Evropské unie na zjednodušení platných právních předpisů s cílem vytvořit lepší a jasnější právní prostředí pro podniky, zejména s ohledem na zjednodušení celních formalit prováděných dovozci některých textilních výrobků třídy XI kombinované nomenklatury, které jsou propuštěny do volného oběhu ve Společenství. Cílem Komise je rovněž zvýšit jednotnost pravidel dovozu sladěním pravidel týkajících se dovozu textilu s pravidly pro jiné průmyslové výrobky, což by mělo zlepšit celkovou soudržnost právního prostředí v této oblasti. Komise se domnívá, že velmi omezená opatření obchodní politiky, která v odvětví textilu Unie uplatňuje, lze provést, aniž by vznikla nadměrná zátěž v souvislosti s povinností předkládat doklad o původu u veškerého dovozu. Pomáhá to také předcházení problému s narušením trhu, které by způsobil nárůst dovozu těchto textilních výrobků na trh EU, pokud by nebyly přípustné kvóty dodržovány.

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro tuto zprávu, za níž stojí politický závazek Evropské unie zjednodušit platné právní předpisy a vytvořit lepší a jasnější právní prostředí pro podniky, zejména s ohledem na zjednodušení celních formalit prováděných dovozci některých textilních výrobky, které jsou propuštěny do volného oběhu v EU.

  Clemente Mastella (PPE), písemně. – (IT) Důrazně podporujeme tuto zprávu s ohledem na politický závazek EU ke zjednodušení platných právních předpisů. Naším cílem je vytvořit lepší, jasnější právní prostředí pro podniky. Evropská opatření obchodní politiky v textilním odvětví lze uplatňovat, aniž by vznikla nadměrná zátěž v souvislosti s předkládáním důkazu původu u všech dovozů. V zájmu pokračování řízení dovozu textilních výrobků podléhajícím stále platným zbývajícím množstevním omezením a pocházejících ze zemí, které dosud nejsou členy Světové obchodní organizace, se bude EU bude nyní opírat o dovozní povolení, zatímco pokud jde o kategorie výrobků třídy XI kombinované nomenklatury, které nepodléhají množstevním omezením dovozu a jsou propuštěny do volného oběhu v EU, bude se uplatňovat systém následného statistického dohledu pro kontrolu jejich dopadu na evropský trh. Chtěli bychom zdůraznit, že kromě výše uvedených mechanismů kontroly dovozu je pro lepší informovanost spotřebitelů od roku 2010 povinné označovat u některých produktů ze třetích zemí zemi původu. Musíme se nyní snažit o zlepšení jednotnosti pravidel dovozu sjednocením pravidel týkajících se dovozu textilu s pravidly pro jiné průmyslové výrobky, což by mělo zlepšit celkový soulad právního prostředí v této oblasti.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Výsledek hlasování vyjadřuje pocit, že pro transparentnost trhu a informování spotřebitelů o původu výrobků je zásadní označení „made in“. Je třeba posílit hospodářství EU tím, že se zlepší konkurenceschopnost průmyslu EU na světové úrovni. Spravedlivé hospodářské soutěže můžeme docílit jen v případě, že světová ekonomika bude fungovat na základě jasných pravidel pro výrobce, vývozce i dovozce, s ohledem na společné sociální a ekologické normy. Cílem tohoto návrhu je kodifikace stávajících právních předpisů o údajích nebo značkách určujících šarži, ke které potravina patří. Je nicméně politováníhodné, že ještě není možné sledovat cestu výrobku od zdroje.

  Alexander Mirsky (S&D), písemně. – Zpráva pojednává o návrhu Komise, jehož cílem je zjednodušit platné právní předpisy s cílem vytvořit lepší a jasnější právní prostředí pro podniky, zejména s ohledem na zjednodušení celních formalit prováděných dovozci textilních výrobků, a tudíž jsem hlasoval pro.

  Claudio Morganti (EFD), písemně. – (IT) Hlasoval jsem proti této zprávě, protože se opírá o nepodložené předpoklady a nejasné domněnky ohledně budoucnosti.

Na jedné straně tvrdí, že doklad o původu je zbytečný, neboť uvádí, že Evropská unie se může chránit na základě systému následného statistického celního dohledu. Neříká nicméně například, že „aktualizovaný celní kodex Společenství“ není zdaleka plně funkční a že stále má některé zjevné mezery, zejména pokud jde o úplnou elektronizaci systému, což je tolik potřebné opatření.

Zároveň se ve zprávě výslovně uvádí, že provedení zprávy paní Muscardiniové o označování původu výrobků „made in“, které mimochodem důrazně podporujeme, bude sloužit k ochraně označení původu. Jsem rád, že si je zpravodaj tak jistý, ale momentálně nařízení o označení původu ještě neexistuje a ani opravdu nevíme, zda, kdy a jak bude přijato.

V podstatě tedy myslím, že je tato zpráva nebezpečným skokem do prázdna, jako obvykle se závažnými důsledky pro textilní průmysl, s nímž Evropská unie ve své lhostejnosti nadále zachází špatně.

  Cristiana Muscardini (PPE), písemně. – (IT) Přijetí návrhu pana Zahradila znovu otevřelo debatu o významu označování původu u produktů ze třetích zemí, jako o opatření určeném k provádění obchodní politiky, která může zabránit narušení trhu v důsledku zvýšení zahraničních dovozů, a k vyřešení složitého legislativního prostředí, v němž se malé a střední podniky mohou vyvíjet jen obtížně.

Hlasuji proto ve prospěch nařízení, které zvyšuje jednotnost pravidel pro evropský dovoz textilu sladěním pravidel týkajících se dovozu textilu s pravidly pro jiné průmyslové výrobky. Je však třeba mít na paměti skutečnost, že i když použijeme kontrolní mechanismy ex ante a ex post pro hodnocení dopadu dovozu ze třetích zemí na evropský trh, Evropská unie dosud není schopna přijmout kontrolní mechanismus založený na spravedlivém a důležitém informování spotřebitelů, jako je označování původu. Doufám, že i Rada brzy pozitivně ocení rozhodné kroky Evropského parlamentu k zajištění sledovatelnosti a odpovídajícího informování o výrobcích. Tato opatření také zajistí, aby lidé měli odpovídající spolehlivé znalosti o zboží na trhu a dokázali ocenit jedinečnost evropské výroby.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Hlasovala jsem ve prospěch zprávy o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zrušuje nařízení Rady (ES) č. 1541/98 o důkazu původu pro některé textilní výrobky třídy XI kombinované nomenklatury, které jsou propuštěny do volného oběhu ve Společenství, a o podmínkách pro přijetí tohoto důkazu, a kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 3030/93 o společných pravidlech dovozu některých textilních výrobků pocházejících ze třetích zemí. Hlasovala jsem pro s výhradami, a to proto, že celkově je zpráva pozitivní a je v souladu se závazkem politiky EU zjednodušovat platné právní předpisy s cílem vytvořit lepší a jasnější právní prostředí pro podniky, zejména s ohledem na zjednodušení celních formalit, které dovozci některých textilních výrobků propuštěných do volného oběhu v Unii musí dodržovat, a s cílem vytvořit jednotnější pravidla pro dovoz sjednocením pravidel týkajících se dovozu textilu s pravidly pro jiné průmyslové výrobky, což by mělo zlepšit celkovou soudržnost právního prostředí v této oblasti.

  Aldo Patriciello (PPE), písemně. – (IT) Cílem návrhu Komise na zrušení nařízení Rady (ES) č. 1541/98 o důkazu původu pro některé textilní výrobky a změnu nařízení Rady (EHS) č. 3030/93 o společných pravidlech dovozu některých textilních výrobků pocházejících ze třetích zemí je zjednodušení platných právních předpisů s cílem vytvořit lepší a jasnější právní prostředí pro podniky, zejména s ohledem na zjednodušení celních formalit, které musí dodržovat dovozci některých textilních výrobků propuštěných do volného oběhu ve Společenství.

Požadavky týkající se předložení důkazu původu pro textilní výrobky byly zavedeny s cílem zajistit řádné provádění opatření na omezení dovozu, aby se zabránilo narušení trhu v důsledku dovozu z Čínské lidové republiky. Dopad a množství opatření uplatňovaných Evropskou unií na dovoz těchto produktů se v uplynulých letech postupně zmírnily. Byla vytvořena zvláštní ochranná ustanovení týkající se dovozu textilních a oděvních výrobků z Čínské lidové republiky a byla zrušena množstevní omezení na dovozy z členských zemí Světové obchodní organizace. Z výše uvedených důvodů jsem hlasoval ve prospěch zprávy.

  Phil Prendergast (S&D), písemně. – Vystupoval jsem již dříve na toto téma a hlasuji pro tuto zprávu, protože se domnívám, že občané EU mají právo znát složení oblečení, které si kupují. Toto nařízení umožní spotřebitelům vyhnout se nákupu výrobků obsahujících netextilní části živočišného původu, ať už ze zdravotních, etických či jiných důvodů. Podle tohoto nařízení musí být například lemování límců zřetelně a odděleně od ostatního oblečení označeno, což umožní spotřebitelům učinit informované rozhodnutí o oblečení, které si kupují. Tento návrh bude přínosem zejména pro alergiky, protože pro jejich zdraví jsou potenciálně nebezpečné kožešiny a bez řádného označení si mohou koupit výrobek obsahující tyto textilie, aniž by si to uvědomovali.

  Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Nařízení (ES) č. 1541/98 mělo za cíl zavést požadavky týkající se předložení důkazu původu pro některé textilní výrobky pocházející ze třetích zemí, jichž se týkala množstevní dovozní omezení. Vzhledem ke změnám, k nimž došlo v mezidobí, a to zejména v důsledku dohody Světové obchodní organizace (WTO) z roku 2005 o textilu a ošacení, se zdá být oprávněné chtít odstranit první důkaz původu výrobků, a proto jsem hlasoval pro zrušení tohoto nařízení. Obecně lze říci, že jeho cílem je ulehčit zatížení výrobků při vstupu do EU, aniž by byly obětovány zájmy kupujících, a tudíž je důležité zachovat alternativní kontrolní mechanismy zaměřené na dovoz těchto výrobků do EU.

  Crescenzio Rivellini (PPE), písemně. – (IT) Gratuluji panu Zahradilovi k jeho vynikající práci. Velmi omezená opatření obchodní politiky, která EU uplatňuje v textilním odvětví, lze spravovat bez uložení nadměrné zátěže, kterou představuje povinnost předkládat důkaz původu pro veškeré dovážené zboží. Mechanismy kontroly dovozu textilních výrobků se však musí zachovat. Aby bylo možné dále kontrolovat dovoz textilních výrobků, které stále podléhají zbývajícím množstevním omezením a jež pocházejí z Běloruska a Severní Koreje, přičemž tyto země dosud nejsou členy Světové obchodní organizace, spoléhá se EU na dovozní povolení. Pomáhá to zabránit problému narušení trhu, které by způsobil nárůst dovozu některých textilních výrobků na trh EU, pokud by nebyly přípustné kvóty dodržovány.

V případě kategorií výrobků, které nepodléhají množstevním omezením dovozu a byly propuštěny do volného oběhu v EU, se navíc uplatňuje systém následného statistického dohledu, jenž sleduje jejich dopad na trh EU. Chtěl bych také zdůraznit, že Evropský parlament přijal v roce 2010 v prvním čtení zprávu paní Muscardiniové o uvádění země původu u některých výrobků dovážených ze třetích zemí („made in“), které se týká i textilu a oblečení.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Ve prospěch. Komise v rámci zdokonalování tvorby právních předpisů navrhuje zrušit nařízení Rady z roku 1998, podle kterého musí dovozci v rámci celních postupů v EU předložit důkaz původu pro textilií a oděvní výrobky. Nařízení mělo cenu, pokud platila množstevní omezení na textilní a oděvní výrobky v rámci dohody WTO o mezinárodním obchodu s textilem. Tato dohoda byla ukončena v roce 2005. V roce 2008 skončila rovněž platnost dohody o textilu a oděvech mezi EU a Čínou a všech dalších mechanismů kontroly dovozu textilních a oděvních výrobků z Číny. Na dovoz textilu a oděvů z Běloruska a Severní Koreje, které nejsou členy WTO, se stále vztahují množstevní omezení. V rámci kontroly těchto dovozů zůstává v platnosti systém dovozních povolení, což však nezpůsobuje problémy z hlediska fungování trhu EU.

Tento systém je považován za dostatečný. Parlament jako celek je zastáncem nového systému označování „made in“, který se v současné době po uzavření prvního čtení v roce 2010 chová jako Šípková Růženka. Takový režim by měl poskytnout mnohem lepší možnosti kontroly – a také informování spotřebitelů – než staré nařízení o předkládání důkazu původu.

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože souhlasím s jejím hlavní myšlenkou: zjednodušit a zharmonizovat právní předpisy EU týkající se dovozu textilních výrobků s cílem usnadnit obchod se třetími zeměmi. Domnívám se, že omezená opatření obchodní politiky EU uplatňovaná v textilním odvětví lze zcela spravovat bez uložení nadměrné zátěže spočívající v předkládání důkazu původu pro všechny dovážené výrobky. Krom toho na účinnou kontrolu dovozu v Unii již stačí dovozní povolení, systémy následného statistického sledování a požadavky týkající se jednotného správního dokladu. Pro úplnost se ale těším na dobu, kdy plně vstoupí v platnost zpráva paní Muscardiniové, která evropským spotřebitelům umožní, aby byli lépe informováni o původu výrobků ze třetích zemí, včetně textilu.

  Oreste Rossi (EFD), písemně. – (IT) Právní předpis, který se v tomto případě ruší, se týká podmínek přijetí důkazu původu pro některé textilní výrobky pocházející ze třetích zemí, pro které stanovilo používání množstevních omezení zvláštní požadavky. Zpravodaj sdílí názor Komise, že opatření obchodní politiky EU uplatňovaná v textilním odvětví lze zcela spravovat bez uložení nadměrné zátěže spočívající v předkládání důkazu původu pro všechny dovážené výrobky. Pokud jde o nás, domníváme se, že je v zájmu spotřebitelů i podniků zajistit, aby každá zátěž pro dovozce zboží ze třetích zemí sloužila ke kontrole a omezení tohoto zboží.

Především máme obavy, že zrušíme nařízení, která jsou užitečná pro celní kontrolu, aniž by bylo dosaženo jakéhokoliv pokroku v otázce označování původu výrobků „made in“, která je v současné době zablokována v Komisi kvůli obstrukcím Rady. Chtěl bych také zdůraznit, že Rada u ad hoc nařízení o textilu vetovala označování původu a snaží se udělat to samé, pokud jde o povinné označování místa původu na obalech potravin.

Hlasovali jsme proti zprávě.

  Catherine Stihler (S&D), písemně. – Tento návrh Komise zjednodušuje platné právní předpisy týkající se prokazování původu pro některé textilní výrobky.

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) V roce 1998 si EU stanovila požadavek, aby dovozci předkládali důkaz původu pro výrobky spadající do oddílu XI kombinované nomenklatury, uvedené v příloze I nařízení Rady (EHS) č. 3090/93, které byly vyrobeny ve třetích zemích. Je třeba poznamenat, že v roce 2005 byla zrušena množstevní omezení dovozu textilu a oděvů pocházejících z členských zemí Světové obchodní organizace (WTO), zatímco pravidla pro stejný typ výrobků pocházejících z Čínské lidové republiky vypršela na konci roku 2008.

Hlasoval jsem ve prospěch této zprávy, protože jsem přesvědčen, že se jedná o pozitivní krok při určování jasnějšího a jednoduššího legislativního prostředí pro evropské podniky vyvážející textilní a obuvnické výrobky, které pochází ze třetích zemí a pro něž i nadále platí množstevní omezení, protože nejsou členy WTO. Domnívám se rovněž, že k efektivnímu sledování dovozu tohoto typu výrobků účinně přispívají celní orgány, které provádějí efektivní kontrolu jejich dopadu na hospodářské klima v EU, a tedy i na hospodářství každého členského státu.

  Angelika Werthmann (NI), písemně. – (DE) Hlasovala jsem ve prospěch zprávy o důkazu původu pro některé textilní výrobky. Cílem přepracování právních předpisů v této oblasti je zjednodušit a sjednotit právní rámec, včetně administrativních formalit, a současně rovněž přinést vhodné nástroje ke zvládnutí trhu narušeného výrazným zvýšením dovozu ze třetích zemí. A konečně nové nařízení reaguje na výzvy Evropského parlamentu, aby byla zajištěna větší informovanost spotřebitelů.

Doporučení: Debora Serracchiani (A7-0186/2011)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasuji ve prospěch účasti Chorvatska na činnosti Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA), neboť EMCDDA je otevřeno účasti jakékoli třetí země, a to zejména s ohledem na to, že Chorvatsko je tranzitní zemí, přes níž se nelegálně pašují drogy ze zemí, kde se produkují, do zemí, kde se spotřebovávají. Jsem proto přesvědčen, že jeho bezprostřední účast je nezbytná.

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Chorvatská republika požádala o účast na činnosti Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA), a tím ukázala, že sdílí zájem EU a jejích členských států na uskutečňování cílů a práce centra, jehož úkolem je sběr informací o drogách a drogové závislosti s cílem zpracovat a zveřejnit objektivní, spolehlivé a srovnatelné informace na celoevropské úrovni. Proto jsem zprávu naší kolegyně paní Serracchianiové o uzavření dohody mezi Evropskou unií a Chorvatskou republikou o účasti Chorvatské republiky na činnosti EMCDDA podpořila.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Hlasoval jsem ve prospěch tohoto dokumentu. Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost hraje důležitou roli při shromažďování dat o drogách a drogové závislosti a v přípravě objektivních, spolehlivých a srovnatelných informacích na celoevropské úrovni. Informace má poskytnout základ pro analýzu poptávky po drogách, způsobů jejího omezení a trhu s drogami obecně. Chorvatská republika požádala v roce 2005 o účast na činnosti Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost. Chorvatská republika je tranzitní zemí, přes níž se nelegálně pašují drogy ze zemí, kde se produkují, do zemí, kde se spotřebovávají. Významné a velkoobjemové zabavování kokainu v Chorvatsku se většinou spojuje s námořní dopravou. Podpořil jsem tuto dohodu i účast Chorvatské republiky na činnosti Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost, díky níž získá Evropa věcné a objektivní informace z Chorvatska o drogách, drogové závislosti a o jejich důsledcích, a Chorvatské republice umožní získat informace o osvědčených postupech, díky nimž bude moci lépe chápat podstatu problémů s drogami a bude se s nimi schopna lépe vypořádat.

  Regina Bastos (PPE), písemně. – (PT) Drogy jsou dnes jednou z hlavních pohrom naší společnosti. Jedná se o sociálně a kulturně složitý a dynamický problém, který se s použitím nových látek a s novými skupinami zákazníků neustále mění a získává nové podoby. Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA) bylo založeno v roce 1993 a jeho hlavním úkolem je shromažďovat údaje o drogách a drogové závislosti a připravovat a zveřejňovat objektivní, spolehlivé a srovnatelné informace na celoevropské úrovni. Tyto informace jsou zásadní, neboť poskytují základ pro analýzu poptávky po drogách a způsobů jejího snížení, jakož i jevů spojených s trhem s drogami obecně.

Chorvatsko je tranzitní zemí, přes níž se nelegálně pašují drogy ze zemí, kde se produkují, do zemí, kde se spotřebovávají. Pro Evropu je proto velmi důležité, aby Chorvatsko poskytovalo informace o drogách a drogové závislosti a jejich důsledcích. Je také velmi důležité, aby Chorvatsko mohlo získávat informace o osvědčených postupech. Z těchto důvodů jsem hlasovala pro toto doporučení.

  Slavi Binev (NI), písemně. – (BG) Podporuji návrh rozhodnutí Rady o uzavření dohody mezi Evropskou unií a Chorvatskou republikou o účasti Chorvatské republiky na činnosti Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost, protože počet úmrtí ve srovnání s loňským rokem klesl u všech drog s výjimkou heroinu a celkově bylo v boji proti užívání drog dosaženo pokroku. Chorvatská republika bude moci získávat informace o osvědčených postupech, chápat podstatu svých problémů s drogami a lépe na ně reagovat.

  Mara Bizzotto (EFD), písemně. – (IT) Hlasovala jsem ve prospěch zprávy paní Serracchianiové o uzavření dohody mezi Evropskou unií a Chorvatskou republikou o účasti Chorvatské republiky na činnosti Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost, protože jsem přesvědčena, že by to mohlo být velmi přínosné pro obě strany. Na jedné straně by nám účast Chorvatska v monitorovacím centru mohla poskytnout rozhodující faktické informace pro podporu našeho úsilí v boji proti ilegálnímu obchodu s drogami, vzhledem k tomu, že Chorvatsko je jednou z hlavních tranzitních cest pro pašování drog do Evropské unie, a na straně druhé by Chorvatsko mohlo využít evropské osvědčené postupy pro řešení a potírání tohoto problému.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. – (LT) Hlasovala jsem ve prospěch této zprávy, protože souhlasím s tím, že účast Chorvatska na činnosti Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA) je zásadní pro boj proti nedovolenému užívání drog a obchodu s nimi, jak v samotném Chorvatsku, tak v celé EU. Chorvatsko slouží jakožto přímořský stát na vnějších hranicích EU v mezinárodním obchodu s drogami jako tranzitní země, a pro Evropskou unii je proto velmi důležité, aby institucím v této zemi poskytla veškerou nutnou pomoc v boji proti jevu, který konkrétním způsobem ohrožuje zdraví a sociální stabilitu. Chorvatsko se na základě dohody bude podílet na pracovním programu centra, bude plnit cíle stanovené v právních předpisech EU a bude v souladu s požadavky EU na ochranu údajů s EMCDDA sdílet informace.

  Sebastian Valentin Bodu (PPE), písemně. – (RO) Chorvatská republika slouží jako významná tranzitní trasa, přes níž se nelegální drogy pašují na cestě z producentských do spotřebitelských zemí. Důkazem toho je významné a velkoobjemové zabavování kokainu v Chorvatsku, většinou spojované s námořní dopravou. Podle Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA) nebyl v Chorvatsku proveden žádný průzkum o užívání nelegálních drog. Nicméně poslední údaje o úmrtích souvisejících s drogami z roku 2008 uvádějí 87 případů. Neustále narůstá množství zabavených drog. Průběžně probíhá vzdělávání policistů a zajišťování potřebného vybavení. Je nicméně třeba výrazně zlepšit vyšetřování a trestní stíhání drogové kriminality.

Chorvatsko zůstává jednou z hlavních tranzitních tras, kudy se do EU přivážejí drogy. Účast Chorvatské republiky na činnosti EMCDDA představuje za těchto podmínek pozitivní vývoj pro celou Unii. Zapojení Chorvatska do pracovního programu centra zahrnuje připojení k Evropské informační síti o drogách a drogové závislosti a výměnu informací s EMCDDA.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Za prvé bych ráda pogratulovala Evropskému monitorovacímu centru pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA) za práci, kterou odvedlo s cílem omezit množství drog a výskyt s nimi souvisejících jevů v Evropě. Souhlasím s účastí Chorvatska na činnosti EMCDDA, vzhledem k tomu, že se tato země stala kvůli své strategické poloze součástí tranzitní cesty, po které se pašují drogy, a domnívám se, že přijetí evropského programu povede ke zlepšení zdravotní péče a sociálního smíru na evropské i mezinárodní úrovni.

  Carlos Coelho (PPE), písemně. – (PT) Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA) hraje důležitou roli při shromažďování dat o drogách a drogové závislosti a přispívá ke shromažďování objektivních, spolehlivých a srovnatelných dat na celoevropské úrovni, které jsou základem pro analýzu poptávky po drogách, způsobů jejího snížení, ale i jevů spojených s trhem s drogami obecně. Této její činnosti se může zúčastnit jakákoliv třetí země, která sdílí zájmy Unie a jejích členských států, pokud jde o cíle a práci EMCDDA. Chorvatsko podalo žádost v roce 2005 a jednání byla úspěšně ukončena v roce 2009. Je důležité, aby tato dohoda byla schválena, neboť Chorvatsko je jednou z hlavních tranzitních cest, kterými jsou nelegální drogy pašované do EU, takže je zcela zásadní, aby se tato země podílela na práci EMCDDA co nejdříve, a to zejména s ohledem na to, že přistoupení Chorvatska do EU se předpokládá na konci roku 2012 nebo na začátku roku 2013. Chorvatsko se napojí na Evropskou informační síť o drogách a drogové závislosti (REITOX) a bude sdílet údaje s EMCDDA, přičemž bude v plné míře podléhat požadavkům na ochranu údajů dle práva Unie a vnitrostátních právních předpisů.

  Mário David (PPE), písemně. – (PT) Fenomén drogové závislosti a zejména drogového trhu představuje celosvětovou hrozbu a strašlivou překážku, se kterou se dá jen obtížně bojovat, jelikož se neustále pohybuje a mění. Povaha práce Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA) je v této oblasti velmi důležitá, neboť umožňuje různým členským státům, aby vytvořily mezinárodní znalostní a informační základnu. Informace jsou důležité pro analýzu a tvorbu strategie pro snížení a boj s drogovými trhy a drogovou závislostí. Chorvatsko v roce 2005 vyjádřilo přání v této klíčové otázce s EU spolupracovat a nyní je čas jeho přání realizovat prostřednictvím jeho začlenění do činnosti EMCDDA, které sídlí v Lisabonu. Návrh uvedený ve zprávě, podle něhož Chorvatsko splňuje závazky vůči EMCDDA a EU, je velmi pozitivní. Hlasuji ve prospěch této zprávy, neboť jsem přesvědčen, že toto spojení mezi Chorvatskem a EU přispěje nejen k účinnějšímu boji proti fenoménu drog a drogové závislosti, ale také k vytvoření větší solidarity mezi EU a Chorvatskem, které je kandidátskou zemí a brzy se stane – alespoň doufám – plnohodnotným členským státem.

  Anne Delvaux (PPE), písemně. – (FR) Hlavním úkolem Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA) je sběr dat o drogách a drogové závislosti s cílem připravovat a zveřejňovat objektivní, spolehlivé a srovnatelné informace na celoevropské úrovni. EMCDDA je otevřeno účasti jakékoli třetí země, která sdílí zájmy EU. Chorvatsko požádalo o účast v roce 2005. Nyní bude rovněž součástí Evropské informační sítě o drogách a drogové závislosti.

Podle mého názoru tato zpráva také ukazuje na potřebu lepší výměny informací mezi členskými státy a evropskými agenturami a především na nutnost přípravy Chorvatska na potenciální vstup klidnějším způsobem, než jak tomu bylo při „velkém“ rozšíření v letech 2004 a 2007, kdy do EU vstupovaly země střední a východní Evropy.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem ve prospěch zprávy o účasti Chorvatska na činnosti Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA), neboť jsem přesvědčena, že se jedná o pozitivní krok, neboť se očekává, že Chorvatsko v nejbližší době vstoupí do EU, ale hlavně proto, že spotřeba a obchod s nelegálními drogami jsou globální jevy se závažnými sociálně-ekonomickými a zdravotními následky.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA) se zaměřuje na sběr dat o drogách a drogové závislosti za účelem analýzy vývoje užívání drog mezi obyvatelstvem a studia možností podpory politik a opatření zaměřených na snížení spotřeby. Vzhledem k tomu, že je EMCDDA otevřené účasti třetích zemí a že Chorvatsko žádá o účast od roku 2005, a vzhledem k tomu, že zemí prochází tranzitní trasa, přes níž se nelegální drogy pašují ze zemí, kde se produkují, do zemí, kde se spotřebovávají, a byl zde ve velkém množství zachycen především kokain, jsem přesvědčen, že připojení Chorvatska k EMCDDA představuje důležitý krok. Hlasuji proto ve prospěch rozhodnutí o podpisu dohody mezi Evropskou unií a Chorvatskou republikou.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Toto doporučení, které vypracovala paní Serracchianiová na základě návrhu rozhodnutí Rady o uzavření dohody mezi Evropskou unií a Chorvatskou republikou, se týká zájmu ze strany Chorvatska zapojit se do činnosti Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA). Vzhledem k tomu, že Chorvatsko je jednou z hlavních tras, po níž se pašují drogy do EU a byly zde ve velkém množství zachyceny nedovolené halucinogenní látky – včetně konopí, heroinu, kokainu, extáze a amfetaminů, že chorvatská vláda přijala Národní program prevence drog mezi mládeží, že země usiluje o přistoupení k EU a že jeho přistoupení se očekává v roce 2013, podporuji uzavření dohody mezi Evropskou unií a Chorvatskou republikou, aby mohla země navázat spolupráci s EMCDDA se sídlem v Lisabonu.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Vývoj globální situace v oblasti výroby, obchodu a užívání nelegálních drog je znepokojující. Zpráva Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA) z roku 2009 potvrdila negativní vývoj situace v souvislosti s drogami jako je kokain, heroin a nové syntetické drogy a v tomto ohledu upozornila na trvale vysokou úroveň spotřeby a spirálovitě zhoršující se trend. Na tento růst mají vliv nesčetné faktory, jež souvisejí i s prohlubováním krize kapitalismu a s jejími sociálními dopady v mnoha zemích. Tato zpráva navrhuje podporu pro dohodu mezi Evropskou unií a Chorvatskou republikou o její účasti na činnosti Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA).

Bez ohledu na proces přistoupení této země do EU, jeho vývoj a konečný výsledek se navrhuje, že se Chorvatsko bude podílet na činnosti EMCDDA, jelikož vyvíjí úsilí v oblasti vyšetřování a stíhání trestné činnosti související s drogami. Doporučuje se však, aby tyto snahy byly výrazně lepší, vzhledem k tomu, že Chorvatsko je stále jednou z hlavních tras pašování drog do EU. Je důležité, že by přistoupení Chorvatska k EMCDDA, které podporujeme, mohlo přispět k posílení boje proti obchodu s drogami.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Přijetím této zprávy dává Parlament podporu dohodě mezi Evropskou unií a Chorvatskou republikou o její účasti na činnosti Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA).

I když se vstup Chorvatska do EU očekává ve druhé polovině roku 2012 nebo počátkem roku 2013, jak uvádí zpravodaj, mohla by se přijmout jeho účast na činnosti EMCDDA, vzhledem k tomu, že se tato země snaží vyšetřovat a stíhat trestnou činnost související s drogami. Toto úsilí je však třeba podstatně zvýšit, vzhledem k tomu, že Chorvatsko je stále jednou z hlavních tras pašování drog do EU.

Jsme si vědomi toho, že vývoj světové situace v oblasti výroby, obchodu a užívání nelegálních drog je znepokojující. Zpráva Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA) z roku 2009 potvrdila negativní vývoj situace v souvislosti s drogami jako je kokain, heroin a nové syntetické drogy a upozornila na trvale vysokou úroveň spotřeby a spirálovitě zhoršující se trend.

Doufáme, že toto rozhodnutí přispěje k posílení boje proti obchodu s drogami.

  Monika Flašíková Beňová (S&D), písemně. – (SK) Chorvatská republika je na tranzitní trase, po které se nelegálně pašují drogy ze zemí, kde se produkují, do zemí, kde se spotřebovávají. Významné a velkoobjemové zabavování kokainu v Chorvatsku se většinou spojuje s námořní dopravou. Užívání nelegálních drog a jejich pašování jsou celosvětové jevy, které ohrožují zdraví a sociální stabilitu. A proto, zejména za účelem osvěty v dané problematice a prevence v užívání drog a jiných omamných látek, vítám účast Chorvatské republiky na činnosti Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost.

  Lorenzo Fontana (EFD), písemně. – (IT) Vzhledem k tomu, že Chorvatsko bude důležitým partnerem pro budoucí vztahy Evropské unie se zeměmi bývalé Jugoslávie a že se jedná o klíčovou tranzitní oblast pro pašování drog, vítáme účast této kandidátské země na činnosti Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost. Je nezbytné, abychom se mohli setkávat s chorvatskými odborníky v této oblasti a spolupracovat s nimi v boji proti tomuto smutnému jevu, a z toho důvodu hlasuji ve prospěch návrhu.

  Nathalie Griesbeck (ALDE), písemně. – (FR) Jako stínová zpravodajka k této otázce jsem rozhodně hlasovala ve prospěch tohoto usnesení a této dohody, která Chorvatsku umožní podílet se na činnosti Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost, jakož i Evropské informační sítě o drogách a drogové závislosti (REITOX). Proto plně podporuji účast Chorvatska, aby se mohlo aktivně zapojit do řešení tohoto problému, jehož rozsah a devastující účinky jsou v Evropě nebezpečně na vzestupu. Podle statistik centra již 75 milionů Evropanů vyzkoušelo konopí a 14 milionů Evropanů už alespoň jednou zkusilo kokain. Je třeba také poukázat na to, že Chorvatsko je stále jednou z hlavních tranzitních tras, kudy se drogy dostávají do Evropské unie. Tato dohoda tedy nejen že umožní získávat věcné a objektivní informace z Chorvatska o drogách a drogové závislosti a jejich důsledcích, ale také umožní Chorvatsku, aby prostřednictvím těchto výměn informací a osvědčených postupů pochopilo podstatu tohoto jevu a mohlo na něj lépe reagovat.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Podpořil jsem tuto zprávu, protože, jak víme, hlavním úkolem Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost je sběr dat o drogách a drogové závislosti s cílem připravovat a zveřejňovat objektivní, spolehlivé a srovnatelné informace na celoevropské úrovni. Informace mají poskytnout základ pro analýzu poptávky po drogách a způsobů jejího snížení, ale i jevů spojených s trhem s drogami obecně. Je stanoveno, že Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA) je otevřeno účasti jakékoli třetí země, která sdílí zájmy Unie a jejích členských států, pokud jde o cíle a činnost centra. Chorvatská republika požádala v roce 2005 o účast na činnosti centra. Bude se podílet na pracovním programu centra, bude plnit povinnosti vyplývající z tohoto nařízení, bude napojena na Evropskou informační síť pro drogy a drogovou závislost (REITOX) a bude sdílet údaje s EMCDDA, a to v souladu s požadavky EU na ochranu údajů a vnitrostátními zákony. Bude Evropské unii finančně přispívat na pokrytí nákladů své účasti a bude také zastoupena ve správní radě centra, bez hlasovacího práva do doby, než se stane členem Evropské unie. EMCDDA bude s Chorvatskou republikou zacházet jako s členským státem a přistupovat k ní rovnocenně co se týče napojení na Evropskou informační síť o drogách a drogové závislosti (REITOX) a personálních podmínek.

  Jarosław Kalinowski (PPE), písemně. – (PL) Drogová závislost je společenský problém, a to jak pro rozvinuté země, tak pro země málo rozvinuté. Chorvatsko se stejně jako jiné země musí potýkat s drogovou závislostí a má v této oblasti velmi přísné zákony. Preventivní práce se provádí hlavně ve školách, protože tato sociální skupina je k drogové závislosti nejvíce náchylná. Chorvatsko má jako kandidátská země na členství v EU povinnost přizpůsobit svůj právní systém systému, který je platný v zemích Evropské unie. Myslím, že účast Chorvatska na práci Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost je velmi důležitá, zejména proto, že Chorvatsko je tranzitní trasou. Nedovolené látky se přes Chorvatsko pašují ze zemí, kde se produkují, do zemí, kde se spotřebovávají. Účast na činnosti Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost pomůže tomu, aby se v Chorvatsku zavedla nesmírně důležitá protidrogová politika Evropské unie.

  Giovanni La Via (PPE), písemně. – (IT) Svým dnešním hlasem jsem podpořil doporučení účasti Chorvatské republiky na činnosti Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost. Chorvatská republika se tak zapojí do činnosti pracovního programu Evropského centra pro drogy a drogové závislosti. Hlavním úkolem centra je shromažďovat údaje o drogách a drogové závislosti s cílem připravovat a zveřejňovat objektivní, spolehlivé a srovnatelné informace na celoevropské úrovni. Tato otázka je jednoznačně velmi důležitá, a to jak pro její významný vliv na ochranu zdraví, tak pro boj proti trestné činnosti spojené s trhem s drogami. Chorvatskem vede jedna z tranzitních námořních tras, kterou běžně používá organizovaný zločin pro pašování nelegálních drog ze zemí, kde se produkují, do zemí, kde se spotřebovávají. Pro nás je tato skutečnost ještě více znepokojující, uvědomíme-li si, že Chorvatsko je další kandidátskou zemí, která se stane členským státem Evropské unie. Doufám proto, že se zapojení Chorvatska do pracovního programu ukáže jako maximálně přínosné.

  Petru Constantin Luhan (PPE), písemně. – (RO) Tento návrh rozhodnutí Rady o uzavření dohody mezi Evropskou unií a Chorvatskou republikou o účasti Chorvatské republiky na činnosti Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA) je důležitý, protože Chorvatsko je jednou z hlavních vstupních bran pro drogy v Evropě.

Za účelem efektivního boje proti obchodu s drogami, který ohrožuje nejen Chorvatsko, ale i Evropskou unii, je důležité, aby se Chorvatsko také napojilo na Evropskou informační síť o drogách a drogové závislosti (REITOX) a aktivně a přímo se podílelo na výměně dat s EMCDDA. Tato výměna dat umožňuje vytvořit databázi pro analýzu poptávky po drogách a činností souvisejících s obchodováním s drogami, která je nezbytná pro publikování objektivních, spolehlivých a srovnatelných informací na celoevropské úrovni.

  David Martin (S&D), písemně. – Vítám tuto dohodu a účast Chorvatské republiky na činnosti Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost. Užívání a obchodování s nelegálními drogami jsou celosvětovým jevem, který ohrožuje zdraví a sociální stabilitu. Statistiky ukazují, že přibližně jeden ze tří mladých Evropanů vyzkoušel nelegální drogu a každou hodinu zemře alespoň jeden z našich občanů na předávkování drogami. Na evropské úrovni je také důležité z Chorvatska mít k dispozici věcné a objektivní informace o drogách, drogové závislosti a jejich důsledcích a Chorvatská republika může zároveň získávat informace o osvědčených postupech, aby mohla pochopit podstatu svých problémů s drogami a lépe na ně mohla reagovat.

  Jiří Maštálka (GUE/NGL), písemně. – (CS) Oblast samotné drogové problematiky, o které nyní hovoříme, je současnou a zároveň i značně historickou problematikou. Nelegální drogový obchod přesahuje a vždy přesahoval hranice jedné země. Domnívám se, že nastavení kvalitní mezinárodní spolupráce v oblasti boje proti nelegálnímu obchodování s drogami, a to nejen na evropské úrovni, ale zejména na celosvětové úrovni, by mohlo být jednou cestou ke zlepšení efektivity boje proti tomuto druhu obchodu.

Jako lékař také uvádím, že zneužívání drog může mít ty nejzávažnější a nezvratitelné následky pro lidské zdraví. Podporuji proto efektivní mezinárodní spolupráci v oblasti boje proti nelegálnímu obchodu s drogami či jejich prekurzory a zároveň připomínám nutnost prevence.

  Clemente Mastella (PPE), písemně. – (IT) Užívání a obchodování s nelegálními drogami jsou celosvětové problémy, které ohrožují zdraví a sociální stabilitu. Chorvatská republika je tranzitní trasou, po které se nelegální drogy pašují ze zemí, kde se produkují, do zemí, kde se spotřebovávají. V uplynulých deseti letech se navíc postupně zvyšuje počet úmrtí souvisejících s drogami. I přes pokračující vzdělávání policistů a zajištění potřebných zařízení je nutné výrazně zlepšit výsledky vyšetřování a stíhání drogové kriminality. Chorvatsko stále leží na jedné z hlavních tranzitních tras, kudy se do Evropské unie dostávají drogy. Jsme samozřejmě pro, aby byl přijat národní program pro prevenci užívání drog mezi mladými lidmi, jehož cílem je aktualizace stávajících programů. Proto souhlasíme s účastí Chorvatské republiky na činnosti Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost. Vzhledem k tomu, že je kandidátskou zemí, která brzy vstoupí do Evropské unie, je zvláště důležité, aby členským státům poskytovala vyčerpávající a objektivní informace o obchodování s drogami, drogové závislosti a o jejich ekonomických a sociálních důsledcích.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Hrozba drog v celé EU nadále vzbuzuje obavy. Čím více zemí se zapojí do boje, tím větší bude šance na úspěch. Proto je účast Chorvatska na činnosti Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost vítána. Chorvatsko nicméně musí posílit boj proti obchodu s drogami na svém území, protože je i nadále jednou z hlavních tras pašování drog do EU.

  Louis Michel (ALDE), písemně. – (FR) Hlavním úkolem Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA), je sběr dat o drogách a drogové závislosti s cílem připravovat a zveřejňovat objektivní, spolehlivé a srovnatelné informace na celoevropské úrovni.

Chorvatská republika se tedy zapojí do pracovního programu centra, bude napojena na Evropskou informační síť o drogách a drogové závislosti (REITOX) a bude sdílet údaje s EMCDDA. Chorvatská republika je tranzitní zemí pro drogy ze zemí, kde se produkují, a zůstává jednou z hlavních cest, kudy se drogy do EU dostávají.

V roce 2010 nicméně přijala program provádění akčního plánu boje proti zneužívání drog, stejně jako národní program prevence drog mezi mládeží. Kromě toho pokračuje vzdělávání policistů a zajišťování potřebného vybavení.

Díky účasti v EMCDDA a výměně informací bude Chorvatsko schopno porozumět problému a lépe na něj reagovat. Jeho účast je také povzbudivým znamením s ohledem na jeho blížící se vstup do Evropské unie.

  Alexander Mirsky (S&D), písemně. – Jak je známo, centrum v podstatě pracuje s tvůrci politik na úrovni Společenství a členských států, což přispívá k vytváření strategie pro boj s drogami a poskytování informací veřejnosti. V současné době je pozornost věnována především provádění akčního plánu EU na období 2009–2012, který je zaměřen na posílení evropské spolupráce v boji proti nepřijatelným důsledkům drogové závislosti. Chtěl bych, aby centrum pracovalo nejen na důsledcích, ale i na příčinách drogové závislosti, a tím vyřešilo problém v rané fázi. Hlasoval jsem ve prospěch.

  Rolandas Paksas (EFD), písemně. – (LT) Jsem přesvědčen, že musíme přijmout opatření, a to nejen v rámci Evropské unie, ale i za jejími hranicemi, s cílem snížit užívání drog a omezit poptávku po drogách,  a k tomu použít přísná preventivní opatření pro boj s jevy spojenými s drogovým trhem. V této souvislosti je velmi důležité získat přesné údaje a informace o drogách a drogové závislosti, protože jde o globální jevy, které představují hrozbu pro zdraví, bezpečnost a sociální blaho nás všech. Podporuji účast Chorvatska na činnosti Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost. Chorvatsko si klade za cíl stát se plnoprávným členem Evropské unie. Je třeba poznamenat, že Chorvatskem prochází tranzitní trasa, přes kterou je velké množství drog pašováno do jiných zemí. Jsem rád, že Chorvatsko vyvíjí značné úsilí v boji proti obchodování, užívání a prodeji nelegálních drog. Chorvatsko nicméně zůstává jednou z hlavních tras pašování drog do EU. Je proto velmi důležité rychle získávat věcné a objektivní informace o drogách, drogové závislosti a o jejích důsledcích. Dále tím vznikne ideální rámec, skrze nějž Chorvatsko bude moci získávat informace o osvědčených postupech jiných členských států EU při řešení problémů souvisejících s drogami a drogovou závislostí.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Vítám účast Chorvatska na činnosti Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA). Hlavním úkolem EMCDDA je shromažďovat údaje o drogách a drogové závislosti a připravovat a zveřejňovat objektivní, spolehlivé a srovnatelné informace na celoevropské úrovni. Tyto informace slouží jako podklad pro analýzu poptávky po drogách a způsobů jejího snížení, ale i jevů spojených s trhem s drogami obecně. Chorvatsko slouží stejně jako některé další evropské země jako tranzitní trasa, po které se nelegální drogy pašují ze zemí, kde se produkují, do zemí, kde se spotřebovávají. Významné a velkoobjemové zabavování kokainu v Chorvatsku se většinou spojuje s námořní dopravou. Přijetím této zprávy se Chorvatsko začne zapojovat do pracovního programu centra a bude sdílet data s EMCDDA, v souladu s požadavky Unie na ochranu údajů a vnitrostátními právními předpisy. Dohoda stanoví finanční příspěvky pro Unii na pokrytí nákladů na jeho účast.

  Aldo Patriciello (PPE), písemně. – (IT) EMCDDA (Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost) bylo založeno v roce 1993  a jeho hlavním úkolem je shromažďovat data o drogách a drogové závislosti za účelem přípravy a zveřejňování objektivních, spolehlivých a srovnatelných informací na celoevropské úrovni. Informace centra slouží jako základ pro analýzu poptávky po drogách, které se dostávají do EU, a všech jevů spojených s trhem s drogami, aby bylo možné vyřešit, jak nejlépe proti těmto problémům bojovat. Centrum je otevřeno účasti jakékoli třetí země, která sdílí zájmy Unie a jejích členských států, pokud jde o jeho cíle a práci. Chorvatsko požádalo o připojení k činnosti centra v roce 2005 a v roce 2006 Rada zmocnila Komisi k zahájení jednání s Chorvatskou republikou. Ta skončila v červenci 2009 kladným výsledkem, jenž se projevil parafováním dohody.

Dohoda byla následně v prosinci 2009 revidována v souvislosti s Lisabonskou smlouvou. Je třeba zdůraznit, že Chorvatsko je již součástí REITOX, Evropské informační sítě o drogách a drogové závislosti. Z výše uvedených důvodů a za účelem dalšího zlepšení spolupráce s nečlenskými zeměmi EU jsem hlasoval ve prospěch zprávy.

  Fiorello Provera (EFD), písemně. – (IT) Chorvatsko požádalo o vstup do Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost v roce 2005. Vzhledem k tomu, že tato země leží na jedné z hlavních tras pašování drog do Evropské unie, považuji za důležité získávat věcné a objektivní informace z Chorvatska týkající se těchto problémů. Považuji proto stanovisko zpravodaje za zcela přijatelné a podporuji toto doporučení.

  Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Chorvatská republika požádala, aby se mohla podílet na činnosti Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA), vytvořeného v roce 1993, jenž sídlí v Lisabonu. Země se mimořádně zajímá o boj proti pašování drog: kromě toho, že má problémy s domácí politikou, slouží jako vstupní cesta pro pašování těchto výrobků do EU. Chorvatsko v boji proti drogové závislosti a obchodu s drogami již přijalo opatření k řešení těchto problémů na národní úrovni, a to jak pokud jde o prevenci spotřeby, tak v rámci podpory vyšetřování trestné činnosti související s drogami. Je zde tedy oboustranný zájem na přistoupení Chorvatska k EMCDDA. Nicméně, vzhledem k tomu, že ještě není členským státem, je nutné definovat jeho postavení – jeho práva na účast i to, jaké by mělo mít úkoly – v souvislosti s EMCDDA.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – V roce 2006 jsme podpořili mandát EMCDDA. Pokud jde o konkrétní situaci v Chorvatsku, to slouží jako tranzitní trasa, po které se nelegální drogy pašují ze zemí, kde se produkují, do zemí, kde se spotřebovávají. Významné a velkoobjemové zabavování kokainu v Chorvatsku se většinou spojuje s námořní dopravou. V uplynulých deseti letech se v Chorvatsku postupně zvyšuje počet úmrtí. Většina (77,1 %) případů úmrtí je spojena s opiáty. V roce 2008 činil celkový počet hlášených trestných činů souvisejících s drogami 7 168. V roce 2009 se v Národním institutu drogové závislosti léčilo celkem 7 934 osob. Počet zadržení se ve srovnání s předchozím rokem snížil u všech drog kromě heroinu a obecně bylo v boji proti zneužívání drog dosaženo pokroku. Protidrogové právní předpisy Chorvatska jsou obecně podobné jako u členských států EU.

Zpravodaj nicméně uvádí, že od roku 2010 musí každá terapeutická komunita poskytovat Úřadu pro drogy údaje o léčených pacientech. Bylo by dobré získat více informací o rozsahu této povinnosti. Je to však otázka vnitrostátní právní úpravy, ne této dohody.

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) Hlasovala jsem pro toto doporučení, protože ochranu zdraví evropských občanů a sociální stability považuji za prioritu, kterou je třeba mít na paměti v rámci boje proti nedovolenému užívání drog a obchodu s nimi. Chorvatsko se nachází na jedné z hlavních dopravních tras pro vstup drog do Evropské unie. Díky účasti Chorvatska na pracovním programu Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost bude mít Evropská unie konkrétní informace o obchodu a užívání drog v Chorvatsku a Chorvatsko bude moci porozumět rozsahu svých problémů spojených s drogami a přijmout osvědčené postupy pro jejich řešení. Řádný právní základ pro jeho účast lze navíc nalézt v článku 21 nařízení (ES) č. 1920/2006 o založení Centra, jenž otevírá dveře centra třetím zemím, které sdílejí jeho cíle a zájmy.

  Catherine Stihler (S&D), písemně. – Vítám tuto zprávu, která zapojuje Chorvatsko do boje proti drogám v EU.

  Michèle Striffler (PPE), písemně. – (FR) Cílem Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost je shromažďovat údaje o drogové problematice (prodej, trh, použití) a šířit je v členských státech, aby mohly lépe analyzovat a na tento problém reagovat. Proto plně podporuji účast Chorvatska na činnosti centra tak, aby mohlo hrát aktivní roli v řešení tohoto problému, jehož rozsah a devastující účinky se v Evropě nebezpečně zvyšují.

  Angelika Werthmann (NI), písemně. – (DE) Dohoda mezi Evropskou unií a Chorvatskou republikou představuje účinný prostředek pro EU a Chorvatsko, jak snížit obchod a zabránit obchodování a spotřebě drog na základě sdílení dat a zkušeností v souvislosti s drogami a jejich zneužíváním, a rovněž vzhledem k tomu, že každou hodinu zemře jeden občan EU na předávkování. V úvahu je třeba vzít skutečnost, že Chorvatsko přistoupí k Evropské unii v roce 2012 nebo 2013 a že v důsledku své zeměpisné polohy představuje pro drogové dealery vhodné překladiště.

Zpráva: Sophie Auconie (A7-0077/2011)

  Elena Băsescu (PPE), písemně. – (RO) Hlasovala jsem pro zprávu paní Auconiové. Vítám tento návrh, kterým se rozšiřuje oblast působnosti nařízení o přeshraniční silniční přepravě eurohotovosti. Území členských států, které se připravují na zavedení jednotné měny, musí být zahrnuto do systému přepravy hotovosti. Je třeba, aby v rámci eurozóny bylo možno uzavřít smlouvu s tou společností provádějící přepravu hotovosti, která nabízí nejlepší cenu, a to i když sídlí v jiném členském státě. To umožní zajistit nejúčinnější způsob shromažďování a dodávání hotovosti a poskytování hotovostních služeb. V budoucnu bude euro vyžadovat stále větší počet subjektů přepravujících hotovost v období, které předchází přechodu na tuto měnu. Kromě toho mnohé členské státy eurozóny uzavřely nebo mohou chtít uzavřít dohody o výrobě bankovek a ražbě mincí v zahraničí.

  Slavi Binev (NI), písemně. – (BG) Podporuji zprávu o návrhu nařízení Rady týkající se rozšíření oblasti působnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady o profesionální přeshraniční silniční přepravě eurohotovosti mezi jednotlivými členskými státy eurozóny, protože oceňuji myšlenku zahrnout do působnosti návrhu nařízení o přeshraniční silniční přepravě eurohotovosti mezi členskými státy eurozóny území členských států, které se připravují na zavedení eura, neboť v období předcházejícím přijetí měny euro obvykle narůstá potřeba přepravy eurohotovosti.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Souhlasím s rozšířením oblasti působnosti návrhu nařízení o profesionální přeshraniční silniční přepravě eurohotovosti mezi jednotlivými členskými státy eurozóny na území členských států, které se připravují na zavedení eura.

  Anne Delvaux (PPE), písemně. – (FR) Cílem tohoto návrhu je rozšíření oblasti působnosti návrhu nařízení o přeshraniční silniční přepravě eurohotovosti mezi jednotlivými členskými státy (hlavní návrh) na území členských států, které se připravují na zavedení eura, neboť v období předcházejícím přijetí eura obvykle narůstá potřeba přepravy eurohotovosti. Toto rozšíření působnosti vítám (i když je třeba konstatovat, že právním základem je zde článek 352 Smlouvy o fungování Evropské unie, což znamená, že Evropský parlament má pouze pravomoc vydávat souhlasné stanovisko).

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro toto doporučení, neboť se domnívám, že oblast působnosti tohoto nařízení je třeba rozšířit na území všech členských států, které se připravují na zavedení eura. Toto rozhodnutí přispěje k harmoničtějšímu přechodu na euro a zároveň přiměřeně reaguje na zvýšenou potřebu přeshraniční přepravy eurohotovosti v období předcházejícím přijetí této měny.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Souhlasím se zpravodajkou v návaznosti na její původní zprávu o rozšíření působnosti nařízení týkající se profesionální přeshraniční přepravy eurohotovosti na území členských států, které se připravují na zavedení eura.

  Monika Flašíková Beňová (S&D), písemně. – (SK) Cílem tohoto nařízení je zjednodušit regulační omezení tak, aby eurobankovky a euromince mohly snáze obíhat mezi členskými státy a aby v rámci eurozóny byla zároveň zajištěna vysoká úroveň profesionality a bezpečnosti. Je vhodné rozšířit rozsah působnosti tohoto nařízení, protože v období, které předchází zavedení měny euro v členských státech eurozóny, dochází ke zvýšené potřebě přepravy eurohotovosti.

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro tuto zprávu, jejímž cílem je rozšířit rozsah působnosti návrhu nařízení týkající se přeshraniční silniční přepravy

eurohotovosti mezi členskými státy eurozóny (hlavní návrh) na území členských států, které se připravují na zavedení eura, protože v období předcházejícím přijetí této měny obvykle dochází ke zvýšené potřebě přepravy eurohotovosti.

  Rolandas Paksas (EFD), písemně. – (LT) Považuji za vhodné rozšířit rozsah působnosti nařízení týkající se přeshraniční silniční přepravy eurohotovosti mezi členskými státy eurozóny a uplatnit jeho ustanovení na území členských států, které se připravují na zavedení euroměny. Je třeba konstatovat, že v zemích, které se chystají změnit měnu, se objevuje výrazná potřeba služeb zaměřených na přepravu eurohotovosti. V důsledku toho musíme zlepšit kvalitu přepravních služeb a vytvořit příznivé podmínky pro společnosti zajišťující přepravu eurohotovosti s cílem poskytovat služby rychle a účinně. Kromě toho vzhledem k charakteru přepravovaného zboží a jeho hodnotě je velmi důležité, aby se hotovost bezpečně dostala ke koncovému příjemci.

  Aldo Patriciello (PPE), písemně. – (IT) Eurobankovky a euromince jsou skutečně celoevropským platebním prostředkem, neboť eurozóna v současné době zahrnuje 16 členských států. Vzhledem k tomu, že vnitrostátní právní předpisy jednotlivých zemí mohou být vzájemně neslučitelné, je pro profesionální společnosti zajišťující přepravu eurohotovosti obvykle velmi nesnadné přepravovat eurohotovost mezi jednotlivými členskými státy eurozóny, což znamená, že tato přeprava je v současnosti velmi omezená. V důsledku toho výrazně vzrostla poptávka po přeshraniční silniční přepravě eurohotovosti.

Tento nový návrh nařízení usiluje o rozšíření rozsahu působnosti nařízení o přeshraniční silniční přepravě eurohotovosti mezi členskými státy eurozóny na území členských států, které se připravují na zavedení eura. Hlavní návrh spočívá v rozšíření rozsahu působnosti nařízení o přeshraniční přepravě mezi členskými státy eurozóny a zároveň zohledňuje zvýšenou potřebu přepravy eurohotovosti v období předcházejícím přijetí eura jako národní měny nových členských států. Z těchto důvodů a v zájmu jasné právní úpravy této problematiky jsem hlasoval ve prospěch dotyčného nařízení.

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) Hlasovala jsem pro toto doporučení, protože se domnívám, že rozsah působnosti nařízení o profesionální přeshraniční silniční přepravě eurohotovosti by měl být rozšířen na území zemí, které se chystají zavést novou jednotnou měnu. V období předcházejícím zavedení jednotné měny na svém území mají tyto státy obvykle zvýšenou potřebu eurohotovosti, která jim umožní zapojit se rychle a v plném rozsahu do obchodu v rámci EU, a tím se na něm plně podílet.

  Catherine Stihler (S&D), písemně. – Vítám tuto zprávu, jejíž ustanovení umožňují přepravovat do zemí, které se připravují na přijetí eura, větší objem eurohotovosti, a uspokojit tak poptávku. Podpořila jsem tuto zprávu, protože zvyšuje bezpečnost a odbornou přípravu pracovníků, kteří eurohotovost přepravují.

  Niki Tzavela (EFD), písemně. – (EL) Hlasovala jsem ve prospěch návrhu nařízení Rady, který se týká rozšíření oblasti působnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady o profesionální přeshraniční přepravě eurohotovosti mezi členskými státy eurozóny. Hlasovala jsem pro něj, protože se domnívám, že rozšíření působnosti tohoto nařízení je nezbytné a vyřeší problémy v souvislosti s bezpečností pracovníků odpovědných za přepravu.

Zpráva: Silvia-Adriana Ţicău (A7-0084/2011)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasuji ve prospěch dotyčné zprávy vzhledem k tomu, že družicové navigační systémy by měly zajišťovat interoperabilitu mezi různými systémy. Komise by zase měla zajistit odpovídající úroveň financování. Je třeba uvést také to, že z 15 opatření obsažených v akčním plánu Komise by devět mělo okamžité použití.

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem ve prospěch zprávy naší kolegyně paní Ţicăuové o dopravních aplikacích globálních navigačních satelitních systémů. V podstatě jsem pro využití funkcí GNSS pro různé způsoby přepravy a řádné provádění výzkumu a financování v této oblasti.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro tuto zprávu. Dne 14. června 2010 zveřejnila Komise svůj Akční plán globálních družicových navigačních systémů (GNSS), který zahrnoval 24 konkrétních doporučení, jaká opatření přijmout. Akční plán byl vypracován s ohledem na celkové nasazení globálních družicových navigačních systémů, a zejména s ohledem na rozvoj a použití EGNOS (Evropská služba pro geostacionární navigační pokrytí). Unie spustila projekt EGNOS (a Galileo) s cílem poskytovat signály výlučně pro civilní využití a zajistit, aby evropský průmysl na všech úrovních měl možnost obstát v konkurenci na tomto neustále rostoucím strategickém trhu. Současný evropský 25% podíl nenaplnil očekávání. EGNOS bude nabízet více možností (EGNOS je desetkrát přesnější než GPS), až bude v roce 2013 uveden do provozu systém Galileo. Komise má nejlepší předpoklady k tomu, aby koordinovala provádění akčního plánu s cílem zamezit zdvojování činností na úrovni členských států a zajistit celkový pokrok v různých oblastech politiky Unie, kde se GNSS používá. Vzhledem k tomu, že EGNOS bude znamenat značný hospodářský přínos, pokud bude plně rozvinut a nasazen, Komise by měla pro tuto oblast stanovit jasné priority, včetně provozu EGNOS na celém území Unie, a zajistit odpovídající investice do souvisejícího výzkumu a technologického rozvoje.

  Adam Bielan (ECR), písemně. – (PL) Dynamický rozvoj družicových navigačních systémů v posledních letech je výsledkem technologického pokroku i potřeb trhu. Dnes se tyto systémy používají všude, v každém druhu dopravy. Vzhledem k pokračujícímu rozšiřování tohoto odvětví se předpokládá, že do roku 2025 dosáhne hodnota evropských systémů 30 miliard EUR. Projekty Evropské unie EGNOS a Galileo mohou přispět ke zvýšení konkurenceschopnosti ve všech oblastech tohoto odvětví služeb, protože jsou výrazně lepší a přesnější než systém GPS a zároveň jsou s ním slučitelné. Bohužel systém EGNOS dosud nepokrývá východní a jižní země Unie. V souvislosti s jeho dalším rozvojem se proto rozšíření jeho rozsahu jeví jako zásadní. Další dosud nevyjasněnou otázkou je způsob financování údržby systému Galileo. Náklady se odhadují přibližně na 800 milionů EUR ročně. Z výše uvedených důvodů jsem se hlasování o této zprávě zdržel.

  Slavi Binev (NI), písemně. – (BG) Podporuji zprávu o využití globálních družicových navigačních systémů v dopravě – krátkodobá a střednědobá politika EU, protože trh navigačních systémů je obrovský. Návrh pomůže zabránit zdvojování na úrovni členských států a zajistí celkový pokrok v rozmanitosti oblasti politiky EU v tomto odvětví. Celkově evropský navigační systém (10krát přesnější než GPS) významně zvýší bezpečnost a přispěje k dosažení environmentálních cílů v silniční dopravě a plynulejšímu silničnímu provozu vzhledem k možnosti vybírání mýtného.

  Mara Bizzotto (EFD), písemně. – (IT) Zaujala jsem obezřetný přístup a rozhodla jsem se, že pokud jde o zprávu paní Ţicăuové, zdržím se hlasování. I když Akční plán o globálních družicových navigačních systémech by mohl být považován za strategický s cílem poskytovat signály výlučně pro civilní účely a zajistit, aby evropský průmysl na všech úrovních dokázal obstát v konkurenci se svým podílem na rostoucím trhu, je tu ještě mnoho zásadních nevyřešených otázek. Mezi ně patří možná rizika při ochraně údajů, a zejména nejistota v souvislosti s hrazením ročních nákladů na údržbu systému Galileo, které se odhadují zhruba na 800 milionů EUR. Nejasnosti v otázce finanční udržitelnosti projektu, který je pro evropské hospodářství tak důležitý, a rovněž však velmi náročný, vyžaduje opatrný, objektivní přístup.

  Philippe Boulland (PPE), písemně. – (FR) Cílem usnesení Evropského parlamentu ze dne 7. června 2011 je vyzvat Evropskou komisi, aby přijala cílené opatření na podporu rozvoje globálních družicových navigačních systémů. Evropské projekty GNSS (globální družicový navigační systém) a Galileo jsou přímými konkurenty amerického systému GPS. Od této chvíle budou tyto projekty usnadňovat každodenní život. Představují přidanou hodnotu, a to nejen pro evropský průmysl, ale také pro evropskou dopravu, a proto je plně podporuji. Budou mít mnoho řetězových účinků, např. na civilní letectví, řídicí systémy letového provozu budou bezpečnější, nebo na silniční provoz, kdy tento systém prostřednictvím družicového sledování tísňového volání a sledování silničního provozu usnadní výběr poplatků a zvýší bezpečnost. Vytvořením této evropské služby se všechny tyto oblasti zlepší. Hlasoval jsem pro toto usnesení s cílem vyvíjet tlak na evropské a vnitrostátní orgány a zabránit zpoždění, kvůli němuž Evropa každým dnem přichází o nekonečné možnosti.

  Jan Březina (PPE), písemně. – (CS) Akční plán pro aplikace globálního družicového navigačního systému (GNSS) načrtává kroky, které jsou nezbytné k tomu, aby GNSS překonal kritický bod zaručující úspěch projektu. Je důležité, aby plán neuvízl v přemíře iniciativ a neustrnul na pouhých konzultacích a byl do roku 2013 skutečně proveden. Systém EGNOS (Evropská služba geostacionárního navigačního pokrytí) musí pokrývat celou Evropskou unii a měl by být rozšířen na severní, východní a jihovýchodní Evropu. Aby byl plně efektivní pro dopravní účely, musí zahrnovat nejen celou Unii, ale i naše nejbližší sousedy. V oblasti civilního letectví by měl být podporován jeho vývoj a používání aplikace EGNOS pro přistávací manévry. Jedná se o strategickou podmínku pro skutečné vytvoření jednotného evropského nebe. Značný potenciál pro využití EGNOS a GNSS představuje také oblast bezpečnosti, životního prostředí a plynulejšího provozu v silniční dopravě, protože je lze využívat pro vybírání mýtného.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Hlasuji pro politiku dopravních aplikací globálních družicových navigačních systémů, což přispěje, domnívám se, k lepšímu řízení dopravy a logistiky a také systémů sledování. Vzhledem k vysokému podílu tohoto odvětví na světovém trhu, který bude růst i v příštích letech, bych chtěla zdůraznit, jak je důležité vytvářet podmínky pro konkurenceschopnost evropského průmyslu.

  Christine De Veyrac (PPE), písemně. – (FR) Podle současných odhadů se předpokládá, že globální družicové navigační systémy přinesou v následujících 20 letech evropskému hospodářství 55 až 63 miliard EUR. Tyto aplikace, které dnes většinou používají americký systém GPS, tvoří přibližně 6 % celkového HDP Evropské unie.

Vzhledem k tomu jsem hlasovala pro zprávu z vlastního podnětu paní Ticăuové vyzývající Komisi, aby zajistila odpovídající financování rozvoje aplikací využívajících evropské globální družicové navigační systémy EGNOS a Galileo. Je třeba především usnadnit přístup malých a středních podniků k těmto finančním prostředkům s cílem podpořit inovace založené na těchto evropských systémech.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, neboť se domnívám, že uplatnění navrhovaného Akčního plánu pro globální družicový navigační systém (GNSS) přispěje k vytvoření dopravní sítě, která bude díky bezpečnějším, ekologičtějším a úspornějším způsobům dopravy účinnější.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Globální navigační systémy jsou v odvětví dopravy běžnou součástí života a ve světě, který stále více funguje jako součást sítě a kde rozhodující je obchod a rychlá komunikace, jejich význam poroste. Obchodní přednosti a hodnota těchto systémů jsou zjevné a Evropa má pochopitelně zájem, aby těchto řešení měla co nejvíce a aby fungovaly nezávisle na třetích stranách. Akční plán předložený Komisí představuje návrhy budoucího přístupu EU k těmto otázkám a umožňuje nastolit téma uceleným a jednotným způsobem. Způsob financování těchto systémů vyžaduje zvláštní přísnost, aby nedošlo k plýtvání, a nezbytná je také vynalézavost při získávání podpory a partnerů. Věřím, že Unie si přesto dokáže zajistit nezávislé globální navigační systémy a plně využije svých možností s cílem podpořit posilování hospodářství a zvýšit zaměstnanost a bezpečnost dopravy.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Tato zpráva vypracovaná paní Ţicăuovou se týká uplatnění družicových navigačních systémů v dopravě v rámci Unie a následovala po zveřejnění Akčního plánu Komise pro globální družicový navigační systém (GNSS) dne 14. června 2010. Od roku 2000, kdy se začal globální polohový systém (navigace GPS) využívat, zažívá celé odvětví obrovský rozmach. Předpokládá se, že jeho hodnota na světovém trhu odhadovaná v roce 2008 na 124 miliard EUR vzroste do roku 2025 na 230 miliard EUR. Evropská unie si nemohla dovolit v této družicové navigační technologii zůstat pozadu, a vyvinula proto svou Evropskou službu geostacionárního navigačního pokrytí (EGNOS), předchůdce systému Galileo, který by měl být uveden do provozu v roce 2013 a který bude desetkrát přesnější než GPS. Očekává se, že v blízké budoucnosti bude možno dosáhnout přesnosti až 45 centimetrů. Blahopřeji zpravodajce a vítám přijetí této zprávy, pro kterou jsem hlasoval, neboť Unii umožní zvýšit její podíl na trhu a povzbudí konkurenceschopnost Evropy na strategickém a rostoucím trhu.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Globální družicové navigační systémy (GNSS) mají důležité a velmi užitečné uplatnění ve všech druzích dopravy. Mimo jiné zajišťují větší bezpečnost dopravy, větší šetrnost k životnímu prostředí a větší hospodárnost. GNSS mohou hrát zásadní úlohu také v podpoře a propagaci využívání tzv. inteligentních dopravních systémů. Některými z těchto aspektů se zpravodajka zabývá. Nicméně stejně jako v případě jiných technologií nelze praktické výsledky aplikací GNSS oddělovat od jejich hospodářského a sociálního rámce a od cílů a účelů, kterým slouží. To platí obecně, a v tomto odvětví zvlášť. Není proto divu, že zpráva navrhuje, aby tento systém pomohl vytvořit například i jednotné evropské nebe. Od tohoto návrhu se chceme distancovat. Souhlasíme s tím, aby GNSS podporoval vývoj, modernizaci a rozšíření veřejných služeb, a to zejména v oblasti dopravy. Je třeba provést komplexní analýzu GNSS ve všech nejrůznějších rozměrech jeho uplatnění. V tomto případě si klademe otázku, kde jsou hranice možného použití těchto programů v souvislosti s předpokládaným hospodářským soutěžením mezi Evropskou unií a Spojenými státy, a to s ohledem na funkčnost a účinnost těchto systémů.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Globální družicové navigační systémy (GNSS) mají důležité a velmi užitečné uplatnění ve všech druzích dopravy. Mimo jiné zajišťují větší bezpečnost dopravy, větší šetrnost k životnímu prostředí a větší hospodárnost. GNSS mohou hrát zásadní úlohu také v podpoře a propagaci využívání tzv. inteligentních dopravních systémů. Nicméně praktické výsledky aplikací GNSS, stejně jako v případě jiných technologií, nelze oddělovat od jejich hospodářského a sociálního rámce a od cílů a účelů, kterým slouží. Není proto divu, že zpráva navrhuje, aby tento systém pomohl vytvořit například i jednotné evropské nebe. Od tohoto návrhu se chceme distancovat.

Souhlasíme s tím, aby globální družicový navigační systém podporoval vývoj, modernizaci a rozšíření veřejných služeb, a to zejména v oblasti dopravy.

Je třeba provést komplexní analýzu tohoto systému ve všech nejrůznějších rozměrech jeho uplatnění. V tomto případě si klademe otázku, kde jsou hranice možného použití těchto programů v souvislosti s předpokládaným hospodářským soutěžením mezi Evropskou unií a Spojenými státy, a to s ohledem na funkčnost a účinnost těchto systémů

  Monika Flašíková Beňová (S&D), písemně. – (SK) V červnu 2010 Komise zveřejnila Akční plán pro aplikace globálního družicového navigačního systému (GNSS), který zahrnoval 24 konkrétních doporučení. Tento akční plán byl vypracován v době, kdy se zaváděly globální družicové navigační systémy, konkrétně systém EGNOS (Evropská služba pro pokrytí geostacionární navigací). Družicové navigační systémy by měly zajistit součinnost mezi různými systémy a měly by být použitelné rovněž v osobní a nákladní dopravě. Domnívám se, že Komise by měla podniknout kroky potřebné na koordinaci provádění akčního plánu a na zajištění pokroku v těch oblastech politiky EU, kterých se uplatnění GNSS týká.

  Lorenzo Fontana (EFD), písemně. – (IT) I když s některými aspekty návrhu paní Ţicăuové souhlasíme, v mnoha dalších nemáme jasno. K nim patří otázka, jakým způsobem budou financovány náklady na údržbu systému Galileo odhadované na 800 milionů EUR ročně, poté co systém bude uveden do provozu, dále možná rizika ochrany údajů v souvislosti s využitím aplikací a služeb globálního družicového navigačního systému a naléhavá potřeba dodatečných finančních prostředků na zajištění rychlého úspěchu operací spojených s Evropskou službou geostacionárního navigačního pokrytí (EGNOS) a systémem Galileo. Z těchto důvodů by tento návrh neměl být odmítnut, ale já ho nemohu plně podpořit.

  Nathalie Griesbeck (ALDE), písemně. – (FR) Přijetí této zprávy je důležitým krokem vpřed, neboť vytváří předpoklady pro obecné zavedení globálních družicových navigačních systémů, konkrétně pro vývoj systému EGNOS, který měl připravit půdu pro uplatnění systému Galileo. Také jsem jí dala svůj hlas, protože umožní přijmout konkrétní opatření, která umožní rozvoj dopravy v Evropě, budou mít velký dopad na bezpečnost a otázky životního prostředí a zlepší podmínky pro plynulost silničního provozu.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Podpořil jsem tento dokument, protože dne 14. června 2010 Komise zveřejnila svůj Akční plán pro aplikace globálního družicového navigačního systému (GNSS), který zahrnoval 24 konkrétních doporučených opatření. Akční plán byl vypracován s ohledem na obecné zavedení globálních družicových navigačních systémů, a to konkrétně vývoj a použití systému EGNOS (Evropská služba geostacionárního navigačního pokrytí). EGNOS je předchůdcem systému Galileo. GNSS jsou důležité pro rozvoj inteligentních dopravních systémů (ITS), protože ITS umožňují účinnější, čistší a bezpečnější dopravní řešení, a řádné provádění řady služeb ITS vyžaduje plně funkční systémy GNSS. Systémy EGNOS a Galileo představují významný příspěvek k řízení silničního provozu a v tomto odvětví je třeba vést osvětovou kampaň zaměřenou na větší využití možností, které poskytují při výběru poplatků, elektronickém volání, elektronické rezervaci míst pro bezpečné parkování nákladních vozidel a sledování pohybu vozidel v reálném čase, což přispívá k bezpečnější silniční dopravě, která je šetrnější k životnímu prostředí.

  Petru Constantin Luhan (PPE), písemně. – (RO) Tento návrh usnesení Evropského parlamentu je důležitý, neboť GNSS (globální družicové navigační systémy) je možno použít pro všechny druhy dopravy (pozemní, námořní a leteckou), kde umožňuje účinnější fungování provozu, podporuje hospodářský růst a snižuje znečištění. GNSS je zároveň součástí klíčových inovačních záměrů v rámci strategie EU 2020. Je nutno zajistit vyšší roční částku finančních prostředků, než je vyčleněna v současné době, aby byl tento globální navigační systém uplatňován odpovídajícím a jednotným způsobem ve všech členských státech Unie.

Tento návrh usnesení navrhuje, mimo jiné, přidělení prostředků na výzkum a vývoj nových aplikací GNSS, které lze použít v oblastech, jako je změna klimatu, zemědělství, civilní obrana, systém varování před přírodními katastrofami atd. V neposlední řadě rozvoj systému GNSS na úrovni EU zajišťuje nezávislost Evropské unie na obdobných navigačních systémech mimo Unii.

  David Martin (S&D), písemně. – Vítám Akční plán pro aplikace globálního družicového navigačního systému GNSS (KOM(2010)308), jehož cílem je podpora rozvoje dalšího využití prostřednictvím certifikace, standardizace a koordinace s průmyslovým odvětvím a jinými zeměmi a také šířením informací, zvyšováním informovanosti, prováděním regulačních opatření a navýšením finančních prostředků.

  Clemente Mastella (PPE), písemně. – (IT) Zveřejněním Akčního plánu pro aplikace globálního družicového navigačního systému (GNSS) a rozvojem a zavedením EGNOS (Evropská služba geostacionárního navigačního pokrytí) se Evropská unie snažila upozornit na civilní využití a zajistit, aby evropský průmysl na všech úrovních dokázal obstát v konkurenci na tomto rychle rostoucím strategickém trhu. Souhlasíme se zacíleným akčním plánem vypracovaným Komisí, který zahrnuje 15 odvětvových opatření, z nichž devět má okamžité a důležité uplatnění v dopravě, zejména pokud jde o propagaci systému EGNOS v třetích zemích. Má-li být ovšem tento systém pro dopravní účely skutečně účinný v plném rozsahu, musí překročit hranice Evropy a zahrnovat i naše blízké sousedy. Prioritou by proto mělo být jeho rozšíření na severní, východní a jihovýchodní Evropu. V oblasti civilního letectví vyzýváme členské státy, aby se přednostně zaměřily na postupy a služby založené na systému EGNOS s cílem vytvořit jednotné evropské nebe. Je také zřejmé, že systémy EGNOS a GNSS obecně mohou významně přispět ke zvýšení bezpečnosti a k ochraně životního prostředí. K dosažení těchto cílů budeme potřebovat odpovídající investice do evropského výzkumu a vývoje.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Je načase, aby Komise koordinovanným prováděním akčního plánu zamezila zdvojování činnosti mezi členskými státy a zajistila celkový pokrok v mnoha různých oblastech použití na úrovni Unie pro aplikace globálních družicových navigačních systémů (GNSS). Evropská služba geostacionárního navigačního pokrytí (EGNOS) by měla zahrnovat celou Evropskou unii a hlavním úkolem by mělo být její rozšíření do jižních, východních a jihovýchodních regionů Evropy. K tomu, aby byla tato Evropská služba geostacionárního navigačního pokrytí z hlediska dopravy skutečně plně účinná, musí pokrývat celou Evropu, a dokonce i území mimo ni, tedy naše nejbližší sousedy. V oblasti civilního letectví musí členské státy podporovat rozvoj a využívání přistávacích manévrů založených na EGNOS, které stejně jako služby na základě ENGOS musí být certifikovány, a to přednostně pro civilní leteckou dopravu. Jedná se o strategický požadavek vytvoření skutečně jednotného evropského nebe. Je také zřejmé, že systémy EGNOS a GNSS mohou významně přispět k silniční bezpečnosti a k dosažení cílů v oblasti životního prostředí a plynulejšímu provozu na pozemních komunikacích vzhledem ke své dostupnosti v systémech pro výběr silničního mýtného. Musíme najít způsoby jak tento systém financovat.

  Louis Michel (ALDE), písemně. – (FR) Aplikace globálních družicových navigačních systémů (GNSS) jsou ústřední a klíčovou složkou činnosti ve všech oblastech, které souvisejí s dopravou, a jejich účinné fungování zajišťuje bezpečnější, ekologičtější a úspornější dopravu.

Evropská unie nemůže být i nadále odkázána na systémy, které byly původně vyvinuty v jiných zemích pro jiné účely. Vzhledem k vysoké přidané hodnotě, kterou projekty GNSS a Galileo vytvářejí pro průmyslovou politiku Unie, je nutné zajistit jejich úspěch. Cílený akční plán představuje ten nejlepší způsob jak vnést nový impuls a významně přispět k dosažení cílů v oblasti bezpečnosti a ochrany životního prostředí a také k plynulejšímu provozu silniční dopravy.

Kromě toho družicové navigační systémy musí umožňovat interoperabilitu s různými systémy včetně těch tradičních. Rozšíření rozsahu EGNOS (Evropská služba geostacionárního navigačního pokrytí) by mělo být prvořadým úkolem. Tento systém je proto nutno rozšířit na celou Evropu, i na země evropsko-středomořského partnerství a také na Blízký východ a Afriku. A konečně, Komise by měla navrhnout opatření, která zajistí přiměřenou úroveň financování, aniž by se zkrátily ostatní finanční prostředky určené na dopravní politiku.

  Alexander Mirsky (S&D), písemně. – Družicové navigační systémy by měly zajišťovat interoperabilitu mezi různými systémy a měly by také umožňovat kombinované použití ve službách civilní i nákladní dopravy. Proto jsem hlasoval pro.

  Rolandas Paksas (EFD), písemně. – (LT) Hlasoval jsem ve prospěch tohoto usnesení týkající se politiky Evropské unie v krátkodobém a střednědobém horizontu v oblasti dopravních aplikací globálních družicových navigačních systémů, a to především proto, že v celé Unii je třeba věnovat velkou pozornost projektům GNSS a Galileo v odvětví dopravy. Zvláštní roli zde hraje Komise zavádějící regulační mechanismus, který by měl odstranit různé byrokratické a jiné překážky a umožnit hladké a účinné provádění těchto projektů. Dále je velmi důležité zajistit pro tyto projekty odpovídající a dostatečné finanční prostředky, a to na základě kritérií transparentnosti a proporcionality, přičemž se musí věnovat zvláštní pozornost malým a středním podnikům. Musíme podporovat využívání systémů EGNOS a Galileo v civilním letectví, a přispět tak k vytvoření výzkumného programu jednotného evropského nebe ATM a zároveň usnadnit jeho provádění. Je velmi důležité, aby evropské programy družicových rádiových navigačních systémů byly přizpůsobeny multimodálním službám a používány na území celé Evropy, nejen v některých zemích, protože účinné provádění uvedených programů by zlepšilo účinnost nákladní dopravy a přispělo k řešení řady otázek v oblasti bezpečnosti dopravy a ochrany životního prostředí.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro zprávu paní Ţicăuové, neboť se domnívám, že nové technologie, jako jsou družicové navigační systémy, které se stále více rozšiřují a jsou přínosem pro celou společnost, by měly být využity v odvětví dopravy. V globálním světě, ve kterém žijeme, musí Unie přizpůsobit své politiky potřebám různých odvětví a vytvořit globální družicový navigační systém dokonale slučitelný s dobře známým systémem GPS s cílem poskytovat okamžité informace s vyloučením jakéhokoli omylu. Vzhledem k prosperujícímu trhu a odhadovanému obratu více než 200 miliard EUR v příštích 10 letech potřebuje družicová navigace dostatečné finanční prostředky na podporu svého rozvoje v praxi.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Dne 14. června 2010 zveřejnila Komise svůj Akční plán pro aplikace globálních družicových navigačních systémů (GNSS), který doporučoval přijetí 24 konkrétních opatření. Od chvíle, kdy bylo prostřednictvím amerických družic poprvé využito služeb globálního polohového systému GPS, zažívá celý systém obrovský rozmach. Jeho hodnota na světovém trhu se v roce 2008 odhadovala na 124 miliard EUR a předpokládá se, že do roku 2025 dosáhne 230 miliard EUR. Z toho 20 % představují inteligentní dopravní systémy (ITS) a 5 % bezpečnostní aplikace včetně dopravních bezpečnostních aplikací. Cílem tohoto projektu je poskytovat signály výlučně pro civilní využití a zajistit, aby evropský průmysl na všech úrovních měl možnost obstát v konkurenci na tomto rostoucím strategickém trhu. Současný 25% podíl Evropy na trhu nesplňuje očekávání. Evropská služba geostacionárního navigačního pokrytí. EGNOS je slučitelný s GPS, bude však nabízet více možností, až bude v roce 2013 uveden do provozu systém Galileo. EGNOS je desetkrát přesnější než je v současnosti GPS. Tyto aspekty mají bezprostřední a významné důsledky pro dopravu včetně pokročilých asistenčních systémů pro řidiče, a proto hlasuji pro.

  Aldo Patriciello (PPE), písemně. – (IT) Odvětví globálních družicových navigačních systémů zaznamenalo od roku 2000, kdy byly tyto systémy poprvé použity ve Spojených státech, silný rozmach. Jejich hodnota na světovém trhu v roce 2025 se odhaduje na 230 miliard EUR, z nichž 20 % budou tvořit inteligentní dopravní systémy a 5 % bezpečnostní aplikace.

V červnu 2010 zveřejnila Komise Akční plán pro aplikace globálních družicových navigačních systémů (GNSS), konkrétně evropského systému EGNOS. Tento akční plán zahrnuje také 24 konkrétních doporučení, jaká opatření přijmout. Pokud se má systém EGNOS dále rozvíjet, prvořadým úkolem musí být opatření navrhovaná v akčním plánu a je nutno uvolnit odpovídající investice a finanční prostředky na výzkum a vývoj. Vzhledem k nedostatečné výši finančních prostředků, které Evropa poskytuje malým a středním podnikům na účast v tomto výzkumném projektu spadajícím do sedmého a osmého rámcového programu, to komerční subjekty příliš nepřitahuje. Na podporu dalšího rozvoje systému EGNOS a v zájmu zajištění dostatečného financování systému z evropských fondů jsem hlasoval pro návrh.

  Phil Prendergast (S&D), písemně. – Akční plán Komise pro globální družicové navigační systémy ukazuje, že na trhu existuje obrovská poptávka, která do roku 2025 podle odhadů dosáhne hodnoty 230 miliard EUR. V této oblasti se však Evropě nedaří celosvětově konkurovat a náš aktuální tržní podíl 25 % nedosahuje očekávané výše. Musíme podniknout nezbytné kroky, aby se potenciál tohoto odvětví plně rozvinul. Evropská služba geostacionárního navigačního pokrytí (EGNOS) je desetkrát přesnější než GPS a předpokládá se, že v blízké budoucnosti bude dosaženo přesnosti až na 45 centimetrů. Tento systém má samozřejmě využití v letecké a námořní dopravě a je možné jej použít také pro oblast silniční dopravy. Musíme se však vyvarovat přílišných zásahů do soukromí evropských občanů, neboť tato technologie jasně souvisí s otázkami ochrany soukromí. Celkově ENGOS a GNSS vítám, protože mohou významně přispět k bezpečnosti a naplnění cílů v oblasti životního prostředí, a domnívám se, že bude nezbytné dostatečně investovat do příslušného výzkumu a vývoje. Ale mezery ve financování je nutno zaplnit, aby bylo možno využít výhod těchto projektů.

  Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Po Akčním plánu pro aplikace globálního družicového navigačního systému (GNSS), který zveřejnila Komise dne 14. června 2010 s cílem zlepšit Evropskou službu geostacionárního navigačního pokrytí (EGNOS), je třeba zaměřit se na rozšíření navigačního systému, aby pokrýval celou Unii. Rozšíření tohoto systému může skutečně přinést obrovské výhody pro hospodářství a bezpečnost. K tomu je však zapotřebí velkých investic do inovací a rozvoje. Je to jediný způsob, za prvé, jak systém dosáhne plného rozsahu, a za druhé, jak dosáhne takové úrovně vyspělosti, která nakonec umožní finanční návratnost. Navíc se jedná o oblast, která zažívá mohutný rozvoj. Například se odhaduje, že v blízké budoucnosti bude možno určit zeměpisnou polohu s přesností na 45 centimetrů. Z těchto důvodů jsem hlasoval pro zprávu.

  Crescenzio Rivellini (PPE), písemně. – (IT) Dnes jsme na plenárním zasedání Evropského parlamentu hlasovali o zprávě týkající se dopravních aplikacích globálních družicových navigačních systémů. V roce 2010 zveřejnila Komise Akční plán pro aplikace globálních družicových navigačních systémů (GNSS). Akční plán nastiňuje řešení potřebná k zajištění úspěchu družicové navigace. Obecným základem akčního plánu je všeobecné zavedení globálních družicových navigačních systémů, konkrétně vývoj a nasazení EGNOS (Evropská služba geostacionárního navigačního pokrytí).

EGNOS je předchůdce systému Galileo. Unie spustila projekt EGNOS (a Galileo) s cílem poskytovat signály výlučně pro civilní účely a zajistit, aby evropský průmysl na všech úrovních dokázal obstát v konkurenci na tomto rostoucím trhu strategického významu. Domnívám se, že je nutné, jak poukazuje paní Ţicăuová, vyčlenit dodatečné finanční prostředky na program Galileo, a vytvořit tak v rámci unijního rozpočtu rezervní fond Galileo na úhradu veškerých dodatečných nákladů a zároveň dbát na to, aby to nebylo na úkor ostatních programů.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Hlasoval jsem pro tuto zprávu. Dne 14. června 2010 Komise zveřejnila Akční plán pro globální družicové navigační systémy (GNSS), které obsahovaly 24 konkrétních doporučení, jaká opatření přijmout. Základem Akčního plánu je obecné zavedení globálních družicových navigačních systémů, konkrétně vývoj a používání EGNOS (Evropská služba geostacionárního navigačního pokrytí), předchůdce systému Galileo. Od roku 2000, kdy začaly být využívány služby GPS prostřednictvím amerických družic, zažívá celé odvětví obrovský rozmach. Jeho hodnota na světovém trhu se v roce 2008 odhadovala na 124 miliard EUR a předpokládá se, že do roku 2025 dosáhne 230 miliard. Z toho 20 % tvoří inteligentní dopravní systémy (ITS) a 5 % bezpečnostní aplikace včetně dopravních bezpečnostních aplikací.

Unie spustila projekt EGNOS (a Galileo) s cílem poskytovat signály výlučně pro civilní účely a zajistit, aby evropský průmysl na všech úrovních dokázal obstát v konkurenci na tomto rostoucím strategickém trhu. Současný evropský 25% podíl nenaplnil očekávání. EGNOS je slučitelný s GPS, ale bude nabízet více možností, až bude v roce 2013 uveden do provozu systém Galileo. EGNOS je 10krát přesnější než GPS.

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) Stejně jako zpravodajka podporuji akční plán Komise pro rozvoj systémů EGNOS a Galileo, jehož základem je devět horizontálních opatření a který je možno jej okamžitě použít pro dopravní aplikace. Co největší rozšíření EGNOS na celém území Evropy a mimo ni u našich nejbližších sousedů bude mít velmi příznivý dopad na širší evropské hospodářství a také na dosažení cílů v oblasti bezpečnosti a ochrany životního prostředí a podpoří plynulejší silniční provoz. Pokud však máme těchto cílů dosáhnout, potřebujeme přiměřené finanční prostředky na výzkum a vývoj, které byly až dosud velmi skromné. Evropská unie je ve skutečnosti jedinou obchodní formací, která svůj program GNSS přímo nefinancuje.

  Vilja Savisaar-Toomast (ALDE), písemně. – (ET) Zpráva o dopravních aplikacích globálních družicových navigačních systémů podporuje a zdůrazňuje úlohu a důležitost akčního plánu Komise v této oblasti na období 2010–2013 a jeho dopad na dopravu. Devět opatření obsažených v akčním plánu bezprostředně a významně souvisí s dopravou. Plán předpokládá použití a rozvoj družicových navigačních systémů ve všech druzích dopravy. Velkou roli bude samozřejmě hrát v silniční a letecké dopravě. Určitě je třeba upozornit na dvě z těchto opatření, a to podíl na vzniku jednotného evropského nebe a vytvoření aplikací pro inteligentní dopravní systémy.

Kromě toho využití družic umožní rozvíjet a používat velmi široké spektrum aplikací. Pevně doufám, že rozvoj systémů, aplikací a řešení uvedených ve zprávě a jejich uvádění do praxe probíhá podle plánu, a že již v příštích několika letech najdou různá řešení nějaké využití, které zjednoduší podnikání, usnadní život občanům a zvýší bezpečnost na moři, ve vzduchu a na silnicích.

  Catherine Stihler (S&D), písemně. – Vítám tuto zprávu, která se zabývá rozvojem a zavedením evropských systémů s cílem využít systém Galileo a jiné družicové systémy a jejich aplikace v oblasti dopravy.

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Globální družicové navigační systémy (GNSS) v současné době ovlivňují všechny politiky Evropské unie a jejich vývoj a využití bude mít zrychlující účinek na provádění strategie Evropa 2020 a na vytvoření strategického a konkurenceschopného evropského odvětví. Dopravní aplikace tvoří 20 % objemu všech aplikací GNSS a 44 % jejich hodnoty. Toto odvětví představuje rostoucí světový trh, kde by se Evropa měla ujmout vedení a dosáhnout nezávislosti. Aplikace a služby GNSS v oblasti dopravy mají nejrůznější dopad na bezpečnost, účinnost a ekonomické a ekologické náklady u všech druhů dopravy. Také považuji za důležité, abychom si uvědomili, že v zájmu spravedlivého rozvoje by program Evropské služby geostacionárního navigačního pokrytí (EGNOS) měl zahrnovat všechny členské státy a umožnit interoperabilitu a kompatibilitu s třetími zeměmi, což umožní vznik konkurenčního a dynamického trhu. Na závěr bych chtěl zdůraznit myšlenku zpravodajky, že nový víceletý finanční rámec (MFF) by měl zajistit dostatečnou úroveň financování na výzkum a vývoj GNSS a rovněž na jeho provádění. Je třeba vytvořit mechanismy, které pomohou malým a středním podnikům (SME) získat snadnější přístup k financování a umožní vývoj a prodej aplikací GNSS.

  Angelika Werthmann (NI), písemně. – (DE) Hlasovala jsem ve prospěch této zprávy. Poté, co v červnu loňského roku podíl Evropy na rostoucím trhu družicových navigačních systémů nenaplnil očekávání, předložila Komise Akční plán pro aplikace globálních družicových navigačních systémů (GNSS). Komise rozumně zvolila cílený akční plán, jehož doporučení zahrnují vytvoření jednotného evropského nebe – priorita, kterou Unie již mnohokrát potvrdila –, ale nejen to, také v oblasti silniční dopravy GNSS významně přispěje k dosažení našich cílů v oblasti bezpečnosti a životního prostředí. Akční plán jako celek má zajistit, aby také evropský trh dokázal konkurovat v tomto odvětví, jehož hodnota na světovém trhu bude podle předpovědi dále růst až do výše 230 miliard EUR v roce 2025.

  Artur Zasada (PPE), písemně. – (PL) Jsem přesvědčen, že opatření na podporu využívání EGNOS a Galileo v civilním letectví jsou klíčová pro provádění výzkumného programu ATM jednotného evropského nebe. Bohužel, jak ve svém dokumentu zdůraznila zpravodajka, zavádění systému Galileo stále naráží na nové problémy. Souhlasím s výzvou Komisi, aby zajistila rychlou certifikaci EGNOS pro civilní letectví. Již mnohokrát jsem zdůraznil, že jsem nadšeným přívržencem koncepce jednotného evropského nebe a výzkumného programu v oblasti ATM pro jednotné evropské nebe.

Rychlé a úplné vytvoření evropského leteckého prostoru je velmi významným strategickým krokem směrem ke skutečné integraci Unie a k posílení společného trhu. Bez Galilea nebude SESAR a bez SESAR nebude jednotné evropské nebe 2. Nezapomínejme, že zvláště v této oblasti máme co do činění s propojeným systémem – slabost jednoho článku bude mít katastrofální dopad na ostatní.

Zpráva: Brian Simpson (A7-0079/2011)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasuji pro danou zprávu, protože potřebujeme rámec pro posuzování jednotlivých dohod o letecké dopravě, i když Parlament musí podrobně sledovat jednání, místo aby zůstal stranou a rozhodoval pouze o přijetí či zamítnutí konečného znění.

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Lisabonská smlouva, která vstoupila v platnost dne 1. prosince 2009, rozšířila podmínky, za nichž je k uzavření mezinárodní dohody požadován souhlas Evropského parlamentu. V současnosti do této kategorie spadají dohody o letecké dopravě. Proto souhlasím se zprávou svého kolegy Briana Simpsona týkající se zavedení souboru kritérií pro hodnocení obsahu těchto dohod. Mám rovněž za to, že je nutno podpořit vyvážený přístup na trh a k investičním příležitostem, stejně jako spravedlivou hospodářskou soutěž, zejména pokud jde o veřejné dotace a sociální a ekologické normy.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost je u dohod týkajících se oblasti, na kterou se vztahuje řádný legislativní postup, požadován souhlas Parlamentu. Hlasoval jsem pro tuto zprávu, která se pokouší stanovit některé obecné zásady pro posuzování dohod o letecké dopravě, a to z hlediska obsahu i postupů, které by Výbor Evropského parlamentu pro dopravu a cestovní ruch mohl přijmout, aby si po celou dobu jednání zajistil dostatečné informace a měl možnost vyjádřit své priority s dostatečným předstihem, než bude muset vyslovit souhlas nebo nesouhlas. Komplexní dohody o letecké dopravě se sousedními zeměmi nebo s významnými světovými partnery mohou přinášet značné výhody pro cestující, provozovatele nákladní dopravy a letecké společnosti, a to prostřednictvím přístupu na trhy i sbližováním právních předpisů na podporu spravedlivé hospodářské soutěže, včetně problematiky týkající se státních dotací a sociálních a ekologických norem. Souhlasím se zpravodajem, že Parlament musí sledovat proces od samého začátku a aktivně se zapojit do diskuse o projednávaných tématech, aby zjistil aktuální stav jednání o dohodách o letecké dopravě. Komise by také měla vědět, jaká kritéria bude Parlament při posuzování dohody a jejích náležitostí používat.

  Sergio Berlato (PPE), písemně. – (IT) Vstupem Lisabonské smlouvy v platnost se rozšířily podmínky, za nichž je k uzavření mezinárodní dohody požadován souhlas Evropského parlamentu. V současnosti do této kategorie spadají dohody o letecké dopravě. Nové pravomoci Parlamentu dané Smlouvou s sebou přinášejí nové povinnosti s cílem zajistit, aby Parlament a jeho příslušný výbor získávaly řádné informace o přípravě dohod, u nichž bude následně požadováno vyslovení souhlasu Parlamentu. Vzhledem k této změně vítám odpovídající novou povinnost Parlamentu podrobněji sledovat průběh jednání. Při této příležitosti bych zde rád zdůraznil, že Parlament musí sledovat celý proces hned od začátku, nikoli až po ukončení jednání, aby dokázal co nejlépe posoudit, zda má po ukončení jednání vyslovit souhlas nebo nesouhlas.

Na závěr znovu vyzývám Komisi, aby průběžně poskytovala Parlamentu informace a pravidelně předkládala zprávy obsahující analýzu silných a slabých stránek platných dohod. Pevně věřím, že do budoucna by to Parlamentu umožnilo posuzovat dohody účinněji.

  Mara Bizzotto (EFD), písemně. – (IT) Tento návrh usnesení Evropského parlamentu o uzavírání mezinárodních dohod o letecké dopravě obsahuje řadu klíčových zásad prosazovaných Ligou severu. Patří sem nutnost zajistit práva na rovný přístup na trh pro letecké společnosti ze všech členských států a zabránit skrytým dumpingovým praktikám financovaným přímo prostřednictvím vnitrostátních politik v rozporu s pravidly Společenství pro státní pomoc. Návrh zároveň vyjadřuje obavu o bezpečnost občanů a uznává zásadní důležitost vytvoření referenčního rámce pro bezpečnost. Další zásada, kterou hájí Liga Severu a kterou návrh podporuje, se týká transparentnosti činností evropských orgánů ve vztahu k občanům Unie, jejichž zájmy jsou přímo zastoupeny v Evropském parlamentu. Za tím účelem návrh ve skutečnosti zdůrazňuje, že Komise musí plnit svou povinnost průběžně informovat Parlament o průběhu svých jednání se subjekty ze zemí mimo EU. Z výše uvedených důvodů jsem se rozhodla pro tento návrh hlasovat.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. – (LT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože souhlasím s tím, že komplexní dohody EU o letecké dopravě se sousedními zeměmi přinášejí cestujícím, provozovatelům nákladní dopravy a leteckým společnostem pouze výhody, a to v mnoha směrech, např. při zajišťování bezpečnostních a ekologických norem a podpoře příznivého podnikatelského prostředí. Cílem této zprávy je zjednodušit a zpřehlednit uzavírání dohod o letecké dopravě a přijímání rozhodnutí o těchto dohodách, přičemž Evropský parlament předem informuje Komisi, podle jakých kritérií bude jménem Evropské unie o uzavření konkrétní dohody rozhodovat. V této zprávě Parlament zároveň upozorňuje Komisi a Radu na dohody, které v případě uzavření mohou být pro Unii i její občany přínosem, ale které Unie z různých důvodů musí se zeměmi, jako je Rusko, Čína, Japonsko a Indie, teprve uzavřít.

  Sebastian Valentin Bodu (PPE), písemně. – (RO) Lisabonská smlouva, která vstoupila v platnost dne 1. prosince 2009, rozšířila podmínky, u nichž je k uzavírání mezinárodních dohod požadován souhlas Evropského parlamentu. To znamená, že vypracování zprávy z vlastního podnětu ze strany Výboru pro dopravu a cestovní ruch s cílem stanovit některé obecné zásady pro posuzování dohod o letecké dopravě je zcela přirozeným krokem. Komplexní dohody se sousedními zeměmi nebo významnými světovými partnery mohou poskytovat značné výhody prostřednictvím lepší nabídky služeb pro cestující a provozovatele nákladní dopravy – a to v pestrosti služeb i v nákladech – a zároveň nabízejí leteckým společnostem nové možnosti a konkurenční výhodu.

Sbližování právních předpisů skutečně může značně přispět k podpoře spravedlivé hospodářské soutěže, zejména pokud jde o státní dotace a sociální a ekologické normy. Je politováníhodné, že Rada dosud neudělila Komisi mandát k zahájení jednání o uzavření dohody týkající se globální letecké dopravy s významnými obchodními partnery, jako je Čínská lidová republika a Indie, a to i přes návrh z roku 2005. Hospodářský růst tohoto regionu zvyšuje hodnotu zmíněných dohod.

  Vito Bonsignore (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem ve prospěch této zprávy z vlastního podnětu, protože rostoucí význam podílu letecké dopravy na evropském hospodářství s sebou přináší mnoho výhod, ale také několik nevýhod. Domnívám se, že orgán, k němuž patřím, tedy Parlament, by měl mít větší kontrolní pravomoci, aby přesně rozpoznal, jaké dohody si zaslouží, případně nezaslouží jeho souhlas. Náš odevzdaný hlas by byl výsledkem pečlivého zkoumání výsledku jednání, která musí podporovat dodržování mezinárodních právních předpisů v oblasti sociálních práv, plné uznávání certifikační praxe a postupů, výměnu údajů o bezpečnosti a společných kontrolách. Pouze tím, že přijmeme ambiciózní dohody, které respektují zásady vyznávané Evropskou unií, bychom mohli účinně přispět k uvedeným činnostem a zlepšení.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Domnívám se, že sblížení právních předpisů, které umožňují některé mezinárodní dohody o letecké dopravě, bude dosaženo vytvořením podmínek pro spravedlivou hospodářskou soutěž. Nejenže je to výhodné pro průmysl v zúčastněných zemích, ale také to umožňuje standardizaci a posílení sociálních a ekologických norem. Služby nabízené cestujícím a provozovatelům nákladní dopravy se podstatně zlepší, což by při použití jiných nástrojů, jako jsou např. dvoustranné dohody, nebylo tak zjevné.

  Carlos Coelho (PPE), písemně. – (PT) Uzavírání komplexních dohod o letecké dopravě se sousedními zeměmi nebo významnými světovými partnery je obzvlášť důležité z hlediska přístupu na trh a sbližování právních předpisů, neboť podporuje spravedlivou hospodářskou soutěž, stejnou úroveň sociálních a ekologických norem atd. Prospěch z toho mají všechny zúčastněné strany, tj. cestující, provozovatelé nákladní dopravy a letecké společnosti. Co se týče horizontálních dohod, důležité je také sladit stávající dvoustranné dohody s právními předpisy Unie, a zajistit tak větší právní jistotu, zvýšit transparentnost a poskytnout další výhody z hlediska zjednodušení, a rovněž zajistit stejná práva pro všechny letecké společnosti Unie. Se vstupem v platnost Lisabonské smlouvy začal Parlament hrát v této oblasti významnější úlohu a k uzavření těchto mezinárodních dohod je požadován jeho souhlas. Proto hlasuji ve prospěch této zprávy, která se pokouší vytyčit některé obecné zásady a předložit ucelený soubor norem. Rovněž zdůrazňuje, že je důležité průběžně informovat Parlament, aby mohl sledovat celý proces od začátku, neboť to mu umožňuje vyjádřit své zájmy a priority.

  Rachida Dati (PPE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro tuto zprávu ze dvou hlavních důvodů. Za prvé, zpráva doporučuje klást větší důraz na úlohu Evropského parlamentu v rámci nových pravomocí, které mu přiznává Lisabonská smlouva při uzavírání mezinárodních dohod s třetími zeměmi. V této souvislosti zpráva poukazuje na nutnost posílit dialog s Evropskou komisí v různých fázích jednání a při sledování platných dohod. Za druhé, zpráva zdůrazňuje, že je třeba uzavřít dohody o bezpečnosti letecké dopravy s třetími zeměmi, které mají významný letecký průmysl, což je klíčový požadavek s ohledem na legitimní potřebu zajistit stále větší bezpečnost letecké dopravy.

  Christine De Veyrac (PPE), písemně. – (FR) Od vstupu v platnost Lisabonské smlouvy má Evropský parlament více pravomocí zasahovat do uzavírání mezinárodních dohod mezi Evropskou unií a třetími zeměmi. Dnes přijatá zpráva Briana Simpsona tak umožní lépe definovat úlohu Evropského parlamentu při mezinárodních jednáních o letecké dopravě.

Jsem ráda, že Parlament zejména usiluje o to, aby dohody uzavřené na úrovni Evropské unie zahrnovaly vzájemné uznávání bezpečnostních letových norem a také záruky lepší ochrany práv cestujících.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro zprávu týkající se mezinárodních dohod o letecké dopravě na základě Lisabonské smlouvy, neboť zdůrazňuje důležitost poskytování okamžitých a úplných informací Parlamentu ve všech fázích procesu sjednávání dohod mezi Unií a třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Lisabonská smlouva přiznala Evropskému parlamentu nové pravomoci pro schvalování mezinárodních smluv. Z nich jsou zvlášť důležité mezinárodní dohody o letecké dopravě s ohledem na různé potřeby v oblasti bezpečnosti a koordinace. Posouzení dohody vyžaduje kritéria založená na přísné kontrole a sledování podmínek vyjednávání. Doufám, že Komise a Evropský parlament budou aktivně spolupracovat, aby se kvalita a přesnost dohody tohoto typu neustále zlepšovala.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Tato zpráva, kterou vypracoval pan Simpson, se zabývá mezinárodními dohodami o letecké dopravě v rámci Smlouvy o fungování Evropské unie (TFEU). Od vstupu TFEU v platnost dne 1. prosince 2009 posílil Evropský parlament své pravomoci a přijal odpovědnost za spolurozhodování v mnoha oblastech včetně leteckých služeb. Vzhledem k tomu Výbor pro dopravu a cestovní ruch předložil tuto zprávu, která se jeví jako velmi pozitivní a aktuální a stanoví některé obecné zásady, které plně schvaluji. Parlament tak může sledovat celý proces od samého začátku na základě informací, které mu poskytuje Komise, zejména prostřednictvím Generálního ředitelství pro mobilitu a dopravu, a důkladně posoudit dohody, o kterých má hlasovat, ať jde o dohody horizontální, komplexní a bezpečnostní.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Podle Lisabonské smlouvy jsou mezinárodní dohody o letecké dopravě nadnárodními dohodami, které se mají překrývat se stávajícími dvoustrannými dohodami uzavřenými na úrovni členských států. Znovu zdůrazňujeme, že jsme proti této zásadě postpuných dohod, k nimž Parlament předložil svá stanoviska spolu s kritikou komplexní povahy těchto dohod, jejichž cílem je bez výjimky liberalizace a privatizace tohoto odvětví. Zpravodaj – který patří, a to je důležité, ke skupině Progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu – uvádí, že dohody o letecké dopravě se sousedními zeměmi nebo významnými světovými partnery mohou přinést značné výhody cestujícím, provozovatelům nákladní dopravy a leteckým společnostem.

Avšak realita v tomto a v jiných odvětvích, kde liberalizace pokročila, jako v případě železniční dopravy, tyto sliby o výhodách popírá. Pokud procesy sdružování do monopolů v odvětví letecké dopravy – které po liberalizaci a volné hospodářské soutěži nevyhnutelně následuje – mají opravdu nějakého vítěze, nejsou to ani cestující, ani zaměstnanci, ani mnoho tzv. vlajkových leteckých společností, ale spíše hlavní evropské společnosti v tomto odvětví. Z těchto důvodů jsme hlasovali proti.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Tato zpráva se týká mezinárodních dohod o letecké dopravě v rámci Lisabonské smlouvy. Jedná se o nadnárodní dohody, které mají být sladěny se stávajícími dvoustrannými dohodami prováděnými na úrovni členských států a překrývat je.

Zpravodaj uvádí, že „dohody o letecké dopravě se sousedními zeměmi nebo s významnými světovými partnery mohou přinášet značné výhody cestujícím, provozovatelům nákladní dopravy a leteckým společnostem, a to prostřednictvím […] přístupu na trhy“.

Pravdou však je, že zavedení těchto dohod do praxe na úrovni EU nám již ukázalo, že tyto slibované výhody znějí zaměstnancům i cestujícím falešně.

Většina z těchto dohod automaticky předpokládá otevření trhu a liberalizaci tohoto odvětví, což je motivované volnou hospodářskou soutěží nebo snahou vyhnout se jejímu narušování, dále výhodami, které z toho získávají nejsilnější společnosti, a falešnými ekologickými řešeními na snížení uhlíkových emisí a zahrnutím letecké dopravy do systému obchodování s emisními povolenkami.

  Monika Flašíková Beňová (S&D), písemně. – (SK) Poté, co 1. prosince 2009 vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, se rozšířily podmínky, u nichž je k uzavření mezinárodní dohody požadován souhlas Parlamentu. V současné době do této kategorie spadají dohody o letecké dopravě. Dříve se o takových dohodách s Parlamentem pouze vedly konzultace. Nové pravomoci Parlamentu přiznané Lisabonskou smlouvou však přinášejí i nové povinnosti.

Zastávám názor, že Parlament musí být schopen sledovat průběh jednání, dříve než bude rozhodovat o možnosti přijmout nebo odmítnout konečné znění jednotlivých mezinárodních dohod. Navíc příslušná kritéria pro letecké dohody s třetími zeměmi by měla zahrnovat možnost vyváženého přístup na trhy a k investičním příležitostem, stejně jako spravedlivou hospodářskou soutěž v oblasti státních dotací a ekologických a sociálních norem.

  Lorenzo Fontana (EFD), písemně. – (IT) Nové pravomoci přiznané Lisabonskou smlouvou znamenají, že i my se můžeme vyjadřovat k problematice leteckého prostoru v dohodách o letecké dopravě. Tato zpráva klade důraz na spravedlivou hospodářskou soutěž a následně na nutnost dohledu nad státními prostředky, přičemž bere v potaz environmentální problémy a zajišťuje vysokou úroveň práv cestujících. Souhlasíme se všemi těmito opatřeními, a proto zprávě dávám svůj hlas.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Souhlasil jsem s tímto dokumentem, protože Lisabonská smlouva, která vstoupila v platnost dne 1. prosince 2009, rozšířila podmínky, u nichž byl k uzavření mezinárodní dohody požadován souhlas Parlamentu. V současnosti do této kategorie spadají dohody o letecké dopravě, protože se týkají oblasti, na kterou se vztahuje řádný legislativní postup. Výbor pro dopravu a cestovní ruch se s ohledem na tuto změnu rozhodl vypracovat zprávu z vlastního podnětu s cílem stanovit některé obecné zásady pro posuzování dohod o letecké dopravě, a to z hlediska obsahu i postupů, které by výbor mohl přijmout, aby si po celou dobu jednání zajistil dostatečné informace a měl možnost s dostatečným předstihem vyjádřit své priority, než bude muset vyslovit souhlas nebo nesouhlas.

  Giovanni La Via (PPE), písemně. – (IT) V průběhu dnešního zasedání jsem hlasoval pro zprávu pana Simpsona o mezinárodních dohodách o letecké dopravě na základě Lisabonské smlouvy. Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost dne 1. prosince 2009 získal Parlament právo udělovat svůj souhlas dohodám týkajícím se oblastí, na něž se vztahuje řádný legislativní postup. Jedná se o významný krok vpřed, a to zejména s ohledem na tzv. demokratický deficit Unie, vezmeme-li v úvahu, že dříve byly tyto dohody konzultovány s Parlamentem, orgánem demokraticky zvoleným evropskými občany, až poté, co byly uzavřeny. Očekáváme proto, že Komise zareaguje na naši výzvu, aby zachovala tok informací, a poskytne příslušnému výboru úplné informace o záměru navrhnout jednání s cílem uzavřít a upravit mezinárodní dohody o letecké dopravě, aby tak Parlament jako celek mohl vyjádřit své stanovisko na základě znalosti všech faktů.

  Petru Constantin Luhan (PPE), písemně. – (RO) Lisabonská smlouva zavádí nové parlamentní pravomoci, a Evropský parlament tak získává větší rozhodovací pravomoci spolu s povinností zajistit řádný chod věcí, poskytovat informace a zaručit bezpečnost občanů. Sbližování právních předpisů mezi příslušnými výbory Evropského parlamentu, vzájemné uznávání bezpečnostních norem a zajištění nejvyšší možné úrovně mezinárodních dohod o letecké dopravě přináší logistické i ekonomické výhody pro cestující a provozovatele nákladní dopravy a také pro letecké společnosti.

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro tuto zprávu, podle níž mohou komplexní dohody o letecké dopravě se sousedními zeměmi nebo významnými světovými partnery přinést značné výhody cestujícím, provozovatelům nákladní dopravy a leteckým společnostem, a to prostřednictvím přístupu na trhy i sbližováním právních předpisů na podporu spravedlivé hospodářské soutěže, i pokud jde o státní dotace a sociální a ekologické normy, za předpokladu, že jsou dodrženy určité standardy a podmínky.

  Clemente Mastella (PPE), písemně. – (IT) Podle Lisabonské smlouvy vyžadují dohody o letecké dopravě souhlas Evropského parlamentu, neboť se týkají oblasti, na kterou se vztahuje řádný legislativní postup. Souhlasíme s myšlenkou Výboru pro dopravu a cestovní ruch, aby byly nastaveny některé obecné zásady pro posuzování dohod o letecké dopravě po obsahové stránce. Kromě toho by výbor měl být řádně informován v průběhu celého jednání, aby měl možnost s dostatečným předstihem vyjádřit své priority, dříve než začne rozhodovat o vyslovení souhlasu nebo nesouhlasu. Parlament proto musí sledovat celý proces od samého začátku. Komplexní dohody se sousedními zeměmi nebo významnými světovými partnery mohou prostřednictvím nabídky lepších služeb přinášet evropským cestujícím a provozovatelům nákladní dopravy značné výhody – a to z hlediska pestrosti služeb i nákladů – a leteckým společnostem zároveň poskytují nové možnosti vytvářet zisk. Sbližování právních předpisů může značně přispět k podpoře spravedlivé hospodářské soutěže. Závěrem konstatujeme, že je důležité zahájit jednání s významnými obchodními partnery v Asii, včetně Čínské lidové republiky a Indie, neboť hospodářský růst v celém tomto regionu význam těchto dohod z hlediska rozvoje světového obchodu ještě zvyšuje.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Přijetím Lisabonské smlouvy se zvýšil počet případů, kdy k uzavření mezinárodní dohody je zapotřebí souhlasu Evropského parlamentu. V současnosti do této kategorie spadají dohody o leteckých službách, neboť pokrývají oblast, na kterou se vztahuje řádný legislativní postup. Výbor pro dopravu a cestovní ruch se proto rozhodl předložit zprávu z vlastního podnětu s cílem stanovit některé obecné zásady pro posuzování dohod o letecké dopravě z hlediska obsahu a postupů, které by výbor mohl přijmout, aby si zajistil řádné poskytování informací po celou dobu jednání, a měl možnost v dostatečném předstihu vyjádřit své priority, než přijme konečné rozhodnutí. Nové pravomoci Evropského parlamentu stanovené v Lisabonské smlouvě s sebou přinášejí novou povinnost zajistit řádné poskytování informací Parlamentu a jeho příslušnému výboru o přípravě dohod, o jejichž schválení bude Parlament později požádán. Tato povinnost znamená podrobněji sledovat průběh jednání. Tyto předpoklady je proto nutno vzít v úvahu při sjednávání mezinárodních dohod v budoucnu.

  Alexander Mirsky (S&D), písemně. – Zpráva zahrnuje rámec pro posuzování jednotlivých dohod o letecké dopravě s přihlédnutím ke změnám v rámci Lisabonské smlouvy, který bude použit pro všechna budoucí vyjednávání, závěry a jejich schvalování Parlamentem (udělením souhlasu). Příslušná kritéria pro dohody o letecké dopravě s třetími zeměmi zahrnují vyvážený přístup na trhy a k investičním příležitostem, a rovněž spravedlivou hospodářskou soutěž, pokud jde o státní dotace a ekologické a sociální normy. Hlasoval jsem pro.

  Rolandas Paksas (EFD), písemně. – (LT) Komplexní dohody o letecké dopravě se sousedními zeměmi nebo významnými světovými partnery mohou přinášet výhody nejen provozovatelům nákladní dopravy a leteckým dopravcům, ale i cestujícím. Tyto dohody především zaručují stejná práva pro všechny letecké dopravce Evropské unie. Kromě toho bude v letecké dopravě uplatňována vysoká úroveň bezpečnosti a zabezpečení letecké dopravy, což je životně důležité pro cestující, posádku a obecně pro celé letecké odvětví. Vzhledem k výhodám uvedených dohod se domnívám, že je třeba stanovit obecné zásady, které mají být použity při posuzování dohod o letecké dopravě. Důležité je, aby všechny dohody zmírnily nebo zrušily omezení přístupu na trhy a k investičním příležitostem, zachovaly a posílily sociální a ekologické normy, zaručily řádnou ochranu údajů a soukromí, zahrnovaly vzájemné uznávání bezpečnostních norem a zajistily vysokou úroveň práv cestujících. Je třeba upozornit na to, že Komise musí podniknout okamžité kroky k řešení otázky přeletů nad Sibiří a zahájit jednání o mezinárodních dohodách o letecké dopravě s Japonskem a Ruskem.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Lisabonská smlouva, která vstoupila v platnost dne 1. prosince 2009, zvýšila počet případů, kdy je k uzavření mezinárodních dohod potřebný souhlas Evropského parlamentu. V současnosti do této kategorie spadají dohody o leteckých službách, neboť zasahují oblast, na kterou se vztahuje řádný legislativní postup. Dříve se tyto dohody s Parlamentem pouze konzultovaly. Vzhledem k této změně se Výbor pro dopravu a cestovní ruch rozhodl vypracovat zprávu z vlastního podnětu s cílem stanovit některé obecné zásady, podle nichž by Parlament měl dohody o leteckých službách posuzovat. Než s konečnou platností vysloví souhlas nebo nesouhlas. Nové pravomoci Parlamentu přiznané Lisabonskou smlouvou s sebou přinášejí nové povinnosti s cílem zajistit, aby Parlament a jeho příslušný výbor měly řádné informace o přípravě dohod, u nichž bude od Parlamentu následně požadováno vyslovení souhlasu nebo nesouhlasu. Tato povinnost znamená podrobněji sledovat průběh jednání. Možnosti uvedené v této zprávě, pro kterou jsem hlasovala, lze chápat jako sestavování seznamu složek, který je možno přijmout podle konkrétních podmínek jednotlivých dohod.

  Aldo Patriciello (PPE), písemně. – (IT) Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost posílil Parlament svoji úlohu při uzavírání mezinárodních dohod o letecké dopravě. Výbor pro dopravu a cestovní ruch se rozhodl, že vypracuje zprávu z vlastního podnětu s cílem stanovit některé obecné zásady pro posuzování dohod o letecké dopravě, a to z hlediska obsahu i postupů, které by výbor mohl přijmout, aby si v průběhu celého jednání zajistil dostatečné informace, a měl možnost s dostatečným předstihem vyjádřit své priority, než začne rozhodovat o vyslovení souhlasu nebo nesouhlasu.

Tyto dohody můžeme rozdělit do tří kategorií, a to horizontální dohody přizpůsobené stávajícím dvoustranným dohodám, komplexní dohody, jejichž cílem je dosažení spravedlivé hospodářské soutěže, a nakonec bezpečnostní dohody, které mají zajistit vysokou úroveň bezpečnosti civilní letecké dopravy. Zpráva dále doporučuje řadu kritérií pro hodnocení obsahu dohod, včetně vyváženého přístupu na trhy a k investičním příležitostem a spravedlivé hospodářské soutěže, pokud jde o státní dotace a podporu v oblasti sociální a v oblasti životního prostředí. Hlasoval jsem pro, aby byl zachován stálý tok informací a byly lépe analyzovány slabé a silné stránky těchto dohod.

  Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva posílila rozsah pravomocí Evropského parlamentu ve vztahu k uzavírání mezinárodních dohod, je nutné v průběhu nového vymezování jeho statutu nabídnout nové formy právního rámce pro jeho činnost. Tato zpráva se objevuje v tomto kontextu. Jelikož Parlament získal pravomoci rovněž u dohod o letecké dopravě, je důležité, aby měl zajištěn přístup k informacím v průběhu celého procesu vyjednávání. Opravdu se nemůže jednoduše zapojit až na konci procesu, tím by se jeho úloha omezila na pouhý souhlas či nesouhlas s konečným řešením bez toho, aby měl k dispozici řadu důležitých ukazatelů a mohl přijmout uvážené rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že Parlament musí být zapojen do celého procesu, je třeba věnovat pozornost, i když pouze v obecné rovině, také tomu, jaké jsou podmínky pro poskytování informací nebo v kterém okamžiku by měly být k dispozici.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Hlasoval jsem pro. Lisabonská smlouva, která vstoupila v platnost dne 1. prosince 2009, rozšířila podmínky, u nichž byl k uzavření mezinárodní dohody požadován souhlas Evropského parlamentu. V současnosti do této kategorie spadají dohody o letecké dopravě, protože pokrývají oblast, na kterou se vztahuje řádný legislativní postup. Dříve se tyto dohody s Parlamentem pouze konzultovaly. Vzhledem k této změně se Výbor pro dopravu a cestovní ruch rozhodl vypracovat zprávu z vlastního podnětu s cílem stanovit některé obecné zásady pro posuzování dohod o letecké dopravě, a to z hlediska obsahu i postupů, které by výbor mohl přijmout, aby si po celou dobu jednání zajistil dostatečné informace a měl možnost s dostatečným předstihem vyjádřit své priority, než se bude rozhodovat o vyslovení souhlasu nebo nesouhlasu.

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) Zpráva uvádí některé obecné zásady pro dobrou komunikaci mezi Evropským parlamentem a Komisí při přijímání mezinárodních dohod o letecké dopravě a pro vypracování společných metod pro posuzování těchto dohod. Na základě Lisabonské smlouvy získal Evropský parlament další pravomoci a příslušné povinnosti a nyní musí podrobněji sledovat sjednávání a uzavírání dohod o letecké dopravě. Vzhledem k významu těchto dohod, zejména pokud jde o zajištění lepších služeb pro cestující a nových příležitostí pro provozovatele, je dobré, aby Parlament sdělil Komisi své obavy a svá kritéria hodnocení hned na začátku, neměl by čekat, až budou jednání ukončena.

  Vilja Savisaar-Toomast (ALDE), písemně. – (ET) Lisabonská smlouva poskytla Evropskému parlamentu větší práva a jedním z nich je to, že k uzavření mezinárodních dohod je třeba souhlas Parlamentu. Výbor pro dopravu a cestovní ruch musí poměrně často posuzovat a zpracovávat různé dohody o letecké dopravě. Domnívám se, že tato zpráva práci Výboru pro dopravu a cestovní ruch výrazně zjednoduší, protože vyzdvihuje obecné zásady posuzování dohod o letecké dopravě, a to z hlediska obsahu i opatření.

Kromě toho tato zpráva pomůže zpřehlednit různé dohody o letecké dopravě a zpracovat je co nejjednodušším způsobem. Upozorňuje, na jaká kritéria bychom se měli zaměřit a které aspekty bychom měli sledovat. Navíc tato zpráva pomůže řešit, jak s těmito dohodami o letecké dopravě postupovat dál kupředu a jaké etapy budou potřeba vzhledem k tomu, že se těmito dohodami zabývají různé orgány. Považuji tuto zprávu za potřebnou, a proto jsem její přijetí podpořila.

  Brian Simpson (S&D), písemně. – Tato zpráva poskytuje rámec, který bude ustanoven, aby Evropský parlament mohl převzít své závazky podle Lisabonské smlouvy, co se týče dohod o letecké dopravě. Výbor pro dopravu a cestovní ruch velmi chtěl, aby při jednání o jednotlivých dohodách s jednotlivými svrchovanými zeměmi používal Parlament pro zpravodaje, s nimiž spolupracuje, stejné postupy a pokyny s cílem poskytnout nám jednotný přístup a umožnit nám posoudit důležité aspekty včetně příslušných bezpečnostních a sociálních podmínek. Budu hlasovat pro a doufám, že Parlament podpoří moji zprávu, aby navrhovaný rámec mohl začít fungovat.

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost byly ustanoveny nové oblasti, kde pro uzavírání mezinárodních dohod je nutný souhlas Evropského parlamentu. Do této kategorie spadají i dohody o letecké dopravě, protože jsou součástí řádného legislativního postupu. Je třeba, aby Evropský parlament byl pravidelně informován, aby mohl zajistit koordinované hodnocení celého průběhu vyjednávání a zároveň vyjádřit svá stanoviska a priority.

Tato zpráva obsahuje pokyny, jakým způsobem provádět analýzu dohod o letecké dopravě z hlediska obsahu a přijímaných postupů. Zpráva uvádí tři kategorie dohod, které mají rozdílné cíle, jedná se o horizontální dohody, komplexní dohody a bezpečnostní dohody.

Hlasuji ve prospěch této dohody, neboť považuji za nutné, aby postoj přijatý Evropskou komisí a zdůrazněný v této zprávě odrážel skutečnost, že Parlament by měl pravidelně sledovat celý průběh prostřednictvím sdílených informací a Komise by měla přinejmenším každé tři roky předložit zprávu obsahující analýzu silných a slabých stránek platných dohod. Tyto dohody by měly být přijaty prostřednictvím užitečné interinstitucionální dohody, která umožňuje evropským orgánům aktivně se na těchto dohodách podílet.

  Niki Tzavela (EFD), písemně. – (EL) Hlasovala jsem ve prospěch zprávy pana Simpsona týkající se mezinárodních dohod o letecké dopravě na základě Lisabonské smlouvy s přihlédnutím k tomu, že Evropský parlament nese nyní větší díl odpovědnost při sjednávání mezinárodních dohod. Kromě toho dohody o letecké dopravě s třetími zeměmi napomáhají rozvoji mezinárodní letecké dopravy a zajištění právní jistoty.

  Angelika Werthmann (NI), písemně. – (DE) Na základě nových pravomocí Evropského parlamentu poskytnutých Lisabonskou smlouvou budou této sněmovně v budoucnu častěji předkládány k posouzení a schválení mezinárodní dohody o letecké dopravě. Zpravodaj proto navrhuje vytvořit některé obecné zásady, které toto posuzování usnadní a zároveň zlepší. Ačkoliv výhody těchto dohod zpravodaj v zásadě uznává, nevzdává se rozlišujícího přístupu a opakovaně vyzývá ke konstruktivnímu dialogu mezi Komisí a Parlamentem.

  Artur Zasada (PPE), písemně. – (PL) Vítám výsledky dnešního hlasování, zejména vzhledem k tomu, že jsem byl zpravodajem pro dokument týkající se dohody o letecké dopravě mezi Evropskou unií a Spojenými státy, což byl velmi důležitý dokument. Na letecké trhy v Evropské unii a Spojených státech společně připadá přibližně 60 % světové letecké dopravy. Budoucí otevření trhu leteckým společnostem Evropské unie a Spojených států na nediskriminačním základě nabídne cestujícím a leteckým dopravcům lepší služby, přinese značný hospodářský prospěch a vytvoří pracovní místa. Bohužel Evropský parlament nebyl účastníkem jednání o dohodě mezi EU a USA, a nemohl tak obsah dokumentu ovlivnit. Tato situace je nepřijatelná. Souhlasím proto s hlavní myšlenkou Simpsonovy zprávy týkající se dohod o letecké dopravě, která byla dnes přijata. Evropský parlament by měl být zapojen do jednání od samého začátku nebo by měl být přinejmenším informován o jejich průběhu.

Doporučení pro druhé čtení: Saïd El Khadraoui (A7-0171/2011)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Podporuji tuto zprávu vzhledem k novým prvkům, které byly zavedeny Radou, zejména pokud jde o vyčleňování příjmů, větší transparentnost a iniciativy k obnovení vozového parku, kapacitu vozidel a možnost účinnější varianty infrastruktury. Euroznámka III umožní členským státům, pokud se tak rozhodnou, vybírat poplatky od uživatelů silnic za externí náklady, zejména za znečištění ovzduší a hluk, aby tak pro silniční dopravu platila zásada „znečišťovatel platí“. V předjímání Bílé knihy vyžadují současné právní předpisy, aby členské státy a Komise podnikly další kroky k udržitelnějšímu a interoperabilnímu dopravnímu systému se zharmonizovaným systémem poplatků a větší internalizací externích nákladů.

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) S návrhem směrnice o výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly (směrnice o euroznámce) budou moci členské státy zavést poplatky za znečištění ovzduší a hluk. Cílem tohoto opatření, které využívá zásadu „znečišťovatel platí“, je podpořit postupnou obnovu nákladních vozidel, která se pohybují po našich silnicích. Mohlo by zároveň představovat nový zdroj financování čistších forem dopravy, jako je železnice a vodní cesty. Proto jsem pro Saïd El Khadraouiho zprávu hlasovala. Nicméně vyzývám členské státy, aby při zavádění euroznámky zachovávaly zdrženlivost, nesmí být ohroženo obchodní a finanční zdraví přepravních společností a společností, které přepravu využívají.

  Liam Aylward (ALDE), písemně. – (GA) Většina irského zboží prodaného na unijním trhu je přepravována po silniční síti, proto jsem hlasoval proti opatřením doporučovaným v této zprávě, protože irským dopravcům, vývozcům a výrobcům by tím neúměrně vzrostly náklady. Směrnice o euroznámce již poplatky zahrnuje, ale členské státy nejsou povinny tyto poplatky zavést. Euroznámka se v současnosti používá na 15 000 km evropských dálnic a polovině zpoplatněných dálnic Unie. I když jsem pro, aby se znečištění ovzduší a hluková zátěž řešily a lidé byli motivováni k používání čistších dopravních prostředků, tak v případě rozšíření této směrnice a zavedení poplatků za hluk a znečištění ovzduší by následky tvrdě dopadly na irské dopravce zajišťující irský vývoz do Evropy.

Mnoho irského zboží se vyváží do zahraničí a další náklady navrhované ve zprávě by mohly způsobit obrovské škody irským vývozcům a dopravním společnostem a zasadit smrtelnou ránu těm malým podnikům, které v současné době dosahují pouze malé ziskové marže.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro tento společný postoj Rady a Parlamentu ke směrnici o euroznámce představenou ve druhém čtení. Hlavním cílem této směrnice je umožnit členským státům účtovat poplatky silničním uživatelům za některé externí náklady, jinými slovy uplatňovat zásadu „znečišťovatel platí“ a také poskytnout členským státům další možnosti jak zefektivnit jejich národní systémy zpoplatnění silnic. Vítám cíle na snížení znečištění a uplatňování zásady „znečišťovatel platí“ v oblasti silniční dopravy. Podpořil jsem také návrh týkající se výnosů plynoucích z poplatku za euroznámku, které budou vyčleněny na investice do pozemních komunikací a použity k zajištění ekologičtější dopravy. Podpora udržitelné dopravy je klíčovým prvkem společné dopravní politiky. Za tím účelem je třeba snížit vliv odvětví dopravy na změnu klimatu a omezit nepříznivé důsledky dopravy, především dopravní zácpy, které brání provozu, a znečištění ovzduší a hluk, které poškozují zdraví a životní prostředí.

  Jean-Luc Bennahmias (ALDE), písemně. – (FR) Ačkoliv vítám dosažení dohody v otázce směrnice o euroznámce, k úplné spokojenosti mám přesto hodně daleko. Přijetím kompromisu, k němuž společně dospěly Evropský parlament a Rada, ukončujeme dlouhá léta vyjednávání. Jedná se bezesporu o krok správným směrem, ale výsledkem je minimalistická a bezzubá dohoda! Ve skutečnosti budou mít členské státy pouze možnost, ale v žádném případě povinnost, účtovat těžkým nákladním vozidlům platby za externí náklady, které způsobují. Faktem zůstává, že tato myšlenka je již venku, což je veskrze pozitivní a umožňuje mi to, abych pro kompromis hlasoval. Zavedením zásady „znečišťovatel platí“ pro těžká nákladní vozidla připravuje směrnice cestu pro uznání internalizace externích nákladů způsobených dopravou v našich veřejných politikách. Uplatňuje se zde rovněž zásada transparentnosti příjmů a investic, což doufejme, vytvoří precedens při hodnocení veřejných politik. Členské státy totiž budou muset pravidelně podávat zprávy Komisi. Nicméně nízká úroveň příjmů (15 %) vyčleněných na celoevropské dopravní sítě (TEN) je politováníhodná. Mimo to bude nutné zajistit plnění závazku přijatého členskými státy k investování výnosů do udržitelných projektů.

  Sergio Berlato (PPE), písemně. – (IT) Zpráva, kterou dnes projednáváme, má zvlášť velký význam, protože předpokládá změnu směrnice 1999/62/ES o zpoplatnění těžkých nákladních aut. Domnívám se, že předložení tohoto návrhu nové směrnice, výsledek kompromisu sjednaného mezi maďarským předsednictvím, Komisí a Evropským parlamentem, velmi poškozuje italské hospodářství, neboť na Itálii připadá zhruba třetina veškerého obchodovaného zboží přepravovaného po evropských silnicích – což činí přibližně 200 miliard EUR ročně.

Po provedení směrnice v evropských tranzitních zemích, bude zboží dovážené do Itálie a vyvážené z Itálie ještě více zatíženo dodatečnými poplatky. Sdílím velmi kritický pohled italské vlády, která je přesvědčena, že v době velkých hospodářských potíží, jaké právě zažíváme, není rozhodně příliš prozíravé přijmout politické rozhodnutí ohrožující hospodářské odvětví, které je oporou našeho trhu. Podle mého názoru malé průlomy dosažené kompromisem nemají žádný skutečný dopad na znění dokumentu, který velmi poškozuje italský systém i odvětví dopravy. A co víc, účinnost daného opatření nebyla prokázána, silniční doprava a související náklady na znečištění nadále porostou, dokud nebude vytvořena síť kombinované infrastruktury.

  John Bufton (EFD), písemně. – Hlasoval jsem proti této změně, neboť je nezbytně nutné, aby Komise nesměla dokazovat své schopnosti zvyšovat příjmy, a to ani prostřednictvím nepřímých poplatků, zejména pokud nemá jednomyslný souhlas Rady. Ve Spojeném království se v současné době nevyužíváme systém euroznámky. Nicméně vláda ve Westminsteru zkoumá možnosti rozšíření poplatků za těžká nákladní vozidla v souladu s evropským právem do roku 2015. Komise si však vyhradila právo zavést do roku 2013 povinný poplatek z uhlíkových emisí. Nechci se dožít toho, aby občané Spojeného království jakýmkoli způsobem přispívali k jakékoli formě unijní daně.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Výběr poplatků za těžká nákladní auta je opatření, které postihuje okrajové země Evropské unie, jako je Řecko, Itálie, Španělsko a Portugalsko. Obecně se jedná o země nejvíce zasažené finanční krizí, která vyústila v krizi fiskální a hospodářskou. Vzhledem k tomu hlasuji proti předložené zprávě, neboť nerovnoměrné uplatňování těchto poplatků považuji za nespravedlivé. Okrajové země by tak vytvářely většinu příjmů ve prospěch zemí střední Evropy.

  George Sabin Cutaş (S&D), písemně. – (RO) Hlasoval jsem proti El Khadraouiho zprávě o účtování poplatků za těžká nákladní vozidla, neboť návrh umožňuje zavedení celních bariér, což zvýší náklady provozovatelů nákladní dopravy v okrajových členských státech. Tato směrnice rovněž umožní členským státům poskytovat za tyto poplatky kompenzaci, což může vést k narušení hospodářské soutěže mezi provozovateli z různých členských států Unie.

  Marielle De Sarnez (ALDE), písemně. – (FR) Evropský parlament právě dal zelenou novým pravidlům upravujícím poplatky v silniční dopravě, a umožnil tak zajistit rozvoj a financování dopravní politiky, která bude lépe reagovat na ekologické požadavky v oblasti znečištění a hluku. Zatímco společnosti provozující silniční nákladní dopravu budou nyní muset hradit náklady na znečištění ovzduší a hluk způsobené nákladními vozy, členské státy budou pro změnu muset investovat příjmy plynoucí z těchto poplatků do celoevropské dopravní sítě, a především do účinnějších dopravních systémů méně znečišťujících životní prostředí. Tyto poplatky jsou krokem kupředu, ale je to málo. Je načase, aby se členské státy zavázaly k provádění skutečné politiky rozvoje nákladní dopravy, a tedy k důslednému využívání celé železniční a silniční dopravní infrastruktury.

  Anne Delvaux (PPE), písemně. – (FR) Evropský parlament dnes velkou většinou schválil revidovanou směrnici o euroznámce. V textu se uvádí, že těžká nákladní vozidla budou hradit náklady na znečištění ovzduší a hluk. Dnes schválená dohoda skutečně opravňuje členské státy k tomu, aby kromě poplatků za používání dálniční infrastruktury účtovaly provozovatelům silniční nákladní dopravy náklady na znečištění ovzduší a hlučnost.

I když se jedná o důležitou revizi, představuje pouze malý krok správným směrem, protože předpisy jsou nezávazné. Proto stále očekávám nové návrhy, které by stanovily závaznost těchto nových opatření, které by do nich zahrnuly náklady na veškeré způsobené ekologické škody a které by rozšířily zásadu „znečišťovatel platí“ na všechny formy dopravy.

Text také klade důraz na to, aby výnosy z výběru dálničních poplatků byly skutečně využity. V tomto směru uložil Evropský parlament členským státům povinnost investovat část výnosů z výběru dálničních poplatků na zlepšení dopravní infrastruktury a mobility. Také by měla existovat možnost rozdělit výnosy z těchto poplatků na projekty, jako jsou například projekty zaměřené na snižování znečištění ovzduší nebo dokonce znečištění hlukem.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem proti této zprávě o zpoplatnění těžkých nákladních vozidel, neboť se domnívám, že výběr poplatků za používání infrastruktury by mohl mít negativní důsledky pro evropské hospodářství, zejména v okrajových zemích. Vzhledem k tomu, že v oblasti silniční dopravy se již některé daně a poplatky vybírají, a to především spotřební daně z pohonných hmot, a vzhledem k současné hospodářské situaci považuji za potřebné zvážit internalizaci nákladů v tomto odvětví, aby tato opatření mohla získat větší konsenzus mezi různými zúčastněnými subjekty.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Revidovaná směrnice o euroznámce vyžaduje, aby se na těžká nákladní vozidla pohybující se po evropských dálnicích vztahovala zásada „znečišťovatel platí“, která členským státům umožňuje zahrnout náklady na hluk a znečištění ovzduší do vnitrostátního dálničního poplatku. Tyto dodatečné náklady budou činit pravděpodobně tři až čtyři centy na vozidlo a kilometr. V době, kdy je evropské hospodářství slabé a konkurenceschopnost je důležitější než kdy jindy, může tato zásada nákladní dopravu prodražit, zejména v případě okrajových zemí, kde se cena přepravy připočítává k ceně zboží. Tyto země jsou nuceny nejen vstřebat náklady na pohonné hmoty, ale nyní budou muset udělat totéž s dalšími náklady na mýtné, a ztratí tak konkurenceschopnost. Aniž bych podceňoval otázku životního prostředí, nepřipadá mi, že je ta správná doba k tomu, abychom zatížili evropské společnosti dalším poplatkem.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Vybírání poplatku za těžká nákladní vozidla je opatřením, které postihuje okrajové země Unie, zatímco pro země střední Evropy je zdrojem dalšího příjmu. Výsledné znění, které vzešlo z trialogu, je pro Portugalsko méně negativní než návrh Výboru pro dopravu a cestovní ruch, neboť omezuje výši poplatku na 175 %, zkracuje dobu účtování nejvyššího poplatku na pět hodin a rozšiřuje osvobození od poplatků pro vozidla méně znečišťující životní prostředí o další rok, tedy na čtyři roky. Nicméně zavedení tohoto poplatku zůstává i nadále realitou a přinese nárůst současných nákladů pro okrajové země Unie. Tato nová ustanovení směrnice o euroznámce umožní členským státům, aby do poplatku pro těžká nákladní vozidla zahrnuly kromě nákladů za užívání pozemních komunikací také náklady na hluk a znečištění ovzduší způsobované dopravou. Tyto dodatečné náklady budou v průměru pravděpodobně tři až čtyři centy za vozidlo a kilometr. Vozidla méně znečišťující životní prostředí budou i nadále od poplatků osvobozena. Hlasoval jsem proti návrhu v této zprávě, neboť podle mě poškodí okrajové členské státy.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Obrovská závislost na silniční dopravě je skutečný problém, a v Portugalsku je závislost na tomto druhu dopravy ještě vyšší než průměr v EU. Je tomu tak z důvodů ochrany životního prostředí a veřejného zdraví vzhledem k vysoké úrovni znečištění způsobené touto dopravou a také z důvodů energetické povahy v souvislosti s ubývajícími zásobami ropy a stále obtížnější dostupností této suroviny. Je proto nezbytné podporovat větší rozrůzněnost nákladní dopravy, a především významně investovat do železniční dopravy. Bohužel se tyto investice nejenže neuskutečňují, ale v některých zemích včetně Portugalska jsme svědky snah zbavovat se tohoto druhu dopravy. A poté, co došlo k liberalizaci a privatizaci, tento trend ještě zesílil. Tato zpráva se zabývá některými z těchto otázek, ale omezuje se pouze na hledání možností nového poplatku za těžká nákladní vozidla, který by byl připočten ke stávajícím poplatkům, z nichž některé byly v Portugalsku v poslední době zvýšeny. Jejich účinnost je z hlediska naplňování stanovených cílů pochybná a představují jen další zatížení, což může vést k tomu, že vzhledem k současné hospodářské a sociální krizi mnoho společností ukončí svou činnost.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Jsme si vědomi toho, že vysoká závislost na silniční dopravě je skutečný problém, v Portugalsku je závislost, na tomto druhu dopravy ještě větší než je průměr v EU. Tuto situaci je nutno změnit, ať už z důvodů ochrany životního prostředí či veřejného zdraví, vzhledem k vysoké úrovni znečištění, které je s touto dopravou spojeno, nebo z důvodů ubývajících zásob ropy a stále obtížnější dostupnosti této suroviny.

Je proto nezbytné podporovat rozrůzněnost nákladní dopravy, a především významně investovat do železniční dopravy. Nicméně nejenže se některým zemím nedaří toto plnit, ale v některých zemích, včetně Portugalska, jsme pozorovali také snahu zbavovat se tohoto druhu dopravy, a poté, co došlo k liberalizaci a privatizaci, tento trend ještě zesílil.

Tato zpráva se zabývá některými z těchto otázek, ale omezuje se při tom na hledání možnosti výběru nové daně z těžkých nákladních vozidel, která bude připočtena k těm stávajícím, z nichž některé byly v poslední době v Portugalsku zvýšeny, jako je například tzv. stínové mýtné. Účinnost těchto poplatků je z hlediska efektivního plnění stanovených cílů pochybná a zároveň představují další zatížení a vzhledem k hospodářské a sociální krizi mohou být pro mnohé společnosti likvidační.

  Monika Flašíková Beňová (S&D), písemně. – (SK) Od přijetí stanoviska Evropského parlamentu ke směrnici „euroznámka“ III v prvním čtení uplynulo hodně času. Směrnice by měla umožnit členským státům – pokud se tak rozhodnou – vybírat od uživatelů silnic poplatky za některé (omezené) externí náklady, a to tak, aby v odvětví silniční dopravy byla konečně zavedena tzv. zásada „znečišťovatel platí“.

Také poskytne členským státem dodatečné možnosti zvýšení účinnosti vnitrostátních systémů výběru silničních poplatků, což představuje lepší nástroj řízení poptávky v odvětví dopravy. Tyto cíle potvrdilo stanovisko Rady a nyní je žádoucí, aby Komise podnikla také kroky, které by vedly k trvale udržitelnému rozvoji dopravy, součinnosti, harmonizovanému systému poplatků a další internalizaci externích nákladů.

  Pat the Cope Gallagher (ALDE), písemně. – Skutečností je, že tento návrh bude mít neúměrný dopad na okrajové členské státy Evropské unie, jako je například Irsko, neboť centrálně umístěné členské státy mají možnost přejít na železniční dopravu. Podle odhadů Asociace irských vývozců se za nákladní vozidlo jedoucí z Irska na evropskou pevninu zaplatí poplatek za použití pozemních komunikací ve výši 120 EUR a za externí náklady 30 EUR. Takže cesta tam a zpět přijde v důsledku tohoto právního předpisu na 300 EUR. Hlavní vývozní odvětví, která budou postižena, zahrnují farmaceutické výrobky, informační a komunikační technologie, lékařské přístroje, mléčné a jiné potravinářské výrobky. Navíc odvětví silniční přepravy zboží zaměstnává v Irsku více než 30 000 lidí. Sečteno podtrženo, tyto nové poplatky zvýší náklady na přepravu irských vývozů na evropské trhy. Hlasoval jsem proti této zprávě, neboť Unie by se měla snažit najít způsob jak zlepšit naši konkurenceschopnost v souladu se strategií Evropa 2020, místo aby zaváděla právní předpisy, které naši konkurenceschopnost ohrožují.

  Roberto Gualtieri (S&D), písemně. – (IT) Schválení směrnice o zpoplatnění těžkých nákladních vozidel Evropským parlamentem je krokem vpřed v ochraně zdraví evropských občanů a závazkem ke snížení škodlivého vlivu znečištění způsobeného automobily. V tomto odvětví byla poprvé zavedena zásada „znečišťovatel platí“ s cílem podpořit bezpečnější a udržitelnější dopravu, tzn. alternativy, jako je například železniční doprava. Nicméně na základě dosaženého kompromisu je třeba věnovat náležitou pozornost také ochraně odvětví silniční dopravy, které nesmí být nadměrně penalizováno. Členské státy musí proto usilovat o účinnější využívání příjmů vybraných v rámci euroznámky, například na investice do zlepšení dopravní infrastruktury a k podpoře ekologičtějších nákladních vozidel, aby výhody této směrnice byly přínosem pro všechna dotčená odvětví.

  Sylvie Guillaume (S&D), písemně. – (FR) Hlasovala jsem ve prospěch této zprávy svého kolegy Saïd El Khadraouiho týkající se revize právních předpisů o euroznámce EU, které umožní zpoplatnění těžkých nákladních vozidel. Poprvé bude v silniční přepravě uplatněna zásada „znečišťovatel platí“ a na dálničních komunikacích bude možno těžkým nákladním vozidlům uložit poplatky za hluk a znečišťování ovzduší. To je průkopnická iniciativa, kterou vítám, neboť umožňuje zohlednit ekologické a sociální náklady a neomezuje se pouze na náklady na dopravní infrastrukturu. Nicméně je politováníhodné, že ambiciózním plánům Evropského parlamentu na zavedení přísnějších ekologických požadavků zabránila Rada ministrů pod záminkou příliš vysokých dodatečných nákladů. I přes to všechno je tato zpráva skutečným krokem kupředu v oblasti životního prostředí.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Podpořil jsem tento dokument, protože jeho cílem je zpoplatnění těžkých nákladních vozidel v závislosti na denní době, kdy jízda probíhá, zda v době dopravní špičky nebo mimo špičku, a také v závislosti na hlučnosti vozidla a objemu válců. Nejméně 15 % finančních prostředků vybraných na poplatcích je investováno do jiných projektů v souvislosti se snižováním emisí CO2. Je dobré, že jsme dnes připraveni omezovat změnu klimatu a že se v silniční dopravě konečně snažíme uplatňovat zásadu „znečišťovatel platí“. Členským státům to nepochybně poskytne další možnosti jak zvýšit účinnost svých vnitrostátních systémů výběru silničních poplatků, což umožní vytvořit lepší nástroj pro řízení poptávky v odvětví dopravy. Nicméně se domnívám, že tyto nástroje jsou ekonomicky výhodné a příznivé pouze pro několik centrálních tranzitních členských států Evropské unie, ale zcela nevýhodné nebo mnohem méně výhodné pro velký počet členských států Evropské unie, které se nacházejí na východní, jižní, západní a severní hranici Evropské unie. Proto jsem přesvědčen, že by stálo za to vyhodnotit tento aspekt v plném rozsahu, znovu ho zvážit a teprve poté přijmout.

  Jarosław Kalinowski (PPE), písemně. – (PL) Chtěl bych vyjádřit svoji plnou podporu směrnici o zpoplatnění těžkých nákladních vozidel. Především chci podpořit ustanovení, které má velký význam pro evropské životní prostředí. Doufám, že nízké poplatky za ekologičtější vozidla budou motivovat majitele dopravních firem, kteří tak dosud neučinili, aby modernizovali svůj vozový park. Navíc plodiny, které rostou v blízkosti intenzivně užívaných silnic, by byly mnohem méně vystaveny znečištění výfukovými plyny. Za další pozitivní aspekt považuji zvýšení poplatků za jízdu v době dopravní špičky. Díky těmto omezením dosáhneme větší bezpečnosti na silnicích a zajistíme pohodlnější jízdu pro všechny účastníky silničního provozu. Díky těmto omezením se zlepší rovněž stav dopravní infrastruktury, která je nejvíce poškozována právě v době největší dopravní špičky.

  Giovanni La Via (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem proti návrhu kompromisního znění, a to v souladu s postojem italské vlády, která svůj nesouhlas s tímto návrhem již vyjádřila v Radě EU. Zavedení dodatečného systému zdanění dopravců zasadí tvrdou ránu odvětví, které tvoří základ italského obchodu. Zvýšení nákladů v rámci tohoto odvětví znamená vyšší zatížení společnosti jako celku a trestání našich výrobků, u nichž dojde k následnému poklesu poptávky. Tento kompromis nepovažuji za správné řešení, zejména pro zemi, jako je Itálie, východisko dopravních toků, které vytvářejí bohatství našeho vnitrostátního systému a které je nutno chránit pomocí vhodných nástrojů pro boj se znečišťováním ovzduší a hlučností, avšak s ohledem na specifické strukturální a logistické zvláštnosti.

  Agnès Le Brun (PPE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro usnesení o zpoplatnění těžkých nákladních vozidel, neboť ratifikuje dohodu o revizi směrnice o euroznámce, jejíž dosažení nebylo snadné. Cílem této směrnice z roku 1999, revidované v roce 2006, je harmonizace účtování poplatků za těžká nákladní vozidla. Přijaté revidované znění je prvním krokem při internalizaci externích nákladů v silniční dopravě, a tedy krokem směrem k praktickému uplatnění zásady „znečišťovatel platí“. Znečištění ovzduší a hlučnost způsobené dopravou tak budou účtovány elektronicky v sazbě tři až čtyři centy za kilometr podle emisní třídy vozidla, typu komunikace a míry dopravního přetížení. Tato revidovaná směrnice napříště umožní lepší řízení dopravy, neboť zvyšuje zpoplatnění v době dopravní špičky (maximálně 175 % po dobu pěti hodin), ale zároveň stanoví přiměřeně nižší poplatky mimo dopravní špičku, aby se zamezilo finančnímu zatěžování společností provozujících silniční nákladní dopravu. Nakonec usnesení vyzývá členské státy, aby zvýšily částky určené na financování některých druhů projektů udržitelné dopravy.

  Bogdan Kazimierz Marcinkiewicz (PPE), písemně. – (PL) Hlasoval jsem pro euroznámky, protože se domnívám, že podobná řešení mohou zajistit plnou harmonizaci evropského systému zpoplatnění těžkých nákladních vozidel, a tak usnadnit hladký průjezd členskými státy, bez zbytečných zpoždění. Zavedení zásady „znečišťovatel platí“ podle mého názoru zajistí snížení znečištění a hlučnosti způsobené jízdou těžkých nákladních vozidel, která nejsou vybavena motory splňujícími normy Euro V a VI, na něž se silniční poplatky nevztahují. Kromě toho byla zavedena zásada, že členské státy budou moci rozhodnout o využití vybraných prostředků, přičemž nejméně 15 % příjmů bude nutno použít na finanční podporu projektů transevropské dopravní sítě TEN-T. To zajistí větší udržitelnost dopravy.

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro tuto zprávu upravující pravidla pro zdanění silniční nákladní přepravy, tzv. euroznámku, která členským státům umožní, aby kromě výběru dálničního poplatku účtovaly dopravcům ještě poplatky za náklady na znečištění ovzduší a hluk. Tato směrnice zajistí, aby příjmy plynoucí z těchto poplatků byly použity na zlepšení výkonnosti dopravních systémů a snížení znečištění.

  Clemente Mastella (PPE), písemně. – (IT) Směrnice 1999/62/ES o výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly umožňuje členským státům, pokud se tak rozhodnou, účtovat uživatelům silnic také některé externí náklady. To jim poskytuje další možnosti zvýšit účinnost svých vnitrostátních systémů výběru silničních poplatků, což povede k lepšímu nástroji pro řízení poptávky v odvětví dopravy. Domníváme se, že politické rozhodnutí zasadit úder hospodářskému odvětví, které je oporou našeho trhu, pouze za účelem získání peněz, není v době závažných hospodářských potíží příliš rozumné. Kromě toho je nepřijatelné znevýhodňovat tímto způsobem zeměpisně okrajovější členské státy, země původu, odeslání či určení, ve prospěch centrálních a tranzitních zemí. A konečně, při zavádění této zásady nebyl brán v úvahu dopad tohoto opatření na dopravní toky, a tedy na stávající koncese, takže hrozí nebezpečí, že se doprava přesune někam jinam. Účinnost opatření se neprokázala, takže silniční doprava a s ní související náklady na znečištění i nadále porostou, a proto my, italská delegace ze skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) jsme proti tomuto opatření.

  Marisa Matias (GUE/NGL), písemně. – (PT) Tato směrnice umožňuje členským státům vybírat dálniční poplatek za těžká nákladní vozidla, což kromě poplatku za dopravní infrastrukturu zahrnuje částku, která se rovná nákladům na hluk a znečištění ovzduší. Domnívám se, že zásada „znečišťovatel platí“ není řešením, neboť rozhodnutí je ponecháno trhu. Opravňovat a legitimizovat znečištění, pokud je to pro podnik ekonomicky výhodné, není cestou k udržitelnosti. Myslím, že prioritou Unie by mělo být zavedení přísnějších opatření proti znečišťování těžkými nákladními vozidly a jednoznačný přechod na železniční nákladní dopravu. Tato směrnice, místo aby řešila problém znečištění, prohlubuje nerovnost mezi členskými státy, neboť znevýhodňuje okrajové země, jako je Portugalsko, které jsou vývozci, ale nevedou přes ně hlavní dopravní trasy. Z těchto důvodů jsem hlasovala proti.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Tato zpráva si zaslouží uznání, neboť vyžaduje od členských států odpovědnost. Za prvé, vyžaduje odpovědnost za úlevy, které členské státy poskytují výrobcům lehkých nákladních automobilů. To je správné, protože tyto nezodpovědné praktiky musí skončit. Za druhé, vyžaduje odpovědnost za příjmy plynoucí z euroznámky. A pravidlem se zde nesmí stát ani neprůhlednost. Tyto příjmy musí být určeny výhradně na environmentální politiky. Je nicméně škoda, že text není propracovanější. Téměř se nezabývá otázkou úlev pro výrobce vozidel s emisní třídou Euro VI. Ještě horší je, že podporuje zařazení euroznámky do systému obchodování s emisemi uhlíku. Hlasuji ve prospěch tohoto znění, abych podpořil další potřebné úsilí a vyjádřil souhlas s koncepcí euroznámky, ale zároveň mě mrzí tyto dva závažné nedostatky.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Problémy v oblasti životního prostřední není možné zpochybňovat, ale zároveň je nelze oddělit od otázek ekonomických, o to více v současné pokračující krizi, která i nadále tvrdě dopadá na země jižní Evropy, zejména Portugalsko, odkud pocházím. Vzhledem k tomu nemohu souhlasit s přijetím zásady „znečišťovatel platí“, neboť tato situace bude mít velký dopad na odvětví nákladní dopravy v okrajových zemích, konkrétně v Portugalsku, ale bohatých zemí střední a severní Evropy se nedotkne.

  Alexander Mirsky (S&D), písemně. – Euroznámka III umožní členským státům – pokud se tak rozhodnou – účtovat uživatelům pozemních komunikací poplatky za externí náklady (znečištění ovzduší a hluk), takže se v silniční dopravě s konečnou platností zavádí zásada „znečišťovatel platí“. Vzhledem k neprůhlednosti a nelogičnosti daňového systému jsem hlasoval proti.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) V době rostoucí globalizace, kdy masivně narůstá také objem dopravy, právě členské státy, které v citlivých regionech, například v oblasti alpského tranzitu, mají zájem zpoplatnit uživatelům pozemních komunikací některé externí náklady v duchu zásady „znečišťovatel platí“. Současně by tak vznikl nástroj pro lepší řízení poptávky po dopravě. Tato zpráva vychází z pragmatického přístupu s cílem sladit mnoho různých požadavků. V této souvislosti nesmíme přehlédnout různé iniciativy připravující půdu pro tzv. vozidla giga- či megaliner, které jsou spojeny s vysokými náklady na infrastrukturu. Stejně tak platí, že přes všechny sliby přesunutí nákladní dopravy ze silnic na železnici dosud nikdo nemyslel vážně. Na to bychom neměli zapomínat, až půjde např. o vyčlenění příjmů plynoucích z poplatků za užívání pozemních komunikací. Pokud jde o pobídky k obnově vozového parku, je nutno také vzít v úvahu, že nemůžeme jednostranně zatížit své místní dopravce a vlastníky vozových parků přísnými ekologickými a bezpečnostními pravidly, když levná konkurence přejíždí hranici v páchnoucích ojetinách. V tomto směru však zpráva předkládá velmi rozumné argumenty, a proto jsem hlasoval pro.

  Claudio Morganti (EFD), písemně. – (IT) Rozhodl jsem se hlasovat proti tomuto návrhu, protože jeho dopad by velmi negativně pocítily především nejmenší společnosti provozující nákladní dopravu. Ano, je správné bojovat proti znečišťování a snažit se snížit dopravní přetížení, ale další zvýšení daní podle mého názoru rozhodně není tím nejlepším řešením. Bude-li tato euroznámka zavedena, přežijí pravděpodobně jen největší nákladní přepravci, tedy ti, kteří disponují více zdroji.

Mnoha malým podnikům, zejména v Itálii, hrozí, že se budou muset stáhnout z trhu z důvodu příliš vysokých poplatků, s nimiž by se musely potýkat, a to by nepochybně mělo vážný dopad také na zaměstnanost. Doufám proto, že stejný postoj jako italská vláda, která již potvrdila, že toto opatření uplatňovat nebude, zaujmou i další evropské země. Odvětví nákladní dopravy utrpělo během krize velké škody a myslím, že tato nová daň nijak nepřispěje k jeho zotavení.

  Rolandas Paksas (EFD), písemně. – (LT) Nesouhlasím s návrhem zpoplatnit těžká nákladní vozidla v závislosti na míře znečišťování ovzduší a hluku, které způsobují. Domnívám se, že by nebylo vhodné vytvářet další dodatečné daňové zatížení dopravců, kteří jsou již těžce postižení finanční krizí. Zpoplatnění nemá odrážet pouze náklady na silniční infrastrukturu, emisní kategorii vozidla a délku jízdy, ale také míru znečištění, hlučnost a dopravní přetíženost. Kromě toho se tento poplatek nemá vztahovat pouze na dálnice transevropské silniční sítě, ale také na další dálnice a důležité komunikace. Je třeba upozornit na to, že tato úprava bude mít negativní dopad na příjmy evropských silničních dopravců a prodlouží dodací lhůty. Vzhledem k uvedeným důvodům dojde k nárůstu přepravních nákladů a cen nákladní dopravy. Kromě toho dálniční poplatek může výrazně snížit poptávku po silniční dopravě.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Nová směrnice o euroznámce, která má podpořit provádění harmonizovaných tarifních systémů v členských státech s cílem zlepšit účinnost a environmentální výkonnost těžkých nákladních vozidel, nakonec bude znevýhodňovat okrajové členské státy, jako je Itálie, což jsou země odeslání nebo země určení zboží. Proto jsem hlasoval proti zprávě, kterou se mění směrnice z roku 1999. Místo zvýšení konkurence a stanovení společných pravidel pro vnitřní trh nová směrnice narušuje hospodářskou soutěž ve prospěch některých členských států, které se nacházejí v centru nákladní dopravy v Evropě. Pod záminkou snižování emisí CO2 se zavádí daň s cílem odrazovat od silniční dopravy ve prospěch železniční a kombinované dopravy. Takto pojatá směrnice velmi poškozuje celý systém nákladní dopravy, a to v době hospodářské stagnace, kdy je třeba zavádět opatření zaměřená na oživení tohoto odvětví.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Tato zpráva představuje pragmatický přístup, abychom už dál neztráceli čas s přijímáním tzv. směrnice o euroznámce III týkající se výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly. Jejím cílem je dosažení nejlepšího možného kompromisu mezi Evropským parlamentem a Radou. Navrhované změny jsou výsledkem konzultací s politickými skupinami. Vzhledem k tomu jsem hlasovala ve prospěch této zprávy, neboť členským státům umožní, pokud se tak rozhodnou, vybírat od uživatelů silnic také poplatky za některé omezené externí náklady, s cílem zavést zásadu „znečišťovatel platí“ pro silniční dopravu. Zároveň poskytne členským státům více možností jak zvýšit účinnost svých vlastních vnitrostátních systémů výběru silničních poplatků, a tedy lepší nástroj pro řízení poptávky v odvětví dopravy. Tyto cíle byly potvrzeny stanoviskem Rady. Je třeba zdůraznit návrh, aby příjmy získané z poplatků za externí náklady a infrastrukturu byly použity především pro účely udržitelné dopravy a celoevropských sítí. Účinné využití těchto příjmů, které zvyšuje odpovědnost a transparentnost, nejenže zlepší přijetí ze strany veřejnosti, ale zajistí také snížení externích nákladů na silniční dopravu.

  Aldo Patriciello (PPE), písemně. – (IT) Na základě novely směrnice 1999/62/ES budou moci členské státy účtovat uživatelům pozemních komunikací rovněž poplatky za některé (omezené) externí náklady, takže se v odvětví silniční dopravy s konečnou platností zavádí zásada „znečišťovatel platí“. Členským státům také poskytne další možnosti jak zvýšit účinnost svých vnitrostátních systémů výběru silničních poplatků, což znamená lepší nástroj pro řízení poptávky v odvětví dopravy. Silniční poplatky pro odvětví dopravy tak budou odrážet náklady na hluk a znečištění ovzduší, stejně jako náklady na infrastrukturu.

U těchto nákladů budou přesto připuštěny některé výjimky, a to za předpokladu, že členský stát, který o ně žádá, pro to má dobrý důvod. Budou existovat pobídky na podporu obnovy vozového parku těžkých nákladních vozidel, osvobození od daně pro těžké nákladní vozy vybavené méně znečišťujícími motory a konečně, cena dálničního poplatku se může lišit také podle doby, kdy dochází k průjezdu. Účelem je, aby se těžká nákladní vozidla v době dopravní špičky vyhnula některým silničním úsekům. Příjem plynoucí z tohoto vyššího zpoplatnění bude nutno investovat zpět do dopravní infrastruktury, přičemž nejméně 15 % bude hned od počátku vyčleněno na celoevropské dopravní projekty. Z těchto důvodů a v zájmu lepší silniční sítě v Evropě jsem hlasoval pro.

  Miguel Portas (GUE/NGL), písemně. – (PT) Tato směrnice umožňuje členským státům vybírat daň za těžká nákladní vozidla, což kromě poplatku za infrastrukturu zahrnuje částku, která se rovná nákladům na hluk a znečištění ovzduší v důsledku dopravy. Domnívám se, že zásada „znečišťovatel platí“ není řešením, neboť rozhodnutí je ponecháno trhu. Opravňovat a legitimizovat znečištění, pokud je to pro podnik ekonomicky výhodné, není cestou k udržitelnosti. Mám za to, že prioritou Unie by mělo být zavedení přísnějších opatření proti znečišťování způsobovanému těžkými nákladními vozidly a jednoznačný přechod na železniční nákladní dopravu. Tato směrnice, místo aby řešila problém znečištění, prohlubuje nerovnost mezi členskými státy, neboť znevýhodňuje okrajové země, jako je Portugalsko, které jsou vývozci, ale nevedou přes ně hlavní dopravní trasy. Z těchto důvodů jsem hlasoval proti.

  Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Návrh na revizi směrnice o euroznámce, o kterou se zde jedná, je zaměřen na zavedení zásady „znečišťovatel platí“ v silniční dopravě a umožňuje členským státům, aby náklady na hluk a znečištění ovzduší zahrnuly do vnitrostátních dálničních poplatků, což znamená uložení dalšího poplatku za těžká nákladní vozidla. Toto opatření postihuje okrajové země Evropské unie, což je obzvláště tíživé vzhledem k finanční krizi, které v současné době čelíme. Z těchto důvodů jsem hlasoval proti této zprávě.

  Frédérique Ries (ALDE), písemně. – (FR) Hlasoval jsem pro tento kompromis týkající se revidované směrnice o euroznámce, jejímž cílem je zavedení dálničního poplatku pro těžká nákladní vozidla v duchu zásady „znečišťovatel platí“.

Členské státy pak budou moci do vybraných daní a poplatků zahrnout skutečné náklady na znečištění ovzduší a hluk způsobené dopravou, zatímco doposud mohly zavádět pouze poplatky v souvislosti s infrastrukturou. Dosažený kompromis nesplňuje ambice Evropského parlamentu a sám o sobě neumožní zásadní změnu v silniční dopravě. Je jasné, že dané odvětví ani členské státy nejsou ještě připraveny převzít skutečné náklady na svou ekologickou stopu.

Dodatečné náklady dopravců by v průměru neměly přesáhnout 4 eurocenty na vozidlo a kilometr a nejméně znečišťující vozidla při jízdě v době mimo dopravní špičku by byla od poplatku osvobozena. A přesto tato reforma upadla v zapomnění, než ji belgické předsednictví vrátilo zpět na stůl Radě. Vítám dosažený pokrok jako pozitivní první krok směrem k udržitelnějšímu systému silniční dopravy.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – (ES) Důvodem, proč jsme hlasovali pro, je to, že odmítáme zavádějící argumenty uváděné Španělskou socialistickou dělnickou stranou (PSOE) a Evropskou lidovou stranou (EPP) o konkurenceschopnosti tohoto odvětví. Dosažení konkurenceschopnosti vyžaduje také vytvoření pobídek k investování do účinnějších dopravních prostředků, nastavení spravedlivých pravidel hospodářské soutěže a internalizaci sociálních a ekologických nákladů hospodářské činnosti obecně. Skupina Zelených/Evropské svobodné aliance vždy usilovala o internalizaci nákladů a spravedlivé ceny veškerého zboží, a to z ekologického i sociálního hlediska.

Víme, že tento minimální návrh ani zdaleka nenaplňuje naše představy, ale náš hlas je také vyjádřením naší důvěry, že tímto proces nekončí a že uznáním nutnosti internalizovat náklady na dopravu byl učiněn důležitý krok. Členským státům rovněž připomínáme, že musí jít ještě dále a předložit právní úpravu, která zavede spravedlivější a účinnější daňové systémy zahrnující všechny uvedené externí náklady, a vyzýváme Komisi, aby nepolevovala ve svém úsilí a aby si ve svém budoucím návrhu v této věci kladla vyšší cíle.

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) Toto doporučení je posledním krokem postupu, kterým se mění směrnice 1999/62/ES o výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly (euroznámka). Je to výsledek dlouhých jednání a kompromisů s různými politickými skupinami. Zpoplatnění uživatelů za některé související externí náklady umožňuje členským státům zefektivnit své vnitrostátní systémy výběru silničních poplatků, takže budou moci lépe řídit poptávku po dopravě. Kromě toho zásada „znečišťovatel platí“ vede uživatele v tomto odvětví k větší odpovědnosti. A konečně, veřejnost bude projevovat větší podporu, pokud budou dodatečné příjmy z infrastruktury a externích nákladů přidělovány transparentně a účelně, což zároveň přispěje k rychlejšímu snižování externích nákladů silniční dopravy.

  Vilja Savisaar-Toomast (ALDE), písemně. – (ET) Zdanění těžkých nákladních vozidel, které jsme dnes projednávali bezprostředně před hlasováním, je dalším příkladem toho, jak původně velmi dobrá myšlenka nakonec oslabila a ztratila velkou část svého náboje. Domnívám se, že vybrané daně měly být směrovány mnohem více na rozvoj dopravní infrastruktury, ale bohužel, jak se často stává, Rada v tomto směru zcela postrádá dobré nápady.

Mnoho zemí v tom všem vidí příležitost jak získat další příjmy z daní, které lze použít pro mnoho jiných účelů. Je velmi pozitivní, že přijetím této směrnice skončí praxe, kdy vozidla z jiných zemí neplatí v Estonsku daň, ale naše vozidla v jiných zemích platí. I když tato zpráva ztratila v průběhu jednání v mnoha ohledech na síle a Parlament musel v případě některých ustanovení ustoupit, přesto se stále jedná o velký krok kupředu, a považuji za nutné plně ji podpořit.

  Olga Sehnalová (S&D), písemně. – (CS) Zprávu jsem podpořila. Jde o kompromis založený na principu „znečišťovatel platí“, tzn. zásadě umožňující zpoplatnit některé externí náklady dopravy, například v podobě znečišťování životního prostředí, hluku a dopravních zácp. Zreálnění externích nákladů dopravy je krok správným směrem.

  Catherine Stihler (S&D), písemně. – El Khadraoui odvedl na této zprávě skvělou práci. Jediný způsob, jak můžeme dosáhnout pokroku v boji proti změně klimatu, jsou zodpovědné zprávy, jako je například tato, které přenášejí odpovědnost na ty, kteří způsobují většinu znečištění, a proto jsem ji mohla podpořit.

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Zpoplatnění těžkých nákladních vozidel za užívání určitých pozemních komunikací za podmínek stanovených v dokumentu Evropského parlamentu, o kterém jsme dnes hlasovali na plenárním zasedání, znamená zvýšení nákladů souvisejících s využíváním tohoto druhu dopravy. Euroznámka je opatření, které postihuje okrajové země Unie, a to v době, kdy tyto země zažívají hospodářské a finanční potíže, a zároveň zajišťuje dodatečné příjmy zemím ve střední Evropě.

Revize této směrnice v souladu s postojem Parlamentu bude mít značně negativní dopad na konkurenceschopnost a hospodářský rozvoj některých členských států, jako je Portugalsko. I když uznávám, že konečné znění dokumentu přijaté dnes ve Štrasburku není tak negativní jako jeho dřívější znění dohodnuté v parlamentním výboru, po zavedení tohoto poplatku do praxe dojde k nárůstu současných nákladů pro okrajové země Unie.

Z těchto důvodů, z důvodu národního zájmu a jako člen Výboru pro dopravu a cestovní ruch Evropského parlamentu jsem hlasoval proti tomuto dokumentu předloženému v plénu.

  Ramon Tremosa i Balcells (ALDE), písemně. – Zdržel jsem se dnešního hlasování o euroznámce. A zdržel jsem se proto, že v případě Katalánska by navrhované opatření postihlo řadu malých a středních podniků, které nemají možnost naložit zboží a výrobky na vlaky – zejména vzhledem k jinému rozchodu kolejí, což představuje fyzickou překážku pro dokončení vnitřního trhu – a velmi by to poškodilo jejich podnikání.

  Viktor Uspaskich (ALDE), písemně. – (LT) Všechna nová pravidla EU týkající se zpoplatnění těžkých nákladních vozidel musí zachovávat rovnováhu mezi potřebami životního prostředí a hospodářskými zájmy nových členských států. Litva je pro Evropu významnou tranzitní zemí. Nákladní doprava a tvrdá práce řidičů nákladních automobilů se staly synonymem naší země. Podle údajů z litevské správy silnic se počet těžkých nákladních vozidel za poslední deset let ztrojnásobil a tyto vozy spoluvytvářejí páteř našeho hospodářství. Litva je již sužována finanční krizí a nárůst dopravních nákladů by byl těžkou ranou. Souhlasím se zpravodajem, že členské státy by měly mít možnost zvýšit účinnost svých vnitrostátních systémů výběru silničních poplatků.

Jsem obeznámen s problémy se znečištěním uvedené v této zprávě a beru je velmi vážně, ale další poplatky za znečištění ovzduší a hluk nejsou řešením. Problém je mnohem závažnější, než naznačuje zpráva. V mnoha členských státech Unie je třeba dále rozvíjet silniční infrastrukturu. V Litvě zároveň v posledních několika letech klesl objem finančních prostředků přidělovaných na řízení a rozvoj o více než 20 %.

  Jarosław Leszek Wałęsa (PPE), písemně. – (PL) Podpořil jsem přijetí směrnice. Domnívám se, že rozhodnutí rozšířit financování euroznámek o externí náklady, neboli o náklady na znečištění životního prostředí a hluk, je rozumnější než předchozí znění, které se omezovalo pouze na pokrytí nákladů na silniční infrastrukturu. Směrnice je výhodná pro tranzitní země, takže polským poslancům Evropského parlamentu by na jejím přijetí mělo zvlášť záležet.

Je také třeba zdůraznit skutečnost, že poplatky mají být o to nižší, čím vyšší je ekologická kategorie těžkého nákladního vozidla. Od poplatků budou naštěstí osvobozena vozidla s maximálním povolenou celkovou nosností 3,5–12 tun a řidiči osobních automobilů. Cena za průjezd bude záviset na denní době, což podle mého názoru pomůže odradit lidi od užívání těch silničních úseků, kde v době dopravní špičky hrozí zácpy.

Další důležité ustanovení směrnice se týká nakládání s výnosy z mýtného. Tyto prostředky mají být investovány zpět do dopravní infrastruktury, přičemž minimálně 15 % těchto příjmů má být vyčleněno na projekty celoevropské dopravní sítě TEN-T. Myslím, že potřebujeme také dlouhodobá opatření vedoucí ke sbližování metod používaných pro výpočet externích nákladů ve všech členských státech. Mohlo by to zajistit transparentnost sdělení předávaných odvětví evropské nákladní dopravy.

  Angelika Werthmann (NI), písemně. – (DE) Vzhledem k pozitivním zkušenostem ve Švýcarsku se zavedením poplatku za těžká nákladní vozidla v závislosti na výkonu motoru v roce 2001 nejsou proti nové směrnici žádné námitky. Od roku 2001 počet cest ve Švýcarsku klesl, zatímco objem přepravovaného zboží vzrostl o 60 %, a jak se ukázalo, množství emisí se snížilo – úspěch v každém ohledu. Příjmy jsou vyčleněny na získání podpory veřejnosti a na snížení externích nákladů silniční dopravy.

  Iva Zanicchi (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem proti znění textu, který předložil zpravodaj pan El Khadraoui a který umožňuje účtovat dodatečný poplatek za znečištění ovzduší a hluk způsobované těžkými nákladními vozidly. I když souhlasím se zásadou „znečišťovatel platí“, zavádět další dálniční poplatky pro mezinárodní silniční dopravu, zejména bez povinnosti investovat výnosy do zlepšení dopravní infrastruktury, je v době hospodářské krize poněkud problematické. Kromě toho přijaté znění nijak nepomáhá členským státům, jako je Itálie, omezovaným zeměpisnými bariérami, které přepravu zboží, dovoz i vývoz, prodražují.

Zpráva: Jo Leinen (A7-0330/2010)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Tato zpráva byla přijata s ohledem na skutečnost, že na potřebných jednáních měl zpravodaj možnost, po prováděcí zprávě Komise, začlenit do nařízení o možném zavedení nových modelů pokrývajících nejrůznější ekologické výrobky doložku o přezkumu. Tento přezkum by měl být proveden do roku 2013. Byla začleněna také možnost provádět odhady umožňující vyplnit mezery v případech, kdy členské státy neposkytly své údaje včas.

  Elena Oana Antonescu (PPE), písemně. – (RO) Vědecky podložený přístup k nedostatku zdrojů a k ekosystému je pro udržitelný hospodářský rozvoj Evropské unie klíčový. Environmentální hospodářské účty poskytují významnou databázi pro přijímání rozhodnutí v oblasti environmentální politiky. Potřeba těchto účtů stoupá vzhledem k mimořádně důležité úloze životního prostředí, pokud jde o hospodářskou výkonnost a zajištění dobrých životních podmínek občanů Evropské unie. Tato úloha spočívá v zajišťování přírodních zdrojů pro výrobní a spotřební činnost, v ekologické likvidaci odpadů a v poskytování environmentálních služeb podporujících život. Je nanejvýš důležité, aby tyto hospodářské a environmentální účty byly aktivně využívány v celém spektru tvorby unijní politiky jako výchozí bod pro posuzování dopadů, akční plány, legislativní návrhy a jiné významné produkty politického procesu.

Hlasovala jsem ve prospěch této zprávy. Environmentální účty ukazují vzájemný vztah mezi podniky, domácnostmi a faktory životního prostředí. Musí proto přispívat k hodnocení politik, a to zejména zpřístupněním údajů o vlivu hospodářské činnosti na životní prostředí.

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Politika znamená hledání nejlepších možných řešení jakýchkoli problémů, které vyvstanou ... Jak toho však dosáhnout, když problémy a jejich možná řešení nejsou plně pochopeny? To je ten hlavní, ale nikoli výhradní, problém politiky životního prostředí. Tvůrci politických rozhodnutí musí mít proto k dispozici spolehlivé a co nejobsáhlejší údaje o moderním světě a stavu životního prostředí. K tomuto závěru dospěla Evropská rada v červnu 2006, kdy vyzvala Evropskou unii a její členské státy, aby své národní účty rozšířily o hlavní hlediska trvale udržitelného rozvoje. Tuto iniciativu a návrh Evropské komise vítám, neboť pomůže zlepšit naše znalosti o emisích do ovzduší, ekologických daních atd.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro tuto zprávu. Správné hodnocení evropské politiky životního prostředí je možné provádět pouze na základě spolehlivých údajů. Dosavadní hlavní politické iniciativy pro environmentální účty na úrovni EU zahrnují Šestý environmentální akční program, strategie udržitelného vývoje EU a různé iniciativy odvětvových politik souvisejících s Cardiffským procesem a zahrnující oblasti, jako je změna klimatu, udržitelná doprava, příroda a biologická rozmanitost, zdraví a životní prostředí, využívání přírodních zdrojů a nakládání s odpady a mezinárodní rozměr udržitelného rozvoje. Ve svých závěrech z června 2006 vyzvala Evropská rada Unii a její členské státy, aby rozšířily své národní účty o hlavní hlediska trvale udržitelného rozvoje. Národní účty by proto měly být nahrazeny integrovanými environmentálními hospodářskými účty, které poskytují plně souvislé údaje. Za tím účelem je nutné, aby každý členský stát shromažďoval harmonizované a úplné údaje a aby tento systém byl na úrovni EU plně harmonizován.

  Sebastian Valentin Bodu (PPE), písemně. – (RO) Správné hodnocení evropské politiky životního prostředí je možné provádět pouze na základě spolehlivých údajů. Shromažďování údajů v členských státech musí být proto povinné. K environmentálním údajům dostupným v současné době na úrovni EU by měly ve střednědobém výhledu přibýt informace, které usnadňují posuzování politik. Bylo by mnohem jednodušší monitorovat recyklaci a předcházení vzniku odpadů, emise do ovzduší a změny klimatu či trvale udržitelnou spotřebu a výrobu, kdyby byly k dispozici vysoce kvalitní údaje o vzájemném vztahu mezi environmentálními a ekonomickými faktory. I když tyto informace lze získat z environmentálních účtů, je nutné za tím účelem zajistit spolupráci všech členských států a plnou harmonizaci údajů na úrovni EU.

Proto je třeba požadované cíle stanovit s větší návazností a jasně vytyčit budoucí směřování s ohledem na vývoj v oblasti environmentálních hospodářských účtů. Tyto účty by měly přispívat k hodnocení politik, a to zejména poskytováním údajů o vlivu hospodářské činnosti na životní prostředí. Příslušné informace by mohly vytvořit velmi cenný základ tvorbu politiky životního prostředí.

  Vito Bonsignore (PPE), písemně. – (IT) Vítám návrh pana Leinena, pro který jsem hlasoval. Důležitost evropské environmentální politiky neustále roste vzhledem k hospodářské krizi a strategii Evropa 2020 a správné hodnocení evropské politiky životního prostředí je možné provádět pouze na základě spolehlivých údajů. Environmentální údaje jsou jediným nástrojem k hodnocení politiky životního prostředí a ve střednědobém výhledu by měly být nahrazeny dalšími spolehlivými údaji.

Kromě toho monitorování údajů může být mnohem snazší, pokud budou k dispozici vysoce kvalitní informace o vzájemném vztahu mezi environmentálními a hospodářskými faktory, environmentální hospodářské účty by mohly například přispět k hodnocení politik prostřednictvím zpřístupnění údajů o vlivu hospodářské činnosti na životní prostředí. Tyto informace budou velmi cenné pro tvorbu politiky životního prostředí. Členské státy budou muset uplatňovat společné metody, klasifikace a pravidla stanovená v závazném společném rámci a v tomto směru je třeba velmi doufat, že tato nová opatření si nevyžádají žádné další náklady ani další byrokracii. Jak konstatuje zpravodaj, tento návrh nařízení je krokem směrem ke komplexnějšímu ekologickému účetnictví.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) V zájmu trvale udržitelného rozvoje je velmi důležité přijímat správná rozhodnutí v otázkách politiky životního prostředí, a to na základě spolehlivých údajů. Proto podporuji a vítám návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o evropských environmentálních hospodářských účtech a jsem přesvědčena, že přispěje k hodnocení politik, a to zejména zpřístupněním údajů o vlivu hospodářské činnosti na životní prostředí.

  Lara Comi (PPE), písemně. – (IT) Měření kvality ovzduší v našich městech a provádění hloubkové analýzy tohoto měření by bylo krokem směrem k transparentnější tvorbě politik. Ačkoliv souvisí s chemickými a fyzikálními faktory, které na první pohled mají malé využití při komunikaci mezi politiky a voliči, tento ukazatel je ve skutečnosti výsledkem mnoha ekonomických rozhodnutí. Ukazuje soustředění hospodářských činností, které znečišťují životní prostředí, skladbu zdrojů energie používaných pro výrobní činnost a pro vytápění domácností a kanceláří, používání motorových vozidel a správu silniční infrastruktury a silničního provozu, izolaci budov a kvalitu použitých materiálů a existující zelené plochy a chybějící zeleň, jen několik příkladů za všechny. Kvalita ovzduší má rovněž výrazný dopad na výdaje na zdravotnictví, zejména na výdaje na respirační a onkologická zařízení. Je zcela zřejmé, že ukazatel životního prostředí se může změnit v ekonomický a politický ukazatel. Kromě toho upozorňuje na nové mechanismy odrazující od nezodpovědného chování a projekty, které má smysl financovat. Tyto vazby pomáhají politikům lépe se rozhodovat ve veřejném zájmu. Prvním krokem je stanovení správných metod a je dobré, že jsme jej učinili.

  Anne Delvaux (PPE), písemně. – (FR) Tento návrh nařízení pochází z rozhodnutí Evropské rady z června 2006. V té době Evropská unie rozhodla o rozšíření stávajících národní účtů a sestavených statistických údajů o klíčová hlediska trvale udržitelného rozvoje. K doplnění národních účtů a údajů Komise navrhla nařízení o zřízení evropských environmentálních hospodářských účtů.

V souladu s návrhem Komise by proto členským státům měla být poskytnuta metodika, společné normy, definice klasifikace a účetní pravidla, které je třeba rozvíjet v obecně závazném rámci. I když jsem přesvědčena o tom, že přednostně by se to mělo týkat údajů, které jsou již k dispozici (to znamená údajů shromážděných na regionální, národní a evropské úrovni), myslím, že pokud se objeví potřeba dalších modulů, které nepovedou ke zbytečné byrokracii a dodatečným nákladům, měl by Eurostat v tomto případě mít možnost za účelem zřízení environmentálních hospodářských účtů na evropské úrovni získat údaje z členských států.

Proto jsem také uvítala zavedení těchto nových evropských environmentálních hospodářských účtů a navrhla rozšířit jejich oblast působnosti na další moduly.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem ve prospěch této zprávy o environmentálních hospodářských účtech EU, neboť se domnívám, že vedle hrubého domácího produktu (HDP) zde chybí ukazatele pro trvale udržitelný rozvoj a kvalitu života občanů, které umožňují hodnocení evropské politiky životního prostředí.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Podle slov zpravodaje „environmentální hospodářské účty by měly přispívat k hodnocení politik poskytováním údajů o vlivu hospodářské činnosti na životní prostředí“. Tato myšlenka je důležitá a je to v podstatě jediný způsob, jak získat konkrétní údaje o skutečném dopadu politiky životního prostředí. Pokud na jednu stranu hospodářský růst nemůže ignorovat životní prostředí, zároveň platí, že politika životního prostředí nemůže ignorovat či pustit ze zřetele hospodářskou činnost a konkurenceschopnost evropského obchodu a průmyslu. Na problém trvale udržitelného rozvoje nahlížím vždy s tímto na paměti a díky tomu vidím, že hospodářský růst a ohled na životní prostředí jsou nutně dvě strany jedné mince. Na to Evropa nemůže a nesmí zapomínat, zejména v dnešní době.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Dne 28. září 2009 zveřejnila Komise sdělení s názvem „Překročit HDP. Měření pokroku v měnícím se světě“, kde navrhuje opatření k vytvoření databáze environmentálních účtů EU s cílem zkvalitnit veřejnou diskusi a umožnit přijímání lépe podložených rozhodnutí. Do konce roku 2013 by Komise měla předložit zprávu zabývající se otázkami, jako je stav našich lesů a vyčerpávání rybolovných zdrojů. K tomu potřebujeme věrohodné a aktuální statistické podklady, které mají být vytvořeny na základě tohoto nařízení. Právní rámec vytvořený na základě tohoto návrhu umožní Unii posuzovat environmentální hospodářské účty s ohledem na trvale udržitelný rozvoj. Dosud nikdy nebylo tak důležité věnovat pozornost vzájemnému vztahu mezi životním prostředím a hospodářstvím. Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože nejenže umožňuje přijímat komplexnější a odůvodněná politická rozhodnutí, ale odráží také přísloví, že „zemi nedědíme po svých předcích, ale půjčujeme si ji od svých dětí“. Je velmi důležité, abychom budoucím generacím zanechali zdravé životní prostředí.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Definice a poskytování popisných ukazatelů a statistik, které umožňují sledování rozvoje hospodářských a environmentálních faktorů spolu s možným vzájemným působením těchto faktorů, jsou nepochybně užitečné nástroje na podporu strategického plánování, vymezení veřejné politiky a nastínění cest k trvale udržitelnému rozvoji. Kromě toho, jak uvádí zpravodaj, získané údaje mohou a měly by přispívat k hodnocení politik pro posuzování vlivu hospodářské činnosti na životní prostředí. Získané informace mohou být velmi cenné pro tvorbu politiky životního prostředí. Tento návrh nařízení stanoví pouze shromažďování a sestavování údajů, které se týkají emisí do ovzduší, daní souvisejících s životním prostředím podle ekonomické činnosti a ekonomického účetnictví materiálových toků. Další údaje mohou být získány v jiných oblastech. Něco v tom smyslu konstatuje i zpravodaj, který navrhuje provedení pilotních studií zaměřených na jejich praktické využití. Nicméně je třeba mít na paměti, že národní statistické systémy a jejich náklady bude nutné přizpůsobit. Zdá se, že Komise tuto skutečnost ve svém návrhu zohledňuje, třebaže jen částečně, a to tak, že členským státům povoluje výjimky, pokud je třeba provést zásadní úpravy.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Tento návrh nařízení umožňuje pouze shromažďování a sestavování údajů o emisích do ovzduší, daní souvisejících s životním prostředím podle ekonomické činnosti a ekonomického účetnictví materiálových toků. Další údaje mohou být získány v jiných oblastech. Něco v tom smyslu konstatuje i zpravodaj, který navrhuje provedení pilotních studií zaměřených na jejich praktické využití.

Definice a poskytování popisných ukazatelů a statistik, které umožňují sledování rozvoje hospodářských a environmentálních faktorů spolu s možným vzájemným působením těchto faktorů, jsou nepochybně užitečnými nástroji na podporu strategického plánování, vymezení veřejné politiky a nastínění cest k trvale udržitelnému rozvoji.

Získané údaje mohou a měly by přispívat k hodnocení politik, které umožní posuzování vlivu hospodářské činnosti na životní prostředí. Získané informace by mohly být velmi cenné pro tvorbu politiky životního prostředí.

Nicméně je třeba mít na paměti, že národní statistické systémy a jejich náklady bude nutno přizpůsobit. Zdá se, že Komise tuto skutečnost ve svém návrhu zohledňuje, třebaže jen částečně, a to tak, že členským státům povoluje výjimky, pokud je nutné provést zásadní úpravy.

  Monika Flašíková Beňová (S&D), písemně. – (SK) Environmentální hospodářské účty by měly přispívat k hodnocení politiky tím, že poskytují především údaje o vlivu hospodářských činností na životní prostředí. Takové informace mohou být velmi důležité pro rozhodnutí v oblasti politiky životního prostředí. Recyklace a předcházení vzniku odpadů, znečišťování životního prostředí a změny klimatu či trvale udržitelná spotřeba a výroba by mohly být monitorovány mnohem účinněji, kdyby byly k dispozici vysoce kvalitní údaje, pokud jde o interakce mezi environmentálními a ekonomickými faktory.

Domnívám se, že shromažďování důležitých údajů, které bylo doposud dobrovolné, by se měl stát povinné. Navíc v případě, že by byl do této oblasti zaveden společný rámec na shromažďování, zpracování, předávání a vyhodnocování evropských environmentálních hospodářských účtů, usnadnila by se situace ohledně politického hodnocení evropské politiky životního prostředí.

  Elisabetta Gardini (PPE), písemně. – (IT) Amsterodamská smlouva věnuje značnou pozornost vzájemnému vztahu mezi hospodářskou politikou a politikou životního prostředí. To je důvod, proč se faktory, jako je udržitelná doprava a zdroje energie, staly klíčovými otázkami i v jiných odvětvových politikách. Ve skutečnosti již v roce 2006 Evropská rada vyzvala členské státy, aby rozšířily národní účty o hlavní hlediska trvale udržitelného rozvoje s cílem poskytovat co nejucelenější údaje. Hlasovala jsem pro tento návrh nařízení, protože se domnívám, že usnadní činnost národních statistických úřadů, kterým umožňuje zpracovávat harmonizované a aktuální environmentální účetní údaje. V tomto ohledu bude přijetí evropského právního základu pro shromažďování údajů o environmentálních hospodářských účtech znamenat, že na evropské úrovni lze poskytovat odhady, pokud jde o stávající vzájemný vztah mezi ekonomickými a hospodářskými faktory. Závěrem doufám, že tento nástroj bude považován za další potvrzení vůdčí role Evropské unie na mezinárodní úrovni v oblasti environmentálních účtů.

  Robert Goebbels (S&D), písemně. – (FR) Hlasoval jsem proti zprávě pana Leinena, která pod rouškou tzv. statistik životního prostředí spouští lavinu informací vyžadujících obrovské množství byrokracie, a to všechno ve jménu zelené evangelizace.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Environmentální hospodářské účty by měly přispívat k hodnocení politik, a to především poskytováním údajů o vlivu hospodářské činnosti na životní prostředí. Tyto informace by mohly být velmi cenné pro tvorbu politiky životního prostředí. Ve svých závěrech z června roku 2006 vyzvala Evropská rada Unii a její členské státy, aby rozšířily národní účty o hlavní hlediska trvale udržitelného rozvoje. Tento návrh Komise je významným příspěvkem k tomuto politickému přístupu. Správné hodnocení evropské politiky životního prostředí je možné provádět pouze na základě spolehlivých údajů. Shromažďování údajů v členských státech musí být proto povinné. Údaje týkající se životního prostředí aktuálně dostupné na evropské úrovni je třeba ve střednědobém výhledu rozšířit s cílem usnadnit hodnocení politik. Recyklace a předcházení vzniku odpadů, emisí do ovzduší a změny klimatu či trvale udržitelné spotřeby a výroby by mohly být monitorovány mnohem účinněji, kdyby byly k dispozici vysoce kvalitní údaje o vzájemném vztahu environmentálních a ekonomických faktorů. Zdržel jsem se hlasování o tomto dokumentu, neboť se nedomnívám, že tyto informace lze získat pouze z environmentálních účtů. Je nezbytné zajistit spolupráci všech členských států a plnou harmonizaci na úrovni Unie.

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro tuto zprávu. Environmentální hospodářské účty by měly napomáhat k hodnocení politik, a to především poskytováním údajů o vlivu hospodářské činnosti na životní prostředí. Tyto informace mohou být velmi cenné pro oblast politiky životního prostředí.

  Clemente Mastella (PPE), písemně. – (IT) Správné hodnocení evropské politiky životního prostředí je možné provádět pouze na základě spolehlivých údajů. Shromažďování údajů v členských státech musí být proto povinné. Máme na mysli především shromažďování údajů o emisích do ovzduší, daních na ochranu životního prostředí pro různá odvětví hospodářství a účetnictví materiálových toků na makroekonomické úrovni. Podle našeho názoru by environmentální hospodářské účty měly přispívat k hodnocení politik, a to zejména poskytováním údajů o vlivu hospodářské činnosti na životní prostředí. Tyto informace by mohly být velmi cenné pro tvorbu politiky životního prostředí. Souhlasíme s tím, aby byla zavedena ověřovací doložka a aby Komise pravidelně podávala zprávu o provádění tohoto nařízení v praxi. Domníváme se, že je důležité ověřovat spolehlivost a srovnatelnost údajů, aby bylo možno provést některá zlepšení a zajistit vysokou úroveň ekologického účetnictví. Náležitou pozornost je třeba věnovat také vývoji nových modulů a zkušenostem získaným v průběhu pilotních studií. Zprávu o ověření je třeba považovat za příležitost upravit nařízení v souladu s nejnovějším vývojem a na základě zkušeností.

  Marisa Matias (GUE/NGL), písemně. – (PT) Domnívám se, že potřebujeme širší spektrum statistických údajů o dopadech politik členských států a EU na životní prostředí a rovněž o účtování některých poplatků, které podporují politiky životního prostředí. Je škoda, že statistiky a poplatky jsou společně zahrnuty pod označení „ekologické účetnictví“. Cílem takového shrnutí je zavedení trhu v oblasti klimatu a obchodování s upisovacími právy týkajícími se znečišťování. Přenesení pravomocí na Komisi míří také tímto směrem. Hlasovala jsem pro, neboť podporuji myšlenku potřebných statistických nástrojů, i když odmítám politiky, kterým slouží.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Je nutné dohodnout se na přípravě modelových statistických údajů o dopadu politik Unie a členských států na životní prostředí, stejně jako na účtování poplatků, které podporují některé politiky životního prostředí. To je jasné.

Nicméně je škoda, že statistické údaje a poplatky, bez rozdílu, jsou shrnuty pod označení „ekologické účetnictví“. Důvodem takto nedostatečného rozlišení je provádění souboru opatření v oblasti klimatu a tržní obchodování s právy znečišťovat. Přenesení pravomocí na Komisi míří také tímto směrem.

A přesto hlasuji pro zprávu. Chci uznat platnost pojmu nezbytné statistické nástroje, i když odmítám politiky, kterým možná slouží.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Velmi důležité je, že environmentální hospodářské účty přispívají k hodnocení politiky, neboť poskytují údaje o vlivu hospodářské činnosti na životní prostředí. Tyto informace mohou být velmi cenné pro tvorbu politiky životního prostředí. Potřebujeme vědět, jak definovat cíl a účel tohoto návrhu nařízení, spolu s jeho podílem na celkové strategii „Překročit HDP“. Toto nařízení předpokládá pouze shromažďování a sestavování údajů o emisích do ovzduší, ekologických daních pro jednotlivá odvětví hospodářství a ekonomickém účetnictví materiálových toků. Je to první krok směrem k vytvoření komplexnějšího ekologického účetnictví, neboť podle Evropského statistického úřadu a příslušných statistických úřadů jednotlivých zemí jsou aktuálně pouze v těchto oblastech dostupné údaje pro celou Evropu. Je proto nezbytné usilovat o další pokrok, aby statistické údaje o životním prostředí byly stále spolehlivější a dostupnější.

  Alexander Mirsky (S&D), písemně. – Recyklaci a předcházení vzniku odpadů, emise do ovzduší a změnu klimatu či trvale udržitelnou spotřebu a výrobu by bylo možno monitorovat mnohem účinněji, kdyby byly k dispozici vysoce kvalitní údaje o vzájemném vztahu mezi environmentálními a ekonomickými faktory. Shromažďování příslušných údajů, které bylo na úrovni EU až doposud prováděno dobrovolně, by se mělo stát povinné. Kromě toho je třeba ve střednědobém výhledu rozšířit environmentální údaje, a usnadnit tak hodnocení evropské politiky životního prostředí. Souhlasím se stanoviskem zpravodaje a hlasoval jsem pro.

  Rolandas Paksas (EFD), písemně. – (LT) Řádné a správné hodnocení evropské politiky životního prostředí je možné provádět pouze na základě spolehlivých údajů. Recyklaci, emise do ovzduší, změnu klimatu či udržitelnou spotřebu a výrobu je třeba monitorovat průběžně s cílem dosáhnout pokroku v těchto oblastech v celé Evropě. Systém pro přípravu environmentálních hospodářských účtů je jedním z opatření, které by napomohlo shromažďování a sestavování údajů týkající se emisí do ovzduší, ekologických daní pro různá odvětví hospodářství a účetnictví materiálových toků na makroekonomické úrovni. Nicméně závazný charakter tohoto systému vytváří další administrativní zatížení. Proto je při zavádění takového systému nutné řádně vyhodnotit dopad jeho použití, přesněji vymezit požadované cíle a jasně vytyčit budoucí směřování s ohledem na environmentální hospodářské účty. Je třeba upozornit na to, že hlavní kontrolní funkci v těchto oblastech bude vykonávat Eurostat, který zároveň ponese odpovědnost. Uvedené úkoly vyžadují dostatečné lidské a finanční zdroje. Musíme však zvážit, zda rozpočet Evropské unie unese vyčlenění dalších finančních prostředků na navýšení a udržení byrokratického aparátu.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Účelem návrhu nařízení o evropských environmentálních hospodářských účtech je poskytnout nástroje k dosažení některých důležitých cílů, jako je vytvoření koncepce evropského ekologického účetnictví a rozšíření činnosti statistických úřadů, které poskytují účetní údaje pro správní orgány. Hlasoval jsem ve prospěch tohoto znění, neboť mám za to, že pro účely trvale udržitelného vývoje je důležité začlenit problematiku životního prostředí do politik Unie a mít národní účty a evropský program s integrovaným ekonomickým a ekologickým účetnictvím v oblasti dopravy, recyklace a předcházení vzniku odpadů, emisí do ovzduší, změny klimatu a trvale udržitelné výroby a spotřeby.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) V roce 2006 vyzvala Rada Evropskou unii a členské státy, aby rozšířily své národní účty o hlavní hlediska trvale udržitelného rozvoje, a navrhla přijmout v krátkodobém a střednědobém výhledu metody pro rozvoj globálních ukazatelů, které by mohly vést k vyšší kvalitě veřejné diskuse a napomoci při přijímání rozhodnutí na základě ekonomického dopadu ekologických opatřeních, která mají být provedena. Hlasovala jsem pro tuto zprávu, neboť souhlasím s tímto prvním krokem k vytvoření mnohem úplnějších environmentálních hospodářských účtů. Podle Evropského statistického úřadu a příslušných národních úřadů jsou totiž v současné době k dispozici údaje pouze na evropské úrovni. V pracovním plánu je třeba stanovit nové prioritní moduly, s nimiž se již pracuje a které pravděpodobně již brzy poskytnou příslušné údaje, a to zejména údaje týkající se dopadu hospodářské činnosti na životní prostředí. Recyklace a předcházení vzniku odpadů, emise do ovzduší a změna klimatu či trvale udržitelná spotřeba a výroba by mohly být monitorovány mnohem účinněji, kdyby byly k dispozici vysoce kvalitní údaje o vzájemném působení environmentálních a ekonomických faktorů. Tyto údaje mohou významným způsobem pomoci při rozhodování o ekologických opatřeních.

  Aldo Patriciello (PPE) , písemně. – (IT) V roce 2006 vyzvala Rada Evropskou unii a její členské státy, aby rozšířily statistické údaje o trvale udržitelný rozvoj a platné národní účetní údaje. Ve své zprávě z roku 2009 nazvané „Překročit HDP. Měření pokroku v měnícím se světě“ sama Komise navrhla přijmout v krátkodobém a střednědobém výhledu různá opatření týkající se definice obecných ukazatelů s cílem vytvořit spolehlivější informační základnu pro kvalitnější veřejnou diskusi a vhodnější politická opatření. Dotkla se především aspektů evropských environmentálních hospodářských účtů.

Podrobné vyhodnocení evropských environmentálních hospodářských účtů je možno provádět pouze na základě spolehlivých údajů, a proto by členské státy měly mít k dispozici společnou metodiku a normy, definice, klasifikace a účetní pravidla, které by měly být rozvíjeny v rámci závazném pro všechny členské státy. Hlasuji ve prospěch tohoto návrhu, protože sledované cíle a budoucí směřování environmentálních hospodářských účtů musí být jasně vytyčeny, aby tyto účty mohly vytvořit potřebnou základnu pro rozhodování v oblasti životního prostředí.

  Phil Prendergast (S&D), písemně. – K zajištění trvale udržitelného rozvoje a odpovídající politiky životního prostředí na úrovni EU je nezbytné, aby tvůrci politik měli k dispozici spolehlivé údaje o dopadu hospodářských činností na životní prostředí. Podporuji toto usnesení, neboť stanoví řadu účinných opatření pro shromažďování úplnějších údajů. Pokud to se zvýšením recyklace, snížením množství odpadu a omezením emisí do ovzduší a změnami klimatu myslí Evropská unie vážně, pak musí začít jednat. Nejúčinnější způsob jak dosáhnout evropských cílů, pokud jde o trvale udržitelný rozvoj a politiky životního prostředí, je prostřednictvím plné spolupráce ve všech členských státech. Proto je nezbytné, aby shromažďování údajů o dopadu hospodářských činností bylo v členských státech povinné. Čím přesnější a spolehlivější budou poskytované informace, tím lepší budou naše politiky v oblasti životního prostředí.

  Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Pokud má mít politika trvale udržitelného rozvoje požadovaný účinek, je nutné mít k dispozici dostatek informací pro rozhodovací proces, což usnadní přijímání odůvodněných rozhodnutí. Členské státy proto musí shromáždit široké spektrum ukazatelů, které v souhrnu poskytují celkový přehled o stavu životního prostředí v Evropské unii. To je cílem návrhu Komise určeného Parlamentu a Radě, který musí posoudit Parlament. Z těchto důvodů jsem hlasoval pro tuto zprávu.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Hlasovali jsme pro. Návrh vytváří podmínky pro environmentální hospodářské účty, jako jsou satelitní účty k ESA 95, neboť poskytuje metodiku, společné normy, definice, klasifikace a účetní pravidla, která mají být použita pro sestavování environmentálních hospodářských účtů. V první fázi se environmentální hospodářské účty, které mají být sestavovány v rámci společného rámce, dělí do těchto modulů: modul pro účty emisí do ovzduší, modul pro daně související s životním prostředím podle ekonomických činností, modul pro účty materiálových toků na makroekonomické úrovni. Na základě našich pozměňovacích návrhů přijatých ve Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin zahrnuje kompromis vyjednaný s Radou kromě původně navrhovaných účtů také požadavek, aby Komise do konce roku 2013 podala zprávu a přezkoumala rozšíření účtů pokrývajících materiálové zásoby (a nejen toky) a rovněž služby v oblasti ekologických systémů. Dohoda o tomto požadavku, aby členské státy poskytovaly údaje na základě harmonizované metodiky pro environmentální hospodářství je skutečně pozitivním konkrétním krokem v procesu „Překročit HDP“.

  Angelika Werthmann (NI), písemně. – (DE) Národní účty zohledňují životní prostředí na základě ekonomické výkonnosti a vytváření bohatství. Podle návrhu Komise mají sloužit jako zdroj údajů o emisích do ovzduší a daních souvisejících s životním prostředím. Environmentální účty mají pouze ukazovat vzájemné působení. Trvale udržitelný rozvoj v EU vyžaduje rozumné chování, pokud jde o ekologický systém a stále větší nedostatek zdrojů. Občané musí být informováni o dopadech hospodářské činnosti na životní prostředí.

  Iva Zanicchi (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro zprávu pana Leinena. Politika v oblasti životního prostředí a trvale udržitelného života v posledních letech skutečně nabyla značného významu a nutí nás více si všímat integrace hospodářské politiky a politiky v oblasti životního prostředí. V rámci politik členských států geometrickou řadou vzrostla důležitost otázek, jako jsou změna klimatu, udržitelná doprava, příroda, biologická rozmanitost, využití a dobývání nerostných surovin a přírodních zdrojů i nakládání s odpady. Z tohoto důvodu můžeme evropské politiky životního prostředí a související strategie přijaté v rámci Unie hodnotit důsledně a důkladně pouze v případě, že jsou k dispozici spolehlivé údaje.

10. Oprava hlasování a sdělení o úmyslu hlasovat: viz zápis

(Zasedání bylo přerušeno v 13:15 a obnoveno v 15:00)

PŘEDSEDAJÍCÍ: JERZY BUZEK
Předseda

11. Prohlášení předsedy

  Předseda. – Dámy a pánové, chtěl bych oznámit následující informaci. Vzhledem ke cvičné evakuaci, která proběhla dnes v době hlasování, budou všechna vysvětlení postojů slyšena zítra – budou vyslechnuta společně se zítřejšími vysvětleními hlasování. Zítra také dokončíme hlasování plánovaná na dnešek, na která však nedošlo. To se týká hlasování, které bylo ve svém průběhu přerušeno a na které navážeme přesně v tom místě, ve kterém došlo k přerušení, abychom zachovali plnou kontinuitu.

12. Schválení zápisu z předchozího zasedání: viz zápis

13. Hodina otázek s předsedou Komise

  Předseda. – Dalším bodem je hodina otázek s předsedou Komise.

  Manfred Weber, jménem skupiny PPE. – (DE) Pane předsedo, dovolte mi, abych začal s úsměvem a poblahopřál všem poslancům, že jsme šťastně přestáli požární poplach a ve zdraví jsme se dostali zpátky do sněmovny.

Jako zástupce skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) bych chtěl položit otázku předsedovi Komise, která se intenzivně zabýval snímky z posledních týdnů z oblasti Středomoří, odkud před situací v Africe prchalo mnoho lidí do Evropy, ale některým se to nepodařilo. Ve zprávách jsme se museli dívat na fotografie jejich vyplavených mrtvých těl.

Všichni víme, že naší společnou evropskou výzvou je nalezení odpovědi na toto drama a utrpení uprchlíků. Jménem skupiny PPE bych chtěl pana předsedu Komise požádat, aby nám uvedl odhad, zda Komise – a především agentura Frontex – má dostatek prostředků, zda my, jako Evropská unie, máme dostatek možností reagovat na místě a zda máme dostatečný právní základ pro to, aby Evropa dokázala v oblasti Středomoří jednat společně.

Také by mě zajímalo, jakou formou pokračují jednání se zeměmi původu (například s Tuniskem a Egyptem) a zda my Evropané dosahujeme v této oblasti nějakého pokroku.

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Pane Webere, všichni litujeme nedávných událostí, které způsobily ztrátu mnoha životů. Souhlasím s vámi, že v této oblasti je třeba postupovat s větší rozhodností.

Naše reakce na pomoc zemím v severní Africe byla okamžitá – více než 1 milion EUR na humanitární pomoc – a tato pomoc bude pokračovat. Prostřednictvím společné operace Hermes koordinuje pohraniční agentura Frontex reakci na silný migrační tlak. Je však velmi důležité, aby členské státy v oblasti Středomoří, spolu s třetími zeměmi, i nadále spolupracovaly a koordinovaly své úsilí. Je třeba dělat více.

Takže abych vám odpověděl přímo, ano, pro agenturu Frontex potřebujeme více prostředků. Je naléhavě třeba přijmout návrhy na posílení agentury Frontex. Zároveň potřebujeme, aby členské státy projevily politickou vůli, a především vzájemnou solidaritu, a poskytly potřebné technické a lidské zdroje. Jak víte, Evropská unie jako taková tyto potřebné zdroje zdaleka nemá, proto potřebujeme spolupráci členských států, aby je bylo možné zajistit.

  Manfred Weber, jménem skupiny PPE. – (DE) Pane předsedo, děkuji vám za posouzení situace. Vzhledem k tomu, že v současnosti potřebujeme pro Frontex více prostředků, jak uvádíte, zajímalo by mě, zda se rovněž nedomníváte, že členské státy projevovaly doposud značnou neochotu poskytovat prostředky na posílení agentury Frontex. Nástroje jsme přece již měli. Byla to tedy doposud jen příliš malá ochota ze strany členských států podpořit Frontex odpovídajícím způsobem?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – O tom se dlouhodobě diskutuje. Je to ve skutečnosti jedno z hlavních témat na zasedání Evropské rady tento měsíc ve dnech 23. a 24. června. Nejenže by členské státy měly přijmout již předložený návrh na posílení agentury Frontex, ale zároveň je důležité zvýšit logistickou podporu. Nutně potřebujeme více letadel a více lodí a na evropské úrovni je z našeho rozpočtu v současné době nemůžeme poskytnout.

Myslím, že politická vůle k tomu je, ale vyžaduje koordinovaný postup, a zde se chopila iniciativy Komise. Spolu s členskými státy na tom pracuje komisařka Malmströmová a já doufám, že Evropská rada naše názory koncem měsíce potvrdí.

Zároveň ovšem potřebujeme i spolupráci třetích zemí. Já sám jsem byl v Tunisku, kde jsem hovořil s předsedou vlády a kde nám slíbili spolupráci. Skutečně spolupracují a my se nyní snažíme dosáhnout nějaké formy pragmatických logistických dohod mezi tuniskými úřady a našimi vlastními orgány.

  Předseda. – Ne všichni poslanci jsou po požárním cvičení zpátky ve sněmovně.

  Guy Verhofstadt, jménem skupiny ALDE. – Ano, všiml jsem si, že někteří z mých kolegů jsou pořád ještě na požárním cvičení.

Včera oznámil komisař Olli Rehn řadu důležitých kroků v rámci Komise. V první řadě požádal o řadu změn v záchranném mechanismu. Řekl, že tento mechanismus musí poskytovat zemím pružné úvěrové limity. Řekl, že tento mechanismus musí být schopen jít na sekundární trh, a co je nejdůležitější, řekl, že je to možné udělat prostřednictvím diskontovaných výměn za jeho vlastní dluhopisy s ratingovým hodnocením AAA. To je velmi důležité, protože to znamená, že můžete vyměnit špatné dluhopisy ze zemí, které se potýkají s problémy, za dluhopisy s ratingovým hodnocením AAA ze záchranného mechanismu.

Za druhé, prohlásil také, že Komise by měla začít zkoumat možnost zavedení eurobondů – konečně, řekl bych.

Moje otázka na vás, pane Barroso, zní: můžete potvrdit, že takové je rovněž stanovisko Komise? Za druhé, neboť čas tlačí, navrhnete tyto změny záchranného mechanismu na příštím zasedání Evropské rady za dva týdny?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Chci potvrdit, že všechny myšlenky, s nimiž vystoupil komisař Rehn, mají moji plnou podporu a souhlas, takže nebudu opakovat to, co řekl.

Pokud jde o Evropský stabilizační mechanismus (ESM), právě probíhá jeho zavádění. Jak víte, věřím, že vlády se na něm brzy shodnou, a proto doufám, že Evropská rada přijme politické rozhodnutí, kterým potvrdí rozhodnutí týkající se Evropského stabilizačního mechanismu, a náš postoj samozřejmě znáte.

Myšlenka eurobondů není nová. Komise už celá léta, včetně jednoho z mých předchůdců, navrhovala zavedení eurobondů. Skutečností je, že členské státy na tuto myšlenku dosud nepřistoupily, konkrétně v době krize s Řeckem přišla Komise s nápadem na vzájemné sdílení dluhu, které většina členských států eurozóny odmítla. Domnívám se, že nyní došlo k určitému pokroku v přijetí myšlenky, že je nutné zvážit vícero možností a Komise nepochybně některé možnosti předloží. Myšlenku eurobondů jsme vždy považovali za lákavou, ovšem za předpokladu, že ji členské státy podpoří, ale upřímně řečeno, tak daleko ještě nejsme. Ano, tak daleko ještě nejsme, a podle mého názoru se nyní musíme zaměřit na ESM.

  Guy Verhofstadt, jménem skupiny ALDE. – Nemyslím si, že krize Řecka a eura skončila. Neskončila. Musíme proto najít další nástroje. Jedním z dalších nástrojů je skutečně to, co navrhuje Olli Rehn – výměna špatných dluhopisů z některých zemí za malý soubor eurobondů s ratingovým hodnocením AAA. To je cesta kupředu. Tyto eurobondy může vydávat Evropský nástroj finanční stability (EFSF), Evropský stabilizační mechanismus (ESM) nebo v budoucnu nová evropská agentura. Na tom nezáleží. Jedná se o důležitý mechanismus a důležité je, že je to podle mě poprvé, co Olli Rehn a Komise uznávají, že toto je cesta kupředu.

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Pane Verhofstadte, Komise vystupuje jako kolektivní orgán. Myslím, že je pro vás jednodušší souhlasit s tím, co říká Olli Rehn, než s tím, co říkám já, ale ve skutečnosti říkáme oba to samé.

V ročním přehledu růstu Komise kolektivně hájí a navrhuje více podobných zásahů na trzích, ale členské státy je bohužel neodsouhlasily. Takže co mohu potvrdit, je to, že v tomto duchu pracujeme, snažíme se zvýšit pružnost zásahů na trzích, ale upřímně řečeno, myslím, že bychom se měli soustředit na ESM a pochopitelně zvážit možnosti eurobondů do budoucna, pokud jsou ovšem členské státy připraveny udělat další krok.

  Jan Zahradil, jménem skupiny ECR. – (CS) Pane předsedo, jak víte, moje skupina je složená převážně z nečlenů eurozóny, ale jak už jsem tady několikrát řekl, rozhodně si nepřejeme neúspěch eura. Na to jsou naše ekonomiky příliš propojené, a proto musím říci, že naše pocity z toho, co se děje, jsou smíšené.

My tady dostáváme nejednoznačné signály. Něco jiného říká Evropská rada, něco jiného říká Evropská centrální banka, něco jiného říká Mezinárodní měnový fond. A hlavně mám pocit, že tady pořád ještě vítězí politická stanoviska nad těmi ekonomickými. Jako by bylo možné ošálit trhy nějakými přísliby a vyhnout se skutečnému řešení situace.

Já se chci zeptat, pokud jde o otázku restrukturalizace státního dluhu, jaká je vlastně pozice Evropské komise? Skutečně stále preferujete nalévání dalších a dalších peněz a poskytování dalších a dalších nekonečných půjček do ekonomik, které jsou ve vážných potížích a na samém okraji kolapsu, nebo už se tady začíná projevovat zdravý rozum a uvažuje se vážně i o možnosti restrukturalizace jejich státních dluhů, protože podle mého názoru se tomu v dlouhodobém horizontu stejně nevyhneme.

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Pane Zahradile, v první řadě, ekonomické problémy, které v Evropě máme, se bohužel netýkají pouze eurozóny. Některé členské státy mimo eurozónu jsou rovněž zapojeny do programů na podporu platební bilance prostřednictvím Komise a MMF.

Co se týče eurozóny, jak uvádíte, nadále probíhají diskuse mezi členskými státy, Radou, Komisí a Evropskou centrální bankou o tom, jak reagovat co nejlépe a v plném rozsahu. Jak víte, pokaždé nepanuje odborná shoda v tom, jak toho dosáhnout. Stále se na tom pracuje.

Je správné přiznat, že tyto otázky jsou nanejvýš složité a náročné. Rozsah této výzvy je bezprecedentní a vyžaduje určité úsilí v otázce sbližování. Komise proto byla velmi opatrná v tom, jakým způsobem o této věci komunikovala, protože některé z těchto otázek jsou citlivé ve vztahu k trhu. Jedno je jasné, jak jsme řekli, restrukturalizace není alternativou bolestného úsilí o fiskální konsolidaci, kterou členské státy budou muset vynaložit, chtějí-li vyrovnat svou pasivní bilanci, co se týče schodku a zadlužení.

  Daniel Cohn-Bendit, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Pane předsedo, pane Barroso, je pravda, že ne vždy chápeme postoj Evropské unie, ale na to jste právě odpověděl. Chtěl bych říci tři věci.

Za prvé, nemělo by dojít už k žádné další restrukturalizaci. Všichni víme, že v určité chvíli dojde k restrukturalizaci dluhu, jako například v Řecku, a to z toho prostého důvodu, že řecká vláda musí dostat možnost znovu získat důvěru a že je třeba restrukturalizovat řeckou společnost. Situace v Řecku je taková, že nikdo nevěří nikomu, a nejméně ze všeho vládě. Dokud se vládě nepodaří nabídnout svým občanům jinou vyhlídku do budoucna, než je odříkání, nepodaří se jí oživit ekonomiku.

Nejdůležitější je, aby se Komise a zúčastněné strany zamýšlely nad tím, jak obnovit potřebnou důvěru řeckého obyvatelstva, bez které žádné opatření nemůže být nikdy přijato. Převládající úsporná opatření však neposkytují řecké společnosti čas k zastavení a k přemýšlení. Proto je odmítá, což může být velmi nebezpečné.

A poslední otázka: daňové úniky. Cožpak Evropa nemůže podat Řecku pomocnou ruku také v této věci? Řecká konta jsou vedena v bankách v Rakousku, Lucembursku, Kypru a Švýcarska. Proč tyto účty nezmrazit nebo přinejmenším nezpochybnit bankovní tajemství, aby řecká vláda mohla zjistit, kde k daňovým únikům dochází. Žádáme, aby se zamezilo daňovým únikům, avšak zároveň jim nenabízíme žádnou pomoc. Jsou to naše banky, evropské banky, které ve skutečnosti kryjí tyto daňové úniky.

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – (FR) Pane Cohn-Bendite, máte pravdu, když říkáte, že Řecko má problém s daňovými úniky, ale příčinou řeckého strukturálního problému to podle mého názoru není.

V současné době řešíme otázku bankovního tajemství. Jak víte, od března 2009 se všechny členské státy a rovněž Švýcarsko dohodly na zavedení normy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), která stanoví, že stát nemůže odmítnout poskytnutí informací na žádost jiného státu z důvodu, že tyto informace drží banka nebo nějaká jiná finanční instituce. Tuto zásadu jsme my jako Komise zahrnuli do směrnice o správní spolupráci v oblasti daní, která vstoupila v platnost dne 11. března 2011 a která bohužel nabude účinnosti teprve dne 1. ledna 2013.

Otázka bankovního tajemství byla proto projednána z právního hlediska na evropské úrovni a nemůže být překážkou úplné výměně vyžádaných informací mezi finančními úřady. Domnívám se, že na základě správní spolupráce byla všechna kritéria již splněna a členské státy a EU mohou nyní poskytovat Řecku informace o veškerých podvodech a daňových únicích.

  Lothar Bisky, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Pane Barroso, mám jen jednu stručnou otázku. Jsem rád, že summit zemí skupiny G8 a fórum e-G8, které mu předcházelo, jednaly o internetu. Zároveň existují obavy, proč se ti, kteří jsou u moci, zabývají internetem. Víme, jak citlivá je to oblast. Můžete nám k tomu povědět něco více? Je toto jen jednorázová záležitost nebo budou probíhat ještě další diskuse? Zařadíte to znovu na program jednání?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – (FR) Domnívám se, že prezident Sarkozy měl výborný nápad, protože internet je globální jev. Všichni chceme mít otevřený internet. Podle nás značně přispívá k rozšiřování znalostí a ke svobodě. Zároveň je internet často zneužíván, dochází například ke zneužívání dětí a k páchání trestné činnosti, kdy jsou využívány svobody, které internet poskytuje.

Takže jsme vedli velmi zajímavou diskusi s některými z velkých tvůrců iniciativ v rámci internetu, počínaje šéfem Googlu až po tvůrce Facebooku, pana Zuckerberga. Hovořili jsme o tom, jaký typ regulace je pro internet vhodný, aby zároveň zůstala zachována svoboda a možnosti inovace, které internet nabízí. A po diskusi následovalo ujištění, že se problematika internetu objeví na programu některé příští schůzky skupiny G8.

  Lothar Bisky, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Nicméně ještě bych rád u této otázky zůstal a chtěl bych se vás zeptat, zda byste byl ochoten informovat nás v obecných rysech o těchto dalších jednáních na téma internet, neboť se jedná o závažný zásah s dalekosáhlým dopadem do budoucna.

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – (FR) Vlastně to ani žádné jednání nebylo. Šlo spíše o velmi obecnou výměnu názorů, jakýsi brainstorming. Předtím se konala konference s názvem e-G8 za účasti některých hlavních aktérů internetového průmyslu a úřadů. Nebylo to přímo jednání. Nenazýval bych to tak. Požádali jsme tyto vedoucí představitele předních internetových společností, aby nám řekli, jak vidí budoucnost tohoto odvětví, a kromě toho jsme s různými členy skupiny G8 sdíleli své obavy, své zájmy a své vnímání internetu. Nicméně opravdu to nebylo žádné jednání s cílem dosáhnout konkrétních výsledků.

  Nigel Farage, jménem skupiny EFD. – Pane Barroso, užili jsme si řadu pantomimických výměn informací o euru. Pokaždé, když jsem předpovídal, že některá země bude potřebovat finanční pomoc, vrátil jste se zpátky a prohlásil, ó ne, nepotřebuje, všechno je v pořádku. A teď už tu máme čtvrtý záchranný finanční balíček – druhý řecký – pokud nám samozřejmě dnes rovněž neoznámíte, že není nutný. Ale otázka, kterou vám dnes chci položit, je možná mnohem závažnější, než všechno to, k čemu doposud došlo v Řecku nebo v Irsku nebo v Portugalsku. Jedná se o skutečnou krizi státního dluhu, které můžeme čelit během příštích několika týdnů a která se dotýká integrity samotné Evropské centrální banky.

Měsíc co měsíc jsem varoval, že nemůžete stále nakupovat obrovské množství svých vlastních špatných úvěrů. Pane Barroso, uznáváte, že finanční prostředky Evropské centrální banky a její integrita se nacházejí ve vážném a neblahém stavu?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Ne, s tím nesouhlasím. Považuji Evropskou centrální banku za velmi důvěryhodnou instituci, která je řízena velmi moudře a inteligentně. Nezávislost ECB uznávají všechny členské státy eurozóny. Samozřejmě víme, že eurozóna má některé problémy. Jak jsem již řekl, jsou to problémy, které se, abych byl spravedlivý, netýkají pouze eurozóny.

Bohužel vaše kritika eurozóny je vždy ideologická. Dluhové problémy nejsou nic výjimečného. V průměru je dluh eurozóny nižší než dluh Spojeného království, abych uvedl příklad. Ale ve skutečnosti máme různé problémy proto, že je to poprvé, co máme tento typ měnové unie bez nějakého integrovanějšího institucionálního uspořádání Právě proto se nyní snažíme reagovat v plné šíři a ECB je součástí úsilí, které vynakládáme, abychom zajistili finanční stabilitu eurozóny.

  Nigel Farage, jménem skupiny EFD. – Některá moje slova právě včera potvrdil respektovaný think-tank Open Europe, který k této věci zveřejnil některé údaje. Uvedl, že závratných 190 miliard EUR expozice ECB je expozice řeckému státu a řeckým bankám. Pokud by ECB zaznamenala případný pokles hodnoty svých aktiv o pouhá 4,25 %, její celá kapitálová základna se rozplyne. Souhlasíte se zjištěními skupiny Open Europe, nebo se připojujete k tvrzení pana Junckera, který před několika týdny prohlásil, že situace ohledně eura je tak vážná, že vlastně musíte veřejnosti lhát?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – V první řadě, já nelžu a Komise byla v poskytování informací o jakékoli situaci vždy velmi zásadová. Současná situace je složitá, to říkáme otevřeně už od začátku a nepředstíráme, že je růžová.

Na druhou stranu, důvěryhodnost Evropské centrální banky se opírá o bezpodmínečné odhodlání vlád eurozóny udělat vše pro zajištění finanční stability eurozóny a nemám tedy žádné pochybnosti o schopnosti systému, úsilí eurozóny a důvěryhodnosti Evropské centrální banky. Nepochybuji o schopnosti Evropské centrální banky hájit evropské zájmy, ani o závazku členských států eurozóny poskytnout veškeré záruky, které Evropská centrální banka potřebuje k plnění své nezávislé úlohy jako naše centrální banka.

Co se týče expozice centrálních bank, existují i jiné centrální banky, v Evropě i mimo Evropu, které jsou v složitější a zranitelnější situaci nežli Evropská centrální banka, která je důvěryhodným a mezinárodně uznávaným orgánem Evropské unie.

  Nicole Sinclaire (NI). – Evropská unie se stále rozšiřuje a s příchodem celoevropských politických stran zdánlivě stále prohlubuje, neschopna dosáhnout konsenzu, což se opakovaně potvrdilo. Protikladný postoj Německa ohledně Libye a italsko-francouzský spor o uznání schengenských víz jsou toho důkazem.

Mohl byste vysvětlit mně a mým voličům, jak je možné začít uplatňovat společnou politiku v důležitých oblastech, jako jsou mezinárodní vztahy a bezpečnost, bez konsenzu, ledaže bychom rozptýlili demokratické právo členských států promítat jednostranně své vlastní tužby?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Upřímně, nechápu obavy, které jsou za vaší otázkou. Ve skutečnosti jsme Unií 27 demokratických států a dohodli jsme se, že v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky by rozhodnutí měla být přijímána jednomyslně. Pokud souhlas členských států není jednomyslný, nemůžeme těmto členským státům rozhodnutí vnutit, a tedy plně respektujeme demokratickou povahu nejen naší Unie, ale také našich členských států.

Jsem přesvědčen, že je v našem zájmu jako Evropanů, evropských občanů, aby členské státy jednaly ve vnějších záležitostech společně. Je zřejmé, že v dnešní Evropě ani ty největší členské státy nemají potřebný vliv, aby mluvily se Spojenými státy, s Čínou nebo jinými velmocemi z rovné pozice, ale společně, jako Evropská unie už jsou v jiné situaci. Proto doufám, že tento proces provede k většímu sbližování mezi našimi členskými státy také v oblasti zahraniční politiky.

  Nicole Sinclaire (NI). – První věc, o které jsem se zmínila, byly celoevropské strany. Mohl byste mi vysvětlit, proč by daňoví poplatníci měli na jakékoli úrovni financovat politické strany? Možná byste mi mohl vysvětlit, nakolik jsou užitečné pro cíle Unie.

Moje další otázka se týká Cathy Ashtonové. Pozoruji, že její účast na zasedáních Komise je velmi slabá. Je Spojené království v Komisi řádně zastoupeno?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Jsou zde dvě otázky. Za prvé, jak víte, evropské strany jsou uznány jako významné subjekty ve Smlouvě, kterou jednomyslně ratifikovaly naše členské státy. Takže je důvod evropské strany podporovat, protože jsou to vlastně evropské subjekty, a jako takové je naše Smlouva uznává.

Za druhé, pokud jde o Cathy Ashtonovou, není jen místopředsedkyní Komise, ale je také nejvyšší představitelkou Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Její práce je velmi náročná a musí při ní zastupovat Evropskou unii, takže samozřejmě služebně cestuje více než většina členů Komise. Opravdu usilovně se snaží být přítomna téměř na všech zasedáních Komise. Na všech být ale nemůže.

Nicméně bych chtěl zdůraznit, že členy Komise nemáme proto, aby reprezentovali své země. Jsou sice svými zeměmi jmenováni, ale jejich úkolem je, aby zastupovali Evropskou unii. Při nástupu do úřadu každý z nás skládá přísahu, a to v tom smyslu, že zde nezastupujeme své země, nýbrž – a právě od toho se odvíjí důvěryhodnost tohoto orgánu – se snažíme být nezávislí a sloužit obecnému evropskému zájmu. Mohu vám říci, že členské státy, včetně Spojeného království, jsou velmi dobře zastoupeny v Evropské radě svými ministerskými předsedy a v Radě různými ministry.

  Martin Schulz, jménem skupiny S&D. – (DE) Pane předsedo, omlouvám se za opožděný příchod. Proto jsem čekal až do konce.

Pane Barroso, mám na vás dotaz, který se týká vážné situace, ve které se my v Evropské unii nacházíme. Rok 2008 byl rokem hluboké krize v bankovnictví. V roce 2009 vedla tato bankovní krize k hluboké hospodářské krizi v reálné ekonomice. Úhrada nákladů bankovních schodků z veřejných prostředků vedla nakonec v roce 2010 k hluboké krizi národních rozpočtů. Tato hluboká krize národních rozpočtů je doprovázena škrtacími orgiemi, které v některých členských státech Evropské unie vedou ke vzniku dramatické situace, částečně v důsledku opatření požadovaných Evropskou unií. Je zde nebezpečí, že po bankovní krizi, hospodářské krizi a krizi národních rozpočtů budou roky 2011 a 2012 v sociální krize v Evropě.

Chtěl bych se vás proto zeptat, pane Barroso, je Komise ochotna s námi diskutovat o tom, jak můžeme zlepšit nedostatečné financování sociální sítě – systémů sociálního zabezpečení – v členských státech Evropské unie, zejména v těch členských státech, které byly nejhůře postiženy rozpočtovou krizí?

A dále, jste ochoten s námi konečně diskutovat o eurobondech, které by poskytly potřebné zdroje pro investice do hospodářství s cílem podpořit růst a zaměstnanost v nejhůře postižených členských státech?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – (FR) Pane Schulzi, teprve dnes přijala Komise konkrétní doporučení pro každou ze 27 zemí s úvodní poznámkou, ve které tuto obavu, o níž jste právě mluvil, velmi jasně vyjadřujeme, což je pro nás velmi důležité. Jsme si velmi dobře vědomi toho, že zavádění úsporných opatření, která jsou v současné době nezbytná, neboť je nutné snížit schodky a zadlužení, je skutečně velmi těžké.

Zároveň jsme přesvědčeni, že každé euro vynaložené nyní na úroky z půjček znamená o jedno euro méně pro nemocnice, veřejné zdravotnictví, veřejné školství a na sociální zabezpečení. Takže to je skutečná úspora. Musíme se proto zapojit do seriózních konzultací o rozpočtu s cílem obnovit důvěru a současně provádět strukturální reformy potřebné k zajištění konkurenceschopnosti, ale také současně musíme chránit ty nejzranitelnější.

Myslím, že s dokumentem, který jsme dnes přijali, budete spokojeni. Věnuje se všem otázkám, které souvisejí s trhem práce, např. jak přilákáme na trh práce více lidí, jak začleníme tento sociální rozměr do všech našich politik?

Nyní musíme zjistit, kolik manévrovacího prostoru mají jednotlivé země na zajištění těchto cílů. Domnívám se však, že v cílech panuje shoda.

  Marco Scurria (PPE). – (IT) Pane předsedo, abych byl upřímný, nechtěl jsem zasahovat do diskuse o skupině G8, ale chtěl jsem položit předsedovi Barrosovi otázku týkající se kultury.

Evropská unie nabízí mnoho programů na podporu setkávání mladých lidí – a nejen ty –, abychom vytvořili opravdovou Unií. Pro mnoho mladých lidí a odborníků představují programy, jako je Comenius, program celoživotního vzdělávání, Mládež v akci atd., skutečné setkávání Evropské unie, probouzející ryze evropské cítění.

(Předseda řečníka přerušil a vysvětlil mu, že se rozprava vede na jiné téma, ale poté ho vyzval, aby pokračoval…)

Chtěl bych proto vědět, co se s těmito programy stane, alespoň nakolik to Komise může odhadnout, vzhledem k tomu, že se blíží konec jejich životnosti, a touto otázkou jsme se již měli zabývat ve Výboru pro kulturu a vzdělávání. Jak hodlá Komise rozvíjet další program, počínaje rokem 2014 a dál? Věřím, že tato otázka obzvlášť zajímá řadu lidí, kteří jsou v rámci Evropské unie aktivní, a mnoho mladých lidí v našich zemích.

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – (FR) Komise projevuje velký zájem o vše, co souvisí s podporou tohoto kulturního rozměru v Evropě, a o veškeré výměny. Mám k tomu osobně silný vztah a již jsem se setkal s některými hlavními zúčastněnými stranami v této oblasti.

Na konci měsíce předložíme návrhy na budoucí financování všech sektorů včetně kultury. Samozřejmě, že vypracujeme zásadní návrhy v této oblasti. Půjde o racionalizaci nástrojů a zároveň ochranu cílů programů, jako jsou ty, které jste uvedl. Jedná se o klíčové programy, které jsou velmi důležité pro Evropu občanů a Evropu, která uznává hodnotu kultury.

  Sarah Ludford (ALDE). – Budu se držet tématu. Komise včera přijala významný soubor zpráv a opatření pro boj proti korupci, který přijde Evropskou unii každoročně na 120 miliard EUR ročně – zhruba výše celkového rozpočtu Unie – ale podle indexu korupce vytvořeného Transparency International má osm členských států známku nižší než pět z deseti možných bodů. Komise konstatuje, že uplatňování protikorupčních nástrojů je neuspokojivé.

Nebyl by dobrý nápad vznést téma korupce na summitu skupiny G8? Jediná zmínka, a to nepřímá, kterou nacházím, se týkala rozvojových zemí. Chyběl jakýkoli poukaz na to, že bohaté země musí projevit politickou vůli k řešení daného problému na vlastním dvorku a ujmout se v této věci vedení. Nepromarnili jsme příležitost hovořit o korupci a úplatkářství v rámci skupiny G8, zejména když jeden z členů, Rusko, je na 154. místě z celkového počtu 178 zemí a umístění mnoha našich vlastních členských států na indexu Transparency International není nijak oslnivé?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – O problematice korupce jsme hovořili na informační schůzce s africkými vůdci, ale mohu vám prozradit, že otázka boje proti korupci má být jednou z hlavních priorit schůzky skupiny G20, která se bude konat v listopadu. Nicméně se domnívám, že to byla užitečná diskuse, protože tam, kde existuje korupce, je vždy někdo, kdo je korumpován, ale také někdo, kdo korumpuje, takže v jistém smyslu byli členové skupiny G8 také pečlivě zkoumáni, když jsme diskutovali o problematice Afriky.

Mimochodem jsem jim předal velmi dobrou zprávu, protože jsem oznámil, že Komise hodlá předložit iniciativy týkající se transparentnosti v případě nerostných surovin – dobrá nebo špatná zpráva podle úhlu pohledu, např. menší transparentnost usnadňuje některým režimům využívat příjmy z jejich národních zdrojů a surovin neprůhledným způsobem, někdy se spoluúčastí, nutno říci, tzv. rozvinutého světa. Takový byl úhel pohledu na tuto problematiku na posledním zasedání skupiny G8.

  Peter van Dalen (ECR). – (NL) Pane Barroso, právě jste mluvil o Evropské centrální bance (ECB), kterou jste označil za nezávislou. Jde o to, že v případě řecké krize, ECB není nezávislá, zvolila stranu. ECB jako komerční banka nakoupila až deset miliard slabých dluhopisů a nyní blokuje potřebnou restrukturalizaci řeckých dluhů.

Moje konkrétní otázka zní: co děláte pro to, aby ECB s její dvojí funkcí nestála v cestě obtížným, ale nezbytným krokům k restrukturalizaci řeckého hospodářství?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Evropská centrální banka je bezesporu nezávislá a její nezávislost je uznána Smlouvou – je to tedy nezávislost podle zákona a podložená Smlouvou – ale nejen to, mohu vám zároveň sdělit, že v této funkci mám sedmileté zkušenosti a s ECB jsem jednal velmi často a mnohokrát jsem zažil, jak ECB dokázala, že nepotřebuje naši podporu k tomu, aby si potvrdila svoji nezávislost. O tom vás chci ujistit.

Co se týče otázky restrukturalizace, analyzují se, jak víte, různé varianty. Bereme v potaz celou diskusi, ale postoj Komise je již jasně stanoven. Jsme přesvědčeni o tom, že restrukturalizace není alternativou k úsilí, které musí členské státy vynaložit, pokud jde o fiskální konsolidaci a strukturální reformu. Tento důsledný postoj budeme zachovávat.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL). – (PT) Pane předsedo, pane Barroso, rovněž k otázce summitu skupiny G8, chtěla bych vědět, zda celý problém regulace finančních trhů byl znovu odložen, zejména zavedení daně z pohybu kapitálu a kapitálových zisků, zrušení daňových rájů a konec derivátů a ratingových agentur, které v současné době zcela ztratily důvěryhodnost a trpí naprostým nedostatkem transparentnosti. A nakonec bych se vás také chtěla zeptat na otázku související s děním u nás v EU, v Řecku, Portugalsku a Irsku, kde probíhá nedobrovolný proces zaměřený především na uplatňování vnucených nástrojů a postupů, které ještě zhoršují vykořisťování zaměstnanců a prohlubují hospodářský úpadek zemí a které v dohledné době povedou k větší chudobě, nezaměstnanosti a nerovnosti.

Nemáte pocit, že je to v rozporu se všemi proklamovanými zásadami včetně Smlouvy samotné?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – (PT) Za prvé, paní Figueiredová, co se týče problematiky globální finanční regulace, jak víte, od založení skupiny G20 jako hlavního ekonomického fóra pro globální správu v oblasti financí je to právě G20, která stanoví priority těchto otázek.

Některými z těchto bodů jsme se do určité míry zabývali. Já sám … mohu vám říci … jsem na zasedání skupiny G8 otevřel diskusi o zdanění finančních transakcí, když jsme zároveň diskutovali o problému rozvojové pomoci, a zastávám postoj jasně ve prospěch této daně. Pracujeme na tom v Komisi a velmi brzy předložíme nějaké návrhy.

Pokud jde o obecnou problematiku, kterou jste zmínila, o situaci eurozóny se rovněž jednalo. Zde se naše názory mohou zcela rozcházet. Máme za to, že bez rozpočtové konsolidace a strukturálních reforem nebude možné prosadit náš cíl, tedy sociálně tržní hospodářství.

  Jacek Saryusz-Wolski (PPE). – Pane Barroso, na summitu skupiny G8 hovořili účastníci o svých závazcích v rámci politiky sousedství v oblasti Středomoří. Vy sám jste se jménem Evropské unie zavázal poskytnout 1,24 miliard EUR s tím, že je to pro sousedské regiony, což by mohlo být chápáno tak, že je to pouze pro jih.

Z předběžných znění dokumentů Komise víme, že v počáteční fázi bylo v rámci oněch 1,24 miliard EUR 150 milionů určeno pro východ a zbytek pro jih. To je v rozporu se zásadou symetrie a rovné pozornosti věnované oběma sousedským regionům. Jak byste to vysvětlil? K čemu jste se skutečně a konkrétně zavázal v rámci politiky sousedství pro jižní Středomoří v souvislosti s jedinou finanční částkou, kterou jste uvedl?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Pane Saryusz-Wolski, příteli, dovolte mi, abych vám velmi otevřeně řekl, že chápu obavy, které máte ohledně východního sousedství, ale domnívám se, že nejdůležitější není, aby Východ a Jih spolu vzájemně soutěžily, potřebujeme oba regiony. Důležité nyní je, abychom pomohli těm, kteří o naši pomoc stojí, a abychom to prováděli účinným způsobem.

Přístup, který jsme předložili při revizi politiky sousedství, je ve skutečnosti jasný. Nepřidělujeme prostředky na štěpení Východu a Jihu, ale na základě toho, jak jednotliví partneři pokročili v reformě, chcete-li, více za více. Ti, kteří se více snaží, ti, kteří ukazují, že si více zaslouží, více získají. Takže žádnou předem připravenou obálku nemáme – ta je pro zemi A nebo pro zemi B – země musí dokázat, že si podporu zaslouží.

Tento přístup považuji za správný a v takovém případě budeme samozřejmě plnit své závazky jak v rámci svého východního evropského partnerství – to je velmi důležité –, tak také vůči svým sousedům v oblasti Středomoří.

  Marielle De Sarnez (ALDE). – (FR) Pane Barroso, moje otázka vlastně navazuje na poslední otázku a vaši odpověď na ni.

Mluvil jste o pomoci, kterou jste veřejně přislíbil především rozvíjejícím se arabským ekonomikám na summitu skupiny G8 v Deauville, a to ve výši 40 miliard dolarů převážně formou úvěrů z Mezinárodního měnového fondu (MMF), Evropské banky pro rekonstrukci a rozvoj (EBRR) a Evropské investiční banky (EIB) plus zhruba 15 miliard EUR od Evropské unie a členských států.

Zmínil jste se o závazných podmínkách a k tomu se vztahuje moje otázka. Tato pomoc je skutečně podmíněna splněním určitých kritérií, které velmi dobře znáte, jsou to pravidelné a svobodné volby, svoboda sdružování, svoboda tisku, svoboda projevu, boj proti korupci, nezávislé soudnictví, reforma armády a reforma policie.

Zajímalo by mě, kdo skutečně posuzuje plnění těchto kritérií, zejména v případě těchto nově vznikajících arabských demokracií. Bude se náš Parlament plně podílet na posuzování souladu se stanovenými podmínkami, nebo toto bude v diskreční pravomoci Rady?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – (FR) Máme představu, a doufám, že s ní budete souhlasit, že koordinátorem provádění by měla být Komise. Jsem opravdu velmi pyšný na to, že to byla Komise, spolu s vysokou představitelkou, kdo předložil plán naší okamžité reakce, tedy partnerství pro demokracii v severní Africe a jižním Středomoří a také partnerství pro sdílenou prosperitu. Rada dnes uznává, že by skutečně bylo dobré, aby provádění koordinovala Komise, a Komise o tom samozřejmě musí podávat hlášení Evropskému parlamentu. Mohu tedy jen uvítat veškeré projevy zájmu a veškeré úsilí ze strany Parlamentu o úzkou spolupráci.

Události, k nimž v současné době dochází v některých arabských zemích, mají skutečně velký strategický význam, nejen pro ony země, ale také pro demokracii ve světě, pro vývoj v muslimském světě a pro nás zde v Evropě. A velmi důležité je proto všechno, co děláme pro to, abychom zmobilizovali nejen orgány EU, ale také naše společnosti a pomohli našim sousedům při přechodu k demokracii, zájem, který projevil Evropský parlament, jen vítám.

  Nikolaos Salavrakos (EFD). – (EL) Pane předsedo, k tématu summitu skupiny G8, podle některých finančních informací, které jsem četl, světový HDP byl 58 bilionů USD a měnová zásoba v roce 2009 činila 615 bilionů USD. Zároveň bylo potvrzeno, co se týče monetární politiky, která se vás týká, že Spojené státy vydávají nové peníze, nové dolary, zatímco naše Unie nové peníze nevydává.

Ekonomové se v řadě otázek neshodnou, ale historie nás naučila dvěma věcem, a to za prvé, nemůžete zachránit toho, kdo bankrotuje, poskytováním drahých úvěrů, a za druhé, nadměrná úsporná opatření nikdy nesnížila schodek makroekonomiky v recesi, neschopné znehodnotit svou měnu Naléhavě potřebujeme eurobondy, pane předsedo. Považujete to za protiváhu spirálovitě rostoucího množství nových peněz, které tisknou Spojené státy?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Tato otázka by vlastně měla být v první části naší rozpravy, ale mohu odpovědět váženému poslanci tak, že v průběhu let byl postoj Komise velmi otevřený a myšlence eurobondů skutečně nakloněný. S myšlenkou eurobondů vystoupil jako první jeden z mých předchůdců.

Skutečnost je taková, že mezi členskými státy nedošlo k dohodě. To, na čem se členské státy nyní shodly, bylo vytvoření evropského stabilizačního mechanismu. Až bude vytvořen, stane se mezinárodní finanční institucí číslo jedna – nejdůležitější ve světě, co se týče finanční síly. Domnívám se, že právě tam bychom měli nyní zaměřit své úsilí.

Zároveň jsme otevřeni diskusi s členskými státy – a samozřejmě s Evropským parlamentem – o některých možnostech v otázce eurobondů, za předpokladu, že členské státy budou ochotny tuto možnost zvážit. To je pochopitelně velmi důležité a rozhodující.

  Andrew Henry William Brons (NI). – Na nedávném summitu skupiny G8 zaznělo, aby vešlo ve známost, že Egyptu a Tunisku poskytla 40 miliard USD na svržení diktatur a přijetí demokracie. Nicméně v prohlášení G8 bylo uvedeno, že podpoří ty země v regionu, které směřují nejen k demokracii, ale zároveň i k tržnímu hospodářství. Chce, aby tyto země „využívaly výhod globalizace“ a zapojily se do “integrace investičních aktivit“, což znamená, že pro země skupiny G8 bude jednodušší vydělat v těchto zemích peníze a poté tyto peníze opět vyvézt.

Nemám nic proti tomu, aby se od příjemců pomoci očekávalo zavedení a udržování demokratických institucí a postupů. To je zcela v pořádku. Není však prapodivné, aby se příjemcům říkalo, které hospodářské politiky mají zvolit a které ignorovat? Mají vůbec dárci právo poučovat tyto nové demokracie, jaká demokratická rozhodnutí by měly přijímat?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Souhlasím s úhlem pohledu, který přijala skupina G8. Domnívám se, že je v našem společném zájmu mít nejen otevřenou společnost, ale i otevřené ekonomiky. Tyto země jsou našimi sousedy a nejlepší způsob, jak jim pomoci, vidím v obchodování.

Nikdy nebudeme moci poskytnout takové množství peněz, jaké potřebují, pokud zůstanou uzavřené. Například v zemích Maghrebu – jak asi víte – je situace taková, že jejich vzájemný obchod je téměř zanedbatelný. Po nás chtějí, abychom otevřeli své trhy, ale sami mezi sebou neobchodují. Myslím, že důležité je, abychom řekli: ano, jsme připraveni vás podpořit, ale měli byste otevřít také svoji ekonomiku a začlenit se do světového hospodářství.

Ve skutečnosti vidíme, že pokrok některých zemí zcela jasně souvisí s jejich schopností začlenit se do světového hospodářství. Stačí se podívat na Asii se zeměmi, které ještě nejsou demokraciemi. Je to proto, že se dokázaly otevřít, aby se mohly začlenit do světového hospodářství a využít některé výhody pro své národy.

  Gabriele Albertini (PPE). – (IT) Pane předsedo, pane Barroso, v závěrečném prohlášení summitu skupiny G8, pokud jde o Blízký východ, se uvádí: „Jednání jsou jedinou cestou k úplnému a trvalému vyřešení konfliktu“. Vyzýváme Izrael a Palestinskou správu, aby dodržovaly platné dohody o spolupráci a zdržely se jednostranných kroků, které by mohly zbrzdit pokrok a další reformy“.

Podporuje Evropská unie – významný partner skupiny G8 – toto prohlášení? Pokud ano, řekli jste to palestinské straně, která se chystá podniknout jednostranné kroky na jednání Valného shromáždění Organizace spojených národů v září?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Pokud jde o mírový proces na Blízkém východě, nevzpomínám si na jediné mezinárodní shromáždění za posledních 30 let, kdy se o této otázce nemluvilo. Znovu jsme zopakovali svou naléhavou výzvu k obnovení mírového procesu a vyzvali jsme obě strany, aby znovu zahájily věcné rozhovory vedoucí k účinnému ukončení mírového procesu na Blízkém východě.

Všichni jsme ocenili novou americkou vizi k dosažení rámcové dohody jako průkopnickou a perspektivní. Jednotlivé prvky této nové vize však vyvolaly různé reakce. Abych k vám byl upřímný, mezi partnery skupiny G8 existují různé postoje ke spolupráci mezi Hamásem a OOP a k otázce hranic z roku 1967.

Na jednání zazněly také určité obavy z rizik v souvislosti s možnou palestinskou snahou jednostranně usilovat o uznání na zasedání Valného shromáždění Organizace spojených. Mohu vám říci, že o tomto také diskutujeme s členskými státy a že doufám, že my v Evropě budeme k této věci zastávat jednotný postoj.

  Malika Benarab-Attou (Verts/ALE). – (FR) Pane předsedo, pane Barroso, země skupiny G8 se rozhodly věnovat částku 40 miliard USD Tunisku a Egyptu, jak již bylo řečeno. Evropská unie se však musí zasazovat o větší transparentnost, zviditelnění a sledovatelnost, stručně řečeno, o lepší řízení této pomoci.

Je třeba se zaměřit na čtyři hlavní body, za prvé, musíme zajistit, aby rozvojová spolupráce byla v souladu se zásadami demokracie a úplné transparentnosti, za druhé, musíme zajistit dodržování lidských práv, dále, posílit úlohu a kapacity občanské společnosti a reformovat systém řízení této pomoci, a to s větším zapojením Evropského parlamentu.

Pane Barroso, Evropská unie musí zaručit, že se tato pomoc dostane k těm, kterým byla určena. Jaká konkrétní opatření v tomto ohledu Evropská unie plánuje?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – (FR) Vážená paní poslankyně, to, co jste uvedla, přesně odráží moje vlastní myšlenky. Plně s vámi souhlasím. Nyní se chystáme k provedení s pomocí některých nástrojů, abychom mohli kontrolovat, že závazky přijaté všemi partnerskými zeměmi jsou dodržovány a s nasazením prováděny. Mohu vám říci, že všechny tyto programy budou sledovány nejen jednotlivými útvary Komise, ale také vysokou představitelkou, která jmenuje zvláštního zástupce pro daný region. Domníváme se, že právě prostřednictvím takového dialogu dokážeme těmto zemím pomoci, a to zejména prostřednictvím většího zapojení občanské společnosti.

Nedávno jsem byl v Tunisku, kde jsem se setkal nejen s vládou a prezidentem republiky, ale také se zástupci občanské společnosti, ženských organizací a odborových svazů. Uvědomil jsem si, jak je důležité, aby viděli, že naše angažovanost se neomezuje pouze na podporu ze strany vlád, ale také občanské společnosti. Opět platí, jak jsem řekl paní Sarnezové, že zapojení Evropského parlamentu by mělo v tomto ohledu velký význam také pro vztahy s nově s nově vznikajícími parlamenty a politickými stranami v těchto mladých a nových demokraciích.

  Georgios Koumoutsakos (PPE). – (EL) Pane předsedo, na nedávném summitu skupiny G8 jste hovořil o světovém hospodářství a souhlasil jste, že úsilí je třeba zaměřit na cíle udržitelnosti veřejných financí, hospodářského oživení a opatření pro řešení nezaměstnanosti. Za tím vším stojí prospěch společnosti a veřejnosti.

Vezmeme-li však příklad Řecka, desítky a stovky tisíc občanů se v poslední době vydávaly na náměstí a do ulic kolem řeckého parlamentu, a to zcela spontánně, aniž by je tam někdo posílal, a rozhněvaně požadovaly slušnou životní úroveň a perspektivu. Určitě souhlasíte, pane předsedo, že žádná politika nemůže být účinná, pokud není podporována nebo alespoň tolerována společností. Politika v Řecku v podstatě uvízla v dilematu mezi vyčerpávající úsporností nebo bankrotem.

Neznepokojuje vás tento společenský vývoj? Jedná se o závažnou politickou otázku. Co vzkážete těmto lidem, kteří důstojným a mírumilovným způsobem žádají perspektivu a lepší budoucnost pro sebe, své rodiny a své děti?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – V první řadě bych chtěl vyjádřit svou solidaritu s občany Řecka. Vím, jak je tato doba pro Řecko těžká. Ale zároveň jsem přesvědčen, že odpovědností politických vůdců na evropské a národní úrovni, ať ve vládě nebo v opozici, je, aby ukázali, co země musí udělat. Bez fiskální konsolidace, bez strukturální reformy se ve skutečnosti Řecko z této krize nedostane.

Faktem je, že některá bolestná opatření jsou v Řecku nevyhnutelná a každý, kdo tvrdí něco jiného, řeckým občanům lže. Můj vzkaz řeckým představitelům zní, aby občanům Řecka otevřeně vysvětlovali obtížná rozhodnutí, která země musí učinit. My všichni to budeme podporovat.

Na zasedání Evropské rady jsem to byl já, kdo navrhl snížení úrokových sazeb u úvěrů poskytnutých Řecku. Ale spolu s tím, buďme upřímní, se Řecko musí částečně snažit také samo, protože žádná země nemůže s tak vysokou mírou zadlužení žít navždy. To je otevřený vzkaz, který bychom měli předat vládě a opozici v Řecku a který my v Evropě musíme přijmout, pokud chceme této zemi skutečně pomoci.

  John Bufton (EFD). – Pane předsedo, jsem rád, že jste na summitu skupiny G8 vznesl téma týkající se problémů eurozóny. Je krize a všichni víme, že je krize. A jak uvedl předchozí řečník, týká se mnoha členských států. V poslední době jsme měli problémy v Madridu, kde lidé protestovali v ulicích. Protestovalo se například i v Lisabonu a také jsme viděli, k čemu došlo v Řecku.

Nenastal čas, pane Barroso, abyste povstal – před malou chvílí jste se zmínil o lži – a řekl pravdu a přiznal, že jedna možnost zde existuje, a to, že těmto zemím by mělo být umožněno vystoupit z eurozóny? To je jediné východisko z této situace.

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Pociťuji velký respekt ke všem našim demokratickým státům, a tak mi nepřísluší, abych jim říkal, jak by si měly v této věci počínat. Ale víme, že Řecko nemá v úmyslu eurozónu opustit. Jsem neustále ve spojení s řeckými orgány i s hlavní opoziční stranou a vím velmi dobře, že z eurozóny odejít nechtějí.

Možná, že někteří z vás, vážení poslanci a poslankyně, by byli rádi, kdyby tato země eurozónu opustila, nebo možná vaše země v eurozóně není a my to respektujeme, ale Řecko je evropskému projektu velmi oddané. Řecko má problémy a my se snažíme ho podporovat, ale prosím neútočte na euro z ideologických důvodů.

Skutečností je, že mimo eurozónu existují země, které mají přinejmenším srovnatelné problémy. Island není členem eurozóny a Island zbankrotoval. Řekněme si to otevřeně, Island byl před finanční krizí jednou z nejbohatších zemí světa v přepočtu na hlavu.

V Evropské unii máme také země, které se potýkají se stejnými problémy v důsledku velmi vysoké úrovně výdajů. Takže ve skutečnosti problémem není euro, problémem je příliš vysoká úroveň dluhu nebo příliš vysoká úroveň schodků v ekonomice.

  Předseda. – Hodina otázek s předsedou Komise je ukončena.

PŘEDSEDAJÍCÍ: ISABELLE DURANT
Místopředsedkyně

14. Súdán a Jižní Súdán (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je prohlášení místopředsedkyně Komise a vysoké představitelky EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o Súdánu a Jižním Súdánu (2011/2717 [RSP]).

Myslím, že ji zastoupí pan Piebalgs. Děkuji, pane Piebalgsi. Pane komisaři, jménem vysoké představitelky a Komise se můžete ujmout slova.

  Andris Piebalgs, člen Komise, jménem místopředsedkyně Komise a vysoké představitelky EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. – Paní předsedající, přibližně za měsíc skončí šestileté přechodné období súdánské souhrnné mírové dohody. Je to historický okamžik pro Súdán a vlastně i pro celý africký kontinent. Lidé z Jižního Súdánu dlouho čekají na tento okamžik, na 9. červenec, kdy bude vyhlášena nezávislost jejich země. Evropskou unii bude na slavnostním ceremoniálu ke dni nezávislosti zastupovat vysoká představitelka a místopředsedkyně Komise.

Začátkem letošního roku se uskutečnilo věrohodné referendum a pochválili jsme súdánské strany za znamenitou práci, kterou odvedly při jeho organizaci. Uvítali jsme, že prezident Bašír veřejně prohlásil, že severní Súdán jako první uzná nezávislý Jižní Súdán. Pozitivní dynamika období, které bezprostředně následovalo po referendu, se však vytratila. Vyskytují se zde znepokojující sklony ke zvyšujícímu se napětí a konfliktům. Nedávné násilné střety v oblasti Abyei a jejím okolí by nepochybně mohly vést k další vojenské konfrontaci mezi severním a Jižním Súdánem.

O Súdánu jsme v Radě pro zahraniční věci diskutovali jak v lednu, tak v květnu a vrátíme se k němu i při zasedání Rady pro zahraniční věci, které se uskuteční 20. června. Vysoká představitelka hodlá v Radě představit komplexní strategický přístup EU pro Súdán, který se zaměří hlavně na nezávislý Jižní Súdán, ale také bude zahrnovat prvky pro konstruktivní jednání se severním Súdánem, včetně přechodových oblastí, Dárfúru a východní části. Ve skutečnosti budeme svědky vzniku nikoli jednoho nového státu, ale dvou.

Tento komplexní přístup bude strategickým dokumentem, který stanoví všechny klíčové osy naší politiky vůči Súdánu. Mezi hlavní cíle EU patří podpora míru mezi těmito dvěma státy a jejich demokratizace a prosperita. Chceme, aby to byly dva životaschopné státy, které budou vedle sebe existovat jako dobří sousedé, kteří sdílejí otevřenou hranici umožňující přeshraniční pohyb lidí a výměny zboží, kapitálu a myšlenek.

Jižní Súdán bude potřebovat naši plnou pozornost, pokud jde o stabilizaci, budování státu, institucí a kapacit a o dlouhodobý rozvoj. Naším nejvyšším zájmem bude zabránit selhání státu.

V rámci případné strategie reakce se zaměříme na několik významných prvků: posílení přítomnosti EU v Džubě zřízením delegace EU; zahájení komplexního politického dialogu; stabilizaci Jižního Súdánu a společnou hranici, a to prostřednictvím zvláštních opatření a nástrojů – včetně společné bezpečnostní a obranné politiky a nástroje stability – a zvyšování rozvojové pomoci.

Co se týče tohoto zvyšování pomoci, EU pro Jižní Súdán právě uvolnila dodatečné finanční prostředky v celkové výši 200 milionů EUR, takže naše prostředky dnes činí přibližně 300 milionů EUR. Se členskými státy EU spolupracujeme na společném plánování, abychom maximalizovali dopad na místě. Zároveň budeme pokračovat v humanitární pomoci a pracovat na zajištění toho, aby byl součástí komplexního přístupu obchod.

Pokud jde o severní Súdán, ten utrpí určité ztráty. Na severu musíme podporovat reformní kroky, prosazovat začleňující politický dialog a více usilovat o prosazování lidských práv. Snažíme se zintenzivnit politický dialog s vládou v Chartúmu. Cílem mé poslední návštěvy bylo dát najevo, že se EU po pozitivní reakci Chartúmu na výsledek referenda znovu angažuje.

Jsme však mimořádně znepokojeni nedávným násilím, a jak jsem uvedl, vojenskou okupací města Abyei, což představuje jasné porušení souhrnné mírové dohody. Naléhavě vyzýváme příslušné strany, aby se zdržely jakékoli budoucí provokace a vyjednaly podmínky pro dlouhodobé mírové soužití místních komunit ve městě Abyei a jeho okolí.

Nadále máme rovněž obavy ohledně zadržování obránců lidských práv, novinářů, opozičních politiků a pokojných protestantů z řad studentů. Jednou ze základních zásad souhrnné mírové dohody bylo zřízení demokratických vlád založených na respektování rozmanitosti a základních svobod. Chceme, aby jak v severním, tak Jižním Súdánu byly respektovány základní svobody a opravdu široké demokratické vlády.

Musím rovněž zmínit Dárfúr. Evropská unie je nadále hluboce znepokojena pokračujícím násilím v Dárfúru, které vede k vysídlování, a dále jeho závažným dopadem na humanitární operace.

Jsou zde i pozitivní novinky. Tři evropští občané, kteří byli v Dárfúru po několik měsíců drženi jako rukojmí, byli propuštěni, ale zároveň víme, že situace v Dárfúru se nezměnila. Budeme muset pokračovat v podpoře úsilí o dosažení všeobecného a spravedlivého míru v Dárfúru a zároveň se musíme pokusit o zajištění pozitivního výsledku procesu mírového jednání a vytvářet na místě podmínky umožňující politický proces vycházející ze situace v Dárfúru. Vítáme výsledek nedávné konference všech zúčastněných stran v Dohá a doufáme, že zajistí významné pokroky směřující k trvalému míru v Dárfúru.

Na závěr musím zmínit spravedlnost. Trvalého míru v Dárfúru nelze dosáhnout bez spravedlnosti a usmíření. Je nutné ukončit beztrestnost. Rada opakovaně připomněla povinnost súdánské vlády plně spolupracovat s Mezinárodním trestním soudem, a to podle rezoluce 1593 Rady bezpečnosti OSN. Lidé z Dárfúru si zaslouží dosáhnout toho, po čem tak dlouho touží – trvalého míru a spravedlnosti.

  Mariya Nedelcheva, jménem skupiny PPE. – (FR) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, v době referenda o sebeurčení Jižního Súdánu mě nejvíce zasáhlo nadšení a radost a dokonce jásot obyvatel. Lidé byli šťastní, protože konečně dostali slovo. Konečně po více než dvaceti letech války měli pocit, že tomu, co říkají, je nasloucháno.

Nesmíme zklamat těchto šest milionů jihosúdánských obyvatel, ale nesmíme zapomínat ani na obyvatele ze severní části. Je důležité, aby uprostřed demokratického impulsu, který navodily výsledky referenda, byla jednání co nejtransparentnější a zajistila tak pevný základ jak pro budoucí rozvoj obou nových států, tak i pro budoucí rozvoj vztahů mezi nimi a vztahů s mezinárodním společenstvím. Životaschopnost a stabilita severní i jižní části je zásadní. Je podstatné, aby byla konečně nalezena řešení přetrvávajících problémů. Mám na mysli problémy občanství, rozdělení dluhu a výnosů z prodeje ropy a složitou záležitost nevymezených hranic.

Referenda v rámci souhrnné mírové dohody dále musí pokračovat v oblastech Abyei, Jižního Kordofánu a Modrého Nilu. Situace v oblasti Abyei se každým dnem zhoršuje. Je to nanejvýše znepokojivé. Abyei se nesmí dostat do bodu, odkud není návratu, což by zničilo více než šest let jednání. Hrozí, že napětí, které se mění na otevřený konflikt, vrhne stín na nezávislost Jižního Súdánu a uvrhne region opět do chaosu.

Kvůli situaci v Abyei však nesmíme zapomínat na situaci v Dárfúru. V tomto ohledu je třeba zohlednit závěry konference z Dohá, jak jste právě uvedl, pane komisaři, a nesmíme pustit ze zřetele pokračující potřebu zajišťovat humanitární pomoc a zaručit bezpečnost humanitárních pracovníků. Transparentní jednání, stejně jako ukončení násilí a účinná spolupráce mezi těmito dvěma státy jsou zárukou jejich životaschopnosti.

To je samozřejmě rámec, který byl navržen již během procesu referenda. Je důležité, aby tento proces pokračoval a zajistilo se tak, že politická vůle obou států a mezinárodního společenství bude uváděna do praxe v podobě skutečných rozvojových projektů pro občany obou zemí. Právě tito občané a jejich blahobyt by měli stát v centru pozornosti demokratizace, politického pluralismu a dodržování lidských práv a náboženské, kulturní a etnické rozmanitosti jak v Jižním Súdánu, tak severním Súdánu.

  Véronique De Keyser, jménem skupiny S&D. – (FR) Paní předsedající, dne 9. července bude Jižní Súdán oslavovat svoji znovu nalezenou nezávislost a důstojnost a súdánští lidé o této události opravdu mluví s vážností a emocemi.

Pane Piebalgsi, připravila jsem si tříminutový projev. Když jsem vás ale poslouchala, nabyla jsem pochybnosti, zda jej mám opravdu přednést. Musím vás doplnit: domnívám se, že Parlament má důvod být hrdý na činnost celé Evropské unie a na způsob, jakým byla vedena tato súdánská záležitost, a stejně jako súdánští lidé pevně doufám, že to povede k nezávislosti a ještě dále.

Hovořil jste o hlavních otázkách, to znamená o záležitosti související s oblastí Abyei, která je stále nevyřešená, o politických rozhodnutích, která se předpokládala v souvislosti s občanstvím, dluhem, měnou atd. Především jste zmínil vše, co doufáte, že učiníte, pokud jde o rozvoj, humanitární činnost, skutečnost, že spravedlnost musí být prosazována a že nesmíme podceňovat Mezinárodní trestní soud. Skutečně jste se zabýval všemi nejvýznamnějšími body.

Doplním pouze několik bodů. Co se týče problému rozvoje a humanitární činnosti, je pravda, že v Jižním Súdánu je toho stále třeba mnoho učinit a že musíme pokračovat v rozvoji severní části a nesmíme ji izolovat, což je nejdůležitější. Ještě je třeba mnoho udělat, protože země žila výhradně z ropy. Nerozvíjela diverzifikované hospodářství; nemá žádný vzdělávací systém; nejsou tam silnice, nemocnice atd. Potřeby a očekávání lidí jsou obrovské, a pokud nechceme, aby je nezávislost zklamala, pak musí rozvojová a humanitární činnost ještě dlouho pokračovat. To musíme mít stále na paměti.

Co se týče otázky lidských práv, práv žen a politického pluralismu, stále zde existuje polygamie, a to dokonce i v jižní části. Ženy se prodávají za krávy; 80 % jich je negramotných; práva dětí ještě nebyla zavedena a politický pluralismus neexistuje: není zde žádná kultura politického pluralismu, jak jsme viděli během voleb a referenda. Je to vzrušující a zároveň obdivuhodné.

Setkala jsem se jak s jihosúdánskou, tak severosúdánskou volební komisí, zejména jsem ale byla v kontaktu s jihosúdánskou komisí. Chtějí vytvářet zákony. Chtějí dobrou ústavu, chtějí budovat svou zemi a říkají nám: „budeme mít peníze, nedělejte si starosti, ale pomozte nám – buďte tady“. Myslím, že v tomto ohledu jste splnili jejich požadavek. Vaše návštěva, návštěva paní Georgievové v minulosti a pravděpodobná návštěva paní Ashtonové při příležitosti oslav nezávislosti jsou hlavními událostmi.

Vaše přání předložit strategický plán pro Jižní Súdán je totožné s tím, co vyžadujeme po každých volbách. Nechceme, aby šlo pouze o krátkodobé velké řeči bez výsledku, ale stojíme o řádná navazující opatření a budoucnost pro země, které navštěvujeme. Naprosto jsem změnila znění svého projevu, pane Piebalgsi. Ráda bych vám poděkovala, protože, jak jsem řekla, je dobré, že můžeme být hrdi na Evropskou unii, zejména pak v těchto těžkých časech.

  Ivo Vajgl, jménem skupiny ALDE. – (SL) Paní předsedající, pane komisaři, až bude dne 9. července vyhlášena nezávislost další africké země, Jižního Súdánu, bude uzavřena další kapitola koloniálního dědictví na tomto kontinentu. Chceme věřit, že po přijetí demokratického rozhodnutí v referendu Jižní Súdán vyřeší své nevyřízené záležitosti se svým severním sousedem mírovou cestou, tedy prostřednictvím vyjednávání. Chceme věřit, že se region vyvaruje sporů a střetů kvůli hranicím a demografickým a migračním tokům kvůli ropě a dalším přírodním zdrojům, které jsou v obou zemích hojné, i když ze statistického hlediska mohou být chudé.

Upozorňuji vás, že mezinárodní společenství, OSN, Africká unie a Evropská unie musí nadále spolupracovat na konsolidaci obou zemí, zajišťování míru a budování institucí pro demokratický a pluralistický Jižní Súdán. Dámy a pánové, je to výzva, před níž stojíme nyní, kdy celý širší region zažívá oživení a otevírá se požadavkům a standardům moderní doby.

Súdán se opět nachází v historickém okamžiku. Všechny dohody, jichž bylo dosaženo na konci krvavé občanské války, se ještě nestaly skutečností. Situace v provincii Abyei se spíše blíží krizi nežli míru, v Dárfúru dochází k násilnostem a Súdán potřebuje naši pozornost a velkorysou pomoc.

Další důležitou skutečností je, že Rada bezpečnosti OSN obnovila v Súdánu mandát mise UNMIS a vyšle do Súdánu další mírové jednotky. Naše zpráva pro vlády v Chartúmu a v Džubě zní, že by měly přivítat mírové síly OSN jako přátele a zajistit jejich bezpečnost.

  Nirj Deva, jménem skupiny ECR. – Paní předsedající, pan komisař Piebalgs má pravdu. Máme před sebou rovněž jednu z největších výzev, kterým Evropská unie čelí. Jako zpravodaj Evropského parlamentu pro zprávu o budování státu musím říci, že toto je pro nás mimořádná příležitost, abychom vystupovali jako partner Jižního Súdánu, jedné z nejchudších a nejnovějších „budoucích“ zemí, která vznikne dne 9. července, a abychom budování státu – o kterém v této sněmovně neustále hovoříme – uvedli na místě do praxe.

Je to země bohatá na přírodní zdroje, ale je to také země s nejhroznějšími sociálními ukazateli. Dítě narozené v Jižním Súdánu má dnes vyšší šanci, že zemře v průběhu dětství, než že nastoupí do základní školy. Taková je statistika. Potravinářské výrobky poskytované agenturami humanitární pomoci a určené k bezplatné distribuci chudým se nyní prodávají na trhu. Musíme budovat kapacity směrem zdola nahoru. V Súdánu nemají státní správu. Nemají vyškolené úředníky. Nemají infrastrukturu, kterou musí mít moderní budoucí stát. Potřebují právní stát, potřebují řádnou správu věcí veřejných, potřebují transparentnost, potřebují odborné znalosti, které máme jako partneři. Musí nás požádat a my jim musíme nabídnout partnerství, pokud jde o know-how.

  Judith Sargentini, jménem skupiny Verts/ALE. – (NL) Paní předsedající, chcete vztyčit vlajku a pozvednout sklenku šampaňského, protože když může obyvatelstvo odhlasovat vlastní nezávislost, je to pouze správné a vhodné. Nepříjemnou věcí je zde to, že Jižní Súdán je ve skutečnosti dědicem odkazu z minulosti a že vztyčení vlajky či pozvednutí sklenky šampaňského možná není na místě vzhledem k situaci, v jaké se samotní obyvatelé Jižního Súdánu nacházejí. Oblast Abyei byla nyní připojena k severní části a obyvatelé Jižního Súdánu by měli být pochváleni, že se nenechali vyprovokovat. Otázkou však samozřejmě je, jak dlouho to vydrží.

To, že jsme my, mezinárodní společenství, přihlíželi, když byla otázka týkající se oblasti Abyei v referendu ponechána bez řešení, je vlastně velmi nezodpovědné a je návodem k budoucímu zahájení války. Rovněž můžeme s jistotou předpokládat, že bude nutno znovu vyslat jednotky OSN, aby nastolily mír. To, o čem hovoříme a o čem nikoli, považuji za obzvláště problematické. Uvažme skutečnost, že Súdán se pokouší ovlivnit nadcházející referendum v Abyei tím, že trvá na tom, aby byli do součtu zahrnuti i ti pastevci, kteří tráví část svého času v této oblasti a část jinde. Je oprávněné, aby Jižní Súdán tvrdil, že by neměli být započítáni, protože nejsou stálými obyvateli? Pokud s tím souhlasíte, neodpíráte tím pastevcům právo na existenci? Je to situace připomínající Hlavu XXII a odpověď nelze najít jen tak snadno.

Jsou zde rovněž dva další faktory, které je třeba zmínit. Nezasloužil by si Jižní Súdán férový začátek? Pokud ano, nemají obyvatelé Jižního Súdánu bezpochyby nárok na zrušení dluhu? Dotčené dluhy vytvořil režim v Chartúmu a nikdo nemůže říct, že lidem z jihu dobře posloužily.

Dalším faktorem je, jak bychom se měli vypořádat s bohatstvím, které se v Jižním Súdánu nachází pod zemí? Vztahuje se v současné době na Jižní Súdán iniciativa pro transparentnost těžebního průmyslu (EITI), která kontroluje, zda nedochází ke korupci, a přešetřuje, která ropná ložiska jsou prospěšná pro obyvatele? Pokud ne, jak můžeme my v Evropě pomoci? Jedna věc, která nakonec skutečně pomůže, pokud jde o evropskou pomoc Jižnímu Súdánu – a ve skutečnosti i severní části –, je obchod a poctivé investice na místě. Všichni s napětím sledujeme vývoj situace a já doufám, že budeme moci opět vztyčit vlajku a připít na svobodu Jižního Súdánu sklenkou šampaňského.

  Gabriele Zimmer, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Paní předsedající, na tento světový region všichni pohlížíme s velkými obavami a jsme si dobře vědomi, že riziko občanské války zdaleka není zažehnáno. Zásadní křehkost mírového procesu, který byl spuštěn, se ukazuje na stávajících událostech v oblasti Abyei.

Konflikt, který propukl, je dramatický. Severní armáda okupuje oblast Abyei a 15 000 lidí se dalo na útěk. Domnívám se, že jako Evropská unie musíme pomoci velmi hmatatelným způsobem, jak jsme to činili v minulosti, a že to musí mít podobu co nejvčasnějšího zajištění potravinové a humanitární pomoci pro uprchlíky a přípravy mimořádné humanitární pomoci pro uprchlíky.

I bez tohoto vystupňování konfliktu v Jižním Súdánu již tak nyní závisí na potravinové pomoci více než 40 % obyvatel. Jižní Súdán bude jednou z nejchudších zemí na světě, a pokud chceme, aby měly rozvojové cíle tisíciletí účinek i zde, je naprosto nezbytné, aby finanční prostředky uvolněné Radou – 200 milionů EUR – byly skutečně vydány na zajišťování potravin, vzdělávání a zdravotnictví v této části světa.

Moje skupina se zasazuje o okamžité stažení ozbrojených jednotek severu a jihu z oblasti Abyei, dodržování souhrnné mírové dohody a uznání demilitarizované zóny. S ohledem na prodloužení mandátu OSN, o němž se diskutovalo, vyzýváme ke zohlednění a posouzení rizik a problémů, např. těch, které vyšly najevo ve spojitosti s misí MONUC v Konžské demokratické republice.

Jsme zklamáni, že v tomto usnesení nezazněla žádná skutečně silná výzva ke zrušení dluhu a přešetření zahraničních dluhů. Považuji to za politováníhodné.

  Bastiaan Belder, jménem skupiny EFD. – (NL) Paní předsedající, chtěl bych vysoké představitelce nebo jejímu zástupci sdělit dvě věci týkající se stávající situace v Súdánu. Nejprve vysokou představitelku vyzývám, aby naléhavě vyvíjela nátlak na súdánské orgány, aby propustily křesťanku, Hawu Abdallu Muhammad Salehovou, kterou z náboženských důvodů zatkla bezpečnostní služba v uprchlickém táboře v Dárfúru dne 25. května. Podle zpráv byla Salehová po zatčení mučena a odvezena na neznámé místo v Chartúmu; jedná se o osobní tragédii, která vyžaduje zapojení Evropy.

Mým druhým bodem je to, že jako poslance Evropského parlamentu mě silně zasáhlo, když jsem četl ostrou výtku ze strany odborníka na situaci v Súdánu, který je mezinárodním pozorovatelem v tomto opakovaně nepokojném konfliktním regionu Abyei, že diplomatický nátlak Evropy na vražedný a bojechtivý režim prezidenta al-Bašíra byl „k ničemu a špatně koordinovaný“. To je skutečně zdrcující výtka.

Dává mezinárodní společenství, včetně Evropy, prezidentovi al-Bašírovi poté, co obsadil oblast Abyei, opět pocit nezranitelnosti? V tomto konkrétním okamžiku je třeba zdůraznit, jak slabé postavení má al-Bašír na domácí půdě a že nastal více než příhodný čas na tento režim zatlačit. Doufám tedy, že Evropa bude na al-Bašíra vyvíjet nátlak.

  Mario Mauro (PPE). – (IT) Paní předsedající, pane komisaři, velmi si vážím pragmatického přístupu, který jste zaujal ve svém projevu. Rád bych přednesl dvě doporučení, v nichž bych rovněž chtěl zdůraznit práci na sledování referenda, kterou nedávno tak pečlivě odvedla paní De Keyserová a která je podle mého názoru pro naše orgány nedocenitelná.

Mám na mysli velmi specifickou záležitost: osobně mě vůbec nepřekvapilo, že po referendu s jeho výsledky vzrostl počet nepřátelských akcí, většinou způsobených súdánskými institucemi a orgány, zejména v regionu Abyei. Pro ustavičně nedůslednou chartúmskou politiku je typické, že naznačuje řešení a pak ho odvolá bez jakéhokoli varování. Právě to způsobilo pohromu, jaká v Súdánu nastala.

Dovolte mi učinit návrh: v rámci Evropské služby pro vnější činnost jsme vytvořili oddělení, které se zabývá konkrétně humanitárními krizemi. Toto oddělení musí být na situaci v Abyei upozorněno hned, a ne až budeme čelit velké katastrofě. Musí být mobilizováno, protože je spolehlivým oddělením, které prokázalo svůj význam např. při libyjské krizi. Domnívám se, že toto oddělení by dnes mělo být povzbuzeno, aby připravilo plán a předložilo ho Výboru pro zahraniční věci, přičemž by mělo vysvětlit, jakým způsobem zamýšlí jednat. Mělo by nám umožnit pochopit, jak může být zahraniční politika Evropské unie cenná, když budeme všichni pracovat společně s cílem dosáhnout nejlepšího výsledku.

Moje poslední doporučení se týká našich vztahů s Čínou; ze všech stran slýcháme, že Čína hraje v Súdánu velkou roli, což zní jako nějaká strašidelná přítomnost, které se musíme obávat. Osobně v této konkrétní chvíli zastávám názor, že bychom měli být ve vztazích k Číně velmi opatrní, nicméně bychom je měli mít za žádoucí a jejich prostřednictvím posoudit, zda se kromě hospodářských zájmů Čína zajímá také o hloubkové řešení otázek lidských práv.

  Ana Gomes (S&D). – Paní předsedající, EU musí nadále vyvíjet nátlak na súdánskou vládu, aby stáhla vojenské jednotky z pohraničního města Abyei. Řešení problému v Abyei je naléhavě potřebné, aby se zabránilo vystupňování ozbrojeného konfliktu mezi Súdánem a Jižním Súdánem. Tento konflikt ohrožuje mírový proces, který měl následovat po referendu z ledna 2011.

Ostřelování helikoptéry OSN, k němuž přistoupili členové milice na konci května, bylo násilnickým a hanebným činem; bylo to stejně pobuřující jako výzva chartúmské vlády, aby byly po 9. červenci odvolány mírové síly OSN. Přítomnost OSN je nutnější než kdy jindy, aby pomohla sledovat strany a stabilizovat region, a tedy zabránit vzniku konfliktů.

Zajištění pokojného přechodu k nezávislosti v Jižním Súdánu rovněž vyžaduje, aby na předním místě programu EU pro obě země a jejich zbytečně se vměšující sousedy zůstával boj proti beztrestnosti. EU by se neměla nechat zlákat k žádným potenciálně „výhodným dohodám“ s prezidentem al-Bašírem výměnou za to, že se zapomene na skutečnost, že on i jeho stoupenci musí být postaveni před Mezinárodní trestní soud (ICC), aby se zodpovídali za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti spáchané proti súdánskému lidu v Dárfúru.

  Charles Goerens (ALDE). – (FR) Paní předsedající, nedávné referendum o nezávislosti Jižního Súdánu předznamenalo novou éru politického jednání s tímto novým státem. Vytvořením tohoto mladého státu, které bylo dříve považováno za interní záležitost Súdánu, se tato věc stala mezinárodní záležitostí. Veškeré vztahy s Chartúmem, co se týče zejména bezpečnostních otázek, nyní budou mezinárodní záležitostí a z toho vyplývá, že se na ně bude vztahovat mezinárodní právo.

Proto chválíme způsob, jakým různé strany provádí své úkoly, a v tomto ohledu je třeba zmínit některé z největších bezprostředních výzev, s nimiž se nově vytvořený stát setká. Zaprvé mezi těmito stranami musím jmenovat bývalého jihoafrického prezidenta a předsedu Africké unie Thaba Mbekiho a jeho zprostředkování; a myslím, že bychom měli zdůraznit také mediační roli, kterou sehrála naše vlastní zvláštní zástupkyně v Súdánu, Rosalind Marsdenová.

Zadruhé, přistoupení nového státu k dohodě z Cotonou otvírá nové vyhlídky pro rozvojovou spolupráci a vztahy s Evropskou unií. Považuji to za naléhavé a musíme učinit vše, co je v našich silách, abychom podpořili urychlenou ratifikaci.

Zatřetí, je nutné rozvíjet schopnost zvládat ohromné problémy, kterým tento nový, stále velmi křehký stát čelí. To rovněž vyžaduje pozornost ze strany mezinárodního společenství.

Začtvrté, je nutné přispívat také k rozvoji v severním Súdánu, který nesmíme opomíjet a který se připravuje na sestavení nové ústavy.

A konečně je zde strašná bezpečnostní situace v regionu Dárfúr a jednostranné přání vlády uspořádat dne 1. července 2011 referendum k jeho statusu.

Samozřejmě vítám osobní angažovanost našeho komisaře pro rozvoj a jeho pracovníků v této zásadní fázi. Pan komisař pochopil, že toto období rozhodující pro budoucnost Jižního Súdánu je rovněž zkouškou síly Evropské unie i dalších stran.

  Peter van Dalen (ECR). – (NL) Paní předsedající, slavné datum 9. července se blíží. Jižní Súdán se oficiálně stane nezávislým. Je to stát, který se otevřeně hlásí ke klíčovým hodnotám křesťanské víry, ale také stát, který bude hodně zkoušen, protože mazaný starý lišák Umar al-Bašír sice možná přišel o skoro všechny vlasy, ale jistě nepřišel o esa v rukávu. V regionu Abyei začal vraždit občany. Zdá se, že začaly etnické čistky lidí z jižní komunity Ngok Dinka. Životy pracovníků OSN tam jsou ohroženy.

Paní baronka Ashtonová ví, že má naši podporu, pokud jde o její politiku lidských práv, a co se týče povstalců v Benghází, rozhodla se jednoznačně a správně. Učiňte nyní totéž s Umarem al-Bašírem, protože lidé z Jižního Súdánu si zaslouží naši silnou podporu.

  Sabine Lösing (GUE/NGL). – (DE) Paní předsedající, v únoru bylo mnoho lidí, včetně některých z této sněmovny, naplněno nadějí i obavami v souvislosti s budoucností Súdánu. Názory na pokračující riziko násilných střetů se různily. Bylo jasné, že lidé ze Súdánu mají velké problémy a potřebují podporu. Situace v Súdánu nyní znovu zaplňuje přední stránky novin. Příčinou nejnovějších událostí jsou nevyřešené otázky spojené s blížící se nezávislostí jižní části a tyto problémy nelze vyřešit za použití zbraní. Proto vítám nedávnou dohodu mezi severním a Jižním Súdánem, kterou vyjednala Africká unie a jež se týká demilitarizované zóny podél budoucí hranice mezi těmito dvěma státy. Jednotky OSN podle modelu mise MONUC čítající 7 000 příslušníků však mohou způsobit více škody než užitku. Stačí se podívat na Kongo, abychom viděli, co mohou způsobit.

Pomoc pro Súdán musí být nestranná a nesmí se vázat na žádnou zájmovou skupinu. Musí být zaměřena na zájmy lidí z Jižního Súdánu a ze severního Súdánu, což se vztahuje jak na materiální, tak na diplomatickou pomoc. Aby se zabránilo dalšímu podněcování konfliktu, je nutné zastavit veškeré dodávky zbraní. Vyzýváme k ukončení veškeré spolupráce mezi civilními a vojenskými složkami a k ukončení vojenských výcvikových misí.

  Michèle Striffler (PPE). – (FR) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, samozřejmě vítáme pokojný a věrohodný způsob, jakým bylo v lednu provedeno referendum Jižního Súdánu o sebeurčení. Jak již bylo řečeno, Jižní Súdán vyhlásí nezávislost dne 9. července 2011. Výzvy jsou obrovské, a to jak z hlediska vnitřní organizace nového státu, tak z hlediska jeho vztahů vůči Súdánu na jejich společných hranicích a v regionu Abyei, který je bohatý na ropu.

Jak Súdán, tak Jižní Súdán se musí vypořádat s obrovskými potřebami v oblasti humanitární pomoci. Mezi primární výzvy patří bezpečnost, pomoc obyvatelům v nouzi a dodržování humanitárních zásad. Krize zdaleka neskončila. Je zásadní, aby mezinárodní společenství bylo i nadále přítomné a zachovalo velmi vysokou úroveň humanitární angažovanosti. Musíme velmi pozorně sledovat, jak se situace vyvíjí, protože již nyní je děsivá, ale mohla by se ještě zhoršit a stát se hrozbou pro stabilitu v regionu.

Je také zásadní, aby byla rozvojová pomoc, která je organizována pro Jižní Súdán, koordinována s humanitární pomocí a doplňovala ji. V této situaci, kdy jsou státní infrastruktury velmi slabé a humanitární krize přetrvává, nabývá vazba mezi pomocí v nouzi a rozvojem skutečného významu. Rozvojová pomoc tedy musí poskytovat podporu státním infrastrukturám a posilovat přístup obyvatelstva k základním službám, které v současnosti organizují nevládní a mezinárodní organizace.

A konečně nesmíme kvůli událostem v Jižním Súdánu a regionu Abyei přehlížet situaci v Dárfúru, která je považována za nejhorší humanitární krizi na světě. Životy milionů lidí stále závisí na vnější pomoci.

Protože mi zbývá ještě několik vteřin, chtěla bych na závěr pochválit práci pana Piebalgse, kterou považuji za výjimečnou.

  Richard Howitt (S&D). – Paní předsedající, dnes odpoledne chci silně zdůraznit, že EU musí s Jižním Súdánem pracovat na demokratizaci a budování institucí. Ano, bude to země s jednou z nejvyšších měr dětské úmrtnosti a nejnižšími ukazateli vzdělanosti na světě. Musí rychle přistoupit k dohodě z Cotonou, musí mít přístup k Evropskému rozvojovému fondu a možnost spravedlivého zmírnění dluhu. Ale právě jako by měla být EU hrdá na to, že jsme přispěli k převážně pokojnému a věrohodnému procesu referenda – a vzdávám hold své kolegyni, Veronique De Keyserové, která proces osobně vedla –, tak musí prioritně pomáhat Jižnímu Súdánu při revizi ústavy, přičemž je třeba zavést systém více stran a předcházet vzniku korupce.

Paní předsedající, datum 9. července je pro Jižní Súdán důležitější než cokoli jiného; ačkoli pro severní Súdán může souhrnná mírová dohoda skončit, jeho povinnosti nekončí. Hrozba násilí přetrvává, a to nejen v samotném Jižním Súdánu, ale také v sousedních provinciích Modrý Nil a Jižní Kordofán v severním Súdánu a totéž stále platí pro Dárfúr. Vlastně bych chtěl požádat pana Piebalgse, aby ve své odpovědi vysvětlil, jakým způsobem EU bojuje proti trvalému a zhoršujícímu se porušování lidských práv, zejména s ohledem na obránce lidských práv, jako je Hawa Abdalla z mírové mise Africké unie (AU) a OSN, která byla nezákonně zatčena a bita.

Měl jsem tu čest být přítomen při zrodu prvního nového státu tohoto tisíciletí na světě, Východního Timoru. Doufám, že se Jižnímu Súdánu podaří dosáhnout nezávislosti a zároveň zabránit tragickému zvratu, jaký postihl obyvatele Východního Timoru, a zajistit mír a prosperitu súdánským lidem, kteří velmi trpěli v průběhu nejdéle trvající občanské války v Africe.

  Niccolò Rinaldi (ALDE). – (IT) Paní předsedající, je složité dohlížet na konečné kroky při vytváření nové země mírovou cestou. Konečný cíl – mír – musí být zajištěn, ale nesmí se vytratit zásadní součásti celkové dohody.

Vojenská akce Chartúmu v oblasti Abyei ohrožuje celkový výsledek této cesty, ačkoli na založení 54. afrického státu, k němuž dojde dne 9. července, nemá vliv.

Jih nesmí reagovat na provokace a nesmí ztratit ze zřetele konečný cíl, kterým není pouze nezávislost, ale také zřízení věrohodných institucí a pokrok jeho obyvatelstva, z něhož 90 % žije pod hranicí chudoby. Je nepravděpodobné, že by tito lidé měli prospěch ze zahraničních investorů, kteří již slibují, že jejich investice budou transparentní a že nebudou mít kořistnickou povahu.

Domnívám se, že toto – problém zahraničních investic v Jižním Súdánu – se brzy stane novou prioritní záležitostí, kterou Evropská unie bude muset sledovat a uplatnit při tom věrohodnost, kterou v tomto regionu v posledních letech získala.

  Charles Tannock (ECR). – Paní předsedající, dne 9. července Jižní Súdán vyhlásí nezávislost jako anglicky hovořící nový africký stát. EU správně podporovala proces akčního plánu, který se týká programu dané země (CPAP), a referendum v Jižním Súdánu. Příštích několik měsíců však bude kritických. Jižnímu Súdánu musí být umožněno, aby se sám prosadil jako životaschopný suverénní stát. I bez ohledu na nepřátelského souseda na severu Jižní Súdán čelí obrovským rozvojovým výzvám. Infrastruktura zde převážně neexistuje. Je rozšířené nepřátelství mezi komunitami. Ukazatele zdravotní péče patří mezi nejhorší na světě a hospodářství téměř zcela závisí na vývozech ropy.

Je proto zásadní navýšit rozvojovou a humanitární pomoc EU určenou pro Jižní Súdán. Jižní Súdán ale také potřebuje jednoznačnou podporu EU z politického hlediska. Nedávné obsazení sporného hraničního regionu Abyei chartúmskou vládou naznačuje, že prezident Bašír dosud není plně smířený s rozdělením své země. A konečně, doufám také v to, že Jižní Súdán splní svoje sliby a bude první zemí Africké unie, která znovu uzná stabilní a demokratickou Republiku Somaliland jako také nezávislý stát.

  Charalampos Angourakis (GUE/NGL) . – (EL) Paní předsedající, nedávné střety v Abyei ukazují pouze to, jak bezdůvodné byly oslavy USA a Evropské unie, které následovaly po referendu. Opět jsme viděli, že imperialistický mír je stejně krvavý jako imperialistická válka. Je zjevné, že pro sever i jih, jež jsou na cestě imperialismu, a oběti bojů a politiky ve stylu „rozděl a panuj“ bude těžké vyhnout se přímému konfliktu.

Po dvacet let se různé imperialistické mocnosti pokoušely v oblasti Abyei těžit ložiska ropy a zlata, mědi a uranu. Tento boj je zodpovědný za riziko nové a ještě krvavější války, když je nyní přímo zapojeno NATO, USA a Evropská unie. Zdá se, že síly sjednocující Evropu po válce v Libyi usilují právě o toto.

Naléhavě potřebujeme, aby byly v Súdánu ukončeny jakékoli imperialistické zásahy a jakékoli projevy nepřátelství a odporu mezi severem a jihem. Rovněž se domníváme, že lidé ze Súdánu, jak ze severní, tak jižní části, musí vzít svůj osud do vlastních rukou. Je to jediný způsob, jak se vyhnout válce, a jediný způsob, jak kontrolovat bohatství jejich země a v různých směrech dosáhnout pokroku.

  Joachim Zeller (PPE). – (DE) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, měl jsem příležitost zažít průběh referenda o nezávislosti v Jižním Súdánu jakožto volební pozorovatel za Parlament a byl jsem ohromen obrovskou podporou, kterou lidé z Jižního Súdánu dávali myšlence, že v budoucnu budou moci sami rozhodovat o osudu své země.

Byl jsem rovněž svědkem velkých očekávání lidí, kteří rozhodli o osvobození své země z nevolnictví. Tisíce, možná desetitisíce těch, jež jsou známi jako vnitřně vysídlené osoby, které desítky let trvající boje na jihu vytlačily do uprchlických táborů na severu, se vydaly zpět do svých dřívějších domovů na jihu.

Samozřejmě že kromě nezávislosti své země si lidé z Jižního Súdánu především přejí žít v míru a nalézt cestu ke šťastnější budoucnosti po desetiletích války, v níž musely miliony z nich obětovat svůj život.

Nový stát Jižní Súdán má oficiálně získat nezávislost dne 9. července, čímž rozšíří rodinu států na světě. Výchozí podmínky jsou tak špatné, jak si jen lze představit, a o tom již bylo mnohé samozřejmě řečeno. 70 % obyvatelstva žije jako kočovní chovatelé skotu; 80 % obyvatelstva je negramotných; spor o oblast Abyei se rozšiřuje a mění ve vojenský konflikt. Již jsou mrtví a zranění. Jako kdyby to nestačilo, soupeření mezi kmeny a ozbrojenými skupinami v Jižním Súdánu rovněž narůstá a pozorovatelé odhadují, že od ledna přišlo o život již více než tisíc lidí. Lidé, kteří byli raněni nebo na nich bylo spácháno násilí, se dají stěží spočítat.

Súdán jako stát selhal. Hrozí, že Jižní Súdán jako stát bude selhávat od samého počátku. Jsem pevně přesvědčen, že vzhledem ke koloniální historii těchto zemí má Evropa k tomuto regionu zásadní povinnost. Tato situace vyžaduje, aby se do ní kromě politiky OSN a Africké unie zapojila společná evropská zahraniční politika; je to také příležitost, aby se tato politika osvědčila. Nejedná se pouze o peníze, ale také o podporu křehké a vznikající občanské společnosti. S těmi, kteří mají budoucnost této země ve svých rukou – s kmenovými náčelníky a šéfy vojenských skupin –, musíme vyjednávat tvrdě, aby nerozbili naděje lidí z jejich země.

  Corina Creţu (S&D). – (RO) Paní předsedající, od nynějška za necelý měsíc bude vyhlášena nezávislost Jižního Súdánu, která získala v lednovém referendu pozoruhodnou podporu. Dosud bohužel nebyly vyřešeny spory týkající se vytyčení hranice a sdílení příjmů z těžby ropy. Nový stát se tedy rodí ve stínu konfliktu. Proto se domnívám, že je třeba zintenzivnit diplomatické úsilí, a to včetně úsilí ze strany Evropské unie.

Vítáme vaši návštěvu Súdánu i návštěvu našich kolegů z Evropského parlamentu, včetně aktivit paní De Keyserové. Jak však víte, situace se v poslední době prudce zhoršila. Více než 80 000 osob opustilo své domovy, což je znamením bezprostředního rizika humanitární krize. Moje otázka na pana komisaře se týká možné přítomnosti našich mírových sil v oblasti, a to vzhledem ke včerejšímu prohlášení OSN, které připouští selhání jejích jednotek, které na minulá napětí reagovaly pasivně.

  Marielle De Sarnez (ALDE). – (FR) Paní předsedající, před několika hodinami súdánská vláda sdělila OSN, že budou nastoleny podmínky nezbytné pro návrat tisíců obyvatel, kteří utekli ze sporného regionu Abyei, který se nachází na hranici mezi severním a Jižním Súdánem.

Jak víme, ačkoli vysídlené obyvatelstvo vždy odchází velmi rychle, jeho návrat trvá déle a příliš často je zdrojem značných humanitárních a sociálních problémů. Navrhuji proto, aby Evropská unie co nejrychleji zorganizovala pozorovatelskou misi v podobném duchu, jako jsme to dělali v balkánských zemích. Tato mise by samozřejmě mohla být uskutečněna za pomoci Africké unie a není důvod, proč by do ní nemohly být zapojeny také třetí země.

Na závěr se chci vyjádřit k dohadům, které kolují ohledně možnosti „etnických čistek“ v daném regionu. Pokud se toto podezření ukáže jako pravdivé, mezinárodní společenství bude muset samozřejmě rychle jednat a Evropská unie jej k tomu bude pobízet. Za žádných okolností nesmíme dovolit, aby se opakovala tragédie bývalé Jugoslávie.

  Cristian Dan Preda (PPE). – (RO) Paní předsedající, výsledek referenda o nezávislosti Jižního Súdánu uvítalo mnoho lidí. Jeho cílem má být vytvoření 54. státu v Africe.

Události, k nimž v současnosti dochází, však do jisté míry nadšení utlumily. Musíme být velmi realističtí a přiznat, že v současné chvíli je pokojné rozdělení Súdánu ohroženo. Okupace sporného regionu Abyei silami súdánské vlády, k níž došlo dne 21. května, a násilí, které pokračovalo včera i v Kadugli, nám ukazují, že občanská válka mezi severní a jižní částí může kdykoli znovu vypuknout. Tomu je samozřejmě třeba zabránit za každou cenu a naše poselství musí být hlasité a jasné.

Vojenské operace prováděné súdánskou vládou a milicemi v oblasti Abyei jsou závažným porušením souhrnné mírové dohody. Upřímně věřím, že jsme všichni jednoznačně přesvědčeni o jedné věci: je nutné zabránit jakémukoli vystupňování násilí, protože by to mohlo vyústit v další ztráty na životech. Bezpečnostní situace musí být vyřešena na základě dohod z Kadugli a Abyei ze začátku roku a podle mého názoru to musí zahrnovat také intervenci smíšených bezpečnostních sil vyslaných OSN.

I pokud budou tyto potíže překonány, zůstává stále spousta otazníků ohledně životaschopnosti těchto dvou států, které by měly společně existovat na území bývalého Súdánu. Politická vůle a připravenost k dialogu jsou nezbytné, protože celá řada otázek zůstala nevyřešených: společné hranice, občanství, mezinárodní závazky a samozřejmě zásoby ropy.

Na druhou stranu chci zdůraznit zhoršení situace lidských práv a právního státu v Súdánu, kde jsme v poslední době byli svědky nárůstu nezákonných zatčení. Musím vám připomenout, že na Umara al-Bašíra se stále vztahuje mezinárodní zatýkací rozkaz, což je skutečnost, kterou orgány v této zemi přehlížejí.

Skončím pozitivní poznámkou. Chci uvítat propuštění tří bulharských rukojmí, kteří pracovali pro humanitární leteckou službu OSN a v lednu byli uneseni z Dárfúru.

  Miroslav Mikolášik (PPE). – (SK) Paní předsedající, krvavá občanská válka, která v Súdánu trvala více než dvě desetiletí, tuto zemi zdevastovala a zničila či jinak tragicky poznamenala miliony jejích obyvatel. Krutosti spáchané během občanské války nakonec zastavilo podepsání mírové dohody, jejíž nedílnou součástí bylo uskutečnění úspěšného referenda.

Prevence je nejlepším lékem, a proto pevně věřím, že prostředky EU vyčleněné pro Súdán by měly být přiděleny nejen na humanitární a rozvojovou pomoc, ale rovněž na podporu demokratického řízení a právního státu, které jsou zásadní podmínkou pro uplatňování základních lidských práv Súdánců poznamenaných válkou.

Výsledky referenda jasně ukazují touhu převážně křesťanského Jižního Súdánu po nezávislosti. Pokud se tak stane – a já se domnívám, že se tak již děje –, Jižní Súdán bude jako nejmladší stát na světě potřebovat pomoc a podporu.

  Katarína Neveďalová (S&D). – (SK) Paní předsedající, plně souhlasím s vyjádřením a prohlášením baronky Ashtonové, ale zároveň sdílím obavy o budoucí vývoj v této zemi.

Súdánská oblast Abyei je již po dlouhé roky zmítána konflikty. Občanská válka, která trvala více než dvacet let, skončila před necelými šesti lety. Právě tento region byl v tomto konfliktu klíčový a podle prohlášení Mezinárodní krizové skupiny se vývoj právě v této části země odrazí na osudu celého Súdánu. Udrží si tato země mír, nebo znovu upadne do další války?

Pokud se jižní část osamostatní, bude nezbytné podporovat co nejpokojnější přechod. Ráda bych proto vyjádřila podporu Komisi, jež tvrdě odsuzuje použití síly proti nevinným civilistům, kteří byli a stále jsou obětí súdánské armády okupující tento region.

EU má příležitost šířit mír, napomoci ke stabilitě v tomto regionu a posílit své postavení nejen jako největší dárce na světě, ale také své politické postavení, a především pomoci obyvatelům této země.

  Janusz Władysław Zemke (S&D). – (PL) Paní předsedající, chtěl bych upozornit na to, co je podle mého názoru velmi vyznaným faktorem. V této sněmovně jsme potěšeni výsledkem referenda, zanedlouho bude zřízen nový stát – Jižní Súdán. Je však třeba zdůraznit, že se jedná pouze o příležitost, protože tomuto státu v současnosti chybí základní atributy, které by měly být rysem každého státu. Postrádá strukturu a kompetentní úředníky a nemá soudní systém. Jinými slovy, cesta zůstává otevřená pro působení různých sil, které by zde mohly ohrožovat mír a bezpečnost. V této souvislosti si myslím, že stejně jako je velmi významná humanitární pomoc, je také nezbytné zajistit bezpečnost, a že nynější síly OSN jsou tam stále potřebné.

  Elena Băsescu (PPE). – (RO) Paní předsedající, také já bych ráda uvítala prohlášení místopředsedkyně Komise v souvislosti s prohlubováním konfliktu mezi oběma stranami. Myslím, že vedoucí političtí představitelé musí respektovat vůli lidu vyjádřenou prostřednictvím referenda o nezávislosti. Súdán má dlouhou historii násilných vnitřních převratů a nedávný vývoj naznačuje návrat k minulosti. Chci zdůraznit zejména složitou situaci, jíž čelí obyvatelé v konfliktních oblastech. Pokud členové mezinárodního společenství nezasáhnou, hrozí, že dojde k humanitární katastrofě.

V oblastech, které brání jednotky OSN, navíc byly hlášeny útoky, což ohrožuje životy vojáků a návrat uprchlíků. Musím zdůraznit význam postupného odzbrojování skupin, které blokují uplatnění výsledků referenda. Obchodování se zbraněmi v tomto regionu rovněž stále více povzbuzuje povstalecké nepokoje a zároveň ohrožuje proces nastolení nezávislosti.

  Seán Kelly (PPE). – Paní předsedající, dnešní diskuse o Súdánu a Jižním Súdánu je ve světě, kde je více špatných zpráv než dobrých, povzbudivá a pozitivní.

Evropská unie má jak příležitost, tak povinnost podporovat tento nový stát a zajistit, aby byla v Súdánu a Jižním Súdánu nastolena demokracie, právní stát a zaručeno dodržování lidských práv. Zejména si myslím, že historie Evropské unie – protože Schumanovy zakládající principy jsou postaveny na míru a prosperitě – nás uvádí do postavení, v jakém se velké státy po celém světě nemohou nacházet, protože by se mohlo zdát, že využívají Súdán k tomu, aby mohly získat prospěch pro své vlastní vnitřní a vnější politiky.

Při zřizování těchto nových států, zejména Jižního Súdánu, můžeme dosáhnout mnohých úspěchů, a to i ve spolupráci s OSN, a zajistit, aby v nich nedocházelo k občanským válkám, jak se při vzniku nových států často stává.

  Monika Flašíková Beňová (S&D). – (SK) Paní předsedající, po získání nezávislosti, k čemuž má dojít přesně za měsíc, bude muset Jižní Súdán čelit řadě humanitárních a socio-ekonomických problémů. Vzhledem k těmto okolnostem bude vnější pomoc na podporu Jižního Súdánu v boji proti extrémní chudobě, na posílení místních organizací a urychlení přínosu výhod míru pro obyvatelstvo ještě po dlouhou dobu důležitější než doposud.

Ačkoli se očekává, že Jižní Súdán požádá o přistoupení k dohodě z Cotonou, 10. Evropský rozvojový fond bude k dispozici až po určitém čase po přistoupení k dohodě. Existuje tedy riziko, že se zde vytvoří mezera ve financování v období bezprostředně po referendu, kdy bude Jižní Súdán velmi zranitelný a do velké míry ohrožený státním kolapsem. Tomu je nepochybně nutné zabránit, aby nedošlo k humanitární katastrofě, a měli bychom proto učinit vše, co je v našich silách, abychom Súdáncům pomohli překonat toto kritické období a zabránili opakování krvavých konfliktů.

  Andreas Mölzer (NI). – (DE) Paní předsedající, severní armáda vyhnala z města 15 000 zastánců Jižního Súdánu a teď najednou chtějí, bezesporu ve spěchu, v Abyei uspořádat ve stínu vojska referendum, když před tím ani nebyli schopni dohodnout se s jihem na tom, kdo má právo volit. Je to skutečně podivná záležitost.

Nejedná se pouze o rozcházející se názory na majetek a sounáležitost, které učinily z oblasti Abyei jablko sváru a vyvolaly občanskou válku, jež trvala po celá desetiletí; jsou to také odlišná náboženství, konkrétně pak muslimský sever stojící proti křesťanství a přírodním náboženstvím obyvatel Jižního Súdánu, kteří byli nuceni žít společně kvůli svévolně vymezeným hranicím, které provedly bývalé koloniální mocnosti. Při úvahách o poslední eskalaci konfliktů bychom na to neměli zapomínat.

Nikdy by nebylo možné referendum prosadit, kdyby zůstalo postavení voličů z Abyei nevyřešené. Obdobně nesmíme zapomínat na stejně sporné regiony Modrého Nilu, Jižního Kordofánu a pohoří Núba. Kdybychom tak učinili, podle mého názoru by to představovalo velkou nedbalost; toto se nesmí stát.

  Boris Zala (S&D). – (SK) Paní předsedající, dámy a pánové, nikdy jsem nedůvěřoval prezidentovi Bašírovi a nedůvěřuji mu ani nyní. Z toho celkem jasně vyplývá, že se stavím pesimisticky k nadějím, že se v Súdánu již nic nestane. Jsem pevně přesvědčen, že tento prezident se pokusí zasáhnout proti jihu vojenskou silou, ať už okupací určitých částí území, nebo významných měst či zdrojů surovin.

Z tohoto úhlu pohledu by bylo velmi zajímavé vědět jednak to, jaká preventivní opatření či preventivní kroky má připravené Úřad vysoké komisařky, aby tomu zabránil, např. ve spolupráci s OSN nebo Africkou unií, a jednak by samozřejmě bylo velmi zajímavé vědět, jaké metody či kroky hodlá úřad použít, pokud se tak stane, v případě, že severní Súdán nedodrží podepsanou mírovou dohodu, o čemž jsem v podstatě přesvědčen.

  Jaroslav Paška (EFD). – (SK) Paní předsedající, Jižní Súdán je zemí, která si odhlasovala nezávislost a bude nejnovějším členem Spojených národů. Je zemí, která si odhlasovala nezávislost, ale která je prakticky ve všech směrech závislá. Závisí na svém severním sousedovi a závisí na pomoci, ať už Evropy, či okolních afrických zemí. Je to země, kde muži nejsou naučeni pracovat. Muži čekají na pokyn, že začíná válka, aby se mohli chopit zbraní a začít spolu bojovat. Je to země, kde pracují pouze ženy a děti, kde děti nechodí do školy, a proto nejsou vzdělané. Je to země, která nemá žádné pracovníky, žádné učitele a lékaře. Je to země, kde se všechno musí budovat od základu, a proto bude velmi těžké a velmi náročné vybudovat zde řádný politický systém a postavit tuto zemi na nohy. Je to složitý úkol nejen pro Evropu, ale také pro OSN.

  Andris Piebalgs, člen Komise, jménem místopředsedkyně Komise a vysoké představitelky EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. – Paní předsedající, především jsem velmi vděčný za vaši širokou podporu strategie, která vám byla představena. Chci pouze rychle zmínit několik bodů, které byly zmíněny během rozpravy.

Lidé ze severního a Jižního Súdánu jsou nepochybně pány svých zemí. Podporujeme celý proces, ale referendum rozhodně představuje předěl: jedná se o naprosto novou kvalitativní situaci. Není to tatáž situace jako dříve. Ano, dochází tam k násilí, jsou tam potíže, ale situace je odlišná. Nyní vidíme světlo na konci tunelu. Proto bych řekl, že pro nás je to velké vítězství, protože jsme daný proces politicky podporovali, jak prostřednictvím vlastních kroků, tak finančně. Takže nastala zcela nová situace.

Nikdy jsme nedělali kompromisy, pokud jde o lidská práva, ani pokud jde o záležitosti Mezinárodního trestního soudu. Náš postoj je velmi jasný jak s ohledem na Mezinárodní trestní soud, tak s ohledem na lidská práva. Kdykoli dojde k porušení lidských práv, vysoká představitelka učiní velmi důrazná a jasná prohlášení a vyvíjí nátlak na orgány. Bylo uvedeno, že nedochází k žádné okamžité reakci, ale již dochází ke změnám. Není to snadný proces a nadále se tím budeme zabývat.

Co se týče Abyei, situace je složitá, ale Evropská unie ze své pozice opět velmi jasně a důrazně odsoudí okupaci a vyzve k okamžitému vyřešení situace. O této situaci má v zásadě rozhodnout Rada bezpečnosti OSN. Rada bezpečnosti rozhodne, zda má být uspořádána další mise, a pokud bude vydána rezoluce Rady bezpečnosti OSN, budeme jejími největšími zastánci.

Musíme však mít na paměti náš silný politický postoj a prohlášení a naši podporu civilních operací. Domnívám se, jak jsem již řekl k Jižnímu Súdánu, že bychom neměli očekávat, že budou všechny otázky vyřešeny do 9. července. Bude vyhlášena nezávislost, budou pokračovat diskuse a významným činitelem je, že panel Africké unie, kterému předsedá Thabo Mbeki, se těší podpoře z obou stran, severu i jihu. Velmi pevně stojíme za panelem předsedy Mbekiho. Máme tedy pádný důvod věřit, že všechny složité otázky budou zodpovězeny.

Pokud jde o otázku dluhu, probíhá práce v rámci iniciativy pro silně zadlužené chudé země. Nějakou dobu to trvá a problém v oblasti Abyei tomu jistě není ku prospěchu. Nicméně se na tuto záležitost nezapomnělo.

Čína, pokud s ní můžeme počítat, je plnohodnotným členem Rady bezpečnosti a mohla by být velmi nápomocná při hledání řešení v této zemi. V této fázi nemohu tvrdit, že Číňané vyvinuli nějakou velkou aktivitu. Zajímají se o ropu, zajímají se o severní Súdán, nicméně je rozhodně velkou pomocí, když se snaží nalézt řešení problémů širší mezinárodní společenství.

V neposlední řadě jsem vám velmi vděčný, že se o Súdán zajímáte. Na jedné straně je od nás dost vzdálený, ale na druhé straně je nám velmi blízký. Když se věci pokazí, když v Africe umírají lidé, Evropská unie nemůže stát stranou se slovy „je to příliš daleko“. Váš velký zájem o tyto otázky rozhodně povzbuzuje jak vysokou představitelku, tak mě samotného, abychom spojili síly a pomohli těmto lidem žít v míru.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek 9. června ve 12:00.

Písemná prohlášení (článek 149 jednacího řádu)

  Fiorello Provera (EFD), písemně. – (IT) Súdán, největší země v subsaharské Africe, je křižovatkou mezi arabským a africkým světem a stejně tak mozaikou mnoha různorodých etnických skupin. Od získání nezávislosti na Spojeném království v roce 1956 zažil četné konflikty. Podepsáním dohody z Naivashy a souhrnné mírové dohody (2005) byl formálně ukončen dvacetiletý konflikt mezi severem a jihem. V lednu 2011, jak stanoví souhrnná mírová dohoda, vyznačilo referendum poslední etapu cesty k nezávislosti jihu na severním Súdánu. V této mimořádně citlivé fázi přechodu musíme vyváženě přistupovat jak k severu, tak k jihu, a zvláštní pozornost je nutné věnovat potřebám jihu, pokud jde o budování institucí a správu věcí veřejných. Pomoc, kterou EU poskytuje Jižnímu Súdánu, je třeba měřit z hlediska skutečné schopnosti tohoto nového státu ji zužitkovat. Musíme totiž zajistit, aby budoucí toky finančních prostředků do Džuby nakonec nebyly použity nevhodně, nebo ještě hůře, aby nepřispěly k již tak rozšířené korupci. Evropa by měla posílit svůj závazek, že bude chránit křesťanské menšiny na severu země, které jsou stále více terčem pronásledování a diskriminace.

15. Uplatňování schengenského acquis v Bulharsku a Rumunsku (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je zpráva pana poslance Coelha za Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci o návrhu rozhodnutí Rady o plném uplatňování ustanovení schengenského acquis v Bulharské republice a Rumunsku (1412/2010 – C7-0369/2010 – 2010/0820(NLE) (A7-0185/2011).

  Carlos Coelho, zpravodaj. – (PT) Paní předsedající, paní Győriová, pane komisaři, dámy a pánové, rád bych zmínit šest krátkých bodů. Zaprvé, co se týče posilování schengenské spolupráce: volný pohyb osob je jedním z největších úspěchů EU a schengenská spolupráce je jedním z hlavních pilířů Unie. Patříme tedy mezi ty, kteří se domnívají, že by neměla být oslabována, ale spíše chráněna a posilována. Souhlasím s poznámkou paní komisařky Malmströmové, kterou za tímto účelem před chvílí učinila.

Pět původních členských států se rozšířilo na současných 25: 22 v rámci Unie a tři mimo ni. Volný pohyb je tedy zaručen na území, jehož vnější námořní hranice mají délku téměř 43 000 km a pozemní hranice více než 7 700 km, přičemž se vztahuje na 25 zemí a 400 milionů osob.

Zadruhé, co se týče vzájemné důvěry: zrušení kontrol na vnitřních hranicích vyžaduje vysokou úroveň vzájemné důvěry mezi členskými státy. Musí docházet k rychlé a přiměřené výměně informací prostřednictvím schengenského informačního systému (SIS), dobré policejní spolupráce a účinných kontrol na vnějších hranicích. Bezpečnost schengenského prostoru závisí na důslednosti a účinnosti kontrol prováděných jednotlivými členskými státy na vnějších hranicích. Pokud kontroly takové nebudou, bezpečnost schengenského prostoru bude oslabena, věrohodnost Evropské unie ohrožena a vzájemná důvěra zničena.

Za třetí, co se týče rovných pravidel: důvěra musí panovat rovněž v souvislosti s postupy, které musí být jasné a spravedlivé. Kandidátské země musí být schopné účinně a správně uplatňovat a vymáhat všechna schengenská kritéria: tatáž kritéria, která byla vyžadována od předchozích kandidátských zemí; o nic více, o nic méně.

Za čtvrté, co se týče transparentnosti: musíme zajistit větší transparentnost, a to jak v zájmu svobody, tak bezpečnosti. Lituji, že Rada ve vztahu k Parlamentu opět nejednala tak, jak by měla, a odepřela poslancům tohoto Parlamentu přístup k hodnotícím zprávám. Problém bylo možné překonat pouze díky přičinlivosti velvyslanců Rumunska a Bulharska, kteří si vyžádali odtajnění zpráv a jejich předložení Parlamentu, čímž poslancům tohoto Parlamentu umožnili přístup k obsahu hodnocení, doporučení a konečných závěrů. Rada bohužel znovu nerespektovala Parlament. Právě tato skutečná transparentnost je potřebná, aby bylo možné vypořádat se s přetrvávajícími problémy, které byly zdůrazněny, protože sice nejsou překážkou pro plné členství těchto dvou zemí v schengenském prostoru, měl by je však monitorovat výbor pro hodnocení, aby se tak ověřilo, že se postupovalo podle doporučení a byly respektovány veškeré změny, které stále probíhají. Parlament požaduje přístup k těmto informacím.

Za páté, co se týče evropského občanství: jak často se v průběhu našich projevů odvoláváme na hodnotu evropského občanství? Od svého přistoupení k EU v roce 2007 jak Bulharsko, tak Rumunsko oprávněně očekávají, že se jejich občané stanou plnohodnotnými občany EU a budou se moci těšit stejným právům jako ostatní občané EU, včetně svobody pohybu v rámci schengenského prostoru. Rozšiřováním schengenského prostoru posilujeme právě aspekt evropského občanství.

Můj šestý a závěrečný bod se týká toho, že Rumunsko a Bulharsko tvrdě pracovaly. Je jasné, že je třeba jim oběma poblahopřát k úsilí, které vynaložily, aby splnily požadavky pro připojení k schengenskému prostoru. Jasně to vyplývá z hodnotících zpráv a následných pozorování misí odborníků, kteří prováděli hodnocení. Bylo to jasné rovněž v průběhu mise, kterou jsme podnikli do Bulharska a Rumunska, a za to bych chtěl poděkovat svým rumunským kolegům, panu Marinescuovi, panu Enciuovi a paní Weberové, a svým bulharským kolegům, panu Kovatchevovi a paní Nadelchevové. Bulharsko a Rumunsko tedy můžeme přivítat v schengenském prostoru a doufám, že Rada zaujme stejný postoj, jakmile obdrží naše pozitivní stanovisko.

PŘEDSEDAJÍCÍ: STAVROS LAMBRINIDIS
Místopředseda

  Enikő Győri, úřadující předsedkyně Rady. – Pane předsedající, velmi mě těší, že mám příležitost účastnit se jménem Rady této rozpravy o rozšíření schengenského prostoru na Bulharsko a Rumunsko.

Důsledně to bylo vysokou prioritou maďarského předsednictví. Obzvláště mě tedy těší, že Bulharsko a Rumunsko od nynějška disponují pozitivním hodnocením své technické připravenosti na plné uplatňování schengenského acquis. Vítáme skutečnost, že posouzení Parlamentu rovněž vedlo k obdobným závěrům. Obzvláště chválím práci zpravodaje Carlose Coelha a jeho profesionální a osobní obětavost.

Dovolte mi, aby se kvůli zmínce o historii na chvíli odchýlila od protokolu. Když přistoupení Maďarska a dalších nových členských států ze střední Evropy k schengenskému prostoru komplikovaly technické překážky spojené s vytvářením schengenského informačního systému, SIS II, pomohlo nám portugalské předsednictví prostřednictvím velkorysého a vynalézavého řešení.

Ráda bych také poděkovala předsedovi, panu Lópezovi Aguilarovi, a všem členům Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci za jejich přispění k této otázce. Maďarské předsednictví vyvinulo značné úsilí, aby v této záležitosti pokročilo. Předsednictví si brzy uvědomilo, že je nutné zaměřit se na přetrvávající výhrady, které několik členských států vyjadřuje vůči tomuto procesu.

Předsednictví tedy začlenilo otázku aktuálního stavu přistoupení Bulharska a Rumunska k schengenskému prostoru na program zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci, které se konalo ve dnech 24. a 25. února. Při této příležitosti Rada schválila závěry předsednictví k pokroku, jehož bylo dosaženo, a potřebě pokračovat v činnosti v úzké spolupráci se všemi členskými státy za účelem nalézt řešení přijatelné pro všechny zainteresované strany.

Jak Bulharsko, tak Rumunsko učinily velmi významné kroky, aby přizpůsobily politiku a praxi svých zemí schengenským standardům. Ty zahrnují oblasti, jako je ochrana údajů, policejní spolupráce, kontrola vnějších vzdušných, námořních a pozemních hranic, vydávání víz a vhodné uplatňování funkcí SIS a SIRENE. Mezitím bylo v březnu dokončeno schengenské hodnocení Rumunska a Bulharska ve všech aspektech, a to s pozitivním výsledkem. Poté co příslušná pracovní skupina Rady přijala odpovídající zprávy, předsednictví předložilo návrh závěrů k dokončení procesu hodnocení Radě pro spravedlnost a vnitřní věci, která je naplánovaná na 9. června.

Vím, že to bude dobrá zpráva pro většinu poslanců v této sněmovně a v neposlední řadě pro poslance z Bulharska Rumunska. Bude to znamenat významný krok na jejich cestě k plné účasti v schengenském prostoru. Rada bude nadále monitorovat další pokrok ve všech oblastech, protože řádná následná kontrola pokračuje ve všech zemích, které patří do schengenského prostoru. V tomto ohledu mohu vážené poslance ujistit, že jak Bulharsko, tak Rumunsko bude nadále pravidelně podávat zprávy o krocích podniknutých za účelem nápravy zbývajících nedostatků. Zejména budou směřovat k dalšímu posílení kontrol na jejich hranicích a ke zdokonalení přeshraniční policejní spolupráce a také jejich systémů pro vydávání víz.

Až Parlament přijme zprávu připravenou panem Coelhem a Rada přijme závěry, které sestavilo předsednictví, bude zbývat pouze poslední krok – přijetí rozhodnutí Rady, což – jak všichni víme – vyžaduje jednomyslnou shodu. V tomto ohledu bych chtěla zdůraznit, že Rada se k této otázce může velmi brzy vrátit, aby zauvažovala nad tím, jak může tento proces podpořit, možná by tak mohla učinit letos v září.

Zpráva, kterou připravil zpravodaj, se dotýká tématu přístupu k utajovaným dokumentům – jak již zpravodaj zmínil ve svých úvodních poznámkách –, což bylo při řešení této záležitosti významným problémem. Přístup Parlamentu k utajovaným dokumentům je jednou z nevyřešených interinstitucionálních otázek mezi Radou a Parlamentem, o jejíž vyřešení maďarské předsednictví usiluje. I když jsme se dokázali shodnout na dalším postupu s parlamentními delegacemi, uplatnění nalezeného řešení ještě vyžaduje nějaký čas.

Maďarské předsednictví však již na počátku svého funkčního období usilovalo o okamžité řešení, aby nebylo přistoupení Bulharska a Rumunska k schengenskému prostoru opožděno. V této souvislosti maďarské předsednictví navrhlo, aby Rada dala svůj souhlas s tím, že Parlament může mít přístup k dokumentům, které se vztahují k přistoupení těchto dvou členských států k schengenskému prostoru.

Maďarské předsednictví je celkově přesvědčeno, že rozšíření schengenského prostoru o Bulharsko a Rumunsko by nyní, když splňují veškerá technická a právní kritéria, bylo přínosné pro celou schengenskou spolupráci a pro Evropu jako celek, protože bychom mohli cestovat od Černého moře po Atlantik, aniž bychom byli zastaveni kvůli předložení pasu nebo občanského průkazu. Všichni víme, že volný pohyb je jednou ze zásad Evropské unie – je to něco, co je pro naše občany skutečně hmatatelné a co má hodnotu, již všichni musíme chránit.

  Cecilia Malmström, členka Komise. – Pane předsedající, Schengen je vskutku fantastickým úspěchem. Je jedním z nejhmatatelnějších darů, který evropské orgány daly evropským občanům – to, že – jak zmínilo předsednictví – můžete skutečně jet z Finska do Portugalska bez zastávky kvůli jakékoli kontrole na hranicích. Musíme schengenský prostor chránit a nejnovější diskuse o znovuzavedení hranic musí být ukončeny. Již při mnoha příležitostech jsme diskutovali o tom, jak bychom měli schengenskou spolupráci posilovat, a nikoli oslabovat. V této věci potřebujeme více, nikoli méně Evropy. Potřebujeme lepší hodnocení, lepší nástroje a lepší pokyny a doporučení ohledně toho, jak vykládat schengenské acquis. Členské státy o tom budou diskutovat v Radě tento týden, ale také později, na zasedání Evropské rady na konci června.

Ráda bych poblahopřála Rumunsku a Bulharsku ke značnému úsilí, které vynaložily. Na vlastní oči jsem viděla, že odvedly mnoho tvrdé práce. Jednou z výhod pozdějšího přistoupení je, že můžete využívat nejnovější technologie. Byla jsem ohromena technologií i odvedenou prací Rumunska a Bulharska a chtěla bych jim k těmto investicím poblahopřát. Výsledkem je, že nyní oba tyto státy splňují technická kritéria schengenské spolupráce, jsou odhodlány a zaslouží si důvěru Evropské unie. Komise vítá tuto zprávu o činnosti Rumunska a Bulharska a chtěla bych také poděkovat panu Coelhovi a stínovým zpravodajům za tuto zprávu a tento přístup.

Komise vždy zastávala názor, že mezi mechanismem pro spolupráci a ověřování a přistoupením k schengenskému prostoru neexistuje formální spojitost. Všichni ale samozřejmě víme, že přistoupení k schengenskému prostoru je rovněž založeno na důvěře, a o důvěře či jejím nedostatku se v posledních týdnech velmi diskutovalo. Rozhodnutí zrušit kontroly na vnitřních hranicích s Rumunskem a Bulharskem se nesmí zakládat pouze na technickém hodnocení, ale také na této důvěře a důvěra zde dnes bohužel není. Proto bylo tak důležité, jak naznačilo předsednictví, pracovat s členskými státy na nalezení rychlého řešení tohoto problému, aby mohly být hranice co nejdříve zrušeny.

To musí zůstat prioritou. Rada, která má v této otázce slovo, musí vymezit jasný rámec s jasným harmonogramem pro hraniční kontrolu, aby Rumunsko a Bulharsko mohlo pokročit. Ukázaly, že jsou připraveny se připojit, že dosáhly nezbytného pokroku, a doufejme, že bude velmi brzy možné pokročit vpřed a Rada dospěje k rozhodnutí.

  Agustín Díaz de Mera García Consuegra, jménem skupiny PPE. – (ES) Pane předsedající, rád bych poblahopřál panu Coelhovi a činím tak, protože jeho práce je jako vždy precizní. Nyní dodávám, že musíme pomoci Bulharsku a Rumunsku. Důvěřuji Bulharsku a Rumunsku. Pracovaly dobře a tvrdě a měly by získat, co je podle práva jejich – není to žádný dar.

Úřadující předsednictví Rady a komisařka, paní Malmströmová, uvedly, že tyto dvě země splňují technické a právní požadavky, a já se k nim připojuji. Domnívám se, že bychom neměli brát v úvahu jiná než výhradně technická a právní kritéria.

Těchto kritérií je v podstatě pět. Bulharsko a Rumunsko splňují následující: splňují požadavky na ochranu údajů, splňují požadavky schengenského informačního systému (SIS) a policejní spolupráce, splňují vízové záležitosti a splňují požadavky na kontrolu na vnějších vzdušných, námořních a pozemních hranicích. Jasně splňují také požadavky systému SIS a žádosti o doplňující informace u vnitrostátního záznamu (SIRENE).

S ohledem na to by tato sněmovna měla jednoznačně vyslat rozhodnou zprávu Radě, a zejména stálým zastoupením pěti zemí, které nebudu uvádět, ale které zde dnes všichni máme na mysli.

Skutečně se domnívám, dámy a pánové, že začlenění Rumunska a Bulharska do schengenského prostoru, který zahrnuje více než čtyři sta milionů osob, bude přínosné, nikoli na škodu; budujeme tak silnější Evropu. Navíc bychom se měli vyvarovat přístupu dvojího metru. Ani bychom Rumunsku a Bulharsku neměli stanovovat podmínky, které nevyžadujeme po ostatních členských státech, aby mohly tvořit součást této oblasti svobody.

Takže na závěr svého projevu horlivě vyjadřuji přání, aby tato sněmovna Radě vyslala důraznou a většinově podpořenou zprávu.

Ještě jednou blahopřeji, pane Coelho, a blahopřeji Rumunsku a Bulharsku.

  Ioan Enciu, jménem skupiny S&D. – (RO) Pane předsedající, rád bych vyjádřil díky panu Coelhovi za jeho úsilí, odhodlání a zejména odborné schopnosti, které uplatnil při vypracovávání této zprávy. Děkuji rovněž maďarskému předsednictví a paní komisařce Malmströmové za podporu této zprávy.

Diskuse o připojení Rumunska a Bulharska k schengenskému prostoru byla z politických důvodů natolik odkloněna od původního tématu, že jsme téměř zapomněli, o čem skutečně diskutujeme. Rád bych všem připomněl, že opravdu hovoříme o velmi jednoznačných, specifických kritériích, která musí splňovat každá kandidátská země, aby se mohla stát členem schengenského prostoru.

Žádný morální ani právní argument neumožní nyní na konci změnit pravidla přistoupení. Pravidla mohou být vylepšena, když bude schválen nový mechanismus hodnocení schengenské spolupráce platný pro všechny členské státy, aniž by se uplatňoval přístup dvojího metru.

Je načase, abychom se zachovali čestně a uznali, že Rumunsku a Bulharsku je přisuzována zodpovědnost za všechno, co se nepodařilo na úrovni EU a na vnitřní úrovni v některých členských státech. Tento názor je naprosto nepřijatelný. Rumunsko a Bulharsko nemohou za to, že Evropská unie a některé členské státy nejsou schopné řídit přistěhovalectví a své hranice, a nenesou odpovědnost ani za extremistické a populistické odchylky několika vlád, které uplatňují protipřistěhovalecké politiky a považují mobilitu evropských občanů, zejména romských občanů, za trestný čin.

V neposlední řadě musí rumunští a bulharští občané trpět kvůli špatným osobním vztahům, jaké mají vnitrostátní orgány s některými vlivnými vedoucími představiteli. Orgány EU musí být hlasem rozumu a bojovat proti odvracení pozornosti od tématu, o což někteří usilují. Evropský parlament a Rada musí dodržovat evropské právní předpisy a Komise na to musí dohlížet jakožto strážkyně Smluv.

  Renate Weber, jménem skupiny ALDE. – (RO) Pane předsedající, dnes diskutujeme o záležitosti, která do našeho programu v posledních měsících vnesla několik otázek týkajících se zásad. Ráda bych poděkovala zpravodaji, Carlosi Coelhovi, za mimořádně profesionální způsob, s jakým ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci odvedl svoji práci, aby zajistil, že tyto zásady budou dodržovány. Bylo pro mě potěšením pracovat s panem Coelhem, jehož konstruktivní přístup zanechal na celé záležitosti svoji stopu.

Otázkou zásad se zabýváme jednak tehdy, když přešetřujeme, zda by dvěma členským státům EU splňujícím kritéria pro přistoupení k schengenskému prostoru mělo být umožněno tak učinit. Podle pravidel je odpovědí „ano“. Obě země byly posouzeny z hlediska technické připravenosti na toto přistoupení a závěry byly naprosto pozitivní. Náš zpravodaj zašel ještě dále a z vlastní iniciativy zorganizoval pracovní návštěvy těchto zemí, kde ho doprovázeli také stínoví zpravodajové, aby mohli vidět, jak po technické stránce vypadají řídící střediska i některé hraniční body.

Další otázka zásad se týká institucionálních vztahů mezi Evropským parlamentem a Radou, pokud jde o přístup poslanců EP k dokumentům, na jejichž základě mají hlasovat. Stanovisko Rady, že by k nim mohli mít přístup a hlasovat na základě úplné informovanosti pouze někteří poslanci, zatímco ostatní by museli hlasovat podle jejich vzoru, bylo ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci předmětem ostré kritiky. Těší mě, že naše stanovisko dnes zvítězilo.

Institucionální spolupráce musí být spravedlivá, logická a demokratická. Doufám, že zítřejší hlasování vyšle poslancům EP ohledně přistoupení Rumunska a Bulharska k schengenskému prostoru jasnou a pozitivní zprávu.

  Timothy Kirkhope, jménem skupiny ECR. – Pane předsedající, rád bych řekl komisařce, že evropští občané ztrácí důvěru a víru ve stále více evropských programů. Je důležité, abychom se netlačili vpřed rychlostí, na kterou nejsme plně připraveni. Tento pocit má mnoho členských států s ohledem na schengenský prostor a neměli bychom spěchat s dalším rozšiřováním, dokud nebudou všechny zúčastněné strany plně a dostatečně připravené.

Samozřejmě musím zdůraznit, že by tato rozprava neměla být použita jako záminka ke kritice Bulharska, ani Rumunska, které jak víme, tvrdě pracovaly, aby splnily technická kritéria, jež stanovila Komise. Ačkoli mezi námi může panovat nesouhlas ohledně toho, zda byla tato kritéria splněna, byl odveden velký kus práce. Toto je ale příležitost hovořit o obnově důvěry v schengenský systém a integritu samotné Evropské unie a příležitost zdokonalit naprosto zastaralý a neúčinný hodnotící mechanismus.

V současné době máme co do činění se systémem, který není schopný vypořádat se se stávajícími či budoucími výzvami, kterým Evropa čelí, nebo s politickými názory jejích členských států. Je načase stanovit kritéria, která se budou zabývat nejen technickými aspekty schengenského systému, ale také budou posuzovat dopad organizovaného zločinu a korupce, a to i v rámci hodnocení současných členských států schengenského systému, a uvítal bych, kdyby byl do těchto hodnocení zapojen Europol a Eurojust. Takový nový hodnotící mechanismus by možná pomohl předcházet některým názorovým rozdílům a nedostatečné důvěře ve stávající systém, o nichž v současné době slyšíme nejen v této sněmovně, ale i po celé Evropě.

  Tatjana Ždanoka, jménem skupiny Verts/ALE. – Pane předsedající, otázka zní, zda kladně posoudíme přistoupení Bulharska a Rumunska k schengenskému prostoru. Já sama pocházím z nového členského státu a pamatuji si, jak jsme si přáli připojit se k schengenskému prostoru. Proto velmi vítám přistoupení Bulharska a Rumunska k tomuto prostoru.

Na cestě do schengenského prostoru se vyskytly určité nedostatky, ale problémy jsou nyní vyřešeny. Bulharsko a Rumunsko jsou plně připraveny připojit se v roce 2011 k tomuto prostoru volného pohybu. Chápu obavy ohledně korupce a organizovaného zločinu. Proto by měla pokračovat spolupráce v rámci mechanismu spolupráce a ověřování. Nemůžeme však vymýšlet nová kritéria pro připojení k schengenskému prostoru a nemůžeme ohrožovat jistotu, že stát se stává součástí tohoto prostoru, jakmile jsou stávající kritéria splněna.

Rozpravy v Parlamentu odhalily jasnou potřebu vyhnout se přístupu dvojího metru při hodnocení uplatňování schengenského acquis ve stávajících členských státech schengenského prostoru, a státech, které k němu chtějí přistoupit. Informace o tomto hodnocení jsou tedy zásadní. Považujeme za nepřijatelné, že některé členské státy v Radě navrhovaly, aby byly změněny právní základy návrhu tak, aby byl Parlament vyloučen z rozhodovacího procesu.

Velmi doufám, že náš zpravodaj, pan Coelho, bude hájit výsady Parlamentu, což vždy činí velmi úspěšně, a těší se přitom naší plné podpoře. Ráda bych mu poděkovala za jeho práci a doufám, že i v budoucnosti bude docházet k dobré spolupráci.

  Cornelia Ernst, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, je načase, aby Bulharsko a Rumunsko byly zapojeny do plného uplatňování schengenského acquis. Přemýšlejte o tom – zrušení kontrol na vnitřních hranicích a zavedení svobody pohybu představují jedny z nejvýznamnějších úspěchů a hodnot Evropské unie. Z tohoto důvodu považuji blokovací taktiku některých členských států – včetně mé vlasti, Německa – za naprosto nepochopitelnou. Použité argumenty se týkají obavy z nekontrolovatelného přílivu uprchlíků a toho, jak čelit korupci. Vzhledem k názorům, které byly prezentovány, nemohu tyto argumenty pochopit.

S Bulharskem a Rumunskem se zde hraje nebezpečná hra. Z tohoto důvodu jsme zpravodaje, pana Coelha, rovněž podporovali již od samého začátku v jeho názoru, že na všechny členské státy se musí uplatňovat stejné standardy, a to i co se týče schengenské spolupráce.

Stejně jako ostatní členy výboru i nás nesmírně překvapilo nemožné chování Rady vůči Parlamentu a to, jak nám Rada na počátku dokonce odmítla možnost přezkoumat dokumenty. Celkově je předložené stanovisko pozitivní. Očekáváme, že přistoupení k schengenskému prostoru se uskuteční a že nebudeme muset čekat až do září.

Na závěr bych ráda citovala novinářku Sabinu Fatiovou, která pracuje v Bukurešti. Uvedla: „Rumuni jsou euforickými občany. Na západní Evropu pohlížejí jako na místo, jehož standardů chtějí rozhodně dosáhnout. Když se k nim nyní otočíte zády, může to vést k tomu, že se mnoho z nich stane euroskeptiky.“ Nechceme, aby se to stalo ani v Rumunsku, ani v Bulharsku.

  Mario Borghezio, jménem skupiny EFD. – (IT) Pane předsedající, čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení Bulharska a Rumunska k Evropské unii stanoví, že ověřování probíhající podle postupů pro vyhodnocování, zda nové členské státy splňují nezbytné podmínky pro uplatňování schengenského acquis, je zásadním požadavkem pro to, aby Rada rozhodla o zrušení kontrol na vnitřních hranicích s těmito státy.

Nyní se domníváme, že je zde naléhavá potřeba zavést regulační a operační podmínky, které zabrání nežádoucím osobám, které by mohly ohrožovat bezpečnost členských států, aby přes Bulharsko a Rumunsko bez povšimnutí proklouzly do EU, ale podle našeho hodnocení tyto podmínky v současnosti neexistují.

Zprávy, které jsou předmětem diskusí v Parlamentu, nejsou uklidňující, a to kvůli závažným nedostatkům, které stále existují na vzdušných, pozemních a námořních hranicích počínaje prováděním hraničních kontrol. Není překvapivé, že naše policejní síly každodenně čelí početným případům nelegálních přistěhovalců, kteří pocházejí právě z těchto dvou zemí.

Navrhuji, abychom preventivně pozastavili proces přistoupení Bulharska a Rumunska k schengenskému režimu, v neposlední řadě bychom tak měli učinit s ohledem na předvídatelný obrovský nátlak na vnější hranice těchto dvou zemí, které se přeneseně stávají dírami ve švýcarském sýru, a jež se v systému Evropské unie považují za vstup nelegálních přistěhovalců.

  Daniël van der Stoep (NI). – (NL) Pane předsedající, půjdu přímo k věci. Bulharsko a Rumunsko, naše zkorumpovaná východoevropská hnízda zlodějů, rozhodně nesplňují podmínky pro přistoupení k schengenskému prostoru. Opakuji: rozhodně ne. Komisařka Malmströmová může celkem idealisticky uvažovat nad tím, jak posvátný je schengenský acquis, a většina v Parlamentu se mezitím může celkem ironicky domnívat, jak báječné by bylo, kdyby Bulharsko a Rumunsko měly přistoupit k schengenskému prostoru, ale to prostě není reálné.

Je to naivní, vlastně je to dětinsky naivní. Fakta totiž tuto myšlenku vůbec nepodpírají. Samotné Bulharsko a Rumunsko již delší dobu dávají najevo, že v této chvíli nejsou hodny přistoupit k schengenskému prostoru. Podle indexu vnímání korupce organizace Transparency International, je korupce v obou zemích na denním pořádku. Co se týče důvěryhodnosti, Bulharsko dosahuje výsledku pouhých 3,6 bodů na stupnici od 1 do 10, zatímco Rumunsko dosahuje 3,7. Na školním vysvědčení by tato čísla byla vykládána jako selhání, naprosté selhání. Přesto se předpokládá, že těmto zemím umožníme přistoupit k schengenskému prostoru? Samozřejmě bychom to neměli učinit – nikdy!

Fakta tuto myšlenku stejně nepodpírají. Letos v lednu bylo několik desítek bulharských celních úředníků zatčeno kvůli korupci. Letos v únoru bylo zatčeno téměř 200 rumunských celních úředníků rovněž kvůli korupci. Obě země mají znepokojivě vysoké výsledky, pokud jde o obchod s lidmi. V loňském roce byly desítky obětí bulharského a rumunského obchodování s lidmi nalezeny i v Nizozemsku. Přesto se předpokládá, že těmto zemím umožníme přistoupit k schengenskému prostoru? Bylo by to pobuřující a naprosto nezodpovědné.

Můžete si přát, aby se něco stalo – můžete si to přát opravdu hodně –, ale musíte brát v potaz realitu. Otevřete oči! Bulharsko a Rumunsko naprosto nejsou připravené na schengenskou spolupráci a nikdy nebudou.

  Andrey Kovatchev (PPE). – (BG) Pane předsedající, rád bych poděkoval panu Coelhovi za objektivní a poctivé posouzení toho, čeho dosáhly Bulharsko a Rumunsko. Děkuji rovněž předsednictví a Komisi za jejich podporu, pokud jde o tuto zprávu.

Proces hodnocení těchto zemí a jejich přistoupení musí být provedeny na základě stejných kritérií, podle kterých byl zahájeny. Již v roce 2007 bylo stanoveno, že jakmile Bulharsko a Rumunsko splní technická kritéria, budou se moci v roce 2011 připojit k schengenskému prostoru. To je již splněno. Téhož hodnocení dosáhli i odborníci z Rady: Bulharsko a Rumunsko splňují kritéria pro členství.

Veškeré výhrady, které jsme v poslední době vyslechli, souvisí s diskusemi některých členských států o zahraniční politice. Místo abychom uvažovali v krátkodobém horizontu, musíme přijmout opatření na podporu lepší ochrany našich vnějších hranic, podepisování a dodržování dohod o readmisi s našimi jižními a východními sousedy a solidarity s těmi členskými státy, které podléhají nejsilnějšímu přistěhovaleckému tlaku v jižní Evropě.

To je významné zejména ve chvíli, kdy dochází k vnitřním problémům a mezi našimi občany se šíří obavy ohledně nelegálního přistěhovalectví, což může ohrozit bezpečnost a sociální výhody v Evropě. Potřebujeme účinné, funkční plány, abychom se vypořádali s krizemi, které nastaly v Itálii a na Maltě. Nemůžeme dovolit přístup dvojího metru. Pokud hodláme diskutovat o nových pravidlech a taková pravidla přijmout, musí se vztahovat na všechny země – jak na staré, tak na nové.

Vážení kolegové, Bulharsko a Rumunsko dokončily svůj úkol a nyní budují tyto bezpečnostní systémy ve spolupráci se svými schengenskými partnery. Vyvinuly značné úsilí a stále tak činí, pokud jde o boj proti korupci a organizovanému zločinu. V současné době bych byl klidnější, kdyby byla středomořská hranice schengenského prostoru hlídána stejně, jako Bulharsko a Rumunsko hlídají své černomořské hranice. Zpravodaj a další kolegové poslanci tam byli a chápou, o čem hovořím.

Proto Rada musí letos v září rozhodnout o přijetí Bulharska a Rumunska do schengenského prostoru, aby posílila bezpečnost tohoto prostoru. Vážení kolegové, vyzývám vás, abyste podpořili zprávu pana Coelha, což nám umožní vyslat Radě jasný a silný politický signál, že Bulharsko a Rumunsko mají v schengenském prostoru svoje právoplatné místo již letos, aby se tak vnější hranice staly bezpečnějšími a abychom našim občanům zajistili klidnější mysl.

  Monika Flašíková Beňová (S&D). – (SK) Pane předsedající, svoboda pohybu je jednou ze základních svobod a vymožeností občanů členských států EU a za naši skupinu, skupinu Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu, bych chtěla podpořit přistoupení Rumunska a Bulharska k schengenskému prostoru.

Musím říci, že jak kontrolní zpráva, tak stanovisko zpravodaje jsou pozitivní, a že bychom jim měli poděkovat, ale zároveň také vyjádřit naše rozhořčení. Rozhořčení nad tím, jak se dnes někteří poslanci EP ze zemí, které mají samy problémy s nelegálním přistěhovalectvím a korupcí, dívají na Rumunsko a Bulharsko. Bulharsko a Rumunsko jsou plnohodnotnými členskými státy Evropské unie a náš přístup vůči nim musí být stejný jako vůči jakémukoli jinému členskému státu EU.

Takže až budete přemýšlet o přistoupení Bulharska a Rumunska, až o tom budete zítra hlasovat, budu potěšena, kdybyste se na to dívali stejně, jako kdybyste se dívali na vaše vlasti.

  Stanimir Ilchev (ALDE). – (BG) Pane předsedající, během tohoto zasedání uzavíráme naše hodnocení připravenosti Bulharska a Rumunska na připojení k schengenskému prostoru. Toho můžeme úspěšně dosáhnout, protože zpráva pana Coelha je úspěšná. Převážně se očekává, že hodnocení Parlamentu naváže na pozitivní postoj Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a že občané obou zemí, Bulharska i Rumunska, budou mít pocit, že jejich instituce udělaly, co bylo třeba, a že mají zelenou, aby bylo možné vydat se „schengenskou cestou“.

Diskuse byly zdlouhavé, ale dobrou zprávou je, že jsme nepovolili pokusy o to, aby byly v tomto případě učiněny změny v kritériích pro členství v schengenském prostoru. Těžké časy samozřejmě ještě neskončily. Vlády obou zemí nyní musí objasnit všechny důvody těm, kteří jsou skeptičtí a kteří se před našima očima změnili z dřívějších spojenců podporujících bulharskou a rumunskou integraci na strůjce hry o čas.

Co je základem těchto důvodů? Reálné obavy nebo předsudky, situační opatrnost nebo zklamání? Doufám, že ministři vnitra a spravedlnosti vůči sobě budou přinejmenším natolik upřímní, jako jsme byli my během procesu sestavování zprávy poslance Coelha.

  Paweł Robert Kowal (ECR). – (PL) Pane předsedající, mám dojem, že v posledních diskusích Evropského parlamentu stále více přemýšlíme z hlediska obrany „limes romanus“ – ta někdy vede podél vnější hranice Evropské unie, ale někdy chceme vybudovat a bránit hranice i v rámci Evropské unie.

Chci odhodlaně a důrazně říct: dnes neexistují žádné reálné důvody, abychom odkládali připojení Bulharska a Rumunska k schengenskému prostoru. Měli bychom se postavit proti všem pokusům o omezování kontaktů mezi občany a měli bychom se postavit proti všem pokusům o omezování svobody cestovat a aktivně působit v Evropské unii. Diskuse, které naslouchám, ukazuje, jak velmi rozdělená dnes Evropská unie je. Ti, kteří dnes vznášejí vykonstruované argumenty proti připojení Bulharska a Rumunska k schengenskému prostoru, budou zodpovědní za zničení politického projektu, jakým je Evropská unie, a této odpovědnosti nikdy neuniknou.

  Gerard Batten (EFD). – Pane předsedající, nemyslíte, že je zvláštní, že i když se schengenský prostor v hlavních zemích tříští, jsou zde plány rozšířit ho o Bulharsko a Rumunsko? V Rumunsku a Bulharsku žije více než 900 000 Romů a mnoho z nich by rádo migrovalo. Jakmile budou moci volně cestovat v rámci schengenského prostoru, mnoho z nich nevyhnutelně zamíří do Británie, aby mohli využívat naše štědré dávky a systém veřejného bydlení, jak to již učinili mnozí před nimi.

Možná, že někteří odvážní britští občané by se s Romy rádi setkali, až se vylodí v Calais a přistanou na letišti Heathrow, a dali by jim adresu a mapky, aby mohli najít dům našeho předsedy vlády, jeho vládních kolegů a všech poslanců, kteří souhlasí s členstvím v EU. Teprve až Romové postaví své karavany na trávníky před domy naší lhostejné politické třídy, pak možná změní názor na výhody členství v EU.

  Philip Claeys (NI). – (NL) Pane předsedající, obávám se, že Evropský parlament opět ukáže svoji nejnaivnější stránku, pokud schválí přistoupení Bulharska a Rumunska k schengenskému prostoru. V každém případě je jasné, že je zde několik členských států, které budou proti. Mají dobrý důvod, proč tak činí.

Nedávná zpráva Europolu o organizovaném zločinu uvedla, že zločinecké skupiny z Albánie, Turecka a bývalého Sovětského svazu využijí příležitosti, které přinese přistoupení Rumunska a Bulharska k schengenskému prostoru. Zpráva, kterou zmiňuji, odkazuje také na uvolnění vízového režimu pro balkánské státy, což rovněž bylo nerozvážným opatřením.

Je zde problém nelegálního přistěhovalectví přes Turecko, které dosáhne mnohem vyšších čísel, jakmile bude Bulharsko součástí schengenského prostoru. Jaké záruky Komise poskytuje v souvislosti s tím, aby byl tento problém účinně vyřešen? Neposkytuje vůbec žádné záruky. Jaké kroky přijímá, aby zabránila dalším problémům ve spojitosti s Romy a nepříjemnostmi a kriminalitou, které jsou s nimi spojeny? Ani v tomto případě nečiní vůbec žádné kroky.

Jaká je situace, pokud jde o reformu soudnictví a protikorupční opatření, které jsou stále potřebné? Ti občané Rumunska a Bulharska, kteří cestují do zemí schengenského prostoru s dobrými úmysly, v každém případě pochopí – a o tom jsem přesvědčen –, že nad nepohodlím spojeným s kontrolami na hranicích převažuje nutnost chránit všechny ostatní Evropany před organizovaným zločinem a masovým nelegálním přistěhovalectvím.

  Marian-Jean Marinescu (PPE). – (RO) Pane předsedající, přistoupení Rumunska k schengenskému prostoru představuje projekt, který zahrnuje značné finanční, institucionální a lidské úsilí, protože je jedním z nejvýznamnějších politických cílů Rumunska. Rumunsko investovalo více než 1 miliardu EUR a výsledky uvedené ve všech hodnotících zprávách jsou rozhodně pozitivní. Veškeré podmínky schengenského acquis jsou splněny.

Rumunsko spravuje jednu z nejdelších vnějších hranic Evropské unie, a v důsledku toho vyvinulo nejvyspělejší integrovaný bezpečnostní systém, který splňuje standardy stanovené v schengenském acquis. Rumunsko a agentura Frontex posílily své partnerství. V případě operací, které agentura Frontex prováděla v Řecku, bylo Rumunsko druhým největším přispěvatelem po Německu, pokud jde o vybavení a lidské zdroje. Pro případ enormního přílivu přistěhovalců na hranici byly zavedeny specializované přistěhovalecké a azylové mechanismy, a to ve spolupráci s obdobnými institucemi z jiných členských států, Německa a Nizozemska. Co se týče úsilí zaměřeného na boj proti nelegálnímu obchodování, pro vyšetřování a shromažďování informací se používají nejvyspělejší metody. V Evropě byla vytvořena jedinečná aplikace, která umožňuje zpracování údajů jak v systému SIS I, tak v systému SIS II. Systém pro ostrahu námořní hranice se prezentuje jako model osvědčeného postupu. Zvláštní pozornost orgány zároveň věnovaly boji proti korupci. Neustálá spolupráce v rámci zvláštního mechanismu, který stanovila Evropská komise, vedla k výsledkům, jež ukazují, že Rumunsko disponuje nezbytnou institucionální kapacitou, která je vyžadována, a politickou vůlí, aby tak mohlo dosáhnout cílů v oblasti spravedlnosti.

Domnívám se, že přistoupení k schengenskému prostoru není darem, který by byl Rumunsku nabízen, ale spíše uznáním jeho zásluh a úsilí a pro bezpečnost vnějších hranic EU bude jasným přínosem. Pane Coelho, děkuji vám a blahopřeji ke způsobu, jakým jste se postavil k tomuto dokumentu.

  Tanja Fajon (S&D). – (SL) Pane předsedající, Bulharsko a Rumunsko splnily stanovené podmínky a k schengenskému prostoru přistupují na základě vlastních zásluh. Nemůžeme dovolit, aby politické argumenty oddálily rozšíření. Velice mě znepokojuje populistická a krajně pravicová nacionalistická rétorika, která velmi nebezpečně vede Unii k nesnášenlivosti, rasismu, diskriminaci a bezmyšlenkovitému zavírání dveří.

S každým rozšířením schengenského prostoru rozšiřujeme oblast svobody, bezpečnosti a práva a jsem si jistá, že stejně jako v minulosti i nyní čas ukáže, jaké možnosti existují pro hospodářský a další rozvoj. Je nepřijatelné, aby některé členské státy Unie dnes vyzývaly k obnovení vnitřních hranic. Mobilita evropských občanů v rámci Unie, svoboda cestování, je jednou z klíčových evropských svobod a jakékoli omezení by ohrožovalo jeden z nejhmatatelnějších přínosů, které naši občané získali z užší evropské integrace.

Rozšířením schengenského prostoru o Bulharsko a Rumunsko prokážeme, že myšlenka integrace je stále naživu a také že Evropa směřuje vpřed a že země, které klepou na její dveře, mají v EU jasnou budoucnost, včetně zemí západního Balkánu.

  David Campbell Bannerman (ECR). – Pane předsedající, tento týden jsem sice změnil svoje místo a přestoupil ke skupině ECR, ale svůj pohled na Evropskou unii jsem nezměnil. Co se týče schengenské spolupráce, ECR se domnívá, že obecně mají o této věci rozhodovat členové schengenského prostoru, samozřejmě včetně Švýcarska, které patří do schengenského prostoru, a nikoli do Evropské unie. Uzavření hranice pro italské vlaky, k němuž přistoupila Francie, a dánské požadavky po vylepšení schengenské spolupráce však ukazují, že schengenská spolupráce prochází krizí.

Pragmatismus nám říká, že důsledky připojení Bulharska a Rumunska jsou hluboké pro ty, kteří žijí daleko za schengenským prostorem. Děravá hranice bude znamenat, že mnoho osob, které nelegálně vstoupí do schengenského prostoru např. s cílem dorazit do Spojeného království, se mohou bez překážek dostat do Calais, a Bulharsko nesplnilo své povinnosti ohledně organizovaného zločinu. Souhrnně je tento návrh jednoduše nereálný.

  Mara Bizzotto (EFD). – (IT) Pane předsedající, ačkoli Evropa předstírá, že si toho nevšimla, zpráva Europolu z roku 2011 o organizovaném zločinu potvrzuje, že vstupem Rumunska a Bulharska do schengenského prostoru, budou mít mocné zločinecké organizace z Turecka, Ruska a Albánie možnost rozšířit svou činnost po celé Evropě.

Navíc, nyní cituji: „Nelegální přistěhovalectví z Turecka se rozšíří k bulharskému pobřeží a obchod s drogami a lidmi provozovaný tureckými a albánskými zločineckými gangy naroste.“ Pokud jde o obchodování s lidmi: „Vstup Rumunska a Bulharska do schengenského prostoru by mohl bulharským zločineckým skupinám a romským komunitám poskytnout nové příležitosti, jak navýšit jejich již tak významné nezákonné obchodování se zbytkem Evropy.“ Při konečné analýze znamená intenzivnější nelegální přistěhovalectví z Turecka a významnější obchodování s drogami a lidmi menší bezpečnost pro evropské občany.

Europa chce prokázat organizovanému zločinu velkou laskavost. Strana Lega Nord je a vždy bude proti takovému zločinnému rozhodnutí. Každý, kdo zítra bude hlasovat ve prospěch této zprávy, ponese odpovědnost za to, že hlasoval pro otevření dálnice, po které organizovaný zločin přijede přímo do srdce Evropy.

  Kinga Gál (PPE) . – (HU) Pane předsedající, paní Győriová, paní komisařko, dámy a pánové, těší mě, že zítřejším hlasováním o zprávě poslance Coelha Evropský parlament vyšle jasné znamení, že akceptuje připravenost Rumunska a Bulharska a podporuje přistoupení těchto dvou zemí k jednomu z nejvýznamnějších acquis Evropské unie, schengenskému prostoru. Toto acquis znamená mnoho pro země východní a střední Evropy také z historických důvodů, protože umožňuje svobodně cestovat bez jakýchkoli překážek.

Pro členské státy musí být nejvýznamnější zprávou, která vyplývá z naší dnešní rozpravy to, že Rumunsko a Bulharsko splňují tatáž kritéria pro přistoupení, jaká Evropská unie očekávala od zemí, které se dosud připojily k schengenskému prostoru.

Je třeba zdůraznit, že nemůžeme Rumunsku a Bulharsku ukládat více požadavků, než jsme učinili v případě předchozích přistoupení k schengenskému prostoru. Členské státy by neměly používat přístup dvojího metru, protože to narušuje samotné základy, na nichž je postaven schengenský acquis: vzájemnou důvěru. Právě události posledních měsíců dokazují, že nejvýznamnější evropské acquis vyžaduje ochranu a podporu. Ráda bych také zdůraznila, že bychom zde za žádných okolností neměli spojovat dvě věci, tedy vázat přistoupení těchto dvou členských států k schengenskému prostoru na otázku dohledu nad schengenským mechanismem ověřování. Mechanismus ověřování je velmi potřebný, ale právě teď nelze tyto dvě věci spojovat.

Na závěr mi dovolte, abych poblahopřála panu Coelhovi, který připravil zprávu a jehož konstruktivní a důsledná práce byla v této záležitosti skutečně důležitá. Ráda bych rovněž poděkovala maďarskému předsednictví za odhodlání a konkrétní kroky, které přijalo, aby usnadnilo co nejrychlejší přistoupení těchto dvou států.

  Anna Hedh (S&D). – (SV) Pane předsedající, zítra budeme hlasovat o tom, zda umožníme Bulharsku a Rumunsku připojit se k schengenskému prostoru. Jako sociální demokratka považuji za samozřejmé, že všem členským státům EU, které splňují přísné požadavky pro spolupráci, by mělo být toto připojení umožněno. Je pro nás pochopitelně významné stanovit pro připojení k schengenskému prostoru přísné požadavky, ale tatáž objektivní kritéria se musí vztahovat na všechny. Cokoli jiného by znamenalo politické pokrytectví.

Když se nyní všichni odborníci domnívají, že Rumunsko a Bulharsko splňují požadavky, myslím, že je jasné, že by jim připojení mělo být umožněno. Dnes večer bylo vzneseno několik námitek, pokud jde o korupci v obou zemích, ale proti tomu by se nemělo bojovat prostřednictvím schengenského systému. Komisařka Malmströmová právě nedávno představila balíček pro boj proti korupci, který můžeme použít jako základ pro další činnost. Je to záležitostí celé Evropské unie, nikoli pouze Rumunska a Bulharska. Stejně tak boj proti organizovanému zločinu vyžaduje větší spolupráci, a nikoli stále větší uzavřenost.

(Potlesk)

  Salvatore Iacolino (PPE). – (IT) Pane předsedající, paní komisařko, schengenský prostor je nepochybně velmi cenným dědictvím civilizace.

Dnes musíme přivítat významný výsledek, tedy že považujeme bulharské a rumunské občany jako jedny z těch, kdo mohou těžit z tohoto základního nástroje. Schengenský prostor by proto měl být dále upevňován a posilován. Pokud by zde vůbec měl existovat konkrétní důkaz evropské civilizace, pak je následující: právo na evropské občanství nachází své konkrétní vyjádření právě v schengenském prostoru.

Schengenský acquis je tedy základním nástrojem legální ekonomiky a jsem přesvědčen, že 24. června tohoto roku Rada vezme v úvahu významné body v otázce posilování důvěry a spolupráce mezi členskými státy.

Hodnotící mechanismy samozřejmě musí přejít z podoby mezivládních systémů do podoby unijních systémů, jak nedávno oznámila paní Malmströmová, právě protože řízení schengenského prostoru bezesporu vede k intenzivnější spolupráci a dynamickému posilování a také k modernizaci, transparentnosti a dialogu.

Bulharsko a Rumunsko splnily požadavky a blahopřeji panu Coelhovi, že ve své vyvážené zprávě, která byla přijata ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, spojil svobodu pohybu s bezpečností občanů.

  Iliana Malinova Iotova (S&D). – (BG) Pane předsedající, pracovní skupina pro schengenské hodnocení popsala tisíc tři sta kilometrů dlouhou bulharskou hranici jako bezpečnou vnější hranici Evropské unie, což je něco, o co usilovalo několik bulharských vlád. Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci doporučuje, aby Rada schválila připojení těchto dvou zemí k schengenskému prostoru. Chci poděkovat všem kolegům poslancům za profesionální práci, již odvedli.

Některé členské státy stanovují nová politická kritéria, která schengenský proces pozdrží. Přistoupení Bulharska a Rumunska bylo dokonce popsáno jako hazardování s bezpečností evropských občanů, a to kvůli trestné činnosti a korupci.

Výsledky v této oblasti zcela očividně nejsou působivé. Proto jsou zde ale kritéria zahraniční politiky a možnost demise bulharských ministrů. Tyto otázky jsou předmětem jiných hodnocení, jako je mechanismus spolupráce a ověřování Evropské komise. Vítám rovněž návrhy, které včera předložila paní komisařka Malmströmová ohledně nového balíčku protikorupčních opatření.

Bulharsko a Rumunsko však v tuto chvíli nemohou být obětními beránky kvůli nevyřešeným problémům, jež se týkají bezpečnosti v Evropě a souvisejí s vlnou uprchlíků z Afriky, blížícími se volbami v některých členských státech, populistickou rétorikou a zklamáním, které přinesla finanční a hospodářská krize. V současné době již nikdo nemá zájem o dvourychlostní Evropu. Proto vás vyzývám, abyste podpořili zprávu poslance Coelha a naléhavě vyzývám Radu, aby přijala pozitivní rozhodnutí.

  Véronique Mathieu (PPE). – (FR) Pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, nejprve bych ráda poblahopřála svému kolegovi, Carlosovi Coelhovi, který na této zprávě odvedl mistrovskou práci, a bůhví, že to nebylo snadné.

Bulharsko a Rumunsko odvedly značný kus práce na posílení svých hraničních kontrol a uspěly. Nejnovější hodnocení jsou velmi jasná, a to ve všech oblastech od policejní a soudní spolupráce po ochranu údajů, vízové politiky a politiky kontroly na vzdušných, námořních a pozemních hranicích. Veškeré technické podmínky byly splněny. To můžeme přijmout jako dokázaný fakt. Bulharsko a Rumunsko se nyní nachází v pozici, kdy mohou uplatňovat schengenský acquis, pokud jde o jejich technickou kapacitu a lidské zdroje.

I když zde teď není nic, co by nám bránilo v rozšíření schengenského prostoru, je třeba zmínit doporučení, která byla učiněna vůči těmto dvěma zemím. Doufám, že tato doporučení budou přísně monitorována, co se týče zejména hranic mezi Bulharskem, Řeckem a Tureckem, protože jak víte, vzájemná důvěra mezi schengenskými státy závisí na tom, zda země plně dodržují své vzájemné závazky. Pokud některá ze stran nedodrží své závazky, naruší tím uzavřený kruh a celý systém se zhroutí.

Upřímně doufám, že Rada dosáhne dohody, aby se tyto dvě země mohly stát součástí privilegovaného okruhu schengenských států. Všichni v této sněmovně víme, jaké důsledky mají rozhodnutí této povahy na dotčené občany. Ještě jednou blahopřeji panu Coelhovi k jeho zprávě.

  Vasilica Viorica Dăncilă (S&D). – (RO) Pane předsedající, myslím, že státy, které vyjádřily své výhrady k připojení Bulharska a Rumunska k schengenskému prostoru nesmí zapomínat, že tento proces je právní povinností stanovenou ve Smlouvě o přistoupení Rumunska a Bulharska k Evropské unii, k níž se všechny tyto země podpisem dané smlouvy zavázaly.

Země Evropské unie si zároveň musí uvědomit, že připojení Rumunska a Bulharska k schengenskému prostoru je v jejich zájmu, protože budou moci vlastním způsobem přispívat k bezpečnosti všech členských států a rozšíří schengenský prostor, což by mělo posílit proces integrace v rámci Evropské unie a společného prostoru svobody, bezpečnosti a práva.

To, že mise Evropské unie posoudily připojení Rumunska a Bulharska k schengenskému informačnímu systému, který pracuje na úrovni nejvyšších bezpečnostních standardů, a jeho provoz za bezproblémový, představuje v tomto směru silný argument. Toto připojení umožní všem zemím Unie přístup k on-line údajům o černých pasažérech, kteří se snaží dostat do Evropy, a zajistí účinnější kontrolu na vnějších hranicích Evropské unie.

  Hubert Pirker (PPE). – (DE) Pane předsedající, paní Győriová, paní komisařko, všichni víme, že obě tyto země – Rumunsko a Bulharsko – značně investovaly do zajištění vnějších hranic Evropské unie. Splňují schengenské standardy. Všechna objektivní hodnocení dospěla ke stejnému závěru, že předpoklady pro přistoupení k schengenskému prostoru jsou splněny. Náš zpravodaj vykonal rovněž přezkum na místě. Provedl objektivní hodnocení a dospěl k témuž závěru. Proto budeme nejen hlasovat ve prospěch zprávy, ale rovněž vyjádříme svůj souhlas s připojením obou těchto zemí k schengenskému prostoru.

Schengenský prostor je však také prostorem důvěry. To znamená, že ne všechno končí jednou jednorázovou akcí, ale že důvěru je třeba budovat v dlouhodobém horizontu; investice do bezpečnosti musí být zajištěny v dlouhodobém horizontu. Rád bych zdůraznil, že to samé se vztahuje na všechny státy a nejen na Rumunsko a Bulharsko. Doufám, že tato důvěra zůstane zajištěna dlouhodobě, abychom mohli dlouhodobě zachovat svobodu cestování, svobodu pohybu v rámci Evropské unie jakožto hlavní veřejný statek.

Z některých věcí, které jsem dnes slyšel, se ale cítím být sklíčený, ačkoli je to něco, co si nemohu ověřit, konkrétně jde o to, že platy policistů v Rumunsku mají být přibližně o třetinu sníženy. Všichni víme, že předpokladem neúplatnosti, pokud jde o seriózní práci policistů, je to, že musí být dobře odměňováni. Doufám tedy, že moje informace jsou nesprávné a že policie, která vykonává službu v zájmu těchto zemí a v zájmu bezpečnosti celé Evropské unie, bude dobře odměňována i v budoucnosti, aby tak nebyla náchylná k úplatkářství.

  Antigoni Papadopoulou (S&D). – (EL) Pane předsedající, paní komisařko, podle zprávy poslance Coelha, jsou Rumunsko a Bulharsko na základě hodnotících zpráv dostatečně připraveny uplatňovat ustanovení schengenského acquis na svých pozemních, námořních a vzdušných hranicích. Splňují základní požadavky a stejná kritéria jako ostatní členské státy, pokud jde o úplnou integraci do schengenského prostoru. Podporou úplné integrace těchto zemí projevujeme naší solidarity ve Společenství a podporujeme evropskou ideu a základní právo na svobodu pohybu občanů v Evropské unii, čímž vytváříme silnější Evropu.

Pokud jde o obavy vznesené ve zprávě, jež se týkají zvýšeného migračního tlaku v citlivé oblasti Bulharska, Turecka a Řecka, tyto v současnosti představují výzvy pro Evropskou unii a členské státy, které musí nalézt komplexní, celoevropská řešení, aby tak účinně posílily své vnější hranice, posílily agenturu Frontex, ukázaly náležitou solidaritu ve Společenství a podpořily členské státy z jižní Evropy, kde se vyloďují přistěhovalci. Současný dialog o aktualizaci Schengenské dohody musí tyto výzvy zohlednit.

  Ivailo Kalfin (S&D). – (BG) Pane předsedající, paní komisařko, zapojení do schengenského prostoru znamená přijetí odpovědnosti. Bulharsko a Rumunsko musí být přijaty, aby se mohly chopit své části odpovědnosti společně s ostatními členskými státy a aby mohly chránit hranice Evropy.

Vím, že schengenská spolupráce je v současné době v mnoha členských státech citlivým tématem a dává vzniknout početným veřejným diskusím. V posledních měsících toto téma nabylo na důležitosti kvůli přílivu přistěhovalců ze severní Afriky. Ve skutečnosti i pro staré a velké členské státy bylo složité vypořádat se s přílivem přistěhovalců.

Tyto problémy se však nepřijetím Bulharska a Rumunska nevyřeší. Spíše naopak. Správnou reakcí by mělo být posilování zásady solidarity s ohledem na přistěhovaleckou politiku a zajištění toho, aby se všechny členské státy zavázaly k jejímu uplatňování. Bulharsku a Rumunsku nesmíme pouze nabídnout příležitost, ale také po nich vyžadovat, aby na sebe vzaly odpovědnost a plnily své povinnosti na vnějších hranicích Evropské unie.

Komisařka Malmströmová zmiňovala důvěru. Toto je její podstatou. Vládám obou zemí musí být poskytnuta příležitost reagovat na danou výzvu a dokázat, že mohou úspěšně střežit hranice Evropy.

  Rovana Plumb (S&D). – Pane předsedající, vážení kolegové, před měsícem jsem jela do Bruselu autem a na maďarské hranici jsem viděla dlouhou kolonu nákladních automobilů. Vzpomínám si, že jsem jich napočítala 87. Byly z Německa, Itálie, Dánska a Maďarska, byly naložené zbožím, na které lidé čekají. Zdržel je postup, který se ve zbytku Evropské unie již neuplatňuje.

Ráda bych zdůraznila důležitost přistoupení Rumunska a Bulharska k tomuto významnému prostoru. Je to důležité pro zájmy celé Evropy, protože musíme znovu vybudovat důvěru našich evropských občanů v Evropskou unii a v její orgány. Paní komisařko, vy jste uvedla, že schengenský prostor je významným darem pro všechny evropské občany, ale je rovněž významným nástrojem pro silnější Evropu, a nikoli pro slabší Evropu.

Pevně věřím, že Evropský parlament zítra tuto zprávu přijme a že Rada bude co nejdříve jednat obdobně.

(Potlesk)

  Csaba Sógor (PPE). (HU) – Pane předsedající, zpráva poslance Coelha, uvádí, že jak Rumunsko, tak Bulharsko dokázaly, že se řádně připravily na patřičné uplatňování ustanovení schengenského acquis. Datum jejich přistoupení k schengenskému prostoru je však stále nejisté, protože některé členské státy se domnívají, že i přes opakovaná posouzení ze strany různých institucí Evropské unie, by jejich přistoupení mohlo způsobit problémy v schengenském systému. Ačkoli uznávám nedostatky v rumunském soudním systému, chtěl bych upozornit kolegy poslance a Radu na skutečnost, že rozhodnutí, které učiní, bude mít přímý dopad na každodenní životy 30 milionů občanů v EU. Zrušení kontrol na vnitřních hranicích představuje obrovský úspěch evropské integrace. Rumunští a bulharští občané právem očekávají, že budou moci využívat výhody schengenského acquis jakožto plnohodnotní občané Evropské unie. Pevně věřím, že celá Evropa bude posílena, pokud se Bulharsko a Rumunsko v tomto roce připojí k schengenskému prostoru.

  Katarína Neveďalová (S&D). – (SK) Pane předsedající, dnes zde stojím proto, abych jednoznačně podpořila přistoupení Rumunska a Bulharska k schengenskému prostoru.

Podle mého názoru zpráva pana Coelha velmi dobře potvrzuje, že jsou tyto dvě země jsou plně připravené a splnily všechny podmínky. Bulharsko a Rumunsko jsou členskými státy EU čtyři roky, ale někteří kolegové si toho možná nevšimli a některé jejich otázky a rasistické poznámky ohledně těchto zemí se mě jako občanky EU skutečně dotýkají, protože pokud hovoříme o nelegálních přistěhovalcích z těchto zemí, kteří mohou nějakým způsobem narušit naše území, tak vlastně hovoříme o členech a občanech EU, takže nelegálními přistěhovalci rozhodně být nemohou.

Myslím si, že kdokoli splní stanovené podmínky, by měl mít možnost stát se členem schengenského prostoru. Toto je základní zásada rovnosti, na které stojí EU, a pokud ji někdo zpochybňuje, zpochybňuje základní zásady EU.

  Filiz Hakaeva Hyusmenova (ALDE). – (BG) Pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, po přistoupení Bulharska k Evropské unii je jeho přijetí do schengenského prostoru další velmi očekávanou událostí. Čekáme na spravedlnost.

Poté, co Bulharsko a Rumunsko vyvinuly značné úsilí a obdivuhodně se vypořádaly se schengenskými technickými kritérii, odklad přijetí obou zemí by odporoval pravidlům, která Evropská unie ukládá. Podmínky stanovené Unií jsou pro všechny stejné. Na naše země se musí vztahovat tatáž kritéria, která se použila rovněž na ostatní členské státy. V opačném případě se jedná o diskriminaci.

Problémy s korupcí se objevují v mnoha členských státech. Evropa proti tomu musí bojovat globálně, protože každý pátý evropský občan považuje korupci za zásadní problém ve své zemi. Evropa se potýká s problémy, které souvisí s rostoucím počtem přistěhovalců. Na tyto otázky musíme najít společná řešení, ale zároveň se musíme držet našich hodnot a vyzdvihovat naše zásady.

  Lena Kolarska-Bobińska (PPE). – (PL) Pane předsedající, v Evropské unii se intenzivně hovoří o krizi. Doposud jsme mluvili hlavně o hospodářské krizi. To, co se nyní děje s schengenským prostorem, nutí lidi říct, že není ohroženo pouze hospodářství, ale také základní práva občanů. Po událostech v Itálii, Francii a pak v Dánsku, jež souvisejí s schengenským prostorem, si myslím, že musíme vyslat velmi jasný signál, který říká, že ne, schengenský prostor není ohrožen, nechceme ho pozastavit, chceme ho posílit a rozšířit, a že si velmi přejeme, aby byla Evropa otevřená.

Musíme ukázat, že víme, jak překonávat krize. Ráda bych poděkovala paní komisařce za to, že když chtělo Dánsko zavést kontroly na hranicích, bylo velmi rychle vydáno sdělení o společné azylové a přistěhovalecké politice. Nyní je však nutné učinit další kroky. Nejedná se pouze o odhlasování vstupu Rumunska a Bulharska do schengenského prostoru. Jde o to, aby to bylo učiněno co nejrychleji.

  Ioan Mircea Paşcu (S&D). – Pane předsedající, schengenský režim v současnosti podléhá silnému tlaku. Na jedné straně některé státy vzhledem ke stávající vlně přistěhovalců ze severní Afriky, kde EU prosazuje demokratickou změnu, požádaly o dočasné pozastavení tohoto režimu a bylo jim to umožněno. Na druhé straně se další státy z důvodů, jež jak se zdá, odráží jejich vlastní malicherné zájmy vůči žadatelům, rozhodly využít skutečnosti, že Rumunsko a Bulharsko ještě nejsou součástí schengenského prostoru, aby se jim v tom opět pokusily zabránit.

V důsledku toho byla pravidla změněna v průběhu zápasu, a to v neprospěch těchto dvou hráčů. Osobně podporuji pozitivní závěry zprávy a chválím za ně zpravodaje, a přestože chápu politické důvody vedoucí ke změně doporučení – základem politiky je konec konců kompromis –, nemohu přehlížet skutečnost, že nově navržená podmíněnost by mohla usnadnit jeho subjektivní výklad. Modlím se k Bohu, abych se mýlil.

  Cristian Silviu Buşoi (ALDE) . – (RO) Pane předsedající, zpráva, kterou dnes máme před sebou, je objektivní a férová, zdůrazňuje, že Rumunsko a Bulharsko jsou plně technicky připravené, aby se připojily k schengenskému prostoru. Rumunsko může být navíc používáno jako model osvědčeného postupu, jak uvádějí hodnotící dokumenty.

Pevně věřím, že přistoupení Rumunska a Bulharska k tomuto prostoru nebude mít nepříznivý dopad na bezpečnost hranic. Právě naopak. Posílí to důvěru Evropanů v schengenský prostor. Často se hovoří o vzájemné důvěře, jak bylo také zmíněno v této rozpravě. Jak ale můžeme mluvit o vzájemné důvěře, když některé členské státy mění pravidla uprostřed hry tím, že zavádějí nová kritéria pro připojení k schengenskému prostoru?

Argumenty, které dnes byly použity proti tomu, aby se Rumunsko a Bulharsko připojily k schengenskému prostoru, se nebraly v potaz v případě žádného jiného státu, který se v minulosti připojil k schengenskému prostoru. Jediné, co Rumuni a Bulhaři očekávají, je rovné zacházení ve vztahu k jiným zemím a objektivní hodnocení založené na stejných kritériích. Parlament musí Radě v tomto ohledu vyslat jasný signál a trvat na konečném datu přistoupení.

  Petru Constantin Luhan (PPE). – (RO) Pane předsedající, rád bych poděkoval zpravodaji, který v tomto případě sestavil mimořádně významnou, ale zároveň také mimořádně náročnou zprávu vzhledem ke skutečnosti, že v této věci zde existují protichůdné názory ohledně přistoupení Rumunska a Bulharska k schengenskému prostoru.

Vážení kolegové, rád bych rovněž poděkoval všem, kdo si uvědomili, že Evropská unie se rozvíjí na základě hodnot. Přistoupení Bulharska a Rumunska k schengenskému prostoru je v neposlední řadě přijetím odpovědnosti za splnění daných podmínek, k čemuž se oba státy zavázaly v roce 2004, a hodnotící zprávy Evropské komise následně ukázaly, že tyto podmínky byly splněny.

Dnes jsem se zeptal kolegy poslance ze země, která má protichůdný názor na naše přistoupení k schengenskému prostoru, na to, jaký důvod ho vede k zápornému postoji. Technické podmínky jsou splněny, ale důvodem je, že na domácí úrovni to představuje kontroverzní politiku. Tato situace je nepřijatelná.

  Nikolaos Salavrakos (EFD). – (EL) Pane předsedající, domnívám se, že věrohodnost Evropské unie spočívá v jednotném uplatňování pravidel. Považuji za samozřejmé, že začlenění Rumunska a Bulharska do Schengenské dohody musí být schváleno, protože splňují stejná pravidla, která musela být splněna, když stranami této dohody byly jiné státy.

Vítám zprávu pana Coelha a jeho návrh ohledně toho, že je nutné, aby Bulharsko přijalo dodatečná opatření a připravilo zvláštní akční plán s Řeckem a Tureckem, a to kvůli problémům nelegálního přistěhovalectví na řecko-bulharské hranici. Opakuji, že jsem pevně přesvědčen, že nařízení Dublin II musí být revidováno a působení operativního úřadu agentury Frontex v Řecku musí mít trvalý charakter.

  Andreas Mölzer (NI). – (DE) Pane předsedající, paní komisařko, jak víme, Schengenská dohoda nesmí podporovat masové přistěhovalectví do sociálních systémů a svoboda cestování nesmí vést ke zvýšení trestné činnosti a nelegálnímu přistěhovalectví. Boj proti organizovanému zločinu a zkvalitnění ochrany hranic musí v Evropské unii konečně získat vyšší prioritu.

Pokud Itálie a její bezpečnostní systém hraniční policie údajně zaostává za běžným schengenským standardem, je třeba se obávat, že nově příchozí státy, jako je Rumunsko a Bulharsko, rovněž brzy poleví ve svém úsilí.

Uspěchané přistoupení těchto zemí k schengenskému prostoru by proto mělo být zamítnuto, protože by z něj mohl mít prospěch hlavně organizovaný zločin z východní Evropy a dokonce z kavkazského regionu. Domnívám se, že tím, jak se Dánsko vypořádalo s problémy souvisejícími s azylem, se stalo průkopníkem pro celoevropská pravidla. Proto Komise pravděpodobně reagovala tak silně na oznámení důraznějších kontrol na hranicích, jejichž cílem má být boj proti narůstající kriminalitě. Měli bychom objasnit, že ačkoli schengenská spolupráce vyžaduje otevřené vnitřní hranice, platí to pouze v případě, že budou vnější hranice skutečně bezpečné.

  Wim van de Camp (PPE). – (NL) Pane předsedající, každý, kdo věnoval této věci pozornost, ví, že přijetí Bulharska a Rumunska do schengenského prostoru představuje pro Nizozemsko mimořádně složitou záležitost. Máme však také evropskou odpovědnost. Proto chci položit jednu otázku komisařce: jak souvisí posílení schengenských kritérií s obecným bojem proti korupci? Celkem nedávno jsme slyšeli o kontrole na hranicích mezi Bulharskem a Ukrajinou, kdy byli rumunští úředníci na hranicích podplaceni, aby umožnili překročení vnějších hranic Evropské unie osobám, které zde nemají co pohledávat.

Mám ještě druhou otázku, kterou položil také pan Pirker, konkrétně se jedná o to, jaký význam mají podstatné škrty v případě rumunské policie pro prosazování schengenských kritérií? Tato otázka nebyla konzultována s odbory. Jaká je současná situace?

  Monika Smolková (S&D). – (SK) Pane předsedající, v průběhu tří let Bulharsko a Rumunsko přijaly všechna nezbytná opatření, aby se mohly připojit k schengenskému prostoru. Kritéria a opatření pro zabezpečení vnějších hranic nejsou jednoduchá. Oba státy je splnily a mají právo stát se členy společného schengenského prostoru bez ohledu na to, že Evropa nyní čelí přílivu přistěhovalců z Afriky.

Důležité je, že hodnotící výbor, jehož členové osobně navštívili oba státy, konstatoval, že Rumunsko i Bulharsko splňují schengenské požadavky.

Pevně věřím, že poslanci EP tuto zprávu schválí a že následně bude jednoznačně přijata Radou. Přeji občanům Rumunska a Bulharska to nadšení, které jsem zažila i já osobně, když byla dne 22. prosince 2007 přeřezána hraniční závora a Slovensko se stalo součástí schengenského prostoru.

  Anneli Jäätteenmäki (ALDE). – (FI) Pane předsedající, rozšiřování schengenského prostoru vyžaduje plnění standardů, ale je také o důvěře. Žádosti Bulharska a Rumunska přišly ve zvláštní době, kdy EU začala zpochybňovat zásadu volného pohybu.

Dříve se samozřejmě prováděly kontroly na vnitřních hranicích, ale jejich důvodem v té době bylo pořádání určitých událostí, jako jsou sportovní události, mistrovství Evropy ve fotbale, mistrovství světa nebo některé vrcholné schůzky. Také nyní mnoho zemí, které patří do schengenského prostoru, provádí policejní kontroly v rámci vnitrostátních právních předpisů, pokud jde např. o lety uvnitř schengenského prostoru.

Diskuse se však nyní změnila. Kontroly by již nyní neměly probíhat kvůli zvláštním událostem, ale kvůli určitému jevu. Jedná se o citlivou otázku, protože zpochybňuje pojetí volného pohybu a …

(Předsedající řečníka přerušil.)

  Mariya Nedelcheva (PPE). – (BG) Pane předsedající, blahopřeji panu Coelhovi k jeho dobře vyvážené objektivní zprávě. Text neodráží pouze zjištění zpravodaje, k nimž dospěl při návštěvě Bulharska a Rumunska, ale také vyjadřuje přání Evropského parlamentu zůstat věrný duchu Evropy. Jinými slovy, připravenost na členství v schengenském prostoru je založena výhradně na splnění technických kritérií. To je tento případ.

Technická připravenost, jež je výsledkem dobré práce Bulharska a Rumunska, je pozitivním zjištěním, ke kterému dnes dospíváme i my. Nyní je důležité, abychom při zítřejším hlasování vyslali prostřednictvím přesvědčivé většiny dvě zprávy.

V první řadě je zde zpráva pro Radu ministrů. Zajištěním přístupu k odpovídajícím informacím, zavedením konstruktivního dialogu a zohledněním názoru Parlamentu Rada ukáže nejen svoji dobrou vůli, pokud jde o naši vzájemnou spolupráci, ale také vyšle silnou zprávu ohledně jednoho ze strážců evropských hodnot a o transparentní spolupráci a partnerství.

Jasná zpráva bude vyslána rovněž občanům Bulharska a Rumunska. Evropa jim říká „ano“ rovnému zacházení se všemi členskými státy, „ano“ stejným pravidlům a „ano“ stejnému přístupu k dosaženým výsledkům. Jsem si jistá, že Rada zohlední pozitivní úsilí.

  Nadezhda Neynsky (PPE). – (BG) Pane předsedající, nejprve bych chtěla poděkovat panu Coelhovi za vyčerpávající zprávu. Ujala jsem se slova, protože mě znepokojují nehorázné snahy použít Bulharsko a Rumunsko k vyřešení vnitřních problémů a k reakci na vnitřní obavy.

Zrušení vízové povinnosti pro Bulharsko a Rumunsko se před více než deseti lety setkávalo se stejnými obavami. Evropští vedoucí představitelé v té době ale ukázali odvahu a dalekozrakost, i když Bulharsko a Rumunsko nebyly členy Evropské unie. Skutečně se nezmýlili.

Proto si dnes musíme vzpomenout, že současná diskuse se týká pravidel, která musí být pro každého stejná, jde o rovnost mezi členskými státy, jež je zakotvena ve Smlouvě o Evropské unii, a v neposlední řadě tak široce vychvalované evropské solidarity.

Současná Evropa se zásadním způsobem liší od Evropy před dvaceti lety. To by nemělo nikoho překvapovat. Pokud však schengenský prostor prochází krizí, je to předmětem jiné diskuse. Pokud to vede ke změně podmínek, musí se změnit pro všechny. Vzpomeňme si tedy, že velké skupiny nelegálních přistěhovalců překračují …

(Předsedající řečníka přerušil.)

  Metin Kazak (ALDE). – (BG) Pane předsedající, rád bych poblahopřál zpravodaji, panu Coelhovi, k mimořádně vyvážené, pozitivní zprávě. Je výsledkem obecného postoje a vize, kterou zaujímá většina kolegů přítomná v této sněmovně, že Bulharsko a Rumunsko si zaslouží a musí být součástí schengenského prostoru.

Problémy by se samozřejmě neměly přesouvat do oblastí, kde žádné nejsou. Korupce a trestná činnost se vyskytují ve všech členských státech Evropské unie. Úspěchu při řešení těchto problémů se ale dosáhne jedině tehdy, když všech 27 zemí spojí své síly. Povinnosti a břemena by neměly být přesouvány pouze na jednu skupinu evropských zemí.

Bulharsko a Rumunsko prokázaly, že mohou pracovat v rámci sjednocené Evropy. Myslím, že taktéž budou hodnotnými členy schengenského prostoru.

  Traian Ungureanu (PPE). – Pane předsedající, Bulharsko a Rumunsko prokázaly, že mohou zaručit bezpečnost hranic EU a toto je plně, opakuji, plně zdokumentováno. Mimochodem, úředníci zatčení v Rumunsku a Bulharsku, byli zatčeni kvůli korupci. Může někdo v této sněmovně tvrdit, že např. nizozemský úředník, zkorumpovaný nizozemský úředník by v Nizozemsku nebyl kvůli korupci zatčen?

Zadruhé, Rumunsko a Bulharsko se nesnažily vyhrát první cenu u Transparency International. Přistoupily k právnímu závazku a splnily jeho kritéria. Pokud se nyní někdo pokouší změnit pravidla v průběhu hry, myslím, že by to mohlo být podle práva EU protizákonné a v každém případě je to podle zdravého rozumu nespravedlivé.

  Cecilia Malmström, členka Komise. – Pane předsedající, děkuji za tuto velmi užitečnou rozpravu. Opravdu zde existuje jasná potřeba posílit důvěru a víru v schengenskou spolupráci, a to posílením řízení a posílením hodnotícího mechanismu – jak Komise navrhovala již dlouho před Vánocemi –, přičemž je nutné ve větší míře do této věci zapojit nezávislé odborníky a Komisi, a také je nutné zajistit větší transparentnost, a Parlament by proto měl být zapojen do všech kroků, které jsou v dané záležitosti přijímány. Musíme se také zlepšit v otázce okamžité pomoci členským státům, které mají z různých důvodů potíže, a musíme objasnit, za jakých okolností by mohly být znovu zavedeny kontroly na hranicích.

To všechno je třeba udělat. Musíme také bojovat proti korupci a tento boj posílit. Ano, v Bulharsku a Rumunsku dochází ke korupci, ale korupce se vyskytuje v každém členském státě, a Komise právě včera předložila zprávu o tom, jak chceme posílit boj proti korupci. Někteří z vás byli tak laskaví, že na tuto skutečnost upozornili.

Mezitím ale musíme uznat obrovské úsilí, které Bulharsko a Rumunsko vyvinuly, aby splnily technické požadavky schengenského prostoru. Ty jsou velmi jasné a velmi transparentní. Proto musí být těmto zemím představeno jasné stanovisko, jasný rámec ohledně toho, co se od nich očekává, aby se členské státy cítily připraveny uvítat je v schengenském společenství.

  Enikő Győri , úřadující předsedkyně Rady. – (HU) Pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, nejprve bych ráda poděkovala všem, kdo pozitivně komentovali úsilí maďarského předsednictví. Bylo pro nás velmi důležité cítit v průběhu minulých pěti měsíců vaši podporu. Rovněž dnešní rozprava jasně ukázala, že v Evropském parlamentu existuje silná většina, která podporuje přistoupení Rumunska a Bulharska k schengenskému prostoru, protože tyto země splnily svoje povinnosti.

Během posledních pěti měsíců jsme o to usilovali a i ve zbývajícím čase, který je před námi, budeme bojovat za to, abychom to vyjádřili, a za to, aby Rada rozhodla, že u otázky technických standardů jsou Rumunsko a Bulharsko připravené připojit se k schengenskému prostoru. Obě země tvrdě pracovaly a zaslouží si maximální ocenění svého úsilí. Mnoho z vás během rozpravy vyjádřilo svůj názor – ti, kteří jsou pro, i ti, kteří jsou proti nebo pro odložení přistoupení –, že vzájemná důvěra je v této otázce klíčovým slovem. I já s tím rozhodně souhlasím a cílem maďarského předsednictví bylo po celou dobu budovat důvěru.

Jakým způsobem jsme se snažili toho dosáhnout? Na jedné straně jsme s oběma zeměmi vedli nepřetržitý dialog, přičemž jsme dohlíželi na jejich úsilí a pokoušeli se pomoci jim najít způsob, jak dospět k lepšímu ocenění jejich úsilí. Na druhé straně jsme byli neustále v kontaktu se zeměmi, které vyjádřily pochybnosti ohledně přistoupení Rumunska a Bulharska. Následně jsme se snažili povzbudit tyto země, aby rovněž kontaktovaly kandidátské země. V důsledku toho vám mohu říci, že na pozadí této záležitosti docházelo k trvalému dialogu, aby se strany mohly lépe pochopit a vzájemně si důvěřovat. Právě na vzájemné důvěře je v Evropské unii postavena většina našich politik; bez ní členské státy nemohou učinit toto politické rozhodnutí, které vyžaduje jednomyslnost. Jedná se o proces, který je časově náročný.

Měli jsme šest měsíců, abychom toho dosáhli. Věřím, že během těchto šesti měsíců dosáhneme bodu, kdy – přesně za dva dny – členské státy řeknou: „Ano, úkol byl splněn.“ Co může pomoci vytvořit vzájemnou důvěru? Na jedné straně řady konzultací, které jsem zmínila. Na druhé straně to, že obě kandidátské země budou pokračovat ve svém úsilí a budou nadále dokazovat, že jsou schopné chránit vnější hranice Evropské unie. Postoj, který tyto dvě země ukázaly, musí společně s jejich obrovským růstem, tempem a rytmem pokračovat i v blízké budoucnosti.

Naproti tomu jsem přesvědčená, že mechanismus spolupráce a ověřování – slavný mechanismus, o kterém Komise v červenci vydá zprávu, jež se zabývá přesně těmi otázkami, které zazněly v této rozpravě – by mohl být nápomocný, i když oficiálně není součástí podmínek pro přistoupení k schengenskému prostoru. Komise vydá osvědčení týkající se boje proti organizovanému zločinu a korupci. Po celou dobu jsme bojovali, aby to nebylo stanoveno jako podmínka, ale určitě to podpoří budování vzájemné důvěry. Jsem přesvědčena, že pozitivní výsledek mechanismu spolupráce a ověřování podpoří také pozitivní politické rozhodnutí ohledně rozšíření schengenského prostoru.

Pokud se mě zeptáte na obecnou náladu, která obklopuje jakékoli přijetí do schengenského prostoru, pak všichni víme, že by bylo těžké říct, že Evropská unie je v současnosti v obzvláště přívětivé náladě. V této rozpravě bylo uvedeno několik připomínek, které to trefně naznačují. Někteří např. říkají, že přistoupením Rumunska a Bulharska se z těchto zemí začne stěhovat romská populace. Ráda bych velmi jasně řekla toto: svoboda pohybu je základní zásadou Evropské unie, je účinná a právoplatná, naše politiky jsou na ní založeny; této svobodě se v současnosti těší rumunská a bulharská romská populace stejně jako kdokoli jiný v každém koutě Evropské unie. Každý se může volně pohybovat, není zde žádná vízová povinnost, a kdyby někdo nyní chtěl odejít, pak může.

Jsem však velmi hrdá na skutečnost, že během maďarského předsednictví byla navržena romská strategie, která jasně stanoví povinnosti každého členského státu ve spojitosti s komunitou, která má takto složitý úděl. Problém musí být řešen od svého počátku: pokud jim zajistíme lepší příležitosti v oblasti zaměstnanosti a vzdělávání, pak také poklesne tento vnitřní migrační tlak v Evropské unii. A dovolte mi ještě jednu připomínku: pokud by někdo chtěl upřít jednu z našich nejzákladnějších svobod těm nejslabším, pak by byly tyto svobody ohroženy u nás všech.

A na závěr, protože bylo zeširoka prodiskutováno také probíhající hodnocení schengenského systému, ráda bych řekla, že maďarské předsednictví to již od prvního momentu velmi jasně uvádělo a je to něco, v co stále věříme. Otázka rozšiřování schengenského prostoru musí být jednoznačně oddělena od tohoto druhu hodnocení, kterému podrobíme schengenský systém. Nezaměňujme tyto dvě věci. Musíme chránit acquis s ohledem na svobodu pohybu a musíme lépe využívat naše dostupné prostředky, např. na zajištění lepší vzájemné kontroly našich vnějších hranic. Proto pracujeme na nařízení o agentuře Frontex; proto pracujeme na omezení migračního tlaku ze severní Afriky tím, že se zaměřujeme na jeho místní příčiny; proto byla vypracována nová politika sousedství; proto pracujeme na posilování úvěrové kapacity Evropské investiční banky. Nacházíme se v poslední fázi. Na cestě k dosažení dohody s vámi stojí pouze jeden právní problém: obvyklý problém „aktu v přenesené pravomoci“. Jedině poté provedeme revizi schengenského systému a zaměříme se na to, jak může být upraven či zdokonalen, protože vidíme, že ho skutečně sužují problémy, ale nechte nás, abychom věci dělali popořadě.

Pane předsedající, dámy a pánové, věřím, že blížící se zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci, které se bude konat za dva dny, učiní významná rozhodnutí týkající se jak rozšíření schengenského prostoru, tak ověření hledisek schengenské otázky, a učiní tak způsobem, který zajistí volný pohyb našich občanů.

  Carlos Coelho, zpravodaj. – (PT) Jeden z našich kolegů během rozpravy uvedl, že kdybychom umožnili Rumunsku a Bulharsku připojit se k schengenskému prostoru, bylo by to dětinské rozhodnutí. Naprosto nesouhlasím. Domnívám se, že když se staneme dospělými, oceňujeme racionální argumenty, a pokud máme dobré vzdělání, poznáme, kdy jsou racionální argumenty spravedlivé. Abychom jednali spravedlivě, nemůžeme se kompromitovat na základě přístupu dvojího metru.

Musíme si položit otázku, zda Bulharsko a Rumunsko splňují či nesplňují podmínky pro vstup do schengenského prostoru. Pokud je splňují, pak by jim měl být vstup umožněn. Je naprosto oprávněné, aby se na jejich občany pohlíželo jako na plnohodnotné evropské občany. Lidé z Bulharska a Rumunska by se neměli stát rukojmími populistické rétoriky.

Víme, že ne všechno je v otázce schengenské spolupráce v pořádku. Proto prosazujeme nový systém hodnocení schengenské spolupráce, abychom mohli identifikovat problémy, odpovídajícím způsobem reagovat a činit rozhodnutí, pokud problémy přetrvávají. Diskuse o novém systému hodnocení schengenské spolupráce si však nemohou v souvislosti s tímto legislativním procesem brát za rukojmí lidi z Bulharska a Rumunska. Tyto procesy jsou odlišné a každý z nich má vlastní tempo.

Na závěr vám velice děkuji, paní Gyõriová, za to, že jste se laskavě zmínila o Portugalsku a schengenském informačním systému (SIS) pro všechny, který zjednodušil vstup několika zemí, včetně té vaší, do schengenského prostoru. Děkuji, že jste nám to připomněla a tak pěkně jste se o tom zmínila. Přál bych si, aby Rada dostala shrnutí této rozpravy, a doufám, že obdrží také přehled našeho zítřejšího hlasování, o kterém se domnívám, že bude velmi výrazné. Doufám, že Rada uzná, že když shromáždění zastupující evropské občany řekne Bulharsku a Rumunsku ano na základě převážné většiny, a doufám, že se tak stane, pak bude tomuto příkladu co nejdříve následovat.

  Předsedající. – Vážení kolegové, domnívám se, že jelikož byla převážná většina komentářů a hodnocení, k nimž dnes poslanci Parlamentu v této sněmovně dospěli, pozitivní, a stejně tak vzhledem k hodnocením Komise a Rady, Bulharsku a Rumunsku náleží vřelé gratulace.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat dne 8. června 2011.

Písemná prohlášení (článek 149 jednacího řádu)

  Elena Oana Antonescu (PPE), písemně. – (RO) Rumunsko a Bulharsko opět prokázaly, že pokud by to bylo nutné, jsou schopné přijmout veškerá opatření požadovaná pro zajištění významné úrovně bezpečnosti na východní hranici Evropské unie. Vzhledem k finančnímu, technickému, institucionálnímu a administrativnímu úsilí, které Rumunsko vyvinulo, aby se mohlo připojit k schengenskému prostoru, se domnívám, že v nadcházejícím období je třeba projevit se ve vztahu k této záležitosti pozitivně, a to stanovením konečného termínu přistoupení k schengenskému prostoru.

Situace by neměla zůstat bez výsledku kvůli změně pravidel v průběhu hry, zintenzívnění euroskeptické rétoriky a předkládání samostatné otázky týkající se potřeby kontrolovat nelegální přistěhovalectví. Z technického hlediska je Rumunsko lépe než kdy předtím připraveno dohlížet na východní hranici Evropské unie.

Uplatňování přístupu dvojího metru při hodnocení některých parametrů přece jen není vhodným a charakteristickým aspektem projektu sjednocené Evropy. Pevně věřím, že jakmile bude Rumunsko začleněno do schengenského prostoru, ukáže všem členským státům seriózní a pečlivý způsob, jakým zajistí bezpečnost východní hranice. Dosažené výsledky navíc přesvědčí celou Evropu, že úspěšně posílilo bezpečnost celé Unie.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. – (LT) Svoboda pohybu je jednou z nejvýznamnějších hodnot Evropské unie pro všechny občany EU a schengenský prostor charakterizuje neexistence kontrol na společných hranicích mezi účastnickými zeměmi a zavedení svobody pohybu v rámci tohoto prostoru. Musíme proto bez výjimky respektovat právo všech občanů Evropské unie na volný pohyb. Pokud má Bulharsko a Rumunsko podléhat většímu počtu kritérií než ostatní členské státy EU, aby se mohly připojit k schengenskému prostoru, pak budeme vytvářet dvojí standard. Musíme se vyhnout systému, který by se zakládal na dvojím standardu, který by byl velmi přísný vůči kandidátským zemím a velmi mírný vůči zemím, které již jsou členy schengenského prostoru. Pravidla schengenského acquis musí být stejná pro všechny země a hodnotící systém musí vycházet z ustanovení, že pravidla je nutné plnit nepřetržitě, nikoli pouze během přistoupení. Země, které se připojují k schengenskému prostoru, musí nadále splňovat všechny bezpečnostní požadavky, protože bezpečnost schengenského prostoru skutečně závisí na tom, do jaké míry jsou kontroly prováděné jednotlivými členskými státy na vnějších hranicích důsledné a účinné, a také na kvalitě a rychlosti, s jakou se informace vyměňují prostřednictvím schengenského informačního systému. Pro odstranění kontrol na vnitřních hranicích je tedy nezbytné, aby členské státy spolupracovaly v co nejvyšší míře a přijímaly nezbytná opatření, zejména při nárůstu migračních toků, protože bezpečnost schengenského prostoru závisí na tom, do jaké míry jsou kontroly prováděné jednotlivými členskými státy na vnějších hranicích důsledné a účinné.

  Kinga Göncz (S&D) , písemně. – (HU) Na základě hodnocení Evropské komise jsou Rumunsko a Bulharsko připraveny na přistoupení k schengenskému prostoru, a Rada proto musí bezodkladně přijmout rozhodnutí, kterým tyto dva členské státy přijme. Nemůžeme používat přístup dvojího metru, protože by to ohrožovalo hodnověrnost Evropské unie, ani nemůžeme stanovovat nové podmínky. Přistoupení k Schengenské dohodě a odstranění hranic je krokem, který občané na acquis Evropské unie nejvíce oceňují; mimo eura je to rovněž symbolem Evropské unie. Svoboda pohybu je jedním z klíčů pro úspěch společného trhu. Samozřejmě je nutné bezpečně chránit vnější hranice Evropské unie, ale tento cíl nebude splněn tím, že budeme držet stranou členské státy, jež jsou připraveny, ale zavedením trvalého a transparentního schengenského systému ověřování, který – dohromady se společnou evropskou migrační politikou a uprchlickou politikou založenou na vnitřní solidaritě – představuje řešení pro mnoho otevřených otázek. Žádám proto Radu, aby v těchto oblastech co nejdříve pokročila.

  Iosif Matula (PPE), písemně. – (RO) Rumunsko je připraveno odstranit kontroly na svých vnitřních pozemních, vzdušných a námořních hranicích. Na základě návštěv na místě a technických hodnocení, která byla provedena, dospěl nejen zpravodaj jmenovaný Evropským parlamentem, ale také skupina odborníků, k závěru, že Rumunsko splňuje všechna kritéria pro připojení k schengenskému prostoru; tato opatření byla přijata prostřednictvím dohody o přistoupení z roku 2005. Všechny nedostatky, které byly zjištěny v minulosti, byly napraveny. Moje země je navíc v mnoha oblastech příkladem osvědčeného postupu. S ohledem na námitky některých poslanců EP chci zdůraznit, že se týkají témat, která nemají žádnou přímou spojitost s schengenským acquis, což znamená, že nemohou být použity jako důvody pro blokování přistoupení Rumunska k schengenskému prostoru. Chápu obavy některých kolegů, jež se týkají zabezpečení vnějších hranic EU, protože zejména na některé státy lze pohlížet jako na upřednostňované destinace toku přistěhovalců. Rád bych vám ale připomněl, že evropská pravidla musí být stejná pro všechny členské státy a nemohou být měněna v průběhu hry, protože by to vedlo k diskriminaci rumunských občanů. Vzhledem k pozitivnímu technickému hodnocení musí Rada pro spravedlnost a vnitřní věci dát zelenou začlenění Rumunska do schengenského prostoru, a to počínaje letošním podzimem.

  Franz Obermayr (NI), písemně. – (DE) Pokud věříte této zprávě, pak je všechno v naprostém pořádku a Rumunsko a Bulharsko ukázaly, že jsou dostatečně připraveny uplatňovat schengenská pravidla. Avšak ti z nás, kteří jsou seznámeni se zprávou Europolu OCTA 2011 zabývající se tématem organizované trestné činnosti, si budou klást otázku, zda není Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci hluchý a slepý, a proč vlastně vůbec máme Europol, když jednoduše přehlížíme jeho varování. Europol uvádí, že Rumunsko a Bulharsko jsou tranzitními trasami pro pašování drog, zbraní a obchod s lidmi. Organizované zločinecké gangy, které jsou stále více multietnické, si počínají mimořádně násilně. Mnoho jejich členů má polovojenský výcvik. Tyto skupiny, a doslovně cituji ze zprávy Europolu: „...se snaží rozšiřovat své zájmy v EU, a mohou využít příležitostí případného přistoupení Bulharska a Rumunska k schengenskému prostoru“. Ředitel Europolu, Rob Wainwright, v jednom rozhovoru uvedl: „Co se týče případného přistoupení Bulharska a Rumunska k schengenskému prostoru a uvolnění vízového režimu pro Ukrajinu – to by bylo možné považovat za potenciální nové příležitosti pro organizovanou trestnou činnost.“ Vůči našim občanům máme povinnost brát varování Europolu vážně. Schengenská dohoda již otvírá organizované trestné činnosti a nelegálnímu přistěhovalectví všechny dveře do Evropy. Proto je třeba přistoupit k naléhavým nápravám, než bude schengenský prostor rozšířen.

  Debora Serracchiani (S&D), písemně. – (IT) Děkuji zpravodaji, panu Coelhovi, za jeho vynikající zprávu, která je v souladu s nedávnou rozpravou o uplatňování Schengenské dohody. Existence účinných kontrol na našich vnějších hranicích musí být významným faktorem, poněvadž bezpečnost schengenského prostoru závisí právě na tom, do jaké míry jsou kontroly na vnějších hranicích prováděné jednotlivými členskými státy důsledné a účinné. Přestože některé problémy zůstávají nevyřešené, Rumunsko a Bulharsko prokázaly, že jsou dostatečně připraveny uplatňovat požadavky schengenského acquis. Podrobně jsme prodiskutovali praktickou výkonnost státního aparátu těchto dvou zemí a také úrovně korupce v těchto zemích; nicméně se domnívám, že v otázce uplatňování schengenského acquis by tato otázka neměla být zohledňována, protože – stejně jako tomu bylo u ostatních členských států – je dostatečné vycházet při rozhodnutí pouze z účinnosti kontrol na hranicích a připravenosti policejních sil. Přidávání nových požadavků by vytvářelo precedens pro diskriminaci, který dříve neexistoval, a to ani po velkém rozšíření v roce 2007.

  Adrian Severin (NI), písemně. – Skutečnou otázkou je to, zda se ke všem občanům EU bez ohledu na jejich národnostní původ, má přistupovat rovným způsobem a zda jim má být zaručen rovný přístup k základním právům EU. V souvislosti s celosvětovou hospodářskou krizí zažívá EU krizi demokracie a solidarity. Jsme svědky renacionalizace Evropy. V tomto kontextu vyprovokovala diskuse o přistoupení Rumunska a Bulharska k schengenskému prostoru ostré reakce motivované pseudoargumenty a dvojím standardem.

Nejedná se o technická hlediska, ani o bezpečnost vnějších hranic EU, dokonce ani o migraci či účinnost soudnictví. Jde o evropský politický problém strategického charakteru. Jde o soudržnost EU. Mluvit o nedostatečné připravenosti na naší východní hranici když vidíme propustnost našich jižních hranic, je jednoduše směšné. Prosazovat vnitrostátní politické programy na úkor úsilí občanů EU bulharského a rumunského původu je nemravné. Opravdu potřebujeme lépe chráněné hranice, lepší migrační politiku, lepší administrativní kapacitu a čestné státní úředníky. To ale vyžaduje silnější, a nikoli slabší Evropu. Jedním správným krokem tímto směrem je bezodkladné rozšíření schengenského prostoru na Rumunsko a Bulharsko.

  Kristian Vigenin (S&D), písemně. – (BG) Rozhodně můžeme říci, že samotné Bulharsko, nebo abych byl přesnější, bulharští občané, nepředstavují hrozbu, a to ani přímou, ani potenciální, pro bezpečnost, pořádek a mír v schengenském prostoru. Naše země splnila, ačkoli s opožděním, všechny technické požadavky týkající se kontrol na vnějších hranicích.

Je zde však vysoká míra nedůvěry, která naznačuje, že při uplatňování kontrolních opatření mohou být způsobena závažná pochybení. Tato nedůvěra se objevuje ve zprávách Evropské komise o mechanismu spolupráce a ověřování, ve zprávách Europolu a v řadě prohlášení vysokých představitelů různých členských států. Vzhledem k nebývalému nárůstu v oblasti pašerácké činnosti a neformální ekonomiky, rozmachu korupce a neschopnosti vypořádat se s organizovaným zločinem neexistuje žádný dobrý důvod, abychom se hněvali kvůli tomu, že našemu členství stojí v cestě další překážky.

Evropský parlament musí zaujmout zásadní postoj, kterým potvrdí, že pravidla hry nelze měnit v jejím průběhu. Na základě formálních požadavků jsou Bulharsko a Rumunsko připraveny na členství v schengenském prostoru a Evropská rada musí co nejdříve vyjádřit své kladné rozhodnutí. Spoléhám se na to, že zpráva pana Coelha bude schválena převážnou většinou hlasů, aby tak byl členským státům vyslán jasný politický signál.

(Zasedání bylo na chvíli přerušeno.)

PŘEDSEDAJÍCÍ: EDWARD McMILLAN-SCOTT
místopředseda

16. Doba vyhrazená pro otázky (Komise)

  Předsedající. – Dalším bodem na pořadu jednání je doba vyhrazená pro otázky (B7-0407/2011).

Komisi jsou položeny následující otázky.

První část

Otázka č. 6, kterou pokládá Mainread McGuinness a již převzal Jim Higgins (H-000206/11)

Předmět: Režimy jakosti potravin

V únoru 2011 zaregistrovala Komise 1000. značku udělovanou jakostním potravinám. Je však zřejmé, že počet žádostí o registraci v rámci režimů jakosti potravin pod chráněným zeměpisným označením (CHZO), chráněným označením původu (CHOP) a označením zaručené tradiční speciality (ZTS) se mezi jednotlivými členskými státy podstatně liší. Jaká je podle názoru Komise příčina těchto rozdílů mezi členskými státy? Může se Komise vyjádřit k názoru některých výrobců potravin, že proces registrace je zdlouhavý a byrokratický, a proto žadatele odrazuje? Jak je možné registrační proces žadatelům usnadnit?

Mohla by Komise sdělit, nakolik jsou spotřebitelé informováni o režimech jakosti potravin? Jak je možné podpořit uznávání značek CHZO, CHOP a ZTS a zvýšit jejich význam pro spotřebitele, a to zejména v členských státech, v nichž je počet registrovaných výrobků nízký?

  László Andor, člen Komise. – Pane předsedající, když byl založen evropský systém chráněného označení původu (CHOP), chráněného zeměpisného označení (CHZO) a zaručené tradiční speciality (ZTS), v některých členských státech již existovaly ekvivalentní systémy.

Koncept zeměpisných označení byl tedy již známý a na vnitrostátní úrovni již byly některé značky registrovány. To vysvětluje, proč v některých členských státech existuje tolik registrovaných značek. V mnohých členských státech byl však zaznamenán rostoucí zájem o tento systém.

Postup pro registraci značky trvá několik let. Je to proto, že skupina, která žádost podává, musí vypracovat specifikace a nechat si je schválit na vnitrostátní úrovni a poté Komisí. Jediný souhrnný dokument o specifikacích pro zeměpisné označení či vlastní specifikace pro tradiční speciality jsou poté zveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie, aby k tomu bylo možné vznést námitky.

Námitky je možné podávat po dobu šesti měsíců. Pokud nejsou žádné námitky, značka může být registrována. Pokud byla vznesena nějaká námitka, mají zainteresované strany šest měsíců na to, aby dosáhly dohody. Pokud se strany nedohodnou, vydá Komise rozhodnutí, o němž hlasuje Stálý výbor. Tento postup vysvětluje dobu, která je nutná pro uzavření registrace. Jakmile je však značka zaregistrována, dostává se jí velké ochrany, mezinárodního uznání a výhod z nástrojů pro komunikaci, především z užívání loga.

Komise si je vědoma toho, že je potřeba urychlit registrační proces. Za tímto účelem již byly předneseny návrhy v souvislosti s balíčkem týkajícím se jakosti, včetně zkrácení doby, kdy Komise zkoumá přijaté žádosti, na šest měsíců a zkrácení lhůty pro podávání námitek na dva měsíce.

Informovanost o tomto systému se v jednotlivých státech liší, často závisí na počtu zaregistrovaných značek v daném státě. Komise proto dává provozovatelům k dispozici prostředky na podporu jakostních výrobků, aby se mezi spotřebiteli zvýšila informovanost o systému.

  Jim Higgins (PPE), zastupující autorku. – Pane předsedající, chtěl bych poděkovat Komisi za odpověď. Myslím si, že označování potravinových produktů je chvályhodná věc. Pan komisař na ni však poukázal ve vztahu k řadě záležitostí – zaprvé zde existují odlišné normy, zadruhé poukázal na to, jak dlouhou dobu trvá proces od podání žádosti k vlastní registraci. Jestliže je na evropské úrovni nějaký příklad byrokracie, toto je zcela jistě jeden z nich!

V mé vlasti potřebuje ministerstvo zemědělství pět let od doby, kdy se podá žádost, než vás zaregistrují. S ohledem na krizi v Německu potřebujeme více označování potravin, potřebujeme více norem a potřebujeme více kontrol jakosti. Proto se na Komisi naléhavě obracím s tím, že bychom měli mít mnohem těsnější časový rámec.

  Barbara Matera (PPE). – (IT) Pane předsedající, navazuji na rozpravu o jakosti potravin.

Během posledních dvou týdnů utrpěla Itálie hospodářskou škodu činící 20 milionů eur kvůli neprodané zelenině – především se jednalo o okurky – což bylo zaviněno bakterií EHEC. Pouhé zastavení dovozu do Ruska způsobilo ztrátu 4,4 milionů EUR.

Celé odvětví ovoce a zeleniny to položilo na kolena. Ptám se proto Komise, jaká opatření zamýšlí přijmout na ochranu trhu s ovocem a zeleninou a jaká další opatření hodlá učinit, aby zabránila šíření nespolehlivých informací o původu bakterie EHEC, které představují ránu pro celé odvětví ovoce a zeleniny a způsobují paniku celé populace. Hovoříme o jakostních potravinách!

  László Andor, člen Komise. – Moje odpověď na první otázku zní, že Komise si je vědoma potřeby zrychlit legislativní postup. Za tímto účelem již byly učiněny návrhy v souvislosti s balíčkem týkajícím se jakosti, což jsem zmínil v první odpovědi.

Návrhy Komise se týkají zkrácení doby pro zkoumání žádostí přijatých Komisí na šest měsíců a také zkrácení lhůty pro podávání námitek na dva měsíce. Pokud se Parlament a Rada rozhodnou návrhy Komise přijmout, bude u většiny žádostí ušetřen téměř rok nebo minimálně deset měsíců.

Co se týče další otázky, včera se konalo zasedání Rady ve složení pro zdraví, které se touto problematikou zabývalo. V další fázi na něj navážeme, přičemž přihlédneme k dnešnímu mimořádnému zasedání Rady ve složení pro zemědělství. V současné chvíli nemohu poskytnout další podrobnosti, ale rozhodně se tím budeme dále zabývat.

  Marian Harkin (ALDE). – Pane předsedající, budu velmi stručná. Omlouvám se, že jsem se sem nedostavila včas, abych slyšela úvodní odpověď pana komisaře. Domnívám se, že ve své otázce narážím na skutečnost, že v mnoha zemích je mezi producenty nízká úroveň informovanosti a v některých zemích je velmi nízká. Podniká Komise nějaké kroky, aby se pokusila tuto úroveň informovanosti zvýšit nejen mezi spotřebiteli, ale také mezi producenty?

  László Andor, člen Komise. – Pane předsedající, systémy informovanosti se mezi jednotlivými státy značně liší a rovněž se liší počet registrovaných značek. Provozovatelé mají k dispozici evropské finanční prostředky na podporu jakostních výrobků. Na období 2006–2010 bylo patnácti podpůrným programům přiděleno více než 19 milionů EUR.

Komise chce dále přezkoumat politiku podpory zemědělských produktů a na letošní léto plánuje zelenou knihu. Bude to příležitost znovu prodiskutovat cíle této politiky a prozkoumat očekávání ohledně podpory a jakosti výrobků v této souvislosti.

  Předsedající. – Otázka č. 7, kterou pokládá Jim Higgins (H-000199/11)

Předmět: Nezaměstnanost mládeže

Hospodářská krize ovlivnila míru zaměstnanosti mladých absolventů velmi negativním způsobem. V listopadu 2010 dosáhla nezaměstnanost mezi mládeží v EU 21 %.

Nezaměstnanost mládeže dosahuje míry nižší než 10 % pouze ve třech zemích – v Německu, Nizozemsku a Rakousku. V jiných členských státech je situace dramatická: v pobaltských zemích, Irsku, Řecku a na Slovensku dosahuje nezaměstnanost mládeže minimálně 30 % a ve Španělsku přesahuje dokonce 40 %.

Jaká opatření plánuje Komise zavést, aby zabránila hromadnému odchodu mladých lidí z Evropy?

Jakým způsobem chce komisař využít příkladu osvědčené praxe z Německa, Nizozemska a Rakouska v celounijním měřítku?

  László Andor, člen Komise. – Vysoká nezaměstnanost mladých lidí je jednou z deseti nejvyšších priorit Komise a pro mne osobně představuje jeden z nejpřednějších zájmů. Nedostatek pracovních míst by mohl případně způsobit hromadný odchod mladých lidí z Evropy, ale naprostá většina mladých lidí, kteří odchází do jiného státu, aby našli zaměstnání, si pravděpodobně vybere jiný z členských států. Proto je tak důležité podporovat volný pohyb pracovníků v rámci Unie.

Nabízí to řešení v regionech s vysokou mírou nezaměstnanosti mladých lidí, vzhledem k nedostatku pracovní síly v některých odvětvích v některých členských státech, které vyplynuly z nového čtvrtletního monitorování Komise ohledně volných pracovních míst. Podpora mobility mladých lidí v rámci EU je jedním z cílů stěžejní iniciativy Evropa 2020: Mládež v pohybu. Je v ní nastíněna řada opatření na snížení současné vysoké míry nezaměstnanosti mládeže.

Rád bych uvedl pár příkladů. Pracovní mobilita mladých lidí bude podporována konkrétně prostřednictvím nového programu EU pro pracovní mobilitu, „První zaměstnání v rámci sítě EURES“, který byl zahájen s podporou této sněmovny a Rady. Jeho cílem je pomoci mladým lidem nalézt zaměstnání na evropském pracovním trhu a poskytnout též pomoc zaměstnavatelům při nabírání mladých evropských pracovníků z jiných zemí.

Iniciativa „První zaměstnání v rámci sítě EURES“ bude pro více než 2000 mladých uchazečů o zaměstnání a společnosti, jež mají zájem nabírat mladé pracovníky z EU, poskytovat poradenství a pomoc v oblasti hledání zaměstnání, nabírání pracovníků a finanční podporu ve výši průměrně 1 000 EUR.

Komise též podporuje členské státy, aby zavedly záruku pro mladé, a zajistily tak, že všichni mladí lidé budou do čtyř měsíců od ukončení všeobecného vzdělání zapojeni do dalšího vzdělávání, školení či práce. Jak pan poslanec správně zdůraznil, je v Německu, Rakousku a v Nizozemsku míra nezaměstnanosti relativně nízká. Je to, alespoň z části, díky komplexním systémům odborného vzdělávání a přípravy, jež v těchto zemích existují a umožňují mladým lidem lépe se začlenit na pracovní trh.

Komuniké ze zasedání v Bruggách z prosince 2010 o posílení evropské spolupráce ohledně odborného vzdělávání a přípravy na období 2011–2020 je v této oblasti významným evropským úspěchem. Popisuje cíle a určuje činnosti potřebné ke zlepšení kvality odborného vzdělávání a k tomu, aby bylo přístupnější a více odpovídalo potřebám pracovního trhu.

Jako další součást odpovědi bych též rád zdůraznil kampaň „Mládež v zaměstnání“ (Youth at Work). V rámci této iniciativy, zahájené 29. dubna v Budapešti, budou organizována setkání malých a středně velkých podniků a mladých uchazečů o práci a budou poskytovány informace a podpora s cílem inspirovat mladé lidi k založení vlastního podniku. Od této chvíle až do konce roku 2012, kdy bude tato kampaň ukončena, je naplánováno více než 30 akcí.

Vážení poslanci a poslankyně, doufám, že na akce a události, které jsem zmínil, budou navazovat účinné kroky v rámci členských států.

  Jim Higgins (PPE). – Čísla jsou děsivá – pobaltské státy, Irsko, Řecko a Slovensko 30 %, Španělsko 40 %, ve vaší zemi, pane předsedající, je milion lidí mladších 25 let bez vyhlídek na získání pracovního místa. 76 % mladých v Itálii říká, že se chystá emigrovat. Moc rád bych si myslel, že mobilita mládeže v rámci Evropy představuje odpověď, ale většina zemí v Evropě, kromě těch, jež jste zmínil, má problémy s nezaměstnaností.

My se potřebujeme zaměřit na skutečnost, že v Evropě žije stárnoucí populace. Nemůžeme si dovolit takový odliv mozků. Jedná se o velmi vzdělané a velmi motivované mladé lidi a my je potřebujeme udržet zde, ponechat si je a zavést takové nápadité režimy, jako jste zmínil v oněch třech zemích, v Německu, Rakousku a Nizozemsku. Vítám skutečnost, že Komise členským státům doporučuje iniciativy. Domnívám se však, že v některých členských státech potřebujeme určitou finanční podporu na přípravu lidí a abychom je udrželi doma, neboť si myslím, že tito lidé budou spíše živit pracovní trhy v Austrálii a jiných vzdálených zemích spíše než pracovní trhy v rámci EU.

  Janusz Władysław Zemke (S&D). – (PL) Pane předsedající, moje otázka na pana komisaře je trochu jiného druhu. Pan komisař hovořil o různých opatřeních, která mají snížit nezaměstnanost, avšak ani slovem se nezmínil o tom, že mnohem důležitějším a účinnějším metodou by bylo, kdyby se členské státy dohodly na vzájemném uznávání kvalifikací dosažených v jiných členských státech. Mladí lidé dnes často hledají práci v jiných zemích, kde musejí skládat zkoušky, jež jsou stejné jako ty, které již vykonali. Jak se to bude řešit?

  Silvia-Adriana Ţicău (S&D). – (RO) Pane předsedající, vysoká míra nezaměstnanosti znamená, že investice členských států do vzdělání mladých lidí vycházejí naprázdno, když se tito mladí cítí nuceni emigrovat do zemí mimo Evropskou unii. Chtěla bych se vás pane komisaři zeptat, vzhledem k tomu, že míra předčasného ukončení školní docházky dosahuje 16 % a v Portugalsku dokonce 40 %, jak bude vypadat míra nezaměstnanosti mladých lidí za 15–20 let a jaká opatření činíte pro to, aby se tak nestalo?

  László Andor, člen Komise. – Ve své odpovědi jsem zdůraznil opatření uvedená ve strategii Evropa 2020, která jsou již v některých členských státech zaváděna do praxe prostřednictvím účinných programů Komise.

Je také pravda, že se jedná spíše o horizontální záležitost pro Komisi a v dalších iniciativách EU jsou relevantní návrhy, jako například doporučení specifikovaná pro jednotlivé země, jež jsme zveřejnili právě dnes, velmi důležité odkazy na potřebu provést reformu vzdělávacích politik a zlepšit výkonnost systémů vzdělávání a přípravy v různých členských státech, aby se lépe propojila věcná podstata vzdělávání a přípravy s potřebami pracovního trhu.

Tím se mohou kvalitativně zlepšit pracovní příležitosti mladých lidí v řadě členských států včetně Španělska a dalších zemí, kde je situace nejzávažnější a kde byla v nedávné době reforma vzdělávacího systému buď provedena později, nebo byla opomíjena.

Je též důležité zdůraznit Akt o jednotném trhu, který má spolu s dalšími iniciativami za cíl podporovat uznávání kvalifikací a vysokoškolských diplomů, a tím učinit evropský pracovní trh transparentnější a efektivnější a zároveň zdůraznit a vytvořit více příležitostí než v minulosti.

Dále musíme zdůraznit, že mnohé činnosti mají podporu z finančních nástrojů EU, v této souvislosti především z Evropského sociálního fondu, ale měl bych též zmínit nový nástroj na financování mikroúvěrů, které zajišťují programy a v druhém případě příležitosti pro podnikání a pro osoby samostatně výdělečně činné, a domnívám se, že by se tyto rozměry měly též odrazit v příštím návrhu víceletého finančního rámce. Věřím, že Parlament v této oblasti víceletého finančního rámce projeví podporu.

  Předsedající. – Otázka č. 8, kterou pokládá Georgios Papanikolaou (H-000194/11)

Předmět: Migrace a schengenský prostor

Existuje riziko, že princip volného pohybu v schengenském prostoru bude negativně ovlivněn krizí v severní Africe, jak ukazují rozhovory mezi Itálií a Francií týkající se přemisťování migrantů pocházejících zejména z Tuniska a znovuzavedení hraničních kontrol. Potvrzují to i prohlášení vydaná francouzskými úředníky ohledně nutnosti přehodnotit některá ustanovení Schengenské dohody.

Jaká opatření má Komise v úmyslu přijmout, aby zabránila ohrožení volného pohybu v schengenském prostoru, který je základním prvkem evropského sjednocení?

Vzhledem k tomu, že zavedením schengenského prostoru se zodpovědnost za kontroly na vnějších hranicích EU přesunula na omezený počet členských států, jak přesvědčí Komise členské státy jako celek, aby projevily větší a účinnější solidaritu tváří v tvář hromadnému přílivu migrantů a překonaly zjevnou neochotu přijmout v tomto směru zodpovědnost, aby se zajistilo rovnoměrné rozložení tohoto břemene?

  Cecilia Malmström, členka Komise. – Pane předsedající, otázka pana Papanikolaoua se zabývá – stejně jako později položené otázky – různými úhly a perspektivami schengenského prostoru, přistěhovaleckou krizí a tlakem, jež je na schengenský prostor vyvíjen. Dovolte mi tedy nejprve odpovědět panu Papanikolaouvi.

Dříve jsme diskutovali o zprávě pana Coelha a o tom, že je potřeba zachovat schengenský systém jako jeden z největších úspěchů Evropské unie. Právo volného pohybu je skutečně velice významným ztělesněním evropského projektu. Turisté každoročně uskuteční v rámci EU více než 1,25 miliard přeshraničních cest. Volný pohyb je také významným stimulem a výhodou pro vnitřní trh, zachování tohoto úspěchu je pro Komisi klíčové a pro mne osobně to představuje absolutní prioritu.

Ráda bych znovu zdůraznila, že přístup Komise spočívá v posílení schengenského systému, zlepšení hodnocení – jak jsme navrhli již před Vánoci – v objasnění pravidel, stanovení nástrojů, v pomoci členským státům, které to potřebují, a případně v zavedení mechanismů, jež by představovaly koordinovanou reakci Společenství ohledně výjimečných situací, například když členský stát není schopen hlídat své vnitřní hranice.

Hlavním cílem Komise je mít preventivní přístup. Navrhované změny na posílení mechanismu monitorování, jehož záměrem je zachovat vzájemnou důvěru mezi členskými státy a jejich schopnost efektivně a účinně používat doplňková opatření, umožní zachovat oblast bez hranic.

To bude docíleno prostřednictvím místních návštěv členských států, aby se kontrolovalo uplatňování schengenského acquis. Tyto kontroly by mohly vést k vydání doporučení členským státům ohledně okamžitých opatření a termínů jejich provedení. Větší důvěra mezi členskými státy také omezí počet případů, kdy se členské státy uchylují k jednostranným iniciativám dočasně obnovit vnitřní hranice či zvýšit intenzitu policejních kontrol v pohraničních oblastech mezi členskými státy.

Duch schengenského systému je duchem důvěry a solidarity. Je důležité, aby EU projevila solidaritu konkrétně vůči členským státům, jež jsou nejvíce zasaženy masivní vlnou přistěhovalců, a osobám, které potřebují mezinárodní ochranu. Tato solidarita se může projevovat různými způsoby, například pomocí tam, kde vnější hranice čelí tlaku. Agentura Frontex zde hraje klíčovou úlohu a nedávné zásahy mise RABIT na hranicích mezi Řeckem a Tureckem a společná námořní operace Hermes ukázaly, že členské státy jsou připraveny přijít jiným členským státům na pomoc.

Musíme též napomáhat rozvoji každodenní spolupráce mezi vnitrostátními úřady v oblasti sledování hranic. To je záměrem Evropského systému kontroly hranic (EUROSUR), který se postupně rozvíjí od roku 2008, a během letošního roku k němu Komise představí legislativní návrh.

Solidaritu též můžeme prokázat tím, že ukážeme solidaritu finanční. Jeden letošní rámcový program zohledňuje řízení toku přistěhovalců. Máme finanční mechanismus pro zlepšení řízení těchto toků na evropské úrovni a pro posílení solidarity mezi členskými státy. Nyní samozřejmě probíhá rozsáhlý proces jednání a jsme omezeni rozpočtem, ale můžete se na mne spolehnout, že zajistím, aby byly v rámci tohoto fondu peníze k dispozici i do budoucna.

Členské státy, které jsou nejvíce vystaveny tlaku přistěhovalců a nacházejí se na vnějších hranicích EU, musejí získat přiměřené finanční odškodnění za úkoly, jež provádí v zájmu celého schengenského prostoru – a to spravedlivým sdílením břemene, aby tak byly podpořeny ty členské státy, jež jsou zasaženy masivním přílivem osob, kteří potřebující mezinárodní ochranu.

Musí být jasné, že jakékoli rozhodnutí o přesídlení nelegálních přistěhovalců a osob pod mezinárodní ochranou závisí na Radě a na ochotě členských států. Členské státy dosud nevyjádřily žádnou podporu pro takový přístup na obecném základě, pouze s jednou významnou výjimkou – tou je pilotní projekt týkající se přemístění osob, které získaly mezinárodní ochranu na Maltě, do jiných členských států. Abych tomuto přístupu zajistila aktuální návaznost, zorganizovala jsem před měsícem dárcovskou konferenci. S potěšením mohu říci, že z členských států a přidružených zemí bylo dáno k dispozici více než 300 míst. Doufám, že ostatním se též v budoucnu dostane nabídky. Jedná se o konkrétní projev solidarity. Chtěla bych těmto zemím poděkovat a doufám, že budou moci přispět i v budoucnu.

  Georgios Papanikolaou (PPE). – (EL) Paní komisařko, moc vám děkuji. Naprosto s vámi souhlasím a stejně tak – jak se domnívám – i Parlament. To bylo jasné též během dřívějších diskusí o přistoupení Rumunska a Bulharska. Zároveň však, jak dobře víte, existují v Radě otázky ohledně jednomyslnosti u Rumunska a Bulharska.

Hovořila jste o důvěře. Ano, chceme nadále budovat důvěru. Přijalo Dánsko tím, co si zvolilo, tento váš výrok?

Rovněž jste se vyjádřila k otázce nového mechanismu. Posílí tato diskuse o mechanismu, ve světle summitu, vnímání důvěry – připomínám, že článek 23 Schengenského kodexu stanoví možnost vytvoření mechanismu pro výjimečné situace – nebo snad tato diskuse nakonec povede k obnovení obav ve členských státech a ve všech zemích schengenského prostoru?

  Giovanni La Via (PPE). – (IT) Paní komisařko, před ukončením dalšího měsíce vytvoří Evropská komise návrh nového víceletého finančního rámce na období 2014–2020.

Vedle agentury FRONTEX, kterou jste již zmínila, jaké činnosti zamýšlí Komise financovat, aby podpořila členské státy, jež byly nejvíce zasaženy žádostmi o azyl, a především, aby zabránila zvýšení přílivu hospodářských přistěhovalců do budoucna? Jinými slovy, jaké činnosti zamýšlí financovat prostřednictvím politik sousedství ve Středomoří, aby zabránila rozšíření imigrace v nadcházejících měsících a letech?

  Cecilia Malmström, členka Komise. – Důvěru nelze nikdy poručit, musíme si ji zasloužit a získat. Můžeme se pouze pokusit zlepšit důvěru mezi členskými státy prostřednictvím přísnějšího řízení schengenského systému, abychom zajistili, že budeme posuzovat ne systémem vzájemného hodnocení, který funguje dnes, ale prostřednictvím nezávislého mechanismu na základě evropského Společenství se zapojením Evropské unie, abychom včas odhalili problémy či slabá místa schengenského systému a abychom také zajistili, že budeme mít k dispozici nástroje na okamžitou pomoc členským státům, jež se ocitnou v potížích. Doufám, že tím bude možné posílit důvěru.

Co se týče odpovědi dalšímu poslanci, nyní jednáme o rámci, a já vám tedy nemohu poskytnout žádná čísla. Avšak, stejně jako dnes, se také snažíme posílit nezávislost a zdroje agentury Frontex. Také se snažíme zjednodušit přístup členských států k různým finančním prostředkům v rámci přistěhovalectví tím, že jej zjednodušujeme a usnadňujeme, co se týče hranic, azylu, integrace atd.

Samozřejmě musíme rozlišovat mezi nelegálními migranty a migranty, jež potřebují mezinárodní ochranu. Jak víte, Rada a Parlament nyní jednají o zavedení programu pro znovuusídlování, a to je též oblast, kde by Evropská komise mohla prozkoumat možnosti, jak jej z velké části financovat. Co se týče našeho bezprostředního sousedství ve Středomoří v partnerství mobility – usilujeme o začlenění všech hledisek nelegální, legální a mezinárodní azylové ochrany v rámci přistěhovalectví.

To vše si vyžaduje hodně politické vůle a nějaké mimořádné zdroje a já udělám vše, co je v mých silách, abych zajistila, že v mém resortu budou zdroje k dispozici .

Druhá část

  Předsedající. – Otázka č. 9, kterou pokládá Bernd Posselt (H-000196/11)

Předmět: Vízový režim pro Kosovo

Jak hodnotí Komise aktuální situaci, pokud jde o zrušení vízové povinnosti pro Kosovo (zjednodušený vízový režim), a jak vypadá časový plán této naléhavé záležitosti?

  Cecilia Malmström, členka Komise. – Komise v současné době nepřetržitě sleduje všechny kroky, které úřady v Kosovu podnikají, aby splnily podmínky pro zahájení dialogu o zrušení vízové povinnosti. Neustále říkáme, že k otevření tohoto dialogu zbývají dvě klíčové záležitosti: přiměřené politiky zpětného přebírání osob a znovuzačlenění v souladu s normami EU.

Provádění právních předpisů ohledně zpětného přebírání osob a provádění dvoustranných dohod se členskými státy EU o zpětném přebírání osob musí pokračovat správným způsobem. Do Kosova byly vyslány dvě hodnotící mise – v červnu a v prosinci loňského roku –, aby posoudily aktuální stav v Kosovu ohledně procesu integrace. Bylo při nich zjištěno, že došlo k velkému pokroku, avšak že nějaké kroky ještě zbývá učinit, a my jednáme s vládou v Kosovu, abychom jim poskytli pomoc a podporu při těchto posledních krocích. Musí též dojít k pokroku na úrovni měst a obcí.

Z Kosova pravidelně dostáváme aktualizované zprávy a já se též setkávám s příslušnými ministry, jakmile budou všechny tyto prvky zavedeny, budeme připraveni vyslat novou misi s cílem zjistit, jaké kroky je možné přijmout pro zahájení dialogu o zrušení vízové povinnosti. Ještě zbývá nějaká práce, ale Kosovo učinilo značný pokrok a my velmi úzce spolupracujeme s vládou, abychom je podpořili a pomohli jim dosáhnout pokroku.

  Bernd Posselt (PPE). – (DE) Paní komisařko, moc vám děkuji za velmi dobrou odpověď. Chtěl jsem se jen zeptat, zda si myslíte, že by tato mise mohla být vyslána do Kosova letos nebo to opravdu nemůžete posoudit? Nebylo by důležité, aby tak malá země, do níž směřujeme finanční prostředky a snažíme se ji podporovat, mohla též poskytnout svým mladým lidem příležitost skutečně poznat Evropu? Je zajisté naprosto kontraproduktivní tamější populaci „uvěznit“. Vím, že souhlasíte s myšlenkou otevření hranic, ale je podle vás reálné, aby se tato mise uskutečnila ještě během polského předsednictví?

  Cecilia Malmström, členka Komise. – Pane Posselte, plně sdílím vaše ambice učinit vše pro to, aby se Kosovo nestalo malým izolovaným ostrovem v této oblasti, a snažíme se tedy postupně odstraňovat překážky vízového režimu. Samozřejmě nehodláme Kosovo opustit. Harmonogram je především v rukou kosovské vlády. Spolupracujeme s Kosovem a jakmile nám oznámí, že učinili vše, co jsme po nich žádali, mohou přijít a my vyšleme naši misi. Je to opravdu v jejich rukou, ale my nemáme žádné časové omezení. Můžeme přijít, kdykoli nás zavolají a kdykoli bude dosaženo přiměřeného pokroku.

  Předsedající. – Otázka č. 10, kterou pokládá Gay Mitchell (H-000205/11)

Předmět: Boj proti zneužívání internetu pachateli trestné činnosti

Rychlý rozvoj technologií, především pak internetu, stále více ztěžuje pronikání do organizací páchajících trestnou činnost. Pachatelé nyní využívají k vzájemné komunikaci internet spíše než mobilní telefony, což byl komunikační prostředek, který donedávna upřednostňovali.

Jak hodlá Komise bojovat proti zneužívání internetu gangy páchajícími trestnou činnost po celé Evropě?

  Cecilia Malmström, členka Komise. – Počítačová trestná činnost je opravdu rostoucí hrozbou. Je stále více mobilní a podle nedávného rozboru rizik je organizovaný zločin čím dál více zapojený do trestných činností v kybernetickém světě. Komise tedy v této oblasti provádí řadu činností ohledně zlepšení celkové bezpečnosti na internetu a boje s počítačovou trestnou činností.

Na úrovni politiky byly v nedávno zveřejněných politických dokumentech stanoveny konkrétní cíle a harmonogramy. Máme digitální agendu pro Evropu a strategii vnitřní bezpečnosti EU. Počítačová trestná činnost je v této strategii jasně označena jako jedna z priorit, na které budeme do budoucna pracovat.

Vloni jsme též předložili dva legislativní návrhy – v březnu to byla směrnice o zneužívání dětí po internetu, kterou Komise přijala, a já vím, že se nyní projednává, a dále návrh na směrnice o útocích proti informačním kybernetickým systémům. To bylo vloni v září a nyní se i o nich vedou jednání mezi vámi a Radou, a já vím, že došlo ke značnému pokroku.

Tím se samozřejmě snažíme o změnu evropské legislativy vzhledem k nedávným hrozbám v kybernetickém světě. Konkrétně jsme začlenili ustanovení, jež ukládají sankce na používání takových nástrojů, jako je škodlivý kód, jež se využívají na vytvoření tzv. botnetů užívaných pachateli trestné činnosti.

Pro boj s počítačovou trestnou činností je klíčová i mezinárodní spolupráce, a proto o těchto záležitostech jednáme s mezinárodními partnery. Máme pracovní skupinu mezi EU a Spojenými státy, která byla založena vloni v listopadu a v rámci níž se uskutečnila řada různých setkání odborníků. Na příštím summitu mezi EU a USA letos v listopadu poskytneme informace o pokroku. Plánujeme též založit kybernické středisko, v němž bychom mohli na evropské úrovni koordinovat snahy jednotlivých členských států.

Počítačovou trestnou činnost přímo ovlivňuje prudký rozvoj technologií, který se rychle objevuje v nových obchodních modelech, ale ovlivňuje ji též prosazování právních předpisů a to, jak se širší společnost vyrovnává s takovým proměnlivým prostředím, jako je kybernetický svět. Počítačová trestná činnost se stává masovou trestnou činností. Z toho důvodu potřebujeme dát společně naše systémy do pořádku a vzájemně sdílet informace, abychom mohli proti tomuto problému bojovat. Pokud existuje důvod se domnívat, že skupiny organizovaného zločinu stojí za stále větším počtem trestných činů na internetu, měla by být uplatňována stejná opatření pro vyšetřování, jaká se používají při odhalování a trestním stíhání organizované trestné činnosti offline, samozřejmě doplněná o zdokonalený mechanismus koordinace.

Na závěr bych chtěla říci, že před deseti lety byla přijata Úmluva Rady Evropy o kyberkriminalitě (budapešťská úmluva). Ani po deseti letech není tato úmluva podepsaná a ratifikovaná všemi členskými státy. Všemi možnými prostředky se zasazujeme o ratifikaci do konce tohoto roku, desátého výročí vzniku úmluvy, neboť by to znamenalo významný závazek všech členských států k boji proti těmto trestným činům.

  Gay Mitchell (PPE). – Děkuji vám za odpověď, paní komisařko. Vím, že někteří lidé se na internetu chvástají a provádějí tzv. trestný obchod a že obchod zločineckých organizací zahrnuje obchodování s drogami, obchodování s lidmi, prostituci, obchodování se zbraněmi, tajné převádění nelegálních přistěhovalců přes hranice a dokonce i vraždy, krádeže, ozbrojená loupežná přepadení a mnohé další. To vše se děje na Facebooku za použití tohoto systému, a lidé se tím vším chlubí. Europol a poskytovatelé služeb jistě mohou – snad i koordinovaně prostřednictvím Komise – některé z těchto osob identifikovat. Čím víc se tito lidé cítí imunní, tím více jejich počet vzroste.

Chtěl bych paní komisařku požádat, aby zvážila přijetí určitých zvláštních kroků na vytvoření koordinované reakce proti tomu, co někteří tito lidé na internetu dělají.

  Silvia-Adriana Ţicău (S&D). – (RO) Počet, rozsah i závažnost útoků na internetu během posledních let vzrostly. Jejich oběťmi jsou obyčejní občané, společnosti, a dokonce i veřejné, místní, vnitrostátní či evropské úřady. Evropská unie potřebuje zlepšit strategii na boj s počítačovou trestnou činností. Chtěla bych se vás zeptat, jaká opatření, kromě legislativního rámce a rozšíření mandátu agentury ENISA, hodlá Komise přijmout, aby posílila svou vedoucí úlohu v zajišťování bezpečnosti na internetu?

  Cecilia Malmström, členka Komise. – Ano, skutečně, i běžná trestná činnost se nyní provádí prostřednictvím internetu, protože to je užitečný nástroj, ale internet umožňuje i nové druhy trestné činnosti, jako je zneužití identity, vybrání bankovního účtu a další podobné zločiny.

Můžete si být jisti, že to velmi pečlivě sledujeme. Nedávno Europol významným způsobem napadl některé z těchto organizací, identifikoval přeshraniční evropské zločinecké organizace zapojené do dětské pornografie, například, ale též do obchodování a drog, a nyní tuto záležitost řeší v Europolu řada odborníků.

Samozřejmě potřebujeme učinit více. Potřebujeme propojit všechna střediska výstrahy v Evropské unii, sdílet statistické údaje, sdílet informace a také blížeji spolupracovat se soukromými společnostmi, abychom k tomuto problému nalezli do určité míry řešení. Také plánujeme zavést do roku 2013 evropské kybernetické středisko – a v současné době provádíme studii o možnosti jeho realizace –, které by tuto práci koordinovalo, fungovalo by jako středisko výstrahy a podporovalo by jednotlivá již existující vnitrostátní kybernetická střediska. Velmi pečlivě to sledujeme a Europol, spolu s vnitrostátními úřady, vyvíjí maximální snahy, aby se s touto stále častější trestnou činností vypořádal.

  Předsedající. – Otázka č. 11, kterou pokládá Sarah Ludford (H-000215/11)

Předmět: Hodnocení schengenského prostoru a případný mechanismus pozastavení

Existuje nebezpečí, že návrhy Komise týkající se řízení schengenského prostoru jsou vnímány jako návrhy upřednostňující evropský postup před evropskou podstatou. Komise pro sebe navrhuje dominantní vedení v procesu revidovaného hodnocení schengenského prostoru, zatímco Parlament by toto rád pozměnil, aby se tak vyrovnala úloha evropských a národních odborníků. Ve vztahu k pozastavení schengenského prostoru navrhuje Komise mechanismus EU místo rozhodnutí členských států, ale toto bylo všeobecně (nesprávně) vykládáno v tom smyslu, že opětovné zavedení vnitřních hranic bude v praxi v podstatě jednodušší. Zavedení metody Společenství jak na hodnocení, tak na pozastavení – jakkoli by byla přínosná – se muže ukázat jako příliš politicky náročné. Nebylo by proto lepší upřednostnit evropskou podstatu tím, že by se v případě nutnosti proti členských státům porušujícím pravidla schengenského prostoru zahájila řízení ve věci porušení?

Otázka č. 12, kterou pokládá Maria Eleni Koppa (H-000216/11)

Předmět: Uplatňování Schengenské dohody

Vytvoření schengenského prostoru bez vnitřních hranic a volný pohyb evropských občanů jsou jedním ze základních principů EU a jedním z pilířů projektu evropské integrace. Znovuzavedením kontrol na vnitřních hranicích EU se problém přistěhovalectví nevyřeší. Jde o opatření, které jen zkomplikuje život evropským občanům a podnítí novou vlnu nacionalismu.

Uvážíme-li také, co prohlásil předseda Evropského parlamentu, který zdůrazňuje, že „volný pohyb je dost možná právě tou stránkou EU, kterou Evropané oceňují nejvíce“, táži se Komise, jaký postoj zaujme vůči Dánsku po jeho nedávném rozhodnutí znovu zavést kontroly na hranicích? Je odhodlána přijmout další opatření s cílem posílit ochranu vnějších hranic EU? Má v úmyslu iniciovat přezkoumání zásady výlučné příslušnosti státu, na jehož území došlo k prvnímu nelegálnímu vstupu?

  Cecilia Malmström, členka Komise. – Pane předsedající, zodpovím na obě otázky najednou, neboť jsou téměř stejné. Zabývají se výzvou zachování a dalšího rozvoje schengenského prostoru v souvislosti s přistěhovaleckou krizí. Již jsem se této problematiky stručně dotkla v odpovědi na otázku pana Papanikolaoua, ale tato hlediska bychom samozřejmě měli mít na paměti i v této souvislosti.

Paní Ludfordová ve své otázce vyjádřila znepokojení nad tím, že vyjednávání o nových pravidlech schengenského prostoru ohledně hodnocení a pozastavení by mohla být zdlouhavá a že by mohlo být obtížné se na nich dohodnout. Požádala Komisi, aby místo toho proti členským státům porušujícím pravidla schengenského prostoru raději zahájila řízení ve věci porušení. Dovolte mi, abych se o této záležitosti vyjádřila zcela jasně: porušování pravidel schengenského prostoru nemůže být tolerováno, ale jedno hledisko nevylučuje to druhé. Plánujeme též, že povedeme paralelní přístup.

Jsme strážci právních předpisů EU. Komise bude i nadále zajišťovat, aby všichni správně používali a dodržovali pravidla schengenského prostoru. Základem naší práce musí být stávající legislativa. Jsem přesvědčena, že tato legislativa je schopna vyřešit valnou většinu situací. Pokud se objeví nějaké rozdíly ve výkladu či v provádění pravidel, měla by se Komise obrátit na dotčené členské státy a pravidla objasnit. To je možné vyřešit vydáním pokynů či doporučení.

Komise je připravena pro zajištění správného uplatňování právních předpisů EU použít všechny dostupné prostředky, včetně zahájení řízení ve věci porušení, kdykoli bude takové opatření nezbytné. Zároveň budeme pracovat na preventivních opatřeních, pomocí nichž bychom se mohli vyhnout řízení o porušení předpisů. V této souvislosti nyní stále probíhají jednání mezi Komisí, Parlamentem a Radou s cílem zavést účinnější systém hodnocení schengenského prostoru. V současné době zvažujeme, zda a jak doplnit tento mechanismus hodnocení, abychom vybudovali vzájemnou důvěru a zajistili soudržné uplatňování pravidel.

Co se týče plánu dánské vlády ohledně kontrol na vnitřních hranicích Dánska, o němž se zmínila paní Koppaová, jistě víte, že předseda Komise okamžitě napsal dánskému premiérovi a poukázal na to, že podle první analýzy Komise se objevily podstatné pochyby, zda jsou navrhovaná opatření v souladu s povinnostmi Dánska v rámci evropských právních předpisů a mezinárodního práva. Předseda Barroso zdůraznil, že členské státy nesmí provádět systematické kontroly zboží či osob na vnitřních hranicích EU, a naléhavě Dánsko požádal, aby upustilo od přijetí jednostranných kroků. Nyní analyzujeme informace, jež nám Dánsko poskytlo, a poté rozhodneme o dalších krocích.

Paní Koppaová se též ptala, zda Komise navrhne přezkoumání zásady výlučné příslušnosti státu, na jehož území došlo k prvnímu nelegálnímu vstupu. Ráda bych zdůraznila, že se jedná o zásadu, podle níž je osoba nacházející se nelegálně na území členského státu navrácena do státu, v němž došlo k prvnímu vstupu na území EU. Je to specifické pravidlo v rámci dublinského nařízení, které stanoví, že členské státy musejí posoudit, který členský stát je zodpovědný za prozkoumání žádosti o azyl, jež byla podána na jeho území. Nejedná se tedy o nástroj, jež má reagovat na výzvy spojené s nelegálním přistěhovalectvím.

V návrhu Komise na přepracování dublinského nařízení zůstává tato zásada nedotčena. Členské státy, jež hrají největší úlohu při vstupu žadatele na území EU, by měly být zodpovědné za prozkoumání žádosti o azyl dotčené osoby. Evropský parlament tomu při hlasování o tomto návrhu v květnu 2009 vyjádřil naprostou podporu. Tato podpora byla vloni v listopadu potvrzena hlasováním ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci.

  Sarah Ludford (ALDE). – Paní komisařko, samozřejmě velmi ráda slyším, že jste opět zdůraznila význam, který přikládáte zachování schengenského prostoru. Vím, že to myslíte velmi upřímně, ale mne znepokojuje, že navzdory tomu to vypadá, že to lidé nepochopili a tento dojem se dostal i na veřejnost – například ve článku deníku Financial Times z minulého týdne bylo uvedeno, že „schengenský prostor i eurozóna se rozpadají“ –, že Komise nějakým způsobem zaujala poměrně laxní přístup ke znovuzavedení kontrol na vnitřních hranicích.

Obávám se, že důraz, který Komise přikládá vlastním institucionálním pravidlům, není vidět v jejím odhodlání v praxi, v její horlivosti v praxi zahájit v případě potřeby řízení ve věci porušení předpisů. Neslyšela jsem, že by Řím nebo Paříž obdržely podobný dopis, jaký předseda Komise napsal do Kodaně.

  Maria Eleni Koppa (S&D). – (EL) Děkuji vám, paní komisařko, za jasnou odpověď na otázku o schengenském prostoru a za to, že jste odkázala na předchozí otázku o opatření na přerozdělení přistěhovalců ve členských státech na základě demografických, hospodářských a zeměpisných kritérií.

I přesto bych se chtěla vyjádřit k otázce nařízení Dublin II. Dnes je pro některé země, jako pro moji zemi Řecko, které se nachází na vnějších hranicích Unie a v současné době přijímá zhruba 90 % přistěhovalců přicházejících do Evropy, nařízení Dublin II nepřijatelné, není to něco, co mohou místní obyvatelé přijmout, není to něco, co mohou členské státy přijmout. V důsledku toho je tedy z našeho pohledu stálým požadavkem přepracování v souvislosti - minimálně - s novým vývojem.

  Georgios Papanikolaou (PPE). – (EL) Paní komisařko, dříve jste se zmínila o důrazu, který je přikládán myšlence solidarity, a o spravedlivém sdílení břemene. Velmi správně jste nám připomněla, že velmi brzy dojde k vyjednávání o znovuusídlování uprchlíků ze třetích zemí. Vloni jste též oznámili, že čekáme na nový program o vnitřním znovuusídlování. Mohla byste nám prosím říci, zda Komise učiní v brzké době prohlášení?

Zadruhé, co se týká nařízení Dublin II, bych rád zmínil následující věc a doplnil tak to, o čem hovořila paní Koppaová. Francie pozastavila návraty do Řecka, stejně jako Německo. Evropský soud pro lidská práva nás uznal vinnými na základě specifických důvodů, jak kvůli nařízení Dublin II, tak pro jeho fungování. Co se ještě musí stát, abychom pochopili, že nařízení Dublin II musí být okamžitě přepracováno, jako požaduje Parlament?

  Cecilia Malmström, členka Komise. – Je mi líto, pokud o názoru Komise na schengenský prostor panuje mylný dojem. Myslím, že jsem během minulého měsíce nemluvila o ničem jiném než o Schengenu! Zdůraznila jsem, jak významný schengenský prostor je, jaký to je pro Evropskou unii dar a jak jej musíme posílit, a ne oslabovat.

Velmi vážně se zabýváme všemi informacemi o pozastavení schengenského prostoru. Navázali jsme dialog s Itálií, Francií a Dánskem, abychom si přesně vyjasnili, co bylo realizováno, co je navrhováno a zda je to v souladu s pravidly schengenského prostoru. Také se zabýváme tím, jak můžeme posílit hodnocení schengenského prostoru, abychom předem zajistili, že současný systém vzájemného hodnocení, který není příliš dobrý, bude vyměněn za něco, co bude realizováno na evropské úrovni a kde bude hrát větší úlohu Evropský parlament.

Potřebujeme mít k dispozici více nástrojů, abychom mohli pomáhat členským státům. Potřebujeme se zlepšit ve vydávání pokynů. Potřebujeme vyjasnit, za jakých výjimečných okolností je možné provést pozastavení schengenského prostoru, abychom se vyvarovali jednostranných kroků ohrožujících celý systém. Můžete si tedy být i nadále jisti, že učiníme maximum pro posílení schengenského prostoru a že zde potřebujeme více evropského zapojení, ne méně.

Dublinské nařízení se k tomu samozřejmě vztahuje, ale je to paralelní proces. Je součástí vyjednávání o balíčku azylové politiky, která právě probíhají mezi Parlamentem a Radou. Komise navrhla ponechat v dublinském nařízení zodpovědnost na první zemi poskytnutí azylu, ale též znovu zavést nouzový mechanismus, aby bylo možné za zvláštních okolností tento mechanismus pozastavit. V členských státech to vyvolává polemiku, velmi málo jich tento nouzový mechanismus podporuje. Jedná se o jednu z nejobtížnějších oblastí ve vyjednávání o azylovém balíčku.

To tedy není řešením řeckého problému. Spolu se zaváděním systému poskytování azylu pro celou Evropu, což také povede k většímu sdílení břemene – neboť pokud všechny členské státy budou mít fungující systém, budou moci všechny členské státy přijímat žadatele o azyl –, je řešením pro Řecko pokračovat s plány na reformy, jež jsou v Řecku prováděny v rámci akčního plánu. Komise a členské státy Řecko podporují poskytnutím velkých peněžních částek, odborného poradenství, tlumočníků a pracovníků ve správě. Pomáháme Řecku při této významné práci, kterou činí, aby vytvořilo systém, který bude v souladu s evropskými právními předpisy. Již bylo učiněno mnohé, ale mnohé ještě učinit zbývá. Musí to být uskutečněno paralelně s jednáními o azylovém systému.

  Předsedající. – Otázka č. 13, kterou pokládá Frédéric Daerden (H-000197/11)

Předmět: budoucnost Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EGF)

Mnohá hlasování a prohlášení ukazují, že v Unii panuje ohledně tohoto fondu shoda v různých bodech:

V první řadě se liší od Evropského sociálního fondu, a to jak svou metodologií, tak svými cíli, a proto nemůže dojít k formálnímu ani praktickému zaměňování těchto dvou nástrojů.

I přes pomalý start pak změna prováděcího nařízení v roce 2009 umožnila lepší využívání EGF. Vskutku je vidět zřetelné zvýšení žádostí o uvolňování prostředků z tohoto nástroje, který přibližuje Unii jejím pracovníkům. O nutnosti jeho udržení není tudíž pochyb.

A konečně, tento specifický aspekt EGF vyžaduje, abychom jej považovali za zcela trvalý fond, který má k dispozici dostatek prostředků na platby, aby se nemusely provádět převody prostředků za účelem jeho použití.

Jaký je názor Komise na skutečný fond, rovnocenný s ostatními fondy, jako řešení všech potřeb EGF, a to bez omezení úlohy Evropského parlamentu, který se tolik angažuje v této otázce?

  László Andor, člen Komise. – Jsem vděčný, že jste o Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci projevili takový zájem. Letošní rok bude pro budoucnost fondu zásadní, protože Komise zamýšlí navrhnout pravidla ohledně řízení tohoto fondu a způsobu, jakým bude v příštím programovém období fungovat.

Komise během posledních několika měsíců konzultovala tuto záležitost s nejvýznamnějšími zúčastněnými stranami fondu. Konkrétně jsme pečlivě prozkoumali výbornou zprávu Parlamentu o fondu EGF, kterou před několika měsíci vypracoval pan Portas. Na základě zkušeností se současnou podobou fondu a návrhů předložených během konzultací pevně doufáme, že prostřednictvím našeho návrhu bude fond po roce 2013 podstatně zlepšen a především, že budou vyřešeny dva problémy se stávajícím mechanismem financování.

Prvním problémem je doba potřebná k přidělení příspěvku od chvíle, kdy členský stát podá žádost. Velkou část této doby zabírá posouzení žádosti. Komise zkoumá způsoby, jak vyjasnit či zjednodušit informace, jež musejí členské státy poskytnout k prokázání, že je žádost způsobilá. Dlouhou dobu také trvá požádání o souhlas u obou částí rozpočtového orgánu a jeho získání, což je nutné učinit u každé žádosti. Tím je též pozdrženo vyplácení příspěvků z fondu na újmu zaměstnanců, protože některé členské státy se zdráhají postoupit platby za školení, pomoc při hledání práce a další opatření.

Počet žádostí, jež fond obdržel, navíc během posledních dvou let významně vzrostl. Z toho důvodu je stále obtížnější nalézt dostatečné zdroje, odkud je možné příspěvky čerpat. To je problém. Souhlas Komise s žádostmi předloženými fondu v roce 2011 musel být poprvé odložen, protože nebylo možné rychle nalézt dostatečné částky pro vyplácení. Jistě budete souhlasit s tím, že to není prospěšné pro zaměstnance, kteří byli propuštěni a potřebují rychle pomoc. Potřebujeme nalézt řešení těchto problémů a přiblížit mechanismus financování fondu více těmto cílům.

V současné době máme před sebou několik možností. Fond by například mohl být součástí Evropského sociálního fondu. Mohl by mít vlastní rozpočet. Komise zatím neučinila žádné rozhodnutí, jak tyto problémy co nejlépe vyřešit, ale má v úmyslu předložit na podzim návrh ohledně budoucnosti Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci, přičemž zohlední nejlepší zájmy evropských pracovníků. Těším se na vaše názory.

  Pervenche Berès (S&D), zastupující autora. – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, jménem pana Daerdena bych vám chtěla poděkovat za odpověď. Samozřejmě podpoříme jakékoli iniciativy, které přispějí k urychlení postupu, když mají tyto iniciativy za cíl pomoci zaměstnancům, jež byli propuštěni kvůli globalizaci či hospodářské krizi.

Chtěli jsme vás pouze upozornit na dva konkrétní problémy. Prvním je, že by účel podpory zaměstnanců měl zůstat prioritou číslo jedna. Znamená to, že při současném přezkumu postupů budeme proti tomu, aby se Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (EGF) stal jen dalším nástrojem, například nástrojem politiky soudržnosti, protože to by znamenalo, že všechny peníze EU, kromě prostředků vyčleněných na zahraniční politiku nebo výzkum a vývoj, náležely politice soudržnosti. Máme před sebou konkrétní cíle, jež musíme sledovat, a potřebujeme tyto zdroje. Fond EGF je jedním z nich.

Také vás žádáme, abyste ve spolupráci s dalšími komisaři sladil řízení fondu EGF s dalšími politikami, jež tuto oblast ovlivňují, například v oblasti hospodářské soutěže či průmyslové politiky.

  Nikolaos Chountis (GUE/NGL). – (EL) Pane komisaři, když jste byl na začátku roku dotázán, zda Řecko podalo žádost o aktivaci Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci, odpověděl jste, že nepodalo. Tato odpověď způsobila v Řecku rozruch, vzhledem k hospodářské a sociální situaci v zemi.

Moje otázka je velmi prostá: podala již moje země o šest měsíců později žádost o aktivaci Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci, aby mohla poskytnout podporu pracovníkům postiženým finanční krizí? Pokud ano a máte-li příslušné informace, řekněte mi prosím, zda byla žádost schválena. Pokud ne, můžete vysvětlit, proč Řecko takovou žádost nepodalo?

  Marian Harkin (ALDE). – Měla jsem na pana komisaře připravenou další otázku, k níž se dnes večer nedostaneme, chtěla jsem se zeptat na jeho názor na sloučení fondů ESF a EGF, o kterém jste hovořil, ale nesdělil jste nám žádný názor. Pokud to tedy můžete učinit, ráda bych tento názor slyšela, a také, pokud by byly tyto fondy spojeny, došlo by k navýšení rozpočtových prostředků pro sociální fond?

A konečně, moje další otázka se týká časového rozvržení. Vy jste hovořil o potížích s Komisí a rozpočtovým orgánem. Co kdybychom také podpořili členské státy, aby jakmile požádají o pomoc z fondu EGF, začaly samy zavádět opatření, o něž v rámci fondu EGF požádaly, protože by se tím minimálně zajistilo, že by pracovníci nemuseli čekat na žádost z fondu?

  László Andor, člen Komise. – Jsem potěšen, že v diskusi zaznělo potvrzení cílů Komise, abychom z fondu EGF v dalších finančních vyhlídkách učinili silnější a účinnější nástroj na podporu propuštěných zaměstnanců. Tento argument potvrzuje i skutečnost, že v blízké budoucnosti bude fiskální konsolidace i nadále součástí plánů většiny členských států a že pro tyto státy bude velmi přínosné, pokud budou mít k dispozici silný, rychlý a účinný nástroj na úrovni EU na podporu pracovníků, kteří náhle ztratili práci.

Jak jsem zmínil, některé otázky zůstávají otevřeny, například vztah mezi fondy EGF a ESF. Jak víte, fond ESF je prováděn prostřednictvím sdíleného řízení, a já se domnívám, že systém řízení současného fondu ESF není v souladu s cíli fondu EGF. Ať již nakonec nalezneme jakoukoli podobu fondu, domnívám se, že tato otázka řízení bude velmi důležitá pro ovlivnění konečného uspořádání. Nehovořím o jménech, ale o tom, že potřebujeme zvláštní fond a především že potřebujeme věnovat pozornost rychlosti.

Samozřejmě, že již nyní, a zřejmě i do budoucna, bude pro některé členské státy možné financovat programy buď z fondu EGF, nebo z fondu ESF a zachovat si určitý manévrovací prostor, ale je velmi důležité, aby fond EGF byl k dispozici všem členským státům v případě, že bude potřeba reagovat na náhlou krizi v oblasti zaměstnanosti.

Ve druhé otázce byl zmíněn problém definice způsobilosti ve stávajících předpisech. I touto záležitostí se zabýváme, abychom dosáhli větší míry jasnosti, ale nyní pouze pracujeme na rozšíření dočasných předpisů do konce tohoto finančního výhledu. Hovořím zde o pravidlech, jež byla zavedena v reakci na krizi a proto, aby byl fond EGF schopen účinněji řešit dopad této krize na pracovníky.

  Liam Aylward (ALDE). – Pane předsedající, mohl byste sdělit, kolik dalších otázek budete moci v této části jednání ještě přijmout?

  Předsedající. – Pane Aylwarde, předtím, než jste přišel, jsem již uvedl, že máme 20 minut na každého člena Komise, což znamená, že bychom se mohli dostat k otázce č.15, kterou pokládá paní Blinkevičiūtėová, ale bohužel se domnívám, že k té vaší se již nedostaneme. Mohl byste případně položit doplňující otázku k další otázce?

Otázka č. 14, kterou pokládá Nikolaos Chountis (H-000200/11)

Předmět: Systém kolektivních smluv

V rámci podpůrného mechanismu byl ze strany Komise a MMF na Řecko, Irsko a Portugalsko vyvinut prostřednictvím memorand velký tlak, aby provedly zásadní změny v pracovních vztazích a postupech kolektivního vyjednávání, v jejichž důsledku zanikly vnitrostátní záruky zaměstnanců.

V případě Řecka podle memoranda například musí vláda zajistit, že smlouvy uzavřené na úrovni podniku budou mít přednost před odvětvovými dohodami, které zas budou mít prioritu před dohodami na úrovni odborových organizací. Vláda musí zrušit ustanovení, které umožňuje ministerstvu práce rozšířit odvětvové dohody na osoby, které nejsou při vyjednávání zastoupeny.

S ohledem na článek 156 SFEU, který stanoví, že záležitosti týkající se kolektivních smluv se řídí zásadou subsidiarity, je si Komise vědoma, že tento přístup nejenže vytváří bludný kruh neustálého snižování mezd a oslabování pracovního práva, ale zároveň je i v rozporu se Smlouvami, které Komise musí dodržovat?

  László Andor, člen Komise. – Komise uznává, že určité skupiny obyvatel v Řecku zaplatily za řeckou krizi vysokou sociální cenu, ale tato cena je především výsledkem finanční nerovnováhy, snížení hospodářské soutěže a finančních potíží – přesně těch potíží, jež se memorandum snaží řešit, a ne jejich situaci ještě zhoršovat.

Někteří tvrdí, že kvůli tomu, že tyto potíže jsou uvedeny v memorandu, není dodržena zásada subsidiarity stanovená Smlouvou o fungování Evropské unie. Já se domnívám, že to není pravda. Opatření uvedená v memorandu byla navržena v úzké spolupráci s řeckou vládou a byla schválena řeckým parlamentem. To ukazuje, že zásadu subsidiarity dodržují.

Listina základních práv Evropské unie můj názor potvrzuje. Článek 28 této listiny stanoví, že pracovníci či jejich organizace mají v souladu s právem Unie a vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi právo sjednávat a uzavírat na vhodných úrovních kolektivní smlouvy a v případě konfliktu zájmů vést kolektivní akce na obranu svých zájmů, včetně stávky. Článek 51 této listiny však stanoví, že její ustanovení jsou při dodržení zásady subsidiarity určena orgánům, institucím, úřadům a agenturám EU, a dále členským státům, výhradně pokud uplatňují právo Unie.

Neexistuje zvláštní právní předpis EU ohledně toho, které kolektivní smlouvy mají přednost, když jsou uzavírány na různých úrovních, neexistuje ani zvláštní právní předpis EU upravující možnost rozšíření kolektivních smluv uzavřených na úrovni odvětví prostřednictvím zapojení státu. Tyto záležitosti tedy spadají výlučně do působnosti vnitrostátního práva, za dodržení náležitých mezinárodních závazků Řecka, včetně příslušných úmluv Mezinárodní organizace práce.

Věřím, že jsem na tyto otázky poskytl uspokojivou odpověď. Také věřím, že jsem vás přesvědčil, že fiskální, finanční a strukturální opatření v memorandu jsou klíčová pro to, aby se Řecko dostalo z krize. Doufám, že jsem zahnal strach, který někteří z vás mohli mít ohledně nedodržování zásady subsidiarity.

  Nikolaos Chountis (GUE/NGL). – (EL) Pane komisaři, je mi líto, ale opět jste neodpověděl jasně. Dal jste mi víceméně stejnou odpověď jako na mé otázky s písemným zodpovězením. Pokud Komise opravdu respektuje skutečnost, že systém kolektivních smluv je otázkou vnitrostátních právních předpisů, proč tedy porušujete či neporušujete úlohu, kterou vám dávají Smlouvy, když žádáte, aby byl systém kolektivních smluv v zásadě zrušen? Váš výklad nepřijaly evropské odbory, které proti vám podaly stížnost pro porušení smluv.

Moje otázka je následující: kdo žádá, aby byly kolektivní smlouvy zrušeny? Jste to vy? Je to Mezinárodní měnový fond? Jsou to věřitelé Řecka, Portugalska a Irska? Prosím vás o jasnou odpověď.

  László Andor, člen Komise. – (mikrofon byl až do poloviny věty vypnutý) ... mnoho institucionálních úprav, včetně ujednání o stanovení mzdy v různých členských státech. Tyto naléhavé situace byly řešeny prostřednictvím politik, které společně vypracovaly EU, MMF, ECB a vlády dotčených členských států.

Skutečně ještě zůstávají některé otázky otevřené a některé vytvořil tzv. Pakt euro plus. V poslední době vedeme řadu diskusí o propojení sociálního dialogu a hospodářské správy se sociálními partnery, včetně Evropské odborové konfederace. Je to dlouhodobá a trvající diskuse. Netvrdím, že již byly zodpovězeny všechny otázky, a právě proto jsem se rozhodl uspořádat konferenci o mzdách a o stanovování mezd v EU. Tato konference se uskuteční v září a budou do ní zapojeni sociální partneři a další zúčastněné strany. Budeme v této diskusi pokračovat a doufám, že nalezneme ty správné odpovědi.

  Předsedající. – Otázka č. 15, kterou pokládá Vilija Blinkeviciute (H-000203/11)

Předmět: Revize nařízení Rady (EHS) č.1612/68 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství

Referenční rámec pro volný pohyb pracovníků je stanoven nařízením Rady (EHS) č. 1612/68 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství a byl již několikrát revidován.

Evropský parlament v současnosti připravuje zprávu o podpoře profesní mobility v EU. Zástupce Komise, který se zúčastnil schůze Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, dne 19. dubna t.r. prohlásil, že se Komise chystá revidovat toto nařízení s cílem je zlepšit.

Kdy by podle Komise měla být tato revize zahájena?

  László Andor, člen Komise. – Volný pohyb pracovníků je základní zásadou EU. Spolu s volným pohybem zboží, služeb a kapitálu tvoří pilíř jednotného trhu a během posledních padesáti let přispěl k evropské integraci.

Má také významný sociální rozměr, neboť podporuje sociální, hospodářskou a kulturní integraci migrujících pracovníků a jejich rodinných příslušníků v hostitelském členském státě. Právní předpisy EU ohledně volného pohybu pracovníků opravňují občany EU volně se pohybovat v rámci EU za účelem práce a chrání sociální práva pracovníků a jejich rodinných příslušníků.

Jak víte, 1. květen 2011 byl pro EU významným dnem. Znamenal konec omezování pracovních práv občanů z osmi členských států, které přistoupily v roce 2004, tito občané nyní mohou volně pracovat v jakémkoli členském státě.

Komise doufá, že členské státy, které stále uplatňují přechodná opatření na pracovníky z Rumunska a Bulharska, své pracovní trhy uvolní 31. prosince 2011, kdy skončí druhá fáze.

Ukončení přechodných opatření znamená, že více občanů EU může využívat jednu ze základních svobod EU a může volně pracovat v jiném členském státě. Tím se otevírají skvělé příležitosti pro jednotlivce, kteří se mohou přestěhovat tam, kde je práce, a také pro hospodářství.

Vím, že mobilita a volný pohyb jsou důležité i pro tuto sněmovnu. Komise je potěšena zprávou z vlastní iniciativy o podpoře mobility pracovníků v rámci Evropské unie a s velkým zájmem sleduje diskusi v parlamentních výborech.

Také si však uvědomujeme, že přestože máme v oblasti volného pohybu pracovníků velké množství právních předpisů EU, existuje podle většiny občanů stále mnoho překážek znemožňujících práci v jiném členském státě. V nedávné době byla tato situace při několika příležitostech zdůrazněna. V Montiho zprávě ze dne 9. května 2010 – „Nová strategie pro jednotný trh“ je uvedeno, že zatímco volný pohyb pracovníků představuje z právního hlediska úspěch, je ze všech čtyř svobod jednotného trhu nejméně využívaný.

Vyřešení těchto problémů vyžaduje širší přístup a zároveň účinné provádění zásady volného pohybu. Vymahatelnost práva volného pohybu, které je přiznáno právními předpisy EU, je relevantní především v případě diskriminace na základě státní příslušnosti, protože dotčení jednotlivci musejí mít k dispozici vhodné mechanismy, aby bylo zajištěno, že jsou tato práva řádně chráněna.

Útvary Komise v současné době posuzují právní předpisy EU v oblasti volného pohybu pracovníků, konkrétně nařízení (EHS) č. 1612/68, a zjišťují možnosti, jak zlepšit prosazování práva EU ohledně volného pohybu, včetně předložení iniciativy v roce 2012, bude-li to potřeba.

Zpráva parlamentu o mobilitě pracovníků tedy přichází v pravý čas a jistě přispěje k diskusi o vymáhání právních předpisů EU ohledně volného pohybu pracovníků a výběru dalších možných kroků v této záležitosti.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D). – (LT) Pane předsedající, pane komisaři, moc vám děkuji za odpověď. Opravdu se těšíme na revidované nařízení, které Komise předloží příští rok, ale já bych ráda slyšela, zda máte pocit, že by Komise měla hodnotit negativní následky volného pohybu pracovníků, stejně jako následky pozitivní. Například v některých zemích Evropské unie došlo k hromadnému odchodu kvalifikovaných a kvalitně vzdělaných pracovníků, do nichž členské státy značně investovaly. Tito lidé se přestěhovali do jiných zemí Evropské unie. Nemáte pocit, že bychom měli založit nějaký fond, abychom mohli poskytovat náhradu ztrát, jež postihnou členské státy, které ztratí vzdělané a kvalifikované pracovníky.

  László Andor, člen Komise. – To je velmi aktuální otázka. V nedávné době proběhla řada diskusí v souvislosti s 1. květnem. Hovořil jsem o této záležitosti s ministry pro zaměstnanost zemí Vysegrádské čtyřky a pobaltských států. Zjišťovali jsme, kde by volný pohyb mohl způsobit určité napětí, především pokud ovlivňuje určité profese, u nichž nevede volný pohyb k cyklickému jevu, ale spíše do jednosměrné ulice.

Pokud jsou takové tendence zjištěny, je v první řadě na členských státech, aby navrhly správné strategie ohledně přípravy, odměňování a kariérních možností, aby se například zlepšil rozvoj v lékařských profesích, na něž se tyto diskuse konkrétně zaměřily.

Tuto problematiku budeme i nadále sledovat a i nadále o ní povedeme jednání s vládami příslušných členských států, jak již činím nyní.

  President. – Otázka č. 19, kterou pokládá Hans-Peter Martin (H-000208/11)

Předmět: Přeskupení finančních prostředků Fondu pro regionální rozvoj a Fondu soudržnosti

Je Komise ochotna přealokovat alespoň deset procent z 51 miliard EUR, které jsou v současné době vyčleněny každoročně na Fond pro regionální rozvoj a Fond soudržnosti, na počáteční financování nových elektrických rozvodných sítí pro energie z obnovitelných zdrojů?

  Johannes Hahn, člen Komise. – (DE) Pane Martine, moc vám děkuji za tuto otázku. Je důležité zdůraznit, že pro současné finanční období 2007–2013 byly již prostředky ze strukturálních fondů rozděleny a dohodli jsme se na nich s regiony a členskými státy v rámci více než 400 operačních programů.

Na začátku finančního období je součástí celého procesu stanovení programů pro aktuální období a rozhodnutí, jaké prostředky jsou pro jednotlivé programy k dispozici. V souladu s myšlenkou sdílených povinností či sdíleného řízení jsou za provádění programů v praxi zodpovědné členské státy nebo regiony. V jejich kompetenci a zodpovědnosti je také výběr a provádění projektů a konečně také monitorování – alespoň na počáteční úrovni.

Již na počátku tohoto období byla otázka energetické účinnosti a podpory obnovitelných zdrojů energie důležitým bodem. Jedná se o jednu z priorit regionální politiky, která je též prováděna formou speciálně přizpůsobených návrhů v několika programech z těch zhruba 400, o nichž jsem se již dříve zmínil.

Na základě této dohody s regiony a členskými státy se na udržitelnou energii pro současné období počítá s rozpočtem ve výši 9,2 miliard EUR, přičemž hlavní pozornost je zaměřena na obnovitelnou energii a zlepšení energetické účinnosti. Rozhodnutím Parlamentu a Rady z roku 2009 jsme také zavedli možnost, že až 4 % příspěvků z Evropského fondu pro regionální rozvoj může být použito na opatření ke zlepšení energetické účinnosti obytných budov. Asi polovina členských států toho od té doby již využila, obzvlášť příkladně tuto možnost užívá a realizuje Francie.

  Hans-Peter Martin (NI). – (DE) Pane komisaři, nechci vás rozhněvat, ale začněme mluvit vážně. Rád bych vám přečetl svou otázku. Její znění je následující: je Komise ochotna přealokovat alespoň deset procent z 51 miliard EUR, které jsou v současné době každoročně vyčleněny, na počáteční financování nových elektrických sítí pro energie z obnovitelných zdrojů?

Nyní jste nám měl poměrně dost co říci a vše z toho bylo správné. Problém je, že o nic z toho nejde. Jde o to vyslat signál a říci, ano, pochopili jsme. Ano, dospěli jsme k závěrům ohledně Fukušimy. Ano, cíle 2020 opravdu myslíme vážně. Abychom popohnali vpřed energetickou změnu, potřebujeme dostat elektřinu ze severního Německa do Rakouska. Můj otec byl v čele Voralberger Kraftwerke, společnosti zabývající se výrobou energie v rakouské spolkové zemi Vorarlbersko. Jsem si jist, že v této oblasti máte zkušenosti. Potřebujete rozvody energie, abyste popohnal vpřed energetickou změnu.

Moje otázka tedy ještě jednou zní, jste vy osobně připraven zavést konkrétně tento program počátečního financování, který podle všech naléhavě potřebujeme, a ne pouze realizovat to, o čem rozhodli vaši předchůdci?

  Johannes Hahn, člen Komise. – (DE) Pane Martine, vaši otázku jsem si opravdu velmi pečlivě přečetl. Proto jsem vám také dal velmi konkrétní odpověď na základě pravidel, jež máme v oblasti regionální politiky. Podstata těchto pravidel spočívá v tom, že v členských státech existují dohody, které ani Komise ani regiony nemohou jednostranně změnit.

Osobně bych chtěl, aby již zavedené prostředky k tomu byly používány, a potěšilo by mne, kdyby to tak bylo. Já objíždím jednu konferenci za druhou, jeden členský stát za druhým a jako živoucí tibetský modlitební mlýnek obhajuji důvody na používání těchto – již zavedených – prostředků. Jelikož rozšíření energie z obnovitelných zdrojů je skutečně jedním z klíčových bodů strategie Evropa 2020, předpokládám, že v následujícím období bude pro tuto oblast určitě navýšen rozpočet, a to i v rámci regionální politiky. Navíc dojde v této souvislosti určitě i k investicím, ve spolupráci s panem Oettingerem na poli infrastruktury, pokud jde o transevropské sítě v oblasti poskytování energie. Pokud regiony dnes chtějí věnovat další prostředky k prostředkům, jež mají již k dispozici, jsme samozřejmě velmi otevření myšlence využití této příležitosti a v každém případě navázání vážných diskusí v tomto ohledu. Avšak ještě jednou říkám, že my v Komisi nemůžeme tyto dohody jednostranně změnit.

  President. – Otázka č. 20, kterou pokládá Anne E. Jensen (H-000212/11)

Předmět: Plnění cílů v oblasti financování ze strukturálních fondů

Na konci června 2011 předloží Komise návrh příštího sedmiletého rozpočtového rámce (2014–2020). Pokud jde o regionální politiku EU, byly u jednotlivých programů zjištěny závažné problémy s absorpční kapacitou. Kromě toho nedošlo u několika programů ke splnění příslušných cílů.

Jakým způsobem hodlá Komise v nadcházejícím rozpočtovém období zavést absorpční kapacitu jednotlivých členských států jako kritérium pro přidělení prostředků ze strukturálních fondů?

Souhlasí Komise s tím, že by se v případě, že určitý region po řadu let přijímá prostředky ze strukturálních fondů, aniž by to vedlo ke splnění stanovených cílů, mělo jejich vyplácení přezkoumat?

Bude Komise uvažovat o „mechanismu vypršení“, který stanoví konečné datum pro přidělování prostředků ze strukturálních fondů jednotlivým příjemcům z řad regionů? Souhlasí Komise s tím, že takovýto mechanismus pomůže vytvořit politiku soudržnosti více zaměřenou na výsledky?

Ve zprávě Účetního dvora za rok 2009 byl zjištěn největší výskyt chyb v oblasti financování politiky soudržnosti EU. To stejné platí i pro předcházející roky. Jak hodlá Komise tuto situaci napravit?

  Johannes Hahn, člen Komise. – (DE) Paní Jensenová, moc vám děkuji za vaši otázku. Pokud jde o absorpční kapacitu a její zohlednění při přidělování prostředků v nadcházejícím období, hned se zmíním o stávajícím pravidle ohledně vrchní hranice pro přidělování prostředků – tedy o stanovení stropu. Existuje pravidlo, podle nějž je, s ohledem na určitou klouzavou stupnici v jednotlivých členských státech, poskytnuta pro strukturální politiku pouze konkrétní částka vypočítaná z celkového HDP dotčeného členského státu. Roční příspěvky nesmí tuto horní hranici přesáhnout.

Pro další období samozřejmě zvážíme, zda je výše současné horní hranice oprávněná a zda je potřeba učinit nějaké úpravy, aby byla absorpční kapacita lépe navržena či zajištěna.

Co se týče plnění cílů jednotlivých programů, připomněl bych vám pátou zprávu o soudržnosti a přezkum rozpočtu, kde bylo jasně uvedeno, že se musíme více zaměřit na výkonnost programů. V tomto ohledu je pro nadcházející období plánována řada testů a pobídkových systémů, které Komise navrhla v balíčku legislativních zpráv pro politiku soudržnosti po roce 2014.

Pokud jde o výskyt chyb, mnohokrát jsem se zmínil, a to i v této sněmovně, o metodických problémech vyskytujících se v provádění auditu víceletých programů. Jistě více než polovina rozpočtu EU představuje prostředky, jež jsou přidělovány na víceleté činnosti. Kontroly Účetního dvora týkající se provádění rozpočtu vždy zohledňují pouze aktuální rok, a z toho důvodu dochází k metodickým problémům, neboť na regionální politiku se vztahuje třetí úroveň auditu, zatímco audit prováděný ročně Účetním dvorem probíhá již v rámci první auditní úrovně, a tudíž se zde vždy objeví vyšší výskyt chyb než na konci programového období, jak již můžeme dokázat.

Moje předchůdkyně, paní Hübnerová, již společně s Parlamentem zavedla v tomto ohledu akční plán, jehož efektivita se již projevuje a jehož účinky můžeme vidět. Jedním z těchto opatření však bylo, aby generální ředitelství mohlo v oprávněných případech až na šest měsíců pozastavit platby. Jenom jako příklad uvedu, že tento nástroj byl vloni použit více než padesátkrát. Všechna tato pozastavení plateb mohla být před vypršením lhůty zrušena, neboť problémy, kvůli nimž byly vzneseny námitky, se vyřešily.

Co se však týče výskytu chyb, byl bych také rád, kdybyste vzali v úvahu, že regionální politika v této souvislosti funguje, řekněme, jako sněhový pluh, že ve vztahu k určitým zákonem vyvinutým hlediskům kontrolujeme, jak jsou prováděny v každodenní praxi, jak jsou účinné a jaké problémy řeší. Záležitost veřejných zakázek je opakovaným tématem diskusí se členskými státy, regiony a konečnými příjemci. K více než 70 % chyb dochází v této oblasti. Pokud by se nám podařilo systém zjednodušit – a za tímto účelem jsme s komisařem Barnierem zahájili iniciativu – snížili bychom v této oblasti také výskyt chyb v praxi. Snažíme se zde splnit náš úkol a učinit v tomto ohledu pokrok.

  Anne E. Jensen (ALDE). – (DA) Pane předsedající, chtěla bych panu komisaři Hahnovi poděkovat za vynikající odpověď, z níž je vidět, že se těmito problémy vážně zabývá. Je jasné, že těmto problémům nijak nepřidala hospodářská krize, kvůli které mají mnohé země potíže nalézt spolufinancování. Bere Komise zvláštní ohled na to, co by to mohlo znamenat pro příští programové období? Povede pomoc ze strukturálních fondů skutečně k rozvoji těchto regionů? Vidíme nějaké výsledky? Zvažuje Komise také, co je možné učinit pro zlepšení následných kroků současných cílů – celkových cílů – týkajících se rozvoje, aby tak tyto cíle nevedly pouze ke vzniku projektů, ale měly za následek rozvoj?

  Johannes Hahn, člen Komise. – (DE) Paní Jensenová, naším stanoveným cílem pro další programové období je tematicky provázat strukturální politiku – nakolik se jí to dotýká – se strategií Evropa 2020. V této oblasti máme tedy klíčové cíle a priority, které je třeba aplikovat v průběhu specificky navrženého přizpůsobení se v regionech. Na regionech poté bude, aby si pro sebe jako společné menu vybraly několik priorit, především pokud jde o konkurenceschopné regiony.

Společně s námi v Komisi regiony poté stanoví velmi realistické, ale též ambiciózní a vyčíslitelné cíle, na nichž se dohodneme v dohodě o partnerství a investicích, abychom na konci období jasně viděli, zda byly cíle, na nichž jsme se dohodly, splněny, či nikoli, či zda byly dokonce překonány. Pokud by se ukázalo, že splněny nebyly, měli bychom poté možnost společně prozkoumat důvody nedodržení cílů a zda jsou na vině domácí či vnější faktory. Na základě toho bychom poté mohli učinit závěry pro budoucí stanovení programů a pro přidělení finančních prostředků v následujícím období. Jedná se o velmi materialistický a vyčíslitelný rozvoj regionální politiky v průběhu následujícího finančního období.

  Předsedající. – Na otázky, které nebyly z důvodu nedostatku času zodpovězeny, bude poskytnuta písemná odpověď (viz příloha).

Tímto je doba vyhrazená pro otázky ukončena.

17. Pořad jednání příštího zasedání: viz zápis

18. Ukončení zasedání

(Zasedání skončilo ve 20:00)