Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2011/2563(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia dokumentu na zasedání :

Předložené texty :

O-000111/2011 (B7-0317/2011)

Rozpravy :

PV 08/06/2011 - 12
CRE 08/06/2011 - 12

Hlasování :

Přijaté texty :


Rozpravy
Středa, 8. června 2011 - Štrasburk Vydání Úř. věst.

12. Evropský zatýkací rozkaz (rozprava)
Videozáznamy vystoupení
PV
MPphoto
 

  Předsedající. – Dalším bodem jsou otázky k ústnímu zodpovězení pro Radu a Komisi o evropském zatýkacím rozkazu.

 
  
MPphoto
 

  Jan Philipp Albrecht , autor. (DE) Paní předsedající, dnes zde diskutujeme o záležitosti evropského zatýkacího rozkazu. Bylo na čase tuto diskusi zahájit. Podali jsme prostřednictvím skupin otázku nastolující diskusi o reformě evropského zatýkacího rozkazu a jeho uplatňování a prosíme Komisi a Radu, aby reagovaly návrhy.

O evropském zatýkacím příkazu se rozhlašovalo, že je to dokonalý příklad vzájemného uznávání v oblasti soudnictví a policie. Když byl evropský zatýkací příkaz přijat jako rámcové rozhodnutí, Evropský parlament vždy zcela jasně uváděl, že na jednu stranu jsou podmínky pro použití evropského zatýkacího rozkazu poměrně přísné, takže by se měl vztahovat jen na opravdu závažné trestné činy, že by měl být uplatňován přiměřeným způsobem, a zároveň že by měly být harmonizovány procesní standardy v Evropské unii. Žádný z těchto požadavků nebyl ve skutečnosti v plném rozsahu splněn. V mnoha konkrétních případech není zatýkací rozkaz uplatňován přiměřeným způsobem, jak můžeme vidět ve zprávách, které máme nyní k dispozici. Proto je potřeba upravit postupy jak v praxi, tak v právních předpisech. V harmonizaci procesních standardů jsme nyní po deseti letech konečně pokročili díky práci paní místopředsedkyně Redingové. Je však nezbytné, abychom udělali další četné pokroky, i pokud jde o podmínky, za nichž jsou drženi vězni, a otázky jednotlivých standardů právní ochrany.

V budoucnu by v oblasti vzájemného uznávání neměla být naší jedinou starostí pouze spolupráce mezi policejními a soudními orgány, ale musíme se také zabývat stanovením procesních standardů. Nicméně evropský zatýkací příkaz musí být dnes pozměněn, protože se zjevně používá v rozporu se standardy, které jsme požadovali, zejména pokud jde o kontrolu přiměřenosti v jednotlivých případech.

 
  
MPphoto
 

  Simon Busuttil, autor. (MT) Paní předsedající, evropský zatýkací rozkaz se osvědčil jako velmi užitečný nástroj při uplatňování spravedlnosti za hranicemi jednotlivých států. Pomohl nám otevřít státní hranice tím, že dal pachatelům trestných činů jasný signál, že nemohou uprchnout do jiné země, aby se vyhnuli trestnímu stíhání. Je proto důležité považovat evropský zatýkací rozkaz za významný nástroj, který dosáhl dobrých výsledků.

Má však také své stinné stránky, například když je vydáván za zločiny, které jsou považovány za příliš nevýznamné ve vztahu k jeho odůvodnění. Neočekávám, že evropský zatýkací rozkaz bude vydán, protože někdo je přistižen při krádeži dvou automobilových pneumatik v jiné zemi, jak se již v minulosti stalo. Trest neodpovídá zločinu a vede k nedostatku důvěry v tento důležitý a užitečný nástroj.

Proto se musíme zabývat nedostatky systému a jeho uplatňování, aniž bychom poškodili prospěšnost tohoto rozkazu.

Proto pokládáme tuto parlamentní otázku Komisi, aby nám pomohla porozumět tomu, jak byl rozkaz během několika posledních let využíván. Tyto informace nám pomohou rozhodnout, zda ho máme aktualizovat, aby bylo zajištěno jeho správné uplatňování.

 
  
MPphoto
 

  Sarah Ludford, autorka. – Paní předsedající, liberální skupina v Evropském parlamentu vždy podporovala evropský zatýkací rozkaz vzhledem k jeho významu v boji proti závažné přeshraniční trestné činnosti. Naše skupina však zároveň vždy zdůrazňovala, že systém evropského zatýkacího rozkazu bude neúplný, pokud nepokročíme v oblasti procesních práv na obhajobu v Evropě. Neustále kritizujeme Radu za to, že nepokročila v agendě na základě komplexního návrhu Komise.

Nyní konečně stav v oblasti práva na obhajobu měníme a chválím paní místopředsedkyni Redingovou za její závazek, pokud jde o tento program v rámci pracovního plánu. Otázka zní, zda to bude stačit k vyrovnání nedostatků evropského zatýkacího rozkazu? Myslím si, že nebude. Musíme také něco udělat se způsobem, jakým evropský zatýkací rozkaz funguje.

Poukažme však na úspěchy: v období 2005–2009 zatýkací rozkaz zajistil vydání téměř 12 000 obchodníků s drogami, pachatelů sexuálně motivovaných trestných činů proti dětem, násilníků a dalších. Patří mezi ně Hussain Osman, jeden z pachatelů bombových útoků v Londýně roce 2005. S ohledem na to nemůže být žádný Londýňan evropskému zatýkacímu rozkazu nevděčný. Hussain Osman se do šesti týdnů vrátil z Itálie.

Nicméně přinejmenším ve Spojeném království – uslyšíme to později – se evropský zatýkací rozkaz stal velmi oblíbenou holí, kterou euroskeptici bijí pověst Evropské unie. Jejich důvody byly podpořeny několika nechvalně známými případy porušení lidských práv. Spojené království totiž dostává po Německu druhý nejvyšší počet žádostí o předání.

Jak Komise, tak organizace na ochranu lidských práv, jako například organizace Fair Trials International – přiznávám se, že zde mám zájem, jsem její podporovatelkou – a Justice Organisation, v jejíž radě zasedám, zjistily nedostatky zatýkacího rozkazu. Jde o problémy jako použití za méně závažné trestné činy, nedostatek právního zastoupení ve vydávajícím státě, dlouhá doba vazby, chybějící kauce pro lidi, kteří nejsou státními příslušníky vydávajícího státu, a důvodně jsou uváděny špatné podmínky ve vazebních věznicích. Komise se domnívá, že evropský zatýkací rozkaz není třeba přepracovat. Myslím si, že to musíme přehodnotit.

Především potřebujeme mnohem pevnější základ pro požadavek na kontrolu přiměřenosti, tak aby méně závažné trestné činy nebyly zahrnuty. Poté je nutno ve vykonávajícím státě viditelně provádět kontrolu lidských práv. Kontrola musí být zjevná, nikoli předpokládaná. Zatřetí je nutno rozpoznat, kdy není přiměřené evropský zatýkací rozkaz vykonat, aby někdo nebyl po celé Evropě sledován na základě záznamů v Schengenském informačním systému, i když jeho vydání již bylo na základě oprávněných důvodů zamítnuto.

Musíme také něco udělat v souvislosti s kaucemi, např. provést rámcové rozhodnutí o příkazu k výkonu dohledu.

Evropský zatýkací rozkaz je potřeba změnit, avšak ve své podstatě je úspěchem. Ti, kteří ho zpochybňují, by si měli položit otázku, zda by byli spokojeni, kdyby zůstávali pachatelé trestných činů celé roky mimo dosah soudů a spravedlnosti, protože tradiční vydání trvá příliš dlouho a je příliš byrokratické.

 
  
MPphoto
 

  Birgit Sippel , autorka.(DE) Paní předsedající, v rozpravě o maďarské ústavě jsme vícekrát slyšeli kritiku, že to byla politická rozprava. Jsem tím úplně vyvedena z míry, protože vedení politické rozpravy je jednou z věcí, ke které je Parlament výslovně určen, a proto bych také chtěla začít i toto téma stanovením politického rámce.

Trestné činnosti, a zejména organizované trestné činnosti, nikdy nezabránily hranice nebo hraniční kontroly. Proto nemá smysl měnit hranice v Evropě a omezovat způsob, jakým se obyvatelstvo sbližuje. Naopak, potřebujeme stálý rozvoj spolupráce mezi členskými státy a přeshraniční spolupráce policie a soudních orgánů.

V této oblasti se evropský zatýkací rozkaz opakovaně osvědčil jako důležitý a úspěšný nástroj. Současně však tento nástroj ztratí dobrou pověst, pokud bude evropský zatýkací rozkaz používán třeba na odcizená kola nebo jen za účelem provedení výslechu. S politováním musím říci, že jsme také zjistili, že je používán i v případech, kdy třeba bylo rozhodnuto evropský zatýkací rozkaz nevykonat, protože existuje důkaz, že byl vydán neprávem, ale vydávající stát to poté nerespektuje – což ústí v nešťastnou situaci, kdy jsou dotyční občané při každém překročení hranice zadrženi. Toto nijak nenapomáhá budovat důvěru v evropský právní systém.

Proč se to děje? Ponechává znění směrnice příliš velkou volnost? Je to věc nesprávného provedení v členských státech nebo nedostatečných informací? Je třeba objasnit tyto body, členské státy musí v případě potřeby uskutečnit zlepšení a Komise musí přijmout preventivní opatření, aby se předcházelo zneužívání. To je jediný způsob, jak zabránit neustálému poškozování tohoto úspěšného nástroje a ztrátě důvěry v tato opatření.

Všechny tyto zkušenosti navíc ukazují, jak je důležité, že jsme konečně dosáhli určitého pokroku s cestovní mapou pro procesní práva. V zájmu právní jistoty pro všechny zúčastněné musí mít osoby obviněné z trestných činů v celé Evropě stejná práva a musí být povinné poskytovat informace o těchto právech.

Vyzývám Komisi, aby vyvinula tlak proti případnému odporu ohledně všech těchto bodů. Jsem si jista, že může v tomto ohledu počítat s podporou Parlamentu.

(Řečnice souhlasila s položením otázky „postupem modré karty“ podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu.)

 
  
MPphoto
 

  William (The Earl of) Dartmouth (EFD). – Paní předsedající, paní Sippelová popisuje evropský zatýkací rozkaz jako děťátko. Není to ve skutečnosti spíše Frankensteinovo monstrum? Neměla by to připustit?

 
  
MPphoto
 

  Birgit Sippel , autorka. – (DE) Nejsem si jista, zda bych měla odpovědět na vaši otázku, jelikož je to spíše polemická poznámka. Údaje však ukazují, že evropský zatýkací rozkaz je vhodným nástrojem v boji proti trestné činnosti v prostoru sjednocené Evropy. Trestná činnost není vnitrostátní, trestná činnost je mezinárodní a překračuje hranice. Proto potřebujeme přeshraniční spolupráci. Musíme se vypořádat s počátečními obtížemi evropského zatýkacího rozkazu a zabránit jeho zneužívání. Jako nástroj je však nezbytný.

 
  
MPphoto
 

  Gerard Batten, autor. – Paní předsedající, od roku 2004 jsem upozorňoval na to, že evropský zatýkací rozkaz (EZR) by mohl být použit jako nástroj útlaku proti politickým disidentům. Právě to se děje nyní v případě Juliana Assange. Ve švédském řízení, které je proti němu vedeno, existuje mnoho nesrovnalostí. Pan Assange dosud nebyl obviněn z žádného konkrétního trestního činu. Od předchozího vyšetřování vedeného proti němu za to, co Švédové označili jako „drobné znásilnění“, upustil státní zástupce ve Stockholmu téměř čtyři měsíce před tím, než byl EZR vydán. V obnoveném vyšetřování, které vedlo k vydání EZR, opomenul státní zástupce vyslechnout svědky, kteří by mohli případ pana Assange objasnit.

Podle názoru anglických nezávislých právníků nezakládají obvinění vznesená proti panu Assangeovi podle anglického práva skutkovou podstatu znásilnění. Právní zástupce žalobce ve Švédsku údajně prohlásil, že ženy samy o sobě nemohou rozpoznat, zda příslušné činy naplňují skutkovou podstatu znásilnění, protože nejsou právníci. Zaškrtávací okénko v EZR vymezené pro znásilnění však neobsahuje žádnou definici ani vysvětlení toho, co představuje trestný čin.

Pan Assange zůstal ve Švédsku pět týdnů, aby čelil obvinění, ale nebyl vyslýchán, protože vyšetřování bylo neodůvodněně zdrženo. Pan Assange přijel do Švédska necelý měsíc poté, co server WikiLeaks zveřejnil záznamy o válce v Afghánistánu a bylo oznámeno, že přijdou další odhalení. Vysoce postavené osoby ve Spojených státech požadovaly, aby byl pan Assange zavražděn nebo unesen a aby vláda Spojených států jednala, jako by byla ve válce se společností WikiLeaks, kterou popisují jako teroristickou organizaci.

To vše se odehrává ve stejnou dobu, kdy je proti panu Assangeovi vydán výhodný evropský zatýkací rozkaz. Švédsko má úzké vztahy se Spojenými státy, co se týče zpravodajských informací a spolupráce, což má nepříznivý vliv na vnímání švédské neutrality. Proč by Spojené státy požadovaly, aby byl pan Assange vydán do Švédska? Američané proti němu stále shromažďují argumenty a nevědí, z čeho ho obvinit, pokud vůbec z něčeho. Bez obvinění nemohou Spojené státy dosáhnout jeho vydání ze Spojeného království, avšak potřebují ho někam zavřít, než vyřeší, jak mu zabránit v návratu do Austrálie.

Evropský zatýkací rozkaz je dokonalým opatřením. Jak jsem již několikrát v této sněmovně zmínil, podle evropského zatýkacího rozkazu je vydávání – nebo spíše soudní předávání, abych použil správný výraz – nyní pouze byrokratickou formalitou. Neexistují žádné skutečné záruky. Z výše uvedených důvodů moje otázka na Radu a Komisi nezní, zda je EZR zneužíván pro politické účely, ale zní: může být zneužit? Pokud budou Rada a Komise upřímné, budou muset uznat, že může. Učiní to nyní? Podle mého názoru existují důkazy, že se to zcela jistě děje v případě Juliana Assange.

 
  
MPphoto
 

  Cornelis de Jong, autor.(NL) Paní předsedající, znění otázky k ústnímu zodpovězení se může zdát abstraktní a teoretické, avšak evropský zatýkací rozkaz se dotýká lidských osudů, lidských práv a základních svobod.

V Nizozemsku byla velká pozornost věnována osudu pana Cora Disselkoena. V roce 1997 byl tento holandský podnikatel obviněn z porušení polských daňových předpisů. Strávil za to dva měsíce ve vězení v otřesných podmínkách. Po zaplacení velké částky peněz za kauci byl propuštěn a dvanáct let o případu neslyšel. V loňském roce však Polsko náhle požádalo o vydání tohoto podnikatele a využilo k tomu evropský zatýkací rozkaz. Před deseti dny byl pan Disselkoen převezen do Polska. Jeho obhájce říká, že byl držen ve stejně špinavém a přeplněném vězení, jako bylo to v roce 1997. V rozporu se všemi pravidly bylo jednání mezi panem Disselkoenem a jeho právníkem zaznamenáno videokamerou. Navíc byla do jeho složky náhle přidána čtyři nová obvinění. Soudce dokonce naznačil, že by to mohlo vést k vydání nového zatýkacího rozkazu. Pan Disselkoen opět zaplatil velkou částku peněz za kauci a je zpět v Nizozemsku, ale jeho případ ukazuje, že evropský zatýkací rozkaz může vytvářet ponižující situace.

Ve své zprávě dala Komise najevo, že si je vědoma obtíží a že se o ně zajímá. Proto si moje skupina hodně slibuje od pana komisaře. Pane komisaři, můžete osobně nabídnout nějaké objasnění, jak by požadavky přiměřenosti měly být vykládány, a zařídit, aby se toho chopila Rada? Můžete zajistit, že lidé budou skutečně oprávněni vznést námitku proti evropskému zatýkacímu rozkazu jak v členském státě, který vydal rozkaz, tak v členském státě, který ho vykonává? Souhlasíte s tím, že by mělo být možné důsledně odmítnout vykonat zatýkací rozkaz v zemích, kde jsou podmínky ve věznicích a vazebních celách nelidské? Souhlasíte s tím, aby byl EZR podroben posouzení z hlediska lidských práv a pan Cor Disselkoen se nemusel obávat dalšího utrpení?

 
  
MPphoto
 

  Timothy Kirkhope, autor. – Paní předsedající, nikdo nemůže popřít pozitivní dopad evropského zatýkacího rozkazu na přeshraniční trestnou činnost. Dosud přispěl k vydání téměř 12 000 obchodníků s drogami, pachatelů sexuálně motivovaných trestných činů proti dětem, násilníků a teroristů a zabránil zdlouhavému vydávacímu řízení při procesu. Rychlost tohoto nástroje je neocenitelná v situaci, kdy lze volně překračovat hranice a narůstá přeshraniční trestná činnost. Tento nástroj však nikdy nebyl určen k vyšetřování a trestání drobných přestupků, jako je krádež prasete či čokoládové tyčinky nebo překročení limitu bankovního účtu.

Dnes jsme svědky výjimečné události. Téměř všechny politické skupiny a příslušníci všech národností, kteří se tu shromáždili, tvrdí, že nastal čas k přezkoumání, přehodnocení a v případě potřeby ke změně. Klíčem k reformování tohoto nástroje jsou přiměřenost, ochrana a náprava.

V současné době pracujeme na evropském vyšetřovacím příkazu, což je doplněk k evropskému zatýkacímu rozkazu. Je nutné, abychom neopakovali stejné chyby. Při vypracovávání tohoto nového právního předpisu musíme mít na paměti nedostatky a překážky evropského zatýkacího rozkazu.

Vyskytlo se zkrátka příliš mnoho případů nestandardních podmínek pro vězně, chybně vydaných rozkazů a nedostatečného odškodnění pro ty, kteří se stali obětí omylu. Obávám se, že pokračujeme s evropským vyšetřovacím příkazem, zatímco samotné jeho základy a evropský zatýkací rozkaz, z něhož vychází, jsou jednoznačně nespolehlivé. Musíme obnovit důvěru v tento nástroj a jeho hodnotu, musíme ho vyhradit jen na nejzávažnější případy trestné činnosti a zároveň zajistit a zachovávat při jeho využívání ty nejvyšší standardy.

(Řečník souhlasil s položením otázky „postupem modré karty“ podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu.)

 
  
MPphoto
 

  Gerard Batten (EFD). – Paní předsedající, chtěl bych panu Kirkhopeovi položit tuto otázku, protože souhlasí s tím, že evropský zatýkací rozkaz musí být přezkoumán a přehodnocen – můj názor by byl mnohem ostřejší, ale nevadí. Zmínil evropský vyšetřovací příkaz a tvrdil, že by to mohl být příliš velký krok.

Je si však vědom toho, že jedním z prvních kroků ministryně vnitra Theresy Mayové při nástupu do funkce bylo připojení se k evropskému vyšetřovacímu příkazu, takže nyní se nemůžeme neúčastnit a zůstaneme odkázáni na to, co přinese legislativní mašinérie, protože o této záležitosti se bude hlasovat kvalifikovanou většinou a nemůžeme rozhodovat o konečném výsledku? Je to další případ toho, kdy konzervativci mlží, když vystupují proti nařízení Evropské unie zde, ale podporují je doma v našem parlamentu?

 
  
MPphoto
 

  Timothy Kirkhope (ECR). – Paní předsedající, postoj vlády Spojeného království jak k evropskému zatýkacímu rozkazu, tak k evropskému vyšetřovacímu příkazu je takový, že jasně chápe, že má povinnost – zcela oprávněně – dělat to, co je v nejlepším zájmu Spojeného království v souvislosti s přeshraniční trestnou činností. Stali jsme se obětí obrovského množství trestných činů, zejména terorismu, jak je váženému pánovi známo. Jsem si jistý, že se mnou sdílí odhodlání vymýtit tuto trestnou činnost, a přeshraniční spolupráce je nejlepší způsob, jak toho dosáhnout.

Samozřejmě je třeba evropský vyšetřovací příkaz řádně zavést. Pouhé připojení se k němu a jeho myšlence, jak již učinila vláda, samozřejmě není poslední věc. Potřebujeme znát podrobnosti o tomto příkazu, musíme ho provádět účinně a sladit jeho fungování se zatýkacím rozkazem. Skutečnost, že jsme se k němu připojili, však dobře nastiňuje, že jsme odhodláni řešit přeshraniční trestnou činnost. Věřím, že vážený pán sdílí naše přání v tomto ohledu.

 
  
MPphoto
 

  Enikő Győri, úřadující předsedkyně Rady. – Paní předsedající, evropský zatýkací rozkaz se stal jedním z nejúspěšnějších nástrojů vzájemného uznávání přijatých v rámci Evropské unie. Jsem vám proto velmi vděčná, že jste zahájila tuto rozpravu.

Rada věnovala této záležitosti velkou pozornost a hodně úsilí, v neposlední řadě prostřednictvím vzájemných hodnocení praktického využití tohoto nástroje, který je ve všech členských státech prováděn po dobu tří let. Výhody evropského zatýkacího rozkazu mnohonásobně převažují nad jeho případnými nedostatky. Evropské unii se díky EZR podařilo významně snížit dobu předání, v mnoha případech z jednoho nebo dvou roků pouze na jeden nebo dva měsíce. Předchozí systém vydávání byl těžkopádný a již se nehodil pro plnění svého účelu v moderním světě otevřených hranic a závažné a organizované trestné činnosti.

Pokud jde o otázku přiměřenosti, evropský zatýkací rozkaz byl sice vydán v některých méně závažných případech, nicméně konečné rozhodnutí, v jakých případech zahájit řízení, je v příslušnosti vydávajícího orgánu v každém členském státě. To je důsledkem skutečnosti, že evropský zatýkací rozkaz je na rozdíl od vydávání plně soudní systém. Evropský zatýkací rozkaz vždy vychází ze soudního rozhodnutí ve vydávajícím státě a rozhodnutí o tom, zda vydat EZR, přísluší vnitrostátnímu soudnímu orgánu. Pokud nastane problém s přiměřeností, není to způsobeno nástrojem nebo rámcovým rozhodnutím o EZR, je to spíše výsledek politik trestního soudnictví v jednotlivých členských státech. Rada se vyjádřila zcela jasně, že v případech, kdy je ochranné opatření nepřiměřené, by neměl být evropský zatýkací rozkaz použit.

Rada rovněž vyzvala odborníky na tento nástroj, aby zvážili alternativy k evropskému zatýkacímu rozkazu a požádali v této věci o radu. S ohledem na celkovou účinnost trestních řízení mohou tato náhradní řešení zahrnovat mírnější donucovací prostředky spočívající v poskytování vzájemné právní pomoci tam, kde je to možné, využití videokonferencí pro podezřelé osoby, předvolávání k soudu, stanovení místa pobytu podezřelého pomocí Schengenského informačního systému nebo využití rámcového rozhodnutí o vzájemném uznávání peněžitých trestů a pokut.

Takové hodnocení by však měl vždy učinit vydávající orgán. Evropské zatýkací rozkazy jsou vydávány v souvislosti s trestním stíháním nebo pravomocnými rozsudky ve vydávajícím státě. Tato soudní rozhodnutí jsou založena na podkladech, které má k dispozici soudce nebo státní zástupce ve vydávajícím státě.

Neměli bychom také opomíjet oběti. Ve většině případů jsou oběti trestného činu ve vydávajícím státě, ne ve vykonávajícím státě, takže oddálení procesu a přezkoumávání případu oslabuje i práva obětí. Poskytnout spravedlnost pozdě znamená spravedlnost odepřít, a to nejen pro podezřelé osoby, ale i pro oběti. Je také v zájmu obětí, aby proces byl urychlen a jejich práva tak byla respektována. Rada má v úmyslu přijmout pracovní plán maďarského předsednictví, jehož cílem je posílit tato práva. Zásadu přiměřenosti nemůžeme vyřešit tak, že změníme základy dobře fungujícího režimu evropského zatýkacího rozkazu, který zásadně zlepšil předchozí režim vydávání.

Pokud jde o právo na obhajobu, chtěla bych nejdříve poznamenat, že evropský zatýkací rozkaz je na rozdíl od vydávání plně soudní systém, který je již sám o sobě významnou zárukou. Evropský zatýkací rozkaz je vždy založen na soudním rozhodnutí ve vydávajícím státě a může být ve vykonávajícím státě proveden pouze prostřednictvím soudního rozhodnutí. Dotyčná osoba bude mít možnost plně požívat práva na obhajobu ve vydávajícím státě, kde se koná soudní řízení v příslušné věci. To je zcela v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

To neznamená, že osoba, na kterou byl evropský zatýkací rozkaz vydán, by neměla mít možnost požívat žádná práva ve vykonávajícím státě. Směrnice 2010/64 ze dne 20. října 2010 stanovuje právo na tlumočení a překlad v trestním řízení a rovněž se vztahuje na výkon evropského zatýkacího rozkazu.

Vítáme také skutečnost, že Komise v nedávném návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o právu na informace v trestním řízení stanovuje právo na písemné informace v řízení podle evropského zatýkacího rozkazu.

Byly vyjádřeny obavy, že zamítnutí evropského zatýkacího rozkazu nepovede automaticky k vymazání odpovídajícího záznamu v Schengenském informačním systému. Záznam v SIS je však prostředkem doručení evropského zatýkacího rozkazu. Záznam může v zásadě zrušit jedině vydávající orgán, který jej do systému vložil.

V případech, kdy členský stát na základě soudního řízení odmítne evropský zatýkací rozkaz vykonat, bude dotyčná osoba propuštěna. Pokud je odmítnutí vykonání evropského zatýkacího rozkazu konečné, je zřejmé, že dotyčná osoba nemůže být v členském státě v důsledku tohoto nástroje dále držena. Žádné odmítnutí vykonání evropského zatýkacího rozkazu však neruší jeho platnost. Zůstává platné oprávnění pro zadržení dotyčné osoby ve vydávajícím státě, a dokonce ve všech ostatních členských státech. To nemá nic společného s režimem evropského zatýkacího rozkazu jako takovým a je tomu tak například rovněž podle režimu vydávání.

Co se týče podmínek ve vězení, v některých případech je samozřejmě prostor ke zlepšení, ale toto není téma, které by bylo specifické pro provádění evropského zatýkacího rozkazu. Odpovědnost za zajištění standardních podmínek ve věznicích je na jednotlivých členských státech, bez ohledu na to, zda osoby byly vydány z jiného členského státu, či nikoli.

 
  
MPphoto
 

  Viviane Reding, místopředsedkyně Komise. – Paní předsedající, jak je vám asi známo, Komise přijala dne 11. dubna tohoto roku zprávu o provádění evropského zatýkacího rozkazu. Tato zpráva se zaměřuje na podstatné prvky fungování evropského zatýkacího rozkazu a poprvé od doby, kdy začal být používán – bylo to v lednu 2004 –, zdůrazňuje nejen jeho úspěchy, ale také nedostatky.

Již bylo řečeno mnoho o úspěších. Dovolte mi zdůraznit, že v období let 2005 až 2009 bylo vydáno téměř 55 000 evropských zatýkacích rozkazů, asi 12 000 bylo vykonáno a přibližně 60 % vyžádaných osob v uvedeném období souhlasilo se svým vydáním, k němuž došlo zhruba do 14 až 17 dnů. Průměrná doba předání u osob, které s předáním nesouhlasily, byla 48 dnů. Vyznívá to velmi příznivě při srovnání se stavem v době před zavedením EZR, kdy vydání vyžádaných osob trvalo průměrně rok, a nepochybně to posílilo volný pohyb osob.

Z tohoto důvodu – a myslím, že všichni přítomní budou souhlasit – je evropský zatýkací rozkaz důležitým nástrojem k dopadení pachatelů trestných činů, který zefektivňuje náš systém trestního soudnictví. Napomáhal při rozbití gangu pedofilů či při dopadení vrahů a teroristů a k tomu je také určen.

Nicméně – a toto je poslední trend – počet vydaných zatýkacích rozkazů od roku 2007 dramaticky vzrostl. V některých případech se nepoužívá přiměřeným způsobem, ale k vydání osob podezřelých z drobné kriminality: např. z krádeže kola nebo selete. To není nutné a může to poškodit legitimitu tohoto silného evropského nástroje vzájemného uznávání. Proto Komise vyzývá k jednání.

Komise nejprve vyzývá členské státy EU, aby provedly test přiměřenosti, když žádají o zatýkací rozkaz, a aby odstranily slabá místa ve svých právních předpisech, která nejsou plně v souladu s rámcovým rozhodnutím o zavedení zatýkacího rozkazu. Zároveň žádáme členské státy, aby zajistily, že pracovníci v soudnictví, jako jsou státní zástupci, nebudou zatýkací rozkaz vydávat v případě méně významných trestných činů.

Proto v příručce o zatýkacím rozkazu stanovíme postup, který na této úrovni zvolit. Rovněž do konce roku 2011 předložíme návrhy na posílení odborné přípravy v oblasti zatýkacího rozkazu pro pracovníky policejních a soudních orgánů a odborníky v oblasti práva, aby byla zajištěna soudržnost a účinnost ve způsobu uplatňování zatýkacího rozkazu a aby se zvýšilo povědomí o nových zárukách procesních práv ze strany EU.

Pokud jde o záruky procesních práv, zpráva také odráží zásadní význam základních práv a vzájemné důvěry v soudní systémy členských států. Z tohoto důvodu začala Komise zavádět procesní práva pro osoby, které byly vzaty do vazby.

Za prvé to jsou minimální pravidla týkající se práva na tlumočení a překlad, která byla přijata již v roce 2010. Za druhé právo na informace o právech dotčené osoby – prohlášení o právech –, kde bude zanedlouho dosaženo dohody. Teprve dnes Komise přijala třetí návrh týkající se procesních práv, návrh na zajištění práva na právníka a práva vyrozumět třetí stranu, když je dotčená osoba zbavena osobní svobody. Součástí bude ustanovení o přístupu k právníkovi jak ve vydávajícím, tak ve vykonávajícím státě v případech týkajících se evropského zatýkacího rozkazu.

Všechna tyto procesní práva se týkají zatýkacího rozkazu. Tato opatření jsou navržena tak, aby byla vyloučena možnost, že důkaz bude získán porušením základních práv podezřelých osob.

Chtěla bych také odpovědět na konkrétní otázku autorů. Komise neví o žádných důkazech, že by žádost Švédska o vydání pana Assange ze Spojeného království, aby čelil obvinění ze sexuálního trestného činu, signalizovala, že evropský zatýkací rozkaz je používán pro jiný než stanovený účel.

Předávání podle rámcového rozhodnutí Rady o evropském zatýkacím rozkazu je zcela soudní postup a vlády nemají naprosto žádnou možnost zasahovat do jeho průběhu. V konkrétních případech, o kterých se Parlament zmínil, vedly řízení britské a švédské soudní orgány bez zásahu vlád.

Pokud jde o další otázku týkající se případného vydání do Spojených států, chtěla bych zdůraznit, že doposud nevíme o žádné žádosti, která by se týkala případného vydání do Spojených států. Pokud by však byla podána, mohlo by k vydání dojít jedině se souhlasem předávajícího členského státu, v tomto případě Spojeného království. Podle článku 28 rámcového rozhodnutí Rady totiž nesmí být osoba, která byla předána podle evropského zatýkacího rozkazu, vydána do třetího státu bez souhlasu příslušného orgánu členského státu, který osobu předal. Tolik čistě ke zdůraznění právního základu otázky, ale samozřejmě celá tato otázka je o tom, „co kdyby“, protože nic určitého není nastoleno.

 
  
  

PŘEDSEDAJÍCÍ: LIBOR ROUČEK
Místopředseda

 
  
MPphoto
 

  Agustín Díaz de Mera García Consuegra, jménem skupiny PPE.(ES) Pane předsedající, domnívám se, že zatýkací rozkaz je základním nástrojem v boji proti organizovanému zločinu, terorismu a jiným formám zločinu. Je to osvědčený nástroj a podle rozhodnutí EK základní kámen spolupráce a první konkrétní příklad zásady vzájemného uznávání v oblasti trestního práva.

Je to jistě velice užitečný nástroj, ale nesmíme zapomenout uvést, že má i své slabiny. Tyto slabiny jsou výborně zmapovány, jak rovněž uvedla komisařka Redingová, nejen ve zprávě Komise z dubna 2011, ale také ve svých zprávách z let 2005 a 2006. Tyto slabiny, které vyplývají zejména ze dvou základních a podstatných předpokladů, mohou a také musejí být odstraněny. Zatýkací rozkaz má dvě složky: vydání a odmítnutí nebo předání. Čísla ukazují, že jde o užitečný nástroj, vzhledem k tomu, že bylo vydáno 54 000 zatýkacích rozkazů a 12 000 bylo vykonáno.

Pokud jde o otázku, jaké úpravy je nutno provést, potřebujeme větší a lepší procesní záruky kolem vydání, odmítnutí a předání. Otázka proporcionality nebo její nedostatek při používání zatýkacího rozkazu je zásadní, klíčovou otázkou. Z tohoto důvodu mě velice těší, že komisařka Redingová říká, že členské státy budou muset provádět test proporcionality a dbát na to, aby nevydávaly zatýkací rozkazy pro méně závažné trestné činy.

A konečně, pane předsedající, během těchto dotazů se objevilo jedno konkrétní téma, že každý zatýkací rozkaz stojí státní pokladnu 25 000 EUR. Řekl to jeden irský soudce. Chtěl bych tomuto soudci říci, že tomu nevěřím a že by měl prokázat, na jakém základě byl tento výpočet proveden.

Domnívám se tedy, že zatýkací rozkaz by měl být nadále používán v aktualizované podobě s lepšími procesními zárukami.

(Řečník souhlasil s položením otázky na základě procedury zvednutí modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu)

 
  
MPphoto
 

  William (The Earl of) Dartmouth (EFD). – Pane předsedající, uvědomuje si pan Díaz de Mera, že mezi UK a Španělskem byla v roce 2003, dlouho před evropským zatýkacím rozkazem, podepsána smlouva o zrychleném vydávání, a nemyslí si snad můj předřečník, že je to lepší způsob řešení závažných trestných činů než evropský zatýkací rozkaz se všemi problémy, o kterých zde slyšíme?

 
  
MPphoto
 

  Agustín Díaz de Mera García Consuegra (PPE).(ES) Ne, pane Dartmouthe. Domnívám se, že evropský zatýkací rozkaz je užitečnější a všestrannější nástroj pro boj se všemi druhy zločinu, o nichž jsme hovořili.

Komisařka Redingová vám již řekla, a já tuto skutečnost podtrhuji, že vystavení příkazu k vydání může trvat až jeden rok, zatímco na druhé straně evropský zatýkací rozkaz musí být zdůvodněn do 40 dnů.

Proto se domnívám, že zatýkací rozkaz je daleko všestrannější a daleko užitečnější postup pro boj se zločiny, přestupky a terorismem.

 
  
MPphoto
 

  Claude Moraes, jménem skupiny S&D. – Pane předsedající, pro naši skupinu je situace zcela jasná. Na jedné straně jsme od Rady slyšeli, že je-li evropský zatýkací rozkaz řádně a účinně uplatňován, ovšem nikoli jako v řadě triviálních případů, o nichž jsme slyšeli, jeho výhody převažují nad jeho nevýhodami.

Komisařka vystoupila s důvěryhodnou zprávou – seriózní zprávou – která nám říká, že můžeme-li vyřešit triviální případy a disproporcionalitu a procesní záruky, může být evropský zatýkací rozkaz důležitým nástrojem pro stíhání nebezpečných, organizovaných zločinců. Nesmíme zapomínat na číslo 12 000 – velmi silně vnímám skutečnost, že jsme v mém volebním obvodu Londýně dopadli osoby, které plánovaly bombové útoky v červenci 2005. Pochopíme-li závažný a symbolický účinek těchto případů, evropský zatýkací rozkaz by mohl a měl fungovat.

Ústní dotaz, který dnes jménem své skupiny pokládáme, je velmi jednoduchý. Nyní jsme v období přechodu od zpráv k činům a jsme v situaci, kdy musíme řešit dva naléhavé případy. Jedním je nedostatek proporcionality. To nepůjde vyřešit přes noc a doporučuji paní komisařce (hovořím o vzdělávání soudců), aby se postarala o vyřešení otázky triviálních případů, které převládají a vytvářejí problém důvěryhodnosti pro evropský zatýkací rozkaz. Je však také třeba (mám na mysli nejen Maďarsko, mluvím o členských státech), aby nám Rada pomohla prosadit procesní záruky a otázku pro mnoho občanů v mé zemi nepřijatelných lhůt zadržování podezřelých osob ve vyšetřovací vazbě.

To jsou situace, které vytvářejí problémy, ačkoli by byl tento nástroj při správném používání efektivní. Ale nejobtížnějším úkolem bude vytvoření rovných podmínek, pokud jde o procesní práva na obhajobu. Proto moje skupina, která požadovala poučení o vlastních právech, bere vážně kvalitu i rychlost legislativního procesu, od něhož požadujeme, aby byl evropský zatýkací rozkaz účinným nástrojem pro zatýkání nebezpečných, organizovaných zločinců a aby jeho důvěryhodnost nebyla snižována mnoha triviálními případy a nerovnými podmínkami, jichž jsme v současnosti svědky.

Tuto pozici chce naše skupina prosadit a věříme, že odhodlání k jejímu prosazení tu je. Ale musíme bedlivě sledovat především členské státy, které žádají efektivitu evropského zatýkacího rozkazu, zatímco na druhé straně nedělají nic pro to, aby nám pomohly s přijetím legislativy, která tyto rovné podmínky vytvoří.

(Řečník souhlasil s položením otázky na základě procedury zvednutí modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu)

 
  
MPphoto
 

  Gerard Batten, jménem skupiny EFD. – Pane předsedající, Claude Moraes hovořil o nedostatku proporcionality atd. S tím všichni souhlasíme, ale o jedné věci – té zásadní – se dnes odpoledne nikdo nezmínil; o skutečnosti, že soud nemůže prozkoumat evidentní důkazy proti obžalované osobě a rozhodnout o jejím vydání nebo nevydání. Mnoho složek je tím ovlivněno.

Nejnápadnějším případem je Andrew Symeou. Byl jsem přítomen jednání odvolacího soudu a poslouchal soudce. Z výrazu jejich tváří bylo zřejmé, že si uvědomovali, že proti tomuto hochovi nejsou žádné skutečné důkazy; důkazy si protiřečily, zdálo se, že výpovědi si policie vymyslela, a v žádném případě neměl být vydán. Jak byste řešili tento problém a skutečnost, že soudy nemohou vzít v úvahu evidentní důkazy nebo jejich nedostatek proti obžalované osobě?

 
  
MPphoto
 

  Claude Moraes (S&D). – Pane předsedající, pro zatýkací rozkaz musí být evidentní důkazy. Soud nemůže vydat zatýkací rozkaz, aniž pochopí základní skutečnosti případu.

V případě Andrew Symeou, obracím se teď na Gerarda Battena, sehrály hlavní roli procesní problémy: lhůty pro zadržení ve vyšetřovací vazbě a soudní systém po vykonání zatýkacího rozkazu. Mluvíte o odvolacím postupu. Problematické bylo období po vykonání zatýkacího rozkazu a to se dnes snažíme v této rozpravě vyřešit.

 
  
MPphoto
 

  Nathalie Griesbeck, jménem skupiny ALDE. (FR) Pane předsedající, předchozí rozprava byla vášnivá a také fascinující, tato je daleko více konsensuální. Mám dojem, že nikdo nezpochybňuje účinnost vydávání, účinnost evropského zatýkacího rozkazu, zkrácení délky řízení, zkrátka boj proti zločinu.

Ovšem způsob použití mandátu, jak jsme všichni uvedli, vedl ke zneužívání a nesprávným praktikám: nesprávným praktikám, používá-li se pro menší trestné činy, a to ani nemluvím o tisících směšných případů krádeží jízdních kol, selat a podobně, ale spíše o vážnějších nesprávných praktikách, kdy dochází k neúměrným zadržením ve vyšetřovací vazbě, kdy jsou uvězněni nevinní lidé a kdy je zneužíváno právo na odvolání proti těmto rozhodnutím.

Před několika lety skupina, k níž jsem patřila, hájila potřebu zavést bezpečnostní opatření pro používání evropského zatýkacího rozkazu a těší mě, když jsem vás, paní komisařko, dnes odpoledne slyšela mluvit o zlepšeních tohoto postupu vytvořením směrnic pro členské státy i směrnic pro zadržené osoby. Vítám to, protože se domnívám, že evropský zatýkací rozkaz naši spoluobčané velmi dobře chápou a že je to zásadní zkouška, která ukazuje, co je Evropa schopna udělat pro konsolidaci justice v Evropě.

 
  
MPphoto
 

  Zbigniew Ziobro, jménem skupiny ECR.(PL) Pane předsedající, členské státy Evropské unie potřebují účinné nástroje pro boj se zločinem, především organizovaným zločinem, který je jeho nejzávažnějším druhem. V této souvislosti je třeba říci, že evropský zatýkací rozkaz je reakcí na potřebu, především s ohledem na skutečnost, že svobody pohybu po Evropské unii, které využívají většinou počestní občané, využívají i zločinci, kteří v žádném případě nenaplňují svá práva pro turistické či obchodní účely, ale pro zločinné aktivity nebo pro to, aby se vyhnuli spravedlnosti ve vlastní zemi nebo v zemi, v níž se dopustili trestného činu.

Existence a fungování tohoto nástroje je tedy vítaným opatřením, ale měli bychom rovněž přivítat skutečnost, že je monitorován. Nový právní institut má nejen přednosti, ale i některé slabiny, které je třeba zjistit. Rovněž je třeba přemýšlet o způsobu jejich nápravy. V tomto případě se domnívám, že musíme posoudit, zda je vhodné zavést omezení týkající se používání evropského zatýkacího rozkazu pro nejjednodušší trestné činy, například ty, které se trestají do dvou let odnětí svobody. To bychom měli důkladně zvážit.

(Řečník souhlasil s položením otázky na základě procedury zvednutí modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu)

 
  
MPphoto
 

  Sarah Ludford (ALDE). – Pane předsedající, doufám, že se nemýlím, když řeknu, že pan Ziobro pochází z Polska. Souhlasím s jeho poslední poznámkou, kterou jsem zaslechla v překladu. Často se říká, že Polsko je příkladem země, kde neexistuje žádný prahový test pro vydávání zatýkacích rozkazů jak ve domácím prostředí, tak pro evropské zatýkací rozkazy.

Zvažovali jste reformu svého systému trestního práva, aby státní zástupci měli prostor pro zvážení, zda mají vydat zatýkací rozkaz, a aby nemuseli posuzovat každou dílčí stížnost? Tak by proslulé menší trestné činy, jako jsou ukradená selata, nebyly takovým problémem.

Velmi si vážíme všech Poláků, kteří jsou v UK, zejména v Londýně, z nichž samozřejmě většina nejsou zločinci. Ale protože v UK žije mnoho Poláků, z nichž většina je vítána, dostáváme mnoho zatýkacích rozkazů z Polska.

 
  
MPphoto
 

  Zbigniew Ziobro (ECR).(PL) Pane předsedající, velmi děkuji paní Ludfordové za její otázku. Problém, na který jste mě laskavě upozornila, si dobře uvědomujeme. Polské soudy tyto předpisy posuzují velmi důsledně a uplatňují je i na případy, které někdy mohou působit triviálně. Vzhledem k tomu, že mnoho našich krajanů žije například v Londýně, jsou zatýkací rozkazy někdy vydávány ve sporných případech tohoto druhu. Domnívám se, že by bylo vhodné, kdyby Komise zvážila zavedení obecnějších řešení, která by potenciálně platila i pro ostatní země, abychom zajistili, že nebude možné vydat rozkaz pro zcela triviální případy tohoto druhu, například do dvou let odnětí svobody, ale pouze pro závažné tresty, pro něž byl přijat.

 
  
MPphoto
 

  Judith Sargentini, jménem skupiny Verts/ALE.(NL) Pane předsedající, jsem velice vděčná paní Ludfordové za položení této otázky, protože jsem ji právě měla na jazyku. Minulý týden jsem byla přítomna soudnímu řízení v Polsku proti panu Cor Disselkoenovi – jeho jméno již zde dnes zaznělo. Je to nizozemský občan, který byl vydán do Polska na základě evropského zatýkacího rozkazu ve věci, která se odehrála v polovině devadesátých let. Během těch několika dnů, kdy byl vyslýchán – protože nizozemští a polští soudci nakonec dospěli k řešení – během těch několika dnů místní ostraha ukradla léky, které bere na svou srdeční chorobu.

Problémem není pouze, jak je evropský zatýkací rozkaz uplatňován, ale také to, že podmínky ve věznicích v různých zemích v Evropě jsou takové, že prostě nemůžeme pokračovat v tom, že tam budeme lidi posílat. Soudce v zemi, které je žádost adresována, by měl mít také možnost říci: „Nevydám lidi do země, v níž jsou vězeňská zařízení nehumánní, a jako soudce se přidržím článku 3 Evropské úmluvy o lidských právech.“ Souhlasím s Radou, že země by měly zachovávat mlčenlivost o případech, ve kterých vydávají tyto žádosti, ale země by také měly mít možnost říci: „Jde o menší trestný čin, kvůli němu lidi nevydám.“ Proto je velmi důležité, aby Polsko změnilo způsob, jakým spravuje justici.

(Řečník souhlasil s položením otázky na základě procedury zvednutí modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu)

 
  
MPphoto
 

  Dimitar Stoyanov (NI).(BG) Předpokládám, že hovoříte o stejném případu, o němž se diskutovalo nedávno. Kolega poslanec o něm hovořil a chtěl jsem mu tehdy položit otázku, ale nedostal jsem k tomu příležitost. Hovoříte-li o těchto specifických případech, uvádějte prosím jména lidí, jejichž práva byla porušena, abychom je slyšeli. Proto vás nyní žádám, abyste uvedli jméno této osoby, o níž hovoříme, protože musíme jmenovat lidi, jejichž práva byla porušena.

 
  
MPphoto
 

  Judith Sargentini (Verts/ALE).(NL) Nedělám s tím žádné tajnosti, pane Stoyanove. Jeho jméno již zaznělo, i když je možné, že váš tlumočník je neuvedl. Jmenuje se Cor Disselkoen. Vím také o případu pana Hörchnera, dalšího nizozemského občana. Zmínila jsem se nyní o panu Disselkoenovi a jemu to naprosto nevadí, protože chce změnit evropský zatýkací rozkaz a rád o tom bude mluvit na veřejnosti.

 
  
MPphoto
 

  Kyriacos Triantaphyllides, jménem skupiny GUE/NGL.(EL) Pane předsedající, o evropském zatýkacím rozkazu a jeho uplatňování členskými státy bychom mohli hovořit dlouho a o některých aspektech se již kolegové poslanci zmínili.

Chci se zaměřit na zvláštní a důležitý aspekt: plné dodržování lidských a procesních práv. Podezřelí a obžalovaní mají práva jako lidé i jako strany soudního řízení. Často se však na ně nebere ohled. Vyšetřovací vazba a podmínky vazby, o nichž hovořil pan de Jong, jsou typickými příklady. Hlavním důvodem tohoto stavu je, že se považuje za samozřejmé, že lidská práva jsou stejně dodržována v celé Evropě. Tak tomu však v žádném případě není, protože různé členské státy vykládají některá práva různě, jako například právo nevypovídat, nebo prostě protože některé postupy se liší, jako například trvání vyšetřovací vazby.

Co s tím hodláte, paní komisařko, udělat? Navrhnete zvláštní opatření, jako je zavedení zvláštního ustanovení pro lidská práva, které soudcům umožní prověřit obsah případů, jak je tomu ve Spojeném království a Irsku, nebo budou nadále mechanicky schvalovat rozhodnutí přijatá v jiných členských státech? Přijmete ustanovení, aby mohli být podezřelí nebo obžalovaní vyslechnuti, aby soudce mohl rozhodnout, zda mají či nemají být odesláni zpět do země, která požaduje jejich vydání, aby bylo zabráněno zneužívání, jako je vydávání za politické názory? Hodláte navrhnout tyto změny v rámci plánu na zavedení procesních práv nebo úpravou legislativy pro evropský zatýkací rozkaz?

 
  
MPphoto
 

  William (The Earl of) Dartmouth (EFD). – Pane předsedající, v angloamerickém světě je primárním účelem zákonů chránit lidi před náhodným zatčením a svévolným uvězněním. Zákony v kontinentální Evropě, především v bývalém východním bloku, tuto prioritu prostě nemají a bylo by směšné, kdybychom předstírali opak.

Podle evropského zatýkacího rozkazu může být kdokoli v Británii vydán – například podle bulharského práva – a britský soudce s tím nemůže mnoho udělat. A co je horší, britská vláda se rozhodla přijmout evropský vyšetřovací příkaz, který je dalším útokem na svobody britských občanů. Liberální demokraté, kteří to všechno podporují, se nazývají stranou občanských svobod. To je výsměch! Závazek liberálních demokratů vůči občanským svobodám trapně končí v Calais.

(Řečník souhlasil s položením otázky na základě procedury zvednutí modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu)

 
  
MPphoto
 

  Sarah Ludford (ALDE).(Mikrofon vypnut téměř do konce první věty) ... liberální demokraté. Ví hrabě z Dartmouthu, že liberální demokraté s podporou konzervativců v horní komoře britského parlamentu vložili do smlouvy o vydávání z roku 2003, kterou byl zaveden evropský zatýkací rozkaz, pravomoc soudců odmítnout vydání podle evropského zatýkacího rozkazu, pokud by byla porušena základní práva dotyčné osoby? Dívám se na pana Kirkhopeho, protože jeho a moje strana v této věci spolupracovaly.

UKIP jen bezmocně křičí zpovzdálí, zatímco my jdeme kupředu a děláme vše pro zajištění ochrany základních práv. Měli byste se snažit přesvědčit soudy, aby uplatňovaly článek 21 smlouvy o vydávání z roku 2003. Byla jsem tehdy ve Sněmovně lordů a pomohla jsem prosadit tuto změnu.

 
  
MPphoto
 

  William (The Earl of) Dartmouth (EFD). – Nic z toho, co jste řekla, nevyvrátilo umírněnou kritiku toho, co my i jiní říkáme nyní. Také bych chtěl říci, že se zcela mýlíte, pokud se domníváte, že lepší práva na překlad mohou nějak vylepšit tuto pochybenou část legislativy, která ničí lidské životy.

 
  
MPphoto
 

  Andrew Henry William Brons (NI). – Pane předsedající, výslechy při zatýkacím rozkazu mají velmi málo společného s výslechy při vydávání, které předcházely smlouvě z roku 2003. I při hlavním výslechu soud neposuzuje důkazy, ale pouze 10 tak zvaných zákonných překážek pro vydání. Nedostatek důkazů není překážkou pro vydání. Dokonce i lidé obžalovaní z jednání, které není trestným činem ve vydávající zemi, mohou být podle evropského zatýkacího rozkazu vydáni, je-li trestný čin takového charakteru, že nemusí splňovat podmínku oboustranné trestnosti.

Zatímco většina z nich jsou závažné násilné či sexuální trestné činy nebo nepoctivé jednání, seznam také zahrnuje nejasné tzv. zločiny závadného myšlení (thoughtcrime) oblíbené v tolika kontinentálních zemích, takže zatčenou osobu lze odeslat k soudnímu řízení nebo spíše k automatickému odsouzení do některého z těchto nešťastných míst.

Skutečnost, že jsou tyto zatýkací rozkazy vydávány za účelem stíhání osoby z důvodů jejích politických názorů, by měla být zákonnou překážkou vydání, ale obávám se, že některé politické názory by byly méně důležité než jiné. Evropský zatýkací rozkaz jsme dostali s příslibem, že bude používán pro vydávání teroristů spravedlnosti, ale omyly ve výkonu spravedlnosti v případech Garryho Manna, Deborah Darkové, Edmonda Arapiho, Andrewa Symeou a mnoha jiných neměly s terorismem nic společného.

Vůbec nejhorší byly případy lidí, kteří byli vydáni k výslechu bez obvinění. Musíme obnovit požadavek, aby soud vydával pouze osoby, u kterých existují nezvratné důkazy, že spáchaly závažný trestný čin podle zákonů vydávající země.

 
  
MPphoto
 

  Elena Oana Antonescu (PPE).(RO) Pane předsedající, evropský zatýkací rozkaz je účinným nástrojem pro potlačování a ovládání přeshraničního zločinu na úrovni EU. Jeho účinnost se projevila v urychlení předávání osob podezřelých ze spáchání závažných trestných činů mezi zeměmi EU, včetně terorismu a organizovaného zločinu. Avšak až příliš časté byly případy, kdy byl tento nástroj používán pro řešení menších trestných činů. Případy, které byly mimořádně rozdílné svou závažností, byly řešeny stejným způsobem. Zatýkací rozkazy byly vydávány i tehdy, když bylo jejich použití zbytečné a nepřiměřené. To nejen vedlo k nespravedlivým situacím pro obžalované, ale také vytvořilo neoprávněné zatížení zdrojů státu uplatňujícího zatýkací rozkaz.

Nepřiměřené používání tohoto klíčového nástroje pro boj s přeshraničním zločinem snižuje jeho důvěryhodnost. Proto některé státy provádějí kontrolu proporcionality na základě vlastních předpisů, když se rozhodují o použití evropského zatýkacího rozkazu. Ten je potom používán nedůsledně a nerovnoměrně, a proto klesá důvěra v koncepci vzájemného uznávání.

Právo na právní pomoc musí být zaručeno jak ve státě vydávajícím zatýkací rozkaz, tak ve státě, který jej provádí, aby bylo právo na obhajobu používáno přiměřeným způsobem. Proto jsme chtěli položit tyto otázky Komisi a Radě. Potřebujeme záruku, že normy trestního soudnictví a vězeňské podmínky v Evropské unii nebudou mít za následek nedostatek vzájemné důvěry mezi soudními systémy v členských státech. Závěrem bych také chtěla poděkovat komisařce Redingové za veškerá opatření, která přijala pro posílení procesních práv v trestním řízení.

 
  
MPphoto
 

  Carmen Romero López (S&D).(ES) Pane předsedající, paní komisařko Redingová, skutečností je, že zneužívání základních práv je jednou z největších slabin, jak jsme o tom celé odpoledne hovořili.

Ale dokonce nebude ani možné zaručit ta procesní práva, o kterých jsme již rokovali a o nichž budeme jednat v rámci balíčku procesních práv. Nebude možné vyřešit některé problémy týkající se například věznic nebo lhůt preventivní vazby, protože se na ně balíček procesních práv nevztahuje. Jasně spadají do pravomoci členských států.

Pokud však jde o otázku proporcionality a menších trestných činů, chtěla bych vám říci, komisařko Redingová, že na žádný z trestných činů, o nichž dnes odpoledne padla zmínka – krádeže kravat, selat a jízdních kol –, se zatýkací rozkaz nevztahuje. Všech 32 uvedených trestných činů se vztahuje pouze k organizovanému zločinu, pokud ovšem selata nebo kravaty nebyly ukradeny ozbrojenými a organizovanými zločineckými gangy.

Jinými slovy, můžeme si dělat legraci s příklady, o kterých v současnosti ani nevíme, protože základním problémem je, že nemáme žádný společný statistický nástroj, s nímž bychom tuto otázku mohli skutečně řešit.

(Předsedající řečníka přerušil)

 
  
MPphoto
 

  Heidi Hautala (Verts/ALE).(FI) Pane předsedající, maďarská zástupkyně řekla, že problémem není tento nástroj – evropský zatýkací rozkaz – sám o sobě, ale jeho vztah k politice trestního soudnictví jednotlivých členských států. Vidím, že si právě nasazuje sluchátka. Ano, domnívám se, že právě v tomto případě bychom si měli říci pravdu, protože nyní musíme připustit, že evropský zatýkací rozkaz byl problematický od počátku, protože jsme postupovali, jako by všechny členské státy uplatňovaly určité právní normy a minimální standardy pro trestní řízení. Pravdou ovšem je, že jsme je nyní po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost teprve začali uplatňovat.

Chtěla bych zdůraznit, že Evropský soud pro lidská práva již prohlásil, že například v případech azylu nemůže být nikdo odeslán zpět do Řecka, protože tamní podmínky ve věznicích jsou příliš špatné. Uvažuji tedy, kdy nastane případ, že nebudete moci někoho vydat na základě evropského zatýkacího rozkazu, protože podmínky ve věznicích v zemi žádající o vydání jsou tak špatné. Domnívám se, že Komise by se na to měla připravit.

 
  
MPphoto
 

  Rui Tavares (GUE/NGL).(PT) Pane předsedající, Evropská unie je experimentem tvořeným experimenty: eurozóna, tento Parlament, v němž se nacházíme, schengenský prostor a řada dalších nástrojů jsou všechno experimenty. Problém je, že politici jsou velmi často méně pokorní než vědci. Vědci jsou první, kteří uznají, že pokus se nepodařil tak, jak doufali.

V případě evropského zatýkacího rozkazu (EZR) nyní víme, že má problémy a že vyvolal pochybnosti. Komisařce Redingové bychom měli vyjádřit uznání, protože upřímně přiznala, že tento zatýkací rozkaz má problémy a vyvolává pochybnosti a že existují testy proporcionality, které jsou podmínkou vydání zatýkacích rozkazů a které by neměly být používány automaticky, aniž je soudce důkladněji, pozorněji prozkoumá.

Proto by řešením nemělo být zrušení EZR, který je nepochybně užitečný. Chceme, aby násilník nebo vrah nemohli překračovat hranice a být volní. EZR by však měl být používán s účinnými nástroji na ochranu obžalovaných, za přítomnosti obhájce a s právem na překlad, kterým se již ve své zprávě zabývala baronka Ludfordová, ale také, a to je velice důležité, s posouzením podmínek vazby v evropských věznicích.

Také bychom se neměli mýlit, nebo si něco namlouvat: umístění ve věznici v zemi A nebo zemi B není totéž jako uvěznění v Evropě. Je velmi důležité, aby byly tyto podmínky posouzeny a aby Evropská komise provedla velmi důsledné posouzení podmínek vazby, aby mohly být harmonizovány, a aby tak mohl být EZR používán s větší důvěrou.

 
  
MPphoto
 

  Dimitar Stoyanov (NI).(BG) Pane předsedající, vyslechl jsem si předchozí argumenty kritiků evropského zatýkacího rozkazu z úst svých kolegů rovněž z nacionalistických hnutí. Naše argumenty však byly tehdy prezentovány jako euroskeptické, jako bychom byli nějakými nepřáteli pokroku. Tento zatýkací rozkaz nakonec vstoupil v platnost.

Tento večer jsem však vyslechl něco jiného a děsivého z úst paní Győriové. Ve skutečnosti řekla, že účinnost zatýkacího rozkazu ospravedlnila případy porušení práv. Paní Győriová, jsem důvěrně obeznámen se zásadou trestního práva, která říká: „Raději 10 vinných lidí na svobodě než jediný nevinný ve vězení.“ Ovšem z hlediska nepřiměřené odpovědi je pro policejní úředníky normální využít vše, co mají v rukou, a upotřebit vše, co je jim svěřeno.

Na starou otázku „Kdo ohlídá samotné hlídače?“ existuje jediná odpověď: „Hlídače hlídá zákon.“ My jako zákonodárci, s Komisí jako iniciátorem, Parlamentem a Radou jako spoluzákonodárci musíme udělat vše pro to, aby zákon skutečně hlídal hlídače.

 
  
MPphoto
 

  Salvatore Iacolino (PPE).(IT) Pane předsedající, evropský zatýkací rozkaz je nepochybně základním nástrojem v boji proti terorismu a organizovanému zločinu. Domnívám se, že všichni, kteří dnes hovořili, včetně předsedajících a Komise, tuto skutečnost chápou a shodují se na ní.

Současně je potvrzením toho, jak policejní a soudní spolupráce v přeshraničním potírání zločinu může dosáhnout důležitých cílů. Byly vyřešeny čekací lhůty a nyní bude třeba prověřit náklady – a tomu bude třeba nadále věnovat pozornost. V tomto procesu, který je nepochybně pozitivní, má zásadní význam důvěra mezi členskými státy. Průběžně je však třeba zajistit, aby byl tento nástroj uplatňován jednotně ve všech členských státech s reálným rozlišováním mezi závažnými trestnými činy, pro něž je určen a schválen, a nezávažnými trestnými činy.

Může být užitečné – a zde se obracím na komisařku Redingovou – přizvat Úřad evropského veřejného žalobce, který, jakmile je ustaven a funkční, může nějakým způsobem ověřovat a hodnotit tyto rozsudky soudních orgánů členských států, které bude třeba nepochybně dále školit. Je pravdou, že podmínky vazby nejsou ve všech členských státech stejné, ale věříme, že příští týden vydá Komise sdělení a Zelenou knihu o základních podmínkách vazby, kde by měla být uvedena další potřebná opatření.

Jsme si tedy jisti, že při řádném používání zatýkacího rozkazu, proporcionalitě, přísném uplatňování tohoto nástroje, lepší výměně informací a školení soudců v evropských otázkách lze beze zbytku dosáhnout jednotného uplatňování tohoto důležitého nástroje.

 
  
MPphoto
 

  Françoise Castex (S&D). (FR) Pane předsedající, paní komisařko, víme, že s uplatňováním evropského zatýkacího rozkazu vyvstává otázka vazby, která je v jednotlivých členských státech velmi nejednotná. Některé státy projevují prokazatelnou liknavost, pokud jde o dodržování základních práv ve vězeňském prostředí.

Navíc je mezi 600 000 vězni v Evropské unii stále větší počet osob zadržen v jiném členském státě než ve státě vlastním, právě díky evropskému zatýkacímu rozkazu. V důsledku toho se na ně nevztahují základní práva zaručovaná státem jejich původu. Za takovýchto okolností nemá cenu navzájem na sebe svalovat vinu; je třeba jednat.

Proto jsme v lednu s kolegou Lambrinidisem předložili písemné prohlášení vyzývající ke sladění norem věznění v Evropské unii a k zavedení nezávislých vnitrostátních kontrolních mechanismů.

Doufám, paní komisařko, že v zelené knize, kterou předložíte, vezmete toto téma v úvahu a že bude brzy vytvořena společná platforma minimálních práv, platná pro všechny členské státy.

 
  
MPphoto
 

  Axel Voss (PPE).(DE) Pane předsedající, paní Györiová, komisařko Redingová, jak již naprosto jasně vyjádřili řečníci přede mnou, v minulých letech se evropský zatýkací rozkaz ukázal jako užitečný nástroj pro potírání zločinu. Zločinci v Evropě již nemohou zneužívat otevřených hranic tak, jak by mohli bez něj.

Přes nesčetné reálné úspěchy však uplynulých sedm let rovněž ukázalo, že systém ještě není perfektní a že se neužívá původně zamýšleným způsobem. Ve své poslední zprávě jste na některé z těchto slabin upozornila. Například neexistuje právo na právní zastoupení, vězeňské podmínky jsou v některých případech hanebné a vyšetřování velice často trvá příliš dlouho. Základním bodem, který již byl také několikrát zmiňován, je, že vydávající státy nejsou schopny tento nástroj používat důsledně nebo prostě že chybí jakékoli posouzení, zda je opatření přiměřené. Toto téma mi je obzvlášť blízké, protože skutečný záměr evropského zatýkacího rozkazu je často mařen systematickým vydáváním zatýkacích rozkazů, často pro méně závažné trestné činy. Například v Polsku – jak již také bylo zmíněno – kde se vydává největší počet evropských zatýkacích rozkazů, nemají soudní orgány jednoduše pravomoc zastavit vnitrostátní soudní řízení, protože systém se zautomatizoval. Nemyslím si, že jsme toto měli v úmyslu. Před vydáním evropského zatýkacího rozkazu je proto třeba posoudit, jak závažný je trestný čin, jaký je předpokládaný trest a zda existuje jednodušší cesta řešení případu. A konečně bychom snad také měli provést analýzu nákladů a přínosů, aby stíhání méně závažných trestných činů nepředstavovalo vysoké náklady.

Domnívám se, že důslednost také znamená přizpůsobení stávajících pravidel skutečnosti. Z tohoto hlediska bych rád věděl, jaké kroky zamýšlíte přijmout v této oblasti.

 
  
MPphoto
 

  Georgios Papanikolaou (PPE).(EL) Pane předsedající, velmi pozorně jsem poslouchal komentáře kolegů. Začnu naším společným předpokladem, že boj proti zločinu není pouze vnitrostátní otázkou, je to také evropská záležitost.

Evropský zatýkací rozkaz znamenal důležitý krok směrem k boji proti zločinu, protože pomohl vytvořit evropský prostor spravedlnosti a bojovat s přeshraničním zločinem a terorismem. Rovněž posiluje volný pohyb osob v rámci Unie, o němž jsme nedávno dlouze rokovali ve spojení se Schengenskou dohodou, neboť zajistí, že otevření hranic nebude ve prospěch těch, kteří se snaží vyhnout spravedlnosti.

Samozřejmě se ozývají i protestní hlasy – a i já potvrzuji, co řekl pan Voss a další poslanci – o jeho často neuspokojivém a nepřiměřeném používání na vnitrostátní úrovni. Také jsme diskutovali o nákladech a proporcionalitě a o všem, co je třeba použít pro posílení zatýkacího rozkazu. Rád bych však Parlamentu připomněl – a setkali jsme se s tím nedávno v důležitých případech v Řecku – že i nyní existují případy lidí stíhaných pro závažné trestné činy zpronevěry a korupce v členském státě Unie, kteří zmizí nebo dokážou vyváznout bez trestu a uniknout zatčení tím, že využijí různých procesních ustanovení a různých předpisů v různých vnitrostátních zákonech. Proto se domnívám, že nelze pochybovat o hodnotě evropského zatýkacího rozkazu.

Na závěr bych chtěl zdůraznit, že máte pravdu, paní komisařko, když říkáte, že potřebujeme maximálně využít Interpol a informace, které jsou k dispozici v schengenském systému. Potřebujeme co největší harmonizaci mezi členskými státy, abychom nakonec dospěli k harmonizované, moderní politice, která odpovídá svému úkolu a potřebám doby.

 
  
MPphoto
 

  Joanna Katarzyna Skrzydlewska (PPE).(PL) Pane předsedající, cílem evropského zatýkacího rozkazu je vymáhání zákona a zajištění bezpečnosti občanů Evropské unie. Svoboda pohybu jednotlivců nesmí zločincům usnadňovat vyhýbání se odpovědnosti za trestné činy spáchané na území jiného členského státu. Objevily se však znepokojující zprávy o používání zatýkacího rozkazu, jako je nedávná zpráva Komise a prohlášení komisařky Redingové, v němž uvádí, že členské státy by měly zajistit správné používání zatýkacího rozkazu a že by neměl být vydáván mechanicky nebo automaticky pro relativně méně závažné trestné činy. Toto prohlášení potvrzuje potenciál zneužívání zatýkacího rozkazu soudní mocí. Ačkoli tedy plně podporuji snahy o zajištění maximální úrovně bezpečnosti pro občany Evropské unie, chtěla bych vyzvat Komisi, aby sledovala používání zatýkacího rozkazu a učinila kroky pro odstranění nesrovnalostí při používání tohoto postupu ze strany soudů.

 
  
MPphoto
 

  Graham Watson (ALDE). – Pane předsedající, měl jsem tu čest být zpravodajem v této sněmovně, když byl evropský zatýkací rozkaz schvalován v letech 2001 a 2002. Kolegové, kteří byli v Parlamentu v té době, si vzpomenou, že jsme vyzývali Komisi a Radu, aby do zákona zabudovaly více záruk občanských svobod, a od Komise se nám dostalo ujištění, že předloží návrh směrnice o právech obžalovaných v trestních řízeních.

Ne všechny záruky, které jsme požadovali, byly do zákona vloženy a návrh směrnice o právech obžalovaných strávil mnoho let v přihrádce Rady na došlou poštu. Důsledky těchto zanedbání jsou prapříčinou této dnešní rozpravy. V roce 2002 neměl Parlament žádné pravomoci spolurozhodování v těchto záležitostech. Nicméně jsme věřili tomu, že zatýkací rozkaz je ve výsledku správným tahem. Jak se již mnoho řečníků v této rozpravě vyjádřilo, zatýkací rozkaz je mimořádně cenným nástrojem v boji proti přeshraničnímu zločinu. Mnoha obětem přinesl spravedlnost. Pokud se objevily problémy, byly způsobeny špatným prováděním do vnitrostátního práva, lehkomyslným používáním zatýkacího rozkazu pro drobné trestné činy a nepřijatelnými vazebními podmínkami.

Všechny tyto problémy mohou, musí být a jsou řešeny. Vítám snahu autorů dnešních otázek k ústnímu zodpovězení, s výjimkou jednoho, který je proti veškeré soudní spolupráci, pro urychlení procesu jeho zlepšení.

 
  
MPphoto
 

  Charles Tannock (ECR). – Pane předsedající, i já se osobně domnívám, že celá rozprava nyní potřebuje špetku selského rozumu.

Stále věřím, že nějaká forma evropského zatýkacího rozkazu je potřebným nástrojem pro boj s trestnou činností a s terorismem v celé Unii, zejména vzhledem k obrovskému volnému pohybu lidí, kteří se nyní přemisťují mezi členskými státy, bohužel včetně zločinců. Také se domnívám, že počet chyb či neúspěchů je relativně malý – ale přesto jich je příliš. Musíme si dát nyní pozor, abychom nevylili s vaničkou i dítě, což by někteří kolegové v tomto plénu rádi udělali.

Musíme vážně přehodnotit fungování zatýkacího rozkazu, aby se vztahoval pouze na omezený seznam závažných trestných činů – a vždy splňoval podmínku oboustranné trestnosti – které lze žalovat podle evropského zatýkacího rozkazu. Musíme také respektovat základní lidská práva a vytvořit záruky jako habeas corpus.

Jak se ukázalo, velkou většinou vydaných jednotlivců v UK byli ve skutečnosti přistěhovalci z jiných států Evropské unie obvinění z trestných činů – a to běžně z vážných, nikoli méně závažných trestných činů. Ironií je, že strana UKIP, která byla v první řadě proti jejich právu na příchod do UK, se nyní snaží, aby jejich odeslání zpět do jejich zemí k trestnímu stíhání bylo mimořádně obtížné a pro britské daňové poplatníky nákladné.

 
  
MPphoto
 

  Franz Obermayr (NI).(DE) Pane předsedající, v posledních letech byl evropský zatýkací rozkaz vystavován pro triviální trestné činy, jako je krádež dvou pneumatik nebo krádež selete. Již se nepoužívá pro boj s terorismem a závažnými trestnými činy, k čemuž byl původně určen.

Pokud jde o mě, evropský zatýkací rozkaz je v jasném rozporu se zásadou subsidiarity. Přehlíží nejdůležitější funkci občanství – jíž je ochrana, kterou občanství poskytuje – a členské státy jsou nuceny vydávat své vlastní občany. Protože země Unie mají velmi rozdílné právní systémy, musí vydávat lidi, i když jejich jednání není v předávající zemi trestným činem.

Evropský zatýkací rozkaz pro mě symbolizuje koncept evropského státu a občanství Evropské unie na úkor suverenity členských států a na úkor občanských práv.

 
  
MPphoto
 

  Sonia Alfano (ALDE).(IT) Pane předsedající, paní komisařko, evropský zatýkací rozkaz je prvním nástrojem prováděným v Evropské unii, který zavádí do praxe princip vzájemného uznávání trestních rozsudků. Tento nástroj má nyní základní důležitost a měl by takový zůstat, zejména pro boj s mafiánskými skupinami a organizovaným zločinem.

Ve zprávě o organizovaném zločinu, pro niž jsem zpravodajkou ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, navrhujeme řadu opatření a požadavků týkajících se evropského zatýkacího rozkazu. Jedním z hlavních požadavků je posílení a lepší vymáhání evropského zatýkacího rozkazu členskými státy, s ohledem na požadavky a zvláštní povahu boje proti organizovanému zločinu.

Proto se ptám Komise, jak hodlá postupovat a zda hodlá předložit návrh na zrušení volnosti rozhodování členských států při provádění článků 3 a 4 rámcového rozhodnutí ohledně důvodů pro povinné odmítnutí výkonu a možné odmítnutí výkonu. Vzhledem k důvodům pro možné odmítnutí výkonu se rovněž ptám, zda by nebylo vhodné je omezit v případě trestných činů typicky přičítaných organizovanému zločinu, včetně trestného činu spolčování s mafiánskou organizací, pro nějž by v žádném případě neměla platit oboustranná trestnost.

 
  
MPphoto
 

  Viviane Reding, místopředsedkyně Komise. – Pane předsedající, tato sněmovna se obecně shoduje na tom, že evropský zatýkací rozkaz je pozitivním nástrojem a Evropské unii dobře slouží a působí jako ochrana.

Negativní prvky jsou v jeho provádění. Tyto negativní prvky je třeba odstranit. Návrhy, které Komise za tímto účelem předložila, jsou test proporcionality, kde musíme posoudit závažnost trestného činu, délku odnětí svobody pro daný trestný čin a poměr nákladů a přínosů provádění tohoto zatýkacího rozkazu.

Abychom tento test proporcionality usnadnili, předloží Komise upravenou příručku, které budou sloužit jako pokyny pro provádění testu proporcionality. Školení, které má přednostní postavení v agendě pro nadcházející týdny, měsíce a roky, bude velmi důležité, protože musíme vzdělávat soudce, státní zástupce a obhájce v uplatňování evropských předpisů. Minimální normy pro podezřelé a obžalované osoby, které se právě provádějí, jsou velmi důležité, protože platí také pro evropský zatýkací rozkaz.

Souhlasím se všemi poslanci, kteří zdůraznili problém vězeňských podmínek v Evropě. Chtěla bych jim říci, že příští týden Komise přijme zelenou knihu týkající se zadržování. Vnitrostátní vlády jsou odpovědné za otázky zadržování a vězeňskou správu, ale úkolem Komise je zajistit, aby soudní spolupráce fungovala a aby byla zachována základní práva všech občanů. Proto zelená kniha nastartuje veřejnou diskusi, která bude probíhat do 30. listopadu a pomůže blíže prozkoumat vztahy mezi otázkami zadržování a vzájemnou důvěrou v prostoru evropského práva.

Všichni v tomto plénu vědí, že vazební podmínky mají přímý vliv na bezproblémové fungování vzájemného uznávání soudních rozhodnutí a jsou základem spolupráce mezi soudci v EU. Ale systém je ohrožen, pokud soudci odmítají – někdy právem – vydávat obžalované osoby, protože vazební podmínky v žádající zemi nedosahují standardu. Všichni víme o přeplněných vězeních a údajném špatném zacházení se zadrženými. Tyto faktory narušují důvěru, jež je nezbytná pro soudní spolupráci. Doba, kterou může osoba strávit ve vazbě před soudním řízením a během něj, se v jednotlivých členských státech značně liší.

Máme před sebou mnoho práce a vím, že se mohu na Parlament spolehnout. Doufám, že se mohu spolehnout i na členské státy.

 
  
MPphoto
 

  Enikő Győri, úřadující předsedkyně Rady. – Pane předsedající, děkuji vám za tuto rozpravu. Jasně jsme viděli, že podle převážné většiny je dobře, že máme systém spolupráce našich soudních mocí, evropský zatýkací rozkaz. Tento systém funguje. Není bez chyby. Měl by být dále zlepšován. Samozřejmě jsme otevřeni účinnějšímu používání a lepšímu provádění. Souhlasím, že je třeba vyhnout se chybám, zatýkání nevinných lidí atd. Domnívám se, že lepší provádění je v zájmu nás všech.

Chtěla bych se blíže vyjádřit ke dvěma nevyřešeným otázkám, které byly během rozpravy několikrát zmíněny.

Nejprve k proporcionalitě: pouze pro upřesnění, evropský zatýkací rozkaz může být vydán pro stíhání trestných činů, na které se vztahuje trest odnětí svobody v délce minimálně 12 měsíců, nebo pro vykonání rozsudku odnětí svobody v délce minimálně 4 měsíců. To byla standardní praxe vydávání po dobu nejméně 50 let. Stačí zmínit Evropskou úmluvu o vydávání Rady Evropy z roku 1957.

Ve čtvrtém kole vzájemného hodnocení praktického provádění evropského zatýkacího rozkazu ve všech členských státech bylo zjištěno, že pouze v několika zemích se objevily příklady vydávání evropských zatýkacích rozkazů pro relativně méně závažné trestné činy. Zdá se, že v těchto několika zemích bylo zvykem vydávat evropský zatýkací rozkaz pokaždé, když byl vydán vnitrostátní zatýkací rozkaz. Obecně se domnívám, že nákladný systém evropského zatýkacího rozkazu bychom měli používat pouze pro závažnější trestné činy. Ti, kteří o tom hovořili, měli podle mého názoru pravdu.

Pokud jde o vězeňské podmínky: členské státy jsou obecně povinny zajistit, aby vězeňské podmínky byly v souladu se základními zásadami lidské důstojnosti a neporušovaly zákaz nelidského a ponižujícího zacházení podle článku 3 Úmluvy o ochraně lidských práv. Jsou-li porušena základní lidská práva zadržených osob, mohou se tito lidé obrátit na vnitrostátní soudy a následně na Evropský soud pro lidská práva. Je sporné, zda článek 85 Smlouvy poskytuje právní základ pro legislativní opatření na úrovni EU pro vězeňské podmínky jako takové. Ale samozřejmě s velkým zájmem očekáváme zelenou knihu, o níž se zmínila paní komisařka.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Písemná prohlášení (článek 149)

 
  
MPphoto
 
 

  Roberta Angelilli (PPE), písemně. (IT) Sedm let po vstupu v platnost (1. ledna 2004) rámcového rozhodnutí Rady ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy zveřejnila Komise některé statistické údaje shromážděné v členských státech mezi lety 2005 a 2009. Před zavedením zatýkacího rozkazu byla průměrná doba pro vydání požadované osoby jeden rok, přičemž v těchto čtyřech letech, kdy byl používán evropský zatýkací rozkaz, se ukázalo, že přibližně 50 % požadovaných osob souhlasilo s vydáním zhruba po 15 dnech.

Je třeba zhodnotit provádění a fungování evropského zatýkacího rozkazu nyní, kdy se objevují pochybnosti o řádném fungování schengenského informačního systému a úvahy o jeho možném zrušení. Nesmíme zapomínat, že účinnost evropského zatýkacího rozkazu v boji proti přeshraničnímu zločinu, organizovanému zločinu a terorismu závisí na principu vzájemného uznávání mezi členskými státy, který je základem skutečného evropského soudního prostoru a také správného fungování schengenského prostoru.

Ohrožení této situace by bylo krokem zpět; místo toho bychom se měli soustředit na zlepšení provádění rámcového rozhodnutí, zejména pokud jde o ochranu základních práv.

 
  
MPphoto
 
 

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. (PT) Evropský zatýkací rozkaz (EZR) byl vytvořen rozhodnutím v roce 2002 a dosud se ukazoval jako účinný nástroj v boji proti přeshraničnímu zločinu, organizovanému zločinu a terorismu, jak ostatně zdůraznila Komise v nedávné zprávě. Ve fungování tohoto systému se však objevují slabiny: je možné, že jeho pověst a účinnost mohou být narušeny zprávami o jeho používání pro výslech namísto obžalob a trestních stíhání v případech méně závažných trestných činů. Je tedy přiměřené a žádoucí, aby Rada přijala kroky, které v praxi zajistí omezení nepřiměřeného používání evropského zatýkacího rozkazu. Kromě toho je žádoucí zajistit, aby byla procesní práva skutečně dodržována, tj. aby jednotlivci požadovaní v rámci evropského zatýkacího rozkazu měli skutečné právo na právní pomoc, jak v členském státě, který zatýkací rozkaz vydává, tak v členském státě, v němž je uplatňován. Rovněž je třeba zajistit, aby normy trestního soudnictví a vězeňské podmínky v Evropské unii nebyly příčinou vzájemné nedůvěry mezi právními systémy členských států. Jedině tak budeme moci hovořit o skutečné účinnosti a opravdovém úspěchu tohoto nástroje na evropské úrovni.

 
Právní upozornění - Ochrana soukromí