Doslovný záznam ze zasedání

Čtvrtek, 9. června 2011 - Štrasburk

4. Klamavé katalogové firmy (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je otázka k písemnému zodpovězení Komisi, kterou předložili Erminia Mazzoniová a Malcolm Harbour jménem Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a která se týká klamavých katalogových firem (Ο-000087/2011 – Β7-0315/2011).

  Simon Busuttil, zastupující autora. – Paní předsedající, před dvěma a půl lety jsem předložil tomuto plenárnímu zasedání zprávu o klamavých katalogových firmách. Poselství, které tento Parlament vyslal, bylo jasné: s podvodnými praktikami klamavých katalogových firem existuje závažný problém spočívající v tom, že desítky tisíc našich malých firem, dobrovolnických organizací, a dokonce i charitativních organizací se stává obětí těchto podvodných praktik, a my musíme zaujmout společný postoj a navždy skoncovat s těmito klamnými praktikami.

Po dvou a půl letech jsme bohužel zpět zde na plenárním zasedání a diskutujeme o stejném tématu, neboť nebyly podniknuty téměř žádné kroky v boji s klamavými katalogovými firmami. To je nepřijatelné.

Chtěl bych kolegům připomenout, o čem zde hovoříme. V zásadě to znamená, že klamavá katalogová firma rozešle formuláře, které vypadají, jako by pouze žádaly, aby lidé aktualizovali své osobní nebo firemní údaje výměnou za zdánlivě bezplatný zápis, za bezplatné uvedení v obchodním katalogu. Na první pohled člověk nezaregistruje žádné náklady, žádné poplatky, které by mohly vyplývat z vyplnění tohoto formuláře. Poté, co však tyto oběti odešlou formulář, dostanou dopis s požadavkem na zaplacení 1 000 EUR ročně na tři po sobě následující roky. Pokud nezaplatí, klamavé katalogové firmy použijí v zásadě zastrašující taktiky: obtěžující telefonáty, výhrůžky žalobou a pronásledování vymahači dluhů.

Nejvíce znepokojivé je na tom to, že tyto nezákonné praktiky se používají přímo před nosem orgánů různých členských států, které o těchto praktikách dobře vědí a nedělají nic, aby jim zabránily. European City Guide, Construct Data, TEMDI, EU Business Services, World Business Directory, Expo Guide a DAD působí dále s nesníženou intenzitou. Komise již konstatovala, že tyto klamavé praktiky jsou v rozporu s právem EU, ale neudělala dost, aby s nimi skoncovala. Proto jsme dnes zde.

  Eija-Riitta Korhola, zastupující autora. – Paní předsedající, množství stížností na klamavé katalogové firmy svědčí o tom, že pro malé a střední podniky je to vážný problém. Nebezpečné katalogové firmy způsobují finanční škodu malým podnikům a navíc je obtěžují. V období od roku 2003 do poloviny roku 2008 bylo zdokumentováno téměř 14 000 stížností a dotazů. Od nových obětí stále přichází stovky dopisů.

Potíže spojené s vystopováním činnosti tohoto druhu oslabují samotné fungování vnitřního trhu. Klamavé praktiky jsou podle směrnice o klamavé a srovnávací reklamě a směrnice o nekalých obchodních praktikách nezákonné.

Není však dostatek účinných nápravných právních prostředků a neexistuje dostatečné vymáhání. Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů jako výbor zodpovědný za tyto právní předpisy, jednal nedávno o této věci s nizozemskými orgány a upozornil je na podvodné praktiky jedné z katalogových firem se sídlem v Nizozemsku.

Odpověď nizozemských orgánů jasně ukazuje, že členským státům většinou dělá starosti to, co se děje na jejich území. Jsem přesvědčena, že vzhledem k přeshraniční povaze tohoto problému by k zastavení těchto podvodných praktik byla naprosto klíčová také větší spolupráce mezi členskými státy v oblasti vymáhání práva.

Sama Komise by mohla hrát aktivnější úlohu ve spolupráci s členskými státy na přeshraničním vymáhání práva při využití celoevropských sítí, které by mohly usnadnit spolupráci mezi členskými státy. Větší důraz by měl být ve všech členských státech kladen na účinné a odrazující sankce za tyto podvodné praktiky a členské státy by měly vyloučit tyto katalogové firmy z podnikání a měly by umožnit potrestání těch, kdo tyto firmy provozují.

Mělo by se přemýšlet o rozšíření působnosti směrnice o nekalých obchodních praktikách tak, aby zahrnovala všechny obchodní praktiky ve vztazích mezi podniky a spotřebiteli bez ohledu na to, zda je cílem chránit spotřebitele nebo konkurenty. Tak by se směrnice vztahovala na téměř všechny, ne-li na úplně všechny, vzájemné nekalé obchodní praktiky mezi podniky v maloobchodě, které by se řídily stejnými pravidly jako nekalé obchodní praktiky mezi podniky a spotřebiteli, s nimiž se obvykle překrývají.

Důležité je také pomoci podnikům bojovat proti podvodům tak, že se zlepší přístup k informacím a že se zvýší povědomí díky zlepšení mechanismu nápravy. Chtěla bych se zeptat komisaře: jaké jsou nejzásadnější překážky pro větší zapojení státních orgánů do spolupráce v přeshraničním vymáhání práva a o jakých opatřeních Komise uvažuje v boji proti nebezpečným katalogovým firmám?

  Günther Oettinger, člen Komise. – (DE) Paní předsedající, vážení poslanci, Komise sdílí obavy a pochybnosti Evropského parlamentu a jeho kritickou analýzu problému. Zavádějící praktiky katalogových firem způsobují mnoha společnostem problémy. Před třemi lety jsme zadali průzkum a dostali jsme tisíce stížností. Můžeme pouze odhadovat, že je to jen špička ledovce, což znamená, že počet podniků, jež mají pocit, že byly uvedeny v omyl, by mohl být daleko větší.

Paní Redingová, komisařka zodpovědná za spravedlnost, základní práva a občanství, shromažďuje v současné době údaje, aby zjistila rozsah problému. Chtěl bych zdůraznit skutečnost, že takové praktiky jsou již zakázány v podmínkách směrnice 2006/114/EC o klamavé a srovnávací reklamě a v podmínkách právních předpisů různých členských států zaměřených na potírání podvodného jednání. Některé z těchto podvodných praktik však probíhají přes státní hranice a používají se v obchodních operacích mezi různými společnostmi a za současného stavu věcí je obtížné stíhat pachatele.

S cílem reagovat na tento problém a vyřešit jej má paní Redingová v úmyslu vydat koncem roku sdělení, v němž uvede stav provádění existující směrnice týkající se klamavé a srovnávací reklamy a stávající možnosti její revize a hodnocení situace. Zvažuje zlepšení obsahu a přihlédnutí k závěrům, které vyplynou z podvodných praktik. Soustředí se i na možnosti zlepšení spolupráce mezi vnitrostátními orgány při stíhání přeshraničních případů.

Má také v plánu navrhnout, aby se občané a společnosti více seznámili s narůstajícím problémem klamavých katalogových firem, a zdůraznit potřebu většího styku s veřejností v této oblasti. Směrnice z roku 2006 byla provedena ve všech členských státech. Komise však požádala členské státy, aby nás informovaly o provádění a o zavedených opatřeních a aby co nejdříve předložily zprávu o stavu věci předtím, než bude vydáno plánované sdělení. Tento proces byl podpořen konferencí s účastí vnitrostátních orgánů, zájmových skupin a nezávislých odborníků, kterou koncem května zorganizovala Komise. Konference byla zaměřena na podvodné praktiky katalogových firem a zejména na jejich přeshraniční činnost.

V průběhu rozpravy se ukázalo, že je nezbytná lepší a systematičtější spolupráce mezi orgány v členských zemích, a to bude zapracováno do sdělení paní Redingové koncem tohoto roku. Mohu vás ujistit, že pro nás je tato záležitost stejně naléhavá, jako pro vás. Proto chceme učinit další kroky co nejrychleji. Z formálních důvodů však musíme zajistit, aby byly řádně zapojeny postižené podniky, a proto k tomu potřebujeme čas. Na základě konzultací a po prověření všech argumentů má Komise v úmyslu přijmout další nápravná opatření, která budou předcházet zavádějícím a nezákonným přeshraničním praktikám. Velice vám děkuji za širokou podporu v této záležitosti.

  Georgios Papanikolaou, jménem skupiny PPE. – (EL) Paní předsedající, pane komisaři, s tím, co jste řekl, není možné nesouhlasit. Chtěl bych vyprávět o kolegovi z Řecka, který si mně stěžoval na podobnou smůlu, která se mu stala s podvodnou inzercí, a který mi dal všechny příslušné dokumenty. Hned v úvodu dopisu zaslaného podvodnou společností se uvádí, že informace jsou bezplatné. Když můj krajan viděl, že má vyplnit nějaké informace, uvedl je a dopis odeslal. Drobným písmem na konci dopisu bylo uvedeno, jak již říkal pan Busuttil, že má každoročně zaplatit 1 000 EUR. Po nějaké době začalo údajné právní oddělení oné formy posílat dopisy, které zde mám s sebou, a žádalo mého krajana, aby zaplatil 3 529,38 EUR, což zřejmě zahrnovalo úroky a právní náklady společnosti.

Pane komisaři, jistě existuje právní rámec. My však nevíme, zda tyto směrnice jsou a byly v členských státech řádně prováděny. Stockholmský program uvádí, že se těmito záležitostmi musíme zabývat přímo. Stojíme po boku našich krajanů a jsme zapojeni do jejich každodenních problémů. Našim krajanům musí být jasné, že nejsme někde v dáli a že se nezabýváme jen velkými evropskými problémy. Jsme s nimi v jejich každodenním životě. Tuto věc musíme vyřešit okamžitě.

  Monika Flašíková Beňová, jménem skupiny S&D. – (SK) V první řadě je třeba konstatovat, že tyto společnosti nejsou jen klamavé, jsou také podvodné.

Podnikání má svůj význam, neboť prospívá celé společnosti, ale pokud někdo kvazi podniká tak, že jiné, poctivé živnostníky a firmy naláká do svého seznamu jen za účelem vlastního obohacení a udělá to navíc úskokem, tak je to obyčejný podvod, i kdyby tvrdil, že to není protizákonné. A je třeba také konstatovat, že tyto praktiky katalogových společností jsou podle směrnice o klamavé a srovnávací reklamě jednoznačně mimo zákon.

Zde však není třeba zavádět nové právní předpisy. Na co je třeba se soustředit, je snaha o co nejrychlejší a nejúčinnější provádění práva v praxi. Problém vzniká tím, že společnosti často útočí na podniky v jiném členském státě Evropské unie a často malé rodinné firmy se v praxi neumí a nedokážou účinně právně bránit, respektive je to stojí mnoho sil a peněz. Mám jen jednu doplňující otázku, zda Komise vidí prostor pro veřejnou kampaň, kde by jednotlivé firmy nahlas pojmenovala a vyzvala poctivé podnikatele, aby s nimi nespolupracovali.

  Marian Harkin, jménem skupiny ALDE. – Paní předsedající, chtěla bych říci panu komisaři, že za posledních několik let jsem se setkala s mnoha irskými občany, kteří se stali oběťmi klamavých katalogových firem.

Setkala jsem se například s tajemnicí školy, která zaplatila více než 2 000 EUR, neboť škola si nemohla dovolit to zaplatit a ona se cítila zodpovědná, protože podepsala formulář. Cítila se také velmi hloupě. Myslela si, že nikdo nemůže být takový hlupák, aby udělal to, co udělala ona, a ani se samozřejmě neuměla představit, že se to lidem stává každou chvíli.

Setkala jsem se se starší paní, jejíž manžel je taxikář. Dostala formulář, v němž byly nějaké chyby. Myslela si, že jen opravuje chyby, poslala formulář zpět a následně dostávala dva roky výhružné dopisy. Ty dopisy ji děsily tak, že se bála je otevřít, když jí přišly. Nemohla jsem jí říci, aby neplatila. Mohla jsem jí jen říci, že já na jejím místě bych ty peníze neplatila. To byla ta nejlepší rada, jakou jsem jí mohla dát.

Je spousta dalších příkladů, o kterých jste jistě slyšeli. Pravdou je, že občané očekávají, že je evropské právní předpisy budou chránit, a nechápou, proč je evropské právní předpisy v tomto ohledu nechrání. Tady je rozpor. Jak jsem uvedla, říkám občanům, že věřím, že jsou chráněni, ale nemohu to zaručit. Chápu to tak, že jedna z těchto společností byla například kdesi v jednom španělském regionu odsouzena, ale jediné, co udělala, bylo, že se jednoduše přesunula do jiného regionu a nadále působí.

Jedním z problémů, který se týká občanů, je, že si nejsou jisti, jak pracuje právní systém v jiných zemích. Mohou mít pocit, že ve vlastním členském státě budou chráněni, ale nejsou si jisti, co se stane v jiném členském státě. Mají zároveň obavy i z toho, pokud se tyto společnosti stěhují mimo Evropu.

Proto je příjemné, když slyším, že Komise sdílí naše obavy a že tlačí na spolupráci mezi členskými státy, znovu se zabývá příhraničními případy a pokouší se informovat občany i firmy.

Pane komisaři, uvedl jste, že situace je naléhavá, ale ta je naléhavá již velmi, velmi dlouho. Občané vidí, že právní předpisy mají vliv na jejich život v mnoha oblastech, takže nechápou, proč nejsou chráněni před podvodnými firmami. Chtěla bych vás požádat, pane komisaři, abyste pochopil, že slovo „naléhavý“ znamená „teď“.

  Struan Stevenson, jménem skupiny ECR. – Paní předsedající, naprosto souhlasím s tím, co právě řekla paní Harkinová. V mém volebním obvodě ve Skotsku se obětí této kriminální činnosti stávají starší lidé nebo lidé, kteří provozují penziony nebo prázdninové chaty s vlastním stravováním. Zadají do takového katalogu adresu a pak dostanou účet na tisíc eur. Starší lidé se vyděsí, když dostanou tyto výhružné dopisy od údajných právních zástupců těchto firem.

Jde o přeshraniční kriminální činnost. Tyto firmy uvádějí svou identitu a své adresy. Musíme je vystopovat, ukončit jejich činnost, stíhat je a chránit občany Evropské unie. Když mne v mém volebním obvodě kontaktuje někdo z veřejnosti, řeknu mu, aby takové firmě prostě odepsal, aby veškerou budoucí korespondenci posílala mně. Už nikdy o společnosti neslyší. I tito lidé ale musí být uvězněni.

  Keith Taylor, jménem skupiny Verts/ALE. – Paní předsedající, tento návrh je naléhavě potřebný. I když máme směrnici z roku 2006, je jasné, že nefunguje tak kvalitně, jak by měla. Společnosti, o nichž jsme slyšeli, existují jen proto, aby napálily nic netušící a někdy přetížené organizace, a za zvláště šokující považuji, že poškozují obecní organizace, které mají často omezený rozpočet.

Používáním způsobů vlastních násilníkům a vyděračům navnadí důvěřivé lidi, ale já si myslím, že poučení musí být, že pokud se nějaká nabídka zdá být příliš dobrá, než aby to byla pravda, pak to tak s největší pravděpodobností je. Tyto společnosti jsou jako draví žraloci a je třeba je zastavit.

Naše skupina samozřejmě vítá toto usnesení, přichází ve správný čas a my jej podpoříme, neboť vyzývá Komisi, aby po členských státech vyžadovala odpovídající vymáhání směrnice.

  Derek Roland Clark, jménem skupiny EFD. – Paní předsedající, nejlépe znám European City Guide a navzdory pokusům o ukončení činnosti této firmy hrozba trvá dále. Ve Spojeném království vstoupily v květnu 2008 v platnost předpisy o podvodném marketingu. Staví mimo zákon drobný tisk v jakémkoli dokumentu s cílem zastřít skutečnou cenu služby. Office of Fair Trading, britský úřad pro férové obchodování, tak nyní může zakročit proti britským společnostem, ale má to závažný nedostatek.

Office of Fair Trading nemá oprávnění zabývat se podvody odjinud, včetně podvodů z ostatních členských států, takže problém trvá a já nadále dostávám svůj díl stížností. Abych se vrátil k věci, jestliže tyto společnosti mohou působit kdekoli v důsledku laxní kontroly, proč nemůže moje vlastní vláda bránit tomu, co přichází z evropské pevniny? Odpověď spočívá v jádru této neužitečné EU, která zbořila státní hranice. Volný pohyb osob, zboží a služeb je perfektní zástěrkou pro obchodníky s lidmi, pro teroristy a pro výhružné traumatizující podvody, jejichž cílem je oškubat neopatrné občany.

  Philippe Boulland (PPE). – (FR) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, v číslech můžeme sumarizovat situaci okolo klamavých katalogových firem, které jsou údajně bezplatné. Petiční výbor Evropského parlamentu obdržel čtyřista petic. Postiženo a obtěžováno v souvislosti s placením bylo padesát tisíc velmi malých podniků, sdružení nebo organizací. Za nechtěné smlouvy se obvykle požaduje 1 000 EUR ročně po dobu tří let, jak již uvedl pan Busuttil.

Tato čísla jen částečně odrážejí utrpení obětí těchto podvodů. Tito lidé riskují již jen tím, že si zakládají vlastní firmu, a hned musí čelit nástrahám obchodu, hospodářské krize a nejisté budoucnosti. Musíme je chránit, aby se nestávali oběťmi těchto podvodných praktik, kterým nejsou schopny odolávat s ohledem na nedostatečné finanční nebo lidské zdroje.

Možných je několik návrhů: zaprvé, musíme skoncovat s těmito podvody, které oslabují naše hospodářství. Abychom tak učinili, pane komisaři, bylo by vhodné urychlit revizi směrnice o klamavé a srovnávací reklamě ve světle skutečnosti, že podvodné reklamy je stále více a je stále sofistikovanější.

Poté bychom měli vypracovat černou listinu společností, které slouží jako reference na základě zásady „označování provinilců“. S pomocí vnitrostátních orgánů zodpovědných za boj proti podvodům a s pomocí postižených firem bychom mohli získat jednoduchý a účinný nástroj na odstrašení a prevenci. A nakonec musíme přísně trestat ty, kdo jsou do tohoto systému zapojeni. Ukládané postihy a pokuty jsou často nižší, než částky vybrané v rámci těchto podvodů. Měli bychom přesvědčit členské státy, aby byly v této oblasti přísnější.

  Evelyne Gebhardt (S&D). – (DE) Paní předsedající, pane Oettingere, Komise sdílí obavy Evropského parlamentu. To je moc pěkné, ale už léta čekáme, až Komise něco podnikne a v této oblasti nastane skutečný pokrok. Máme před sebou zprávu pana Busuttila. V minulém volebním období Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů opakovaně zdůrazňoval skutečnost, že konečně musíme něco dělat, abychom lidem pomohli. Problém je, že lidé stále čekají, že tato pomoc přijde.

Mnoho malých dobrovolnických organizací, které jsou postiženy, nemá finanční prostředky nebo takovou troufalost, aby se mohly bránit. Jen minulý týden jsem dostala dopis s dotazem: „Jak se mám bránit? Nemám peníze na právníka, takže si nemohu dovolit soudní jednání“. Myslím si, že musíme občanům Evropy konečně nabídnout účinné prostředky, aby se sami mohli tohoto problému zbavit.

  Catherine Stihler (S&D). - Paní předsedající, záludné podrazy, které jsou svou podstatou podvodné a pod rouškou legitimnosti – často se v názvu ohánějí slovem „Evropa“ – zneužívají malé podniky, musí být postaveny mimo zákon. Tyto podvody nejen poškozují malé podniky, které jsou ohroženy, obtěžovány a vydírány, aby platily poplatky za něco, o čem si myslely, že je zdarma, ale poškozují i Evropskou unii, nepodnikneme-li proti nim rozhodné kroky na pomoc postiženým.

Mantrou Evropské komise je ostatně „zelenou malým a středním podnikům“ a já se stále, již mnoho a mnoho let, jak uvedli mnozí kolegové, zmiňuji o tomto problému, a stále ještě nikdo nepodnikl žádnou přímou akci. Proč? Slyšíme o průzkumech, shromažďování informací a o setkáních zúčastněných stran. Potřebujeme činy, nikoli slova, a řekneme-li, že budeme čekat jen do konce tohoto roku, nebo že tomu dáme ještě dalších několik let, je to příliš málo a příliš pozdě: musíme jednat ihned.

Bude Komise vzhledem k povaze těchto podvodů a jejich rozšíření po celé EU i v přeshraniční podobě uvažovat o zavedení nějaké právní pomoci, která by pomohla malým a středním podnikům řešit tato podvody? Tyto druhy podvodů budou pokračovat tak dlouho, dokud Komise nepodnikne rozhodné kroky.

  Phil Prendergast (S&D). - Paní předsedající, Evropský parlament obdržel stovky peticí od malých podniků z celé EU, které si stěžují na to, že se staly obětí těchto systémů. Zaplacení těchto obrovských poplatků může dostat nevinné společnosti do vážných finančních problémů a oběti jsou často příliš malé, než aby si mohly dovolit právní výdaje spojené s žalobami na tyto katalogové firmy.

Tyto firmy se často zaměřují na oběti, které mají sídlo v jiném členském státě. To vytváří u obětí právní nejistotu, neboť ty často nevědí, jaký je právní status takových smluv v jiné zemi. Na tuto právní nejistotu katalogové firmy hrají.

Přestože Komise jasně uvedla, že směrnice o klamavé a srovnávací reklamě staví mimo zákon klamavé praktiky těchto katalogových firem, musí také dohlédnout na provádění této směrnice ze strany členských států, aby si ujasnila, zda jsou občané všude v Evropě chráněni stejně. Skutečnost, že členské státy tuto směrnici provedly, nutně neznamená, že tato opatření jsou komplexní nebo ve vzájemném souladu.

  Sylvana Rapti (S&D). – (EL) Paní předsedající, nekalé obchodní praktiky jsou jako voda. Jakmile najdou trhlinu, vniknou dovnitř. Tady našly dvě trhliny. Jednou trhlinou je směrnice z roku 2006, o níž se již hovořilo. Druhou trhlinou je nařízení o spolupráci mezi členskými státy.

Pane komisaři, vzhledem k tomu, že máte podporu všech frakcí v Parlamentu, podporu celého Parlamentu, měl byste jednat rychle, neboť čas jsou peníze. Jak již uvedli mí kolegové, uplynuly nejméně tři roky, tři roky, po které tito lidé, tito podvodníci, jak je právem nazývá řada mých kolegů a já se k nim připojuji, klamou kolegy a klamou malé a střední podniky, které jsou páteří evropského hospodářství. Musíte jednat, a to rychle.

  Marc Tarabella (S&D). – (FR) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, je skutečně důležité zjistit, zda je směrnice o klamavé a srovnávací reklamě v členských státech řádně provedena a uplatňována. Rychle a plně se však musíme věnovat dalším zásadním aspektům tohoto problému, které lze uplatnit i u jiných forem přeshraničních podvodů.

Zaprvé, Komise, členské státy a jejich organizace musí poskytnout spotřebitelům veškeré informace. Není možné, aby bylo podváděno stále více občanů.

Zadruhé, oběti by měly mít přístup k hromadným žalobám, aby mohly prosazovat svá práva. Na tyto žaloby jsme čekali více než dvacet let.

Zatřetí, stávající diskuse o reformě alternativního řešení sporů by mohla zahrnovat i ustanovení na řešení těchto podvodů.

Pane komisaři, očekáváme, že v tomto ohledu přijmete rychlá a konkrétní opatření.

  Seán Kelly (PPE). - Paní předsedající, situace je přesně taková, jak uvedli mí kolegové. Vím to, neboť v mém vlastním volebním obvodu, zejména v Corku, podvodně a celoplošně zavazuje podnikatele společnost zvaná European City Guide. Navzdory skutečnosti, že, chápu-li to správně, byla nejvyšším soudem v Katalánsku požádána v roce 2001, aby ukončila obchodní činnost, a u belgických soudů a u britského úřadu Office of Fair Trading byla prokázána její vina, pokud jde o klamavé praktiky, pokračuje v obchodní činnosti. To není dobré.

Je velmi důležité, abychom udělali dvě věci: zaprvé, musíme se pokusit zvýšit povědomí podniků po celé Evropě a zajistit, aby bděly a nestávaly se oběťmi těchto klamavých firem, a zadruhé musíme přijít s právními předpisy, které zajistí, že pokud tyto firmy budou postaveny před soud, ukončí svou obchodní činnost nebo půjdou za mříže. To je úplně jednoduché.

  Zuzana Roithová (PPE). – (CS) Paní předsedající, Parlament dostal přes 400 petic, také já jsem dostala množství stížností od podnikatelů, neziskových organizací, škol, charit, dokonce i státních institucí, které se staly oběťmi podvodů katalogových firem. Pod dojmem aktualizace údajů se upisují k vysokým finančním závazkům. Aktivita podvodných katalogových firem je úmyslně směřována přeshraničně či z třetích zemí. Potřebujeme jasné celoevropské řešení a přes veškeré snahy Evropského parlamentu je Evropská komise, která má legislativní iniciativu, již roky nečinná.

Jako stínová zpravodajka jsem ve zprávě Parlamentu navrhovala řadu řešení. Přitom by stačilo, aby Komise navrhla zařadit tyto praktiky na tzv. černý seznam zakázaných klamavých reklam příslušné směrnice. Nepotřebujeme jen robustní evropské legislativní řešení, potřebujeme jej i rychle.

Vyzývám Komisi, aby využila zrychlené legislativní řízení. Trestuhodná laxnost Komise v tomto případě stála řadu poctivých občanů nemalé finanční prostředky. Myslím, že by také Europol měl začít vyšetřovat.

  Olga Sehnalová (S&D). – (CS) Paní předsedající, nekalé praktiky některých tzv. katalogových firem zůstávají i nadále vážným problémem. Jejich činnost je vždy založena především na obcházení zákona a na velmi špatné vymahatelnosti práva. Řada subjektů se z finančních důvodů na soudy ani neobrátí, množí se ale naopak i případy absurdních rozsudků založených na formalistickém přístupu soudních a dalších dozorových orgánů.

Podvodníci však počítají především s nižší úrovní právních znalostí zodpovědných institucí a v řadě případů, bohužel, i s jejich nedostatečnou ochotou, odvahou a jistou pohodlností. Formalistický výklad zákona umožňuje nezasáhnout, tyto případy nepostihovat a umýt si ruce. Paradoxně to vede k ochraně zájmů podvodníků namísto ochrany jejich obětí.

Otázka položená Komisi se správně ptá, jak k této záležitosti přistupují členské státy. Jak aplikovaly směrnici o klamavé a srovnávací reklamě? Bez aktivní a nejen formální role státu je tento problém skutečně neřešitelný a petice podvedených obětí budou přibývat. Přitom nejsme v této věci bezmocní.

  Andreas Schwab (PPE). – (DE) Paní předsedající, pane Oettingere, skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) jednoznačně podporuje snahu za osvobození malých a středních podniků od hrozby katalogových firem, které údajně poskytují těmto podnikům služby, jež mají nakonec ovšem jediný důsledek, a tím jsou faktury. Jak jste však, pane Oettingere, správně uvedl, směrnice 2006/114/ES je v tomto případě právním základem, který evidentně nebyl v některých členských státech úspěšně proveden. Proto doufám, že Komise se bude zabývat podstatou tohoto problému a uplatní systematický přístup k jeho co nejrychlejšímu řešení v těch členských státech, kde je situace zvláště špatná. Samozřejmě díky přeshraničnímu charakteru zápisů se problém může přelít z těchto členských států do dalších sousedních zemí.

V tomto případě nebude fungovat obecný přístup, neboť je jasné, že problém spočívá v některých členských státech.

  Elena Băsescu (PPE). – (RO) Paní předsedající, obchodní katalogy jsou jedním z nejpoužívanějších zdrojů informací o nabídkách v konkrétním obchodním sektoru. Mezi evropskými spotřebiteli se těší dobrému postavení díky svému dobrému jménu. Proto klamavé katalogové firmy poškozují ty, kdo je používají. Tuto praxi je možné ukončit řádným provedením směrnice o klamavé a srovnávací reklamě. Ne všechny členské státy však bohužel provedly tento text do svých právních předpisů. To znamená, že obětem nemůže být poskytnuta náhrada za utrpěnou škodu. Revize směrnice by přinesla nezbytné nástroje na boj proti těmto praktikám. Rozšíření právních předpisů EU o konkrétní ustanovení by rovněž omezilo výskyt klamavých katalogových firem. Myslím si, že oběti těchto praktik musí mít možnost přímého přístupu k systému spravedlnosti.

  Gerald Häfner (Verts/ALE). – (DE) Paní předsedající, pane Oettingere, dámy a pánové, zdá se mi, že je to skutečně celoevropský problém. Každý tyto případy zná a slyšíme o nich z mnoha různých zemí. Já mám na stole celý stoh takových případů a připouštím, že většině z nich jsem uvěřil. Problém je, a o tom jsme se bavili mnohokrát, že máme sice směrnici 2006/114/ES, bavili jsme se o tom v roce 2008 v Petičním výboru a vedli jsme rozpravy zde v plénu, ale problém pokračuje a dokonce se rozrůstá.

Pane Oettingere, slyšel jsem, co jste říkal na začátku, a mám dojem, že se ten problém u vás nějak usídlil. Snad bude mít nový komisař novou možnost učinit v této oblasti nějaké kroky. Chtěl bych vás požádat, abyste ten problém brali vážně. Může se zdát, že jde o drobný problém, ale má vážný hospodářský dopad a ovlivňuje zejména malé, střední a rodinné podniky, a ty tvoří páteř našeho národního hospodářství a naší společnosti. Nepodaří-li se nám zastavit to ve všech členských státech a jednotně a účinně provádět směrnici v celé Evropě, vznikne ještě větší škoda.

  Günther Oettinger, člen Komise. – (DE) Paní předsedající, vážení poslanci, jsem vděčný za ten široký a konzistentní popis situace, který uvedli odhodlaní poslanci, jež jsou dnes přítomni. Budu o tom informovat paní Redingovou a podpořím ji, aby vypracovala komplexní sdělení, které bude uvádět silné i slabé stránky stávajícího evropského a vnitrostátního práva, a aby na tomto základě provedla revizi směrnice.

Je jasné, že členské státy provedly směrnici z roku 2006. Proto není primárním problémem přizpůsobit vnitrostátní právo. Zaprvé, v případě přeshraničních problémů není právo často v mnoha případech ani uplatňováno, což je výsledkem nepříliš ideální spolupráce mezi orgány různých členských států, a proto se tyto případy vůbec nevyšetřují. Zadruhé, často nedochází ke stíhání. Trestní právo je věcí členských států, jak pokud jde o stanovení trestů, tak o formální vyšetřování těchto případů orgány, státními žalobci nebo soudy.

Zatřetí, a nyní se dostávám k jádru věci, směrnice z roku 2006 se týká jen nekalých praktik v obchodním jednání mezi podniky a spotřebiteli, nikoli mezi dvěma podniky. To znamená, že zajišťuje zejména ochranu soukromých občanů proti podvodným společnostem. Nechrání občany, kteří jsou podnikateli, živnostníky, obchodníky, maloobchodníky nebo těmi, kdo vlastní malý nebo střední podnik, proti tomuto druhu podvodů. Avšak právě proti tomuto bodu, který rozšiřuje působnost směrnice tak, aby zahrnovala obchodní jednání mezi společnostmi, se tehdy v průběhu legislativního procesu stavěla většina členských států. To znamená, že jsme sami záměrně omezili základ této směrnice na úpravu jednání mezi podvodnými společnostmi a občany v Evropě, nikoli mezi podvodnými společnostmi a malými podniky. Evropská úprava záležitosti, na niž si právem stěžujete na základě praktických zkušeností, nebyla v té době žádoucí.

Směrnice představovala ambiciózní evropský projekt a Komise měla tehdy obavy, že pokud by trvala na rozšíření směrnice nad rámec vztahů mezi podvodníky a občany, mohl by být celý návrh sabotován a žádná směrnice by nevznikla. Ve světle konkrétních případů, které jste zde zmínili, a případů zneužívání, které Komise neobjevila, může být při revizi, k níž má dojít v příštím roce, možné rozšířit působnost směrnice nad rámec vztahů mezi podvodnými společnostmi a občany. Neprodleně na tom začneme pracovat.

Nakonec, existují členské státy, které mají uspokojivá ustanovení v rámci hmotného a trestního práva, která se týkají vztahu mezi podvodníky a občany a na jejichž základě je možné takové případy stíhat. Mezi dobré příklady patří Rakousko, Belgie a Francie. Jiné členské státy, z nichž některé jste zde zmínili, nemají dostatečná vnitrostátní opatření. Musíme počkat, zda tyto členské státy budou za rok připraveny hlasovat v Radě pro obecnou, celoevropskou standardizovanou úpravu na ochranu občanů, kteří jsou zároveň podnikateli.

  Předsedající. – Obdržel jsem jeden návrh usnesení z Petičního výboru, který byl předložen v souladu s čl. 115 odst. 5 jednacího řádu⁽¹⁾.

Rozprava je skončena.

Hlasování se bude konat dnes ve 12:00 hodin.

Písemná prohlášení (článek 149)

  Ildikó Gáll-Pelcz (PPE), písemně. – (HU) Jde o skutečný a velmi rozšířený problém, s nímž se můžeme setkat téměř po celé Evropské unii. Oběti podepíší smlouvu v dobré víře, že budou uvedeny v obchodním katalogu poté, co byly přesvědčovány, že to bude bezplatné. Provozovatelé následně s nejrůznějšími odůvodněními žádají platbu, neustále obtěžují, vyvíjejí psychologický nátlak a dokonce vyhrožují žalobou těm, kdo nezaplatí. Nevyhnutelně je třeba zjistit, zda členské státy účinně provádějí příslušný právní předpis Unie, aby se zabránilo další klamavé reklamě, a v případě potřeby by měl být vytvořen nový pozměňovací návrh k příslušnému právnímu předpisu Unie s cílem vyřešit stávající problém. Nejdůležitější je nyní ukázat těm podnikům, které se dostaly do potíží, že nejen chápeme jejich tíživou situaci, ale že je i plně podporujeme. Zároveň je nezbytně nutné požádat klamavé katalogové firmy, aby skoncovaly se svou záměrně klamavou obchodní činností, neboť je v rozporu s duchem politiky hospodářské soutěže Evropské unie.

(1) Viz zápis.