Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 22. června 2011 - Brusel

16. Prevence a náprava makroekonomické nerovnováhy - Urychlení a vyjasnění postupu při nadměrném schodku - Požadavky na rozpočtové rámce členských států - Účinné prosazování rozpočtového dohledu v eurozóně - Dohled nad stavy rozpočtů a nad hospodářskými politikami a posílení koordinace hospodářských politik - Donucovací opatření k nápravě nadměrné makroekonomické nerovnováhy v eurozóně (rozprava)

  Předsedající. − Dalším bodem je rozprava o následujících zprávách:

– A7-0183/2011 paní kolegyně Ferreirové za Hospodářský a měnový výbor o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o prevenci a nápravě makroekonomické nerovnováhy [KOM(2010)0527 – C7-0301/2010 – 2010/0281(COD)]

– A7-0179/2011 pana kolegy Feia za Hospodářský a měnový výbor o návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1467/97 o urychlení a vyjasnění postupu při nadměrném schodku [KOM(2010)0522 – 2010/0276(CNS)]

– A7-0184/2011 paní kolegyně Fordové za Hospodářský a měnový výbor o návrhu směrnice Rady o požadavcích na rozpočtové rámce členských států [(KOM(2010)0523 – 2010/0277(NLE)]

– A7-0180/2011 paní kolegyně Goulardové za Hospodářský a měnový výbor o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o účinném prosazování rozpočtového dohledu v eurozóně [(KOM(2010)0524 – C7-0298/2010 – 2010/0278(COD)]

– A7-0178/2011 paní kolegyně Wortmann-Koolové za Hospodářský a měnový výbor o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1466/97 o posílení dohledu nad stavy rozpočtů a nad hospodářskými politikami a o posílení koordinace hospodářských politik [(KOM(2010)0526 – C7-0300/2010 – 2010/0280(COD)], a konečně

– A7-0182/2011 pana kolegy Haglunda za Hospodářský a měnový výbor o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o donucovacích opatřeních k nápravě nadměrné makroekonomické nerovnováhy v eurozóně [(KOM(2010)0525 – C7-0299/2010 – 2010/0279(COD)].

  Elisa Ferreira, zpravodajka. – (PT) Pane předsedající, Skupina Progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu se domnívá, že součást balíku opatření pro správu ekonomických záležitostí týkající se Paktu stability a růstu není pro Evropu v současné době strukturální krize potřebným řešením. Balík se sice skutečně opětovně zabývá Paktem stability a růstu, nijak ale nemění jeho podstatu. Výsledkem revize jsou pouze větší nároky a přísnější tresty.

Bylo by zřejmě užitečnější předpokládat, že pakt není možné dodržet, pokud ekonomika dané země neroste, a to zejména v období krize. Tato témata by se měla stát jádrem politického programu. Měli bychom diskutovat o opatřeních pro řízení krizí a souvisejících nástrojích v zemích eurozóny a zároveň se zabývat otázkou, jak předejít tomu, aby vytrvale odlišné tempo vývoje ekonomik eurozóny vedlo ke zničení jednotné měny. Jestliže tyto problémy nevyřešíme, pakt se promění v nesmysl, jak už někdo říkal. Balík ovšem přináší i záblesk naděje: nový podnět k identifikaci a nápravě rostoucí makroekonomické nerovnováhy, především v oblasti eurozóny, a to před tím, než se z ní stane neřešitelný problém.

Parlament požadoval odpovědnost coby spoluzákonodárce a v maximální možné míře ji také naplnil. Dokument, o němž budeme hlasovat, odráží širokou shodu, jíž se podařilo dosáhnout jedině díky nesmírné pracovitosti a ochotě ke kompromisu všech zúčastněných. Jakožto zpravodajka bych chtěla poděkovat všem svým kolegům poslancům ze všech politických skupin, zejména pak svým stínovým zpravodajům, obzvláště panu Haglundovi, pro nějž jsem jako stínová zpravodajka také pracovala.

Fáze třístranných rozhovorů byla dlouhá a obtížná a za dosaženou dohodu – bohužel nikoli úplnou – vděčíme maďarskému předsednictví, zastupovanému panem ministrem Kármánem, Komisi, zastupované panem komisařem Rehnem, a všem svým partnerům. Řekněme si to jasně: identifikace makroekonomické nerovnováhy je složitý a zcela nový proces. Spíše než jen uplatňovat sankce je důležité kompetentním způsobem určovat rizika a zjišťovat, zda je na vině daná země, nebo zda je přivodily vnější vlivy, a vydávat správná, včasná a proveditelná doporučení.

Vyjednávání přineslo srovnávací přehled jednotlivých ukazatelů, mezi něž patří nejen ukazatele finanční a nominální, ale i ukazatele vycházející z reálné ekonomiky. Věříme, že Komise bude svědomitě respektovat kompromis obsažený v bodu odůvodnění č. 6 a, podle nějž by se na budoucích revizích měl podílet Parlament společně s Radou. Ani výklad nebude prováděn automaticky, nýbrž inteligentně prostřednictvím podrobných hodnocení, která jsou sice pro Komisi náročná, avšak nezbytná.

Doporučení Komise budou muset zajistit soulad se všemi ostatními strategickými dokumenty, za navrhování řešení však ponese hlavní zodpovědnost daná země. Posílené pravomoci Parlamentu, větší zapojení sociálních partnerů a dodržování postupů kolektivního vyjednávání jsou zaručeny. Pokuty lze ospravedlnit v případech neochoty ke spolupráci, nikoli však tehdy, když se zemím nedaří plnit stanovené cíle. Jsou zároveň odstupňované, což je důležité hledisko. Bývali bychom dali přednost lehčím peněžitým trestům, museli jsme je však schválit jakožto součást zmíněných kompromisů.

Dosažení dohody brání jedna zásadní překážka: je třeba si uvědomit, že na vnitřním trhu, v měnové unii, má smysl sledovat změny srovnávacích ukazatelů, ať už jsou kladné nebo záporné, a sledovat by se měly jak schodky, tak přebytky, ačkoli samozřejmě nepovedou k podobným doporučením. My všichni – jednotliví poslanci, politické skupiny i instituce – jsme urazili dlouhou cestu. Dohoda o vyváženém, velmi kvalitním dokumentu je na dohled. Doufám jen, že duch kompromisu, jenž nás dovedl tak daleko, vytrvá až do konce.

  Diogo Feio, zpravodaj. – (PT) Pane předsedající, dosáhli jsme další etapy ve výjimečném díle, na němž v Evropském parlamentu pracujeme. Musím teď srdečně poděkovat paní Wortmann-Koolové, paní Goulardové, paní Ferreirové a paní Fordové, které se mnou spolupracovaly coby zpravodajky na celém balíku správy ekonomických záležitostí. Stejně tak musím obzvlášť poděkovat všem stínovým zpravodajům, kteří nám v našem úsilí pomáhali. A konečně musím zdůraznit vynikající práci odvedenou v této souvislosti Radou, zejména panem Andrásem Kármánem, naším blízkým spolupracovníkem, a panem komisařem Rehnem, jenž hrál v celém procesu neocenitelnou úlohu.

Na úvod bych rád vyjádřil důvěru, pozitivního ducha. Balík správy ekonomických záležitostí musí prokázat, že Evropa je schopná: schopná překonat obtíže a schopná chránit se před budoucími problémy. Proto nemám nejmenší pochybnosti o tom, co se s právními předpisy ohledně správy ekonomických záležitostí bude v nadcházejících dnech dít. V Paktu stability a růstu, jehož nápravnou částí jsem se zabýval jakožto zpravodaj, by bylo možné k myšlence stability a rozpočtové kázně připojit myšlenku růstu. Postup pro makroekonomickou nerovnováhu umožňuje inovace. Je možné překročit rámec pouhého sankčního mechanismu, a proto přijetí balíku správy ekonomických záležitostí povede k silnější a lepší Evropě.

V souvislosti s nápravnou částí Paktu stability a růstu nám tento balík přináší například inteligentnější uplatňování paktu, a to prostřednictvím pozornosti, již věnuje kritériu dluhu, zavedením průměrných hodnot pro snižování dluhu, které má být prováděno po dobu tří let s možností pružně přistupovat k plnění předpisů, prostřednictvím podrobnějšího a odpovídajícího přehledu důležitých faktorů, jež bude Komise při svém hodnocení finanční situace dotyčných zemí brát v potaz, a stanovením tříletého přechodného období pro provádění kritéria dluhu.

Existují i další hlediska, na něž bych zde rád upozornil, týkající se dalších zpráv. Jelikož jsme po celou dobu vzájemně spolupracovali, musím zmínit význam zavedení režimu evropského semestru v preventivní části a zdůraznit, že preventivní část je zásadní a sankce by se měly uplatňovat pouze jako poslední krok celého postupu. Do tohoto postupu patří zavedení rovnováhy do hodnocení makroekonomických ukazatelů, možnost, že Komise do konce tohoto roku předloží studii týkající se eurobondů, ucelená představa o sankcích jakožto posledním kroku v souvislosti jak s makroekonomickou nerovnováhou, tak s Paktem stability a růstu, a otázka zavedení hlasování obrácenou kvalifikovanou většinou při rozhodování Rady. Všechny tyto kroky byly přijaty coby klíčové součásti úlohy Parlamentu.

Proto můžeme k našim občanům v tuto chvíli vyslat naprosto jasnou zprávu. Ta zpráva zní, že připravujeme institucionální mechanismus s cílem předcházet budoucím krizím. Díky balíku hospodářské správy bude Evropa mnohem lépe připravená. Prostřednictvím tohoto balíku jsme podnikli zásadní krok k tomu, aby naše ekonomika mohla zdárně růst.

  Vicky Ford, zpravodajka. − Pane předsedající, na začátek bych chtěla poděkovat Evropské radě. V Evropě a zejména pak v eurozóně jsme svědky neuvěřitelně citlivé situace, která od nejrůznějších zemí vyžaduje, aby spolupracovaly tak jako nikdy předtím. Vidíme životně důležitou potřebu zlepšit konkurenceschopnost a udržitelným způsobem přebudovat veřejné finance.

V posledních dnech, týdnech a měsících se ministři členských států neustále schází a snaží se navzájem si pomoci nalézt způsob, jak se dostat z vlastních problémů. Nikdy v minulosti jsem navíc nezažila, aby se veřejnost tak zajímala o to, jak jsou utráceny veřejné finance. Dovolte mi tedy, abych nejprve řekla něco o směrnici, na níž jsem pracovala.

Směrnice stanoví řadu požadavků týkajících se účetní statistiky, prognóz a rozpočtových procesů. Nezapomínejme na to, že právě nedostatečné rozpočtové plánování a nepřesné informace tuto krizi zčásti zavinily.

Jedná se o směrnici Rady, nikoli o legislativní zprávu, o čemž Rada dopodrobna diskutovala. Samy členské státy souhlasily s tím, že přijmou alespoň tříleté horizonty fiskálního plánování, jejichž prostřednictvím do rozpočtových postupů zahrnou všechny vládní úrovně a veškeré státní finanční prostředky, a zajistí přístup k informacím například o podmíněných závazcích. Výkony v oblasti účetnictví a prognóz se budou nezávisle hodnotit.

Dovolte mi říci, že mnohé členské státy velkou část požadavků této směrnice splňují již nyní, ale zavedení tohoto souboru minimálních požadavků přinese rozpočtovou kázeň a obnoví důvěru, což je první drobný krůček na cestě k obnovení stability veřejných financí.

Samy členské státy rovněž souhlasily s tím, že každý z nich představí vlastní právní předpisy týkající se fiskálních pravidel – nemusí nutně jít o dluhové brzdy jako v německé ústavě – pravidel střižených na míru jednotlivým zemím, která jim pomohou dodržovat jejich povinnosti v rámci Smlouvy. Jde také o citlivou záležitost, protože různé země mají v rámci Smlouvy různé povinnosti, a z toho důvodu se tato část netýká Spojeného království.

Během jednání o rozšířeném souboru šesti opatření byla vyslovena řada návrhů na zlepšení směrnice; řada z nich pocházela z Evropského centrální banky nebo od poslanců tohoto Parlamentu. Rada se v dobré víře snažila vylepšit směrnici tam, kde to bylo možné, a zvětšit její transparentnost, avšak bez zasahování do citlivých otázek souvisejících s ústavami jednotlivých států.

Stručně k ostatním směrnicím. Prostřednictvím zmíněných jednání jsem usilovala o konstruktivní přístup a umožnila jsem zejména členským státům eurozóny, aby určily, která pravidla a sankce považují pro upevnění své stability za nezbytná. Nepodpořila jsem ty kolegy, jež se domnívají, že řešení spočívá pouze v silnější roli Evropského parlamentu.

Během víkendu a v pondělí večer se Rada pokusila nabídnout konečný kompromis ohledně nevyřešené otázky hlasů v Evropské radě. Ačkoli se podle mého názoru nejedná v mé vlastní členské zemi o příliš významnou záležitost – neboť nemáme v úmyslu připojit se k eurozóně a výsledné pokuty se nás tedy netýkají – pro mnoho států to znamená složité a sporné téma, včetně těch, které se připojit chtějí.

Nastal čas, abychom se pokusili navzájem pochopit své problémy, ale také respektovat vzájemné rozdíly. Na začátku tohoto týdne jsem své kolegy varovala, že pouštět se do přímé konfrontace mezi Parlamentem a Radou v souvislosti se záležitostí, kterou bych, jak se obávám, nebyla schopna běžnému občanovi srozumitelně vysvětlit, by ze strany tohoto Parlamentu nebylo zodpovědné. Ano, dokonce jsem to přímo označila za nezodpovědnost.

Postoj Parlamentu k této otázce nepodporuje řada členů mé skupiny. Nemohu podpořit změny, jež Parlament v dokumentu Rady o makroekonomické nerovnováze navrhuje, a ráda bych se v nadcházejících týdnech dočkala větší přehlednosti různých názorů členů i nečlenů eurozóny.

  Sylvie Goulard, zpravodajka. – (FR) Pane předsedající, nesčetněkrát jsme jednali s ostatními poslanci, zástupci Komise i maďarského předsednictví, někdy i pozdě v noci. Na začátek bych ráda poděkovala svůj kolegům poslancům a našim partnerům za práci, kterou jsme společně dokončili.

Zpráva vyslaná Radou Ecofin zní, že každý by měl nést vlastní odpovědnost. Moje bezprostřední reakce je říci: „Dobrá, snažme se tedy své odpovědnosti skutečně čelit.“ Nikoli za zvuků fanfár, ne tak, abychom mohli říkat, že jsme k dohodě dospěli rychle, ale s ohledem na finanční problémy eurozóny a Evropské unie a ve snaze přijít s dobrými řešeními. Právě tímto heslem se moje skupina při jednáních řídila. Pochybuji, že by trhy a naši občané uvěřili kvapným, avšak povrchním řešením.

Podle našich odhadů jsou potřeba podstatná zlepšení. Domnívám se, že některé z cílů, jež jsme si stanovili, se nám již podařilo splnit. Dovolte mi připomenout, že nejsme jediní, kdo o tyto cíle usiluje: Evropská centrální banka při několika příležitostech vyzvala Parlament, aby už tak odvážné návrhy Komise ještě rozšířil. Proto jsme upevnili pravidla. To byla jedna ze zásad, jimiž jsme se řídili: ne pro potěšení z vytváření předpisů, ale proto, že porušování společných pravidel ve společenství založeném na právním státu ohrožuje jednotnou měnu. Zavedli jsme finanční tresty za podvody. Bohužel jde o jednu z lekcí, kterou jsme museli od raných let eura absolvovat. Jak uvedla paní kolegyně Fordová, pokusili jsme se rovněž zavést určitý pořádek ve vnitrostátních rozpočtových postupech, přinejmenším proto, abychom mohli srovnávat praxi v různých zemích. Jednu věc považuji za obzvlášť důležitou: obrátíme-li se na své občany jen s tím, že jsme dosáhli „větší automatičnosti sankcí“, jak to formulují novináři, zanechá to v nich představu, že jsme v Bruselu spustili nějaký záhadný stroj, který je klepne přes prsty, jakmile se něco pokazí.

Chceme-li přísnější pravidla, musí být zároveň inteligentnější, ale především potřebujeme více demokratického vyjednávání a přeshraničních diskuzí. Proto jsme navrhli – a já bych ráda poděkovala všem poslancům, kteří mě v této věci podpořili – vznik něčeho, co označujeme jako hospodářský dialog, a ten musí být přiměřený. Ústavy jednotlivých států nejsou nijak ohroženy; chceme tak pouze vyjádřit své přání, aby se více diskutovalo, a to nejen v rámci eurozóny, ale i v celé evropské sedmadvacítce. Chceme, aby se tento Parlament stal fórem pro transparentní dialog mezi evropskými institucemi a členskými státy, a především místem, kde mohou členské státy nahlas hovořit o svých problémech a vysvětlovat svá stanoviska. Některé země zaostávají, jiné jsou daleko vepředu, některé stojí na okraji, další mají hodně obyvatel: na ty všechny musíme brát ohled. Potěšilo mě, když pan Habermas tento týden v německých médiích znovu zdůraznil, že zvýšení demokratické legitimity je naprosto nezbytné. Paní Fordové bych chtěla říci, že nebojujeme za rozšíření svých pravomocí, žádáme významnější roli pro ty, jimž lidé svěřují mandát k tomu, aby je v Bruselu zastupovali.

Jsou zde i další důležité body, zejména v makroekonomické oblasti. Jsem přesvědčena, že všechny členské státy by měly podléhat společnému dohledu. Vyváženost je významná. Rada by měla pochopit, co to znamená: inteligentní rovnováha, rozlišující mezi schodkem a přebytkem, avšak stále rovnováha.

Na závěr mi dovolte zmínit evropské cenné papíry, což je jedna z věcí, které prosazuji. Všem vedoucím představitelům politických skupin bych chtěla říci: nemůžete na jedné straně tvrdit, že evropské cenné papíry podporujete, a pak hlasovat proti. Můžete namítnout, že chcete víc, i já sama bych bývala ráda zašla dál, ale hluboce si vážím úsilí, jež je pan komisař Rehn ochoten vyvinout. Dovolte mi, abych vám připomněla, že sám pan komisař předložil své návrhy v květnu roku 2010, v souladu se zásadou legislativní iniciativy Komise. Tyto návrhy chceme znovu přivést k životu.

Chceme, aby se euro konečně stalo světovou měnou, chceme velký a likvidní trh, který sníží náklady na půjčky. Chceme, aby byla část těchto půjček – samozřejmě, že omezená část – v dlouhodobém horizontu sdílena, a to prostřednictvím plnohodnotného nástroje pro regulaci trhu. Doufám tedy, že zítřejší hlasování dopadne příznivě a že všichni, kdo se označují za zastánce evropských cenných papírů, budou diskutovat v duchu nepředpojatosti, nikoli na základě ideologických předsudků.

  Corien Wortmann-Kool, zpravodajka. − (NL) Pane předsedající, jestliže je zřejmá jediná věc, pak je to ta, že Evropa potřebuje pevné základy, aby v budoucnu dokázala zabránit další krizi eura a zajistila udržitelný hospodářský růst. Naše skupina, Skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů), je s doposud dosaženými výsledky v souvislosti s balíkem právních předpisů o správě ekonomických záležitostí spokojena. Ráda bych vyjádřila vřelé díky všem poslancům, zpravodajům, stínovým zpravodajům, zaměstnancům, asistentům i všem ostatním za dlouhé hodiny, které jsme spolu strávili, abychom něčeho takového dosáhli, neboť Evropský parlament díky uplatnění svých pravomocí zaujal pevný a ambiciózní postoj. Chtěla bych poděkovat maďarskému předsednictví, zejména panu Andrási Kármánovi, za úsilí vynaložené na překonání neshod mezi Radou a Parlamentem. Skutečně, vy osobně jste nám pomohl dosáhnout 98% shody, a to částečně díky podpoře pana komisaře Rehna a jeho asistentů. Jde o vynikající výsledek, k němuž ovšem nebylo jednoduché dospět.

Zítra budeme o zprávách hlasovat. Moje skupina je odhodlána stavět na vysoké míře shody, jíž jsme dosáhli. Doufám, že během nadcházejících několika týdnů se nám podaří překonat poslední zbývající rozdíly a do léta vytvořit konečnou podobu dohody. To je velmi důležité, neboť moje skupina usiluje o konečné hlasování na plenárním zasedání v červenci.

Otřesy na finančních trzích přetrvávají a my musíme neprodleně nalézt řešení dluhové krize v několika zemích. Nicméně je stejně tak naléhavé – a v tom spočívá náš úkol coby spolutvůrce právních předpisů – aby Evropa projevila rozhodnost v souvislosti s ambiciózním paktem stability a správou ekonomických záležitostí. Dospět k rozhodnutí před létem je klíčové pro to, abychom obnovili důvěru v euro, vzhledem k tomu, že Pakt stability a růstu se porušoval už v roce 2003. Místo toho, abychom prosazovali dodržování pravidel, docházelo pouze k jejich uvolňování, a s tím teď musíme skoncovat. Jde o důvěryhodné právní předpisy, nikoli o vyjednávání za zavřenými dveřmi mezi členskými státy, které se chtějí vyhnout sankcím. Jestliže členské státy nepodniknou účinné kroky k tomu, aby splnily své závazky a snížily své rozpočtové schodky – nezapomínejme, že to jsou závazky, jež na sebe vzaly ze své vlastní vůle – rozhodování musí být efektivní. Proto tento Parlament navrhl obrácený postup hlasování.

Řekněme si to upřímně, kouzelné zaklínadlo našich levicových kolegů, zlaté pravidlo, žádné řešení nepřinese. Peníze bohužel nerostou na stromech a časy snadných řešení a bezbolestných možností jsou již za námi. Proto Skupina PPE požaduje udržitelnost veřejných financí a zákaz 5 či 6% rozpočtových schodků. Dluhové zatížení – bolestivý důkaz, jehož jsme svědky – překáží hospodářskému růstu, a to nejen v našich evropských zemích, ale i ve Spojených státech.

Potřebujeme pevné základy, a proto mě těší, že Rada uskuteční preventivní část návrhů, konkrétně zajistí posílení odpovědnosti jednotlivých členských států a zapojení vnitrostátních parlamentů do celého procesu, jasné termíny, postupy a inspekční návštěvy, více veřejných zpráv, tlak partnerů a veřejné rozpravy v tomto Parlamentu spíše než v rámci Rady. Evropský semestr je očividně významným úspěchem, protože chceme mít růst i zaměstnanost.

Čeká nás důležitý a pro dějiny podstatný den. Zítra budeme v Parlamentu připraveni nést svoji odpovědnost. Vidím, že Skupina Progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu a Skupina Zelených/Evropské svobodné aliance chtějí celou záležitost zarazit. Zdá se, že jejich členové jsou ochotni ke kompromisu pouze tehdy, pokud jde o jejich vlastní zprávy. To ovšem žádný duch kompromisu není, pane předsedající. Ráda bych vyzvala všechny poslance, kteří udržitelnost veřejných financí považují za důležitou, aby těchto šest zpráv při zítřejším hlasování podpořili. Nejedná se o konečný výsledek, protože zítra učiníme další krok v jednáních s Radou o tom, jak odstranit poslední překážky na naší cestě k – doufejme – červencové dohodě.

  Carl Haglund, zpravodaj. – (SV) Pane předsedající, jsem přesvědčen, že události, jež jsme tento týden mohli sledovat, ať už v Radě nebo v těch zemích, které zápasí s velmi vážnými hospodářskými problémy, nám znovu ukázaly, proč je soubor předpisů, o němž právě diskutujeme, tak důležitý. Jestliže se v těchto záležitostech neposuneme kupředu, problémy budou spíš přetrvávat, než aby se vyřešily. Jsem rovněž přesvědčen, že bychom neměli zapomínat na to, co se stalo v roce 2005, kdy jsme měli zakročit a dát najevo, že společná ustanovení o rozdělování není správné porušovat. To jsme však neudělali; místo toho jsme pravidla změnili. Teď přišel čas to napravit.

Tento balík je důležitý. Rád bych mnohokrát poděkoval svým kolegům poslancům. Společně jsme těžce pracovali. Jak už bylo opakovaně řečeno, máme velmi blízko k dosažení cíle, je však zároveň důležité, abychom byli při dnešním i při červencovém hlasování úspěšní. Chtěl bych také poděkovat panu Kármánovi z maďarského předsednictví, jenž odvedl skvělou práci. Skutečně si vážíme toho, co vykonal. Jak už jsem říkal, chtěl bych poděkovat také svým kolegům poslancům, zejména paní Ferreirové. Odvedli jsme vynikající práci při vytváření postupu pro makroekonomický dohled, což je něco zcela nového, co doplňuje úsilí o udržení společné měny nad vodou. Právě to Evropa potřebuje.

Evropský parlament již od roku 2005 požaduje, abychom našli řešení pro to, o čem hovoříme jako o hlasování obrácenou kvalifikovanou většinou. Proč je tomu tak? Zjistili jsme totiž, že pokud nebude v Radě fungovat přiměřený automatický systém rozhodování, nezbytná rozhodnutí nebudou přijímána. Už si nemůžeme dovolit, aby k něčemu takovému dál docházelo. V tomto ohledu tedy před sebou máme nevyřešený problém, doufám ale, že se Rada dokáže vážně zabývat tím, o co tady vlastně běží. Zasedání Evropské rady se koná ve čtvrtek a v pátek. Nesmí to dopadnout tak, že z důvodu prestiže nebude přijato žádné rozhodnutí, ačkoli všichni vědí, jak je v této záležitosti potřebné. Zároveň si však některé větší členské státy nesmí myslet, že se na určitých otázkách mohou dohodnout předem, a chtěly by je tedy považovat za „hotovou věc“. Rada musí přijímat skutečná rozhodnutí a o právních předpisech je nutné rozhodovat ve spolupráci s Evropským parlamentem. Nyní má Rada příležitost, aby se rozhodla moudře, a já jsem si jist, že jí Evropský parlament může ve správném rozhodování pomoci.

Co se týče makroekonomického hlediska, nejprve bych rád zdůraznil skutečnost, že díky práci, již jsme v Parlamentu odvedli, před sebou nyní máme návrh, na němž jsme se dohodli s Radou a který je dostatečně transparentní a zároveň obsahuje dostatečně automatické řešení. Jsem přesvědčen, že díky tomuto řešení se budeme moci v budoucnu cítit bezpečně, pokud jde o eurozónu a rovněž o možnost nápravy takových hospodářských problémů jednotlivých zemí, jež by jinak mohly vést k jejímu ohrožení. Domnívám se, že je dobře, když ve své zprávě vytvoříme systém pro jednání se zeměmi, jež nedokáží plnit vlastní závazky, jinými slovy požadavek na to, aby se problémy řešily přímo. Jakmile bude slib porušen poprvé, země bude nucena zaplatit takzvaný úročený vklad. To je nezbytné. Nesmí to vypadat tak, že země něco konkrétního slíbí, ale i když svůj slib nesplní, nebude to mít žádné následky. Právě tak bohužel zněl původní návrh. Těší mě, že se nám podařilo to napravit. Jedná se zde o důležitou otázku zásad. Zároveň se musíme vypořádat s problémem podvodů, kdy jsou klamány ostatní země. To má rovněž nesmírný význam. Domnívám se, že Evropský parlament v tomto ohledu odvedl dobrou práci.

Jak již zmínilo několik řečníků, zítřejší hlasování bude velice důležité, a já jsem přesvědčen, že dopadne dobře. Doufám, že na konci tohoto týdne a v průběhu týdne příštího proběhne v Evropské radě vážná diskuze o tom, co můžeme udělat pro dosažení dohody. Totéž učiníme i v Parlamentu. Potom snad vzniknou právní předpisy, které Evropa tak potřebuje. To je zcela zásadní, chceme-li si uchovat jednotnou měnu.

  András Kármán, úřadující předseda Rady. − Pane předsedající, než se dostanu k podstatě věci, rád bych vyjádřil své upřímné poděkování paní předsedkyni Hospodářského a měnového výboru, zpravodajům, stínovým zpravodajům a všem zástupcům politických skupin, kteří se aktivně podíleli na celém procesu, za jejich cenné příspěvky. Stejně tak děkuji Komisi i samotnému panu komisaři za projevenou snahu o hladký průběh diskuzí, a to nejen během třístranných jednání zde v Parlamentu, ale také v rámci Rady.

Šest právních předpisů o správě ekonomických záležitostí bylo pro maďarské předsednictví prioritou číslo jedna. Musím zdůraznit, že jako svoji nejvyšší prioritu si předsednictví tento dokument nezvolilo samo. Iniciativu Komise podpořili rovněž představitelé států a vlád 27 členských států. Chceme-li vybudovat silnější euro, tento balík hospodářské správy je pro to zásadním stavebním kamenem.

Světová ekonomika, včetně té evropské, prošla nejhorší krizí od velké hospodářské krize před druhou světovou válkou, a my si z toho musíme vzít náležité ponaučení. Musíme si uvědomit, že tento otřes bude mít dlouhodobé následky, pokud se nám nepodaří odstranit kořeny krize. Zmíněnými ponaučeními se z velké části zabývá šest legislativních návrhů, které Komise předložila loni v září. Bude se klást větší důraz na prevenci s cílem předcházet v hospodářsky špatných obdobích nutnosti škodlivé procyklické politiky.

Až doposud se Pakt stability a růstu soustředil na schodky, což ovšem nezabránilo hromadění vysokých dluhů, a proto budeme od nynějška věnovat větší pozornost kritériím dluhu. Naučili jsme se, že naše postupy nebyly dostatečně striktní ani automatické. Proto se zde věnujeme i těmto otázkám, s cílem posílit důvěryhodnost paktu. Uvědomili jsme si také, že koordinace fiskálních politik prostřednictvím Paktu stability a růstu v Unii sdílející jednotnou měnu by nemusela být dostatečná, a proto jsme se shodli na zavedení nového mechanismu pro řešení makroekonomické nerovnováhy, s níž bude nakládáno podle stejných zásad jako s nerovnováhou fiskální.

S cílem lépe a hlouběji odrážet požadavky Smlouvy ve vnitrostátních postupech jednotlivých zemí jsme připraveni přijmout pravidla pro zlepšení jejich rozpočtových rámců.

Jsem si jist, že cíle Parlamentu i Rady jsou totožné, konkrétně posílit správu ekonomických záležitostí v EU i eurozóně, předcházet budoucím krizím a vybudovat pevnější rámec pro správu ekonomických záležitostí v eurozóně i Evropské unii jako celku.

Po sérii intenzivních třístranných jednání se zpravodaji a diskuzí v Radě Rada svůj celkový postoj v pondělí pozměnila. Výsledek tohoto procesu byl Evropskému parlamentu sdělen v dopise odeslaném následující den, 21. června. Sdílím názor, že v průběhu třístranných rozhovorů se kvalita dokumentu o mnoho zlepšila a soubor předpisů se stal pevnějším a soudržnějším. Je tomu tak zejména z hlediska větší transparentnosti a odpovědnosti a také striktnějšího a automatičtějšího uplatňování daných postupů.

Nejprve mi dovolte zmínit hlavní prvky, pokud jde o větší transparentnost a odpovědnost. Máme v právním dokumentu popsat evropský semestr včetně rozsáhlého zapojení Parlamentu v celém procesu. Přidali jsme ustanovení konkrétně určující proces hospodářského dialogu mezi evropskými institucemi včetně Evropského parlamentu, Rady a jednotlivých členských států. Evropský parlament bude na stejné úrovni jako Rada zapojen do sestavování a fungování srovnávacího přehledu ukazatelů pro výstražný mechanismus s cílem předcházet a napravovat makroekonomickou nerovnováhu. Co se týče cyklu řízení a postupu dohledu, plně respektujeme velmi důležitou úlohu zúčastněných vnitrostátních stran, a to včetně sociálních partnerů.

Zadruhé, obrátíme-li se k otázce striktnějšího a automatičtějšího uplatňování daných postupů, dovolte mi zmínit následující: v rámci postupu při nadměrné nerovnováze bude zaveden další druh sankcí, úročený vklad členských států. Takovýto článek v našich postupech chyběl a velmi logicky je tudíž doplňuje, podobně jako postup zajištěný v případě rozpočtového dohledu. Z podnětu Parlamentu byl stanoven rovněž další peněžitý trest pro ty členské státy, které falšují své fiskální statistiky. Využití hlasování obrácenou kvalifikovanou většinou se rozšiřuje na doporučení ohledně předcházení a nápravy makroekonomické nerovnováhy. V preventivní části Paktu stability a růstu jsme dále ustanovili možnost přezkoumání tohoto rozšíření. Zároveň se vylepší již existující postup „dodržuj pravidla, nebo podej vysvětlení“. Při rozhodování o členech Paktu stability a růstu se od Rady očekává, že se bude zpravidla řídit doporučeními a návrhy Komise, nebo svůj postoj veřejně vysvětlí.

Předsednictví je přesvědčeno, že kompromis dosažený v třístranných rozhovorech odráží dobrý, vyvážený a komplexní přístup. Domníváme se, že všem stranám velice záleží na rychlém uzavření dohody. Lituji, že se návrh předložený na plenárním zasedání liší od kompromisu, k němuž jsme dospěli po sérii vyjednávání, a že nezohledňuje konečnou kompromisní nabídku ze strany Rady. Zároveň jsem ovšem vděčný za váš rozumný přístup a za to, že Parlament ponechává otevřenou možnost brzkého uzavření dohody při prvním čtení. Nastal nejvyšší čas, aby Evropa spojila své síly, a Unie je připravena splnit očekávání. Všechny trhy a všichni investoři nás pozorně sledují a jsou zvědavi, zda se nám to podaří či nikoli. Rychlé a včasné přijetí balíku předpisů je pro nás povinností.

  Olli Rehn, místopředseda Komise. − Pane předsedající, vážení poslanci, dovolte mi, abych nejdříve poděkoval paní předsedkyni Hospodářského a měnového výboru Sharon Bowlesové, zpravodajům Corien Wortmann-Koolové, Elise Ferreirové, Vicky Fordové, Sylvii Goulardové, Diogu Feiovi a Carlu Haglundovi, stejně jako stínovým zpravodajům, kteří při vyjednávání sehráli významnou úlohu. Paní předsedkyně, zpravodajové i stínoví zpravodajové tento Parlament reprezentovali vskutku dobře.

Rovněž se velice vážím výjimečné role pana Andráse Kármána, státního tajemníka dovedně a odhodlaně zastupujícího maďarské předsednictví. Dovolím si také říci, že jsem velmi hrdý na svůj tým v Komisi, a hodlám jim poděkovat, jen co dosáhneme cíle své cesty, samozřejmě s vaší pomocí.

Upřímně vítám dokumenty, které jste dovedli do konečné podoby. V průběhu třístranných rozhovorů se vyjednavačům Parlamentu podařilo návrhy Komise v mnoha důležitých ohledech vylepšit. Dosáhli jste rovněž mnoha významných zlepšení ze strany Rady.

Dokumenty, o nichž budete hlasovat, Komise podporuje, a můžeme se dohodnout i na všech vašich pozměňovacích návrzích. Jak víte, Rada souhlasí s téměř všemi z nich. Ovšem s určitými výjimkami, které představují poměrně velkou výzvu – k tomu se za okamžik vrátím.

Není čas na to, abych vyjmenovával všechno, co Parlament v těchto vyjednáváních získal: moji asistenti pro mě sestavili seznam ne méně než 50 zásadních vylepšení, jichž jste dosáhli.

Podařilo se vám například kodifikovat evropský semestr, položili jste základy strukturovaného hospodářského dialogu a zajistili jste Parlamentu v evropském semestru přední úlohu. Dosáhli jste možnosti podrobně diskutovat o specifických situacích v jednotlivých zemích v každé z klíčových fází rozhodování v politickém cyklu, včetně potvrzení práva Parlamentu na podnět k dialogu s jednotlivými členskými státy. Ve všech částech právních předpisů jste umožnili lepší tok informací do Parlamentu a větší transparentnost. Komise se vám zavázala, že provede studii týkající se evropských cenných papírů, a to do šesti měsíců od vstupu těchto právních předpisů v platnost. Studii bude doprovázet prohlášení Komise, jehož znění jste viděli, vymezující rozsah zmíněné zprávy. Také k tomu se ještě vrátím. Komise se v tomto prohlášení rovněž zaváže k přezkoumání mezivládní povahy evropského mechanismu stability do poloviny roku 2014.

Dosáhli jste hlasování obrácenou kvalifikovanou většinou v řadě důležitých případů – s cílem zlepšit automatičnost rozhodování – coby pravidla obsaženého v nápravné části paktu, jež se v tuto chvíli bohužel týká 24 z 27 členských států. Pro Parlament jste rovněž vybojovali rovnocennou úlohu při určování srovnávacího přehledu pro odhalování možné makroekonomické nerovnováhy, stejně jako spolehlivé záruky ohledně sociálního dialogu, respektování vnitrostátních zvyklostí v případě kolektivních smluv, tvorby mezd a úlohy sociálních partnerů, které v plné míře sdílíme.

Chystají se přísné peněžité tresty za statistické podvody i záruky nezávislosti vnitrostátních statistických orgánů. Do postupu při nadměrné nerovnováze jste zavedli dřívější sankce. Mohl bych tak pokračovat dál a dál.

Při svém prvním setkání s Radou Ecofin v roli spolutvůrce zákonů hospodářské politiky jste dosáhli téměř všech svých nejdůležitějších cílů. To je pro Parlament i pro Evropu velmi dobrý výsledek.

Co se týče evropských cenných papírů, v souvislosti s tímto balíkem pouze potvrdím to, co jsem říkal na třístranném jednání dne 15. června. Komise hodlá Parlamentu a Radě představit zprávu o vytvoření systému vydávání společných evropských dluhopisů či eurobondů, za něž budou státy ručit společně a nerozdílně, a to v souladu s čl. 8a) odst. 5 nařízení o prosazování rozpočtového dohledu v eurozóně a do šesti měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost. Cílem těchto evropských cenných papírů bude posílit fiskální kázeň a zvýšit stabilitu jak prostřednictvím trhů, tak využitím výhody zvýšené likvidity, přičemž se zajistí, aby členské státy s nejvyššími úvěrovými standardy netrpěly vyššími úrokovými sazbami. Pokud to bude vhodné, zprávu doprovodí návrhy právních předpisů.

Jinými slovy, zpráva o evropských cenných papírech musí podle našeho názoru jít ruku v ruce a má smysl jedině v souvislosti s budoucím prosazováním správy ekonomických záležitostí v souladu s balíkem, o němž právě jednáme.

Dovolte mi říci pár slov k následujícím krokům. Mám obavy. Jestliže balík nebude schválen, ani Rada, ani Parlament by se neměly domnívat, že by odpovědnost za to mohly úspěšně přesunout na toho druhého. To nebude fungovat. Lidé, kteří naše rozhodování pozorují zvenčí, se nezajímají o ty nejmenší podrobnosti. Pokud selžeme – říkám my a skutečně tím myslím nás všechny – řeknou zkrátka, že selhala „Evropa“. Evropa by selhala a důvěra občanů v její schopnost řešit jejich opravdové problémy by utrpěla těžkou ránu.

Žádná z institucí by si navíc ani na okamžik neměla myslet, že by – ať už z taktických či věcných důvodů – mohla ve druhém čtení dosáhnout lepšího výsledku. Předsednictví Radu velice dovedně přesvědčilo ke kompromisům, které by se s největší pravděpodobností na stole již znovu neobjevily, kdybychom nedosáhli dohody při prvním čtení.

Otevřená tedy v podstatě zůstává pouze jedna otázka: rozsah hlasování obrácenou kvalifikovanou většinou. Jsem přesvědčen, že si všichni uvědomujete, jaké úsilí jsme vyvinuli. Komise hlasování obrácenou kvalifikovanou většinou podporuje. Stejně tak jej podporuje i ECB a řada členských států, nikoli však všechny z nich a ve všech případech. Rada se na hlasování obrácenou kvalifikovanou většinou doposud shodla v případě pěti rozhodnutí ze šesti, u nichž to bylo právně možné. V případě jednoho, které zbývá, existuje mezi Parlamentem a Radou rozpor. Jsem přesvědčen, že řešení můžeme a musíme nalézt. Proto vás žádám, abyste se během nadcházejících několika dní snažili nějaké konstruktivní řešení najít, jako žádám Radu, aby stejně tak konstruktivně reagovala.

Mohu vás opětovně ujistit, že Komise bude až do poslední minuty, do poslední vteřiny, pracovat na uspokojivém řešení. Posílená správa evropských ekonomických záležitostí je zkrátka příliš důležitá na to, aby ztroskotala na tomto jediném zbývajícím problému.

Připomeňme si, že Rada se chystá podepsat smlouvu o evropském mechanismu stability (ESM), zaměřeném na nápravu. ESM však bude pouze doplňovat nový rámec pro posílený hospodářský dohled, který se soustředí na prevenci a je ze své podstaty primární, neboť významnou měrou snižuje pravděpodobnost toho, že by se krize podobné té, jíž jsme právě prošli, objevily někdy v budoucnu.

Dovolte mi skončit jednoduchým vzkazem. Jestliže tento týden nedojde k dohodě a nejpozději v červenci se nebude hlasovat, bude to pro Evropu a pro evropské občany velmi špatné. Budeme-li se muset k těmto dokumentům v září vracet, přinese to jedině pocit marnosti, hořkost a ještě horší výsledek.

Shodli jste se z 99,9 %. Nyní prosím obě strany, aby ušly několik posledních centimetrů chybějících ke vzájemné dohodě. Má to nesmírný význam, neboť tento balík tvoří základ naší komplexní reakce na přetrvávající krizi. Pro důvěryhodnost Evropské unie je absolutně nezbytné, aby jej uzavřela ještě před prázdninovou přestávkou a následně pokračovala dál a začala jej účinně využívat.

  Pervenche Berès, navrhovatelka Výboru pro zaměstnanost a sociální věci. – (FR) Pane předsedající, pane úřadující předsedo Rady, pane komisaři, dámy a pánové, jménem Výboru pro zaměstnanost a sociální věci bych ráda uvedla několik poznámek, jež lze rozdělit do tří skupin.

Za prvé, jestliže soubor opatření týkajících se správy ekonomických záležitostí přijmeme, musíme zaručit, že bude respektována celá Lisabonská smlouva. Podle této Smlouvy je zohlednění záměrů souvisejících s prosazováním vysoké míry zaměstnanosti, zajištěním odpovídajícího sociálního zabezpečení a bojem proti sociálnímu vyloučení průřezovým cílem, platným i pro tento balík. Mohu-li to tak říci, mám občas dojem, že tento cíl byl odsouzen k druhořadému významu.

Proto se Výbor pro zaměstnanost a sociální věci soustředil na to, aby se balík zakládal nejen na článku 121 Smlouvy, který se zabývá koordinací hospodářské politiky, ale i na článku 148, jenž se věnuje politice zaměstnanosti z hlediska koordinace odpovědnosti mezi členskými státy a evropskou úrovní. Také z tohoto důvodu se domníváme, že by v rámci Unie měla být pevně stanovena úloha Rady pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele (EPSCO), a to na stejné úrovni jako úloha Rady pro ekonomické a finanční záležitosti (Ecofin).

Pokud totiž – a to mě přivádí k druhé skupině poznámek – naším jediným cílem při revizi Paktu stability a růstu je takový druh správy, který uspokojí ratingové agentury, promarníme v dějinách naší hospodářské a měnové unie význačnou příležitost. Historie nás dnes vyzývá, abychom se na celou věc podívali z mnohem širší perspektivy a zaměřili se na to, proč se hospodářská správa vůbec zavádí.

Samozřejmě, že musíme snížit zadlužení, potřebujeme ale rovněž zajistit, aby správa ekonomických záležitostí přispěla k úspěchu strategie Evropa 2020. Jsme přesvědčeni, že v této souvislosti by bývalo bylo možné využít i jiných přístupů. Pane komisaři, proč je možné ve vašem hodnocení střednědobých rozpočtových cílů členských států poskytnout zvláštní zacházení jedině výdajům na důchody? Proč se takového zvláštního zacházení nedostává také například investicím do budoucnosti, představovaným výdaji na vzdělávání, nebo výdajům nezbytným k boji proti sociálnímu vyloučení, což je cíl, který jste sami stanovili a my jej zahrnuli do strategie Evropa 2020? Proč se tyto záměry a tento přístup neuplatňují i v případě výdajů na výzkum a vývoj či investic do infrastruktury?

Třetí skupina mých poznámek se týká toho, jakým způsobem je prováděn makroekonomický dohled. Považujeme jej za zásadní součást diskutovaného balíku, to však znamená, že musí být uplatňován vyváženě. V zásadě totiž pro nás v Evropském parlamentu jde o naprosto klíčovou věc. Paní kolegyně Fordová to nazvala bojem o moc. Není to mocenský boj, je to otázka demokracie. Chceme-li zde zavést evropskou správu ekonomických záležitostí, musí existovat prostor pro veřejnou diskuzi a evropskou demokracii, jinak evropská hospodářská politika nebude fungovat. Vy i Rada jste Evropskému parlamentu odmítli umožnit, aby se prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci podílel na stanovení makroekonomických ukazatelů, a já v této souvislosti musím poznamenat, že to nepovažuji za správný přístup.

  Sari Essayah, za Davida Casu, navrhovatele Výboru pro zaměstnanost a sociální věci. − Pane předsedající, pan kolega Casa mě požádal, abych zde promluvila jeho jménem, protože zde v tuto chvíli nemůže být.

Zpravodajové souboru šesti opatření zohlednili mnoho pozměňovacích návrhů ze strany Výboru pro zaměstnanost a sociální věci. Vysíláme vzkaz, že ekonomika určité společnosti může být zdravá jedině tehdy, pokud jsou všichni její členové schopni podílet se na jejím rozvoji. Zdravá ekonomika je základ pro dobrou míru zaměstnanosti a sociální politiku, a naopak, dobrá míra zaměstnanosti a sociální politika jsou předpokladem pro zdravou ekonomiku. Ty členské státy, jejichž fiskální politika a růstové strategie jsou nejpřísnější, si dnes vedou nejlépe. To dokazuje, že finanční stabilita vede k růstu a zaměstnanosti.

Pravidla Paktu stability a růstu musíme ctít. Je nezbytně nutné, abychom dosáhli růstu a zaměstnanosti a předcházeli dluhovému zatížení našich dětí a budoucích generací. Musíme si uvědomit, že každé euro vydané na splacení úroků z veřejného dluhu znamená částku, která nezamíří mezi investice do vzdělávání, sociálního zabezpečení a jiných oblastí, vytvářejících potřebné prostředí pro rozvoj hospodářství a blahobyt občanů. Proto je klíčové, aby bylo zadlužení členských států sníženo co nejdříve.

  Herbert Dorfmann, za skupinu PPE. – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, existuje nepochybně mnoho příčin hospodářské situace, v níž se momentálně nacházíme jak v eurozóně, tak v Evropské unii jako celku, avšak dvě z nich vystupují do popředí. Za prvé jsme si až příliš pozdě uvědomili, jakým směrem se Evropa ubírá. Za druhé, když už k tomu došlo, zejména Rada velmi dlouho odmítala dát podnět k nezbytným opatřením – jež jsou ve skutečnosti v Paktu stability a růstu obsažena – nebo uplatňovat nezbytné sankce. Řečeno bez obalu, nezvládla zatáhnout za záchrannou brzdu.

Nové nařízení o makroekonomickém dohledu by tyto dva problémy mělo vyřešit. Za prvé, zcela nový systém, který vytváří, by nám měl umožnit rozpoznat makroekonomickou nerovnováhu již v rané fázi; a za druhé, následně bychom měli být schopni rychle zakročit. Sestavili jsme kvalitní srovnávací přehled, jakkoli byly diskuze o něm dlouhé. V této souvislosti bych velmi rád poděkoval zpravodajce, paní Ferreirové, za její vstřícnou spolupráci.

Musíme zajistit, aby byla přijímána okamžitá opatření pro potlačení nerovnováhy. Právě proto nesmí být možné mechanismus, který zde vyvíjíme, politicky napadnout. Otázka využití hlasování obrácenou kvalifikovanou většinou je tedy pro Parlament velmi důležitá a zásadní.

Chceme-li nástroj uplatňovat účinně, přirozeně to představuje přesun pravomocí z vnitrostátních orgánů sem do Bruselu. Něco takového je v hospodářské a měnové unii víc než pravděpodobně tak jako tak nezbytné. Důvěru, o niž jsme v poslední době přišli, můžeme získat zpět jedině tehdy, pokud evropští občané uvidí, že jednáme efektivně a že jsme se poučili ze svých chyb.

Mohu vás ujistit, že moje skupina zprávu paní Ferreirové při zítřejším hlasování podpoří.

  Stephen Hughes, za skupinu S&D. – Pane předsedající, v tomto sále byste asi nenašel mnoho poslanců, kteří by popírali, že zadlužení a schodky je nutné v nadcházejících letech snížit na rozumnou míru. Moje skupina to rozhodně pokládá za naši povinnost.

Nejde tady o politickou konfrontaci mezi finančně čestnými a finančně nezodpovědnými členy Parlamentu. Rozdíl mezi námi a vámi a mezi progresivisty a konzervativci spočívá v tomto, jakou cestou se chceme vrátit ke zdravým veřejným financím, za jakou hospodářskou či sociální cenu, za jakou cenou pro budoucí konkurenceschopnost Evropy na celosvětovém trhu. Pane komisaři, zuby nehty se držíte názoru, že váš program úsporných opatření nemá žádnou alternativu. My se domníváme, že to je velký omyl. Podle našeho přesvědčení přístup váš a pravicové většiny v Radě znamená tu největší hrozbu pro samu budoucnost evropské myšlenky, neboť likviduje pocit příslušnosti ke společenství, představu solidarity a soudržnosti.

Drtivá většina z milionů těch, kdo během krize přišli o práci, je nezaměstnaná i dnes. Jaký vzkaz pro ně Rada a Komise má? Nebo pro miliony těch, jejichž pracovní místa jsou ohrožena, či těch, kdo žijí v chudobě? Jaký máte vzkaz pro stovky milionů lidí trpících kvůli škrtům ve veřejných službách, zdravotní péči, vzdělávání? Jaký pro ně máte vzkaz? Jaký vzkaz má pro ně tento týden Rada? Abych byl zcela upřímný, neočekávám nic, vůbec nic.

Zasedání Rady tento týden nepřinese ani jediný záblesk naděje ani pro tvrdě pracující, ani pro nezaměstnané či mladé lidi v tak bolestné situaci. Nespravedlivě a tvrdě je postihla krize, kterou nezpůsobili, a nyní budou postiženi znovu, aby napravili škody, za něž nemohou.

Váš politický a hospodářský program je pro nás na této straně Parlamentu zcela nepřijatelný. V průběhu legislativního procesu jsme naznačovali možné citlivé a vyvážené změny návrhů Komise, navrhovali jsme pevné propojení vnitrostátních reformních programů s programy stability a růstu za využití těch prvních coby impulzu pro nezbytné prosazování veřejných investic; předložili jsme návrhy na udržení vhodné míry produktivních veřejných investic a navrhovali jsme, aby nová pravidla byla jasně anticyklická. Mohl bych pokračovat dál, skutečnost je ovšem taková, že současného hospodářského a sociálního programu se zmocnila pravice. Nezbývá prostor ani na umírněné politické postoje, natožpak na ty progresivnější.

Pane komisaři Rehne, netvrďte mi prosím, že politická opatření, která zde zavrhuji, provádějí socialistické vlády. Sám víte, že v době, kdy se i ty nejsilnější evropské ekonomiky musí sklánět před požadavky nezodpovědného a stále nebezpečnějšího finančního sektoru, žádný členský stát nemůže tento program sám změnit.

Jsem zvědav, pro koho budou rozhodnutí přijatá tento týden nakonec výhodná. Zdá se mi, že jediný, kdo z nich bude něco mít, budou ti, kdo celý tenhle chaos způsobili, finanční sektor, a to pokládám za ostudné.

  Sharon Bowles, za skupinu ALDE. – Pane předsedající, doposud jsme nalezli shodu ohledně téměř celého balíku a prokázali jsme, že společné rozhodování funguje, za což vděčíme tvrdé práci maďarského předsednictví, samozřejmě zejména panu Andrási Kármánovi, stejně jako vyjednávacímu týmu Parlamentu a také Komisi.

Předsednictví a Komise již zdůraznili četná – myslím, že jich bylo 50 – doplnění ze strany Parlamentu. Mezi ně patří právní rámec semestru a dohled nad vnitrostátními reformními programy, nezávislost vnitrostátních statistických úřadů a pokuty za podvádění, dohledové mise Komise, hospodářský dialog mezi všemi zúčastněnými stranami a podstatně větší transparentnost celého procesu.

Nemůžeme ovšem zastírat, že během jednání o balíku se projevily značné názorové rozdíly. Já sama to nevnímám jako politické trumfování, ale spíš jako snahu dosáhnout přijetí, umožnit, aby lidé opatření přijali za svá. To, co nás v Parlamentu rozděluje, je něco jiného, než naše problémy s Radou, jakkoli je to ale složité, musíme dostát svým demokratickým povinnostem. Je to tento Parlament, kdo zajistí přijetí.

Někteří dávají přednost mezivládnímu přístupu. Vzhledem k tomu, že dohodnuté znění dokumentu je považováno za lepší než obecný přístup Komise, to nedává smysl. Smysl to nedává ani ve smyslu úsilí o přijetí ze strany občanů – které naše reakce na krizi tak postrádá a které je do velké míry důsledkem právě mezivládního rozhodování. Od chvíle, kdy jsme si uvědomili nutnost rozšíření nástrojů fondu stability, až po zjištění, že represivní úrokové sazby nepřispívají k udržitelnosti ani možnosti vrátit se zpět na trhy, se tento Parlament nebál jít v čele a Rada jej následovala.

Pracujeme-li společně, jsme silní, a já jsem přesvědčena, že poslední zbývající spory dokážeme vyřešit.

  Ivo Strejček, za Skupinu ECR. – (CS) Pane předsedající, balík šesti návrhů, které mají zlepšit disciplínu uvnitř eurozóny, se opírá o přesvědčení, že nově vzniklou přísnější architekturu nadnárodního dohledu budou členské státy více dodržovat. Považuji za problematické uvažovat tímto směrem zejména proto, že do současnosti nebyli někteří členové schopni dodržovat a účinně vynucovat plnění pravidel měkčích. Dovolte mi, abych zmínil čtyři body, které považuji za sporné.

Prvním bodem je reverse qualified majority voting, o kterém tady byla již mnohokrát řeč. Hlasování tzv. obrácenou kvalifikovanou většinou považujeme za výjimečný nástroj, jehož použití musí být vždy řádně a důsledně vysvětleno, a musí být řádně prozkoumáno, zda jeho použití není v rozporu s primárním právem.

Nesouhlasíme se zvýšením počtu oblastí dohledových procedur, ve kterých je použití hlasování obrácenou kvalifikovanou většinou navrženo. Navrhovaný postup zvyšuje politickou moc Komise a Evropského parlamentu na úkor Rady a národních autorit, což nechceme.

Pokud jde o dohledové mise, mám vážné výhrady k návrhu dohledových misí, neboť budou složeny především z úředníků Evropské komise a budou jim svěřeny významné pravomoci, aniž by členové těchto misí měli jakýkoli politický mandát. To je principiální výhrada. Lidé, byť s dobrými úmysly, kteří nepodléhají veřejné kontrole svými voliči, nemohou provádět dohled nad hlavami národních politických orgánů či nejvyšších národních institucí.

Scoreboard, pokus sestavit na nadnárodní úrovni seznam makroekonomických ukazatelů a na jejich základě posuzovat schopnost národních vlád a jejich ekonomik vypořádat se s ekonomickými imbalancemi, je diskutabilní. Současná situace v Řecku je dobrým příkladem toho, že recepty na řešení situace, které jsou nadiktovány zvenčí, budí odpor domácího obyvatelstva a jsou jedním ze zdrojů stupňování sociálního napětí.

  Philippe Lamberts, za skupinu Verts/ALE. – (FR) Pane předsedající, zelení si přejí správu ekonomických záležitostí. Nejen proto, aby potěšili občany, nebo proto, že to bude hezky vypadat, ale jednoduše proto, aby se evropským občanům na základě eura dostaly do rukou nástroje, které jim umožní vypořádat se s výzvami 21. století, jinými slovy zajistit slušnou životní úroveň všem, nejenom pár šťastlivcům, a to v rámci fyzických možností této planety – a to je na tom samozřejmě to nové.

Z tohoto hlediska tedy zprávy o rozpočtových rámcích a makroekonomické složce balíku opatření správy ekonomických záležitostí podporujeme. Jsme spokojeni se všemi vybranými ukazateli, ačkoli bychom si bývali přáli, aby se jedním z nich stala nerovnost příjmů, protože ta je jasným příznakem jednak špatně fungujícího hospodářství, jednak špatně fungující společnosti, a proto by měla plnit úlohu varovného znamení.

Náš souhlas s makroekonomickou složkou je ovšem podmíněn zachováním vyváženého přístupu, a na to bych Radu rád upozornil. Jinými slovy, jsme přesvědčeni, že všechny členské státy by měly být na jedné lodi, ať už mají v současnosti například schodek nebo přebytek. Neexistuje žádný důvod, proč někoho zvýhodňovat, když přebytek jedné země je schodek země jiné.

Co se týče Paktu stability a růstu, nemůžeme přijmout nástroj, jehož jediným výsledkem jsou a nadále budou úsporná opatření, úsporná opatření a další úsporná opatření, jinými slovy, kvůli němuž budou za hospodářskou krizi muset platit ti nejzranitelnější.

Chtěli jsme rovnováhu, ne s menší rozpočtovou kázní, ale prostřednictvím jejího spojení s ukázněnými investicemi. Navrhovali jsme, aby cíle, které si Evropa stanovila ve strategii EU 2020, byly nejen závazné, ale stejně závazné jako všechny ostatní cíle a jako pravidla pro rozpočet nebo schodky. Mrzí mě, že se v tomto Parlamentu nepodařilo nalézt většinovou podporu pro tuto strategii a pro to, aby se konečně začala brát vážně.

Bývali bychom se mohli dohodnout na nezměněné podobě tohoto balíku opatření pro stabilitu a růst, kdyby jej býval doprovázel ambiciózní finanční balík, kombinující daň z finančních transakcí, energetickou daň, spravedlivou daň pro nadnárodní korporace a samozřejmě také opatření pro boj proti daňovým podvodům, abychom členským státům Unie pomohli získat prostředky na cíle, jichž by chtěli dosáhnout. Nic podobného se ale ani v nejmenším nenaznačovalo. Zdroje už jsou úplně vyschlé, a to navzdory prohlášením pana Barrosa, která opakoval i dnes.

Pravici řeknu toto: rozhodli jste se pro vytvoření těsné většiny spolu s euroskeptiky, což byla vaše svobodná volba, abyste vytvořili takovou podobu správy ekonomických záležitostí, o níž vám už nyní mohu říci, že bude nespravedlivá a neúčinná.

Uvidíme tedy, co se bude dít, ať už zde v tomto Parlamentu poté, co vaše spolčení s euroskeptiky neuspěje, nebo při volbách ve Francii v roce 2010 a v Německu v roce 2013, kdy podle mého názoru voliči vyjádří souhlas s našimi názory.

  Jürgen Klute, za skupinu GUE/NGL. – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, i my jsme ve svém programu pro evropské volby v roce 2009 žádali zavedení správy ekonomických záležitostí. Představy levice o správě ekonomických záležitostí se však liší od balíku, který máme v tuto chvíli před sebou.

Správa ekonomických záležitostí pro nás znamená stanovení jasných pravidel pro ekonomiku a vymezení hranic. Domníváme se například, že to znamená zákaz mzdového a daňového dumpingu nebo stanovení minimálních standardů, aby se zabránilo narušení spravedlivé soutěže na pracovním trhu. Správa ekonomických záležitostí pro nás také přirozeně znamená účinnou regulaci finančních trhů.

V balíku správy ekonomických záležitostí nic takového nenalezneme. Stávající podoba balíku namísto toho vyvolává dojem, že vznikla především jako výsledek nátlaku vyvíjeného ratingovými agenturami na státy eurozóny v jižní Evropě. Jak je již nyní vidět na příkladu Řecka, Portugalska nebo Španělska, zavádí radikální úsporná opatření, jejichž dopady na budoucnost celého evropského projektu je těžké předvídat. Tato radikální úsporná opatření občany Řecka, Portugalska a Španělska, ale také ty ze severoevropských zemí, v současnosti přivádí zpět k neuváženému nacionalismu, o němž jsme si mysleli, že byl v Evropě už dávno poražen.

Tolik potřebná vylepšení původních návrhů Komise, která vypracoval Hospodářský a měnový výbor a o nichž jsme zde hlasovali – zejména ve zprávě paní Ferreirové – byla pod nátlakem Rady z větší části opět odstraněna a zmírněna. Odstranění aktů v přenesené pravomoci ze zprávy paní Ferreirové je podle našeho názoru naprosto nepřijatelné. Výsledkem je to, že Evropský parlament už nemá na řešení případů makroekonomické nerovnováhy vůbec žádný vliv. Ten je vyhrazen Komisi. Málo se to podobá demokracii, a tím méně sociální Evropě, schopné čelit budoucnosti.

Domníváme se, že balík správy ekonomických záležitostí – přinejmenším ve své stávající podobě – není správnou odpovědí na krizi, kterou se zabýváme. Proto balík v jeho stávající podobě nepodpoříme.

  Claudio Morganti, za skupinu EFD. – (IT) Pane předsedající, pane komisaři Rehne, dámy a pánové, když se zavádělo euro, možná nebylo úplně jasné, co by pro některý z členských států mohlo znamenat selhání měnové politiky. Dnes jsme svědky velmi dramatických následků takové situace v Řecku.

Eurozóna nebyla a nestala se optimální měnovou zónou. Pro stát zasažený finanční krizí je mnohem těžší se vzpamatovat a do propasti s sebou může snadno stáhnout i ostatní. Od Maastrichtu existují kritéria, jejichž účelem je bránit nebezpečným situacím, a my vidíme, jak hrozivě selhala. Řecko v roce 1999 nesplňovalo žádné z kritérií, a přesto pouze o dva roky později vstoupilo do eurozóny. Portugalsko bylo v roce 2002 první zemí, jíž se dostalo varování ohledně rozpočtového schodku.

Náznaky se tedy objevily už v minulosti, ale teď možná budou muset za následky platit všichni evropští občané. Proto jsme zvědavi, zda se nová opatření ukážou jako alespoň o málo užitečnější. Představují pravděpodobně poslední šanci před tím, než budeme muset vyhlásit definitivní krach evropské hospodářské politiky.

  Hans-Peter Martin (NI). – (DE) Pane předsedající, drama obklopující Evropskou unii se mění v tragédii. Zítra pravděpodobně půjde o každý jednotlivý hlas. Jak ale mohu, coby zástupce přímo zvolený 500 000 rakouskými voliči, tento balík podpořit?

Koncept správy ekonomických záležitostí můžeme nyní vysvětlit i těm nejeuroskeptičtějším občanům, ale ne tehdy, jestliže bude postrádat demokratickou legitimitu a systém vnitřní kontroly. Jak má něco takového fungovat, jestliže je na jedné straně de facto zaveden protektorát – Řecko – a na straně druhé jsou dluhopisy daňových poplatníků z bohatších zemí drancovány prostřednictvím Evropské centrální banky a společností spravujících aktiva? Jak těm, kteří se neústupně nechtěli vzdát šilinku a marky, vysvětlíte, že teď najednou potřebujeme eurobondy zkrátka proto, že nedokážeme uhlídat banky – mimochodem, pane Hughesi, je velice pěkné, že si to sociální demokraté uvědomili. Umím si představit jen jedinou cestu, a to tu, že se konečně vzdáme a upřímně řekneme, že jsme tehdy měli udělat to či ono; uznáme své chyby, a zatímco kolem nás bude hořet Evropa, představíme vizi, podle níž budeme schopni přežít globalizaci.

Něco takového jsem ovšem v tomto balíku nenašel, a proto – zcela bez ohledu na jednotlivé body – je pro každého odpovědně myslícího člověka těžké pro něj hlasovat.

  Krišjānis Kariņš (PPE). – (LV) Pane předsedající, bývá tomu tak, že domy obvykle navrhují lidé s vyšším vzděláním, ale staví je většinou lidé mající sotva vzdělání středoškolské. Ba co víc, pokud se při stavbě domu vyskytne stavební dělník, který je buď hloupý, nebo nepoctivý, a do základů nalije méně betonu, než je podle projektu nutné, dům bude stát nakřivo. V případě eurozóny byly základy, základy stability, položeny prostřednictvím Paktu stability a růstu. Bohužel se však stalo, že některé členské státy – snad podobně jako líní nebo nedbalí stavební dělníci – pakt stability nedodržovaly a vytvářely nadměrně velké státní dluhy a rozpočtové schodky. Když přišla světová hospodářská krize, stavba eurozóny se začala kymácet. Kdyby byla eurozóna domem, logicky bychom se měli znovu pustit do práce a položit nové základy. Dokončili jsme balík opatření o správě ekonomických záležitostí, který bychom měli schválit coby nové, pevnější základy, aby se eurozóna v příští bouři už nekymácela. Chceme-li si udělat alespoň nějakou představu o tom, jak takové kymácení vypadá, stačí se podívat na události v Řecku. Dámy a pánové, musíme zabránit situaci, kdy by našemu domu v budoucnosti opět hrozilo zřícení, a řešením je schválit balík správy ekonomických záležitostí. Děkuji vám za pozornost.

  Udo Bullmann (S&D). – (DE) Pane předsedající, své vyjádření bych rád začal otázkou pro pana komisaře Rehna a pana Kármána z Rady. Oba hovořili o čemsi výjimečném ve sporu mezi parlamentní většinou a Radou. Tento týden jsem zaznamenal, že Rada se postavila proti části dokumentu paní Ferreirové, zpravodajky za Skupinu progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu, týkající se vyváženého přístupu. Můžete mi potvrdit, že se problém vyřešil, neboť Rada hlasovala ve prospěch zprávy? I tak by ale problém mezi většinou zde a Radou přetrval – nebo jste to zapomněli zmínit? Jestliže ano, pak bych mě to také zajímalo, protože bych se domníval, že to považujete za bezvýznamné. Rád bych, abyste mi to oba na konci této rozpravy vysvětlili.

Naslouchám-li dvěma konzervativním skupinám v tomto Parlamentu, stejně jako liberálům, nabývám dojmu, že pokud přijmeme to, co nám předložili, napravíme celý svět. Tak tomu ale bohužel není. Svět se dostane do horší, nikoli lepší situace – protože příležitost k vytvoření jednotnější evropské hospodářské politiky proměnili v balík úsporných opatření. To je špatně, vracíme se tak totiž k politice z minulého století, zastaralému přístupu, který z politických technik využívá pouze systémy sankcí a nikoli pobídky, inteligentní zdanění nebo vyvážený přístup, jež zastupujeme my. Z nejrůznějších stran tohoto Parlamentu zazněly dostatečně pragmatické návrhy, které by umožnily předložení vyváženého balíku.

Jestliže chce paní Wortmann-Koolová tvrdit, že by je zablokovali zelení a sociální demokraté, je to samozřejmě prostě nesmysl. Pravý opak je pravdou. Poslancům ze Skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) – kteří se nechávají vést buď Komisí, nebo Radou – bych rád řekl, že jsme tady nikoli od toho, abychom všechno odkývali, ale abychom mysleli sami za sebe. To je to, co od nás voliči očekávají. Musím vás proto upozornit, že v současnosti nemůžete zjistit, zda některý členský stát nakupuje obrannou vojenskou techniku, bojová letadla, nebo zda investuje do systému budoucího vzdělávání. Nejste v postavení, kdy byste mohli kvalitativně hodnotit rozpočtovou politiku. Ve skutečnosti bychom vám to chtěli umožnit. Přáli jsme si promyšlenější balík, který by Komisi poskytl příležitost mít větší vliv. Nedokážu pochopit, proč s tím pan komisař Rehn nesouhlasí – větší možnost ovlivňování a moderní hospodářská politika odkazují na cíle EU 2020 v zájmu našich občanů. Vy jste je vykolejili, což je škoda. V důsledku toho není tento balík ani trochu vyvážený.

Budeme nadále bojovat za lepší hospodářský balík, Dlužíme to svým voličům. Odpovědí totiž musí být „více Evropy“, nikoli „méně Evropy“. Musí to ale být správná Evropa – nikoli špatný balík.

  Olle Schmidt (ALDE). – (SV) Pane předsedající, pane komisaři, Evropa se nachází ve složité situaci, avšak právě v časech krize EU obvykle dokáže přijímat odvážná rozhodnutí. Skutečnost, že zítra budeme moci rozhodnout o přísnějších a jasnějších pravidlech pro správu ekonomických záležitostí, je nesmírně významná, a to nejen pro země eurozóny. Dotkne se všech. Evropští představitelé váhali a přivodili nejistotu. Nervozita se rozšířila. Jejich prohlášení se den ode dne měnila. Zítřejší hlasování bude moci dokázat, že Parlament je schopen v těžkých časech činit těžká rozhodnutí. Řecko podvádělo, aby se mohlo připojit k eurozóně. To je skutečnost. Právě proto se teď do čela postavili němečtí a francouzští představitelé a převzali odpovědnost za budoucnost Evropy, namísto toho, aby nadále jen nejasně a potichu mluvili.

Pakt stability a růstu je nutné reformovat a zpřísnit jeho pravidla. Pacta sunt servanda – dohody se musí dodržovat – ne zachraňovat Řecko! My ve Švédsku víme, že cestou ke stabilitě a růstu jsou zdravé státní finance. Pan Bullmann se může zeptat švédských členů své skupiny. Doufám, že švédští sociální demokraté budou moci tento návrh podpořit, zejména poté, co se nám podařilo zajistit pravidla chránící švédské kolektivní smlouvy. Odstranila se tak poslední překážka k tomu, aby se Švédsko za přispění švédských sociálních demokratů stalo členem paktu Euro plus. Má-li Švédsko patřit do vnitřního okruhu EU, nemůžeme se jen šourat kolem za zády kritiků EU z Maďarska, České republiky nebo Spojeného království. To není zrovna dobrá společnost.

  Kay Swinburne (ECR). – Pane předsedající, nalézám se v této rozpravě v obtížném postavení, neboť jsem přesvědčena, že pevná fiskální pravidla jsou pro silnou měnu a silnou ekonomiku nezbytná. To je podle mého názoru hlavní důvod, proč moje země nepřijala euro. Měnová unie by vždy byla problematická bez podstatných kroků směrem k unii hospodářské a právě kvůli této podmínce se nedomnívám, že by Spojené království někdy v budoucnu vstoupilo do eurozóny.

Pro moji skupinu zde v Parlamentu je převaha státní suverenity nad rozhodnutími ohledně hospodářské politiky základní zásadou. Pokud by se všech šest zpráv a jejich pravidla týkala pouze eurozóny, mohli bychom euroskupinu aktivněji podporovat v jejím rozhodnutí upevnit zásady, na nichž měnová unie stojí. Jestliže si členské státy platící eurem přejí posílit a prohloubit koordinaci svých hospodářských politik, je to jejich rozhodnutí.

Spojené království a ostatní země mimo eurozónu chtějí být dobrými sousedy. Avšak pokusy svázat ty z nás, kdo stojíme mimo eurozónu, cíli a procesy, jejichž smyslem je harmonizace hospodářské politiky, jsou zcela nepřijatelné. Nepřeji si, aby se potíže eurozóny prodlužovaly, ale skupina ECR nemůže podpořit takové právní předpisy EU, které převádí další pravomoci pryč z rukou vlád zemí, jež se v současnosti nachází mimo eurozónu.

Všechny členské státy se doufejme z krize poučí, konkrétně v tom, že odměnou za vyvážený rozpočet a pevnou finanční kázeň jsou nižší náklady na financování na finančních trzích a že poctivost při podávání statistických zpráv je životně důležitá pro trvalou důvěru trhů. Silná eurozóna a euro coby světová měna jsou v zásadě v našem zájmu. Nová pravidla musí zaručit, že budou silnější a udržitelnější.

  Sven Giegold (Verts/ALE). – (DE) Pane předsedající, Skupina Zelených/Evropské svobodné aliance si přeje silnou evropskou hospodářskou správu. To na jedné straně znamená, že potřebujeme pevná pravidla pro řešení nerovnováhy – jak je uvedeno ve zprávě paní Ferreirové – a k těm přirozeně patří také sankce. Proto budeme hlasovat pro přijetí zmíněné zprávy, stejně jako zprávy paní Fordové, která naší hospodářské spolupráci poskytuje statistický základ.

Podobně, co se týče tří zpráv o Paktu stability a růstu, platí: společné euro, a k tomu dále rovněž potřebné evropské hranice pro schodky a zadlužení. Tyto hranice byly během krize překročeny. Je však důležité zvážit, jakým způsobem schodky a dluhy snížit. V současnosti jsme v Řecku, Portugalsku a Irsku opakovaně svědky toho, jak pod nátlakem ze strany Evropské komise a na základě vyjednávání s jednotlivými vládami vznikly balíky a výsledná opatření, která nejhůře postihují ty nejslabší a která ty bohaté – jimž se v předchozích 20 letech velmi dobře dařilo – nechávají na pokoji. To otřáslo důvěrou lidí v celý proces. Proto Skupina Zelených žádá, aby byly cíle EU 2020 plně závazné jak v souvislosti s Paktem stability a růstu a zmíněnými zprávami, tak s cíli ohledně schodků a zadlužení.

Tím, že jste to neuznali, dámy a pánové z liberálních a konzervativních skupin, jste zcela pominuli jednu ze zásad sociální soudržnosti v Evropě. To nemůžeme podpořit. Považujeme to za nanejvýš politováníhodné, neboť bychom zde v Parlamentu rádi viděli širokou proevropskou většinu.

Jestliže zprávy při zítřejším hlasování nezískají většinovou podporu, jsme připraveni konstruktivně spolupracovat na takové společné podobě správy ekonomických záležitostí, která bude sociální a ekonomické odpovědnosti přikládat stejnou váhu.

  Nikolaos Chountis (GUE/NGL). – (EL) Pane předsedající, pro naši Skupinu konfederace Evropské sjednocené levice – Severské zelené levice je tento balík hospodářské správy nejen špatnou odpovědí na krizi; značí zároveň konec té Evropy, jakou známe. Jeho záměrem není hospodářská koordinace a finanční kázeň, jak tvrdí; má uvalit trvalá úsporná opatření na celou Evropu, na všechny pracující. Cílem „evropského semestru“ a státních stabilizačních a reformních programů není sbližování; je jím zrušení kolektivních smluv, liberalizace propouštění, privatizace průmyslu a odstranění veřejných důchodových systémů.

Tato politická opatření neslouží zájmům evropských občanů nebo jejich víře ve skutečný růst. Právě naopak, slouží zájmům bank, které si ve svých účetních knihách vědomě ponechávaly toxická aktiva podléhající rozsáhlým mezinárodním spekulacím, a zájmům velkých korporací, pro něž se volný trh stal rájem spekulací a daňových úniků. Jako příklad bych mohl uvést německou společnost Hochtief, spravující aténské letiště; od roku 2001 nezaplatila ani euro a na dani z přidané hodnoty dluží 500 milionů EUR.

Hodně se diskutuje o Řecku. Nyní je tomu rok, co se opatření tvořící podstatu balíku správy ekonomických záležitostí v mé zemi uplatňují, a to s katastrofálními následky: recese se zhoršuje, inflace vyrostla do nedozírných výšin, investice úplně vyschly, práva zaměstnanců a kolektivní smlouvy byly v podstatě zrušeny, náklady práce klesly nejvíc v Evropě, nezaměstnanost dosáhla 20 % a dluhy vzrostly a to všechno dál roztáčí hrozivou spirálu recese, dluhů a dalšího půjčování. Proto se rozzlobení řečtí pracující vydali do ulic a na náměstí, kde bojují za odvolání úsporných opatření, brání své příjmy a pracovní a sociální práva, skutečný růst a lepší budoucnost Řecka i Evropy.

  Francisco Sosa Wagner (NI). – (ES) Pane předsedající, usilujeme o vytvoření oblasti správy ekonomických záležitostí podléhající zásadám federalismu, byť přizpůsobeného procesu evropské integrace.

Nemůžeme dál zavírat oči před současnou situací. Je neslučitelné, abychom měli společnou měnu, ale postrádali pro ni potřebné účetní a finanční nástroje.

Konkrétně je zapotřebí: vydat společné evropské dluhopisy, jednoznačně odmítnout soupeření mezi dluhopisy vydávanými různými členskými státy, založit skutečně evropskou pokladnu a harmonizovat své finanční politiky, abychom dosáhli rovnosti, bojovali proti daňovým podvodům a přispěli k definování progresivní evropské sociální politiky založené na veřejných službách.

Někdo by mohl říci, že jde o zcela základní myšlenky. Nicméně se musí opakovat pořád dokola, protože je nikdo neposlouchá. A právě z tohoto důvodu, kvůli onomu nenaslouchání, žijeme v temných časech, jak předvídal básník Bertold Brecht.

  Íñigo Méndez de Vigo (PPE). – (ES) Pane předsedající, když jsem před 20 lety poprvé vstoupil do tohoto Parlamentu, tato rozprava by se zde nemohla odehrát, protože tehdy byl pouhým poradním orgánem; mnoho z nás posledních 20 let bojovalo za to, aby se stal tím, čím je dnes, tedy spolutvůrcem právních předpisů.

Když se však někdo podílí na tvorbě právních předpisů, musí být zodpovědný. Je to právě zkouška zodpovědnosti, co je teď potřeba. Část Parlamentu přijala za své staré heslo z května roku 1968, podle nějž je realistické požadovat nemožné. Jestliže ale někdo požaduje nemožné, očividně bude nakonec nemožné se na čemkoli dohodnout.

Skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) nejednala se žádnými jednotlivými skupinami. Jednali jsme se všemi skupinami. Dohodli jsme se však jen s těmi, kdo byli k něčemu takovému připraveni.

Pane předsedající, jsem přesvědčen, že pokud jde o návrh Komise, stanovisko Rady a to, co teď před námi leží na stole – a o čem budeme zítra hlasovat – dosáhli jsme nepopiratelného pokroku, podíváme-li se na ně nepředpojatě. To je ten pravý rozpor či dilema, jež budeme zítra muset vyřešit.

Miguel de Cervantes na konci svého plodného života řekl, že v něm byly chvíle, kdy si musel vybírat mezi tím, zda se stát cestou nebo hostincem. Hostincem měl Cervantes na mysli tiše ležet, stěžovat si na nezájem a zůstávat na místě. Cestou myslel pohyb kupředu, překonávání překážek, vědomí, že ne všechno bylo dosaženo, že naše cesta pravděpodobně není tou, po níž bychom chtěli jít, ale přesto pokračujeme dál.

Domnívám se, že právě to by měl Parlament zítra udělat: jít dál, vyřešit naše zbývající spory s Radou, ale myslet na dobu, kdy krize postihuje všechny Evropany. Na takové křižovatce není zodpovědné říci „to mi stačí, nashledanou, mějte se hezky“. Zodpovědnost znamená kráčet dál.

Proto se, pane předsedající, domnívám, že zítřejším hlasováním dáme podnět k dalšímu společnému zasedání s Radou, jež by se mělo konat v červenci. Slovy jiného básníka – pan Sosa Wagner citoval básníka německého, já budu citovat francouzského, Paula Valéryho – básně se nikdy nedokončují, prostě se opouštějí.

Necháme konečný výsledek na červenec a já doufám, že se maďarskému předsednictví, jež se ukázalo jako velmi úspěšné, podaří dosáhnout dohody, která uspokojí každého.

Děkuji vám, pane předsedající, a dovolte mi jen poznamenat, že poprvé za 20 let se hodiny spletly v můj prospěch a daly mi víc času.

  Edward Scicluna (S&D). – (MT) Těchto šest zpráv o správě ekonomických záležitostí dohromady tvoří komplexní balík opatření pro Evropskou unii, zejména pak pro eurozónu. Pro ty, kdo jej sestavili, je už tak velmi těžké ho nějak vysvětlit, a pro lidi zvenčí je ještě těžší mu porozumět. Je pochopitelné, že občané se cítí vyvedení z míry, ať už krizí, která se před nimi odehrává, nebo naší nejasnou a zbabělou reakcí. Proto na nás leží odpovědnost vysvětlovat voličům svá rozhodnutí; říci, zda s každou ze zpráv souhlasíme nebo nesouhlasíme. Stručně řečeno, účelem balíku, jejž nám Komise představila, bylo pokrýt tři fáze toho, jak by se mělo na krizi reagovat. Balík se zaměřuje především na předcházení krizím, jejich zmírňování a řešení. Zprávy paní Wortmann-Koolové, pana Feia a paní Goulardové se podrobně zabývají využitím sankcí jakožto hlavních nástrojů nezbytných k tomu, aby se dané zemi zabránilo v dosažení nebezpečné výše schodku a zadlužení, a také možnými scénáři, pokud by takové země ignorovaly varování ohledně své zoufalé finanční situace. Zprávy se původně handrkovaly o přísnosti udělovaných sankcí, ovšem později byly přijaty poněkud mírnější návrhy. Nejobtížnější a nejvíce tvůrčí cesta ke zmírnění krize, prevence makroekonomické nerovnováhy za využití srovnávacích přehledů určujících vybrané cíle, zůstala zprávě paní Ferreirové. Navzdory technickým omezením a jiným tlakům se zprávě podařilo docílit alespoň minimálního souboru požadovaných cílů. Každý, kdo by doufal, že v tomto balíku nalezne řešení současné krize, bude zklamán. Balíku chybí promyšlené, uvážené představy evropských i zahraničních ekonomů o tom, jak by zasažené země mohly krizi překonat. Jedna zpráva se pokusila vybudovat konsenzus ohledně evropských cenných papírů, ale Rada ji odstavila na vedlejší kolej a Komise ji nyní jednoduše odložila se slibem, že dané téma dále prostuduje. Nemáme v rukou nic konkrétního; skončili jsme jenom u dalších slibů. Nesmíme zapomínat na to, že smyslem celé této záležitosti bylo postavit Evropu znovu na vlastní nohy, vytáhnout ji z bažiny a zajistit, že bude moci postupovat kupředu a dosáhne konkurenceschopnosti na světové úrovni. Z toho důvodu bychom se neměli stavět proti myšlence, že země eurozóny musí snížit svou nadměrnou fiskální zátěž. Souhlasíme, že s tak velkým břemenem by se do soupeření nikdo neměl pouštět. Nelze se však smířit s drastickou dietou, která nás jen ještě víc unaví a oslabí. Evropa musí získat hospodářské svaly; potřebuje tvůrčí přístup, aby posílila svůj hospodářský růst a vytvářela pracovní místa. Je skutečně politováníhodné, že po všech těch měsících se do tohoto balíku nedostal ani jeden z těch rozumných návrhů, o nichž jsme jednali.

  Wolf Klinz (ALDE). – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, dlouhou dobu jsme věřili, že vnitřní trh a zavedení společné měny automaticky povedou k hospodářské soudržnosti a sblížení členských států a že maastrichtská kritéria jsou pro zajištění kázně dostatečná. Nyní nás dohnala realita. Ukázalo se, že nástroje řízení jsou neadekvátní a že byly v minulosti hrubě porušovány.

Jednotná měna a jednotná měnová politika mohou být dlouhodobě udržitelné, ale pravidla v oblasti finanční, rozpočtové, hospodářské a sociální politiky nesmí být bezzubá. EU teď zkouší nový přístup. Obrazně řečeno jí zbývá poslední výstřel. Nezasáhne-li cíl, škoda může být značná. EU by se mohla ocitnout v regresivní fázi, mohli bychom se stát svědky obnovení státní kontroly a návratu protekcionismu a prvních známek rozpadu eurozóny.

Nový balík se tomu snaží předejít a vybudovat nové základy. Podporuji ho, přestože jej vzhledem k problémům, jež jsem právě naznačil, pokládám za poněkud polovičatý. Hrozí, že evropský semestr se projeví jako centralistické, byrokratické cvičení. Pakt pro euro možná bude bezzubý. Potřebujeme proto závazná doporučení ze strany Komise. Potřebujeme automatické iniciativy a sankce, které bude Rada moci zastavit pouze prostřednictvím hlasování obrácenou kvalifikovanou většinou. To vše je bezpochyby nutné, mají-li konečně přestat ostudné, nejasné vzájemné půtky členů Rady za zavřenými dveřmi. Pro finanční sektor naléhavě potřebujeme přehledný rozhodovací mechanismus, který znovu umožní jeho fungování.

  Derk Jan Eppink (ECR). – (NL) Pane předsedající, jasně se ukázalo, že měnová unie vyžaduje rozpočtovou unii, stejně jako dodržování pravidel. To je ponaučení, které bychom si měli z krize eura odnést. Balík, na němž jsme se shodli minulou středu, považuji za velmi dobře vyvážený, a proto mám tu čest vás informovat, pane komisaři, že jej belgická delegace ve Skupině Evropských konzervativců a reformistů hodlá podpořit.

Přesto však mám jisté výhrady. Celkově vzato se domnívám, že eurobondy nejsou zázračným řešením. Gideon Rachman včera ve Financial Times napsal, že otravu alkoholem nelze vyléčit lahví vodky. Do hloubky jsme o tom diskutovali s paní kolegyní Goulardovou. Nedokázali jsme se shodnout, ale jako oponenta ji obdivuji. Domnívám se také, že teorie ekonomické nerovnováhy je poněkud vágní a nejasná. Není pravda, že Německo má obchodní přebytek, protože Portugalsko má deficit. To by opravdu vypadalo jako „hospodářství EU pro pitomce“.

Máme tedy před sebou ten nejlepší dokument, pane předsedající, jakého bylo možné dosáhnout. Budu hlasovat pro jeho přijetí a domnívám se, že v tuto chvíli a v této době krize eurozóny se po nás v tomto Parlamentu žádá, abychom ukázali výsledky, což bych rád učinil.

  Georgios Toussas (GUE/NGL). – (EL) Pane předsedající, balíkem opatření o správě ekonomických záležitostí vzniká silný nástroj k prosazování kapitalistické restrukturalizace, a to jednotným způsobem a podle jednotné strategie ve všech členských státech, s cílem posílit konkurenceschopnost, ziskovost a moc kapitálu. Pracující ve všech členských státech Evropské unie by to měli mít trvale na paměti. Účelem vulgární propagandy týkající se dluhů a schodků Řecka, Irska, Portugalska a dalších zemí je svést vinu na práva vydobytá pracujícími a zakrýt skutečného viníka, jímž je kapitalismus a jeho monopoly. Podle prosazovaného ideologického terorismu buržoazní třídy je jedinou možnou cestou zmasakrovat pracující, aby ziskovost kapitálu zůstala nedotčená.

Jen mezi lety 1985 a 2011, vedle nezměřitelného bohatství vyzískaného kapitálem při vykořisťování řecké pracující třídy, monopoly doma a v zahraničí rozházely 628 miliard EUR v úrocích a splátkách, ať už jako věřitelé, nebo jako dlužníci.

Pracující nic nedluží těm, kdo je okrádají o jejich výdělky, získané v potu tváře. Právě naopak, kapitál jim dluží veškeré bohatství, jež vydrancoval. Vzkaz řecké komunistické strany, zaznívající ze skal Akropole, je dnes aktuálnější než kdy dříve: „Evropské národy, povstaňte. Svrhněte kapitalistické barbarství a nadvládu monopolů.“

  Andreas Mölzer (NI). – (DE) Pane předsedající, čím více toho v budoucnosti evropského mechanismu stability zaručíme, tím se zdravé státy stanou závislejšími na zadlužené periferii EU. Centralizace a jednotná měna, která se v dlouhodobém horizontu nikdy nemohla stát tvrdou měnou, přispěly k současným problémům, ale jako řešení a naše záchrana se teď prosazuje právě to, abychom pokračovali v dosavadní cestě.

Hospodářsky silné a slabé země se nejprve svévolně hodí do stejného pytle. Potom se uchýlíme k nejrůznějším záchranným opatřením – to všechno zbytečně – a nyní má celá věc vyvrcholit evropskou hospodářskou správou. Zastávám názor, že chtějí-li nadměrně zadlužené ekonomiky zůstat v eurozóně, musejí podléhat přísné rozpočtové kontrole. Druh centralizace v podobě Bruselu jakožto rozpočtové autority pro všechny členské státy však představuje nevhodné zasahování do suverenity členských států a zdravé evropské ekonomiky se kvůli němu mění v pouhé hračky unijní byrokracie.

Domnívám se, že bychom před plíživou touhou Bruselu po ještě větší centralizaci měli zabouchnout dveře.

  Danuta Maria Hübner (PPE). – Pane předsedající, naším úkolem a naší povinností je zajistit, aby jak členské státy, tak Unie jako celek vyšly z krize silnější než předtím, a hospodářská správa nás vede tímto směrem. Tento balík – před krizí politicky nemyslitelný a zajisté nikoli dokonalý – je skutečně velkým krokem vpřed.

Samozřejmě, že dospět k dohodě je jedna věc – a naše povinnost – ale provádění v praxi a využívání výhod nových pravidel bude znamenat další výzvu. Tato reforma, která zavádí větší míru automatičnosti v politickém vyjednávání a hodnocení, bude muset projít zkouškou reálného života, což bude vyžadovat silnou politickou vůli a odpovědný přístup.

Není jasné, jak dlouho bude trvat, než se dokončí všechny institucionální přípravy a nová pravidla začnou nést své ovoce. Tato nejistota dává vzniknout rizikům a my jim nesmíme vytvářet další prostor. Zůstává rovněž nejasné, jak bude fungovat souhra mezi evropským semestrem a infrastrukturou správy ekonomických záležitostí, a mám obavy i o trvalý evropský mechanismus finanční stability jakožto mezivládní nástroj.

Doufám, že naše dohoda ohledně balíku šesti opatření vydláždí cestu k tomu, aby se tyto nástroje jednou mohly proměnit v nástroje Společenství.

Na závěr mi dovolte říci, že balík správy ekonomických záležitostí nám dává šanci na to, že se z evropské reality vytratí soutěživý přístup a že se Evropa nestane hrou s nulovým součtem.

  Liem Hoang Ngoc (S&D). – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, naši spoluobčané zpochybňují přínos úsporných opatření, kvůli nimž se omezují veřejné služby a zhoršuje se sociální zabezpečení. Kdekoli jsou tato opatření běžná, nedaří se jim snižovat veřejný dluh ani nezaměstnanost. Obsah tohoto balíku „správy“ ekonomických záležitostí – a „obsah“ říkám zcela záměrně –, o němž dnes diskutujeme, je tak trapný, že to zaráží dokonce i ekonomy, neboť rozpočtové politice zabrání v tom, aby se přizpůsobovala hospodářským cyklům.

V průběhu třístranných rozhovorů nám představitelé Komise sami přiznali, že jako základ pro platné předpovědi a doporučení nepoužili žádný teoretický či ekonometrický model. Přiznávají, že pracovali zcela intuitivně. V tomto světle je těžké pochopit, proč se konzervativní, liberální a euroskeptičtí poslanci tohoto Parlamentu pokusili text navrhovaný Komisí zpřísnit. Mají ještě menší právo nám kázat, vzhledem k tomu, že vlády vedené jejich kamarády tyto schodky způsobili snižováním daní, jež je stejně tak nespravedlivé jako neúčinné: není to tak, pane Gauzèsi? Říkají velká slova o strategii Evropa 2020, ale odmítají výdaje, které by nám umožnily připravit se na budoucnost, například výdaje na investice, vyjmout z výpočtu deficitů.

Ano, paní Wortmann-Koolová, pokud jde o nás, tady leží jádro celé debaty. Snižme schodky, to ano, například tak, že ustoupíme od daňových dárků, z nichž měli největší prospěch dlužníci státu, ale obejděme se bez obětování investic, výcviku a pracovních míst, protože dnešní investice znamenají zítřejší pracovní místa a následné zisky z daní, což nám umožní své schodky dál snižovat. To je ta teorie, která by se měla objevit na přední stránce balíku „správy“ ekonomických záležitostí.

Vážení konzervativní a liberální kolegové, někteří z vás by chtěli automaticky trestat státy, jež se kvůli zvuku miliard eur odvrátily od vaší víry. Stejně tak by chtěli trestat země, které kvůli obnovení své vnější rovnováhy nechtějí snižovat mzdy. Jsou přesvědčeni, že schodky jsou především výsledkem špatných úmyslů těchto států, jako kdyby vámi nikdy nezpochybňovaný neoliberální model neprošel svou nejhorší krizí již v roce 1929 a jako kdyby už nyní nevedl k tlaku na kupní sílu běžných občanů a nezpůsoboval masivní pokles daňových příjmů: právě tyto dva problémy přitom stály za nárůstem soukromého i veřejného zadlužení.

Až dojde na hlasování, socialisté a demokraté se zcela otevřeně postaví proti tomuto balíku úsporných opatření, jehož výsledkem může být jedině ještě větší rozhořčení šířící se Evropou. To je jasný vzkaz pro všechny evropské pracující, zejména pak pro naše spoluobčany ve Francii a v Německu, kde se blíží volby, jejichž dopad na budoucnost Evropy bude rozhodující.

  Ramon Tremosa i Balcells (ALDE). – Pane předsedající, nejprve bych chtěl všem zpravodajům poděkovat za skvělou práci, zejména pak svým kolegům a přátelům Sylvii Goulardové a Carlu Haglundovi.

Naše hlasování o balíku hospodářské správy by mohlo být pro tento Parlament jedním z oněch historických zlomových bodů. Nejen pro jeho přímé důsledky, ale také kvůli morálnímu postoji, který ukážeme svým občanům. Nastal čas, aby politici a vlády zaujali pevnější postoj ohledně toho, co je dobrého a co špatného mezi hodnotami, za něž chceme bojovat, a to i v oblasti hospodářství.

Chceme, aby vlády lhaly o svých rozpočtech nebo schodcích? Nechceme, protože skutečnost sice lze načas popírat, ale nakonec se to vždy obrátí proti vám. A chceme, aby vlády dodržovaly Pakt stability a růstu? Domnívám se, že ano. Spravovat sankce je tím pádem nezbytné.

Víme, že pokud si sankce budou udělovat členské státy navzájem, nic se nestane. Proto plně podporuji obrácenou kvalifikovanou většinu, a to i jménem své strany, Katalánské liberální koalice, která v současnosti stojí v čele katalánské vlády a také zastupitelstva města Barcelony. Automatičnost je velice potřebná, chceme-li si být jisti, že hranice nebude možné libovolně překračovat.

Zazněl rovněž požadavek, aby Komise podala návrh ohledně evropských cenných papírů. To bych rád veřejně podpořil, neboť tento návrh bere v úvahu hledisko fiskální kázně.

PŘEDSEDAJÍCÍ: MIGUEL ANGEL MARTÍNEZ MARTÍNEZ
Místopředseda

  Peter van Dalen (ECR). – (NL) Pane předsedající, řecká krize je jedním z faktorů, na nichž se tato rozprava zakládá. Půjčovat Řekům další peníze a žádat po nich provádění dalších škrtů je nemoudré. Řekové nikdy nebudou schopni půjčky splatit a ekonomika, která je úplně na dně, nemůže nic ušetřit. Po mrtvole nelze chtít, aby si utáhla opasek.

Co tedy potřebujeme doopravdy? Za prvé, všichni v tomto Parlamentu, kdo Řecku pomohli do eurozóny, by měli přiznat svou vinu, stejně jako belgický ministr financí, pan Reynders. Něco takového se zcela očividně nikdy nemělo stát.

Za druhé, část řeckého dluhu bude nutné odepsat a aby se zajistilo splacení jeho zbytku, měl by vzniknout víceletý plán obnovy řecké ekonomiky.

Za třetí, Pakt stability a růstu by měl zahrnovat automatické sankce pro ty, kdo poruší zásady členství v eurozóně; nikdy bychom totiž neměli dopustit, abychom znovu sklouzli do podobně mizerné situace. V tomto ohledu se domnívám, že zpráva paní kolegyně Wortmann-Koolové mohla být tvrdší.

Pane předsedající, balíček šesti opatření podporuji, ale z uvedeného důvodu se zdržím hlasování o zprávě paní Wortmann-Koolové.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL). – (PT) Pane předsedající, tento balíček právních předpisů není odpovědí na závažné hospodářské a sociální problémy, jimiž prochází mnoho zemí a které mají dopad na pracující a obyvatele všeobecně. Svůj původ mají ve stále neoliberálnější politice EU, kvůli níž se finanční a politická moc soustředí v rukou několika málo vyvolených.

Výsledkem jednání je rozšíření požadavků Paktu stability a růstu a zpřísnění trestů, což odhaluje politický konsenzus, panující mezi všemi třemi institucemi ohledně směřování a uspořádání Evropské unie. To představuje bezprecedentní útok na práva vnitrostátních parlamentů, které jsou omezovány neoliberálními pokyny EU pro rozpočty jednotlivých zemí, jejichž cílem je prosazování úsporných opatření mezi pracujícími a občany vůbec, privatizace a škrty ve veřejných investicích do životně důležitých odvětví a služeb.

Jak víme, boj pracujících v Řecku, Irsku a Portugalsku byl marný, a proto nastal čas, abychom obrátili a přestali trvat na zvýhodňování výhradně hospodářských a finančních podnikatelských skupin, zejména v předních evropských velmocích. Tyto legislativní dokumenty navrhují zachování intervenčních opatření zotročujících národy a měnících je ve skutečné protektoráty či kolonie. Navrhují nám kráčet cestou, která může vést jedině k hospodářské a sociální katastrofě a kolapsu Evropské unie. Proto s nimi nesouhlasíme.

  Jean-Paul Gauzès (PPE). – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, pane ministře, dámy a pánové, o zprávách, z nichž se skládá balíček hospodářské správy, bylo již řečeno mnohé. Jaké jsou v této fázi ty nejdůležitější body, které by nám pomohly ocenit, co bylo vykonáno? Skutečnost, že před sebou dnes máme balíček, jenž je výsledkem vyjednávání mezi Radou a Parlamentem, sama o sobě znamená značný pokrok. Vyplnili jsme jím zřejmou mezeru ve vývoji eura a bohužel, byla to dluhová krize, co nás k tomu přimělo.

V tomto ohledu bychom měli zdůraznit chvályhodnou práci maďarského předsednictví a kvalitu vyjednavačů tohoto Parlamentu. Rovněž bych rád upozornil na výsledky dosažené Parlamentem při diskusích s Radou, neboť Rada projevila skutečnou otevřenost. Musíme pamatovat na to, jaká byla situace v minulosti, a zlepšení posuzovat objektivně.

S ohledem na to, co bylo řečeno, jsou tato opatření uspokojivá a jsou dostatečná? Samozřejmě, že vždy bude existovat prostor pro zlepšení, ale tento balíček nabízí skutečná řešení pro posílení eurozóny a pro vytvoření potřebného jednotného hospodářského přístupu. Můžeme snad vážně tvrdit, jako to dělají odpůrci balíčku, že je možné budovat růst na vrcholku hory dluhů, která se neustále odsouvá dál a dál do budoucna?

Těm, kdo nás obviňují, že se balíček hospodářské správy nezakládá na žádném teoretickém nebo ekonometrickém modelu, řeknu jednoduše následující: dokázaly snad modely, o nichž hovoříte, předpovědět současnou a dosud nepolevující krizi, nebo jí zabránit, a nevedly snad pod zástěrkou matematické pravdy naopak k velmi rizikovému chování?

Pane předsedající, dámy a pánové, Parlament bude zítra muset učinit rozhodnutí a já doufám, že vyšle důrazný a jasný signál jak našim občanům, aby obnovil jejich důvěru v Evropu, tak trhům, aby se stabilizovala naše měna.