Rozpravy

Středa, 22. června 2011 - Brusel

19. Bezpečné nakládání s vyhořelým palivem a s radioaktivním odpadem (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je zpráva (A7-0214/2011) Romany Jordan Cizeljové za Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku k návrhu směrnice Rady o bezpečném nakládání s vyhořelým palivem a s radioaktivním odpadem (KOM(2010)0618 - C7-0387/2010 - 2010/0306(NLE)).

  Romana Jordan Cizelj, zpravodajka. − (SL) Paní předsedající, zabýváme se legislativním návrhem, jímž se vůbec poprvé zavádějí evropské standardy pro zacházení s radioaktivním odpadem a vyhořelým jaderným palivem. Uběhly dva roky od chvíle, kdy jsme schválili směrnici o jaderné bezpečnosti, a od té doby se bezpečnému fungování jaderných elektráren věnuje zvýšená pozornost.

Evropský parlament také několikrát požadoval směrnici o nakládání s radioaktivním odpadem a vyhořelým jaderným palivem. Události ve Fukušimě nám ukázaly, že jsme měli pravdu, protože i vyhořelé jaderné palivo uskladněné v dočasném úložišti může znamenat riziko, jemuž lze předejít pomocí odpovídajících opatření. Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE) myšlenku evropské směrnice rozhodně podporuje, chceme však, aby byla v některých místech tvrdší. Ve své zprávě jsme věnovali pozornost technologickým hlediskům, zajištění finančních a lidských zdrojů a nezávislým, silným a kompetentním dozorčím orgánům.

Dovolte mi, abych vás s našimi názory seznámila podrobněji. Ani ty nejlepší nápady, jakkoli mohou být přitažlivé, nelze uskutečnit, není-li na ně dostatek peněz. Ve výboru ITRE jsme v zásadě posílili finanční požadavky. Podle nás nestačí, aby byly tyto zdroje pouze přiměřené a dostupné. Na politické úrovni musíme zajistit uplatňování těchto dvou požadavků, a proto podporujeme větší transparentnost a dohled nad finančními zdroji. Zavádíme také požadavek, aby se peníze využívaly na konkrétní účely.

Prosadili jsme rovněž uplatňování zásady „znečišťovatel platí“, což pokládám za jeden z klíčových požadavků Evropského parlamentu. Reagovali jsme také na obavy veřejnosti ohledně bezpečnosti uloženého jaderného paliva a podpořili jsme zásadu reverzibility. Zastáváme názor, že na vyhořelé jaderné palivo je třeba dohlížet. Z technických důvodů nebo v případě nových technologických řešení je však možné takové palivo vytěžit, zpracovat nebo recyklovat a znovu použít.

Podstatně jsme zpřísnili požadavky na transparentnost a stanovili podrobnosti ohledně účasti veřejnosti, informací, jež mají být veřejnosti poskytovány, a metod komunikace a účasti na postupech. V této souvislosti odkazujeme na Aarhuskou úmluvu. Náš výbor podporuje regionální spolupráci. Aby však regionální spolupráce nesloužila pouze jako výmluva pro odkládání rozhodnutí, přidali jsme celou řadu požadavků, které by taková spolupráce měla splňovat.

Zvláštní pozornost jsme věnovali ochraně pracovníků nakládajících s vyhořelým jaderným palivem a radioaktivním odpadem, dodržování v praxi zavedené zásady co nejnižší přiměřeně dosažitelné úrovně (ALARA – „as low as reasonably achievable“), nutnosti vzdělávání a výcviku a také potřebě rozvíjení vědeckých a technologických dovedností.

Obzvlášť bych chtěla zdůraznit naše stanovisko ohledně vývozu radioaktivního odpadu. Odvážím se říci, že ani jeden ze členů výboru není „nimby“ (zkratka pro člověka, který odmítá, aby nějaká stavba např. skládka byla blízko jeho domova). Nepodporujeme nezodpovědné nakládání s vyhořelým palivem a chceme, aby se radioaktivní odpad ukládal bezpečně. Na druhou stranu víme, že existují výjimky, kde je vývoz dovolen. Proto jsme podpořili pozměňovací návrh umožňující vývoz do zemí uplatňujících tytéž standardy, jaké zavádíme v EU prostřednictvím této směrnice. Neměli bychom například vyvážet radioaktivní odpad do zemí, které nedisponují zařízeními pro konečnou likvidaci. Předložili jsme rovněž pozměňovací návrh, v němž požadujeme, aby Evropská komise po dokončení odborného hodnocení členskými státy zhodnotila koncepci nakládání s radioaktivním odpadem a vyhořelým jaderným palivem. Zvláštní důraz by měl být kladen na zásadu reverzibility a požadavky týkající se vývozu.

Dámy a pánové, Evropský parlament má podle Smlouvy o Euratomu pouze poradní roli. Pracovali jsme usilovně a já bych si ráda myslela, že naše práce nebyla marná. Proto očekávám, že Evropská komise a Rada budou naše stanoviska respektovat, a prosím vás, abyste během této rozpravy stanoviska přijatá výborem ITRE podpořili.

  Günther Oettinger, člen Komise. − (DE) Paní předsedající, vážení poslanci, dnes diskutujeme o návrhu Komise ohledně tématu, které se týká Evropy a které je na programu Parlamentu již podruhé. První návrh Komise nebyl v letech 2003 ani 2004 přijat. Jsme přesvědčeni, že je rozumné a vhodné uplatňovat na evropské úrovni ty nejvyšší bezpečnostní normy pro využívání jaderné energie, bez ohledu na jeho účel, a pro nakládání s jaderným odpadem.

Rád bych paní Jordan Cizeljové poděkoval za její souhrnnou zprávu a práci vykonanou během posledních několika týdnů. Také bych rád poděkoval stínovým zpravodajům z Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a z ostatních výborů. Úředníci mi řekli, že jste vytvořili nanejvýš věcnou a kompetentní zprávu. Těší nás, že podpořila klíčové aspekty návrhu Komise, jehož cílem je stát se důležitým stavebním kamenem v rozvoji komplexního evropského právního a regulačního systému bezpečnosti na nejvyšší možné úrovni.

Jsem rád, že v zásadě souhlasíte s koncepcí evropského právního rámce a že podporujete naše návrhy ohledně odpovědnosti vnitrostátních programů, jasných pracovních, časových a finančních požadavků, informací a plného zapojení veřejnosti v rané fázi každého procesu provádění na vnitrostátní úrovni.

Chceme pracovat společně, abychom zajistili podrobnou a spolehlivou ochranu tras nakládání s odpady a jejich bezpečnost obzvlášť proto, že doba uskladnění bude velice dlouhá.

Jsme přesvědčeni, že mnohé z vašich návrhů vznikly díky dobré informovanosti. Podporují a upevňují postoj Komise.

Rád bych připojil několik doplňujících poznámek, a to ke čtyřem konkrétním oblastem.

Za prvé, základní zásadou je to, že podle koncepce subsidiarity nechceme rozhodovat o každé podrobnosti. Výchozí postavení každého ze členských států je jiné. Chceme zavést evropský právní rámec. Klíčové body důležité pro bezpečnost a pro standardy jsou obsaženy v navrhovaném dokumentu. Ponechali jsme například manévrovací prostor, pokud jde o druh účasti veřejnosti, vzdělávání a výcvik zaměstnanců a řídících pracovníků a podrobnosti finančních modelů – nikoli kvalitu financování – a záměrně necháváme otevřenou otázku regulace konečných zařízení pro uložení odpadu budovaných a/nebo provozovaných společně několika členskými státy. V nezbytném případě můžeme v této oblasti vydat doporučení, bude-li třeba, abychom byli v některé z pozdějších fází procesu konkrétnější.

Jsem si nicméně jist, že tento návrh nebude pro příštích 20 let poslední. Očekávám, že jeho obsah budeme muset doplnit či upravit v průběhu procesu provádění v nadcházejících dvou až pěti let. Proto vám všem Komise nabízí možnost, abyste směrnici ve správný čas přezkoumali, abychom se mohli poučit ze svých zkušeností a směrnici ještě dále vylepšit.

Za druhé, podíváme-li se na otázku reverzibility uloženého jaderného paliva a odpadu, platí zásada, že každé úložné zařízení musí být vhodné a bezpečné pro trvalé konečné uložení, a to z geologického a technického hlediska i pokud jde o jeho konstrukci. Uvědomujeme si však, že na poli výzkumu a vědy dojde k vývoji. V tuto chvíli roste očekávání, že v dohledné budoucnosti, během několika dalších desetiletí, nám rozvoj v příští nebo přespříští generaci vědy umožní odpad recyklovat nebo ukládat efektivněji, než to dokážeme dnes. Proto věříme v možnost reverzibility a v mezidobí v to, že neustálý přístup a bezpečnost jsou stejně důležité, a chceme to zakomponovat do vnitrostátních předpisů a možná i ujasnit v preambuli.

Za třetí bychom rádi výslovně podpořili názory paní zpravodajky ohledně důležitosti přiměřeného financování vnitrostátních programů nakládání s odpadem. Z toho důvodu návrh Komise obsahuje důležité požadavky týkající se financování, jejichž cílem je zajistit, abychom na budoucí generace nepřenášeli nadměrnou zátěž. Chceme tedy zaručit, že odpovídající finanční prostředky budou dostupné včas a v souladu se zásadou „znečišťovatel platí“, že vnitrostátní programy budou zahrnovat podrobné a spolehlivé odhady nákladů a že zaměstnanci i obyvatelstvo jako celek budou mít přístup k informacím o všech tématech souvisejících s nakládáním s odpady. Je důležité, aby bylo financování také transparentní.

Rovněž podporujeme návrhy, že financování nakládání s odpadem je třeba zaručit po dostatečně dlouhou dobu. Tyto návrhy podáme Radě vaším jménem.

Moje poslední poznámka se týká vývozu. Základním principem našeho návrhu je to, že každý členský stát, bez ohledu na to, kolik jaderných elektráren má (a zda vůbec nějaké) nebo jaký objem odpadu musí obvykle zpracovat, neboť každý členský stát má jaderný odpad z lékařských zařízení a z průmyslového výzkumu, i když nemá žádné jaderné elektrárny, musí převzít zodpovědnost za své úkoly a také uzavírat dvoustranné dohody a vyvíjet řešení spolu s ostatními členskými státy. V zásadě je to tak, že vývoz do třetích zemí není v zájmu Evropy.

V mé zemi, v Německu 70. a 80. let 20. století, bylo velké množství nebezpečného odpadu vyvezeno do bývalé Německé demokratické republiky a do východní Evropy a zde uloženo výměnou za zařízení, která se ani neblížila tehdejším normám a která neposkytovala nejlepší možnou ochranu životního prostředí, ani obyvatelstva. O to jde i v tomto případě. Z tohoto důvodu je Komise připravena přijmout jakékoli restriktivní řešení, včetně zákazů vývozu nebo jeho omezení. Vyzýváme Parlament, aby nepodporoval otevírání této oblasti, ale naopak restriktivní řešení. Bude tak pro nás snazší zajistit, aby Rada omezení vývozu na konci celého postupu nerozmělnila.

Chtěl bych vám mnohokrát poděkovat za vaši dnešní konstruktivní podporu. Jsem si jist, že během několika let budeme o tomto tématu v Parlamentu znovu diskutovat, a to s cílem první směrnici rozšířit a vylepšit.

  Jean Lambert, navrhovatel Výboru pro zaměstnanost a sociální věci. − Paní předsedající, doufejme, že až dojde na naše přezkoumání této směrnice, budeme tak moci učinit na jiném právním základě.

Náš výbor zastává názor, že tímto základem by se měl stát č. 153 Smlouvy, protože tato záležitost se přímo týká zdraví a bezpečnosti. Zdůraznili jsme rovněž význam poskytování informací a konzultací s pracovníky ohledně bezpečnostní dokumentace a bezpečnostních analýz, a to nejen co se týče míst, kde se bude s vyhořelým palivem a radioaktivním odpadem zacházet, ale také pokud jde o to, jak by se měl transportovat, a ohledně potřeby přísného a efektivního režimu inspekcí s účinnými, odrazujícími a přiměřenými sankcemi.

Stejně tak chceme, aby všichni držitelé povolení zajistili důkladné a průběžné školení všech, kdo budou s těmito látkami nakládat, včetně subdodavatelů – kteří jsou potenciálně slabým článkem bezpečnostního řetězce – běžných pracovníků a všech ostatních zaměstnanců na těchto pracovištích, ať už je jejich role jakákoli. Vyjádřili jsme rovněž názor, že neexistuje jasná hranice mezi civilním a vojenským odpadem, vzhledem k tomu, že s vojenským materiálem dnes mohou nakládat i civilisté.

  Pavel Poc, navrhovatel Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin. − (CS) Paní předsedající, upřímně blahopřeji zpravodajce k výsledku její práce. Jako navrhovatel stanoviska ve výboru ENVI jsem měl možnost osobně zažít, jak se technický návrh stal přes noc vysoce politickým tématem, a proto děkuji také všem kolegům, kteří si dokázali udržet věcný přístup i pod tlakem neštěstí v Japonsku. Zejména bych chtěl poděkovat stínovým zpravodajům ve výboru ENVI za příspěvky ke kvalitě stanoviska tohoto výboru.

Věřím, že směrnice nastaví právní rámec Evropské unie pro nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivním odpadem a bude integrální částí legislativy, zajišťující bezpečné využívání jaderné energie v těch členských státech, které si ji ponechají ve svém energetickém mixu. Mezi jinými velice vítám požadavek, aby členské státy zajistily dostatečné financování výdajů spojených s managementem vyhořelého paliva. Navštívil jsem osobně některá zařízení pro skladování radioaktivního odpadu a jsem přesvědčen, že nedostatečné financování by se mohlo stát přímou příčinou snížení jejich bezpečnosti, a tomu je třeba v Evropě předejít.

  Edit Herczog, za skupinu S&D. – (HU) Paní předsedající, jménem skupiny Progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu tuto zprávu vítám. Je výsledkem dlouhých diskuzí, konzultací a vyjednávání a my ji zítra jednomyslně podpoříme. Jaderné technologie využíváme k výrobě energie a léčiv a k pohánění ponorek a ledoborců již 60 let. A za posledních 60 let se nám nepodařilo nalézt účinné řešení pro nakládání s nebezpečným odpadem a jeho dlouhodobé uložení. Tuto směrnici podporujeme, přestože nesouhlasíme se všemi jejími podrobnostmi, neboť zmenšuje politické překážky a stanoví nutné finanční podmínky a nezávislost. Ačkoli máme na výrobu energie různé názory, všichni se shodujeme, že na základě zásady „znečišťovatel platí“ by měl být odpad vzniklý v Evropské unii uskladněn v rámci EU, i kdyby k jeho dalšímu zpracování docházelo v některé ze třetích zemí. Podporujeme iniciativu za omezení odpadu na minimum, a pokud to výzkum a vývoj umožní, souhlasíme s další recyklací, jelikož zásada reverzibility je pro nás velice důležitá.

Stejně tak považujeme za nesmírně důležité mít na paměti lidský faktor. Je naší povinností se za lidský faktor zaručit; bezpečnost zaměstnanců s tím úzce souvisí a musí být během uskladnění odpadu prioritou. Pokládáme nicméně za důležité zmínit, že stávající právní rámec neposkytuje dostatečná evropská řešení, protože nemáme právo spolurozhodování. Proto jsme přesvědčeni, že bude v budoucnu nutné nalézt nový právní rámec. Evropa musí konečně jít v čele, pokud jde jak o nařízení, tak o budování úložišť. Jedině tak můžeme jít pro zbytek světa příkladem.

  Fiona Hall, za skupinu ALDE. – Paní předsedající, jaderný odpad je problém, se kterým se zkrátka musíme vypořádat. I kdyby se všechny jaderné reaktory zítra uzavřely, stále by zde zůstalo dědictví odpadu z půl století jaderné výroby a nejrůznějších dalších aktivit. Jaderný odpad nezmizí mávnutím kouzelného proutku, a proto se s ním musíme vypořádat co nejzodpovědněji. To znamená zajistit, že radioaktivní odpad zůstane pod kontrolou a dohledem EU.

Jakmile se ocitne za evropskými hranicemi, nemůžeme zaručit, jak s ním bude nakládáno. Z toho důvodu skupina ALDE rozhodně podporuje stanovisko komisaře a trvá na zachování statu quo. Vývoz radioaktivního odpadu do třetích zemí musíme zakázat.

Specifickým problémem jaderného odpadu je samotné časové rozpětí nebezpečí, které představuje. Před deseti tisíci lety jsme žili v jeskyních. Můžeme snad vědět, jak bude lidská společnost a planeta Země vypadat za dalších deset tisíc let?

Proto musíme ve svých dnešních rozhodnutích myslet na budoucnost. V tuto chvíli může geologické ukládání jaderného odpadu vypadat jako ta nejméně špatná možnost, avšak pokroky ve vědě mohou tento závěr postavit na hlavu. Poznámky pana komisaře ohledně této otázky tedy vítám. Z toho důvodu je zahrnutí ustanovení o revizi do směrnice věcí zdravého rozumu.

Na závěr musím zdůraznit, stejně jako mnoho kolegů přede mnou, jak je absurdní, že Evropský parlament má pouze poradní hlas a nemůže v podstatě nijak zasahovat do směrnice, na níž závisí bezpečnost tolika příštích generací.

  Evžen Tošenovský, za skupinu ECR. – (CS) Paní předsedající, chtěl bych jako stínový zpravodaj za frakci ECR ocenit zprávu kolegyně Jordan Cizelj. Tato zpráva vznikla v době velmi složité, až hysterické diskuse po živelné katastrofě v Japonsku a dopadu této katastrofy na jaderné elektrárny.

Po mnoha diskusích se podařilo udržet racionální přístup k nakládání s radioaktivním odpadem. Je samozřejmá snaha o zajištění maximální bezpečnosti při nakládání s radioaktivním odpadem, proto je ve zprávě významná i povinnost informovanosti a otevřenosti o těchto činnostech tak, aby se zvýšila důvěra veřejnosti. Všechny tyto činnosti musí podléhat přísné kontrole při dodržování mezinárodních standardů. Je důležité, aby podle těchto standardů bylo zajištěno ukládání jak v meziskladech, tak i v dlouhodobých úložištích. Jedná se o činnosti vysoce nákladné a o zařízení fungující desítky, ne-li stovky let. Je proto nutno brát v potaz další technologický vývoj v budoucích desetiletích. Technologie úložiště musí umožňovat určitou flexibilitu do budoucna. Z mého pohledu je nerozumné jít snahou o absolutní zakonzervování jaderného odpadu v trvalém úložišti.

  Béla Kovács (NI). – (HU) Paní předsedající, zatímco se Evropská unie snaží nalézt řešení pro ukládání a likvidaci vyhořelého paliva, ve Spojených státech a v Rusku jej považují za hospodářsky hodnotný zdroj energie. Vyhořelé palivo z dnešních jaderných elektráren lze snadno využít jako palivo v reaktorech čtvrté generace využívajících roztavené soli. Metoda protonového urychlovače za využití slitiny olova a vizmutu otevírá dokonce ještě větší možnosti. Vysoce radioaktivní izotopy s dlouhým poločasem rozpadu vznikající v jaderných elektrárnách v zásadě nejsou nebezpečné: lze je přeměnit na méně radioaktivní izotopy s krátkým poločasem rozpadu, což danému zařízení umožňuje fungovat jako zdroj elektrické energie. Další výhodou je skutečnost, že tyto reaktory mohou být poháněny thoriem, jehož zásoby jsou desetkrát větší než zásoby uranu. Tyto reaktory pohání zlomek kritického množství štěpného materiálu, což znamená, že je zcela vyloučen výskyt spontánní jaderné řetězové reakce. Nezačneme-li nové technologie neprodleně zavádět a využívat, znovu zůstaneme pozadu za nejnovějším vývojem ve výzkumu, vývoji i hospodářství.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE). – (PT) Paní předsedající, blahopřeji paní zpravodajce k její vynikající práci. Cílem navrhovaného rámce je zajistit, že členské státy vytvoří regulační rámec a vypracují vnitrostátní programy pro odpovědnější nakládání s radioaktivním odpadem.

Je důležité, aby se tyto programy vyjadřovaly jasně k otázce rozhodovacího procesu. Rozhodování musí vycházet z přehledného rozdělení povinností mezi všechny zúčastněné strany. Klíčovými otázkami jsou dohled, kontrola a informace, jež jsou životně důležité pro transparentní řízení. Zapojení veřejnosti umožňuje dohodu a spoluodpovědnost, což vede k ospravedlnění strategií nakládání s radioaktivním odpadem ve společnosti. Je zásadní, aby veřejnost byla neustále informována o možných rizicích ve všech oblastech souvisejících s jadernou energií a novými technologiemi.

Informace, znalosti a velká míra transparentnosti jsou nezbytné pro přijetí ze strany veřejnosti. Musím rovněž zdůraznit důležitou úlohu, kterou hraje mezinárodní spolupráce a společné programy výzkumu a vývoje při šíření a výměně nejlepších zkušeností v tomto oboru.

  Marita Ulvskog (S&D). – (SV) Paní předsedající, diskuze o jaderné energii nás často rozděluje do různých táborů. Jsme pro nebo proti, chceme rychlé či postupné vyřazení z provozu nebo vůbec žádné vyřazování. Jde-li však o jadernou bezpečnost, naše výchozí pozice je zcela jiná. V tomto případě se shodujeme na tom, že chceme nejvyšší možnou míru bezpečnosti, což se samozřejmě týká i jaderného odpadu, za nějž budeme zodpovědní bez ohledu na to, jak dlouho budeme jadernou energii využívat – stejně jako mnoho dalších generací po nás. S odpadem se musí zacházet tím absolutně nejlepším možným způsobem a směrnice EU musí mít takovou strukturu, aby tento záměr skutečně splňovala. Jednou obzvlášť významnou otázkou je vývoz jaderného odpadu, který zmínilo již několik řečníků. Členské státy EU musí mít možnost mezi sebou nadále uzavírat vzájemné dohody týkající se odpadu, ale do zemí mimo EU jej vyvážet nesmíme. To je naše morální povinnost a tu musíme splnit.

  Corinne Lepage (ALDE). – (FR) Paní předsedající, pane komisaři, kterákoli země, jež není schopna řídit zpracování vlastního odpadu, by neměla mít možnost využívat technologii, kvůli níž tento odpad vznikl. Žádná země by se neměla stát popelnicí země jiné. Proto musíme podpořit stanovisko Komise ohledně vývozu odpadu a jeho zákazu a proto musíme být extrémně přísní, pokud jde o jakékoli dvoustranné dohody, do nichž lze vstupovat.

Za druhé, nakládání s jaderným odpadem by se mělo řídit zvykovým právem, ale s přísnějšími pravidly. Definice, jež nám byla předložena, je slabší než minimální standard. Ve skutečnosti odpad nijak nedefinuje, neboť dovedeme-li ji do jejího logického závěru, žádný jaderný odpad nebude nikdy existovat, protože budeme vždy schopni vymyslet nové technologické řešení. To považuji za nezodpovědné.

A konečně, náklady na demontáž a likvidaci odpadu by se měly řádně započítávat do ceny jaderné energie, v současnosti tomu tak ale bohužel není. Nemůžeme se snažit uplatňovat zásadu „znečišťovatel platí“, jestliže nehodláme naprosto striktně a odpovědně přistupovat k určování cen.

  Marina Yannakoudakis (ECR). – Paní předsedající, nedávné události v Japonsku nám zajisté připomněly možné problémy související s využíváním jaderné energie a nakládáním s vyhořelým palivem. Ve světě ohroženém nedostatkem energie si ovšem musíme zachovat otevřenou mysl.

Musíme se snažit podporovat všechny způsoby výroby energie – od obnovitelných, udržitelných energií po investice do bezpečných jaderných elektráren. Zabýváme-li se jadernou energií, bezpečnost a transparentnost postupů jsou dvě důležité věci, jimž je třeba věnovat neustálou pozornost. Odpovědí nemusí nutně být vyřazení jaderných elektráren z provozu, jak plánuje Německo, ale spíše zajištění toho, že při zacházení s touto energií a vzniklým odpadem budeme plnit ty nejpřísnější bezpečnostní programy.

Jaderná energie má velký potenciál sloužit Evropě, ale musíme uvažovat realisticky. Aktivně usilujme o to, aby nám jaderná energie nyní i v budoucnu sloužila, a pracujme na této zprávě.

  Paul Rübig (PPE). – (DE) Paní předsedající, nejprve bych chtěl poblahopřát panu Oettingerovi. Je nyní třetím komisařem odpovídajícím za oblast jaderné bezpečnosti, odpadu a odstavení elektráren. Parlament Komisi vždy podporoval a vždy žádal, aby byly pravomoci v této oblasti přeneseny na evropskou úroveň. Pracovní skupina Rady pro jaderné otázky to ale bohužel nepovažovala záležitost, která by měla v programu své místo.

Jsem hrdý na to, že se nám postupně začíná dařit o těchto věcech spolu vážně diskutovat a že se Rada upřímně snaží zdůraznit přidanou evropskou hodnotu a zároveň na druhé straně dodržovat zásadu subsidiarity. Jsem nicméně přesvědčen, že jde i o to, abychom si zkrátka uvědomili, čeho všeho lze v této nanejvýš citlivé oblasti osmého rámcového programu pro výzkum dosáhnout. Proto je v této souvislosti tak významná vědecká stránka a otázka toho, co předpokládáme, že vzejde z budoucí harmonizace, a zda si přejeme dospět ke vzájemnému uznávání.

Jsem přesvědčen, že bychom měli uvažovat i o tématech, na něž se chceme zaměřit v blízké budoucnosti. Velmi dobře si pamatuji slova paní kolegyně Palaciové o tom, že tyto otázky se na programu znovu objeví teprve tehdy, až dojde k další jaderné katastrofě. Naneštěstí měla pravdu. Je trochu pozdě se tím zabývat, ale nastal nejvyšší čas, abychom se zamysleli nad opatřeními, která bude nutné přijmout na evropské úrovni. To ovšem nestačí. Evropa musí hrát roli průkopníka, a to především na mezinárodním poli. O standardech v této oblasti bychom měli rozhodovat ve spolupráci s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (IAEA). Potřebujeme takové standardy, které zaručí nejvyšší možnou míru bezpečnosti a které nám ve výsledku umožní, abychom se vyhnuli ohrožení obyvatelstva. Pane Oettingere, rád bych vám poblahopřál. Zaujal jste správný přístup a my si můžeme být jistí, že Parlament i Komise budou nanejvýš úspěšní.

  Hannes Swoboda (S&D). – (DE) Paní předsedající, nejprve bych chtěl říci, že v otázce zákazu vývozu naprosto souhlasím s panem Oettingerem. Jelikož se zdá, že v této věci panuje široká shoda, doufám, že při zítřejším hlasování dospějeme také k dohodě a že podpoříme Komisi. Bylo by zajisté velice rozumné, aby Komise a Evropský parlament zaujaly v této souvislosti jednotné stanovisko.

Za druhé, co se týče účasti veřejnosti, uvedl jste, pane Oettingere, že v této oblasti potřebujeme podrobnější pravidla. V zásadě máte pravdu. Budeme však potřebovat také zapojení veřejnosti napříč jednotlivými státy. Existují skladovací zařízení v blízkosti hranic, a proto nelze jednoduše říci, že tady jsou hranice a že se to ostatních občanů nijak netýká. V této oblasti budeme pravděpodobně potřebovat společná pravidla, jinak by mohlo dojít ke sporům nebo k vyloučení některých občanů na základě toho, že se jich tato záležitost netýká, protože jsou příslušníky jiného státu. My všichni jsme ovšem občané Evropy. Protože jsou některé země dotčeny úložišti ležícími blízko jejich hranic, je důležité, abychom stanovili určité zásady a aby Komise navrhla některá základní nařízení, díky nimž by byla účast veřejnosti brána vážně a vycházela by ze společných zásad.

  Vladimir Urutchev (PPE). – (BG) Paní předsedající, nejdříve ze všeho bych chtěl paní Romaně Cizeljové poděkovat za její skvělou zprávu, která nám, jak upřímně doufám, pomůže přiblížit se přijetí následné směrnice o radioaktivním odpadu a vyhořelém jaderném palivu.

Evropa rozhodně potřebuje pravidla a právní rámec pro stanovení povinných požadavků s cílem zajistit nejvyšší možnou míru bezpečnosti, již si jak my, tak evropští občané tolik přejeme. Zajištění takové bezpečnosti čistě v rámci Evropě ovšem není žádný velký úspěch. Právě naopak, bude-li činnost zahrnující jadernou energii prováděna v blízkosti hranic Evropské unie, ale podle mírnějších pravidel a standardů, znamenalo by to pro nás a evropské občany důvod k obavám. Jaderné havárie totiž neuznávají zeměpisné hranice.

Jak můžeme uplatňování vysokých evropských standardů rozšířit do dalších zemí? Jedinou skutečně praktickou cestou je spolupráce s takovými zeměmi a společné projekty. Proto pokládám za velice důležité, abychom provedli první pozměňovací návrh Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, který umožňuje vyvážet vyhořelé palivo a radioaktivní odpad do třetích zemí, budou-li dodržovat stejně přísné standardy, jako jsou ty naše. Kdybychom členským státům odepřeli tuto praktickou možnost, připravili bychom je o nejúčinnější způsob šíření vysokých evropských nároků. Tím mám na mysli spolupráci a společné projekty nakládání s radioaktivním odpadem. Odložme morální pochybnosti, že evropský jaderný průmysl tuto možnost zneužije k tomu, aby se na náklady jiných zemí zbavil nevhodného odpadu. K tomu nedojde. Naléhavě žádám Komisi, aby k této záležitosti zaujala konstruktivnější stanovisko.

  Judith A. Merkies (S&D). – (NL) Paní předsedající, pane komisaři, hovořili jste o třech věcech, v nichž se budete moci podle mého přesvědčení spolehnout na podporu většiny tohoto Parlamentu. Hovořili jste o podpoře pro zákaz vývozu. Můžete v každém případě očekávat podporu mnoha z nás, protože se to týká našeho vlastního odpadu. Musíme se o něj postarat sami a neměli bychom jej vyvážet do jiných zemí mimo Evropskou unii.

Žádáte transparentnost. Proti transparentnosti nikdo nic nenamítá. Vypadá to jako velmi dobrá myšlenka, obzvlášť vzhledem k tomu, že záležitosti týkající jaderné energie a radioaktivního odpadu tolik lidí znepokojují.

Hovořili jste rovněž o tom, že konečné řešení podzemního uskladnění by mělo být reverzibilní. Řekli jste, „nejde o trvalé řešení, k odpadu budeme mít vždy přístup“. Souhlasím. V tomto ohledu máte moji bezvýhradnou podporu.

Z jedné věci mám přesto obavy, a to je ukládání odpadu do podzemí. Jste si naprosto jistí, že se jedná o nejbezpečnější metodu? Podle mého názoru to tak není. Není ani využívána nikde jinde. V některých zemích není krajina pro ukládání radioaktivního odpadu vhodná, a proto tvrdím, že bychom měli mít realistickou možnost vypořádat se s odpadem jinou bezpečnou metodou nad zemí.

  András Gyürk (PPE). – (HU) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, každý členský stát produkuje radioaktivní odpad. Proto bychom se měli nejen postarat o vyhořelé palivo z jaderných elektráren s ohledem na ochranu životního prostředí a zdraví občanů, ale také zajistit bezpečné a efektivní nakládání s radioaktivním odpadem všeobecně. Už jen z tohoto důvodu je skutečně vhodné, abychom dnes o tomto tématu diskutovali zde v Evropském parlamentu.

Souhlasím, že využití jaderné energie spadá do suverenity jednotlivých států. Stanovení základních evropských zásad týkajících se vnitrostátních nařízení pro nakládání s odpadem je nicméně oprávněné. Při absenci takovýchto zásad a v důsledku rozdílných nařízení mají hráči na trhu zájem o to, aby se svým radioaktivním odpadem nakládali v těch zemích, kde jsou pravidla nejmírnější. Podnět k tomu, aby členské státy přijaly závazné programy nakládání s odpadem, je proto slibný. Jedním z jeho předpokladů je ovšem jmenování kompetentních orgánů, které budou moci provádět přísnou kontrolu nakládání s jaderným odpadem a porušování pravidel odpovídajícím způsobem trestat, bude-li to nutné. Jsem přesvědčen, že vnitrostátní programy musí rovněž ujasnit pravomoci těchto orgánů a odpovědnost hráčů na trhu.

Na závěr bych rád připojil jednu poslední poznámku: nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivním odpadem je velice nákladná činnost. To znamená, že vnitrostátní programy jsou zbytečné, nebudou-li vyjasněny otázky financování. Vyčlenění finančních prostředků nutných pro nakládání s jaderným odpadem v co nejranější fázi celého procesu jeho vzniku je důležitým základním principem. Souhlasím s tím, že ti, kdo odpad vyprodukují, musí nést náklady na jeho likvidaci. To bude pro hráče na trhu znamenat odpovídající podnět k tomu, aby snižovali objem radioaktivního odpadu a nakládali s ním efektivně.

  Francesco De Angelis (S&D). – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, katastrofa ve Fukušimě znovu otevřela otázku jaderné bezpečnosti. Problémem radioaktivního odpadu je třeba se zabývat a vyřešit jej.

Stručně řečeno existují dvě věci, které pokládám za nejdůležitější. První z nich je zákaz převážení odpadu. Každá země musí být schopna plnit své vlastní povinnosti, a co víc, zásada „znečišťovatel platí“ je spravedlivá. Druhá věc se týká bezpečnosti, konkrétně zdraví a bezpečnosti zaměstnanců. Tento bod pokládám za nesmírně důležitý, občany totiž musíme uklidnit. Evropské občany musíme uklidnit tím, že zajistíme, aby byla tato oblast spravována s maximální možnou transparentností a především, zdůrazňuji, maximálně bezpečně.

  Marian-Jean Marinescu (PPE). – (RO) Paní předsedající, tato směrnice vytváří právní rámec pro odpovědné nakládání s vyhořelým jaderným palivem a radioaktivním odpadem, což je z hlediska předpisů naprostá nezbytnost.

V současnosti se v Evropské unii nachází tři elektrárny v procesu odstavení, podporovaného finančními příspěvky z EU. Německo již oznámilo, že hodlá zastavit provoz v celé řadě elektráren. V dohledné budoucnosti bude třeba zastavit provoz v dalších elektrárnách v jiných členských státech, protože se blíží ke konci své životnosti. Přístup směrnice na vnitrostátní úrovni povede ke vzniku radioaktivních skládek po celé Evropské unii. To je plýtvání zdroji a důvod k obavám veřejnosti. Taková je stávající situace v Rumunsku, dokonce přímo v regionu, z nějž pocházím, v souvislosti se skládkou radioaktivního odpadu z elektrárny Kozloduj.

Jsem přesvědčen, že je třeba skutečně evropský, dlouhodobě zaměřený přístup, který povede k využívání sdílených technologií, šetření zdroji a evropským mechanismům financování. Globální přístup a poskytování relevantních informací umožní evropským občanům získat důvěru a klid.

  Csaba Sógor (PPE). – (HU) Paní předsedající, otázka vyhořelého paliva a radioaktivního odpadu je významnou a naléhavou oblastí, jíž se po katastrofě ve Fukušimě dostalo ještě větší pozornosti. Navzdory technologickým inovacím a řešením a programům nakládání s odpadem je tento problém den za dnem větší. Nakládání s radioaktivním odpadem a jeho konečná likvidace představují problém, jenž bude přetrvávat i v budoucnu. V Evropě usilujeme o energetickou bezpečnost a ekologickou, stabilní výrobu energie. Musíme ovšem věnovat stále větší pozornost řadě otázek, jako je například zpracování, přeměna a konečná likvidace rychle rostoucího objemu radioaktivního odpadu. K tomu potřebujeme nejen vytvořit technická zařízení, ale také vybudovat striktní politickou, právní a sociální strukturu. Stálo by za to v této oblasti zvážit, zhodnotit a naplánovat celoevropskou spolupráci. Na budování a rozvoji bezpečného procesu by se měli podílet všechny odpovědné strany. Musíme přijmout opatření, která ochrání i budoucí generace.

  Jaroslav Paška (EFD). – (SK) Paní předsedající, nakládání s radioaktivním odpadem je oprávněně bedlivě sledováno širokou veřejností, a proto je dobře, že se Evropská komise rozhodla uvedenou problematiku komplexně legislativně upravit tak, že jasně vymezuje povinnosti a zodpovědnost všech subjektů podílejících se na tomto postupu.

Je dobře, že se v předložené směrnici klade důraz nejen na zlepšení kvality dohledu a kontroly, ale zejména na zvýšení transparentnosti těchto procesů a účast veřejnosti. Důležitou otevřenou otázkou je podle mého názoru zabezpečení dostatečného množství vyčleněných finančních zdrojů na pokrytí nákladů nezbytných k vyřazení jaderných reaktorů z provozu a další nakládání se vzniklým radioaktivním odpadem. Navrhovaný systém monitorování množství finančních rezerv nezávislým orgánem může při dobré organizaci vytvořit předpoklady k tomu, že jaderné zařízení si po dobu svého provozu nashromáždí dostatek zdrojů na financování své ekologické likvidace, a to by mělo být naším cílem.

  Elena Băsescu (PPE). – (RO) Paní předsedající, vítám návrh této zprávy na pozadí změn v celosvětové jaderné politice a návrhu Komise na směrnici týkající se této oblasti.

Musím trvat na tom, že je důležité spravedlivě uplatňovat zásadu „znečišťovatel platí“, jak se ukázalo i po katastrofě v Japonsku. Ačkoli je jaderná energie díky nízkým nákladům atraktivní, bezpečnost zaměstnanců a civilních obyvatel musí být na prvním místě. Proto podporuji spolupráci mezi členskými státy, jejímž cílem je bezpečné ukládání jaderného odpadu. Transparentnost tohoto procesu znamená i to, že se obyvatelstvo podílí na rozhodování o místě uložení a dalších podrobnostech. V této oblasti již prokázaly svoji užitečnost regionální výzkumné programy.

Domnívám se také, že by členské státy měly společně využívat rovněž zařízení pro zpracování a ukládání odpadu z jaderných elektráren.

  Miroslav Mikolášik (PPE). – (SK) Paní předsedající, jsem velmi rád, že se na poli nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivním odpadem posouváme kupředu, stanovují se konkrétní požadavky, jimiž se zajistí, aby členské státy zřídily vnitrostátní regulační a organizační rámec a vypracovaly účinné vnitrostátní programy od vzniku odpadu až po jeho uskladnění. V celém systému je klíčové, aby pravidla obsahovala zásadu transparentnosti, dohledu a kontroly. Vítám rovněž možnost využití hlubinného geologického úložiště včetně zásady reverzibility. Dostatečné financování vnitrostátních programů však musí být zajištěné tak, aby ten, kdo znečisťuje, také platil, a to je v této směrnici zřetelně posíleno, což mě těší, a to včetně přiměřených odrazujících sankcí, které je třeba zajistit v každém systému.

  Günther Oettinger, člen Komise. – (DE) Paní předsedající, projevy ukázaly, že poslanci Evropského parlamentu si přečetli, zpracovali a zhodnotili veškeré podrobnosti předložených návrhů. Nedomnívám se, že by zde existoval rozpor. Souhlasím s tím, abychom vaše připomínky zahrnuli do postupu.

Jednu věc, kterou zmínil pan Swoboda, otázku stejných přeshraničních práv na účast veřejnosti, pokládáme za významnou. Často je tomu tak, že se konečná úložiště a jaderné elektrárny ze zeměpisných či jiných důvodů nachází v oblastech blízko státních hranic, což znamená, že nedělitelná, rovnoprávná účast občanů, transparentnost a odpovídající práva vyžadují evropskou perspektivu.

Velice vám děkuji za spolupráci. Doufám, že při zítřejším hlasování zde v Parlamentu získáme vaši podporu.

  Romana Jordan Cizelj, zpravodajka. − (SL) Paní předsedající, velice mě těší, že i tato rozprava prokázala, že existuje řada bodů, na něž máme podobný, téměř stejný názor, a že to jsou body klíčové pro zajištění bezpečného nakládání s vyhořelým jaderným palivem a radioaktivním odpadem.

Musím rovněž říci, že po nehodě ve Fukušimě, byla naše práce nesmírně obtížná, a těší mě, že navzdory tomuto náročnému období byl dokument schválený Výborem pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE) připraven podle odpovídajících zvyklostí a nenechali jsme se unést ideologickými debatami.

Domnívám se, že rozdíly v našich názorech nejsou tak velké, aby zprávu ohrozily, a to je velice pozitivní. Proto bych si přála, aby tato zpráva a tato směrnice byly přijaty co nejdříve a abychom směrnici mohli začít provádět. Samozřejmě souhlasím se všemi poslanci, kteří zmínili skutečnost, že Evropský parlament hraje v otázkách jaderné energetiky pouze poradní úlohu. Domnívám se, že bychom o této věci měli někdy v budoucnu vážně diskutovat a usilovat o nalezení společného řešení, neboť se jedná o otázku demokracie.

Na závěr bych ráda poděkovala všem, kdo se podíleli na přípravě této zprávy, jmenovitě stínovým zpravodajům, zejména z výboru ITRE, a dále také těm zpravodajům a jejich skupinám, kteří předložili svá stanoviska. Chtěla bych poděkovat všem poslancům, kteří se zúčastnili diskuzí a předkládali pozměňovací návrhy, Radě a Evropské komisi – spolupracovali jsme dobře a své názory jsme si vyměňovali pravidelně a ve správný čas. Samozřejmě musím poděkovat i své asistentce, poradci naší politické skupiny a poradci výboru ITRE.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek 23. června 2011.

Písemná prohlášení (článek 149 jednacího řádu)

  Paolo Bartolozzi (PPE), písemně. – (IT) Jakožto stínový zpravodaj Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin jsem se tímto tématem zabýval obzvlášť podrobně a cítím, že musím paní kolegyni Jordan Cizeljové poblahopřát k neocenitelné práci, kterou odvedla. Navzdory obtížím při vyjednávání, zapříčiněným nikoli nejméně nanejvýš citlivou mezinárodní situací, se výslednému návrhu směrnice o nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivním odpadem podařilo načrtnout komplexní, harmonický legislativní rámec, jehož cílem je zajistit, aby se s tímto odpadem nakládalo bezpečně bez ohledu na to, jaké využití a následky může mít jaderná energie v budoucnosti. Jsem přesvědčen, že právě v tom spočívá velká síla dotyčného návrhu. Návrh od členských států žádá, aby zajistily vyšší míru bezpečnosti, která bude v souladu s mezinárodními bezpečnostními standardy; aby věnovaly větší pozornost technickému a vědeckému pokroku, zejména v souladu se zásadou reverzibility; aby kladly zvýšený důraz na ochranu životního prostředí a zdraví občanů; a aby se zavázaly určovat odpovědnost podle zásady „znečišťovatel platí“, transparentně a za účasti držitelů povolení.

  Ioan Enciu (S&D), písemně. – Evropská unie každoročně vyprodukuje více než 40 000 m3 radioaktivního odpadu, z čehož 80 % tvoří nízce radioaktivní odpad s krátkým poločasem rozpadu a okolo 5 % nízce radioaktivní odpad s dlouhým poločasem rozpadu. Je důležité, aby Unie zavedla směrnici o nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivním odpadem. Rumunsko je jedním z těch členských států, které podporují možnost vyvážet radioaktivní odpad do třetích zemí. Vyhořelé palivo z rumunských výzkumných reaktorů je nutné buď vracet do země jeho původu, Ruska či Spojených států, nebo jej ve zvláštních případech vyvážet do třetích zemí. Z tohoto důvodu nemohu v této zprávě obsažený návrh zákazu vývozu podpořit. Jelikož jaderná energie zůstane i nadále součástí energetického mixu členských států, je důležité, aby byla tato zpráva na plenárním zasedání tohoto Parlamentu úspěšně schválena. Vyhořelé palivo by mělo být co nejdříve přemístěno z nádrží do suchých úložišť a největší pozornost bychom přitom měli věnovat nejstaršímu radioaktivnímu odpadu. Dále je důležité, aby občané pravidlům rozhodujícím o bezpečnosti úložišť a programům nakládání s odpadem důvěřovali.

  Alajos Mészáros (PPE), písemně. – (HU) Radioaktivní odpad je produkován v celé Evropské unii, včetně izotopů využívaných k lékařským, průmyslovým, zemědělským, výzkumným nebo dokonce vzdělávacím účelům. Vyhořelé palivo však přesto z největší části vzniká v jaderných elektrárnách. Při zpracování tohoto odpadu se v současnosti využívají dvě technologie: buď recyklace, nebo konečné uložení. Odpad se podle míry radioaktivity dělí na tři druhy: nízce, středně a vysoce radioaktivní. Tato klasifikace zároveň určuje, zda bude uložen do podpovrchového nebo do hlubinného geologického úložiště. Konečná odpovědnost za vyhořelé palivo a radioaktivní odpad leží na členských státech. Většina z nich ovšem v souvislosti s vyhořelým palivem dosud nepřijala nejdůležitější rozhodnutí. Dobře organizované programy konečného ukládání jaderného odpadu bohužel fungují jen na málo místech. V oblasti dlouhodobého nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivním odpadem musíme vyvíjet trvalé politické úsilí, abychom zajistili, že se bude řídit těmi nejpřísnějšími bezpečnostními opatřeními. Členské státy musí schválit vnitrostátní nařízení na vysoké úrovni týkající se jaderné bezpečnosti a ochrany občanů. Dále musí vzniknout systém určující pravomoci a odpovědnost vnitrostátních orgánů v souvislosti s nakládáním s jaderným odpadem. Stejně tak je nezbytné poskytovat informace veřejnosti, neboť je velice důležité, aby lidé měli odpovídající povědomí o tom, co se kolem nich děje.

  Rovana Plumb (S&D), písemně. – (RO) Ve všech opatřeních, která přijmeme, musíme zajistit bezpečnost veřejnosti a životního prostředí. Podporuji realizaci „kultury bezpečnosti“, což zahrnuje vytváření bezpečnostních standardů, nezávislou a důslednou regulaci, odpovídající lidské a finanční zdroje a dostatečnou informovanost veřejnosti.

Informování veřejnosti musí probíhat transparentně. Zvýšení transparentnosti s sebou nese potřebu jasné definice odpovědnosti orgánů a vznik dobře zajištěného a koordinovaného systému informování veřejnosti s cílem získat a udržet její důvěru ve způsob nakládání s radioaktivním odpadem vzniklým při výrobě jaderné energie a v nukleární medicíně.

  Jutta Steinruck (S&D), písemně. – (DE) Téma nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivním odpadem je nanejvýš aktuální. Nedávné události v Japonsku nás znovu upozornily na bezprostřední rizika hrozící zaměstnancům a občanům vystaveným radioaktivnímu materiálu.

V Evropě máme mnoho tun radioaktivního odpadu, kolem nějž se lidé musí pohybovat. Těší mě, že můžeme položit základy pro lepší ochranu zdraví těchto lidí v celé Evropě.

Vypracovali jsme v Parlamentu zprávu vycházející z technické zprávy Komise, která se soustředí na občany, a to včetně zaměstnanců dopravních společností a zařízení, v nichž se pracuje s radioaktivním odpadem, a zaměstnanců konečných úložišť. Proto se členové Výboru pro zaměstnanost a sociální věci zaměřili na ochranu dotyčných zaměstnanců prostřednictvím zavedení bezpečnostních opatření a opatření na ochranu zdraví a jejich vzděláváním v oblasti radioaktivního odpadu. Ekonomické zájmy nesmí nikdy mít přednost před zdravím zaměstnanců a občanů. Proto potřebujeme souhrnnou dokumentaci týkající se veškerého odpadu a nakládání s ním, dokud zůstane škodlivý pro občany a životní prostředí.

Těší mě, že Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku do své konečné zprávy začlenil tolik našich požadavků.

  Kathleen Van Brempt (S&D), písemně. – (NL) Jaderná energie je kontroverzním tématem, které končívá bouřlivými diskuzemi v Parlamentu a mezi našimi skupinami. Fukušima tuto diskuzi rozvířila a v důsledku toho řada lidí dramaticky změnila svůj názor. Je pozitivní, že k tomuto tématu přistupujeme způsobem, jenž jak zastáncům, tak odpůrcům umožňuje nahlas vyjádřit své postoje. Bez ohledu na náš názor však radioaktivní odpad zůstává skutečností a my se s ním musíme vypořádat co nejlépe a nejbezpečněji. Proto vítám zprávu, která přispívá k přísnější a bezpečnější odpadové politice, ke všem členským státům přistupuje stejně a zdůrazňuje zodpovědnost producentů odpadu.

Podporuji zásadu „znečišťovatel platí“; za žádných okolností bychom se neměli vyhýbat odpovědnosti. Z toho důvodu rovněž vyzývám k zákazu vývozu jaderného odpadu do třetích zemí. Nejedná se pouze o otázku etiky, ale i o věc bezpečnosti a ochrany občanů. Nemáme totiž žádnou možnost, jak sledovat či kontrolovat odpadovou politiku třetích zemí. To je nepřijatelné riziko. Se svým odpadem se musíme vypořádat sami a prostřednictvím přísných právních předpisů a návrhů musíme požadovat, aby se tak dělo tím nejbezpečnějším a technicky nejoptimálnějším způsobem.