Relato integral dos debates

Quinta-feira, 19 de Janeiro de 2012 - Estrasburgo

5. Como evitar o desperdício de alimentos (breve apresentação)

  El Presidente. − El siguiente punto es el informe de Salvatore Caronna, en nombre de la Comisión de Agricultura y Desarrollo Rural, sobre cómo evitar el desperdicio de alimentos: estrategias para mejorar la eficiencia de la cadena alimentaria en la UE (2011/2175(INI)) (A7-0430/2011).

Quiero decirle, señor Caronna, que esta mañana, por lo menos la televisión de mi país ha informado ampliamente sobre el punto que vamos a tratar ahora y me figuro que esa habrá sido también la realidad en otros países europeos. Por lo tanto, entramos en un tema que ha sido trasladado a la opinión pública como pocas veces suele hacerse respecto de nuestros debates.

  Salvatore Caronna, relatore. − Signor Presidente, onorevoli colleghi, innanzitutto vorrei ringraziare i membri della commissione agricoltura per la collaborazione avuta durante la stesura di questa relazione.

Una collaborazione feconda che ci ha portato in tempi rapidi, e quasi all'unanimità, ad approvare un testo su un tema, quello dello spreco di alimenti, che per troppo tempo è stato sottovalutato dalle istituzioni e dalla politica. Una sottovalutazione che non possiamo più permetterci.

Infatti, se è vero, come ormai tutte le più accreditate fonti specializzate dicono, che uno dei problemi principali dell'immediato futuro sarà quello di far fronte ad una nuova e fortissima domanda di cibo e che dunque il tema della sicurezza alimentare è diventato uno dei problemi più difficili da affrontare perché in futuro la domanda di cibo tenderà a superare l'offerta, noi non possiamo più permetterci di rimanere inerti di fronte ad un fenomeno, quello dello spreco di alimenti – quando parliamo di alimenti parliamo di alimenti ancora perfettamente commestibili – che ha assunto una dimensione imponente e non più sostenibile.

Infatti, siamo giunti ad un livello tale – la FAO stima che un terzo del cibo prodotto ogni anno nel mondo che viene destinato al consumo dell'uomo viene sprecato, in Europa siamo già al 50%, e che ogni cittadino in media spreca 105 chilogrammi all'anno di cibo – da farci dire che non ci troviamo solo di fronte ad un problema etico, ma ad una vera e propria questione economica, sociale, con enormi implicazioni sull'ambiente.

Per questo, con questa relazione, noi vogliamo che la lotta allo spreco alimentare diventi una priorità nell'agenda della politica dell'Unione europea. Per questo chiediamo che la Commissione guidi i 27 Stati membri nell'adottare una strategia comune in grado di promuovere un vero e proprio salto di qualità capace di ridurre, da qui al 2025, in modo significativo, lo spreco di alimenti.

Per questo chiediamo che vengano valorizzate tutte quelle associazioni, quei gruppi di volontariato, quei centri di iniziativa che in diversi paesi hanno dato vita a progetti concreti su questo terreno. Queste esperienze hanno generato un sistema virtuoso che ha garantito un recupero notevole di prodotti da destinare a quelle fasce di popolazione in difficoltà economiche.

Ricordo che in Europa, nella ricca Europa, sono quasi 70 milioni i cittadini che vivono sotto la soglia di povertà e in condizioni di malnutrizione. Per questo, chiediamo delle direttive precise da parte della Commissione.

In modo particolare, sarebbe importante modificare le normative sugli appalti pubblici per i servizi di ristorazione in mense ed ospedali in modo da privilegiare in sede di aggiudicazione, a parità di condizioni, quelle imprese che garantiscono un modello di gestione impostato alla lotta allo spreco di alimenti. Sotto questo aspetto, lo voglio richiamare, il fatto importante è che le prime a dare l'esempio devono essere le istituzioni europee, a partire da questo Parlamento.

Infine, chiediamo una responsabilizzazione di tutti gli attori della filiera alimentare. Occorre promuovere una vera e propria campagna di sensibilizzazione che veda in prima fila le grandi organizzazioni di agricoltori, il mondo dell'industria, le scuole, le università, capace di far emergere una cultura civile e scientifica orientata ad un modello di consumo più sobrio e sostenibile per l'ambiente.

Con questa relazione il Parlamento europeo ha fatto la sua parte, ora ci auguriamo che la Commissione raccolga questo lavoro mettendo in campo una strategia efficace. Innanzitutto, ci auguriamo che da subito si attivi per proclamare il 2014 come Anno europeo contro lo spreco alimentare; sarebbe il segno tangibile di un vero, forte ed immediato impegno di questa istituzione su questo terreno.

In questo modo si darebbe subito un segnale a tutti i cittadini che l'Unione europea è in grado di essere all'avanguardia nel definire un modello di sviluppo più giusto ed equilibrato.

Procedimiento de solicitud incidental de uso de la palabra («catch the eye»)

  Giovanni La Via (PPE). - Signor Presidente, onorevoli colleghi, non possiamo consentire che lo spreco alimentare cresca ancora e dobbiamo contrastarlo tramite specifici strumenti, ma anche attraverso una cultura volta a illustrarne effetti economici, ambientali e sociali.

Il fenomeno dello spreco alimentare nell'ultimo trentennio è cresciuto del 50% con ricadute non solo etiche ma anche economiche, ambientali, sociali, nutrizionali e sanitarie. Non appare eticamente sostenibile che, a fronte dei circa 70 milioni di persone che in Europa vivono al di sotto del livello di povertà, vi siano tonnellate di cibo ancora consumabile che viene buttato nella spazzatura e che non si riesca a differenziare quanto più possibile le materie impiegate per la produzione e il confezionamento di tali cibi.

Quest'eliminazione avviene quindi attraverso elevati costi economici e sociali. Le proposte della commissione agricoltura ricoprono ambiti che, dal packaging a più dettagliate informazioni circa la scadenza, mirano ad aiutare i cittadini ad evitare gli sprechi e riutilizzare i prodotti.

  Silvia-Adriana Ţicău (S&D). - Producţia anuală de deşeuri alimentare din cele 27 de state membre este estimată la aproximativ 179 de kilograme pe cap de locuitor. Cu toate acestea, în Uniune, 79 de milioane de oameni trăiesc sub pragul sărăciei, iar 16 milioane dintre aceştia au primit ajutoare alimentare de la instituţii caritabile.

Securitatea alimentară este un drept fundamental al omului, care se realizează prin disponibilitatea, accesibilitatea şi stabilitatea în timp a unei alimentaţii sănătoase, suficiente, adecvate şi hrănitoare. Problema risipei de alimente ar trebui abordată din punctul de vedere al eficienţei resurselor şi invităm Comisia să lanseze iniţiative specifice, care să abordeze risipa de alimente în cadrul iniţiativei „O Europă eficientă din punctul de vedere al utilizării resurselor” pentru a-i acorda aceeaşi atenţie şi sensibilizare ca şi eficienţei energetice, ambele fiind la fel de importante pentru mediu şi pentru ... (Preşedintele a retras cuvântul vorbitorului).

  Janusz Wojciechowski (ECR). - Panie Przewodniczący! Problem marnotrawstwa żywności jest bardzo ważny i dobrze, że Parlament Europejski tym się zajmuje, zwłaszcza w kontekście dramatycznych prognoz żywnościowych na najbliższe dziesięciolecia i wielkiego wzrostu zapotrzebowania na żywność. Problem marnotrawstwa wiąże się blisko z tym, o czym dyskutowaliśmy kilkadziesiąt minut wcześniej – z koncentracją handlu, z tym że większość handlu produktami żywnościowymi przejmują wielkie sieci handlowe. W oczywisty sposób powoduje to zwiększone marnotrawstwo żywności, choćby z tego powodu, że w supermarketach kupuje się zazwyczaj więcej żywności niż w małym sklepiku blisko miejsca zamieszkania. Także ta sprawa jest szczególnie ważna. Pamiętając o marnotrawstwie żywności pamiętajmy również o marnotrawstwie ziemi. Kryzys żywnościowy bierze się również z tego również, że coraz więcej ziemi wypada spod produkcji rolniczej. To jest bardzo niebezpieczny proces.

  Miroslav Mikolášik (PPE). - 90 % až 115 kg na osobu vyplytvaných potravín ročne považujem za dostatočne pádny dôvod na to, aby sa potravinový odpad stal politickou prioritou. Pokračovanie v súčasnom tempe plytvania v poľnohospodársko-potravinárskom reťazci nie je len dlhodobo neúnosné a nezodpovedné voči najchudobnejším častiam populácie, ale má aj negatívne účinky na životné prostredie a prináša vysoké straty podnikom a hospodárstvu. Racionalizácia výroby, uskladňovania, spracovania a následnej distribúcie a spotreby, ktorej sa ročne v EÚ stratí až 50 % zdravých a používateľných, požívateľných potravín, si preto vyžaduje vypracovanie komplexnej európskej stratégie. Predsa tých 70 miliónov Európanov, ktorí žijú pod prahom chudoby, si (príhovor pána poslanca bol prerušený) ...

  Mairead McGuinness (PPE). - Mr President, I compliment the rapporteur for his work on this report. It seems to me that it would be an excellent idea to focus our attention on this issue and the year dedicated to it – we proposed 2014. This would be quite sensible. It is also an election year and it is a very practical issue that we can talk about with our citizens. This is not simply about the food we throw out at home: there is huge waste in this institution, I dare say, in hospitals, in public places and right through the food chain.

The debate in this Chamber this morning feeds into, if I can use that phrase, our earlier debate about the entire food supply chain. If we can reduce food waste we will have a more efficient and more sustainable supply chain, which is vital.

  Phil Prendergast (S&D). - Mr President, the world population reached seven billion last year and it is expected to reach more than nine billion by 2050. Because of this it is vital that we consider the issue of food security and of ensuring that we can produce enough food to feed our growing populations. In focusing on producing enough food for people, we must also look at how we use the food we produce and, to that end, we must also focus on food waste.

Food waste happens at all points of the food chain – at the level of production, at the point of sale and at the point of consumption. However, the points at which food waste typically occurs differ depending on the country. In industrialised countries, most waste is concentrated at the final stages, in distribution and consumption.

In Ireland it is estimated that up to a third of the food we buy ends up in the bin, potentially costing families more than EUR 1 000 per year. The website stopfoodwaste.ie was set up under the National Waste Prevention Programme to educate people about the issue and to promote awareness of measures to prevent food waste. (The President cut off the speaker)

  Rareş-Lucian Niculescu (PPE). - Economia de hrană înseamnă totodată economie de apă, de energie, de cheltuieli cu forţa de muncă; nu în ultimul rând, reprezintă un bun răspuns la problema penuriei de terenuri, atât de mult discutată în ultima vreme.

Să nu uităm că Europa este mult mai dependentă din punct de vedere alimentar de terenuri din afara graniţelor sale decât orice altă regiune a lumii, folosind anual 640 de milioane de hectare de teren, echivalentul a o dată şi jumătate suprafaţa propriilor terenuri. Aproape 60% din terenurile utilizate pentru nevoile Europei se situează în realitate în alte părţi ale lumii, fiind vorba de o suprafaţă de zece ori mai mare decât Germania, de exemplu. Din nou se ridică întrebarea ce facem: utilizăm mai mult teren, căutăm în altă parte mai mult teren sau ne folosim cât mai bine resursele disponibile?

  Mario Mauro (PPE). - Signor Presidente, onorevoli colleghi, oltre a ringraziare l'on. Caronna perché ha saputo presentare questo tema non solo per le implicazioni dello scandalo sociale, ma anche per le opportunità potenziali legate alla lotta allo spreco, vorrei rivolgermi al Commissario Tajani nella sua veste di Vicepresidente della Commissione per sottolineare quello che è in chiave strategica per noi il punto fondamentale.

Come può la Commissione contribuire alla lotta allo spreco? Definendo con precisione dove vengono allocati i capitoli di spesa che servono a questa strategia. Perché è rimasto insoluto il problema se questo debba essere incentrato nell'organizzazione della spesa sociale o ritornare alla gestione e all'uso della filiera della DG Agricoltura. Questo rimane un punto chiave perché quella DG che ha la tradizione e le competenze per permettere alla filiera agroalimentare e alle associazioni di cittadini e agli altri stakeholders... (il Presidente ritira la parola all'oratore).

  Anna Záborská (PPE). - V čase krízy a šetrenia nemožno ignorovať, že sa až polovica vyrobených potravín zmení na odpad skôr, než sa dostane k spotrebiteľovi. Chcem poďakovať spravodajcovi, že otvoril túto tému na pôde Parlamentu. Vinu na súčasnom stave nesie aj legislatíva. Povinnosť výrobcov uvádzať minimálnu trvanlivosť a dátum spotreby, spôsobila, že 18 % potravín skončí ako odpad, len preto, že ich ľudia nepovažujú za bezpečné. V niektorých štátoch zákon naumožňuje znížiť cenu výrobku pod nákladovú cenu ani v deň dátumu spotreby. Toto treba zmeniť. Je škoda, že správa nespomína potravinové banky. Tieto neziskové organizácie sa snažia, aby sa plytvanie potravinami nahradilo ich distribúciou tým, ktorí to najviac potrebujú. Vyhadzujeme potraviny do odpadkov a zároveň Európska únia platí potravinovú pomoc. Podporme radšej potravinové banky.

  Anna Maria Corazza Bildt (PPE). - Herr talman! Idag slänger vi en fjärdedel av innehållet matkassen vi bär hem i Sverige. Det är oacceptabelt för miljön, moralen och ekonomin. Alla kan göra någonting åt det i sitt kök, i sitt hem och när man köper mat.

Vår roll är att lyfta debatten, öka medvetenhet och sprida rätt information. Kommissionen måste tydliggöra datummärkningen. Bäst-före-datum handlar om kvalitet, inte om säkerhet. Mer märkning skulle förvirra konsumenterna i stället. Lägre temperatur i kylkedjan skulle också öka hållbarheten. Jag har varit drivande också när det gäller att engagera branschen att i ökad utsträckning ta sin del av ansvaret. De träffar miljoner människor varje dag.

Vi måste gå tillbaka till den bondekultur som innebär att man använder sina sinnen och sitt sunda förnuft, tar tillvara maten och återanvänder rester. I stället är det en plastkultur som vi lever i idag. Jag hoppas att vi tillsammans kan ändra på det. Det är en utmaning.

Fin del procedimiento de solicitud incidental de uso de la palabra

(«catch the eye»)

  Antonio Tajani, vice-président de la Commission. − Monsieur le Président, Mesdames et Messieurs les députés, je vois M. Swoboda, qui est assis à sa place. Je veux lui présenter mes meilleurs vœux pour sa nouvelle fonction. Je veux aussi remercier, bien sûr, le rapporteur, M. Caronna, ainsi que les membres de la commission de l'agriculture, de la commission de l'environnement et de la commission du marché intérieur pour ce rapport. Je les remercie également au nom de M. Ciolos, commissaire responsable de la politique agricole, qui est à Dublin pour présenter la politique agricole commune en Irlande.

Compte tenu de ses effets négatifs, en particulier pour l'environnement et la sécurité alimentaire, la question du gaspillage des denrées alimentaires retient à l'évidence de plus en plus l'attention. Dans ce contexte, je tiens également à mentionner la conférence, qui s'est tenue au Parlement européen le 28 octobre 2010. Que pouvons-nous faire au niveau de l'Union? La Commission, qui a déjà adopté plusieurs propositions, est en train d'en élaborer d'autres qui contribueront à s'attaquer au problème du gaspillage des denrées alimentaires à différents niveaux.

J'ai déjà mentionné la réforme de la PAC, qui porte essentiellement sur le stade de la production et de la transformation de la chaîne agroalimentaire. Les mesures en vigueur, qui contribueront à renforcer la durabilité du secteur agricole, par exemple, les programmes agro-environnementaux, seront maintenues. D'autres seront mises en place pour répondre aux autres recommandations contenues dans le rapport, telles que la possibilité d'inclure dans les programmes de développement rural des sous-programmes thématiques pour soutenir les petites exploitations agricoles et favoriser la création de filières d'approvisionnement courtes. C'est la question des kilomètres alimentaires.

La Commission développe aussi actuellement un partenariat européen pour l'innovation sur la productivité et le développement durable de l'agriculture, dont l'objectif est de promouvoir une agriculture durable qui permette d'obtenir davantage de résultats avec moins de ressources. Les forums à haut niveau sur l'amélioration du fonctionnement de la chaîne d'approvisionnement alimentaire, dont nous avons déjà discuté ce matin, travaillent également sur les questions de l'optimisation de l'emballage alimentaire et de la limitation maximale des déchets alimentaires.

La Commission utilise des plates-formes telles que le forum européen du commerce de détail sur la durabilité, la table ronde européenne pour une production et une consommation alimentaires durables et un réseau informel d'États membres pour s'attaquer à la question de la viabilité environnementale.

En outre, le 20 septembre, la Commission a défini une feuille de route pour une Europe efficace dans l'utilisation des ressources, qui vise à transformer l'économie européenne en un système durable d'ici à 2050. Il en ressort que les denrées alimentaires constituent l'un des secteurs clés susceptibles de contribuer à la réalisation de nos objectifs en matière d'utilisation efficace des ressources. La feuille de route fixe ainsi l'objectif ambitieux de réduire de moitié le gaspillage d'aliments encore propres à la consommation dans l'Union européenne d'ici à 2020, et de parvenir à une diminution de 20 % des ressources dans la chaîne agroalimentaire pour la même date. Cette question figure dans les recommandations du rapport. La feuille de route appelle, également, à l'élaboration, en 2013, d'une communication sur l'alimentation durable pour faire progresser ce dossier complexe d'une manière cohérente et concrète. Elle préconise également l'élaboration d'une méthodologie, basée sur des critères de durabilité, pour les principales denrées alimentaires, d'ici à 2014.

Dans la recommandation 35 de votre rapport, vous demandez à la Commission et au Conseil de proclamer 2013 "Année européenne de lutte contre le gaspillage alimentaire". Mon collègue, le commissaire Dalli, a examiné cette possibilité avec votre rapporteur, car tout le monde s'accorde généralement à dire qu'il faut faire quelque chose pour lutter contre le gaspillage des denrées alimentaires dans l'ensemble de la chaîne agroalimentaire. La date de 2013 est toutefois prématurée, tout d'abord parce que la Commission a proposé, en août dernier, de désigner l'année 2013 "Année européenne des citoyens", et ensuite, parce qu'il faut environ deux ans pour préparer pleinement tous les aspects d'une année européenne.

Si, comme je l'ai compris au cours de ce débat, on parle de 2014, cela pourrait être possible. Je vais transmettre le message aux collègues Ciolos et Dalli parce que je pense qu'on peut travailler de concert vers cet objectif.

Un grand merci à vous tous, ainsi qu'au Président, pour ce débat très intéressant et très important pour nous tous.

  El Presidente. − Con esto se cierra este punto.

La votación tendrá lugar hoy, a las 12.00 horas.

Declaraciones por escrito (artículo 149 del Reglamento)

  Louis Grech (S&D), in writing. – This report identifies the negative impact that food wastage has on the general population and in particular on people living near or below the poverty line. Food wastage occurs at each of the different stages of the food chain – most notably at the final stages of distribution and consumption. A change in practice, management and conduct at the various stages could both make industry more responsible and citizens more aware of this significant problem. We need a long-term action plan which will improve the entire supply chain and will focus on the ethical, economic, environmental, social, nutritional and health implications of food wastage in Europe and worldwide. Action needs to be taken at both national and European level to develop policies which will reduce waste while also improving food-production practices in developing countries. The EU needs to address this salient issue in a spirit of cooperation, coordination and through the exchange of policy expertise to enable Europe to use food sustainably – from the moment of production to that of consumption.

  Anneli Jäätteenmäki (ALDE), kirjallinen. – Arvoisa puhemies, tuntuu uskomattomalta, että Euroopassa jopa 50 prosenttia ruoasta päätyy hukkaan. Samaan aikaan yli miljardi ihmistä kärsii maailmalla nälästä. Kuluttajilla on oltava mahdollisuus ostaa ruokaa pienissä pakkauksissa. On myös suosittava lähiruokaa, jolloin ruoka ei pilaannu jo matkalla kauppaan. Lähiruoasta hyötyy sekä kuluttaja että tuottaja. Lähiruoka on tuoretta, turvallista ja kotimaista. Se myös tukee paikallisen seudun elinvoimaisuutta. Suosikaamme lähiruokaa.

  Jaromír Kohlíček (GUE/NGL), písemně. – Plýtvání potravinami, špatný zdravotní stav populace, nevyužívání duševního potenciálu, to jsou jenom některé z projevů krize dnešního světa. Pokud jde o potraviny, potom v současné době je lidstvo schopné vyrobit dostatečné množství potravin netradičními způsoby počínaje hydroponií a konče metodami, které tradiční živočišnou a rostlinnou výrobu vůbec nepřipomínají. Na druhé straně je na světě několik miliard lidí, kteří se živí podobně jako desítky minulých generací jejich předchůdci primitivním zemědělstvím, a řada z nich pravidelně žije na pokraji hladu. Tento svět plný neracionálních postupů, které s sebou nese převaha neoliberálních hospodářských schémat prosazovaných nejsilnějšími státy světa, má zároveň velký problém s údržbou a zlepšováním stavu venkovské krajiny. Likvidace přebytků potravin na jedné straně, snaha po alespoň nepatrných společensky žádoucích krocích, jako jsou programy konzumace ovoce a mléčných výrobků ve školách, a na druhé straně možnost využití – i když nepříliš racionálního – některých druhů rostlin pro výrobu energetických surovin ukazuje, že ani tak vyspělé společenství, jako je Evropská unie, nemá v současné době recept na řešení této závažné otázky. Snad pouze radikální systémová změna hospodářského systému v rozhodující části světa by přinesla skutečné řešení. Protože tento požadavek je nereálný, podporujeme alespoň vyhlášení roku 2013 Evropským rokem boje proti plýtvání potravinami.

  Vladimír Maňka (S&D), písomne. – Svetová populácia rastie, zdroje sú obmedzené a najchudobnejšie skupiny majú nedostatočný prístup k potravinám. Na druhej strane všade vo svete dochádza k vyraďovaniu plne používateľných potravín: od strát pri zbere a skladovaní, cez dopravu v nie príliš bezpečných podmienkach a chyby pri balení, až po zlé návyky spotrebiteľov pri nákupe a využívaní potravinárskych výrobkov.

Za posledných 40 rokov sa plytvanie potravinami vo svete zvýšilo o 50 %.

Výroba potravín, ktoré neskonzumujeme, predstavuje vysoké náklady na energie a prírodné zdroje (najmä vodné), emisie skleníkových plynov. Približne 89 miliónov ton potravín vyhodených v Európe vyprodukuje ročne 170 miliónov ton CO2. Okrem škôd na životnom prostredí, zapríčinených výrobou potravín, je potrebné vziať do úvahy náklady na spracovanie a likvidáciu odpadov.

Boj proti plytvaniu potravinami sa musí stať prioritou v rámci európskeho politického programu. Komisia, Rada a členské štáty musia prijať konkrétne opatrenia zamerané na obmedzenie plytvania potravinami na polovicu do roku 2025.

Musíme občanov informovať nielen o príčinách a dôsledkoch plytvania, ale aj o spôsoboch, ako ho obmedziť.

  Tiziano Motti (PPE), per iscritto. – Signor Presidente, uno studio commissionato dalla FAO rivela che 1,3 miliardi di tonnellate di cibo per il consumo umano vanno sprecati ogni anno.

Lo studio inoltre evidenzia che i paesi industrializzati e quelli in via di sviluppo dissipano all'incirca la stessa quantità di cibo – rispettivamente 670 e 630 milioni di tonnellate. Ogni anno i consumatori dei paesi più ricchi sprecano quasi la stessa quantità di cibo (222 milioni di tonnellate) dell'intera produzione alimentare netta dell'Africa sub-sahariana (230 milioni di tonnellate). Frutta e verdura sono gli alimenti che vengono sprecati maggiormente.

L'ammontare di cibo che va perduto o sprecato ogni anno è equivalente a più di metà dell'intera produzione annuale mondiale di cereali (2,3 miliardi di tonnellate nel 2009/2010). Informazioni nelle scuole ed iniziative politiche potrebbero essere un punto di partenza per cambiare questo comportamento favorendo persino, insieme ad altre politiche, anche la lotta alle malattie metaboliche su base alimentare.

Serve una presa di coscienza collettiva che riesca ad indebolire il valore commerciale dell'apparenza e della quantità del cibo, adattandola maggiormente ai bisogni reali di ciascun consumatore. È una sfida difficile, ma l'Unione europea può farcela come è riuscita in passato con politiche di impatto sociale molto forte, quali l'interdizione del fumo negli ambienti pubblici.

  Sirpa Pietikäinen (PPE), kirjallinen. – Olen ilahtunut siitä, että me EU:ssa olemme vihdoin kiinnittämässä entistä enemmän huomiota erääseen keskeiseen ruokapoliittiseen kysymykseen, eli ruuan haaskaukseen. Esillä oleva mietintö tiivistää hyvin keskeisimmät ruuan haaskaamiseen liittyvät ongelmat. Kyse ei ole vain eettisestä haasteesta, vaan ruuan haaskauksella on selvät linkit niin maataloussektorin uudistamiseen, sosiaaliseen oikeudenmukaisuuteen kuin nälkäkysymykseen. On meille kaikille itsestään selvää, että on täysin mieletön tilanne, että ruuasta 30-50 prosenttia, arviosta riippuen, päätyy jätteeksi. Ja vielä useimmiten jätteeksi, jota ei hyödynnetä millään lailla.

Nyt käsittelyssä olevan mietinnön esitys siitä, että puolitamme ruuan haaskauksen vuoteen 2025 mennessä, on erinomaisen tärkeä ja annan sille täyden tukeni. Mutta samalla kun pohdimme tapoja vähentää haaskausta niin tuotannon eri vaiheissa, kuin kuluttajan toimesta, meidän tulee pitää mielessä suurempi kuva. Maatalouspolitiikka on ruokapolitiikkaa. Toivonkin, että tämän raportin hyväksymisen myötä pääsemme yhdessä miettimään tapoja ja seurantamekanismeja, joilla arvioimme kokonaisvaltaisesti sitä, millaista ruokapolitiikkaa edistämme. Ruuan haaskaamisen vähentäminen on keskeinen osa tätä tehtävää. Mietinnön esittämä "ruuan haaskaamisen vastainen eurooppalainen vuosi 2013" tarjoaisi meille hyvän mahdollisuuden tarttua kestävämpään ruokapolitiikkaan.

  Pavel Poc (S&D), písemně. – Podle Stockholmského mezinárodního vodohospodářského institutu (SIWI) se až polovina světové sklizně ztrácí „mezi polem a vidličkou“. Za klíčové pro ukončení tohoto plýtvání považuji stanovení konkrétních cílů a povinný sběr potravinového odpadu v domácnostech a pohostinských zařízeních. K tomu bude zapotřebí získat dostatek dat o množství odpadu vyprodukovaného v jednotlivých členských státech, aby bylo následně možné zajistit účinné statistické srovnání. Komise nesmí otálet s novým legislativním návrhem a musí zahájit sběr potřebných dat co nejrychleji. Až 50 % jedlých a nezávadných potravin je v evropských domácnostech, supermarketech a restauracích každý rok vyhazováno, zatímco 79 milionů občanů EU žije pod hranicí chudoby a 16 milionů je závislých na potravinové pomoci z dobročinných institucí. Podle studie zveřejněné Komisí se plýtvání potravinami do roku 2020 zvýší o 40 %, pokud nebudou přijaty účinné kroky. To, že se více než jedna třetina toho, co vypěstujeme, nakonec nespotřebuje, není problém jen z etického hlediska, ale také z hlediska poškozování životního prostředí. Každá tuna potravinového odpadu představuje ekvivalent 4,5 tuny CO2, zbytečnou spotřebu vody, energie i zbytečné využití zemědělské půdy. Pokud bychom vysadili stromy všude tam, kde se v současnosti pěstují plodiny, které nebudou nikdy spotřebovány, teoreticky bychom pohltili 100 % emisí skleníkových plynů ze spalování fosilních paliv.

  Daciana Octavia Sârbu (S&D), în scris. – As dori sa salut raportul domnului Caronna , într-un context în care se discuta tot mai ardent despre securitatea alimentara si agricultura sustenabila. La nivel mondial se produc suficiente alimente pentru a satisface nevoia de hrana, însa problema este repartizarea inegala si risipirea lor. In timp ce în Africa se moare de foame, conform unui studiu FAO în Europa, cetățenii europeni si nord-americani risipesc în fiecare an intre 95 si 115% kg de mâncare pe cap de locuitor. Pe aceasta cale, solicit Comisiei sa promoveze campanii de sensibilizare a publicului în legătura cu risipade alimente si sa indemne atat agricultorii cat si agentii economici sa ia masuri impotriva risipei de produselor agricole atât pe câmp cat si în lanțul alimentar.

  Valdemar Tomaševski (ECR), na piśmie. – Panie Przewodniczący! Marnotrawienie żywności osiągnęło tak wysoki poziom, że można je uznać za problem globalny. Od lat siedemdziesiątych XX wieku wzrosło ono na świecie aż o ponad pięćdziesiąt procent. Żywność jest marnowana wszędzie – już na polach podczas zbiorów, w przemyśle przetwórczym i, co najistotniejsze, przede wszystkim w domach konsumentów. W tej niechlubnej rywalizacji niezaprzeczalny prym wiodą Europa i Ameryka Północna. Mieszkańcy obu tych kontynentów marnują do 115 kg żywności rocznie na osobę. W samej Unii Europejskiej ten wskaźnik jest jeszcze wyższy – według danych Komisji Europejskiej statystyczny Europejczyk wyrzuca 179 kg żywności, co daje około 89 milionów ton nieodwracalnie zmarnowanej żywności rocznie.

To nie nadprodukcja żywności, jak się powszechnie uważa, jest głównym sprawcą marnotrawienia żywności, a w dalszej konsekwencji głodu, lecz nieodpowiednie zarządzanie zapasami oraz błędne strategie marketingowe nastawione wyłącznie na maksymalizację zysków. Wydaje się jednak, że największy wpływ na przyrost odpadów ma umieszczanie na etykietach jednej tylko daty przydatności „należy spożyć przed”. Należałoby zachęcać producentów do umieszczania dwóch informacji, dodając jeszcze jedną: „spożyć do”. Określenie „spożyć przed” odnosi się do jakości produktu, podczas gdy określenie „spożyć do” odnosi się do jego bezpieczeństwa. Pomoże to konsumentom dokonywać świadomych wyborów, a co najistotniejsze zapobiegnie wyrzucaniu do kosza żywności wciąż nadającej się do spożycia.

  Dominique Vlasto (PPE), par écrit. – Monsieur le Président, le gaspillage alimentaire s'aggrave d'année en année, alors que les matières premières se raréfient et que la malnutrition s'étend en Europe. 89 millions de tonnes de nourriture sont jetées chaque année (soit 179 kg/an/personne), dont la majeure partie est pourtant saine et comestible. Il me semble nécessaire de rechercher les causes du gaspillage afin de réduire ce phénomène. Il faut à mon sens sensibiliser l'opinion publique à l'aide de campagnes au niveau européen et national et, plus précisément, faire des efforts pédagogiques dans les établissements scolaires. Une double date de péremption, distinguant date limite de vente et date limite de consommation, permettrait par exemple d'éviter la perte de produits alimentaires. L'arrivée de cette double étiquette dans le commerce doit néanmoins être accompagnée d'une information des clients, qui doivent connaître sa signification. L'Union européenne doit donc selon moi favoriser un élan de solidarité des services de restauration et de la grande distribution afin qu'ils redistribuent gratuitement les invendus encore consommables aux banques alimentaires ou aux personnes les plus démunies. Si nous ne réagissons pas d'urgence à cette situation, les citoyens européens ne le comprendraient pas!

(La sesión, suspendida a las 11.55 horas, se reanuda a las 12.00 horas)

PRESIDENZA DELL'ON. GIANNI PITTELLA
Vicepresidente