Plenardebatten

Donnerstag, 26. November 2015 - Straßburg

4.1. Afghanistan – insbesondere die Morde in der Provinz Zabul

  La Présidente. – L'ordre du jour appelle les débats sur des cas de violation des droits de l'homme, de la démocratie et de l'état de droit (article 135 du règlement) et tout d'abord le débat sur 7 propositions de résolution sur l'Afghanistan, notamment les massacres dans la province de Zaboul (2015/2968(RSP)).

  Bodil Valero, författare. – Fru talman! Det är en oroväckande utveckling vi ser i Afghanistan – det sekteristiska och etniska våldet, mord, kidnappningar och attacker. Det har eskalerat och i synnerhet är det hazarerna, som är landets tredje största grupp och i huvudsak shia, som har drabbats.

Vi ser en utveckling där vissa talibangrupper anslutit sig till Daish och som vi alla vet är shia en av Daish måltavlor. När vi jämför med vad som sker i andra länder i Mellanöstern är det en mycket oroväckande utveckling.

Det krig som många av EU:s medlemsländer var delaktiga i i Afghanistan är inte slut. Det fortsätter, men med mindre medial uppmärksamhet när vi inte längre är där på plats. Det var rätt att lämna. Demokrati och en fungerande rättsstat kan inte skapas med militära medel. Vi behövs istället långsiktigt i Afghanistan med civila insatser för fred, demokrati, säkerhet etc. Att bygga en demokrati tar tid.

Förutom biståndet måste vi också visa från politikens sida att Afghanistan inte är glömt och att vi ser vad som händer. Det är i det perspektivet denna resolution spelar en roll. Resolutionen fördömer i starka ordalag de barbariska morden på 77 hazarer. Den fördömer talibaners, al-Qaidas och Daish och andra gruppers många andra attacker mot alla delar av samhället. Den understryker vikten av att skydda de särskilt utsatta hazarerna och beklagar också de anhörigas sorg. Vi menar i resolutionen att kidnappningar ska ses som ett krigsbrott.

Det finns väldigt mycket mer med i resolutionen, men på en och en halv minut hinner man inte särskilt mycket.

  Ignazio Corrao, Autore. – Signor Presidente, onorevoli colleghi, credo che questi attacchi siano la conferma che da quarant'anni l'Afghanistan continua ad essere un popolo e uno Stato prigioniero del business della guerra, che ha creato fondamentalismo e che foraggia il terrorismo che stiamo vivendo.

E se è vero che, da un lato, la presenza delle truppe NATO è importante per evitare che tale Paese non finisca per diventare la base logistica di tutti i gruppi terroristici, è anche vero che dobbiamo riflettere sul ruolo delle truppe NATO in questi anni.

È chiaro che è stato un ruolo insufficiente e dobbiamo essere critici al riguardo perché, da un lato, abbiamo favorito quegli afghani furbi, anche ladri, che hanno svuotato le casse della Kabul Bank nonché le società che hanno sfruttato le risorse del Paese e, dall'altro, hanno continuato a prosperare i gruppi terroristici.

Credo che dovremmo promuovere un'azione più incisiva come Unione europea.

  Mark Demesmaeker, auteur. – De terreur van Daesh heerst in delen van Syrië en Irak, maar de kanker zaait zich ook verder uit in Afghanistan. De gruwelijke moorden op leden van de Hazara-minderheid tonen aan dat de situatie steeds onveiliger wordt.

Er lijkt zich een verbond tussen de Taliban en Daesh te vormen. Ze vinden elkaar in de totale afkeer van een pluralistisch Afghanistan. Dit kwaad kan niet omgaan met de religieuze, etnische en culturele minderheden. Zij verwerpen vrouwenrechten, democratie en de principes van de rechtsstaat.

Maar het volk is bang van de jihadisten. Vorige week woensdag kwamen in Kaboel duizenden mensen op straat om uiting te geven aan gevoelens van angst en afkeer. Maar ze richten hun pijlen ook op de Afghaanse regering van president Ghani. Die schiet te kort bij de bescherming van de eigen bevolking. Corruptie en rivaliteit tussen de verschillende clans ondermijnen de geloofwaardigheid en de slagkracht van de overheid. Nog al te vaak wordt loyaliteit afgekocht ten koste van mensenlevens, ten koste van mensenrechten. De eenheidsregering in Kaboel moet het geweer van schouder veranderen en de Unie moet daar mee op toezien. Volgend jaar staat er een conferentie over Afghanistan in Brussel op de agenda. Gezien de huidige omstandigheden zal een sterk Europees engagement van essentieel belang zijn.

  Tomáš Zdechovský, Autor. – Paní předsedající, Evropská unie nesmí násilí páchané na menšinách, jako je to v afghánské oblasti Zábul, ponechat bez reakce. Zde došlo k unesení a následnému zmasakrování sedmi civilistů včetně žen a malého dítěte z menšiny Hazara.

A nejedná se o první a ojedinělý případ, kdy došlo k potlačování práv této menšiny. K obdobným incidentům dochází pravidelně déle než dva roky. Únosy a vraždy civilistů jsou vážná porušení mezinárodního humanitárního práva, které jsou povinny dodržovat všechny bojující strany. I ty v Afghánistánu.

Já a moje frakce jednoznačně odsuzujeme útoky Tálibánu, Al-Káidy, Islámského státu a dalších teroristických organizací proti afghánským civilistům, bezpečnostním složkám a demokratickým institucím a celé občanské společnosti.

  Petras Auštrevičius, author. – Madam President, the ongoing indiscriminate attacks by the Taliban and other insurgency groups have led to a sharp rise in civilian deaths. The brutal killing of Hazara civilians in the province of Zabul highlighted the fact that the local population remains under permanent threat.

In order to protect vulnerable groups, the vicious circle of violence needs to be broken. I urge the Afghan authorities to act swiftly and conduct an impartial and comprehensive investigation into those murders. I also appeal to them to do their utmost to fulfil their international obligations by ensuring equal human rights for women and putting an end to the impunity of national security forces.

However, can we expect human rights without a lasting peace, security and a sustainable state? I do not think so. It is feared that, with the gradual international disengagement and fatigue with Afghanistan, respect for human rights might deteriorate even further. A lasting solution to the current situation will depend on whether the government upholds its commitments on human rights. It will also require the continued support of the international community in the fight against insurgency and in the development of resilient Afghan institutions.

  Pier Antonio Panzeri, Autore. – Signora Presidente, onorevoli colleghi, è l'ennesima strage di sette civili di origine hazara, che si inserisce in una lunga storia di persecuzione subita da questo gruppo etnico. Da sempre discriminati e sottoposti a politiche economiche e fiscali inique, gli hazara hanno sempre vissuto ai limiti della sopravvivenza economica e la loro regione, l'Hazarajat, è stata da sempre mantenuta sottosviluppata, priva di strade, scuole e ospedali.

Oggi gli hazara sono ufficialmente riconosciuti dalla nuova Costituzione dell'Afghanistan e hanno ottenuto il pieno diritto di cittadinanza. Ma nonostante ciò temono il crescente potere dei talebani e di Daish, percepiti come una minaccia diretta alla loro comunità.

Ora, per noi sostenere il processo di pace in Afghanistan è il prerequisito per qualsiasi soluzione sostenibile e in quest'ottica bisogna lavorare attivamente in vista della Conferenza ministeriale sull'Afghanistan che si terrà a Bruxelles nel 2016.

  Jaromír Štětina, za skupinu PPE. – Paní předsedající, byla zabita sedmičlenná rodina. Ta sedmičlenná rodina byla rodina hazárská. Myslím, že musíme povýšit naše zkoumání porušování lidských práv z této rodiny na celý hazárský národ.

Hazárové žijí v centrálním Hindúkuši Hazaradžátu. Jsou jich asi tři miliony a jsou soustavně a tradičně napadáni paštunskými kmeny už alespoň dvě stě let. A je to proto, že Hazárové jsou Šíité a navíc jsou nenáviděni kvůli své fyziognomii. Nezapomeňme, že to jsou potomci Čingischánových vojáků, který dobyl tyto části Afghánistánu už ve třináctém století. Proto musíme podporovat afghánskou vládu politicky a vojensky. My si nemůžeme dovolit opustit Afghánistán, protože zde hrozí vytvoření velkého teokratického nukleárního pákistánsko-afghánského celku.

Elnökváltás: GÁLL-PELCZ ILDIKÓ
alelnök

  Afzal Khan, on behalf of the S&D Group. – Madam President, we have all seen the heartbreaking pictures of the protesters carrying the coffins of seven Hazaras, including children. A string of kidnappings over the past year is fuelling concern among the community about the sectarian and ethnic conflict.

We strongly condemn these atrocious killings and kidnappings and stand with the Hazara group in its demand for justice and protection. We express our concern about the worsening security situation in Afghanistan. It is essential that cooperation in the region be intensified, particularly between Afghanistan and Pakistan. All neighbours in the region must play a constructive role in fighting the terrorism threat and promoting an Afghan peace process.

The EU and the international community should assist through diplomacy and negotiations. I welcome the decision to hold a comprehensive ministerial conference on Afghanistan next year in Brussels. The exodus reflects the despair of many Afghans and emphasises the need for a clear signal of international support to mitigate it. We must not forget Afghanistan.

(The speaker agreed to take a blue-card question under Rule 162(8))

  Jonathan Arnott (EFDD), blue-card question. – This situation is truly a tragedy and it is one which is heartfelt by all of us. Will you agree with me that there are lessons to be learned from our military involvement in Afghanistan without a clearly defined military objective and strategy for what would happen next? If you do agree with me, how can those lessons be applied to the current situation in Syria?

  Afzal Khan (S&D), blue-card answer. – Of course we should always be learning lessons, and the ultimate objective for Afghanistan, Iraq, Syria, or Libya is to bring about stability. That is the lesson we need to learn.

Today we need to be bringing stability in Syria, and it is good to see all the key players playing their part in order to achieve this. I look forward to a successful and stable Syria.

  Javier Couso Permuy, en nombre del Grupo GUE/NGL. – Señora Presidenta, el otro día hablamos de cómo atajar la desestabilización, y Afganistán es un ejemplo clarísimo.

El señor Brzezinski nos recordaba cómo se financió a los talibanes para hacer un Vietnam para la Unión Soviética y ahora constatamos, quince años después ―casi quince años después― de la nueva ocupación, el fracaso: no hay más democracia, no hay más derechos humanos; las mujeres siguen siendo asfixiadas, asesinadas y recluidas en sus casas; hay más violencia y hay un fortalecimiento de los talibanes.

Yo creo que hay que dar la vuelta; hay que pensar las cosas de otra manera. Y tendríamos que hacerlo con una retirada y, sobre todo, con una vuelta a las Naciones Unidas: a una transición con los auspicios de las Naciones Unidas.

Además, debemos dar confianza: deben cesar los ataques con vehículos aéreos no tripulados de los Estados Unidos en Afganistán y en Pakistán. Es necesaria una investigación internacional sobre el ataque al hospital de Médicos Sin Fronteras.

No tengamos miedo. Cambiemos y probemos otras cosas, sobre todo la legalidad internacional.

  Eva Joly, au nom du groupe Verts/ALE. – Madame la Présidente, Madame la Commissaire, Koundouz, cette ville stratégique du Nord-Est de l'Afghanistan, est tombée fin septembre entre les mains des talibans. Le coup est dur pour un gouvernement dont la légitimité repose sur une promesse, celle d'un État qui ne s'effondrera pas parce que ses forces de sécurité sont capables de protéger les villes.

Un rapport d'enquête, publié il y a maintenant une semaine, explique la déroute par une complexité de la chaîne de commandement. Pour dire les choses telles qu'elles sont, c'est la corruption d'une partie des hauts gradés de l'armée qui est pointée du doigt, nommée, pour ne pas dire achetée, par l'ancien président Karzai. Leur échec soulève en Afghanistan un vent de panique. La corruption est l'ennemie de la paix et cette dernière semble s'éloigner un peu plus au fur et à mesure que les talibans, et maintenant Daesch, poursuivent leurs exactions.

Alors que peut faire l'Union européenne? Il faut déjà commencer par ne pas oublier l'Afghanistan au moment où tous les regards se tournent vers la Syrie, car c'est bien toute la région qui est concernée par la menace Daesch et nos actions à Racca auront nécessairement un impact à Kaboul. Ensuite, il faut pousser et aider le président Ghani à mettre en œuvre une lutte sans relâche contre la corruption, qui doit commencer par la mise de l'armée sur de bons rails. Les Afghans méritent que nous ne les abandonnions pas à leur sort.

  Udo Voigt (NI). – Udo Voigt (NI). – Frau Präsidentin! Ich habe den Eindruck, dass mit solchen Entschließungsanträgen hier die Asyl-Lobby immer wieder versucht, die Rückführung von afghanischen Migranten zu verhindern.

Wir müssen einfach erklären, die Politik in Afghanistan – der Militäreinsatz – ist gescheitert. Wir sollten uns eigentlich auch, bevor wir uns um Afghanistan, Kambodscha oder Bangladesch kümmern, um die Menschenrechtsverletzungen in Europa kümmern und vor der eigenen Tür kehren. Denn in Frankreich werden Künstler wie Diendonné verurteilt wegen politisch nicht korrekter Meinungen. In Österreich geht man für 15 bis 20 Jahre in Haft für politisch nicht korrekte Meinung. In Deutschland wurde vor kurzem eine 87-jährige Frau, Frau Haverbeck, verurteilt wegen ihrer Meinung, 12 000 Ermittlungsverfahren wegen Meinungsdelikten in Deutschland, 1 000 Verurteilungen mit Gefängnis in Deutschland sprechen eine eigene Sprache.

In Deutschland will man eine Partei, die NPD, verbieten. In Griechenland wurde die politische Führung inhaftiert, und man will eine ebenfalls eine Partei verbieten. Solche Dinge sollte man erst in Europa unterlassen, bevor man woanders was macht.

  Stanislav Polčák (PPE). – Paní předsedající, já jsem se rozhodl poté, co jsem si vyslechl autorku Valerovou, že změním obsah svého příspěvku, protože mě k tomu paní kolegyně, která už zde není, vyprovokovala. Ta za chybu označila rychlé stažení z Afghánistánu právě vojsk koalice. No to považuju za téměř vtip, protože dnes už i demokratičtí kandidáti na amerického prezidenta uznávají, že právě rychlé stažení z Iráku a z Afghánistánu vytvořilo to mocenské vakuum, z něhož sílí a čerpají takové destrukční živly, jako je Dá'iš a Tálibán.

Já bych chtěl říci, že na tomto vakuu právě potom je vytvářen prostor pro vraždy, etnické čistky, národnostní čistky a vlastně ty jevy, které zde odsuzujeme. A pokud si myslíme, že můžeme s takovýmto necivilizačním hnutím bojovat způsobem, že napíšeme nějaké usnesení, tak jsme na hlubokém omylu.

(Řečník souhlasil s tím, že odpoví na otázku položenou zvednutím modré karty (čl. 162 odst. 8 jednacího rádu).)

  Bodil Valero (Verts/ALE), fråga ("blått kort"). – (första orden ohörbara) i salen fortfarande och jag sa inte vid något tillfälle att det inte var rätt att dra tillbaka trupperna. Jag sa att det var rätt att lämna Afghanistan. Det var rätt att lämna Afghanistan och att vi behöver mer civila insatser, bistånd och annat för att säkra demokrati och säkerhet m.m. Jag menar att det var rätt att vi lämnade 2014.

  Stanislav Polčák (PPE), odpověď na otázku položenou zvednutím modré karty. –K vaší otázce, já si to hluboce nemyslím. Já si nemyslím, že rychlé opuštění Afghánistánu a Iráku vytvořilo mír a dobrou situaci v té části světa. To, co zde prezentujete, to je skutečně názor, který dnes odmítají i ti, kteří se na rychlém stažení z Afghánistánu podíleli, to znamená administrativa pana prezidenta Obamy.

  Δημήτριος Παπαδημούλης ( GUE/NGL). – Κυρία Πρόεδρε, αυτές οι παράλογες δολοφονίες στο Αφγανιστάν μπορεί να ισοδυναμούν με εγκλήματα πολέμου. Αυτά δεν είναι δικά μου λόγια, αλλά δήλωση της ειδικής αποστολής του ΟΗΕ που πήγε στην περιοχή πριν δύο περίπου εβδομάδες.

Εμείς στην Ευρώπη, λοιπόν, οφείλουμε να αντιστοιχηθούμε με αυτά που λέει ο ΟΗΕ και να αναγνωρίσουμε στα άτομα που φεύγουν από το Αφγανιστάν, προκειμένου να σώσουν τους εαυτούς τους και τα παιδιά τους, το καθεστώς των προσφύγων που προέρχονται από εμπόλεμη ζώνη, όπως συμβαίνει και με τους ανθρώπους που φεύγουν, για να μην έλθουν αντιμέτωποι με τους παρανοϊκούς του ISIS, από τη Συρία.

Η Ευρώπη της δημοκρατίας, της ελευθερίας, των δικαιωμάτων δεν μπορεί να κάνει διακρίσεις στα θύματα πολέμου και στα θύματα της τρομοκρατίας ανάλογα με την εθνικότητά τους. Πρέπει να συμβάλουμε λοιπόν και σε ειρηνευτικές πρωτοβουλίες και σε αναπτυξιακή βοήθεια, αλλά και να εξασφαλίσουμε για τους Αφγανούς το καθεστώς του πρόσφυγα σύμφωνα με όσα προβλέπει ο ΟΗΕ.

  Pavel Svoboda (PPE). – Paní předsedající, mluvíme-li dnes o Afghánistánu, je třeba říci, že jeho mimořádně obtížná situace nevyplývá jen z okolností, které mají původ v Afghánistánu samotném, ale také ze situace v celém regionu. Bezpečnost všech občanů Afghánistánu včetně nejrůznějších menšin je prvním předpokladem další stabilizace rozvoje této země.

Zemi, na jejímž území operuje hned několik teroristických organizací najednou, nesmíme ponechat jejímu osudu. Je třeba i nadále poskytovat pomoc afghánské vládě, aby byla stále více schopna zajišťovat bezpečí svých občanů. Otřesné vraždění příslušníků jedné z menšin nám stále připomíná, že situace v Afghánistánu je extrémně složitá. Přesto však existují nyní příklady, které dávají naději, že je možné situaci zlepšit a udržet pozitivní trend. Je však třeba, aby Evropská unie k nastolení tohoto pozitivního trendu přispěla a svou pomoc neomezovala.

„Catch the eye” eljárás

  Michaela Šojdrová (PPE). – Paní předsedající, považuji za správné, že Evropský parlament se chce vyjádřit k situaci v Afghánistánu. A jsem také ráda, že hlas, který tady zaznívá, jde napříč politickým spektrem.

Myslím, že nemůžeme mlčet k násilnostem ze strany Tálibánu namířeným zejména proti etnické menšině Hazárů, a považuji za naši povinnost podpořit hlas deseti tisíců demonstrantů z ulic z Kábulu. Ono to má velkou souvislost ze situací migrační krize, kterou tady často v Evropském parlamentu diskutujeme. Vždyť Afghánci tvoří po utečencích ze Sýrie, kterých je dvacet procent, druhou nejpočetnější skupinu v Evropské unii. Je to téměř sedm procent žadatelů o azyl, kteří přicházejí právě z Afghánistánu. A důrazně se tedy připojuji k urgentní výzvě Evropského parlamentu směrem k prezidentovi Ghanímu a premiérovi Abdulláhovi, aby přijali vhodná opatření k řešení současné neutěšené situace hrubého porušování lidských práv.

  Νότης Μαριάς ( ECR). – Κυρία Πρόεδρε, η κατάσταση στο Αφγανιστάν είναι οξυμένη καθώς αυξάνονται οι ένοπλες συγκρούσεις και το Daesh απλώνει τα πλοκάμια του συνεργαζόμενο με τους Ταλιμπάν, με αποκορύφωμα τις σφαγές των Χαζάρων. Ταυτόχρονα, έχουμε απώλειες αθώων ανθρώπων, όπως με το βομβαρδισμό του νοσοκομείου των Γιατρών Χωρίς Σύνορα στο Κοντούζ. Ενέργεια την οποία οι Ηνωμένες Πολιτείες ομολόγησαν, πλην όμως χθες την απέδωσαν σε λάθος.

Υπό αυτές τις συνθήκες το Αφγανιστάν κινδυνεύει να μετατραπεί σε προσφυγική βόμβα. Ήδη ενάμισι εκατομμύριο Αφγανοί πρόσφυγες βρίσκονται στο Πακιστάν και άλλοι τετρακόσιες πενήντα χιλιάδες βρίσκονται στο Ιράν, ενώ πάνω από το 20% των προσώπων που κατέκλυσαν την Ελλάδα τους τελευταίους μήνες, αλλά και τις άλλες ευρωπαϊκές χώρες, προέρχονται από το Αφγανιστάν.

Προκειμένου, λοιπόν, να μη βρεθούμε στην ίδια κατάσταση όπως με το προσφυγικό ρεύμα της Συρίας, πρέπει να ενισχυθεί η σταθερότητα και η οικονομική ανάπτυξη του Αφγανιστάν, να αναλάβουν τη φιλοξενία προσφύγων του Αφγανιστάν οι χώρες του ΝΑΤΟ που διεξάγουν πολεμικές επιχειρήσεις στο Αφγανιστάν, ενώ το ίδιο ισχύει για την Κίνα, τη Ρωσία και το Ιράν που συνορεύουν με τη χώρα αυτή.

  Илхан Кючюк (ALDE). – Г-жо Председател, уважаеми колеги, Европейският съюз е неизменен поддръжник и участник в процесите по възстановяване на Афганистан от 2001 г. насам. Както и преди 15 години, днес ние също заставаме за мирен, демократичен и стабилен Афганистан. В страната се случиха някои позитивни неща, но за съжаление тя продължава да бъде люлка на тероризма и екстремизма, което доведе до хиляди невинни жертви.

Напоследък ставаме свидетели на етнически конфликт, а големи групи от малцинствата биват насилвани и атакувани. След като САЩ и други членове на НАТО изтеглиха своите войски от Афганистан, ситуацията в страната очевидно се е влошила. Ние не можем да я оставим сама, защото там текат много обезпокоителни процеси. Талибаните действат все по-активно, а в повечето провинции наблюдаваме и сериозно присъствие на „Ислямска държава“.

Необходимо е да подкрепим властите, за да гарантират сигурността на невинното население. Трябва да работим съвместно, за да изтръгнем тероризма и екстремизма от страната, защото той е заплаха за цялата глобална сигурност.

  Patricija Šulin (PPE). – Hvala za besedo, predsedujoča. Številne grobe kršitve človekovih pravic v tretjih državah terjajo od vseh nas jasno in odločno obsodbo ter poziv k takojšnjemu koncu vseh nasilnih dejanj. Etična in sektaška preganjanja, ugrabljanje in pobijanje civilistov, zatiranje opozicije, številni napadi na svobodo izražanja, proti novinarjem, blogerjem in civilni družbi. Vse to so zavržna dejanja, ki jih moramo enotno obsoditi ter zahtevati od oblasti, da spoštujejo načela pravne države, spoštovanje človekovih pravic in temeljnih svoboščin.

Potrebno je tudi odločno obsoditi vojne zločine, terorizem in financiranje terorističnih operacij in okrepiti delovanje demokratičnih institucij.

Letošnji prejemnik nagrade Saharova za svobodo misli za leto 2015 je Raif Badavi, bloger, pisatelj in aktivist iz Savdske Arabije, ki je bil zaradi kritike islama obsojen na deset let zapora in tisoč udarcev z bičem. Z izborom Badavija smo v Evropskem parlamentu dali jasno sporočilo, da pravice do svobode izražanja ne smemo odreči in kratiti nikomur.

(„A catch the eye” eljárás vége.)

  Kristalina Georgieva, Vice-President of the Commission. – Madam President, that is very kind of you. Let me start by expressing the regrets of the Vice-President of the Commission/High Representative of the Union for Foreign Affairs and Security Policy, Federica Mogherini, for not being able to take part in the debate. I am happy to stand up on her behalf.

After the events in Kunduz in early October, we have now had to witness the cruel beheading of a group of Shia Muslims belonging to the Hazara community in the southern province of Zabul by anti-government elements. The EU has firmly condemned this attack, as well as other recent brutal and barbaric acts of violence in Afghanistan. We have extended our sincere condolences to the families of the victims, including women and children who were abducted last month and executed between 6 and 8 November.

These new atrocities coincide with a growing number of violent clashes between insurgent groups, whether different Taliban-affiliated groups or those linked to Daesh. So far no group has claimed responsibility for the beheading of the seven people. The perpetrators must be found and held accountable for their crimes. Once again, we call on all parties to the armed conflict, including all anti—government elements, to uphold international law.

The continued targeting of Hazaras risks fuelling ethnic tensions within Afghanistan. As many of today’s speakers mentioned, on 11 November there was a mass demonstration in Kabul, with reportedly more than 20 000 men and women grieving the brutal loss of life and protesting about what happened in Zabul. The demonstrators were mainly Hazaras, but they also included other ethnic groups – Pashtuns, Tajiks, Uzbeks and others.

We should keep in mind that the ever—present security threat in Afghanistan remains one of the main contributors to increased migration, both to neighbouring countries and to the EU. The deteriorating security situation, with a record level of terrorist attacks and the civilian casualties stemming from them, plus a deteriorating economic situation and limited employment opportunities for educated young people: these are the origin of migratory pressures, and we in Europe are directly affected. We need to act.

We have our 2014-2016 EU Strategy for Afghanistan. It flags, as a first objective, the promotion of peace, security and regional stability, and it is in this perspective that the EU has agreed to co-host next year’s ministerial conference on Afghanistan, in October 2016. This conference in Brussels will further foster the stabilisation process in Afghanistan, where strong Afghan leadership, combined with continued international solidarity, is needed to send a signal of renewed hope, confidence and positive change.

We have a challenging security situation, grave human rights violations, a fragile political situation and a very dire economic situation. They all cause further risks of destabilisation and the continued flow of Afghan refugees and migrants – people fleeing because of that loss of hope. It is all the more urgent that the Government of Afghanistan and all partners in the region engage credibly to end the conflict and ensure a stable environment with the support of the international community. An Afghan-led and Afghan—owned peace process remains the prerequisite to any sustainable solution. On this path, the EU stands firm in its commitments to Afghanistan and to its people.

  Elnök asszony. – A vita lezárásához hét állásfoglalási indítványt kaptam.

A vitát lezárom.

A szavazásra 2015. november 26-án, csütörtökön kerül sor.

Irasbeli nyilatkozatok (162. cikk)

  Monica Macovei (ECR), in writing. – I call for implementation of the provisions of the National Action Plan to end torture by initiating investigations and prosecutions based on the UNAMA findings, which are extremely important. Violence and human rights violations have led to widespread corruption and death, how long will it take for us to respond to the global atrocities and stop the bloodshed? Seven members of the Shia Hazara ethnic group, including three women and a child, were found with their throats cut on Sunday in an incident police blamed on Islamic State militants. The fighting in one of the Taliban’s traditional southern strongholds, underlines the risk of fragmentation facing the Islamist movement.

I agree that we must work with the NATO-led International Security Assistance Force (ISAF) in order to assist and aid the Afghan National Security Forces. (ASNF) These are the forces that have the greatest competences when it comes to fighting ISIS and other militants, since they have first-hand fighting experience against them.

  Tadeusz Zwiefka (PPE), na piśmie. – Pomimo wieloletniego zaangażowania Unii Europejskiej oraz poszczególnych państw członkowskich w poprawę sytuacji w Afganistanie, kraj ten pozostaje jednym z najbiedniejszych i najniebezpieczniejszych regionów świata. Zamachy, rebelie oraz bratobójcze walki wciąż zbierają krwawe żniwa wśród ludności cywilnej. Giną bezbronne kobiety i dzieci. Najbardziej narażeni na prześladowania są przedstawiciele afgańskich mniejszości etnicznych i religijnych. Niechlubnym tego przykładem jest mord dokonany na siedmiu członkach ludu Hazarów. Ciała porwanych i bestialsko zamordowanych przez ISIS, w tym dwóch kobiet i dziecka, zostały znalezione w prowincji Zabul (południowo-wschodni Afganistan). Unia Europejska jako główny strażnik praw człowieka nie może bezczynnie przyglądać się barbarzyństwu i terrorowi, jakiemu poddawana jest ludność afgańska. Sprawcy mordów muszą zostać ukarani – domagają się tego protestujący Afgańczycy.

Należy przedsięwziąć niezbędne środki do zwiększenia bezpieczeństwa i przywrócenia równowagi w tym rejonie. Pokój i polityczna stabilizacja są podstawą do zapewnienia rozwoju i przyszłości afgańskiego społeczeństwa.