Fullständigt förhandlingsreferat

Torsdagen den 2 mars 2017 - Bryssel

7.2. Skyldigheter när det gäller ömsesidighet i fråga om viseringar (B8-0173/2017)

Προφορικές αιτιολογήσεις ψήφου

  Момчил Неков (S&D). – Г-н Председател, днес гласувах „за“ края на дискриминацията срещу България. Време е да прекратим унизителното отношение срещу моите съграждани и други близо седемдесет милиона европейци, от които САЩ изискват визи. Европейската комисия предпочете да наруши собственото си законодателство, дори и след решение на Съда на Европейския съюз, вместо да наложи визи за гражданите на САЩ, с което постави Вашингтон над закона. По този начин Европейската комисия създава „Европа на две скорости“, в същото време твърдейки, че се бори за равенство.

С оглед на това, вчера се срещнах с правната служба на Европейския парламент, с която обсъдихме и очертахме следващите стъпки за борба срещу тази дискриминация към България. Посланието е ясно. Ако до два месеца Европейската комисия не въведе визи за американците, ще заведем дело в Съда заради това бездействие. Законът е един и важи за всички.

  Adam Szejnfeld (PPE). – Panie Przewodniczący! Od 60 lat tworzymy Unię Europejską. Doszliśmy w tym procesie do takiego stanu, w którym swoboda przepływu osób wśród państw członkowskich jest jednym z naszych fundamentalnych osiągnięć, ale celem Unii jest także trzymanie wzajemności wizowej z państwami trzecimi. To powinna być bardzo ważna zasada, bowiem z jednej strony odwołuje się ona do wewnętrznej zasady solidarności państw członkowskich wobec państw trzecich, ale także moim zdaniem ma – i powinna mieć – znaczenie integracyjne wewnątrz. Żałuję, że nie realizujemy dalej porozumienia ze Stanami Zjednoczonymi, mam tu na myśli TTIP, bowiem ten proces można by wykorzystać także na rzecz tego, żeby Stany Zjednoczone szanowały nasze stanowisko w ramach wzajemności wizowej.

  Bogdan Andrzej Zdrojewski (PPE). – Panie Przewodniczący! Przy tym głosowaniu chciałem zwrócić uwagę na jedną rzecz. Oczywiście wspieram zasadę wzajemności, lecz zwracam uwagę na permanentnie występującą niekonsekwencję w tej materii. Mamy do czynienia z sytuacją, w której zarówno po jednej, jak i po drugiej stronie oceanu lekceważy się ewentualne skutki nierealizowania zasady wzajemności w tej materii dla obywateli. Uważam, że potrzebna jest tu większa konsekwencja. Z jednej strony kolejni prezydenci Stanów Zjednoczonych obiecują zniesienie wiz, a z drugiej strony instytucje Unii Europejskiej cały czas niekonsekwentnie walczą o obywateli tych pięciu państw. Zwracam uwagę na konieczność większej konsekwencji, większej determinacji i podzielam te uwagi, które dotyczą ostrożności w reagowaniu na obecną sytuację.

  Jan Zahradil (ECR). – Pane předsedající, já chápu, co to je loajalita mezi členskými státy, ale všechno má svoje meze. Myslím, že práva dvou suverénních zemí uspořádat si pravidla vzájemného styku mezi občany a vízové povinnosti by měla zůstat v rukou těch suverénních států a neměla by se stát předmětem jakéhosi braní rukojmí z evropské úrovně.

My jsme si podobnou situaci jako Česká republika prožili před časem, kdy se jednalo o zavedení víz ze strany Kanady pro naši zemi. Bylo nám jasně dáno najevo některými členskými zeměmi Evropské unie, že nebudou kvůli nám riskovat dobré vztahy s Kanadou, že nebudou riskovat ohrožení svého bezvízového styku s Kanadou. Já to naprosto chápu, ale v tomto případě si myslím, že zase máme právo zachovat se stejně, a myslím, že to nemůže být zneužíváno k jakémusi vydírání otázkou vzájemné loajality.

  Tomáš Zdechovský (PPE). – Pane předsedající, já jsem právě toto usnesení podpořil. Právě proto, že jsme jako Česká republika zažili to, co zažívá dneska Rumunsko a Bulharsko s Kanadou. Já si myslím, že je velice důležité, aby státy spolupracovaly v oblasti vízové vzájemnosti. Není přece možné, aby do Evropské unie cestovali lidé ze třetích zemí bez vízové povinnosti a zároveň někteří evropští občané cestovali do těchto zemí a měli povinnost si vízum obstarat. Bohužel to v současné době je případ hned několika zemí a my tím ochuzujeme evropské občany o jejich výhody.

Souhlasím tedy s touto rezolucí a vyzývám Evropskou komisi, aby provedla veškeré možné kroky k tomu, aby tato nerovnost ve vztahu Evropské unie a třetích zemí byla odstraněna.

  Michaela Šojdrová (PPE). – Pane předsedající, není to náhodou, že se řada z nás, českých poslanců, vyjadřuje k vízové reciprocitě. Ostatně, byla to Česká republika, která v roce 2013 byla iniciativní právě pro schválení nařízení č. 1289/2013, ze kterého Komisi vyplývá povinnost konat v oblasti vízové vzájemnosti. Tato lhůta stanovená nařízením uplynula již loni v dubnu, a proto jsem přesvědčena, že Komise v tomto případě nemá volnost uvážení. Naopak se nachází v situaci, kdy nekoná.

Jsem tedy ráda, že vízová povinnost pro české občany pro cesty do Kanady byla mezitím zrušena a do konce roku 2017 přestane platit vízová povinnost s Kanadou také pro Bulharsko a Rumunsko, i díky diplomatické práci právě Komise. Dohoda o vízové reciprocitě se Spojenými státy americkými je zatím v nedohlednu, samozřejmě Spojené státy americké mají nového prezidenta a novou administrativu. Přesto si myslím, že Komise by měla vyjednávat, měla by vyjednávat odhodlaně a sebevědomě.

  Stanislav Polčák (PPE). – Pane předsedající, já jsem rovněž tento návrh podpořil, protože podle mého názoru jde skutečně o diskriminaci evropských občanů. Není možné tolerovat vytváření dvojí úrovně evropských občanů v jakémkoliv směru. Směr naší solidární podpory pro tyto státy, které nemají zatím bezvízový režim, je naprostou nutností, abychom skutečně nevytvářeli dvojí kategorii občanů.

Já si taky vzpomínám na to období, kdy Evropská unie byla trochu nečinná ve věci víz, které byly uvaleny na české občany právě Kanadou, nicméně na konci toho období se nám již podpory, pokud vím, dostalo. A po čtyřech letech byla tato vízová povinnost ukončena. Já jsem svým dnešním hlasováním chtěl vyjádřit stejnou solidaritu kolegům právě z těch dotčených zemí. Protože opačný postup by byl z naší strany poměrně farizejský.