Index 
 Zurück 
 Vor 
 Vollständiger Text 
Verfahren : 2016/2223(INI)
Werdegang im Plenum
Entwicklungsstadium in Bezug auf das Dokument : A8-0175/2017

Eingereichte Texte :

A8-0175/2017

Aussprachen :

PV 15/05/2017 - 17
CRE 15/05/2017 - 17

Abstimmungen :

PV 16/05/2017 - 6.7
Erklärungen zur Abstimmung

Angenommene Texte :

P8_TA(2017)0207

Plenardebatten
Montag, 15. Mai 2017 - Straßburg Überprüfte Ausgabe

17. Ressourceneffizienz: Verringerung der Verschwendung von Lebensmitteln, Verbesserung der Lebensmittelsicherheit (Aussprache)
Video der Beiträge
PV
MPphoto
 

  Die Präsidentin. – Als nächster Punkt der Tagesordnung folgt die Aussprache über den Bericht von Biljana Borzan im Namen des Ausschusses für Umweltfragen, öffentliche Gesundheit und Lebensmittelsicherheit über die Initiative für Ressourceneffizienz: Verringerung der Verschwendung von Lebensmitteln, Verbesserung der Lebensmittelsicherheit (2016/2223(INI)) (A8-0175/2017).

 
  
MPphoto
 

  Biljana Borzan, izvjestiteljica. – Gospođo predsjednice, Europska unija, kao jedna od najnaprednijih i najbogatijih zajednica u svijetu, ima moralnu i političku obavezu smanjiti ogromne količine hrane koje se bacaju svake godine.

Dokle god u našim gradovima djeluju pučke kuhinje i socijalne samoposluge i jedan kilogram bačenog povrća je previše. Dokle god naši sugrađani kopaju po kontejnerima jer su gladni i jedna štruca kruha koja se baci je previše. Dokle god djeca umiru od gladi u Jemenu i Somaliji i jedna vreća brašna koja se baci je previše.

55 milijuna Europljana ne može si priuštiti kvalitetan obrok barem svaki drugi dan. Godišnje se baci oko 88 milijuna tona hrane. Situacija u kojoj se 20 posto hrane koja se proizvede ne pojede ili se baci neodrživa je i nemoralna.

Cilj ovog izvještaja jest predložiti Europskoj komisiji i državama članicama političke i praktične mjere kojima bi se smanjilo bacanje hrane duž cijelog proizvodno-prodajno-potrošačkog lanca. Čuvanje standarda sigurnosti hrane nam je crvena linija jer nam je javno zdravlje prioritet.

U izvještaju pozivamo države članice da poduzmu mjere potrebne za smanjenje cilja rasipanja hrane u Uniji za 30 % do 2025. i za 50 % do 2030. Da bi se to postiglo, potrebne su nam službene definicije bacanja i gubitaka hrane te zajednička metodologija za mjerenje tih pojava.

Parlament smatra da bi Komisija pri predlaganju novih zakona koji mogu utjecati na bacanje hrane trebala provesti procjenu učinka kako bismo ustvari znali hoće li određeni zakon djelovati pozitivno ili negativno.

Edukacija je ključna kako bi se smanjile količine bačene hrane. Prema procjenama više od pola sve bačene hrane dolazi iz kućanstava. U izvještaju pozivamo Komisiju, države članice, jedinice lokalne samouprave i ostale dionike na provođenje edukativnih kampanja kojima bi se javnost informirala o vrijednosti hrane i prevenciji njezinog bacanja.

Primjer je nerazumijevanja razlika između „upotrijebiti do” i „najbolje upotrijebiti do”. Manje od pola građana ustvari zna da postoji razlika i da se hrana i dalje može konzumirati nakon što istekne datum „najbolje upotrijebiti do”. Tražimo od Komisije da preispita svrsishodnost trenutnog sustava označavanja i predloži promjene ukoliko se to pokaže potrebnim.

U nekim državama članicama još se uvijek naplaćuje PDV na doniranje hrane što je ustvari direktna posljedica europskog zakonodavstva. Neke su države te propise zaobišle, no smatramo da bi najbolje rješenje bilo da Komisija predloži izmjenu Direktive o PDV-u kojom bi se izričito odobrila izuzeća od plaćanja poreza za doniranje hrane.

U isto vrijeme, neke države članice potiču doniranje kroz porezne olakšice i druge ekonomske poticaje za društveno odgovorne tvrtke. Smatramo da bi takve i ostale primjere dobre prakse trebalo promovirati u čitavoj Europskoj uniji.

Fondovi EU-a i programi poput Fonda za pomoć najpotrebitijima i Poljoprivrednog fonda za ruralni razvoj imaju potencijal za povećanje doniranja i smanjenje gubitka u proizvodnji hrane. Smatramo kako se te mogućnosti nedovoljno koriste i pozivamo države članice da se više angažiraju po tom pitanju.

Svijest građana o ovom problemu danas je na vrlo visokoj razini i zato ne smijemo propustiti priliku za djelovanje. Poštovani povjereniče Europske komisije, poštovani predstavnici država članica, Parlament traži da smanjite bacanje hrane u Europskoj uniji jer je zatvaranje očiju pred ovim problemom duboko nemoralno. Hvala.

 
  
MPphoto
 

  Vytenis Povilas Andriukaitis, Member of the Commission. – Madam President, I am delighted to be here today to take part in this important discussion.

Food waste is an issue which is very close to my heart, not only because of my personal history, but also because food waste is unethical and immoral. Indeed, it is shameful to throw away food in a world where more than 800 million people go to bed hungry every day. Therefore we – institutions, industry and science, households, and also as individuals – can make simple gestures to make a real, tangible difference. I hope I am able to show, via my numerous interventions and participation in events throughout the European Union and beyond, that the Commission is fully committed to leading the European Union’s efforts to fight food losses and waste from farm to fork and to make solid progress towards achieving the United Nations sustainable development goal of halving food waste by 2030.

Efforts to prevent food waste will not only increase resource efficiency, but will also reduce unnecessary pressure on the environment, reduce costs and really enable surplus food to be redistributed as a priority to those in need. Indeed, tackling food waste is one of the examples with a strong social aspect where successful businesses can benefit our people. By delivering better food, we deliver better health and quality of life. By creating commercially viable business models, we provide jobs. To be successful in all these tasks, we need focused coordination of all relevant policies at European Union and Member State level, which is rightly pointed out in Parliament’s report.

I found the report very comprehensive and I welcomed the holistic view taken in the analysis and proposals put forward to prevent food waste and, more generally, to strengthen the resource efficiency of the food supply chain, including the management of water as a key strategic resource of the agri—food industry. I can assure honourable Members that I, together with my fellow Commissioner, will closely analyse your requests for action in the areas of environmental protection, agricultural policies, fisheries, finance, education and communication – to name just a few. I am also glad that the report follows the guiding principle of all Commission action on food waste, which is that food safety and the protection of both human and animal health remain our absolute priority and shall not be undermined or compromised in any way. With its circular economy package and related action plan, the Commission translates this general objective into a set of actions with clear commitments and deliverables.

The first commitment was already achieved when the Commission launched, in November 2016, a multi—stakeholder forum dedicated to food waste prevention, the European Union platform on food losses and food waste. The platform brings together both public and private interests, including Member States, stakeholders and international organisations, to spearhead European Union efforts to tackle food waste. At the first meeting of the platform, Members welcomed the establishment of this unique forum, integrating all players as a means of helping all actors to design ways of eliminating food waste from our food systems. The platform will soon meet again, giving stakeholders the opportunity to share experiences, business cases and successful models to allow their replication in all other Member States and business sectors and possibly bring these up to EU level. The platform is also a forum to help us deliver our next commitment, namely to elaborate a methodology to enable Member States and actors in the food value chain to quantify food waste in a consistent and comparable manner and to adopt, in 2017, EU guidelines to clarify how relevant provisions on EU legislation apply to food donation and to remove barriers, be they regulatory or operational, which hinder the donation of safe, edible food. Moreover, my services are working intensively on guidelines to facilitate the valorisation of so—called former foodstuffs as a safe resource for animal feed. There is huge potential to utilise former foodstuffs such as unsold bread or broken biscuits as animal feed. The guidelines are being finalised with experts from the Member States and we intend to publish them this autumn.

The Commission will also examine ways to improve the understanding and use of date marking by actors in the food chain, including consumers. We are currently carrying out further research and exploring, with Member States, food supply chain operators and consumers, possible ways to simplify date marking on food labels. This is no easy task. Should any changes be proposed in future, we would need to ensure that these, first, meet consumer information needs, second, can indeed make a contribution to food waste reduction, and – most importantly – third, would not put consumer safety at risk.

Finally, let me take this opportunity to thank the House and in particular the honourable Members directly concerned with our work on this report, which I am sure will help us make us significant progress towards our common goals to rescue food and help create a better world.

 
  
MPphoto
 

  James Nicholson, rapporteur for the opinion of the Committee on Agriculture and Rural Development. – Madam President, there are obviously huge economic and environmental and social costs to food waste. Around 88 billion tonnes of food are wasted annually in the European Union with the associated cost estimated at EUR 143 billion. It is welcome that this issue is getting increased attention. But we can and should do more. The Committee on the Environment, Public Health and Food Safety was of course the lead committee on this file but I felt it was extremely important that the Committee on Agriculture and Rural Development had a say also. In putting together the Committee on Agriculture and Rural Development’s opinion on the report I want to concentrate on farm waste and how producers can be assisted in tackling it.

Finding innovative solutions to the problem of food waste from the farm to the supermarket shelf, to the consumer is in everyone’s benefit. Firstly it goes without saying that no farmer wants to produce waste food. Farmers’ livelihoods depend on getting their produce to the market and loss of produce at farm level equates to loss of investment and income. Therefore farmers can be part of the solution here. Farmer-led initiatives can and have offered viable economic solutions and provide value for products which might otherwise go to waste as well as socially innovative projects such as gleaning and offering food that might otherwise go to waste to food banks. In Europe we import 40 million tonnes of feed yet we waste 89 million tonnes of food. So there is also potential for the use of former foodstuffs, by-products, in the food chain in feed production. But I also recognise the stress and need for increased traceability.

The role of retailers also needs to be recognised. We will all have heard stories from producers in our constituencies about farmers having to search for secondary markets at short notice, even plough their produce back into the soil, because the supermarket does not accept their product. This can be for a number of reasons, from standards in terms of a product specification to cancelled orders owing to changes in consumer demand and over production as a result of requirements to seasonal demands.

I would like to take this opportunity to thank my shadow rapporteurs on the Committee on Agriculture and Rural Development and can I also congratulate the rapporteur on the Committee on the Environment, Public Health and Food Safety, Ms Borzan, on her excellent report.

 
  
MPphoto
 

  Angélique Delahaye, au nom du groupe PPE. – Madame la Présidente, Monsieur le Commissaire, chers collègues, je tiens à remercier tout d'abord ma collègue, Mme Borzan, ainsi que l’ensemble des rapporteurs fictifs pour les échanges fructueux sur ce sujet qui me tient à cœur depuis très longtemps.

À l’échelle de la planète, certaines études indiquent qu’un tiers de la nourriture est gaspillée chaque année. À l’échelle de l’Europe, ces milliers de tonnes pourraient nourrir 200 millions de personnes.

Le gaspillage alimentaire est un non-sens éthique, mais aussi environnemental, social et économique. Il faut renforcer l’information des consommateurs, entre autres leur compréhension des dates indiquées sur les emballages, d’une part, et redonner de la valeur à notre alimentation, d’autre part.

Par ailleurs, la recherche et l’innovation ont également un rôle à jouer, aussi bien pour limiter le gaspillage alimentaire que pour la sécurité alimentaire.

Il est également nécessaire d’encourager le don des produits invendus via une baisse, voire une suppression, de la TVA, et par la mise en place de conventions entre les acteurs économiques et les associations caritatives pour récupérer ces invendus. Mais pour favoriser les dons, il faudra aussi s’assurer que ces associations d’aide alimentaire ont bien les moyens de les recueillir, sans quoi cela serait un coup d’épée dans l’eau.

J'ai proposé un amendement sur le paragraphe évoquant les fruits et légumes moches. Une partie du gaspillage résulte effectivement de la mise en place de normes imposées par les distributeurs aux producteurs afin de répondre aux attentes des consommateurs. Mais je reste convaincue qu’il est nécessaire d’analyser sérieusement les conséquences de ces normes tant sur le gaspillage alimentaire que sur les rémunérations des agriculteurs. Pour autant, promouvoir les fruits et légumes moches tient, à mon avis, davantage de l’effet de manche que de la solution à long terme. L'offre de fruits et légumes moches est aléatoire; or, pour faire fonctionner une filière, il faut une offre durable.

De plus, il est demandé dans ce paragraphe d’encourager et de développer ces marchés, mais quid des agriculteurs qui approvisionnent actuellement les filières de distribution de fruits et légumes? Attention à ne pas mettre en place une concurrence déloyale.

Pour moi, la solution passe par une meilleure éducation et une meilleure information des consommateurs, sans oublier une analyse des conséquences de leurs demandes et de leurs comportements. Je suis néanmoins convaincue de l’importance de ce rapport et de la nécessité de lui apporter un large soutien afin de lancer un message fort.

 
  
MPphoto
 

  Miriam Dalli, f’isem il-grupp S&D. – Ippermettili nibda billi nirringrazzja, qabel kollox, lir-rapporteur Biljana Borzan, tax-xogħol tajjeb ħafna li għamlet, għaliex il-ħela tal-ikel mhijiex issue politika biss, għalija din hija issue morali, għaliex l-ammont tal-ikel li qiegħed jintrema u jinħela huwa litteralment skandaluż.

Terz ! Mhux ċajta ! Qegħdin nitkellmu dwar terz tal-ikel dinji li qiegħed jintilef fil-proċess tal-produzzjoni tal-ikel. Mill-għalqa sa fuq il-platt. Kull persuna fl-Ewropa qed taħli madwar mija tlieta u sebgħin kilò ta’ ikel fis-sena.

Fis-supermarkets, ħwienet tal-ħxejjex, fid-djar tagħna, fabbriki u anki rziezet, kontinwament qegħdin naħlu u narmu l-ikel. U l-agħar ħaġa hi li ħafna mill-ikel li qegħdin narmu huwa tajjeb biex jittiekel.

Għalija din hija inġustizzja meta s-soluzzjoni tista’ tkun waħda faċli. Poġġi bilqiegħda u kul l-ikel li għandek quddiemek. Dejjem se jkun hemm iżda ammont ta’ ikel li se jispiċċa jinħela, imma dak li qegħdin nesperjenzaw illum hija ħela kolossali.

Jirriżulta li aktar ma pajjiż huwa sinjur, aktar qed jaħli ikel, tant li hemm pajjiżi li għandhom erba’ darbiet aktar ikel milli fir-realtà n-nies tagħhom jeħtieġu.

Fid-dinja għandna biżżejjed ikel għal kulħadd imma minkejja dan, għandna sal-ġurnata tal-llum miljuni ta’ persuni ibatu l-ġuħ ta’ kuljum.

Biex nipproduċu l-ikel qegħdin neqirdu l-foresti, qegħdin nużaw l-ilma, qegħdin nipproduċu l-emissjonijiet u qegħdin nilħqu l-limiti ekoloġiċi tal-pjaneta tagħna.

Ma jistax ikun li għaliex frotta mhijiex ta’ daqs jew inkella ta’ forma perfetta, tispiċċa tintrema. Ma jistax ikun nibqgħu nagħmlu l-ostakoli biex l-ikel jingħata bħala donazzjoni. U finalment, kull wieħed u waħda minna jista’ jnaqqas din il-ħela billi nbiddlu l-attitudnijiet tagħna.

L-Unjoni Ewropea wkoll għandha d-dover li taġixxi. Imma rridu nieħdu azzjoni issa u ma nistgħux nibqgħu nistennew li ħaddieħor jaġixxi.

 
  
  

PRZEWODNICTWO: RYSZARD CZARNECKI
Wiceprzewodniczący

 
  
MPphoto
 

  Mark Demesmaeker, namens de ECR-Fractie. – Mevrouw Dalli heeft groot gelijk. Dagelijks gaan grote hoeveelheden voedsel verloren in de verschillende schakels van de voedselketen. De cijfers zijn inderdaad hallucinant: wereldwijd bedraagt het verlies 1,3 miljard ton voedsel per jaar, ongeveer een derde van de totale voedselproductie. In de EU zou jaarlijks naar schatting 88 miljoen ton voedsel verloren gaan, wat neerkomt op 173 kg per persoon per jaar. Het spreekt voor zich dat we daar paal en perk aan moeten stellen. Voedsel verspillen is slecht voor mens, milieu en economie. Bovendien staat voedselverspilling haaks op onze ambitie om om te schakelen naar een kringloopeconomie, waarbij we net voluit inzetten op het voorkomen van afval en we kostbare grondstoffen zoveel mogelijk proberen te hergebruiken of te recycleren.

Daarom onderschrijf ik de prioriteiten in deze resolutie: voedselverlies halveren tegen 2030, een concreet actieplan uitrollen om dit doel te bereiken, en stevig inzetten op bewustwording en preventie. Sleutels tot succes zijn zonder twijfel het betrekken van alle spelers uit de voedselketen en een belangrijke rol voor de regionale en de lokale overheden zodat maatwerk kan worden geleverd.

Vlaanderen, de natie die ik hier vertegenwoordig, neemt mee het voortouw en ontwikkelde al een eigen actieplan om voedselverlies met 15 % te verminderen tegen 2020. Alle actoren, van boer tot bord, zijn vertegenwoordigd in een ketenoverleg. Tal van interessante initiatieven zien het licht, zoals het Chefs Charter van Horeca Vlaanderen of de GroeneVentscan. Het wegschenken van voedsel wordt digitaal gefaciliteerd via online-platforms en apps. Ook de uitbreiding van het 0% btw-tarief voor de verdeling van onverkochte levensmiddelen heeft een positief effect. Verder krijgen consumenten allerhande tips, wordt informatie verspreid over de houdbaarheidsdatums en doen “lelijke” groenten en fruit opnieuw hun intrede in de winkelrekken.

Ook de verplichte inzameling en recyclage van bio-afval en het aanmoedigen van thuis composteren zijn belangrijk in de strijd tegen voedselafval. Een recent bezoek met enkele collega's aan de composteerinstallatie Ecowerf in Leuven toont de enorme mogelijkheden in dat verband.

Kortom: de strijd tegen voedselverspilling is een zaak van iedereen waarbij overheden het goede voorbeeld moeten geven. Laten we daar samen werk van maken.

 
  
MPphoto
 

  Ulrike Müller, im Namen der ALDE-Fraktion. – Herr Präsident, liebe Kollegen! Bei unserem heutigen Thema „Lebensmittelverschwendung“ handelt es sich um ein dringendes Thema, das uns alle angeht. 53 % der weggeworfenen Lebensmittel stammen aus privaten Haushalten. In diesem Zusammenhang soll auch nicht vergessen werden, dass wir in Europa nicht alle im totalen Überfluss leben. Etwa 55 Millionen Europäer können sich nicht einmal jeden zweiten Tag eine vollwertige Mahlzeit leisten. Trotzdem zur Veranschaulichung: Jeder Europäer wirft in der Woche fast zwei Kilo Lebensmittel in den Abfall, und hinzu kommt entsprechend nochmals die gleiche Menge an Abfällen, die im vorgelagerten Bereich der Lebensmittelkette entstehen.

Die Europäische Union hat dieser Verschwendung den Kampf angesagt. Ziel ist es, bis 2030 die Lebensmittelabfälle zu halbieren. Bisher fehlen uns dazu aber die grundlegenden Instrumente, Herr Kommissar. Deshalb appellieren wir in diesem Bericht, so schnell wie möglich eine einheitliche Definition und Messmethoden vorzulegen. Das ist das Fundament, auf dem wir Maßnahmen gestalten können. Bisher haben wir 29 Verordnungen, 10 Richtlinien, 14 Dokumente aus mindestens sieben Politikbereichen – Sie haben es angesprochen –, und da müssen wir jetzt schnellstens handeln.

Zwei Themen liegen mir besonders am Herzen. Erstens: Die Verbraucher sind der Schlüssel zum Erfolg, deshalb müssen wir mehr Bewusstsein für das Problem schaffen, die Ernährungsbildung wieder mehr in den Vordergrund rücken, sowie den Verbrauchern wichtige Informationen besser zugänglich machen. Unter anderem muss die Haltbarkeit verständlicher werden. Ich nenne hier nur die beiden Schlagworte Mindesthaltbarkeitsdatum und Verbraucherdatum. Natürlich können wir verstärkt auf neue Medien setzen und die junge Generation so besser erreichen.

Zweitens: Die Lebensmittelspenden müssen vereinfacht werden. Das heißt für mich, dass wir die Stakeholder der Lebensmittelkette als Teil der Lösung betrachten müssen und nicht als Ursache des Problems. Es ist an uns, einen positiven Rahmen für Spenden zu schaffen und dadurch freiwilliges Engagement zu aktivieren. Mit dem vorliegenden Bericht setzen wir dafür wichtige Impulse.

Ich möchte die Gelegenheit nutzen, mich bei der Berichterstatterin und den Schattenberichterstattern ganz herzlich für die gute Zusammenarbeit zu bedanken. Selten waren wir in einem Initiativbericht so geschlossen.

 
  
MPphoto
 

  Merja Kyllönen, GUE/NGL-ryhmän puolesta. – Arvoisa puhemies, kiitokset kollegoille erinomaisesta yhteistyöstä asian parissa.

Näen, että on suorastaan rikollista, että samaan aikaan, kun EU:ssa menee hukkaan valtavat määrät syötäväksi kelpaavaa ruokaa, esimerkiksi vuonna 2014 55 miljoonalla ihmisellä ei ollut varaa kunnon ateriaan kuin joka toinen päivä, ja seuraavana vuonna laskettiin, että melkein 119 miljoonaa ihmistä oli vaarassa joutua köyhyyteen ja kaikkien yhteiskunnan järjestelmien ulkopuolelle.

Ruokahävikille on tehtävissä paljonkin, mutta sitä varten meidän pitää saada aivan aluksi määriteltyä asiat yhteisellä sovitulla tavalla, jotta jäsenmaat ja asianosaiset voivat mitata sitä tarkemmin ja kehittää keinoja vähentää jätteen määrää ja käyttää loppu hyödyksi muutoin, esimerkiksi lahjoittamalla syötäväksi kelpaava ruoka sitä tarvitseville. Köyhyyden aiheuttamaa nälkää voidaan helpottaa turvalliseksi todetulla ylijäämäruoalla, mutta se tarkoittaa sitä, että ylijäämäruoka on saatava järkevästi ihmisten ulottuville.

Ruokaketjussa ylipäätään on paljon parantamisen varaa. Kilometreissä mitattuna ruoka on Euroopan kuljetetuin tuote: vuosittain ruokaa ja ruokatuotteita matkaa teillämme noin puolen miljoonan kilometrin pituisen matkan. Sillä matkalla ehtisi kyllä kiertää maapallon useammankin kerran, eli lähiruoan tuotantoon, jos mihin, kannattaa satsata.

 
  
MPphoto
 

  Davor Škrlec, u ime kluba Verts/ALE. – Zahvaljujem gospodine predsjedavajući, poštovani povjereniče, koristim priliku da Vas podsjetim na nedavnu studiju Revizorskog suda koja je pokazala da pored političke volje i rasprave o rasipanju hrane Komisija nije pokazala preveliku predanost u rješavanju tog problema. Zato mi je drago čuti Vaše današnje riječi, kako ćete Vi osobno i drugi povjerenici predano raditi na tome i željno iščekujem trijalog, jer kao izvjestitelj u sjeni Kluba zastupnika zelenih sam upravo u ime Kluba uspio uvesti obvezujući cilj za Europsku uniju u rasipanju hrane i zanima me zapravo hoćete li i tada pokazati u tom trijalogu tu predanost da stanete na stranu Parlamenta i uvjerite države članice kako je rasipanje hrane ekonomski, gospodarski, socijalni, ekološki problem, znači možemo ih nabrojati koliko želimo.

I da tog trenutka, kada ćemo razgovarati na trijalogu, budete svjesni da taj dan 55 milijuna građana Europske unije sebi nije moglo priuštiti kvalitetan obrok, a mi rasipamo180 kilograma hrane po stanovniku godišnje i šaljemo na odlagališta. Šaljemo i stvaramo jedan ekološki problem. I znamo koliko su pojedine države članice još uvijek slabe u postizanju ciljeva koje smo i sami definirali, a i Komisija definirala u paketu kružne ekonomije što se tiče smanjivanja odlaganja otpada do 2030. godine.

Naravno da teret trebaju preuzeti svi, i političari, i građani, i gospodarstvo. Ali jedno je sigurno važno, da je i na našim politikama koje donosimo ključno kako ćemo zapravo kroz inovacije, kroz tehnologiju omogućiti ne samo da se rasipa manje hrane nego i da ambalaža u kojoj je ta hrana pakirana također ne završi na odlagalištima ili također da se slučajno ne spaljuje u spalionicama jer smo svjedoci toga da do 2030. godine dva milijuna ljudi godišnje može umrijeti od posljedica zapravo spaljivanja otpada.

Ako bismo za 60 % smanjili bacanje hrane, teritorij poljoprivrednih površina države članice Republike Hrvatske bio bi pošteđen lošeg korištenja. Hvala lijepa.

 
  
MPphoto
 

  Julia Reid, on behalf of the EFDD Group. – Mr President, the data on food waste in European Union are quite astonishing. Almost 88 million tonnes of food is being wasted in the EU each year, and a number of studies have shown that between 33% and 50% of the world food production is not consumed.

Consequently, I concur that such waste is an issue of great importance, affecting both national and global food security. The rapporteur believes that a solution to this problem is a coordinated policy at EU level with the EU action plan for the circular economy laying the foundation, in conjunction with the Commission evaluating the relevant legislation to see if it is fit for purpose and identifying if there are gaps, overlaps or areas in need of clarification or further action.

However, my party UKIP and I believe that an issue as great as this should be addressed at a global rather than a European level with the national parliaments of Member States monitoring wastage and food safety issues in their countries without the creation of further EU bureaucracy and legislation.

 
  
MPphoto
 

  Mireille D’Ornano, au nom du groupe ENF. – Monsieur le Président, Monsieur le Commissaire, dans mon pays, la France, vingt kilos de déchets alimentaires sont gaspillés par habitant chaque année. Outre le surcoût financier, qui représente entre 110 et 150 euros par personne, une telle situation n’est pas acceptable dans un pays où quatre millions de personnes bénéficient de l’aide alimentaire.

Je soutiens bien entendu ce texte, qui insiste sur la nécessité d’une définition claire du gaspillage alimentaire afin de pouvoir le quantifier et le limiter autant que possible. De même, il est plus qu’urgent de faire en sorte que les citoyens comprennent mieux la différence entre les mentions «à consommer jusqu’au» et «à consommer de préférence avant», les incompréhensions pouvant être à l’origine d’un gaspillage absurde.

D’autre part, il est louable que ce rapport considère la tarification variable en fonction de la date limite comme un outil efficace. En effet, les incitations financières sont toujours préférables à une approche punitive.

Je soutiens également l’idée selon laquelle les supermarchés, mais aussi les administrations locales, doivent jouer un rôle essentiel dans la réduction du gaspillage. Ces dernières sont les mieux placées pour promouvoir les circuits courts et les produits locaux, notamment auprès des plus jeunes. Dans le même temps, il est essentiel de veiller à ce que toutes les denrées alimentaires approchant de la date d’expiration soient offertes à des œuvres caritatives, ce qui, manifestement, ne va pas encore de soi.

Pour finir, ce rapport n’insiste pas assez sur les opportunités offertes par les nouvelles technologies. Par exemple, certaines applications permettent aux clients d’acheter à prix réduit les invendus des restaurants ou des commerces. Ce sont, bien entendu, des perspectives d’avenir, qui ne demandent qu’à être exploitées.

 
  
MPphoto
 

  Diane James (NI). – Mr President, thank you very much for the opportunity to address you on this particular subject. All UK citizens who have food waste caddies are very familiar with this initiative and obviously they will be watching, I hope, all of the developments that take place in terms of the debate this evening and the voting this week on this. As ever they will be looking at it somewhat critically. Why is the European Union actually doing this, and what does it actually imply and mean in terms of implications?

I think the negative that really needs to be addressed and voiced this evening is this issue again of European Union control on every aspect of the food chain, from animal health and welfare, packaging, crop selection, transport, consumption and waste disposal, and it is all about performance targets and does not address local issues. So, in short, the European Union is trying to take control of every issue, be it from farm to fork to bin, and I do not think that is the right way to go about it. I welcome what the rapporteur is trying to do, but I think at this stage it has gone too far in terms of just addressing numbers and meeting those targets. It is not actually looking at local Member State issues and how they need to manage and address what happens at the sovereign state level.

 
  
MPphoto
 

  Marijana Petir (PPE). – Gospodine predsjedniče, prema podacima UNICEF-a gotovo jedan milijun i 400 000 djece moglo bi umrijeti zbog pothranjenosti ove godine u Nigeriji, Somaliji, Južnom Sudanu i Jemenu dok tri milijuna i 100 000 djece mlađe od 5 godina godišnje umire od gladi. Svaki deveti stanovnik svijeta ide gladan spavati, a prema podacima FAO-a svake se godine baci oko jedna milijarda i 300 milijuna tona hrane.

To dovodi do zaključka da problem gladi nije prvenstveno problem proizvodnje hrane, tehnologije i sirovina pa niti klimatskih promjena, već prije svega krize morala i krize politika koje se provode kako na globalnoj razini tako i unutar država.

Danas, više nego ikad, potrebne su nam nove politike okrenute ljudima, a ne profitu. Potrebno nam je racionalno upravljanje resursima i održivo gospodarenje.

Europska unija baca 88 milijuna tona hrane godišnje, a kako hrana ne bi postajala otpad u fazi smo donošenja akcijskog plana za kružno gospodarstvo i smatram kako jedna od mjera za smanjenje bacanja hrane može biti i snažnija potpora lokalnoj poljoprivrednoj proizvodnji, prodaji na kućnom pragu i naravno kratkim lancima opskrbe hranom.

Zalažem se za ciljane socijalne politike poput ukidanja PDV-a na doniranu hranu, kao i one usmjerene na potpore socijalnim samoposlugama i humanitarnim udrugama.

Ipak, najvažnija je promjena svijesti političara, koji moraju pokazati odgovornost za ljude koji su im povjereni. Hvala lijepa.

 
  
MPphoto
 

  Daciana Octavia Sârbu (S&D). – Domnule președinte, datele pe care le cunoaștem despre risipa alimentară sunt șocante. 88 de milioane de tone de alimente au fost risipite în Uniunea Europeană în 2012, iar la nivel global aproape o treime din alimente ajung la gunoi. Costul real este uriaș pentru că el reflectă cheltuieli implicate în producerea alimentelor cu energie, apă, transport, îngrășăminte și tot ce ține de sol. La fel de mari sunt și costurile asociate: emisii de carbon, poluarea apei, degradarea solului și a ecosistemelor. Toate acestea sunt consecințe ale supraproducției. Risipa alimentară nu face decât să stimuleze această supraproducție care, în timp, diminuează capacitatea solului agricol de a furniza hrană în viitor pentru o populație tot mai numeroasă.

Așa cum au afirmat colegii mei este și o problemă morală și politică, nu doar una ce ține de alimentație. Cantități enorme de hrană sunt irosite, în timp ce un număr foarte mare de europeni, inclusiv copii se confruntă cu sărăcie și malnutriție.

Rezoluția prezentată de Comisia pentru mediu face câteva propuneri importante și cu caracter practic, iar munca pentru realizarea unor definiții comune și a unor metodologii pentru combaterea acestui fenomen a început deja.

Fac apel la colegi să sprijine aceste propuneri, ca și măsurile obligatorii propuse pentru a fi aplicate la nivelul Uniunii Europene care sunt necesare pentru combaterea risipei alimentare de-a lungul întregului lanț alimentar.

 
  
MPphoto
 

  Julie Girling (ECR). – Mr President, I would like to agree with all of my colleagues in thanking Ms Borzan for this report. She chose a very challenging subject for a word-limited own initiative report but I think she has done a terrific job. And, for the record, having followed two British Members, both happened to be ladies this time, I would like to say that I think it is entirely not the case that this is not of use to all of us. It is extremely useful to share best practice, it is extremely useful to share benchmarking, not to repeat the reinventing of the wheel across 28 Member States. What is wrong with that? I think it is a terrifically good idea and there are lots of ideas in here. I compare it for example with a House of Commons report from the UK and so many of the things are along the same lines – similar thinking, the gathering of data, the use of data. It is all terribly important and I think this report really does a great job in bringing all of those threads together.

I would just like to welcome very much what the Commissioner said about rethinking within the Commission on animal feed. I recognise why every time I meet somebody over about 70 they talk to me about how food used to be collected to be fed to pigs and chickens, etc. and I try painstakingly to explain to them why, for public health reasons, that had to be stopped. And they always kind of look at you a little bit blankly because clearly the use of food waste in animal feed would be a good move forward. So thank you, Commissioner, I really welcome your thoughts that that is being rethought through, because I do think that this House would welcome that so long as public health was adhered to. So thank you again and I look forward to seeing some of these ideas come to fruition.

 
  
MPphoto
 

  Jan Huitema (ALDE). – Iedereen is het erover eens dat voedselverspilling zoveel mogelijk moet worden voorkomen. Er zijn verschillende manieren om dit te bewerkstelligen, maar de primaire verantwoordelijkheid hiervoor ligt natuurlijk bij de consument zelf. Duidelijkheid rondom houdbaarheidsdata kan de consument hierin een handje helpen. Recent onderzoek van Wageningen Universiteit heeft namelijk aangetoond dat wanneer houdbaarheidsdata op lang houdbare producten zoals rijst, pasta en koffie zouden worden weggelaten, dit leidt tot 12 % minder verspilling. Het zou daarom goed zijn dat de Commissie serieus gaat kijken of het mogelijk is om de Europese lijst met producten die zijn uitgezonderd van een houdbaarheidsdatum, uit te breiden.

Flexibele regelgeving rondom de donatie van voedsel zou ook interessant kunnen zijn. Hierbij moeten we echter wel oppassen dat de veiligheid en de kwaliteit van etenswaren altijd vooropgesteld worden. De voedselveiligheid mag nooit in het geding komen.

Daarnaast ben ik een groot voorstander van initiatieven waarbij overheid en partijen zoals horecaondernemingen en supermarkten samenwerken om voedselverspilling te reduceren. Deze veelbelovende initiatieven moeten we stimuleren en verwelkomen. Kijk waar nodig of wet- en regelgeving kan worden aangepast zonder ondernemers op te schepen met onnodige bureaucratie. Daarom moeten we oppassen met het doorvoeren van Europese regelgeving zonder bindende doelen voor voedselverspilling. Dit kan juist een demotiverende werking hebben. Bovendien zou voedselverspilling op nationaal vlak moeten worden aangekaart. De Europese Unie hoeft zich hier niet gelijk in te mengen door wetgeving voor te stellen.

 
  
MPphoto
 

  Kateřina Konečná (GUE/NGL). – Produkce potravinového odpadu dosahuje v EU alarmujících čísel. Hovoříme zde o 173 kg na jednoho obyvatele za rok.

Výroba a likvidace tohoto odpadu eliminuje až 170 milionů tun CO2. Je zde neustále tlak na snižování emisí ze všech směrů a ve všech sektorech. Bavíme se o nové úpravě energetické účinnosti. Podporujeme bio, eko a podobné značky, abychom zabránili nevratným dopadům konzumu na životní prostředí.  Přitom průměrný Evropan vyhodí desítky kilogramů potravin ročně a toto není udržitelný stav. Kvůli naší neukojitelné spotřebě hoří svět.  Jak se koneckonců ukázalo např. u palmového oleje. Situace je taková, že my díky naší poptávce zdevastujeme jednu část světa a potom věci z látky strašlivě vyprodukované hodíme v milionech tun do koše a spálíme na další emise. No to je přece skandální.

Proto velice vítám nejenom tuto zprávu kolegyně Borzanové, ale i balíček oběhového hospodářství ve znění této instituce. Nicméně šla bych ještě dál. Z nezávazného cíle do roku 2050 snížit produkci tohoto odpadu o 50 % bych rozhodně udělala cíl závazný. Je totiž zcela zřejmé, že takto nemůžeme již dále pokračovat.

 
  
MPphoto
 

  Linnéa Engström (Verts/ALE). – Herr talman! Tack till föredraganden fru Borzan.

Livsmedelskedjan går inte från butiken till kylskåpet, utan från åkern eller havets djup rätt upp på sopberget. Vi slänger enorma mängder mat. Ska vi klara klimatet och världens befolkningsökning måste vi bli mer resurseffektiva på alla områden. Därför måste kampen mot matsvinnet ha hög prioritet inom EU.

Matsvinnet måste minska och den här veckan röstar vi om att det är ett första steg att minska slöseriet med 30 % under åtta år, och sedan med 50 % på tretton år. Vi måste fortsätta det hårda arbetet för sundare och miljövänligare jordbruk, djurhållning och fiske.

Vi måste undvika att transportera mat fram och tillbaka över hela jordklotet.

EU-kommissionen måste agera nu. Varför tar inte kommissionen initiativ till lagstiftning? Alla världens länder har undertecknat hållbarhetsmål 12.3 om att minska det globala livmedelsavfallet. Därför är det obegripligt för mig att man inte tar det här ansvaret på EU-nivå.

Vi måste bli bättre på att undervisa våra barn om vikten av att inte slänga mat, och vi måste titta på märkningen av produkter – går det att äta mat efter bäst före-datum?

Vi skulle också kunna använda skatteverktyget för att göra det lönsamt att skänka bort mat som inte används. Allt för att undvika att bra mat hamnar på soptippen.

Lika ohållbart som det är att tillverka mat som direkt slängs på soptippen, lika ohållbart är det att fiska upp allt som rör sig, rensa ut det lilla man vill ha och sedan slänga resten.

Det är dags för mer fisk i haven, mer mat i magen och mindre mat på soptippen. Tack så mycket!

 
  
MPphoto
 

  Piernicola Pedicini (EFDD). – Signor Presidente, onorevoli colleghi, noi crediamo che sia davvero inaccettabile che in tempi di crisi economica ogni cittadino dell'Unione europea possa sprecare in media 173 chilogrammi di cibo ogni anno e, d'altra parte, se questa è una media, vuol dire che ci sono poveri che non sprecano nulla, perché hanno poco più di niente, e quindi ci sono ricchi che sprecano il doppio o anche molto più del doppio di queste enormi quantità. Noi appoggeremo qualsiasi proposta che intenda ridurre questi sprechi, come ad esempio la riduzione progressiva del prezzo dei prodotti alimentari all'avvicinarsi, all'approssimarsi della loro scadenza naturale.

D'altra parte, allo stesso tempo, crediamo che sia davvero inaccettabile che in tempi di crisi ecologica vi sia uno spreco alimentare; il cibo ha un impatto negativo sull'ambiente nel momento in cui viene prodotto e ha un impatto negativo sull'ambiente nel momento in cui viene sprecato, perché diventa rifiuto e quindi deve essere smaltito.

La nostra ricetta è molto semplice: prevenzione dei rifiuti alimentari, incentivi al consumo consapevole e divieto assoluto di messa in discarica e di incenerimento di qualsiasi tipo di rifiuto alimentare.

 
  
MPphoto
 

  Pilar Ayuso (PPE). – Señor presidente, según la FAO se desperdicia en el mundo aproximadamente un tercio de la producción mundial de alimentos. Y algo, desde luego, hay que hacer. Muchos Estados miembros ya están actuando; por ejemplo el mío. Existe una estrategia que se llama «Más alimento, menos desperdicio», que de lo que trata es de coordinar las actuaciones de los agentes de la cadena alimentaria y las administraciones públicas para reducir el desperdicio de alimentos.

Pero lo primero que tenemos que hacer es definir claramente qué se entiende por desperdicio de alimentos y establecer una metodología común para todos los países, clara y precisa, antes de pretender marcar objetivos obligatorios para reducir el desperdicio. Esto hay que tenerlo muy en cuenta, habida cuenta de que algunos Estados miembros ya han empezado a hacer actuaciones y, probablemente, con criterios distintos.

Como he dicho, es prematuro y por esto, precisamente por esto, es prematuro pretender fijar a priori objetivos de cumplimiento sin una definición y una metodología claras y sin que se hayan obtenido datos sobre la situación de partida de cada Estado miembro.

Por otro lado, también hay que realizar campañas de sensibilización, información y educación, sobre todo, sobre el valor de los alimentos, las consecuencias de su despilfarro y los modos de reducirlo.

Y, finalmente, quisiera señalar que tanto las políticas de prevención como las de reducción del desperdicio necesitan del esfuerzo de todos los actores implicados en la cadena alimentaria, en aras de una mejor eficacia. Así, poder limitar las pérdidas y el desperdicio y reducir las presiones ambientales sería lo más deseable.

 
  
MPphoto
 

  Simona Bonafè (S&D). – Signor Presidente, onorevoli colleghi, mi ha stupito molto leggere, in un recente studio, che se lo spreco alimentare fosse rappresentato da uno Stato, questo sarebbe il terzo principale produttore di anidride carbonica sul pianeta, senza contare che nel mondo per ogni persona denutrita due, almeno, sono in sovrappeso.

L'Europa si è impegnata, con gli obiettivi per lo sviluppo sostenibile delle Nazioni Unite, a dimezzare questa che è una tra le contraddizioni economiche, ambientali ed etiche più insopportabili, ma niente, ad oggi, è previsto nella legislazione europea.

Allora, punto numero uno: inserire l'impegno della riduzione dello spreco superando un vuoto normativo, come ha chiesto il Parlamento nella sua posizione sul pacchetto dell'economia circolare e come continua a chiedere con questa importante relazione dell'onorevole Borzan.

Due: supportare il raggiungimento di questo obiettivo con le azioni specifiche che sono già state ricordate, ma anche con una gerarchia specifica per gli alimenti, che privilegi il consumo umano attraverso le donazioni. Lo spreco non è solo quello del consumo finale, ma quello in tutta la catena, dalla produzione agricola alla trasformazione degli alimenti, dalla distribuzione fino alla ristorazione, ed è lì che noi dobbiamo rendere per le aziende più conveniente donare a chi è in difficoltà piuttosto che sprecare.

In ultimo, incentivare l'utilizzo del rifiuto organico non più donabile come materia prima secondaria per nuovi prodotti.

Allora, l'invito che faccio qui, sia agli Stati membri sia alla Commissione, è quello di condividere questa urgenza che il Parlamento sta esprimendo anche con questa ulteriore e importante relazione, per trovare una soluzione a partire dal pacchetto sull'economia circolare, oggi in fase di negoziato. Su questi temi, che chiamano in causa i valori di solidarietà ed equità, l'Europa deve essere in prima linea.

 
  
MPphoto
 

  Bolesław G. Piecha (ECR). – Panie Przewodniczący! W pełni popieram inicjatywę pani poseł Borzan dotyczącą wezwania Komisji do podjęcia działań przeciwdziałających marnotrawieniu żywności.

Bezpieczna i zdrowa żywność to priorytet, ale w ramach tego priorytetu nie można pomijać aspektu ekonomicznego. 88 mln ton żywności wartości 150 mld euro rocznie trafia do kosza. Nie można również przejść nad tym priorytetem do porządku dziennego w zakresie etycznym, podczas gdy w świecie istnieją ogromne problemy niedożywienia czy głodu. Szacuje się, że pięćdziesiąt procent marnotrawionej żywności pochodzi z europejskich gospodarstw domowych. To konsumenci, to my robimy ten nieporządek. Nie rozumiemy po prostu pojęć dotyczących trwałości żywności. Nie rozróżniamy daty minimalnej trwałości od daty przydatności do spożycia, w związku z czym na wszelki wypadek wyrzucamy do kosza. Podjęcie inicjatywy i szeroko zakrojonych działań indykacyjnych to zadanie planu, który powinna przedstawić Komisja.

I na koniec VAT. Niedopuszczalne jest, żeby darczyńcy, którzy przekazują żywność osobom potrzebującym, byli obarczeni VAT. I nie jest usprawiedliwieniem to, że niektóre państwa znalazły sposób obchodzenia prawa. Trzeba to znormalizować.

 
  
MPphoto
 

  Anneli Jäätteenmäki (ALDE). – Kiitoksia puhemies. Joka kolmas kilo ruokaa pilaantuu. EU:ssa suurin osa ruokahävikistä syntyy kotitalouksissa. Ratkaisukin on löydettävissä läheltä: meistä jokaisesta itsestämme, kuluttajista.

Ruokakoriin päätyvä ruoka kuormittaa taloutta ja ympäristöä. On tuotettu, pakattu, kuljetettu ja hyllytetty täysin turhaan. Ruokahävikki nostaa koko ruoan arvoketjun kokonaiskustannuksia. Ruokahävikin ilmastovaikutukset vastaavat noin neljäsosaa koko EU:n vuosittaisista hiilidioksidipäästöistä. Se on paljon, ja se tarkoittaa, että toimiin on ryhdyttävä.

Kuluttajat tarvitsevat apua, jotta onnistuisivat vähentämään ruokahävikkiään. Tärkeintä on vaikuttaa ihmisten käyttäytymiseen. Mitä konkreettisemmin hyöty on osoitettavissa itselle ja omalle lähipiirilleen, sitä todennäköisemmin ihmiset muuttavat käyttäytymistään.

Ruokahävikin vähentäminen edellyttää toki asennemuutoksen lisäksi paljon muitakin toimia. Koko kauppaketju mukaan lukien on ryhdyttävä toimiin. On sitouduttava ottamaan käyttöön älykkäitä ja kustannustehokkaita ratkaisuja hävikin pienentämiseksi. Näitä innovaatioita odotellessamme jokainen meistä voi käynnistää henkilökohtaiset hävittämistalkoot. Ensiksikin ottamalla lautaselle sen minkä syö ja ostamalla kaupasta sen minkä kuluttaa.

 
  
MPphoto
 

  Josu Juaristi Abaunz (GUE/NGL). – Señor presidente, al adoptar el paquete de economía circular aprobamos un objetivo no vinculante, ese 30 % en 2025 y 50 % en 2030 que recordaba la ponente, e incluíamos una jerarquía específica para estos residuos.

Es un paso positivo en la buena dirección, pero creo, sinceramente, que no es suficiente. Que necesitamos objetivos vinculantes, como ya se ha mencionado en este debate. No solo instar al cambio, sino hacer que sea posible, desde la granja a la mesa ―como ilustraba el comisario―, pasando por la distribución. Y solo conseguiremos esto con un cambio de sistema, con un modelo de producción y consumo sostenible y coherente, unido a la demanda y no a los intereses de los mercados.

Por otra parte, necesitamos medir mejor las pérdidas en el sector primario, por ejemplo en la agricultura, pero esto exige también alejarnos del modelo de liberalización de cuotas y cupos, con los que producimos excedentes que luego se terminan desechando.

 
  
MPphoto
 

  Michèle Rivasi (Verts/ALE). – Monsieur le Président, je voudrais remercier le rapporteur pour son travail sur un sujet qui est, je dirais, un véritable scandale. Pourquoi? Parce que, d’un point de vue social, d’un côté, 10 % de la population en Europe n’a même pas accès à un repas de qualité et plus de 23 % est dans la précarité et, de l’autre – cela a été dit –, 88 millions de tonnes de nourriture sont gaspillées et le tiers de la nourriture produite pour la consommation humaine est perdu.

Cela n’est donc pas tenable, que ce soit d’un point de vue social ou d’un point de vue environnemental. On se bagarre au sujet de à la COP21 et on s’aperçoit que l’agriculture représente un quart de la consommation totale d’eau, une superficie aussi grande que la Chine et à peu près 10 % des émissions de gaz à effet de serre, et que tout n’est pas utilisé. Donc oui, je me réjouis de ce rapport et je pense qu’il faut avoir des objectifs contraignants, comme pour l’énergie. Cela passera par une sobriété. Il faut que nos enfants sachent que la nourriture n’est pas n’importe quelle marchandise. Il faut aussi être plus efficaces, ce qui passera par une meilleure technologie, mais aussi par une meilleure information, car la différence entre la mention «à consommer de préférence avant» et les dates de péremption est très mal connue des consommateurs. Je pense donc qu’une clarification est nécessaire. Il faut aussi avoir une politique de la PAC cohérente. Comment peut-on, d’un côté, faire une politique agricole commune qui pousse à la productivité et, d’un autre côté, vouloir éliminer le gaspillage alimentaire? C’est donc à nous, à l’Europe, d’agir, et je pense qu’il s’agit d’un vrai problème européen qui doit être décliné dans les États membres pour réduire ce gaspillage alimentaire.

 
  
MPphoto
 

  Karin Kadenbach (S&D). – Herr Präsident, sehr geehrter Herr Kommissar! Die Zahlen, die wir heute gehört haben, zeigen es eindrucksvoll: Wenn wir davon ausgehen müssen, dass 28 % jener Produkte, die auf dem Acker angebaut werden, die dort reifen, die dort geerntet werden, in Wirklichkeit nie im Magen der Konsumenten landen, dann wissen wir: Hier gibt es ein Problem. Es ist ein moralisches Problem, und es ist ein politisches Problem. Ein moralisches Problem, wenn wir wissen, wie viele Menschen in dieser Welt hungern, die, wie wir heute gehört haben, es sich nicht einmal leisten können, jeden zweiten Tag eine ordentliche Mahlzeit zu essen. Ein politisches Problem, weil es viele Kosten verursacht.

Die Produktion erzeugt zusätzlich das, wovor wir überall warnen, nämlich zusätzliche CO2-Emissionen. Wir haben es heute gehört: Wäre die Lebensmittelverschwendung ein Staat, wäre er nach den USA und China der drittgrößte Staat auf diesem Globus. Das heißt, wir haben hier eine ganz große Herausforderung. Natürlich müssen wir zuerst einmal Aufklärung, Bewusstsein schaffen. Aber wir brauchen auch Rahmenbedingungen, wie hier produziert wird. Meine Vorrednerin hat es angesprochen: Wir müssen auch unsere Agrarpolitik verändern. Wie oft wird uns als Argument für den Einsatz von gentechnisch verändertem Material, von Pestiziden, gesagt: Das müssen wir machen, damit wir die Welt ernähren können. Wenn ein Drittel der Lebensmittel, die wir produzieren, entsorgt wird, dann gibt es für mich keinen Grund, diese Agrarpolitik in der jetzigen Art fortzusetzen. Wir brauchen gesetzliche Rahmenbedingungen, und wir brauchen entsprechende Mittel, damit es uns gelingt, bis 2030 diese Abfälle wirklich zu halbieren.

 
  
MPphoto
 

  Jana Žitňanská (ECR). – Vážený pán predsedajúci, oceňujem, že sa na pôde Európskeho parlamentu opätovne zaoberáme touto veľmi dôležitou témou. Plytvanie potravinami je totiž nielen mimoriadne neetické, keďže za situácie, kedy takmer 800 miliónov ľudí vo svete trpí podvýživou, sa v Európe ročne vyhodí viac ako 88 miliónov ton potravín, ale ide aj o zbytočné vyčerpávanie našich zdrojov.

Hoci k plytvaniu potravinami dochádza vo všetkých fázach výrobného procesu, faktom zostáva, že najväčší podiel vyhodených potravín, a to až 53 %, majú na svedomí domácnosti. Preto je na každom z nás, ako sa k tomuto fenoménu postavíme. Dobrých skúseností máme mnoho, v prvom rade nakupovať primerane našej spotrebe, správne uskladňovať potraviny, aby sa predĺžila ich životnosť a tiež prostredníctvom charitatívnych projektov sa dokázať podeliť s tými, ktorí to potrebujú.

Zároveň je potrebné, aby sa na úrovni členských štátov prijali také opatrenia, ktoré budú motivovať prevádzkovateľov reštauračných služieb či veľké potravinové reťazce na zapojenie sa do takýchto projektov.

 
  
MPphoto
 

  Estefanía Torres Martínez (GUE/NGL). – Señor presidente, es positivo hablar hoy de desperdicio alimentario en el Pleno del Parlamento Europeo; es positivo un informe que se plantea, por fin, la necesidad de un cambio de modelo hacia un modelo más sostenible que hable de generación de residuos, que hable de destrucción de la naturaleza.

Tenemos que cambiar las pautas y este informe empieza a hablar de las medidas necesarias para evitar el desperdicio alimentario, en concreto la legislación del «buen samaritano» que sirve para incentivar, de alguna manera, que los excedentes alimentarios acaben siendo donados —los excedentes de los supermercados, de los restaurantes, etcétera—.

Me gustaría hacer un par de puntualizaciones en este sentido.

Está bien que hablemos de limitaciones de la producción, pero estas limitaciones de la producción tienen que venir asociadas al concepto de soberanía alimentaria, porque lo que no puede ser es que nos hagan lo mismo que con la leche: no nos digan —a España— que tenemos que producir menos leche para que se invada nuestro mercado de leche extranjera, porque eso no nos hace más sostenibles, nos hace más pobres.

Y está bien que hablemos de reciclaje, pero tenemos que hablar sobre todo de un cambio de modelo económico. Como decía Gandhi, en la tierra hay recursos suficientes para satisfacer las necesidades de todos, pero no hay tantos para satisfacer solamente las necesidades de alguno.

Así que lo que hace falta es cambiar de modelo productivo; hace falta cambiar de modelo, de sistema de producción y distribución de alimentos.

 
  
MPphoto
 

  Maria Heubuch (Verts/ALE). – Herr Präsident! Ich freue mich sehr, dass der Bericht ganz klar darauf hinweist, dass wir bezüglich der Lebensmittelabfälle eine ganz spezifische Abfallhierarchie brauchen, für die als oberstes Ziel gilt: Erst einmal vermeiden und verringern. Und da möchte ich noch einen weiteren Aspekt, der heute noch gar nicht gefallen ist, mit in die Debatte einbringen: Im Landwirtschaftsausschuss wurde ganz stark darauf gedrängt, in die energetische Nutzung von Lebensmittelabfällen zu investieren und zusätzliche Einkommensquellen für die Landwirte zu schaffen. Ich bin froh, dass der Umweltausschuss diesem Drängen nicht nachgegeben hat.

Die energetische Nutzung kann eine Option sein, aber nur, wenn sie unter klar umrissenen Bedingungen stattfindet. Das haben wir in Deutschland zum Beispiel missachtet. Dort wurden nicht nur große Biogasanlagen gefördert, die dann in Reststoffe wie Gülle oder Futterreste investieren und diese einbringen, sondern dort wird Mais angebaut, und 10 % unserer Fläche fließt inzwischen in eine rein energetische Nutzung, und, ich glaube, dass die energetische Nutzung am Schluss dieser Abfallhierachie stehen muss. Denn wir dürfen nicht diese Nutzung zu einem Geschäftsmodell ausbauen. Erst müssen die Menschen an die Lebensmittel kommen, und dann können wir es den Tieren und der Umwelt zukommen lassen und zum Schluss der Energie.

 
  
MPphoto
 

  Andrzej Grzyb (PPE). – Panie Przewodniczący! Do produkcji żywności wykorzystujemy energię, surowce odnawialne, i być może największym problemem jest to, że skoro co roku jesteśmy w stanie uzyskać mniej więcej tyle samo produktów pochodzenia roślinnego i zwierzęcego, to wydaje nam się, że możemy zrezygnować z oszczędnego nimi gospodarowania. Przy produkcji żywności pobierana jest woda, mają miejsce emisje i wpływamy na środowisko, ale z drugiej strony marnowanie żywności to przede wszystkim problem natury etycznej. Nie możemy sobie pozwolić na takie rozrzutne gospodarowanie zasobami – żywność nie może trafiać do odpadów. A tu nawet nie mamy pełnej statystyki, ile odpadów pochodzących z żywności wytwarzamy w poszczególnych krajach. Musimy zatem wypracować nowe podejście, dlatego dziękuję za tę inicjatywę.

Kiedy patrzymy na skalę marnowanej żywności, warto zwrócić uwagę na fakt, że z tych zasobów można wytworzyć nie tylko żywność, ale i inne produkty. Są to w końcu surowce, które mogą służyć również przetworzeniu w przemyśle. W Parlamencie wielokrotnie mówiono, że nie należy wytwarzać biopaliw z produktów pochodzenia rolniczego, ponieważ jest to konkurencja dla produkcji żywności. Ale należy zadać pytanie: skoro tak duża jest skala marnotrawienia, czy nie potrzeba tu pewnej refleksji?

Wreszcie powinniśmy zastanowić się, jak wykorzystać przetworzoną żywność w okresie przydatności do spożycia i czy nie przekazywać jej, zgodnie z tą postulowaną inicjatywą o dobrym Samarytaninie, organizacjom charytatywnym, na przykład bankom żywności.

 
  
MPphoto
 

  Soledad Cabezón Ruiz (S&D). – Señor presidente, en primer lugar, mi enhorabuena a la señora Borzan por este ambicioso y oportuno informe. Y es que, Señorías, no es ético que una parte del mundo tire lo que otra necesita. Necesitamos un cambio de comportamiento —como aquí se ha dicho— que implique a todos los actores de la cadena de alimentación. Porque un 60 % de lo que se desperdicia en nuestros hogares es evitable, lo que supondría un ahorro de 565 euros al año o que sacásemos de la circulación a uno de cada cinco vehículos, y con ello reduciríamos la contaminación.

Para ello, necesitamos un etiquetado coherente de los alimentos, que evite la variación entre 28 y 35 días en la fecha de caducidad que los mismos alimentos tienen en diferentes lugares o que el tiempo de esta caducidad dependa de la demanda del mercado. Necesitamos envases con cantidades adecuadas al consumo, estimular la reutilización de los alimentos y modificar la Directiva del IVA, que impide que las donaciones queden exentas para los bancos de alimentos. Necesitamos, también, trabajar para cambiar los estándares de calidad y así evitar los numerosos desechos que en alimentación se producen. Se trata, por lo tanto, de medidas todas ellas ambiciosas y adecuadas.

Por ello, considero que este informe, además de factible, es claramente oportuno. ¡Enhorabuena, señora Borzan!

 
  
MPphoto
 

  Zbigniew Kuźmiuk (ECR). – Panie Przewodniczący! Panie komisarzu! Zabierając głos w debacie w sprawie ograniczenia marnotrawienia i zwiększania bezpieczeństwa żywności, chcę podkreślić, że zawarty w sprawozdaniu postulat ograniczenia tego zjawiska o 50% do 2030 roku zasługuje na poparcie, zwłaszcza że obecnie to marnotrawienie dotyczy 88 mln ton żywności rocznie, wartej blisko 150 mld euro.

W tej sytuacji na szczególne zainteresowanie zasługuje proponowana przez sprawozdawczynię zmiana dyrektywy VAT, która jednoznacznie zezwalałaby krajom członkowskim na zwolnienie darów żywnościowych z opodatkowania tym podatkiem, a także możliwość finansowania ze środków Europejskiego Funduszu Pomocy Najbardziej Potrzebującym kosztów zbiórki i transportu, magazynowania i dystrybucji darów żywnościowych.

Ponadto w związku z tym, że w krajach Europy Zachodniej marnotrawstwo żywności jest przynajmniej pięciokrotnie większe niż w krajach Europy Środkowo-Wschodniej, główny nacisk na przeciwdziałanie marnotrawieniu żywności powinien dotyczyć przede wszystkim krajów wysoko rozwiniętych.

 
  
MPphoto
 

  Stefan Eck (GUE/NGL). – Herr Präsident, Herr Kommissar! Die Nahrungsmittelabfälle in der EU erreichen immer absurdere Dimensionen, derzeit liegen sie bei rund 88 Millionen Tonnen pro Jahr. Was ist das für ein Skandal!

Für diese Verschwendung sind die Landwirtschaft, die nahrungsmittelerzeugende Industrie, der Handel und natürlich die Verbraucher verantwortlich. Aber im Hinblick auf die rund 800 Millionen Menschen, die unter Hunger leiden, und die Millionen Kinder, die pro Jahr an den Folgen von Mangelernährung sterben, ist es doch unsere Pflicht, die gesetzlichen Rahmenbedingungen für mehr Unternehmensverantwortung, für Verbrauchersensibilisierung auf nationaler und europäischer Ebene zu schaffen.

Aber das allein reicht nicht aus. Wir brauchen nämlich auch dringend Maßnahmen auf der Produktionsseite, weil wir schlichtweg viel zu viele Nahrungsmittel erzeugen. Jetzt brauchen wir nicht nur kosmetische Korrekturen bei der anstehenden GAP-Reform, sondern ein grundlegendes Umdenken im Bereich der subventionierten Überproduktion. Wir brauchen einen Paradigmenwandel in der Agrarpolitik. Sie muss endlich auf einem ethisch orientierten und nicht nur einem profitorientierten Fundament stehen. Bitte, Herr Kommissar, setzen Sie sich dafür in Ihrem Kollegenkreis ein! Ich danke Ihnen schon jetzt dafür.

 
  
MPphoto
 

  Francesc Gambús (PPE). – Señor presidente, señor comisario, hoy podríamos hablar del hecho de que la economía circular no se limita solo a unos objetivos de reciclaje o de reducción de los desperdicios que acaban en los vertederos; hoy podríamos hablar de que el desperdicio alimentario de la Unión supone una huella de emisiones de CO2 cercana a la tonelada por cada ciudadano europeo.

Pero hoy quiero hablar de un punto de este informe que no podíamos permitirnos que pasase desapercibido y, prueba de ello, es que quien más quien menos ha hecho mención de ello. Cito del informe: «Considerando que, según datos de 2014, 55 millones de personas, es decir, el 9,6 % de la población de la Europa de los [todavía] Veintiocho, no podían permitirse una comida de calidad cada dos días». Termino la cita.

Señor presidente, señor comisario, no puede ser que, por un lado, haya un desperdicio alimentario de 173 kilos por persona y año y, por otro, convivamos con personas malnutridas porque no se pueden permitir una buena alimentación: no es de razón.

Por ello, quiero resaltar, primero, el llamamiento que hacemos en este informe a la Comisión Europea para que establezca un plan de acción contra el desperdicio alimentario; segundo, las medidas específicas para los Estados miembros para la prevención de dicho desperdicio; y, tercero, las exenciones fiscales para las donaciones de alimentos.

Es nuestro deber poner las herramientas y hacer un llamamiento a quienes las deben desarrollar y ejecutar para que juntos —instituciones, gobiernos nacionales, sociedad civil, ciudadanía— empecemos a acabar con la malnutrición en Europa. Y es mi deber también agradecer el excelente trabajo de la ponente.

 
  
MPphoto
 

  Massimo Paolucci (S&D). – Signor Presidente, onorevoli colleghi, signor Commissario, la transizione verso un'economia circolare è debole, molto più debole senza regole comuni europee, per ridurre gli sprechi alimentari in tutta la filiera: produzione, distribuzione, consumo. Non si tratta, lo vorrei dire al collega che è intervenuto prima, di ingerire e intralciare le iniziative nazionali, anzi, queste vanno sostenute, incentivate e coordinate, ma serve una base comune europea.

È un'illusione che tale problema gigantesco si risolva solo con misure nazionali, non dobbiamo mettere la testa sotto la sabbia. Ridurre gli sprechi alimentari è un'urgente necessità. Siamo dentro a un paradosso incredibile, l'hanno detto altri colleghi, un miliardo e trecento milioni di tonnellate di cibo sprecate, quattro volte la quantità necessaria per sfamare gli 800 milioni di uomini e donne denutriti. Ma lo spreco alimentare non è solo un'insopportabile ingiustizia, una gigantesca diseguaglianza sociale di cui vergognarsi, è anche spreco di materie prime, spreco di territorio, spreco di acqua, spreco di energia, moltiplicazione di rifiuti e danni ambientali.

Ecco perché, mi ripeto, è un colpo alla transizione verso un'economia circolare se ci limitiamo solo a bei dibattiti. Serve urgentemente un'iniziativa legislativa della Commissione europea.

 
  
MPphoto
 

  Ángela Vallina (GUE/NGL). – Señor presidente, está claro que debemos reducir los desperdicios alimentarios a nivel europeo. Las cifras son escandalosas, se han repetido aquí durante el debate. Y por ello estoy de acuerdo, como no podía ser de otra manera, en pedir compromisos de reducción de aquí al año 2025 y 2030. Pero, eso sí, me hubiera gustado que fuera de forma obligatoria, y no como recomendaciones simplemente a los Estados, que luego ya sabemos lo que pasa.

También creo que este informe tiene aspectos muy positivos pero, como toda la propuesta de la Comisión sobre economía circular, olvida el estado de la producción agrícola y ganadera. Seguimos en un modelo descontrolado que tiende a la superproducción y a la ausencia de salarios dignos en el campo europeo. Mientras tanto, además, seguimos alimentando acuerdos de libre comercio con precios agrícolas a la baja. Por tanto, la única alternativa válida entiendo que es defender la soberanía alimentaria, los circuitos cortos de distribución y la agricultura ecológica dentro de la Unión Europea.

 
  
MPphoto
 

  Seán Kelly (PPE). – Mr President, I left home at 5.30 this morning and arrived in here at 7.30 this evening, and this is the story for many MEPs. That is not very resource efficient, and that is something we need to tackle in the broader sense.

At least we are trying to tackle the food waste, which is similar. The figures, which have been mentioned, actually are staggering: 88 million tonnes of food are wasted each year at a cost of EUR 143 billion; the food that is produced globally but not eaten uses a volume water equivalent to the annual flow of the Volga River in Russia and adds 3.3 billion tonnes of greenhouse gases to the planet’s atmosphere. At time we are talking about meeting the two degree target, this is something we really have to tackle and thankfully we are beginning to do so. Also, of course, we have signed up to the UN sustainable development goals, and that is about halving the per capita food waste at the retail and consumer level.

I was glad to hear the Commissioner mention the necessity for a reliable method to measure food waste, and this is something I welcome the report. Also the ‘best before’ and ‘use by’ dates. I am beginning to wonder: is there a need for a best before date? Maybe the simple thing would be to abolish it. Food is either safe or it is not, the ‘use by’ date would be proper and that would help to end the confusion. This is a major topic and I look forward for further development in the future.

 
  
MPphoto
 

  Damiano Zoffoli (S&D). – Signor Presidente, onorevoli colleghi, lo spreco alimentare è un inaccettabile scandalo del nostro tempo, come denuncia la relazione in oggetto.

Infatti, se da un lato vi è la necessità, nei prossimi anni, di incrementare la produzione alimentare del 70 per cento, per nutrire una popolazione crescente, dall'altro nel mondo si spreca un terzo del cibo prodotto, di cui l'80 per cento sarebbe ancora consumabile, in Europa 180 chili pro-capite. Con il cibo buttato vengono anche sprecati la terra, l'acqua e i fertilizzanti, senza contare le emissioni di gas serra che sono necessarie per produrlo.

Ridurre lo spreco alimentare del 50 per cento al 2030, come previsto nel pacchetto approvato dal Parlamento sull'economia circolare, richiede l'impegno di tutti, produttori, rivenditori, ristoratori, imprese, singoli cittadini e famiglie. Il 42 per cento degli sprechi alimentari in Europa avviene fra le mura di casa, un costo di oltre 500 euro all'anno per famiglia. Incominciamo da casa nostra a promuovere un modello di sviluppo più sostenibile dal punto di vista sociale, ambientale ed economico, attraverso campagne di prevenzione dello spreco e incentivando le donazioni alimentari di cibo invenduto.

 
  
MPphoto
 

  Jiří Pospíšil (PPE). – Já jsem velmi pozorně poslouchal debatu svých kolegů a víceméně musím říci, že se shoduji s tím, co zde bylo řečeno.

Většina z nás zde popisuje, jak gigantické rozměry má fenomén a problém plýtvání s potravinami. Padlo tady číslo, které já také zopakuji, protože v takovémto případě opakování některých čísel je velmi důležité. 88 milionů tun potravin je roční plýtvání na území EU. Je to opravdu mimořádné číslo. Ten problém tady byl popisován jak z pohledu etického, kdy mnoho lidí na této planetě nemá co jíst, tak z pohledu ekonomického, tak hlavně z pohledu ekologického. Bylo zde naznačeno, jak obrovské náklady musíme vynakládat na to, abychom ty potraviny vyrobili, ale také následně je zlikvidovali.

Jsem rád, že to tedy je materiál, který na tento problém poukazuje, ale ten materiál samozřejmě je nutné uvést do praxe a tady apeluji na Komisi, na pana komisaře, aby udělal vše proto, aby zde byl konkrétní akční plán, který bude přinášet konkrétní věci. Např. řešení daně při darování potravin. To je myslím strašně důležité, protože zde může vzniknout jasná daňová pobídka proto, aby obyvatelé, firmy, podniky darovali potraviny, které nevyužijí. Je tam jasný popis toho, jak se mají chovat domácnosti, např. domácí kompostování. To je věc, kterou se také zabývám, takže prosím uveďme tento plán do praxe.

 
  
MPphoto
 

  Nicola Caputo (S&D). – Signor Presidente, onorevoli colleghi, lo spreco alimentare è un assurdo paradosso dei tempi moderni. Da un lato vi è la necessità di incrementare la produzione alimentare del 60-70 per cento per nutrire una popolazione crescente, dall'altro nel mondo si spreca oltre un terzo del cibo prodotto, di cui l'80 per cento è ancora consumabile. Tale spreco è tanto più illogico quanto più aumentano la produzione dei rifiuti, la crisi ambientale, l'impoverimento e la denutrizione.

Un problema che riguarda ambiti eterogenei richiede però un'azione su più fronti. Gli sprechi riguardano tutti i passaggi che portano gli alimenti dal campo alla tavola. Occorre lavorare sulle abitudini di consumo e di produzione delle singole comunità sul piano normativo, ma anche attraverso un lavoro capillare di informazione.

In secondo luogo occorre recuperare e destinare all'alimentazione umana le eccedenze alimentari, supportando gli enti che svolgono attività di assistenza sociale. Tutte queste azioni devono però partire da una definizione comune dello spreco alimentare, per avviare sistemi attendibili in grado di monitorare quanto viene sprecato perché, come ha già detto qualcuno, il tipo di spreco più pericoloso è quello che non siamo in grado di riconoscere.

 
  
MPphoto
 

  Stanislav Polčák (PPE). – Já se ztotožňuji vlastně opravdu s většinou stanovisek svých předřečníků, svých kolegů. Chtěl bych poukázat na to, že samozřejmě každý z nás by se měl možná ve svém životě zastydět, pokud otevře lednici a musí z ní něco vyhodit. Při vědomí toho, kolik milionů lidí na planetě hladoví.

Nepochybně je to otázka šetrnosti, vlastního osobního přístupu jak ke zdrojům, případně tedy k jejich vyrobení, tak samozřejmě i v případě jaksi zničení nebo uvedení v nenávratno a toto bychom si měli uvědomit i v našem osobním přístupu. „Osvěta, osvěta, osvěta!“, chce se mi samozřejmě zvolat při vědomí toho, jak je s potravinami denně plýtváno.

Měli bychom si také říci, že jsou i problémy na úrovni EU, protože nevím, kolik z vás ví, ale je zde určitá standardizace v oblasti právě potravin a některá jablka, pokud třeba nedorostou určité velikosti, tak nemohou jít přímo k zákazníkovi, musí např. do té druhotné výroby. Přitom to s výživou a s výživovou hodnotou takového jablka nemá nic společného. Je to prostě umělé pravidlo, které nastavila EU, takže i v tomto bychom si měli sáhnout do vlastního svědomí.

Já každopádně vítám ty nástroje, pobídky, které jsou v té zprávě uvedeny. Myslím, že jdou velmi správným směrem, ale chci také varovat před tím, abychom se nesnažili příliš paternalisticky vměšovat do života lidí. Musíme o tom mluvit, musíme co nejvíce prokazovat osvětu, ale přímo vstupovat ostrými nařízeními do života lidí, před tím bych se trochu bránil.

 
  
MPphoto
 

  Ricardo Serrão Santos (S&D). – Senhor Presidente, é relevante salientar que em 2010, por exemplo, um milhão de pessoas morreram vítimas de fome e subnutrição e, adicionalmente, três milhões de pessoas, três vezes mais, morreram de obesidade.

Há mais gente no mundo a morrer por comer de mais do que por comer de menos. 2.1 mil milhões de pessoas têm excesso de peso e 793 milhões de pessoas sofrem de má nutrição. Para que uns tenham de forma doentia mais recursos, outros morrem porque carecem deles.

A somar a tudo isto, a FAO identificou que cerca de um terço dos alimentos produzidos anualmente são diretamente perdidos e desperdiçados. A má utilização de recursos é responsável por sofrimentos absolutamente evitáveis no mundo em que vivemos.

O paradigma não é mais crescimento, mas sim, eficiência e suficiência. Este relatório aponta soluções interessantes e consequentes que abrangem desde os sistemas organizacionais até aos de produção alimentar e redistribuição de recursos. É um excelente relatório, necessário e urgente, pelo qual o felicito a relatora.

 
  
MPphoto
 

  Renate Sommer (PPE). – Herr Präsident, sehr geehrter Herr Kommissar, liebe Kolleginnen und Kollegen! Es ist richtig, zu versuchen, etwas gegen die Verschwendung von Lebensmitteln zu tun. Lebensmittel sind ein hohes Gut, und wenn Lebensmittel verschwendet werden, dann ist das unglaublich teuer, denn wir verschwenden ja nicht nur ein konkretes Lebensmittel, sondern alles, was in den Anbau, in die Produktion dieses Lebensmittels gesteckt wurde: Boden, Wasser und natürlich Energie, Düngemittel, Spritzmittel etc.

Es ist aber nicht nur teuer, sondern es ist entsprechend auch umweltschädlich. Denn es ist klimaschädlich, wenn wir viel mehr produzieren, als wir letztendlich selbst verbrauchen, weil wir einen großen Teil dieses Produzierten einfach wegwerfen. Und es ist natürlich in höchstem Maße ethisch bedenklich, vor allen Dingen vor dem Hintergrund der Tatsache, dass die Weltbevölkerung so stark wächst, die landwirtschaftlich nutzbare Fläche nun einmal nicht vermehrbar ist und wir uns Gedanken darüber machen müssen, wie wir mit der vorhandenen Fläche die Welt und nicht nur uns selbst ernähren können.

Das Problem, das wir aber haben, wenn wir uns mit dem Thema „Wie vermeiden wir Lebensmittelverschwendung?“ beschäftigen, ist, dass es ja international gar keine gültige Definition gibt – in Europa nicht, international offensichtlich auch nicht. Und solange es eine solche Definition nicht gibt, dürfte es sehr, sehr schwer sein, auszumachen, wieviel die Einzelnen in der Lebensmittelkette Anteil an dieser Lebensmittelverschwendung haben. Wir müssen aufpassen, dass wir nicht den Verlust, der in der landwirtschaftlichen Produktion entsteht, mit Verschwendung verwechseln. Es gibt unvermeidbare Ernteverluste, und es gibt auch nahezu unvermeidbare Lagerverluste durch Insekten, durch Pilze. Das könnte man durch den Einsatz von Gentechnik sicherlich gut in den Griff bekommen. Aber das ist ja in Europa mehrheitlich auch nicht wirklich erwünscht. Und man kann natürlich auch in der Verarbeitung nicht 100 % eines Obststücks oder eines Gemüses verarbeiten. Auch da gibt es immer Abfälle, und das ist auch eher dem Verlust zuzurechnen als der Verschwendung.

Klar ist aber: Der Hauptverursacher sind wir eigentlich selbst, wir Verbraucher. Ich zähle mich da mit dazu. Wir sind nicht sakrosankt und wir sind ja auch nicht immer die Opfer. Wir müssen uns darüber klar werden, dass das Mindesthaltbarkeitsdatum nicht bedeutet, dass ich das Lebensmittel wegwerfen muss. Dafür ist das Verbrauchsdatum da. Aber die Aufklärung darüber fehlt, und da sind unsere Mitgliedstaaten zu Hause gefordert. Aber wir müssen auch mal Aufklärung haben zu Hause in den Mitgliedstaaten über den Wert eines Lebensmittels an sich. Weil der Mensch so verstädtert ist heutzutage, auch in Europa, hat er überhaupt keinen Zugang mehr zum eigentlichen Wert des Lebensmittels. Essen ist wertvoll – das wissen viele Menschen auf der Welt, denen es schlecht geht. Aber wir haben es vergessen. Ich fordere die Mitgliedstaaten auf, da endlich aktiv zu werden und den Kindern wieder zu vermitteln, wie wertvoll Essen ist.

 
  
MPphoto
 

  Elena Gentile (S&D). – Signor Presidente, onorevoli colleghi, lo spreco alimentare è la più profonda contraddizione, il più insopportabile paradosso del nostro tempo.

È la cifra che rappresenta anche la nostra incapacità di affrontare una delle più gravi ingiustizie sociali. Se pensiamo alle condizioni di vita di milioni di persone, se immaginiamo, per un solo istante, che al capitale umano più prezioso, ai bambini e alle bambine, la malnutrizione e la fame sottraggono il futuro, allora il tema delle diseguaglianze, del disequilibrio e delle opportunità si incrocia con le altre questioni, con i temi del futuro del pianeta e del nostro continente, con il tema della difesa del suolo, della limitazione al suo consumo, dei cambiamenti climatici, del dissesto idrogeologico, delle calamità naturali, in una visione moderna del ciclo dei rifiuti.

È un tema cruciale, etico, sì, ma anche di visione dello sviluppo e della crescita. La riflessione che la relazione ci offre è un eccellente strumento di lavoro, è un obiettivo rispetto al quale il tempo non può e non deve essere una variabile ininfluente.

 
  
MPphoto
 

  Tibor Szanyi (S&D). – Elnök Úr! Itt a vita során is többször elhangzottak különböző mértékek, mennyiségek, ezermillió tonnák, ugyanakkor lássuk be, hogy az elpazarolt élelmiszer Európában euróban is kifejezhető, a szakértői becslések ezt egy olyan 140 milliárd euróra teszik évente, amit kidobunk élelmiszer formájában a szemétbe. Ez nagyságrendileg megegyezik egyébként az Európai Unió saját éves költségvetésével, tehát őrületes nagy összegről van szó.

Viszont van egy jelenség, amire szeretném felhívni Biztos Úr figyelmét, ez Magyarországon, az én hazámban tapasztalható, hogy a szociális leromlás mellett mégis növekszik az élelmiszerpazarlás mértéke. Ennek valószínűséggel az az oka, hogy a szegény emberek döntően nagyon romlékony élelmiszereket, gyorsan romló élelmiszereket tudnak csak megvásárolni. Magyarul szerettem volna felhívni a figyelmet arra, hogy a szociális helyzetnek is van jelentősége az élelmiszerpazarlás szempontjából.

 
  
 

Zgłoszenia z sali

 
  
MPphoto
 

  Anna Záborská (PPE). – Vážený pán predsedajúci, nie je to po prvýkrát, čo sa venujeme v Európskom parlamente plytvaniu potravín. Domnievam sa, že je to správne, lebo jedlo by sme si mali vážiť. Ako lekárka by som však chcela vyzvať k určitej opatrnosti. Ani pri tých najlepších úmysloch nesmieme dopustiť, aby boli niektorí občania EÚ vystavení vyššiemu zdravotnému riziku len preto, že sa ocitli v podmienkach chudoby.

Preto by som vás chcela, milí kolegovia, vyzvať, aby ste si pri každom konkrétnom návrhu nejakého opatrenia v duchu položili otázku: dal by som takúto potravinu svojmu dieťaťu alebo svojim rodičom? Pretože len ak si budeme klásť túto otázku, dokážeme znížiť plytvanie potravinami tak, aby sme zároveň neohrozili verejné zdravie a predovšetkým zachovali ľudskú dôstojnosť tých, ktorí sú na tento druh potravinovej pomoci odkázaní.

 
  
MPphoto
 

  Νότης Μαριάς ( ECR). –Κύριε Πρόεδρε, η σπατάλη των τροφίμων αποτιμάται σε 1,7 τρισεκατομμύρια δολάρια ετησίως. Πρόκειται γι’ αυτό που πολλοί εδώ αποκαλούν τροφικά απόβλητα. Ταυτόχρονα, 793 εκατομμύρια συνάνθρωποί μας υποσιτίζονται σε όλο τον πλανήτη. 700 εκατομμύρια άνθρωποι ζουν κάτω από τα όρια της φτώχειας. Το 23,7% του πληθυσμού της Ευρωπαϊκής Ένωσης, 118 εκατομμύρια, βρίσκονται σήμερα σε κίνδυνο φτώχειας. Ταυτόχρονα, το 2050 θα έχουμε 9,7 δισ. κατοίκους. Το ερώτημα λοιπόν είναι πώς αντιμετωπίζεται το ζήτημα της φτώχειας. Και αυτό αντιμετωπίζεται με το να υπάρξει ένα άλλο μοντέλο, μια δίκαιη κατανομή του παραγόμενου πλούτου, διότι και πλούτος παράγεται και τρόφιμα παράγονται ικανά να θρέψουν όλους τους συμπολίτες μας. Χρειάζεται λοιπόν διαφορετική πολιτική, δίκαιη κατανομή του πλούτου.

 
  
  

PRÉSIDENCE DE MME Sylvie GUILLAUME
Vice-présidente

 
  
MPphoto
 

  Γεώργιος Επιτήδειος ( NI). – Κυρία Πρόεδρε, οι χώρες της Ευρωπαϊκής Ενώσεως έχουν υπερκατανάλωση και σπατάλη τροφίμων. Το τραγικό είναι ότι εκατομμύρια τόνων απ’ αυτά τα τρόφιμα, είτε πετάγονται, είτε καταστρέφονται μολύνοντας μάλιστα και το περιβάλλον, ενώ θα μπορούσαν να διατεθούν για να σιτιστούν τα εκατομμύρια των κατοίκων των χωρών του Τρίτου Κόσμου που υποσιτίζονται και λιμοκτονούν, όπως επίσης θα μπορούσαν να καλύψουν και τις ανάγκες των Ευρωπαίων αστέγων και ανέργων και λοιπών φτωχών. Δυστυχώς αυτό δεν γίνεται. Αντιθέτως, στην Ελλάδα όταν το κόμμα στο οποίο ανήκω, η Χρυσή Αυγή, με προσφορές ευρωβουλευτών, βουλευτών, μελών και φίλων, συγκέντρωσε χρήματα και αγόρασε τρόφιμα τα οποία διέθεσε σε Έλληνες που πεινούσαν, η κυβέρνηση ποινικοποίησε αυτή τη δραστηριότητα. Με άλλα λόγια, εάν κάποιος θελήσει να δώσει τρόφιμα σε Έλληνες που πεινούν, κινδυνεύει να βρεθεί στη φυλακή. Αυτό, όπως αντιλαμβάνεστε, είναι όχι μόνο πολιτική, αλλά ηθική, διανοητική και συναισθηματική διαστροφή και, γι’ αυτόν ακριβώς τον λόγο, δεν μπορούμε να είμαστε αισιόδοξοι ότι θα βρούμε μια λύση σε αυτό το σοβαρό πρόβλημα.

 
  
MPphoto
 

  Igor Šoltes (Verts/ALE). – Nevzdržno je, da EU vedno ustvari kar 88 milijonov ton zavržene hrane, medtem ko si 55 milijonov Evropejcev niti vsak drugi dan ne more privoščiti kakovostnega obroka.

Dobro polovico prehranskih odpadkov ustvarijo gospodinjstva in pa seveda tudi cel postopek in proces prehranske verige daje svoj delež. Je pa seveda tudi javni sektor, tudi tisti, ki bi lahko z boljšim načrtovanjem porabil in odvrgel manj zavržene hrane.

Zato mislim, da je čas, da razmislimo, da najbolj ranljive skupine, kot so šole, vrtci, bolnice, domovi za ostarele ... da pri naročanju hrane to izvzamemo iz sistema javnih naročil, ker takrat bomo lahko res imeli lokalno pridelano hrano. Predvsem pa – seveda – se bomo izognili tudi zavrženi hrani, kar je v 21. stoletju praktično nedopustno.

 
  
MPphoto
 

  Miroslav Mikolášik (PPE). – Vážená pani predsedajúca, myslím si, že je načase, aby sme ďalej pokročili v otázke zabránenia plytvaniu potravín. Veď až 55 miliónov ľudí má teplé jedlo len obdeň. Vieme, že 88 miliónov ton sa v EÚ vyhadzuje ročne a že 173 kg plytvá každá jedna osoba ročne, to znamená, že my si musíme všímať, ako by sme toto vyhodnotili, a je to na Komisii, aby ustanovila jednotnú komisiu, aby sme vedeli pokročiť ďalej a porovnávať jednotlivé členské krajiny. Je nehorázne, keď charitatívne organizácie, ktoré chcú rozdávať jedlo, ktoré im poskytnú reštaurácie alebo veľké reťazce, majú na túto činnosť uvalené DPH na takto darované potraviny. To sa musí skončiť.

 
  
MPphoto
 

  Michaela Šojdrová (PPE). – Já jsem se přihlásila do této diskuze, přestože si myslím, že konkrétní řešení, která zabrání většímu plýtvání potravin, musí přijmout členské státy. Přesto se můžeme na úrovni EU vzájemně poučit a také koordinovat naše aktivity.

Z návrhu usnesení já považuji za velmi důležité to, že EU bude doporučovat, zabývat se tím, jak předcházet plýtvání potravinami a jak zachránit potraviny. Bylo tu zde již řečeno, že až 30 % potravin se v EU prostě likviduje, vyhazuje. Já myslím, že ten cíl snížit plýtvání potravinami o 50 % do roku 2030 jako nezávazný cíl je sice pěkný, ale musíme se podívat, jak pomůže těm, kteří potraviny nemají. To si myslím, že v těch cílech chybí. Čili tímto směrem bychom se měli zaměřit.

 
  
MPphoto
 

  Tomáš Zdechovský (PPE). – Já jsem byl nedávno zpravodajem tohoto dokumentu ve výboru CONT a došli jsme tam k názoru, že vlastně začátek je špatně. My chceme řešit slepici, ale neřešíme vejce.

Proč se tolik plýtvá potravinami? Protože EU dává neskutečně mnoho peněz na absolutně neproduktivní výrobu potravin. Podívejme se na zemědělství, je to jeden podvod vedle druhého. Kde se nejvíce podvádí v EU? Právě v zemědělské politice a podívejme se, kam jdou ty peníze a kde se produkují potraviny a jakým způsobem.

Myslím si, že je třeba změnit celou strategii. Zaznělo tady, že se 88 milionů tun potravin ročně vyplýtvá, ale neřeklo se zde, že je to 143 miliard EUR. Je to celý roční rozpočet EU. Pokud chceme tedy něco změnit, musíme začít tady u toho.

 
  
 

(Fin des interventions à la demande)

 
  
MPphoto
 

  Vytenis Povilas Andriukaitis, Member of the Commission. – Madam President, honourable Members have listened closely to this very interesting debate and I am grateful to this House for taking such an active interest in this important issue. May I say a few words? First of all, the Circular Economy package published in 2015 includes European Union level initiatives needed to support implementation of the food-based prevention programme by all actors through the whole food value chain.

The proposal for revising the Waste Framework Directive requires Member States to reduce food waste at each stage of the food supply chain, monitor food waste level and report back on the progress made in preventing food waste. But I would like to mention a couple of points which were raised in the debate.

First of all, Mr Škrlec mentioned the European Court of Auditors’ conclusions. The Commission cannot agree with these conclusions and regrets that the works done together with Member States since 2012 has not been fully recognised. We have identified the most efficient actions to take at EU level to combat food waste and want to remain truly ambitious. Given the multifaceted nature of food waste prevention, we have sought to engage both with private actors and public entities through all relevant fora, including expert groups with Member States and various consultative groups with stakeholder participation. This inclusive approach resulted in the Integrated Action Plan to tackle food waste adopted by the Commission as part of the Circular Economy package in 2015.

Moving forward, the Commission will continue to strengthen its supporting efforts in the European Union Member States, notably through the European Union Platform on food losses and food waste, bringing together both public and private interests. Launched in 2016, the platform will support all actors in defining measures needed to prevent food waste, share best practices and evaluate progress made over time.

I would like to strengthen, of course – some mentioned mandatory targets for food waste reduction. But the United Nations Sustainable Development Goals to halve global per capita food waste by 2030 is our food waste target, so no additional aspirational target was deemed necessary. We need to measure food waste consistently before binding targets can be proposed at EU level. The Commission’s proposal for revising the Waste Framework Directive requires Member States to measure food waste once again and to use indicators and targets set at national level to monitor progress in food waste prevention.

Some mentioned definition of food waste. Food and waste are already defined in the EU regulatory framework, and an additional legal definition of food waste is not necessary. What really matters is a clear description of the material which constitutes food waste at each stage of the food supply chain. The Commission is therefore elaborating a methodology that will illustrate, in the light of EU definition of food and waste, which material may be quantified and measured as food waste, taking into account, amongst others, exemptions as defined in the Waste Framework Directive, and the definition proposed by the European Parliament will be further discussed internally within the Commission and with Parliament and Member States to ensure a satisfactory outcome.

Some of course also raised questions about food donation. Food donation is local by nature: food which is available for donation has to be collected and redistributed to charities in a very short time in order to avoid any possible issue of food safety and ensure that food reaches those in need. For this reason, Member States and their local authorities are those best placed to directly intervene in this issue. The EU food donation guidelines seek to address the specific issues and obstacles encountered by Member States and stakeholders which need to be addressed at EU level. By focusing on better implementation of existing EU rules, the EU guidelines on food donation will support Member State authorities and stakeholders in ensuring the redistribution of safe, surplus food to those in need.

Of course, also Mr Piecha and some others mentioned issues on VAT. Value added tax is governed at EU level by the EU directive and must be implemented in international law. VAT legislation can sometimes have implications for food donation, and the Commissions has worked actively with the Member States to clarify how VAT rules apply to food donation. In line with the guidelines agreed by the VAT committee, the Commission recommends that, in the determination of VAT for the donation of foods, the value of those goods should be adjusted according to the circumstances and the state of the goods at the time of donation. The Commission considers that, when food donations are made close to the ‘Best before’ date or the goods are not fit for sale but can be safely consumed, these circumstances should be taken into account by Member States when determining the VAT due – which could even be zero.

Changes in the VAT Directive are not being considered. In its 2011 communication on the future of VAT, the Commission set out its policy to make the system simpler, more efficient and robust. A broadening of the tax basis important in achieving the goal set in producing new exemptions would run counter to the policy.

You mentioned questions about better use of date marking. The Commission is working actively on this issue and initiated in 2016 a new study on date marking practices to help inform its work. It is important to promote a common understanding and use of date marking amongst all actors. This study will investigate how date marking is utilised by food business operators and by regulatory authorities and possibly-related impact on food waste. Outcomes of the study will help inform future policy-making. Any future changes to EU rules must meet consumer information needs, ensure food safety and make a meaningful contribution to food waste.

Let me conclude by expressing again my gratitude to Ms Borzan and the shadow rapporteurs. The report, as well as your views and opinions expressed today, will, of course, be given due consideration by myself and by my services. We will continue to work together with our partners in the Member States and stakeholders towards our common goals, remove needless waste of food, and save our resources. I am very happy to present this report – in autumn, for example – to our Food Waste Platform and discuss those issues in more detail.

 
  
MPphoto
 

  Biljana Borzan, izvjestiteljica. – Zahvaljujem gospođo predsjednice. Cijenjene kolegice i kolege, naš je posao, glavni posao, da Europska unija radi za ljude. A upravo ova tema, oko smanjenja bacanja hrane i povećanja doniranja hrane prilika je da se Europska unija iskaže. Htjela bih naglasiti i izraziti svoje silno zadovoljstvo činjenicom da je ovo izvješće na Odboru za zaštitu okoliša, javno zdravlje i sigurnost hrane usvojeno jednoglasno.

Od Komisije i država članica tražimo da se angažiraju oko ovog pitanja jer je ovo tema koja je izuzetno važna našim građanima, važna je našim poljoprivrednicima, važna je našim trgovcima, a najvažnija je onima kojima je hrana potrebna, dakle gladnima. Večerašnja rasprava pokazala je da je Parlament ujedinjen oko ove teme i pomno ćemo pratiti izvršne organe kako provode ono što mi u ovom izvješću predlažemo.

Zaključno, želim zahvaliti kolegicama i kolegama izvjestiteljima u sjeni, gospođi Angélique Delahaye, Marku Demesmaekeru, Ulrike Müller, Merji Kyllönen, Davoru Škrlecu, Piernicoli Pediciniju, Jean-Françoisu Jalkhu i svim ostalim kolegama koji su svojim amandmanima i svojom večerašnjom raspravom dali doprinos da ovo izvješće izgleda danas ovako kako izgleda. Hvala lijepa.

 
  
MPphoto
 

  La Présidente. – Le débat est clos.

Le vote aura lieu demain.

Déclarations écrites (article 162)

 
  
MPphoto
 
 

  Viorica Dăncilă (S&D), în scris. – Atingerea obiectivului de reducere a risipei alimentare cu 30% până în 2025 și cu 50% până în 2030 (față de nivelul 2014), nu poate fi realizat fără implicarea tuturor actorilor din lanțul de aprovizionare cu alimente și fără analize pertinente privind cauzele acestei risipe şi identificarea sectoarelor alimentare în care se înregistrează cea mai mare risipă de alimente, în vederea identificării soluțiilor pentru prevenirea acesteia. Consider benefică propunerea raportorului privind implicarea autorităților naționale și a partenerilor din domeniu pentru derularea de campanii de informare pentru a-i ajute pe consumatori să înțeleagă etichetele ”data expirării” (“best before”) și data limită de consum (“use by”). În acest context, consider benefică implicarea Platformei UE privind pierderile alimentare și risipa de alimente pentru sprijinirea derulării de programe de informare și educare a consumatorilor cu privire la produsele alimentare, pentru facilitarea cooperării părților interesate locale în cadrul inițiativelor referitoare la prevenirea risipei de alimente și donarea de alimente, precum şi evaluarea bunelor practici puse deja în aplicare în diferite state membre, în scopul de a defini mai bine instrumente eficiente de reducere a risipei de alimente.

 
  
MPphoto
 
 

  Beata Gosiewska (ECR), na piśmie. – Zjawisko marnotrawienia żywności dotyczy całego łańcucha dostaw żywności, dlatego wszyscy powinniśmy podjąć stosowne kroki do jego efektywnego zmniejszenia. Współdziałanie za równo na poziomie unijnym, jaki i państw członkowskich jest niezbędne z uwagi na złożoność tego problemu i konieczność skoordynowania polityki dotyczącej odpadów, bezpieczeństwa żywności i informacji na jej temat, a także w zakresie gospodarki, badań naukowych i innowacji, środowiska, rolnictwa, edukacji oraz polityki społecznej. W mojej ocenie niezwykle istotną kwestią, którą podjęto w tym sprawozdaniu jest uregulowanie przekazywania darów żywnościowych dla osób potrzebujących a zwłaszcza propozycja jednoznacznego zezwolenia na zwolnienie darów żywnościowych z opodatkowania, gdyż dotychczasowe przestarzałe przepisy rzeczywiście nie wychodzą na przeciw potrzebom współczesnego świata. Jednocześnie mam nadzieję, że środki prowadzące do zmniejszenia marnotrawienia żywności będą kooperowały z podwyższaniem poziomu bezpieczeństwa żywności musi jednak pozostać priorytetem.

 
  
MPphoto
 
 

  György Hölvényi (PPE), írásban. – Tisztelt Elnök Úr! Az élelmiszerpazarlással kapcsolatos számok megdöbbentőek, különösen, ha arra gondolunk, hány millió ember alultáplált vagy egyenesen éhezik napjainkban. Úgy vélem, hogy az Európai Uniónak, a világ egyik leggazdagabb és leginkább prosperáló közösségének erkölcsi és politikai felelőssége az évente kidobott élelmiszerek hatalmas mennyiségének csökkentése. Mindezek alapján nagyon fontos és időszerű a környezetvédelmi Bizottság jelentése. A ma elfogadott határozat egyik kiemelt célja az élelmiszeradományozással foglalkozó civil és egyházi szervezetek munkájának megkönnyítése, hiszen a teljes ellátási láncban keletkező el nem adott élelmiszerek adományozása nemcsak jelentős csökkenést eredményez az élelmiszer-hulladékok mennyiségében, hanem segítséget jelent a szükségben lévők számára is. Nagy öröm számomra, hogy a plenáris jelentés tartalmazza azon módosító indítványomat, amely az Európai Unió Élelmiszersegély Programja, a FEAD által biztosított forrásoknak az élelmiszerfeleslegek eljuttatására való felhasználását ösztönzi. Számos - főleg hátrányos helyzetű - régióban ugyanis a meglévő élelmiszerek rászorulók számára történő célba juttatása és a megfelelő logisztika kiépítése és működtetése jelenti a legnagyobb kihívást. Szükséges továbbá azon jó tagállami gyakorlatok népszerűsítése is, amelyek a jóhiszeműen adományozott és az adományozás időpontjában fogyasztásra alkalmas élelmiszerek esetében kizárják az adományozó felelősségét, természetesen az élelmiszerbiztonsági szabályok teljes körű figyelembe vétele mellett.

 
  
MPphoto
 
 

  Sirpa Pietikäinen (PPE), kirjallinen. – Arvoisa puhemies, hyvät kollegat, ruokajätteen vähentämisessä ei ole pelkästään kyse vältettävissä olevista hiilidioksidipäästöistä – joita ruokajätteestä syntyy arviolta noin 170 miljoonaa tonnia – tai resurssien tuhlaamisesta, vaan myös erityisesti siitä, miten ylipäänsä voimme tulevaisuudessa ruokkia koko väestömäärältään kasvavan maapallon. Ruoantuotantoa ei ole mahdollista dramaattisesti lisätä, joten huomiota on kiinnitettävä ketjusta häviävään ravintoon. Itse toivon, että problematiikkaa tarkastellaan mahdollisimman holistisesti. Tästä esimerkkinä näen, että vaikkapa eläinten hyvinvointia koskevat laiminlyönnit tulisi laskea hävikiksi: tuotantoeläinten kuolema huonosta kohtelusta, puutteellisesta hoidosta tai muista laiminlyönneistä johtuen tulisi laskea mukaan ”hävikkiin”. Tieto mahdollistaa toiminnan, ja ruoantuotantomme ongelmien ratkaisussa tuon tiedon tulee olla mahdollisimman laaja-alaista. Tärkeää on myös käydä keskustelua ruokatottumuksistamme, sillä yksi suurimmista ongelmista on maailmanlaajuisesti kasvava lihankulutus. Peräänkuulutankin perustavanlaatuista ajattelunmuutosta, jossa siirtyisimme kohti kokonaisvaltaista ruokapolitiikkaa, joka yhdistää kaikki ruoantuotannon vaiheet yhtenäisen toimintakehyksen sisälle.

 
  
MPphoto
 
 

  Carolina Punset (ALDE), por escrito. – La reducción de desperdicios de alimentos es una obligación moral de una economía desarrollada como la de la Unión Europea. El desperdicio de alimentos se produce a lo largo de toda la cadena de producción y suministro alimentario, y todos los agentes tienen la responsabilidad de evitar y reducir el problema, comenzando por las producciones agrícolas. Los canales cortos de comercialización de alimentos pueden ser una vía efectiva para reducir las pérdidas de cosechas, porque las producciones vinculadas a núcleos de consumo próximo están más ajustadas a la demanda real y las pérdidas de cosechas son menores. Además, estos canales de comercialización vertebran el territorio, consolidan la población y son una oportunidad de creación de empleo en un sector carente de relevo generacional. La deslocalización de los grandes centros de producción contribuye a aumentar las emisiones de CO2 por el exceso de mecanización, los grandes trayectos que los separan de los centros de consumo y los envasados obligatorios que aumentan las pérdidas cuando son desechados. Las producciones locales de quilómetro cero —o de proximidad— son el complemento a la cadena de suministro de alimentos de menor generación de desperdicios de cosechas, y los mecanismos financieros de la PAC deben promover ampliamente sus ventajas.

 
  
MPphoto
 
 

  Claudiu Ciprian Tănăsescu (S&D), în scris. – In vreme ce unii oameni (in jur de 800 de milioane de oameni, la nivel global), abia dacă au ce mânca, alții își permit să arunce kilograme de mâncare periodic, generând deșeuri alimentare fără precedent, imorale si neetice. Ca atare, toți cei interesați (instituțiile, organizațiile, gospodăriile, industriile, comercianții, distribuitorii, institutele de cercetări etc.) trebuie sa contribuie la combaterea pierderilor de alimente si la reducerea deșeurilor. Obiectivul de dezvoltare durabilă al Organizației Națiunilor Unite de reducere la jumătate a deșeurilor alimentare până în 2030 poate fi atins prin efortul conjugat al tuturor factorilor implicați in acest fenomen cu impact negativ major asupra mediului si printr-o abordarea holistica a tuturor politicilor relevante la nivelul Uniunii si al statelor membre. Reducerea deșeurilor si îmbunătățirea securității alimentare poate fi rezultatul direct al modificării comportamentului de consum al populației, printr-un proces de responsabilizare a fiecărui individ, in parte. In acest sens, informația si persuasiunea fiind absolut necesare. Limitarea pierderilor de alimente poate fi realizata prin utilizarea stimulentelor economice si fiscale in vederea facilitării donării de alimente sigure si comestibile. De asemenea, o definiție clara a deșeurilor alimentare conduce si la o valorificarea a acestora ca o resursa sigura pentru hrana animalelor.

 
  
MPphoto
 
 

  Владимир Уручев (PPE), в писмена форма. – Разхищението на храни е глобален проблем като по изчисление на ФАО приблизително една трета от всички храни, произведени в света за консумация, се губят или разхищават всяка година. Само в рамките на ЕС годишно се разхищават 88 милиона тона, което се равнява на 173 кг хранителни отпадъци на човек. Производството и обезвреждането на тези отпадъци води до емисията на 170 милиона тона CO2 годишно, т.е. на всеки килограм произведена храна в атмосферата се отделят 4,5 кг CO2 и коства 143 милиарда евро загуби за икономиката. Борбата с разхищението на храни зависи от всички участници по веригата за създаване на стойност, но най-голям ефект оказва поведението на потребителите, тъй като домакинствата генерират най-голяма част от хранителните отпадъци (53%). Ето защо са необходими последователни мерки на европейско и национално ниво за повишаване осведомеността сред потребителите относно качествата на хранителните продукти и начините за предотвратяване на хранителните отпадъци. Социалните иновации, създаването на он-лайн платформи и предоставянето на данъчни стимули за даряване на храни са също подходящи мерки в тази посока. Бъдещата ОСП може да изиграе важна роля в борбата с разхищението на храни чрез включване на това измерение в мерките по втори стълб с цел насърчаване разпространението на добри практики сред държавите членки.

 
Rechtlicher Hinweis - Datenschutzbestimmungen