7.2. Kompetence, anerkendelse og fuldbyrdelse af afgørelser i ægteskabssager og i sager vedrørende forældreansvar samt internationale barnebortførelser (A8-0388/2017 - Tadeusz Zwiefka)
Monica Macovei (ECR). – Domnule președinte, în Uniunea Europeană, anual sunt raportați ca dispăruți circa 250 000 de copii, un copil la fiecare două minute. Pe locul doi în ceea ce privește aceste dispariții, se află furtul unui copil de către unul dintre părinți și ducerea acelui copil într-o altă țară - așa ne arată cifrele de la Missing Children Europe. Interesul copiilor trebuie protejat indiferent de procedurile judiciare dintre părinți – poate sunt în divorț sau au alte probleme – și indiferent de conflictele dintre părinți. Avem nevoie de măsuri urgente pentru a îmbunătăți în sensul de a recunoaște efectiv hotărârile judecătorești în materie civilă – mai ales cele de încredințare a copiilor, dacă este cazul, pentru că atunci au loc multe răpiri de către celălalt părinte – și trebuie simplificat accesul în justiție în astfel de cazuri. Pur și simplu trebuie soluționate rapid litigiile transfrontaliere cu copii răpiți.
Andrejs Mamikins (S&D). – Mr President, I welcome the report drafted by my colleague Tadeusz Zwiefka. This subject comes really close to the core social values of European society, namely safeguarding the interests of children.
Although Parliament’s role in this matter is limited to consultation, I am happy that we managed to achieve a more concrete legislative framework for parental responsibility and cross-border child abduction cases. It is crucial that the best interests of the child are guaranteed in matrimonial matters and therefore I particularly welcome the introduction of the child’s right to be heard. Although it remains to be decided how to abolish, in effect, the principle of exequatur in matters of parental responsibility, I am glad to see that the Commission’s initial proposal has been expanded to include more consideration of children’s rights. Therefore I voted in favour.
Tomáš Zdechovský (PPE). – Pane předsedající, k tomuto projednanému materiálu: já jsem ho samozřejmě podpořil, ale mám spoustu výhrad, protože on neřeší veškeré problémy, které jsou spojené s přeshraničními rozvody a únosy dětí. Samozřejmě, že je potřeba především zrychlit práci soudců, také zkvalitnit, udělat soudce, kteří se budou touto problematikou skutečně zabývat a orientovat se, a ne soudce, který jednou řeší trestní věci a pak jde do občanskoprávních sporů a vůbec neví, jak třeba má vyslýchat dítě a jak má být dítě slyšeno.
Chtěl bych tady dát jeden dobrý příklad z Německa. To je tzv. cochemská praxe, která se snaží vést rodiče k tomu, aby se domluvili, nesoudili. To si myslím, že v této legislativě, tzn. něco takového pozitivního, chybí a je potřeba to do budoucna ještě dále doplnit.
Ангел Джамбазки (ECR). – Като докладчик в сянка гласувах в подкрепа на доклада на колегата Цвиефка - компетентност, признаване и изпълнение на решения по брачни въпроси и въпроси, свързани с родителската отговорност и относно международното отвличане на деца.
Макар и да съм твърд привърженик на премахването на прекомерната неоправдана бюрокрация, особено когато тя засяга най-уязвимите членове на нашето общество, признавам значението на субсидиарността и други взаимно договорени законодателни актове по отношение на въпроси, свързани със семейното право. Те са чувствителни, най-малко заради естеството им. И компетенциите на държавите членки не трябва да бъдат пренебрегвани.
Затова силно насърчавам по-добро, по-широко и широкообхватно сътрудничество, за да предоставим на децата най-добрата възможна грижа, възможна правна защита и процедурна защита.
Anna Záborská (PPE). – Vážený pán predseda, v rozprave o tomto nariadení som včera vyjadrila obavy, že niektoré z návrhov obsiahnutých v tejto správe obmedzia právomoc členských štátov v otázkach manželského a rodinného práva. Po vysvetlení spravodajcu pána Zwiefku boli niektoré z mojich obáv rozptýlené, jedna však zostala. Pozmeňujúce návrhy 19 a 49 smerujú k tomu, že súd nebude môcť odmietnuť uznať rozhodnutie iného členského štátu v manželskej veci. Keďže za rozhodnutie sa považuje aj verejná listina, prijatím týchto pozmeňujúcich návrhov by štáty museli uznávať aj sobášne listy vydané v inom členskom štáte, a to aj v prípade, že ich vlastný právny systém obsahuje inú definíciu manželstva. Štáty si musia zachovať právomoc určiť, aký zväzok považujú za manželstvo. Preto som návrh nepodporila.