Thierry Mariani (ID). – Madame la Présidente, Juan Guaidó et Nicolás Maduro obsèdent décidément notre hémicycle.
L’un est paré de toutes les vertus. Il vient d’être élu au siège de son journal et notre Parlement trouve cela normal. Si demain nos collègues écologistes organisent un scrutin dans leur journal, ceux-ci pourront-ils se vanter d’être présidents de notre assemblée?
Bref, Nicolás Maduro concentre nos critiques et nous le comprenons. Coincé dans des excès idéologiques, il condamne une large partie de sa population à l’exil. En même temps, nous voyons bien que ce qui retient l’attention de la communauté internationale, ce sont les alliances de Maduro avec ses adversaires déclarés des États-Unis.
Mais les sanctions américaines aident-elles le peuple vénézuélien? Ne prouvent-t-elles pas, au contraire, que derrière des affichages humanitaires se cache une volonté politique d’exercer une hégémonie culturelle et économique sur cette partie du monde? Une urgence humanitaire ne se résout pas à coup de sanctions économiques. À quand une large réflexion sur cette question des sanctions, des embargos, de l’extension de ces sanctions aux familles, aux proches et demain pourquoi pas aux voisins? Ces pratiques dissimulent, sous la question humanitaire, l’exercice d’immenses pressions politiques.
Jiří Pospíšil (PPE). – Paní předsedající, já jsem podpořil toto usnesení, které kritizuje další nelegitimní a nezákonné kroky diktátora Madura. My jsme o něm zde hovořili mnohokrát na plénu, bohužel je tedy houževnatý a opět posílil svoji moc nelegální změnou předsedy parlamentu. Měli bychom zvažovat to, co bylo řečeno, tedy zpřísnění sankcí vůči představitelům Madurova režimu a zda nezvolit tvrdší postup, protože evidentně Maduro má sílu stále přežívat. Vedle toho je nutná naše humanitární pomoc, o které jsme mnohokrát hovořili. Ta situace v zemi je naprosto úděsná, je tam humanitární katastrofa a podporuji tedy, abychom se dále podíleli a naopak ještě posílili humanitární pomoc obyvatelům této země, kteří nemohou za to, že jim vládne takovýto levicový diktátor.
Guido Reil (ID). – Frau Präsidentin, liebe Kolleginnen und Kollegen! Ich habe für die Entschließung gestimmt. Seit 20 Jahren leidet Venezuela jetzt unter dieser sozialistischen Diktatur, und wie in jedem anderen Land auch hat Sozialismus für Armut und Not gesorgt und vor allen Dingen für Unfreiheit. Damit muss endlich Schluss sein!
Venezuela ist eigentlich ein reiches Land, Venezuela verfügt über die größten Erdölreserven der Welt, und trotzdem leiden dort 70 Prozent aller Kinder unter Unterernährung, 3 Millionen Venezolaner sind mittlerweile geflohen. Damit muss endlich Schluss sein! Dieses Land braucht endlich Freiheit und Demokratie.
Mick Wallace (GUE/NGL). – Madam President, the EU’s continued recognition of Guaidó is even more farcical now, given that on 5 January, with 150 of the 165 Members present, the National Assembly elected Luis Parra as its new President. Parra is from the right-wing opposition party Primero Justicia and was elected with 81 votes. Nor was Guaidó refused access to the National Assembly, as claimed by Josep Borrell. He’s on camera inside the gated area, calmly refusing to enter unless he was allowed to take with him 11 former members of the Assembly. The event with him climbing the railing was staged afterwards.
The Declaration by Josep Borrell, expressing full support to Guaidó as President of the National Assembly is so disappointing and for me it’s a disgrace. The EU leadership is supporting anti-democratic regime change again. It’s crazy. Why don’t we leave the Venezuelan people to themselves? It’s time to stop inflicting suffering on these people and force the Americans to lift the sanctions and let the Venezuelans decide their future.
Eugen Tomac (PPE). – Doamnă președintă de ședință, am votat și eu această rezoluție și sunt uimit că aud încă în plenul Parlamentului oameni care îl văd altfel pe Maduro decât drept un dictator. Este un dictator, și orice dictator pe care l-am cunoscut de-a lungul istoriei, am observat ferm că își disprețuiește propriul popor.
Deci trebuie să dăm un semnal de solidaritate cu milioane de cetățeni ai Venezuelei care sunt în suferință în această perioadă, trebuie să acționăm mult mai ferm prin diplomația noastră pentru a sancționa acest regim criminal care a dus și a pus în situații incredibile milioane de cetățeni. Deci sunt alături de Venezuela și trebuie să luptăm pentru libertatea acestui popor.
Jan Zahradil (ECR). – Paní předsedající, já jsem rád, že se zabýváme na plénu Evropského parlamentu zase jednou situací ve Venezuele. Skutečnost je totiž taková, že pokud jde o Latinskou Ameriku, tak levice Evropského parlamentu, která tady převládá, to si přiznejme, se velice ráda strefuje do režimů např. v Brazílii nebo v Kolumbii, prostě do těch, které považuje za pravicové, a naopak velice ráda mlčí o režimech, které bychom směle mohli označit za levicové diktatury, ať je to Kuba nebo Nikaragua nebo konec konců Venezuela. Takže je dobře, že jsme se tím zabývali, a je dobře, že se tím zabýváme, a je dobře, že se tím budeme zabývat, a myslím, že neústavní kroky, porušování lidských práv a vůbec tragická ekonomická situace, do které zavedl Venezuelu socialistický režim, je důležitá věc na naší zahraničně politické agendě.