Alexandr Vondra (ECR), písemně. – Jistě se shodneme, že to, čeho jsme v Evropě byli svědky v uplynulých třech měsících, bylo výjimečné. A výjimečné situace si žádají výjimečné prostředky. Jenže, čehož jsme také byli v Evropě už mnohokrát svědky, až příliš často se z výjimek stávají pravidla a papír snese všechno. Je proto dobré si hned ze začátku říct, co jsou naše červené čáry: žádná permanentní mutualizace dluhů, žádné bobtnání evropského rozpočtu a žádné daně na celoevropské úrovni. Pomoc pouze jednorázová a limitovaná, přičemž by nikdo neměl být trestán za to, že dlouhodobě hospodaří zodpovědně a reálně zohledňuje své možnosti, například pokud jde o vstup do eurozóny. Také vezměme v úvahu, že oproti kohezním fondům je tu řádově větší riziko korupce: rychlá finanční pomoc po krizi automaticky povede k omezení některých kontrolních mechanismů při přerozdělování peněz. Už v případě kohezních fondů přitom občas končily v různých pochybných podnicích, například u českého premiéra, nebo dokonce u italské mafie, přitom vyžadovaly mnohem více času a byrokracie. Je důležité neobětovat kontrolní mechanismy a dohlédnout, aby se na penězích neobohacovali známí politiků či firmy, které po většinu své existence byly ztrátové. Je důležité neobětovat spořivost a střídmost megalomanství. Je důležité neobětovat common sense.