Úplné znění 
Postup : 2022/2515(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia dokumentu na zasedání :

Předložené texty :

O-000010/2022 (B9-0010/2022)

Rozpravy :

PV 07/04/2022 - 4
CRE 07/04/2022 - 4

Hlasování :

Přijaté texty :

Doslovný záznam ze zasedání
XML 68k
Čtvrtek, 7. dubna 2022 - Štrasburk Revidované vydání

4. Právo na opravu (rozprava)
Videozáznamy vystoupení

  Die Präsidentin. – Als nächster Punkt der Tagesordnung folgt die Aussprache über die Anfrage zur mündlichen Beantwortung an die Kommission über das Recht auf Reparatur von Anna Cavazzini im Namen des Ausschusses für Binnenmarkt und Verbraucherschutz (O-000010/2022 – B9-0010/22) (2022/2515(RSP)).


  Anna Cavazzini, author. – Madam President, not even three years – that is the average amount of time we, as consumers, use a mobile phone. There is rare earth in the phone, silicon and plastics, 60 different kinds of metals dug in faraway mines and shipped around the world. Some of them even come from Russia, where we painfully feel now how bad such a dependency can be.

All smart phones together in Europe are responsible for 40 million tonnes of emissions each year. This is more than the carbon budget of Latvia.

Yet most of us throw this precious device away after not even three years, and the result of this is 4 billion tonnes of electronic waste per year in the EU alone and the fastest growing waste stream in the world.

This can no longer go on; the linear economy has to come to an end. We have to start thinking and producing in circles. After years of just talking about it and some cosmetic reforms, we finally need a true circular economy. Last week, the European Commission presented the ecodesign for sustainable products regulation. Mandatory sustainability criteria for all products in the single market – this can be the end of the throwaway society. The digital product passport and better information for consumers will create transparency along the supply chains and improve consumer choice. Future products made in the EU will be longer-lasting and recyclable, and innovative businesses will have new market chances. I highly welcome these overdue steps, and I think we really can come to a proper, sustainable single market with that.

But it is not enough. If you have already tried to have your broken coffee machine repaired, you might have experienced that the shop does not take it back or the repair shop of your choice is not licensed to do it. It doesn’t have the spare parts, or the manual. And if you were lucky to find a repairer able to do it, it would be very costly and affect your legal guarantee. Another example: a few months ago, a tiny plastic handle broke off from my fridge. I called the shop and the only option they offered me was to replace the entire fridge – the entire fridge because of a tiny little plastic device.

We want to put an end to this. Today, the European Parliament demands a proper right to repair for consumers. We want to enable consumers to make a sustainable choice. We want to give consumers the right to choose to repair their products. We want to empower them to play their part in the green transition. And do you know what? Seventy—nine percent of EU citizens want the right to repair. Today the European Parliament lives up to these expectations. There is a proper repair culture emerging all over Europe, or should I say, re—emerging because the older generations know repair much better than I would probably do. For me, it is beautiful to see, when I visit repair shops all over Germany that older retired citizens are showing young people how to repair electric devices or how hackerspaces collect old computers and make them fit again.

In our resolution today, we ask the Commission to present a right to repair for exactly all of those people, all of those EU citizens who want to repair. All actors in the repair sector and consumers must have access to spare parts, to manuals and to software updates at a reasonable cost. Consumers must be able to recognise a product’s durability and repairability on easily readable labels while standing in the shop and wondering what to buy. Consumers need more incentives under the Sales of Goods Directive to actually choose repair over replacement and a longer legal guarantee for certain products. We also demand to take a look at enhanced producer liability because, in the end, producers must be responsible for the product.

So, more sustainable products and more rights to consumers have to go hand in hand. Consumers must become the driving force of the green transition of the sustainable single market. I thank all the colleagues in the IMCO Committee very much for the very good cooperation and hope we have a strong majority today for our resolution.


  Věra Jourová, Vice-President of the Commission. – Madam President, I would like to thank the rapporteur, IMCO Chair Anna Cavazzini, and the members of the Committee for this motion for a resolution and the oral question on a right to repair. Let me start by highlighting that the Commission shares the concerns you express in the oral question and motion for a resolution. The right to repair is one of the key legislative initiatives of the 2022 Commission Work Programme. The rights of consumers to repair products at fair prices will be strengthened with a view to extending the useful life of goods.

We have taken good note of the three dimensions that Parliament stresses in the motion. First, that products need to be designed to last longer and be repaired. Second, that consumers are empowered to choose repairable products. And third, that consumer rights and guarantees provide for longer use of goods. On the basis of its overall objective of the green transition, the Commission is already working on each of these three issues. These initiatives will tackle both the supply and the demand side of the problem and will contribute to more sustainable consumption.

On the supply side and responding to the first dimension raised by Parliament, the Commission adopted last week, on 30 March, the proposal for a sustainable products initiative. This initiative aims to extend the lifetime of products, so that it becomes regular practice to design products that are durable and fit for reuse, upgrading, refurbishment and repair.

On the demand side and responding to the second dimension, on 30 March, the Commission also adopted an initiative on empowering consumers for the green transition. With this proposal, the Commission wants to ensure that consumers are provided with better information on the durability and reparability of products. It also provides new tools to national courts and authorities to protect consumers against unfair practices regarding, for example, early obsolescence.

Finally, and responding to the third dimension and also on the demand side, a proposal for an initiative on promoting the sustainability of consumer goods in the Sale of Goods Directive and through a consumer right to repair is planned before the end of this year. The Commission’s services are currently carrying out the preparatory work. A public consultation closed on 5 April and its results will feed into the impact assessment. The objective of this initiative is to encourage goods to be used for longer, more defective goods to be repaired, and more second-hand goods to be purchased. The Commission is therefore analysing measures that would promote repair over replacement.

In addition to the mentioned proposals, the Commission’s sectoral approach on green procurement and the proposal for a data act also contribute to the sustainability and promotion of repairs.


  Andreas Schwab, im Namen der PPE-Fraktion. – Frau Präsidentin, Frau Kommissarin, liebe Kolleginnen und Kollegen! Es ist gut, dass wir uns heute über das Recht auf Reparatur unterhalten, denn es ist ein Slogan, der ein wichtiges Signal für Nachhaltigkeit sendet, den wir als EVP-Fraktion aber unbedingt auch um Innovation ergänzen wollen.

Sie wissen, ich komme aus dem Schwarzwald, und der Schwarzwald ist dafür bekannt, dass es viele Tüftler, Mechaniker und Heimwerker gibt. Und deswegen ist es uns gewissermaßen ins Blut gelegt, dass wir uns natürlich mit der Frage auseinandersetzen, welche Teile von Produkten ausgetauscht und einfach ersetzt werden können. Das ist eine wichtige Frage, nicht nur für das technische Verständnis der Menschen, sondern auch für die Nachhaltigkeit der Produktionskapazitäten. Deswegen unterstützen wir diese Frage heute ganz ausdrücklich.

Wir sehen ja auch, dass es immer mehr Reparaturwerkstätten gibt, die solche einfachen, austauschbaren Produkte ausdrücklich annehmen wollen, die sich damit beschäftigen wollen, dem Nutzer von inzwischen auch häufig komplizierten digitalen Hilfsmitteln einen Service zu bieten, der sie in die Lage versetzt, mit diesen Mitteln noch schneller und einfacher umgehen zu können. Und das ist gut.

Und deswegen freue ich mich, Frau Kommissarin, dass Sie so eine ausgewogene Haltung eingenommen haben. Denn wir brauchen hier sicher auf der einen Seite den Slogan des Rechts auf Reparatur, der eben deutlich macht: Wir wollen Nachhaltigkeit. Aber wir müssen auf der anderen Seite eben auch sicherstellen, dass einzelne technische Innovationen, die für Verbraucherinnen und Verbraucher auch von Bedeutung sein können und wo es vielleicht mit der Reparatur nicht ganz so einfach ist, nicht automatisch ausgeschlossen werden.

Wir brauchen also einen Binnenmarkt für Verbraucherinnen und Verbraucher, der Innovation und Reparatur in Einklang bringt. Und ich glaube, dass wir mit unserer Frage heute an der richtigen Stelle bohren. Und deswegen warten wir darauf, was die Europäische Kommission uns vorschlagen wird.


  Biljana Borzan, u ime kluba S&D. – Poštovana predsjedavajuća, drage kolegice i kolege, draga povjerenice, jako mi je drago što danas imamo priliku glasati o ovako važnoj temi. Čak 77 posto građana Europske unije radije bi popravilo uređaj nego kupilo novi. Unatoč tome, otpad u našem okolišu se gomila, a građani su primorani stalno i iznova kupovati nove uređaje. Ključno je da potrošač u trenutku kupnje zna koliko će proizvod trajati te koliko ga je lako ili teško popraviti u slučaju kvara. Jedino tako možemo dati potrošačima stvarni izbor između održivih i neodrživih proizvoda.

Moje nedavno istraživanje u Hrvatskoj pokazalo je kako 81 posto građana smatra popravak neisplativim. Razlog su prije svega skupoća i nedostupnost rezervnih dijelova. Rezervni dijelovi moraju biti na tržištu svo očekivano trajanje uređaja, dostava mora biti brza, cijena mora biti razumna. Kako bi popravak postao privlačniji potrošačima moramo osigurati financijske poticaje, ali i obvezu zamjenskog proizvoda dok se čeka završetak popravka.

Vrlo je važno, u pristupu ovom problemu, krenuti od faze eko dizajna kako bi se proizvodilo na način da i potrošač i serviser mogu lako popraviti potencijalni kvar. Svi se sjećamo kako smo nekad sami mijenjali istrošenu baterije na mobitelu. Danas se ona zalijepi za uređaj, tako da vađenje uzrokuje samo dodatne kvarove.

Važno je da Komisija u budućim inicijativama inzistira na zajedničkoj odgovornosti, i trgovca, ali i proizvođača prema građanima. Govoreći o dizajnu, jako puno ljudi mi se žalilo kako im se uređaj pokvario netom nakon isteka jamstva. Studija Europske komisije je potvrdila isto, i to ne može biti slučajno. Ključno je zabraniti sve oblike ugrađenog kvara uključujući i digitalne kvarove.

Jako puno ljudi ažurira svoj pametni uređaj samo zato što dobivaju agresivne obavijesti, a ne zato jer znaju što novije ažuriranje zapravo znači za sam uređaj. U mojoj zemlji, više od 60 posto građana je primijetilo da im nakon ažuriranja uređaj usporava ili mu pak baterija kraće traje.

Zato, mi, socijalisti i demokrati, zalažemo se za obvezno jamstvo, da ono treba bolje odražavati stvarno trajanje uređaja. Od Komisije očekujemo ambiciozne korake u tom smjeru. Svaka kriza nas tjera na razmišljanje izvan okvira. Popravkom i prenamjenom proizvoda stvara se daleko više kvalitetnih i ekološki prihvatljivih radnih mjesta nego bacanjem ili čak recikliranjem. Isto tako, sada smo možda više nego inače svjesni ograničenosti resursa u proizvodnji. Baš zato se treba zabraniti neodgovorno poslovanje poput uništavanja odnosno spaljivanja neprodane robe.

Živjeti zeleno ne može biti privilegija nekolicine nego standard svih u Europskoj uniji. Hvala lijepa.


  Morten Løkkegaard, for Renew-Gruppen. – Fru Formand! Forbrugernes rettigheder og den grønne omstilling er to vigtige dagsordener for både Renew her i huset og for mit parti, Venstre. Når vi taler cirkulær økonomi og Kommissionens kommende forslag, Right to Repair, er det afgørende, at vi stiller krav til producenter om at udnytte ressourcerne bedst muligt og på den mest effektive måde.

Vi skal blive endnu bedre til at bruge data til at forlænge levetiden for produkter. Vi skal være særlig varsomme med at indføre regulering, som piller ved virksomhedens intellektuelle rettigheder. Der er med andre ord tale om en balance, en vigtig, men også besværlig balance.

For Renew er det et mål at booste cirkulær økonomi og samtidig forbedre produkterne for forbrugerne. Fornuften skal være i førersædet. Uden velfungerende virksomheder, ingen ordentlige produkter. Uden cirkulær økonomi, ingen fremtid for os som borgere og som forbrugere. Det er den balance, vi forhåbentlig kommer frem til. Jeg har fuld tillid til, med det forslag, der ligger nu, at vi skal nå en fornuftig løsning på det. Jeg tror, det bliver svært at finde den afgørende uenighed om de her ting her i huset, så vi ser frem til Kommissionens kommende forslag.


  David Cormand, au nom du groupe Verts/ALE. – Madame la Présidente, chers collègues, chère Anna Cavazzini, merci beaucoup pour ce projet de résolution sur le droit à la réparation.

Notre marché unique doit être plus durable pour éviter bien sûr le gaspillage et les déchets, pour protéger la planète, les consommatrices et les consommateurs. Pour cela, il faut sortir d’une société de consommation qui est devenue une société de consumation.

Le droit à la réparation doit être garanti aux consommatrices et aux consommateurs. Pour cela, ils doivent en être informés et il faut responsabiliser les entreprises et les fabricants, et non pas l’inverse. Cela veut dire un affichage obligatoire sur les produits afin de connaître leur durabilité et leur réparabilité, ainsi qu’un accès aux pièces détachées. Cela a été voté au sein de cette Assemblée, il y a deux ans.

Il y a deux ans également, a été votée dans cette Assemblée l’interdiction de l’obsolescence prématurée des produits, parce que cela a des effets pervers sur la planète, sur les consommatrices et sur les consommateurs.

La question qui nous occupe et dont on parle, ce n’est pas une question de bricolage. Réparer, c’est bon pour l’emploi local, pour la souveraineté de l’Union européenne, pour l’économie européenne, pour le porte-monnaie des consommatrices et des consommateurs et évidemment, c’est une bonne chose pour l’environnement et pour le climat.


  Adam Bielan, on behalf of the ECR Group. – Madam President, I welcome the Commission’s announcement to put forward, later this year, a legislative proposal under the European Green Deal on the right to repair. It is an important matter, as repairing broken or damaged products can save consumers money by helping them to postpone making replacement purchases, while bringing benefits to the environment.

Today, we are asking for effective options for everyone who wants to repair electronics and other devices. In the resolution, we asked for lowering technical, legal, and economic barriers that make it difficult for consumers to repair their own goods. I also believe it should go together with the importance of a sound business environment. That is why my Group has put forward several amendments at the committee and plenary level. We strongly believe in the business balance, respect for trade secrets and safeguards such as impact assessments. Indeed, we should avoid any disproportionate costs on manufacturers and distributors.

We also suggested to improve the single market, especially for services, by removing cross-border barriers for providing repairs. This was regretfully not included in the final text of the resolution. By removing unjustified cross-border barriers for repairs, we would indeed deliver measurable results for citizens, such as more available repair services and more competition. It would eventually bring affordable and better-quality repairs.

I strongly believe that we should refrain from considering any measure that could impose disproportionate costs. We should keep as one of our core values the protection of manufacturers, distributors, citizens and consumers across the single market. I hope the Commission will take this into account when proposing the new legislative proposal on the right to repair.


  Anne-Sophie Pelletier, au nom du groupe The Left. – Madame la Présidente, merci Anna pour cette belle résolution.

En Europe, nous sommes les champions du monde de la pollution électronique: pas moins de 12 millions de tonnes de ces déchets générés chaque année, soit 16,2 kg par habitant. Une montagne de téléviseurs, d’ordinateurs, de jouets connectés, de machines à laver, de téléphones. Certes, la filière du recyclage en Europe est l’une des plus développées, mais c’est encore loin d’être suffisant. Nous le savons, une grande partie de ces déchets finissent jetés dans la nature, non recyclés ou réexpédiés dans d’autres pays où ils alimentent des décharges à ciel ouvert, polluant aussi les sols. Nous envoyons ainsi nos déchets en Afrique, en Asie, pour notre petit confort d’Européens, mais dans le mépris le plus total de l’environnement et des populations.

C’est pourquoi nous devons agir vite: obliger les fabricants à rendre accessibles les pièces détachées et à faciliter la réparation. Celles-ci doivent être disponibles à moindre coût. Que dire de l’obsolescence programmée qui est un fléau pour les consommateurs, leur pouvoir d’achat et la planète? Encourageons donc les consommateurs à faire valoir leurs droits et à privilégier, comme ils le souhaitent à hauteur de 77 %, la réparation de leurs produits. Permettons-leur de faire des choix d’achat parfaitement éclairés sur la base d’indices de réparabilité obligatoires des produits. La réparation, c’est un droit et c’est un droit de bon sens pour les consommateurs.


  Edina Tóth (NI). – Tisztelt Elnök Asszony! A fogyasztók többmilliárd elektromos hulladékot termelnek, mivel naponta többszázezer elektronikai terméket dobnak ki, ahelyett hogy azokat megjavíttatnák. A gyors elavulási időn kívül ennek főleg az az oka, hogy a javítás költsége túlságosan megterheli a vásárlók pénztárcáját. Üdvözlöm ezért az Európai Parlament állásfoglalását, amely az emberek, a vállalatok és a környezet érdekeit egyaránt szolgálja. Úgy vélem, hogy a fenntarthatóság érdekében a fogyasztókat a termékek újrahasználatára és javítására kell ösztönözni, a gyártókat pedig arra, hogy szándékosan ne rövidítsék le az elektronikai cikkek élettartamát. Ezt csakis úgy érhetjük el, ha a gyártók időtálló eszközöket hoznak forgalomba, a vásárlókat pedig megfelelően tájékoztatják a termék várható élettartamáról és annak javíthatóságáról. Itt az idő, hogy a tartós és környezetbarát eszközöket részesítsük előnyben.


  Pablo Arias Echeverría (PPE). – Señora presidenta, señora comisaria, rediseñar, reducir, reutilizar, reparar, renovar, recuperar y reciclar. Esta, como saben, es la regla de las siete erres, el pilar fundamental de la economía circular.

Incluye un paso fundamental: la reparación. El derecho a la reparación que pretende crear la Comisión Europea debe estar cimentado sobre la economía circular, una de las bases del Pacto Verde.

Desde aquí aplaudimos la presentación por parte de la Comisión hace una semana del paquete de propuestas en materia de economía circular, en especial, la propuesta de Reglamento sobre el diseño ecológico de los productos sostenibles, basado en la regla de las siete erres que acabo de mencionar.

En general, tenemos un problema grave con la gestión de residuos, también en la Unión Europea. Por eso debemos trabajar en propuestas que luchen contra la obsolescencia programada y que empoderen a los ciudadanos.

No es una cuestión solo medioambiental, también lo es ética. Es hora de superar el hábito de consumo, de usar y tirar. Hay que volver a apostar por productos de calidad y duraderos como se hacía en el pasado y encontrar la forma de que esto sea rentable para nuestra industria y, especialmente, para nuestras pymes.

También debe ser una opción atractiva para los consumidores, de manera que la reparación de un producto sea una alternativa a valorar antes de estar obligados a comprar un producto nuevo.

La economía circular será una ventaja competitiva no solo para nuestra industria, sino sobre todo para el medio ambiente. Apostemos por la economía circular. Apostemos por el derecho a la reparación.


  Christel Schaldemose (S&D). – Fru Formand! Én jordklode er ikke nok, hvis hele verden levede, som vi gør her i Europa. Hvis hele verden byggede huse, købte biler, tøj og elektronik, som vi gør i Europa, så ville vi have brug for 2,8 jordkloder. Det giver sig selv, at det ikke er bæredygtigt med den måde, vi lever på og producerer på og køber på i Europa. Vi skal væk fra denne brug-og-smid-væk-mentalitet.

Et vigtigt skridt mod en mere bæredygtig produktion og et mere bæredygtigt forbrug er bl.a. retten til reparation. Det glæder mig selvfølgelig, at EU-Kommissionen er i gang med at overveje forskellige muligheder efter pres fra os i Europa-Parlamentet. Der er rigtig mange ting, der spænder ben for, at vi kan få repareret og forbruge mere bæredygtigt. Det er tidskrævende, det er svært at få reservedele, og prisen på reservedele er faktisk også høj. Men vi skal have ændret på tingene. Vi har brug for, at vores produkter lever længere og også kan blive repareret. Så derfor vil jeg gerne opfordre Kommissionen til i sit arbejde hen imod et lovgivningsforslag ikke at nøjes med at give os en ret til information om reparation, men at sørge for, at vi som forbruger får et reelt retskrav på at kunne få repareret vores produkter.

Jeg tror virkelig meget på, at forbrugerne kan bruges til at skubbe gang i denne her grønne omstilling. Hvis vi har en mulighed for som forbrugere at kræve, at produktet bliver repareret, så er der også flere, der vil gøre det, og hvis der er flere, der vil gøre det, så får vi for alvor gang i den cirkulære økonomi.

Der er god forretning i det, og det kan være, at der er nogle få, der mister sit job, men så er der nogle andre jobs, der kommer ind i stedet for. Det hænger virkelig godt sammen, og vi ved faktisk også, at det er noget, forbrugerne efterspørger. 77 procent af forbrugerne i EU foretrækker faktisk at få repareret deres produkter frem for at købe nyt. Så alt tyder på, at der også vil være en stor opbakning til det.

Derudover skal vi selvfølgelig også gøre alt det andet, som vi også har lagt op til, og som jeg støtter op om. Vi skal designe produkterne, så de holder længere. Vi skal sørge for, at det offentlige køber meget mere grønt ind, vi skal have et produktpas og alle de her ting. Men helt ærligt, grundlæggende er det vigtigt for os at få en ret til at få repareret vores produkter.


  Dita Charanzová (Renew). – Madam President, we have all faced the frustration of a cracked phone screen, only to go to the manufacturer and be told that fixing it will cost almost as much as a new phone and, if we do it ourselves, it will be out of warranty for everything else.

We need to listen to our citizens and we must change this. Fixing items must be easier and local businesses and individuals should be able to do it. At the same time, we must do this in a proportionate way. Just because something is fixable doesn’t always mean it’s a better product. If something is fixable but breaks every week, is that product better than something that just keeps working for years, but that, once it’s done, it’s done? Sustainability doesn’t always equal reparability.

We all support a future with better repair options. The days of throwaway culture must be over. However, this should not lead to higher prices for businesses and in turn for consumers. Instead, we must incentivise manufacturers over time to adopt new business models, which are a win—win for consumers and for the environment.


  Kim Van Sparrentak (Verts/ALE). – Voorzitter, moet je je telefoon rond de lunch alweer opladen? Zit er een barst in je scherm, of kun je geen apps meer downloaden omdat je toestel na een aantal jaar geen updates meer toestaat? Een nieuwe telefoon kopen, dat is zowat je enige optie. Telefoons worden zo gemaakt dat ze moeilijk te herstellen zijn. Als het al kan, is een nieuwe kopen vaak zelfs goedkoper dan hem te laten repareren. Dit is natuurlijk te gek voor woorden. Telefoons produceren heeft een grote impact op mens en milieu. We dwingen mensen haast om nieuwe telefoons te blijven kopen en creëren zo alleen maar meer elektronisch afval.

We moeten de gekte van onze wegwerpsamenleving repareren. Wat de Commissie vorige week voorstelde, is een stap in de goede richting. We gaan ervoor zorgen dat producten zo worden ontworpen dat ze lang meegaan en makkelijk te repareren zijn. Maar een volgende stap is een sterk recht op reparatie. Softwareveroudering van telefoons die het verder nog prima doen, moet gewoon verboden worden. Alleen dan kunnen we zeggen dat we duurzaam digitaliseren.


  Beata Mazurek (ECR). – Pani Przewodnicząca! Niebawem głosujemy nad rezolucją, która będzie miała wpływ na przygotowany przez Komisję projekt „Prawo do naprawy”. Nie mamy wątpliwości co do kwestii poszerzania użytkownikom możliwości do naprawy swoich urządzeń, ale musimy mieć jednak świadomość, że przez wzgląd na wysokie ceny usług tylko część konsumentów zdecyduje się na taki krok. Zgadzamy się, że największym problemem z punktu widzenia konsumenta jest tutaj dostępność i koszt naprawy, niejednokrotnie zbliżony do kwoty zakupu nowego urządzenia.

Niestety w mojej ocenie w naszym tekście nie znajdujemy rozwiązania tego problemu, a przecież zmniejszenie barier dla przepływu usług naprawczych w ramach wspólnego rynku w mojej ocenie jest kluczowe, aby ta inicjatywa Komisji odniosła prawdziwy sukces, a konsumenci mogli cieszyć się przedłużonym życiem produktów. Jednym słowem chodzi o to, byśmy przygotowali takie rozwiązanie, które nie będzie rozwiązaniem martwym.

Apeluję dziś do kolegów, aby Parlament nie uczynił z prawa do naprawy obowiązku i przymusu do naprawy. Istotne jest szukanie dodatkowych zachęt, które będą skłaniały konsumentów do reperowania produktów, ale nie ograniczajmy praw konsumenckich przewidzianych w okresie gwarancji. Musimy również uważać, aby nasze propozycje nie doprowadziły do automatycznego wzrostu cen produktów objętych zakazem regulacji. W czasach COVID, rosnących cen energii i wojny wywołanej przez Putina już dzisiaj wielu Europejczyków ma problem z zakupem tańszych urządzeń i dostępem do części. ECR w obydwu tych kwestiach złożył stosowne poprawki. Liczę, że państwo je poprzecie.


  Krzysztof Hetman (PPE). – Pani Przewodnicząca! Pani Komisarz! Szanowni Państwo! Niewątpliwie każdy z nas był wielokrotnie w sytuacji, gdy zepsuty sprzęt bardziej opłacało się wymienić na nowy niż naprawić. Naprawy często są drogie i długotrwałe, zaś części zamienne nierzadko trudno dostępne. W efekcie Europa zajmuje trzecie miejsce w rankingu największych producentów śmieci elektrycznych – wyprodukowaliśmy w 2020 roku ponad 12 mln ton takich odpadów. Co więcej, zgodnie z prognozami do 2030 roku ta ilość może się jeszcze podwoić.

Tymczasem 3/4 Europejczyków woli naprawić zepsuty sprzęt niż wymienić go na nowy. Skuteczne prawo do naprawy niesie za sobą ogromny potencjał zarówno w aspekcie środowiskowym – poprzez zmniejszenie ilości odpadów, jak i gospodarczym – poprzez zwiększenie konkurencyjności przedsiębiorstw i pobudzanie innowacji czy też tworzenie nowych miejsc pracy. To również znaczna korzyść dla konsumenta, który powinien mieć wybór, czy i w jaki sposób zepsuty sprzęt naprawić, czy też wymienić go na nowszy.

Chciałbym jednak przy tym podkreślić, że konieczne jest przeprowadzenie dokładnej analizy kosztów i korzyści, tak aby zaproponowane działania były odpowiednio zbalansowane i obejmowały szereg czynników takich jak koszty naprawy i części zamiennych, odpowiedni dostęp do naprawy czy też obciążenia dla małych i średnich przedsiębiorstw.


  Adriana Maldonado López (S&D). – Señora presidenta, señora comisaria, hoy debatimos aquí una Resolución que esperamos que pronto se convierta en una ley y sea una realidad para todos los ciudadanos europeos, porque así lo demanda la gran sociedad europea, ya que más del 77 % de los ciudadanos de la Unión Europea preferirían reparar sus dispositivos en lugar de comprar uno nuevo.

En la sociedad en la que vivimos hoy en día, en donde la ambición climática cada día es más importante y los jóvenes han desempeñado un papel fundamental en esta nueva agenda del Pacto Verde Europeo, estamos en un mundo en el que cada día los recursos son más limitados y, por lo tanto, cobra una mayor importancia la necesidad de tener una economía circular basada en un pilar como la prohibición de la obsolescencia programada.

Por eso, hoy pedimos un verdadero derecho a reparar en toda la cadena de valor, desde el diseño hasta el etiquetado de los productos finales, pasando por la producción. Pero también pedimos que se extienda la garantía de los productos más de dos años y, también —y muy importante—, que se empodere a los consumidores dándoles una información clara y concisa.

Es el momento del Pacto Verde Europeo y la economía circular y el derecho a reparar tiene que desempeñar un papel clave en el pilar europeo.


  Róża Thun und Hohenstein (Renew). – Pani Przewodnicząca! Pani Komisarz! Zła wiadomość. Mam w domu trzy sokowirówki, bo dwie mają jakieś drobne usterki, których albo nie da się naprawić, albo nie warto. I tak jesteśmy ciągle zmuszani do kupowania nowych urządzeń. Średnio Europejczyk produkuje niemal 16 kilogramów elektrośmieci na rok, a my już od dawna domagamy się dobrze funkcjonującego prawa do naprawy.

I co to jest to prawo do naprawy? To jest z jednej strony obowiązek takiego produkowania urządzeń, żeby naprawa była możliwa i opłacalna dla konsumenta, a części zamienne dostępne przez odpowiedni czas na rynku, a z drugiej strony taka informacja dla konsumenta, którą on rozumie, z czytelną instrukcją, która podaje możliwości korzystania z licznych punktów napraw. A konsumenci, wybierając produkt w sklepie, powinni również mieć możliwość nie tylko porównywania ceny i jakości produktu, ale także możliwości naprawy tego produktu. Więc ja bardzo się cieszę, że Komisja Europejska tak pozytywnie zareagowała na nasze apele i podejmuje konkretne działania w kierunku naprawienia sytuacji. Bardzo za to dziękuję. Liczę na owocną współpracę. Pani Komisarz, dziękuję.


  Sara Matthieu (Verts/ALE). – Voorzitter, commissaris, veel mensen zeggen mij dat hun toestellen steeds minder lang meegaan. Dat lijkt een buikgevoel te zijn, maar nee, het klopt. Toestellen gaan gemiddeld 20 % sneller kapot dan twintig jaar geleden. Dat is een regelrechte aanslag op het milieu én op de portemonnee van de mensen, want die moeten steeds nieuwe exemplaren gaan kopen.

Het is dus niet gek dat acht op de tien Europeanen willen dat de producenten hun producten makkelijker repareerbaar maken. Dat hebben wij hier in het Europees Parlement goed begrepen. Met deze resolutie vragen wij om de gebruiker centraal te stellen. Die verdient geen vrijblijvend, maar een afdwingbaar recht op reparatie, en die moet toegang krijgen tot de correcte informatie. Op die manier maken we reparatie betaalbaar, creëren we een heleboel nieuwe, lokaal verankerde jobs en gaan onze producten écht langer mee.


  Eugen Jurzyca (ECR). – Vážená pani predsedajúca, predkladatelia chceli týmto návrhom pomôcť životnému prostrediu a to je dobrý cieľ. Pri predĺžení životnosti výrobkov by sme však nemali brať do úvahy len to, že ak budú mať staré výrobky dlhšiu životnosť, nebudeme škodiť životnému prostrediu výrobou nových výrobkov. Mali by sme brať do úvahy aj to, že podľa odborných štúdií opravované staré výrobky často škodia životnému prostrediu viac než nové výrobky novej ekologickej generácie.

Predstavme si, že keby pred päťdesiatimi rokmi platilo právo na päťdesiatročné opravy a päťdesiatročné záruky, aké autá by sme asi dnes videli na cestách. Preto je dôležité, aby sa takéto návrhy dnes aj v budúcnosti analyzovali a ich vplyv na životné prostredie bol presne vyčíslený. Tak, aby sme mu neuškodili viac, než mu prospievame.


  Arba Kokalari (PPE). – Fru talman! Om Europa ska klara av att nå klimatmålen så måste vi gå från ett slit-och-släng-samhälle till en mer cirkulär ekonomi med hållbar tillväxt.

Elektroniskt avfall är det snabbast växande avfallsflödet i världen. Det är ett enormt slöseri med resurser och en miljöbov som världen inte har råd med. Men det finns hopp. I dag jobbar allt fler, både stora företag och mindre startups, med att utveckla nya hållbara produkter och tjänster med tillväxt som drivkraft, där reparationstjänster och uthyrning blir en allt viktigare del. Att använda resurser mer effektivt och få ut mer värde av det som produceras gynnar klimatet och det gynnar entreprenörskap och skapar fler jobb.

Men att, som vänstern och de gröna här borta, ta varje chans till att vilja stoppa tillväxt och shamea de som konsumerar kommer snarare att stjälpa och inte hjälpa klimatet. Förbud, skatter och ny byråkrati är inte lösningen, utan vi måste riva handelshinder och ta bort tullar på varor som har lågt klimatavtryck och öppna upp marknaden för tjänster och uthyrning, ta bort byråkrati kring handeln med återvunna varor och rensa upp bland djungeln av märkningar, så att konsumenterna kan lita på att det de köper verkligen är hållbart. Så låt oss nu göra right-to-repair-lagen till en framgång i klimatomställningen och inte ett nytt exempel på politisk greenwashing.


  Alex Agius Saliba (S&D). – Ta' kuljum qed nikkreaw muntanji ta' skart - muntanji ta' washing machines, kompjuters, tumble dryers. Saret ħaġa wisq komuni li dawn il-prodotti jinkisru, b'kumbinazzjoni, ftit wara li tispiċċa l-garanzija u jispiċċaw ma jkunux jistgħu jissewwew.

Ir-realtà hija illi hija aktar faċli għall-produtturi li minflok isewwu dawn il-prodotti, jitfgħu prodotti ġodda fis-suq. Dan qed jitfa' piżijiet akbar fuq il-konsumaturi u piż akbar fuq l-ambjent tagħna minħabba l-produzzjoni tal-iskart.

L-għażliet tal-konsumaturi huma kruċjali sabiex inkissru dan iċ-ċirku vizzjuż. Hija r-responsabilità tagħna li nikkreaw suq uniku sostenibbli illi jipprovdi għad-dritt tat-tiswija. Il-possibilità ta' tiswija trid tkun realistika u finanzjarjament sostenibbli sabiex il-konsumaturi jużaw il-prodotti għal żmien itwal.

Għandna bżonn nagħtu l-għodod kollha neċessarji lill-konsumaturi sabiex jagħmlu l-aqwa għażliet u dan nistgħu nagħmluh billi naqtgħu l-użu ta' prattiċi li jnaqqsu l-ħajja tal-prodotti, ikun mandatorju illi nagħtu informazzjoni dwar id-durabilità u t-tiswija tal-prodotti u nagħtu inċentivi finanzjarji sabiex isiru t-tiswijiet tal-prodotti.


  Sandro Gozi (Renew). – Madame la Présidente, 77 % des Européens préféreraient réparer leurs biens plutôt que de les changer. Pourtant, trois quarts d’entre eux sont obligés de jeter sans réparer. Impossible de parler d’économie circulaire sans droit à la réparation. Inacceptable de dénier la liberté des choix aux consommateurs. Nous devons interdire les pratiques d’obsolescence programmée et le choix réparable doit devenir le choix par défaut. L’enjeu est double: créer un marché unique durable et augmenter le pouvoir d’achat des Européens. Droit à la réparation et innovation peuvent parfaitement coexister, l’innovation ne doit pas être utilisée comme une excuse pour ne pas reconnaître le droit à la réparation. On parle de notre vie quotidienne et on parle de la planète, permettez-moi alors de conclure par une métaphore biologique: le corps humain est la plus belle des machines. Quand on se casse un membre ou que l’on a un problème de santé, que fait-on? On répare. Alors pourquoi ce qui est une évidence pour l’homme ne le serait-il pas aussi pour ce que fabrique l’homme?


  Manuela Ripa (Verts/ALE). – Frau Präsidentin! Unsere Großeltern waren es gewohnt, viel Freude an einem Produkt zu haben, da sie es lange gebrauchen konnten. Jetzt leben wir in einer Wegwerfgesellschaft. Das liegt insbesondere an der Obsoleszenz von Produkten, also der künstlichen Verkürzung der Lebensdauer, als auch an der Nicht-Reparierbarkeit dieser Produkte.

Es ist höchste Zeit, dass das ressourcenintensive lineare Wirtschaftsmodell der Vergangenheit angehört und dass wir schnell in eine ressourceneffiziente Kreislaufwirtschaftsgesellschaft übergehen. Das Recht auf Reparatur und insbesondere die Entwicklung langlebiger Produkte sind zentraler Bestandteil davon. Einige Mitgliedstaaten gehen schon in diese Richtung. Und rund 80 % der EU-Bürgerinnen und -Bürger wollen ihr Produkt lieber reparieren als ein neues kaufen – geben wir ihnen diese Möglichkeit. Auch am Produktdesign muss gearbeitet werden. Wir brauchen ein Produkt, das reparierbar ist und nicht verklebt wird. Und der Verbraucher braucht mehr Macht beim Einkauf mit Informationen zu Haltbarkeit und Reparaturmöglichkeiten.

Daher ist diese Entschließung so wichtig. Zeigen wir der Kommission, dass wir ein ambitioniertes Gesetz brauchen und auch wollen!


  Antonius Manders (PPE). – Voorzitter, commissaris, ik wil de opstellers van deze resolutie bedanken voor de schreeuw om aandacht voor het recht op herstel.

We hebben te lang – decennialang – het verdienmodel gehad van weggooien en opnieuw kopen. Weggooien, kopen, weggooien, kopen. Maar die tijd moet eindigen en ik denk dat wij moeten nadenken over een nieuw verdienmodel. Blind weggooien, dat is geweest. En we maken in het vervolg producten die we kunnen repareren, die langer meegaan. En mocht een product daardoor 10 % duurder worden en gaat het 30 % langer mee, dan is er niemand die klaagt en verdient iedereen: de burger, de industrie en ook het milieu.

De gesloten materiaalkringloop moet het grote doel zijn. We moeten proberen de grondstoffen binnen de Europese Unie te houden en die weer te hergebruiken voor de productie van nieuwe apparaten. We moeten zorgen dat de producten in Europa worden geproduceerd, want dat creëert werkgelegenheid en minder afhankelijkheid van derde landen.

Ik zie het voorstel van de Commissie met vertrouwen tegemoet, en ik hoop dat het leidt tot minder verspilling en meer tevredenheid bij de consument en dat we onze telefoons inderdaad wat langer kunnen gebruiken dan twee jaar.


  Maria-Manuel Leitão-Marques (S&D). – Senhora Presidente, Senhora Comissária, a importância da reparação tornou-se tão evidente que até alguns dos maiores fabricantes mudaram o rumo nesta direção. Microsoft, Apple, Samsung, são três marcas que têm em comum programas lançados recentemente para permitir a reparação por terceiros ou pelos seus próprios utilizadores de vários dos seus produtos.

A opinião dos cidadãos europeus é clara. Segundo o Eurobarómetro, 77% preferem reparar os seus produtos a substituí-los. No entanto, este direito não se tornará realidade por obra e graça do Espírito Santo, mas apenas se houver uma ação coordenada em vários campos, a literacia dos utilizadores, o incentivo a reparadores independentes, a normalização e transparência na produção dos vários produtos e um enquadramento que promova entendimento entre todos.

É por isso que esta tomada de posição do Parlamento tem uma enorme importância. Mais do que um desejo abstrato de um novo direito, é um verdadeiro roteiro para materializar em ações concretas o direito à reparação em nome da sustentabilidade, do estímulo às economias locais e da possibilidade de mantermos connosco objetos a que estamos habituados e de que tanto gostamos.


  Vlad-Marius Botoş (Renew). – Doamna președintă, doamna comisară Jourová, stimați colegi, vedem tot mai multe produse care au toate componentele sigilate, iar desfacerea sigiliului aduce cu sine pierderea garanției, chiar și când e vorba despre înlocuirea unei piese secundare. Există, de asemenea, tendința de a acorda garanția doar dacă se lucrează cu anumiți reparatori agreați de compania producătoare. Dreptul de a repara produsele trebuie să fie un drept al consumatorului, fără ca micile reparații să însemne pierderea garanției.

Designul produselor trebuie să asigure acces la componente ușor de înlocuit, așa încât consumatorului să nu aștepte mult timp și să nu plătească sume mult prea mari pentru reparațiile minore. Asigurarea dreptului de a repara înseamnă produse utilizate mai multă vreme, dar și dezvoltarea unei ramuri economice complementare, cea a serviciilor de reparații, înseamnă inovație, independență pentru multe microîntreprinderi și poate avea o contribuție majoră la scăderea numărului de deșeuri.

Trebuie însă să ne asigurăm că dreptul de a repara nu înseamnă obligația de a repara, în timp ce susținerea acestui drept nu aduce poveri financiare care să facă greu accesibilă achiziționarea de produse noi.


  Barbara Thaler (PPE). – Frau Präsidentin, sehr geehrte Frau Kommissarin, liebe Kolleginnen und Kollegen! Ich habe hier die letzten eineinhalb Stunden gut zugehört, und ich stelle fest, wir alle wünschen uns mehr Nachhaltigkeit im Binnenmarkt und mehr Produkte, die leichter reparierbar sind. Das ist gut so! Diesen Weg – diesen gemeinsamen Weg – müssen innovative Unternehmen und eigenverantwortliche Konsumentinnen und Konsumenten zusammen gehen. Die dafür notwendigen Rahmenbestimmungen müssen von der Politik kommen, die müssen von uns kommen. Dabei ist mir die praktische Umsetzung, die Machbarkeit dieser Rahmenbedingungen besonders wichtig. In jedem Fall brauchen wir mehr Reparaturkultur in Europa.

Es gibt jetzt schon viele gute Beispiele, viele sogenannte Best-Practice-Beispiele – ich darf aus Österreich den Handwerkerbonus erwähnen. In genau diese Richtung müssen wir weiterdenken. Zurückhaltend bin ich allerdings ein bisschen beim Thema Reparatur um jeden Preis – wo Arbeitskosten, Dauer, Komplexität oder Materialaufwand unverhältnismäßig hoch sind. Ich denke, es liegt an uns, hier in den kommenden Wochen und Monaten eine gute Balance zu finden. Wir stehen jetzt am Anfang, und ich bin gespannt, welche Schritte die Kommission noch vor dem Sommer präsentieren wird. Wir im Europäischen Parlament werden ein Unternehmensauge darauf haben. Wir werden aber auch ein Konsumentinnen- und Konsumentenauge darauf werfen – für mehr Reparaturkultur in Europa.


  Maria Grapini (S&D). – Doamna comisară, doamna președintă, stimați colegi, cred că dezbaterea de astăzi arată foarte clar că trebuie să facem acest nou pas pentru consolidarea drepturilor consumatorului și, poate, niciodată nu-i mai potrivit ca acum, în această criză, în care cetățenii au sărăcit și care, sigur, sunt - așa cum s-a spus aici, peste 79 % - dornici să poată să-și repare un bun.

Dar pentru asta trebuie să ne grăbim cu legislația și de la bun început vă rog, doamna comisară, să devansați, să nu lăsați până la sfârșitul anului: studiul a fost făcut, consultarea publică a fost făcută... și poate veniți mai repede cu propunerea legislativă. Pentru că, până la urmă, trebuie să fim foarte expliciți: nu câștigă numai consumatorul, dacă introducem dreptul la reparație. Toată lumea câștigă: de la mediu, de la cantitatea de deșeuri, de la consumul de energie... și nu pierd întreprinzătorii, așa cum ar vrea să spună unii, pentru că, iată, pot să inoveze crescând durabilitatea produselor și pot să-și facă un centru de reparare, chiar acel producător.

Însă, trebuie să avem grijă ca acest preț de reparație să nu demotiveze consumatorul, să nu poată să cumpere pentru că este prea scump. De aceea, trebuie să avem grijă la legiferare, să facem acest echilibru între prețul de reparație și prețul de înlocuire.


  Claudia Gamon (Renew). – Frau Präsidentin! Wer kennt das nicht? Ein Handyakku wird irgendwie auf magische Art und Weise immer schwächer. Reparieren und Akku austauschen wäre unverhältnismäßig teuer, da könnte man ja gleich ein neueres Modell kaufen, und das alte landet irgendwie dann doch im Müll – leider.

Ich glaube, wir sind uns alle einig, dass das natürlich nicht nachhaltig ist. Und wir arbeiten jetzt hier in der Europäischen Union daran, dass das ein Ende hat. Raus aus der Wegwerfkultur, hin zur Reparatur. Die Lösungen, die da jetzt auf dem Tisch liegen, über die diskutiert wird, beinhalten zum Beispiel, dass Geräte haltbarer und leichter zu reparieren sein müssen. Dafür braucht es aber auch austauschbare Teile und einen leichteren Zugang zu diesen Ersatzteilen.

Wir fordern auch eine längere Garantie, und es braucht auch garantierte Software-Updates, damit die Produkte auch länger verwendbar sind. Und es braucht klar verständliche Informationen, ob und wie Geräte eigentlich reparierbar sind, damit man sich das beim Kauf auch gleich mit überlegen kann, ob das was Gescheites ist oder nicht.

Solche Maßnahmen müssen natürlich praxistauglich sein. Das heißt, wir wollen da keine Planwirtschaft haben, sondern es braucht gezielt abgestimmte Regeln für die jeweiligen Branchen.


  Tomislav Sokol (PPE). – Poštovana predsjedavajuća, povjerenice, kolegice i kolege. istraživanja su pokazala da bi 77 posto potrošača radije popravilo nego zamijenilo neispravan proizvod. Međutim, brojne su prepreke koje potrošačima onemogućuju popravak proizvoda. Između ostalog, to su: trajanje popravka, nedostatak zamjenskih dijelova, cijena popravka odnosno kupnju novog uređaja i nedostupnost servisa za popravak. Uz to, potrošači mi se često žale da su kućanski proizvodi koje su kupovali njihovi roditelji dulje trajali od proizvoda koje danas kupujemo.

Da bismo građanima omogućili pravo na popravak proizvoda važno je, stoga, osigurati dostupnost zamjenskih dijelova te omogućiti potrošačima da prilikom kupnje dobiju informacije o očekivanom trajanju proizvoda pri njegovoj uobičajenoj uporabi, kao i mogućnosti njegovog popravka.

Dodatno, pozivam Komisiju da prilikom predlaganja zakonodavnog akta razmotri mogućnost produljenja garancije, a svakako da praksa koja neopravdano ograničava pravo na popravak ili dovode do kvarenja proizvoda uvrsti u crnu listu apsolutno nepoštenih poslovnih praksi. Minimum je to koje moramo učiniti da bismo zaštitili prava potrošača u Europi. Hvala lijepa.


  Deirdre Clune (PPE). – Madam President, this week, the Intergovernmental Panel on Climate Change (IPCC) highlighted that we need to reduce emissions now across all sectors. We need to make the ambitions of the circular economy a reality. That means ensuring that products last longer and can be repaired.

Consumers, of course, want to be empowered to make decisions based on the environmental and the overall cost of a product. We've all experienced the frustrating scenarios whereby the spare parts are not available or they are too expensive and the recommendation is to buy a new item, where the screen or the battery of our phone or iPad or electronic product can’t be replaced and, again, the advice is to purchase a new product.

It's frustrating, it's costly and, in today's environmentally challenged world, it’s not good enough. And there is a demand from consumers, we all know of the polling, such reports like this we have from numerous results; they want more information when purchasing – information on the durability, the ability to repair and the environmental impact of the production, use and disposal of the product. And these questions can and they will be addressed, through the supply chains, more innovative design and the wide availability of spare parts, similar items to local repair businesses.

But this won't happen without effective legislation and now, following the closing of Commission’s public consultation, we look forward to that legislation and the introduction of the right to repair over the coming months.


  Věra Jourová, Vice-President of the Commission. – Madam President, honourable Members, I would like to thank you for this debate, which is very encouraging for the Commission because I am pleased that we are so aligned on the aim for a more sustainable consumption.

Indeed, as Ms Schaldemose said, ‘we do not have two and a half planets, we just have one’. So it’s high time we do more for more sustainable consumption, which is more environmentally friendly. We try to do it in a holistic way, coordinating policy actions between different policy areas. Only such an approach can reconcile all related aspects and interests with the overall aim of more sustainable consumption and effective consumer rights, as well as the interests of the manufacturing industry and the retail and repair business.

As we heard here several times, we should avoid disproportionate costs. It must not be projected into increased prices for the consumers, and it should be a win—win situation, as Dita Charanzová said. We also heard, for instance from Mr Schwab and Mr Jurzyca, about the point or aspect of innovations. We should not hinder innovations by introducing measures which would go against technological development.

You spoke about refrigerators here and some domestic machines and devices. I love the manual meat grinder which I got from my granny. I love it. It’s the oldest thing I have in my household. It’s even older than me, and it’s very sustainable. More than 70 years old. Can you imagine? This is real quality. But I do not think that we want to use these manual things forever so we understand that we have to be open to technological innovations as well.

Your resolution is a most valuable input and support for our common political aim to achieve more sustainable consumption. On behalf of the Commission, I can confirm that we strongly count on the European Parliament to support the Commission proposals on the table and the coming one and to deal with this in a swift manner.


  Die Präsidentin. – Gemäß Artikel 136 Absatz 5 der Geschäftsordnung wurde ein Entschließungsantrag eingereicht*.

Die Aussprache ist geschlossen.

Die Abstimmung findet heute, Donnerstag, 7. April 2022, statt.


* Siehe Protokoll.

Schriftliche Erklärungen (Artikel 171)


  Robert Hajšel (S&D), písomne. – Som veľmi rád, že vďaka pozmeňujúcemu návrhu, ktorého som bol spoluautorom, sa nám podarilo zakázať zabudovávanie tzv. kazítok do spotrebičov.

Po nadobudnutí účinnosti tejto právnej normy by sa mali výrobky navrhovať tak, aby vydržali dlhšie a zároveň aby sa dali bezpečne opraviť. Spotrebiteľ by mal mať súčasne bezplatný prístup k informáciám o opravách a údržbe. Je jasné, že výrobcom sa to veľmi nepáči, ale zabezpečenie opravy spôsobí posilnenie celého surovinového reťazca a umožní tvorbu nových pracovných miest. Odteraz budú musieť výrobcovia uvádzať na výrobku informácie o životnosti, a tým sa vytvorí tlak na ich dlhšiu životnosť.


(Die Sitzung wird um 11.47 Uhr unterbrochen)



Poslední aktualizace: 30. června 2022Právní upozornění - Ochrana soukromí