Readmisní dohody Společenství se třetími zeměmi

7.7.2010

Otázka k ústnímu zodpovězení s rozpravou O-0104/2010
Komisi
článek 115 jednacího řádu
Sylvie Guillaume, Claude Moraes
za skupinu S&D
Hélène Flautre, Judith Sargentini
za skupinu Verts/ALE
Cornelia Ernst, Rui Tavares, Marie-Christine Vergiat
za skupinu GUE/NGL
Malika Benarab-Attou

Evropská unie je k dnešnímu dni signatářem 11 readmisních dohod. Zavázala se ke sjednání 7 dalších dohod, z nichž dvě (Pákistán a Gruzie) jsou již před uzavřením a jedna (Turecko) má být podepsána ve velmi blízké době. Tyto dohody se staly hlavním nástrojem Společenství pro „zadržení přílivu“ nelegálních migrantů. Avšak po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost má Evropský parlament zvýšené pravomoci pro souhlas s mezinárodními dohodami. Jaké záruky může Komise poskytnout Evropskému parlamentu, pokud jde o transparentnost a právo na informace ohledně postupu sjednávání těchto dohod?

Jaké záruky může Komise poskytnout v případech, kdy tyto země nejsou signatáři Ženevské úmluvy nebo jiných úmluv týkajících se ochrany základních práv? Neměl by být podpis těchto úmluv podmínkou podpisu takových dohod? Vzhledem k neexistenci jednotného azylového systému v Evropě a ke stále přítomným rizikům navracení se to jeví jako nezbytné.

Jak může legislativní orgán rozumně schvalovat takové dohody, aniž by od vstupu první dohody tohoto typu v platnost v roce 2004 měl k dispozici jakékoli zevrubné hodnocení účinnosti takových nástrojů a sledování jejich plnění?

Je legitimní povolovat členským státům provádění repatriací, aniž by třetí země ve stanovených lhůtách odpověděla na žádost o zpětné převzetí některého ze svých státních příslušníků, příslušníků třetí země, kteří touto zemí prošli, nebo osob bez státní příslušnosti?

Neměly by tyto dohody výslovně zmiňovat doprovod při opětovném začlenění převzatých osob?

Předložení: 7.7.2010

Postoupení: 9.7.2010

Platné do: 16.7.2010