Předseda učinil následující sdělení ohledně rozhodnutí ve věcí sankcí, které přijal na základě incidentů, které se odehrály během plenárního zasedání dne 12. prosince 2007 (bod 4 zápisu ze dne 12.12.2007):
„Milé kolegyně, milí kolegové! Chtěl bych Vám dnes oznámit, jakým způsobem jsem řešil případy závažného narušení pořádku, ke kterým došlo během slavnostního zasedání u příležitosti podpisu Listiny základních práv ve středu 12. prosince 2007 zde ve Štrasburku a na něž si jistě všichni vzpomínáte.
Poté, co se těmito případy zabývala Konference předsedů, jsem základě článku 147 jednacího řádu požádal několik kolegyň a kolegů o rozhovor, abych jim dal příležitost se vyjádřit, než rozhodnu o případných sankcích. Každému z kolegů jsem vysvětlil důvod, proč byli pozváni k tomuto rozhovoru.
Základem parlamentarismu je svoboda slova. Žádnému řečníkovi nesmí být v demokratickém parlamentu bráněno v projevu systematickým pokřikováním kolegů, kteří zastávají jiný názor. To samozřejmě platí tím spíše pro řečníky, kteří zde na plenárním zasedání vystupují jako hosté a zástupci jiných institucí. Dal jsem jasně najevo, že jsem tyto kolegy pozval k rozhovoru, neboť i po mé výzvě ke klidu se na plenárním zasedání nadále snažili svým pokřikováním bránit řečníkům v jejich projevu. Potrestáni nebudou za to, že drželi plakáty a transparenty. Jedná se zde tedy o omezení svobody slova.
V návaznosti na tyto rozhovory jsem se rozhodl, že v souladu s čl. 147 odst. 3 jednacího řádu přijmu následující opatření:
v devíti případech ztráta nároku na denní příspěvek na dobu dvou až pěti dnů, v jednom případě na dobu pěti dnů, v šesti případech tří dnů, ve dvou případech dvou dnů a v jednom dalším případě udělení důtky.
K odůvodnění bych Vám rád přečetl, co jsem těmto kolegům napsal v dopise, jímž jsem je informoval o příslušném opatření. Cituji: „Mám plné pochopení pro Vaše právo a právo kteréhokoliv poslance nesouhlasit s přijetím Listiny základních práv nebo Lisabonské smlouvy a toto stanovisko vyjádřit v souladu s pravidly, jež stanovuje jednací řád. Mám i určité pochopení pro silné emoce, které tato témata někdy vyvolávají. Domnívám se však, že je třeba stanovit hranici mezi legitimním chováním v souladu s jednacím řádem a mezi takovými rušivými projevy, jichž jsme byli svědky 12. prosince. Veškeré chování, které znemožňuje jiným poslancům nebo oficiálním hostům – v tomto případě předsedům ostatních institucí Evropské unie – důstojný projev bez úmyslného přerušování, je nepřípustné. Bylo jim totiž uděleno slovo v souladu s čl. 9 odst. 2 jednacího řádu, a sice podle pořadu jednání, který si Parlament sám odsouhlasil. Ústřední zásada parlamentarismu a demokracie spočívá v tom, že v rámci svobody názoru je respektováno právo ostatních, v tomto případě osob, kterým bylo uděleno slovo, vystoupit v plénu.“
Podle ustanovení článku 147 jednacího řádu bylo deset dotyčných poslanců informováno o rozhodnutí přijatém v souvislosti s jejich chováním. Nárok na denní příspěvek ztrácí: Jim Allister na dobu 3 dnů, Godfrey Bloom na dobu 2 dnů, Sylwester Chruszcz na dobu 2 dnů, Paul Marie Coûteaux na dobu 5 dnů, Maciej Marian Giertych na dobu 3 dnů, Roger Helmer na dobu 3 dnů, Roger Knapman na dobu 3 dnů, Hans-Peter Martin na dobu 3 dnů a Philippe de Villiers na dobu 3 dnů. Vladimíru Železnému byla udělena důtka.
O tomto rozhodnutí byli informováni i předsedové politických orgánů, delegací a výborů, jejichž členy jsou dotyční poslanci.
Ve třech případech jsem od uplatnění článku 147 upustil, neboť jsem po rozhovoru s těmito kolegy dospěl k přesvědčení, že na narušení pořádku neměli podíl.
Milé kolegyně a milí kolegové, to je k mému rozhodnutí vše. Cítil jsem povinnost obeznámit Vás s ním veřejně a oficiální cestou, aby byl Parlament informován o opatřeních, která jsem byl nucen přijmout. Doufám, že se události z 12. prosince 2007 nebudou na půdě Evropského parlamentu opakovat.“