SPOLEČNÝ NÁVRH USNESENÍ,

3. 4. 2006

který v souladu s čl. 103 odst. 4 jednacího řádu předložili poslanci

• –John Bowis, Eija-Riitta Korhola a Anders Wijkman za skupinu PPE-DE
• –Miguel Angel Martínez Martínez, Glenys Kinnock a María Elena Valenciano Martínez-Orozco za skupinu PSE
• –Fiona Hall za skupinu ALDE
• –Marie-Hélène Aubert, Margrete Auken, Frithjof Schmidt a Carl Schlyter za skupinu Verts/ALE
• –Luisa Morgantini a Adamos Adamou za skupinu GUE/NGL
• –Ģirts Valdis Kristovskis a Eoin Ryan za skupinu UEN

a který nahrazuje návrhy předložené níže uvedenými skupinami:

• –UEN (B6‑0228/2006)
• –PPE-DE (B6‑0231/2006)
• –Verts/ALE (B6‑0232/2006)
• –GUE/NGL (B6‑0233/2006)
• –ALDE (B6‑0236/2006)
• –PSE (B6‑0238/2006)

o Světovém dnu zdraví

Usnesení Evropského parlamentu o Světovém dnu zdraví

Evropský parlament,

–  s ohledem na Světový den zdraví dne 7. dubna 2006, který bude věnován zdravotnickým pracovníkům,

–  s ohledem na Desetiletí pracovníků ve zdravotnictví (2006 až 2015), které bude zahájeno na Světový den zdraví,

–  s ohledem na sdělení Komise o strategii EU k opatřením týkajícím se nedostatku lidských zdrojů v odvětví zdravotnictví v rozvojových zemích přijaté dne 12. prosince 2005,

–  s ohledem na fórum na vysoké úrovni týkající se zdravotnické problematiky zahrnuté v rozvojových cílech tisíciletí, které se konalo v prosinci 2004 ve městě Abuja, a na jeho závěry,

–  s ohledem na rozvojové cíle tisíciletí a na summit o pokroku učiněném v plnění rozvojových cílů tisíciletí, který se konal v září 2005 v New Yorku, a na jeho závěry,

–  s ohledem na prohlášení o rozvojové politice, které podepsaly Komise, Rada a Parlament v prosinci 2005,

–  s ohledem na zprávu Světové banky o zdravotní péči nazvanou „Pomoc chudým: co funguje, co nefunguje a proč“ zveřejněnou dne 7. prosince 2005,

–  s ohledem na prohlášení o HIV/AIDS přijaté na zvláštním zasedání Valného shromáždění OSN (UNGASS) v červnu 2001 a jeho nadcházející komplexní přezkum a na setkání na vysoké úrovni v červnu 2006,

–  s ohledem na čl. 103 odst. 4 jednacího řádu,

• A.vzhledem k tomu, že řada míst rozvojového světa pociťuje vážný nedostatek zdravotnických pracovníků a mezi chudými oblastmi dochází k migraci či lidé tyto oblasti opouštějí,
• B.vzhledem k tomu, že nedostatek lidských zdrojů ve zdravotnictví je problémem nejen v rozvojových zemích, ale také v Evropě a ve všech ostatních zemích na světě, zejména v souvislosti s hrozící pandemií,
• C.vzhledem k tomu, že zvýšená potřeba zdravotnických pracovníků v rozvinutých zemích se stárnoucím obyvatelstvem přilákala zejména lékaře a zdravotní sestry z rozvojových zemí, čímž se nedostatek zdravotnických pracovníků v těchto zemích ještě zvýšil,
• D.vzhledem k tomu, že jak země, které poskytují pomoc, tak ty, jež pomoc dostávají, se hlásí k rozvojovým cílům tisíciletí, z nichž tři se přímo týkají zdraví: snížení dětské úmrtnosti, zlepšení zdraví matek, boj s HIV/AIDS, tuberkulózou, malárií a dalšími nemocemi,
• E.vzhledem k tomu, že HIV/AIDS, tuberkulóza a malárie přispěly k rostoucí špatné úrovni zdraví společnosti obecně a v rozvojových zemích především, mají obzvláště škodlivé účinky na odvětví zdravotnictví a způsobují ztráty zdravotnických pracovníků,
• F.vzhledem k tomu, že pracovníci ve zdravotnictví v rozvinutých a zejména v rozvojových zemích jsou často vystaveni zvýšenému nebezpečí infekce či toxickým látkám,
• G.vzhledem k tomu, že války v rozvojových zemích vytvářejí rozsáhlé naléhavé situace vyžadující velké množství speciálně školeného zdravotnického personálu,
• H.vzhledem k tomu, že školení zdravotnických pracovníků v rozvojových zemích je kvůli nedostatku politické vůle a prostředků často nedostačující,
• I.vzhledem k tomu, že pro to, aby zdravotničtí pracovníci v rozvojových zemích byli efektivní, je nezbytné, aby měli k dispozici řádnou infrastrukturu s příslušným technickým a farmaceutickým vybavením,
• J.vzhledem k tomu, že soustavné lékařské vzdělávání, kvalitní zabezpečení a ochrana zdravotníků jsou nezbytností k tomu, aby zdravotničtí pracovníci mohli v rozvojových zemích vykonávat svou práci,
• 1.vítá sdělení Komise z prosince 2005 o strategii EU k opatřením týkajícím se nedostatku lidských zdrojů v odvětví zdravotnictví v rozvojových zemích a plně podporuje tvrzení, že „bude obtížné dosáhnout RCT bez zvýšení investic do oblasti pracovních sil“, a jednoznačný závazek Komise, že bude v partnerství spolupracovat s rozvojovými zeměmi na rozvojových strategiích;
• 2.kritizuje nicméně rozpor mezi závazkem, který Komise učinila s cílem zlepšit zdravotní péči v rozvojových zemích a dosáhnout rozvojových cílů tisíciletí, a jejím záznamem o využívání rozvojových fondů na odvětví zdravotní péče; zdůrazňuje například, že v roce 2003 bylo na zdravotnictví vyhrazeno pouze 5,2 % ERF a v roce 2002 pouze 4 %;
• 3.považuje za skutečně politováníhodné, že Komise hodlá navrhnout, aby v rámci nového nástroje na rozvojovou spolupráci bylo na lidský a sociální rozvoj věnováno pouze 6 % rozvojových fondů, které by měly pokrýt nejen zdravotní péči, HIV/AIDS a pohlavní a reprodukční zdraví, ale také všechna ostatní hlediska sociálního rozvoje včetně programů pro děti, vzdělávacích programů a programů zaměřených na rovnost pohlaví;
• 4.vyzývá Komisi, aby splnila dlouhodobý požadavek Parlamentu týkající se toho, aby 35 % rozvojových fondů bylo použito v sociálním odvětví s tím, že 20 % všech prostředků bude vynaloženo na základní zdravotní péči a základní vzdělání;
• 5.uznává naléhavou potřebu zlepšit harmonizaci dárcovské pomoci – uvnitř EU i na globální úrovni – a souhlasí s tím, že rozpočtová podpora spojená s dostatečně jasnými ukazateli výkonu může představovat efektivní způsob, jak zlepšit harmonizaci a zvýšit předvídatelnost;
• 6.uznává, že za tuto problematickou situaci v rozvojových zemích je z velké části zodpovědná migrace zdravotnických pracovníků, kteří jsou zaměstnáváni v bohatších zemích (zejména v EU a USA), a vyzývá EU, aby trvala na vytvoření celosvětového kodexu chování pro etické přijímání zaměstnanců;
• 7.je přesvědčen, že prvním krokem v boji proti tomuto trendu je poskytnout zdravotnickým pracovníkům v dotčených oblastech školení a lepší pracovní podmínky, nabídnout podněty, které by je přiměly pracovat tam, kde jsou nejvíce potřební, a s očekáváním možné pandemie je vybavit vakcínami;
• 8.vyzývá Komisi a členské státy, aby plně prováděly soudržnost rozvojové politiky, kterou podepsaly spolu s prohlášením o rozvojové politice, a zajistily, aby migrační politiky nepoškozovaly rozvojové země tím, že by aktivně odváděly klíčové zdravotnické pracovníky z nejchudších oblastí;
• 9.zdůrazňuje nicméně, že nejlepším způsobem, jak bojovat proti „odlivu mozků“ v oblasti zdravotnictví, je poskytnout klíčovým zdravotnickým pracovníkům podněty spojené s kariérou, které by je přiměly zůstat v jejich zemi; vyzývá Komisi, členské státy a vlády rozvojových zemí, aby investovaly do vzdělávání klíčových zdravotnických pracovníků;
• 10.trvá na tom, aby Komise a členské státy učinily vše pro to, aby zajistily, že se prostředky na zdravotní péči dostanou k těm nejchudším obyvatelům rozvojových zemí; zdůrazňuje naléhavou potřebu přístupu ke zdravotní péči ve venkovských a odlehlých oblastech;
• 11.vyzývá Komisi a členské státy, aby rozvinuly partnerství s nemocnicemi v rozvojových zemích a aby podporovaly spolupráci prostřednictvím video-konferencí, které mohou umožnit i relativně malým a odlehlým nemocnicím, aby těžily z vysoké odbornosti a poradenství jiných nemocnic či zemí, a aktivně podpořit rozvoj základní zdravotní péče;
• 12.vyzývá k účinnému plánování pracovních sil ve zdravotnictví ve všech členských státech EU s cílem vyhovět potřebám vnitřních požadavků v těchto státech a minimalizovat záporné důsledky na své sousedy, africké země a jiné postižené národy;
• 13.je přesvědčen o tom, že v zájmu napravení nedostatku zdravotnických pracovníků v různých členských státech je jednou z priorit EU zachovat a zvýšit v EU počet zdravotnických pracovníků tím, že bude přijata řada opatření, jež v EU např. podpoří mobilitu odborníků, zajistí lepší pracovní podmínky, zvýší podporu v podobě investic do školení a vytvoří účinné podněty, které musí být založeny na výzkumu, rozboru a konzultaci se zdravotnickými pracovníky;
• 14.zdůrazňuje potřebu vývoje účinné vakcíny proti malárii, který může být urychlen prostřednictvím mezinárodního partnerství mezi soukromým a veřejným sektorem;
• 15.připomíná hrozivou situaci pěti bulharských zdravotních sester a palestinského lékaře, kterým v Tripolisu hrozí trest smrti;
• 16.pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, vedoucím představitelům členských států a vedoucím představitelům rozvojových zemí a generálnímu tajemníkovi Světové zdravotnické organizace Dr. Lee Jong-wookovi.