SPOLEČNÝ NÁVRH USNESENÍ o evropské strategii hospodářského a sociálního rozvoje horských regionů, ostrovů a řídce osídlených oblastí
20. 9. 2010
a nahrazující návrhy usnesení předložené skupinami:
EFD (B7‑0518/2010)
S&D (B7‑0519/2010)
ALDE (B7‑0520/2010)
Verts/ALE (B7‑0521/2010)
PPE (B7‑0523/2010)
Lambert van Nistelrooij, Maurice Ponga, Marie-Thérèse Sanchez-Schmid, Nuno Teixeira, Rosa Estaràs Ferragut, Eleni Theocharous, Danuta Maria Hübner, Jean-Pierre Audy, Antonio López-Istúriz White, Veronica Lope Fontagné za skupinu PPE
Constanze Angela Krehl, Georgios Stavrakakis, Marita Ulvskog, Saïd El Khadraoui, Kriton Arsenis, Teresa Riera Madurell, Maria Badia i Cutchet za skupinu S&D
Riikka Manner, Ramona Nicole Mănescu, Pat the Cope Gallagher, Giommaria Uggias, Anneli Jäätteenmäki, Hannu Takkula, Carl Haglund, Niccolò Rinaldi za skupinu ALDE
François Alfonsi za skupinu Verts/ALE
Bairbre de Brún, Marisa Matias za skupinu GUE/NGL
Fiorello Provera, Lorenzo Fontana za skupinu EFD
Usnesení Evropského parlamentu o evropské strategii hospodářského a sociálního rozvoje horských regionů, ostrovů a řídce osídlených oblastí
Evropský parlament,
– s ohledem na hlavu XVIII Smlouvy o fungování Evropské unie, a zejména na článek 174 této smlouvy,
– s ohledem na nařízení, kterými se řídí strukturální fondy v období 2007–2013,
– s ohledem na rozhodnutí Rady ze dne 6. října 2006 o strategických obecných zásadách Společenství pro soudržnost[1],
– s ohledem na své usnesení ze dne 2. září 2003 o strukturálně znevýhodněných regionech (ostrovy, horské oblasti, řídce osídlené oblasti) v kontextu politiky soudržnosti a jejich institucionálních výhledech[2],
– s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 7. července 2005 o revizi pokynů pro regionální státní podporu,
– s ohledem své usnesení ze dne 15. března 2007 o ostrovech a přírodních a hospodářských omezeních v kontextu regionální politiky[3],
– s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. října 2008 nazvané „Zelená kniha o územní soudržnosti – učinit z územní rozmanitosti přednost“ (KOM(2008)0616),
– s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise nazvaný „Regiony 2020 – posouzení budoucích výzev pro regiony EU“ (SEK(2008)2868),
– s ohledem na své usnesení ze dne 24. března 2009 o zelené knize o územní soudržnosti a stavu jednání o budoucí reformě politiky soudržnosti[4],
– s ohledem na sdělení Komise ze dne 25. června 2009 o šesté zprávě o pokroku v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti (KOM(2009)0295),
– s ohledem na sdělení Komise ze dne 31. března 2010 nazvané „Politika soudržnosti: Strategická zpráva 2010 o provádění programů na období 2007–2013“ (KOM(2010)110),
– s ohledem na čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že zásada územní soudržnosti byla upevněna v nařízeních o strukturálních fondech na období 2007–2013 a je jedním z nových klíčových cílů, které pro Evropskou unii stanovila Lisabonská smlouva, usilující o zajištění harmonického rozvoje EU snižováním regionálních rozdílů a odstraňováním překážek bránících rozvoji, včetně překážek, které souvisejí s přírodním nebo geografickým znevýhodněním,
B. vzhledem k tomu, že je důležité upřesnit dopad Lisabonské smlouvy na postavení regionů, které si v rámci regionální politiky zaslouží zvláštní opatření,
C. vzhledem k tomu, že podle téhož článku 174 Smlouvy o fungování Evropské unie je třeba věnovat zvláštní pozornost oblastem, které jsou závažně a trvale znevýhodněny přírodními nebo demografickými podmínkami, jako jsou například nejsevernější regiony s velmi nízkou hustotou obyvatelstva a ostrovní, přeshraniční a horské regiony,
D. vzhledem k tomu, že horské regiony, ostrovy a řídce osídlené oblasti musejí v souvislosti s demografickými změnami, špatnou přístupností, změnou klimatu, migrací, dodávkami energie a regionální integrací řešit zvláštní problémy,
1. vítá začlenění územní soudržnosti jako nového cíle Unie a nový článek 174; domnívá se, že ustanovení článku 174 by se měla odrazit ve specifických strategiích rozvoje a konkrétních opatřeních, jejichž cílem bude znevýhodnění překonat a využít potenciál těchto oblastí;
2. je však toho názoru, že horské regiony, ostrovy a řídce osídlené oblasti tvoří homogenní skupiny regionů a mají některé důležité společné rysy, kterými se odlišují od jiných oblastí; domnívá se, že si zaslouží specifické programy regionálního rozvoje; v této souvislosti poukazuje také na zvláštní situaci malých ostrovních členských států, které se nacházejí v okrajových oblastech Unie;
3. zastává názor, že HDP musí zůstat hlavním kritériem, na jehož základě se rozhoduje o přidělení pomoci v rámci regionální politiky; vyzývá nicméně Komisi a členské státy, aby pracovaly na vhodnějších a teritoriálně rozlišených statistických ukazatelích s cílem poskytnout komplexnější představu o úrovni rozvoje těchto znevýhodněných regionů; zdůrazňuje, že členské státy již mohou při přerozdělování finančních prostředků mezi regiony v rámci přidělených okruhů a s přihlédnutím ke specifickým rysům jednotlivých regionů používat jiné ukazatele než HDP (celkový počet obyvatel, míru (ne)zaměstnanosti, úroveň vzdělání, hustotu obyvatelstva);
4. vyzývá k vytvoření specifického evropského integrovaného a flexibilního politického rámce s právními a finančními důsledky, který by se zaměřoval na horské regiony, ostrovy a řídce osídlené oblasti na základě jejich společných rysů, ale zároveň by náležitě zohledňoval různorodost situací a věnoval patřičnou pozornost zásadě proporcionality; domnívá se, že politika soudržnosti by měla řešit situaci ostrovů nejen pomocí opatření regionální politiky, ale také s využitím jiných politik EU, které mají významný územní dopad na rozvoj těchto regionů; domnívá se, že evropský politický rámec zaměřený na horské regiony, ostrovy a řídce osídlené oblasti může v požadované míře přispět k překonání trvalého znevýhodnění těchto oblastí a k úpravě jejich modelu rozvoje tak, aby byly co nejlépe využity jejich přednosti;
5. vyzývá členské státy a regionální a místní orgány, aby sehrály hlavní úlohu v rozvojových strategiích horských regionů, ostrovů a řídce osídlených oblastí, protože vertikální přístup se zapojením všech úrovní státní správy, v souladu se zásadou subsidiarity, je nezbytný k tomu, aby tyto oblasti nasměroval na správnou cestu udržitelného rozvoje, který zohlední další důležitá odvětví v každém regionu; zdůrazňuje, že potenciál těchto regionů, z nichž mnohé mají velmi rozsáhlé přírodní zdroje, může pozitivně přispět k dosažení cílů, zejména v oblasti energetické politiky a výzkumu a vývoje, stanovených ve strategii EU2020;
6. zdůrazňuje, že cíle hospodářského a sociální rozvoje v těchto znevýhodněných regionech lze dosáhnout pouze na základě pečlivě vypracovaných programů a opatření EU, které by byly konkrétně upraveny pro každou oblast a zaměřeny na dosažení strukturální úpravy těchto regionů a vedly by k jejich větší konkurenceschopnosti a schopnosti vypořádat se se svými hlavními současnými problémy, a také na základě účinné koordinace a uplatňování čtyř strukturálních fondů, Fondu soudržnosti a dalších finančních nástrojů, jako jsou nástroje, které poskytuje Evropská investiční banka;
7. vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že horské regiony, ostrovy a řídce osídlené oblasti budou moci nadále využívat konkrétní opatření, a to i v rámci nových víceletých finančních rámců a během příštího programového období;
8. vítá evropská seskupení pro územní spolupráci (ESÚS) jako nástroj zaměřený na překonávání překážek územní spolupráce; vybízí horské regiony, ostrovy a řídce osídlené oblasti, aby pro řízení projektů územní spolupráce s ostatními regiony, které jsou spolufinancovány EU, využívaly ESÚS, protože takto se mohou přiblížit hospodářským oblastem, jež je obklopují;
9. vybízí členské státy, aby v horských a řídce osídlených oblastech a na ostrovech v plné míře využívaly nástroje evropské politiky sousedství, které jim umožní využívat přeshraniční zdroje;
10. vyzývá k upuštění od kritéria vzdálenosti (150 km) používaného pro klasifikaci ostrovů jako hraničních oblastí způsobilých k financování z programů přeshraniční spolupráce, které spadají pod cíl územní spolupráce politiky soudržnosti nebo evropské politiky sousedství; domnívá se, že pokud by bylo zapotřebí stanovit určitý limit, bylo by pro ostrovní regiony vhodnější, aby podmínka týkající se přeshraničního území byla uplatňována na úrovni mořských oblastí;
11. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Radě, vládám členských států, orgánům regionální a místní správy a hospodářským a sociálním partnerům.