SPOLEČNÝ NÁVRH USNESENÍ o eritrejských uprchlících, kteří jsou rukojmími obchodníků s lidmi na Sinajské poušti
15. 12. 2010
a nahrazující návrhy usnesení předložené skupinami:
ALDE (B7‑0712/2010)
S&D (B7‑0715/2010)
GUE/NGL (B7‑0731/2010)
Verts/ALE (B7‑0732/2010)
Véronique De Keyser, David-Maria Sassoli za skupinu S&D
Niccolò Rinaldi, Marielle De Sarnez, Charles Goerens, Ramon Tremosa i Balcells, Sonia Alfano, Leonidas Donskis, Marietje Schaake, Kristiina Ojuland za skupinu ALDE
Hélène Flautre, Barbara Lochbihler, Judith Sargentini, Franziska Katharina Brantner, Ulrike Lunacek, Heidi Hautala, Bart Staes za skupinu Verts/ALE
Rui Tavares, Cornelia Ernst, Marie-Christine Vergiat, Marisa Matias za skupinu GUE/NGL
Usnesení Evropského parlamentu o eritrejských uprchlících, kteří jsou rukojmími obchodníků s lidmi na Sinajské poušti
Evropský parlament,
– s ohledem na prohlášení Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky ohledně eritrejských rukojmích zadržovaných na Sinajské poušti v Egyptě
– ohledem na dohodu o přidružení mezi EU a Egyptem[1], která byla podepsána v Lucemburku dne 25. června 2001 a vstoupila v platnost dne 1. června 2004, zejména pak na její preambuli a článek 2,
– s ohledem na Úmluvu OSN o právním postavení uprchlíků přijatou v roce 1951 a její Protokol z roku 1967,
– s ohledem na Protokol OSN o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména se ženami a dětmi, který doplňuje Úmluvu OSN proti mezinárodnímu organizovanému zločinu z roku 2000,
– s ohledem na Úmluvu Organizace africké jednoty, jíž se řídí zvláštní aspekty problémů uprchlíků v Africe,
– s ohledem na barcelonské prohlášení z listopadu 1995, které vytvořilo základ pro pozdější Unii pro Středomoří,
– s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise / vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonové ze dne 21. září 2010 o politických vězních v Eritreji,
– s ohledem na čl. 122 odst. 5 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že v úterý 7. prosince Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky vyjádřil své obavy o 250 eritrejských migrantů, kteří jsou údajně drženi jako rukojmí na Sinajské poušti,
B. vzhledem k tomu, že desítky migrantek nahlásilo mezinárodním organizacím, že je obchodníci s lidmi opakovaně znásilnili a že muži i ženy byli v době, kdy se čekalo na zaplacení výkupného, i po jeho zaplacení, vystaveni nelidskému zacházení;
C. vzhledem k tomu, že existují tvrzení o tom, že obchodníci s lidmi požadují za propuštění jedné osoby až 8 000 USD;
D. vzhledem k tomu, že podle UNHCR mělo až 85 % migrantů vstupujících na území Sinajské pouště v posledních měsících eritrejskou státní příslušnost, přičemž tyto osoby prchaly před represivním režimem a měly by být v souladu s pokyny úřadu UNHCR považovány za uprchlíky,
E. vzhledem k tomu, že každoročně skončí tisíce osob, které se snaží překročit hranici mezi Egyptem a Izraelem, v rukou obchodníků s lidmi, kteří neberou téměř žádné ohledy, pokud jde o bezpečnost;
F. vzhledem k tomu, že UNHCR se snažil s egyptskými orgány vyjednat zajištění přístupu k osobám, které při pokusu o přechod těchto hranic zadrží státní úřady, aby tak úřad vysokého komisaře mohl určit, které z těchto osob jsou uprchlíky a potřebují mezinárodní ochranu;
G. vzhledem k tomu, že od roku 2007 operuje na Sinajské poušti rozsáhlá síť, která se zabývá pašováním migrantů ze subsaharské Afriky přes Egypt do Izraele,
H. vzhledem k tomu, že hraniční oblast mezi Egyptem a Izraelem v Sinajské poušti tvoří vojenskou zónu, do níž je zakázán nepovolaným osobám vstup; vzhledem k tomu, že podle organizace Human Rights Watch zabily od roku 2007 egyptské bezpečnostní síly nejméně 85 neozbrojených migrantů, kteří se pokoušeli nelegálně překročit hranici mezi Egyptem a Izraelem,
I. vzhledem k tomu, že podle údajů izraelské vlády, vstoupí nelegálně do země každý měsíc více než 1 000 migrantů; vzhledem k tomu, že Izrael začal nedávno budovat podél své hranice s Egyptem oplocení a monitorovací systém, aby zabránil přílivu nelegálních migrantů, a rovněž zadržovací středisko pro nelegální migranty v Negevské poušti,
J. vzhledem k tomu, že egyptské orgány aktivitami organizovaného zločinu na Sinajské poušti, k nimž patří pašování lidí, drog a zbraní a obchodování s nimi, pravidelně zdůvodňují skutečnost, že jsou před vojenskými tribunály souzeni migranti obvinění z nezákonného pobytu v Sinajské poušti,
K. vzhledem k tomu, že politiky a opatření některých evropských zemí týkající se migrantů přispěly ke zvýšení přílivu uprchlíků do Egypta a dalších zemí v tomto regionu,
L. vzhledem k tomu, že v srpnu 2010 bylo zabito několik osob při střetech s pašeráky, k nimž došlo v blízkosti hranic s Izraelem poté, co se afričtí migranti zadržovaní obchodníky s lidmi zmocnili zbraní svých únosců a pokusili se uprchnout,
1. vyzývá egyptské orgány, aby přijaly veškerá nezbytná opatření k zajištění toho, aby byli propuštěni eritrejští rukojmí; vítá úsilí egyptských orgánů o vyšetření informací, které se objevily ve zprávách UNHCR, a rovněž osob, které jsou napojeny na obchodníky s lidmi;
2. vítá skutečnost, že došlo k zahájení diplomatických postupů mezí egyptskými orgány a Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky s cílem iniciovat pátrání po bandách obchodníků s lidmi a po rukojmích;
3. povzbuzuje Egypt, Izrael a mezinárodní společenství k tomu, aby pokračovaly v boji proti pašování osob a obchodování s lidmi na Sinajské poušti;
4. vyzdvihuje opatření, k nimž Egypt přikročil v rámci boje proti pašování lidí a obchodování s nimi na Sinajské poušti, včetně vytvoření Národního koordinačního výboru pro boj proti obchodování s lidmi a jeho prevenci v roce 2007 a nedávného přijetí zákona proti obchodování s lidmi;
5. zdůrazňuje, že Egypt stejně jako všechny země má povinnost bezodkladně uvést své zacházení s uprchlíky do souladu s mezinárodními standardy, aby každý uprchlík požíval plné ochrany a asistence;
6. je si vědom toho, že hranice v Sinajské poušti se stala trasou pro africké migranty, včetně tisíců Eritrejců, kteří každoročně prchají z jejich země, přičemž mnozí z nich směřují do Izraele;
7. uznává, že Egypt má právo regulovat pohyb na svých hranicích, přesto však naléhavě vyzývá egyptské úřady a bezpečnostní síly, aby se vyhýbaly použití smrtících zbraní proti nelegálním migrantům, kteří překračují jeho hranice; aby plně dodržovaly mezinárodní právo v oblasti lidských práv a standardy, pokud jde o zacházení s migranty, aby chránily jejich důstojnost a fyzickou a duševní nedotknutelnost, respektovaly jejich právo na řádný a spravedlivý soudní proces, zajistily, aby měli zadržení migranti možnost kontaktovat UNHCR a aby umožnily UNHCR přístup k žadatelům o azyl a uprchlíkům, které drží státní orgány ve vazbě;
8. vyzývá místopředsedkyni Evropské komise / vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby toto téma zařadila na pořad politického dialogu s Egyptem jako naléhavou záležitost a aby vyzvala egyptskou vládu k tomu, aby bojovala pro obchodování s lidmi a plnila své povinnosti vyplývající z mezinárodních úmluv týkajících se uprchlíků;
9. vyzývá členské státy, aby řešily tuto humanitární krizi tím, že bude veškerým žadatelům o azyl, jichž se tato krize dotýká, nabídnuta možnost přesídlení do EU; žádá Evropskou komisi, aby tuto operaci koordinovala a využila dostupné finanční prostředky z Evropského fondu pro uprchlíky;
10. vyzývá Komisi a členské státy, aby vytvořily skutečné partnerství s úřadem UNHCR, a to tím, že mu poskytnou politickou i finanční podporu při jeho činnosti v Káhiře;
11. uznává mandát UNHCR a význam jeho úsilí, které vyvíjí při ochraně uprchlíků a jiných vykořeněných osob a při prosazování trvalých řešení jejich situace;
12. pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal prezidentovi Egyptské arabské republiky, vládě a parlamentu Egypta, vládě a parlamentu Izraele, vládě Eritreje, místopředsedkyni Evropské komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, generálnímu tajemníkovi OSN, Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, Vysokému komisaři OSN pro lidská práva, orgánům Africké unie, včetně Panafrického parlamentu a vládám členských států.
- [1] Úř. věst. L 304, 30.9.2004, s. 39.