SPOLEČNÝ NÁVRH USNESENÍ o situaci v Bangladéši
13. 3. 2013 - (2013/2561(RSP))
a nahrazující návrhy usnesení předložené skupinami:
ECR (B7‑0133/2013)
PPE (B7‑0142/2013)
S&D (B7‑0143/2013)
Verts/ALE (B7‑0144/2013)
ALDE (B7‑0145/2013)
GUE/NGL (B7‑0146/2013)
José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, Cristian Dan Preda, Elmar Brok, Bernd Posselt, Mario Mauro, Tunne Kelam, Roberta Angelilli, Eija‑Riitta Korhola, Filip Kaczmarek, Sergio Paolo Francesco Silvestris, Giovanni La Via, Monica Luisa Macovei, Sari Essayah, Philippe Boulland, Jean Roatta, Elena Băsescu, Petri Sarvamaa, Eduard Kukan, Laima Liucija Andrikienė, Zuzana Roithová, Jarosław Leszek Wałęsa, Mariya Gabriel, Krzysztof Lisek, Tadeusz Zwiefka, Bogusław Sonik za skupinu PPE
Véronique De Keyser, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Liisa Jaakonsaari, Joanna Senyszyn, Mitro Repo za skupinu S&D
Cecilia Wikström, Marietje Schaake, Marielle de Sarnez, Robert Rochefort, Louis Michel, Ramon Tremosa i Balcells, Izaskun Bilbao Barandica, Edward McMillan-Scott, Angelika Werthmann, Sarah Ludford, Johannes Cornelis van Baalen, Kristiina Ojuland za skupinu ALDE
Jean Lambert, Barbara Lochbihler, Rui Tavares, Raül Romeva i Rueda za skupinu Verts/ALE
Charles Tannock, Geoffrey Van Orden za skupinu ECR
Helmut Scholz, Patrick Le Hyaric, Marie-Christine Vergiat za skupinu GUE/NGL
Jaroslav Paška
Usnesení Evropského parlamentu o situaci v Bangladéši
Evropský parlament,
– s ohledem na svá předchozí usnesení o Bangladéši, zejména na usnesení ze 17. ledna 2013[1], 6. září 2007[2] a 10. července 2008[3],
– s ohledem na Dohodu o spolupráci mezi Evropským společenstvím a Bangladéšskou lidovou republikou o partnerství a rozvoji[4],
– s ohledem na zákon o mezinárodních zločinech (tribunálech) schválený bangladéšským parlamentem v roce 1973, jenž má „zajistit zadržení, stíhání a potrestání osob odpovědných za genocidu, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a jiné zločiny podle mezinárodního práva“,
– s ohledem na prohlášení učiněná mluvčím vysoké představitelky EU Catherine Ashtonové dne 22. ledna 2013 k trestu smrti vydaném Mezinárodním trestním tribunálem v Bangladéši a dne 2. března 2013 k násilí v Bangladéši,
– s ohledem na společné prohlášení zvláštního zpravodaje OSN ze dne 7. února 2013 o otázce poprav bez řádného soudu a hromadných či svévolných poprav a o nezávislosti soudců a právních zástupců,
– s ohledem na zásady Charty OSN, Všeobecné deklarace lidských práv, Vídeňské deklarace a akčního programu Světové konference o lidských právech z roku 1993, Kodaňské deklarace a akčního programu pro společenský rozvoj z roku 1995,
– s ohledem na Mezinárodní úmluvu o občanských a politických právech,
– s ohledem na čl. 122 odst. 5 a čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že EU má s Bangladéšem dobré, dlouhodobé vztahy, založené mimo jiné i na dohodě o spolupráci v oblasti partnerství a rozvoje;
B. vzhledem k tomu, že vláda sestavená Lidovou ligou a jíž předsedá Šajch Hasíny Vadžídová zřídila s cílem naplnit hlavní slib volební kampaně tribunál pro válečné zločiny s cílem vyšetřit masakry, jež byly spáchány během devíti měsíců války o odtržení vedené mezi Východním a Západním Pákistánem v roce 1971, při níž bylo zabito 300 000 až 3 miliony lidí a bylo znásilněno 200 000 žen;
C. vzhledem k tomu, že trauma utrpěné v důsledku jednoho z nejotřesnějších případů masového vyvražďování je v životech mnoha bangladéšských obyvatel i po 40 letech stále patrné, přičemž soudní řízení má pro tyto lidi představovat důležitý okamžik uznání a odškodnění za jejich utrpení;
D. vzhledem k tomu, že Mezinárodní trestní tribunál dne 21. ledna 2013 vynesl rozsudek nad Abdulem Kalamem Azadem za zločiny proti lidskosti spáchané během války za nezávislost v roce 1971 a na konci soudního řízení vedeném v jeho nepřítomnosti jej odsoudil k trestu smrti;
E. vzhledem k tomu, že Mezinárodní trestní tribunál dne 5. února 2013 odsoudil Abdula Kadera Mullu k trestu odnětí svobody na doživotí za brutální potlačení vyhrocených, přesto však převážně pokojných protestů, jichž se zúčastnili především mladí lidé a které propukly ve čtvrti Šáhbag v Dháce; vzhledem k tomu, že tzv. šáhbagské hnutí vyzvalo k udělení trestu smrti a rovněž k vybudování společnosti i politiky nezatížené projevy náboženského extremismu;
F. vzhledem k tomu, že vláda v reakci na protesty upravila zákon o Mezinárodním trestním tribunálu z roku 1973 a zahrnula do něj ustanovení, podle něhož se žalobce může proti rozsudku vyneseném Tribunálem odvolat; vzhledem k tomu, že rozsudek soudu nad Abdulem Kaderem Mullou se tak může změnit v trest smrti; vzhledem k tomu, že tato forma zpětného účinku právního předpisu porušuje zásady spravedlivého procesu, oslabuje legitimitu práce Mezinárodního trestního tribunálu a je nedodržením zásady zákazu dvojího ohrožení“ („ne bis in idem“) platné v mezinárodním právu, což také stanovuje čl. 14 odst. 7 Mezinárodní úmluvy o občanských a politických právech, jejímž signatářem se stal i Bangladéš;
G. vzhledem k tomu, že různí vedoucí představitelé vládnoucí strany Lidová liga, včetně ministra vnitra, se postavili za požadavky šáhbagského hnutí a navrhují zákaz Islámské strany a zrušení na ni napojených sdělovacích prostředků;
H. vzhledem k tomu, že Mezinárodní trestní tribunál dne 28. února 2013 oznámil své rozhodnutí odsoudit Delvara Husajna Sajídího, místopředsedu Islámské strany, k tresu smrti, a to na základě obžaloby, jež zahrnuje pronásledování menšiny hinduistů;
I. vzhledem k tomu, že po vynesení tohoto posledního rozsudku došlo ke zhoršení situace a vypuknutí násilných střetů ze strany stoupenců Islámské strany na znamení nesouhlasu s tímto rozsudkem a přišlo při nich o život více než 60 lidí; vzhledem k tomu, že podle informací poskytnutých nevládními organizacemi používají policejní jednotky v reakci na tyto útoky vyvolané členy Islámské strany a jejich příznivci ostrou munice;
J. vzhledem k tomu, že existují zprávy o nedávných útocích aktivistů Islámské strany a některých příznivců Bangladéšské nacionalistické strany na více než 40 hinduistických chrámů, domovů a obchodů napříč Bangladéšem, v jejichž důsledku se stovky lidí ocitly bez domova; vzhledem k tomu, že hindská i jiné menšiny přítomné v Bangladéši (například komunita Ahmadíjů) byly vystaveny opakovanému utrpení v důsledku násilí a pronásledování, především během období války za nezávislost v roce 1971 a po volbách v letech 2001 a 2005, a vzhledem k tomu, že vyústěním této situace bylo, že Bangladéš v letech 2001 až 2011 opustilo přibližně 900 000 Hindů;
K. vzhledem k tomu, že Mezinárodní trestní tribunál vede řadu dalších soudních řízení a existuje zde závažné riziko, že obžalovaní budou shledáni vinnými a odsouzeni k trestu smrti;
L. vzhledem k tomu, že zvláštní zpravodaj OSN pro otázky poprav bez řádného soudu a hromadných či svévolných poprav a zvláštní zpravodaj OSN pro otázku nezávislosti soudců a rovněž organizace zabývající se lidskými právy vyjádřili znepokojení nad údajnými nedostatky tribunálu, pokud jde o spravedlivý proces a zákonné postupy, zejména s ohledem na skutečnost, že jeden ze soudních procesů byl veden v nepřítomnosti obžalovaného;
1. je hluboce znepokojen nedávným propuknutím násilných střetů v Bangladéši, které následovalo po vynesení série rozsudků, a vyjadřuje lítost nad nedávnými oběťmi těchto střetů;
2. vyjadřuje upřímnou soustrast příbuzným a známým těch, kteří byli v důsledku těchto násilných střetů zabiti či utrpěli zranění;
3. uznává potřebu usmíření obyvatelstva, spravedlnosti a určení odpovědnosti za zločiny spáchané během války za nezávislost v roce 1971; zdůrazňuje význam role, kterou v tomto kontextu zaujímá Mezinárodní trestní tribunál;
4. opakuje svůj rozhodný nesouhlas s uplatňováním trestu smrti ve všech případech a za každých okolností;
5. žádá bangladéšské orgány, aby zmírnily všechny rozsudky trestu smrti, opíraly se o pozitivní vývoj zaznamenaný v roce 2012, kdy nedošlo k žádným popravám, a aby zavedly oficiální zákaz vykonávání poprav jakožto první krok na cestě ke zrušení trestu smrti;
6. lituje nedostatků ve fungování Mezinárodního trestního tribunálu, jako jsou údajné případy zastrašování, pronásledování a násilné mizení svědků, a lituje rovněž důkazů o nezákonné spolupráci soudců, státních zástupců a vlády; trvá obzvláště na tom, aby orgány činné v trestním řízení posílily opatření zajišťující účinnou ochranu svědků;
7. vyzývá bangladéšskou vládu, aby zajistila bezvýhradný soulad postupu Mezinárodního trestního tribunálu s vnitrostátními i mezinárodními normami v oblasti soudnictví; v této souvislosti zdůrazňuje záruku svobodného, spravedlivého a transparentního soudního řízení a rovněž právo obětí na ochranu, pravdu, spravedlnost a odškodnění;
8. vyzývá bangladéšskou vládu, aby zdvojnásobila své úsilí při prosazování právního státu a veřejného pořádku; připomíná její závazek ctít mezinárodní zásady na poli lidských práv;
9. ostře odsuzuje násilí páchané příznivci Islámské strany a přidružených stran vůči orgánům činným v trestním řízení a vůči těm, kteří podporují rozsudky Mezinárodního trestního tribunálu, a rovněž násilí páchaném na náboženských a etnických menšinách; ostře odsuzuje jakékoli svévolné násilí proti běžným občanům;
10. vyjadřuje znepokojení nad vysokým počtem obětí; vyzývá vládu, aby své bezpečnostní síly vedla k přísnému dodržování jejich povinnosti uchylovat se k maximální zdrženlivosti a vyhýbali se zásahům majícím za následek smrt a aby důkladně vyšetřila smrt všech, kteří byli zabiti během demonstrací;
11. naléhavě vyzývá bangladéšské orgány, aby zajistily, že všechny případy údajného mučení a nezákonného zacházení budou nestranně vyšetřeny a že osoby nesoucí za toto jednání odpovědnost budou postaveny před soud;
12. naléhavě vyzývá všechny politické lídry v zemi, aby zmírnili politické napětí a zabránili tak dalšímu násilí a aby odradili své příznivce od účasti na jakýchkoli aktech násilí; vyzývá všechny politické strany v Bangladéši, aby zahájily vzájemný dialog;
13. vyzývá tisk, aby se zdržel podněcování konfrontačního násilí; naléhavě vyzývá vládu, aby zajistila právo novinářů a editorů na pokojné vyjadřování svých názorů, aniž by byli pronásledováni, zastrašováni, zadržování policií nebo mučeni;
14. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropské službě pro vnější činnost, místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států, Radě OSN pro lidská práva a vládě a parlamentu Bangladéše.
- [1] Přijaté texty, P7_TA(2013)0027.
- [2] Úř. věst. C 187 E, 24.7.2008, s.240.
- [3] Úřed. věst. C 294 E, 3.12.2009, s.77.
- [4] Úř. věst. L 118, 27.4.2001, s.48.