Společný návrh usnesení - RC-B7-0449/2013Společný návrh usnesení
RC-B7-0449/2013

SPOLEČNÝ NÁVRH USNESENÍ o nedávných projevech násilí vůči křesťanům a jejich pronásledování, zejména v Maalúle (Sýrie) a Pešáváru (Pákistán), a o případu pastora Saída Ábedíního (Írán)

9. 10. 2013 - (2013/2872(RSP))

předložený v souladu s čl. 122 odst. 5 a čl. 110 odst. 4 jednacího řádu
a nahrazující návrhy usnesení předložené skupinami:
ECR (B7‑0449/2013)
S&D (B7‑0450/2013)
EFD (B7‑0451/2013)
PPE (B7‑0452/2013)
ALDE (B7‑0454/2013)

José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, Elmar Brok, Cristian Dan Preda, Bernd Posselt, Tunne Kelam, Eduard Kukan, Roberta Angelilli, Laima Liucija Andrikienė, Jarosław Leszek Wałęsa, Andrzej Grzyb, Lena Kolarska-Bobińska, Petri Sarvamaa, Monica Luisa Macovei, Eija‑Riitta Korhola, Philippe Boulland, Jean Roatta, Sergio Paolo Francesco Silvestris, Giovanni La Via, Sari Essayah, Zuzana Roithová, Krzysztof Lisek, Csaba Sógor, Anne Delvaux, Anna Záborská, Miroslav Mikolášik, László Tőkés, Jan Olbrycht, Martin Kastler, Ria Oomen-Ruijten, Jaime Mayor Oreja, Thomas Mann, Bogusław Sonik za skupinu PPE
Véronique De Keyser, Ana Gomes, Liisa Jaakonsaari, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Joanna Senyszyn, Corina Creţu, Mitro Repo, Marc Tarabella, Maria Eleni Koppa, Antigoni Papadopoulou, María Muñiz De Urquiza za skupinu S&D
Alexander Graf Lambsdorff, Phil Bennion, Marielle de Sarnez, Sylvie Goulard, Izaskun Bilbao Barandica, Louis Michel, Robert Rochefort, Angelika Werthmann, Ramon Tremosa i Balcells za skupinu ALDE
Charles Tannock, Peter van Dalen, Ryszard Antoni Legutko, Valdemar Tomaševski, Marek Henryk Migalski, Adam Bielan, Tomasz Piotr Poręba, Konrad Szymański, Ryszard Czarnecki za skupinu ECR
Bastiaan Belder, Fiorello Provera, Nikolaos Salavrakos, Claudio Morganti, Lorenzo Fontana, Philippe de Villiers, Jaroslav Paška za skupinu EFD


Postup : 2013/2872(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu :  
RC-B7-0449/2013
Předložené texty :
RC-B7-0449/2013
Přijaté texty :

Usnesení Evropského parlamentu o nedávných projevech násilí vůči křesťanům a jejich pronásledování, zejména v Maalúle (Sýrie) a Pešáváru (Pákistán), a o případu pastora Saída Ábedíního (Írán)

(2013/2872(RSP))

Evropský parlament,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 15. listopadu 2007 o vážných událostech, které ohrožují existenci křesťanských a jiných náboženských komunit[1], usnesení ze dne 21. ledna 2010 o nedávných útocích na křesťanské komunity[2], usnesení ze dne 6. května 2010 o masových zvěrstvech v nigerijském městě Džos[3], usnesení ze dne 20. května 2010 o náboženské svobodě v Pákistánu[4] a usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o Iráku: trest smrti (především případ Tárika Azíze) a útoky proti křesťanským komunitám[5], usnesení ze dne 20. ledna 2011 o situaci křesťanů v souvislosti se svobodou náboženského vyznání[6], usnesení ze dne 27. října 2011 o situaci v Egyptě a Sýrii, zejména s ohledem na křesťanská společenství[7] a na usnesení ze dne 13. prosince 2012 o výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2011 a politice Evropské unie v této oblasti[8],

–   s ohledem na své doporučení Radě ze dne 13. června 2013 o návrhu pokynů EU na podporu a ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení[9],

–   s ohledem na pokyny EU na podporu a ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení,

–   s ohledem na prohlášení vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyně Komise Catherine Ashtonové ze dne 23. září 2013, v němž odsoudila útoky na křesťanské společenství v pákistánském Pešáváru,

–   s ohledem na závěry Rady ze dne 21. února 2011 o nesnášenlivosti, diskriminaci a násilí na základě náboženského vyznání nebo přesvědčení a na závěry Rady ze dne 16. listopadu 2009, v nichž se zdůrazňuje strategický význam svobody náboženství nebo vyznání a boje proti náboženské nesnášenlivosti,

–   s ohledem na článek 18 Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948,

–   s ohledem na článek 18 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech z roku 1966,

–   s ohledem na Deklaraci OSN o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založených na náboženství či víře z roku 1981,

–   s ohledem na zprávy zvláštního zpravodaje OSN o svobodě náboženství či vyznání,

–   s ohledem na čl. 122 odst. 5 a čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že se Evropská unie opakovaně zavázala k tomu, že bude chránit svobodu náboženského vyznání, svobodu svědomí a svobodu myšlení a zdůraznila, že vlády na celém světě jsou povinny tyto svobody zaručit; vzhledem k tomu, že političtí a náboženští vůdci na všech úrovních mají bojovat proti extremismu a podporovat vzájemnou úctu mezi jednotlivci i náboženskými společenstvími; vzhledem k tomu, že posilování lidských práv, demokracie a občanských svobod je společným základem, na němž Evropská unie buduje své vztahy s třetími zeměmi a jenž je stanoven v doložce o demokracii, která je součástí dohod mezi EU a třetími zeměmi;

B.  vzhledem k tomu, že podle mezinárodního práva v oblasti lidských práv a zejména podle článku 18 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech má každý člověk právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání; vzhledem k tomu, že toto právo zahrnuje svobodu změnit náboženství nebo vyznání a svobodu projevovat své náboženství nebo vyznání individuálně nebo skupinově, ať veřejně nebo v soukromí, prováděním náboženských úkonů, bohoslužbou, zachováváním obřadů a vyučováním; vzhledem k tomu, že podle Rady OSN pro lidská práva se svoboda náboženství nebo vyznání vztahuje na ochranu jakéhokoli přesvědčení, včetně teistických a neteistických náboženství a ateismu;

C. vzhledem k tomu, že několik rezolucí UNHRC vyzývá „všechny státy, aby do své vnitrostátní právní úpravy začlenily v souladu s mezinárodními lidskoprávními nástroji veškerá vhodná opatření s cílem bojovat proti nenávisti, diskriminaci, nesnášenlivosti a násilným, zastrašujícím a nátlakovým činům motivovaným náboženskou nesnášenlivostí, včetně útoků na místa, která mají náboženský význam, a aby podporovaly pochopení, toleranci a úctu v otázkách souvisejících se svobodou náboženství či vyznání“;

D. vzhledem k tomu, že podle různých zpráv v některých oblastech, zejména v Pákistánu, zemích Arabského jara a některých afrických regionech, nabývají na intenzitě represivní opatření přijímaná vládami a společenské projevy nesnášenlivosti vůči osobám a skupinám různého náboženství či vyznání; vzhledem k tomu, že v některých případech se křesťanské komunity dostávají do situací, které ohrožují jejich budoucí existenci, a pokud by tyto komunity zmizely, znamenalo by to významnou ztrátu náboženského dědictví dotčených zemí;

Maalúla, Sýrie

E.  vzhledem k tomu, že dne 4. září 2013 zaútočila vojenská skupina Džabhat an-Nusra, jež má vazby na Al-Káidu, na syrskou obec Maalúlu;

F.  vzhledem k tomu, že Maalúla symbolizuje přítomnost křesťanů v Sýrii a po staletí byla pokojným domovem různých náboženských společenství; vzhledem k tomu, že každoročně sem v září přicházejí Syřané všech náboženských vyznání, aby se zúčastnili svátku Povýšení sv. Kříže; vzhledem k tomu, že Maalúla je jedním ze tří měst a obcí v Sýrii, v nichž místní obyvatelstvo stále hovoří aramejsky;

G. vzhledem k tomu, že v případě násilných střetů v Maalúle se od vypuknutí krvavé krize v Sýrii jedná o první útoky namířené konkrétně proti významné křesťanské komunitě; vzhledem k tomu, že během střetů zemřeli minimálně čtyři lidé – Michael Taalab, Antoine Taalab, Sarkis Zakem a Zaki Džabraa další osobyŠadí Taalab, Džihád Taalab, Músá Šannis, Ghassán Šannis, Dáwúd Milaneh, Átif Kallúmeh – byly uneseny nebo jsou pohřešovány; vzhledem k tomu, že po vypuknutí bojů ve městě uprchla většina z 5 000 obyvatel do sousedních vesnic nebo do Damašku; vzhledem k tomu, že události v Maalúle dokládají, že syrský konflikt stále více nabývá náboženského charakteru;

H. vzhledem k tomu, že klášter Sv. Tekly (Mar Takla) byl odnepaměti domovem řádových sester a křesťanských i muslimských sirotků; vzhledem k tomu, že navzdory prudkým bojům v Maalúle zůstalo v klášteře asi 40 řádových sester a sirotků, kteří jsou nyní uvězněni v klášteře a jejich situace se kvůli nedostatku vody a dalších zásob zhoršuje;

Pešávár, Pákistán

I.   vzhledem k tomu, že dne 22. září 2013 zahynulo při dvojitém sebevražedném bombovém útoku na kostel Všech svatých, který se nachází na pešávárském předměstí Kohati Gate, minimálně 82 osob a více než 120 osob bylo zraněno;

J.   vzhledem k tomu, že k útoku se přihlásila islamistická skupina Džundulláh napojená na skupinu Tehrík-i-Tálibán Pákistán, která oznámila, že v útocích na křesťany a nemuslimy bude pokračovat, protože jsou nepřáteli islámu, a že neustane, dokud USA v Pákistánu nezastaví útoky bezpilotních letounů; vzhledem k tomu, že skupina Tehrík-i-Tálibán Pákistán jakoukoli účast na bombových útocích popřela, stejně jako jakékoli vazby na Džundulláh;

K. vzhledem k tomu, že pákistánský premiér Naváz Šaríf útok odsoudil s tím, že útoky na nevinné lidi odporují učení islámu;

L.  vzhledem k tomu, že křesťané tvoří asi 1,6 % populace Pákistánské islámské republiky a čelí předsudkům a občasným výbuchům davového násilí;

M. vzhledem k tomu, že většina pákistánských křesťanů vede nejistou existenci a často se musí obávat obvinění z rouhačství, které může vést k výbuchům veřejného násilí;

N. vzhledem k tomu, že dne 9. března 2013 muslimové v Láhauru zapálili více než křesťanských 150 domů a dva kostely v reakci na vznesená obvinění z rouhačství;

O. vzhledem k tomu, že kvůli pákistánským zákonům o rouhačství je pro náboženské menšiny nebezpečné svobodně se projevovat nebo se otevřeně účastnit náboženských úkonů;

Případ pastora Saída Ábedíního, Írán

P.  vzhledem k tomu, že Saíd Ábedíní, íránsko-americký pastor, který je v Íránu vězněn od 26. září 2012, byl odsouzen dne 27. ledna 2013 revolučním soudem v Íránu k osmiletému vězení na základě obvinění z narušení národní bezpečnosti tím, že vytvořil síť křesťanských církví v soukromých domech; vzhledem k tomu, že je doloženo, že se Saídem Ábedíním bylo ve vězení fyzicky i psychicky špatně nakládáno;

Q. vzhledem k tomu, že zvláštní zpravodaj OSN pro situaci v oblasti lidských práv v Íránské islámské republice tvrdí, že křesťané by neměli být vystaveni sankcím za projevení a vyznávání své víry, a proto vyjadřuje stálé znepokojení nad tím, že křesťané jsou údajně zatýkáni a soudně stíháni za to, že vyznávají svou víru, na základě vágně formulovaných trestných činů proti národní bezpečnosti;

1.  rozhodně odsuzuje nedávné útoky na křesťany a vyjadřuje svou solidaritu s rodinami obětí; vyjadřuje znovu vážné znepokojení nad tím, že stále častěji dochází k případům netolerance, represí a násilí, jejichž terčem jsou křesťanské komunity, zejména v afrických a asijských zemích a zemích Blízkého východu; vyzývá vlády těchto zemí, aby učinily vše pro to, aby pachatelé těchto trestných činů a všichni, kteří jsou odpovědni za útoky i za jiné násilné činy namířené proti křesťanům či jiným náboženským menšinám, byli předáni spravedlnosti a souzeni v řádném soudním řízení;

2.  důrazně odsuzuje veškeré formy diskriminace a nesnášenlivosti založené na náboženském vyznání a víře a projevy násilí vůči všem náboženským komunitám; opětovně zdůrazňuje, že právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání je základním lidským právem;

3.  znovu opakuje, že je znepokojen exodem křesťanů z různých zemí, zejména ze zemí Blízkého východu, k němuž v posledních letech dochází;

Maalúla, Sýrie

4.  je velmi znepokojen situací, v níž se v současné době nacházejí křesťané v Sýrii; odsuzuje akce skupiny Džabhat an-Nusra a s ní spojených ozbrojených skupin v Maalúle a jejím okolí; konstatuje, že až dosud křesťané i muslimové žili v této obci vedle sebe v míru , a to i během konfliktu, a dohodli se, že město musí zůstat místem, kde vládne mír; je si vědom toho, že útok na Maalúlu je pouze jedním z rysů občanské války v Sýrii;

5.  zdůrazňuje, že kláštery v Maalúle musí být chráněny, aby v nich byl zachován život, náboženské činnosti a architektonické poklady a aby mohli křesťané i muslimové žít společně v míru;

6.  vyzývá k poskytnutí okamžité podpory a humanitární pomoci řádovým sestrám a sirotkům, kteří jsou v pasti v klášteře Sv. Tekly (Mar Takla); vyzývá všechny strany zapojené do konfliktu, aby umožnily humanitárním skupinám přístup do kláštera;

7.  je znepokojen důsledky těchto útoků a možných hrozeb pro křesťanskou komunitu; je si vědom toho, že se křesťanské a jiné komunity ocitly v křížové palbě a jsou nuceny postavit se ve válce, v níž se stále více rozvíjí sektářství, na něčí stranu;

8.  zdůrazňuje, že všechny zúčastněné strany mají povinnost chránit všechny různé menšiny, které žijí v Sýrii, včetně šíitů, alávitů, Kurdů, drúzů a křesťanů;

Pešávár, Pákistán

9.  ostře odsuzuje útok na kostel Všech svatých v Pešáváru a další nedávné teroristické útoky;

10. vítá všeobecné odsouzení těchto útoků ze strany politických aktérů a částí občanské společnosti v Pákistánu;

11. naléhavě žádá pákistánskou vládu, aby učinila vše, co je v jejích silách pro to, aby byli pachatelé útoku na kostel Všech svatých v Pešáváru pohnáni před spravedlnost;vyzývá k posílení opatření zajišťujících ochranu všech pákistánských občanů – bez ohledu na jejich víru nebo náboženské vyznání – a k tomu, aby byli postaveny před soud všechny skupiny i jednotlivci odpovědní za podněcování k teroristickým akcím a za jejich provádění;

12. vyzývá pákistánskou vládu, aby přijala opatření na ochranu obětí nábožensky motivovaného davového násilí, aby společenští aktéři aktivně řešili situace, v nichž se projevuje náboženská nenávist, s cílem bojovat proti náboženské nesnášenlivosti, případům násilí a zastrašování a přijmout opatření proti pocitu beztrestnosti;

13. je hluboce znepokojen rostoucím nebezpečím, jemuž jsou vystaveni křesťané v Pákistánu, a to vzhledem k nedávnému nárůstu útoků na tuto menšinu, např. pronásledování stovek křesťanů islámskými fanatiky v březnu v Láhauru na základě neopodstatněných obvinění z rouhání proti islámu;

14. je hluboce znepokojen všeobecnou situací, v níž se nacházejí náboženské menšiny v Pákistánu, a zejména křesťanské církve, jimž byly adresovány hrozby ze strany Tálibánu a dalších extremistických skupin;

15. vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že kontroverzní zákony o rouhání mohou být snadno zneužity, což se může v Pákistánu dotýkat lidí všech vyznání; vyjadřuje zvláštní znepokojení nad tím, že uplatňování zákonů o rouhání, proti kterým se veřejně postavil bývalý ministr Šahbaz Bhátí a bývalý guvernér Salmán Tásír, je v současné době na vzestupu a zaměřuje se na křesťany v Pákistánu;

16. vyzývá pákistánskou vládu, aby důkladně přezkoumala zákony o rouhání a jejich uplatňování v současné době, zejména odstavce 295 B a C trestního zákoníku, které stanoví povinný trest doživotí (295 B a C) nebo dokonce trest smrti (295 C) za údajné činy rouhání;

17. připomíná, že pákistánská ústava zaručuje svobodu náboženského vyznání a práva menšin; vybízí všechny Pákistánce, aby spolupracovali na podpoře a zajišťování tolerance a vzájemného porozumění;

18. vítá opatření přijatá v zájmu náboženských menšin, která pákistánská vláda přijala v období od listopadu 2008, k nimž patří zavedení 5% kvóty pro zastoupení menšin na federálních pracovištích, uznání nemuslimských svátků a vyhlášení Národního dne menšin;

Případ pastora Saída Ábedíního, Írán

19. je hluboce znepokojen osudem pastora Saída Ábedíního, jenž byl déle než rok zadržován a byl v Íránu odsouzen k osmi letům vězení na základě obvinění souvisejících s jeho náboženským vyznáním;

20. vyzývá íránskou vládu, aby Saída Ábedíního a všechny ostatní osoby zadržené nebo obviněné na základě jejich náboženského vyznání zprostila viny a ihned propustila z vězení;

21. opětovně vyzývá Írán, aby přijal opatření, která by zajistila, že bude plně dodržováno právo na svobodu víry či náboženského vyznání, mj. tím, že bude zajištěna plná shoda právních předpisů a postupů s článkem 18 Mezinárodní úmluvy o občanských a politických právech; upozorňuje, že to také vyžaduje, aby bylo bezpodmínečně a plně zaručeno právo každého člověka změnit svou víru, pokud se k tomu rozhodne;

22. znovu vyzývá Radu, Komisi a místopředsedkyni Evropské komise / vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby otázce svobody náboženství či vyznání a situaci náboženských komunit, včetně křesťanů, věnovaly zvýšenou pozornost jak při uzavírání dohod a opatření zaměřených na spolupráci se třetími zeměmi, tak ve zprávách o lidských právech;

23. vítá skutečnost, že Rada přijala dne 24. června 2013 pokyny EU týkající se podpory a ochrany svobody víry nebo náboženského vyznání; naléhavě žádá Komisi, ESVČ a členské státy, aby tyto pokyny plně provedly a plně využívaly všechny nástroje a návrhy, které jsou v nich uvedeny;

24. podporuje veškeré iniciativy zaměřené na podporu dialogu a vzájemného respektu mezi komunitami; vyzývá všechny náboženské autority, aby podporovaly toleranci a podnikly kroky proti nenávisti, násilné radikalizaci a extremismu;

25. pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Evropské službě pro vnější činnost, místopředsedkyni Evropské komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, Radě OSN pro lidská práva, agentuře UN Women, vládě Sýrie, Syrské národní radě, vládě a parlamentu Pákistánu a vládě a parlamentu Íránu.