Společný návrh usnesení - RC-B7-0399/2014Společný návrh usnesení
RC-B7-0399/2014

SPOLEČNÝ NÁVRH USNESENÍ o Pákistánu: nedávné případy pronásledování

16. 4. 2014 - (2014/2694(RSP))

předložený v souladu s čl. 122 odst. 5 a čl. 110 odst. 4 jednacího řádu
a nahrazující návrhy usnesení předložené skupinami:
ECR (B7‑0399/2014)
S&D (B7‑0401/2014)
PPE (B7‑0403/2014)
ALDE (B7‑0405/2014)
Verts/ALE (B7‑0410/2014)

José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, Eija-Riitta Korhola, Cristian Dan Preda, Bernd Posselt, Filip Kaczmarek, Michael Gahler, Tunne Kelam, Elena Băsescu, Monica Luisa Macovei, Eduard Kukan, Philippe Boulland, Jean Roatta, Roberta Angelilli, Petri Sarvamaa, Sergio Paolo Francesco Silvestris, Sari Essayah, Laima Liucija Andrikienė, Dubravka Šuica, Anne Delvaux, Salvador Sedó i Alabart, László Tőkés, Bogusław Sonik za skupinu PPE
Véronique De Keyser, Ana Gomes, Joanna Senyszyn, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Mitro Repo, Richard Howitt, Liisa Jaakonsaari, Antigoni Papadopoulou za skupinu S&D
Marietje Schaake, Alexander Graf Lambsdorff, Sarah Ludford, Louis Michel, Jelko Kacin, Kristiina Ojuland, Izaskun Bilbao Barandica, Robert Rochefort, Hannu Takkula, Ramon Tremosa i Balcells, Johannes Cornelis van Baalen, Marielle de Sarnez za skupinu ALDE
Jean Lambert, Nicole Kiil-Nielsen, Raül Romeva i Rueda za skupinu Verts/ALE
Peter van Dalen, Ryszard Antoni Legutko, Tomasz Piotr Poręba, Adam Bielan, Ryszard Czarnecki, Konrad Szymański, Marek Józef Gróbarczyk za skupinu ECR

Postup : 2014/2694(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu :  
RC-B7-0399/2014
Předložené texty :
RC-B7-0399/2014
Přijaté texty :

Usnesení Evropského parlamentu o Pákistánu: nedávné případy pronásledování

(2014/2694(RSP))

Evropský parlament,

–   s ohledem na svá předchozí usnesení o lidských právech a demokracii v Pákistánu, zejména ze dne 12. března 2014 o regionální úloze Pákistánu a jeho politických vztazích s EU[1], ze dne 10. října 2013 o nedávných projevech násilí vůči křesťanům a jejich pronásledování, zejména v Pešáváru[2], ze dne 10. března 2011 o Pákistánu, konkrétně o vraždě guvernéra Šahbáze Bhátího[3], ze dne 20. ledna 2011 o situaci křesťanů v souvislosti se svobodou náboženského vyznání[4] a ze dne 20. května 2010 o náboženské svobodě v Pákistánu[5],

–   s ohledem na článek 18 Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948,

–   s ohledem na článek 18 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech z roku 1966,

–   s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky EU Catherine Ashtonové ze dne 23. září 2013 k útokům na křesťanskou komunitu v Pešáváru a ze dne 2. března 2011 k vraždě guvernéra Šahbáze Bhátího,

–   s ohledem na Deklaraci OSN o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založených na náboženství či víře z roku 1981,

–   s ohledem na zprávy zvláštního zpravodaje OSN pro svobodu náboženství či vyznání,

–   s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje OSN pro svobodu náboženství či vyznání a zprávu zvláštního zpravodaje OSN pro nezávislost soudců a právníků (dodatek: Mise do Pákistánu) ze dne 4. dubna 2013,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2013 o výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2012 a politice Evropské unie v této oblasti, které odsuzuje pronásledování křesťanů a dalších náboženských menšin[6],

–   s ohledem na pětiletý plán angažovanosti mezi EU a Pákistánem z března 2012, který obsahuje prioritní oblasti jako řádná správa věcí veřejných a dialog o lidských právech, a také na s tím úzce související 2. strategický dialog mezi EU a Pákistánem, který se uskutečnil dne 25. března 2014,

–   s ohledem na závěry Rady o Pákistánu ze dne 11. března 2012 týkající se Pákistánu, v nichž Rada opakovaně vyjadřuje svá očekávání, pokud jde o podporu a dodržování lidských práv, a odsuzuje veškeré projevy násilí včetně těch vůči náboženským menšinám[7],

–   s ohledem na čl. 122 odst. 5 a čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že křesťanský pár, Šafkat Emmanuel a Šagufta Kausar, byl dne 4. dubna 2014 odsouzen k smrti, protože údajně poslali textovou zprávu urážející proroka Mohameda; vzhledem k tomu, že oba popřeli autorství zprávy a tvrdili, že telefon, z něhož byla zpráva odeslána, ztratili chvíli předtím, než byla odeslána;

B.  vzhledem k tomu, že Sawan Masíh, pákistánský křesťan z města Lahore, byl dne 27. března 2014 odsouzen k smrti za rouhání se proti proroku Mohamedovi; vzhledem k tomu, že po oznámení obvinění vznesených proti Masíhovi prudce vzplálo pouliční násilí v Josefově kolonii, křesťanské čtvrti ve městě Lahore, a lehlo při něm popelem mnoho budov, mimo jiné dva kostely;

C. vzhledem k tomu, že Asia Bibi, křesťanka z Pandžábu, byla v červnu 2009 zatčena a v listopadu 2010 si vyslechla rozsudek smrti na základě obvinění z rouhačství; vzhledem k tomu, že po několika letech bylo její odvolání konečně postoupeno vrchnímu soudu v Lahore; vzhledem k tomu, že při prvních dvou stáních v lednu a březnu 2014 byli předsedající soudci podle všeho na dovolené;

D. vzhledem k tomu, že v roce 2012 byla čtrnáctiletá křesťanská dívka Rimšá Masíh, neoprávněně obviněná ze znesvěcení koránu, osvobozena poté, co se zjistilo, že celá věc na ni byla nastražena, a byl zatčen viník celé události; vzhledem k tomu, že však ona sama i její rodina museli opustit zemi;

E.  vzhledem k tomu, že křesťané, kteří představují 1,6 % obyvatelstva Pákistánské islámské republiky, trpí předsudky majority a občasnými vzplanutími davového pouličního násilí; vzhledem k tomu, že většina pákistánských křesťanů žije v nejistotě, často v obavách, že budou obviněni z rouhačství – takové nařčení může vyvolat výbuchy otevřeného násilí na veřejnosti; vzhledem k tomu, že několik dalších křesťanů je v současné době vězněno na základě obvinění z rouhačství;

F.  vzhledem k tomu, že Mohamed Ašgar, v Pákistánu žijící občan Spojeného království postižený duševní chorobou, byl zadržen poté, co údajně rozeslal různým veřejným představitelům dopisy, v nichž tvrdil, že je prorokem, a v lednu 2014 byl odsouzen k trestu smrti;

G. vzhledem k tomu, že další britský občan, 72letý Masúd Ahmad, příslušník náboženské komunity Ahmadíja, byl teprve nedávno propuštěn na kauci poté, co byl v roce 2012 zatčen a obviněn, že citoval z koránu, což je z úst ahmádíjů pokládáno za rouhání se, protože nejsou počítáni mezi muslimy a podle oddílu 298-C trestního zákoníku mají zákaz „se chovat jako muslimové“;

H. vzhledem k tomu, že v uplynulých měsících se stalo v různých částech provincie Sindh (v Tharparkaru, Hyderabádu a Larkaně) terčem útoků pět hinduistických chrámů a tři hinduističtí chlapci byli obviněni z rouhačství a nyní jsou ve vazbě v Badinu (provincie Sindh) za to, že sprejem nastříkali na zeď nějaké obrazce při příležitosti hinduistického festivalu barev Holi;

I.   vzhledem k tomu, že při současném vzestupu sektářského násilí v Pákistánu jsou to zejména příslušníci komunity šíitů a hazárů, kteří se každodenně stávají obětí vraždění a jsou nuceni opustit své domovy; vzhledem k tomu, že z provincie také údajně uprchlo v posledních třech letech přes 10 000 hinduistů, protože únosy za výkupné se staly každodenní praxí;

J.   vzhledem k tomu, že kvůli pákistánským zákonům o rouhačství je pro náboženské menšiny nebezpečné svobodně se projevovat nebo se otevřeně účastnit náboženských úkonů; vzhledem k tomu, že již řadu let vyvolává jejich uplatňování mezinárodní znepokojení, protože taková obvinění jsou často prostředkem vyrovnávání účtů, způsobem, jak získat ekonomický prospěch, nebo projevem náboženské nesnášenlivosti, a živí atmosféru neustálého podezírání, v níž mají pouliční bojůvky neustále záminku k obtěžování a k útokům; vzhledem k tomu, že mechanismy OSN pro lidská práva se obrátily na Pákistán se žádostí, aby zákony o rouhačství zrušil nebo aby jako úplné minimum okamžitě zavedl mechanismy zaručující, že nebude docházek ke zneužívání těchto zákonů k šikanování občanů, kteří jsou často příslušníky menšinových komunit;

K. vzhledem k tomu, že pouze v roce 2013 byly nahlášeny stovky případů vražd ze cti; vzhledem k tomu, že tyto případy jsou pouze tou nezjevnější formou násilí na ženách vzhledem k trvale vysoké míře výskytu domácího násilí a nucených sňatků;

L.  vzhledem k tomu, že Pákistán hraje důležitou úlohu při udržování stability v jižní Asii, a měl by proto jít příkladem v tom, jak bude posilovat právní stát a lidská práva;

M. vzhledem k tomu, že Evropská unie nedávno přiznala Pákistánu status GSP+ s podmínkou, že bude uplatňovat příslušné úmluvy v oblasti lidských práv;

1.  vyjadřuje své hluboké znepokojení nad prudkým nárůstem sektářského násilí a náboženské nesnášenlivosti vůči menšinám a nad útoky na místa bohoslužeb, včetně křesťanských kostelů, a nad pokračujícími represemi vůči ženám v Pákistánu;

2.  je znepokojen vlivem tohoto násilí na budoucí vývoj pákistánské společnosti jako celku a s ohledem na sociálně-ekonomické výzvy, jimž tato země čelí; zdůrazňuje, že je v dlouhodobém zájmu Pákistánu, aby všichni jeho občané požívali větší bezpečnosti;

3.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že kontroverzní zákony o rouhání mohou být snadno zneužity, což se může v Pákistánu dotýkat lidí všech vyznání; vyjadřuje zvláštní znepokojení nad tím, že uplatňování zákonů o rouhačství, proti kterým se veřejně postavil bývalý ministr Šahbáz Bhátí a bývalý guvernér Salmán Tásír, je v současné době na vzestupu a zaměřuje se na křesťany v Pákistánu;

4.  připomíná pákistánským orgánům závazek vyplývající z mezinárodního práva, jímž je dodržování svobody projevu a svobody myšlení, svědomí, náboženského vyznání a víry; vyzývá pákistánské orgány k propuštění vězňů, kteří byli odsouzeni z důvodů rouhačství, a ke zrušení trestů smrti na základě odvolání; vyzývá pákistánské orgány, aby zaručily nezávislost soudů, právní stát a spravedlivé procesy v souladu s mezinárodními standardy soudního řízení; vyzývá dále pákistánské orgány, aby poskytovaly dostatečnou ochranu všem osobám, jichž se případy rouhačství týkají, a to včetně ochrany soudců před vnějším nátlakem, ochrany obžalovaných a jejich rodin i komunit před hromadným násilím, a aby řešily případy osob, které byly zproštěny viny, avšak nemohou se vrátit zpět do svého místa původu;

5.  důrazně odsuzuje uplatňování trestu smrti za jakýchkoli okolností; vyzývá vládu Pákistánu, aby na základě de facto moratoria na trest smrti neprodleně přistoupila ke skutečnému zrušení trestu smrti;

6.  vyzývá vládu Pákistánu, aby provedla důkladný přezkum zákonů o rouhačství a jejich nynějšího uplatňování – jak je obsaženo v článcích 295 a 298 trestního zákoníku – u domnělých aktů rouhačství, zejména vzhledem k nedávným trestům smrti; vybízí vládu, aby čelila tlaku náboženských skupin a některých opozičních politických sil, jejichž cílem je tyto zákony zachovat;

7.  vyzývá vládu, aby urychlila reformy madrasy tím, že zavede základní učební osnovy odpovídající mezinárodním standardům, se zvláštním důrazem na odstranění nenávistného obsahu z osnov a na zavedení vyučování tolerantního přístupu k jednotlivým komunitám a náboženstvím do základních znalostí; vyzývá Komisi, aby přijala opatření na základě předchozích žádostí o přezkum knih obsahujících nenávistné projevy a financovaných ze strany EU;

8.  naléhavě vyzývá vládu a parlament Pákistánu, aby zavedly reformy formálního soudního systému, které zabrání využívání neformálních struktur, jako jsou jirgy a panchajaty, a aby výrazně zvýšily finanční a lidské zdroje v soudnictví, zejména na úrovni soudů prvního stupně;

9.  důrazně odsuzuje veškeré akty násilí vůči náboženským komunitám a veškeré formy diskriminace a netolerance na základě náboženského vyznání a víry; vyzývá vládu Pákistánu, aby zasáhla s cílem chránit oběti nábožensky motivovaného hromadného násilí a aby zejména zakázala veřejné nenávistné projevy a vybídla všechny Pákistánce k tomu, aby společně působili v zájmu prosazování a zajišťování tolerance a vzájemného porozumění; naléhavě vyzývá pákistánské orgány, aby stíhaly osoby odpovědné za podněcování k rouhačství a falešné obviňování z něho;

10. připomíná, že pákistánská ústava zaručuje svobodu náboženského vyznání a práva menšin; vítá opatření v zájmu náboženských menšin, která pákistánská vláda přijala v období od listopadu 2008, k nimž patří zavedení 5% kvóty pro zastoupení menšin na federálních pracovištích, uznání nemuslimských svátků a vyhlášení Národního dne menšin;

11. naléhavě však vyzývá pákistánskou vládu, aby zvýšila úsilí o zlepšení mezináboženského porozumění, aktivně řešila náboženskou nesnášenlivost za pomoci společenských aktérů, potírala náboženskou nesnášenlivost, projevy násilí a zastrašování a aby působila proti vnímání beztrestnosti;

12. je hluboce znepokojen situací menšiny žen a dívek, které často trpí dvojnásobně, zejména vzhledem k praxi nucené konverze a cíleného sexuálního násilí; naléhavě vyzývá pákistánské orgány, aby zlepšily ochranu, trestní stíhání a odškodnění;

13. zdůrazňuje, že právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání je základním lidským právem; vyjadřuje své znepokojení nad aktuální tendencí v Pákistánu směřující k omezování svobody myšlení, projevu a informací tím, že jsou blokovány a kontrolovány hojně navštěvované internetové služby; vyzývá vládu, aby ukončila cenzuru internetu a provedla přezkum návrhu antiteroristických právních předpisů a návrhu předpisů týkajících se nevládních organizací, které by výrazně omezily nezávislost a svobodné působení nevládních organizací, což by mohlo vést k rozmělnění činnosti nevládních organizací v Pákistánu, které mají mezinárodní kontakty;

14. zdůrazňuje významnou úlohu, již Pákistán hraje při zachovávání stability v celém regionu; vybízí Pákistán, aby hrál konstruktivní úlohu při prosazování bezpečného Afghánistánu a naléhavě proto žádá pákistánskou vládu, aby posilovala dodržování základních lidských práv ve své vlastní zemi i v celém regionu;

15. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Evropské komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, Radě OSN pro lidská práva a vládě a parlamentu Pákistánu.