SPOLEČNÝ NÁVRH USNESENÍ o zákonech o rouhání v Pákistánu, zejména o případu Šagufty Kausarové a Šafqata Immánuíla
28.4.2021 - (2021/2647(RSP))
a nahrazující tyto návrhy usnesení:
B9-0254/2021 (The Left)
B9-0255/2021 (Verts/ALE)
B9-0256/2021 (S&D)
B9-0257/2021 (Renew)
B9-0258/2021 (PPE)
B9-0259/2021 (ECR)
Željana Zovko, Peter van Dalen, Isabel Wiseler-Lima, David McAllister, Michael Gahler, Sandra Kalniete, György Hölvényi, Sara Skyttedal, Miriam Lexmann, Loránt Vincze, Krzysztof Hetman, Róża Thun und Hohenstein, Elżbieta Katarzyna Łukacijewska, David Lega, Romana Tomc, Tomáš Zdechovský, Peter Pollák, Christian Sagartz, Adam Jarubas, Janina Ochojska, Frances Fitzgerald, Lefteris Christoforou, Inese Vaidere, Paulo Rangel, Vangelis Meimarakis, Stanislav Polčák, Loucas Fourlas, Jiří Pospíšil, Antonio López-Istúriz White, Luděk Niedermayer, Eva Maydell, Michaela Šojdrová, Vladimír Bilčík, Tom Vandenkendelaere, Ivan Štefanec
za skupinu PPE
Marek Belka, Isabel Santos, Evin Incir
za skupinu S&D
Ulrike Müller, Malik Azmani, Izaskun Bilbao Barandica, Dita Charanzová, Olivier Chastel, Katalin Cseh, Vlad Gheorghe, Klemen Grošelj, Bernard Guetta, Svenja Hahn, Karin Karlsbro, Moritz Körner, Dragoș Pîslaru, Frédérique Ries, María Soraya Rodríguez Ramos, Michal Šimečka, Nicolae Ştefănuță, Ramona Strugariu, Dragoş Tudorache, Hilde Vautmans, Urmas Paet
za skupinu Renew
Reinhard Bütikofer, Hannah Neumann
za skupinu Verts/ALE
Anna Fotyga, Karol Karski, Charlie Weimers, Emmanouil Fragkos, Ruža Tomašić, Jadwiga Wiśniewska, Elżbieta Kruk, Assita Kanko, Ryszard Czarnecki, Bogdan Rzońca, Tomasz Piotr Poręba, Elżbieta Rafalska, Veronika Vrecionová, Bert-Jan Ruissen, Nicola Procaccini, Witold Jan Waszczykowski, Adam Bielan, Angel Dzhambazki, Raffaele Fitto, Carlo Fidanza, Valdemar Tomaševski
za skupinu ECR
Emmanuel Maurel
za skupinu The Left
Usnesení Evropského parlamentu o zákonech o rouhání v Pákistánu, zejména o případu Šagufty Kausarové a Šafqata Immánuíla
Evropský parlament,
– s ohledem na svá předchozí usnesení o Pákistánu, zejména na usnesení ze dne 20. května 2010 o náboženské svobodě v Pákistánu[1], ze dne 10. října 2013 o nedávných projevech násilí vůči křesťanům a jejich pronásledování, zejména v Maalúle (Sýrie) a Pešáváru (Pákistán), a o případu pastora Saída Ábedíního (Írán)[2], ze dne 17. dubna 2014 o Pákistánu: nedávné případy pronásledování[3], ze dne 27. listopadu 2014 o Pákistánu: zákony o rouhání[4] a ze dne 15. června 2017 o Pákistánu, zejména o situaci ochránců lidských práv a o trestu smrti[5],
– s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,
– s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966, zejména na články 6, 18 a 19 tohoto paktu,
– s ohledem na Mezinárodní úmluvu o odstranění všech forem rasové diskriminace,
– s ohledem na připomínky mluvčího vysoké komisařky OSN pro lidská práva Ruperta Colvilla, zejména na jeho tiskové informační sdělení o Pákistánu ze dne 8. září 2020,
– s ohledem na prohlášení vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o Pákistánu,
– s ohledem na strategický plán angažovanosti EU–Pákistán z roku 2019, který stanoví dohodnutý základ pro vzájemnou spolupráci v prioritních otázkách, jako jsou demokracie, právní stát, řádná správa věcí veřejných a lidská práva,
– s ohledem na Deklaraci OSN o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založených na náboženství či víře,
– s ohledem na společnou zprávu Komise a vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 10. února 2020 o všeobecném systému preferencí na období 2018–2019 (JOIN(2020)0003), a zejména na odpovídající posouzení Pákistánu v souvislosti se zvláštním pobídkovém opatřením EU pro udržitelný rozvoj a řádnou správu věcí veřejných (GSP+) (SWD(2020)0022),
– s ohledem na obecné zásady EU pro prosazování a ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení z roku 2013,
– s ohledem na obecné zásady EU týkající se trestu smrti z roku 2013,
– s ohledem na čl. 144 odst. 5 a čl. 132 odst. 4 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že od roku 1986 platí kontroverzní pákistánské zákony o rouhání v současné podobě, podle nichž se rouhání proti proroku Muhammadovi trestá smrtí nebo doživotním vězením;
B. vzhledem k tomu, že pákistánské zákony o rouhání navzdory tomu, že nikdy nevedly k oficiálním popravám, podněcují k obtěžování obviněných osob, násilí vůči nim a k jejich vraždám; vzhledem k tomu, že lidé, kteří jsou obviněni z rouhání, se musí bát o život bez ohledu na výsledek soudních řízení; vzhledem k tomu, že je všeobecně známo, že pákistánské zákony o rouhání jsou často zneužívány falešnými obviněními, která slouží osobním zájmům žalobce;
C. vzhledem k tomu, že kvůli pákistánským zákonům o rouhání je pro náboženské menšiny nebezpečné svobodně se projevovat nebo se otevřeně účastnit náboženských úkonů; vzhledem k tomu, že místo toho, aby tyto zákony chránily náboženské komunity, vytvářejí v pákistánské společnosti atmosféru strachu; vzhledem k tomu, že v důsledku hrozeb a vražd došlo k ukončení veškerých snah o reformu těchto zákonů nebo jejich uplatňování; vzhledem k tomu, že snahy o diskuzi o této problematice v internetových i jiných sdělovacích prostředcích se často setkávají s hrozbami a zastrašováním, a to i ze strany vlády;
D. vzhledem k tomu, že několik desítek lidí, včetně muslimů, hinduistů, křesťanů a dalších, je z důvodu obvinění z rouhání v současné době ve vězení; vzhledem k tomu, že několik obviněných bylo zabito v důsledku davového násilí; vzhledem k tomu, že na pákistánský soudní systém je vyvíjen obrovský tlak; vzhledem k tomu, že soudní jednání obvykle trvá mnoho let a má velmi negativní vliv na nevinné pákistánské občany a jejich rodiny a komunity;
E. vzhledem k tomu, že v Pákistánu došlo za poslední rok k alarmujícímu nárůstu obvinění z rouhání na internetu i mimo něj; vzhledem k tomu, že mnoho z těchto obvinění se zaměřuje na obránce lidských práv, novináře, umělce a nejvíce marginalizované osoby ve společnosti; vzhledem k tomu, že pákistánské zákony o rouhání jsou stále častěji využívány k osobnímu či politickému vyrovnávání účtů v rozporu s právem na svobodu náboženského vyznání a víry a na svobodu přesvědčení a projevu;
F. vzhledem k tomu, že soudní řízení v případech rouhání v Pákistánu se vyznačují závažnými nedostatky; vzhledem k tomu, že k odsouzení není třeba příliš důkazů a soudní orgány přijímají obvinění často nekriticky; vzhledem k tomu, že u obviněných se často předpokládá, že jsou vinni, a musí naopak prokázat svou nevinu;
G. vzhledem k tomu, že svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání se vztahuje nejen na stoupence náboženství, ale také na ateisty, agnostiky a osoby bez vyznání;
H. vzhledem k tomu, že Pákistán je smluvní stranou příslušných mezinárodních dohod o lidských právech, včetně Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a Úmluvy OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, které obsahují ustanovení o právu na život, právu na spravedlivý proces, rovnosti před zákonem a zákazu diskriminace;
I. vzhledem k tomu, že běžným faktorem v několika případech osob obviněných z „rouhání“ byl odklad soudních řízení a existuje podezření, že se soudci často uchylují k této taktice kvůli neochotě vynášet rozsudky, které obžalovaného zprošťují obvinění; vzhledem k tomu, že osoby pracující v pákistánském systému trestního soudnictví, včetně právníků, policie, státních zástupců a soudců, často nemohou vykonávat svou práci účinně, nestranně a bez obav; vzhledem k tomu, že se svědci a rodiny obětí musí ze strachu před odvetou skrývat;
J. vzhledem k tomu, že se situace v Pákistánu v roce 2020 nadále zhoršovala, neboť vláda systematicky prosazovala zákony o rouhání a nechránila náboženské menšiny před zneužíváním ze strany nestátních subjektů, přičemž došlo k prudkému nárůstu cíleného zabíjení, obvinění z rouhání, nucených konverzí a nenávistných projevů vůči náboženským menšinám, včetně ahmadijů, šíitských muslimů, hinduistů, křesťanů a sikhů; vzhledem k tomu, že únosy, nucená konverze k islámu, znásilňování a nucené sňatky představovaly i v roce 2020 bezprostřední hrozbu pro ženy a děti z náboženských menšin, zejména hinduistů a křesťanů;
K. vzhledem k tomu, že dne 2. března 2021 uplynulo 10 let od zavraždění bývalého pákistánského ministra pro záležitosti menšin Šahbáze Bhattího po výhrůžkách poté, co veřejně vystoupil proti zákonům o rouhání;
L. vzhledem k tomu, že pákistánský manželský pár Šagufta Kausarová a Šafqat Immánuíl byli odsouzeni k smrti pro obvinění z rouhání v roce 2014; vzhledem k tomu, že tato obvinění byla založena na tom, že údajně zaslali textové zprávy urážející proroka Mohameda z telefonního čísla registrovaného na Šaguftu Kausarovou osobě, jež pár z rouhání obvinila;
M. vzhledem k tomu, že důkazy, na jejichž základě byl pár odsouzen, lze považovat za velmi pochybné; vzhledem k tomu, že jejich negramotnost je v rozporu s předpokladem, že mohli poslat textové zprávy; vzhledem k tomu, že telefon, z něhož byly zprávy údajně poslány, nebyl zajištěn pro vyšetřování; vzhledem k tomu, že pár byl údajně ve sporu s osobou, jež je obvinila, již dlouho před podáním obvinění; vzhledem k tomu, že existují důvody k přesvědčení, že pár byl mučen;
N. vzhledem k tomu, že pár byl držen ve vězení během rozhodování soudu o jejich odvolání proti trestu smrti; vzhledem k tomu, že slyšení k jejich odvolání mělo proběhnout v dubnu 2020, šest let po jejich odsouzení, ale bylo mnohokrát odloženo, naposledy dne 15. února 2021;
O. vzhledem k tomu, že pár byl po svém odsouzení oddělen od svých čtyř dětí;
P. vzhledem k tomu, že Šafqat Immánuíl trpí následky poškození páteře po nehodě z roku 2004 a nedostává se mu ve vězení náležité lékařské péče; vzhledem k tomu, že Šagufta Kausarová je izolována v ženské věznici a trpí v důsledku své situace depresemi;
Q. vzhledem k tomu, že vrchní soud v Lahore případ několikrát odložil a vzhledem k tomu že právník páru Sajf ul Malúk velmi aktivně usiloval o to, aby se případ Šagufty Kausarové a Šafqata Immánuíla konečně dostal k soudnímu slyšení a aby bylo konečně dodrženo jejich právo na spravedlivý proces;
R. vzhledem k tomu, že podle Pákistánského střediska po sociální spravedlnost bylo mezi rokem 1987 a únorem 2021 trestně stíháno podle zákonů o rouhání 1 855 osob, přičemž nejvyšší počet obviněných byl zaznamenán v roce 2020;
S. vzhledem k tomu, že v dubnu 2017 byl zabit rozhořčeným davem muslimský student Mašál Chán, protože údajně vystavil na internetu rouhavý obsah, o čemž nebyl nalezen jediný důkaz; vzhledem k tomu, že v březnu 2013 byl zatčen Džunajd Hafíz, vysokoškolský učitel na univerzitě Baháuddín Zakaríja, za to, že měl údajně rouhavé poznámky, po dobu pěti let svého procesu byl držen v samovazbě, byl shledán vinným z rouhání a v prosinci 2019 odsouzen k smrti pákistánskými soudy; vzhledem k tomu, že experti OSN v oblasti lidských práv odsoudili tento rozsudek, jako „hru na spravedlnost“, která je v rozporu s mezinárodním právem;
T. vzhledem k tomu, že vzrůstají útoky online i off-line na novináře a organizace občanské společnosti, zejména proti ženám a nejvíce marginalizovaným členům společnosti, včetně příslušníků náboženských menšin, chudších lidí a osob se zdravotním postižením; vzhledem k tomu, že takové útoky často zahrnují falešná obvinění z rouhání a mohou vést k fyzickým útokům, zabíjení, svévolnému zatčení a věznění;
U. vzhledem k tomu, že Pákistán od roku 2014 těží z obchodních preferencí v rámci programu GSP+; vzhledem k tomu, že z této jednostranné obchodní dohody má tato země značný prospěch; vzhledem k tomu, že status GSP+ je udílen spolu se závazkem ratifikovat a provést 27 mezinárodních, úmluv včetně závazku zaručit lidská práva a náboženskou svobodu;
V. vzhledem k tomu, že Evropská komise ve svém posledním hodnocení Pákistánu s ohledem na program GSP+ ze dne 10. února 2020 vyjádřila řadu závažných obav ohledně stavu lidských práv v Pákistánu, zejména pokud jde o nedostatečný pokrok v omezování rozsahu a provádění trestu smrti;
W. vzhledem k tomu, že pokračující používání zákona o rouhání v Pákistánu probíhá za celosvětového nárůstu omezování náboženské svobody a svobody projevu spojené s náboženstvím a přesvědčením; vzhledem k tomu, že v březnu 2019 zvláštní zpravodaj OSN pro svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení citoval případ Ásii Bíbí mezi příklady nového ožívání zákonů proti rouhání a odpadlictví a využívání zákonů o veřejném pořádku na omezení vyjádření považovaných za urážlivá pro náboženské komunity;
X. vzhledem k tomu, že opakované a politováníhodné útoky radikálních pákistánských skupin proti francouzským orgánům a nedávná prohlášení pákistánské vlády kvůli rouhání vyeskalovaly od reakce francouzských orgánů na teroristický útok proti francouzskému učiteli zaměřené na obranu svobody projevu, což vedlo francouzské orgány dne 15. dubna 2021, aby doporučily svým státním příslušníkům dočasně opustit Pákistán; vzhledem k tomu, že člen vládnoucí strany předložil dne 20. dubna Národnímu shromáždění Pákistánu usnesení, v němž mimo jiné požadoval rozpravu o vypovězení francouzského velvyslance;
1. vyjadřuje znepokojení nad zdravotním stavem a životními podmínkami Šagufty Kausarové a Šafqata Immánuíla a naléhavě vyzývá pákistánské orgány, aby jim zajistily okamžitě odpovídající lékařskou péči; vyzývá pákistánské orgány, aby okamžitě a bezpodmínečně propustily Šafqata Immánuíla a Šaguftu Kausarovou a zrušily nad nimi rozsudek smrti;
2. vyjadřuje politování nad tím, že odvolání Šagufty Kausarové a Šafqata Immánuíla je stále odkládáno; vyzývá vrchní soud v Lahore, aby vydal rozhodnutí co nejdříve a rozumně odůvodnil jakékoli další odložení;
3. konstatuje, že Šafqat Immánuíl je držen ve vězeňské nemocnici kvůli závažnosti jeho stavu a podrobil se dvěma zákrokům mimo faisalabadské vězení; vyjadřuje politování nad skutečností, že pár je vězněn více než sedm let, jsou izolování jeden o druhého a od svých rodin; vyzývá proto vládu Pákistánu, aby zajistila ve svých věznicích důstojné a humánní podmínky;
4. je znepokojen pokračujícím zneužíváním právních předpisů o rouhání v Pákistánu, jež vyostřují stávající náboženská rozdělení, a tak živí klima náboženské netolerance, násilí a diskriminace; zdůrazňuje, že pákistánské právní předpisy o rouhání jsou neslučitelné s mezinárodním humanitárním právem a jsou stále více používány proti zranitelným menšinám včetně šíitů, ahmádíjů, hinduistů a křesťanů; vyzývá proto pákistánskou vládu, aby tyto zákony a jejich používání přehodnotila a nakonec zrušila; vyzývá k tomu, aby byli soudci, obhájci a svědkové obhajoby chráněni ve všech tzv. případech rouhání;
5. naléhavě vyzývá Pákistán, aby zrušil oddíl 295-B a C svého trestního zákoníku, dodržoval v celé zemi právo na svobodu myšlení, svědomí, náboženství a projevu a účinně zakázal používání zákonů týkajících se rouhání; vyzývá dále pákistánskou vládu, aby novelizovala akt proti terorismu z roku 1997, aby bylo zajištěno, že případy rouhání nebudou projednávány u protiteroristických soudů, a aby v případech údajného rouhání zajistila možnost propuštění na kauci;
6. zdůrazňuje, že se v případě svobody náboženství nebo vyznání, svobody slova a projevu a práv menšin jedná o lidská práva, která jsou zakotvena v pákistánské ústavě;
7. vyzývá pákistánskou vládu, aby jednoznačně odsoudila podněcování k násilí a diskriminaci náboženských menšin v zemi; vyzývá ji dále, aby zavedla účinné procesní a institucionální záruky na úrovni vyšetřování, stíhání a soudního řízení, které by do doby, než budou zákony o rouhání zrušeny, zabránily jejich zneužívání; s politováním konstatuje, že v Pákistánu stále dochází k diskriminaci náboženských menšin, včetně křesťanů, ahmadíjských muslimů, šíitů a hinduistů, a k používání násilí vůči nim; připomíná davový útok na komunitu ahmadíjů, k němuž v návaznosti na obvinění z rouhání vznesené proti jejímu členovi Aqibu Salímovi, jehož soud zprostil obvinění, došlo v roce 2014 ve městě Gudžránwala a který vyústil v úmrtí tří členů této komunity, včetně dvou dětí; konstatuje, že byl zaveden požadavek, že obvinění před registrací daného případu může vyšetřovat pouze policejní důstojník minimálně ve funkci komisaře;
8. je znepokojen tím, že v Pákistánu jsou zákony o rouhání často zneužívány ke vznášení falešných obvinění z nejrůznějších důvodů, mj. za účelem vyřešení osobních sporů nebo získání ekonomických výhod; vyzývá proto pákistánskou vládu, aby tomu věnovala patřičnou pozornost a následně tyto zákony zrušila; jednoznačně odmítá údajné prohlášení pákistánského státního ministra pro parlamentní záležitosti Alího Chána, který vyzval k tomu, aby byly osoby, jež se dopustily rouhání, sťaty;
9. naléhavě vybízí všechny zaměstnance EU a diplomatické pracovníky, aby s cílem poskytnout ochranu a podporu Šaguftě Kausarové a Šafqatu Immánuílovi dělali vše, co je v jejich silách, včetně navštěvování soudních řízení, podávání žádostí o návštěvy ve věznici a vedení rozhodného trvalého dialogu s orgány, které jsou do případu zapojeny;
10. vyzývá členské státy, aby Šaguftě Kausarové, Šafqatu Immánuílovi, jejich právnímu zástupci Saifovi ul-Malúkovi a dalším osobám, které byly obviněny za pokojné uplatňování svých práv, včetně obránců lidských práv, usnadnily vydání nouzových víz a nabídly jim mezinárodní ochranu, pokud by museli opustit Pákistán;
11. je mimořádně znepokojen stále častějšími útoky na novináře, členy akademické obce a organizace občanské společnosti, zejména útoky proti ženám a menšinám, k nimž dochází na internetu i mimo něj; naléhavě vyzývá pákistánskou vládu, aby přijala okamžité kroky, které by zajistily bezpečnost novinářů, obránců lidských práv a náboženských organizací, a aby provedla urychlené účinné vyšetřování, aby bylo zajištěno dodržování zásad právního státu a aby byli pachatelé postaveni před soud;
12. vyzývá Komisi a Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby okamžitě prověřily, zda má Pákistán vzhledem k současným událostem nárok na status GSP+ a zda existuje dostatečný důvod k zahájení postupu vedoucího k dočasnému zrušení tohoto statusu a výhod, které jsou s ním spojeny, a aby Evropský parlament o této záležitosti co nejdříve informovaly;
13. vyzývá ESVČ a Komisi, aby s cílem pomoci náboženským komunitám a vyvíjet nátlak na pákistánskou vládu, aby se více zasadila o ochranu náboženských menšin, využily veškerých nástrojů, které mají k dispozici, a to i nástrojů, jež jsou formulovány v obecných zásadách EU pro prosazování a ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení;
14. naléhavě vyzývá ESVČ a členské státy, aby Pákistán i nadále podporovaly při reformě soudnictví a budování kapacit, aby bylo zjištěno, že nižší soudy budou schopny urychleně projednávat případy zadržených osob a vylučovat případy rouhání, které nejsou podloženy dostatečně spolehlivými důkazy;
15. vítá konání dialogu mezi jednotlivými náboženstvími v Pákistánu, a naléhavě vyzývá ESVČ a delegaci EU, aby i nadále podporovala Pákistánskou národní mírovou radu pro mezináboženskou harmonii při pořádání těchto pravidelných iniciativ s náboženskými vůdci, mj. vůdci náboženských menšin, kterým se dostává podpory od náboženských organizací, organizací občanské společnosti, odborníků na lidská práva a právníků s touto specializací i od členů akademické obce; vyzývá dále delegaci EU a zastupitelství členských států, aby i nadále podporovaly nevládní organizace v Pákistánu, které jsou zapojeny do sledování situace v oblasti lidských práv a které poskytují obětem náboženského a genderově podmíněného násilí podporu;
16. naléhavě vyzývá Pákistán, aby zintenzivnil svou spolupráci s mezinárodními orgány zabývajícími se problematikou lidských práv, mj. s Výborem OSN pro lidská práva, tak aby mohl uplatnit veškerá příslušná doporučení a aby zlepšil sledování pokroku při dosahování mezinárodních ukazatelů a informování o něm;
17. domnívá se, že násilné demonstrace a útoky proti Francii jsou nepřijatelné; je hluboce znepokojen protifrancouzskými náladami v Pákistánu, které vedly k tomu, že francouzští občané a francouzské společnosti museli dočasně tuto zemi opustit;
18. vítá nedávné rozhodnutí Nejvyššího soudu Pákistánu zakázat popravování vězňů trpících duševním onemocněním; znovu zdůrazňuje, že Evropská unie jednoznačně odmítá trest smrti, a to ve všech případech bez výjimky; vyzývá ke všeobecnému zrušení tohoto trestu; vyzývá pákistánské orgány, aby zmírnily trest všem osobám, které čeká trest smrti, aby bylo zajištěno dodržování jejich práva na spravedlivý proces, které je mezinárodně uznáváno a chráněno ústavou;
19. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedovi Komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Pákistánu.