A.    Rozhodnutí Evropského Parlamentu o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv (1)

EVROPSKÝ PARLAMENT,

s ohledem na smlouvy o založení Evropských společenství, a zejména na čl. 195 odst. 4 Smlouvy o založení Evropského společenství a čl. 107d odst. 4 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii,

s ohledem na stanovisko Komise,

s ohledem na souhlas Rady,

vzhledem k tomu, že je třeba stanovit pravidla a obecné podmínky pro výkon funkce veřejného ochránce práv podle ustanovení obsažených ve smlouvách o založení Evropských společenství;

vzhledem k tomu, že je na místě určit podmínky, za kterých může být veřejnému ochránci práv podána stížnost, a vymezit vztahy mezi výkonem funkce veřejného ochránce práv a soudními či správními řízeními;

vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv, který může též jednat z vlastního podnětu, musí mít všechny náležitosti potřebné k výkonu své funkce; že za tímto účelem jsou orgány a instituce Společenství povinny poskytnout veřejnému ochránci práv na požádání všechny informace, jež požaduje, aniž je dotčena povinnost veřejného ochránce práv nesdělovat je; vzhledem k tomu, že přístup k utajovaným skutečnostem nebo dokumentům, zejména k citlivým dokumentům ve smyslu článku 9 nařízení (ES) č. 1049/2001 (2), by měl podléhat bezpečnostním pravidlům dotyčného orgánu nebo instituce Společenství; vzhledem k tomu, že orgány nebo instituce zpřístupňující utajované skutečnosti nebo dokumenty zmíněné v čl. 3 odst. 2 prvním pododstavci by o jejich utajení měly informovat veřejného ochránce práv; vzhledem k tomu, že při uplatňování pravidel uvedených v čl. 3 odst. 2 prvním pododstavci by se měl veřejný ochránce práv předem dohodnout s dotyčným orgánem nebo institucí na podmínkách zacházení s utajovanými informacemi nebo dokumenty a s jinými informacemi, jež podléhají služebnímu tajemství; že pokud nebude veřejnému ochránci práv poskytnuta požadovaná pomoc, uvědomí o tom Evropský parlament, a tomu přísluší podniknout náležité kroky;

vzhledem k tomu, že je nezbytné stanovit postupy pro případ, že šetření prováděná veřejným ochráncem práv odhalí případy nesprávného úředního postupu; že je třeba současně stanovit, že veřejný ochránce práv podává každoročně souhrnnou zprávu Evropskému parlamentu na konci ročního zasedacího období;

vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv a jeho zaměstnanci jsou povinni udržovat v tajnosti všechny informace, se kterými se seznámí v souvislosti s výkonem své funkce; že veřejný ochránce práv je však povinen informovat příslušné orgány o skutečnostech, o kterých se domnívá, že spadají do oblasti trestního práva, a o nichž se dozví v rámci šetření;

vzhledem k tomu, že je nutné stanovit možnost spolupráce mezi veřejným ochráncem práv a orgány stejného typu, které existují v některých členských státech, při dodržení vnitrostátních právních předpisů;

vzhledem k tomu, že Evropský parlament jmenuje veřejného ochránce práv na začátku svého volebního období pro dané volební období z řad osob, které jsou občany Evropské unie a u kterých jsou veškeré záruky nezávislosti a náležité způsobilosti;

vzhledem k tomu, že je třeba stanovit podmínky, za nichž funkce veřejného ochránce práv končí;

vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv musí vykonávat funkci zcela nezávisle, k čemuž se slavnostně zavazuje před Evropským soudním dvorem při nástupu do funkce; že je třeba určit veškeré činnosti neslučitelné s výkonem funkce veřejného ochránce práv, dále pak jeho plat, výsady a imunitu;

vzhledem k tomu, že je třeba stanovit pravidla týkající se úředníků a zaměstnanců sekretariátu, který má být veřejnému ochránci práv nápomocen, a jeho rozpočtu; že sídlo veřejného ochránce práv je v sídle Evropského parlamentu;

vzhledem k tomu, že je na veřejném ochránci práv, aby přijal prováděcí ustanovení k tomuto rozhodnutí; že je třeba mimo jiné stanovit určitá přechodná ustanovení pro prvního veřejného ochránce práv, který bude jmenován poté, co vstoupí v platnost Smlouva o Evropské unii,

ROZHODL TAKTO:

Článek 1

1.    Toto rozhodnutí stanoví pravidla a obecné podmínky pro výkon funkce veřejného ochránce práv v souladu s čl. 195 odst. 4 Smlouvy o založení Evropského společenství a čl. 107d odst. 4 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii.

2.    Veřejný ochránce práv plní své funkce při respektování pravomocí, jež orgánům a institucím Společenství udělují Smlouvy.

3.    Veřejný ochránce práv nesmí zasahovat do žádného soudního řízení ani zpochybňovat důvodnost soudního rozhodnutí.

Článek 2

1.    Veřejný ochránce práv přispívá za podmínek a v mezích stanovených výše uvedenými Smlouvami k odhalování nesprávného úředního postupu při činnosti orgánů a institucí Společenství s výjimkou Soudního dvora a Soudu prvního stupně při výkonu jejich soudní pravomoci, a doporučuje nápravná opatření. Činnost jiných orgánů či osob nemůže být předmětem stížnosti uplatněné u veřejného ochránce práv.

2.    Každý občan Evropské unie nebo každá fyzická nebo právnická osoba s bydlištěm nebo sídlem v členském státě Evropské unie se může obrátit na veřejného ochránce práv buď přímo, nebo prostřednictvím člena Evropského parlamentu se stížností týkající se nesprávného úředního postupu při činnosti orgánů a institucí Společenství s výjimkou Soudního dvora a Soudu prvního stupně při výkonu jejich soudní pravomoci. Veřejný ochránce práv uvědomí dotyčný orgán nebo dotyčnou instituci neprodleně po obdržení stížnosti.

3.    Ze stížnosti musí být patrné, oč v ní jde a kdo ji podává; tato osoba může požádat, aby se se stížností nakládalo jako s důvěrnou.

4.    Stížnost musí být předložena do dvou let ode dne, kdy se stěžovatel dozví o skutečnostech, kterých se stížnost týká, a musí jí předcházet vhodné administrativní kroky uplatněné u dotyčných orgánů a institucí.

5.    Veřejný ochránce práv může stěžovateli poradit, aby se obrátil na jiný orgán.

6.    Stížnostmi podanými veřejnému ochránci práv není dotčen běh lhůt k podání opravných prostředků v soudních nebo správních řízeních.

7.    Musí-li veřejný ochránce práv z důvodů probíhajícího či ukončeného soudního řízení v téže věci prohlásit nějakou stížnost za nepřípustnou nebo ukončit její zkoumání, výsledky šetření, které případně již provedl, se odkládají.

8.    Veřejný ochránce práv se může zabývat stížností, která se týká pracovních vztahů mezi orgány a institucemi Společenství a jejich úředníky a ostatními zaměstnanci pouze tehdy, pokud již dotyčná osoba vyčerpala všechny možnosti vnitřních správních žádostí a stížností, zejména postupy uvedené v čl. 90 odst. 1 a 2 služebního řádu, a pokud již uplynuly lhůty pro odpověď ze strany orgánů, jimž byla věc předložena.

9.    Veřejný ochránce práv informuje stěžovatele v co nejkratší době o vyřízení jeho stížnosti.

Článek 3

1.    Veřejný ochránce práv provádí z vlastního podnětu nebo na základě stížnosti všechna šetření, která považuje za důvodná pro objasnění každého případného nesprávného úředního postupu při činnosti orgánů a institucí Společenství. Uvědomí o tom dotyčný orgán či dotyčnou instituci, a ty mu mohou podat všechny potřebné připomínky.

2.    Orgány a instituce Společenství musí poskytnout veřejnému ochránci práv požadované informace a umožnit mu přístup k dotyčné dokumentaci. Přístup k utajovaným skutečnostem nebo dokumentům, zejména k citlivým dokumentům ve smyslu článku 9 nařízení (ES) č. 1049/2001, podléhá bezpečnostním pravidlům dotyčného orgánu nebo instituce Společenství.

Orgány nebo instituce zpřístupňující utajované skutečnosti nebo dokumenty zmíněné v předchozím pododstavci o jejich utajení informují veřejného ochránce práv.

Při uplatňování pravidel uvedených v prvním pododstavci se veřejný ochránce práv má předem dohodnout s dotyčným orgánem nebo institucí na podmínkách zacházení s utajovanými informacemi nebo dokumenty a s jinými informacemi, jež podléhají služebnímu tajemství.

Přístup k dokumentaci členského státu, na kterou se vztahují právní nebo správní předpisy o utajení, umožní dotčené orgány nebo instituce až po předchozím souhlasu tohoto členského státu.

K jiné dokumentaci členského státu umožní přístup poté, co jej o tom uvědomí.

V obou těchto případech nesmí veřejný ochránce práv v souladu s článkem 4 obsah této dokumentace rozšiřovat.

Úředníci a ostatní zaměstnanci orgánů a institucí Společenství musí svědčit na požádání veřejného ochránce práv; vypovídají jménem svého úřadu a v souladu s jeho pokyny a zůstávají vázáni služebním tajemstvím.

3.    Orgány členských států musí poskytnout veřejnému ochránci práv, pokud o to požádá, prostřednictvím stálých zastoupení členských států u Evropských společenství veškeré informace, které mohou pomoci objasnit případy nesprávného úředního postupu ze strany orgánů a institucí Společenství, pokud se na tyto informace nevztahují právní nebo správní předpisy ukládající mlčenlivost nebo ustanovení zabraňující jejich předání. V posledně uvedeném případě však může daný členský stát sdělit veřejnému ochránci práv tyto informace, pokud se zaváže, že jejich obsah neposkytne jiným osobám.

4.    Jestliže není veřejnému ochránci práv poskytnuta spolupráce, kterou požaduje, informuje o tom Evropský parlament, a ten podnikne náležité kroky.

5.    Podle možností hledá veřejný ochránce práv společně s dotyčným orgánem či dotyčnou institucí řešení, jímž by se dal nesprávný úřední postup napravit a stížnost se uspokojivě vyřídila.

6.    Pokud veřejný ochránce práv odhalí nesprávný úřední postup, uvědomí dotyčný orgán nebo dotyčnou instituci, a případně předloží návrhy doporučení. Dotyčný orgán nebo dotyčná instituce zašle veřejnému ochránci práv do tří měsíců odůvodněné stanovisko.

7.    Následně podá veřejný ochránce práv zprávu Evropskému parlamentu a dotyčnému orgánu či dotyčné instituci. Může zde též podat doporučení. Stěžovatele veřejný ochránce práv vyrozumí o výsledcích šetření a o stanovisku dotyčného orgánu nebo dotyčné instituce a o případných doporučeních podaných veřejným ochráncem práv.

8.    Veřejný ochránce práv podává každoročně na konci ročního zasedacího období zprávu o výsledcích svých šetření Evropskému parlamentu.

Článek 4

1.    Veřejný ochránce práv a jeho zaměstnanci, na něž se vztahuje článek 287 Smlouvy o založení Evropského společenství a článek 194 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii, jsou povinni nesdělovat informace a dokumenty, se kterými byli seznámeni v rámci svých šetření. Jsou zejména povinni nezveřejňovat žádné utajované skutečnosti nebo dokumenty poskytované veřejnému ochránci práv, a to především citlivé dokumenty ve smyslu článku 9 nařízení (ES) č. 1049/2001 nebo jako dokumenty, na něž se vztahuje právo Společenství, pokud jde o ochranu osobních údajů i veškerých informací, které by mohly poškodit stěžovatele nebo jinou zúčastněnou osobu, aniž je dotčen odstavec 2.

2.    Jestliže se veřejný ochránce práv v rámci šetření dozví o skutečnostech, jež podle jeho názoru spadají do oblasti trestního práva, neprodleně o tom uvědomí příslušné vnitrostátní orgány prostřednictvím stálých zastoupení členských států při Evropské unii a, spadá-li případ do jejich pravomocí, příslušné orgány či instituce Společenství, nebo úřady pověřené bojem proti podvodům; v případě potřeby veřejný ochránce práv rovněž uvědomí orgán nebo instituci Společenství, z nichž pochází dotyčný úředník nebo zaměstnanec, a tento orgán nebo instituce může případně použít čl. 18 druhý pododstavec protokolu o výsadách a imunitách Evropských společenství. Veřejný ochránce práv může také informovat dotyčný orgán nebo dotyčnou instituci Společenství o skutečnostech nasvědčujících tomu, že jednání některého z jejich úředníků či zaměstnanců spadá do působnosti disciplinárních předpisů.

Članek 4 a

Veřejný ochránce práv a jeho zaměstnanci nakládají se žádostmi o přístup veřejnosti k dokumentům, jež nejsou zmíněny v čl. 4 odst. 1, v souladu s podmínkami a omezeními stanovenými v nařízení (ES) č. 1049/2001.

Článek 5

1.    Veřejný ochránce práv může v případě, že to přispěje k vyšší účinnosti šetření a k lepší ochraně práv a zájmů stěžovatelů, spolupracovat s orgány stejného typu, které existují v některých členských státech, při dodržení použitelných vnitrostátních právních předpisů. Veřejný ochránce práv nesmí touto cestou vyžadovat dokumenty, ke kterým by neměl přístup podle článku 3.

2.    V rámci rozsahu své funkce v souladu s článkem 195 Smlouvy o založení Evropského společenství a článkem 107d Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii a při zajištění toho, že se jeho činnosti nepřekrývají s činnostmi ostatních orgánů nebo institucí, může veřejný ochránce práv spolupracovat s orgány a institucemi členských států, které jsou pověřeny podporou a ochranou základních práv.

Článek 6

1.    Veřejný ochránce práv je jmenován Evropským parlamentem po každých volbách Evropského parlamentu na dobu volebního období. Může být jmenován opakovaně.

2.    Veřejný ochránce práv je vybírán z osob, které jsou občany Evropské unie, mají plná občanská a politická práva, poskytují veškeré záruky nezávislosti, splňují podmínky požadované pro výkon nejvyšších soudních funkcí ve své zemi nebo mají obecně uznávané zkušenosti a způsobilost pro výkon funkce veřejného ochránce práv.

Článek 7

1.    Výkon funkce veřejného ochránce práv skončí buď uplynutím jeho funkčního období, anebo odstoupením či odvoláním.

2.    Kromě případu odvolání vykonává veřejný ochránce práv svou funkci až do okamžiku, kdy je jmenován jeho nástupce.

3.    V případě předčasného skončení výkonu funkce veřejného ochránce práv je nástupce jmenován do tří měsíců od uvolnění funkce na dobu zbývající do konce volebního období.

Článek 8

Veřejný ochránce práv, který již nesplňuje podmínky požadované k výkonu funkce nebo který se dopustí vážného pochybení, může být odvolán Soudním dvorem Evropských společenství na žádost Evropského parlamentu.

Článek 9

1.    Veřejný ochránce práv vykonává svou funkci zcela nezávisle v obecném zájmu Společenství a občanů Evropské unie. Při plnění funkce nesmí požadovat ani přijímat pokyny od žádné vlády ani orgánu. Zdrží se veškeré činnosti neslučitelné s povahou jeho funkce.

2.    Při nástupu do funkce se slavnostně zavazuje před Soudním dvorem Evropských společenství, že bude vykonávat svou funkci zcela nezávisle a nestranně a plnit po celou dobu výkonu funkce i po jejím ukončení povinnosti z ní vyplývající, zejména povinnost čestného a zdrženlivého jednání při přijímání některých funkcí nebo některých výhod po skončení výkonu funkce veřejného ochránce práv.

Článek 10

1.    Po dobu své funkce nesmí veřejný ochránce práv vykonávat žádnou jinou politickou nebo správní funkci ani jinou výdělečnou či nevýdělečnou profesionální činnost.

2.    Pokud jde o platy, náhrady a důchody, je veřejný ochránce práv postaven naroveň soudci Soudního dvora Evropských společenství.

3.    Články 12 až 15 a článek 18 Protokolu o výsadách a imunitách Evropských společenství se vztahují na veřejného ochránce práv i úředníky a zaměstnance jeho sekretariátu.

Článek 11

1.    Veřejnému ochránci práv je nápomocen sekretariát, jehož vedoucího sám jmenuje.

2.    Na úředníky a zaměstnance sekretariátu veřejného ochránce práv se vztahují nařízení a předpisy vztahující se na úředníky a zaměstnance Evropských společenství. Jejich počet je každoročně stanoven v rámci rozpočtového procesu.

3.    Úředníci Evropských společenství a členských států, kteří jsou jmenováni zaměstnanci sekretariátu veřejného ochránce práv, jsou ve služebním zájmu vyčleněni pro veřejného ochránce práv se zárukou, že budou přijati zpět do své původní instituce.

4.    V otázkách svých zaměstnanců je veřejný ochránce práv postaven naroveň orgánům ve smyslu článku 1 služebního řádu Evropských společenství.

Článek 12  : zrušen

Článek 13

Sídlem veřejného ochránce práv je sídlo Evropského parlamentu.

Článek 14

Veřejný ochránce práv přijme prováděcí předpisy k tomuto rozhodnutí.

Článek 15

První veřejný ochránce práv jmenovaný poté, co vstoupí v platnost Smlouva o Evropské unii, je jmenován na dobu zbývající do konce volebního období.

Článek 16  : zrušen

Článek 17

Toto rozhodnutí bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropských společenství. Vstupuje v platnost dnem zveřejnění.

B.    Rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv, kterým se přijímají prováděcí předpisy (3)

Článek 1  : Výklad pojmů

V těchto prováděcích předpisech

a)    se „dotyčným orgánem“ rozumí orgán nebo instituce Společenství, který je předmětem stížnosti nebo šetření z vlastního podnětu;

b)    se „statutem“ rozumějí pravidla a obecné podmínky pro výkon funkce veřejného ochránce práv.

c)    se „důvěrnými“ rozumějí dokumenty a informace, které „nemají být zpřístupněny.

Článek 2  : Přijímání stížností

2.1    Stížnosti jsou roztříděny, zaregistrovány a očíslovány při jejich obdržení.

2.2    Potvrzení o obdržení stížnosti se zasílá stěžovateli s uvedením registračního čísla stížnosti a jména právníka, který se případem zabývá.

2.3    Petice předložená veřejnému ochránci práv Evropským parlamentem se souhlasem předkladatele je posuzována jako stížnost.

2.4    Ve vhodných případech a se souhlasem stěžovatele může veřejný ochránce práv předat stížnost Evropskému parlamentu, aby byla projednána jako petice.

2.5    Ve vhodných případech a se souhlasem stěžovatele může veřejný ochránce práv předat stížnost jinému příslušnému orgánu.

Článek 3  : Přípustnost stížností

3.1.    Na základě kritérií stanovených ve Smlouvě a ve statutu veřejný ochránce práv určí, zda stížnost spadá do jeho působnosti, a pokud je tomu tak, zda je přípustná, či nikoliv. Předtím, než učiní toto rozhodnutí, může požádat stěžovatele o poskytnutí dalších informací nebo dokumentů.

3.2    Pokud stížnost nespadá do jeho působnosti nebo je-li nepřípustná, veřejný ochránce práv řízení ukončí. Veřejný ochránce práv informuje stěžovatele o svém rozhodnutí a jeho důvodech. Veřejný ochránce práv může stěžovateli doporučit, aby se obrátil na jiný orgán.

Článek 4  : Šetření ve věci přípustných stížností

4.1    Veřejný ochránce práv rozhodne, zda je dostatek důvodů pro zahájení šetření ve věci přípustné stížnosti.

4.2    Pokud neshledá dostatek důvodů pro šetření, ukončí řízení ve věci dané stížnosti a informuje o tom stěžovatele. Veřejný ochránce práv může informovat také dotyčný orgán.

4.3    Pokud veřejný ochránce práv shledá dostatek důvodů pro šetření, informuje o tom stěžovatele a dotyčný orgán. Zašle kopii stížnosti dotyčnému orgánu a vyzve jej, aby předložil své stanovisko ve stanovené lhůtě, která obvykle nepřekročí tři měsíce. Ve výzvě dotyčnému orgánu mohou být uvedeny konkrétní aspekty stížnosti nebo specifické otázky, k nimž se má ve svém stanovisku vyjádřit.

4.4    Součástí stanoviska nesmějí být žádné informace ani dokumenty, které dotyčný orgán považuje za důvěrné.

4.5    Dotyčný orgán může požádat, aby určité části jeho stanoviska byly zpřístupněny pouze stěžovateli. Jasně stanoví, o které části se jedná, a vysvětlí důvod(y) své žádosti.

4.6    Veřejný ochránce práv zašle stanovisko dotyčného orgánu stěžovateli. Stěžovatel má možnost předložit své připomínky veřejnému ochránci práv ve stanovené lhůtě, která obvykle nepřekročí jeden měsíc.

4.7    Považuje-li to za užitečné, provede veřejný ochránce práv další šetření. Na další šetření se vztahují čl. 4 odst. 3 až 6, avšak lhůta pro odpověď pro dotyčný orgán je obvykle jeden měsíc.

4.8    Považuje-li to za vhodné, může veřejný ochránce práv použít k nalezení rychlého řešení zjednodušený postup.

4.9    Po dokončení šetření veřejný ochránce práv případ uzavře odůvodněným rozhodnutím a informuje o tom stěžovatele a dotyčný orgán.

Článek 5  : Vyšetřovací pravomoci

5.1    Za podmínek stanovených ve statutu může veřejný ochránce práv požádat orgány a instituce Společenství a orgány členských států, aby mu v přiměřené době poskytly pro účely šetření informace nebo dokumenty. Tyto orgány či instituce jasně stanoví, které informace nebo dokumenty považují za důvěrné.

5.2    Veřejný ochránce práv může nahlédnout do příslušného spisu dotyčného orgánu. Dotyčný orgán jasně stanoví, které dokumenty ze spisu považuje za důvěrné. Veřejný ochránce práv může pořizovat kopie celého spisu nebo konkrétních dokumentů v něm obsažených. Veřejný ochránce práv informuje stěžovatele o tom, že do spisu nahlédl.

5.3    Veřejný ochránce práv může požádat úředníky a ostatní zaměstnance orgánů nebo institucí Společenství o předložení důkazů za podmínek stanovených ve statutu. Veřejný ochránce práv může rozhodnout, že osoba, která důkazy předkládá, tak učiní v důvěrnosti.

5.4    Veřejný ochránce práv může požádat orgány a instituce Společenství, aby mu umožnily provést místní šetření.

5.5    Veřejný ochránce práv si může vyžádat studie nebo odborné posudky, které považuje za nezbytné pro úspěšný výsledek šetření.

Článek 6  : Smírná řešení

6.1    Pokud veřejný ochránce práv zjistí nesprávný úřední postup, usiluje ve spolupráci s dotyčným orgánem pokud možno o smírné řešení, aby pochybení napravil a uspokojil stěžovatele.

6.2    Pokud veřejný ochránce práv usoudí, že tato spolupráce byla úspěšná, uzavře případ odůvodněným rozhodnutím. O tomto rozhodnutí informuje stěžovatele a dotyčný orgán.

6.3    Pokud veřejný ochránce práv usoudí, že smírné řešení není možné, nebo nepodaří-li se k němu dospět, případ buď uzavře odůvodněným rozhodnutím, které může obsahovat kritickou poznámku, nebo vypracuje zprávu s návrhy doporučení.

Článek 7  : Kritické poznámky

7.1    Veřejný ochránce práv učiní kritickou poznámku, pokud:

a)    již není možné, aby dotyčný orgán napravil nesprávný úřední postup; a

b)    případ nesprávného úředního postupu nemá žádné obecné důsledky.

7.2    Pokud veřejný ochránce práv uzavře případ s kritickou poznámkou, informuje o tom stěžovatele a dotyčný orgán.

Článek 8  : Zprávy a doporučení

8.1    Veřejný ochránce práv vypracuje zprávu s návrhy doporučení dotyčnému orgánu, pokud má zato, že:

a)    je možné, aby dotyčný orgán napravil daný nesprávný úřední postup; nebo

b)    daný případ nesprávného úředního postupu má obecné důsledky.

8.2    Veřejný ochránce práv zašle kopii své zprávy a návrhy doporučení dotyčnému orgánu a stěžovateli.

8.3    Dotyčný orgán zašle veřejnému ochránci práv podrobné stanovisko do tří měsíců. Podrobné stanovisko může obsahovat přijetí rozhodnutí veřejného ochránce práv a popis opatření přijatých s cílem uplatnit navrhovaná doporučení.

8.4    Pokud veřejný ochránce práv nepovažuje podrobné stanovisko za uspokojivé, může vypracovat zvláštní zprávu pro Evropský parlament o případu nesprávného úředního postupu. Zpráva může obsahovat doporučení. Veřejný ochránce práv zašle kopii zprávy dotyčnému orgánu a stěžovateli.

Článek 9  : Šetření z vlastního podnětu

9.1    Veřejný ochránce práv může rozhodnout o zahájení šetření z vlastního podnětu.

9.2    Vyšetřovací pravomoci veřejného ochránce práv jsou stejné, ať jde o šetření z vlastního podnětu, nebo o šetření na základě stížnosti.

9.3    Postupy pro šetření na základě stížnosti se použijí při šetření z vlastního podnětu obdobně.

Článek 10  : Procesní ustanovení

10.1    Pokud o to stěžovatel požádá, posuzuje veřejný ochránce práv stížnost jako důvěrnou. Pokud to považuje za nezbytné pro ochranu zájmů stěžovatele nebo třetí strany, může veřejný ochránce práv posuzovat stížnost jako důvěrnou z vlastního podnětu.

10.2    Pokud to považuje za vhodné, může veřejný ochránce práv přijmout nezbytná opatření pro to, aby byla daná stížnost vyřízena přednostně.

10.3    Pokud je v souvislosti s věcmi, v nichž vede veřejný ochránce práv šetření, zahájeno soudní řízení, veřejný ochránce práv případ uzavře. Výsledky již provedených šetření se bez dalších opatření založí do spisu.

10.4    Veřejný ochránce práv informuje příslušné vnitrostátní orgány a popřípadě orgán nebo instituci Společenství o trestněprávních skutečnostech, které zjistí v průběhu šetření. Veřejný ochránce práv také informuje orgán nebo instituci Společenství o skutečnostech, které mohou být podle jeho mínění důvodem k zahájení disciplinárního řízení.

Článek 11  : Zprávy Evropskému parlamentu

11.1    Veřejný ochránce práv podává o své činnosti jako celku, včetně výsledků svých šetření výroční zprávu Evropskému parlamentu.

11.2    Pokud to považuje za potřebné pro plnění svých úkolů podle Smluv a statutu, může veřejný ochránce práv kromě zvláštních zpráv vypracovaných podle čl. 8 odst. 4 výše vypracovat jiné takové zvláštní zprávy pro Evropský parlament.

11.3    Výroční a zvláštní zprávy veřejného ochránce práv mohou obsahovat doporučení, pokud to veřejný ochránce práv považuje za potřebné pro plnění svých úkolů podle Smluv a statutu.

Článek 12  : Spolupráce s veřejnými ochránci práv a obdobnými orgány v členských státech

Veřejný ochránce práv může spolupracovat s veřejnými ochránci práv a obdobnými orgány v členských státech s cílem zvýšit účinnost svého šetření a šetření prováděných veřejnými ochránci práv a obdobnými orgány v členských státech, a tím přispět k lepší ochraně práv a zájmů vyplývajících z práva Evropské unie a Evropského společenství.

Článek 13  : Právo stěžovatele nahlédnout do spisu

13.1    Stěžovatel má právo nahlédnout do spisu veřejného ochránce práv, který se týká jeho stížnosti, s výhradou čl. 13 odst. 3 níže.

13.2    Stěžovatel má právo nahlédnout do spisu na místě. Může požádat veřejného ochránce práv o poskytnutí kopie celého spisu nebo konkrétních dokumentů ze spisu.

13.3    Stěžovatel nemá přístup k:

a)    dokumentům a informacím získaným na základě čl. 5 odst.1 nebo 2 výše, které byly pro veřejného ochránce práv označeny jako důvěrné;

b)    důkazům předloženým v důvěrnosti v souladu s čl. 5 odst. 3 výše.

Článek 14  : Přístup veřejnosti k dokumentům v držení veřejného ochránce práv

14.1.    Veřejnost má přístup k dokumentům v držení veřejného ochránce práv, které se nevztahují k šetřením, s výhradou stejných podmínek a omezení, jaké stanoví nařízení (ES) č. 1049/2001 (4) o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise.

14.2    Veřejnost může požádat o přístup k dokumentům v držení veřejného ochránce práv, které se k šetřením vztahují, pokud stížnost není na žádost stěžovatele nebo veřejného ochránce práv podle čl. 10 odst. 1 výše posuzována jako důvěrná. Přístup se neposkytuje k:

a)    dokumentům a informacím získaným na základě čl. 5 odst. 1 nebo 2 výše, které byly pro veřejného ochránce práv označeny jako důvěrné;

b)    důkazům předloženým v důvěrnosti v souladu s čl. 5 odst. 3 výše;

c)    částem stanoviska dotyčného orgánu k dalším šetřením nebo jeho odpovědí na ně, u nichž v souladu s čl. 4 odst. 5 výše požádal, aby byly zpřístupněny pouze stěžovateli. Žadatel o přístup k takovým informacím je informován o důvodu/důvodech předložení této žádosti dotyčným orgánem;

d)    dokumentu, jehož zpřístupnění by ovlivnilo nezaujatost probíhajícího šetření.

14.3    Žádosti o přístup k dokumentům se podávají písemně (poštou, faxem nebo elektronickou poštou) a musí být dostatečně přesně formulovány, aby umožnily identifikovat daný dokument.

14.4    Přístup k dokumentům je možný buď na místě nebo poskytnutím jejich kopie. Veřejný ochránce práv může stanovit přiměřené poplatky za poskytnutí kopií dokumentů. Způsob výpočtu poplatku musí být objasněn.

14.5    O žádostech veřejnosti o přístup k dokumentům nebo informacím je rozhodnuto do 15 pracovních dnů po obdržení žádosti. Ve výjimečných případech lze tuto lhůtu prodloužit o 15 pracovních dnů. Žadatel je o tomto prodloužení lhůty informován předem a je mu poskytnuto podrobné zdůvodnění.

14.6    Úplné nebo částečné zamítnutí žádosti o přístup k dokumentům je odůvodněno.

Článek 15  : Jazyky

15.1    Stížnost může být veřejnému ochránci práv předložena v kterémkoli z jazyků Smlouvy. Veřejný ochránce práv není povinen zabývat se stížnostmi předloženými v jiných jazycích.

15.2    Jazykem řízení vedeného veřejným ochráncem práv je jeden z jazyků Smlouvy. V případě stížnosti je jím jazyk, ve kterém je stížnost vyhotovena.

15.3    Veřejný ochránce práv určí, které dokumenty mají být vypracovány v jazyce řízení.

Článek 16  : Zveřejňovaní zpráv

16.1    Evropský veřejný ochránce práv zveřejní v Úředním věstníku oznámení o přijetí výročních a zvláštních zpráv a uvede způsoby, jakými může každý zájemce získat přístup k plnému znění těchto dokumentů.

16.2    Veškeré zprávy veřejného ochránce práv a shrnutí jeho rozhodnutí týkající se důvěrných stížností jsou zveřejněny ve formě, která neumožňuje zjistit totožnost stěžovatele.

Článek 17  : Vstup v platnost

17.1    Prováděcí předpisy přijaté dne 16. října 1997 se zrušují.

17.2.    Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem 1. ledna 2003.

17.3    O přijetí tohoto rozhodnutí je informován předseda Evropského parlamentu. Oznámení o tomto rozhodnutí bude rovněž zveřejněno v Úředním věstníku.