1. Žádost, aby rozprava o návrhu, který byl Parlamentu předložen podle čl. 48 odst. 1, byla považována za naléhavou, může podat Parlamentu předseda, výbor, politická skupina, poslanci dosahující přinejmenším nízké prahové hodnoty, Komise nebo Rada. Tato žádost se podává písemně a musí být odůvodněna.
2. Jakmile předseda obdrží žádost o naléhavou rozpravu, oznámí to Parlamentu. O žádosti se hlasuje na začátku zasedání následujícího po zasedání, během něhož byla žádost oznámena, pokud návrh, k němuž se žádost vztahuje, byl poslancům rozeslán ve všech úředních jazycích. Je-li podáno více žádostí o naléhavou rozpravu týkajících se stejné záležitosti, vztahuje se schválení nebo zamítnutí žádosti o naléhavou rozpravu na všechny žádosti týkající se téže záležitosti.
3. Před hlasováním může vystoupit pouze osoba, která podává žádost, a jeden řečník proti žádosti, spolu s předsedou nebo zpravodajem příslušného výboru či oběma. Žádný z řečníků nesmí vystoupit po dobu delší než tři minuty.
4. Body, které se mají projednat postupem pro naléhavé případy, mají přednost před ostatními body pořadu jednání. Předseda stanoví dobu rozpravy a hlasování.
5. Postup pro naléhavé případy se může konat bez zprávy nebo výjimečně na základě ústní zprávy příslušného výboru.
Použije-li se postup pro naléhavé případy a probíhá-li interinstitucionální jednání, nepoužijí se články 70 a 71. Článek 74 se použije obdobně.