Článek 171 : Rozdělení řečnické doby a seznam řečníků (1)

1.   Konference předsedů může Parlamentu navrhnout, aby byla u určité rozpravy rozdělena řečnická doba. Parlament rozhoduje o tomto návrhu bez rozpravy.

2.   Žádný řečník nesmí hovořit, aniž mu předseda udělí slovo. Jestliže se řečník odchýlí od tématu, předseda jej napomene.

3.   Řečníci, jejichž vystoupení jsou uvedena na seznamu řečníků, hovoří od centrálního řečnického pultu. Řečníci se zdravotním postižením mohou hovořit ze svých míst, pokud si tak přejí.

V případě všech ostatních vystoupení hovoří řečníci ze svých míst.

4.   Předseda může vypracovat pro první část konkrétní rozpravy seznam řečníků, který obsahuje jedno nebo více kol řečníků z každé politické skupiny, které se rozpravy chtějí zúčastnit, v pořadí podle poměrné velikosti těchto politických skupin.

5.   Řečnická doba se pro tuto část rozpravy rozdělí v souladu s těmito kritérii:

(a)   první část řečnické doby se rozdělí rovným dílem mezi všechny politické skupiny;

(b)   druhá část se rozdělí mezi politické skupiny v poměru k celkovému počtu jejich členů;

(c)   nezařazeným poslancům se přidělí celková řečnická doba podle částí přidělených každé politické skupině podle písmen a) a b);

(d)   při přidělení řečnické doby v plénu se bere zřetel na skutečnost, že poslanci se zdravotním postižením mohou potřebovat více času.

6.   Pokud je rozdělení celkové řečnické doby stanoveno hromadně pro několik bodů pořadu jednání, informují politické skupiny předsedu, jaké části přiděleného času využijí pro jednotlivé body. Předseda zajistí, aby byly tyto řečnické doby dodrženy.

7.   Zbývající část času rozpravy se předem konkrétním způsobem nepřiděluje. Namísto toho může předseda poslance vyzvat, aby hovořili zpravidla nejdéle jednu minutu. Předseda v nejvyšší možné míře zajistí, aby dostávali slovo střídavě řečníci, kteří mají různé politické názory a kteří pocházející z různých členských států.

8.   Na žádost může předseda Parlamentu dát přednost předsedovi a zpravodaji příslušného výboru, jakož i předsedům politických skupin, kteří si přejí vystoupit jménem těchto skupin, nebo řečníkům, kteří je zastupují.

9.   Předseda může udělit slovo poslancům, kteří zvednutím modré karty signalizují, že chtějí jinému poslanci během jeho projevu položit otázku týkající se jeho vyjádření, jejíž délka nepřekročí půl minuty. Předseda tak učiní pouze, pokud s tím řečník souhlasí a pokud je předseda přesvědčen, že tím nedojde k narušení rozpravy, ani že nevznikne výrazná nerovnováha v politické příslušnosti tazatelů v této rozpravě v důsledku toho, že je položení otázek zvednutím modré karty uplatněno vícekrát po sobě. Poslanec, který zvedá modrou kartu, a řečník nesmějí být z téže politické skupiny a nesmějí být oba nezařazenými poslanci. Za podmínek uvedených v druhé větě, které se použijí obdobně, může předseda povolit poslanci, který výše uvedeným postupem položil otázku, aby na odpověď řečníka reagoval nejvýše půlminutovým vystoupením. Řečník poté může na tuto reakci odpovědět.

10.   Žádný poslanec nesmí hovořit déle než jednu minutu k jakémukoli z těchto témat: zápisy ze zasedání, procesní návrhy nebo změny konečného návrhu pořadu jednání či k pořadu jednání.

11.   Komise a Rada vystoupí v rozpravě k určité zprávě zpravidla bezprostředně poté, co zpravodaj přednesl svoji zprávu. Komise, Rada a zpravodaj mohou vystoupit znovu, zejména v reakci na projevy poslanců Parlamentu.

12.   Poslanci, kteří nevystoupili v rozpravě, mohou nejvýše jednou v průběhu jednoho dílčího zasedání odevzdat písemné prohlášení v rozsahu nejvýše 200 slov, které je přílohou doslovného záznamu z rozpravy.

13.   S ohledem na článek 230 Smlouvy o fungování Evropské unie usiluje předseda o dohodu s Komisí, Radou a předsedou Evropské rady o tom, jaká řečnická doba jim bude přidělena.