Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. ledna 2025 o případu Jean-Jacqua Wonda v Demokratické republice Kongo (2025/2510(RSP))

P10_TA(2025)0003 RC-B10-0069/2025

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Demokratické republice Kongo (DRK),

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, který DRK ratifikovala v roce 1976, a na Africkou chartu lidských práv a práv národů,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a Zásady a pokyny týkající se práva na spravedlivý proces a právní pomoc v Africe,

–  s ohledem na čl. 150 odst. 5 a čl. 136 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Jean-Jacques Wondo, belgicko-konžský bezpečnostní, vojenský a politický expert, byl v únoru 2024 pozván do Kinshasy, aby řídil reformy konžské národní zpravodajské služby (ANR);

B.  vzhledem k tomu, že po neúspěšném státním převratu dne 19. května 2024 byl Jean-Jacques Wondo zatčen na základě obvinění, že působil jako jeho „duševní strůjce“, a to navzdory tomu, že soustavně trvá na své nevině; vzhledem k tomu, že tato obvinění byla založena na vynucených a nespolehlivých svědectvích;

C.  vzhledem k tomu, že dne 13. září 2024 byl Jean-Jacques Wondo spolu s dalšími 36 osobami odsouzen vojenským soudem k trestu smrti v soudním řízení, které bylo široce kritizováno za to, že při něm bylo závažným způsobem porušováno právo na spravedlivý proces a nebyly předloženy žádné věrohodné důkazy;

D.  vzhledem k tomu, že zdravotní stav Jean-Jacqua Wonda se ve vazbě výrazně zhoršil a vyžaduje lékařskou péči;

E.  vzhledem k tomu, že DRK v březnu 2024 zrušila moratorium na trest smrti a v důsledku toho prudce vzrostl počet rozsudků smrti, což je v rozporu se závazky DRK vyplývajícími z mezinárodního práva v oblasti lidských práv;

1.  ostře odmítá odsouzení Jean-Jacqua Wonda a dalších osob k trestu smrti a důrazně odsuzuje závažné porušování jejich práva na spravedlivý proces;

2.  naléhavě vyzývá vládu DRK, aby rozsudky smrti okamžitě zrušila, obnovila moratorium na popravy a podnikla kroky k úplnému zrušení trestu smrti;

3.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad zhoršujícím se zdravotním stavem Jean-Jacqua Wonda, vyzývá k tomu, aby mu byl okamžitě poskytnut přístup k lékařské péči, a trvá na jeho neodkladném propuštění;

4.  kritizuje skutečnost, že ke stíhání Jean-Jacqua Wonda byly zneužity vojenské soudy, a vyzývá DRK, aby své soudní postupy harmonizovala s mezinárodními a regionálními závazky v oblasti lidských práv;

5.  opakuje svůj kategorický nesouhlas s trestem smrti za všech okolností a vyzývá k jeho všeobecnému zrušení;

6.  vybízí delegaci EU v Kinshase, Evropskou službu pro vnější činnost a ministry zahraničních věcí členských států, aby zintenzivnili svůj dialog s orgány DRK a kladli důraz na dodržování lidských práv, nezávislost soudnictví a právní stát;

7.  vyzývá DRK k provedení systémových reforem s cílem přebudovat soudnictví v nezávislou, spravedlivou a účinnou instituci, která zaručí řádný proces a ochranu základních práv;

8.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládě a parlamentu Demokratické republiky Kongo, Africké unii a dalším příslušným mezinárodním subjektům.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. ledna 2025 o systematickém potlačování lidských práv v Íránu, zejména případy Pachšán Azízíové a Veríše Morádíové, a braní státních příslušníků EU jako rukojmích (2025/2511(RSP))

P10_TA(2025)0004 RC-B10-0066/2025

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Íránu,

–  s ohledem na čl. 150 odst. 5 a čl. 136 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že situace v oblasti lidských práv v Íránu se výrazně zhoršuje a prudce vzrostl počet poprav – jen v roce 2024 bylo popraveno více než 900 lidí, mezi nimiž bylo mnoho žen, politických disidentů a osob spojených s protesty proti vraždě Žíny Mahsy Amíníové;

B.  vzhledem k tomu, že kurdské aktivistky, sociální pracovnice Pachšán Azízíová a obránkyně práv žen Veríše (Wrisha) Morádíová, které v Kurdistánu bojovaly proti ISIS, byly odsouzeny k trestu smrti za „ozbrojené protistátní povstání“; vzhledem k tomu, že jim byl odepřen spravedlivý proces, byly vystaveny mučení a drženy v samovazbě;

C.  vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud Íránu v lednu 2025 potvrdil rozsudky smrti pro Pachšán Azízíovou a další osoby;

D.  vzhledem k tomu, že v rámci širší strategie íránské diplomacie využívající rukojmí jsou v Íránu svévolně zadržovány desítky nevinných občanů EU, kteří nemají přístup ke spravedlivým soudním procesům;

1.  odsuzuje brutální potlačování lidských práv íránským režimem, zejména cílené útoky na aktivistky; důrazně odsuzuje trest smrti uložený Pachšán Azízíové a Veríši Morádíové; žádá, aby Írán okamžitě a bezpodmínečně propustil všechny nespravedlivě vězněné obránce lidských práv a politické vězně, včetně Pachšán Azízíové, Veríše Morádíové a nejméně 56 dalších politických vězňů odsouzených k trestu smrti;

2.  opakuje svůj důrazný nesouhlas s trestem smrti a vyzývá íránskou vládu, aby přijala okamžité moratorium na tento trest a aby jej zrušila;

3.  vyzývá EU a její členské státy, aby důrazněji podporovaly íránské obránce lidských práv, a vyjadřuje plnou podporu a solidaritu Íráncům sjednoceným v hnutí „Žena, život, svoboda“;

4.  naléhavě vyzývá íránské orgány, aby okamžitě propustily a bezpečně repatriovaly státní příslušníky EU, k nimž patří Olivier Grondeau, Cécile Kohlerová, Jacques Paris a Ahmadreza Djalali, a stáhly veškerá obvinění, jež proti nim byla vznesena; důrazně odsuzuje skutečnost, že Írán uplatňuje diplomacii využívající rukojmí; vyzývá EU a její členské státy, aby vyvíjely společné diplomatické úsilí a kolektivně usilovaly o jejich propuštění;

5.  důrazně odsuzuje vraždu Džamšída Šarmahda; naléhavě vyzývá íránský islámský režim, aby poskytl podrobné informace o okolnostech jeho smrti a aby jeho ostatky byly okamžitě navráceny jeho rodině;

6.  odsuzuje skutečnost, že íránský režim systematicky potlačuje hnutí za lidská práva a pronásleduje menšiny, včetně Kurdů, Balúčů, křesťanů, kteří čelí pronásledování po konverzi, a baháistů, a že všechny tyto skupiny čelí etnické a náboženské diskriminaci, zatýkání a porušování základních práv, jež mají za cíl umlčet projevy nesouhlasu;

7.  znovu vyzývá Radu, aby Islámské revoluční gardy označila za teroristickou organizaci a aby sankce EU rozšířila na všechny osoby odpovědné za porušování lidských práv, jako jsou nejvyšší vůdce Alí Chameneí, prezident Masúd Pezeškján, nejvyšší představitel justičního systému Gholám-Husejn Mohsení Ežeí, generální prokurátor Mohamed Mowahedí Ázád a soudce Imán Afšarí;

8.  naléhavě vyzývá íránské orgány, aby zvláštnímu zpravodaji OSN pro situaci v oblasti lidských práv v Íránu a vyšetřovací misi OSN poskytly plný a neomezený přístup umožňující výkon jejich mandátů; vyzývá EU a její členské státy, aby misi plně podporovaly a vyslovily se pro obnovení jejího mandátu;

9.  opět vyzývá k větší finanční podpoře íránské občanské společnosti;

10.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce, Islámskému poradnímu shromáždění a nejvyššímu vůdci Íránské islámské republiky.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. ledna 2025 o případu Boualema Sansala v Alžírsku (2025/2512(RSP))

P10_TA(2025)0005 RC-B10-0087/2025

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Alžírsku,

–  s ohledem na čl. 150 odst. 5 a čl. 136 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že dne 16. listopadu 2024 alžírské orgány zatkly francouzsko-alžírského spisovatele Boualema Sansala, který veřejně zaujal rozhodný postoj proti autoritářskému režimu a požadoval v Alžírsku svobodu projevu; vzhledem k tomu, že místo jeho pobytu bylo déle než týden neznámé a během této doby mu byl v rozporu s mezinárodním právem odepřen přístup k jeho rodině a právnímu zástupci; vzhledem k tomu, že Boualem Sansal byl vyslýchán bez svého právního zástupce, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces; vzhledem k tomu, že byl následně obviněn z trestných činů souvisejících s národní bezpečností podle článku 87a alžírského trestního zákoníku, což je ustanovení často používané proti kritikům vlády, včetně obránců lidských práv; vzhledem k tomu, že Boualem Sansal byl několikrát hospitalizován;

B.  vzhledem k tomu, že Alžírsko je signatářem Všeobecné deklarace lidských práv; vzhledem k tomu, že Alžírsko se zavázalo dodržovat a podporovat svobodu projevu v plném souladu se svými mezinárodními závazky, prioritami partnerství mezi EU a Alžírskem a svou ústavou; vzhledem k tomu, že v roce 2024 byly přijaty nové změny trestního zákoníku, které významně omezují svobodu projevu;

C.  vzhledem k tomu, že stav svobody projevu v Alžírsku se zhoršil a země klesla na 139. místo na světovém indexu svobody tisku za rok 2024; vzhledem k tomu, že novináři jsou vystaveni rostoucímu tlaku a jsou často zadržováni a stíháni; vzhledem k tomu, že podle alžírských obránců lidských práv je v Alžírsku ve vězení nejméně 215 osob, které jsou zadržovány za to, že projevily svůj názor; vzhledem k soustavnému nárůstu cenzury, soudních procesů a tvrdých trestů nezávislých sdělovacích prostředků, které jsou často obviňovány z tajných dohod se zahraničními mocnostmi proti národní bezpečnosti;

D.  vzhledem k tomu, že v letech 2021 až 2024 vyplatila EU Alžírsku 213 milionů EUR v rámci víceletého orientačního programu;

1.  odsuzuje zatčení a věznění Boualema Sansala a vyzývá k jeho okamžitému a bezpodmínečnému propuštění;

2.  odsuzuje rovněž zatčení všech ostatních aktivistů, politických vězňů, novinářů, obránců lidských práv a dalších osob zadržených nebo odsouzených za uplatňování jejich práva na svobodu názoru a projevu, včetně novináře Abdalwakíla Bláma a spisovatele Tadžádíta Muhammada, a vyzývá k jejich propuštění;

3.  naléhavě vyzývá orgány EU a delegaci EU, aby veřejně sdělily své obavy alžírským orgánům a zajistily lékařské vyšetření Boualema Sansala za účelem posouzení jeho zdravotního stavu;

4.  vyzývá alžírské orgány, aby přezkoumaly všechny represivní zákony omezující svobody, zejména články 87a, 95a a 196a alžírského trestního zákoníku, a nezávislost soudnictví, s cílem chránit svobodu tisku v souladu s článkem 54 alžírské ústavy;

5.  připomíná význam právního státu pro upevnění svobody projevu, jak je zakotveno v prioritách partnerství EU-Alžírsko; zdůrazňuje, že obnovení této dohody musí být založeno na trvalém a podstatném pokroku ve výše uvedených oblastech a že veškeré budoucí vyplácení finančních prostředků EU by mělo zohledňovat pokrok dosažený v tomto směru;

6.  pověřuje svou předsedkyni, aby toto usnesení nechala přeložit do arabštiny a předala jej alžírským orgánům, Komisi a místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. ledna 2025 o dezinformacích a falšování historie ze strany Ruska v zájmu ospravedlnění jeho válečné agrese proti Ukrajině (2024/2988(RSP))

P10_TA(2025)0006 RC-B10-0074/2025

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o ruské válečné agresi proti Ukrajině,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o historické paměti,

–  s ohledem na Chartu Organizace spojených národů,

–  s ohledem na Římský statut Mezinárodního trestního soudu,

–  s ohledem na Ženevské úmluvy,

–  s ohledem na čl. 136 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že dne 24. února 2022 vyhlásil ruský režim na základě nepravdivých tvrzení, že je třeba chránit civilní obyvatelstvo, zahájení „zvláštní vojenské operace“ na Ukrajině;

B.  vzhledem k tomu, že Ruská federace vede ve skutečnosti od 24. února 2022 ničím nevyprovokovanou, bezdůvodnou a nezákonnou útočnou válku proti Ukrajině, která je pokračováním její agrese zahájené už v roce 2014, a tím, že agresivně útočí na její svrchovanost, nezávislost a územní celistvost, i nadále neustále porušuje zásady Charty OSN a dopouští se zjevného závažného porušování mezinárodního humanitárního práva, jak je stanoveno v Ženevských úmluvách z roku 1949, zejména tím, že masivně využívá cílených útoků proti civilnímu obyvatelstvu, obytným čtvrtím a civilní infrastruktuře;

C.  vzhledem k tomu, že Valné shromáždění OSN ve své rezoluci ze dne 2. března 2022 okamžitě označilo ruskou válku proti Ukrajině za akt agrese, který porušuje čl. 2 odst. 4 Charty OSN, a ve své rezoluci ze dne 14. listopadu 2022 dospělo k závěru, že je třeba pohnat Ruskou federaci k odpovědnosti za její útočnou válku a rovněž k právní a finanční odpovědnosti za její mezinárodně protiprávní jednání a že by měla platit reparace za způsobenou újmu a škody;

D.  vzhledem k tomu, že agrese Ruska vůči Ukrajině není ojedinělým činem, nýbrž pokračováním jeho imperialistické politiky, jejíž součástí byla i válka proti Čečensku a vojenská agrese vůči Gruzii v roce 2008 a okupace Krymu a zahájení války na Donbasu v roce 2014;

E.  vzhledem k tomu, že zahájení ruské plošné vojenské agrese proti sousední Ukrajině předcházelo několik veřejných prohlášení prezidenta Ruské federace, který se snažil ospravedlnit použití síly historickým revizionismem, falešnými tvrzeními a nezákonnými požadavky na uznání ruských výlučných zájmů na Ukrajině a v dalších sousedních zemích;

F.  vzhledem k tomu, že ruský režim využívá ve velké míře dezinformace, mj. ty, které se zakládají na překroucených historických argumentech, a manipulaci s informacemi a zahraniční zasahování k tomu, aby ospravedlnil svůj zločin agrese, přiměl ruské obyvatelstvo k podpoře svého nezákonného režimu a nezákonné útočné války proti sousední Ukrajině, zasahoval do demokratických procesů v jiných zemích a omezil podporu, které se ze strany jejich obyvatel dostává mezinárodní pomoci a podpoře Ukrajiny v ruské agresivní válce; vzhledem k tomu, že ruský režim popírá jedinečnost ukrajinské národní identity a nesprávně tvrdí, že tato země je součástí tzv. ruského světa, což je narativ, který má své kořeny v imperialistické ideologii; vzhledem k tomu, že Rusko na okupovaných územích Ukrajiny boří památníky Velkého hladomoru a obnovuje odstraněné památníky Lenina;

G.  vzhledem k tomu, že Rusko nejenže nepřiznalo neodpustitelnou počáteční úlohu Sovětského svazu v raných fázích druhé světové války, kterou hrál například uzavřením Dohody o neútočení z roku 1939 mezi nacistickým Německem a Svazem sovětských socialistických republik (Sovětským svazem) a jejích tajných protokolů, které jsou běžně známy pod názvem pakt Ribbentrop-Molotov z roku 1939 a v nichž se oba tyto totalitní režimy dohodly na rozdělení Evropy do výlučných sfér vlivu, ale nepřevzalo ani odpovědnost za množství brutálních činů a masových zločinů, které byly spáchány na územích okupovaných Sovětským svazem, ale místo toho stávající ruský režim dějiny účelově využívá a kolem druhé světové války vytvořil kult „vítězství“, aby ideologicky mobilizoval obyvatelstvo a zmanipuloval jej, tak aby si v nezákonné agresivní válce zajistil jeho podporu;

H.  vzhledem k tomu, že Rusko za účelem popírání ukrajinské národní identity, státnosti a samotné existence tohoto státu a s cílem ospravedlnit své nároky na výlučnou sféru vlivu vypracovalo sílící dezinformační kampaň historického revizionismu, což připomíná situaci, kdy se Sovětský svaz s nacistickým Německem v paktu Ribbentrop-Molotov dohodl na invazi a okupaci některých částí Polska a Rumunska, ale také Estonska, Lotyšska, Litvy a Ukrajiny; vzhledem k tomu, že Rusko tímto svým historickým revizionismem nyní ohrožuje obzvláště Polsko a pobaltské státy a jejich suverenitu;

I.  vzhledem k tomu, že ruský režim učinil ze Dne vítězství, který každoročně slaví dne 9. května, nástroj své válečné propagandy, která využívá narativ „osvobození Evropy od nacismu“, a ignoruje tak následnou okupaci baltských států ze strany Sovětského svazu a podmanění východní Evropy; vzhledem k tomu, že narativ „osvobození od nacismu“ dnes znovu používá ve své útočné válce proti Ukrajině;

J.  vzhledem k tomu, že v některých členských státech jsou komunistické symboly a také symboly probíhající ruské agrese zákonem zakázány; vzhledem k tomu, že od roku 2009 si připomínáme 23. srpen v celé EU jako Evropský den památky obětí všech totalitních a autoritářských režimů; vzhledem k tomu, že od roku 2003 si Parlament každoročně připomíná oběti masových sovětských deportací;

1.  znovu co nejdůrazněji odsuzuje ničím nevyprovokovanou, nezákonnou a bezdůvodnou útočnou válku Ruska proti Ukrajině; vyzývá Rusko, aby okamžitě ukončilo veškeré vojenské operace na Ukrajině a aby úplně a bezpodmínečně stáhlo všechny své ozbrojené síly, přidružené jednotky a vojenskou techniku z celého mezinárodně uznávaného území Ukrajiny, ukončilo nucené deportace ukrajinských civilistů a propustilo všechny zadržené a deportované Ukrajince, zejména děti;

2.  odmítá nejrůznější tvrzení ruského režimu jako marný pokus ospravedlnit nezákonnou útočnou válku, která představuje hrubé porušení Charty OSN a odpovědnosti Ruské federace jako stálého člena Rady bezpečnosti OSN za udržování míru a stability a která byla za takovou okamžitě označena ostatními stálými členy Rady bezpečnosti OSN a drtivou většinou hlasů ve Valném shromáždění OSN; připomíná, že ruskou agresi proti Ukrajině nelze ospravedlnit žádnými argumenty, ať už politickými, hospodářskými, vojenskými, historickými či jakýmikoli jinými;

3.  odsuzuje systematické falšování a používání překroucených historických argumentů ruským režimem, například argumentů týkajících se paktu Ribbentrop-Molotov, v jeho snaze o manipulaci ruského veřejného mínění, tak aby veřejnost podpořila jeho zločinné kroky, jako je nezákonná útočná válka proti sousední Ukrajině, v jeho snaze o podkopání mezinárodní podpory a pomoci Ukrajině a o zničení jedinečné kulturní a historické identity této země; odsuzuje tvrzení Ruska, že má nárok na zóny výlučného zájmu na úkor svrchovanosti a územní celistvosti jiných států, jako neslučitelné s mezinárodním právem;

4.  kritizuje skutečnost, že Ruská federace nepohnala nikoho k odpovědnosti za sovětské zločiny a že záměrně brání historickému výzkumu tím, že zamezuje přístupu do sovětských archivů a uzavírá je, a stejně tak odsuzuje skutečnost, že přijala právní předpisy, které kriminalizují pravdivé líčení sovětských a ruských zločinů, pronásleduje organizace občanské společnosti, jež vyšetřují sovětské zločiny, glorifikuje stalinistickou totalitu a vrací se k jejím metodám; domnívá se, že beztrestnost a absence veřejné diskuse a vzdělávání týkajících se věcně správného pojetí dějin napomohly současnému ruskému režimu k tomu, aby oživil imperialistickou politiku a využíval historii ke svým zločinným záměrům; odsuzuje pronásledování organizací občanské společnosti, které vyšetřují sovětské zločiny nebo zločiny současného režimu, mj. likvidaci organizací Mezinárodní Memorial, střediska pro lidská práva Memorial a Moskevské helsinské skupiny a přinucení Sacharovova centra k ukončení činnosti;

5.  připomíná, že záměrné útoky Ruské federace na civilní obyvatelstvo Ukrajiny, ničení civilní infrastruktury, používání mučení, sexuálního násilí a znásilňování jako válečné zbraně, deportace tisíců ukrajinských občanů na území Ruské federace, nucené přesuny a adopce ukrajinských dětí a další závažná porušení mezinárodního humanitárního práva a lidských práv představují válečné zločiny, za něž musí být všichni pachatelé pohnáni k odpovědnosti;

6.  opakovaně proto vyjadřuje plnou podporu probíhajícímu vyšetřování situace na Ukrajině, které vede žalobce Mezinárodního trestního soudu na základě zpráv o údajných válečných zločinech, zločinech proti lidskosti a genocidě; vítá formální zařazení Ukrajiny mezi smluvní strany Mezinárodního trestního soudu, k němuž došlo dne 1. ledna 2025, a považuje to za významný přínos k mezinárodnímu úsilí o vyvození odpovědnosti za závažné mezinárodní zločiny; vyzývá EU, aby vyvinula další diplomatické úsilí s cílem podpořit ratifikaci Římského statutu a všech jeho dodatků v celosvětovém měřítku;

7.  opakuje rovněž svou výzvu ke zřízení zvláštního tribunálu, který by vyšetřil a stíhal zločin agrese spáchaný vedením Ruské federace vůči Ukrajině; znovu vyzývá Komisi, Radu a Evropskou službu pro vnější činnost, aby poskytly veškerou politickou, finanční a praktickou podporu potřebnou pro zřízení zvláštního tribunálu; vyjadřuje plnou podporu Mezinárodnímu středisku pro stíhání zločinu agrese vůči Ukrajině, které sídlí v Haagu a podporuje pokračující úsilí společného vyšetřovacího týmu, jako první konkrétní krok ke zřízení zvláštního tribunálu;

8.  důrazně vyzývá EU a její členské státy, aby ještě zvýšily a i s obdobně smýšlejícími partnery koordinovaly svou snahu okamžitě a důsledně bojovat proti ruským dezinformacím a zahraniční manipulaci s informacemi a zahraničnímu vměšování s cílem chránit integritu svých demokratických procesů a posílit odolnost evropských společností, mimo jiné aktivním prosazováním mediální gramotnosti a podporou kvalitních médií a profesionální žurnalistiky, zejména investigativní žurnalistiky, která odhaluje ruskou propagandu, její metody a sítě, a podporou výzkumu nových technologií hybridního ovlivňování;

9.  vyzývá EU, aby rozšířila sankce proti ruským médiím, která vedou dezinformační kampaně a kampaně zaměřené na manipulaci s informacemi s cílem podpořit a ospravedlnit ruskou útočnou válku proti Ukrajině, a vyzývá členské státy, aby tyto sankce urychleně a důsledně uplatňovaly a vyčlenily dostatečné prostředky na účinné řešení této hybridní války; vyzývá EU a členské státy, aby navýšily podporu nezávislých ruských sdělovacích prostředků působících v exilu, a umožnily tak vyjadřování rozmanitých názorů v ruskojazyčných médiích;

10.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad nedávnými prohlášeními vedení společností provozujících sociální média, která se týkají uvolnění pravidel pro ověřování faktů a moderování obsahu, a nad tím, že to povede k ještě snadnějšímu vedení ruských dezinformačních kampaní po celém světě; vyzývá Komisi a členské státy, aby v reakci na tato prohlášení společnosti Meta a dřívější prohlášení sítě X důsledně prosazovaly nařízení o digitálních službách, a to i jako důležitou součást boje proti ruským dezinformacím;

11.  vyzývá občany EU, aby kriticky hodnotili informace a zkoumali jejich původ a záměry, zejména pokud se týkají narativů spojených s Ruskem, a aby si ověřovali fakta pomocí nejrůznějších spolehlivých zdrojů, a bránili se tak pokusům o manipulaci ze strany zahraničních zlovolných aktérů;

12.  odsuzuje zneužívání pravoslavného náboženství ze strany Moskvy ke geopolitickým cílům, zejména účelovým využíváním ruské pravoslavné církve (moskevského patriarchátu) jako nástroje k ovlivňování a ovládání pravoslavného obyvatelstva na Ukrajině, v Gruzii, Moldavsku, Srbsku a v jiných zemích;

13.  reaguje na prohlášení Nejvyšší rady Ukrajiny ze dne 2. května 2023 o ideologii „rašismu“ a odsuzuje nacionalistickou imperialistickou ideologii, politiku a postup současného ruského režimu; zdůrazňuje neslučitelnost této ideologie a politiky a těchto postupů s mezinárodním právem a evropskými hodnotami;

14.  domnívá se, že pokusy Ruska o zkreslování, revizi a překrucování historie Ukrajiny poškozují kolektivní paměť a identitu Evropy jako celku a ohrožují historickou pravdu, demokratické hodnoty a mír v Evropě; vyzývá proto členské státy, aby více investovaly do vzdělávání a výzkumu společných evropských dějin a připomínání evropských událostí a aby podporovaly projekty, které napomáhají lepšímu pochopení dopadu rozdělení Evropy během studené války; vyjadřuje podporu budování celoevropského památníku obětem totalitních režimů 20. století v Bruselu; vyjadřuje politování nad pokračujícím používáním symbolů totalitních režimů ve veřejném prostoru a vyzývá k celounijnímu zákazu nacistických a sovětských komunistických symbolů a rovněž symbolů pokračující ruské agrese proti Ukrajině;

15.  ocenil by, pokud by EU a její členské státy podporovaly větší povědomí o lidském utrpení, které Evropanům přinesl sovětský režim ve 20. století; v tomto ohledu vyzývá k připomenutí obětí sovětských zločinů, jako byly jednak masové deportace, včetně deportací krymských Tatarů a obyvatel pobaltských zemí, a jednak systém gulagů, Velký hladomor na Ukrajině, masakry, např. katyňský masakr, a hornoslezská tragédie, a k vyjádření úcty těmto obětem;

16.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, Radě Evropy, Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, prezidentovi, vládě a parlamentu Ukrajiny a ruským orgánům.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. ledna 2025 o situaci ve Venezuele po uzurpaci úřadu prezidenta dne 10. ledna 2025 (2025/2519(RSP))

P10_TA(2025)0007 RC-B10-0064/2025

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Venezuele, zejména na usnesení ze dne 19. září 2024 o situaci ve Venezuele(1),

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a další smlouvy a nástroje OSN týkající se lidských práv,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech,

–  s ohledem na Římský statut Mezinárodního trestního soudu,

–  s ohledem na venezuelskou ústavu,

–  s ohledem na prohlášení Carterova centra ze dne 30. července 2024 o venezuelských volbách a ze dne 2. října 2024, v nichž Carterovo centrum potvrdilo autenticitu volebních záznamů, které předložila demokratická opozice;

–  s ohledem na podrobné závěry nezávislé mezinárodní vyšetřovací mise OSN pro Bolívarovskou republiku Venezuela zveřejněné dne 14. října 2024,

–  s ohledem na prohlášení Meziamerické komise pro lidská práva ze dne 27. prosince 2024 o porušování lidských práv po volbách ve Venezuele,

–  s ohledem na prohlášení vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku jménem Evropské unie ze dne 10. ledna 2025 k událostem z 10. ledna 2025,

–  s ohledem na prohlášení mluvčího Evropské služby pro vnější činnost ze dne 15. ledna 2025 o nedávných rozhodnutích venezuelských orgánů,

–  s ohledem na dílčí dohodu o prosazování politických práv a volebních záruk pro všechny (dohoda z Barbadosu), kterou v říjnu 2023 podepsali zástupci režimu Nicoláse Madura a venezuelské opoziční aliance Jednotná platforma,

–  s ohledem na čl. 136 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že dne 28. července 2024 se venezuelský lid pokojně a ve vysokém počtu dostavil k volebním urnám, aby rozhodl o budoucnosti země, čímž projevil mimořádné občanské a demokratické uvědomění; vzhledem k tomu, že poté, co bylo hlasování ukončeno, odmítla režimem kontrolovaná Národní volební rada zveřejnit oficiální volební záznamy („actas“), zfalšovala výsledky voleb a oznámila podvodné vítězství Madura; vzhledem k tomu, že miliony Venezuelanů hlasovaly pro demokratickou změnu a velkou většinou hlasů podpořily Edmunda Gonzáleze Urrutiu (67,05 % odevzdaných hlasů), o čemž svědčí veřejně dostupné kopie volebních záznamů, které potvrdili jediní důvěryhodní a nestranní mezinárodní pozorovatelé, mise OSN a Carterovo centrum;

B.  vzhledem k tomu, že po volbách proběhly v celé zemi pokojné protesty proti podvodným výsledkům voleb, které zveřejnil režim Nicoláse Madura; vzhledem k tomu, že tyto protesty byly potlačeny za použití extrémního násilí a represí, při nichž zahynulo nejméně 23 osob a přes 2 500 osob bylo zatčeno nebo zmizelo, včetně asi 120 dětí; vzhledem k tomu, že podle informací venezuelských nevládních organizací bylo v zemi k 1. lednu 2025 nejméně 1 697 osob vězněno z politických důvodů;

C.  vzhledem k tomu, že několik cizích státních příslušníků, včetně občanů EU, je nadále ve vazbě kvůli nepravdivému obvinění z „destabilizace“;

D.  vzhledem k tomu, že demokratická opozice vůči režimu čelila soustavné perzekuci už před volbami konanými dne 28. července 2024, avšak toto pronásledování se od té doby výrazně vystupňovalo a začaly se objevovat i případy nuceného zmizení a svévolného zadržování; vzhledem k tomu, že María Corina Machadová je nadále nucena se skrývat, neboť je jí vyhrožováno smrtí, a Edmundo González Urrutia byl kvůli vážným hrozbám rovněž nucen uprchnout ze země i se svou rodinou; vzhledem k tomu, že od 20. března 2024 vyhledalo šest blízkých spolupracovníků strany Vente Venezuela útočiště na argentinském velvyslanectví v Caracasu, kde i nadále čelí rostoucímu tlaku a pronásledování ze strany venezuelských bezpečnostních sil;

E.  vzhledem k tomu, že nadále dochází k porušování lidských práv, včetně svévolného zadržování, nadměrného používání síly, nezákonného zabíjení, násilných zmizení, obtěžování, pronásledování a stíhání občanů uplatňujících své právo na pokojné shromažďování a svobodu projevu, jakož i k porušování práva na spravedlivý proces; vzhledem k tomu, že Venezuela se kromě politické a institucionální krize potýká také s hlubokou ekonomickou, sociální a demografickou krizí, která má výrazný dopad na životy občanů;

F.  vzhledem k tomu, že dne 19. září 2024 Evropský parlament uznal Edmunda Gonzáleze Urrutiu za legitimního demokraticky zvoleného prezidenta Venezuely a Maríu Corinu Machadovou za vedoucí představitelku tamních demokratických sil; vzhledem k tomu, že Gonzáleze uznaly za zvoleného prezidenta další demokratické státy v regionu a na celém světě; vzhledem k tomu, že dne 10. ledna 2025 měla proběhnout jeho inaugurace; vzhledem k tomu, že dne 17. prosince 2024 udělil Evropský parlament Sacharovovu cenu za svobodu myšlení za rok 2024 čelní představitelce demokratických sil ve Venezuele Maríi Corině Machadové a zvolenému prezidentovi Edmundu Gonzálezi Urrutiovi, kteří zastupují všechny Venezuelany bojující uvnitř země i v zahraničí za obnovení svobody a demokracie;

G.  vzhledem k tomu, že jen několik dní před 10. lednem 2025 režim unesl zetě Edmunda Gonzáleze Rafaela Tudarese a jeho místo pobytu není známo; vzhledem k tomu, že režim stejným způsobem atakoval i matku Maríi Coriny Machadové v jejím vlastním domě; vzhledem k tomu, že obětí pronásledování, svévolného zadržování a nuceného zmizení se stalo i mnoho dalších politiků a spolupracovníků demokratické opozice, jako je kandidát na prezidenta Enrique Márquez;

H.  vzhledem k tomu, že dne 9. ledna 2025 vyšel venezuelský lid vedený Maríou Corinou Machadovou do ulic, aby protestoval proti nejnovějšímu pokusu Nicoláse Madura protiprávně uchvátit moc; vzhledem k tomu, že María Corina Machadová byla v okamžiku, kdy opouštěla demonstraci, unesena režimními ozbrojenci, a ačkoli byla později propuštěna, jednalo o nehorázný akt cíleného zastrašování a perzekuce, který odsoudila velká většina mezinárodního společenství;

I.  vzhledem k tomu, že dne 10. ledna 2025 se diktátor Nicolás Maduro podvodným aktem protiprávně chopil moci, a to bez jakékoli demokratické legitimity a ověřitelného důkazu integrity voleb; vzhledem k tomu, že slavnostního ceremoniálu se nezúčastnili žádní demokraticky zvolení vrcholní představitelé států; vzhledem k tomu, že hranice země byly uzavřeny a vzdušný prostor byl pod důkladným dohledem, což Edmundu Gonzálezu Urrutiovi znemožnilo přicestovat do Venezuely;

J.  vzhledem k tomu, že Madurův režim poté, co podvodně a protiprávně uchvátil moc, svévolně nařídil některým členským státům EU výrazně snížit počet svých diplomatických pracovníků, což zdůvodnil „nepřátelským jednáním vlád Nizozemského království, Francie a Itálie vyznačujícím se podporou extremistických skupin a vměšováním do vnitřních záležitostí země“;

K.  vzhledem k tomu, že podle Úřadu vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky (UNHCR) opustilo zemi od roku 2014 přibližně 8 milionů Venezuelanů, což znamená, že se jedná o největší exodus v nedávné historii Latinské Ameriky a jednu z největších krizí nucené migrace na světě;

L.  vzhledem k tomu, že dne 10. ledna 2025 přijala Rada nový soubor cílených sankcí vůči 15 osobám, které jsou odpovědné za ohrožování demokracie a právního státu nebo za porušování lidských práv ve Venezuele;

1.  co nejdůrazněji odsuzuje uzurpaci úřadu prezidenta Nicolásem Madurem a poukazuje na to, že jeho režim je nelegitimní a jeho uzurpace úřadu prezidenta představuje nezákonný pokus udržet se u moci za použití síly;

2.  připomíná, že na základě volebních záznamů, které předložila demokratická opozice, a v souladu s prohlášeními nezávislých mezinárodních organizací přítomných v zemi v době konání voleb dne 28. července 2024, tedy mise OSN a Carterova centra, Parlament uznal Edmunda Gonzáleze Urrutiu právoplatným vítězem prezidentských voleb a jeho vítězství uznala i EU a její členské státy;

3.  opakuje výzvu obsaženou ve svém usnesení ze září 2024, kterou při mnoha příležitostech vyjádřil také místopředseda Komise, vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby režimem kontrolovaná Národní volební rada zveřejnila volební záznamy z voleb konaných dne 28. července 2024;

4.  stejně jako členské státy je přesvědčen, že venezuelský režim promarnil velkou příležitost, kdy mohl respektovat vůli lidu a zajistit transparentní demokratické předání moci v této zemi, čímž se Maduro připravil o veškerou demokratickou legitimitu, a Parlament by jej proto neměl uznat;

5.  vítá prohlášení vysoké představitelky jménem členských států EU, kterým uznala, že ve volbách zvítězil s velkým předstihem Edmundo González Urrutia, a domnívá se, že to měl být on, kdo měl dne 10. ledna 2025 složit prezidentský slib; vítá rovněž závazek EU nadále řešit naléhavé potřeby obyvatel Venezuely, kteří trpí důsledky dlouhé humanitární krize;

6.  oceňuje houževnatost demokratické opozice a to, že venezuelský lid se navzdory represím a strádání i nadále hlásí k demokracii; opakuje, že respektování vůle venezuelského lidu vyjádřené ve volbách je i nadále pro Venezuelu jediným způsobem, jak obnovit demokracii, umožnit pokojné a skutečné předání moci a vyřešit stávající humanitární a sociálně-ekonomickou krizi; důrazně žádá venezuelský režim, aby zrušil neodůvodněný zatykač na Edmunda Gonzáleze Urrutiu;

7.  vítá rozhodnutí Rady ze dne 10. ledna 2025 o rozšíření cílených sankcí na dalších 15 osob; požaduje, aby tyto sankce byly zpřísněny a rozšířeny i na Nicoláse Madura, jeho nejbližší spolupracovníky a jejich rodiny, včetně Jorgeho Rodrígueze a Vladimira Padrina Lópeze, a na všechny osoby odpovědné za porušování lidských práv, protiprávní uchvácení moci, uzurpaci státních funkcí a veškeré akty represe ve Venezuele;

8.  vyjadřuje znepokojení nad situací, v níž se nachází Alberto Trentino, italský občan a dobrovolný pracovník nevládní organizace Humanity & Inclusion, která pomáhá osobám se zdravotním postižením; Alberto Trentino byl dne 15. listopadu 2024 ve Venezuele zatčen v průběhu humanitární mise a od jeho zatčení o něm nejsou žádné zprávy; zdůrazňuje, že Alberto Trentino rovněž trpí zdravotními obtížemi a nemá u sebe léky ani žádné základní potřeby;

9.  dále odsuzuje pronásledování demokratické opozice a venezuelského lidu a mnoha občanů EU, kteří byli svévolně zatčeni a jsou nadále protiprávně zadržováni; vyzývá k ukončení systematického porušování lidských práv; požaduje okamžité a bezpodmínečné propuštění všech politických vězňů a svévolně zadržovaných osob; naléhavě žádá Madurův režim, aby ukončil svou politiku porušování lidských práv, pohnal všechny odpovědné osoby k odpovědnosti a zajistil plné dodržování všech základních svobod a lidských práv;

10.  plně podporuje vyšetřování Mezinárodního trestního soudu týkající se rozsáhlých zločinů a represí páchaných venezuelským režimem;

11.  vyzývá EU, její členské státy a všechny demokratické regionální a mezinárodní aktéry, aby bezvýhradně dostáli své morální povinnosti a postavili se za demokratické síly Venezuely a učinili vše pro obnovení demokracie v zemi s cílem prokázat solidaritu s venezuelským lidem a respektovat jeho legitimní vůli a právo žít ve svobodě a míru v demokratickém systému; potvrzuje své pevné odhodlání podporovat venezuelský lid a bránit demokracii, právní stát a lidská práva; vyjadřuje solidaritu s venezuelskými demokratickými silami;

12.  považuje za pozitivní, že v Caracasu obnovil činnost Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR); je přesvědčen, že OHCHR a nezávislá vyšetřovací mise OSN pro Venezuelu, Mezinárodní trestní soud a příslušné regionální mechanismy by měly v zemi působit svobodně a bez jakýchkoli zásahů;

13.  poukazuje na to, že Nicolás Maduro tím, že se nelegitimně chopil moci, prohloubil tíživou humanitární krizi, která již dříve přiměla více než 8 milionů Venezuelanů k hledání útočiště v zahraničí a pravděpodobně povede k tomu, že se země odejde i mnoho dalších, čímž se vystupňuje migrační tlak, který bude nejnaléhavěji pociťován v zemích v bezprostředním sousedství; připomíná, že situace, v níž se nacházejí venezuelští uprchlíci a migranti, vyžaduje dlouhodobá řešení; oceňuje významné úsilí, které vyvíjejí sousední země, aby uprchlíkům poskytly nejen potraviny a ubytování, ale také řádné doklady, umožnily školní docházku a přístup k lékařské péči; vyzývá EU, aby všemi prostředky pomáhala Venezuelanům, kteří odcházejí ze své země, a to v souladu s mezinárodními normami a dostupnými právními cestami;

14.  vyjadřuje politování nad rozhodnutím venezuelských orgánů z ledna 2025 podstatně omezit počet akreditovaných diplomatických pracovníků několika členských států v Caracasu a naléhavě vyzývá k okamžitému zrušení tohoto nepřijatelného jednostranného opatření;

15.  je přesvědčen, že mezi demokracií a diktaturou není prostor pro nejednoznačnost ani žádnou střední cestu, protože si každý musí vybrat, jestli je na straně demokratů a těch, kteří trpí útlakem, nebo na straně diktátorů;

16.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, účastníkům summitu EU a Společenství latinskoamerických a karibských států, Parlamentnímu shromáždění EU–Latinská Amerika, Organizaci amerických států, generálnímu tajemníkovi OSN a orgánům venezuelského režimu.

(1) Úř. věst. C, C/2024/7215, 10.12.2024, ELI: http://data.europa.eu/eli/C/2024/7215/oj.