Legislativní usnesení Evropského parlamentu ke společnému postoji Rady ohledně přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 72/166/EHS, 84/5/EHS, 88/357/EHS a 90/232/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/26/ES o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel (16182/2/2003 - C6-0112/2004 - 2002/0124(COD))

P6_TA(2005)0003 A6-0073/2004

(Postup spolurozhodování: druhé čtení)

Evropský parlament,

-   s ohledem na společný postoj Rady (16182/2/2003 - C6-0112/2004),

-   s ohledem na své stanovisko v prvním čtení(1) k návrhu Komise předloženému Parlamentu a Radě (KOM(2002)0244)(2)

-   s ohledem na čl. 251 odst. 2 Smlouvy o ES,

-   s ohledem na článek 62 jednacího řádu,

-   s ohledem na doporučení pro druhé čtení dané Výborem pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A6-0073/2004),

1.   schvaluje společnou pozici v pozměněném znění;

2.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Postoj Evropského parlamentu a Rady přijatý v druhém čtení dne 12. ledna 2005 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/.../ES, kterou se mění směrnice Rady 72/166/EHS, 84/5/EHS, 88/357/EHS a 90/232/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/26/ES o .pojištění občanskoprávní opovědnosti z provozu motorových vozidel

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 47 odst. 2 první a třetí větu, článek 55 a čl. 95 odst. 1 této Smlouvy,

s ohledem na návrh Komise(3),

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru(4),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy(5),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel (pojištění motorových vozidel) je zvlášť důležité pro evropské občany, ať jsou pojištěnci nebo poškozenými dopravní nehodou. Rovněž vyvolává velký zájmem pojišťovatelů, jelikož představuje důležitý podíl na jejich činnostech v oblasti pojištění jiného než životního v rámci Společenství. Pojištění motorových vozidel má rovněž vliv na volný pohyb osob a vozidel. Hlavním cílem činnosti Společenství v oboru finančních služeb by tudíž mělo být posílení a konsolidace jednotného trhu pojištění motorových vozidel.

(2)  Velmi významný pokrok v tomto ohledu byl již docílen směrnicí Rady 72/166/EHS ze dne 24. dubna 1972 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontroly povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění(6), druhou směrnicí Rady 84/5/EHS ze dne 30. prosince 1983 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel(7), třetí směrnicí Rady 90/232/EHS ze dne 14. května 1990 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel(8) a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/26/ES ze dne 16. května 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel (čtvrtá směrnice o pojištění motorových vozidel)(9).

(3)  Existuje potřeba aktualizovat a zlepšit systém Společenství v oblasti pojištění motorových vozidel. Tato potřeba byla potvrzena poradami se sdruženími průmyslu, spotřebitelů a poškozených.

(4)  V zájmu vyloučení možného nesprávného výkladu ustanovení směrnice 72/166/EHS a pro usnadnění získání pojistného krytí pro vozidla s dočasnými poznávacími značkami by vymezení území, na kterém má vozidlo obvyklé stanoviště, mělo odkazovat na území státu, jehož poznávací značku vozidlo má, nehledě na to, zda je uvedená poznávací značka trvalá nebo dočasná.

(5)  V souladu se směrnicí 72/166/EHS se má za to, že vozidla s falešnými nebo nezákonnými poznávacími značkami mají obvyklé stanoviště na území členského státu, který vydal původní poznávací značky. Toto pravidlo často znamená, že národní kanceláře pojistitelů se musejí vypořádat s hospodářskými důsledky nehod, které nemají žádnou souvislost s členských státem, ve kterém mají jsou usazeni. Aniž by se měnilo obecné kritérium poznávací značky pro určení území, na kterém má vozidlo obvyklé stanoviště, je žádoucí, aby byla zvlášť upravena nehoda způsobená vozidlem bez poznávací značky nebo s poznávací značkou, která neodpovídá nebo přestala odpovídat vozidlu. V takovém případě, a výlučně za účelem likvidace škody, by území na kterém má vozidlo obvyklé stanoviště, mělo být územím, na kterém k nehodě došlo.

(6)  S cílem usnadnit výklad a používání výrazu "namátkové kontroly" ve směrnici 72/166/EHS by se příslušné ustanovení mělo objasnit. Zákaz soustavných kontrol pojištění motorových vozidel by měl platit na vozidla s obvyklým stanovištěm na území jiného členského státu, jakož i na vozidla s obvyklým stanovištěm na území třetí země, ale vstupující z území jiného členského státu. Lze povolit pouze nesoustavné kontroly, které nejsou diskriminační a provádějí se v rámci kontroly, která není zaměřena výlučně na ověřování pojištění.

(7)  Ustanovení čl. 4 písm. a) směrnice 72/166/EHS umožňuje členskému státu, aby se odchýlil od všeobecné povinnosti uzavírat povinné pojištění u vozidel v majetku některých fyzických nebo právnických osob, veřejnoprávních nebo soukromoprávních. V případě nehod způsobených těmito vozidly musí členský stát, který takto postupuje, určit orgán nebo subjekt, který odškodní poškozené v důsledku dopravních nehod způsobených v jiném členském státě. Aby se zajistilo, že dojde k řádnému odškodnění nejen poškozených v důsledku nehod způsobených těmito vozidly v zahraničí, ale i poškozených v důsledku nehod, které se staly ve stejném členském státě, ve kterém má vozidlo obvyklé stanoviště, bez ohledu na to, zda mají bydliště na jeho území či nikoli, je žádoucí výše uvedený článek pozměnit. Navíc by členské státy měly zajistit, aby byl Komisi předán ke zveřejnění seznam osob, které jsou osvobozeny od povinného pojištění, a úřadů nebo orgánů odpovědných za odškodnění poškozených v důsledku nehod způsobených těmito vozidly.

(8)  Ustanovení čl. 4 písm. b) směrnice 72/166/EHS umožňuje členskému státu, aby se odchýlil od všeobecné povinnosti uzavírat povinné pojištění u určitých typů vozidel nebo určitých vozidel, která mají zvláštní poznávací značku. V tom případě mají ostatní členské státy právo při vstupu na jejich území požadovat platnou zelenou kartu nebo pojistnou smlouvu hraničního pojištění, aby se zajistilo odškodnění poškozených v důsledku případné dopravní nehody, kterou tato vozidla mohou na jejich území způsobit. Jelikož však odstranění hraničních kontrol v rámci Společenství neumožňuje zajistit, aby vozidla, která přejíždějí hranice, byla kryta pojištěním, nelze již poškozeným zaručit náhradu škody za dopravní nehody způsobené v zahraničí. Dále je žádoucí zajistit, aby došlo k řádnému odškodnění nejen poškozených v důsledku dopravních nehod způsobených těmito vozidly v zahraničí, ale také ve tom členském státě, ve kterém má vozidlo obvyklé stanoviště. Za tímto účelem by členské státy měly nakládat s poškozenými v důsledku dopravních nehod způsobených těmito vozidly stejným způsobem jako s poškozenými v důsledku dopravních nehod způsobených nepojištěnými vozidly. Ve skutečnosti, jak stanovuje směrnice 84/5/EHS, náhrada škody poškozeným v důsledku dopravních nehod způsobených nepojištěnými vozidly by měla být vyplácena orgánem pro odškodnění členského státu, ve kterém k nehodě došlo. V případě platby poškozeným v důsledku dopravních nehod způsobených vozidly, jimž byla udělena výjimka, orgánu pro odškodnění by měl vzniknout nárok vůči orgánu členského státu, ve kterém má vozidlo obvyklé stanoviště. Po uplynutí pěti let ode dne vstupu v platnost této směrnice je žádoucí, aby Komise, pokud to uzná za vhodné po zvážení zkušeností s prováděním a používáním této výjimky, předložila návrhy směrující k jejímu nahrazení nebo zrušení. Je žádoucí zrušit i odpovídající ustanovení směrnice 2000/26/ES.

(9)  Aby se v souladu s článkem 299 Smlouvy objasnila oblast působnosti směrnic týkajících se pojištění motorových vozidel, je žádoucí zrušit odkaz na mimoevropská území členských států v článku 6 a čl. 7 odst. 1 směrnice 72/166/EHS.

(10)  Povinnosti členských států zaručit pojistné krytí alespoň v určitých minimálních částkách jsou důležitým prvkem pro zajištění ochrany poškozených. Minimální částky stanovené ve směrnici 84/5/EHS by měly být nejen aktualizovány s přihlédnutím k inflaci, ale měly by být i reálně zvýšeny, aby se zlepšila ochrana poškozených. Minimální částka krytí v případě škody na zdraví se vypočítává tak, aby byli všichni poškození, kteří utrpěli velmi vážná zranění, plně a spravedlivě odškodněni, přičemž se zohlední řídký výskyt dopravních nehod s více poškozenými a malý počet nehod, kdy došlo k velmi vážným zraněním více osob při téže nehodě. Rozumnou a přiměřenou částkou je minimální částka krytí ve výši 1 000 000 EUR na každého poškozeného nebo částka 5 000 000 EUR na jeden nárok bez ohledu na počet poškozených .S cílem usnadnit zavedení těchto minimálních částek je žádoucí zavést pětileté přechodné období ode dne provedení této směrnice. Je žádoucí, aby členské státy zvýšily částky nejméně na polovinu úrovní do třiceti měsíců ode dne provedení.

(11)  Aby bylo zajištěno, že minimální částka krytí se nebude časem zmenšovat, je žádoucí zavést ustanovení o pravidelném přezkumu používajícím jako výchozí hodnoty Evropský index spotřebitelských cen (EISC) vydávaný Eurostatem, jak je stanoveno v nařízení Rady (ES) č. 2494/95 ze dne 23. října 1995 o harmonizovaných indexech spotřebitelských cen(10). Je zapotřebí přijmout procesní pravidla, jimiž se uvedený přezkum bude řídit.

(12)  Směrnice 84/5/EHS, která umožňuje členským státům, v zájmu zamezení podvodům, omezit nebo vyloučit platby orgánem pro odškodnění v případě věcné škody nezjištěným vozidlem, může v některých případech bránit oprávněnému odškodnění poškozených. Možnost omezit nebo vyloučit náhradu škody na základě toho, že totožnost vozidla nebyla zjištěna by se neměla vztahovat na případy, kdy orgán vyplatil odškodné za závažné osobní úrazy jakéhokoli poškozeného v důsledku stejné nehody, při které došlo k věcné škodě. Členské státy mohou stanovit spoluúčast do výše stanovené v uvedené směrnici, za kterou může odpovídat osoba, jíž vnikla věcná škoda. Podmínky pro to, aby se škody na zdraví pokládaly za závažné, by měla určit vnitrostátní právní nebo správní ustanovení členského státu, kde k nehodě došlo. Při přijímání těchto podmínek mohou členské státy vzít v úvahu, mimo jiné, zda úraz vyžadoval nemocniční ošetření.

(13)  V současné době alternativa obsažená ve směrnici 84/5/EHS umožňuje členským státům dovolit, až do stanoveného stropu, spoluúčast, za kterou odpovídá poškozený v případě, že věcnou škodu zavinilo nepojištěné vozidlo. Tato alternativa nespravedlivě snižuje ochranu poškozených a zavádí diskriminaci ve vztahu k poškozeným v důsledku jiných nehod. Proto by neměla být nadále dovolena.

(14)  Druhou směrnici Rady 88/357/EHS ze dne 22. června 1988 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přímého pojištění jiného než životního, kterou se stanoví opatření k usnadnění účinného výkonu volného pohybu služeb(11) je žádoucí změnit, aby se umožnilo pobočkám pojišťoven stát se zástupci ve vztahu k pojišťování motorových vozidel, k čemuž již dochází ve vztahu k pojišťovacím službám jiným než pojištění motorových vozidel.

(15)  Zahrnutí do pojistného krytí všech cestujících ve vozidle je velkým úspěchem dosavadních právních předpisů. Tento cíl by byl ohrožen, pokud by vnitrostátní právní předpisy nebo smluvní ujednání obsažená v pojistné smlouvě vylučovaly cestující z pojistného krytí z toho důvodu, že věděli, nebo měli vědět, že řidič vozidla byl v době nehody pod vlivem alkoholu nebo jiné omamné látky. Cestující nemá obvykle možnost řádně posoudit úroveň opilosti řidiče. Cíle odradit osoby od řízení pod vlivem omamných látek nelze dosáhnout snížením pojistného krytí cestujících, kteří jsou poškozenými v důsledku dopravních nehod motorových vozidel. Pojistné krytí těchto cestujících povinným pojištěním motorového vozidla nepředjímá jakoukoli odpovědnost, kterou mohou mít podle příslušných vnitrostátních právních předpisů, ani úroveň případného odškodnění u konkrétní nehody.

(16)  Škody na zdraví a věcné škody, jež utrpí chodci, cyklisté a jiní nemotorizovaní uživatelé pozemních komunikací, kteří jsou většinou nejslabšími účastníky nehody, by měly být pokryty povinným pojištěním vozidla zúčastněného na nehodě, pokud mají nárok na náhradu škody v souladu s vnitrostátním soukromým právem. Toto ustanovení nepředjímá občanskoprávní odpovědnost nebo úroveň náhrady za škodu vzniklou v důsledku konkrétní nehody podle vnitrostátních právních předpisů.

(17)  Některé pojišťovny vkládají do svých pojistných smluv ustanovení o tom, že smlouva pozbývá platnosti, pokud vozidlo zůstává mimo členský stát, kde je registrováno, po dobu delší než stanovené období. Tato praxe je v rozporu se zásadou stanovenou směrnicí 90/232/EHS, podle níž by mělo povinné pojištění motorových vozidel pokrývat, na základě jediného pojistného, celé území Společenství. Je tudíž žádoucí stanovit, že pojištění by mělo zůstat v platnosti během celé doby trvání smlouvy, nehledě na to, zda vozidlo zůstává po určité období v jiném členském státě, aniž by tím byly dotčeny povinnosti registrace vozidel podle vnitrostátních předpisů členských států.

(18)  Měly by se učinit kroky, které by usnadnily získání pojistného krytí pro vozidla dovezená z jednoho členského státu do druhého, přestože vozidlo není v cílovém členském státě dosud registrováno. Je žádoucí umožnit dočasnou výjimku z obecného pravidla, kterým se určuje členský stát, ve kterém se nachází riziko. Po dobu třiceti dnů ode dne dodání, poskytnutí nebo odeslání vozidla kupujícímu, cílový členský stát by se měl považovat za členský stát, ve kterém se nachází riziko.

(19)  Osoba, jež si přeje uzavřít novou smlouvu o pojištění motorových vozidel s jiným pojišťovatelem, by měla být schopna odůvodnit své nehody a nároky podle předchozí smlouvy. Pojištěnci by měli mít právo kdykoli požádat o vystavení výkazu uvádějícího jimi uplatněné nároky nebo skutečnost, že žádné nároky neuplatnili, ve vztahu k vozidlu nebo vozidlům pokrytým pojistnou smlouvou, alespoň v průběhu předchozích pěti let smluvního vztahu. Pojišťovna nebo kterýkoli orgán případně ustanovený členských státem za účelem poskytování povinného pojištění nebo vystavování uvedených výkazů by měl tento výkaz pojištěnci vystavit do patnácti dnů od podání žádosti.

(20)  Aby byla zajištěna řádná ochrana poškozených v důsledku dopravních nehod způsobených motorovými vozidly, členské státy by neměly dovolit pojišťovnám spoléhat na uplatňování spoluúčasti vůči poškozené straně.

(21)  Právo odvolat se na pojistnou smlouvu a uplatnit nárok přímo vůči pojišťovně je velmi důležité pro ochranu poškozených při dopravních nehodách motorového vozidla. Směrnice 2000/26/ES již poskytuje poškozeným v důsledku dopravních nehod, které se staly v členském státě jiném než je členský stát, ve kterém má poškozená strana své bydliště, a které byly způsobeny použitím pojištěných vozidel majících obvyklé stanoviště v některém členském státě, právo uplatnit nárok přímo vůči pojišťovně, jež poskytuje odpovědné osobě pojistné krytí občanskoprávní odpovědnosti. S cílem usnadnit účinnou a rychlou likvidaci škody a pokud možno zamezit nákladným soudním řízením, by toto právo mělo být rozšířeno na poškozené při dopravní nehodě motorového vozidla.

(22)  S cílem zdokonalit ochranu osob poškozených při dopravních nehodách motorových vozidel by se měl postup "odůvodněné nabídky" stanovený ve směrnici 2000/26/ES rozšířit na všechny typy dopravních nehod motorového vozidla. Stejný postup by se měl obdobně použít v případech, kdy dopravní nehodu likviduje soustava národních kanceláří pojistitelů stanovených směrnicí 72/166/EHS.

(23)  Aby poškozená strana mohla snadněji žádat o odškodnění, informační střediska zřízená v souladu se směrnicí 2000/26/ES by neměla být omezena na poskytování informací o dopravních nehodách upravených touto směrnicí, ale měla by být schopna poskytovat stejné druhy informací o jakékoli dopravní nehodě motorového vozidla.

(24)  Podle čl. 11 odst. 2 ve spojení s čl. 9 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech(12) mohou poškozené strany zahájit soudní řízení proti poskytovateli pojištění občanskoprávní odpovědnosti v členském státě, v němž mají bydliště.

25)  Jelikož směrnice 2000/26/ES byla přijata před přijetím nařízení (ES) č. 44/2001, které pro řadu členských států nahradilo Bruselskou úmluvu ze dne 27. září 1968 ve stejné věci, odkaz na tuto úmluvu v uvedené směrnici by měl být náležitě přizpůsoben.

26)  Je tedy žádoucí odpovídajícím způsobem pozměnit směrnice 72/166/EHS, 84/5/EHS, 88/357/EHS, 90/232/EHS a nařízení 2000/26/ES,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Změny směrnice 72/166/EHS

Směrnice 72/166/EHS se mění takto:

1)  Článek 1 odst. 4 se mění takto:

2)   v článku 2 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

1.  Členské státy upustí od vykonávání kontrol pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu vozidel, která mají obvyklé stanoviště na území jiného členského státu, jakož i vozidel, která mají obvyklé stanoviště na území třetí země, a vstupují na jejich území z území jiného členského státu. Mohou však provádět nesoustavné kontroly pojištění, pokud nejsou diskriminační a jsou prováděny v rámci kontroly, která není zaměřena výlučně na ověřování pojištění.

3)  Článek 4 se mění takto:

4)   v článku 6 a čl. 7 odst. 1 se zrušují slova "nebo na mimoevropském území členského státu".

Článek 2

Změny směrnice 84/5/EHS

Článek 1 směrnice 84/5/EHS se nahrazuje tímto:

Článek 1

1.  Pojištění uvedené v čl. 3 odst. 1 směrnice 72/166/EHS musí povinně zahrnovat jak věcné škody, tak škody na zdraví.

2.  Aniž jsou dotčeny případné vyšší záruky, které mohou členské státy stanovit, vyžaduje každý členský stát, aby pojištění bylo povinné alespoň v případě těchto částek:

V případě nutnosti mohou členské státy stanovit přechodné období v délce až pěti let ode dne provedení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/ /ES+ ze dne..., kterou se mění směrnice Rady 72/166/EHS, 84/5/EHS, 88/357/EHS a 90/232/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/26/ES o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel*, během kterého musejí přizpůsobit své minimální částky krytí částkám uvedeným v tomto odstavci.

Členské státy, které stanoví přechodné období, o tom vyrozumějí Komisi a uvedou trvání tohoto období.

Do 30 měsíců od provedení Směrnice 2005/ /ES + členské státy zvýší záruky alespoň na polovinu úrovní stanovených v tomto odstavci.

3.  Každých pět let po vstupu směrnice 2005/ /ES(14) v platnost nebo na konci přechodného období uvedeného v odstavci 2 se částky uvedené v tomto odstavci přezkoumají v souladu s Evropským indexem spotřebitelských cen (EISC), jak je uvedeno v nařízení Rady (ES) č. 2494/95 ze dne 23. října 1995 o harmonizovaných indexech spotřebitelských cen.**

Částky se automaticky upravují. Tyto částky se zvýší o procentuálně vyjádřenou změnu uvedenou v EISC pro příslušné období, tj. pět let bezprostředně předcházejících přezkumu, a zaokrouhlí se na násobek 10 000 EUR.

Komise sdělí upravené částky Evropskému parlamentu a Radě a zajistí jejich zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

4.  Každý členský stát zřídí nebo pověří subjekt, jehož úkolem je poskytovat náhradu škody minimálně do výše povinného pojištění pro případ věcných škod nebo škod na zdraví způsobených nezjištěným vozidlem nebo vozidlem, u něhož nebyla splněna pojistná povinnost stanovená v odstavci 1.

Prvním pododstavcem není dotčeno právo členského státu považovat náhradu škody tímto subjektem za subsidiární nebo nesubsidiární a právo stanovit, jak se mají řešit nároky mezi tímto subjektem a osobou nebo osobami odpovědnými za nehodu a jinými pojišťovnami nebo orgány sociálního zabezpečení, jež mají povinnost odškodnit poškozeného v téže nehodě. Členské státy však nesmí tomuto subjektu dovolit vázat vyplacení náhrady škody na to, aby poškozený nějakou formou prokázal, že osoba, která je za škodu odpovědná, není schopna nebo odmítá zaplatit náhradu škody.

5.  Poškozený může v každém případě uplatnit svůj nárok přímo vůči subjektu, který je na základě informace, jež mu na jeho žádost poškozený poskytne, povinen dát zdůvodněnou odpověď, pokud jde o výplatu případné náhrady škody.

Členské státy však mohou výplatu náhrady škody uvedeným subjektem vyloučit u osob, které do vozidla, jež věcnou škodu nebo škodu na zdraví způsobilo, dobrovolně nastoupily, jestliže tento subjekt může prokázat, že věděly, že vozidlo není pojištěné.

6.  Členské státy mohou výplatu náhrady škody tímto subjektem omezit nebo vyloučit v případě věcné škody způsobené nezjištěným vozidlem.

Pokud však subjekt zaplatil náhradu za závažnou škodu na zdraví poškozeného v důsledku stejné nehody, při které byla způsobena věcná škoda nezjištěným vozidlem, členský stát nesmí vyloučit uhrazení náhrady věcné škody na základě toho, že totožnost vozidla nebyla zjištěna. Nicméně členské státy mohou stanovit spoluúčast poškozeného za věcnou škodu do výše 500 EUR.

Podmínky pro to, aby škody na zdraví byly pokládány za závažné, se určí v souladu s právními nebo správními předpisy členského státu, kde k nehodě dojde. V tomto ohledu mohou členské státy vzít mimo jiné v úvahu, zda úraz vyžadoval nemocniční ošetření.

7.  Každý členský stát uplatňuje své právní a správní předpisy pro platbu náhrady subjektem, aniž tím je dotčena jiná praxe, která je pro poškozeného příznivější.

_______________

* Úř. věst. L ...

** Úř. věst. L 257, 27.10.1995, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1882/2003 (Úř. věst. L 284, 31.10.2003, s. 1).

Článek 3

Změny směrnice 88/357/EHS

Ustanovení čl. 12a odst. 4 čtvrtého pododstavce druhé věty směrnice 88/357/EHS se zrušuje.

Článek 4

Změny směrnice 90/232/EHS

Směrnice 90/232/EHS se mění takto:

1)  V článku 1 se mezi první a druhý odstavec, vkládá nový odstavec, který zní:

Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že případné zákonné ustanovení nebo smluvní ujednání obsažené v pojistné smlouvě, které vylučuje cestující z pojistného krytí z toho důvodu, že věděli, nebo měli vědět, že řidič vozidla byl v době nehody pod vlivem alkoholu nebo jiné omamné látky, se považuje za neplatné ve vztahu k nárokům takového cestujícího.

2)   vkládá se nový článek, který zní:

Článek 1a

Pojištění podle čl. 3 odst. 1 směrnice 72/166/EHS kryje škodu na zdraví a věcnou škodu utrpěnou chodci, cyklisty a dalšími nemotorizovanými uživateli pozemních komunikací, kteří, v důsledku nehody, jejímž účastníkem bylo motorové vozidlo, mají nárok na náhradu v souladu s vnitrostátními občanskoprávními předpisy. Tento článek se nedotýká ani občanskoprávní odpovědnosti, ani výše náhrady škody.

3)   v článku 2 se první odrážka nahrazuje tímto:

4)   vkládají se nové články, které znějí:

Článek 4a

1.  Odchylně od druhé odrážky čl. 2 písm. d) směrnice 88/357/EHS*, pokud je vozidlo odesláno z jednoho členského státu do jiného, se za členský stát, kde se nachází riziko, pokládá cílový členský stát, a to bezprostředně poté, co kupující převezme vozidlo, po dobu třiceti dnů, přestože vozidlo nebylo v cílovém členském státě řádně registrováno.

2.  V případě že se vozidlo během období uvedeného v odstavci 1 tohoto článku stalo účastníkem nehody, přičemž nebylo pojištěné, subjekt podle čl. 1 odst. 4 směrnice 84/5/EHS v cílovém členském státě není povinen poskytnout náhradu stanovenou v článku 1 uvedené směrnice.

Článek 4b

Členské státy zajistí právo pojištěnce kdykoli požádat o vystavení výkazu uvádějícího jím uplatněné nároky v rámci odpovědnosti za škody nebo skutečnost, že žádné takové nároky neuplatnil, ve vztahu k vozidlu nebo vozidlům krytým pojistnou smlouvou, alespoň v průběhu předchozích pěti let smluvního vztahu. Pojišťovna nebo orgán případně ustanovený členským státem za účelem poskytování povinného pojištění nebo vystavování uvedených výkazů vystaví tento výkaz pojištěnci do patnácti dnů od podání žádosti.

Článek 4c

Pojišťovny nespoléhají na spoluúčast poškozeného účastníka nehody, pokud jde o pojištění podle čl. 3 odst. 1 směrnice 72/166/EHS.

Článek 4d

Členské státy zajistí, aby poškození účastníci nehod způsobených vozidlem krytým pojištěním podle ustanovení čl. 3 odst. 1 směrnice 72/166/EHS měli přímý nárok vůči pojišťovně pojišťující osobu, která odpovídá za škodu, pro případ občanskoprávní odpovědnosti.

Článek 4e

Členské státy zavedou postup stanovený v čl. 4 odst. 6 směrnice 2000/26/ES** pro likvidaci škod vzniklých z případné nehody způsobené vozidlem krytým pojištěním podle ustanovení čl. 3 odst. 1 směrnice 72/166/EHS.

V případě nehod, jež lze likvidovat prostřednictvím soustavy národních kanceláří pojistitelů podle čl. 2 odst. 2 směrnice 72/166/EHS, členské státy zavedou stejný postup jako v čl. 4 odst. 6 směrnice 2000/26/ES. Pro účely použití tohoto postupu se jakýmkoli odkazem na pojišťovny rozumí odkaz na národní kanceláře pojistitelů vymezené v čl. 1 odst. 3 směrnice 72/166/EHS.

_______________

* Druhá směrnice Rady 88/357/EHS ze dne 22. června 1988 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přímého pojištění jiného než životního, kterou se stanoví opatření k usnadnění účinného výkonu volného pohybu služeb (Úř. věst. L 172, 4.7.1988, s. 1). Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/26/ES (Úř. věst. L 181, 20.7.2000, s. 65).

** Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/26/ES ze dne 16. května 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel (Úř. věst. L 181, 20.7.2000, s. 65).

5)   v článku 5 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

1.  Členské státy zajistí, aniž jsou tím dotčeny jejich závazky podle směrnice 2000/26/ES, aby informační střediska zřízená nebo schválená v souladu s článkem 5 této směrnice, poskytovala informace stanovené v tomto článku jakémukoli účastníku dopravní nehody způsobené vozidlem krytým pojištěním podle čl. 3 odst. 1 směrnice 72/166/EHS.

Článek 5

Změny směrnice 2000/26/ES

Směrnice 2000/26/ES se mění takto:

1)  Vkládá se nový bod odůvodnění 16a:

(16a) Podle čl. 11 odst. 2 ve spojení s čl. 9 odst 1. písm. b) nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech* mohou poškozené strany zahájit soudní řízení proti poskytovateli pojištění občanskoprávní odpovědnosti v členském státě, ve kterém mají bydliště.

__________________

* Úř. věst. L 12, 16. 1. 2001, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné aktem o přistoupení z roku 2003.

2)  V článku 4 se odstavec 8 nahrazuje tímto:

8.  Jmenování škodního zástupce samo o sobě nepředstavuje otevření pobočky ve smyslu čl. 1 písm. b) směrnice 92/49/EHS a škodní zástupce není považován za provozovnu ve smyslu čl. 2 písm. c) druhé směrnice 88/357/EHS ani

3)   v čl. 5 odst. 1 písm. a) se zrušuje bod 2(ii);

4)  Vkládá se nový článek 6a, který zní:

Článek 6a

Centrální orgán

Členské státy přijmou veškerá náležitá opatření, která včas umožní poškozeným, jejich pojistitelům nebo jejich právním zástupcům přístup k základním údajům nezbytným pro urovnání nároků.

Tyto základní údaje jsou v případě potřeby dostupné v elektronické formě v centrální evidenci v každém členském státě a účastníci případu k nim mají přístup na svou vlastní žádost.

Článek 6

Provedení ve vnitrostátním právu

1.  Členské státy přijmou právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do [...](15). Neprodleně o tom informují Komisi.

Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení.

Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.  Členské státy mohou v souladu se Smlouvou zachovat nebo uvést v účinnost předpisy, které jsou výhodnější pro poškozeného než předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí.

3.  Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 7

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské Unie.

Článek 8

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V.........dne ......

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

(1) Úř. věst. C 82 E, 1.4.2004, s.297. (2) Úř. věst. C 227 E, 24.9.2002, s. 387. (3) Úř. věst. C 227 E, 24.9.2002, s. 387. (4) Úř. věst. C 95, 23.4.2003, s. 45. (5) Postoj Evropského parlamentu ze dne 22. října 2003 (Úř. věst. C 82 E, 1.4.2004, s. 297), společný postoj Rady ze dne 26. dubna 2004 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a postoj Evropského parlamentu ze dne 12. ledna 2005. (6) Úř. věst. L 103, 2.5.1972, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 84/5/EHS (Úř. věst. L 8, 11.1.1984, s. 17). (7) Úř. věst. L 8, 11.1.1984, s. 17. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 90/232/EHS (Úř. věst. L 129, 19.5.1990, s. 33). (8) Úř. věst. L 129, 19.5.1990, s. 33. (9) Úř. věst. L 181, 20.7.2000, s. 65. (10) Úř. věst. L 257, 27.10.1995, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1882/2003 (Úř. věst. L 284, 31.10.2003, s. 1). (11) Úř. věst. L 172, 4.7.1988, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2000/26/ES. (12) Úř. věst. L 12, 16. 1. 2001, s. 1. Nařízení ve znění aktu o přistoupení z roku 2003. (13) + Vložte číslo této směrnice. (14) + Vložte číslo této směrnice. (15) + [24] měsíců od vstupu této směrnice v platnost.

Usnesení Evropského parlamentu o Smlouvě o Ústavě pro Evropu (2004/2129(INI))

P6_TA(2005)0004 A6-0070/2004

Evropský parlament,

-   s ohledem na Smlouvu o Ústavě pro Evropu (dále jen "Ústava"),

-   s ohledem na Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství ve znění Jednotného evropského aktu a Amsterdamské smlouvy, Maastrichtské smlouvy a Niceské smlouvou,

-   s ohledem na Chartu základních práv Evropské unie(1),

-   s ohledem na prohlášení Evropské rady z Laekenu(2),

-   s ohledem na svá usnesení(3), která položila základy pro Ústavu pro Evropu,

-   s ohledem na svá usnesení(4) připravující předešlé Mezivládní konference a svá usnesení(5), která hodnotila jejich výsledek těchto konferencí,

-   s ohledem na návrh Smlouvy o Ústavě pro Evropu, kterou vzájemnou dohodou přijal ve dnech 13. června a 10. července 2003 Evropský konvent, jakož i na sváusnesení (6), která připravila a následně zhodnotila práci Konventu,

-   s ohledem na stanoviska k Ústavě, která zaujal Výbor regionů(7) dne 17. listopadu 2004 a Evropský hospodářský a sociální výbor(8) dne 28. října 2004 na žádost Evropského parlamentu(9),

-   s ohledem na názory, které vyjádřili zástupci regionálních sdružení, sociálních partnerů a platforem občanské společnosti na veřejném slyšení, které se konalo dne 25. listopadu 2004,

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti a stanoviska Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro rozvoj, Výboru pro mezinárodní obchod, Rozpočtového výboru, Výboru pro rozpočtovou kontrolu, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, Výboru pro regionální rozvoj, Výboru pro zemědělství, Výboru pro rybolov, Výboru pro právní záležitosti, Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, a Petičního výboru (A6-0070/2004),

vzhledem k těmto důvodům:

A.  Evropská unie hrála v průběhu svého vývoje významnou úlohu při vytváření stále se zvětšujícího prostoru míru a prosperity, demokracie a svobody, spravedlnosti a bezpečnosti,

B.  Ústava konsoliduje dosažené pokroky a přináší významná zlepšení, která jsou nezbytná k udržení a rozšiřování schopnosti Unie o dvaceti pěti a případně více členech jednat účinně doma i v zahraničí,

C.   úsilí, které ke vzniku Ústavy vynakládal Evropský parlament už od prvních přímých voleb, bylo korunováno úspěchem Konventu, který vypracoval návrh na základě demokratického, reprezentativního a průhledného postupu, jenž zcela prokázal svou účinnost, a přihlédl k příspěvkům evropských občanů, což vedlo ke konsensu, který Mezivládní konference ponechala v podstatě beze změny,

D.  Ústava, která je kompromisem, jenž musel být přijatelný pro všechny členské státy, nevyhnutelně nezahrnula některé návrhy, zejména návrhy Evropského parlamentu a Konventu, které by podle názoru jejich autorů Unii dále vylepšily a z nichž mnohé stále mohou být v budoucnu přijaty,

E.   schválení návrhu Ústavy všemi vládami států Evropské unie dokazuje, že všechny zvolené vlády členských států považují tento kompromis za základ, na kterém si přejí v budoucnu společně pracovat, a bude nutné, aby každá z těchto vlád prokázala maximální politické odhodlání pro dosažení ratifikace do 1. listopadu 2006,

F.  Ústava byla předmětem občasné kritiky, která zazněla při veřejných diskusích a která neodpovídá skutečnému obsahu a právním dopadům jejích ustanovení, neboť Ústava nepovede k vytvoření centralizovaného superstátu, neoslabí sociální rozměr Unie, nýbrž jej bude posilovat, a neopomíjí historické a duchovní kořeny Evropy, neboť se odvolává na evropské kulturní, náboženské a humanistické dědictví,

1.   dospívá k závěru, že z obecného hlediska představuje Ústava uspokojivý kompromis a obrovské zlepšení existujících smluv a bude znamenat, až bude uplatněna, viditelný přínos pro občany (a Evropský parlament a národní parlamenty jako jejich demokratické zástupce), pro členské státy (a jejich regionální a místní orgány) a pro účinné fungování institucí EU, a tedy pro Evropskou unii jako celek;

Vyjasnění povahy a cílů Unie

2.   je potěšen skutečností, že Ústava lépe objasňuje občanům povahu a cíle Unie a vztahy mezi Unií a členskými státy, zejména z těchto důvodů:

Větší účinnost a posílení role EU ve světě

3.   je potěšen skutečností, že vstupem Ústavy v platnost budou moci orgány Unie plnit své úkoly efektivněji, a to zejména z těchto důvodů:

Více demokratické odpovědnosti

4.   je potěšen skutečností, že občané budou mít lepší kontrolu nad činností Evropské unie prostřednictvím zvýšené demokratické odpovědnosti, a to zejména na základě níže uvedených opatření:

Více práv občanům

5.   je potěšen skutečností, že práva občanů budou posílena v důsledku následujících opatření:

Závěry

6.   schvaluje Ústavní smlouvu a bezvýhradně podporuje její ratifikaci;

7.   je přesvědčen o tom, že Ústava poskytne stabilní a trvalý rámec pro budoucí rozvoj Evropské unie, který umožní její další rozšiřování a současně zajistí mechanismy pro její změnu, bude-li to nutné;

8.   vyjadřuje svůj záměr využít nového práva iniciativy, které mu svěřuje Ústava, za účelem navrhnutí zlepšení textu Ústavy;

9.   doufá, že se všem členským státům Unie podaří úspěšně dokončit ratifikaci do poloviny roku 2006;

10.   opětovně žádá, aby bylo vyvinuto veškeré úsilí, aby byli evropští občané jasně a objektivně informováni o obsahu Ústavy; vyzývá v této souvislosti evropské instituce a členské státy, aby při seznamování občanů s textem Ústavy (ať již s plným zněním nebo se shrnutím jejích ustanovení) jednoznačně rozlišovaly prvky, které již platí podle stávajících Smluv, a nová ustanovení, která přináší Ústava, a to jak v zájmu poučení občanů, tak v zájmu vyjasnění obsahu diskusí; vyzývá je také k tomu, aby uznaly úlohu, kterou hrají v diskusích o ratifikaci Ústavy organizace občanské společnosti, a aby těmto organizacím umožnily získat dostatečnou podporu pro to, aby mohly do těchto diskusí v celé EU zapojit i své příznivce v zájmu aktivní účasti občanů na diskusích o ratifikaci Ústavy;

o
o   o

11.   pověřuje předsedu Parlamentu, aby předal toto usnesení spolu se zprávou Výboru pro ústavní záležitosti vnitrostátním parlamentům členských států, Radě, Komisi a bývalým členům Evropského konventu a aby zajistil, že oddělení Parlamentu, a zejména jeho informační kanceláře, budou podávat podrobné informace o Ústavě a o postoji Parlamentu k Ústavě.

(1) Úř. věst. C 364, 18.12.2000, s. 1. (2) Zasedání Evropské rady v Laekenu, Laekenské prohlášení o budoucnosti Unie, SN 273/01, 15.12.2001. (3) Usnesení ze dne 14.2.1984 o návrhu Smlouvy o založení Evropské unie - Úř. věst. C 77, 19.3.1984, s. 53., zpravodaj: Altiero Spinelli; 1-1200/1983;Usnesení ze dne 11.7.1990 o směrech Evropského parlamentu týkajících se návrhu Ústavy pro Evropskou unii (Úř. věst. C 231, 17.9.1990, s. 91, zpravodaj: Emilio Colombo; A3-0165/1990;Usnesení ze dne 12.12.1990 o ústavních základech Evropské unie - Úř. věst. C 19, 28.1.1991, s. 65, zpravodaj: Emilio Colombo; A3-0301/1990;Usnesení ze dne 10.2.1994 o Ústavě Evropské unie - Úř. věst. C 61, 28.2.1994, s. 155, zpravodaj: Fernand Herman; A3-0064/1994;Usnesení ze dne 25.10.2000 o začlenění smluv do Ústavy - Úř. věst. C 197, 12.7.2001, s. 186, zpravodaj: Olivier Duhamel; A5-0289/2000. (4) Usnesení ze dne 14.3.1990 o Mezivládní konferenci v rámci strategie Evropského parlamentu pro Evropskou unii - Úř. věst. C 96, 17.4.1990, s. 114., zpravodaj: David Martin; A3-0047/1990;Usnesení ze dne 11.7.1990 o Mezivládní konferenci v rámci strategie Evropského parlamentu pro Evropskou unii - Úř. věst. C 231, 17.9.1990, s. 97., zpravodaj: David Martin; A3-0166/1990;Usnesení ze dne 22.11.1990 o Mezivládní konferenci v rámci strategie Evropského parlamentu pro Evropskou unii - Úř. věst. C 324, 24.12.1990, s. 219., zpravodaj: David Martin; A3-0270/1990; Usnesení ze dne 22.11.1990 obsahující stanovisko EP ke svolání Mezivládní konference o hospodářské a měnové unii a politické unii - Úř. věst. C 324, 24.12.1990, s. 238., zpravodaj: David Martin, A3-0281/1990;Usnesení ze dne 17.5.1995 o fungování Smlouvy o Evropské unii s ohledem na Mezivládní konferencí v r. 1996 - Provádění a vývoj Unie– Úř. věst. C 151, 19.6.1995, s. 56, zpravodajové: Jean-Louis Bourlanges a David Martin; A4-0102/1995;Usnesení ze dne 13.3.1996 obsahující (i) stanovisko Evropského parlamentu ke svolání Mezivládní konference, (ii) hodnocení práce reflexní skupiny a stanovení politických priorit Evropského parlamentu s ohledem na Mezivládní konferenci – Úř. věst C 96, 1.4.1996, s. 77, zpravodajové : Raymonde Dury a Hanja Maij-Weggen; A4-0068/1996;Usnesení ze dne 18.11.1999 o přípravě reformy smluv a o následující Mezivládní konferenci – Úř. věst. C 189, 7.7.2000, s. 222, zpravodajové: Giorgos Dimitrakopoulos a Jo Leinen; A5-0058/1999;Usnesení ze dne 3.2.2000 o svolání Mezivládní konference–Úř. věst. C 309, 27.10.2000, s. 85., zpravodajové: Giorgos Dimitrakopoulos a Jo Leinen; A5-0018/2000;Usnesení ze dne 16.3.2000 o vypracování Charty základních práv Evropské unie – Úř. věst. C 377, 29.12.2000, s.329, zpravodajové: Andrew Duff a Johannes Voggenhuber, A5-0064/2000.Usnesení ze dne 13.4.2000 o návrzích Evropského parlamentu pro Mezivládní konferenci – Úř. věst. C 40, 7.2.2001, s. 409, zpravodajové: Giorgos Dimitrakopoulos a Jo Leinen; A5-0086/2000; (5) Usnesení ze dne 16.1.1986 o postoji Evropského parlamentu k Jednotnému aktu, který schválila ve dnech 16. a 17. prosince 1985 Mezivládní konference –Úř. věst. C 36, 17.2.1986, s. 144, zpravodaj: Altiero Spinelli, A2-0199/1985;Usnesení ze dne 11.12.1986 o Jednotném evropském aktu - Úř. věst. C 7, 12.1.1987, s. 105, zpravodaj: Luis Planas Puchades; A2-0169/1986;Usnesení ze dne 7.4.1992 o výsledcích Mezivládní konference - Úř. věst. C 125, 18.5.1992, s. 81., zpravodajové: David Martin, Fernand Herman; A3-0123/1992;Usnesení ze dne 19.11.1997 o Amsterdamské smlouvě - Úř. věst. C 371, 8.12.1997, s. 99., zpravodajové: Íñigo Méndez de Vigo a Dimitris Tsatsos; A4-0347/1997;Usnesení ze dne 31.5.2001 o Niceské smlouvě a o budoucnosti Evropské unie - Úř. věst. C 47 E, 21.2.2002, s. 108., zpravodajové: Íñigo Méndez de Vigo a António José Seguro; A5-0168/2001; (6) Usnesení ze dne 29.11.2001 o procesu vytváření Ústavy a o budoucnosti Unie - Úř. věst. C 153 E, 27.6.2002, s. 310, zpravodajové: Jo Leinen a Íñigo Méndez de Vigo, A5-0368/2001;Usnesení ze dne 24.9.2003 o návrhu Smlouvy základající Ústavu pro Evropu a stanovisko Evropského parlamentu ke svolání mezivládní konference - Úř. věst. C 77 E, 26.3.2004, s. 255, zpravodajové: José María Gil-Robles Gil-Delgado a Dimitris Tsatsos, A5-0299/2003 ; (7) CdR 354/2003 v konečném znění, dosud nezveřejněno v Úředním věstníku. (8) CESE 1416/2004, dosud nezveřejněno v Úředním věstníku. (9) Body 8.2 a 8.3, P6_PV(2004)09-14.