Evropský parlament,

-   s ohledem na Smlouvu o Ústavě pro Evropu podepsanou v Římě dne 29. října 2004,

-   s ohledem na evropskou bezpečnostní strategii přijatou Evropskou radou dne 12. prosince 2003, která navázala na iniciativu řeckého předsednictví, neformální Radu ministrů zahraničí (Kastellorizon, květen 2003) a závěry ze zasedání Evropské rady v Soluni (19.–20. června 2003),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 30. listopadu 2000 o vytvoření společné evropské bezpečnostní a obranné politiky po Kolínu a Helsinkách(1),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 10. dubna 2003 o nové evropské bezpečnostní a obranné architektuře – priority a nedostatky(2),

-   s ohledem na usnesení ze dne 10. března 2005 o konferenci k přezkumu Smlouvy o nešíření jaderných zbraní konané v roce 2005 – jaderné zbraně v Severní Koreji a v Íránu(3),

-   s ohledem na návrh Bílé knihy o evropské obraně, který byl předložen Institutem pro bezpečnostní studie EU v květnu 2004,

-   s ohledem na zprávu o doktríně o bezpečnosti obyvatel pro Evropu (Human Security Doctrine for Europe), která byla předložena vysokému představiteli EU pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku dne 15. září 2004(4),

-   s ohledem na různé programy na předcházení konfliktům, zveřejněné všemi evropskými orgány,

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A6-0072/2005),

A.   berouc v úvahu milník dosažený v evolučním vývoji evropské bezpečnostní a obranné politiky (EBOP), který představuje francouzsko-britská deklarace ze St. Malo ze dne 3.–4. prosince 1998;

B.   berouc v úvahu agendu EBOP, která byla stanovena v návaznosti na zasedání Evropské rady v Kolíně (3.–4. června 1999), Helsinkách (10.–11. prosince 1999) a Göteborgu (15.–16. června 2001),

C.   berouc v úvahu potřebu posílit kontrolu vývozu zbraní do a z EU a na celosvětové úrovni,

D.   uznávaje důležitou úlohu, kterou mají různé programy pomoci EU, a jejich nepostradatelný přínos k ekonomickému rozvoji, podpoře demokratických institucí, provádění opatření na obnovu, vypracovávání makroekonomických programů a podpoře lidských práv;

E.   uznávaje, že komplexní přístup prosazovaný evropskou bezpečnostní strategií je již aktivně prováděn na Balkáně, což dokládá řada nástrojů EU uplatňovaných v současné době s cílem stabilizovat tento region: program pomoci CARDS, civilní mise PROXIMA a EUPM a vojenská mise ALTHEA;

F.   vzhledem k tomu, že při výzkumech veřejného mínění byla v posledních deseti letech trvale zjišťována vysoká podpora a ukázalo se, že více než 60 % občanů EU se vyslovuje pro společnou zahraniční politiku EU a více než 70 % pro společnou obrannou politiku; avšak s ohledem na jiné průzkumy, podle nichž není zvýšení vojenských výdajů podporováno,

G.   berouc na vědomí a vyjadřujíc politování nad tím, že míra kontroly společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) ze strany Evropského parlamentu v souladu s článkem III-304 Smlouvy o Ústavě pro Evropu nebyla podstatně zvýšena a že řada rozhodnutí a kroků Rady není a nikdy nebyla s Parlamentem  konzultována; uznávaje však dobrou vůli vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a jeho služeb informovat pravidelně Parlament a vést s ním dialog; naléhavě žádá vysokého představitele a jeho služby, aby pokračovali v tomto otevřeném dialogu s Parlamentem a posilovali jej,

H.   všímaje si, aniž by byl dotčen předchozí bod, pokračující odpovědnosti za akce prováděné v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky Unie vůči národním parlamentům, zejména s ohledem na členské státy, v nichž je k jakékoli vojenské akci nezbytný souhlas parlamentu,

I.   vzhledem k tomu, že veškeré akce v rámci SZBP Unie musí být prováděny v přísném souladu s mezinárodním právem a s ohledem na zásady Charty OSN, jak je jasně uvedeno v článcích I-3 a III-292 Smlouvy o Ústavě Evropu.

J.   vzhledem k tomu, že řada členských států EU (včetně Spojeného království, Německa, Španělska, Itálie a Řecka) měla, a v některých případech stále má, zkušenosti s různými formami terorismu a s filosofiemi, na nichž je terorismus založen,

K.   vzhledem k tomu, že v dohledné budoucnosti bude pro EU, stejně jako pro ostatní regiony, představovat největší hrozbu islámský terorismus, zejména pokud se teroristům podaří získat kontrolu nad zbraněmi hromadného ničení;

L.   vzhledem k tomu, že evropská bezpečnostní strategie tvoří součást všeobecné SZBP a EBOP, v jejichž rámci může EU využít širokou škálu dostupných politických možností, včetně diplomatických, ekonomických nebo rozvojových;

Evropské bezpečnostní prostředí

1.   zdůrazňuje, že pouze úplné porozumění definici pojmu "bezpečnost" umožní dostatečně zohlednit jak vliv politických otázek dodržování demokracie (např. porušování lidských práv, záměrné diskriminace určitých skupin obyvatel, existence utlačitelských režimů), tak i dopad široké škály sociálních, hospodářských a ekologických činitelů (např. chudoby, hladomoru, nemocí, negramotnosti, nedostatku přírodních zdrojů, poškozování životního prostředí, nerovnoprávných vztahů v mezinárodním obchodě atd.), jež přispívají ke stávajícím regionálním konfliktům, selhávání státního aparátu a ke vzniku zločinných a teroristických sítí, ačkoli jejich činy nelze v žádné podobě výše uvedenými činiteli ospravedlňovat;

2.   vítá proto úplné pochopení pojmu bezpečnost tak, jak je vyjádřen v evropské bezpečnostní strategii (EBS); sdílí názor vyjádřený v EBS, že klíčovými hrozbami pro světovou bezpečnost v současnosti jsou terorismus, šíření zbraní hromadného ničení (ZHN), nevyřešené regionální konflikty, selhávající státní aparáty a státní aparáty, které již selhaly, a organizovaný zločin; zdůrazňuje, že tyto hrozby nelze řešit v první řadě ani vyřešit výlučně vojenskými prostředky;

3.   dochází proto ke stejnému závěru, který je vyjádřen v EBS, že kombinace různých programů a nástrojů pomoci, včetně nástrojů a programů rozvojové politiky jak na úrovni EU, tak i členských států, společně s diplomatickými, civilními a vojenskými možnostmi a znalostmi mohou nejlépe přispět ke zvýšení bezpečnosti ve světě;

4.   naléhavě proto požaduje praktické provedení tohoto pojetí bezpečnostního prostředí v existujících strukturách Unie, aby byla Unie schopna odhalit krize v dostatečném předstihu a jednat proaktivně; doporučuje v této souvislosti zvýšit úsilí pro vytvoření systému včasného varování v případě ohrožení při využití inovačních technologií pro analýzu a vyhodnocování zpráv převzatých z civilních oblastí výpočetní techniky; vyjadřuje v tomto ohledu svůj názor, že vytváření "tension detection centres" ("center pro zjišťování napětí"), která lze zřídit jak v rámci budoucího evropského útvaru vnější činnosti, tak také prostřednictvím útvarů mimo Evropskou unii, jako např. útvarů Africké unie, aby bylo možné v oblastech zvláště náchylných ke vzniku krizí rozeznat příčiny konfliktů, informovat o nich a podílet se na jejich odstranění, a zabránit tak jakémukoli stupňování násilí; dále v této souvislosti zdůrazňuje význam, který přikládá začlenění předcházení konfliktům i boje proti terorismu do všech oblastí politiky EU;

Strategické cíle pro EU

5.   plně souhlasí se strategickými cíli pro Unii vyjádřenými v EBS: reagovat na hrozby, budovat bezpečnost v sousedství Unie a posilovat mezinárodní řád prostřednictvím účelných akcí s použitím účinných mnohostranných struktur; zdůrazňuje, že cíle EBS dalece přesahují vojenské aspekty evropské bezpečnostní a obranné politiky;

6.   bere na vědomí, že v souvislosti s odpovědí na hrozby bude nezbytné určovat hrozby regionální a/nebo globální povahy, aby Unie mohla účelně mobilizovat své dostupné nástroje a zdroje k řešení daného problému; podotýká, že zakotvení bezpečnosti v sousedství Unie bude do značné míry čelit hrozbám regionální povahy, zatímco hrozby globální povahy musí být řešeny prostřednictvím účelných mnohostranných mezinárodních struktur, v nichž je EU vůdčí silou; podotýká však, že mnohostranné organizace a struktury mohou být také vyzvány, aby řešily regionální hrozby;

7.   plně sdílí názor vyjádřený v nové politice sousedství Unie a EBS, že sousedství Unie by mělo být chápáno šířeji a zahrnovat nejen východoevropské země sousedící s EU, ale i východnější a jižnější regiony, jako Kavkaz, Blízký východ a severní Afrika; zaznamenává soulad mezi touto politikou a probíhajícími činnostmi Unie při hledání řešení arabsko-izraelského konfliktu i prostřednictvím barcelonského procesu; zdůrazňuje, že nejdůležitějšími podmínkami mírového soužití lidí je demokracie a dodržování zásad právního státu;

8.   zdůrazňuje primát OSN v rámci mnohostranného institucionálního rámce a nutnost toho, aby EU hrála vůdčí úlohu v oživování struktur a možností této nepostradatelné organizace; bere v této souvislosti na vědomí zprávu předloženou Generálním tajemníkem OSN dne 21. března 2005 pod názvem "Ve větší svobodě: směrem k rozvoji, bezpečnosti a lidským právům pro všechny"; vítá tuto zprávu – aniž by byla dotčena budoucí podrobná hodnocení Parlamentu – jako výchozí bod pro otevřenou diskusi o reformě OSN, aby byla schopna postavit se výzvám 21. století; naléhavě žádá EU a členské státy, aby koordinovaly své postoje v rámci těchto diskusí s ohledem na trvale vyjadřovanou podporu veřejného mínění pro silnější zastoupení SZBP/EBOP prostřednictvím EU než dosud;

9.   zdůrazňuje i další potřebu toho, aby Unie hrála vedoucí úlohu ve spolupráci s dalšími mezinárodními a regionálními organizacemi, které prosazují mír a spolupráci ve světě; zdůrazňuje zejména potřebu plné spolupráce s OBSE;

10.   zdůrazňuje, že je nezbytné, aby EU uplatňovala rozhodnou a spravedlivou rozvojovou politiku s cílem účinně přispívat k plnění dohodnutých rozvojových cílů tisíciletí;

Nejnovější milníky EBOP

11.   bere na vědomí cenné zkušenosti získané při civilních a vojenských misích v posledních dvou letech, mimo jiné: převzetí kontroly v Bosně a Hercegovině Mezinárodní policejní operační skupinou (nyní EUPM) od roku 2003, PROXIMA v Bývalé jugoslávské republice Makedonie (FYROM) a EUJUST THEMIS v Gruzii; vítá též plánované rozmístění policejních jednotek Evropské unie v Demokratické republice Kongo (EUPOL Kinshasa);

12.   uznává významný pokrok v rozšiřování vojenských možností Unie; zároveň poukazuje na význam rámce Berlín Plus dohodnutého s organizací NATO, který umožnil realizaci první vojenské mise EU CONCORDIA v Bývalé jugoslávské republice Makedonie a misi ALTHEA v Bosně a Hercegovině; oceňuje výhodnou pružnost unijního rámce EBOP, která umožňuje další operaci ARTEMIS v Demokratické republice Kongo;

13.   zdůrazňuje dosavadní přínos situačního střediska EU (SITCEN) při propojování všech dostupných civilních, vojenských a diplomatických zpravodajských informací při zpracování výstižných analýz jednotlivých situací; naléhavě žádá členské státy k dalšímu rozšíření sdílení informací s SITCEN, aby zbytečně nebránily naplňování ambicí vyjádřených v EBS;

14.   zdůrazňuje, že zvláštní charakter a dodatečný přínos EBOP spočívá v kombinaci civilních a vojenských složek, a bere s ohledem na výše uvedené výsledky na vědomí, že v zájmu splnění cíle a ducha Evropské bezpečnostní strategie (EBS), bude EU v budoucnosti muset nalézt odpovídající rovnováhu mezi vojenskými a civilními složkami; zastává názor, že mise ALTHEA v Bosně a Hercegovině poskytne cenné zkušenosti v tomto smyslu, pokud Unie bude schopna koordinovat své vojenské snahy s probíhajícími civilními operacemi a programy;

Pokrok směrem k hlavnímu cíli pro rok 2010 a k hlavnímu civilnímu cíli pro rok 2008

15.   souhlasí s cíli vytýčenými v tzv. hlavním cíli pro rok 2010 tak, jak je oficiálně přijala Rada pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy dne 17. května 2004 a s dohodou o stanovení hlavního civilního cíle pro rok 2008 přijatou Radou pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy dne 13. prosince 2004 jako prostředky pro soustředění snah, jejichž cílem je poskytnout EU nezbytné možnosti pro naplňování strategických cílů EBS; soudí, že těmto důležitým a časově provázaným cílům by měla být dána konkrétní podoba v bílé knize;

16.   uznává v této souvislosti pokrok, který učinila Rada pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy dne 22. listopadu 2004 pokud jde o další rozvoj koncepce rychlého nasazení bojových skupin ("Battle Groups") pro vysoce intenzivní bojové operace; bere na vědomí, že tyto bojové skupiny musí být především odvozeny od dvounárodních a mnohonárodních jednotek, které již v rámci EU existují; bere na vědomí rovněž dohodu schválenou Radou pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy vypracovat hlavní civilní cíl pro rok 2008 a vítá úmysl zajistit větší rozsah působnosti a účinnost existujících civilních nástrojů vyjádřený v této dohodě, aby bylo možné kombinovat různé integrované kontingenty podle zvláštních potřeb dané lokality; uznává proto, že budoucí řízení civilních krizí v rámci EBOP přesáhne ve skutečnosti rámec čtyř prioritních oblastí stanovených na zasedání Evropské rady v Santa Maria de Feira (policie, právní stát, civilní správa a civilní ochrana);

17.   zdůrazňuje, zejména vzhledem k dosažení plné operační mobility uvedených bojových skupin do roku 2007, důležitost globálního přístupu k otázkám rozmístitelnosti (Global Approach on Deployability, GAD) a v této souvislosti vítá přínos koordinačních center Athény a Eindhoven v oblasti přepravy vojsk;

18.   dále v této souvislosti vítá oficiální přijetí návrhu civilně-vojenské buňky (Civ/Mil) v rámci Vojenského štábu Evropské unie (EUMS) Evropskou radou; bere na vědomí, že Civ/Mil bude mít zvláště významný úkol při strategickém plánování všech operací (tj. civilních, vojenských a smíšených civilně-vojenských) a – počínaje rokem 2006 – při zřizování operačního střediska pro autonomní operace EU v případech, kdy nebyl určen národní generální štáb; dále zdůrazňuje význam Civ/Mil při zpracování zásad a modelů pro řízení civilně/vojenského rozhraní; uznává však, že mnohé z těchto zásad a modelů budou odvozeny z probíhajících a budoucích operací;

19.  Upozorňuje v souvislosti s budoucím plánováním smíšených civilních a vojenských misí EU na návrhy a myšlenky uvedené ve zprávě "doktrína o bezpečnosti obyvatel pro Evropu ( Human Security Doctrine); vítá v tomto ohledu nejen současný vývoj v oblasti EBOP jako například vytvoření smíšených jednotek Civ/Mil, které jsou v souladu s celkovým zaměřením této zprávy, ale také budoucí zřízení Evropského dobrovolnického sboru humanitární pomoci na základě čl. III-321 odst. 5 Smlouvy o Ústavě pro Evropu; poukazuje však na to, že prvotním zaměřením Evropského dobrovolnického sboru humanitární pomoci je podle onoho článku "rámec, do něhož společně přispívají mladí Evropané"; požaduje proto, aby tento rámec byl buď rozšířen nebo doplněn vytvořením doplňujícího "sboru" tak, aby bylo možno čerpat ze zkušeností a znalostí profesionálů, kteří se nacházejí uprostřed své profesní dráhy i těch, kteří již své služební období ukončili s cílem vytvořit akceschopný sbor, který bude lépe odpovídat směrům vytyčeným pro evropský civilní mírový sbor, jak Parlament již při několika příležitostech navrhoval;

20.   bere na vědomí, že dne 7. ledna 2005 částečně na základě předběžných návrhů předložených komisařem pro zahraniční věci Rada pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy rovněž vyzvala své příslušné podřízené orgány a Komisi, aby posoudily, v jakém rozsahu je možné posílit schopnosti EU v oblasti odpovědi na krize ve vztahu k pomoci v případě pohromy;

21.   naléhavě vyzývá Radu a Komisi, aby zaručily komplementaritu a soudržnost existujících nástrojů a schopností a těch návrhů, které se týkají zejména úzkého spojení mezi předcházením konfliktům a zvládáním krizí; domnívá se, že měřitelný úspěch při uskutečňování tohoto dosud nesplněného úkolu může být posuzován jako pokrok směrem k budoucímu vytvoření evropského útvaru pro vnější činnost;

22.   vítá iniciativu některých členských států vytvořit Evropské policejní síly a jejich připravenost poskytnout ji pro účely EBOP; zdůrazňuje velkou důležitost těchto sil při zajišťování přechodu od v zásadě čistě vojenské fáze operací ke smíšené nebo čistě civilní fázi;

23.   zdůrazňuje nutnost vytvořit kulturu evropské bezpečnosti prostřednictvím účinného uplatňování strategie vzdělávání EU v rámci EBOP, která zvyšuje interoperabilitu jednotlivých subjektů podílejících se na zvládání krizí EU; upozorňuje v této souvislosti na potřebu vytvořit Evropskou akademii bezpečnosti a obrany, jež evropským subjektům a členským státům umožní získávat pracovníky s odpovídajícími znalostmi, schopné účinně pracovat ve všech oblastech EBOP; domnívá se, že tato akademie musí mít jasnou organizační a finanční strukturu;

24.   s uspokojením zaznamenává rychlý postup při vytváření Evropské obranné agentury (EOA) ještě před formálním přijetím Smlouvy o Ústavě pro Evropu; podotýká, že činnost EOA by měla být ku prospěchu Unie nejen při dalším rozvoji obranných schopností v oblasti zvládání krizí, ale i při racionalizaci nákladů na výzkum a vývoj v členských státech a z dlouhodobého hlediska přispět i k vybudování evropského zbrojního trhu; domnívá se, že zbrojní agentura by se měla věnovat zejména výzbroji a výstroji bojových skupin a měla by zajistit jejich kompatibilitu; žádá, aby bylo bojovým skupinám přednostně dodáváno nové a jednotné vybavení; varuje však, že jakékoli budoucí úspěchy EOA budou do značné míry záviset na (politické) dobré vůli členských států a na dostatečných rozpočtových prostředcích; dále v této souvislosti podotýká, že aby mohla Unie uskutečňovat cíle EBS, nesmí se EOA bránit naplňování dlouhodobějších cílů v oblasti schopností EU, tedy cílů přesahujících hlavní cíl pro rok 2010;

25.   považuje evropskou vesmírnou politiku za jednu z největších strategických úkolů, před nimiž EU ve 21. století stojí; bere na vědomí, že v oblasti telekomunikací a výzvědných služeb byla řada projektů vytvořena paralelně, čímž se snížila jejich účelnost a zvýšily náklady; vyzývá, aby byly projekty, jako jsou francouzský satelitní systém Helios a německý systém SAR Lupe, sjednoceny v rámci evropského výzkumu bezpečnosti;

26.   vítá snahu Komise podporovat v blízké budoucnosti výzkum bezpečnosti v rámci EU; podporuje proto vytvoření samostatného Evropského programu pro výzkum bezpečnosti v rámci příštích rámcových výzkumných programů, který bude obsahovat nástroje, úpravy a finančními modely dle doporučení skupiny odborníků, jež budou vhodné pro otázky bezpečnosti; upozorňuje však na to, že hrozí nebezpečí duplicity s výzkumnými iniciativami EOA; vyzývá proto Komisi, Radu a členské státy, aby udržovaly úzké pracovní vztahy s cílem vyloučit takové riziko; doporučil v této souvislosti – souběžně s výzkumem urychlovaným technologiemi – zaměřit se na rozvoj společných nástrojů pro vytváření modelů a simulací i na schopnost analyzovat hrozby a bezpečnostní koncepce s využitím výhod, jež současné srovnávání umožňuje;

Nedostatky ve způsobilosti

27.   upozorňuje na tyto tři kategorie materiálních nedostatků, které mohou vážně ovlivnit způsobilost Unie provádět civilní operace řízení krizí a zásahové humanitární operace vysoké intenzity za použití převážně vojenských prostředků, jako je zabránění humanitárním katastrofám rozměrů podobných situaci ve Rwandě:

28.   bere na vědomí, že pokračující budování bojových skupin vyřeší do značné míry první nedostatek; upozorňuje však na to, že plánovaná výroba přepravních tryskových letounů A400 M druhý z těchto nedostatků plně neodstraní a naléhavě proto žádá opatření k dořešení tohoto problému; požaduje nicméně, aby byla zvážena možnost zavedení plánu rotací pro rozmístění sil; v souvislosti se systémem rotace požaduje společné normy pro výcvik, pokud jde o vrtulníky; domnívá se, že společný systém výcviku by zvýšil schopnost nasazení a snížil náklady; v souvislosti s posledně uvedeným nedostatkem naléhavě žádá, aby byla přijata opatření, která by EU umožnila uskutečňovat mise vyžadující asistenci vojenských sil bez nutnosti uchýlit se k využívání zdrojů NATO nebo jakéhokoliv jediného členského státu; poukazuje na to, že taková opatření by reálně mohla znamenat nutnost spojení existujících zdrojů a kapacit v rámci členských států s cílem zřídit komunikační základnu nebo síť, která by sloužila EBOP;

29.   zdůrazňuje dále, že splnění cílů vyjádřených v tzv. hlavním cíli pro rok 2010 nebude dostatečné pro uskutečňování misí náročnější povahy nebo trvajících déle než jeden rok; naléhá proto na Komisi, aby v úzké spolupráci s Radou předložila Bílou knihu o praktických požadavcích rozvoje ESDP a EBS s cílem nadále podněcovat diskuse o rozvoji budoucí evropské obranné strategie;

Kontrola vývozu zbraní a nešíření zbraní hromadného ničení a lehkých zbraní

30.   uznává v rámci SZBP Unie celkovou soudržnost evropské strategie proti šíření zbraní hromadného ničení tak, jak byla formálně přijata Evropskou radou v prosinci 2003, se strategickými cíli evropské bezpečnostní strategie; s uspokojením bere na vědomí práci, kterou odvedl osobní zástupce vysokého představitele při uskutečňování kapitoly III této strategie, a to zejména v souladu se seznamem priorit schváleným Evropskou radou v prosinci 2004;

31.   souhlasí s evropskou bezpečnostní strategií v tom, že šíření zbraní hromadného ničení představuje největší možnou hrozbu pro naši bezpečnost, a v souladu s ustanoveními evropské bezpečnostní strategie vyzývá EU, aby využila veškeré dostupné prostředky k odvrácení hrozby spojené se zbraněmi hromadného ničení, a v této souvislosti upozorňuje na to, že na možné spojení terorismu se zbraněmi hromadného ničení je třeba rychle a přiměřeně reagovat;

32.   zdůrazňuje, že Evropská unie musí převzít iniciativu při posilování režimu mezinárodní kontroly zbraní, a tím přispět k posílení účinného multilateralismu v rámci mezinárodního pořádku; bere dále na vědomí snahy zahrnout aspekty nešíření do sousedské politiky EU v souladu s celkovým strategickým cílem budování bezpečnosti v sousedství Unie;

33.   vítá zamýšlené zahrnutí doložek o nešíření zbraní hromadného ničení do všech budoucích dohod o partnerství a spolupráci mezi EU a třetími zeměmi, příkladem mohou být dohoda o partnerství a spolupráci s Tádžikistánem ze dne 11. října 2004(5) a návrh asociační dohody se Sýrií, který nyní čeká na schválení;

34.   vítá skutečnost, že jednání mezi EU a Íránem zaměřená na předcházení šíření jaderných zbraní byla vedena v souladu s legitimními ekonomickými zájmy a zájmy regionální bezpečnosti; podotýká, že tato politika je výrazem zahraniční a bezpečnostní politiky založené na zásadách mezinárodního práva a multilateralismu v nejlepším zájmu mezinárodního společenství; vítá výrazné sblížení postojů EU a USA vůči Íránu;

35.   bere na vědomí vzájemné hodnocení (tzv. peer review), které v současné době provádí systém EU pro kontrolu exportu; bere na vědomí, že hlavním zjištěním vyplývajícím z první fáze této prověrky provedené na jaře 2004, byla potřeba, aby členské státy kolektivně (tj. EU) a individuálně přijaly pro-aktivnější přístup ke kontrole vývozu položek s dvojím použitím; naléhavě žádá členské státy, aby neprodleně reagovaly na toto zjištění a aby v této souvislosti i obecně více využívaly situační středisko EU jako základny pro výměnu informací; vítá snahy EU co nejvíce koordinovat a organizovat společné stanovisko EU v rámci různých režimů kontroly exportu a dále vítá snahy EU zahrnout nové členské státy do různých režimů kontroly exportu;

36.   bere na vědomí současné praktické obtíže při uplatňování strategie proti šíření zbraní hromadného ničení, které jsou způsobeny zejména existencí různých zdrojů a postupů, jež mají být použity pro mobilizaci rozpočtových zdrojů; naléhavě žádá Radu a Komisi, aby se společně s Parlamentem zapojily do dialogu o racionalizaci a zjednodušení těchto postupů s cílem přijmout tyto změny v rámci příslušného nového finančního výhledu pro rozpočtové období 2007–2013;

37.   zdůrazňuje nutnost nadále posilovat etický kodex EU o vývozu zbraní a posílit účast EU v boji proti šíření malých zbraní a lehkých zbraní, zejména zavedením úmluvy o mezinárodním obchodu se zbraněmi;

38.   vyzývá státy uvedené ve Smlouvě o nešíření jako státy mající jaderné zbraně, zejména USA, Čínu a Rusko, aby s ohledem na nekontrolovatelné nebezpečí terorismu a šíření zbraní hromadného ničení revidovaly svou vlastní jadernou politiku v duchu Smlouvy o nešíření; vyjadřuje politování nad úsilím americké vlády vynaloženým v uplynulých čtyřech letech na podporu výzkumu a vývoje nových jaderných zbraní a je zarmoucen jejím odmítavým postojem k ratifikaci Smlouvy o úplném zákazu nukleárních zkoušek (CTBT); vyjadřuje znepokojení nad nedostatečným úsilím, jež Rusko vynakládá na zajištění svých atomových zásob; je znepokojen výrazným zvýšením výdajů Číny na zbrojení o 12,6 procent, rozsáhlou modernizací jejího jaderného vojenského potenciálu i nad zvýšením dovozu moderních zbrojních technologií;

Rozpočtové výzvy

39.   bere na vědomí, že největší hrozbou pro soudržnost a úspěch EBS zůstává případný nedostatek odpovídajících rozpočtových prostředků, které jsou v celém spektru politik a nástrojů EU dostupné; v této souvislosti bere na vědomí zvláštní důležitost programů pomoci EU a jejich značný podíl na pro-aktivním komplexním přístupu vyjádřenému v EBS; požaduje, aby byl tento bod vzat v úvahu při současném jednání o budoucím finančním výhledu pro období 2007–2013;

40.   bere dále na vědomí, že účinnost EBS, a zejména EBOP, závisí do značné míry na výdajích členských států mimo rámec EU; v této souvislosti doporučuje jednak citlivější a účinnější využívání výdajů v jednotlivých členských státech na obranu, čehož lze v některých členských státech dosáhnout například rychlejší modernizací a restrukturalizací ozbrojených sil, a jednak vytvoření mechanismu hodnocení toho, jaký podíl z HDP vynakládá daný členský stát na obranu; vyzývá proto členské státy, aby za tímto účelem spolupracovaly s EOA;

41.   vyjadřuje politování nad tím, že článek III-313 Smlouvy o Ústavě pro Evropu zachovává status quo dvojího rozpočtování pro operace SZBP; všímá si snah Rady zajistit větší transparentnost mechanismu (ATHENA), podle něhož mají být náklady na operace vojenského a obranného charakteru spravovány mimo rozpočet Unie(6); zdůrazňuje nicméně své přesvědčení, že trvající oddělování financování běžných výdajů v civilních operací prostřednictvím rozpočtu Unie od nákladů dopadů vojenských nebo obranných operací financovaných mimo rozpočet Unie bude stále méně udržitelné, jelikož mise prováděné v rámci SZBP budou stále více smíšené, jak dokládá zřízení civilní/vojenské buňky;

42.   poukazuje v této souvislosti na závažné problémy, které současný systém zadávání zakázek představuje pro organizaci rychlých akcí v rámci EBOP; naléhavě proto žádá Komisi a Radu, aby co nejrychleji dokončily zkoumání speciálních postupů či výjimek pro budoucí opatření a operace EBOP v rámci finančního nařízení(7);

Transatlantické vztahy

43.   bere na vědomí podstatnou shodu v hodnocení globálních hrozeb ze strany EBS a Strategie národní bezpečnosti USA; zastává názor, že tato shoda by měla být považována za základ, na němž by EU a USA mohly obnovit dialog rovnocenných partnerů s cílem dosáhnout dohody, pokud jde o dodržování Charty OSN a její legitimizační úlohu při řešení zvláště problematických otázek, jako je autorizace a použití vojenské síly, a obecně při znovu oživení transatlantické bezpečnostní spolupráce;

44.   zdůrazňuje, že těžištěm transatlantického bezpečnostního dialogu musí být zaměření na zmocňování dalších organizací, jako je OBSE a zejména Africká unie, k tomu, aby se samy na globální bezpečnosti podílely; v této souvislosti zdůrazňuje užitečnost neformálních multilaterálních formací, jako je Quartet, ve snaze o dosažení trvalého řešení izraelsko-palestinského konfliktu;

45.   vyjadřuje své přání pro větší spolupráci se Spojenými státy na poli nešíření a boje proti terorismu; naléhavě však žádá EU i USA, aby v těchto oblastech pokračovaly v pozitivním dialogu a aby rozhodně pokračovaly v akčním plánu další spolupráce tak, jak se odráží ve společných deklaracích o boji proti terorismu a o nešíření zbraní hromadného ničení přijatých na vrcholné schůzce EU a USA dne 26. června 2004; domnívá se, že tyto body by měly být řešeny v kontextu všech setkání EU-USA, která mají význam pro bezpečnostní politiku;

NATO

46.   bere na vědomí, že mnoho členských států nadále uznává NATO za základ své bezpečnosti v případě ozbrojené agrese; zastává názor, že spolupráce a doplňkovost by se měly stát klíčovými prvky, na kterých jsou vztahy EU a NATO postaveny; navrhuje v tomto smyslu diskuse – s ohledem na rozdílný charakter těchto organizací – o lepší koordinaci národních podílů na síle rychlé reakce NATO a na plnění hlavních cílů EU s cílem vyhnout se duplicitě; naléhavě vybízí členské státy, aby pokračovaly v reformách svých ozbrojených sil s cílem zajistit, aby tyto síly byly lépe rozmístitelné, přepravitelné a trvale udržitelné; v tomto ohledu bere na vědomí, že v dohledné budoucnosti bude většina členských států nadále pro NATO i pro EU využívat týchž jednotek, což je dáno nedostatkem jednotek s odpovídajícím výcvikem a odpovídajícími schopnostmi; naléhavě vyzývá členské státy, aby nadále rozšiřovaly své síly schopné rychlého nasazení, aby bylo možno v budoucnu pohotově uspokojovat potřeby jak EU, tak i NATO;

47.   podotýká, že současné problémy, které bohužel ztěžují nezbytnou spolupráci mezi Vojenským výborem EU a NATO, mohou být velmi rychle odstraněny, bude-li k jejich řešení politická vůle na straně dotčených rozhodovacích orgánů;

48.   vyzývá Turecko, aby v rámci NATO vytvořilo podmínky pro podporu lepší spolupráce, které je naléhavě zapotřebí, mezi Vojenským výborem EU a příslušnými orgány NATO;

49.   vybízí novou Evropskou obrannou agenturu, aby prozkoumala možnosti spolupráce s NATO v oblasti zbrojení a výslovně stanovila možnost takové spolupráce v rámci administrativní dohody, která má být ve stanovené době podepsána, jak stanoví článek 25 společné akce Rady 2004/551/SZBP, o zřízení Evropské obranné agentury(8);

50.   bere na vědomí komplementární povahu některých programů NATO (partnerství pro mír, istanbulská iniciativa pro spolupráci a středozemský dialog) a EU (politika sousedství a barcelonský proces); vyzývá obě strany, aby prověřily, jak se mohou tyto programy a politiky vzájemně účinněji posilovat;

Bezpečnost vlastního území a boj proti terorismu

51.   všímá si, že EBS věnuje velkou pozornost odstraňování statických rozhraní mezi tradičním pojetím vnitřní a vnější bezpečnosti z minulosti; bere však na vědomí nedostatek souvislostí v rámci EBS pro propojení obou pojetí, které by náležitě řešilo hrozby; je si však vědom, bez ohledu na tuto koncepční slabinu, řady různých iniciativ Rady, Komise a členských států v oblasti vnitřních a zahraničních věcí;

52.   bere v souvislosti s předcházením terorismu, řízením následků a ochranou klíčové infrastruktury na vědomí návrhy předložené Komisí, týkající se vytvoření systému ARGUS, jehož prostřednictvím by bylo možné rozesílat informace a koordinovat aktivní reakci, a jeho možného propojení s krizovým centrem a výstražnou sítí (CIWIN) na ochranu klíčové infrastruktury v rámci EU;

53.   bere v téže souvislosti na vědomí požadavek Evropské rady obsažený v haagském programu ze 4.–5. listopadu 2004 adresovaný Radě a Komisi , aby při plném respektování pravomocí členských států, vytvořily integrovaný a koordinovaný režim krizového řízení pro řešení krizí s přeshraničními účinky v rámci EU, který by měl být uplatněn nejpozději do 1. července 2006;

54.   vítá práci, která již byla dokončena nebo zahájena na základě shora uvedených návrhů a výzev, a řadu dalších opatření a návrhů, jež obvykle tvoří součást vnitřní politiky členských států; v této souvislosti též vítá zvláštní postavení, jež bude příslušet situačnímu středisku (SITCEN) při hodnocení a analýze rizik ve spojení s možnými cíly teroristických útoků; vyzývá v této souvislosti k neomezené spolupráci mezi tajnými službami napojenými na ministerstva obrany členských států s cílem zajistit nezbytné kapacity v rámci SITCEN;

55.   vítá zejména cíl upravit přeshraniční výměnu informací výzvědných služeb a bezpečnostních složek v souladu se zásadou dostupnosti informací stanovenou v tzv. haagském programu – v případech, kdy se týká budoucí výměny informací v oblasti vynucování práva – se zásadou, na jejímž základě, při zohlednění zvláštní povahy postupů používaných těmito službami (např. potřeba ochrany procesu shromažďování informací a informačních zdrojů a zachování důvěrného charakteru informací po jejich výměně), by měly být informace, které získaly tajné služby jednoho členského státu, zpřístupněny odpovídajícím tajným službám jiného členského státu;

56.   v souvislosti s bezpečnostní politikou je hluboce znepokojen tím, že členské státy řádně neuplatňují všechna opatření a nástroje uvedené v plánu boje proti terorismu přijatém v říjnu 2001;

57.   bere na vědomí zprávu vysokého představitele EU o zahrnutí boje proti terorismu do politiky vnějších vztahů EU, která byla předložena Evropské radě ve dnech 16.–17. prosince 2004; všímá si závěru obsaženého v této zprávě, že příslušné kapacity v souvislosti s hlavním cílem pro rok 2010 a hlavním civilním cílem pro rok 2008 by měly být přizpůsobeny požadavkům spojeným s různými možnými hrozbami a scénáři teroristických útoků – včetně možné intervence na základě doložky solidarity (Článek I-43 Ústavy);

58.   vybízí v rámci nové politiky sousedství a obecně v souvislosti se zahraničními vztahy EU k posilování politického dialogu o terorismu se třetími zeměmi, který by se měl týkat nejen potřeby zajistit neomezenou spolupráci těchto zemí s mezinárodními a regionálními organizacemi, ale i striktního uplatňování doložek o boji s terorismem, obsažených v dohodách se třetími zeměmi tam, kde existují důkazy o teroristickém ohrožení nebo o specifických teroristických aktivitách;

59.   vyjadřuje nicméně obavy – i přes úctu pro práci dosud vykonanou při hledání dělicí čáry mezi vnitřními a zahraničními věcmi – ohledně soudržnosti a koordinace této práce a zejména ohledně míry, do jaké jsou brány v úvahu demokratické svobody a dodržování zásad právního státu; vyzývá proto naléhavě Výbor pro zahraniční věci a Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci k nalezení vhodného postupu pro přípravu doporučení Radě a Komisi v této oblasti tak, aby byla nejen prověřována soudržnost a koordinace, ale aby bylo zajištěno, že občanská a politická práva občanů a organizací nebudou nijak ohrožena, a tudíž tam, kde to bude potřebné, k vypracování doporučení patřičným parlamentním výborům k předložení Radě i Komisi;

Útvar pro vnější činnost

60.   vítá Smlouvu o Ústavě pro Evropu jako důležitý základ pro uskutečňování EBS a její další rozvoj; domnívá se, že vytvoření nového útvaru pro vnější činnost se stane vysoce důležitým nástrojem pro provádění vnějších akcí v rámci SZBP, a tím i pro EBS; zdůrazňuje, že účelná EBS musí plně využívat existující diplomatické možnosti (tj. ministra zahraničních věcí EU a evropský útvar pro vnější činnost (článek I-28 a čl. III-296, odst. 3) a v případě nutnosti i vojenské možnosti (tj. stálá strukturovaná spolupráce mezi členskými státy s cílem splnit vysoce intenzivní mise vyžadující vyšší vojenskou schopnost (čl. I-41, odst. 6 a článek III-312 a Specifický protokol));

61.   naléhavě žádá Radu a Komisi, aby okamžitě podnikly nezbytné kroky ke sjednocení svého úsilí v duchu spolupráce před konečnou ratifikací Smlouvy o Ústavě pro Evropu; zdůrazňuje, že Parlament se bude snažit vyhodnotit tyto snahy pozitivně a konstruktivně a posoudí všechny akce a opatření navržené v přechodném období spíše na základě jejich kvality než původu, s cílem vytvořit fungující a účinný evropský útvar pro vnější činnost; upozorňuje, že Parlament bude tyto snahy hodnotit též ve světle skutečnosti, zda berou zřetel na politickou vůli k vytvoření společné politiky, vyjádřenou v Ústavě, aby mohla Evropa vystupovat vůči světu jednotně;

o
o   o

62.   pověřuje svého předsedu, aby předložil toto usnesení Radě, Komisi, parlamentům členských států, generálním tajemníkům Organizace spojených národů, NATO, OBSE a Rady Evropy.

(1) Úř. věst. C 228, 13.8.2001, str. 173. (2) Úř. věst. C 64 E, 12.3.2004, str. 599. (3) Přijaté texty, P6_TA(2005)0075. (4) Barcelonská zpráva studijní skupiny pro evropské bezpečnostní schopnosti. (5) Úř. věst. L 340, 16.11.2004, s. 21. (6) Rozhodnutí Rady 2004/197/SZBP ze dne 23. února 2004 o vytvoření mechanismu pro správu financování společných nákladů operací Evropské unie v souvislosti s vojenstvím nebo obranou (Úř. věst. L 63, 28.2.2004, str. 68). (7) 1 Nařízení Rady (ES, EURATOM) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (Úř. věst.L 248, 16. 9. 2002, s.1). (8) Úř. věst. L 245, 17.7.2004, s. 17.