Evropský parlament,

-   s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a její článek 14,

-   s ohledem na Ženevskou úmluvu z roku 1951 o právním postavení uprchlíků a na čl. 33 odst. 1 této úmluvy, podle něhož je nutno posuzovat případy jednotlivě a který zakazuje vyhošťování nebo navracení uprchlíků,

-   s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech, zejména odstavec 4 čtvrtého protokolu této úmluvy, podle něhož "je hromadné vyhošťování cizinců zakázáno.",

-   s ohledem na barcelonské prohlášení a na pracovní program, který byl přijat na euro-středomořské konferenci ve dnech 27 a 28. listopadu 1995 s cílem podpořit ochranu základních práv v oblasti Středomoří;

-   s ohledem na Chartu základních práv Evropské unie(1) a článek 18 této charty o právu na azyl,

-   s ohledem na článek 6 Smlouvy o EU a článek 63 smlouvy o ES,

-   s ohledem na otázky k písemnému zodpovězení E-2616/04 a E-0545/05,

-   s ohledem na čl. 115 odst. 5 jednacího řádu,

A.   vzhledem k tomu, že ostrůvek Lampedusa o rozloze 20 km2 s 5500 obyvateli, který se nachází uprostřed Sicilského průlivu, má jasně omezené možnosti přijímat a poskytnout zázemí velkému množství přistěhovalců a žadatelů o azyl, kteří pravidelně přistávají na jeho pobřeží, často v zoufalém stavu;

B.   znepokojen hromadným vyhošťováním přistěhovalců, které od října 2004 do března 2005 prováděly italské orgány z ostrova Lampedusa do Libye;

C.   vzhledem k tomu, že Vysoký komisař OSN pro uprchlíky (VKSNU) odsoudil, že dne 17. března 2005 bylo vráceno 180 osob, a prohlásil, že "zdaleka nelze říci, že Itálie provedla nezbytná opatření, aby se ujistila, že nevrací skutečné uprchlíky zpět do Libye, kterou nelze považovat za zemi bezpečnou pro azylanty"; vzhledem k tomu, že Vysoký komisař pro uprchlíky "hluboce lituje nedostatku otevřenosti na straně jak italských, tak i libyjských orgánů";

D.   znepokojen tím, že italské orgány dne 15. března 2005 odmítly povolit vstup Vysokému komisaři OSN pro uprchlíky do uprchlických táborů na ostrově Lampedusa, zatímco podle VKSNU italské orgány přístup libyjským úředníkům umožnily;

E.   vážně se obávaje o osud stovek žadatelů o azyl, kteří byli vráceni do Libye – země, která není signatářem Ženevské úmluvy o uprchlících, nemá azylový systém, nenabízí účinné záruky dodržování práv uprchlíků a praktikuje svévolné zatýkání, držení ve vazbě a vyhošťování, a vzhledem k tomu, že jsou vyhoštěné osoby většinou zatýkány a není jim známo, kam budou dopraveni;

F.   znepokojen zacházením s osobami zadržovanými v táborech v Libyi a jejich politováníhodnými životními podmínkami a také nedávným hromadným vysídlováním cizinců z Libye do jejich zemí původu, a to za podmínek, které jim nezaručují důstojnost ani možnost přežití; znepokojen informacemi z libyjských zdrojů, podle nichž došlo ke 106 případům úmrtí v důsledku tohoto vyhoštění;

G.   berouc v úvahu dvoustrannou dohodu mezi Itálií a Libyí, jejíž obsah je stále ještě tajný a která má svěřovat dohled nad proudem přistěhovalců libyjským orgánům a ukládá Libyi povinnost převzít zpět osoby, které Itálie odmítne přijmout na své území;

H.   znepokojen tím, že v Itálii neexistuje zákon o právu na azyl;

I.   berouc v úvahu skutečnost, že na základě žádosti č. 11593/05, kterou podala skupina vyhoštěných migrantů, požádal Evropský soud pro lidská práva dne 6. dubna 2005 Itálii o poskytnutí informací o situaci na Lampeduse;

1.   vyzývá italské orgány a všechny členské státy, aby upustily od hromadného vyhošťování žadatelů o azyl a "nelegálních přistěhovalců" do Libye a do dalších zemí a aby zaručily, že se budou zabývat každou žádostí o azyl jednotlivě a že bude dodržována zásada, že nelze nepřijmout žadatele o azyl na své území;

2.   domnívá se, že hromadné vyhošťování přistěhovalců do Libye, které provádějí italské orgány, mj. případ ze 17. března 2005, je porušováním zásady, že nelze nepřijmout žadatele o azyl na své území, a že italské orgány nedodržely své mezinárodní závazky tím, že se neujistily, zda život osob, které vyhošťují, není v zemi jejich původu ohrožen;

3.   vyzývá italské orgány, aby zajistily VKSNU volný přístup do uprchlického tábora na Lampeduse a k osobám, které jsou tam zadržovány a které by mohly potřebovat mezinárodní ochranu;

4.   vyzývá Komisi, strážkyni Smluv, aby dbala na dodržování práva na azyl v Evropské unii ve smyslu článku 6 Smlouvy o EU a článku 63 Smlouvy o ES, aby zajistila ukončení hromadného vyhošťování a požadovala od Itálie a ostatních členských států, aby dodržovaly své povinnosti vyplývající z práva Unie;

5.   znovu zdůrazňuje nezbytnost vytvořit přistěhovaleckou a azylovou politiku Společenství, která by byla založena na otevření legálních možností přistěhovalectví a na stanovení společné normy ochrany základních práv přistěhovalců a žadatelů o azyl pro celou Evropskou unii, jak bylo stanoveno Evropskou radou na zasedání v Tampere v roce 1999 a potvrzeno Haagským programem;

6.   znovu opakuje svůj hluboký nesouhlas s přístupem založeným na nejnižším společném jmenovateli, který se objevuje v návrhu směrnice Rady o azylových postupech KOM(2002)0326, a vyzývá členské státy, aby urychleně ve svém právu provedly směrnici 2004/83/ES(2) o minimálních podmínkách pro přiznání statutu uprchlíka;

7.   vyzývá Komisi, aby na toto téma vedla otevřenou diskusi a také dala veřejnosti k dispozici výsledky své odborné mise do Libye týkající se nelegálního přistěhovalectví, která se konala v listopadu a prosinci 2004;

8.   vyzývá Libyi, aby povolila vstup mezinárodním pozorovatelům, ukončila vyhošťování a svévolné zatýkání přistěhovalců, ratifikovala Ženevskou úmluvu o uprchlících a uznala mandát VKSNU, a požaduje, aby byly všechny readmisní dohody s Libyí zveřejněny;

9.   požaduje vyslání delegace, jejímiž členy by byly členové příslušných výborů, do uprchlických táborů na Lampeduse a v Libyi s cílem vyhodnotit závažnost problému a přezkoumat legitimitu opatření italských a libyjských orgánů;

10.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládě Libye, vládám a parlamentům členských států, vládě Libye a Vysokému komisaři OSN pro uprchlíky.

(1) Úř. věst. C 364, 18.12.2000, s. 1. (2) Úř. věst. L 304, 30.9.2004, s. 12.