(Postup spolurozhodování: první čtení)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2004)0279)(1),

-   s ohledem na čl. 251 odst. 2 a čl. 141 odst. 3 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6-0037/2004),

-   s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Výboru pro právní záležitosti (A6-0176/2005),

1.   schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.   vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  XXXX

(1) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku.

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 141 odst. 3 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů(2),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy(3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Směrnice Rady 76/207/EHS ze dne 9. února 1976 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky(4), a směrnice Rady 86/378/EHS ze dne 24. července 1986 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v systémech sociálního zabezpečení pracovníků(5) byly výrazně změněny. Směrnice Rady 75/117/EHS ze dne 10. února 1975 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se uplatňování zásady stejné odměny za práci pro muže a ženy(6) a směrnice Rady 97/80/ES ze dne 15. prosince 1997 o důkazním břemenu v případech diskriminace na základě pohlaví(7) také obsahují ustanovení, jejichž účelem je uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy. Protože k těmto směrnicím mají být vypracovány další pozměňovací návrhy, jsou nyní přepracovávány z důvodu jasnosti a s cílem spojit v jediném textu hlavní ustanovení, která v této oblasti existují, a zachytit určitý vývoj judikatury Soudního dvora Evropských společenství.

(2)  Rovnost mezi muži a ženami je základní zásadou práva Společenství podle článku 2 a čl. 3 odst. 2 Smlouvy a judikatury Soudního dvora Evropských společenství, které musí Společenství ve všech svých činnostech podporovat. Tato ustanovení Smlouvy prohlašují rovnost mezi muži a ženami za "úkol" a "cíl" Společenství a uvalují na Společenství pozitivní závazek prosazovat ji ve všech svých činnostech.Rovné zacházení se vztahuje i na rovné zacházení osob, které změnily pohlaví.

(3)  Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování(8), je důležitým nástrojem v souvislosti se zohledňováním údajů s cílem realizovat zásadu rovného zacházení.

(4)  Ustanovení čl. 141 odst. 3 Smlouvy nyní stanoví konkrétní právní základ pro přijímání opatření Společenství, kterými se zajistí uplatňování zásady rovných příležitostí a rovného zacházení v oblasti zaměstnání a povolání, včetně zásady stejné odměny za stejnou práci a za práci stejné hodnoty.

(5)  Články 21 a 23 Listiny základních práv Evropské unie rovněž zakazují jakoukoli diskriminaci na základě pohlaví a zakotvují právo na rovné zacházení s muži a ženami ve všech oblastech, včetně zaměstnání, práce, mzdy a přiměřené rodičovské dovolené jako individuálního práva každého rodiče.

(6)  Z důvodu soudržnosti je nutné ustanovit jednu jedinou definici přímé a nepřímé diskriminace.

(7)  Obtěžování a sexuální obtěžování je v rozporu se zásadou rovného zacházení s muži a ženami, a pro účely této směrnice představuje projev diskriminace na základě pohlaví. K těmto formám diskriminace nedochází jen na pracovišti, ale i v rámci přístupu k zaměstnání, odbornému vzdělávání a  postupu v zaměstnání. Tyto formy diskriminace by tedy měly být zakázány. Pokud přetrvávají, měly by pro ně u soudu platit odrazující a přiměřené sankce.

(8)  V této souvislosti by měli být zaměstnavatelé a osoby odpovědné za odborné vzdělávání podporováni v přijímání opatření pro boj proti všem formám diskriminace na základě pohlaví, včetně diskriminace zvláště zranitelné skupiny žen, které jsou příslušnicemi etnických menšin, a zejména v přijímání preventivních opatření proti obtěžování a sexuálnímu obtěžování na pracovišti a v přístupu k zaměstnání a odbornému vzdělávání, v souladu s vnitrostátními předpisy a zvyklostmi.

(9)  Zásada stejné odměny za stejnou nebo rovnocennou práci, jak je pevně stanovena v článku 141 Smlouvy a jak ji rozvíjí ustálená judikatura Soudního dvora, je důležitým aspektem zásady rovného zacházení pro muže a ženy a základní a nedílnou součástí acquis communautaire, pokud jde o diskriminaci na základě pohlaví. Je proto vhodné přijmout další předpisy k jejímu provádění.

(10)  V souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora je k posouzení, zda zaměstnanci vykonávají stejnou či rovnocennou práci, třeba stanovit, zda s ohledem na celou řadu faktorů, včetně povahy práce a podmínek pracovní činnosti a odborného vzdělávání, se dotyční zaměstnanci nacházejí ve srovnatelné situaci.

(11)  Soudní dvůr konstatoval, že zásada stejné odměny za práci se neomezuje za určitých okolností pouze na situace, kdy muži a ženy pracují pro stejného zaměstnavatele.

(12)  Členské státy by spolu se sociálními partnery měly bojovat s problémem přetrvávajícího rozdílu ve mzdách, který je založený na pohlaví, a se segregací založenou na pohlaví, která je a přetrvává na pracovním trhu, a to prostřednictvím zavádění pružných předpisů, pokud jde o délku pracovní doby, které umožní jak mužům, tak ženám lépe sladit rodinný a profesní život; to by mělo zahrnovat vhodné předpisy v oblasti rodičovské dovolené, o kterou může požádat jeden nebo druhý rodič, a vytvoření dostupných a finančně přístupných zařízení v oblasti péče o děti a další nezaopatřené osoby.

(13)  Měla by být přijata zvláštní opatření, kterými se zajistí zavedení zásady rovného zacházení v systémech sociálního zabezpečení pracovníků a která jasněji vymezí její rozsah.

(14)  V rozsudku ve věci C-262/88: Barber vs. Guardian Royal Exchange Assurance Group(9) rozhodl Soudní dvůr, že všechny formy pracovních důchodů tvoří součást odměny ve smyslu článku 141 Smlouvy.

(15)  Ačkoli pojem odměny ve smyslu článku 141 Smlouvy nezahrnuje dávky sociálního zabezpečení, je nyní jasně stanoveno, že na důchodový systém pro státní úředníky se zásada stejné odměny vztahuje, pokud dávky, které mají být v rámci tohoto systému vypláceny, jsou vypláceny pracovníkovi na základě jeho zaměstnaneckého poměru s veřejným zaměstnavatelem, bez ohledu na skutečnost, že tento systém je součástí všeobecného zákonného systému. Podle rozsudků Soudního dvora ve věci C-7/93: Bestuur van het Algemeen Burgerlijk Pensioenfonds vs. G. A. Beune(10) a ve věci C-351/00: Pirkko Niemi(11) bude tato podmínka splněna, pokud se důchodový systém týká zvláštní kategorie pracovníků a pokud dávky přímo souvisejí s dobami zaměstnání a jsou vypočítávány se zřetelem k poslednímu platu státního úředníka. Z důvodu srozumitelnosti je proto vhodné přijmout za tímto účelem zvláštní ustanovení.

(16)  Soudní dvůr potvrdil, že ačkoli se na příspěvky pracujících mužů a žen do důchodového systému se zaručenou pevně stanovenou konečnou dávkou vztahuje článek 141 Smlouvy, nesmí žádná nerovnost příspěvků placených zaměstnavateli v rámci systémů dávek financovaných shromažďováním kapitálu, která je způsobena používáním pojistně matematických rozlišujících pohlaví, být posuzována s přihlédnutím k témuž ustanovení.

(17)  U systémů s pevně stanovenou výší důchodů, které jsou financovány shromažďováním kapitálu je vzhledem k některým okolnostem, jako je např. kapitalizace části pravidelně vypláceného důchodu, převod nároku na důchod, převod pozůstalostního důchodu, jenž má být vyplacen oprávněné osobě, která se zřekne části ročně vypláceného důchodu nebo snížený důchod, rozhodne-li se zaměstnanec pro předčasný odchod do důchodu, nerovné zacházení dovoleno, pokud lze rozdílnost vyplácených dávek vysvětlit tím, že byly použity různé přepočítávací koeficienty v závislosti na pohlaví.

(18)  Členské státy by měly zajistit, aby byly shromažďovány, zveřejňovány a pravidelně aktualizovány přesné údaje týkající se využívání pohlaví jako určujícího pojistně-matematického faktoru.

(19)  Veškeré informace, které členské státy předávají Komisi v souladu s článkem 33, by měly zahrnovat přesné údaje týkající se využívání pohlaví jako určujícího pojistně-matematického faktoru, které by měly být shromažďovány, zveřejňovány a pravidelně aktualizovány.

(20)  Je zavedeno, že dávky, které mají být vypláceny ze systémů sociálního zabezpečení pracovníků, nelze považovat za odměnu, pokud jsou vypláceny za doby zaměstnání před 17. květnem 1990, s výjimkou případu pracovníků nebo osob uplatňujících nárok za ně, kteří před tímto dnem zahájili soudní řízení nebo vznesli rovnocennou stížnost podle platných vnitrostátních právních předpisů. Proto je nutné omezit odpovídajícím způsobem zavedení zásady rovného zacházení.

(21)  Soudní dvůr důsledně požaduje, aby protokol č. 17 týkajcí se článku 141 Smlouvy o založení Evropského společenství (1992) neměl dopad na právo stát se členem systému důchodového pojištění zaměstnanců a aby se časové omezení účinků rozsudku Soudního dvora v případě C-262/88 Barber vs. Guardian Royal Exchange Assurance Group nedotýkalo práva stát se členem systému důchodového pojištění zaměstnanců; Soudní dvůr rovněž rozhodl, že vnitrostátní předpisy týkající se lhůt pro podání žalob na základě vnitrostátního práva se mohou použít proti zaměstnancům, kteří se domáhají svého práva na členství v systému důchodového pojištění zaměstnanců, za předpokladu, že tyto lhůty nejsou pro daný typ žaloby méně příznivé než pro podobné žaloby vnitrostátní povahy a že v praxi neznemožní výkon práv založených právem Společenství; Soudní dvůr také zdůraznil, že skutečnost, že pracovník může se zpětnou účinností požadovat začlenění do systému důchodového pojistění zaměstnanců, mu neumožňuje vyhnout se placení příspěvků po dobu daného členství.

(22)  Zajištění rovného přístupu k zaměstnání a odbornému vzdělávání k němu vedoucímu je pro uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání zásadní. Jakákoli výjimka z této zásady by se proto měla vztahovat pouze na ty  profesní činnosti, které vyžadují zaměstnání osoby určitého pohlaví z důvodu své povahy nebo kvůli prostředí, v jakém jsou vykonávány, za předpokladu, že sledovaný cíl je legitimní a v souladu se zásadou proporcionality.

(23)  Tato směrnice se nedotýká svobody sdružování, včetně práva každého člověka zakládat odbory a vstupovat do nich s cílem bránit své zájmy. Opatření ve smyslu čl. 141 odst. 4 Smlouvy mohou zahrnovat členství či pokračování v činnosti organizací či odborů, jejichž hlavním cílem je podpořit uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy v praxi.

(24)  Zákaz diskriminace by se neměl dotýkat zachování či přijetí opatření ze strany členských států, jejichž cílem je předcházet znevýhodňování osob jednoho pohlaví či toto znevýhodňování kompenzovat. Tato opatření umožňují zřizovat organizace osob téhož pohlaví, jejichž hlavním cílem je jednak podpora zvláštních potřeb těchto osob, jednak podpora rovnosti mužů a žen.

(25)  V souladu s čl. 141 odst. 4 Smlouvy, v zájmu zajištění plné rovnosti pracovních podmínek pro muže a ženy v praxi, zásada rovného zacházení nebrání členským státům v zachovávání nebo přijímání opatření, která stanoví zvláštní výhody, aby méně zastoupenému pohlaví usnadnila výkon povolání nebo bránila znevýhodněním v profesní kariéře nebo tato znevýhodnění kompenzovala. Vzhledem k současné situaci a s přihlédnutím k prohlášení č. 28 k Amsterodamské smlouvě by se členské státy měly nejprve zaměřit na zlepšení situace žen v pracovním životě.

(26)  Z judikatury Soudního dvora jasně vyplývá, že nepříznivé zacházení se ženou spojené s těhotenstvím nebo mateřstvím představuje přímou diskriminaci na základě pohlaví. Toto zacházení by proto mělo být do této směrnice výslovně zahrnuto.

(27)  Pokud jde o zásadu rovného zacházení, Soudní dvůr důsledně uznává oprávněnost ochrany biologického stavu ženy během těhotenství a mateřství, jakož i zavádění opatření na ochranu mateřství jako prostředku dosažení skutečné rovnosti mužů a žen. Tato směrnice se proto nedotýká směrnice Rady 92/85/EHS ze dne 19. října 1992 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň, zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň(12) a směrnice Rady 96/34/ES ze dne 3. června 1996 o rámcové dohodě o rodičovské dovolené uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS(13).

(28)  Z důvodu jasnosti je rovněž vhodné výslovně stanovit ochranu práv žen na mateřské dovolené na zaměstnání, a zejména jejich práva na návrat na stejné nebo rovnocenné pracovní místo a práva neutrpět žádnou újmu z hlediska svých podmínek v důsledku této dovolené, jakož i mít prospěch z veškerých zlepšení pracovních podmínek, na které by ženy měly během své nepřítomnosti nárok.

(29)  V usnesení Rady a ministrů práce a sociální politiky, kteří se setkali v rámci Rady ze dne 29. června 2000 o vyvážené účasti žen a mužů na rodinném a pracovním životě(14), byly členské státy vyzvány, aby prozkoumaly možnost zařadit do svých právních předpisů poskytování individuálního a nepřenosného práva na rodičovskou dovolenou pracujícím mužům se zachováním jejich práv, pokud jde o zaměstnání. V této souvislosti je důležité zdůraznit, že rozhodnutí, zda takové právo poskytnout či nikoli přísluší členským státům, které rovněž určují všechny podmínky, kromě propuštění a navrácení do práce, které jsou mimo působnost této směrnice.

(30)  Podobné podmínky se uplatňují při poskytování individuálního a nepřenosného práva mužům a ženám ze strany členských států, pokud jde o dovolenou v případě adopce, přičemž práva těchto osob na zaměstnání zůstávají zachována. V této souvislosti je důležité zdůraznit, že rozhodnutí, zda takové právo poskytnout či nikoli, je na členských státech, které také určují všechny podmínky, kromě propuštění a navrácení do práce, které jsou mimo působnost této směrnice.

(31)  Účinné zavedení zásady rovného zacházení vyžaduje, aby členské státy zavedly příslušné postupy.

(32)  Ustanovení týkající se přiměřených soudních nebo správních řízení k dodržování povinností uložených touto směrnicí je nezbytné pro účinné zavedení zásady rovného zacházení.

(33)  Přijetí předpisů o důkazním břemenu je důležité k zajištění účinného uplatňování zásady rovného zacházení. Podle rozhodnutí Soudního dvora je proto třeba vyvinout úsilí k zajištění toho, že se důkazní břemeno přesune na odpůrce v případě diskriminace prima facie s výjimkou řízení, kdy případ vyšetřuje Soudní dvůr či jiný příslušný národní orgán. Je však nutné upřesnit, že zhodnocení skutečností, z nichž lze usuzovat, že došlo k přímé či nepřímé diskriminaci, jsou nadále úkolem pro příslušný národní orgán podle vnitrostátního práva či zvyklostí. V působnosti členských států je rovněž zavedení takových pravidel dokazování, v kterékoli fázi řízení, která budou příznivější pro žalobce.

(34)  S ohledem na další zlepšení úrovně ochrany navrhované touto směrnicí musí být sdružení, organizace a jiné právnické osoby také zmocněny účastnit se za podmínek stanovených členskými státy řízení jménem nebo na podporu žalobce, aniž jsou dotčeny vnitrostátní procesní právní předpisy o zastupování nebo obhajobě.

(35)  S ohledem na základní povahu práva na účinnou právní ochranu je vhodné zajistit, aby pracovníci nadále požívali této ochrany i po skončení pracovního poměru, ve kterém došlo k údajnému porušení zásady rovného zacházení. Na stejnou ochranu by měl mít nárok zaměstnanec, který vystupuje na obhajobu nebo svědčí jménem osoby chráněné podle této směrnice.

(36)  Soudní dvůr jednoznačně stanovil, že  účinnost zásady rovného zacházení vyžaduje, aby v případě, kdy sankce stanovená vnitrostátními právními předpisy spočívá v odškodnění, bylo odškodnění poskytované za jakékoli porušení přiměřené v poměru k utrpěné škodě. Proto je vhodné vyloučit jakékoliv předchozí stanovení maximální hranice odškodnění, s výjimkou případů, kdy může zaměstnavatel dokázat, že škoda vzniklá žadateli v důsledku diskriminace ve smyslu této směrnice spočívá pouze v tom, že odmítl vzít v úvahu jeho žádost o zaměstnání.

(37)  S cílem zlepšit účinné zavedení zásady rovného zacházení by členské státy měly podporovat dialog mezi sociálními partnery a v rámci vnitrostátní praxe také s nevládními organizacemi.

(38)  Členské státy musí stanovit účinné, přiměřené a odrazující sankce pro případy porušování povinností vyplývajících z této směrnice.

(39)  Jelikož nemůže být cílů navrhované činnosti uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a může jich být proto lépe dosaženo na úrovni Společenství může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity ve smyslu článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je k dosažení těchto cílů nezbytné.

(40)  Pro lepší pochopení odlišného zacházení s muži a ženami v otázkách týkajících se práce a zaměstnání by se měly vypracovat, vyhodnotit a na vhodných úrovních zpřístupnit srovnatelné údaje a statistiky rozčleněné podle pohlaví.

(41)  Při rovném zacházení s muži a ženami v otázkách týkajících se práce a zaměstnání se nelze omezit na zákonná opatření. Místo toho by Evropská unie a členské státy měly energičtěji podporovat proces zvyšování povědomí o problému diskriminace při odměňování a změnu myšlení veřejnosti a přitom do tohoto procesu v co nejvyšší míře začlenit všechny příslušné osoby ve veřejné i soukromé oblasti. Velkou měrou k tomu může přispět dialog mezi sociálními partnery.

(42)  Povinnost provést tuto směrnici do vnitrostátního práva by se měla týkat těch ustanovení, která představují oproti dřívějším směrnicím zásadní změnu. Povinnost provést do vnitrostátního práva ustanovení, která nejsou zásadním způsobem pozměněna, vyplývá z dřívějších směrnic.

(43)  Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic uvedených v části B přílohy 1 do vnitrostátního práva a jejich použitelnosti,

(44)  Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zdokonalování tvorby právních předpisů(15) jsou členské státy vyzývány k tomu, aby pro sebe a v zájmu Společenství vypracovávaly vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrný vzájemný vztah mezi směrnicemi a prováděcími opatřeními, a tyto tabulky zveřejňovaly.

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

HLAVA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Účel

Účelem této směrnice je zajistit uplatňování zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání.

Rovněž obsahuje ustanovení k zajištění účinnějšího zavádění této zásady tím, že budou ustanoveny příslušné postupy.

Článek 2

Výklad pojmů

1.  Pro účely této směrnice se:

2.  Pro účely této směrnice zahrnuje diskriminace:

Článek 3

Rozsah

1.  Touto směrnicí nejsou dotčena ustanovení týkající se ochrany žen, zejména pokud jde o těhotenství a mateřství.

2.  Touto směrnicí nejsou dotčeny směrnice 96/34/ES a směrnice 92/85/EHS.

Článek 4

Pozitivní kroky

Za účelem skutečného zajištění úplné rovnosti mezi muži a ženami v pracovním životě členské státy zachovají a přijmou opatření ve smyslu čl. 141 odst. 4 Smlouvy, jako jsou opatření na podporu poskytování dostupné péče o děti a o další nezaopatřené osoby, a opatření týkající se přístupu k zaměstnání, odbornému vzdělávání, postupu v zaměstnání a  pracovních podmínek.

HLAVA II

ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ

Kapitola 1

Zásada stejné odměny

Článek 5

Zákaz diskriminace

Při stejné práci nebo při práci, která je uznána jako rovnocenná, se odstraní přímá a nepřímá diskriminace podle pohlaví ve všech hlediscích a podmínkách odměňování.

Zejména pokud se pro stanovení odměny používá systém klasifikace prací, je založen na stejných kritériích pro muže i pro ženy a musí být sestaven tak, aby vyloučil diskriminaci na základě pohlaví.

Kapitola 2

Zásada rovného zacházení v systémech sociálního zabezpečení pracovníků

Článek 6

Zákaz diskriminace

Článek 7

Tato kapitola se použije podle vnitrostátních předpisů nebo zvyklostí na výdělečně činné osoby včetně osob samostatně výdělečně činných, zaměstnanců, jejichž výdělečná činnost je přerušena z důvodu nemoci, mateřství, úrazu nebo nezaviněné nezaměstnanosti, na uchazeče o zaměstnání a na osoby v důchodu nebo na zaměstnance se změněnou pracovní schopností a na jejich oprávněné příbuzné.

Článek 8

Věcný rozsah

1.  Tato kapitola se vztahuje na:

2.  Tato kapitola se použije rovněž na důchodové systémy pro zvláštní kategorie zaměstnanců, např. úředníky, pokud jsou poplatky do programu hrazeny na základě pracovního poměru s veřejným zaměstnavatelem.

Článek 9

Vynětí z věcného rozsahu

1.  Tato kapitola se nevztahuje na:

2.  Tato kapitola nebrání zaměstnavateli přiznat osobám, které dovršily důchodový věk pro účely přiznání důchodu podle systému sociálního zabezpečení pracovníků, ale které zatím nedovršily důchodový věk pro účely přiznání důchodu podle zákonného systému důchodového zabezpečení, doplněk důchodu, jehož cílem je dorovnat nebo přiblížit celkovou výši dávky vyplácené těmto osobám ve vztahu k částce vyplácené ve stejné situaci osobám druhého pohlaví, které již dovršily zákonem stanovený důchodový věk, do té doby, než osoby mající prospěch z tohoto doplňku dovrší zákonem stanovený důchodový věk.

Článek 10

Příklady diskriminace na základě pohlaví

1.  Ustanovení, která odporují zásadě rovného zacházení, zahrnují ustanovení založená přímo nebo nepřímo na pohlaví pro:

2.  Pokud je přiznání dávek v rozsahu této kapitoly ponecháno úvaze řídících orgánů systému, přihlížejí tyto orgány k zásadě rovného zacházení.

Článek 11

Osoby samostatně výdělečně činné, revizní doložka

1.  Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění toho, aby ustanovení systémů sociálního zabezpečení pro samostatně výdělečně činné osoby odporující zásadě rovného zacházení byla změněna s účinkem nejpozději od 1. ledna 1993 nebo pro členské státy, které přistoupily po tomto dni, ode dne, kdy se směrnice 86/378/EHS ve znění směrnice 96/97/ES stala na jejich území použitelnou.

2.  Tato kapitola nevylučuje, aby práva a povinnosti vztahující se k období členství v systému sociálního zabezpečení pro samostatně výdělečně činné osoby před změnou tohoto systému podléhaly nadále ustanovením systému platným v daném období.

Článek 12

Osoby samostatně vydělečně činné, doložka o odkladu

Článek 13

Zpětná účinnost

1.  Všechna opatření provádějící tuto kapitolu, pokud jde o zaměstnané pracovníky, se vztahují na všechny dávky ze systémů sociálního zabezpečení pracovníků odvozené od doby zaměstnání po dni 17. května 1990 a mají zpětnou působnost od tohoto dne, aniž tím jsou dotčeni pracovníci nebo ti, kteří uplatňují nárok za ně, kteří před tímto dnem zahájili soudní řízení nebo uplatnili rovnocennou stížnost podle platných vnitrostátních právních předpisů. V takovém případě se tato prováděcí opatření použijí zpětně ode dne 8. dubna 1976 a vztahují se na všechny dávky odvozené od doby zaměstnání po tomto datu. Pro členské státy, které přistoupily ke Společenství po dni 8. dubna 1976 a přede dnem 17. května 1990, se tento den nahrazuje dnem, od kterého začal být článek 141 Smlouvy na jejich území použitelný.

2.  Druhá věta odstavce 1 nebrání dovolat se vnitrostátních předpisů týkajících se lhůt pro podání žaloby proti pracovníkům nebo těm, kteří uplatňují nárok za ně, kteří podali žalobu nebo uplatnili rovnocennou stížnost podle platných vnitrostátních právních předpisů před 17. květnem 1990 za předpokladu, že tyto předpisy nejsou méně příznivé pro tento druh žaloby než pro podobné žaloby podle vnitrostátních právních předpisů a že v praxi neznemožňují výkon práva Společenství.

3.  Pro členské státy, které přistoupily po dni 17. května 1990 a které byly dne 1. ledna 1994 smluvními stranami Smlouvy o Evropském hospodářském prostoru, se 17. květen 1990 v první větě odstavce 1 nahrazuje 1. lednem 1994.

4.  Pro ostatní členské státy, které přistoupily po 17. květnu 1990, se 17. květen 1990 v odstavcích 1 a 2 nahrazuje dnem, od kterého začal být článek 141 Smlouvy na jejich území použitelný.

Článek 14

Pružný věk odchodu do důchodu

Pokud muži i ženy mají za stejných podmínek nárok na pružný důchodový věk, není to považováno za neslučitelné s touto kapitolou.

Kapitola 3

Zásada rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky

Článek 15

Zákaz diskriminace

1.  Nesmí docházet k žádné přímé nebo nepřímé diskriminaci na základě pohlaví ve veřejném i soukromém sektoru, včetně veřejnoprávních subjektů, pokud jde o

2.  Členské státy mohou stanovit, pokud jde o přístup k zaměstnání, včetně vzdělávání k němu vedoucímu, že rozdíl v zacházení na základě vlastností souvisejících s pohlavím nepředstavuje diskriminaci, pokud z povahy této profesní činnosti nebo z podmínek jejího výkonu vyplývá, že tyto vlastnosti představují podstatný a určující profesní požadavek, je-li jeho cíl legitimní a požadavek přiměřený.

Článek 16

Mateřská dovolená

1.  Jakékoli méně příznivé zacházení se ženou spojené s těhotenstvím nebo mateřskou dovolenou představuje diskriminaci ve smyslu této směrnice.

2.  Žena na mateřské dovolené má po skončení mateřské dovolené nárok vrátit se na stejné nebo rovnocenné pracovní místo za podmínek, které nejsou méně příznivé, a na prospěch ze zlepšení pracovních podmínek, na který by měla nárok během své nepřítomnosti.

Článek 17

Rodičovská dovolená a dovolená v případě adopce

Touto směrnicí není dotčeno právo členských států uznávat odlišná práva na otcovskou dovolenou nebo dovolenou v případě osvojení. Členské státy, které uznávají taková práva, přijmou nezbytná opatření na ochranu pracujících mužů a žen proti propuštění v důsledku výkonu těchto práv a zajistí, aby po skončení takové dovolené měli nárok na návrat na svá pracovní místa nebo rovnocenná pracovní místa za podmínek, které pro ně nejsou méně příznivé, a na prospěch ze zlepšení pracovních podmínek, na který by měli nárok během své nepřítomnosti.

HLAVA III

HORIZONTÁLNÍ USTANOVENÍ

Kapitola 1

Opravné prostředky a vymáhání

Oddíl 1

Opravné prostředky

Článek 18

Ochrana práv

1.  Členské státy zajistí, že k vymáhání závazků podle této směrnice budou k dispozici soudní nebo mimosoudní postupy, popřípadě smírčí řízení, zprostředkování a rozhodčí řízení všem osobám, které se cítí být poškozeny neuplatněním zásady rovného zacházení, i po ukončení vztahu, v jehož rámci k údajné diskriminaci došlo.

2.  Členské státy zajistí, aby sdružení, organizace nebo jiné právnické osoby, které mají v souladu s kritérii stanovenými jejich vnitrostátními právními předpisy oprávněný zájem na zajištění dodržování této směrnice, mohly jménem nebo na podporu žalobce s jeho souhlasem zahájit jakékoli soudní nebo správní řízení určené pro vymáhání plnění povinností podle této směrnice.

3.  Odstavci 1 a 2 nejsou dotčeny vnitrostátní právní předpisy o lhůtách pro podávání žalob v případě zásady rovnosti zacházení.

Článek 19

Náhrada nebo vyrovnání

Pro případ porušení povinností podle této směrnice, členské státy učiní v rámci svých vnitrostátních právních řádů potřebná opatření, která zajistí, aby škody komukoli způsobené diskriminací na základě pohlaví byly podle právních předpisů členského státu skutečně a účinně napraveny, např. vyrovnáním nebo náhradou, a to způsobem, který bude odrazovat a bude přiměřený k utrpěným škodám. Přitom lze předem stanovit maximální hranici takového vyrovnání nebo odškodnění pouze v případech, kdy může zaměstnavatel dokázat, že škoda vzniklá žadateli v důsledku diskriminace ve smyslu této směrnice spočívá pouze v tom, že odmítl vzít v úvahu jeho žádost o zaměstnání.

Oddíl 2

Důkazní břemeno

Článek 20

Důkazní břemeno

1.  Členské státy přijmou v souladu se svými vnitrostátními soudními systémy nezbytná opatření, aby, pokud se určitá osoba cítí poškozena nedodržením zásady rovného zacházení a předloží soudu nebo jinému příslušnému orgánu skutečnosti nasvědčující tomu, že došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci, příslušelo žalovanému prokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení.

2.  Odstavec 1 nebrání členským státům přijmout pravidla o dokazování, která jsou pro žalobce příznivější.

3.  Členské státy nemusí uplatňovat odstavec 1 na řízení, v nichž zjišťování skutečností přísluší soudu nebo příslušnému orgánu.

Článek 21

Použití

1.  Článek 20 se rovněž vztahuje na

2.  Tato kapitola se nevztahuje na trestní řízení, pokud členské státy nestanoví jinak.

Kapitola 2

Subjekty pověřené podporou rovného zacházení - sociální dialog

Článek 22

Orgány pro rovnoprávnost

1.  Členské státy určí jeden nebo více subjektů pověřených podporou, rozborem, sledováním a prosazováním rovného zacházení se všemi osobami bez diskriminace na základě pohlaví a přijmou nezbytná opatření. Tyto subjekty mohou být součástí orgánů odpovědných za ochranu lidských práv nebo ochranu práv osob na vnitrostátní úrovni.

2.  Členské státy zajistí, aby pravomoci těchto subjektů zahrnovaly:

Článek 23

Sociální dialog

1.  Členské státy přijmou v souladu s národními zvyklostmi a postupy vhodná opatření pro posílení sociálního dialogu mezi sociálními partnery s cílem podporovat rovné zacházení, a to mimo jiné sledováním praxe na pracovištích a odborného vzdělávání, přístupu k zaměstnání a postupu v zaměstnání, jakož i kontrolou kolektivních smluv, pracovních řádů, výzkumem založeným na vypracování a vyhodnocování údajů podle pohlaví nebo výměnou zkušeností a osvědčených postupů.

2.  Pokud je to v souladu s vnitrostátními tradicemi a postupy, zajistí členské státy, aby sociální partneři, aniž je dotčena jejich autonomie, podporovali pružné pracovní režimy s cílem usnadnit sladění pracovního a soukromého života a aby na vhodné úrovni uzavírali dohody, které stanoví pravidla proti diskriminaci v oblastech uvedených v článku 1 spadajích do oblasti působnosti kolektivního vyjednávání. Tyto dohody dodržují ustanovení této směrnice a vnitrostátních prováděcích předpisů.

3.  V souladu s vnitrostátním právem, kolektivními smlouvami nebo národní praxí budou členské státy zaměstnavatele vést k plánovanému a systematickému prosazování rovného zacházení pro muže a ženy během odborného vzdělávání a v oblasti přístupu k zaměstnání, postupu v zaměstnání a také v oblasti pracovních podmínek. Členské státy rovněž povedou kampaně ke zvýšení povědomí zaměstnavatelů a obecněji veřejnosti o otázkách týkajících se rovných příležitostí v oblasti práce a zaměstnání.

4.  Proto se po zaměstnavatelích bude požadovat, aby ve vhodných pravidelných intervalech poskytovali svým zaměstnancům nebo jejich zástupcům vhodné informace o rovném zacházení s muži a ženami v podniku.

Takové informace zahrnují zprávu o zařazení mužů a žen do různých funkcí a přehled klasifikace funkcí žen a mužů, jejich mezd a rozdílů ve mzdách a možná opatření pro zlepšení situace ve spolupráci se zástupci zaměstnanců.

Článek 24

Dialog s nevládními organizacemi

Členské státy podporují dialog s příslušnými nevládními organizacemi, které mají v souladu s vnitrostátními předpisy a zvyklostmi oprávněný zájem přispívat k boji proti diskriminaci na základě pohlaví za účelem podpory zásady rovného zacházení.

HLAVA IV

PROVÁDĚNÍ

Článek 25

Soulad s právními předpisy

Článek 26

Šikanování

Členské státy zavedou do svých vnitrostátních právních řádů nezbytná opatření stanovená vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi na ochranu pracovníků, včetně jejich zástupců, před propouštěním nebo jiným nepříznivým zacházením ze strany zaměstnavatele, které je reakcí na stížnost podanou na úrovni podniku nebo soudní žalobu usilující o dodržování zásady rovného zacházení.

Článek 27

Sankce

Členské státy stanoví systém sankcí za porušování vnitrostátních předpisů přijatých k provedení této směrnice a přijmou všechna opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Tyto sankce, které mohou zahrnovat náhradu škody poškozenému, musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí tyto předpisy Komisi nejpozději do dne uvedeného v článku 35 a informují ji co nejdříve o veškerých následných změnách, které se jich budou týkat.

Článek 28

Předcházení diskriminaci

Členské státy v rámci vnitrostátních právních předpisů, kolektivních dohod nebo zvyklostí zajistí, aby zaměstnavatelé přijali účinná opatření s cílem zabránit jakékoli diskriminaci založené na pohlaví, a zejména obtěžování a sexuálnímu obtěžování na pracovišti, nerovnému přístupu k zaměstnání, odbornému vzdělávání a profesnímu postupu a v souvislosti s pracovními podmínkami.

Článek 29

Minimální požadavky

1.  Členské státy mohou zavést či zachovat ustanovení, která jsou výhodnější z hlediska ochrany zásady rovného zacházení oproti ustanovením této směrnice.

2.  Provedení této směrnice není za žádných okolností dostatečným důvodem pro snížení úrovně ochrany pracovníků v oblastech, na které se tato směrnice vztahuje, aniž je tím dotčeno právo členských států reagovat na změny situace přijetím právních a správních předpisů lišících se od těch, které jsou platné v době, kdy byla tato směrnice oznámena, za předpokladu, že jsou dodržována ustanovení  této směrnice.

Článek 30

Směrnice 96/34/ES a její přezkum

1.  Tato směrnice se nedotýká ustanovení směrnice 96/34/ES.

2.  Směrnice 96/34/ES bude spolu s členskými státy, sociálními partnery a dalšími dotčenými osobami přezkouomána s ohledem na její dostatečnost a účinnost. Tento přezkum se zaměří na zlepšení situace žen a mužů, kteří mají potíže při sladění rodinných a pracovních závazků.

Článek 31

Hledisko rovnosti mezi muži a ženami

Členské státy berou aktivně v úvahu cíl rovnosti mezi muži a ženami při vypracovávání a provádění právních a správních předpisů, politik a činností v oblastech uvedených v této směrnici.

Článek 32

Šíření informací

Členské státy zajistí, aby byly dotyčné osoby všemi vhodnými prostředky upozorněny na opatření přijatá podle této směrnice i na ustanovení, která jsou již v platnosti, například opatření na pracovišti a opatření pro přístup k zaměstnání a odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání.

HLAVA V

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 33

Zprávy

1.  Nejpozději ...(17), oznámí členské státy Komisi veškeré informace nezbytné k tomu, aby vypracovala zprávu pro Evropský parlament a Radu o uplatňování této směrnice.

2.  Aniž je dotčen odstavec 1, sdělí členské státy Komisi každé čtyři roky znění veškerých opatření zavedených podle čl. 141 odst. 4 Smlouvy, jakož i zprávy o těchto opatřeních a jejich provádění. Na základě těchto informací Komise přijme a zveřejní každé čtyři roky zprávu zahrnující srovnávací hodnocení opatření s ohledem na prohlášení č. 28 připojené k závěrečnému aktu Amsterodamské smlouvy.

3.  Členské státy vyhodnotí profesní činnosti uvedené v čl. 15 odst. 2, aby s přihlédnutím k sociálnímu vývoji rozhodly, zda existují důvody pro zachování uvedených výjimek. Každé čtyři roky vyrozumí Komisi o výsledcích tohoto hodnocení. Na základě těchto informací Komise každé čtyři roky vypracuje zprávu pro Evropský parlament a Radu.

Článek 34

Přezkum

Do ...(18)*, Komise přezkoumá uplatňování směrnice a případně navrhne změny, které bude považovat za nezbytné.

Článek 35

Provádění

Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do ...(19) nebo zajistí, aby nejpozději do uvedeného dne sociální partneři zavedli nezbytná ustanovení dohodou. Členské státy přijmou všechna nezbytná opatření, která jim umožní zaručit výsledky požadované touto směrnicí. Neprodleně sdělí Komisi znění těchto předpisů.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musejí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Musejí rovněž obsahovat prohlášení, že odkazy na směrnice zrušené touto směrnicí, které se vyskytují ve stávajících právních a správních předpisech, se považují za odkazy na tuto směrnici. Způsob odkazu a znění prohlášení si stanoví členské státy.

Povinnost provést tuto směrnici ve vnitrostátním právu je omezena na ustanovení, která představují podstatnou změnu vzhledem k předcházejícím směrnicím. Povinnost provést nezměněná ustanovení vyplývá z předcházejících směrnic.

Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice a srovnávací tabulku mezi ustanoveními této směrnice a přijatými vnitrostátními předpisy.

Článek 36

Zrušení

1.  Směrnice 75/117/EHS, 76/207/EHS, 86/378/EHS a 97/80/ES, ve znění směrnic uvedených v části A přílohy 1, se zrušují s účinkem ode dne uvedeného v prvním odstavci článku 35 této směrnice, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic uvedených v části B přílohy 1 do vnitrostátního práva a jejich použitelnosti.

2.  Odkazy na zrušené směrnice se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou v příloze 2.

Článek 37

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost [dvacátým] dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 38

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V ... dne …

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda / předsedkyně

PŘÍLOHA 1

Část A

Zrušené směrnice s následnými změnami

(podle čl. 36 odst. 1)

Část B

Seznam lhůt pro provedení do vnitrostátního práva a data použitelnosti

(podle čl. 36 odst. 1)

PŘÍLOHA 2

Srovnávací tabulka

(1) Úř. věst. C …, , s. … (2) Úř. věst. C …, , s. … (3) Postoj Evropského parlamentu ze dne 6. července 2005. (4) Úř. věst. L 39, 14.2.1976, s. 40. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/73/ES (Úř. věst. L 269, 5.10.2002, s. 15). (5) Úř. věst. L 225, 12.8.1986, s. 40. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 96/97/ES (Úř. věst. L 46, 17.2.1997, s. 20). (6) Úř. věst. L 45, 19.2.1975, s. 19. (7) Úř. věst. L 14, 20.1.1998, s. 6. Směrnice ve znění směrnice 98/52/ES (Úř. věst. L 205, 22.7.1998, s. 66). (8) Úř. věst. L 373, 21.12.2004, s. 37. (9) 1990 Sb. rozh. I-1889. (10) [1994] Sb. rozh. I-4471. (11) [2002] Sb. rozh. I-7007. (12) Úř. věst. L 348, 28.11.1992, s. 1. (13) Úř. věst. L 145, 19.6.1996, s. 4. Směrnice ve znění směrnice 97/75/ES (Úř. věst. L 10, 16.1.1998, s. 24). (14) Úř. věst. C 218, 31.7.2000, s. 5. (15) Úř. věst. C 321, 31.12.2003, s. 1. (16) Směrnice Rady 79/7/EHS ze dne 19. prosince 1978 o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení (Úř. věst. L 6, 10.1.1979, s. 24). (17) * Tři roky ode dne vstupu této směrnice v platnost. (18) ** Pěti let ode dne vstupu této směrnice v platnost. (19) * Dvou let ode dne vstupu tété směrnice v platnost.