(Postup spolurozhodování: první čtení)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2003)0427)(1),

-   s ohledem na čl. 251 odst. 2 a čl. 61 písm. c) Smlouvy o ES, v souladu s nimiž předložila Komise svůj návrh Parlamentu (C5-0338/2003),

-   s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanovisko Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A6-0211/2005),

1.   schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.   vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

(1) Dosud nezveřejněn v Úředním věstníku.

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 61 písm. c) této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(1),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy(2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Unie si stanovila za cíl vytvořit prostor svobody, bezpečnosti a práva. Za tímto účelem musí Společenství přijmout opatření týkající se soudní spolupráce v civilních věcech s přeshraničním dopadem, která jsou nezbytná k řádnému fungování vnitřního trhu, včetně opatření podporujících slučitelnost pravidel použitelných v členských státech pro kolizi právních řádů a určení příslušnosti.

(2)  Za účelem účinného provádění příslušných ustanovení Amsterodamské smlouvy přijala Rada (justice a vnitřní věci) dne 3. prosince 1998 akční plán, v němž se výslovně uvádí, že příprava právního nástroje o právu použitelném pro mimosmluvní závazky patří mezi opatření, která mají být přijata do dvou let po vstupu Amsterodamské smlouvy v platnost(3).

(3)  Na zasedání Evropské rady v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999(4) byla schválena zásada vzájemného uznávání rozhodnutí jako záležitost prvořadého významu při vytváření evropského prostoru prosazování práva. V návrhu programu vzájemného uznávání(5) se uvádí, že opatření týkající se harmonizace kolizních norem jsou opatření, která "ve skutečnosti pomáhají usnadnit uplatňování této zásady".

(4)  Správné fungování vnitřního trhu vyžaduje, aby v zájmu zlepšení předvídatelnosti výsledku soudního řízení, jistoty práva a volného pohybu rozhodnutí, pravidla pro kolizní normy v členských státech určovala stejné vnitrostátní právo bez ohledu na to, ve kterém státě se nachází soud, u něhož byla žaloba podána.

(5)  Oblast působnosti a ustanovení tohoto nařízení musí být stanoveny tak, aby byly v souladu s nařízením Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech(6) a nařízením (ES) č. .../... o právu použitelném na smluvní závazky ("Řím I")(7).

(6)  S ohledem na jednotnost práva Společenství nesmí být tímto nařízením dotčena ustanovení, která se týkají použitelného práva nebo ho ovlivňují, a která jsou obsažená v sekundárních právních předpisech jiných než je toto nařízení, jako jsou kolizní normy, nadřazené závazné předpisy Společenství a základní právní zásady vnitřního trhu. Ve výsledku by mělo toto nařízení podporovat řádné fungování vnitřního trhu, zejména volný pohyb zboží a služeb.

(7)  Nebezpečí narušení hospodářské soutěže mezi účastníky soudních sporů ze Společenství lze odvrátit pouze jednotnými pravidly používanými bez ohledu na právo, které určují.

(8)  Je nezbytné stanovit kolizní normy, které jsou mezi členskými státy co nejjednotnější, a snížit tak právní nejistotu. Před nutností zajistit právní jistotu má však vždy přednost potřeba spravedlivého rozhodnutí v jednotlivých případech a soudy proto musí mít možnost uplatnit vlastní uvážení. Dále je třeba respektovat vůli stran tam, kde si výslovně zvolily právo použitelné na příslušný občanskoprávní delikt, nebo tam, kde takovou volbu může soud přiměřeně dovodit.

(9)  Toto nařízení by mělo přispět ke zvýšení předvídatelnosti soudních rozhodnutí a zajistit rozumnou rovnováhu mezi zájmy odpovědné osoby a poškozeného. Mělo by také splňovat přiměřená očekávání stran tím, že umožní soudům přistoupit k otázce práva použitelného na daný spor, které splňuje požadavky mezinárodního obchodu a transakcí ve společenství států bez vnitřních hranic.

(10)  Kolizní normy stanovené v tomto nařízení se týkají také závazků založených na absolutní odpovědnosti a harmonizovaná pravidla o spojujících okolnostech se použijí také na otázky způsobilosti vzít na sebe odpovědnost v daném občanskoprávním deliktu.

(11)  Pokud jde o odpovědnosti za výrobky, musí kolizní normy splňovat cíle spravedlivého rozdělení rizik vyplývajících z moderní společnosti využívající vyspělé technologie, ochrany zdraví spotřebitelů, podpory inovací, zabezpečení nenarušené hospodářské soutěže a usnadnění obchodování. Spojení s právem státu, kde má poškozený obvyklé bydliště, spolu s ustanovením týkajícím se předvídatelnosti soudních rozhodnutí, představuje vyrovnané řešení ve vztahu k uvedeným cílům.

(12)  Toto nařízení nebrání členským státům v používání jejich ústavních pravidel týkajících se svobody tisku a svobody projevu ve sdělovacích prostředcích. Za stát, v němž nastal nebo pravděpodobně nastane nejdůležitější prvek nebo prvky škody, je považován stát, pro který jsou zveřejněný materiál nebo vysílání hlavně určeny, nebo, pokud to není zřejmé, stát, v němž se provádí redakční kontrola, a právo tohoto státu se použije. Stát, pro nějž je zveřejněný materiál nebo vysílání určeno, je dán zejména jazykem zveřejněného materiálu nebo vysílání nebo podílem tržby nebo počtem čtenářů nebo posluchačů v daném státě na celkovém objemu tržeb nebo počtu čtenářů nebo posluchačů, nebo kombinací těchto faktorů. Obdobné úvahy by měly platit také ve vztahu k materiálům zveřejňovaným na internetu a jiných elektronických sítích.

(13)  V prostředí, ve kterém jsou komunikační činnosti čím dál více vyvíjeny na úrovni celého kontinentu, naznačují různé formy ochrany osobnostních práv a historicky zavedené tiskové tradice v Evropské unii, že i v této oblasti je třeba usilovat o jednotnější podmínky a pravidla pro řešení sporů. Právě z ochranné povahy svobody tisku a z její úlohy ve společnosti však vyplývá, že v tomto procesu by měla být dána přednost sdělovacím prostředkům, které s ochranou osobnosti zacházejí zodpovědně a jsou připraveny autonomně a na základě dohody zavést samoregulační Evropský kodex sdělovacích prostředků nebo ustavit Evropskou mediální radu, která by též vytvořila postupně se upevňující hlavní směry pro rozhodování příslušných soudů. Komise je vyzvána, aby podporovala proces hledání jednotnějších podmínek a pravidel pro řešení sporů.

(14)  Ve vztahu k porušení práv k duševnímu vlastnictví by měla být zachována všeobecně uznávaná zásada lex loci protectionis. Pro účely tohoto nařízení by měl být výraz práva k duševnímu vlastnictví výkládán tak, že se jím rozumí autorské právo a práva související, právo sui generis na ochranu databází a práva k průmyslovému vlastnictví.

(15)  Zvláštní ustanovení by měla upravovat odpovědnost vyplývající z neodůvodněného obohacení nebo jednatelství bez příkazu.

(16)  Aby byla zachována smluvní volnost stran, měly by mít možnost určit si právo použitelné pro mimosmluvní závazky. Slabším stranám by se měla poskytnout ochrana stanovením určitých podmínek pro volbu práva.

(17)  Posouzení příkazu ve veřejném zájmu, který dává soudům členských států možnost použít za mimořádných okolností výjimky založené na politice veřejného pořádku a nadřazených závazných předpisech.

(18)  Snaha o nastolení přiměřené rovnováhy mezi stranami s sebou nese nutnost, aby byla v přiměřeném rozsahu zohledňována pravidla bezpečnosti a chování při výkonu činnosti ve státě, kde došlo ke škodlivému jednání, i pokud je pro mimosmluvní závazky příslušné jiné právo. To by nemělo platit pro protiprávní jednání související s ochranou osobnostních práv nebo hospodářskou soutěží.

(19)  Na mimosmluvní závazek vyplývající z připravovaných nebo uskutečněných protestních akcí zaměstnanců by se mělo použít právo státu, v němž má taková akce proběhnout nebo v němž se uskutečnila.

(20)  V zájmu toho, aby strany i soud řádně zvážily otázku použitelného práva, by strany měly mít povinnost informovat soud v dokumentu zahajujícím řízení a obhajobu o zákonu nebo zákonech, o nichž tvrdí, že se vztahují na veškeré nebo některé složky žaloby.

(21)  Ohled na mezinárodní závazky, které uzavřely členské státy, vyžaduje, aby toto nařízení nemělo vliv na úmluvy týkající se specifických záležitostí, jichž se členské státy účastní. Aby byly předpisy přehlednější, zveřejní Komise na základě informací, které jí členské státy poskytnou, seznam příslušných úmluv v Úředním věstníku Evropské unie.

(22)  Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž lepší předvídatelnosti soudních rozhodnutí, která vyžaduje stanovení skutečně jednotných pravidel určených závaznými a přímo použitelnými právními nástroji Společenství, nemůže být uspokojivým způsobem dosaženo na úrovni členských států, které nemohou stanovit jednotná pravidla Společenství, a může ho být proto z důvodu rozsahu nebo účinků lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení, které zvyšuje právní jistotu, aniž by vyžadovalo harmonizaci hmotného vnitrostátního práva, rámec toho, co je pro dosažení uvedeného cíle nezbytné.

23)   [Spojené království a Irsko podle článku 3 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, oznámily své přání účastnit se přijímání nařízení./ Spojené království a Irsko se podle článků 1 a 2 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, přijetí tohoto nařízení neúčastní, a proto pro ně není závazné.]

(24)  Dánsko se podle článků 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, přijetí tohoto nařízení neúčastní, a proto pro ně není závazné,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

HLAVA I

Oblast působnosti

Článek 1

Věcná působnost

1.  Toto nařízení se použije v případech kolize právních norem na mimosmluvní závazky ve věcech občanského a obchodního práva. Pouze pro účely tohoto nařízení se závazky z bezdůvodného obohacení nebo jednatelství bez příkazu považují za mimosmluvní závazky.

Toto nařízení se nepoužije na daňové, celní ani správní záležitosti ani na odpovědnost veřejných orgánů za jednání nebo nečinnost při plnění jejich povinností.

2.  Z působnosti tohoto nařízení jsou vyloučeny:

3.  Tímto nařízením není dotčeno používání nebo přijímání aktů orgánů Evropských společenství, které:

4.  Pro účely tohoto nařízení se "členským státem" rozumí jakýkoli členský stát kromě [Spojeného království, Irska a] Dánska.

Článek 2

Jednotné použití

Každé právo uvedené v tomto nařízení se použije bez ohledu na to, zda jde o právo členského státu či nikoli.

HLAVA II

Jednotná ustanovení

ODDÍL 1

USTANOVENÍ PLATNÁ PRO MIMOSMLUVNÍ ZÁVAZKY VYPLÝVAJÍCÍ Z OBČANSKOPRÁVNÍHO DELIKTU

Článek 3

Možnost volby práva

1.  Strany se mohou, ve smlouvě uzavřené poté, co mezi nimi vznikl spor, nebo, pokud mezi obchodníky s rovnoprávnou vyjednávací silou existuje nezávislý obchodní vztah, ve smlouvě uzavřené před vznikem sporu, dohodnout, že se jejich mimosmluvní závazky budou řídit právem, které si zvolily. Tato volba musí být vyjádřena nebo prokázána s přiměřenou určitostí, podle okolností daného případu. Nesmí jí být dotčena práva a povinnosti třetích stran ani použití závazných pravidel ve smyslu článku 14.

2.  Volba práva provedená stranami nezbavuje zaměstnance, který je smluvní stranou pracovní smlouvy, ochrany, kterou mu přiznávají závazná pravidla

3.  Vztahují-li se všechny ostatní prvky daného případu v okamžiku vzniku ztráty nebo škody k jednomu nebo více členským státům, nesmí být volbou práva provedenou stranami vyloučeno použití příslušných ustanovení práva Společenství.

Článek 4

Obecné ustanovení

1.  Při neexistenci dohody ve smyslu článku 3 a není-li v tomto nařízení uvedeno jinak, použije se na mimosmluvní závazky vyplývající z občanskoprávního deliktu právo státu, kde došlo ke vzniku škody nebo k ní pravděpodobně dojde, bez ohledu na to, v jakém státě nastala její příčina a v jakém státě nebo státech se projevily její nepřímé důsledky.

2.  V případě újmy na zdraví vzniklé v důsledku dopravních nehod a s ohledem na směrnici o pojištění motorových vozidel použije příslušný soud a odpovědný pojistitel řidiče pro stanovení druhu pohledávky z náhrady škody a pro výpočet její výše právní předpisy platné v obvyklém bydlišti poškozeného, není-li to vůči poškozenému nespravedlivé.

Pokud jde o odpovědnost, použitelné právo je právo místa, kde k dopravní nehodě došlo.

3.  Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 se výjimečně, je-li ze všech okolností daného případu zřejmé, že mimosmluvní závazek má zjevně užší vztah k jinému státu, použije právo tohoto státu.

4.  Při řešení otázky použitelného práva podrobí příslušný soud v případě nutnosti každou záležitost sporu zvláštnímu rozboru.

ODDÍL 2

ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ použitelná na URČITÉ OBČANSKOPRÁVNÍ DELIKTY A MIMOSMLUVNÍ ZÁVAZKY

Článek 5

Porušení soukromí nebo osobnostních práv

1.  Jde-li o mimosmluvní závazky vyplývající z porušení soukromí nebo osobnostních práv, je použitelné právo státu, v němž nastal nebo pravděpodobně nastane nejdůležitější prvek nebo prvky ztráty nebo škody.

Pokud je porušení způsobeno zveřejněním tištěného materiálu nebo vysíláním, je za stát, v němž nastal nebo pravděpodobně nastane nejdůležitější prvek nebo prvky ztráty nebo škody, považován stát, pro který je zveřejněný materiál nebo vysílání zejména určen, nebo, pokud to není zřejmé, stát, v němž se provádí redakční kontrola, a právo tohoto státu se použije. Stát, pro který je zveřejněný materiál nebo vysílání určeno, se stanoví zejména jazykem zveřejněného materiálu nebo vysílání nebo podílem tržby nebo počtem čtenářů nebo posluchačů v daném státě na celkovém objemu tržeb nebo počtu čtenářů nebo posluchačů, nebo kombinací těchto faktorů.

Toto ustanovení platí obdobně pro materiály zveřejňované na internetu a jiných elektronických sítích.

2.  Na právo na odpověď nebo odpovídající opatření a na jakákoli preventivní opatření nebo soudní zákazy vydané proti vydavateli nebo provozovateli vysílání v souvislosti s obsahem publikovaných nebo vysílaných materiálů se použije právo státu, kde má vydavatel nebo provozovatel vysílání obvyklý pobyt.

3.  Odstavec 2 se vztahuje také na porušování soukromí nebo osobnostních práv vyplývající se zacházení s osobními údaji.

Článek 6

Protestní akce zaměstnanců

Na mimosmluvní závazky vyplývající z připravovaných nebo uskutečněných protestních akcí zaměstnanců se použije právo státu, v němž má taková akce proběhnout nebo v němž se uskutečnila.

Článek 7

Dopravní nehody

1.  Do doby, než Společenství přijme podrobné právní předpisy o právu použitelném na dopravní nehody, členské státy použijí všeobecná pravidla stanovená v tomto nařízení v souladu s článkem 15, nebo Haagskou úmluvu ze dne 4. května 1971 o právu použitelném na dopravní nehody.

2.  V případě zranění osob vzniklých při dopravních nehodách použije příslušný soud právní předpisy, které se vztahují na výši náhrady škod podle obvyklého bydliště jednotlivých poškozených, není-li to nespravedlivé.

Článek 8

Porušení práv duševního vlastnictví

1.  Na mimosmluvní závazky vyplývající z porušení práv duševního vlastnictví se použije právo státu, v němž je nárokována ochrana.

2.  V případě mimosmluvních závazků vyplývajících z porušení jednotného práva průmyslového vlastnictví Společenství se použije příslušný nástroj Společenství. Pro jakékoli otázky, které nejsou upraveny tímto nástrojem, se použije právo členského státu, v němž došlo k úkonu, který poškození způsobil.

Článek 9

Bezdůvodné obohacení

1.  Týká-li se mimosmluvní závazek vyplývající z bezdůvodného obohacení již existujícího právního vztahu mezi dotčenými stranami, jako je například smlouva úzce související s tímto mimosmluvním závazkem, řídí se stejným právem jako tento vztah.

2.  Nelze-li použitelné právo určit na základě odstavce 1 a obě strany měly v okamžiku, kdy nastala příčina bezdůvodného obohacení, obvyklé bydliště ve stejném státě, použije se právo tohoto státu.

3.  Nelze-li použitelné právo určit na základě odstavců 1 nebo 2, použije se právo státu, ve kterém nastala podstatná příčina bezdůvodného obohacení, bez ohledu na to, ve kterém státě k bezdůvodnému obohacení došlo.

4.  Je-li ze všech okolností daného případu zřejmé, že mimosmluvní závazek vyplývající z bezdůvodného obohacení má zjevně užší vztah k jinému státu, než je stát uvedený v odstavcích 1, 2 nebo 3, použije se právo tohoto státu.

Článek 10

Negotiorum gestio

1.  Týká-li se mimosmluvní závazek vyplývající z jednatelství bez příkazu v souvislosti se záležitostmi jiné osoby již existujícího právního vztahu mezi dotčenými stranami, jako je například smlouva úzce související s tímto mimosmluvním závazkem, řídí se stejným právem jako tento vztah.

2.  Nelze-li určit použitelné právo na základě odstavce 1 a obě strany měly v okamžiku, kdy nastala příčina ztráty nebo škody, obvyklé bydliště ve stejném státě, použije se právo tohoto státu.

3.  Nelze-li použitelné právo určit na základě odstavců 1 nebo 2, použije se právo státu, kde k takovému jednání došlo.

4.  Je-li ze všech okolností daného případu zřejmé, že mimosmluvní závazek vyplývající z jednatelství bez příkazu v souvislosti se záležitostmi jiné osoby má zjevně užší vztah k jinému státu, než je stát uvedený v odstavcích 1, 2 nebo 3, použije se právo tohoto státu.

ODDÍL 3

SPOLEČNÉ PŘEDPISY PLATNÉ PRO MIMOSMLUVNÍ ZÁVAZKY VYPLÝVAJÍCÍ Z OBČANSKOPRÁVNÍCH A JINÝCH DELIKTŮ

Článek 11

Oblast působnosti práva použitelného pro mimosmluvní závazky

Nestanoví-li se v tomto nařízení nebo v platné smlouvě o volbě práva jinak, použije příslušný soud vnitrostátní předpisy daného státu, které se vztahují na stanovení výše náhrady škody, jestliže okolnosti případu nevedou k použití předpisů jiného státu.

Článek 12

Spory ohledně použitelného práva

Jakákoli strana ve sporu uplatňující nárok nebo protinárok u vnitrostátního soudu nebo tribunálu, který spadá do působnosti tohoto nařízení, oznámí soudu nebo tribunálu a jakýmkoli jiným stranám ve stanovení žalobního nároku nebo jiném obdobném dokumentu zákon nebo zákony, o kterých strana ve sporu tvrdí, že platí pro veškeré nebo některé složky jejího nároku.

Článek 13

Určení obsahu cizího práva

1.  Příslušný soud stanoví obsah cizího práva z vlastního podnětu. K tomu může vyžadovat spolupráci stran.

2.  Není-li možné stanovit obsah cizího práva a strany s tím souhlasí, použije se právo příslušného soudu.

Článek 14

Nadřazená závazná pravidla

1.  Žádným ustanovením tohoto nařízení není omezena možnost použití právních předpisů státu příslušného soudu v případě, že jsou závazné bez ohledu na právo, které je jinak použitelné na předmětný mimosmluvní závazek.

2.  Použije-li se na základě tohoto nařízení právo určitého státu, mohou být použity závazné právní normy jiného státu, k němuž má daný případ užší vztah, pokud a v rozsahu, v jakém jsou podle zákonů posledně uvedeného státu závazné bez ohledu na právo použitelné na předmětný mimosmluvní závazek. Při určování, zda mají být tyto závazné normy použity, je třeba zohlednit jejich povahu a účel a důsledky jejich použití nebo nepoužití.

Článek 15

Pravidla bezpečnosti a chování

Ať již je použitelné právo jakékoli, při určování odpovědnosti se pokud je to vhodné vezmou v úvahu bezpečnostní předpisy, které platily v místě a době události, která vedla ke vzniku škody.

Článek 16

Přímá žaloba proti pojistiteli odpovědné osoby

Právo poškozených žalovat přímo pojišťovnu odpovědné osoby se řídí právem použitelným na předmětný mimosmluvní závazek, pokud se poškozený nerozhodne uplatňovat své nároky na základě práva, jímž se řídí pojistná smlouva, a pokud jeden z příslušných právních řádů takový postup umožňuje.

Článek 17

Převzetí závazku a společný závazek

1.  Pokud osoba ("věřitel") nemá žádné smluvní nároky vůči jiné osobě ("dlužníkovi") a třetí osoba má povinnost uspokojit nároky věřitele nebo je již splněním této povinnosti uspokojila, právo, kterým se řídí povinnost třetí osoby uspokojit věřitele, určí, zda tato třetí osoba je oprávněna uplatnit vůči dlužníkovi práva, které měl vůči dlužníkovi věřitel podle práva, kterým se řídí celý jejich vztah nebo jeho část.

2.  Totéž pravidlo se uplatní v případě, že několik osob má společný finanční závazek a jeden z nich nároky věřitele uspokojil.

Článek 18

Formální platnost

Jednostranný úkon, který má mít právní účinek a který má vztah k mimosmluvním závazkům, má formální platnost, splňuje-li formální požadavky práva platného pro předmětné mimosmluvní závazky nebo právo státu, v němž byl vykonán.

Článek 19

Důkazní břemeno

1.  Právo platné pro mimosmluvní závazky podle tohoto nařízení platí, stanoví-li pro mimosmluvní závazky pravidla pro právní domněnky nebo pro určení důkazního břemena.

2.  Úkony, které mají mít právní účinek, mohou být prokázány jakýmkoli druhem důkazu uznávaným právem příslušného soudu uvedeným v článku 18, podle něhož má tento úkon formální platnost, pokud tento druh důkazu může být předložen příslušnému soudu.

3.  Bez ohledu na články 12 a 13 a odstavce 1 a 2 se ustanovení tohoto nařízení nevztahují na důkazy a procesní úkony.

HLAVA III

Ostatní ustanovení

Článek 20

Asimilace k území státu

Článek 21

Asimilace k obvyklému pobytu

1.  V případě společností a jiných právnických osob se za obvyklé bydliště považuje hlavní sídlo. Pokud však k události, která způsobila škodu, nebo ke škodě došlo při výkonu činnosti pobočky, zastoupení nebo jiné obdobné organizace, je obvyklým bydlištěm místo, kde se tato organizace nachází.

2.  Nastane-li příčina škody nebo škoda při výkonu podnikatelské činnosti fyzické osoby, rozumí se místem obvyklého bydliště této fyzické osoby její skutečná místo podnikání. Jedná-li se o podnikatelskou činnost cestovní nebo podomní povahy, rozumí se místem obvyklého bydliště fyzické osoby její úředně zapsaná adresa.

3.  Pro účely čl. 5 odst. 2 se za místo, kde má vysílatel sídlo ve smyslu směrnice Rady 89/552/EHS(8) považuje místo jeho obvyklého pobytu.

Článek 22

Vyloučení zpětného a dalšího odkazu

Použitím práva státu stanoveného tímto nařízením se rozumí použití právních předpisů platných v tomto státě kromě předpisů mezinárodního práva soukromého.

Článek 23

Státy s více než jedním právním systémem

1.  Tvoří-li stát několik územních celků, z nichž každý má své vlastní právní předpisy týkající se mimosmluvních závazkových vztahů, pro účely určení práva použitelného podle tohoto nařízení se každý územní celek považuje za stát.

2.  Stát, v jehož rámci mají různé územní celky své vlastní právní předpisy týkající mimosmluvních závazků, není povinen používat toto nařízení na kolizi práva pouze těchto územních celků.

Článek 24

Veřejný pořádek soudu

1.  Použití jakéhokoli právního předpisu kteréhokoli státu určeného tímto nařízením může být zamítnuto pouze v případě, že by bylo ve zřejmém rozporu s veřejným pořádkem ("ordre public") státu příslušného soudu.

2.  Zejména může být odmítnuto použití právního předpisu státu určeného tímto nařízením nebo uplatněno právo státu příslušného soudu, pokud by použitím právního předpisu státu určeného podle tohoto nařízení došlo k porušení základních práv a svobod zakotvených v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, ústavních ustanovení daného státu nebo norem mezinárodního humanitárního práva.

3.  Za porušení veřejného pořádku ("ordre public") státu příslušného soudu považován také případ, kdy použití právního předpisu státu určeného podle tohoto nařízení vede k přiznání nekompenzační náhrady škody, jako například penalizované náhrady škody nebo náhrady škody formou trestu.

4.  Je-li na základě tohoto nařízení určeno jako použitelné právo členského státu, lze výhradu veřejného pořádku uplatnit pouze na žádost některé ze stran.

Článek 25

Vztah k mezinárodním úmluvám

1.  Tímto nařízením není dotčeno použití mezinárodních úmluv, jejichž stranami byly dotčené státy v okamžiku přijetí tohoto nařízení a jež, ve vztahu k určitým záležitostem, určují kolizní normy týkající se mimosmluvních závazků.

2.  Ustanovení tohoto nařízení mají přednost před ustanoveními mezinárodních úmluv uzavřených mezi dvěma nebo více členskými státy, pokud tyto úmluvy nejsou uvedeny v příloze č. 1.

3.  Vztahují-li se všechny ostatní prvky daného pøípadu v okamžiku vzniku ztráty nebo škody k jednomu nebo více èlenským státùm, mají ustanovení tohoto naøízení pøednost pøed ustanoveními Haagské úmluvy ze dne 4. května 1971 o právu použitelném na dopravní nehody.

HLAVA IV

Závěrečná ustanovení

Článek 26

Seznam úmluv zmíněných v článku 25

1.  Nejpozději do ... zašlou členské státy Komisi seznam úmluv zmíněných v článku 25. Po tomto datu oznámí členské státy Komisi všechny změny těchto úmluv.

2.  Komise zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie seznam úmluv zmíněných v odstavci 1do šesti měsíců od obdržení úplného seznamu.

Článek 27

Přezkum

Nejpozději do ...(9) pøedloží Komise Evropskému parlamentu, Radì a Evropskému hospodáøskému a sociálnímu výboru, s ohledem na body 1 a 2, zprávu o používání tohoto naøízení a v pøípadì potøeby další návrhy na úpravu tohoto naøízení:

1.  Pøi vypracovávání zprávy se Komise zamìøí zejména na dùsledky zpùsobu, jakým soudy jednotlivých èlenských státù používají cizí právo, a na problematiku náhrady škody, vèetnì možnosti pøiznání penalizované náhrady škody nebo náhrady škody formou trestu.

2.  Komise také zváží, zda by nemìl být navržen právní pøedpis Spoleèenství upravující urèení práva použitelného na dopravní nehody. Souèástí zprávy je rozbor rozsahu, v jakém soudy jednotlivých èlenských státù v praxi používají cizí právo, vèetnì doporuèení týkajících se vhodnosti jednotného pøístupu k používání cizího práva.

3.  V prostředí, ve kterém jsou komunikační činnosti čím dál více vyvíjeny na úrovni celého kontinentu, vedou různé formy ochrany osobnosti v právních systémech a historicky zavedené tiskové tradice v Evropské unii k potřebě jednotnějších podmínek a pravidel řešení sporů. Právě z ochranné povahy svobody tisku a z její úlohy ve společnosti však vyplývá, že v tomto procesu by měla být dána přednost sdělovacím prostředkům, které s ochranou osobnosti zacházejí zodpovědně a jsou připraveny autonomně a na základě dohody zavést samoregulační evropský kodex sdělovacích prostředků nebo ustavit evropskou mediální radu, která by také vytvořila postupně se upevňující hlavní směry pro rozhodování příslušných soudů. Komise je vyzvána, aby zvážila, jaké jsou možnosti k podpoře takového procesu, a vydala zprávu obsahující doporučení ohledně podoby dalekosáhlejších kroků.

Článek 28

Vstup v platnost a včasné použití

Toto nařízení vstupuje v platnost ....

Toto nařízení se použije na mimosmluvní závazky vyplývající z činů, k nimž došlo po jeho vstupu v platnost.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech v souladu se Smlouvou o založení Evropského společenství.

V ............

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda/předsedkyně

(1) Úř. věst. C 241, 28.9.2004, s. 1. (2) Postoj Evropského parlamentu ze dne 6. července 2005. (3) Akční plán Rady a Komise o nejlepším způsobu provádění příslušných ustanovení Amsterodamské smlouvy o prostoru svobody, bezpečnosti a práva (Úř. věst. C 19, 23.1.1999, s. 1). (4) Závěry předsednictví ze dne 16. října 1999, body 28 až 39. (5) Úř. věst. C 12, 15.1.2001, s. 1. (6) Úř. věst. L 12, 16.1.2001, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 2245/2004 (Úř. věst. ES L 381, 28.12.2004, s. 10). (7) Úř. věst. L ... (8) Směrnice Rady 89/552/EHS ze dne 3. října 1989 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání (Úř. věst. L 298, 17.10.1989, s. 23). Směrnice ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/36/ES (Úř. věst. L 202, 30.7.1997, s. 60). (9) * Tři roky od data přijetí tohoto nařízení.