Evropský parlament,

-   s ohledem na předchozí usnesení o Bosně a Hercegovině a o západním Balkánu, zejména usnesení o stavu regionální integrace na západním Balkánu přijaté dne 14. dubna 2005(1);

-   s ohledem na proces stabilizace a přidružení (SAP) zemí západního Balkánu započatý Evropskou unií v roce 1999 na podporu demokratizace, spravedlnosti, usmíření a míru v této oblasti;

-   s ohledem na prohlášení summitu EU - Západní Balkán v Soluni ze dne 21. června 2003, které zdůrazňují evropskou perspektivu zemí západního Balkánu, které se poté, co splní stanovená kritéria, stanou nedílnou součástí Evropské unie;

-   s ohledem na závěry posledního zasedání Evropské rady v Bruselu ve dnech 16.–17. června 2005, které opět potvrzuje svůj závazek k úplnému provedení Soluňské agendy;

-   s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 827 ze dne 25. května 1993, č. 1244 ze dne 10. června 1999, č. 1551 ze dne 9. července 2004 a č. 1575 ze dne 22. listopadu 2004;

-   s ohledem na zprávu generální prokurátorky Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY), Carly del Ponte, podanou Radě bezpečnosti OSN dne 13. června 2005;

-   s ohledem na čl. 103 odst. 2 jednacího řádu,

A.   vzhledem k tomu, že východobosenské město Srebrenica, které bylo rezolucí Rady bezpečnosti OSN ze dne 16. dubna 1993 prohlášeno za bezpečnou zónu, podlehlo dne 11. července 1995 ozbrojeným silám bosenských Srbů pod vedením generála Ratka Mladice a pod dohledem Radovana Karadzice, prezidenta Srbské republiky;

B.   vzhledem k tomu, že během několika dnů krveprolití po pádu Srebrenice bylo více než 8 000 muslimských mužů a chlapců, kteří v této oblasti hledali bezpečí pod ochranou jednotek Organizace Spojených národů (UNPROFOR), hromadně popraveno jednotkami bosenských Srbů vedených generálem Mladicem a polovojenskými jednotkami, včetně neregulérních srbských policejních jednotek, které na bosenské území vstoupily ze Srbska;

C.   vzhledem k tomu, že k této tragédii, označené ICTY za akt genocidy, došlo na místě, které OSN prohlásila za bezpečné útočiště, a proto je symbolem nemohoucnosti mezinárodního společenství do konfliktu zasáhnout a chránit nevinné;

D.   s ohledem na četná porušení Ženevské úmluvy, kterých se dopustily bosenskosrbské jednotky napadnutím muslimských civilistů ve Srebrenici, včetně deportací tisíců žen, dětí a starších lidí a znásilnění velkého počtu žen;

E.   vzhledem k tomu, že navzdory značnému úsilí, které bylo až do dnešního dne vynaloženo na odhalení a exhumaci masových a individuálních hrobů a na identifikace těl obětí, které výzkumníci až doposud provedli, nepodařilo se dosud úplně zrekonstruovat události ve Srebrenici a jejím okolí;

F.   vzhledem k tomu, že bez spravedlnosti nemůže být dosaženo skutečného míru a že naprostá a neomezená spolupráce s ICTY zůstává základním předpokladem k tomu, aby proces integrace zemí západního Balkánu do EU pokračoval;

G.   vzhledem k tomu, že generál bosenskosrbské armády, Radislav Krstic, je první osobou, která byla ICTY shledána vinnou z napomáhání při genocidě ve Srebrenici, ale dvě především obviněné osoby, Ratko Mladic a Radovan Karadzic, jsou i deset let po této tragické události na svobodě;

H.   vzhledem k tomu, že svoji negativní úlohu při rozhodování o těchto událostech sehrála také neschopnost rozhodovacích mechanismů EU a nedostatek řádně fungující společné bezpečnostní a zahraniční politiky;

I.   vzhledem k tomu, že částky vynaložené z rozpočtu EU na vztahy se západním Balkánem byly každoročně od roku 2002 neustále a výrazně snižovány; domnívá se, že této oblasti musí být přiděleny adekvátní peněžní prostředky, má-li se zohlednit přechod od hmotné obnovy k vytváření institucí a k pomoci v období před přistoupením a také strategický význam této oblasti pro EU;

J.   vzhledem k tomu, že Bosna a Hercegovina přesunula svá jednání z Daytonu do Bruselu a projekt budoucnosti v EU se v této zemi těší značné lidové podpoře;

1.   odsuzuje co nejpřísněji masakr ve Srebrenici; připomíná si oběti těchto ukrutností a vzdává jim čest; vyjadřuje svou upřímnou soustrast rodinám obětí a solidaritu s nimi, přičemž mnohým z těchto rodin se nedostalo konečného důkazu o osudu jejich otců, synů, manželů nebo bratrů; uznává, že tuto neutišitelnou bolest ještě zvětšuje nezdar postavit osoby zodpovědné za tyto činy před soud;

2.   vyzývá Radu a Komisi, aby náležitě uctily památku desátého výročí genocidy ve Srebrenici-Potocari, zdůrazňuje, že tato neúnosná hanba, která postihla Evropu, by měla být považována za už navždy poslední masakr ve jménu etnické ideologie; prohlašuje, že udělá všechno, co je v jeho moci, aby zabránil tomu, že by v Evropě ještě někdy k takovýmto hrůzným činům barbarství mohlo dojít;

3.   vyjadřuje své hluboké znepokojení nad tím, že Radovan Karadzic a Ratko Mladic jsou stále na svobodě a pohybují se v této oblasti, a vyzývá Srbskou republiku a Srbsko-Černou Horu, aby podnikly naléhavé kroky k vypátrání Karadzice a Mladice a postavili je před soud; domnívá se, že zjevná lidová podpora, které se Karadzic a Mladic v některých částech oblasti těší, je urážkou památky obětí a hlavní překážkou usmíření;

4.   vyjadřuje svoji srdečnou podporu významné a těžké práci, kterou vykonává ICTY a opětovně zdůrazňuje, že úplná spolupráce s tribunálem je předpokladem k bližší spolupráci s EU; všechny země v této oblasti musí plnit svoji povinnost plně a neustále spolupracovat s ICTY; považuje zatčení, převoz a odsouzení těch, kteří nesou za válečné zločiny vinu, jen za drobný projeve úcty k tisícům obětí válečných zločinů ve Srebrenici i jinde;

5.   zdůrazňuje důležitý úkol zajistit mír a stabilitu na západním Balkánu a úlohu, kterou v dosažení cíle stability a procesu přidružení sehrává úplné provedení Soluňské agendy; zdůrazňuje, že nezbytným předpokladem k pokračování procesu začlenění do EU zůstává naprostá a neomezená spolupráce s ICTY;

6.   připomíná, že mandát a moc, kterými OSN disponovala pro dozor nad zachováním příměří, nepomohli ochránit vytýčené oblasti bezpečí; vyzývá OSN a příslušné mezinárodní instituce, aby se z tohoto neúspěchu poučily a aby byly na budoucí mise pro zachování míru opravdu připraveny;

7.   je hluboce zneklidněn a šokován videozáznamem, který byl v nedávné době zveřejněn u Haagského tribunálu a odvysílán na televizních stanicích po celém světě, který zobrazoval chladnokrevnou popravu šesti zajatců v civilním oblečení a který poskytl nezvratný důkaz o tom, co se skutečně odehrálo; zdůrazňuje skutečnost, že tento záznam jasně ukazuje jak nechvalně známá jednotka "Škorpiónů", srbská polovojenská skupina spojená s národní armádou a policií, zbaběle zabíjí civilisty poblíž Srebrenice;

8.   vítá reakci srbského premiéra Vojislava Kostunici na uveřejnění tohoto videozáznamu, díky které došlo k zatčení někdejších členů jednotky "Škorpiónů", kteří byli na videozáznamu identifikováni; podporuje rozhodnutí srbského prezidenta Borise Tadice a prezidenta Srbska-Černé Hory Svetozara Marovice uctít při příležitosti desátého výročí masakru ve Srebrenici památku obětí u pomníku v Potocari;

9.   vyjadřuje hluboké politování nad tím, že srbský parlament nepřijal návrh usnesení, který přiznává a oficiálně odsuzuje masakr ve Srebrenici a je znamením dobré vůle vypořádat se s minulostí a přispět k usmíření a mírovému řešení problémů v této oblasti;

10.   vyjadřuje své znepokojení s názorem stále široké srbské veřejnosti, která neuznává válečné zločiny spáchané na muslimských civilistech; silně povzbuzuje srbskou vládu, aby učinila kroky k tomu, aby se tento národ vyrovnal se svou minulostí a potlačil uctívání obviněných válečných zločinců jako hrdinů; uznává nedávné odvysílání videozáznamu ze Srebrenice ve večerních zprávách na stanicích srbské televize jako první krok, který byl v tomto směru učiněn, ale zdůrazňuje, že k tomu, aby došlo k vypořádání s historickými nesrovnalostmi, které obyvatelé považují za pravdivé, je třeba učinit mnohem víc;

11.   podporuje čin Lorda Ashdowna, vysokého zástupce v Bosně a Hercegovině, který vyzval bosenskosrbské ministry, aby upřesnili počet jednotek a identifikovali všechny jedince pocházející odjinud než z Bosny, kteří se podíleli na tvorbě videozáznamu;

12.   chválí práci a odhodlání těch, kteří během těchto let nepřestali hledat pravdu a vyzývá Radu, Komisi a členské státy, aby jim poskytly prostředky potřebné k pokračování v jejich práci, mimo jiné pomoc při urychlení velmi nákladného procesu identifikace obětí;

13.   vyslovuje politování nad skutečností, že podmínky pro návrat uprchlíků a vnitřně vysídlených osob do oblasti ještě stále nebyly zcela splněny;

14.   zdůrazňuje, že perspektiva evropské integrace poskytnutá všem balkánským zemím a proces stabilizace a přidružení by měly být katalyzátorem pro vnitrostátní úsilí směřující k tvorbě reforem a upevňování demokracie a měly by všem zemím v oblasti pomoci rozvíjet společné chápání jejich tragické minulosti a vytvořit základ lepší budoucnosti; zdůrazňuje, že tato budoucnost z velké části záleží na samotných zemích této oblasti;

15.   znovu potvrzuje závazek Evropské unie být nápomocna kandidátským a potenciálním kandidátským zemím Balkánu při jejich přípravách na členství a žádá v tomto směru v průběhu následujícího finančního výhledu adekvátní nástroje a financování, které odpovídají ambicím Unie a oprávněným očekáváním zemí této oblasti;

16.   poukazuje na to, že Daytonská dohoda tvořila důležitý nástroj pro zavedení míru v této oblasti, ale je si vědom, že Dayton již není vhodným rámcem, také s ohledem na budoucí začlenění do EU; naléhá na Radu a všechny zainteresované strany, aby proto podpořili iniciativy usilující o přijetí dohody na základě konsensu; zdůrazňuje, že občané všech entit a etnických skupin země musí přijmout svou zodpovědnost, aby bylo dosaženo nového ústavního uspořádání a vytvořen životaschopný stát pro všechny;

17.   vyjadřuje vážné znepokojení týkající se hospodářské a společenské situace; zdůrazňuje, že řešení tohoto zásadního problému je klíčem k trvalému rozvoji v oblasti; vyzývá vlády a EU, aby vzaly na vědomí, že hospodářský a společenský rozvoj je nejvyšší prioritou národů této oblasti a aby v souladu s tím jednaly; zdůrazňuje význam podpory regionální a přeshraniční spolupráce a usmíření národů zemí západního Balkánu a také se sousedícími národy;

18.   zdůrazňuje význam politik usmíření a důležitou roli, kterou v tomto nelehkém procesu hrají náboženské instituce, sdělovací prostředky a vzdělávací systémy, které napomáhají tomu, aby mohli civilisté všech etnických skupin překonat tlak minulosti a započít skutečné mírové soužití za trvalou stabilitu a hospodářský růst; v tomto ohledu žádá, aby bylo zváženo založení Komise pro pravdu a usmíření v Bosně a Hercegovině;

19.   zdůrazňuje, že poučení, které plyne z událostí ve Srebenici a válek v bývalé Jugoslávii, musí sloužit jako základ pro upevnění společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU;

20.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi, vládám členských států, vládám a parlamentům Bosny a Hercegoviny a jejím entitám a vládám a parlamentům zemí západního Balkánu.

(1) Přijaté texty, P6_TA(2005)0131.