Legislativní usnesení Evropského parlamentu k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření protokolu k Evropsko-středomořské dohodě zakládájící přidružení mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Marockým královstvím na straně druhé, který zohledňuje přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Maďarské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky k Evropské unii (9649/2005 – KOM(2004)0848 – C6-0200/2005 – 2004/0292(AVC))

P6_TA(2005)0308 A6-0219/2005

(Postup souhlasu)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (KOM(2004)0848)(1),

-   s ohledem na text Rady (9649/2005),

-   s ohledem na žádost o souhlas předloženou Radou v souladu s čl. 300 odst. 3 druhým pododstavcem a s čl. 300 odst. 2 prvním pododstavcem druhou větou a článkem 310 Smlouvy o ES (C6-0200/2005),

-   s ohledem na článek 75 a čl. 83 odst. 7 a čl. 43 odst. 1 jednacího řádu,

-   s ohledem na doporučení Výboru pro zahraniční věci (A6-0219/2005),

1.   souhlasí s uzavřením protokolu;

2.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a Marockému království.

(1) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření protokolu k Evropsko-středomořské dohodě zakládající přidružení mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Tuniskou republikou na straně druhé s ohledem na přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky k Evropské unii (9648/2005 – KOM (2004)0736 – C6-0199/2005 – 2004/0265(AVC))

P6_TA(2005)0309 A6-0220/2005

(Postup souhlasu)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (KOM (2004)0736)(1),

-   s ohledem na text Rady (9648/2005),

-   s ohledem na žádost o souhlas předloženou Radou v souladu s čl. 300 odst. 3 druhým pododstavcem a s čl. 300 odst. 2 prvním pododstavcem druhou větou a článkem 310 Smlouvy o ES (C6-0199/2005),

-   s ohledem na článek 75 a čl. 83 odst. 7 a čl. 43 odst. 1 jednacího řádu,

-   s ohledem na doporučení Výboru pro zahraniční věci (A6-0220/2005),

1.   souhlasí s uzavřením protokolu;

2.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a Tuniské republiky.

(1) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření protokolu k Evropsko-středomořské dohodě zakládající přidružení mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Tuniskou republikou na straně druhé s ohledem na přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky k Evropské unii (5092/2005 – KOM(2004)0578 – C6-0202/2005 – 2004/0196(AVC))

P6_TA(2005)0310 A6-0221/2005

(Postup souhlasu)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (KOM(2004)0578)(1),

-   s ohledem na text Rady (5092/2005),

-   s ohledem na žádost o souhlas předloženou Radou v souladu s čl. 300 odst. 3 druhým pododstavcem a s čl. 300 odst. 2 prvním pododstavcem druhou větou a článkem 310 Smlouvy o ES (C6-0202/2005),

-   s ohledem na čl. 75, 83 odst. 7 a čl. 43 odst. 1 jednacího řádu,

-   s ohledem na doporučení Výboru pro zahraniční věci (A6-0221/2005),

1.   souhlasí s uzavřením protokolu;

2.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a Jordánskému hášimovskému království.

(1) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu o návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2075/92 o společné organizaci trhu se surovým tabákem (KOM(2005)0235 – C6-0193/2005 – 2005/0105(CNS))

P6_TA(2005)0311 A6-0233/2005

(Postup konzultace)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh Komise předložený Radě (KOM(2005)0235)(1),

-   s ohledem na článek 37 Smlouvy o ES, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C6-0193/2005),

-   s ohledem na článek 51 a čl. 43 odst. 1 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A6-0233/2005),

1.   schvaluje návrh Komise;

2.   vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

3.   vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit návrh Komise;

4.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

(1) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu o návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2092/91 o ekologickém zemědělství a k němu se vztahujícím označování zemědělských produktů a potravin (KOM(2005)0194 – C6-0140/2005 – 2005/0094(CNS))

P6_TA(2005)0312 A6-0234/2005

(Postup konzultace)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh Komise předložený Radě (KOM(2005)0194)(1),

-   s ohledem na článek 37 Smlouvy o ES, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C6-0140/2005),

-   s ohledem na článek 51 a čl. 43 odst. 1 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A6-0234/2005),

1.   schvaluje návrh Komise;

2.   vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

3.   vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit návrh Komise;

4.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

(1) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o realizaci zaváděcí fáze a provozní fáze evropského programu družicové radionavigace (KOM(2004)0477 – C6-0087/2004 – 2004/0156(COD))

P6_TA(2005)0313 A6-0212/2005

(Postup spolurozhodování: první čtení)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2004)0477)(1),

-   s ohledem na čl. 251 odst. 2 a článek 156 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6-0087/2004),

-   s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a na stanoviska Rozpočtového výboru a Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A6-0212/2005),

1.   schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.   poukazuje na to, že prostředky uvedené v legislativním návrhu po roce 2006 podléhají rozhodnutí o příštím víceletém finančním rámci;

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 6. září 2005 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. .../2005 o realizaci zaváděcí fáze a provozní fáze evropského programu družicové radionavigace

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, zejména na článek 156 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(2),

po konzultaci Výboru regionů,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy(3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Evropská politika družicové radionavigace je v současnosti uskutečňována prostřednictvím programů Galileo a EGNOS.

(2)  Program Galileo je zaměřen na realizaci první světové infrastruktury pro družicovou radionavigaci a družicovou lokalizaci, která je speciálně vytvořena pro civilní účely.

(3)  Program EGNOS má zkvalitnit signály amerického systému GPS a ruského systému Glonass, a zajistit tak jejich spolehlivost na velkém geografickém území. Je nezávislý na programu Galileo a doplňuje jej.

(4)  Evropský parlament, Rada a Evropský hospodářský a sociální výbor program Galileo trvale podporovaly.

(5)  Program Galileo se týká technologie, která má v mnoha oblastech zlepšit život evropských občanů. Plně zapadá zejména do rámce dopravní politiky, jak je uvedena v Bílé knize Komise nazvané Evropská dopravní politika pro rok 2010: Čas se rozhodnout, především co se týče námořní nákladní dopravy, stanovení tarifů infrastruktur a bezpečnosti silničního provozu.

(6)  Tento program je jedním z přednostních projektů zahrnutých do iniciativy růstu, kterou navrhla Komise a schválila Rada. Představuje rovněž jednu z hlavních realizací budoucího evropského kosmického programu, jak je uveden v Bílé knize Komise nazvané Vesmír: nová evropská hranice rozšiřující se Unie - Akční plán realizace evropské vesmírné politiky.

(7)  Program Galileo zahrnuje definiční fázi, fázi vývoje, zaváděcí fázi a provozní fázi. Zaváděcí fáze by měla začít v roce 2006 a skončit v roce 2010 po dvouletém překrývání s fází provozní. Provozní fáze by měla začít v roce 2008 a systém by měl být plně funkční v roce 2010.

(8)  Definiční fáze a fáze vývoje, které tvoří část programu věnovanou výzkumu, byly významnou měrou financovány z rozpočtu Společenství na transevropské sítě.

(9)  Nařízení Rady (ES) č. 2236/95 ze dne 18. září 1995, kterým se stanoví obecná pravidla pro poskytování finanční pomoci Společenství v oblasti transevropských sítí(4), stanovilo pravidla pro finanční příspěvek Společenství na projekty Společenství, jako jsou například systémy pro družicovou lokalizaci a družicovou navigaci.

(10)  Pro realizaci fáze vývoje programu Galileo byl nařízením Rady (ES) č. 876/2002 ze dne 21. května 2002(5) zřízen společný podnik Galileo.

(11)  Nařízení Rady (ES) č. 1321/2004 ze dne 12. července 2004 o zřízení řídících struktur pro evropské družicové navigační programy(6) zřizuje Evropský úřad pro dohled nad globálním navigačním družicovým systémem (GNSS), dále jen "Úřad pro dohled".

(12)  Aby bylo zajištěno pokračování programů, je třeba zajistit financování zaváděcí a provozní fáze.

(13)  Vzhledem k rozhodnutí Rady omezit podíl veřejného financování zaváděcí fáze na jednu třetinu a s ohledem na financování již stanovené v současném finančním výhledu, by měla částka financování zaváděcí fáze z rozpočtu Společenství v rámci nového finančního výhledu činit [500] milionů EUR.

(14)  Ovšem vzhledem ke zvláštní povaze trhu družicové radionavigace a prodeje těchto služeb a k záruce, že tyto budou poskytnuty v zájmu veřejného sektoru, bude v prvních letech provozní fáze výjimečně nezbytné zapojení veřejného financování. V závěrech, které byly přijaty na zasedání ve dnech 25. a 26. března 2002 a během zasedání 8. a 9. března 2004, Rada ostatně výslovně počítá s uplatněním prostředků Společenství při financování této fáze. Předpokládaná požadovaná částka financování Společenstvím činí řádově [500] milionů EUR.

(15)  V důsledku toho je třeba vyhradit v rozpočtu Společenství částkou 1 miliardy EUR na financování zaváděcí a provozní fáze programů v období od roku 2007 do roku 2013, přičemž programy by měly mít v rozpočtu Společenství vlastní rozpočtovou položku, což by rozpočtovému orgánu umožnilo podmínit financování splněním lhůt pro realizaci jednotlivých fází programu.

(16)  V případech, kdy bude Společenství nuceno přímo či nepřímo poskytnout finanční záruky převyšující výše uvedenou částku vyhrazenou v  rozpočtu, měly by v souladu s příslušnými rozpočtovými pravidly tyto záruky podléhat schválení Evropským parlamentem a Radou.

(17)  V případech, kdy bude Společenství nuceno přímo či nepřímo přijmout potenciální závazky převyšující výše uvedenou částku vyhrazenou v rozpočtu, měly by v souladu s příslušnými rozpočtovými pravidly tyto závazky podléhat schválení Evropským parlamentem a Radou.

(18)  Během zaváděcí a provozní fáze budou vytvoření a posléze správa systému svěřeny soukromému držiteli koncese, který bude podléhat kontrole Úřadu pro dohled zřízeného nařízením (ES) č. 1321/2004.

(19)  Pro zajištění návratnosti příspěvku Společenství do zaváděcí fáze a provozní fáze je třeba vytvořit mechanismus podílu na zisku.

(20)  Držitel koncese by měl mít právo pobírat výnosy z užívání licencí a práv duševního vlastnictví na složky systému, které by měly zůstat ve vlastnictví Úřadu pro dohled.

(21)  Mezi úkoly Úřadu pro dohled patří správa prostředků poskytnutých na evropské programy družicové radionavigace a sledování celkového finančního řízení těchto programů, aby se optimalizovalo využití veřejných prostředků. Kromě toho Úřad pro dohled vykonává úkoly spojené s prováděním rozpočtu, které mu svěří Komise v souladu s čl. 54 odst. 2 písm. b) nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(7). Vzhledem ke zvláštní povaze těchto programů by měl mít Evropský parlament status pozorovatele ve správní radě Úřadu pro dohled, aby mohl vykonávat svoji rozpočtovou úlohu.

(22)  Evropský systém družicové navigace GNSS je podpořen v návrhu Komise na přijetí rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o sedmém rámcovém programu Evropského společenství pro výzkum, technický rozvoj a demonstrace (2007 až 2013).

(23)  Návrh Komise na přijetí rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí rámcový program pro konkurenceschopnost a inovaci (2007–2013), také upravuje zapojení malých a středních evropských podniků do vývoje inovací s finanční podporou Společenství, což přispěje k rozvoji evropského systému družicové navigace GNSS.

(24)  Jelikož program Galileo dospěl do stadia pokročilé zralosti a nyní značně překračuje rámec pouhého výzkumného projektu, je proto třeba ho podpořit zvláštním právním nástrojem, lépe uzpůsobenému jeho potřebám a co nejlépe vyhovujícímu požadavkům na dobrou finanční správu.

(25)  Zřizování takové infrastruktury družicové radionavigace je projektem, který zřetelně přesahuje technické a finanční možnosti jakéhokoli členského státu jednajícího samostatně. Programy Galileo a EGNOS tedy plně splňují požadavky zásady subsidiarity, neboť úroveň Společenství je nejvhodnější úrovní pro tuto činnost. Jedná se o příklad přidané hodnoty, kterou může přinést sjednocená Evropa, když jasně stanoví své cíle a prostředky.

(26)  Toto nařízení stanoví pro zaváděcí a provozní fázi programů finanční rámec, který představuje přednostní referenční rámec pro rozpočtový orgán ve smyslu bodu 33 interinstitucionální dohody mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí ze dne 6. května 1999 o rozpočtové kázni a zdokonalení rozpočtového procesu(8).

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Toto nařízení stanoví podrobné postupy pro finanční příspěvek Společenství na zaváděcí fázi (2006–2010) a provozní fázi (od roku 2008) evropských programů družicové radionavigace Galileo a EGNOS, (dále jen "programy").

Článek 2

Článek 3

Orientační finanční rámec nezbytný k uskutečnění akcí uvedených v článku 2 na období 7 let od 1. ledna 2007 je stanoven na [1 miliardu EUR].

Roční přidělené finanční částky povoluje rozpočtový orgán v mezích finančního výhledu.

Článek 4

V případech, kdy má Společenství přímo či nepřímo poskytnout finanční záruky převyšující výše uvedenou částku vyhrazenou v rozpočtu uvedenou v článku 3, což se týká i koncesní smlouvy, podléhají tyto záruky schválení Evropským parlamentem a Radou v souladu s příslušnými rozpočtovými pravidly.

Článek 5

V případech, kdy má Společenství přímo či nepřímo přijmout závazky převyšující výše uvedenou částku vyhrazenou v rozpočtu uvedenou v článku 3, což se týká i koncesní smlouvy, podléhají tyto závazky schválení Evropským parlamentem a Radou v souladu s příslušnými rozpočtovými pravidly.

Článek 6

Pro zajištění návratnosti příspěvku Společenství do zaváděcí fáze a provozní fáze bude vytvořen mechanismus podílu na zisku.

Článek 7

Držitel koncese má právo pobírat výnosy z užívání licencí a práv duševního vlastnictví na složky systému, které zůstávají ve vlastnictví Úřadu pro dohled.

Článek 8

Úřad pro dohled zajišťuje, v souladu s čl. 54 odst. 2 písm. b) nařízení (ES, Euratom) č. 1605/2002 a s ustanoveními nařízení (ES) č. 1321/2004, správu a kontrolu použití příspěvků Společenství na programy.

Vzhledem ke zvláštní povaze programů má Evropský parlament status pozorovatele ve správní radě Úřadu pro dohled, aby mohl vykonávat svoji rozpočtovou úlohu.

Operativní finanční prostředky potřebné pro financování příspěvku Společenství se dávají k dispozici Úřadu pro dohled prostřednictvím dohody v souladu s ustanoveními čl. 2 odst. 1 písm. g) nařízení (ES) č. 1321/2004. Rozpočtový orgán musí být o návrhu dohody informován dříve, než bude parafována.

O výši prostředků poskytovaných na základě roční dohody o financování se rozhoduje v rámci rozpočtových postupů EU se zohledněním pracovního programu Úřadu pro dohled schváleného jeho správní radou postupem podle článku 6 nařízení (ES) č. 1321/2004 a v mezích příslušného finančního výhledu.

Každá dohoda stanoví zejména obecné podmínky pro správu prostředků svěřených Úřadu pro dohled.

Článek 9

Komise dbá na to, aby Úřad pro dohled realizoval akce, které jsou financovány tímto nařízením, tak, aby byly chráněny finanční zájmy Společenství za použití preventivních opatření proti podvodu, korupci a jiným protiprávním činnostem, prováděním účinných kontrol a inkasováním nazpět částek, které byly vyplaceny neoprávněně, a v případě zjištění porušení předpisů uplatněním účinných, přiměřených a odstrašujících sankcí, v souladu s nařízením Rady (ES, Euratom) č. 2988/95(9), nařízením Rady (Euratom, ES) č. 2185/96(10) a nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999(11).

U akcí Společenství financovaných tímto nařízením se pojmem "porušení předpisů" uvedený v čl. 1 odst. 2 nařízení (ES, Euratom) č. 2988/95 rozumí jakékoli porušení ustanovení práva Společenství nebo jakékoli porušení smluvního závazku, ať už se jej právní subjekt dopustil jednáním nebo opomenutím, které má nebo by mohlo mít za následek újmu pro souhrnný rozpočet Evropské unie nebo jím spravovaných rozpočtů v důsledku neoprávněného výdaje.

Smlouvy a dohody jakož i dohody s účastnícími se třetími zeměmi vyplývající z tohoto nařízení musí stanovit především sledování a finanční kontrolu ze strany Úřadu pro dohled nebo Komise nebo jí pověřeného zástupce, a audity Účetního dvora, v případě potřeby na místě. 

Článek 10

Každý rok při předkládání předběžného návrhu rozpočtu předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění programů. V roce 2007 musí být za účelem informování Evropského parlamentu a Rady o dosaženém pokroku provedeno přezkoumání v polovině období.

Článek 11

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V ... dne

Za Radu Za Evropský parlament

předseda/předsedkyně předseda/předsedkyně

(1) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku. (2) Úř. věst. C 221, 8.9.2005, s. 28. (3) Postoj Evropského parlamentu ze dne 6. září 2005. (4) Úř. věst. L 228, 23.9.1995, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1159/2005 (Úř. věst. L 191, 22.7.2005, s. 16). (5) Úř. věst. L 138, 28.5.2002, s. 1. (6) Úř. věst. L 246, 20.7.2004, s. 1. (7) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1. (8) Úř. věst. C 172, 18.6.1999, s. 1. (9) Úř. věst. L 312, 23.12.1995, s. 1. (10) Úř. věst. L 292, 15.11.1996, s. 2. (11) Úř. věst. L 136, 31.5.1999, s. 1.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody mezi Evropským společenstvím a Libanonskou republikou o některých aspektech leteckých služeb (KOM(2005)0062 – C6-0059/2005 – 2005/0012(CNS))

P6_TA(2005)0314 A6-0232/2005

(Postup konzultace)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (KOM(2005)0062)(1),

-   s ohledem na čl. 80 odst. 2 a čl. 300 odst. 2 první pododstavec první větu Smlouvy o ES,

-   s ohledem na čl. 300 odst. 3 první pododstavec Smlouvy o ES, podle kterého Rada konzultovala návrh s Parlamentem (C6-0059/2005),

-   s ohledem na článek 51 a čl. 83 odst. 7 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A6-0232/2005),

1.   schvaluje uzavření dohody;

2.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a Libanonské republiky.

(1) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu o návrhu rozhodnutí Rady, kterým se uzavírá Dohoda mezi Evropským společenstvím a Gruzií o některých aspektech leteckých služeb (KOM(2005)0061 – C6-0060/2005 – 2005/0009(CNS))

P6_TA(2005)0315 A6-0231/2005

(Postup konzultace)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (KOM(2005)0061)(1),

-   s ohledem na čl. 80 odst. 2 a čl. 300 odst. 2 první pododstavec první větu Smlouvy o ES,

-   s ohledem na čl. 300 odst. 3 první pododstavec Smlouvy o ES, podle kterého Rada konzultovala návrh s Parlamentem (C6-0060/2005),

-   s ohledem na článek 51 a čl. 83 odst. 7 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A6-0231/2005),

1.   schvaluje uzavření dohody;

2.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a Gruzie.

(1) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu o návrhu nařízení Rady o elektronickém zaznamenávání a hlášení rybolovných činností a o zařízení pro dálkové snímání (KOM(2004)0724 – C6-0187/2004 – 2004/0252(CNS))

P6_TA(2005)0316 A6-0238/2005

(Postup konzultace)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh Komise předložený Radě (KOM(2004)0724)(1),

-   s ohledem na článek 37 Smlouvy o ES, podle kterého Rada konzultovala Parlament (C6-0187/2004),

-   s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov (A6-0238/2005),

1.   schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.   vyzývá Komisi, aby návrh v souladu s čl. 250 odst. 2 Smlouvy o ES změnila odpovídajícím způsobem;

3.   vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

4.   vyzývá Radu, aby znovu konzultovala Parlament, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit návrh Komise;

5.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Znění navržené Komisí   Pozměňovací návrhy Parlamentu Pozměňovací návrh 1 Bod odůvodnění 5 (5)  V minulých letech byly ve členských státech a v ostatních zemích provedeny pilotní projekty týkající se elektronického zaznamenávání a hlášení, jakož i dálkového snímání. Prokázala se jejich opodstatněnost a výhodnost z hlediska nákladů. (5)  V minulých letech byly ve členských státech a v ostatních zemích provedeny pilotní projekty týkající se elektronického zaznamenávání a hlášení, jakož i dálkového snímání. Tyto metody sledování si stále vyžadují provedení řady úprav, dříve než budou přijaty konečné závěry v souvislosti s jejich používáním. Pozměňovací návrh 2 Čl. 1 odst. 1 1.  Velitel rybářského plavidla Společenství elektronickými prostředky zaznamená informace vztahující se k rybolovným činnostem, které má podle právních předpisů Společenství za povinnost zaznamenat do lodního deníku, a zašle je elektronickou cestou příslušným orgánům. 1.  Velitel rybářského plavidla Společenství elektronickými prostředky zaznamenává tyto informace vztahující se k rybolovným činnostem, tak jak je má za povinnost zaznamenat do lodního deníku v souladu s ustanoveními nařízení Rady (EHS) č. 2847/93 ze dne 12. října 1993 o zavedení kontrolního režimu pro společnou rybářskou politiku1 a zašle je elektronickou cestou příslušnému orgánu/příslušným orgánům. Tento postup zbavuje velitele rybářského plavidla povinnosti zaznamenávat takovéto informace v papírové podobě. 1 Úř. věst. L 261, 20.10.1993, s. 1. Pozměňovací návrh 3 Čl. 1 odst. 4a (nový) 4a. Informace shromážděné v souladu s ustanoveními tohoto článku se poskytují k vědeckému výzkumu, tyto informace však nesmí obsahovat citlivé informace ani informace tajné obchodní povahy, přičemž musí být zajištěna důvěrnost veškerých informací elektronicky zaznamenaných a předávaných veliteli rybářských plavidel. Pozměňovací návrh 4 Čl. 2 odst. 1a (nový) 1a. Agentury Společenství mohou tyto obrazy používat k plnění svých povinností a sdílí je v maximálním možném rozsahu. Pozměňovací návrh 5 Čl. 2 odst. 2a (nový) 2a. Komise v podrobné finanční tabulce uvede zdroj financování i celkové náklady a to, jak se na nich Společenství a členské státy podílí. Pozměňovací návrh 6 Čl. 2 odst. 2b (nový) 2b. Společenství poskytne národním orgánům a rybářům finanční podporu s cílem usnadnit nákup zařízení, jeho instalaci a odborné zaškolení. Pozměňovací návrh 7 Čl. 2 odst. 2c (nový) 2c. Společenství rozšíří cíle a služby tak, aby sloužily k více účelům a tím se zvýšila účinnost projektu a využily se všechny možnosti, které tento systém nabízí. Pozměňovací návrh 8 Článek 2a (nový) Článek 2a Komise společně s členskými státy financuje náklady, které souvisejí s instalací systémů pro sledování plavidel do plavidel o (celkové) délce přesahující 15 metrů a které souvisejí se zasíláním zpráv přímo napojených na elektronický lodní deník. Pozměňovací návrh 9 Čl. 3 pododstavec 1 Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 1. ledna 2006. Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 1. ledna 2008.

(1) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření dohody mezi Evropským společenstvím a Albánskou republikou o navrácení osob s nepovoleným pobytem (KOM(2004)0092 – C6-0053/2005 – 2004/0033(CNS))

P6_TA(2005)0317 A6-0214/2005

(Postup konzultace)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (KOM(2004)0092)(1),

-   s ohledem na článek 63 odst. 3 písm. b) a čl. 300 odst. 2 první pododstavec druhou větu Smlouvy o ES,

-   s ohledem na čl. 300 odst. 3 první pododstavec Smlouvy o ES, podle kterého Rada konzultovala s parlamentem (C6-0053/2005),

-   s ohledem na článek 51 a čl. 83 odst. 7 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A6-0214/2005),

1.   schvaluje uzavření dohody;

2.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a Albánské republiky.

(1) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu o návrhu nařízení Rady o přístupu k zahraniční pomoci Společenství (08977/2005 – C6-0156/2005 – 2005/0806(CNS))

P6_TA(2005)0318 A6-0239/2005

(Postup konzultace)

Evropský parlament,

-   s ohledem na text Rady (8977/2005)(1)

-   s ohledem na původní návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2004)0313)(2),

-   s ohledem na skutečnost, že jej Rada informovala o svém rozhodnutí rozdělit původní návrh mezi Evropský parlament a Radu,

-   s ohledem na článek 181a Smlouvy o ES, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C6-0156/2005),

-   s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj (A6-0239/2005),

1.   schvaluje pozměněný text Rady;

2.   vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

3.   vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit text předložený ke konzultaci;

4.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Znění navržené Radou   Pozměňovací návrhy Parlamentu Pozměňovací návrh 1 Bod odůvodnění 1 (1)  Obvyklá praxe vázání pomoci, která přímo či nepřímo podmiňuje poskytnutí pomoci jejím využitím na nákup zboží a služeb v zemi poskytovatele pomoci, snižuje účinnost pomoci a není v souladu s politikou podpory rozvoje chudých zemí. Zrušení podmínek při poskytování pomoci není cílem samo o sobě, ale mělo by sloužit jako nástroj ke stimulaci dalších prvků v boji s chudobou, jakými jsou vlastnictví, regionální integrace a budování kapacit. (1)  Obvyklá praxe vázání pomoci, která přímo či nepřímo podmiňuje poskytnutí pomoci jejím využitím na nákup zboží a služeb v zemi poskytovatele pomoci, snižuje účinnost pomoci a není v souladu s politikou podpory rozvoje chudých zemí. Zrušení podmínek při poskytování pomoci není cílem samo o sobě, ale mělo by sloužit jako nástroj ke stimulaci dalších prvků v boji s chudobou, jakými jsou vlastnictví, regionální integrace a budování kapacit, se zaměřením na posilování místních a regionálních dodavatelů zboží a služeb v rozvojových zemích. Pozměňovací návrh 2 Bod odůvodnění 6 (6)  Usnesení Evropského parlamentu o uvolnění podmínek při poskytování pomoci1 ze dne 4. září 2003 konstatovalo nutnost dalšího omezování podmíněnosti pomoci Společenství. Podpořilo postupy obsažené ve výše uvedeném sdělení a souhlasilo s navrhovanými možnostmi. Zdůraznilo potřebu dalšího jednání pro výraznější omezení podmíněnosti pomoci na základě doplňkových studií a řádně doložených návrhů. __________________ 1 A5/2003/190, Věstník/2003/9, 1. 6. 1964. (6)  Usnesení Evropského parlamentu o uvolnění podmínek při poskytování pomoci1 ze dne 4. září 2003 konstatovalo nutnost dalšího omezování podmíněnosti pomoci Společenství. Podpořilo postupy obsažené ve výše uvedeném sdělení a souhlasilo s navrhovanými možnostmi. Zdůraznilo potřebu dalšího jednání pro výraznější omezení podmíněnosti pomoci na základě doplňkových studií a řádně doložených návrhů a výslovně vyzvalo "k jasnému upřednostňování místní a regionální spolupráce při preferenci – v sestupném pořadí – dodavatelů ze země, která je příjemcem pomoci, ze sousedních rozvojových zemí a z ostatních rozvojových zemí", aby se posílilo úsilí zemí příjemců o zlepšení jejich vlastní produkce na národní, regionální, místní a rodinné úrovni, jakož i opatření ke zlepšení dostupnosti a přístupnosti potravin a základních služeb pro veřejnost v souladu s místními zvyklostmi a výrobními a obchodními systémy. ___________________ 1 Úř. věst. C 76 E, 25.3.2004, s. 474. Pozměňovací návrh 3 Bod odůvodnění 7 (7)  Pro stanovení přístupu k zahraniční pomoci Společenství je nutné se zaměřit na některé prvky. Pravidla způsobilosti v článku 3 vymezila přístup pro osoby. Pravidla původu v článku 4 stanovila přístup pro dodávky a materiály zakoupené způsobilou osobou. Přístup specifické kategorie osob pod podmínkou reciprocity je stanoven v článku 3. Definice a způsoby provádění reciprocity jsou obsaženy v článku 5. Odchylky a jejich provádění jsou stanoveny v článku 6. Zvláštní ustanovení o operacích financovaných mezinárodní organizací, regionální organizací nebo spolufinancovaných se třetí zemí jsou vymezena v článku 7. (7)  Pro stanovení přístupu k zahraniční pomoci Společenství je nutné se zaměřit na některé prvky. Pravidla způsobilosti v článku 3 vymezila přístup pro osoby. Pravidla původu v článku 4 stanovila přístup pro dodávky a materiály zakoupené a odborníky najaté způsobilou osobou. Definice a způsoby provádění reciprocity jsou obsaženy v článku 5. Odchylky a jejich provádění jsou stanoveny v článku 6. Zvláštní ustanovení o operacích financovaných mezinárodní organizací, regionální organizací nebo spolufinancovaných se třetí zemí jsou vymezena v článku 7. Pozměňovací návrh 4 Bod odůvodnění 8a (nový) (8a) Při zadávání veřejných zakázek v rámci některého nástroje Společenství bude brán zvláštní zřetel na dodržování mezinárodně dohodnutých základních pracovních standardů Mezinárodní organizace práce (MOP), např. úmluv o svobodě sdružování a kolektivním vyjednávání, o odstranění nucené a povinné práce, o odstranění diskriminace v zaměstnání a povolání a o zákazu dětské práce. Pozměňovací návrh 5 Bod odůvodnění 8b (nový) (5)  Účastníci, kterým byly zadány veřejné zakázky, musí dodržovat tyto mezinárodně dohodnuté úmluvy na ochranu životního prostředí: Úmluva o biologické rozmanitosti z roku 1992, Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti z roku 2000 a Kjótský protokol k Rámcové úmluvě OSN o změnách klimatu z roku 1997. Pozměňovací návrh 6 Čl. 3 odst. 2 (2)  Účast v řízení pro zadávání zakázek nebo grantů financovaných podle některého nástroje Společenství s tematickým rámcem působnosti, jak je stanoveno v příloze I části A, je přístupná všem právnickým osobám, které jsou státními příslušníky rozvojové země nebo země v procesu transformace, jak je stanoveno v seznamech Výboru pro rozvojovou pomoc Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD/DAC) obsažených v příloze II, a kromě toho právnickým osobám již oprávněným na základě příslušného nástroje. (2)  Účast v řízení pro zadávání zakázek nebo grantů financovaných podle některého nástroje Společenství s tematickým rámcem působnosti, jak je stanoveno v příloze I části A, je přístupná všem právnickým osobám, které jsou státními příslušníky rozvojové země, jak je stanoveno v seznamu Výboru pro rozvojovou pomoc Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD/DAC) obsaženém v příloze II, a kromě toho právnickým osobám již oprávněným na základě příslušného nástroje. Pozměňovací návrh 7 Čl. 3 odst. 3 (3)  Účast v řízení pro zadávání zakázek nebo grantů financovaných podle některého nástroje Společenství s geografickým rámcem působnosti, jak je stanoveno v příloze I části B, je přístupná všem právnickým osobám, které jsou státními příslušníky rozvojové země nebo země v procesu transformace, jak je stanoveno v seznamech OECD/DAC obsažených v příloze II, a které jsou výslovně uvedené jako oprávněné, jakož i právnickým osobám již uvedeným jako oprávněné na základě příslušného nástroje. (3)  Účast v řízení pro zadávání zakázek nebo grantů financovaných podle některého nástroje Společenství s geografickým rámcem působnosti, jak je stanoveno v příloze I části B, je přístupná všem právnickým osobám, které jsou státními příslušníky rozvojové země, jak je stanoveno v seznamu OECD/DAC obsaženém v příloze II, a které jsou výslovně uvedené jako oprávněné, jakož i právnickým osobám již uvedeným jako oprávněné na základě příslušného nástroje. Pozměňovací návrh 8 Čl. 3 odst. 5 (5)  Pravidla způsobilosti uvedená v tomto článku se nevztahují na odborníky navržené účastníky nabídkového řízení účastnícími se zadávání veřejných zakázek. Tito odborníci mohou být jakékoliv státní příslušnosti. vypouští se Pozměňovací návrh 9 Článek 3a (nový) Článek 3a Odborníci 3a. Všichni odborníci najatí účastníky vymezenými v článcích 3 a 7 mohou být státními příslušníky kterékoli země. Tímto článkem nejsou dotčeny kvalitativní ani finanční požadavky stanovené v předpisech Společenství pro veřejné zakázky. Pozměňovací návrh 10 Článek 4 Všechny dodávky a materiály zakoupené podle smlouvy financované na základě některého nástroje Společenství musejí pocházet ze Společenství nebo z oprávněné země splňující podmínky podle článku 3 tohoto nařízení. Pro účel tohoto nařízení je původ definován v příslušné legislativě Společenství o pravidlech původu pro celní účely. Všechny dodávky a materiály zakoupené podle smlouvy financované na základě některého nástroje Společenství musejí pocházet ze Společenství nebo z oprávněné země splňující podmínky podle článků 3 a 6 tohoto nařízení. Pro účel tohoto nařízení je původ definován v příslušné legislativě Společenství o pravidlech původu pro celní účely. Pozměňovací návrh 11 Čl. 5 odst. 1 (1)  Reciproční přístup k zahraniční pomoci ES se přiznává zemi spadající do oblasti působnosti čl. 3 odst. 4, přizná-li tato země za stejných podmínek způsobilost členským státům Evropské unie. (1)  Reciproční přístup k zahraniční pomoci Společenství se přiznává zemi spadající do oblasti působnosti čl. 3 odst. 4, přizná-li tato země za stejných podmínek způsobilost členským státům Evropské unie a dané zemi, která je příjemcem pomoci. Pozměňovací návrh 12 Čl. 5 odst. 2 (2)  Přiznávání recipročního přístupu k zahraniční pomoci ES je založeno na srovnání mezi EU a jinými poskytovateli pomoci a provádí se na úrovni celého odvětví, jak je stanoveno kategoriemi OECD/DAC, nebo na úrovni celé země, a to buď poskytovatelů pomoci, nebo příjemců. Rozhodnutí o přiznání této reciprocity zemi poskytovatele pomoci je založeno na průhlednosti, konzistentnosti a proporcionalitě pomoci poskytovatele, včetně její kvalitativní a kvantitativní povahy. (2)  Přiznávání recipročního přístupu k zahraniční pomoci Společenství je založeno na srovnání mezi EU a jinými poskytovateli pomoci a uskutečňuje se na odvětvové úrovni, jak je stanoveno kategoriemi OECD/DAC, nebo na úrovni země, ať již země poskytovatelů pomoci, nebo země příjemců. Rozhodnutí přiznat tuto reciprocitu zemi poskytovatele pomoci je založeno na průhlednosti, konzistentnosti a proporcionalitě pomoci poskytovatele, včetně její kvalitativní a kvantitativní povahy. Pozměňovací návrh 13 Čl. 5 odst. 3 (3)  Reciproční přístup k zahraniční pomoci ES se stanoví na základě zvláštního rozhodnutí o dané zemi nebo dané skupině zemí regionu. Toto rozhodnutí se přijímá v souladu s rozhodnutím Rady č. 1999/468/ES1 podle postupů a pravidel příslušného výboru upravujících daný nástroj. Toto rozhodnutí platí nejméně po dobu jednoho roku. (3)  Reciproční přístup k zahraniční pomoci Společenství se stanoví na základě zvláštního rozhodnutí o dané zemi nebo dané skupině zemí regionu. Toto rozhodnutí se přijímá v souladu s rozhodnutím Rady č. 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi1 podle postupů a pravidel příslušného výboru spojených s daným předpisem. Toto rozhodnutí má platnost nejméně po dobu jednoho roku. ______________________ 1 Úř. věst. L 231, 29. 8. 2001. ______________________ 1 Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23. Pozměňovací návrh 14 Čl. 5 odst. 4 (4)  Reciproční přístup k zahraniční pomoci ES se automaticky přiznává třetím zemím uvedeným v příloze III v souladu s bodem II písm. a) doporučení OECD/DAC z roku 2001 o uvolňování podmínek při poskytování oficiální rozvojové pomoci nejméně rozvinutým zemím, uvedeným v příloze IV. (4)  Reciproční přístup k zahraniční pomoci Společenství v nejméně rozvinutých zemích stanovených v příloze II se automaticky přiznává třetím zemím uvedeným v příloze III. Pozměňovací návrh 15 Čl. 5 odst. 5 (5)  S přijímajícími zeměmi se v maximální možné míře vedou konzultace podle postupu popsaného v odstavcích 1 až 3. (5)  S přijímajícími zeměmi se vedou konzultace podle postupu popsaného v odstavcích 1, 2 a 3. Pozměňovací návrh 16 Článek 7 název Operace zapojující mezinárodní instituce nebo třetí země Operace zapojující mezinárodní instituce nebo spolufinancování Pozměňovací návrh 17 Čl. 7 odst. 1 (1)  Pokud se financování Společenství vztahuje na operaci realizovanou prostřednictvím mezinárodní organizace, je účast na příslušných smluvních postupech otevřená všem právnickým osobám oprávněným podle článku 3, jakož i všem právnickým osobám oprávněným podle pravidel této organizace, přičemž se dbá na zaručení rovného zacházení se všemi poskytovateli pomoci. Stejná pravidla platí pro dodávky a materiály. (1)  Pokud se financování Společenství vztahuje na operaci realizovanou prostřednictvím mezinárodní organizace, je účast na příslušných smluvních postupech otevřená všem právnickým osobám oprávněným podle článku 3, jakož i všem právnickým osobám oprávněným podle pravidel této organizace, přičemž se dbá na zaručení rovného zacházení se všemi poskytovateli pomoci. Stejná pravidla platí pro dodávky, materiály a odborníky. Pozměňovací návrh 18 Čl. 7 odst. 2 (2)  Pokud se financování Společenství vztahuje na operaci spolufinancovanou se třetí zemí za podmínky reciprocity, jak je stanoveno v článku 5, nebo s regionální organizací, je účast na příslušných smluvních postupech otevřená všem právnickým osobám oprávněným podle článku 3, jakož i všem právnickým osobám, které jsou státními příslušníky takové třetí země nebo členské země této regionální organizace. Stejná pravidla platí pro dodávky a materiály. (2)  Pokud se financování Společenství vztahuje na operaci spolufinancovanou se třetí zemí za podmínky reciprocity, jak je stanoveno v článku 5, nebo s regionální organizací či členským státem, je účast na příslušných smluvních postupech otevřená všem právnickým osobám oprávněným podle článku 3, jakož i všem právnickým osobám oprávněným podle pravidel takové třetí země, regionální organizace nebo členského státu. Stejná pravidla platí pro dodávky, materiály a odborníky. Pozměňovací návrh 19 Čl. 7 odst. 3 (3)  Pravidla způsobilosti uvedená v tomto článku se nevztahují na odborníky navrhované účastníky výběrového řízení účastnícími se zadávání veřejných zakázek. Tito odborníci mohou být z kterékoliv země. vypouští se Pozměňovací návrh 20 Článek 7a (nový) Článek 7a Dodržování základních principů a posilování místních trhů (1)  K urychlení boje s chudobou posilováním místních kapacit, trhů a nákupů je třeba brát zvláštní zřetel na možnost zadávání zakázek v místech a regionech partnerských zemí. (2)  Účastníci, jejichž nabídky byly vybrány, musí dodržovat mezinárodně dohodnuté základní normy na ochranu zaměstnanců a životního prostředí, např. základní pracovní normy MOP, úmluvy o svobodě sdružování a kolektivním vyjednávání, o odstranění nucené a povinné práce, o odstranění diskriminace v zaměstnání a povolání a o zákazu dětské práce. (3)  Přístup rozvojových zemí k vnější pomoci Společenství se usnadňuje veškerými prostředky technické pomoci, které jsou považovány za vhodné.

(1) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku. (2) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu o společném postoji Rady ohledně přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady o nakládání s odpady z těžebního průmyslu a o změně směrnice 2004/35/ES (16075/1/2004 – C6-0128/2005 – 2003/0107(COD))

P6_TA(2005)0319 A6-0236/2005

(Postup spolurozhodování: druhé čtení)

Evropský parlament,

-   s ohledem na společný postoj Rady (16075/1/2004 – C6-0128/2005),

-   s ohledem na své stanovisko v prvním čtení(1) k návrhu Komise předloženému Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2003)0319)(2),

-   s ohledem na čl. 251 odst. 2 Smlouvy o ES,

-   s ohledem na článek 62 jednacího řádu,

-   s ohledem na doporučení pro druhé čtení dané Výborem pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A6-0236/2005),

1.   schvaluje pozměněný společný postoj;

2.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Postoj Evropského parlamentu přijatý ve druhém čtení dne 6. září 2005 s ohledem na přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/.../ES o nakládání s odpady z těžebního průmyslu a o změně směrnice 2004/35/ES

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 175 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(3),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů(4),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy(5),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Sdělení Komise nazvané "Bezpečný provoz těžební činnosti: reakce na nedávné důlní havárie" stanoví jako jednu ze svých prioritních činností iniciativu na úpravu nakládání s odpady z těžebního průmyslu. Tato činnost má doplňovat iniciativy podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/105/ES ze dne 16. prosince 2003, kterou se mění směrnice Rady 96/82/ES o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek(6), jakož i tvorbu dokumentu o nejlepších dostupných technikách pro nakládání s odpadní horninou a hlušinou z těžební činnosti podle směrnice Rady 96/61/ES ze dne 24. září 1996 o integrované prevenci a omezování znečištění(7).

(2)  Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 5. července 2001(8) k uvedenému sdělení důrazně podpořil potřebu směrnice o odpadech z těžebního průmyslu.

(3)  Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1600/2002/ES ze dne 22. července 2002 o Šestém akčním programu Společenství pro životní prostředí(9) stanoví pro produkované odpady cíl, že by se měla snížit jejich nebezpečnost a měly by představovat co možná nejmenší riziko, že by se mělo upřednostňovat využití a zejména recyklování, že množství odpadů určených k odstranění by se mělo snížit na minimum a mělo by být zajištěno jejich bezpečné odstranění a že odpady určené k odstranění by se měly zpracovávat co možná nejblíže místu, kde jsou produkovány, do té míry, aby nebyla snížena účinnost postupů nakládání s odpady. Rozhodnutí č. 1600/2002/ES rovněž stanoví jako prioritní činnost v oblasti živelních pohrom a katastrof vývoj dalších opatření napomáhajících prevenci nebezpečí závažných havárií, zejména s důrazem na rizika spojená s dobýváním nerostných surovin, jakož i vývoj opatření v souvislosti s odpady vznikajícími při dobývání nerostných surovin. Rozhodnutí č. 1600/2002/ES rovněž stanoví jako prioritní činnost podporu udržitelného řízení těžebního průmyslu s cílem snížit jeho dopad na životní prostředí.

(4)  V souladu s cíli politiky Společenství v oblasti životního prostředí je nezbytné stanovit minimální požadavky za účelem předcházení nebo co největšího snižování veškerých nepříznivých vlivů na životní prostředí nebo na lidské zdraví způsobených nakládáním s odpady z těžebního průmyslu, například hlušinou (tj. odpadními pevnými látkami nebo kaly zbylými po úpravě nerostů různými postupy), odpadní horninou a skrývkou (tj. materiálem, který je přemísťován těžební činností během odkrývání tělesa rudní nebo jiné nerostné suroviny, včetně fáze přípravy k dobývání), ornicí (tj. horní vrstvou povrchu země), pokud jsou odpadem, jak je definován ve směrnici Rady 75/442/EHS ze dne 15. července 1975 o odpadech(10).

(5)  V souladu s odstavcem 24 Johannesburské prováděcího plánu o udržitelném rozvoji přijaté v rámci Organizace spojených národů na Světovém summitu o udržitelném rozvoji v roce 2002 je nutné chránit základnu přírodních zdrojů hospodářského a sociálního rozvoje a zvrátit současný trend degradace přírodních zdrojů prostřednictvím jejich udržitelného a koordinovaného řízení.

(6)  V souladu s tím by tato směrnice měla zahrnovat nakládání s odpady z pozemního těžebního průmyslu, tj. s odpady vznikajícími při vyhledávání, těžbě (včetně fáze přípravy k dobývání), úpravě a skladování nerostných surovin a při provozu lomů. Takové nakládání by však mělo odrážet zásady a priority stanovené ve směrnici 75/442/EHS, která se v souladu s čl. 2 odst. 1 písm. b) bodem ii) uvedené směrnice nadále vztahuje na veškeré aspekty nakládání s odpady z těžebního průmyslu, které nespadají do působnosti této směrnice.

(7)  Aby se předešlo zdvojeným a neúměrným správním požadavkům, oblast působnosti této směrnice by měla být omezena na ty konkrétní činnosti, které jsou považovány za prioritní pro splnění jejích cílů.

(8)  Proto by se ustanovení této směrnice neměla vztahovat na ty toky odpadu, které sice vznikají při těžbě nebo úpravě nerostných surovin, avšak nejsou s těmito činnostmi přímo spojeny, např. potravinářské odpady, odpadní olej, vozidla s ukončenou životností, použité baterie a akumulátory. Nakládání s takovými odpady by mělo podléhat ustanovením směrnice 75/442/EHS nebo směrnice Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů(11) nebo jiným příslušným právním předpisům Společenství, jak je tomu v případě odpadu vzniklého v místě vyhledávání, těžby nebo úpravy a přepraveného na místo, které není zařízením pro nakládání s odpady ve smyslu této směrnice.

(9)  Stejně tak by se tato směrnice neměla vztahovat na odpady vzniklé při vyhledávání, těžbě a úpravě nerostných surovin v moři, při vtlačování a zpětném vtlačování čerpané podzemní vody, přičemž na inertní odpady, odpady neklasifikované jako nebezpečné, které vznikají při vyhledávání, neznečištěnou zeminu a odpady vznikající při těžbě, úpravě a skladování rašeliny by se z důvodu jejich menšího environmentálního rizika měl vztahovat pouze omezený soubor požadavků. Členské státy mohou snížit určité požadavky na neinertní odpady neklasifikované jako nebezpečné nebo od nich upustit. Tyto výjimky by se však neměly vztahovat na zařízení pro nakládání s odpady kategorie A.

(10)  Tato směrnice sice zahrnuje nakládání s odpady z těžebního průmyslu, které mohou být radioaktivní, neměla by však zahrnovat zvláštní aspekty, které se týkají pouze radioaktivity.

(11)  Členské státy, aby dodržely zásady a priority stanovené ve směrnici 75/442/EHS, a zejména v článcích 3 a 4 uvedené směrnice, by měly zajistit, že provozovatelé těžebního průmyslu přijmou všechna nezbytná opatření za účelem předcházení veškerým skutečným nebo potenciálním nepříznivým účinkům na životní prostředí nebo lidské zdraví způsobeným nakládáním s odpady z těžebního průmyslu nebo nejvyššího možného omezení takových účinků.

(12)  Tato opatření by měla být mimo jiné založena na zásadě nejlepších dostupných technik definovaných ve směrnici 96/61/ES a je na členských státech, aby při používání těchto technik určily, jak mohou být ve vhodných případech zohledněny technické vlastnosti zařízení pro nakládání s odpady, jeho zeměpisná poloha a místní environmentální podmínky.

(13)  Členské státy by měly zajistit, aby provozovatelé činní v těžebním průmyslu vypracovali příslušné plány pro nakládání s odpady za účelem prevence, zpracování, využití a odstranění těžebního odpadu. Tyto plány by měly být strukturovány tak, aby zajišťovaly vhodné plánování možností nakládání s odpady s cílem minimalizovat vznik odpadů a jejich škodlivost a podporovat jejich využití. Odpady z těžebního průmyslu by měly být navíc klasifikovány ve vztahu ke svému složení, aby bylo pokud možno zaručeno, že tyto odpady budou reagovat pouze předvídatelným způsobem.

(14)  Aby bylo sníženo nebezpečí havárií a aby byla zajištěna vysoká úroveň ochrany životního prostředí a lidského zdraví, členské státy zajistí, aby každý provozovatel zařízení pro nakládání s odpady kategorie A přijal a uplatňoval politiku prevence závažných havárií při nakládání s odpady. Pokud jde o preventivní opatření, měla by obsahovat dodávku systému řízení bezpečnosti, havarijní plány a rozšíření bezpečnostních informací mezi osoby, které by byly závažnou havárií pravděpodobně zasaženy. V případě havárie by měli mít provozovatelé povinnost poskytnout příslušným orgánům všechny související informace nezbytné pro zmírnění skutečných nebo potenciálních škod na životním prostředí. Tyto požadavky by se neměly vztahovat na zařízení pro nakládání s odpady z těžebního průmyslu spadající do oblasti působnosti směrnice Rady 96/82/ES.

(15)  Zařízení pro nakládání s odpady by nemělo být klasifikováno v kategorii A pouze na základě rizik pro bezpečnost a ochranu zdraví pracovníků v těžebním průmyslu, která jsou zahrnuta v jiných právních předpisech Společenství, zejména ve směrnicích 92/91/EHS(12) a 92/104/EHS(13).

(16)  Z důvodu zvláštní povahy nakládání s odpady z těžebního průmyslu je v případech zařízení pro nakládání s odpady, které se používají pro přijímání těchto odpadů, nezbytné zavést zvláštní postupy pro žádosti a povolení. Členské státy by navíc měly přijmout nezbytná opatření, aby zajistily pravidelná posouzení podmínek povolení příslušným orgánem a podle potřeby jejich aktualizaci.

(17)  Členské státy by měly mít povinnost zajistit, aby v souladu s Úmluvou OSN/EHK o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí ze dne 25. června 1998 (Aarhuská úmluva), podepsanou Evropským společenstvím, byla veřejnost informována o žádosti o povolení k nakládání s odpady a aby byla dotčená veřejnost před udělením povolení k nakládání s odpady konzultována.

(18)  Je nezbytné jasně stanovit požadavky, které by měla zařízení pro nakládání s odpady z těžebního průmyslu splňovat, pokud jde o jejich umístění, řízení, kontrolu, uzavírání a preventivní a ochranná opatření, která musí být z krátkodobého i dlouhodobého hlediska přijata v zájmu ochrany životního prostředí, především s ohledem na znečištění podzemních vod vsakováním průsakové vody do půdy.

(19)  Je nezbytné jasně definovat zařízení pro nakládání s odpady kategorie A užívaná pro nakládání s odpady z těžebního průmyslu s přihlédnutím k pravděpodobným vlivům jakéhokoliv znečištění v důsledku provozu takového zařízení nebo havárie, při které dojde k úniku odpadu z takového zařízení.

(20)  Je třeba, aby odpady ukládané zpět do vytěžených prostor za účelem rekultivace nebo pro stavební účely související s těžbou nerostů, například pro výstavbu nebo údržbu přístupových cest pro stroje, dopravních ramp, přepážek, bezpečnostních stěn nebo etáží ve vytěžených prostorech, rovněž podléhaly určitým požadavkům za účelem ochrany povrchových a podzemních vod, zabezpečení stability takových odpadů a zajištění vhodného monitorování po ukončení takových činností. Takové odpady by proto neměly být předmětem požadavků této směrnice, která se vztahuje výhradně na "zařízení pro nakládání s odpady", s výjimkou požadavků uvedených v konkrétním ustanovení o vytěžených prostorech.

(21)  Pro zajištění řádné výstavby a údržby zařízení pro nakládání s odpady z těžebního průmyslu by měly členské státy přijmout vhodná opatření zajišťující, že projektování, umístění a řízení takových zařízení jsou prováděna technicky způsobilými osobami. Je nutné zajistit, aby odborná příprava a znalosti provozovatelů a zaměstnanců zahrnovala potřebné dovednosti. Příslušné orgány by se dále měly přesvědčit o tom, že provozovatelé splňují příslušné požadavky pro stavbu nebo údržbu nového zařízení nebo pro jakékoliv rozšíření nebo změnu stávajícího zařízení pro nakládání s odpady, včetně období po ukončení provozu.

(22)  Je nutné stanovit postupy pro monitorování zařízení pro nakládání s odpady během provozu a po jeho ukončení. Mělo by se stanovit období pro monitorování a kontrolu zařízení pro nakládání s odpady kategorie A po ukončení jejich provozu, úměrně k riziku, které dotčené zařízení pro nakládání s odpady představuje, obdobně jako podle požadavků směrnice 1999/31/ES.

(23)  Je nezbytné definovat, kdy a jak by měl být ukončen provoz zařízení pro nakládání s odpady z těžebního průmyslu, a stanovit povinnosti a odpovědnosti provozovatele v období po ukončení provozu.

(24)  Členské státy by měly od provozovatelů činných v těžebním průmyslu požadovat, aby uplatňovali monitorovací a řídící postupy za účelem předcházení znečištění vody, zeminy a půdy a zjištění jakékoliv nepříznivého účinku, který by jejich zařízení pro nakládání s odpady mohla mít na životní prostředí nebo lidské zdraví. Aby se snížilo na minimum znečištění vody, vypouštění odpadu do jakéhokoliv vodního recipientu by mělo být zakázáno, není-li a priori prokázáno, že k němu dochází v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky(14). Koncentrace kyanidu a sloučenin kyanidu z určitých odvětví těžebního průmyslu v odkalištích by s ohledem na jejich škodlivé a toxické účinky měly být sníženy na nejnižší možnou úroveň s využitím nejlepších dostupných technik. Aby bylo těmto účinkům zabráněno, měly by být podle toho a v každém případě v souladu s konkrétními požadavky této směrnice stanoveny maximální limity koncentrací.

(25)  Provozovatel zařízení pro nakládání s odpady z těžebního průmyslu by měl mít povinnost složit finanční nebo jinou rovnocennou záruku v souladu s postupy, které určí členské státy, aby bylo zajištěno splnění všech povinností vyplývajících z povolení, včetně povinností týkajících se ukončení provozu a období po ukončení provozu zařízení. Výše finanční záruky by měla být dostatečná na pokrytí nákladů rekultivace území zasaženého provozem zařízení pro nakládání s odpady patřičně odborně způsobilou a nezávislou třetí stranou. Je rovněž nutné, aby tato záruka byla složena před zahájením ukládání do zařízení pro nakládání s odpady a aby byla pravidelně upravována. Dále je důležité vyjasnit, v souladu se zásadou "znečišťovatel platí" a se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí(15), že provozovatel zařízení pro nakládání s odpady z těžebního průmyslu nese odpovědnost za škody na životním prostředí, které jsou způsobeny jeho činností, nebo za hrozbu takové škody.

(26)  Pro provoz zařízení pro nakládání s odpady z těžebního průmyslu, která mohou mít nepříznivé přeshraniční účinky na životní prostředí a následná rizika pro lidské zdraví na území jiného členského státu, by měl existovat společný postup usnadňující konzultace mezi sousedními zeměmi. Takový postup by měl zajistit dostatečnou výměnu informací mezi orgány a řádné informování veřejnosti o veškerých takových zařízeních pro nakládání s odpady, která by mohla mít nepříznivé účinky na životní prostředí uvedeného jiného členského státu.

(27)  Je nutné, aby členské státy zajistily, že příslušné orgány vytvoří účinný systém kontrolních prohlídek zařízení pro nakládání s odpady z těžebního průmyslu nebo rovnocenných kontrolních opatření. Aniž jsou dotčeny povinnosti provozovatele uložené v povolení, měla by se před zahájením ukládání provést kontrolní prohlídka, která ověří, že podmínky povolení byly splněny. Dále by měly členské státy zajistit, aby provozovatelé a jejich nástupci vedli aktuální záznamy o takových zařízeních pro nakládání s odpady a aby provozovatelé předali svým nástupcům informace o stavu zařízení pro nakládání s odpady a o jeho činnosti.

(28)  Členské státy by měly Komisi zasílat pravidelné zprávy o provádění této směrnice, včetně informací o haváriích nebo stavech blízkých haváriím. Komise na základě těchto zpráv podá zprávu Evropskému parlamentu a Radě.

(29)  Členské státy by měly stanovit pravidla týkající se sankcí za porušení této směrnice a zajistit jejich uplatňování. Takové sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(30)  Je nutné, aby členské státy zajistily vypracování soupisu uzavřených míst umístěných na jejich území, protože tato místa často představují velmi vysoké nebezpečí pro životní prostředí. Členské státy a Společenství jsou odpovědné za rekultivaci opuštěných míst, která by mohla mít závažný nepříznivý vliv na životní prostředí. Proto by mělo být možné využít strukturálních fondů a jiných příslušných fondů Společenství k vypracování soupisů a k provedení opatření pro vyčištění takových míst.

(31)  Komise by měla zajistit přiměřenou výměnu vědeckých a technických informací o zpracování soupisu uzavřených zařízení pro nakládání s odpady na úrovni členského státu a o tvorbě metod, které by členským státům napomohly, aby při rekultivaci uzavřených zařízení pro nakládání s odpady splňovaly požadavky této směrnice. Mezi členskými státy a v jejich rámci by měla být zajištěna výměna informací o nejlepších dostupných technikách.

(32)  Tato směrnice by mohla být užitečným nástrojem při ověřování, zda projekty financované prostředky Společenství v rámci rozvojové pomoci obsahují opatření nutná pro předcházení nepříznivým účinkům na životní prostředí nebo pro jejich co největší snižování. Takový přístup je v souladu s článkem 6 Smlouvy, zejména pokud jde o integraci požadavků na ochranu životního prostředí do politiky Společenství v oblasti rozvojové spolupráce.

(33)  Cíle této směrnice, kterým je zlepšení nakládání s odpady z těžebního průmyslu, nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy jednajícími samostatně, neboť nesprávné nakládání s takovými odpady může způsobit přeshraniční znečištění. V rámci zásady "znečišťovatel platí" je nezbytné mimo jiné vzít v úvahu veškerou škodu na životním prostředí způsobenou odpady z těžebního průmyslu, přičemž různé vnitrostátní způsoby uplatňování této zásady mohou vést k významným rozdílům ve finančním zatížení hospodářských subjektů. Navíc existence různých vnitrostátních politik pro nakládání s odpady z těžebního průmyslu ztěžuje dosažení cíle, kterým je zajištění minimální úrovně bezpečného a odpovědného nakládání s takovými odpady a maximalizace jeho opětovného použití v celém Společenství. Z důvodu rozsahu a účinků této směrnice může být cíle směrnice lépe dosaženo na úrovni Společenství, a proto může Společenství přijímat opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(34)  Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi(16).

(35)  Provoz zařízení pro nakládání s odpady existujících v okamžiku provedení této směrnice by měl být upraven, aby mohla být ve stanovené lhůtě provedena opatření pro jejich přizpůsobení požadavkům této směrnice.

(36)  Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů(17) jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude pokud možno patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily.

(37)  S ohledem na význam této směrnice pro ochranu životního prostředí je žádoucí, aby ji budoucí členské státy braly v úvahu již v předvstupní fázi a důsledně ji používaly ode dne přistoupení,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Předmět

Tato směrnice stanoví opatření, postupy a návody pro předcházení nepříznivým vlivům na životní prostředí způsobeným nakládáním s odpadem z těžebního průmyslu a z toho plynoucím rizikům ohrožení lidského zdraví nebo pro nejvyšší možné omezení takových vlivů, zejména pokud jde o vodu, ovzduší, půdu, rostliny, živočichy a krajinu.

S ohledem na důsledné uplatňování článku 6 Smlouvy je nutno požadavky na ochranu životního prostředí zahrnout do provádění politik a činností Společenství s cílem podpořit udržitelný rozvoj.

Článek 2

Oblast působnosti

1.  S výhradou odstavců 2 a 3 se tato směrnice vztahuje na nakládání s odpadem vznikajícím při vyhledávání, těžbě, úpravě a skladování nerostných surovin a při provozu lomů, dále jen "těžební odpad".

2.  Z oblasti působnosti této směrnice jsou vyloučeny:

3.  Na inertní odpad a neznečištěnou zeminu vznikající při vyhledávání, těžbě, úpravě a skladování nerostných surovin a při provozu lomů a na odpad vznikající při těžbě, úpravě a skladování rašeliny se nevztahují články 7 a 8, čl. 11 odst. 1 a 3, článek 12, čl. 13 odst. 6 a články 14 a 16, pokud není uložen v zařízení pro nakládání s odpady kategorie A.

Příslušný orgán může snížit požadavky nebo upustit od požadavků na ukládání odpadu neklasifikovaného jako nebezpečný, který vzniká při vyhledávání nerostných surovin, s výjimkou ropy a evaporitů kromě sádrovce a anhydritu, jakož i na ukládání neznečištěné zeminy a odpadu vznikajícího při těžbě, úpravě a skladování rašeliny, pokud je přesvědčen o splnění požadavků článku 4.

Členské státy mohou snížit požadavky nebo upustit od požadavků čl. 11 odst. 3, čl. 12 odst. 5 a 6, čl. 13 odst. 6 a článků 14 a 16 na neinertní odpad neklasifikovaný jako nebezpečný, pokud není uložen v zařízení pro nakládání s odpady kategorie A.

4.  Aniž jsou dotčeny jiné právní předpisy Společenství, na odpad spadající do oblasti působnosti této směrnice se nevztahuje směrnice 1999/31/ES.

Článek 3

Definice

Součástí takových zařízení je zpravidla hráz nebo jiný objekt sloužící k držení, zachycení, spoutání nebo k jiné podpůrné úloze pro uvedené zařízení, mimo jiné odvaly a odkaliště, s výjimkou vytěžených prostor, které jsou odpadem znovu vyplňovány, po vytěžení nerostu, z rekultivačních a stavebních důvodů;

Článek 4

Obecné požadavky

1.  Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že nakládání s těžebním odpadem neohrožuje lidské zdraví, že nejsou používány procesy a metody, které by mohly poškozovat životní prostředí, zejména pokud jde o vodu, ovzduší, půdu, rostliny a živočichy, že nedochází k obtěžování hlukem nebo zápachem ani k nepříznivému vlivu na krajinu nebo na místa zvláštního zájmu. Členské státy dále přijmou nezbytná opatření vedoucí k zákazu nekontrolovaného ponechávání, skládkování nebo neřízeného ukládání těžebního odpadu.

2.  Členské státy zajistí, aby provozovatel přijal všechna nezbytná opatření za účelem předcházení nepříznivým účinkům na životní prostředí a lidské zdraví způsobeným nakládáním s těžebním odpadem nebo nejvyššího možného omezení takových vlivů. Toto zahrnuje řízení jakéhokoli zařízení pro nakládání s odpady, i po ukončení jeho provozu, prevenci závažných havárií způsobených takovýmto zařízením a omezení jejich důsledků pro životní prostředí a lidské zdraví.

3.  Opatření podle odstavce 2 se zakládají mimo jiné na nejlepších dostupných technikách, aniž by bylo předepsáno použití některých technik či konkrétní technologie, s přihlédnutím k technickým vlastnostem zařízení pro nakládání s odpady, k jeho zeměpisné poloze a místním podmínkám životního prostředí.

Článek 5

Plán pro nakládání s odpady

1.  Členské státy zajistí, aby provozovatel vypracoval plán pro nakládání s odpady za účelem minimalizace, zpracování, využití a odstraňování těžebního odpadu, s ohledem na zásadu udržitelného rozvoje.

2.  Cílem plánu pro nakládání s odpady je:

3.  Plán pro nakládání s odpady musí obsahovat alespoň tyto údaje:

Plán pro nakládaní s odpady musí poskytovat dostatek informací, aby umožnil příslušnému orgánu zhodnotit schopnost provozovatele dosáhnout cílů plánu pro nakládání s odpady podle odstavce 2 a plnit své povinnosti vyplývající z této směrnice. Plán zejména uvádí, jak možnost a metoda vybraná podle odst. 2 písm. a) podbodu i) splní cíle plánu pro nakládání s odpady stanovené v odst. 2 písm. a).

4.  Plán pro nakládání s odpady bude přezkoumán každých pět let a podle potřeby pozměněn, pokud dojde v provozu zařízení pro nakládání s odpady nebo u ukládaného odpadu k podstatným změnám. Veškeré změny se oznámí příslušnému orgánu.

5.  Plány vyhotovené podle jiných vnitrostátních právních předpisů nebo podle jiných právních předpisů Společenství, které obsahují informace popsané v článku 3, se mohou použít, pokud se tím zamezí zbytečnému zdvojování informací a opakování činností provozovatele za předpokladu, že jsou splněny všechny požadavky odstavců 1 až 4.

6.  Příslušný orgán schválí plán pro nakládání s odpady na základě postupů, které určí členské státy, a sleduje jeho provádění.

Článek 6

Prevence závažných havárií a informace

1.  Tento článek se vztahuje na zařízení pro nakládání s odpady kategorie A kromě zařízení, která spadají do oblasti působnosti směrnice 96/82/ES.

2.  Aniž jsou dotčeny jiné právní předpisy Společenství, a zejména směrnice 92/91/EHS a 92/104/EHS, členské státy zajistí, aby byla určena nebezpečí závažných havárií a aby při projektování, stavbě, provozu, údržbě, ukončení provozu a v době po ukončení provozu zařízení pro nakládání s odpady byly včleněny prvky nezbytné k prevenci takových havárií a k omezení jejich nepříznivých důsledků na lidské zdraví, životní prostředí nebo majetek, včetně případných přeshraničních vlivů.

3.  Pro účely požadavků odstavce 2 vypracuje před zahájením provozu každý provozovatel politiku prevence závažných havárií při nakládání s těžebními odpady, zavede systém řízení bezpečnosti pro její provádění v souladu s oddílem 1 přílohy I a zavede také vnitřní havarijní plán určující opatření, která je nutné na místě provést v případě havárie.

V rámci této politiky jmenuje provozovatel bezpečnostního technika, který je zodpovědný za provádění a pravidelnou kontrolu politiky prevence závažných havárií.

Příslušný orgán vypracuje vnější havarijní plán určující opatření, která je nutné v případě havárie provést mimo místo zařízení. Jako součást žádosti o povolení poskytne provozovatel příslušnému orgánu informace nutné k tomu, aby tento orgán mohl takový plán vypracovat.

4.  Havarijní plány podle článku 3 mají mít tyto cíle:

Členské státy zajistí, aby provozovatel v případě závažné havárie okamžitě poskytl příslušnému orgánu všechny informace, které pomohou minimalizovat důsledky pro lidské zdraví, a aby zhodnotil a minimalizoval skutečný nebo možný rozsah poškození životního prostředí.

5.  Členské státy zajistí, aby dotčená veřejnost dostala včas příležitost účinně se podílet na přípravě nebo přezkoumání vnějšího havarijního plánu, který musí být vypracován v souladu s odstavcem 3. Za tímto účelem je dotčená veřejnost informována o každém takovém návrhu a jsou jí poskytnuty související informace, mimo jiné o právu účastnit se rozhodovacího procesu a o příslušném orgánu, kterému lze předkládat připomínky a otázky.

Členské státy zajistí, aby dotčená veřejnost mohla v přiměřené lhůtě sdělit své připomínky, které budou při rozhodování o vnějším havarijním plánu vzaty náležitě v úvahu.

6.  Členské státy zajistí, aby byly dotčené veřejnosti bezplatně a samozřejmě poskytnuty informace o bezpečnostních opatřeních a úkonech požadovaných v případě havárie, přičemž tyto informace musí obsahovat alespoň prvky uvedené v oddílu 2 přílohy I.

Tyto informace budou každé tři roky přezkoumány a podle potřeby aktualizovány.

Článek 7

Žádost a povolení

1.  Žádnému zařízení pro nakládání s odpady nesmí být umožněn provoz bez povolení uděleného příslušným orgánem. Povolení musí obsahovat prvky uvedené v odstavci 2 tohoto článku a jasné údaje o kategorii zařízení pro nakládání s odpady v souladu s kritérii uvedenými v článku 9.

Pokud jsou splněny všechny požadavky tohoto článku, mohou být veškerá povolení vydaná v souladu s jinými vnitrostátními právními předpisy nebo s jinými právními předpisy Společenství sloučena v jediné povolení, pokud se tím zamezí zbytečnému zdvojování informací a opakování činností provozovatele a příslušného orgánu. Údaje uvedené v odstavci 2 mohou být obsaženy v jediném povolení nebo v několika povoleních, pokud jsou splněny všechny požadavky tohoto článku.

2.  Žádost o povolení musí obsahovat alespoň tyto údaje:

3.  Příslušný orgán vydá povolení pouze, je-li přesvědčen, že:

4.  Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily pravidelná posouzení podmínek povolení příslušným orgánem a podle potřeby jejich aktualizaci:

5.  Informace obsažené v povolení, které bylo vydáno podle tohoto článku, se poskytnou příslušným vnitrostátním orgánům a příslušným orgánům Společenství, za účelem vypracování soupisů zařízení pro nakládání s odpady v jednotlivých státech a ve Společenství. Citlivé informace ryze obchodní povahy, například informace týkající se obchodních vztahů, nákladové složky a objemu hospodářsky využitelných zásob nerostných surovin, se nezveřejňují.

Článek 8

Účast veřejnosti

1.  Veřejnost je informována pomocí veřejného oznámení nebo jinými vhodnými prostředky, například elektronickými sdělovacími prostředky, pokud jsou k dispozici, s těmito skutečnostmi, a sice v rané fázi povolovacího řízení nebo nejpozději ve chvíli, kdy lze tyto informace poskytnout:

2.  Členské státy zajistí, aby byly dotčené veřejnosti v přiměřených lhůtách poskytnuty:

3.  Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby v souladu s odstavcem 1 tohoto článku zajistily, že veřejnost bude informována o aktualizaci podmínek povolení v souladu s čl. 7 odst. 4.

4.  Dotčená veřejnost je oprávněna sdělit své připomínky a svá stanoviska příslušnému orgánu před přijetím rozhodnutí.

5.  Při rozhodování se vezmou náležitě v úvahu výsledky konzultací uskutečněných podle tohoto článku.

6.  Příslušný orgán informuje dotčenou veřejnost v souladu s příslušnými postupy o vydání rozhodnutí a zpřístupní jí tyto informace:

7.  Členské státy určí podrobně určí opatření pro účast veřejnosti podle tohoto článku tak, aby byla dotčené veřejnosti umožněna účinná příprava a účast.

Článek 9

Klasifikační systém pro zařízení pro nakládání s odpady

Pro účely této směrnice zařadí příslušné orgány do kategorie A zařízení pro nakládání s odpady v souladu s kritérii uvedenými v příloze III.

Článek 10

Vytěžené prostory

1.  Členské státy zajistí, aby provozovatel, který za účelem rekultivace a stavby vyplňuje těžebním odpadem a dalšími vytěženými materiály vytěžené prostory vzniklé povrchovou nebo hlubinnou těžbou, přijal vhodná opatření za účelem:

2.  Směrnice 1999/31/ES se i nadále podle potřeby vztahuje na jiný odpad než těžební odpad používaný pro vyplňování vytěžených prostor.

Článek 11

Stavba a řízení zařízení pro nakládání s odpady

1.  Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že zařízení pro nakládání s odpady je v rukou způsobilé osoby a že je postaráno o technický vývoj a odborné vzdělávání zaměstnanců.

2.  Příslušný orgán se přesvědčí, že při stavbě nového zařízení pro nakládání s odpady nebo při změně stávajícího zařízení provozovatel splňuje tyto požadavky:

Záznamy o monitorování a kontrolách podle písmene c) jsou vedeny společně s podklady k povolení, aby se případně zajistilo předání informací, zejména v pro případ změny provozovatele.

3.  Provozovatel oznámí bez zbytečného odkladu a nejpozději však do 48 hodin příslušnému orgánu jakoukoli událost, která by mohla ovlivnit stabilitu zařízení pro nakládání s odpady, a jakýkoli nepříznivý vliv zařízení na životní prostředí zjištěný při kontrole nebo monitorování. Provozovatel v případě potřeby provede vnitřní havarijní plán a řídí se jakýmikoli dalšími pokyny příslušného orgánu o nápravných opatřeních, která mají být přijata.

Provozovatel nese náklady opatření, která mají být přijata.

Podle harmonogramu stanoveného příslušným orgánem, nejméně však jednou ročně, předloží provozovatel příslušným orgánům na základě shromážděných údajů zprávu o veškerých výsledcích monitorování s cílem prokázat dodržování podmínek povolení a zlepšit znalosti o odpadu a o chování zařízení pro nakládání s odpady. Na základě této zprávy rozhodne příslušný orgán, zda je nutný posudek nezávislého odborníka.

Článek 12

Postupy při ukončení a po ukončení provozu zařízení pro nakládání s odpady

1.  Členské státy přijmou opatření k zajištění souladu s odstavci 2 až 5.

2.  Zařízení pro nakládání s odpady zahájí proces ukončení provozu pouze v případě, že je splněna jedna z těchto podmínek:

3.  Zařízení pro nakládání s odpady může být považováno za uzavřené s konečnou platností až poté, co příslušný orgán provede bez zbytečného prodlení konečnou kontrolu na místě, vyhodnotí všechny zprávy předložené provozovatelem, potvrdí, že na místě proběhla rekultivace, a sdělí provozovateli svůj souhlas s ukončením provozu.

Tento souhlas nijak nesnižuje povinnosti provozovatele, které pro něho vyplývají z podmínek povolení nebo z jiných právních předpisů.

4.  Provozovatel je v období po ukončení provozu zařízení pro nakládání s odpady odpovědný za údržbu, monitorování a kontrolu po dobu, kterou příslušný orgán považuje za nutnou s přihlédnutím k povaze a trvání nebezpečí, aniž jsou dotčeny vnitrostátní právní předpisy nebo právní předpisy Společenství upravující povinnosti držitele odpadu, pokud příslušný orgán nerozhodne, že tento úkol od provozovatele převezme.

5.  Pokud to příslušný orgán po ukončení provozu zařízení pro nakládání s odpady považuje za nutné za účelem splnění environmentálních norem Společenství, zejména norem stanovených ve směrnicích 76/464/EHS, 80/68/EHS a 2000/60/ES, provozovatel mimo jiné zkontroluje fyzickou a chemickou stabilitu zařízení a minimalizuje vliv na životní prostředí, zejména s ohledem na podzemní a povrchové vody, přičemž zajistí, aby:

6.  Po ukončení provozu zařízení pro nakládání s odpady oznámí provozovatel neprodleně příslušnému orgánu jakoukoli událost nebo vývoj, který by mohl ovlivnit stabilitu zařízení pro nakládání s odpady, a jakýkoli významný nepříznivý vliv na životní prostředí zjištěný při příslušné kontrole nebo monitorování. Provozovatel v případě potřeby provede vnitřní havarijní plán a řídí se jakýmikoli dalšími pokyny příslušného orgánu o nápravných opatřeních, která mají být přijata.

Provozovatel nese náklady opatření, která mají být přijata.

Podle harmonogramu stanoveného příslušným orgánem, nejméně však jednou ročně, předloží provozovatel příslušným orgánům na základě shromážděných údajů zprávu o veškerých výsledcích monitorování s cílem prokázat dodržování podmínek povolení a zlepšit znalosti o odpadu a o chování zařízení pro nakládání s odpady.

Článek 13

Předcházení zhoršování stavu vody a znečištění ovzduší a půdy

1.  Příslušný orgán se přesvědčí, že provozovatel přijal nezbytná opatření, aby splnil enviromentální normy Společenství, zejména v oblasti předcházení zhoršování současného stavu vod podle směrnice 2000/60/ES, mimo jiné aby:

2.  Příslušný orgán zajistí, aby provozovatel přijal vhodná opatření za účelem předcházení plynným emisím a emisím prachu nebo jejich omezení.

3.  Pokud příslušný orgán na základě hodnocení rizik pro životní prostředí rozhodl, zejména s ohledem na směrnice 76/464/EHS a 80/68/EHS nebo 2000/60/ES, že není nutno shromažďovat a upravovat průsakovou vodu, nebo pokud bylo stanoveno, že zařízení pro nakládání s odpady nepředstavuje možné nebezpečí pro půdu a podzemní nebo povrchové vody, mohou se požadavky uvedené v odst. 1 písm. b), c) a d) snížit nebo se od nich může upustit.

4.  Členské státy zakáží uložení těžebního odpadu v pevné nebo kapalné formě nebo v podobě kalu do jiného vodního recipientu, než který byl vybudován pro účely ukládádní těžebního odpadu, pokud nemůže provozovatel a priori prokázat, že splňuje příslušné požadavky směrnic 76/464/EHS, 80/68/EHS a 2000/60/ES.

5.  V případě vytěžených prostor, včetně podzemních prostor a prostor v zásypech povrchových dolů, které se po uzavření mohou naplnit vodou, přijme provozovatel nezbytná opatření pro předcházení zhoršování stavu vody a znečištění půdy a předloží příslušnému orgánu nejméně šest měsíců před ukončením odvodňování prostor tyto informace:

6.  V případě odkaliště, které obsahuje kyanid, provozovatel zajistí, aby byla koncentrace kyanidu rozložitelného v slabé kyselině v odkališti snížena na nejnižší možnou úroveň pomocí nejlepších dostupných technik a aby v zařízeních pro nakládání s odpady, kterým bylo uděleno povolení před …(25) nebo které již byly k tomuto dni v provozu, koncentrace kyanidu rozložitelného v slabé kyselině v okamžiku vypouštění hlušiny z úpravny do odkaliště nepřesahovala tyto hodnoty: 50 ppm od …*, 25 ppm od …(26)*, 10 ppm od …(27)** a 10 ppm v zařízeních, kterým bylo povolení uděleno po …*.

Na žádost příslušného orgánu provozovatel prokáže pomocí hodnocení rizika, které bere v úvahu podmínky konkrétního místa, že tyto limity koncentrace nemusí být dále snižovány.

Článek 14

Finanční záruka

1.  Před zahájením jakékoli činnosti související s hromaděním nebo ukládáním odpadu v zařízení pro nakládání s odpady požádá příslušný orgán v souladu s postupy určenými členskými státy a schválenými Komisí o finanční záruku (například složením finančního obnosu, včetně průmyslem sponzorovaných vzájemných záručních fondů) nebo o jinou rovnocennou záruku, a to tak, aby:

2.  Výše záruky podle odstavce 1 se vypočítá na základě:

3.  Výše záruky se pravidelně upraví v souladu s jakýmikoliv rekultivačními pracemi, které je nutno provést na území v rámci místa a na území přímo zasaženém zařízením pro nakládání s odpady.

4.  Pokud příslušný orgán povolí ukončení provozu podle čl. 12 odst. 3, uvědomí tento orgán provozovatele písemně, že je zproštěn své záruční povinnosti podle odstavce 1 tohoto článku s výjimkou povinností týkajících se období po ukončení provozu podle čl. 12 odst. 4.

Článek 15

Odpovědnost za životní prostředí

V příloze III směrnice 2004/35/ES se doplňuje nový bod, který zní:

13.  Nakládání s těžebním odpadem podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/…/ES ze dne ….. o nakládání s odpady z těžebního průmyslu*.

___________________

* Úř. věst. L ....

Článek 16

Přeshraniční účinky

1.  Pokud si je členský stát, ve kterém je zařízení pro nakládání s odpady umístěno, vědom, že by provoz zařízení kategorie A mohl mít významný nepříznivý vliv na životní prostředí a mohl by představovat následná rizika pro lidské zdraví v jiném členském státě, nebo pokud o to členský stát, který by mohl být takto postižen, požádá, předá členský stát, na jehož území byla podána žádost o povolení podle článku 7, druhému členskému státu informace podle tohoto článku, a to ve stejnou dobu, kdy je zpřístupňuje svým státním příslušníkům.

Tyto informace poslouží jako podklad pro jakékoli nezbytné konzultace v rámci dvoustranných vztahů mezi dvěma členskými státy na základě vzájemnosti a rovnoprávnosti.

2.  V rámci svých dvoustranných vztahů členské státy zajistí, aby byly žádosti v případech uvedených v odstavci 1 po přiměřenou dobu zpřístupněny rovněž dotčené veřejnosti členského státu, který by mohl být postižen, aby tato veřejnost mohla využít práva sdělit své připomínky předtím, než příslušný orgán dospěje k rozhodnutí.

3.  Členské státy zajistí, aby informace poskytnuté provozovatelem příslušnému orgánu podle čl. 6 odst. 4 v případě havárie týkající se takového zařízení pro nakládání s odpady, jaké je uvedeno v odstavci 1 tohoto článku, byly neprodleně předány druhému členskému státu a tím se přispělo k minimalizaci důsledků havárie pro lidské zdraví a k zhodnocení a minimalizaci rozsahu skutečného nebo možného poškození životního prostředí.

Článek 17

Kontroly příslušným orgánem

1.  Před zahájením ukládání odpadu a poté v pravidelných časových odstupech určených dotčenými členskými státy, včetně období po ukončení provozu, provede příslušný orgán kontrolu každého zařízení pro nakládání s odpady podle článku 7, aby tak zajistil, že toto zařízení splňuje příslušné podmínky povolení. Kladný posudek nijak nesnižuje odpovědnost, která pro provozovatele z povolení vyplývá.

2.  Členské státy vyžadují od provozovatele, aby vedl aktuální záznamy o všech činnostech souvisejících s nakládáním s odpadem, které zpřístupní příslušnému orgánu ke kontrole, a za účelem zajištění předání příslušných aktuálních informací a záznamů týkajících se zařízení pro nakládání s odpady, pokud dojde ke změně provozovatele během provozní fáze zařízení pro nakládání s odpady.

Článek 18

Povinnost předkládat zprávy

1.  Každé tři roky členské státy předávají Komisi zprávu o provádění této směrnice. Zpráva se vypracuje na základě dotazníku nebo osnovy, které schválí Komise v souladu s postupem podle čl. 23 odst. 2. Zpráva bude Komisi předána do devíti měsíců od konce tříletého období, kterého se týká.

Komise zveřejní zprávu o provádění této směrnice do devíti měsíců od obdržení zpráv od členských států.

2.  Každý rok členské státy předávají Komisi informace o událostech oznámených provozovateli podle čl. 11 odst. 3 a čl. 12 odst. 6. Komise tyto údaje na požádání zpřístupní členským státům. Aniž jsou dotčeny právní předpisy Společenství o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí, zpřístupní členské státy tyto informace na požádání dotčené veřejnosti.

Článek 19

Sankce

Členské státy stanoví pravidla týkající se sankcí za porušení ustanovení vnitrostátních právních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření, aby zajistily jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

Článek 20

Inventární soupis uzavřených zařízení pro nakládání s odpady

Členské státy zajistí, aby byl vypracován a pravidelně aktualizován soupis uzavřených míst, včetně opuštěných míst, na jejich území, která mají závažný nepříznivý vliv na životní prostředí nebo která by mohla ve střednědobém nebo krátkodobém časovém horizontu představovat významnou hrozbu pro lidské zdraví nebo životní prostředí. Tento soupis, který je zpřístupněn veřejnosti, se vyhotoví do …(28), přičemž se vezmou v úvahu metody podle článku 21, pokud jsou dostupné.

Článek 21

Výměna informací

1.  Komise, které je nápomocen výbor uvedený v článku 23, zajistí, aby probíhala přiměřená výměna technických a vědeckých informací mezi členskými státy s cílem vyvinout metody týkající se:

2.  Členské státy zajistí, aby příslušný orgán sledoval vývoj nejlepších dostupných technik nebo o něm byl informován.

3.  Komise organizuje mezi členskými státy a příslušnými organizacemi výměnu informací o nejlepších dostupných technikách, o jejím monitorování a vývoji. Komise zveřejní výsledky této výměny informací.

Článek 22

Prováděcí a pozměňovací opatření

1.  Do …(29) přijme Komise v souladu s postupem podle čl. 23 odst. 2 ustanovení nezbytná k uskutečnění těchto bodů, zejména písmen e), f) a g):

2.  Veškeré následné změny nezbytné pro přizpůsobení příloh vědeckému a technickému pokroku přijme Komise v souladu s postupem podle čl. 23 odst. 2.

Tyto změny se provedou za účelem dosažení vysoké úrovně ochrany životního prostředí.

Článek 23

Výbor

1.  Komisi je nápomocen výbor zřízený článkem 18 směrnice 75/442/EHS, dále jen "výbor".

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

3.  Výbor přijme svůj jednací řád.

Článek 24

Přechodná ustanovení

1.  Členské státy zajistí, aby zařízení pro nakládání s odpady, kterému bylo vydáno povolení nebo které je již v provozu ke ……(30), byla v souladu s ustanoveními této směrnice do .......... (31)*, kromě ustanovení uvedených v čl. 14 odst. 1, s nimiž musí být zajištěn soulad do .......... (32)**, a ustanovení uvedených v čl. 13 odst. 6, se kterými musí být zajištěn soulad podle harmonogramu uvedeného tamtéž.

2.  Odstavec 1 se nevztahuje na zařízení pro nakládání s odpady uzavřená do …*.

3.  Aniž je dotčen odstavec 1, členské státy zajistí, aby od okamžiku, kdy tato směrnice vstoupí v platnost, nebo, ve vztahu k novým členským státům, od data přistoupení, a bez ohledu na uzavření jakéhokoli zařízení pro nakládání s odpady podle odstavce 1, provozovatel:

4.  Jedná-li Rada na návrh Komise, který byl předložen podle článku 55 aktu o přistoupení 2005 [nebo protokolu o přistoupení, pokud 1. ledna 2007 vstoupí v platnost Smlouva o ústavě pro Evropu], uplatní svou rozhodovací pravomoc podle uvedeného ustanovení takovým způsobem, aby neohrozila cíle této směrnice.

Článek 25

Provedení

1.  Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s  touto směrnicí nejpozději do …(33). Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.  Členské státy sdělí Komisi znění vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 26

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 27

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V …. dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHA I

Politika prevence závažných havárií a informace sdělované dotčené veřejnosti

1.  Politika prevence závažných havárií

2.  Informace sdělované dotčené veřejnosti

1)  Název provozovatele a adresa zařízení pro nakládání s odpady.

2)  Určení osoby poskytující informace podle zastávané funkce.

3)  Potvrzení, že zařízení pro nakládání s odpady podléhá právním nebo správním předpisům, které tuto směrnici provádějí, a že příslušnému orgánu bylo popřípadě podáno oznámení o skutečnostech podle čl. 6 odst. 2.

4)  Jednoduché a jasné vysvětlení činnosti nebo činností prováděných na místě.

5)  Obecné názvy nebo druhové názvy nebo obecná klasifikace stupně nebezpečí látek a přípravků používaných v zařízení pro nakládání s odpady, jakož i odpady, které by mohly vést k závažné havárii, s naznačením jejich hlavních nebezpečných vlastností.

6)  Obecné informace o povaze nebezpečí závažné havárie včetně možných účinků na okolní obyvatelstvo a životní prostředí.

7)  Dostatečné informace o tom, jak bude dotčené obyvatelstvo varováno a informováno v případě závažné havárie.

8)  Dostatečné informace o opatřeních, jež má dotyčné obyvatelstvo učinit, a o tom, jak se má zachovat v případě závažné havárie.

9)  Potvrzení, že se od provozovatele vyžaduje provedení odpovídajících opatření na místě, zejména spojení se záchrannými službami, aby bylo možno zvládat závažné havárie a minimalizovat jejich účinky.

10)  Odkaz na vnější havarijní plán vypracovaný s cílem zvládnout všechny účinky havárie mimo místo havárie. Měl by zahrnovat radu řídit se pokyny nebo příkazy záchranných služeb v době havárie.

11)  Podrobnosti o způsobu, jímž lze obdržet veškeré související informace, s výhradou požadavků na utajení stanovených vnitrostátními právními předpisy.

PŘÍLOHA II

Popis odpadu

PŘÍLOHA III

Kritéria pro určení kategorie zařízení pro nakládání s odpady

(1) Přijaté texty, P5_TA(2004)0240. (2) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku. (3) Úř. věst. C 80, 30.3.2004, s. 35. (4) Úř. věst. C 109, 30.4.2004, s. 33. (5) Postoj Evropského parlamentu ze dne 31. března 2004 (Úř. věst. C 103 E, 29.4.2004, s. 634), společný postoj Rady ze dne 12. dubna 2005 (Úř. věst. C 172 E, 12.7.2005, s. 1) a postoj Evropského parlamentu ze dne 6. září 2005. (6) Úř. věst. L 345, 31.12.2003, s. 97. (7) Úř. věst. L 257, 10.10.1996, s. 26. Směrnice naposledy pozměněná nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1882/2003 (Úř. věst. L 284, 31.10.2003, s. 1). (8) Úř. věst. C 65 E, 14.3.2002, s. 382. (9) Úř. věst. L 242, 10.9.2002, s. 1. (10) Úř. věst. L 194, 25.7.1975, s. 39. Směrnice naposledy pozměněná nařízením (ES) č. 1882/2003. (11) Úř. věst. L 182, 16.7.1999, s. 1. Směrnice ve znění nařízení (ES) č. 1882/2003. (12) Směrnice Rady 92/91/EHS ze dne 3. listopadu 1992 o minimálních požadavcích na zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců v těžebním vrtném průmyslu (jedenáctá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS) (Úř. věst. L 348, 28.11.1992, s. 9). (13) Směrnice Rady 92/104/EHS ze dne 3. prosince 1992 o minimálních požadavcích na zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců v povrchovém a hlubinném těžebním průmyslu (dvanáctá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS) (Úř. věst. L 404, 31.12.1992, s. 10). (14) Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1. Směrnice ve znění rozhodnutí č. 2455/2001/ES (Úř. věst. L 331, 15.12.2001, s. 1). (15) Úř. věst. L 143, 30.4.2004, s. 56. (16) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23. (17) Úř. věst. C 321, 31.12.2003, s. 1. (18) Úř. věst. L 377, 31.12.1991, s. 20. Směrnice ve znění směrnice 94/31/ES (Úř. věst. L 168, 2.7.1994, s. 28). (19) Směrnice Rady 67/548/EHS ze dne 27. června 1967 o sbližování právních a správních předpisů týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných látek (Úř. věst. 196, 16.8.1967, s. 1). Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Komise 2004/73/ES (Úř. věst. L 152, 30.4.2004, s. 1). (20) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/45/ES ze dne 31. května 1999 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných přípravků (Úř. věst. L 200, 30.7.1999, s. 1). Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Rady 2004/66/ES (Úř. věst. L 168, 1.5.2004, s. 35). (21) Směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (Úř. věst. L 175, 5.7.1985, s. 40). Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES (Úř. věst. L 156, 25.6.2003, s. 17). (22) Úř. věst. L 41, 14.2.2003, s. 26. (23) Směrnice Rady 76/464/EHS ze dne 4. května 1976 o znečišťování některými nebezpečnými látkami vypouštěnými do vodního prostředí Společenství (Úř. věst. L 129, 18.5.1976, s. 23). Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2000/60/ES. (24) Směrnice Rady 80/68/EHS ze dne 17. prosince 1979 o ochraně podzemních vod před znečišťováním některými nebezpečnými látkami (Úř. věst. L 20, 26.1.1980, s. 43). Směrnice ve znění směrnice 91/692/EHS (Úř. věst. L 377, 31.12.1991, s. 48). (25) * Den uvedený v čl. 25 odst. 1. (26) ** Pět let po dni uvedeném v čl. 25 odst. 1. (27) *** Deset let po dni uvedeném v čl. 25 odst. 1. (28) * Čtyři roky po dni uvedeném v čl. 25 odst. 1. (29) * Dva roky po dni vstupu této směrnice v platnost. (30) * Den uvedený v čl. 25 odst. 1. (31) ** Čtyři roky po dni uvedeném v čl. 25 odst. 1. (32) *** Šest let po dni uvedeném v čl. 25 odst. 1. (33) * 18 měsíců po dni vstupu této směrnice v platnost. (34) Rozhodnutí Komise 2000/532/ES ze dne 3. května 2000, kterým se nahrazuje rozhodnutí 94/3/ES, kterým se stanoví seznam odpadů podle čl. 1 písm. a) směrnice Rady 75/442/EHS o odpadech, a rozhodnutí Rady 94/904/ES, kterým se stanoví seznam nebezpečných odpadů ve smyslu čl. 1 odst. 4 směrnice Rady 91/689/EHS o nebezpečných odpadech (Úř. věst. L 226, 6.9.2000, s. 3). Rozhodnutí naposledy pozměněné rozhodnutím Komise 2001/573/ES (Úř. věst. L 203, 28.7.2001, s. 18).

Legislativní rozhodnutí Evropského parlamentu k návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí program Společenství pro zaměstnanost a sociální solidaritu – PROGRESS (KOM(2004)0488 – C6-0092/2004 – 2004/0158(COD))

P6_TA(2005)0320 A6-0199/2005

(Postup spolurozhodování: první čtení)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh Komise Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2004)0488)(1),

-   s ohledem na čl. 251 odst. 2 a čl. 13 odst. 2, článek 129 a čl. 137 odst. 2 písm. a Smlouvy o ES, na jejichž základě mu byl návrh Komise předložen (C6-0092/2004),

-   s ohledem na článek 51 svého jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanoviska Rozpočtového výboru, Výboru pro občanské svobody, soudnictví a vnitro a Výboru pro práva ženy a rovnost pohlaví (A6-0199/2005),

1.   schvaluje návrh Komise v pozměněném znění;

2.   zdůrazňuje, že finanční prostředky na období po roce 2006 uvedené v legislativním návrhu závisí na rozhodnutí o příštím víceletém finančním rámci;

3.   vyzývá Komisi, aby v případě potřeby předložila po přijetí příštího víceletého finančního rámce návrh na úpravu finanční referenční částky programu.

4.   vyzývá Komisi, aby ho informovala v případě, že má v úmyslu tento návrh rozhodným způsobem změnit nebo nahradit jiným textem;

5.   pověřuje svého předsedu, aby předal stanovisko Parlamentu Radě a Komisi.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 6. září 2005 k přijetí rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. .../2005/ES, kterým se zavádí program Společenství pro zaměstnanost a sociální solidaritu - PROGRESS

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 13 odst. 2, článek 129, čl. 137 odst. 2 písm. a) této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(2),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů(3),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy(4),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Evropská rada v Lisabonu na svém zasedání ve dnech 23. a 24. března 2000 zahrnula podporu sociálního začlenění jako podstatnou součást do celkové strategie Unie pro dosažení jejího strategického cíle v příštím desetiletí, totiž stát se nejvíce konkurenceschopnou a dynamickou, na znalostech založenou ekonomikou světa, schopnou udržitelného hospodářského růstu s větším počtem a lepšími pracovními příležitostmi a větší sociální soudržností. Stanovila ambiciózní cíle a plány, aby EU opět získala plnou zaměstnanost, zlepšila kvalitu a produktivitu práce, podporovala sociální soudržnost a začleňující trh práce.

(2)  V souladu se záměrem předloženým Komisí zjednodušit a racionalizovat stávající nástroje financování Unie, je vhodné, aby tímto rozhodnutím byl stanoven jednotný integrovaný program ("program"), který přispěje k rozvoji aktivit stanovených na základě rozhodnutí Rady 2000/750/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterým se stanoví akční program Společenství pro boj proti diskriminaci (2001–2006)(5), rozhodnutí Rady 2001/51/ES ze dne 20. prosince 2000, kterým se zavádí akční program týkající se strategie Společenství pro rovnost žen a mužů (2001–2005)(6) a rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 50/2002/ES ze dne 7. prosince 2001, kterým se zavádí akční program Společenství pro podporu spolupráce členských zemí v oblasti boje proti sociálnímu vyloučení(7) a rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1145/2002/ES ze dne 10. června 2002 o podpůrných opatřeních Společenství v oblasti zaměstnanosti(8), rozhodnutí č. 848/2004/ES ze dne 29. dubna 2004 o zavedení akčního programu Společenství na podporu organizací působících na evropské úrovni v oblasti rovnosti mužů a žen(9) a aktivit Společenství v oblasti pracovních podmínek.

(3)  Evropské rada na svém mimořádném zasedání o zaměstnanosti v Lucemburku v roce 1997 přijala Evropskou strategii pro zaměstnanost (ESZ), s cílem koordinovat politiky zaměstnanosti členských států na základě společně sjednaných hlavních zásad a doporučení pro zaměstnanost. Tato Evropská strategie zaměstnanosti je dnes nejdůležitějším nástrojem při realizaci cílů zaměstnanosti a pracovního trhu Lisabonské strategie.

(4)  Evropské rada v Lisabonu po zjištění, že počet lidí, kteří žijí pod hranicí bídy a jsou sociálně vyloučeni, je v Unii nepřijatelný, považovala za nezbytné přijmout opatření, která by rozhodným způsobem ovlivnila odstranění bídy stanovením odpovídajících cílů. Tyto cíle byly dohodnuty na zasedání Evropské rady v Nice ve dnech 7., 8. a 9. prosince 2000. Dále se dohodlo, že politiky pro boj se sociálním vyloučením by měly být založené na otevřené metodě koordinace, která kombinuje národní akční plány a iniciativu Komise ke spolupráci.

(5)  Demografická změna představuje pro schopnost systémů sociální ochrany poskytovat přiměřené důchody a obecně přístupnou, vysoce kvalitní a dlouhodobě financovatelnou zdravotní a dlouhodobou péči závažnou výzvu a je důležité šířit politiky, které mohou dosáhnout jak přiměřené sociální ochrany tak finanční udržitelnosti sociálních ochranných systémů. Rada se rozhodla, že spolupráce v oblasti sociální ochrany by měla spočívat v otevřené metodě koordinace.

(6)  V této souvislosti je třeba věnovat pozornost specifické situaci přistěhovalců a významu konkrétních kroků vedoucích k přeměně často prekérní nelegální práce přistěhovalců v řádné zaměstnání, aby mohli využívat stejnou sociální ochranu a výhody a měli stejné pracovní podmínky jako řádní pracovníci.

(7)  Zajištění minimálních standardů a neustálého zlepšování pracovních podmínek v EU zakládá ústřední linii evropské sociální politiky a odpovídá důležitým rámcovým cílům Evropské unii. Společenství má při podporování a doplňování činností členských států v oblastech zdraví a bezpečnosti pracovníků, pracovních podmínek, včetně nutnosti uvést do souladu pracovní a rodinný život, ochrany pracovníků v případech ukončení pracovní smlouvy, informování, účasti a poskytování poradenství pracovníkům, zastupování a kolektivní obrana zájmů pracovníků a zaměstnavatelů důležitou roli.

(8)  Zákaz diskriminace je základním principem Evropské unie. Článek 13 Smlouvy stanoví, aby se bojovalo proti diskriminaci na základě pohlaví, rasy, etnického původu, náboženství nebo světového názoru, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace. Zákaz diskriminace je rovněž zakotven v článku 21 Listiny základních práv Evropské unie. Měly by být upraveny zvláštní rysy těchto různých forem diskriminace a měla by být paralelně vypracována odpovídající opatření k zamezení a potírání diskriminace z jednoho nebo několika důvodů. Proto by měly být při kontrole dostupnosti programu a jeho výsledků vzaty v úvahu zvláštní potřeby lidí s tělesným postižením a měl by být zajištěn jejich plný a rovný přístup k činnostem financovaným programem a výsledkům a hodnocením těchto činností. Program bude rovněž krýt dodatečné náklady vzniklé lidem s tělesným postižením. Zkušenosti s bojem proti určitým formám diskriminace, včetně diskriminace na základě pohlaví, získané za mnoho let, lze rovněž využít k boji proti jiným formám diskriminace.

(9)  Na základě článku 13 Smlouvy přijala Rada následující směrnice: směrnici 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ(10), která zakazuje diskriminaci na základě rasy či etnického původu mimo jiné v zaměstnání, odborné výchově, vzdělání, zboží a službách a sociální ochraně, směrnici 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání(11), která zakazuje diskriminaci v zaměstnání a povolání z důvodu náboženského vyznání nebo světového názoru, tělesného postižení, věku nebo sexuální orientace, a směrnici 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se uskutečňuje zásada rovnoprávnosti mužů a žen v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování(12).

(10)  Základní zásadou práva Společenství je v souladu s články 2 a 3 Smlouvy stejné zacházení pro ženy a muže. Směrnice a jiné zákony přijaté na základě této zásady přispívají ke zlepšování situace žen ve Společenství. Zkušenosti z opatření na úrovni Společenství ukazují, že rozšiřování rovnosti pohlaví v politikách EU a boj s diskriminací v praxi volá po kombinaci nástrojů, a to včetně legislativy, nástrojů financování a určení hlavních programů, navržené tak, aby se vzájemně doplňovaly. V souladu se zásadou systematického přihlížení k otázce rovných příležitostí pro muže a ženy, je nutno zohlednit rovnost mužů a žen ve všech sekcích programu a opatřeních.

(11)  Nevládní organizace, které působí na regionální a národní úrovni a na úrovni EU, jsou důležitými účastníky úspěšného prosazování obecných cílů programu a měly by tudíž hrát v rámci důležitých sítí EU významnou úlohu při sestavování, provádění a sledování programů.

(12)  Jelikož cílů navrhovaných opatření nelze dostatečně dosáhnout na úrovni členských států, protože si potřebují vyměňovat informace na úrovni EU a rozšiřovat osvědčenou praxi v rámci celého Společenství a poněvadž těchto cílů lze dosáhnout z důvodu mnohostranného rozměru akcí a opatření Společenství lépe na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu s principem subsidiarity stanoveným v článku 5 Smlouvy o ES. V souladu se zásadou proporcionality, jak je stanovena v uvedeném článku, toto rozhodnutí nepřekračuje rámec toho, co je k dosažení takových cílů nezbytné.

(13)  Toto rozhodnutí stanoví finanční rámec pro celou dobu trvání tohoto programu, který bude základním referenčním bodem pro rozpočtový orgán ve smyslu bodu 33 interinstitucionální dohody ze dne 6. května 1999 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a zdokonalení rozpočtového procesu(13).

(14)  Opatření nezbytná k provedení tohoto rozhodnutí by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady č. 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi(14),

ROZHODLY TAKTO:

Článek 1

Stanovení programu

Tímto rozhodnutím se stanoví program Společenství pro zaměstnanost a sociální solidaritu nazvaný PROGRESS za účelem finančně podpořit realizace cílů Evropské unie v oblasti zaměstnanosti a sociálních věcí, a tím přispět k dosažení cílů agendy sociální politiky (2006–2010)(15) v rámci Lisabonské strategie. Probíhat bude od 1. ledna 2007 do 31. prosince 2013.

Článek 2

Všeobecné cíle programu

Ve všech programových sekcích a opatřeních je nutno zohlednit zásadu systematického přihlížení k otázce rovných příležitostí pro muže a ženy.

Je nutno zajistit přiměřené rozšiřování výsledků dosažených v programových sekcích a programovými opatřeními u všech účastníků a na veřejnosti. Komise kromě toho navazuje potřebná spojení s Evropským parlamentem, důležitými nevládními organizacemi a sociálními partnery na úrovni EU a provádí s nimi pravidelnou výměnu názorů.

Článek 3

Struktura programu

Tento program bude rozdělen do následujících pěti sekcí:

(1)  Zaměstnanost

(2)  Sociální ochrana a začlenění

(3)  Pracovní podmínky

(4)  Boj proti diskriminaci a rozmanitost

(5)  Rovnost pohlaví

Článek 4

SEKCE 1: Zaměstnanost

Článek 5

SEKCE 2: Sociální ochrana a začlenění

Článek 6

SEKCE 3: Pracovní podmínky

Článek 7

SEKCE 4: Boj proti diskriminaci a rozmanitost

Článek 8

SEKCE 5: Rovnost pohlaví

Článek 9

Druhy akcí

1.  Program bude financovat následující druhy činností, které mohou být prováděny také v přeshraničním rámci:

a)  Analytické činnosti

-   sběr, rozvoj a rozšiřování dat a statistik,

-   rozvoj a rozšiřování společných metodik a ukazatelů/měřítek,

-   provádění studií, analýzy a sledování a rozšiřování jejich výsledků,

-   provádění hodnocení a posouzení vlivu a rozšiřování jejich výsledků,

-   vypracování a publikace pokynů a zpráv,

-   zveřejnění a šíření informačních vzdělávacích materiálů prostřednictvím internetu a dalších médií.

b)  Činnosti v oblastech vzájemného učení, zlepšování povědomí a šíření informací

-   organizace výměny informací o strategiích, osvědčených postupech a inovačních přístupech a o podpoře vzájemného učení na regionální, národní a nadnárodní úrovni a na úrovni EU,

-   vymezení osvědčených postupů a organizace srovnávacích hodnocení prostřednictvím schůzek/pracovních seminářů/seminářů na úrovni EU, na nadnárodní nebo národní úrovni,

-   organizace konferencí/seminářů předsednictva,

-   organizace konferencí/seminářů na podporu rozvoje a provádění práva Společenství a cílů politik,

-   organizace každoročního fóra všech zainteresovaných stran za účelem vyhodnocení provádění agendy sociální politiky a za účelem provádění jednotlivých sekcí programu, včetně představení výsledků a dialog o budoucích prioritách,

-   organizace kampaní v médiích a akcí pro veřejnost,

-   kompilace a publikace materiálů pro rozšiřování informací a výsledků tohoto programu,

-   uskutečňování výměn mezi místními činiteli Evropské unie s cílem podpořit přímou výměnu zkušeností a povědomí o zvláštních národních podmínkách.

c)  Podpora hlavních aktérů

-   přispění na provozní náklady klíčových sítí EU,

-   organizace pracovních skupin národních představitelů za účelem monitorování provádění právních předpisů EU,

-   financování školících seminářů určených odborníkům, klíčovým představitelům a jiným souvisejícím činitelům, mj. zástupcům nevládních organizací a sociálním partnerům,

-   tvorba sítí mezi specializovanými subjekty na úrovni EU,

-   financování sítí odborníků,

-   financování observatoří činných na úrovni EU,

-   výměny zaměstnanců mezi národními správami,

-   spolupráce s mezinárodními institucemi,

-   spolupráce mezi institucemi a místními činiteli členských států.

2.  Druhy akcí stanovené v odst. 1) písm. b) by měly mít výrazný rozměr EU, měly by být vhodného rozsahu k zajištění skutečné přidané hodnoty EU a měly by být prováděny vnitrostátními regionálními nebo místními orgány a orgány na nižší úrovni, specializovanými subjekty podle právních předpisů Společenství nebo činiteli, kteří mají v této oblasti klíčová postavení.

3.  Druhy opatření by měly v oblastech uvedených v článku 3 přispět k dosažení cílů agendy sociální politiky v rámci Lisabonské strategie.

4.  Z programu není financována žádná akce týkající se přípravy nebo realizace evropských roků.

Článek 10

Přístup k programu

1.  Přístup k tomuto programu bude otevřený všem veřejným nebo soukromým subjektům a institucím, zejména těmto:

2.  Pokud se týče akcí podle čl. 9 odst. 1 písm. a) a b), může Komise také vstoupit do programu přímo.

3.  Lidem s postižením se zajistí neomezený přístup k činnostem a výsledkům programu. Zohlední se jejich zvláštní potřeby, včetně náhrady případných dodatečných nákladů vzniklých lidem s postižením v souvislosti s dosažením neomezeného přístupu k programu.

Článek 11

Postup žádosti o podporu

Druhy akcí podle čl. 9 odst. 1 bodu b) mohou být dále dotovány na základě žádostí o dotace např. od členských států.

Článek 12

Prováděcí ustanovení

Článek 13

Výbor

1.  Komisi bude nápomocen výbor, který je podle pěti sekcí programu rozčleněn do pěti podvýborů.

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 3 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s přihlédnutím k jeho článku 8.

3.  Výbor přijme svůj jednací řád.

Článek 14

Spolupráce s jinými výbory

1.  Komise naváže nezbytná spojení s Výborem pro sociální ochranu a Výborem pro zaměstnanost aby zajistila, že jsou pravidelně a příslušně informovány o provádění činností uvedených v tomto rozhodnutí.

2.  Komise informuje také ostatní příslušné výbory o opatřeních zavedených v rámci pěti programových sekcí.

3.  Je-li to vhodné, zajistí Komise pravidelnou a strukturovanou spolupráci mezi výborem uvedeném v článku 13 a monitorovacími výbory, zřízenými pro jiné příslušné politiky, nástroje a akce.

Článek 15

Soudržnost a doplňkovost

1.  Komise ve spolupráci s členskými státy zajistí celkovou soudržnost a doplňkovost s ostatními politikami, nástroji a akcemi Unie a Společenství, zejména zavedením vhodných mechanismů pro koordinaci činností programu s relevantními činnostmi souvisejícími s výzkumem, spravedlností a vnitřními věcmi, kulturou, vzděláváním, výukou a politikou pro mládež, a v oblasti rozšíření a vnějších vztahů Společenství stejně jako regionální politiky a obecné hospodářské politiky. Zvláštní pozornost je třeba věnovat možným synergiím mezi tímto předkládaným programem a programy v oblasti vzdělávání a výuky.

2.  Komise a členské státy zajistí soudržnost a doplňkovost akcí prováděných v rámci tohoto programu a ostatních příslušných akcí Unie a Společenství, zejména v rámci strukturálních fondů a zvláště Evropského sociálního fondu, a postarají se o to, aby se zabránilo překrývání.

3.  Komise zajistí soudržnost a doplňkovost akcí podle tohoto programu s ostatními činnostmi jiných úředních míst Komise a jiných důležitých evropských agentur, zejména s činnostmi Evropské nadace pro zlepšování životních a pracovních podmínek, Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, Evropským střediskem pro podporu odborného vzdělání, Evropského úřadu pro sledování rasismu a xenofobie a budoucího Evropského institutu pro rovnost pohlaví, a postará se o to, aby se zabránilo překrývání.

4.  Komise zajistí, aby výdaje v působnosti programu a programem účtované nebyly účtovány na jakýkoli jiný finanční nástroj Společenství.

5.  Komise pravidelně informuje výbor uvedený v článku 13 o jiných akcích Společenství, které přispívají v rámci Lisabonské strategie k dosažení cílů agendy sociální politiky.

6.  Členské státy vyvinou veškeré možné úsilí k zajištění soudržnosti a doplňkovosti činností v rámci programu a činností prováděných na vnitrostátní, regionální a místní úrovni.

Článek 16

Účast třetích zemí

Článek 17

Financování

1.  Orientační finanční rámec pro provádění tohoto programu Společenství je stanoven na 854,2 miliónů EUR na období 7 let počínaje 1. lednem 2007.

2.  Rozdělení financí mezi různé sekce musí respektovat následující spodní hranice:

3.  Na provedení programu bude přiděleno maximálně 2 % z celkové finanční částky, na úhradu např. výdajů v souvislosti s fungováním výboru uvedeného v článku 13 nebo hodnoceními, která budou provedena dle článku 19.

4.  Roční přidělené položky rozpočtu a rozdělování fondů mezi jednotlivé sekce programu schvaluje rozpočtový orgán v mezích finančního výhledu. Toto rozdělení ročních prostředků musí být vhodným způsobem v rozpočtu vyznačeno.

5.  Komise může požádat o technickou nebo správní pomoc ve vzájemný prospěch svůj i příjemců a o podporu výdajů.

Článek 18

Ochrana finančních zájmů Společenství

1.  Komise zajistí, aby při provádění akcí financovaných v rámci tohoto rozhodnutí byly finanční zájmy Společenství chráněny použitím preventivních opatření proti podvodu, korupci a dalším protiprávním činnostem, účinnými kontrolami a navrácením částek vyplacených neoprávněně, a v případě zjištění nesrovnalostí účinnými, přiměřenými a výstražnými pokutami v souladu s nařízením Rady (ES, Euratom) č. 2988/95(16), nařízením Rady (Euratom, ES) č. 2185/96(17) a nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999(18).

2.  V případě akcí Společenství financovaných v rámci tohoto rozhodnutí znamená pojem "nesrovnalost" uvedený v čl. 1, odst. 2 nařízení (ES, Euratom) č. 2988/95 jakékoli porušení ustanovení práva Společenství nebo jakékoli nesplnění smluvní povinnosti vyplývající z jednání nebo opomenutí hospodářského subjektu, v důsledku kterého je nebo by mohl být poškozen souhrnný rozpočet Společenství nebo rozpočty Společenstvím spravované, formou neoprávněného výdaje.

3.  Smlouvy a dohody jakož i dohody se zúčastněnými třetími zeměmi vycházející z tohoto rozhodnutí musejí zejména obsahovat ustanovení o dozoru a finanční kontrole Komise (nebo jakéhokoli zástupce Komisí zmocněného) a auditu Účetního dvora, pokud je to nezbytné i na místě.

Článek 19

Monitorování a hodnocení

1.  K zajištění pravidelného monitorování programu a umožnění nezbytných přeorientování, vypracuje Komise výroční zprávu o činnostech a předá ji programovému výboru uvedenému v článku 13 a Evropskému parlamentu.

2.  Různé sekce programu podléhají hodnocení v polovině období, které poskytne pohled na program jako celek s cílem změřit pokrok vzhledem k dosažení cílů programu a jeho přidané hodnotě na úrovni EU. Toto hodnocení může být doplněno o průběžná hodnocení. Tato hodnocení budou prováděna Komisí s pomocí externích odborníků. Až budou k dispozici jejich výsledky, uvedou se ve zprávě o činnosti uvedené v odstavci 1, která bude předána Evropskému parlamentu.

3.  Komise předloží Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů:

4.  Komise zajistí, aby bylo v rámci pozorování a vyhodnocení zjištěno, v jakém rozsahu byla přijata opatření pro zajištění přístupu lidem s postižením k činnostem a výsledkům programu.

Článek 20

Vstup v platnost

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

V ... dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předsedkyně/předseda

(1) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku. (2) Úř. věst. C , , s. . (3) Úř. věst. C 164, 5.7.2005, s. 48. (4) Postoj Evropského parlamentu ze dne 6. září 2005. (5) Úř. věst. L 303, 2.12.2000, s. 23. (6) Úř. věst. L 17, 19.11.2001, s. 22. (7) Úř. věst. L 10, 12.1.2002, s. 1. (8) Úř. věst. L 170, 29.6.2002, s. 1. (9) Úř. věst. L 157, 30.4.2004, s. 18. Opraveno v Úř. věst. L 195, 2.6.2004, s. 7. (10) Úř. věst. L 180, 19.7.2000, s. 22. (11) Úř. věst. L 303, 2.12.2000, s. 16. (12) Úř. věst. L 373, 21.12.2004, s. 37. (13) Úř. věst. C 172, 18.6.1999, s. 1. (14) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23. (15) Sdělení Komise agenda sociální politiky, KOM(2005)0033. (16) Úř. věst. L 312, 23.12.1995, s. 1. (17) Úř. věst. L 292, 15.11.1996, s. 2. (18) Úř. věst. L 136, 31.5.1999, s. 1.

Usnesení Evropského parlamentu o textiliích a oděvech po roce 2005 (2004/2265(INI))

P6_TA(2005)0321 A6-0193/2005

Evropský parlament,

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. října 2004 nazvané "Textilie a oděvy po roce 2005 – Doporučení skupiny na vysoké úrovni pro textilie a oděvy" (KOM(2004)0668),

-   s ohledem na sdělení Komise o uplatňování článku 10a nařízení Rady (EHS) č. 3030/93 o specifické ochranné doložce týkající se textilních výrobků(1),

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 29. října 2003 o budoucnosti textilního odvětví a oděvního průmyslu v rozšířené Evropské unii (KOM(2003)0649),

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. prosince 2002 s názvem "Průmyslová politika v rozšířené Evropě" (KOM(2002)0714),

-   s ohledem na sdělení Komise o akčním plánu na zachování konkurenceschopnosti evropského textilního a oděvního průmyslu (KOM(1997)0454 – C4-0626/1997),

-   s ohledem na zprávu Komise s názvem "Dopad vnitřního trhu na zaměstnanost žen v textilním odvětví a oděvním průmyslu"(2),

-   s ohledem na "Směry Komise týkající se politik zaměstnanosti členských států" (KOM(1997)0497),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 14. listopadu 1996 o dopadu mezinárodního rozvoje textilního a oděvního průmyslu ve Společenství(3),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 10. dubna 1992 o iniciativě Společenství týkající se regionů závislých na textilním a oděvním průmyslu (RETEX)(4),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 11. října 1990 o případném prodloužení dohody o textilu ("Maltifibre Agreement - MFA") nebo režimu, jenž tuto dohodu vystřídá po roce 1991(5),

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod a na stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, Výboru pro regionální rozvoj a Výboru pro právní záležitosti (A6-0193/2005),

A.   vzhledem k tomu, že textilní a oděvní průmysl Evropské unie, skládající se z velké části z malých a středních podniků (MSP) s velkým podílem práce, je klíčovým odvětvím se slibnou budoucností, pokud ovšem otevření trhů doplní sociální a environmentální pravidla a pokud bude zaručeno jejich dodržování a zajištěna inovace,

B.   vzhledem k tomu, že toto odvětví díky definitivnímu zrušení dovozních kvót zažívá od 1. ledna 2005 prudký vzestup dovozu, zvláště z Číny, což s sebou přináší bezprecedentní rušení pracovních míst jak v Evropské unii, tak i v rozvojových zemích, které jsou tradičními dodavateli EU (Srí Lanka, Maroko atd.),

C.   domnívá se, že zrušení kvót v textilním a oděvním odvětví by mohlo mít vážné důsledky pro nejméně rozvinuté regiony a může na úrovni regionů přispět ke snížení HDP na hlavu, čímž vznikne situace, která si bude žádat naléhavé řešení;

D.   vzhledem k tomu, že pokud jde o obchod s Čínou spočívá hlavní problém ve skutečnosti, že v Číně neexistuje volný obchod a že většina textilních podniků jsou stále ještě státní podniky, které dostávají bezúročné půjčky od státních bank a systematicky jim jsou přidělovány vývozní dotace a tajné pomoci, jako je například dodávka elektřiny zdarma, což nevytváří správné fungování trhu,

E.   zdůrazňuje, že současné hromadné snižování cen určitých skupin produktů může sice být přínosem pro evropské spotřebitele, ale tato kombinace rekordního dovozu a nízkých cen může postavit místní oděvní průmysl před téměř neřešitelný úkol,

F.   vzhledem k tomu, že jednotlivé podniky musejí čelit výzvám spojeným s liberalizací, ale že to jsou veřejné orgány, jež stanoví podmínky, které těmto podnikům umožní být konkurenceschopnými a jež jim zaručí skutečné a všeobecné otevření trhů v podmínkách reciprocity,

G.   uznává, že Čína je konkurenceschopná v mnoha produktových skupinách textilního a oděvního průmyslu a má v této oblasti řadu silných stránek (masová výroba, nízké mzdy), které vyvinula v úzké spolupráci s evropským průmyslem,

H.   připomíná, že je třeba předejít tomu, aby nejméně rozvinutým státům hrozilo riziko, že budou v této liberalizaci velice znevýhodněny a že se pracovní podmínky a úroveň života jejich dělníků zhorší a vzhledem k tomu, že v nejméně rozvinutých zemích, 70 až 80 % pracovníků v oděvním odvětví jsou ženy,

I.   připomíná, že členové Světové obchodní organizace (WTO) dostali při přijetí Číny do WTO svolení uplatňovat až do konce roku 2008 specifickou ochrannou doložku umožňující stanovení množstevních limitů čínského vývozu, a to zvláště v případě porušení rovnováhy trhu nebo "neharmonického vývoje obchodu",

J.   vzhledem k tomu, že 70 % všech padělků, které se ocitají na evropském trhu, pochází z Číny a že polovina všech evropských celních postupů v oblasti padělání se týká textilu a oděvů a každoročně téměř pět miliónů padělaných oděvních výrobků a doplňků zabaví na celnicích,

K.   vzhledem k sociálním a ekonomickým výdajům a k neblahým účinkům padělání a pirátství na tvořivost a inovaci, zejména pro evropské textilní podniky, které se během těchto posledních let stále více zaměřovaly na výrobky s vysokou přidanou hodnotou a jejichž tvůrčí nápady a inovace, jedny z posledních zásadních silných zbraní našeho evropského textilního odvětví, tím jsou velmi zasaženy,

L.   připomíná, že je nejvyšší čas, vpředvečer 10. výročí Barcelonského procesu, přejít k činům a nastolit úzké vztahy mezi oběma břehy Středozemního moře, jakož i znásobit úspěšné strategie pro udržitelný rozvoj a oživení národních a regionálních trhů v této oblasti a zajistit účinnou solidaritu v duchu společného rozvoje,

M.   vzhledem k tomu, že členské státy nemohou přijmout opatření z vlastní iniciativy, protože pověřily výhradními pravomocemi v oblasti obchodní politiky Evropskou unii,

N.   s ohledem na dvoustrannou dohodu mezi EU a Čínou vzniká příležitost k překonání existujících obrovských hrozeb čestným a průhledným způsobem, který by ukazoval další cestu vpřed,

O.   vzhledem k závažným sociálním a lidským těžkostem, které vznikly zavřením mnoha podniků a zrušením pracovních míst v textilním odvětví, k nimž dochází již několik let a výrazně intenzivněji od začátku roku 2005, a k velmi zneklidňujícím odhadům dodaným Evropským sdružením pro oděvní a textilní průmysl (Euratex),

P.   domnívá se, že strategie, kterou dosud sledovala Evropská unie za účelem podpory strukturálních změn, byla v zásadě úspěšná,

Q.   vzhledem k nutnosti veřejných akcí, aby bylo možné pokračovat v modernizaci a obnově textilního průmyslu, jakož i v inovaci, výzkumu, vzdělávání zaměstnanců a sociální podpoře změn,

R.   vzhledem k tomu, že rušením pracovních míst v textilním odvětví jsou nejvíce zasaženy regiony Evropské unie, které již jsou mnohdy velmi znevýhodněné tím, že v nich je vysoká nezaměstnanost nebo nejsou bohaté, a že destabilizace tohoto hospodářského odvětví pouze zhoršuje územní nerovnosti uvnitř Unie,

1.   vyjadřuje znepokojení nad neobvykle vysokým růstem neevropských textilních výrobků, zejména čínských, dovážených do EU od 1. ledna 2005, kdy vypršela platnost Dohody o textilu a oděvech WTO a kdy byly zrušeny kvóty, což je skutečnost, která spolu s předpokladem stále vyššího růstu bude mít dalekosáhlé důsledky na zaměstnanost v evropském textilním a oděvním průmyslu, strategickém odvětví s velkými možnostmi do budoucna, které se vyznačuje vysokou úrovní regionální koncentrace a které se skládá především z malých a drobných podniků s převážně ženskou pracovní silou;

2.   vyzývá Komisi, aby s výjimkou nejzranitelnějších rozvojových zemí podporovala všechny členské země WTO v tom, aby v rámci vyjednávání programu z Doha získaly reciproční podmínky v přístupu na trhy, které by byly spravedlivé a porovnatelné pro velké výrobce textilu a oděvů, jakož i dospěly k uznání etických, sociálních a ekologických doložek;

3.   vyzývá Komisi, aby vypracovala studii o důsledcích narůstající liberalizace tohoto odvětví v rámci WTO na hospodářskou, sociální a územní soudržnost, především ve znevýhodněných a na tomto sektoru silně závislých regionech;

4.   vyzývá Komisi ke zvýšení hospodářského a politického tlaku na třetí země, aby začaly používat sociální a ekologické normy;

5.   žádá WTO, aby urychlila odstraňování necelních obchodních překážek a aby sladila technická pravidla, zvláště zavedením principu vzájemného uznání;

6.   žádá Komisi, aby pojala svůj budoucí mandát k obchodnímu vyjednávání ve smyslu organizace obchodu, která umožní zlepšení pracovních podmínek, ochranu a zlepšení sociálních práv a účinnou ochranu životního prostředí;

7.   žádá Komisi, aby vyvinula politický a hospodářský tlak na větší pružnost směnného kurzu čínské měny, který je uměle nízký, což je v rozporu s postupnou liberalizací světového obchodu;

8.   vyzývá Komisi, aby zjednodušila postupy směřující k usnadnění používání antidumpingových mechanismů MSP a žádá zlepšení transparentnosti antidumpingového postupu;

9.   žádá, aby Komise používala nařízení "překážky při obchodování", pokud jsou zjištěny nepoctivé praktiky, a aby byla vybavena účinným kontrolním nástrojem umožňujícím systematicky odhalovat takové praktiky a velmi rychle zavádět nutná odvetná opatření;

10.   zdůrazňuje, že světový obchod, zejména s Čínou, může evropské textilní odvětví chápat spíše jako "výzvu" než jako "nebezpečí", pokud bude boj probíhat stejnými zbraněmi a pokud budou dodržována pravidla hry, což jistě není tento případ;

11.   bere na vědomí "Memorandum o porozumění", které Komise dne 10. června 2005 uzavřela s Čínou s ohledem na omezení týkající se vývozu čínských textilních výrobků; nicméně považuje tuto dohodu za nedostačující a trvá na tom, aby se s ohledem na dostupné informace o nárůstu dovozu z nečlenských zemí do členských států a o jeho vážných následcích na sociálně-ekonomické a regionální úrovni, a s cílem zachovat odvětví jak v současnosti, tak i pro budoucnost začala co nejrychleji uplatňovat ochranná doložka stanovená v obchodních dohodách a aby byl pokrok dosažený v tomto směru pravidelně sledován; rovněž se domnívá, že by měl být zahájen "naléhavý postup", do kterého by měly být začleněny všechny dotčené kategorie, zejména kategorie určené členskými státy;

12.   vyzývá Komisi, aby zůstala obezřelá vůči důsledkům, jež by s sebou mohla nést ochranná opatření přijatá Spojenými státy na textil a oděvy, konkrétněji pak na to, že by Čína mohla svůj textilní a oděvní obchod obrátit jiným směrem;

13.   žádá Komisi a členské státy, aby aktivně podporovaly výzkum, inovaci a profesní celoživotní vzdělávání, a to prostřednictvím zvláštních opatření v rámci fondů Evropské unie, směřujících k posílení hospodářské soutěže v textilním a oděvním odvětví Evropské unie, konkrétněji pak posílení hospodářské soutěže MSP postižených zrušením kvót od 1. ledna 2005 a pomoci zmírnit jim důsledky přemístění podniků;

14.   zdůrazňuje, že kromě zájmů evropského výrobního průmyslu je též třeba brát v úvahu dlouhodobé zájmy evropských dovozců;

15.   zároveň vyzývá Komisi k posílení ochrany duševního vlastnictví v souladu s Dohodou o aspektech práva duševního vlastnictví souvisejících s obchodem (TRIPS) v rámci WTO tak, aby boj proti falšování a pirátským výrobkům byl skutečně účinný; žádá také, aby Komise přijala ofenzivní přístup k zajištění dodržování dohody TRIPS (zejména čl. 25 odst. 2 dohody) na úrovni textilních návrhů a modelů na trzích mimo Společenství a stanovila přísná odvetná opatření v případě jejich nedodržováním, domnívá se, že by měla být přijata příslušná opatření proti osobám, které jsou spoluviníky při výrobě falšovaných nebo pirátských výrobků;

16.   domnívá se v tomto smyslu, že je nezbytné jít nad rámec osvětových a informačních akcí zahájených v čínsko-evropské pracovní skupině a že Komise musí mít možnost se ujistit, že Čína přitvrzuje sankce proti osobám, které se podílejí na falšování a pirátství;

17.   podtrhuje důležitost posílení principu sociální odpovědnosti jednotlivých podniků, přísného dodržování norem a úmluv Mezinárodní organizace práce (MOP), jakož i mezinárodních úmluv o životním prostředí a lidských právech zaručujících trvale udržitelný rozvoj začleněním těchto principů do dvoustranných a mnohostranných dohod EU;

18.   naléhavě žádá Komisi, aby podpořila zvýšení transparentnosti, pokud jde o výrobní místa evropských společností vyrábějících textilní a oděvní výrobky, a uplatňování pracovních norem v těchto pracovních místech;

19.   vyzývá Komisi, aby zhodnotila institucionální rámec WTO, jakož i dvoustranné obchodní dohody pro efektivní boj proti všem formám moderního otroctví, práce a zneužívání dětí, a především zneužívání žen pro práci v textilním a oděvním odvětví ve třetích zemí tak, aby byla dodržována základní práva pracujících a předešlo se sociálnímu dumpingu;

20.   vyzývá Čínu jako člena MOP, aby jednala v souladu s dohodnutými směrnicemi v oblasti pracovního práva a základními environmentálními pravidly a aby trestala jejich porušování;

21.   žádá Komisi, aby zahájila odvážnou iniciativu na mezinárodní úrovni za účelem nastolení lepší rovnováhy v kompetencích, pravomoci a síle různých mezinárodních organizací, a žádá efektivní uplatňování smluv o sociálních právech, o lidských právech a o ochraně životního prostředí;

22.   naléhavě žádá, aby úsilí o přizpůsobení tohoto sektoru bylo považováno za cíl politiky Evropské unie, především strukturální politiky Evropské unie;

23.   je si vědom skutečnosti, že ochranné doložky, jejichž okamžité uplatnění se požaduje, jak je stanoveno v rámci WTO, mají jen dočasnou dobu platnosti, vyzývá Komisi, aby vypracovala konkrétní plán přechodné pomoci pro restrukturalizaci a obnovu celého textilního a oděvního odvětví, aby byla zaručena jeho budoucnost a konkurenceschopnost na mezinárodních trzích;

24.   opětovně zdůrazňuje nutnost zvážit přechodný přístup k tomuto odvětví na úrovni Společenství a naléhavě žádá Komisi, aby toto vzala na vědomí, vzhledem k výjimečnosti a naléhavosti výzev, před které je toto odvětví postaveno; zdůrazňuje také, že dialog mezi vedením a zaměstnanci hraje klíčovou roli v záležitostech modernizace a způsobech vyrovnání se změnami, které jsou potřebné pro udržení konkurenceschopnosti tohoto sektoru;

25.   žádá Komisi, aby navrhla, aby každý podnik hodlající vyvážet do EU prohlásil, že bude dodržovat mezinárodní sociální a ekologická práva a že se vystříhá jakéhokoliv dovozu výrobků do EU, který by byl v rozporu s těmito pravidly, zejména pokud jde o výrobky vyrobené vězni, dětmi a zaměstnanci násilně zbavenými odborových práv;

26.   zdůrazňuje, že zavést povinné opatřování výrobků štítky o zemi původu a výrobci je v tomto odvětví důležité z hlediska umožnění spotřebitelům zjistit původ výrobku;

27.   vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly tvrdší opatření pro boj proti falšování textilních a oděvních výrobků a na ochranu evropských spotřebitelů;

28.   vyzývá Komisi ke změně nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství(6), tak, aby se zavedly celní kontroly sloužících k identifikaci produktů s falešným prohlášením o zemi původu;

29.   žádá EU, aby zachovala po roce 2006 evropské strukturální fondy ve všech evropských textilních regionech určené na podporu výzkumu, inovace, profesního vzdělávání a MSP;

30.   vyzývá Komisi, aby použila všechny rezervy Strukturních fondů na překonávání nepředvídaných místních a odvětvových krizí, pro zahájení podnikání a podporu MSP v postižených oblastech, aby podpořila vytvoření pracovních příležitostí v jiných oblastech;

31.   trvá na tom, že podpora podnikům EU pomocí četných možností, které poskytují strukturální fondy by měla záviset na převzetí přesně objasněných závazků v souvislosti s mírou zaměstnanosti a místního a regionálního rozvoje, které zapadají do "lisabonské" koncepce politiky;

32.   vyzývá Komisi, aby vypracovala novou studii za účelem rozhodnutí o podpůrných akcích pro textilní průmysl v rozvíjejících se a v nejméně rozvinutých zemích, pro něž má vývoz textilu životní důležitost, aby rozvíjely svou vlastní výrobu a oživily svůj národní trh a trh regionální;

33.   podporuje budování infrastruktur v nejméně rozvinutých zemích nezbytných pro zlepšení jejich konkurenceschopnosti na mezinárodních trzích v textilním odvětví a pro podporu spolupráce na regionální úrovni;

34.   je přesvědčen, že liberalizace nepostihuje ve stejné míře muže a ženy a že trosky oděvního průmyslu v mnoha chudých zemích, v něž by mohlo vyústit zrušení kvót, by mohly vážně oslabit postavení žen v těchto zemích;

35.   připomíná, že v rámci OSCP vyžaduje ochrana výroby a výrobních kapacit nejzranitelnějších zemí uchování preferencí v jejich prospěch, v souladu s výše uvedeným usnesením Evropského parlamentu, kterým se stanoví mechanismy stupňování a stahují se celní výhody udělené výrobkům pocházejícím z přijímající země, která dosáhla vysoké úrovně konkurenceschopnosti v daném odvětví, aby se přesně podporovaly nejvíce zranitelné země ve světovém obchodování s textilem a oděvy;

36.   zasazuje se o to, aby partnerství mezi Evropou a Středomořím posílilo spolupráci a konkurenceschopnost v tomto odvětví pomocí aktivní strategie podpory vzdělávání, výzkumu a vývoje, technologických inovací, šíření osvědčených postupů a výměny tržní inteligence; doporučuje, aby byla vytvořena Evropsko-středomořská síť škol, školících institucí a technických středisek pro kvalifikaci v textilním a oděvním oboru na podporu technického partnerství, vzdělávání a společných výzkumných programů;

37.   vyzývá Komisi, v souladu s kritérii stanovenými ve sdělení ze dne 16. března 2005 nazvané "Pravidla o původu v preferenčních obchodních režimech: Orientace na budoucnost" (KOM(2005)0100), k pozornému přezkoumání jejich zjednodušení a jejich zmírnění, jakož i k nutnosti provádět účinnější kontrolu jejich použití tak, aby se předešlo zneužití preferencí, a přeje si, aby nová právní úprava zaručila zachovávání těchto pravidel a dodržování závazků vůči zóně Euromed; naléhavě žádá, aby byla vypracovaná studie dopadu zjednodušených preferenčních pravidel o původu pro textilní a oděvní odvětví v Evropské unii a v nejméně rozvinutých zemích;

38.   požaduje po Komisi rychlou iniciativu a okamžitý závazek za účelem vytvoření konsolidovaného trhu v rámci evropsko-středomořských dohod o přidružení, jakož i rychlé uzavření a skutečné provádění dvoustranných dohod mezi středomořskými zeměmi za účelem usnadnění volného oběhu zboží v evropsko-středomořské zóně; doporučuje vytvoření společného celního rámce pro tuto zónu;

39.   upozorňuje na skutečnost, že nedostatečný přístup k peněžním prostředkům a nedostatečné přizpůsobení některých finančních nástrojů jsou pro malé a střední podniky v tomto odvětví i nadále hlavní překážkou; vyzývá Komisi, aby prozkoumala relevantní opatření a pobídky k udržení části výrobního řetězce v zemích evropsko-středozemní oblasti, v nových členských zemích Unie a v zemích, které jsou součástí strategií Evropského sousedství a partnerství;

40.   žádá, aby rozhovory mezi členskými státy vyústily v předčasné uplatňování hromadění původu pro všechny zranitelné země a země jižního Středomoří;

41.   podporuje konsolidaci výrobního prostoru Euromed umožňujícího jižnímu i severnímu Středomoří čelit regionálním americkým a asijským celkům a zajišťujícím ochranu průmyslové výroby a zaměstnanosti; považuje za nezbytné přidělení specifických evropských úvěrů tvořících doplněk k programům výzkumu, inovace nebo spolupráce v tomto smyslu;

42.   vyzývá Komisi, aby pečlivě prozkoumala důsledky nové politiky chemických látek (REACH) pro odvětví textilu a oděvů, zejména její dopad na konkurenceschopnost v této oblasti, a při tom se více zaměřila na MSP a aby upravila návrhy týkající se této nové politiky tak, aby dovážené zboží nebylo zvýhodněné oproti zboží vyráběnému v Evropské unii;

43.   vyzývá Komisi, aby prostudovala všechny parametry související s REACH, konkrétněji souvislosti v oblasti zvýšení nákladů, kapacity inovace a dopadu na hospodářskou soutěž mezi výrobky vyrobenými v Evropské unii a výrobky dovezenými ze třetích zemí, na které se bude muset vypracovat zevrubná studie dopadu, jež musí brát v úvahu účinky na nejméně rozvinuté země;

44.   žádá Komisi, aby hledala nástroje, které napomohou oděvnímu průmyslu ve Středomoří a umožní mu, aby se mohlo těšit z opatření směřujících k posílení eurostředomořské výrobní zóny v textilním a oděvním odvětví;

45.   žádá vypracování evropského textilního plánu definujícího zvláštní rozpočet jak pro výzkum, inovaci, vzdělávání a podporu MSP, tak i pro přebudování míst a přeškolení zaměstnanců, považuje za nevyhnutelné propagovat evropský sociální dialog a konzultace sociálních partnerů pro vypracování a sledování tohoto plánu;

46.   považuje za podstatné přijmout opatření na podporu technologické inovace a vítá zahájení Evropské technologické platformy pro textilní a oděvní průmysl, která připraví globální dlouhodobou strategii pro zvýšení konkurenceschopnosti tohoto průmyslu a bude podporovat a koordinovat výzkum;

47.   velice vítá zprávu skupiny Unie na nejvyšší úrovni "Textilie a oděvy" - "Výzva roku 2005 - Evropský textil a oděvy v prostředí bez kvót" ze dne 30. června 2004(7), jak pokud jde o podstatu jejích doporučení, tak pokud se týká jejího realistického pohledu na situaci v odvětví a návrhu strategie;

48.   vyzývá Komisi, aby zajistila, že se 7. rámcový program pro výzkum a vývoj více zaměří na MSP a pomůže překonat problémy při přenášení poznatků z výzkumu a vývoje do podniků; a navíc volá po zavedení příznivých podmínek, aby se výzkum a inovace mohly stát konstantou obchodních operací bez ohledu na velikost daného podniku;

49.   vyzývá Komisi a členské státy, aby stanovily pobídky a programy zvláštní pomoci MSP textilního a oděvního průmyslu na podporu vlastních investic MSP do výzkumu a vývoje a netechnologické inovačních činnosti; zdůrazňuje význam investic do netechnologického výzkumu a vyzývá Komisi, aby provedla revizi legislativy týkající se státní pomoci, aby umožnila stejné zacházení s investicemi v této kategorii jako s investicemi do výzkumu a vývoje;

50.   vyzývá regionální a národní úřady, aby v úzké spolupráci s ekonomickými a sociálními subjekty sestavily místní strategické plány pro oblasti, které jsou středisky textilního průmyslu;

51.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 101, 27.4.2005, s. 2. (2) Dodatek 2/91 k Sociální Evropě. (3) Úř. věst. C 362, 2.12.1996, s. 248. (4) Úř. věst. C 125, 18.5.1992, s. 276. (5) Úř. věst. C 284, 12.11.1990, s. 147. (6) Úř. věst. L 302, 19.10.1992, s. 1. (7) . Úplné znění zprávy skupiny na vysoké úrovni je k dispozici na webové stránce: http://europa.eu.int/comm/enterprise/textile/documents/hlg_report_30_06_04.pdf.

Usnesení Evropského parlamentu týkající se uplatňování článků 4 a 5 směrnice 89/552/EHS ("Televize bez hranic") pozměněné směrnicí 97/36/ES v období let 2001–2002 (2004/2236(INI))

P6_TA(2005)0322 A6-0202/2005

Evropský parlament,

-   s ohledem na směrnici Rady 89/552/EHS ze dne 3. října 1989 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání(1) ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/36/ES ze dne 30. června 1997(2) (dále jen "uvedená směrnice"),

-   s ohledem na výsledky veřejného projednávání týkajícího se uplatňování článků 4 a 5 uvedené směrnice, které bylo organizováno Komisí,

-   s ohledem na Evropskou úmluvu o přeshraniční televizi Rady Evropy z roku 1989,

-   s ohledem na usnesení Rady Evropy o kulturní rozmanitosti a pluralitě sdělovacích prostředků v době globalizace přijatém na 7. evropské konferenci ministrů o politice v oblasti hromadných sdělovacích prostředků v ukrajinském Kyjevě ve dnech 10.–11. března 2005,

-   s ohledem na sdělení Komise o budoucnosti evropské regulační politiky v audiovizi (KOM(2003)0784),

-   s ohledem na sdělení Komise o zásadách a hlavních směrech audiovizuální politiky Společenství v éře digitální technologie (KOM(1999)0657),

-   s ohledem na články 151 a 157 Smlouvy o ES, Listinu základních práv Evropské unie a Protokol o systému veřejného vysílání v členských státech připojený ke Smlouvě o ES,

-   s ohledem na usnesení ze dne 4. září 2003 o "Televizi bez hranic"(3),

-   s ohledem na usnesení ze dne 4. října 2001 o třetí zprávě Komise předložené Radě, Evropskému parlamentu a Hospodářskému a sociálnímu výboru týkající se uplatňování směrnice 89/552/EHS "Televize bez hranic" (4),

-   s ohledem na usnesení ze dne 2. července 2002 o sdělení Komise týkající se některých právních aspektů spojených s filmovými díly a s dalšími audiovizuálními díly(5),

-   s ohledem na svůj postoj ze dne 12. února 2004 k návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění rozhodnutí Rady 2000/821/ES ze dne 20. prosince 2000 o provádění programu na podporu rozvoje, distribuce a propagace evropských audiovizuálních děl(6),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 26. září 2002 o akčním plánu Evropské unie na úspěšné zavádění digitální televize v Evropě(7),

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání (A6-0202/2005),

A.   vzhledem k tomu, že Lisabonská strategie hodlá posílit schopnost inovace evropského průmyslu a učinit z EU nejkonkurenčnější a nejdynamičtější ekonomiku založenou na znalostech na světě,

B.   vzhledem k tomu, že audiovizuální sektor se vyznačuje jednak technologickými inovacemi a také sociálním, hospodářským a kulturním dopadem,

C.   vzhledem k tomu, že ochrana specifické povahy kulturního bohatství, včetně audiovizuálního, v rámci Světové obchodní organizace (WTO), je pro Unii prioritní záležitostí; lituje, že Komise nesledovala tuto linii a nenavrhla zahrnutí audiovizuálního sektoru do oblasti působnosti návrhu směrnice o službách na vnitřním trhu,

D.   vzhledem k tomu, že šíření evropských děl a děl nezávislých producentů je nezbytné pro prosazování kulturní rozmanitosti, svobody vyjadřování a plurality,

E.   vzhledem k tomu, že tato směrnice vznikla v kontextu jednotného trhu, musí ještě více brát v úvahu snahy o vytvoření právního prostoru Společenství, občanství a politické unie,

F.   dále vzhledem k její zastaralosti v porovnání s rychlým vývojem nových technologií, který brzy vyústí v neomezenou nabídku v rámci evropské audiovizuální tvorby a vzhledem k nutnosti přizpůsobit pravidla této směrnice technologickému vývoji,

G.   vzhledem k tomu, že její uplatňování závisí na jednotlivých členských státech a jejich příslušných vnitrostátních orgánech, přestože Komise má zásadní úlohu při hodnocení a dohledu, na níž by se měl podílet Evropský parlament, národní parlamenty, vnitrostátní regulační orgány a veřejné mínění,

H.   vzhledem k tomu, že tato směrnice, která tvoří pružný rámec umožňující, aby jednotlivé členské státy uplatnily vlastní předpisy a aby audiovizuální průmysl reguloval sám sebe, hraje důležitou roli tím, že nastoluje minimální rámec,

I.   s obavami zjišťuje, že některá ustanovení směrnice (týkající se kvót, reklamy atd.) nejsou v dostatečné míře uplatňována a dodržována, protože v některých členských státech chybí vhodný dohled,

J.   vzhledem k tomu, že většímu množství a větší rozmanitosti nabízených služeb musí odpovídat možnost přístupu pro všechny,

Uplatňování článků 4 a 5 směrnice

1.   konstatuje, že výše uvedené sdělení Komise o budoucnosti evropské regulační politiky v audiovizuální oblasti vyzdvihuje pozitivní výsledky a že jednotlivé ukazatele až na několik výjimek svědčí o zlepšování programové nabídky evropských děl; bere na vědomí, že kvóty pro vysílání evropských děl a nezávislých producentů byly většinou dodržovány; zdůrazňuje, že Komise je toho názoru, že cíle směrnice byly splněny; nicméně vybízí členské státy, aby posílily své snahy vysílat evropské a nezávislé pořady;

2.   lituje, že v referenčním období analyzovaném v šesté zprávě Komise o uplatňování článků 4 a 5 (KOM(2004)0524)) se podíl nezávislých produkcí snížil o 3,48 % za čtyři roky (strana 7 zprávy);

3.   poznamenává, že velké rozdíly v metodách uplatňování a výkladu ustanovení této směrnice zkreslují situaci, jak prokázaly výsledky nezávislých auditů; doporučuje Komisi, aby vypracovala a předala členským státům jednotné schéma umožňující dosáhnout srovnatelných výsledků; zdůrazňuje nutnost analýzy výsledků v nových členských státech; navrhuje, aby toto jednotné schéma obsahovalo také údaje o pomoci poskytované osobám se zdravotním postižením;

4.   zdůrazňuje, že koherentnějším ukazatelem pro posouzení souladu s článkem 5 by bylo stanovení kvóty 10 % pro každou hodnotu (a nikoli pro přijatelnou hodinu), tím by byly odstraněny nesrovnalosti zjištěné mezi jednotlivými členskými státy ohledně toho, co tvoří přijatelné hodiny;

5.   lituje, že některé členské státy ještě stále neposkytly náležité informace, zvláště o satelitních nebo kabelových televizních kanálech, které jsou ve zprávách jednotlivých zemí často opomíjeny; domnívá se, že Komise by měla dbát na to, aby členské státy dostály svým povinnostem a aby se její úloha neomezovala jen na zdůrazňování toho, že povinnost úředního ohlášení se týká všech televizních programů spadajících do pravomoci určitého členského státu; žádá Komisi a příslušné vnitrostátní orgány, aby uložily jasné sankce za stálé porušování povinnosti podřídit se závazným ustanovením nebo povinnosti předávat informací;

6.   lituje, že v některých členských státech je uplatňování kvót vyčísleno podle vysílacích subjektů a nikoli podle televizních kanálů, což je porušením zásad směrnice, přičemž toto porušení je obzvláště závažné v členských státech s velkým počtem vysílacích subjektů;

7.   žádá, aby volnost ponechaná členským státům při uplatňování článku 4 byla vyvážena alespoň poskytováním veřejně přístupných, přesných a transparentních ukazatelů;

8.   domnívá se, že rozdílům ve výkladech pojmů "evropské dílo" a "nezávislý producent", které existují mezi jednotlivými členskými státy, by mohlo být zamezeno, kdyby Komise v rámci přezkoumáni směrnice zavedla přesnější definici pojmů "nezávislý producent", "evropské dílo" a "specializované televizní kanály"; kromě toho se domnívá, že by to přispělo k větší právní jistotě při uplatňování směrnice;

9.   připomíná, že kvóty pro evropská díla jsou většinou plněny vysíláním děl vzniklých v jednotlivých státech a hájí dobrovolné iniciativy zvyšování kvót týkajících se evropských děl pocházejících z jiného státu;

10.   zdůrazňuje, jak je důležité podporovat program MEDIA, který byl vytvořen a pokračuje s cílem nadále podporovat nezávislé producenty a malé a střední podniky;

11.   zdůrazňuje význam posílení tohoto programu jakožto základního nástroje evropské audiovizuální politiky pro odborné vzdělávání a podporu distribuce, šíření a oběhu filmových děl; vybízí členské státy k otevření jejich vzdělávacích systémů za účelem poznávání evropského filmového dědictví, jazyků, kultur, zálib, dějin a zkušeností národů Evropy;

12.   připomíná důležitost evropských koprodukcí a společných marketingových strategií pro oběh evropských děl; poznamenává, že evropský audiovizuální prostor je z důvodu neexistence integrovaného a globalizovaného evropského filmového průmyslu lépe využíván americkými producenty než samotnými Evropany, kteří jsou přitom nejproduktivnější v oblasti dokumentárních filmů a fikce; domnívá se, že nerovnoměrnost oběhu audiovizuálních děl může ohrozit kulturní různorodost;

13.   domnívá se, že k tomu, aby evropský audiovizuální průmysl mohl konkurovat audiovizuálnímu průmyslu Spojených států, musí být evropské snahy mnohem více zaměřeny na podporu propagace;

14.   upozorňuje Komisi na skutečnost, že před ofenzívou produkčních skupin na evropských trzích je nutné podporovat evropskou jedinečnost obsahů a rozvíjet ji provázáním s finančními prostředky;

15.   připomíná důležitost přístupu co největšího počtu evropských občanů v co největším možném počtu jazyků k televizním kanálům s panevropským dosahem jako jsou ARTE a EURONEWS nebo podobné iniciativy; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly informovanost o evropských kulturních akcích a o jejich vysílání mimo jiné ve formátech přístupných osobám se zdravotním postižením (tj. se zvukovým komentářem, titulky a se znakovou řečí);

16.   zdůrazňuje, že prioritou je zavedení metod kvalitativní analýzy kulturních obsahů evropské audiovizuální produkce a připomíná důležitost rámcového programu RDT (Sítě pro rozvoj technologií);

Přezkoumání směrnice

17.   zdůrazňuje, že audiovizuální sektor přispívá k technologické inovaci, k ekonomickému růstu a k vytváření pracovních míst; domnívá se, že je také důležitým nástrojem pro fungování jednotného trhu; domnívá se, že má také zásadní význam pro fungování demokracie, bude-li ovšem převládat rozmanitost přínosů, názorů, pluralita a kulturní různorodost; je toho názoru, že pro zachování těchto demokratických hodnot občanů, jakož i svobody vyjadřování a mínění, je nezbytné právními předpisy chránit právo na integritu osobnosti a dobré jméno;

18.   prohlašuje, že evropský audiovizuální model se musí zakládat na rovnováze mezi silnou, nezávislou a pluralitní veřejnou službou a dynamickým a stejně i pluralitním obchodním sektorem, jež jsou oba faktory přímo i nepřímo přispívající k tvorbě pracovních míst; je toho názoru, že trvanlivost tohoto modelu je nezbytná pro životaschopnost a kvalitu tvorby a vyžaduje zavedení legislativního rámce zajišťujícího dodržování práv Evropanů;

19.   zdůrazňuje, že přístup veřejnosti ke kvalitnímu a různorodému obsahu se v tomto kontextu technologických změn a výrazné koncentrace a ve stále konkurenčnějším a globalizovanějším prostředí stává ještě zásadnějším; je toho názoru, že veřejné rozhlasové vysílací služby jsou nezbytné pro demokratické vytváření veřejného mínění a pro umožnění existence a poznávání kulturní rozmanitosti a že musí mít stejné možnosti přednostního přístupu na trh, včetně nových mediálních služeb;

20.   se domnívá, že je nutné revidovat uvedenou směrnici, aby bylo možné čelit strukturálním změnám; je toho názoru, že toto přezkoumání nesmí zpochybnit základní principy stávající směrnice, jako volný oběh evropských pořadů, volný přístup k významným událostem, propagování evropských děl a současných nezávislých produkcí, ochrana mladistých a veřejného pořádku, ochrana spotřebitelů, právo na odpověď, ale musí je přizpůsobit novým výzvám a zohlednit přitom požadavky na kvalitu a ekonomickou životaschopnost tohoto sektoru;

21.   doporučuje zavedení ochranné doložky, aby bylo výslovně stanoveno zachování pravomocí členských států v oblasti kultury a sdělovacích prostředků;

22.   domnívá se, že přezkoumání uvedené směrnice musí zajistit rozvoj nových technologií a nových služeb, aby byl zaručen růst evropské ekonomiky v souladu s Lisabonskou strategií;

23.   bere na vědomí, že Komise vede již několik let veřejnou rozpravu týkající se nové směrnice, kterou hodlá předložit koncem roku 2005; je informován o tom, že britské předsednictví hodlá v Liverpoolu uspořádat konferenci o přezkoumání směrnice; požaduje, aby Evropský parlament byl plně zapojen do všech fází tohoto postupu;

24.   obává se, že v rámci tak důležitého tématu budou při rozpravách a projednávání upřednostňovány ekonomické ohledy a mezivládní vztahy; je si vědom skutečnosti, že samotný trh problémy nevyřeší a že instituce musí reagovat na obavy Evropanů týkající se kulturního obsah televizního vysílání;

25.   vyzývá Komisi, aby dbala na to, aby nezávislí producenti byli schopni zachovat si práva spojená s jejich produkcemi a aby jim byla zaručena snadnější ochrana práv duševního vlastnictví tak, aby měli větší možnost využívat soukromé investice;

26.   je znepokojen tlaky, které jsou činěny ve snaze zmírnit právní úpravu týkající se tohoto sektoru a připomíná, že směrnice stanoví minimální normy, které nezabránily zhoršování kvality programů;

27.   připomíná úlohu reklamy při financování některých plnoformátových televizí a její dopad na programové schéma; zdůrazňuje nicméně, že uplatňování článků týkajících se vysílacího času věnovaného reklamě i nadále vykazuje v některých zemích tak vážné nedostatky, že je obtížné zajistit přesné oddělení reklamy od sdělení s informačním obsahem, což vede k poškozování kulturní integrity děl;

28.   zdůrazňuje nezbytnost jasně stanovit obsah reklamy a právní úpravu reklamy, zvláště u reklamy na alkohol, jež má obzvláště neblahý dopad na děti a zranitelné osoby; připomíná, že ochrana mladistvých musí i nadále zůstat přednostním cílem audiovizuální politiky a základním principem, který by se měl rozšířit na všechny audiovizuální služby poskytované veřejnosti;

29.   trvá proto na dodržování pravidel omezujících možnosti reklamních střihů u audiovizuálních děl;

30.   zdůrazňuje, že přezkoumání směrnice musí umožnit stvrzení právních povinností a pevné politické vůle pokud jde o jasné oddělení publicistického a uměleckého obsahu na straně jedné od obchodní propagace na straně druhé;

31.   žádá, aby nová směrnice nastolila pro členské státy a pro jejich příslušné orgány účinnější mechanismy pro dodržování a kontrolu právních předpisů, jakož i uplatňování sankcí stanovených zvláště pro oblast kvót a reklamy;

32.   konstatuje, že digitalizace a interaktivnost představují velkou příležitost pro průmysl a pro spotřebitele, že však širší výběr neznamená nutně vyšší kvalitu ani větší podíl evropských děl; upozorňuje na riziko dvojí rychlosti rozvoje audiovizuálního sektoru;

33.   zdůrazňuje, že se objevily nové formy televize jako například televize přes sítě ADSL, televize přenášená přes internet a přes mobilní telefony; je toho názoru, že za účelem zamezení jakéhokoli narušení rovnováhy konkurence mezi formami televize dostupnými v současnosti, musí být při příležitosti přezkoumání uvedené směrnice vyjasněno její uplatňování na tyto nové formy televize;

34.   prohlašuje, že rozšíření oblasti působnosti uvedené směrnice nesmí zabránit v posilování evropského modelu, založeného na volném oběhu, kvalitě, veřejných službách, obecném zájmu a respektování evropských hodnot;

35.   zdůrazňuje nezbytnost evropské legislativy co možná nejvíce nezávislé na audiovizuálních technologiích; požaduje, aby tato legislativa jasně stanovila, že poskytovatelé veřejných služeb mohou používat veškeré nové technologie a veškeré formy médií, jako je internet a služby WAP, aniž by tím byla narušena pravidla vnitřního trhu;

36.   vítá, s ohledem na nový technologický rozvoj jako je pokrok v konvergenci a digitalizaci, návrh ohlášený Komisí v souvislosti s přezkoumáním směrnice na rozšíření oblasti její působnosti na všechny služby na základě odstupňovaného legislativního přístupu;

37.   domnívá se, že v případě rozšíření oblasti její působnosti na nové služby by měla uvedená směrnice zajišťovat, že také tyto služby respektují zásady podpory evropských děl a evropských nezávislých produkcí; s vědomím, že mechanismy předpokládané v článcích 4 a 5 pro tradiční služby nejsou novým službám přizpůsobeny, vyzývá Komisi, aby stanovila závazky v oblasti investic (produkce nebo nákup), v oblasti nabídky evropských obsahů a přístupu k této nabídce;

38.   je toho názoru, že pro zajištění kulturní rozmanitosti je zapotřebí pro nové služby zavést opatření na podporu evropských děl, jako je například video na vyžádání;

39.   zdůrazňuje, s ohledem na digitální technologii, naléhavou nutnost změny přístupu, jež byl doposud v legislativě Společenství založen na rozlišení obsahu a "infrastruktury";

40.   zdůrazňuje na jedné straně nutnost posílené sledování kanálů mimo Společenství, spadající do působnosti členského státu podle článku 2 uvedené směrnice, které šíří programy vybízející k rasové a církevní nenávisti, a na straně druhé zlepšení koordinace členských států v této oblasti;

41.   požaduje, aby byla věnována zvláštní pozornost přístupu osob se sluchovými a zrakovými poruchami k programům; navrhuje, aby členské státy každý rok předložily Komisi údaje o procentu pořadů, které nabízejí pomocné služby postiženým osobám (tj. titulky, zvukový komentář a znakovou řeč) na veřejnoprávních a soukromých televizních kanálech, a aby sestavily národní akční plány ke zvýšení dostupnosti těchto služeb a jejich pohodlnějšího používání na televizních přijímačích;

42.   vyzývá Radu a Komisi, aby v rámci informační společnosti vytvořily a uplatňovaly programy mediální gramotnosti a podpořily tak aktivní a informované občanství v Evropě;

43.   zdůrazňuje význam pracovní skupiny sdružující národní regulační orgány a žádá, aby byl do této skupiny zahrnut Parlament jakožto pozorovatel;

44.   navrhuje uspořádat evropský rok audiovizuálního sektoru a hromadných sdělovacích prostředků, se zapojením institucí, politických stran, občanské společnosti a audiovizuálního sektoru s cílem vypracovat "evropský pakt pro inovaci" zaručující rovnováhu mezi konkurenceschopností, kvalitou, kulturou a pluralitou;

Pluralita a koncentrace

45.   je velmi znepokojen sklonem sdělovacích prostředků v některých členských státech k horizontální a vertikální koncentraci, což představuje hrozbu pro demokracii a riziko pro kulturní rozmanitost a mohlo by posílit tendence k extrémní komercializaci audiovizuálního sektoru, jakož i k hegemonii některých národních produkcí v porovnání s produkcemi zemí s menším jazykovým prostorem a s menší tvorbou programů;

46.   zdůrazňuje, že ve snaze zaručit pluralitu názorů a rozmanitost v distribuci programů, je zapotřebí při vypracovávání předpisů Společenství nebo vnitrostátních předpisů týkajících se přechodu na digitální vysílání dbát na to, aby se většina služeb nové digitální distribuce nedostala pod kontrolu nebo rozhodující vliv velkých nadnárodních mediálních skupin disponujících značným kapitálem, a zvláště takových skupin, jejichž zájmy jsou mimo Evropskou unii;

47.   zdůrazňuje, že konkurence a soutěžní právo nejsou dostačující pro zajištění plurality sdělovacích prostředků; domnívá se, že pluralita je založena na respektování a prosazování rozmanitosti názorů ve všech sdělovacích prostředcích prostřednictvím uznání publicistické nezávislosti, a to jak ve veřejném sektoru, tak v sektoru obchodním, a autority a nezávislosti regulačních orgánů;

48.   je znepokojen koncentrací reklamy v některých členských státech;

49.   zdůrazňuje, že rozdělení evropských audiovizuálních trhů na národní trhy nesnižuje rizika koncentrace médií na evropské úrovni a že porušování svobody vyjadřování a zachování plurality a rozmanitosti způsobené koncentrací sdělovacích prostředků v členském státě představuje také rizikový faktor pro institucionální a demokratický řád Společenství;

50.   vyzývá staré a nové členské státy, zažívající velký vzestup tohoto sektoru, aby přezkoumaly a v případě nutnosti posílily vnitrostátní pravidla a opatření na zamezení koncentrace v oblasti vlastnictví médií a dodržovaly nezávislost regulačních orgánů; domnívá se, že musí být posílena úloha Komise v oblasti dohledu, výměny informací a porovnávání jednotlivých legislativ; připomíná Komisi svůj požadavek na vypracování Zelené knihy o stupni koncentrace sdělovacích prostředků v Evropě, jež by umožnila zahájit rozsáhlou debatu na toto téma a své přání, aby byla ve změněné směrnicí zahrnuta dohoda o diverzifikaci vlastnictví a kontrole komunikačních sdělovacích prostředků;

51.   zdůrazňuje, že kulturní rozmanitost, svoboda sdělovacích prostředků a jejich pluralita zůstávají nejdůležitějšími složkami evropského audiovizuálního modelu, tyto tři hodnoty jsou nezbytnými podmínkami pro kulturní výměnu a pro demokracii; domnívá se, že z tohoto důvodu by změněná směrnice měla zahrnovat ustanovení, která zaručí a ochrání svobodu projevu a pluralitu sdělovacích prostředků;

o
o   o

52.   pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 298, 17.10.1989, s. 23. (2) Úř. věst. L 202, 30.7.1997, s. 60. (3) Úř. věst. C 76 E, 25.3.2004, s. 453. (4) Úř. věst. C 87 E, 11.4.2002, s. 221. (5) Úř. věst. C 271 E, 12.11.2003, s. 176. (6) Úř. věst. C 97 E, 22.4.2004, s. 603. (7) Úř. věst. C 273 E, 14.11.2003, s. 311.