Evropský parlament,

-   s ohledem na 21. a 22. výroční zprávu Komise (KOM(2004)0839 a KOM(2005)0570),

-   s ohledem na pracovní dokumenty zaměstnanců Komise (SEK(2004)1638 a SEK(2005)1446 a 1447),

-   s ohledem na článek 45 a na článek 112 odst. 2 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a na stanovisko Petičního výboru (A6-0089/2006),

A.   vzhledem k tomu, že výroční zprávy Komise se zabývají stavem provádění směrnic ve vnitrostátním právu členských států s cílem zajistit účinné monitorování uplatňování právních předpisů; vzhledem k tomu, že podle 21. výroční zprávy ke dni 31. prosince 2003 došlo k 3 927 případům porušení právních předpisů, včetně 1 855 případů, v souvislosti s nimiž již bylo zahájeno soudní řízení, 999 případů, v souvislosti s nimiž bylo vydáno odůvodněné stanovisko, 411 případů předaných Soudnímu dvoru a pouhých 69 případů (z nichž 40 se týká oblasti životního prostředí), v souvislosti s nimiž bylo zahájeno řízení podle článku 228 Smlouvy o ES,

B.   vzhledem k tomu, že řádné sledování uplatňování právních předpisů Společenství nespočívá pouze ve vyhodnocení jejich provedení ve vnitrostátním právu členských států z kvantitativního hlediska, nýbrž také v posouzení kvality provedení a postupů použitých při vlastním uplatňování právních předpisů Společenství,

C.   vzhledem k tomu, že správné a rychlé uplatňování právních předpisů Společnství je nedílnou a nezbytnou součástí "zlepšení právní úpravy"; vzhledem k tomu, že jasné a dobře formulované právní předpisy jsou nutnou podmínkou správného uplatňování právních předpisů Společenství v celé Evropské unii; vzhledem k tomu, že jsou právní předpisy často výsledkem obtížných politických kompromisů, není kvalita právních předpisů i jasnost povinností členských států vždy uspokojivá,

D.   vzhledem k tomu, že Komise může průběžně upravovat prostředky, které používá k účinnému plnění svých úkolů, a že může provádět inovace, jejichž cílem je zlepšit uplatňování právních předpisů Společenství,

E.   vzhledem k tomu, že Komise v současné pracuje na úpravě stávajících postupů a věnuje se způsobům, jak tyto postupy urychlit a zefektivnit; vzhledem k tomu, že to však není dostatečný důvod, aby nepředávala včas požadované informace o celkovém množství zdrojů přidělených na řešení případů porušení právních předpisů v rámci příslušných generálních ředitelství a v generálním sekretariátu,

F.   vzhledem k tomu, že počet stížností v souvislosti s porušením právních předpisů Společenství ukazuje, že evropští občané mají při uplatňování právních předpisů Společenství důležitou úlohu a že schopnost náležitě řešit jejich problémy je pro důvěryhodnost Evropské unie významná,

G.   vzhledem k tomu, že stížnosti občanů nejsou při budování "Evropy občanů" pouze symbolické, nýbrž představují nákladově efektivní a účinný nástroj ke sledování toho, jak jsou právní předpisy Společenství uplatňovány,

H.   vzhledem k tomu, že účinná právní ochrana a jednotné uplatňování a výklad jsou nezbytnými rysy právních předpisů Společenství,

I.   vzhledem k tomu, že 22. výroční zprávu Parlament obdržel až v lednu 2006 a vzhledem k tomu, že v důsledku tohoto trvajícího zpoždění bude v tomto návrhu usnesení tato zpráva zmíněna jen okrajově a hlavním předmětem analýzy bude 21. výroční zpráva Komise, která se věnuje uplatňování právních předpisů Společenství v roce 2003,

1.   je přesvědčen, že je skutečně potřeba, aby se všechny evropské orgány vážně zabývaly otázkou sledování, jak jsou právní předpisy uplatňovány, a aby kladly na tuto problematiku přesvědčivější důraz, a to zejména vzhledem k významu, jenž byl v poslední době přisuzován naléhavé potřebě snížit množství právních předpisů a legislativních iniciativ EU;

2.   trvá na tom, že jakékoli snížení množství právních předpisů Společenství musí být vyvážen větším důrazem na jejich uplatňování; zdůrazňuje, že stížnosti jsou nákladově účinným a efektivním nástrojem sledování toho, jak jsou právní předpisy Společenství uplatňovány, a žádá Komisi, aby zajistila, že alespoň některé ze zdrojů dříve přidělených na navrhování právních předpisů a na následná opatření budou přesměrovány na účinné a správné uplatňování stávající legislativy Společenství v různých útvarech, jež ze zabývají individuálními stížnostmi a případy porušení právních předpisů;

3.   je přesvědčen, že výbory Parlamentu by otázce uplatňování právních předpisů Společenství měly rovněž věnovat pozornost; a zvláště že by odpovědný zpravodaj měl hrát aktivnější úlohu při monitorování uplatňování právních předpisů Společenství v členských státech; pravidelná zasedání věnovaná provádění právních předpisů, jež organizuje Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, přitom mohou být příkladem;

4.   je si vědom skutečnosti, že "komitologie" není předmětem tohoto usnesení, a zdůrazňuje, že je tedy zapotřebí zvláštního usnesení na toto téma;

5.   zdůrazňuje, že v souladu s článkem 211 Smlouvy o ES nese Komise institucionální odpovědnost za uplatňování ustanovení Smlouvy a ustanovení, jež byla přijata institucemi na základě této Smlouvy, a že podle článku 226 Smlouvy o ES má Komise pravomoc podnikat kroky proti členským státům, které nesplní povinnosti, které pro ně z této Smlouvy vyplývají;

6.   konstatuje, že hlavním problémem řízení pro porušení právních předpisů (články 226 a 228 Smlouvy o ES) je jeho délka (v průměru 54 měsíců od zapsání stížnosti do předání Soudu) a dále omezené použití článku 228 Smlouvy o ES;

7.   poznamenává, že Komise ročně organizuje čtyři schůze, jejichž cílem je rozhodovat o řízení pro porušení právních předpisů, a že všechna rozhodnutí (od první výzvy, jejímž cílem je získat informace od daného členského státu, po rozhodnutí předat věc Soudnímu dvoru) přijímá kolegium komisařů; přestože chápe, že jednání kolegia je pro případy porušení právních předpisů vhodné a potřebné, navrhuje pečlivě zvážit možnost, aby byl interní postup zkrácen v počáteční fázi tím, že se jednotliví členové Komise pověří zasláním formální výzvy danému členskému státu v rámci svého pole působnosti, což je již ostatně prováděno v případech, kdy členský stát neprovedl právní předpisy Společenství ve svém vnitrostátním právu ve stanovené lhůtě;

8.   konstatuje nedostatečnou úroveň spolupráce vnitrostátních soudů ve většině členských států, které se stále zdráhají uplatňovat zásadu nadřazenosti právních předpisů Společenství;

9.   vítá sdělení Komise nazvané "Lépe monitorovat uplatňování právních předpisů Společenství" (KOM(2002)0725), které uvádí různé kroky, jak tohoto cíle dosáhnout;

10.   vyjadřuje nicméně lítost nad tím, že Komise dosud nepředložila žádný strukturovaný a podrobný následný postup v návaznosti na některé závazky, které byly oznámeny ve výše zmíněných sděleních, např. závazek, že "uplatňování prioritních kritérií bude hodnoceno každý rok, a to při diskusi nad zprávou o sledování uplatňování právních předpisů Společenství";

11.   žádá Komisi o provedení zvláštního hodnocení uplatňování prioritních kritérií uvedených ve výše zmíněném sdělení s cílem posoudit, zda je takový úkon skutečně potřebný a nepředstavuje spíše riziko nadměrného omezení rozsahu řízení v případě porušení právních předpisů, pro něž Smlouva žádnou hierarchii nestanoví; žádá Komisi rovněž, aby zhodnotila, zda by lepším řešením vedoucím ke zlepšení schopnosti reagovat na stížnosti nebylo prosté zvýšení dostupných zdrojů na nejzatíženějších generálních ředitelstvích; poukazuje na to, že do oddělení, jež jsou pověřena prováděním právních předpisů uvnitř Komise, je nutné zapojit právní znalce, aby bylo možné posoudit, zda byly tyto předpisy provedeny v úplnosti; zdůrazňuje, že při posuzování, jak byly předpisy provedeny, nelze spoléhat výlučně na jeden automatický systém shody;

12.   žádá Komisi, aby Parlament informovala o výsledcích těchto hodnocení; trvá na tom, že vymezení priorit by nemělo vést ke snížené schopnosti reagovat na stížnosti občanů, a naléhá na Komsi, aby s Parlamentem konzultovala jakékoli případné změny týkající se prioritních kritérií;

13.   žádá Komisi, aby zásadu právního státu a zkušenosti občanů nadřadila čistě ekonomickým kritériím a hodnocením; nabádá Komisi, aby pečlivě sledovala dodržování základních svobod a obecných zásad Smlouvy i dodržování nařízení a rámcových směrnic; vyzývá Komisi, aby použila sekundární právní předpisy jako referenční kritérium pro stanovení, došlo-li k porušení základních svobod;

14.   naléhá na Komisi, aby přehodnotila spolupráci s členskými státy ve smyslu článku 10 Smlouvy o ES vzhledem ke skutečnosti, že většina členských států není připravena vyvinout velké úsilí pro zlepšení provádění právních předpisů EU, jak se potvrdilo v průběhu jednání o poslední interinstitucionální dohodě ze dne 16. prosince 2003 o zdokonalení tvorby právních předpisů(1), kdy Rada odmítla jakýkoli závazek v záležitostech týkajících se provádění právních předpisů do vnitrostátního práva a jejich uplatňování; vyjadřuje podporu tomu, aby byl o tomto tématu znovu otevřen dialog s Radou, s cílem upravit interinstitucionální smlouvu;

15.   vyzývá Komisi, aby vážně přehodnotila svou shovívavost vůči členským státům, pokud jde o dodržování lhůty pro předkládání požadovaných informací Komisi, přijímání a komunikaci vnitrostátních prováděcích opatření a pro správné uplatňování právních předpisů Společenství na národní, regionální a místní úrovni;

16.   konstatuje, že členské státy se rozhodly vytvořit zvláštní struktury zabývající se prováděním právních předpisů; vítá úsilí Komise o podporu zřízení vhodných koordinačních míst v jednotlivých členských státech, a to s cílem zlepšit jako celek politiku provádění právních předpisů do vnitrostátního práva a jejich uplatňování i účinnost fáze, která předchází zahájení soudního řízení pro porušení právních předpisů; navrhuje, aby členské státy nejen zřizovaly technické struktury, ale aby rovněž jmenovaly politické činitele odpovědné za opatření v případě porušení právních předpisů;

17.   vyzdvihuje, že důraz na organizační otázky a komunikaci by neměl zastírat, že mnohé případy nesprávného provádění právních předpisů jsou důsledkem velmi špatné kvality právních předpisů a svědčí o záměrných snahách členských států právní přepisy Společenství z politických, správních a ekonomických důvodů oslabit; konstatuje v této souvislosti, že Komise směřuje v praxi k tomu, že se spokojuje s opožděným jednáním členských států, když uzavírá řízení týkající se porušení právních předpisů; vyzývá Komisi, aby od členských států požadovala záruky zpětného plnění porušených právních nařízení Společenství, aby tak byly odstraněny následky tohoto porušení, přičemž bude neprodleně zahájeno řízení podle článku 228 Smlouvy o ES, bude-li porušování pokračovat;

18.   poukazuje na to, že systém řešení problémů na vnitřním trhu (síť SOLVIT) prokázal na vnitřním trhu svou účinnost jako doplňkový mimosoudní mechanismus, díky němuž se zvýšila dobrovolná spolupráce mezi členskými státy, avšak domnívá se, že takovéto mechanismy by neměly být považovány za náhražku řízení pro porušení právních předpisů, jehož cílem je přimět členské státy, aby právní předpisy Společenství uplatňovaly; vyzývá členské státy, aby vyhradily větší lidské i finanční zdroje ve styčném vnitrostátním bodě sítě SOLVIT;

19.   domnívá se, že je nutné, aby byly právní předpisy navrhovány tak, aby bylo možné je snadněji prosazovat; domnívá se, že stejně důležité je zlepšit povědomí občanů o právních předpisech Společenství, a proto navrhuje, aby byly všechny legislativní akty doplněny shrnutím pro občany v podobě neprávnického vysvětlujícího prohlášení;

20.   je přesvědčen, že ačkoli je důležité věnovat čas a úsilí rozvoji dialogu s členskými státy a zlepšování pomoci, která je členským státům poskytována s cílem usnadnit jim rychlé a správné provádění právních předpisů Společenství ve vnitrostátním právu, je zapotřebí pevnější disciplíny, aby se zabránilo nadměrnému zpoždění a stálým rozdílům v kvalitě provádění právních předpisů ve vnitrostátním právu u jednotlivých členských států;

21.   zastává názor, že by do každé nově přijaté směrnice mělo být systematičtěji vkládáno zvláštní ustanovení, na jehož základě budou členské státy nuceny při provádění směrnic EU ve vnitrostátním právu vypracovávat srovnávací tabulku;

22.   konstatuje, že v roce 2004 obsahovalo asi 41 % nových směrnic ustanovení o srovnávací tabulce; zastává názor, že Evropský parlament jako orgán podílející se na tvorbě právních předpisů by měl podporovat návrhy začleňovat do směrnic ustanovení, na jejichž základě jsou členské státy nuceny používat při oznamování srovnávací tabulku; žádá Komisi, aby jej pravidelně informovala o uplatňování těchto ustanovení;

23.   vítá úsilí, které vyvinula některá generální ředitelství Komise – a zejména GŘ pro životní prostředí – o zlepšení kontrol shody s příslušnými směrnicemi, a to zejména po rozšíření; žádá Komisi, aby na své webové stránce zveřejnila studie o hodnocení shody vnitrostátních prováděcích opatření s právními předpisy Společenství, které požadují jednotlivá generální ředitelství;

24.   konstatuje, že bylo zahájeno několik řízení pro neshodu a že taková řízení se někdy opakují, aniž by dosáhla cíle, jímž je přesvědčit členské státy, aby upravily dokumenty, na jejichž základě se uplatňují právní předpisy Společenství ve vnitrostátním právu; zdůrazňuje, že v těchto případech mohou mít prodlevy v postupech značně nepříznivý dopad na občany, jelikož nejde o jednotlivé případy, ale o problém všeobecný; žádá proto Komisi, aby zaujímala rozhodné stanovisko k případům neoznamování a neshody vnitrostátních prováděcích opatření s právními předpisy Společenství a aby postupovala podle jednotlivých fází článku 226 Smlouvy o ES, jež jsou kodifikovány ve zvláštních nástrojích nedonucovacích právních předpisů (oznámení, směrnice), a to na základě pevných lhůt, o nichž nelze vyjednávat, aby co nejdříve dosáhla sankcí podle článku 228 Smlouvy o ES;

25.   vyzývá Komisi, aby předložila seznam těch směrnic, jejichž provádění je nejhorší, a aby vysvětlila, co považuje za skryté příčiny tohoto stavu; připomíná, že podle judikatury Soudního dvora a článku 10 Smlouvy o ES jsou členské státy povinny vypracovat soubor sankcí, jenž by byl odpovídající, účinný a přiměřený a dokázal by odradit od porušování právních předpisů Společenství; soudí, že nepřijetí účinného souboru sankcí musí opravňovat k tak přísnému stíhání, jaké nastává v případě řízení pro porušení právních předpisů;

26.   poukazuje na to, že současné postupy nedávají občanům žádná práva kromě možnosti podat stížnost a že Komise jakožto strážkyně smluv má rozsáhlý prostor rozhodnout, zda zapsat stížnost a zahájit řízení; soudí, že žádné nařízení Smlouvy, ani judikatura Soudního dvora nezakazuje udělit prostřednictvím zvláštních předepsaných nástrojů dodatečná práva stěžovatelům, a žádá tudíž Komisi, aby přistoupila k přijetí takových nástrojů; vyjadřuje přesvědčení, že tuto významnou a výjimečnou výsadu by měl vyvažovat požadavek transparentnosti a povinnost podat zprávu o tom, jaké byly důvody pro přijatá rozhodnutí, a to zejména v případech rozhodnutí o tom, že se daná stížnost dále nevyřizuje;

27.   vítá sdělení Komise Evropskému parlamentu a evropskému veřejnému ochránci práv o "Vztazích mezi předkladatelem stížnosti v souvislosti s případy porušení právních předpisů Společenství" (KOM(2002)0141);

28.   nabádá Komisi k dodržování zásad uvedených v tomto sdělení, aby všechny stížnosti, jež Komise obdrží a které zřejmě svědčí o skutečném porušení právního předpisu Společenství, pokud se netýkají výjimečných situací uvedených v bodu 3 přílohy ke sdělení, byly z moci úřední zapisovány; podotýká, že evropský veřejný ochránce práv nedávno obdržel zvláštní stížnosti na to, že stížnosti zapsány nebyly, a v současné době se těmito stížnostmi zabývá; žádá, aby mu Komise v souladu s výše uvedeným sdělením pravidelně předkládala zprávu o případech, kdy žaloba zapsána nebyla;

29.   zdůrazňuje, že lhůta jednoho roku, jak je uvedena ve sdělení, mezi zapsáním stížnosti a vlastním zasláním formální výzvy či rozhodnutím o zařazení, je příliš dlouhá; vyjadřuje politování nad tím, že na druhé straně tato lhůta není vždycky dodržována, takže je předkladatel stížnosti vystaven nepřijatelné nejistotě; žádá proto Komisi, aby zasílala formální výzvy, které ještě neznamenají zahájení "vyjednávání" s daným členským státem, v krátké době po registraci stížnosti, a aby neotálela s vyřizováním věci v krátké lhůtě, která by se nepoužila jen ve výjimečných případech;

30.   naléhá na všechna oddělení Komise, aby předkladatele stížnosti – a případně také zainteresované poslance EP – plně informovala o vývoji jejich stížností, a to před uplynutím jednotlivých předem stanovených lhůt (formální výzva, zdůvodněné stanovisko, předání věci Soudnímu dvoru), aby uváděla důvody svých rozhodnutí a sdělovala je se všemi podrobnosti předkladatelům stížnosti podle zásad uvedených ve svém sdělení z roku 2002, což by mělo předkladateli stížnosti umožnit, aby vyjádřil další připomínky (tyto informace by měly zahrnovat, a to zejména v případech, kdy Komise zamýšlí stížnost odložit, odůvodnění předložená dotyčným členským státem);

31.   vyzývá Komisi, aby přijala zvláštní postup, který předkladateli stížnosti a zúčastněnému poslanci EP umožní přístup k dokumentům a k těžišti korespondence vyměněné s členským státem;

32.   vyzývá Komisi, aby poskytla konkrétní údaje o dodržování lhůt podle své vnitřní příručky operačních postupů, které bylo možno získat pouze neformálně; opakuje, že je důležité stanovit podle dne registrace stížnosti lhůty pro odpověď předkladateli stížnosti a pro zaslání dopisu obsahující formální výzvu;

33.   poznamenává, že od svého zavedené vedlo řízení podle článku 228 Smlouvy o ES k soudnímu rozhodnutí jen ve třech případech; vítá sdělení Komise o uplatňování článku 228 Smlouvy o ES (SEK(2005)1658), které objasňuje a rozvíjí politiku Komise tím, že žádá Soudní dvůr, aby uvalil pravidelné platby a úhradu paušální částky na ty členské státy, které nejednají v souladu s rozsudkem Soudního dvora;

34.   žádá Komisi, aby formálně specifikovala, že v souladu se svým sdělením z roku 2005 budou podléhat novému opatření všechny případy podle článku 228, v jejichž souvislosti již byly zaslány formální výzvy, i případy, které v současné době spadají pod řízení podle článku 226 (pokud nebudou vyřešeny před předáním Soudnímu dvoru);

35.   připomíná, že petice předložené jednotlivci Komisi, evropskému veřejnému ochránci práv a příslušným parlamentním výborům by měly evropské orgány podnítit k posouzení způsobu, jak jsou právní předpisy Společenství uplatňovány na vnitrostátní i evropské úrovni;

36.   opakuje své přesvědčení, že úzká spolupráce a monitorovací ujednání mezi Radou, evropským veřejným ochráncem práv a příslušnými parlamentními výbory jsou nezbytné k zajištění účinné intervence ve všech případech, kdy si předkladatel stížnosti oprávněně stěžoval na porušení právních předpisů Společenství;

37.   trvá na tom, že Komise musí v budoucích výročních zprávách předkládat údaje, které věrně zobrazí významný a nesporný přínos petic ke sledování provádění práva Společenství, a opakuje požadavek, který vyjádřil ve svém usnesení ze dne 9. března 2004(2), na zařazení kapitoly věnované výhradně peticím;

38.   domnívá se, že je nezbytné, aby byla procesní práva předkladatelů petic definována podobně jako práva předkladatelů stížností, která jsou stanovena ve sdělení Komise z roku 2002; domnívá se, že by měly být vyjasněny procesní otázky vztahující se k souběžnému projednávání stížností a petic a že součinnost dotčených oddělení musí být nadále zlepšována, aby mohl Petiční výbor zajistit dodržování práv předkladatelů petic;

39.   na základě zkušeností upozorňuje na to, že pro občany předkládající Parlamentu petice je těžké dovolávat se u vnitrostátních soudů práv, která jim zaručuje právo EU, a získat odškodnění za újmu či poškození, které utrpěli z důvodu porušení práva Společenství členskými státy;

40.   vyjadřuje politování nad neochotou Komise prošetřovat údajná porušení práva Společenství, která se odehrála v minulosti a byla již napravena, jako jsou porušení práva, na něž bylo upozorněno v peticích týkajících se "Equitable Life" a "Lloyds of London"; naléhá na Komisi, aby prošetřila tyto případy, kdy měla údajná selhání způsobit značnou újmu jednotlivcům, neboť výsledek těchto šetření by mohl být pro občany velmi prospěšný při získávaní náhrady škody náležitou soudní cestou;

41.   domnívá se, že je třeba přezkoumat, jakým způsobem je možné zdokonalit postupy na interinstitucionální úrovni, aby byly evropským občanům poskytnuty účinnější mimosoudní prostředky nápravy vyplývající z petičního práva obsaženého ve Smlouvě; v této souvislosti navrhuje, aby bylo zváženo zřízení organizace typu "SOLVIT" v Evropském parlamentu, jejímž úkolem by bylo pomáhat poslancům s prací na případech právní povahy;

42.   požaduje lepší spolupráci mezi národními parlamenty a Evropským parlamentem a mezi poslanci těchto parlamentů s cílem podpořit objektivní kontrolu evropských záležitostí na vnitrostátní úrovni a zvýšit její účinnost; domnívá se, že národní parlamenty mají významnou úlohu při sledování, jak jsou právní předpisy uplatňovány, a že tak napomáhají upevňování demokratické legitimity Unie a přibližují ji jejím občanům;

43.   nabádá Komisi, aby zasílala své výroční zprávy o sledování uplatňování právních předpisů Společenství národním parlamentům, aby byly schopny lépe sledovat, jak jsou právní předpisy uplatňovány vnitrostátními orgány;

44.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Soudnímu dvoru, evropskému veřejnému ochránci práv a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. C 321, 31.12.2003, s. 1. (2) Úř. věst. C 102 E, 28.4.2004, s. 512.