Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2006/2027(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A6-0213/2006

Předložené texty :

A6-0213/2006

Rozpravy :

PV 05/07/2006 - 11
CRE 05/07/2006 - 11

Hlasování :

PV 06/07/2006 - 6.14
CRE 06/07/2006 - 6.14
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P6_TA(2006)0316

Přijaté texty
PDF 423kWORD 147k
Čtvrtek, 6. července 2006 - Štrasburk
Domnělé využití evropských zemí ze strany CIA pro převoz a nezákonné zadržování vězňů
P6_TA(2006)0316A6-0213/2006

Usnesení Evropského parlamentu o domnělém využití evropských zemí ze strany CIA pro převoz a nezákonné zadržování vězňů, podle průběžného výsledku práce dočasného výboru (2006/2027 (INI))

Evropský parlament,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2005 o údajném využívání evropských zemí agenturou CIA k přepravě a nelegálnímu zadržování zajatců(1),

-   s ohledem na své rozhodnutí ze dne 18. ledna 2006 o vytvoření dočasného výboru pro prošetření domnělého využívání evropských zemí k přepravě a protiprávnímu zadržování vězňů zpravodajskou službou CIA(2),

-   s ohledem na článek 175 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu dočasného výboru k domnělému využití evropských zemí ze strany CIA pro převoz a nezákonné zadržování vězňů (A6-0213/2006),

A.   vzhledem k tomu, že hlavním cílem práce dočasného výboru je stanovit, zda činnost Evropské unie a jejích členských států dodržuje v rámci zjištěných faktů základní zásady uvedené v článku 6 Smlouvy o Evropské unii, a zejména, zda zajišťuje ochranu základních práv stanovených mj. Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, kterou přijala Rada Evropy dne 4. listopadu 1950 (dále jen "EULP"),

B.   vzhledem k tomu, že Listina základních práv Evropské unie(3), vyhlášená Parlamentem, Radou a Komisí na Evropské radě v Nice dne 7. prosince 2000 a uváděná i v části II Smouvy o Ústavě pro Evropu představuje pro evropský kontinent jeden z textů, na něž se odvolává nejen Soudní dvůr Evropských společenství, ale i ústavní soudy a ostatní soudy členských států,

C.   vzhledem k tomu, že boj proti terorismu nelze vyhrát obětováním týchž zásad, které terorismus chce zničit, a nesmí tedy nikdy dojít k tomu, že by nebyla respektována základní práva; vzhledem k tomu, že se proti terorismu musí bojovat právními prostředky a musí být poražen při dodržování mezinárodního a vnitrostátního práva a s odpovědným postojem vlád a stejně i veřejného mínění,

D.   vzhledem k tomu, že v článku 1 této listiny je uvedena zásada nedotknutelnosti lidské důstojnosti, která zahrnuje veškerá ostatní základní práva, a zejména právo na život (článek 2), zákaz mučení a nelidského či ponižujícího zacházení (článek 4), právo na ochranu v případě vystěhování, vyhoštění a vydání (článek 19), právo na účinné právní prostředky a spravedlivý proces (článek 47) a vzhledem k tomu, že tato zásada nemůže být omezována, ani z bezpečnostních důvodů, a to jak v době míru, tak v době války,

E.   vzhledem k tomu, že členské státy mají podle mezinárodních norem v oblasti lidských práv, stanovených například ve Všeobecné deklaraci lidských práv OSN, v Mezinárodní smlouvě o občanských a politických právech a v jejích souvisejících nástrojích, a zejména podle Evropské úmluvy o ochraně lidských práv povinnost zajistit, aby každá osoba spadající pod jejich jurisdikci požívala mezinárodně přiznávaných základních práv včetně zákazu deportace v případě, že hrozí nebezpečí mučení nebo jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení či trestání,

F.   vzhledem k tomu, že evropské a mezinárodní právo o lidských právech zakazuje vynucené zmizení, včetně tajného zadržování – kdy je jednotlivec držen v izolaci a bez informací o svém osudu, aniž je jeho rodině či veřejnosti sdělena informace o tom, kde se nachází, a mimo rámec jakéhokoli právního procesu,

G.   vzhledem k tomu, že kromě ustanovení EULP mohou i zjištěná fakta vést k tomu, že členské státy ponesou odpovědnost jako smluvní strany:

   - Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení nebo trestání, kterou přijalo Valné shromáždění OSN dne 10. prosince 1984,
   - Mezinárodní úmluvy o občanských a politických právech, kterou přijalo Valné shromáždění OSN dne 16. prosince 1966,
   - Chicagské konvence o mezinárodním civilním letectví ze dne 7. prosince 1944, zejména článků 3, 4 a 6 této konvence,

H.   vzhledem k tomu, že pro boj proti terorismu je nutná co nejužší možná spolupráce mezi evropskými vládami, americkou vládou a všemi vládami na světě v této věci,

I.   vzhledem k tomu, že mezi dočasným výborem, Radou Evropy, vysokým komisařem OSN pro lidská práva a orgány členských států, zejména národními parlamenty, musí existovat co nejužší koordinace a spolupráce,

J.   vzhledem k tomu, že tato koordinace a spolupráce musí zohlednit již uskutečněné aktivity a vyšetřování, zejména pak:

   - závěrečné zprávy švédského veřejného ochránce práv(4), ústavní komise švédského parlamentu(5) a stále očekávané zprávy od Výboru OSN proti mučení(6), které se mimo jiné týkají vydání Muhammeda Al Zeryho a Ahmeda Agizy do Egypta,
   - informační memoranda senátora Dicka Martyho, předsedy a zpravodaje Výboru pro právní věci a lidská práva Parlamentního shromáždění Rady Evropy, ze dne 22. listopadu 2005 a ze dne 22. ledna 2006 o "Údajném tajném zadržování vězňů v členských státech Rady Evropy",
   - soudní vyšetřování probíhající v několika členských státech, zejména závěry, ke kterým v Itálii dospěl zástupce milánského prokurátora(7) v rámci vyšetřování případu protiprávního únosu a vydání egyptského státního příslušníka Abu Omara do Egypta, a pokračující vyšetřování v Německu na mnichovském státním zastupitelství o údajném únosu a zadržování německého občana Khaleda El-Masriho,
   - probíhající nebo již ukončená vyšetřování vedená parlamenty některých členských států a přistupujících zemí,
   - prohlášení orgánů několika členských států, zejména Německa, Spojeného království, Španělska a Irska o přistání civilních letadel užívaných Central Intelligence Agency (CIA), která byla potvrzena na jejich území,

K.   vzhledem k tomu, že ze stejného důvodu je nutno věnovat zvláštní pozornost průběžné zprávě generálního tajemníka Rady Evropy(8) vypracované v rámci vyšetřování vedeného podle článku 52 EULP, i vzhledem k prohlášením generálního tajemníka na tiskové konferenci dne 12. dubna 2006, jež jsou odpovědí na podrobné otázky předložené členskými státy Rady Evropy(9) , mezi nimiž jsou i členské státy Evropské unie; že generální tajemník prohlásil, vzhledem k tomu, že je jasné, že se uskutečnily lety za účelem přepravy vězňů a že prakticky žádný z našich členských států nedisponuje vhodnými legislativními a správními opatřeními, která by mohla účinně chránit osoby před porušováním lidských práv, jehož se dopustili agenti tajných bezpečnostních služeb spřátelených států působící na jejich území, a že "obdržel odpověď, která oficiálně přiznává, že osoby byly "předány" zahraničním agentům s použitím postupů, které nejsou v souladu s normami a bezpečnostními opatřeními uloženými Evropskou úmluvou o lidských právech a ostatními právními nástroji Rady Evropy(10),

L.   vzhledem k tomu, že první fáze práce dočasného výboru umožnila shromáždit soubor informací odvozených zejména:

   - ze slyšení advokátů, novinářů, zástupců nevládních organizací, domnělých obětí mimořádného vydávání, zástupců veřejných orgánů členských států a zástupců evropských orgánů ve dnech 13. a 23. února, 6., 13., 21. a 23. března, 20. a 25. dubna a 2. května 2006,
   - z písemných příspěvků pozvaných řečníků i z oficiálních a ostatních dokumentů, ke kterým měl výbor doposud přístup,
   - z prohlášení představitelů vlády Spojených států, kteří přiznávají praxi vydávání, zároveň však popírají používání nebo využívání mučení,

M.   vzhledem k tomu, že při absenci kvazisoudních vyšetřovacích pravomocí a vzhledem k tomu, že údajnou činnost zpravodajských služeb drží vnitrostátním orgány v tajnosti, dočasný výbor získal informace potvrzující, že na evropském území docházelo k určité nezákonné činnosti mající vliv na evropské občany a rezidenty, a tudíž přesunout na evropské vlády břemeno průkazu, zda byly skutečně splněny závazky v oblasti lidských práv podle článku 6 Smlouvy o Evropské unii a Evropské úmluvy o ochraně lidských práv,

N.   vzhledem k tomu, že práce vykonaná až doposud dočasným výborem potvrzuje opodstatněnost rozhodnutí Parlamentu ze dne 18. ledna 2006 o jeho zřízení, ukazuje však rovněž na nutnost provést další ověření a získat doplňkové informace, a v důsledku toho by měl výbor pokračovat ve své práci tak, aby mohl zcela naplnit poslání, které mu bylo svěřeno,

O.   vzhledem k tomu, že rozhodnutí ze dne 18. ledna 2006 v odstavci 3 stanoví, že dočasný výbor musí Parlamentu předložit průběžnou zprávu doplněnou o podrobné návrhy týkající se jeho další práce,

P.   vzhledem k tomu, že v současném usnesení by měly být "evropské země" chápány jako členské státy a přistupující, kandidátské a přidružené země, jak je uvedeno v mandátu dočasného výboru přijatém dne 18. ledna 2006,

Q.   vzhledem k tomu, že toto usnesení zahrnuje tři různé režimy, které Spojené státy, jak se zdá, mají:

   - mimořádné vydání, kdy jsou jednotlivci předáni jiné vládě k výslechu;
   - tajné zadržování, kdy jsou jednotlivci převáženi na místa pod kontrolou Spojených států a
   - zástupné zadržování, kdy jsou jednotlivci převáženi do vazby v třetí zemi, kde jsou zadržováni na příkaz Spojených států; ačkoli neexistuje žádný veřejný záznam o evropské zemi, která zadržuje jednotlivce na příkaz Spojených států, je velmi pravděpodobné, že jednotlivci mohli být na místo takového zadržení převezeni přes evropské země,

Pokud jde o prvky, které má dočasný výbor v tomto stadiu k dispozici

1.   souhlasí se závěry generálního tajemníka Rady Evropy, které vyplývají z vyšetřování vedeného podle článku 52 EULP;

2.   v této souvislosti rovněž bere na vědomí stanovisko č. 363/2005 Evropské komise demokracie prostřednictvím práva (tzv. "benátské")(11) Parlamentního shromáždění Rady Evropy, a zejména tyto prvky:

   - členský stát Rady Evropy, který aktivně a pasivně spolupracuje na prosazování a uskutečňování tajného zadržování, se stává podle EULP odpovědným,
   - členský stát Rady Evropy se stává odpovědným i v případě, kdy jeho zaměstnanci (policie, bezpečnostní síly atd.) překračují stanovené pravomoci, spolupracují se zahraničními úřady nebo nezabrání zatčení či tajnému zadržování, o kterém vláda nebyla informována.

3.   vyjadřuje politování nad skutečností, že pravidla upravující činnost tajných služeb jsou v některých členských státech zřejmě nejsou předmětem demokratické kontroly, takže je nutno přikročit k lepší kontrole, zejména pokud se týče činnosti zahraničních tajných služeb na jejich územích a domnívá se, že by na evropské úrovni měla být naléhavě přijata legislativní opatření s cílem dosáhnout větší kontroly nad činností tajných služeb;

4.   vyjadřuje politování nad tím, že Severoatlantická aliance (NATO) odepřela dočasnému výboru přístup k úplnému znění rozhodnutí Rady NATO ze dne 4. října 2001 o provádění článku 5 Washingtonské smlouvy; naléhavě vyzývá NATO k tomu, aby za účelem vyjasnění této záležitosti poskytlo přístup k úplnému znění rozhodnutí;

5.   chápe význam úzké spolupráce mezi zpravodajskými službami členských států a zpravodajskými službami jejích spojenců, ale zdůrazňuje, že by taková spolupráce neměla být zaměňována se zřeknutím se suverenity evropského území a vzdušného prostoru;

6.   zohledňuje příspěvky, se kterými vystoupili koordinátor EU pro boj proti terorismu pan de Vries a vysoký zástupce pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku pan Solana a ve kterých oba uvedli, že nebyli informováni o žádném porušení vnitrostátního, evropského a mezinárodního práva ze strany členských států, jež spolupracovaly se CIA, zároveň však oba dodali, že podle evropského práva nejsou příslušní k tomu, aby si od členských států vyžádali příslušné informace;

Pokud jde o nezákonná zadržení, odstranění osob, únosy, mimořádné vydávání vězňů a tajná zadržování prováděná CIA, jinými orgány nebo službami USA nebo jinými bezpečnostními službami třetích zemí

7.   je zneklidněn tím, že podle informací již získaných členskými státy, Radou Evropy i podle zjištění dočasného výboru od 11. září 2001 a v rámci nezbytného boje proti terorismu měla být již několikrát vážně a nepřípustným způsobem porušena základní práva, zejména v případě EULP, Úmluvy Spojených národů proti mučení a Listiny základních práv Evropské unie;

8.   na základě důkazů předložených dočasnému výboru se kloní k názoru, že v některých případech byly CIA nebo jiné služby USA přímo odpovědné za nezákonná zadržení, odstranění, únosy a zadržování osob podezřelých z terorismu na území členských států a přistupujících a kandidátských zemí i za mimořádná vydání, mimo jiné evropských státních příslušníků nebo rezidentů; odsuzuje tyto činy jako odporující uznávaným zásadám mezinárodního práva a jako hrubé porušení základních lidských práv;

9.   lituje, že dohody o porozumění mezi USA a evropskými zeměmi nebyly dočasnému výboru zpřístupněny;

10.   odsuzuje praxi v případě mimořádného vydávání vězňů, jehož účelem má být to, aby podezřelí nebyli postaveni před soud, ale byli převezeni do třetích zemí, aby tam byli vyslýchání a kde by mohli být mučeni a zadržováni v zařízeních pod kontrolou Spojených států nebo místních úřadů; jak je též uvedeno v závěrech vypracovaných Manfredem Nowakem, zvláštním zpravodajem OSN pro mučení, považuje za nepřijatelné jednání některých vlád, jež chtějí omezit svou odpovědnost a žádají diplomatické záruky od zemí, kde existují podstatné důvody pro domněnku, že praktikují mučení, považuje dále mimořádná vydávání na místa, kde je mučení velmi rozšířené, za porušení zásady "nevypovězení" podle článku 3 Úmluvy OSN proti mučení;

11.   považuje diplomatické záruky, pokud vyžadují výjimku z normy, za tiché uznání existence mučení ve třetích zemích, a tudíž za neplnění povinností EU v souladu s "Pokyny pro politiku EU vůči třetím zemím o mučení a jiném krutém, nelidském nebo ponižujícím zacházení či trestání", které přijala Rada dne 9. dubna 2001;

12.   je znepokojen svědectvím kanadského občana Mahera Arara pro dočasný výbor, který byl orgány USA uvězněn, převezen CIA přes evropské letiště a 12 měsíců zadržen v Sýrii, kde byl mučen; zároveň zohledňuje prohlášení amerického právního poradce Johna Bellingera, který během návštěvy delegace dočasného výboru v USA prohlásil, že případ Arar byl projednáván podle amerického imigračního a celního práva a že nesouvisí s údajnými případy vydávání vězňů;

13.   je hluboce znepokojen tím, že jak vyplývá z veškeré dosavadní činnosti dočasného výboru, byl evropský vzdušný prostor a evropská letiště zřejmě využity letadly, která vlastní CIA nebo která si CIA pronajala od fiktivních společností, aby obešla zákonné povinnosti státního letectva stanovené v Chicagské úmluvě, a tak umožnila, aby osoby podezřívané z terorismu byly nezákonně zadrženy a předány CIA nebo armádě USA nebo jiným zemím (např. Egyptu, Jordánsku, Sýrii a Afghánistánu), které často při výslechu používají mučení, jak přiznává i samotná vláda Spojených států(12);

14.   uvádí, že práce dočasného výboru doposud nepřinesla žádný důkaz o existenci tajných věznic na území EU, nicméně se domnívá, že během následujících měsíců se práce dočasného výboru více zaměří na tuto otázku;

15.   vítá rychlou a účinnou reakci Kongresu USA, který uplatnil McCainův dodatek, jehož cílem je zajistit lepší ochranu domnělých teroristů před nezákonným zacházením ze strany státních orgánů;

Pokud jde o to, zda mohou být členské státy a přistupující a kandidátské země prostřednictvím činů nebo opomenutí zapojeny do nezákonných zadržení, odstranění, únosů, vypovězení, mimořádného předávání vězňů a jejich zadržování nebo se stát spoluviníky

16.   na základě výpovědí svědků a dokumentace, která byla až doposud shromážděna, považuje za nepravděpodobné, že by některé evropské vlády nevěděly o činnostech spojených s mimořádným předáváním vězňů, ke kterému došlo na jejich území; zejména zastává názor, že je zcela nepravděpodobné, aby několik stovek letů vzdušným prostorem některých členských států a podobný počet přesunů na evropská letiště a z nich mohlo proběhnout bez vědomí bezpečnostních či zpravodajských služeb, a aniž by odpovědní činitelé těchto služeb alespoň pomýšleli na spojení mezi těmito lety a praxí mimořádného předávání; poznamenává, že tento předpoklad je podporován faktem, že zástupci vyšších úředníků státní správy USA vždy tvrdili, že jednali bez narušení státní suverenity evropských zemí;

17.   vzhledem k výsledkům soudního vyšetřování a pátrání novinářů a výpovědím svědků a prozkoumané dokumentaci odsuzuje skutečnost, že egyptský občan Abu Omar byl unesen agenty CIA v Miláně dne 17. února 2003 a následně převezen do Aviana a později do Ramsteinu a že operace byla zorganizována a provedena aniž by předtím byly informovány italské orgány nebo bezpečnostní služby;

18.   protože předpokládá, že podmínky, které ji vedly k původnímu rozhodnutí již neplatí, vyzývá italskou vládu, aby hledala možnosti, jak vydat 22 agentů CIA zapojených do únosu Abu Omara, aby se tito agenti mohli zúčastnit probíhajícího soudního řízení a pomohli nalézt pravdu o této události;

19.   odsuzuje únos německého státního občana Khaleda el Masriho zpravodajskou službou CIA, který byl držen v Afghánistánu od ledna do května 2004 a podroben ponižujícímu a nelidskému zacházení; dále konstatuje, že dosud nebylo rozptýleno podezření, že Khaled el Masri byl předtím od 31. prosince 2003 do 23. ledna 2004 nelegálně držen v Bývalé jugoslávské republice Makedonii a že odtamtud byl ve dnech 23.- 24. ledna 2004 převezen do Afghánistánu; považuje opatření, která byla podle tvrzení Bývalé jugoslávské republiky Makedonie podniknuta pro vyšetření této záležitosti, za neadekvátní;

20.   vítá parlamentní vyšetřování v německém Bundestagu a čeká na konečné výsledky jeho vyšetřovacího výboru;

21.   zdůrazňuje potřebu demokratičtějšího a soudního přezkoumání protiteroristických opatření EU; je toho názoru, že by se pracovní skupina Rady pro boj proti terorismu měla na svých jednáních systematicky zabývat ochranou lidských práv a měla by o této záležitosti zveřejňovat každý rok zprávu;

22.   vyzývá budoucí agenturu pro základní práva, aby věnovala zvláštní pozornost případům, v jejichž rámci dochází k vydávání osob podezřelých z terorismu z členských států do třetích zemí;

23.   vyslovuje politování nad tím, že se švédský stát vzdal dne 18. prosince 2001 na letišti Bromma kontroly nad prosazováním práva při výkonu vládního rozhodnutí o vypovězení dvou egyptských občanů, Mohammeda Al Zaryho a Ahmeda Agizy, a že agentům USA umožnil, aby na švédském území uplatnili veřejnou moc, což je podle švédského hlavního parlamentního ochránce veřejných práv v rozporu se švédským právem;

24.   vyslovuje politování nad tím, že se vypovězení egyptských státních příslušníků Mohammeda Al Zaryho a Ahmeda Agizy v prosinci 2001 ze Švédska opíralo výhradně o diplomatické záruky ze strany egyptské vlády, což však nezajistilo účinnou ochranu před mučením;

25.   nabádá k tomu, aby vyšetřování pokračovala, aby se vyjasnila úloha vojáků USA, kteří byli součástí sil SFOR vedených NATO při únosu a převozu šesti bosenských státních příslušníků nebo rezidentů alžírského původu do věznice v Guantánamo Bay v rozporu se závzným předběžným rozhodnutím bosenského Nejvyššího soudu o propuštění podezřelých, jak dosvědčil Manfred Nowak, který byl v té době členem Komory pro lidská práva pro Bosnu a Hercegovinu; vyzývá k tomu, aby byla dále prověřena možná úloha bosenské vlády v tomto případě; zdůrazňuje, že je třeba více informací o možném zapojení NATO a mezinárodních policejních sil OSN (IPTF) do této záležitosti;

26.   nabádá k tomu, aby vyšetřování pokračovala, aby se vyjasnila údajná existence tajného vězeňského zařízení v Kosovu a možné zapojení sil KFOR do nezákonného zadržování osob podezřelých z terorismu;

27.   navrhuje, aby byl generální tajemník NATO pozván na zasedání dočasného výboru, aby se mimo jiné vyjasnilo možné zapojení sil SFOR a KFOR do nezákonného zatýkání, předávání a zadržování osob podezřelých z terorismu;

28.   připomíná členským státům, že podle precedenčního práva Evropského soudu pro lidská práva mají státy podle hmotného i procesního práva v oblasti lidských práv platné závazky a že musí přijmout právní opatření, která zabrání porušování lidských práv na jejich území, a musí též vyšetřit případy, kdy k takovým porušením došlo a potrestat odpovědné osoby; dále poznamenává, že v případě porušení EULP mohou být tyto osoby volány k odpovědnosti za neplnění těchto platných závazků; v důsledku toho zdůrazňuje, že členské státy mají povinnost provést vyšetřování, aby zjistily, zda jejich území a jejich vzdušný prostor nebyly využity pro porušení lidských práv jimi samými nebo třetími zeměmi s jejich nezbytnou přímou či nepřímou spoluprací, a že musí rovněž přijmout veškerá právní opatření nutná pro to, aby se zabránilo opakování takových porušení;

Pokud jde o používání mučení

29.   zdůrazňuje, že zákaz mučení nebo krutého, nelidského a ponižujícího zacházení tak, jak je stanoven v článku 1 Úmluvy OSN proti mučení, platí naprosto a bez výhrady, ať už se jedná o válečný stav nebo hrozbu války, vnitřní politickou nestabilitu nebo jakýkoliv jiný výjimečný stav; připomíná, že případy tajného zadržování, únosy a mimořádné předávání vězňů lze podle mezinárodního práva rovněž považovat za porušování základních práv, zejména článků 3 a 5 EULP, hlavně pokud jsou tyto činy synonymem pro mučení nebo nelidské a ponižující zacházení;

30.   připomíná, že informace nebo doznání vynucená mučením nebo prostřednictvím krutého, nelidského a ponižujícího zacházení nemůže být za žádných okolností, jak se stanoví v Úmluvě OSN proti mučení považovány za platný důkaz, ani nemohou být jakkoli jinak využívány, připojuje se k obecnému skepticismu ohledně důvěryhodnosti doznání vynucených mučením a jejich příspěvku k prevenci terorismu a k boji proti němu, jak dosvědčil i bývalý britský velvyslanec v Uzbekistánu, Craig Murray, během slyšení před dočasným výborem;

31.   naléhavě žádá členské státy a přistupující a kandidátské země, aby přísně dodržovaly článek 3 Úmluvy OSN proti mučení, a zejména zásadu nevydávání, podle níž "žádný stát, jež úmluvu podepsal, nevyhostí, neodmítne ani nevydá osobu jinému státu, u něhož existují závažné důvody k domněnce, že by daná osoba mohla být podrobena mučení". kromě jiného vyzývá členské státy, aby přehodnotily svůj výklad zásady nevydávání vyjádřené v článku 3 uvedené úmluvy;

32.   vyzývá členské státy, aby zcela odmítly využívání diplomatických záruk proti mučení, jak doporučuje Manfred Nowak;

33.   vyzývá Radu, aby přijala společný postoj proti tomu, aby členské státy používaly diplomatické záruky z třetích zemí, u nichž existuje důvodné podezření, že jednotlivce podrobují mučení nebo špatnému zacházení;

Pokud jde o využívání evropského vzdušného prostoru a evropských letišť ze strany CIA

34.   domnívá se, že mnoho letů uskutečněných nebo pronajatých CIA využívajících vzdušný prostor a letiště členských států a přistupujících a kandidátských zemí porušilo opakovaně chicagskou konvenci, neboť nebyla splněna povinnost obdržet povolení podle článku 3 této konvence pro přelety států;

35.   lituje skutečnosti, že žádný členský stát nebo přistupující či kandidátská země nepřijaly postupy, pomocí nichž by ověřovaly, zda civilní letadla neslouží k cílům neslučitelným s mezinárodně uznávanými normami v oblasti lidských práv;

36.   považuje evropské právní předpisy o "jednotném evropském nebi", využívání, řízení a správě vnitrostátního leteckého prostoru a letišť členských států a evropských přepravců za naprosto nepostačující; zdůrazňuje nutnost stanovení nových vnitrostátních, evropských a mezinárodních norem; vyzývá Komisi, aby již nyní zlepšila právní předpisy tím, že předloží směrnici pro dosažení harmonizace vnitrostátních právních předpisů o dohledu nad nekomerčním civilním letectvím;

37.   vyzývá Komisi, aby členským státům předložila doporučení na zlepšení norem sledování činnosti soukromě pronajímaných letadel, která využívají letiště a letecký prostor EU;

38.   pokládá za nezbytné osvětlit skutečnou podstatu dohody, týkající se nové transatlantické agendy podepsané v Aténách dne 22. ledna 2003, která mluví o "zvýšeném využívání evropských tranzitních zařízení na podporu návratu zahraničních zločinců/nepřípustných cizinců";

39.   pokládá za nezbytné zjistit, jak tajné služby USA vzdušný prostor, civilní a vojenská letiště a základny NATO a USA vlastně využívaly;

40.   pokládá za nezbytné zjistit, zda existují nějaké důkazy pro potvrzení, že v některých evropských zemích fungují tajné věznice, jak v některých pátráních tvrdí novináři a spolehlivé nevládní organizace;

Pokud jde o návštěvy oficiálních delegací doposud vyslaných dočasným výborem

41.   zastává názor, že obě oficiální delegace pro Bývalou jugoslávskou republiku Makedonii a Spojených států amerických byly zdrojem zásadních informací pro práci dočasného výboru a umožnila přímé zjištění verzí událostí obou politických orgánů a názoru občanské společnosti;

42.   odsuzuje skutečnost, že německý státní příslušník Khalid El-Masri byl v roce 2004 déle než čtyři měsíce nezákonně držen v Afghánistánu; vyslovuje politování nad neochotou úřadů Bývalé jugoslávské republiky Makedonie potvrdit, že El-Masri byl ve Skopje a že tam byl pravděpodobně držen před převozem do Afghánistánu agenty CIA;

43.   lituje velmi restriktivní interpretace úmluvy OSN proti mučení ze strany vlády USA, a zejména interpretace zákazu jakýchkoli vydávání, které mohou vést k tomu, že vydaní vězni budou podrobeni mučení nebo krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení;

Pokud jde o budoucí činnost dočasného výboru

44.   konstatuje, že je nezbytné pokračovat v činnosti dočasného výboru a zpřesnit hodnocení příslušných událostí, aby bylo možno potvrdit, že jeden nebo několik států porušily článek 6 Smlouvy o Evropské unii; zdůrazňuje rovněž, že je vhodné rozšířit pátrání na události a země, které v tomto usnesení nejsou výslovně zmíněny;

45.   rozhodl tedy, že dočasný výbor bude pokračovat ve své činnosti po zbývající dobu řádného ročního funkčního období, aniž jsou dotčena ustanovení článku 175 jednacího řádu o případném prodloužení funkčního období;

46.   domnívá se, že přípravné legislativní práce na úrovni EU a Rady Evropy je třeba zahájit co nejdříve, aby bylo možno zajistit přiměřenou právní ochranu osobám, které spadají pod jurisdikci členských států, a proto, aby byla zajištěna účinná parlamentní kontrola zpravodajských služeb jak na vnitrostátní, tak na evropské úrovni; za tímto účelem se domnívá, že je zásadní, aby byla zřízena Agentura Evropské unie pro základní práva a aby byla zprovozněna;

47.   lituje jasných rozdílů v dosavadním přístupu mezi americkým a evropským právním modelem týkajícím se záležitostí, které spadají do kompetence dočasného výboru; uznává nicméně, že mezinárodní terorismus představuje jednu z klíčových hrozeb pro bezpečnost a stabilitu EU a celé mezinárodní společenství a že proti této hrozbě lze bojovat pouze právní cestou a za úzké spolupráce s USA,; upozorňuje na naléhavou potřebu jasné zakázat mimořádná předávání v mezinárodním právu a na to, aby evropské orgány přijaly v této věci společný postoj a obrátily se s ním na dotčené třetí země;

48.   domnívá se, že dočasný výbor by měl rovněž jako výsledek své činnosti navrhnout zásady, kterých je třeba se držet, zejména:

   - v rámci potřeby interních dohod sledování v EU, aby bylo zajištěno, že členské státy budou dodržovat své závazky v oblasti lidských práv;
   - v rámci nových pravidel o výměně informací mezi zpravodajskými službami;
   - v rámci dohod se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi pro boj proti terorismu;
   - v rámci dohod se třetími zeměmi v kontextu evropské politiky sousedství, přičemž by nejdůležitější základní zásadou vždy mělo být dodržování lidských práv;

49.   žádá předsednictvo, aby učinilo nezbytná opatření umožňující dočasnému výboru s ohledem na velmi specifický charakter jeho činnosti, aby se plně zhostil poslání, které mu bylo svěřeno, a až do ukončení jeho činnosti mu poskytl vhodnou výjimku z jednacího řádu Parlamentu, zejména v případě:

   - počtu odborníků pozvaných na slyšení dočasného výboru, kterým by bylo možno proplácet jejich náklady,
   - počtu povolených pracovních cest a počtu poslanců v rámci oficiálních delegací dočasného výboru;
   - vypracování nezkrácené verze zpráv ze slyšení dočasného výboru a překlad těchto zpráv do jazyků těch států EU, které jsou dotčeny vyšetřováním.

50.   vítá činnost Rady Evropy, a zejména zpravodaje jejího Výboru pro právní záležitosti a lidská práva, i spolupráci mezi Radou Evropy a dočasným výborem;

51.   připomíná Radě i všem jejím členům, a zejména jejímu předsednictví, aby poskytli plnou a naprostou pomoc činnosti dočasného výboru v souladu se zásadami řádné spolupráce stanovené smlouvami a judikaturou Soudního dvora Evropských společenství;

52.   vyzývá členské státy, aby zaujaly jasnější postoj ohledně uzavření vězeňského zařízení v Guantánamo Bay a aby aktivně usilovaly o nalezení řešení pro zadržované osoby, s nimiž nebudou zahájena soudní řízení a které se nemohou vrátit do své země původu nebo pobytu, protože se z nich staly osoby bez státní příslušnosti, nebo které čelí mučení nebo jinému krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení;

53.   vyzývá členské státy, aby poskytly všem evropským občanům a všem osobám žijícím v EU, které jsou v současné době zadržovány na Guantánamu, veškerou nezbytnou podporu a pomoc, zejména právní pomoc;

54.   vyzývá Výbor pro prevenci mučení Rady Evropy, aby se snažil zajistit, že členské státy Rady Evropy splní svůj závazek(13) informovat uvedený výbor o jakémkoli vězeňském zařízení na svém území a umožnit přístup do těchto zařízení;

55.   podporuje Komisi, aby i nadále poskytovala podporu dočasnému výboru při všech krocích, ke kterým výbor přistoupí;

56.   připomíná zásadní důležitost úplné spolupráce s parlamenty členských států, přistupujících zemí, kandidátských zemí a přidružených zemí, zejména pak s těmi, které pracují na stejném tématu;

o
o   o

57.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a přistupujících zemí, kandidátských zemí a přidružených zemí i Radě Evropy a vládě a oběma komorám Kongresu Spojených států amerických.

(1) Přijaté texty, P6_TA(2005)0529.
(2) Přijaté texty, P6_TA(2006)0012.
(3) Úř. věst. C 364, 18.12.2000, s. 1.
(4) Parlamentní veřejný ochránce práv, "A review of the enforcement by the Security Police of a Government decision to expel two Egyptian citizens", zn. č.° 2169-2004 (22. května 2005).
(5) Švédský parlament, "The Swedish Government's handling of matters relating to expulsion to Egypt", Scrutiny report 2005/06.KU2, http://www.riksdagen.se/templates/R_PageExtended____7639.aspx
(6) Rozhodnutí Výboru proti mučení, sdělení č.° 233/2003, p. Ahmed Hussein Kamil Agiza/Švédsko (20. května 2005), http://www.unhchr.ch/tbs/doc.nsf/MasterFrameView/3ef42bcd48fe9d9bc1257020005533ca?Opendocument
(7) Milánský soud, Sezione Giudice per le indagini preliminari, zn. č.° 10838/05 R.G.N.R a č.° 1966/05 R.G.GIP.
(8) Zpráva generálního tajemníka podle článku 52 Evropské úmluvy o lidských právech o tajném zadržování a přepravě zadržených osob podezřelých ze spáchání teroristických činů, zejména prostřednictvím či na popud zahraničních tajných služeb. https://wcd.coe.int/ViewDoc.jsp?Ref=SG/Inf%282006%295&Sector=secPrivateOffice&Language=lanEnglish&Ver=original&BackColorInternet=9999CC&BackColorIntranet=FFBB55&BackColorLogged=FFAC75
(9) http://www.coe.int/T/E/Com/Files/Events/2006-cia/annexes.asp
(10) Poznámky k tiskové konferenci Terryho Davise, generálního tajemníka Rady Evropy ve středu 12. dubna 2006, http://www.coe.int/T/E/Com/Files/PA-Sessions/April-2006/20060412_Speaking-notes_sg.asp
(11) http://www.venice.coe.int/docs/2006/CDL-AD%282006%29009-e.asp#_Toc130704767.
(12) Viz její zprávy o lidských právech US Department of State country reports on human rights practices (2003).
(13) European Convention for the Prevention of Torture and Inhuman or Degrading Treatment or Punishment, Ref.: CPT/Inf/C (2002) 1 [EN] (Part 1) - Strasbourg, 26.XI.1987, Art. 8.

Právní upozornění - Ochrana soukromí