Evropský parlament,

-   s ohledem na své předchozí výroční zprávy o stavu lidských práv ve světě,

-   s ohledem na svá předchozí usnesení o lidských právech a svobodě tisku a hodnocení Světového summitu o informační společnosti konaného v Tunisku v prosinci 2005,

-   s ohledem na článek 19 Všeobecné deklarace lidských práv,

-   s ohledem na článek 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv,

-   s ohledem na pokyny EU o dialogu o lidských právech (2001) a o obráncích lidských práv (2004) a jejich prvním hodnocení během rakouského předsednictví,

-   s ohledem na prohlášení přijaté na Světovém summitu o informační společnosti dne 12. prosince 2003,

-   s ohledem na společné prohlášení zvláštního zpravodaje OSN o svobodě přesvědčení a projevu, představitele OBSE o svobodě sdělovacích prostředků a zvláštního zpravodaje OAS o svobodě projevu ze dne 21. prosince 2005,

-   s ohledem na politiku EU v oblasti lidských práv a demokratizace ve třetích zemích, kterou přijala Rada v prosinci 2005,

-   s ohledem na Evropskou iniciativu pro demokracii a lidská práva (EIDHR),

-   s ohledem na článek 115 jednacího řádu,

A.   vzhledem k tomu, že článek 19 Všeobecné deklarace lidských práv stanoví, že každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu; vzhledem k tomu, že toto právo nepřipouští, aby někdo trpěl újmu pro své přesvědčení, a zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky a bez ohledu na hranice;

B.   vítá prohlášení, které vydal Světový summit o informační společnosti konaný v Tunisu ve dnech 16.–18. listopadu 2005 o základním významu informační společnosti pro demokracii a  dodržování lidských práv a základních svobod, zejména svobody projevu a přesvědčení a práva přijímat a získávat informace;

C.   vzhledem k tomu, že boj za svobodu projevu se dnes do značné míry přenesl na internet jako prostředek vyjádření volby pro politické disidenty, demokratické aktivisty, obránce lidských práv a nezávislé novináře na celém světě;

D.   vzhledem k tomu, že internet může posílit demokracii a přispět k hospodářskému a sociálnímu rozvoji země a že omezování přístupu k němu je neslučitelné s právem na svobodu projevu;

E.   vzhledem k tomu, že omezení se mohou použít v případě nezákonných činností, jako jsou podněcování k nenávisti, násilí a rasismu, totalitní propaganda a přístup dětí k pornografii nebo jejich sexuální zneužívání;

F.   vzhledem k tomu, že podle organizace Reportéři bez hranic pracují autoritativní režimy a vlády na ještě rozsáhlejších způsobech kontroly internetu, především využíváním stále sofistikovanější technologie filtrování obsahu a dohledu nad elektronickými komunikacemi a ustavením internetové policie;

G.   vzhledem k tomu, že podle organizací pro lidská práva je vězněn velký počet internetových disidentů – většina z nich v Číně – mezi nimiž jsou Chao Wu, čínský blogger a tvůrce dokumentárních snímků, Jang C"-li, čínský "kyberdisident", Š" Tchao, čínský novinář deníku Tang-taj šang-pao, Motjaba Saminejad, íránský blogger, Muhammad Abbou, tuniský právník, Pham Hong Son, vietnamský lékař a Habíb Sálih, syrský internetový novinář; vzhledem k tomu, že poslední případy se týkají egyptských bloggerů Muhammada Šarqáwího a Karíma aš-Šaera;

H.   vzhledem k tomu, že podle poslední zprávy organizace Reportéři bez hranic lze i další země označit za nepřátele svobody projevu na internetu, a to Barmu, Bělorusko, Čínu, Írán, Kubu, Libyi, Maledivy, Nepál, Saúdskou Arábii, Severní Koreu, Sýrii, Tunisko, Turkmenistán, Uzbekistán a Vietnam;

I.   vzhledem k tomu, že společnosti se sídlem v demokratických státech poskytují těmto zemím prostředky pro cenzurování webových stránek a sledování elektronické komunikace;

J.   vzhledem k tomu, že čínská vláda úspěšně přiměla společnosti jako Yahoo, Google a Microsoft, aby napomohly cenzurování svých služeb na čínském internetovém trhu; konstatuje rovněž, že další vlády požadují prostředky k cenzuře od jiných společností;

K.   vzhledem k tomu, že zařízení a technologie dodané západními společnostmi jako např. CISCO Systems, Telecom Italia a Wanadoo, dceřinou společností France Telecom, využívají vlády za účelem cenzurování internetu a bránění svobodě projevu;

L.   vzhledem k tomu, že v únoru 2006 zákonodárci USA představili návrh zákona, Global On-line Freedom Act, s cílem regulovat činnosti internetových společností, když působí v represivních zemích;

M.   vzhledem k tomu, že EU by měla dát najevo, že práva uživatelů internetu jí leží na srdci a že je připravena jednat, aby podpořila svobodu projevu na internetu,

1.   zdůrazňuje, že svoboda projevu je klíčovou hodnotou, kterou sdílejí všechny členské státy EU a že proto musí učinit konkrétní kroky k její obraně;

2.   vyzývá v tomto směru Radu a členské státy EU, aby se dohodly na společném prohlášení, v němž potvrdí svůj závazek ohledně ochrany práv uživatelů internetu a podpory svobody projevu na internetu na celém světě;

3.   znovu opakuje svoji oddanost zásadám, které byly potvrzeny na tuniském summitu, totiž:

4.   důrazně odsuzuje omezování obsahu internetových stránek, ať se týkají šíření nebo přijímání informací, které zavádějí vlády a které není v plném souladu se zárukou svobody projevu; důrazně odsuzuje šikanování a věznění novinářů a jiných osob, které vyjadřují své názory na internetu; vyzývá v tomto směru Radu a Komisi k přijetí veškerých nezbytných opatření vůči orgánům dotyčných zemí, aby okamžitě propustily všechny zadržované uživatele internetu;

5.   vyzývá Komisi a Radu k vypracování dobrovolných pravidel chování, jimiž by se zavázaly, že se nebudou podílet na represivních činnostech proti internetu;

6.   vyzývá Komisi a Radu k tomu, aby zajistily, že EU zachová svoji přítomnost a bude aktivně působit a předkládat společné postoje zejména v organizacích jako např. ECOSOC, ITU, UNESCO a UNDP;

7.   vyzývá Radu a Komisi, aby při posuzování programů pomoci EU třetím zemím zohlednily požadavek neomezeného přístupu občanů dotyčných zemí k internetu;

8.   vítá společné prohlášení investorů o svobodě projevu a internetu z iniciativy organizace Reportéři bez hranic; zdůrazňuje, že společnosti, které umožňují vyhledávání na internetu, přímou komunikaci (chat), zveřejňování nebo jiné služby, by měly nést odpovědnost za to, že bude zajištěno dodržování práv uživatelů;

9.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.