Evropský parlament,

-   s ohledem na Zelenou knihu Komise "Zlepšení duševního zdraví obyvatelstva. Na cestě ke strategii duševního zdraví pro Evropskou unii" (KOM(2005)0484),

-   s ohledem na články 2, 13 a 152 Smlouvy o ES,

-   s ohledem na Listinu základních práv Evropské Unie(1),

-   s ohledem na směrnici Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání;(2)

-   s ohledem na usnesení Rady ze dne 18. listopadu 1999 o podpoře duševního zdraví(3),

-   s ohledem na prohlášení Evropské ministerské konference Světové zdravotnické organizace (WHO) ze dne 15. ledna 2005 o úkolech Evropy v oblasti duševního zdraví a hledání jejich řešení,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 23. března 2006 o demografických výzvách a mezigenerační solidaritě(4),

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A6-0249/2006),

A.   vzhledem k tomu, že každý čtvrtý člověk v Evropě prodělá během svého života alespoň jedno závažné duševní onemocnění; vzhledem k tomu, že duševní onemocnění postihují přímo či nepřímo každého v EU a že v Evropské unii každý rok trpí podle odhadu až 18,4 milionů lidí ve věku mezi 18 a 65 lety velkou depresí; vzhledem k tomu, že duševní zdraví umožňuje občanům intelektuální a emoční rozvoj a zapojení se do společenského, vzdělávacího a profesního života; vzhledem k tomu, že duševní choroba je naopak zdrojem výdajů, společenského vyloučení a stigmatizace,

B.   vzhledem k tomu, že duševní zdravotní stav podstatným způsobem ubírá na kvalitě života těm, kdo jsou přímo či nepřímo postiženi,

C.   vzhledem k tomu, že ekonomické náklady související s duševními nemocemi jsou pro společnost obrovské a v členských státech Evropské unie představují podle některých odhadů 3 % – 4 % HDP,

D.   vzhledem k tomu, že duševní zdraví má již nyní velmi významný hospodářský, zdravotní a společenský dopad, který se bude ještě s rostoucím počtem případů souvisejících se stárnutím populace a změnami ve společnosti prohlubovat,

E.   vzhledem k tomu, že zhruba 58 000 občanů Evropské unie spáchá každoročně sebevraždu, což je vyšší počet úmrtí než v důsledku dopravních nehod nebo HIV/AIDS, a vzhledem k tomu, že pokusy o sebevraždu překračují toto číslo desetinásobně,

F.   vzhledem k tomu, že z hlediska stanovení kompetencí ve Smlouvě o ES spočívá přidaná hodnota strategie Společenství v oblasti duševního zdraví obyvatel Evropy především v prevenci,

G.   vzhledem k tomu, že v některých evropských zemích je až 85 % finančních prostředků, které jsou vyčleněny na duševní zdraví, vynaloženo na chod velkých zařízení,

H.   vzhledem k tomu, že nedostatek porozumění a investic do podpory duševního zdraví je jednou z příčin zhoršení zdraví a postižení jednotlivců a také společenských problémů,

I.   vzhledem k tomu, že přibližně 40 % všech vězňů trpí nějakou formou duševní poruchy; vzhledem k tomu, že je u nich pravděpodobnost spáchání sebevraždy až sedmkrát vyšší než u lidí žijících ve společnosti, a vzhledem k tomu, že nepřiměřené věznění může poruchu zhoršit a znemožnit rehabilitaci,

J.   vzhledem k tomu, že v celé Evropské unii se duševnímu zdraví dětí a mladých lidí nedostává náležité pozornosti ani přiměřených zdrojů, i přesto, že duševní onemocnění jsou mezi mladými lidmi na vzestupu,

K.   vzhledem k tomu, že hledisko pohlaví je faktorem, který se zjevně projevuje v oblasti zdraví, zejména pokud jde o poruchy výživy, neurodegenerativní choroby, schizofrenii, nadměrné výkyvy nálady, stavy úzkosti, panické stavy, depresi, alkoholismus a užívání látek ovlivňujících psychiku, a rovněž pokud jde o sebevraždy a trestnou činnost, což jsou oblasti, v nichž je nutný systematičtější výzkum,

L.   vzhledem k tomu, že se ženy při hledání pomoci obracejí na specializovaná pracoviště ve větší míře než muži a že jsou jim předepisovány psychotropní léky dvakrát častěji než mužům; vzhledem k tomu, že farmakokinetické studie upozorňují na to, že ženy tyto přípravky hůře snášejí,

M.   vzhledem k tomu, že prevence, včasné rozpoznání, zákrok a léčba duševních poruch významně omezuje lidské, finanční i společenské dopady,

N.   vzhledem k tomu, že značný počet lidí trpí neurodegenerativními poruchami a očekává se, že tento počet poroste mimo jiné z důvodů dlouhověkosti a s tím souvisejícím nárůstem počtu starší populace,

O.   vzhledem k tomu, že většina zemí Evropské unie přechází od dlouhodobé institucionalizované péče, jak v případě dětí s vývojovými problémy a problémy s chováním, které ohrožují jejich normální vývoj, zejména v rovině vzdělání, tak v případě dospělých s chronickými a vážnými poruchami a s poruchami učení, k péči zajišťované komunitou, ale protože k tomu dochází bez náležitého plánování a bez náležitých finančních prostředků vyčleněných pro služby zajišťované komunitou,

P.   vzhledem k tomu, že problémy duševního zdraví spojené s násilím na ženách a dívkách jsou špatně identifikovány; vzhledem k tomu, že svědectví o šikaně se často neberou v úvahu a že mnoho žen a dívek se zdráhá oznámit kruté zacházení, pokud se jich na to lékaři a zdravotnický personál přímo nezeptají,

Q.   vzhledem k tomu, že nutnou podmínkou dobrého duševního zdraví je výchova ve zdravém rodinném prostředí skýtající materiální i psychologické bezpečí a rodičovskou lásku;

1.   vítá závazek Komise podporovat duševní zdraví; vyzývá, aby v rámci zdravotní politiky, s důrazem na prevenci, a politiky výzkumu Evropské unie bylo této problematice přisouzeno přední místo a domnívá se, že by měla být zahrnuta do politik a právních předpisů všech ředitelství Komise a všech ministerstev členských států, které by se měly zavázat k harmonizaci stávajících vnitrostátních a mezinárodních ukazatelů duševního zdraví s cílem zajistit srovnatelný soubor údajů na úrovni EU;

2.   domnívá se, že hledisko pohlaví nebylo řádně zohledněno v Zelené knize; žádá proto, aby toto hledisko bylo soustavně začleňováno do navrhovaných opatření na podporu duševního zdraví, do rámce preventivní činnosti a výzkumu, kde byly studie dosud nedostatečné a nepřiměřené, a v důsledku toho je pokrok dosažený v oblasti prevence a léčby těchto nemocí výrazně menší, než pokrok zaznamenaný u jiných nemocí;

3.   zastává názor, že úloha lékařů při sledování pacientů má prvořadý význam;

4.   domnívá se, že dobré duševní zdraví je základním předpokladem celkového zdraví a duševní rovnováhy evropských občanů a dobré hospodářské výkonnosti EU; povzbuzuje a podporuje veškerá opatření, jejichž záměrem je napomáhat prevenci duševních poruch;

5.   zdůrazňuje, že je nezbytné uvažovat o tom, jak nejlépe využít nástrojů, které má Společenství k dispozici, jako je sedmý rámcový program pro výzkum, aby se vytvořily kapacity schopné podpořit výzkum duševního zdraví v Unii;

6.   domnívá se, že všechny příští návrhy Komise, týkající se duševního zdraví, by měly vycházet z partnerství a konzultace s osobami, které prošly nebo procházejí duševním onemocněním, jejich rodinami a pečovateli a nevládními organizacemi, hájícími jejich práva, sdruženími rodinných příslušníků a dalšími zúčastněnými stranami a měly by zahrnovat jejich účast, aby se tak rozhodovací procesy staly reprezentativnější a více posilovaly soudržnost, a měly by podporovat vytváření sítí mezi rodinnými příslušníky psychiatrických pacientů;

7.   upozorňuje na velké rozdíly ve výdajích na duševní zdraví v jednotlivých členských státech, a to jak v absolutní výši, tak v relaci s výdaji na zdravotní péči celkem;

8.   zastává názor, že dosažení těchto tří cílů – podpory duševního zdraví, zlepšení duševního zdraví a prevenci duševních poruch – si vyžádá různá opatření; domnívá se, že cílem takových akcí by mělo být poskytování odpovídajících informací, získání příslušných znalostí a vývoj vhodných přístupů a dovedností v zájmu zachování duševního a fyzického zdraví a zlepšení kvality života evropských občanů;

9.   zdůrazňuje potřebu pečlivého zacházení s pojmy jako "duševní onemocnění", "duševní poruchy", "závažná duševní nemoc" a "porucha osobnosti";

10.   zdůrazňuje důležitost potřeby včasného vyšetření, objevení a diagnózy a integrované a na míru uzpůsobené léčby;

11.   zdůrazňuje potřebu boje, prostřednictvím odpovídajících akcí, proti nerovnostem v léčbě duševních nemocí, které jsou v této oblasti patrné;

12.   vyzývá, aby do každé budoucí strategie byly zahrnuty osoby s poruchami učení, protože čelí podobným problémům jako osoby s duševními poruchami, včetně vyloučení ze společnosti, institucionalizace, nedodržování lidských práv, diskriminace, stigmatizace a nedostatku podpory pro sebe a své rodiny a své pečovatele; vyzývá zároveň, aby bylo vyvinuto větší úsilí k rozpoznání kognitivně nadaných dětí a mladých lidí obecně a aby jim byla poskytována větší podpora;

13.   zdůrazňuje význam vzájemné pomoci a rozhodující role, kterou mají zkušenosti lidí s léčbou, nemocí a uzdravením;

14.   vítá, že se Komise zaměřila na děti, zaměstnance, starší osoby a znevýhodněné členy společnosti jako na klíčové cílové skupiny, ale tyto skupiny by rozšířil i o osoby s vážnými duševními chorobami, dlouhodobě a nevyléčitelně nemocné, zdravotně postižené, vězně, etnické a jiné menšiny, bezdomovce, přistěhovalce, osoby s nejistým pracovním místem a nezaměstnané a začlenil by řadu otázek týkajících se duševního zdraví a péče se zvláštním zaměřením na ženy;

15.   uznává, že porucha osobnosti představuje zvláštní výzvu pro diagnostiku, léčbu či zvládání a péči a že vyžaduje více výzkumu a specifických politik; vyzývá Komisi, aby věnovala pozornost také agresi, rozhodujícím činitelům agresivního jednání a jeho psychologickým důsledkům;

16.   uznává, že muži a ženy mohou mít různé potřeby týkající se duševního zdraví a vyzývá k důkladnějšímu zkoumání zejména souvislosti mezi nucenou ústavní péčí a sebepoškozováním a vyšší mírou předepisování psychotropních léků u žen;

17.   zdůrazňuje potřebu výzkumu prokázaných rozdílů ve struktuře a činnosti mozků u mužů a u žen, s cílem vyvinout odlišné přístupy a léčby pro obě pohlaví v oblasti duševního zdraví;

18.   žádá o poskytnutí pomoci matkám v předporodním a poporodním období, aby se zabránilo depresím nebo jiným psychopatologickým projevům, které se v těchto situacích ve velké míře vyskytují;

19.   domnívá se, že dobré duševní zdraví matek a rodičů pomáhá dětem rozvíjet se bez překážek a vyrůst ve zdravé dospělé osobnosti;

20.   vyzývá k multidisciplinární reakci a součinnosti více úřadů při řešení složitých situací, souvisejících s duševními nemocemi, jako např. jakým způsobem nejlépe podpořit děti nebo dospívající s vývojovými poruchami nebo poruchami chování nebo poruchami příjmu potravy, nebo ty, jejichž rodiče v mnoha případech sami trpí duševním onemocněním (nebo pobývají v zařízeních dlouhodobé ústavní péče);

21.   zdůrazňuje, že představy, jak má vypadat tělo dívek a žen, které společnost vytváří, ovlivňují jejich duševní zdraví a jejich psychický stav, což způsobuje zejména častější výskyt poruch příjmu potravy;

22.   zdůrazňuje, že duševní onemocnění a duševní poruchy mají obvykle kořeny v raném dětství, a klade důraz na význam výzkumu zdraví raného dětství;

23.   zdůrazňuje důležitost celoživotního vzdělávání a doškolovacích kurzů pro zprostředkovatele: učitele, ošetřovatele, pracovníky sociálních a právních služeb a zaměstnavatele;

24.   vítá, že Zelená kniha uznává, že duševní zdraví obyvatelstva je ovlivňováno sociálními a environmentálními faktory, jako jsou osobní zkušenost, podpora rodiny a společnosti, životními podmínkami, jako jsou chudoba, životní podmínky ve velkoměstech a izolace na venkově a pracovními podmínkami, jako jsou pracovní nejistota, nezaměstnanost a dlouhá pracovní doba; zdůrazňuje, že duševní poruchy jsou jedním z hlavních důvodů předčasného odchodu do důchodu a invalidního důchodu;

25.   domnívá se, že dobré pracovní podmínky přispívají k duševnímu zdraví a vyzývá, aby zaměstnavatelé zavedli politiky "duševního zdraví na pracovišti" jako nezbytné součásti jejich odpovědnosti v oblasti zdraví a bezpečnosti při práci s cílem zajistit "nejlepší možné zaměstnání " pro osoby s duševními poruchami a jejich nejlepší možné začlenění na pracovní trh a aby tyto politiky byly v rámci stávajících právních předpisů, týkajících se zdraví a bezpečnosti, zveřejněny a kontrolovány při současném zohlednění potřeb a názorů zaměstnanců;

26.   vítá sociální iniciativy v rámci sociální politiky a politiky zaměstnanosti, které prosazují zamezení diskriminace duševně nemocných, zařazení lidí s duševním postižením do společnosti a prevenci stresu na pracovišti;

27.   v souvislosti se strategií EU v oblasti zaměstnanosti zdůrazňuje vliv duševního zdraví na zaměstnanost a současně vliv nezaměstnanosti na stav duševního zdraví občanů;

28.   domnívá se, že při nacházení a zavádění účinných strategií vedoucích ke snížení počtu sebevražd, zejména u mladých lidí a jiných rizikových skupin, by členské státy měly spolupracovat;

29.   žádá, aby se více uznával vztah mezi diskriminací, násilím a duševními chorobami a tedy nutnost bojovat proti všem druhům násilí a diskriminace v rámci strategie na podporu duševního zdraví pomocí prevence;

30.   vidí stárnutí evropského obyvatelstva jako jednu z největších výzev v oblasti duševního zdraví a naléhá, aby se kladl větší důraz na výzkum mechanismů a příčin neurodegenerativních nemocí nebo dalších psychiatrických nemocí u starších osob a na jejich prevenci, jakož i na jejich péči, včetně vývoje nových léčebných postupů;

31.   dále se domnívá, že by měl být kladen důraz na vazbu mezi spotřebou alkoholu a drog a duševními nemocemi; zastává názor, že závislost na alkoholu a drogách způsobuje vážné psychické a fyzické problémy a problém pro společnost jako celek; vyzývá Komisi, aby bezodkladně přezkoumala, které detoxikační programy a metody léčby jsou nejúčinnější;

32.   zdůrazňuje, že osoby s duševními poruchami mají právo na důstojné a lidské zacházení a péči a že lékařská péče a podpůrné služby by měly být účinné a kvalitní, dostupné všem, kdo strádají, a univerzální; že by měla existovat jasná shoda ohledně jejich práva rozhodnout, zda se budou či nebudou léčit; dále by měly mít právo, kdykoli je to možné, podílet se na rozhodnutích o své vlastní léčbě a společně se radit o poskytovaných službách; že předepisované léky by měly mít co nejmenší vedlejší účinky a že by měly existovat informace a poradenství pro ty, kteří si přejí bezpečně zanechat léčby,

33.   domnívá se, že použití síly je kontraproduktivní stejně jako nucená léčba; domnívá se, že veškeré formy ústavní péče a nucené medikace by měly být časově omezeny a, je-li to možné, pravidelně přezkoumávány a použity jen v nejkrajnějším případě se souhlasem pacienta nebo, pokud takovýto souhlas chybí, se schválením příslušných úřadů;

34.   je toho názoru, že je třeba se vyhýbat jakémukoli omezování osobních svobod, se zvláštním důrazem na omezení volnosti pohybu, které vyžaduje sledování, ověření a dohled ze strany demokratických institucí, odpovědných za zachování práv jednotlivců, aby se tak zabránilo zneužití;

35.   vyzývá, aby se boj proti stigmatizaci stal podstatou každé budoucí strategie, např. prostřednictvím pořádání každoročních kampaní k problematice duševního zdraví s cílem boje proti neznalosti a nespravedlnosti, jelikož stigma spojené s duševním onemocněním vede ke společenskému odmítnutí v každé oblasti – od zaměstnání po rodinu, od komunity po zdravotní personál; navíc zastává přesvědčení, že pokud jde o zlepšení duševního zdraví a stavu pacientů, měla by být zaručena základní sociální a občanská práva, jako jsou právo na bydlení a finanční podporu pro ty, kteří nejsou schopni pracovat, a právo na sňatek a právo na správu vlastních záležitostí; rovněž se domnívá, že stigmatizace je ve skutečnosti formou diskriminace a měla by být řešena prostřednictvím antidiskriminačních zákonů;

36.   uznává, že rozšířený názor, že poruchy duševního zdraví jsou akutní nebo trvalé, je stigmatem; vzhledem k tomu je důležité zdůraznit, že s odpovídající pomocí se mohou někteří lidé uzdravit, zatímco u jiných je možné dosáhnout ústupu nebo dostatečné míry funkčnosti či stability;

37.   zdůrazňuje potřebu reformovat služby v oblasti duševního zdraví tak, aby byly založeny na kvalitní domácí péči podporované komunitou nebo v chráněném zařízení s přístupem k řádné zdravotní a sociální péči a aby tyto služby byly pravidelně sledovány a hodnoceny, aby byla zajištěna zástupní péče pro osoby s duševními problémy a jejich pečovatele, centrální přístup ke službám v oblasti zdraví, k sociální péči, bydlení, odborné přípravě, dopravě, sociálním dávkám a dalším službám; zdůrazňuje, že tato opatření by měla být podpořena celou řadou ústavních služeb pro akutní, chronické nebo bezpečnostní potřeby, ale vždy za nezávislé kontroly každé osoby, která je nucena setrvat v ústavní péči;

38.   s ohledem na tyto skutečnosti zdůrazňuje potřebu podpory sdružení, tvořených psychiatrickými pacienty, a všech činností, určených k začlenění uživatelů a bývalých pacientů, a potřebu podpory vyčlenění zdrojů na přípravu personálu, aby tak mohly být zohledněny veškeré potřeby psychiatrických pacientů;

39.   zdůrazňuje potřebu průběžné odborné přípravy v oblasti duševního zdraví u všeobecných a rodinných lékařů a dalších odborníků poskytujících primární zdravotní služby;

40.   uznává, že místní správa má sehrávat nedílnou úlohu při podpoře dobrého duševního zdraví a podporovat v místních komunitách ty, kteří se netěší dobrému duševnímu zdraví, a propojovat různé složky multi-agenturního přístupu k poskytování služeb v oblasti duševního zdraví;

41.   domnívá se, že dvojí diagnóza u osob s duševním onemocněním a problémem závislosti by měla standardně vést k souběžné léčbě;

42.   zdůrazňuje, že psychické a fyzické aspekty zdraví vzájemně souvisejí, že duševní poruchy mohou mít biologický, sociální, emocionální nebo historický základ, kterým je třeba se zabývat v zájmu úspěšnosti ostatních přístupů, a že některé psychiatrické léky mohou ve skutečnosti zhoršovat základní biologický stav;

43.   vyzývá, aby byla větší pozornost věnována psychologickým důsledkům a symptomům somatických onemocnění; zdůrazňuje, že je nezbytné v protokolech o nemocniční péči věnovat stejnou pozornost duševnímu i tělesnému stavu, zejména pokud jde o léčbu vážných onemocnění nebo nevyléčitelných nemocí, a domnívá se, že je nezbytné, aby lékařský a nemocniční personál, pracující v jiných specializovaných oborech, procházel průběžnou odbornou přípravou v psychopatologii, jelikož poruchy často nebývají diagnostikovány a bývají podceňovány;

44.   podporuje připomínky Komise k deinstitucionalizaci, jelikož dlouhodobý pobyt v psychiatrických zařízeních může vést k prodlužování a zhoršení psychopatologických stavů, posílení stigmatu a k vyloučení ze společnosti, ale připouští, že se musí vynaložit větší úsilí na přesvědčení veřejnosti, že osoby s vážnými duševními poruchami nebo poruchami učení mohou dosáhnout mnohem lepších výsledků, jestliže se jim dostane péče v komunitě;

45.   navrhuje, aby Komise shromáždila prostřednictvím programu veřejného zdraví údaje o duševních chorobách, míře uzdravení léčených pacientů a účinnosti jejich návratu do společnosti;

46.   navrhuje, aby Komise označila místa a příklady osvědčené praxe a předala podrobné informace o nich všem členským státům, přičemž by tato "předváděcí místa" byla srovnatelná s místy v programu WHO "Národy pro duševní zdraví"; zastává názor, že předváděcí místa, "předváděcí léčby" a "demonstrace strategií prevence" by mohly významným způsobem snížit nerovnosti v oblasti duševního zdraví mezi členskými státy; vyzývá Komisi, aby do určování předváděcích míst, předváděcí léčby a demonstrací strategií prevence zapojila vzdělávací instituce;

47.   domnívá se, že vzhledem k tomu, že každý (podle rezoluce Valného shromáždění OSN A/RES/46/119 ze dne 17. prosince 1991 o ochraně osob trpících duševními nemocemi a zlepšení péče o duševní zdraví) má právo na nejlepší dostupnou péči o duševní zdraví, měly by být šířeny nejlepší postupy a odpovídající informace a měly by být dostupné všem občanům;

48.   domnívá se, že pojem "léčba" by měl být vykládán široce s důrazem na určení a vyloučení sociálních a environmentálních faktorů, přičemž použití léků by mělo být až poslední možností, zejména u dětí a mladých lidí; kritizuje rostoucí medikaci a patologizaci jednotlivých úseků života bez důkladného zkoumání příčin; vyzývá k zohlednění faktorů, jako jsou osobní zážitky, rodina, společenská podpora a životní či pracovní podmínky, které sehrávají u duševní choroby roli stejně jako genetické faktory;

49.   poukazuje na značný počet dětí, které v některých členských státech, zejména v některých nových členských státech, vyrůstají v zařízeních státní péče; žádá Komisi, aby účinněji podporovala vytváření alternativních systémů, které by rodičům z rizikových skupin pomohly v řádné péči o jejich děti; vyzývá, aby byl co nejdříve zahájen a účinně realizován projekt "Duševní zdraví dětí a mladistvých v rozšířené Evropě: rozvoj účinných postupů a metod", který by koordinoval dosažení pokroku ve strategii zaměřené na duševní zdraví dětí v členských státech EU;

50.   dále se domnívá, že kromě léčby je pro prevenci duševních problémů a zlepšení a podporu duševní rovnováhy zapotřebí vhodné sociální a pracovní prostředí stejně jako podpora rodiny a společnosti a strategie léčby a rehabilitace těch, kteří trpí duševními poruchami; zdůrazňuje potřebu výzkumu prostředí napomáhajících duševnímu zdraví a uzdravení;

51.   naléhá na Komisi, aby podpořila pokračující reformy v každém členském státě, v němž docházelo ke zneužívání psychiatrie nadměrným podáváním léků nebo užíváním izolace či nehumánních postupů, jako jsou např. klecová lůžka nebo nadměrné používání uzavřených místností, zejména v některých nových členských státech; zdůrazňuje, že v některých nových členských státech ukazatele duševního zdraví zpravidla směřují na špatnou stranu, s množstvím sebevražd, násilí a závislostí, zejména na alkoholu; poukazuje na to, že tyto země zdědily nevyhovující systém péče o duševní zdraví a rozsáhlé ústavy psychiatrické a další péče, které vedou k nárůstu sociálního vyloučení a stigmatizace, zatímco zde zároveň existuje nedostatek veřejných sociálních služeb, které by měly být začleněny do všeobecných systémů zdravotnictví a sociální ochrany; vyzývá Komisi, aby zařadila reformu psychiatrie na program jednání o přistoupení k EU; domnívá se, že vězení není vhodným prostředím pro osoby trpící duševními nemocemi a že by proto měla být aktivně podporována alternativní řešení;

52.   vyzývá k tomu, aby se více zkoumaly terapeutické a psychologické zásahy, vývoj účinnějších léků s menšími vedlejšími účinky, určování faktorů vedoucích k duševním poruchám a sebevraždám, hodnocení výsledku investic do podpory duševního zdraví a metody přispívající k úspěšnému vyléčení či ústupu; vyzývá zejména, aby byla zvláštní pozornost věnována výzkumu léků vhodnějších pro děti; kromě toho zdůrazňuje, že výzkum se nesmí omezovat jen na léky, ale musí být rozšířen na epidemiologické, psychologické a hospodářské studie komunit a rozhodujících společenských činitelů duševních chorob; dále vyzývá ke zvýšenému zapojení příjemců služeb do všech aspektů výzkumu duševního zdraví;

53.   dále se domnívá, že je zapotřebí více prozkoumat problematiku stigmatizace a způsobů, jak jí čelit, dále zkušenosti jednotlivých uživatelů služeb a jejich pečovatelů, pracovní vztahy mezi různými službami a profesními skupinami a bývalými příjemci služeb a přeshraniční poskytování služeb;

54.   domnívá se, že pokud mají být služby v oblasti duševního zdraví poskytovány účinně a získat si důvěru veřejnosti, měly by získat dostatečné finanční prostředky, které budou odrážet náklady na duševní poruchy, jež vzniknou jednotlivcům, zdravotnickým a sociálním pečovatelským službám a společnosti jako celku;

55.   domnívá se, že je nezbytné uplatňovat vysoce kvalitní, individualizované metody podpory duševního zdraví, s ohledem na zvláštní potřeby jednotlivců a cílových skupin;

56.   uznává přínos rodinných příslušníků a neoficiálních pečovatelů při pomoci lidem s duševními problémy a ve stejné míře uznává, že mnozí z nich budou sami potřebovat péči, informace a pomoc, pokud mají nadále svou péči poskytovat; dále uznává přínos, který může představovat vzájemná podpora příjemců služeb;

57.   zdůrazňuje potřebu používání takového slovníku a terminologie, který napomůže v boji proti stigmatizaci, např. opatření na odstranění předsudků, změny přístupu a kritiky stereotypů u všech kategorií duševních poruch;

58.   vyzývá Komisi ke zřízení "koordinační a monitorovací skupiny pro duševní zdraví", která by shromažďovala informace o metodách a podpoře duševního zdraví v EU, s cílem posoudit dostatečnost (z hlediska počtu a odborné přípravy) stávajících odborníků a infrastruktury v oblasti duševního zdraví a s cílem rozšířit informace o osvědčených postupech do všech členských států a všem zúčastněným stranám, podílejícím se na léčbě duševního zdraví; zdůrazňuje, že do této koordinační a monitorovací skupiny musejí být zapojeny organizace pacientů, ti, kdo poskytují léčbu, a léčebné a vzdělávací instituce;

59.   vyzývá Komisi, aby se řídila Zelenou knihou a předložila návrh směrnice o duševním zdraví v Evropě a ochraně a respektování občanských a základních práv osob trpících duševní poruchou;

60.   naléhá na EU a země AKT, aby úzce spolupracovaly při investicích do oblasti duševního zdraví prostřednictvím rozvoje a politik uvedených v Dohodě z Cotonou;

61.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám členských států, přistupujícím a kandidátským zemím, zemím AKT a evropské pobočce WHO.

(1) Úř. věst. C 364, 18.12.2000, s. 1. (2) Úř. věst. L 303, 2. 12 .2000, s. 16. (3) Úř. věst. C 86, 24. 3. 2000, s. 1. (4) Přijaté texty, P6_TA(2006)0115.