Evropský parlament,

-   s ohledem na sdělení Komise nazvané "Výroční prohlášení o eurozóně" (KOM(2006)0392),

-   s ohledem na předběžnou prognózu Komise ze září 2006,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 3. července 2003 o mezinárodní úloze eurozóny a prvním hodnocení zavedení eurobankovek a euromincí(1),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 4. dubna 2006 o hospodářské situaci v Evropě: přípravná zpráva o hlavních směrech hospodářské politiky 2006(2),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2006 o strategické revizi Mezinárodního měnového fondu(3),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 17. května 2006 o veřejných financích v hospodářské a měnové unii (HMU)(4),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 1. června 2006 o rozšíření eurozóny(5),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 26. října 2006 o výroční zprávě Evropské centrální banky za rok 2005(6),

-   s ohledem na zprávy Evropské centrální banky o mezinárodní úloze eura a o finanční integraci do eurozóny,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 2005 o zdanění podniků v Evropské unii: společný konsolidovaný základ daně z příjmu právnických osob(7),

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A6-0381/2006),

A.   vzhledem k tomu, že členství v eurozóně posiluje stupeň hospodářského propojení mezi členskými státy a vyžaduje užší koordinaci hospodářských politik s cílem napravit strukturální slabiny, čelit nadcházejícím výzvám a usilovat o zvýšení prosperity a konkurenceschopnosti, aby tak byla eurozóna připravena na větší, globalizovanou ekonomiku,

B.   vzhledem k tomu, že hospodářský růst v eurozóně se v roce 2006 zrychluje a zdá se, že má pevný základ a že začíná nabírat na síle domácí poptávka, zejména investice; avšak vzhledem k tomu, že se růst může v roce 2007 zpomalit v důsledku vysokých cen ropy, opožděných dopadů posilování eura a zpomalení růstu v USA,

C.   vzhledem k tomu, že růstový potenciál eurozóny se obvykle odhaduje na přibližně 2 % a je třeba jej zvýšit a udržet na 3 %, aby více než dvanáct milionů evropských nezaměstnaných získalo práci, aby se zvýšil jejich disponibilní příjem a finanční zdroje mohly být použity na modernizaci jedinečného evropského modelu sociálního státu,

D.   vzhledem k tomu, že se v rámci kritéria výše inflace používají dvě různé definice cenové stability; vzhledem k tomu, že ve snaze zajistit cenovou stabilitu ECB upřesnila, že usiluje o udržení výše inflace těsně pod 2 % ve střednědobém výhledu, zatímco ve své konvergenční zprávě ECB a Komise používají referenční hodnotu vypočítanou jako průměrnou výši inflace třech členských států, které dosáhly nejlepších výsledků, za posledních 12 měsíců plus 1,5 procentního bodu, a to na základě Protokolu o kritériích konvergence, který je uveden v čl. 121 odst. 1 Smlouvy o ES, na jehož základě se za nejlepší výsledek v oblasti cenové stability považuje ve skutečnosti co možná nejnižší inflace,

E.   vzhledem k tomu, že od 1. ledna 2007 bude eurozónu tvořit pouze 13 členských států, ale koordinace makroekonomické politiky a vnitřní trh se bude týkat všech 27 členských států,

F.   vzhledem k tomu, že vnější zastoupení eurozóny v mezinárodních institucích a fórech neodpovídá jejímu hospodářskému významu ve světovém hospodářství; vzhledem k tomu, že od zavedení eura bylo dosaženo jen malého pokroku, pokud jde o to, aby eurozóna hovořila v mezinárodních finančních institucích a fórech společným hlasem; a vzhledem k tomu, že tyto nedostatky ztěžují eurozóně prosazování jejích zájmů a prokazování vedoucí úlohy při řešení problémů, které před ní klade světová ekonomika,

G.   vzhledem k tomu, že ECB sdílí s Radou odpovědnost za otázky týkající se směnných kurzů a mezinárodního zastupování eurozóny,

H.   vzhledem k tomu, že v pravomoci euroskupiny je vést neformální dialog s ECB a že její hlavní úlohou je vypracovávat společná stanoviska k obecnému fungování hospodářství eurozóny a také projednávat vývoj směnných kurzů eura ve vztahu k ostatním měnám,

Makroekonomická politika

1.   vítá první výroční zprávu Komise o eurozóně, která popisuje vývoj ekonomik eurozóny v roce 2006 a je užitečným příspěvkem k diskusi o výzvách společné hospodářské politiky, před nimiž stojí členové eurozóny;

2.   domnívá se, že operativní rozhodování v rámci měnové politiky ovlivňují jednoznačná a průhledná pravidla týkající fungování dvou hlavních pilířů - peněžní zásoby na jedné straně a veškerých dalších relevantních informací o budoucím vývoji inflace na straně druhé - která by mohla zvýšit jeho účinnost a předvídatelnost měnové politiky; domnívá se rovněž, že by měly být zveřejňovány zápisy z jednání Rady guvernérů ECB, v nichž by byly jednoznačně uvedeny argumenty pro a proti přijatým rozhodnutím a důvody, proč byla tato rozhodnutí přijata; je toho názoru, že tato průhlednost je důležitá, protože tak bude moci trh získat přesnější obraz o měnové politice ECB;

3.   vzhledem k tomu, že měnový stimul poskytovaný v posledních letech se postupně omezuje, vyzývá Komisi, aby se držela přesného výkladu obnoveného Paktu stability a růstu, a členské státy, aby usilovaly o meziroční zlepšování svých cyklicky upravovaných rozpočtových deficitů s horní hranicí o 0,5 % HDP, což pomůže zmírnit inflační tlaky a udržet nízké úrokové sazby, které neohrozí oživení hospodářství, k němuž dochází v současné době; v této souvislosti připomíná přínos lepší fiskální koordinace mezi členskými státy, především rozpočtové, která povede k vytvoření souvislejší rovnováhy makroekonomické politiky ve srovnání s dobře rozvinutou měnovou politikou HMU;

4.   domnívá se, že je důležité, aby všechny členské státy, nebo alespoň ty, které patří do eurozóny, koordinovaly své rozdílné fiskální kalendáře – přičemž nesmí být zpochybněna zásada subsidiarity v oblasti fiskální politiky a musí být dodrženy výhradní pravomoci národních vlád, pokud je o určování jejich strukturálních a rozpočtových politik – a učinily základem svých rozpočtových výhledů a plánování podobná kritéria a statistiky, a vyhnuly se tak rozdílům způsobeným používáním rozdílných makroekonomických prognóz (celosvětový růst, růst v EU, cena ropy za barel, úrokové sazby) a ostatních parametrů; je přesvědčen, že ke splnění tohoto úkolu může významným způsobem přispět Komise;

5.   vyzývá členské státy, aby využily velkou část dodatečných fiskálních příjmů, které získaly díky současnému hospodářskému růstu, ke snížení veřejného dluhu, a uvolnily tak zdroje, které budou moci být investovány do vzdělávání, odborné přípravy, infrastruktury a výzkumu a inovací v souladu s cíli stanovenými lisabonsko-göteborskou strategií, a pomohou tak čelit výzvám, které představuje stárnutí populace a změna klimatu;

6.   připomíná Komisi, že ve svém výše uvedeném usnesení ze dne 4. dubna 2006 požadoval všeobecné přezkoumání daňových systémů členských států, což je zásadní metodou k posílení konkurenceschopnosti hospodářství a udržitelnosti veřejných financí;

7.   žádá Komisi, aby připravila studii o výhodách, které eurozóně a EU jako celku přinese lépe fungující hospodářský pilíř HMU, pokud se uplatní na eurozónu s ohledem na růst a zaměstnanost;

Hospodářské reformy

8.   v této souvislosti připomíná význam aktivního a urychleného provádění lisabonské strategie stejnoměrně na všech úrovních a ve všech oblastech politiky, které se týkají mnohostranně podpůrné kombinace politik reforem v oblastech hospodářství, zaměstnanosti, životního prostředí a sociální politiky;

9.   uvědomuje si, že hospodářství eurozóny se oživení celosvětového růstu přizpůsobilo jen velmi váhavě, hlavně kvůli slabé domácí poptávce, a konstatuje, že hospodářské reformy na trzích produktů a na pracovních a kapitálových trzích pomohou cenám a mzdám rychleji reagovat na měnící se hospodářskou situaci, což má zásadní význam pro zvyšování růstového potenciálu, pro řešení neopodstatněných rozdílů v růstu a inflaci mezi jednotlivými členskými státy eurozóny a pro přizpůsobení se potenciálně nepříznivému celosvětovému vývoji;

10.   vzhledem k tomu, že některé členské státy prokázaly ve svých národních reformních programech odhodlání k reformám, ale uvědomuje si, že to nestačí, a vyzývá členské státy, aby jednaly; připomíná, že ekonomickou výkonnost posílí schválení kodexu chování, který umožní vzájemné sledování těchto programů členskými státy formou sdílení osvědčených postupů a zveřejňováním výroční "ligové tabulky", která bude informovat o zemích s nejlepšími a nejhoršími výsledky, jak navrhuje zpráva skupiny na vysoké úrovni, kterou vytvořila Komise a které předsedal Wim Kok, z listopadu 2004 s názvem "Přijetí výzvy – Lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost";

11.   domnívá se, že členské státy eurozóny by měly nadále postupovat koordinovaně, pokud jde o tři zásady lisabonsko-göteborského modelu (hospodářský růst, sociální soudržnost a ochrana životního prostředí), a zdůrazňuje potenciál tzv. "flexicurity" (flexibility and security – flexibilita a jistota) pro zvyšování účasti na trhu práce, zejména u žen, starších osob, mladých lidí, dlouhodobě nezaměstnaných a přistěhovalců;

12.   připomíná své přesvědčení, že cíle zavedení společného konsolidovaného základu daněz příjmu právnických osob v Evropě může být dosaženo prostřednictvím mechanismu užší spolupráce, pokud by členské státy nebyly schopny dosáhnout jednomyslné dohody; zdůrazňuje, že mechanismus užší spolupráce – byť jednomyslná dohoda členských států by byla lepší – současně umožní velké většině členských států pokrok v oblasti společného rámce pro zdanění podniků na vnitřním trhu a zároveň umožní ostatním členským státům, aby se připojily později; je přesvědčen, že tato otázka je pro eurozónu stále závažnější, a vyzývá členské státy eurozóny, aby zintenzívnily své úsilí a dosáhly v této oblasti pokroku;

Vnitřní trh

13.   domnívá se, že dokončení vnitřního trhu, zejména v oblasti služeb, je klíčovým prvkem pro podporu hospodářského růstu a tvorby pracovních míst v rámci HMU; vyzývá proto k dalšímu – a lepšímu – provádění směrnic; odsuzuje způsob, jakým některé členské státy chrání svá hlavní průmyslová odvětví a služby před přeshraniční konkurencí, a znovu se vyjadřuje ve prospěch volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu;

14.   souhlasí s Komisí, že je nutné odstranit překážky, které brání vytvoření jednotné evropské platební oblasti, a přijmout další opatření k otevření roztříštěných trhů maloobchodních finančních služeb (plány úspor, hypotéky, pojištění a penzijní připojištění), přičemž však bude zajištěna ochrana spotřebitele; zdůrazňuje, že je důležité vypracovat celoevropskou koncepci regulace finančních trhů a dohledu nad ním, a připomíná, že je nezbytné provést revizi pravidel solventnosti pojišťoven (Solvency II) a pravidel týkajících se diskrečních pravomocí regulačních orgánů v případě přeshraničních fúzí, aby se zamezilo konfliktům mezi orgány dozoru v domácích i hostitelských státech;

15.   je přesvědčen, že ambiciózní politika inovací EU je jedním ze základních kamenů udržitelného rozvoje a vytváření pracovních míst a měla by se stát jednou z hlavních priorit v rámci zlepšené koordinace hospodářské spolupráce; vyjadřuje politování nad tím, že výdaje na výzkum a vývoj v eurozóně tvoří okolo 2 % HDP, což je výrazně méně než celoevropský cíl 3 %; vyzývá Komisi, aby předložila konkrétní návrhy, jak by měl být výzkum a vývoj v EU financován, a návrh účinného právního rámce pro ochranu práv duševního vlastnictví; vyzývá členské státy, aby vyčlenily více finančních prostředků na inovace a zavedly daňové pobídky pro podniky a vysoké školy, které investují do výzkumu a vývoje, neboť je známo, že takové pobídky jsou ve srovnání s přímými dotacemi lepší zárukou toho, že veřejné finance budou využity na podporu úspěšných projektů;

16.   domnívá se, že pracovní trhy by měly být pružnější a že ta hlediska právních předpisů o pracovním poměru na dobu neurčitou, která mohou být překážkou pro přizpůsobování se pracovního trhu, by měla být odstraněna; uznává, že v dlouhodobém horizontu by měly reálné mzdy a produktivita růst souběžně; vyjadřuje politování nad tím, že mnohé návrhy Parlamentu nebyly zohledněny, zejména pak návrhy týkající se zlepšování zařízení pro péči o děti, dosažení lepší rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, vytvoření pobídek, které by pracovníky motivovaly k odložení dobrovolného odchodu do důchodu, a formulace politik, jejichž cílem je začlenit legální přistěhovalce do pracovního trhu a bojovat s nelegálním přistěhovalectvím;

17.   vyjadřuje politování nad tím, že vzdělání, včetně celoživotního učení, které by se mělo stát jednou z priorit v rámci přístupu zlepšené hospodářské koordinace, má zjevně nedostatečnou úroveň a souhlasí s většinou opatření, která navrhuje Komise; lituje nicméně toho, že některé z návrhů, které Parlament schválil, nebyly přijaty, zejména pak ty, jejichž cílem bylo zlepšit znalosti cizích jazyků, matematiky a přírodních věd na základních a středních školách, vytvořit ucelený model odborného vzdělávání, přitáhnout více studentů k profesím v oblasti přírodních věd, posílit spolupráci mezi vysokými školami a průmyslem a obchodem s cílem podněcovat vzdělávání s ohledem na poptávku na pracovním trhu, zabezpečit všem přístup k vyššímu vzdělání, podporovat celoživotní učení a stejným způsobem řešit i dlouhodobou nezaměstnanost a nezaměstnanost mladých lidí a zajistit lepší informování o výsledcích výzkumu a jejich šíření a uplatňování;

18.   vyzývá členské státy a Komisi, aby mezi své hlavní priority zařadily vytvoření vnitřního trhu s energií, zlepšení politiky výzkumu a vývoje v oblasti alternativních zdrojů energie a ekologičtější a čistší energie, včetně impulsu pro vyšší využívání obnovitelných zdrojů energie, dále závazek dosahovat vyšších úspor energie a zvyšovat energetickou účinnost a rozvoj politických a hospodářských vazeb s co největším počtem zemí, z nichž dovážíme energii, aby byly zdroje energie diverzifikované a lépe se řešily výpadky dodávek;

Funkční HMU

19.   souhlasí s Komisí, že rozdíly v hospodářském růstu a v míře inflace v rámci eurozóny, které v roce 2005 dosahovaly výše až 4,5 % u hospodářského růstu a až 2,7 % u inflace, mají čím dále tím více strukturální příčiny; vyjadřuje politování nad tím, že rozdíly v mírách inflace mezi členskými státy s vyšší inflací mají negativní dopad na konkurenceschopnost a měnovou stabilitu eurozóny jako celku; bere na vědomí, že tyto rozdíly jsou někdy součástí pozitivního procesu konvergence příjmů a cenové hladiny z důvodu "dohánění'; znovu vyzývá členské státy eurozóny, aby zesílily své úsilí směrem k účinné koordinaci hospodářských a měnových politik, zejména prostřednictvím posílení svých společných strategií v rámci euroskupiny, aby zlepšily skutečnou konvergenci hospodářství a omezily rizika nesouměrných šoků v HMU;

20.   vítá Slovinsko jako nového člena eurozóny od 1. ledna 2007; vyzývá nové členské státy, aby učinily nezbytná opatření ke splnění maastrichtských konvergenčních kritérií, a poukazuje na to, že ECB a Komise musí uplatňovat kritérium cenové stability ve znění uvedeném ve Smlouvě o ES, které se liší od kritéria, jež používá ve své měnové politice ECB, a navrhuje, aby ECB a Komise zvážily, zda existují důvody pro to, aby používaly natolik rozdílný přístup;

21.   uznává, že podle maastrichtských konvergenčních kritérií nesmí míra inflace přesáhnout inflaci tří členských států, které v oblasti cenové stability dosahují nejlepších výsledků, o více než 1,5 %; zdůrazňuje, že jak vymezení tří členských států, které mají v oblasti cenové stability nejlepší výsledky, tak způsob výpočtu referenční hodnoty je třeba pečlivě posoudit s ohledem na skutečnost, že v současné době dvanáct členských států tvoří měnovou unii a užívá jednu měnu, která je spravována společnou měnovou politikou, a že rozdíly ve vývoji jejich inflace jsou výsledkem spíše strukturálních faktorů než rozdílů v jejich makroekonomické politice;

22.   vyzývá Komisi a Eurostat, aby zvýšily kvalitu makroekonomických statistik (zejména údajů o rozpočtovém schodku a státním dluhu) a aby využívaly všech svých nástrojů k tomu, aby zamezily fiskálním nerovnováhám ve všech členských státech; vyzývá k dalšímu rozšiřování pravomocí Komise, pokud jde o ověřování kvality předávaných údajů;

23.   žádá Komisi, aby věnovala větší pozornost dopadům chování finančních trhů na makroekonomickou situaci eurozóny;

24.   vyzývá příslušné orgány dohledu, aby zvýšily své úsilí ohledně účinnějšího hodnocení činnosti zajišťovacích fondů s ohledem na systémová rizika, která mohou vytvářet, a žádá euroskupinu, aby se touto otázkou zabývala;

Vnější zastoupení

25.   vítá, že v Radě bylo dosaženo dohody o tom, že na výroční schůzce brettonwoodských institucí v Singapuru ve dnech 19. a 20. září 2006 se bude hovořit společným hlasem; požaduje, aby byla stanoviska zástupců členských států v MMF lépe koordinována; znovu vyzývá členské státy, aby usilovaly o vytvoření jednotného hlasovacího bloku, zpočátku tvořeném třeba skupinou států eurozóny, s dlouhodobým cílem zajistit konzistentní zastoupení EU, které bude zahrnovat předsednictví Rady ECOFIN a Komisi a bude podléhat kontrole Parlamentu;

Koordinace

26.   vítá opětovné zvolení Jean-Clauda Junckera předsedou euroskupiny; je přesvědčen, že euroskupina by se měla dohodnout na plánu pro dosažení cílů eurozóny v příštích dvou letech;

27.   upozorňuje, že Smlouva nestanoví podrobně, jakým způsobem musí Rada uplatňovat odpovědnost za devizovou politiku; vyzývá euroskupinu, Radu a ECB, aby zintenzívnily koordinaci činností v oblasti devizové politiky;

28.   zdůrazňuje nezbytnost podpory spolupráce v eurozóně za účelem posílení ekonomického řízení a procesu evropské integrace, aby bylo možné řešit problémy světové ekonomiky; vyzývá proto Komisi, aby zajistila, že výroční zpráva o eurozóně v budoucnu poskytne konkrétnější soubor nástrojů, který by umožnil hlubší dialog mezi různými orgány EU, které usilují o zlepšování ekonomického řízení EU; žádá Komisi, aby činnosti euroskupiny a jejího předsedy poskytovala silnou podporu;

29.   domnívá se, že by bylo pro všechny zúčastněné strany prospěšné, kdyby byl mezi euroskupinou, Komisí a Parlamentem zahájen pravidelnější a strukturovanější dialog o makroekonomických otázkách podobný dialogu o měnové politice, jaký probíhá mezi Parlamentem a ECB, a konal se alespoň každé tři měsíce, aby se prohloubily stávající struktury a diskutovalo o výzvách, kterým čelí ekonomika eurozóny, a o metodách jejich řešení;

30.   je přesvědčen, že pravidelná setkání Parlamentu a národních parlamentů by mohly určitě hrát významnou úlohu v rámci snah pomoci národním parlamentům, aby nutnou koordinaci hospodářské politiky přijaly za svou;

o
o   o

31.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení předsedovi euroskupiny, Radě, Komisi a Evropské centrální bance.

(1) Úř. věst. C 74 E, 24.3.2004, s. 871. (2) Přijaté texty, P6_TA(2006)0124. (3) Přijaté texty, P6_TA(2006)0076. (4) Přijaté texty, P6_TA(2006)0214. (5) Přijaté texty, P6_TA(2006)0240. (6) Přijaté texty, P6_TA(2006)0464. (7) Přijaté texty, P6_TA(2005)0511.